Sbírka instrukcí a sdělení MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY

Ročník 2014

Sbírka instrukcí a sdělení MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY Částka 5

Rozeslána dne 26. července 2014

Cena 224,- Kč

OB S AH : 14.

I n s t r u k c e Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. dubna 2014, č. j. 37/2013-MOT-J/65, o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních

15.

I n s t r u k c e Ministerstva spravedlnosti ze dne 28. dubna 2014 č. j. 18/2013-OKE-OFK/55, kterou se vydává Resortní interní protikorupční program Ministerstva spravedlnosti a stanoví postup justičních složek, Vězeňské služby České republiky a organizačních složek a příspěvkových organizací při vypracování interního protikorupčního programu

strana 186

částka 5

Instrukce č. 14

14 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. dubna 2014, č. j. 37/2013-MOT-J/65, O POSTUPU SOUDŮ VE STYKU S CIZINOU VE VĚCECH TRESTNÍCH Ministerstvo spravedlnosti stanoví: ČÁST PRVNÍ OBECNÁ ČÁST §1 Účel instrukce (1) Tato instrukce je metodickou pomůckou upřesňující podrobnosti postupu soudů při úkonech souvisejících s aplikací zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „ZMJS“), souvisejících ustanovení trestního řádu a ustanovení příslušných vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouvy“) v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních (dále jen „mezinárodní spolupráce“), ve vztahu k cizím státům a jejich zámořským a závislým územím, mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Pokud tato instrukce nestanoví jinak, voblasti mezinárodní spolupráce se přiměřeně použije i instrukce Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. (2) Ustanovení této instrukce se přiměřeně použijí i pro styk s mezinárodními trestními soudy a tribunály podle části čtvrté ZMJS (Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu, Mezinárodní zbytkový mechanismus pro trestní tribunály a Mezinárodní trestní soud). V případě pochybností se doporučuje postup konzultovat s mezinárodním odborem trestním Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“). §2 Písemnosti, které je v souladu s příslušnými ustanoveními ZMJS a této instrukce potřeba zaslat ministerstvu, se zasílají na adresu: Ministerstvo spravedlnosti, mezinárodní odbor trestní, Vyšehradská 16, 128 10Praha 2; tel.: 221997981 (kancelář mezinárodního odboru trestního), 221997435 (sekretariát ředitele mezinárodního odboru trestního), fax.: 221997986 nebo 560, adresa elektronické pošty: [email protected]. §3 Informace o mezinárodních smlouvách (1) Informace o dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smlouvách a informace o výhradách a prohlá-

šeních k mnohostranným mezinárodním smlouvám sděluje soudům na jejich žádost mezinárodněprávní odbor Ministerstva zahraničních věcí (adresa Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1, tel.: 224182409, fax: 224182038). Konzultační dotaz lze učinit též u ministerstva. (2) Mnohostranné mezinárodní smlouvy je nezbytné aplikovat vždy ve smyslu výhrad a prohlášení smluvních stran. (3) Seznamy konzulárních úmluv, mnohostranných a dvoustranných mezinárodních smluv použitelných v oblasti mezinárodní spolupráce ve vztahu ke státům, které nejsou členskými státy Evropské unie, a výhrady a prohlášení k nejdůležitějším mnohostranným smlouvám tvoří přílohy č. 1 až 3. V přílohách č. 2 a 3 jsou rovněž uvedeny adresy internetových stránek, na kterých lze zjistit orientační údaje o smluvních stranách a případných výhradách a prohlášeních. §4 Ujištění o vzájemnosti (1) Poskytl-li dožadující stát v žádosti o mezinárodní justiční spolupráci nebo následně ujištění o vzájemnosti (§ 4 odst. 1 ZMJS) a nebylo-li v minulosti v obdobné věci ujištění o vzájemnosti již přijato (§ 4 odst. 5, § 340 odst. 1 ZMJS), požádá soud ministerstvo o zajištění přijetí tohoto ujištění ministrem spravedlnosti. V žádosti uvede a) název dotčeného státu a spisovou značku, pod níž je žádost o mezinárodní spolupráci soudem vyřizována, b) základní údaje o předmětu trestního řízení, tj. kvalifikaci skutku, pro který se trestní řízení vede, a zjednodušený popis skutku (není zapotřebí uvádět datum a místo spáchání, identifikovat pachatele, případné spolupachatele ani poškozené, postačí v obecné rovině uvést základní znaky způsobu spáchání činu, tj. např. v případě trestného činu podvodu uvést, kterým z alternativních znaků objektivní stránky jeho skutkové podstaty (uvedení v omyl, využití něčího omylu, zamlčení podstatných skutečností) měl být spáchán a zda se jednalo např. o podvod spáchaný prostřednictvím internetu atp.), c) základní údaje o typu a předmětu mezinárodní spolupráce (např. že je žádáno o provedení domovní prohlídky; není však zapotřebí uvádět, kde by domovní prohlídka měla být provedena), včetně označení dožadujícího orgánu a data a spisové značky žádosti o mezinárodní spolupráci, d) lhůtu, ve které je ujištění o vzájemnosti zapotřebí jdeli o naléhavý případ,

____________________________________________________________________________ 1)

Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 3) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. dubna 2014, č. j. 42/2013/MOT-J/60, o postupu soudů ve styku se členskými státy Evropské unie ve věcech trestních. 4) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, uveřejněná pod č. 1/2002 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti, ve znění pozdějších předpisů. 2)

částka 5

strana 187

Instrukce č. 14

e) kontaktní údaj na zpracovatele (přímé telefonní spojení, adresa elektronické pošty). (2) V případě styku prostřednictvím ministerstva (§ 5) se odstavec 1 neužije. Přijetí ujištění o vzájemnosti zajistí ministerstvo před postoupením žádosti cizího státu o mezinárodní justiční spolupráci justičnímu orgánu, anebo bez zbytečného odkladu poté. (3) Je-li nezbytné dožádanému státu poskytnout ujištění o vzájemnosti (§ 4 odst. 2 ZMJS), požádá soud ministra spravedlnosti prostřednictvím ministerstva o jeho vystavení. V žádosti uvede náležitosti uvedené v odst. 1. (4) V případě styku prostřednictvím ministerstva (§ 5) se odstavec 3 neužije, neboť soud zašle ministerstvu všechny nezbytné písemnosti v rámci daného typu mezinárodní justiční spolupráce. Vystavení ujištění o vzájemnosti zajistí ministerstvo před postoupením žádosti o mezinárodní justiční spolupráci cizímu státu. (5) O nemožnosti zajistit přijetí nebo vystavení ujištění o vzájemnosti ve lhůtě podle odstavce 1 ministerstvo soud vyrozumí před jejím uplynutím. (6) O ujištěních o vzájemnosti cizích států přijatých Českou republikou a ujištěních o vzájemnosti České republiky přijatých cizími státy podle ZMJS ministerstvo informuje na extranetu. (7) V případě, kdy je třeba poskytnout či přijmout ujištění o vzájemnosti, soud si může od ministerstva vyžádat informaci o tom, zda již v minulosti bylo vůči danému státu přijato či poskytnuto ujištění o vzájemnosti. Pro tento účel mu poskytne údaje uvedené v odst. 1. Způsob styku s cizinou §5 Styk prostřednictvím ministerstva (1) Nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo ZMJS jinak, uskutečňuje se styk soudů s justičními a jinými orgány cizích států i fyzickými a právnickými osobami v cizině prostřednictvím ministerstva (§ 8 odst. 1 ZMJS). (2) Podání adresované příslušnému orgánu cizího státu či osobě v cizině spolu se všemi přílohami, vše ve dvojím vyhotovení, zašle soud ministerstvu s předkládací zprávou na zvláštním listu. Ministerstvo zajistí odeslání tohoto podání orgánu cizího státu či osobě a samo sleduje a v přiměřených lhůtách urguje jeho vyřízení, je-li toho zapotřebí; odpověď dožádaného orgánu poté zašle soudu. §6

cech trestních z 20. dubna 1959 ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu (Štrasburk, 8. listopadu 2001; č. 48/2006 Sb. m. s.; příloha č. 10), a to pouze ve vztahu ke smluvním stranám Druhého dodatkového protokolu, které neučinily prohlášení podle čl. 15 odst. 8 písm. b) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu, že žádosti musí být zasílány ústřednímu orgánu určenému v prohlášení. Seznam států, ve vztahu k nimž je možný přímý styk justičních orgánů, tvoří přílohu č. 16. (3) Přímý styk justičních orgánů nelze zaměňovat s možností přímého doručování písemností poštou adresátům na území cizího státu (§ 13). §7 Pokud je soudu doručeno podání justičního orgánu cizího státu, k jehož vyřízení je příslušný, přímo, ačkoli přímý styk mezi justičními orgány s daným cizím státem ve smyslu § 6 přípustný není, informuje o tom soud bezodkladně ministerstvo, a pokud je to možné, učiní předběžné kroky k vyřízení podání. Konečné vyřízení však může být provedeno a předepsaným způsobem oznámeno dožadující straně až po obdržení podání předepsaným způsobem. §8 Styk se zastupitelskými úřady cizích států, akreditovanými pro Českou republiku, se sídlem v České republice (1) Písemnosti se adresují a zasílají poštou přímo konzulárnímu úřadu či konzulárnímu oddělení zastupitelského úřadu cizího státu v České republice a stejným způsobem je doručována odpověď. V písemnosti je vždy nutno uvést důvod, pro který se písemnost zastupitelskému úřadu cizího státu zasílá (včetně odkazu na příslušné ustanovení mezinárodní smlouvy). Stávající postupy při styku s konzulárními úřady a s konzulárními odděleními zastupitelských úřadů cizích států sídlícími v České republice v oblasti výkonu konzulárních funkcí používané na základě souhlasu uděleného Ministerstvem zahraničních věcí k tomu, aby se justiční orgány s konzulárními úřady a s konzulárními odděleními diplomatických zastupitelských úřadů cizích států sídlícími v České republice v oblasti výkonu konzulárních funkcí stýkaly přímo, jsou i nadále platné. (2) Písemnosti určené zastupitelskému úřadu cizího státu se zasílají postupem podle § 9 vždy tomuto úřadu, a to i v případě, že nemá sídlo na území České republiky, a bez ohledu na to, zda na území České republiky působí honorární konzul daného státu či nikoliv.

Přímý styk s justičními orgány cizích států

§9

(1) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, mohou soudy s justičními orgány cizích států spolupracovat v přímém styku (§ 8 odst. 1 ZMJS). Písemnosti se adresují a zasílají poštou přímo příslušným justičním orgánům v cizině a stejným způsobem je doručována odpověď. Ustanovení mezinárodních smluv o přímém styku justičních orgánů lze aplikovat pouze na ty druhy mezinárodní spolupráce, jichž se týkají. Při přímém styku s justičními orgány cizích států soud zvláště dbá na dodržování předepsaného jazykového režimu (§ 16 odst. 4, příloha č. 15).

Styk se zastupitelskými úřady cizích států, akreditovanými pro Českou republiku, se sídlem v cizině

(2) Přímý styk justičních orgánů je ve vztahu ke státům, které nejsou členskými státy Evropské unie, možný podle čl. 15 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve vě-

Styk se zastupitelskými úřady cizích států, které mají sídlo mimo území České republiky, se realizuje prostřednictvím podatelny Ministerstva zahraničních věcí (§ 10 odst. 1) tak, že je zastupitelskému úřadu České republiky ve státu, v němž sídlí zastupitelský úřad cizího státu, akreditovaný pro Českou republiku, na zvláštním listu adresována žádost o předání zásilky cizímu zastupitelskému úřadu. Uvedená žádost musí být výslovně adresována předmětnému zastupitelskému úřadu České republiky (velvyslanectví, generální konzuláty a konzuláty), a nikoli

strana 188

částka 5

Instrukce č. 14

odboru konzulárních činností Ministerstva zahraničních věcí či Ministerstvu zahraničních věcí bez určení útvaru. V žádném případě nelze Ministerstvu zahraničních věcí zasílat písemnosti určené pro zastupitelské úřady cizích států, aniž by k nim byl přiložen průvodní dopis pro podatelnu Ministerstva zahraničních věcí, resp. pro příslušný zastupitelský úřad České republiky vysvětlující, jak má být s písemností určenou pro zastupitelský úřad cizího státu naloženo. § 10 Styk se zastupitelskými úřady České republiky v cizině (1) Zastupitelským úřadům České republiky v cizině soudy zasílají písemnosti prostřednictvím podatelny Ministerstva zahraničních věcí na adresu: „Ministerstvo zahraničních věcí, podatelna - pro ZÚ ……… (uvede se město, v němž zastupitelský úřad sídlí), Loretánské náměstí 5, 118 00Praha 1“. Ve výjimečných případech, zejména nesnese-li věc odkladu, lze zastupitelskému úřadu České republiky v cizině zaslat písemnost přímo poštou podle předpisů platných pro poštovní styk, faxem, anebo elektronickou poštou. (2) Na honorární konzuly České republiky v cizině se soudy neobrací přímo, ale případně pouze prostřednictvím zastupitelských úřadů České republiky, v jejichž obvodu působnosti honorární konzulové vykonávají svou činnost. (3) Při některých zastupitelských úřadech České republiky5) v cizině působí styční důstojníci Policie České republiky, jejichž prostřednictvím lze v odůvodněných případech žádat o operativní informace. § 11 Adresy zastupitelských úřadů cizích států, akreditovaných pro Českou republiku, a zastupitelských úřadů České republiky v cizině a obvody jejich působnosti lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz). § 12 Doručování osobám požívajícím výsad a imunit (1) Je-li třeba doručit písemnost osobě požívající v České republice výsad a imunit podle mezinárodního práva nebo je-li třeba písemnost doručit v místě, které je podle mezinárodního práva nedotknutelné (zejména budovy a místnosti diplomatických a konzulárních misí a obydlí osob požívající v České republice výsad a imunit podle mezinárodního práva), zašle soud písemnost ministerstvu s žádostí o doručení na zvláštním listu (§ 62 odst. 1 věta pátá, § 63 odst. 1 trestního řádu, § 48 odst. 2 písm. f) občanského soudního řádu).

(2) Má-li soud pochybnosti, zda je postup podle odstavce 1 nezbytný, vyžádá si stanovisko Diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí. § 13 Přímé doručování do ciziny (1) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva nebo nebráníli tomu právní řád cizího státu, na jehož území má být doručeno (§ 43 odst. 4 ZMJS), nebo zaručil-li cizí stát vzájemnost, pokud jde o doručování na jeho území, a ministr spravedlnosti na tomto základě vydal prohlášení o vzájemnosti (§ 4 odst. 4 ZMJS), může soud písemnosti adresátům na území cizího státu doručovat přímo poštou podle předpisů platných pro poštovní styk.6) Při doručování písemnosti adresátovi přímo poštou na území cizího státu soud zvláště dbá na dodržování předepsaného jazykového režimu (§ 16 odst. 4, příloha č. 15). (2) Přímé doručování adresátům na území cizího státu umožňuje ve vztahu ke státům, které nejsou členskými státy Evropské unie, čl. 16 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (Štrasburk, 8. listopadu 2001; č. 48/2006 Sb. m. s.; příloha č. 10), a to pouze ve vztahu k jeho smluvním stranám, které k čl. 16 neučinily podle čl. 33 odst. 2 výhradu. (3) O prohlášeních o vzájemnosti při přímém doručování písemností (§ 4 odst. 4 věta druhá ZMJS) ve vztahu ke státům, které nejsou členskými státy Evropské unie, informuje ministerstvo formou sdělení publikovaných ve Sbírce instrukcí a sdělení7). (4) Seznam států, které nejsou členskými státy Evropské unie a o nichž je známo, že na jejich území je možné přímé doručování adresátům (na základě mezinárodní smlouvy, vzájemnosti anebo protože tomu jejich právní řády nebrání), tvoří přílohu č. 17. (5) Není-li přímé doručování do ciziny mezinárodní smlouvou nebo prohlášením o vzájemnosti výslovně umožněno a není-li umožněno ani vnitrostátními předpisy cizího státu, na jehož území má být doručeno, lze se s jinými než justičními orgány cizích států či s osobami v cizině stýkat pouze prostřednictvím cizozemských justičních orgánů či prostřednictvím ministerstva (§ 5, § 6, § 25, § 26, § 29). (6) Pokud doručovaná písemnost neobsahuje informaci o tom, že její adresát může od soudu obdržet informace ohledně jeho práv a povinností týkajících se písemnosti (např. možnost podat opravný prostředek), soud k doručované písemnosti přiloží přípis uvedené informace obsahující (s uvedením plné adresy soudu). (7) Pokud soud vyzývá osobu k úhradě peněžní částky (např. nákladů řízení), nezasílá poštovní poukázku (slo-

____________________________________________________________________________ 5)

Styční důstojníci Policie České republiky působí k 21. 2. 2014 při zastupitelských úřadech v Moskvě, Bukurešti, Bělehradě a Hanoji. 6) Srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 4. září 1999, sp. zn. 4 To 696/97, R 4/1999 Sb. NS, a rozsudek Nejvyššího soudu z 26. dubna 2005, sp. zn. 4 Tz 18/2005, z nichž vyplývá, že v případě, že jde o svědka, jehož výpověď soud považuje za zvláště důležitou, nemůže se soud ani v případech, kdy je možné přímé doručování písemností poštou, spokojit s jeho předvoláním k hlavnímu líčení jen na tzv. mezinárodní doručenku, ale musí formou dožádání (§ 25, § 26, § 29, příloha č. 21) požádat dožádanou stranu o doručení předvolání s upozorněním, že jeho osobní účast považuje za zvlášť důležitou. 7) § 2 odst. 4 písm. d) instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 12. října 1999, č. j. 789/99-L, o postupu při vypracování vnitřních předpisů a o Sbírce instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti (publikační instrukce), která byla uveřejněna pod č. 27/1999 SIS, ve znění pozdějších předpisů.

částka 5

Instrukce č. 14

ženku), neboť české poštovní poukázky nejsou použitelné na zahraničních poštách. Ve výzvě soud uvede číslo účtu, na který má být platba provedena, ve formátu mezinárodního bankovního spojení IBAN, případně toto spojení uvede spolu se zasláním mezinárodní poštovní poukázky, pokud ji ve vztahu k cizímu státu lze využít. Informaci o možnosti využití mezinárodní poštovní poukázky v daném státě poskytne Česká pošta. (8) Předpokládá-li soud, že adresát neovládá český jazyk, je třeba přeložit zasílanou písemnost, nebo alespoň její důležitou část do jazyka, o kterém má soud důvody se domnívat, že mu adresát rozumí. (9) Pověřuje-li soud doručením písemnosti zastupitelský úřad České republiky v cizině (§ 76 ZMJS), postupuje přiměřeně podle § 29. Ustanovení § 29 odst. 1, odst. 2 věty první, druhé, šesté a sedmé, odst. 3 se neužije. Pověření zastupitelského úřadu České republiky v cizině provádí tím, že jej o provedení doručení písemnosti požádá. § 14 Používání datových schránek při zasílání písemností určených pro cizinu Písemnosti určené pro cizozemské orgány nelze zasílat prostřednictvím datové schránky, a to ani ministerstvu nebo jinému státnímu orgánu České republiky (např. Ministerstvu zahraničních věcí či zastupitelskému úřadu České republiky v cizině), neboť jejich povaha to neumožňuje4). To platí i o zasílání písemností zastupitelským úřadům cizích států se sídlem v České republice. § 15 Zasílání písemností obsahujících utajované informace do ciziny Je-li třeba do ciziny zaslat písemnosti obsahující utajované informace (jakéhokoli stupně utajení), je třeba dodržovat zvláštní postup doručování těchto písemností do ciziny stanovený v § 73 a násl. zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, a mezinárodními smlouvami, které předávání utajovaných informací upravují (příloha č. 18). § 16 Úprava písemností určených pro cizinu a jejich překlady (1) Písemnosti určené pro cizinu je nutno psát na počítači, psacím stroji či obdobnou technikou a na kvalitním papíru (nikoli průklepovém). (2) V textu nelze používat zkratek, i když jsou v České republice běžné, ledaže jsou v textu vysvětleny, a je třeba dbát, aby písemnost neobsahovala překlepy, nerovné řádky, nečitelná místa nebo gramatické chyby. Vzhledem k různým zvyklostem při psaní dat v cizích státech je vhodné nevyjadřovat v datech měsíc číslicí, nýbrž slovně; stejně tak není vhodné v číslicích (zejména v číselných vyjádřeních peněžních částek) oddělovat řády (tisíce, miliony atd.) tečkou, čárkou či apostrofem a u celých částek na konci uvádět desetinnou čárku a pomlčku.

strana 189

(3) Písemnosti musí být opatřeny čitelným otiskem kulatého úředního razítka soudu, datem a vlastnoručním podpisem soudce, jehož jméno, příjmení a funkce budou pod podpisem vypsány strojopisem. (4) Je-li třeba úředně přeložit písemnost do cizího jazyka (§ 12 odst. 1 ZMJS), musí být překlad vyhotoven tlumočníkem na počítači, psacím stroji či obdobnou technikou a na kvalitním papíru (nikoli průklepovém), s patřičnou vnější úpravou a pevně spojen (svázání či spojení musí být přetištěno otiskem kulatého razítka tlumočníka) s českým textem tak, aby po českém textu následoval jeho překlad a svazek byl uzavřen tlumočnickou doložkou s otiskem kulatého razítka tlumočníka a jeho vlastnoručním podpisem. Překlad se podpisem soudce ani otiskem kulatého úředního razítka soudu neopatřuje, ledaže jde o výslovný požadavek cizího státu (např. Spojené arabské emiráty). Překlad podpisu a otisku kulatého úředního razítka soudu, kterým je opatřen český text, tlumočník uvede v překladu. Soud dbá na dodržení i ostatních náležitostí úředního překladu v souladu s § 14 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Je-li písemností určenou pro cizinu daktyloskopická karta, je nutno přeložit nejen všechny údaje v ní vyplněné, ale rovněž názvy všech rubrik, včetně alfanumerických kódů označujících otisky jednotlivých prstů (P1 až P5 a L1 až L5), pokud daný formulář daktyloskopické karty takové kódy obsahuje, neboť bez překladu by nebyly cizozemským orgánům srozumitelné. Neumožňuje-li mezinárodní smlouva výslovně zasílání písemností s překladem do jiného než úředního jazyka dožádaného státu, anebo bez překladu (příloha č. 15/A), je vždy nutno písemnost přeložit do úředního jazyka dožádaného státu (příloha č. 15/B). (5) Ve styku s cizinou je třeba zvažovat vhodnost používání tiskopisů určených pro vnitrostátní styk. Do ciziny nelze zasílat tiskopisy obsahující upozornění na možnost předvedení, uložení povinnosti předložit občanský průkaz, pohrůžku pokutou apod. (6) Je-li mezinárodní smlouvou stanoveno užívání vícejazyčných tiskopisů, jsou soudy povinny tyto tiskopisy užívat. Tiskopisy určené pro styk na základě určité mezinárodní smlouvy však nelze používat k jiným účelům (tj. ke styku na základě jiné mezinárodní smlouvy či na bezesmluvním základě). Při použití vícejazyčného formuláře soud údaje vyplní kromě českého jazyka také v jazyce určeném pro styk s dožádaným státem (příloha č. 15). (7) Mají-li být písemnosti soudu, včetně jejich příloh, zaslány do cizího státu, soud dbá na to, aby neobsahovaly informace, u nichž lze důvodně předpokládat, že jejich sdělení cizímu státu by mohlo vést k poškození základních lidských práv a svobod osob, jichž se týkají, zejména informace, že osoba v České republice žádala o mezinárodní ochranu ve vztahu k tomuto cizímu státu, i kdyby jí tato nebyla udělena9), a popřípadě učiní nezbytná opatření k znečitelnění takových informací. Nelze proto například uvést nejen že osoba je či byla žadatelem o azyl či mezinárodní ochranu, ale ani že osoba pobývá v pobytovém středisku, integračním azylovém středisku, že jeho cestovní

____________________________________________________________________________ 8)

§ 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů 9) § 19 odst. 1 věta třetí zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

strana 190

částka 5

Instrukce č. 14

doklad má v držení odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a podobně. (8) Má-li být z podnětu státu uvedeného v odst. 7 vyslýchána osoba, která v České republice žádala o mezinárodní ochranu, případně osoba se srovnatelným postavením, skutečnosti týkající se této ochrany či postavení i adresa této osoby v České republice se vedou zvlášť tak, aby byly k dispozici pouze orgánům činným v trestním řízení v České republice § 17 Ověřené kopie určené pro cizinu (1) Ověřená kopie se pořídí tak, že fotokopie písemnosti se sváže s ověřovací doložkou na zvláštním listu v jeden pevně spojený celek tak, aby svázání bylo opatřeno přelepkami a ty následně částečně překryty otisky kulatého úředního razítka soudu. (2) Ověřovací doložka zní: „Tato fotokopie doslovně souhlasí s originálem založeným ve spise …….…… soudu v ……, sp. zn. … .. …/…., na čísle listu ….“ Dále se uvede místo a datum vystavení a doložka se opatří čitelným otiskem kulatého úředního razítka soudu a vlastnoručním podpisem soudce, vedoucího kanceláře nebo jím pověřeného pracovníka, jejichž jméno, příjmení a funkce budou pod podpisem vypsány strojopisem. Ověřovací doložku soud vyhotoví ve formátu A4. Vzor ověřovací doložky je obsažen v příloze č. 19. (3) Je-li pořizován úřední překlad (§ 16 odst. 4) ověřené kopie písemnosti, přeloží překladatel i ověřovací doložku. § 18 Vyšší nebo jiné ověření (1) Písemnost, kterou je zapotřebí opatřit potřebným vyšším (superlegalizace nebo apostila) nebo jiným ověřením (§ 13 odst. 1 ZMJS) a nejde-li o písemnost zasílanou do ciziny prostřednictvím ministerstva (§ 5), zašle soud ministerstvu s předkládací zprávou, v níž uvede spisovou značku trestní věci a stát, kterému je písemnost určena. Po opatření vyšším nebo jiným ověřením ministerstvo písemnost vrátí soudu k dalšímu postupu (§ 6). (2) Informace o tom, ve vztahu ke kterým státům je zapotřebí opatřovat písemnosti superlegalizací, resp. apostilou a vůči kterým státům jsou písemnosti od vyššího ověření osvobozeny, lze nalézt na internetových stránkách ministerstva (www.justice.cz) a Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz) § 19 Informování zastupitelského úřadu cizího státu o vzetí cizince do vazby (1) Je-li do vazby podle trestního řádu nebo podle ZMJS brán cizinec, musí být poučen o právu na spojení se zastupitelským úřadem státu, jehož je občanem (čl. 36 odst. 1 písm. b) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích (Vídeň, 24. dubna 1963; č. 32/1969 Sb.)). (2) Pokud tak stanoví příslušná dvoustranná konzulární úmluva, je soud povinen o vzetí cizince do vazby informo-

vat zastupitelský úřad (diplomatickou misi či konzulární úřad) státu, jehož je občanem. Soud v takovém případě pouze oznámí příslušnému zastupitelskému úřadu informaci o vzetí cizince do vazby s uvedením věznice, ve které bude vazba vykonávána, a jména a adresy obhájce, stejnopis či kopii rozhodnutí ani protokolu však nezasílá. Seznam konzulárních úmluv s uvedením lhůt pro informování zastupitelského úřadu obsahuje příloha č. 1. Pokud hrozí zmeškání lhůty pro informování zastupitelského úřadu, oznámí soud vzetí cizince do vazby zastupitelskému úřadu rovněž faxem. Se zastupitelskými úřady se soud stýká způsobem upraveným v § 8 až 11. Pokud je dvoustrannou konzulární úmluvou stanovena povinnost přijímajícího státu informovat zastupitelský úřad vysílajícího státu o vzetí jeho občana v přijímajícím státu do vazby, jde o právo státu vysílajícího, a proto na povinnost soudu informovat zastupitelský úřad nemá vliv vyjádření cizince, zda si přeje či nepřeje, aby byl zastupitelský úřad informován. Ministerstvu soud informaci o vzetí cizince do vazby nezasílá, pokud pro to není zvláštní důvod (např. se jedná o vzetí do předběžné vazby podle § 94 ZMJS). (3) Není-li povinnost přijímajícího státu informovat zastupitelský úřad vysílajícího státu o vzetí jeho občana v přijímajícím státu do vazby stanovena dvoustrannou konzulární úmluvou, postupuje se podle čl. 36 odst. 1 písm. b) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích, podle nějž musí být zastupitelský úřad státu, jehož je cizinec státním občanem, informován o jeho vzetí do vazby pouze tehdy, pokud o to cizinec výslovně požádá (srov. rovněž § 70 větu třetí trestního řádu). § 20 Informace o omezení nebo odnětí osobní svobody občana České republiky v cizině a pátrání po pobytu (1)Potřebuje-li soud zjistit, zda občan České republiky vykonává trest odnětí svobody nebo vazbu v cizině, může se s takovým dotazem obrátit na odbor konzulárních činností Ministerstva zahraničních věcí. Soud se s takovým dotazem může obrátit rovněž na Policejní prezidium České republiky, odbor mezinárodní policejní spolupráce, 1. oddělení, Strojnická 27, 170 89 Praha 7, fax: 974834716, email: [email protected] (dále jen „národní ústředna Interpolu“), a to ve formě písemné žádosti s uvedením spisové značky, pod níž je trestní věc soudem vedena, jména a příjmení zpracovatele žádosti, faxového a telefonního čísla, odůvodnění dotazu, včetně uvedení právní kvalifikace trestného činu a místa předpokládaného pobytu obviněného, pokud je soudu známo, a údaji o tom, kdy a jakým způsobem soud tuto informaci získal. Ministerstvo těmito informacemi nedisponuje. (2) Pokud je pro účely trestního stíhání či výkonu pravomocného rozsudku zapotřebí zjistit místo pobytu osoby v cizím státu, který není členským státem Evropské unie, může soud učinit písemný dotaz s uvedením spisové značky, pod níž je trestní věc soudem vedena, jména a příjmení zpracovatele žádosti, faxového a telefonního čísla, s odůvodněním dotazu, včetně uvedení právní kvalifikace trestného činu a s uvedením místa předpokládaného pobytu osoby, pokud je soudu známo, a údaje o tom, kdy a jakým způsobem soud tuto informaci získal, adresovaný národní ústředně Interpolu.

____________________________________________________________________________ 10)

§ Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin z 5. října 1961 (č. 45/1999 Sb.).

částka 5

strana 191

Instrukce č. 14

§ 21 Vyhoštění obviněného nebo odsouzeného z ciziny do České republiky S odkazem na ustanovení § 10 odst. 4 ZMJS může soud požádat národní ústřednu Interpolu o prověření možnosti vyhoštění obviněného či odsouzeného občana České republiky z ciziny do České republiky, a to zejména v případě, že jeho vyžádání z ciziny postupem podle § 78 a násl. ZMJS by bylo vyloučeno (např. nejedná-li se o tzv. extradiční trestný čin), anebo pokud by bylo spojeno s nepřiměřenými náklady (§ 79 odst. 2 písm. c) ZMJS), a to formou písemné žádosti s uvedením spisové značky, pod níž je trestní věc soudem vedena, jména a příjmení zpracovatele žádosti, faxového a telefonního čísla, s odůvodněním žádosti, včetně uvedení právní kvalifikace trestného činu, informace o příkazu k zadržení, příkazu k zatčení, příkazu k dodání do výkonu trestu nebo evropském zatýkacím rozkazu a s uvedením místa předpokládaného pobytu obviněného nebo odsouzeného, pokud je soudu známo, a údaje o tom, kdy a jakým způsobem soud tuto informaci získal. Pokud je to soudu známo, uvede také, zda lze předpokládat, že obviněný či odsouzený o svém trestním stíhání či odsouzení věděl ještě před opuštěním České republiky, a jak lze tento předpoklad doložit. Pokud o to cizí stát požádá, lze jeho orgánům pro účely imigračního či deportačního řízení poskytnout rovněž ověřené kopie relevantních písemností s překlady (§ 17, § 16 odst. 4); to platí i o poskytnutí ověřených kopií relevantních písemností pro účely průvozu (§ 141 odst. 1 písm. b), odst. 3 ZMJS). § 22 Zásada speciality ohledně informací a důkazů (1) Pokud je nutno dožádaný stát požádat o souhlas s použitím informací nebo důkazů, které poskytl v rámci mezinárodní spolupráce, pro jiný účel, než pro které byly poskytnuty (§ 7 odst. 1 ZMJS), soud v žádosti uvede informace o: a) mezinárodní spolupráci, v jejímž rámci byly informace nebo důkaz získány (datum a spisová značka žádosti o mezinárodní spolupráci, její předmět, datum a spisová značka, pod níž byla žádost dožádaným státem vyřízena), a b) účelu, pro který mají být informace nebo důkaz použity (datum a spisová značka trestní věci, popis skutku, právní kvalifikace včetně znění příslušných ustanovení trestního zákoníku, stádium trestního řízení). Žádost ve formě podle § 16, případně s překladem (§ 16 odst. 4) do jazyka stanoveného pro daný typ mezinárodní spolupráce (příloha č. 15) zašle soud příslušnému orgánu dožádaného státu způsobem předepsaným pro daný typ mezinárodní spolupráce (§ 5, § 6). (2) V souhlasu s použitím informace nebo důkazu podle § 7 odst. 2 ZMJS soud uvede informaci nebo označí důkaz, s jejichž použitím vyslovuje souhlas, popis skutku, který je předmětem trestního řízení v cizím státu, v němž má být důkaz nebo informace použita, a právní kvalifikaci tohoto skutku podle práva dožadujícího státu. Souhlas vyhotovený podle § 16 soud zašle dožadujícímu orgánu v souladu s § 5 a 6. § 23 Náklady mezinárodní spolupráce (1) Pokud má být uplatněna u dožadujícího státu úhrada nákladů mezinárodní spolupráce na bezesmluvním zá-

kladě, ověří soud před předložením vyčíslení a odůvodnění nákladů ministerstvu podle § 11 odst. 2 ZMJS u ministerstva, zda je to ve vzájemném styku s dožadujícím státem obvyklé. (2) Vyčíslení nákladů, jejich odůvodnění a údaje o mezinárodním bankovním spojení (IBAN) soud předloží ministerstvu formou předkládací zprávy, která bude obsahovat také údaje o dožadujícím orgánu cizího státu a o jeho žádosti (předmět žádosti a způsob jejího vyřízení). Na žádost ministerstva soud vypracuje vyčíslení nákladů a jejich odůvodnění ve formě podle § 16 a opatří je úředním překladem (§ 16 odst. 4) do jazyka, který ministerstvo v žádosti určí. § 24 Zvláštní informační povinnost podle některých mezinárodních smluv (1) Povinnost informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace (okruh subjektů, které mají být informovány, je vždy uveden v příslušné mezinárodní smlouvě) o vzetí do vazby, jiných provedených opatřeních či o výsledcích trestního či vydávacího řízení, která vyplývá z některých mnohostranných mezinárodních smluv, jde-li o trestné činy, k jejichž stíhání a trestání tyto mezinárodní smlouvy zavazují, plní soudy, které takové opatření či rozhodnutí ve věci učinily, a to prostřednictvím ministerstva tak, že ministerstvu zašlou stejnopis či kopii příslušného rozhodnutí spolu se sdělením podstatných skutečností, zejména pak popisu skutku a identifikačních údajů obviněného a oběti, nejsou-li obsaženy v textu rozhodnutí. (2) Povinnost informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace o vzetí do vazby podle trestního řádu nebo podle ZMJS, o propuštění z takové vazby nebo o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem vyplývá zejména ze smluv uvedených v příloze č. 28/A. (3) Povinnost informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace o výsledku trestního řízení vyplývá zejména ze smluv uvedených v příloze č. 28/B. (4) Povinnost informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace o výsledku vydávacího řízení či o výsledku řízení o právní pomoci v užším smyslu vyplývá zejména ze smluv uvedených v příloze č. 28/C. ČÁST DRUHÁ ZVLÁŠTNÍ ČÁST HLAVA I PRÁVNÍ POMOC § 25 Základní normativní úprava (1) Právní pomocí se v zásadě rozumí dožádání o provedení procesního úkonu na území cizího státu. Základní vnitrostátní normativní úprava ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii, je obsažena v § 1 až 13 a § 39 až 77 ZMJS. (2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami v oblasti právní pomoci jsou ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii zejména:

strana 192

částka 5

Instrukce č. 14

a) Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních (Štrasburk, 20. dubna 1959; č. 550/1992 Sb.; příloha č. 8) - vztah k jiným mezinárodním smlouvám je upraven v čl. 26; b) Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (Štrasburk, 17. března 1978; č. 31/1997 Sb.; příloha č. 9); c) Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (Štrasburk, 8. listopadu 2001; č. 48/2006 Sb. m. s.; příloha č. 10); d) Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (Štrasburk, 8. listopadu 1990; č. 33/1997 Sb.); e) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. srpna 1982; č. 95/1983 Sb.) - platná ve vztahu k Bělorusku, Gruzii, Kyrgyzstánu, Moldavsku a Rusku; ve vztahu ke smluvním stranám Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (Gruzie, Moldavsko a Rusko) však zůstává v platnosti, pokud jde o vzájemnou právní pomoc, pouze jazykové ustanovení (čl. 16 Smlouvy) srov. čl. 26 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních; f) Smlouva mezi Českou republikou a Kanadou o vzájemné pomoci ve věcech trestních (Ottawa, 3. listopadu 1997; č. 129/2000 Sb. m. s, č. 76/2003 Sb. m. s.); g) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech (Washington, 4. února 1998; č. 40/2000 Sb. m. s.) ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými (Praha, 16. května 2006; č. 7/2010 Sb. m. s., č. 26/2010 Sb. m. s.; konsolidované znění je obsaženo v příloze č. 27/A). Mezinárodní smlouvy v oblasti právní pomoci ve věcech trestních jsou uvedeny v přílohách č. 2 a 3. (3) Právní pomoc lze poskytovat a vyžadovat i na bezesmluvním základě, tj. na základě vzájemnosti (§ 4 ZMJS), a při zachování ochrany zájmů státu (§ 5 ZMJS), nestanoví-li ZMJS výslovně, že provedení určitého úkonu právní pomoci je možné pouze, stanoví-li tak mezinárodní smlouva (přeshraniční sledování (§ 62 a 63 ZMJS) a přeshraniční odposlech (§ 64 ZMJS)).

ZMJS. Pokud mezinárodní smlouva upravuje náležitosti dožádání jinak, použije se ustanovení mezinárodní smlouvy (§ 3 odst. 2 ZMJS). Dožádání soud vypracuje v souladu s § 16 a zašle je dožádanému orgánu předepsaným způsobem (§ 5, § 6). Vzory dožádání jsou obsaženy v přílohách č. 20 až 23. (2) Dožádání soud adresuje dožádanému justičnímu orgánu cizího státu (nikoli ministerstvu). Není-li soudu justiční orgán, který je v cizím státu příslušný k vyřízení dožádání, znám, adresuje dožádání „Justičnímu orgánu …… (uvede se název cizího státu) příslušnému pro ……… (uvede se místo, v němž má být dožádání vyřízeno)“. (3) Je-li předmětem dožádání provedení úkonu, při kterém je zapotřebí umožnit přítomnost obhájce, obžalovaného, státního zástupce, a případně soudce či senátu, je v dožádání nutné rovněž požádat dožádaný stát o poskytnutí informace o místu a času provedení výslechu (a to s dostatečným předstihem) a o případné umožnění přítomnosti obhájce, obžalovaného, státního zástupce, a případně soudce či senátu při provedení úkonu, včetně možnosti pokládat prostřednictvím orgánu dožádaného státu, který bude úkon provádět, doplňující otázky či návrhy, pokud to bude možné podle práva dožádaného státu11). Soud však nežádá, aby orgán dožádaného státu přímo vyrozuměl obhájce, obžalovaného a státního zástupce o místu a času provedení úkonu, ale vyrozumí je sám na základě informací, které od orgánu dožádaného státu obdrží. (4) Namísto umožnění osobní přítomnosti podle odstavce 3 lze požádat o umožnění přítomnosti prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Při navazování spojení prostřednictvím videokonferenčního zařízení se postupuje přiměřeně podle § 30 odst. 3. Při umožnění přítomnosti prostřednictvím videokonferenčního zařízení soud, státní zástupce ani obhájce nemohou sami zasahovat do provádění úkonu na dožádané straně, např. klást otázky atp. Zpravidla však lze požádat orgán dožádaného státu, který úkon provádí, aby na závěr provádění úkonu umožnil cestou soudu položení doplňujících otázek či sdělení návrhů na dílčí doplnění úkonu. § 27 Dožádání z ciziny

Dožádání do ciziny

(1) Obdržel-li soud od dožadujícího orgánu dožádání v přímém styku (§ 6) bez překladu, vyžádá si překlad od dožadujícího orgánu rovněž v přímém styku (§ 12 odst. 3 věta první ZMJS). V případě styku prostřednictvím ministerstva (§ 5) postupuje soudu ministerstvo dožádání až poté, co si od dožadujícího státu vyžádalo překlad. Překlad do češtiny nelze požadovat (§ 12 odst. 3 věta druhá ZMJS), pokud mezinárodní smlouva (§ 3 odst. 2 ZMJS) stanoví, že dožádání není zapotřebí zasílat s překladem, anebo pokud stanoví pro zasílání dožádání jiný jazykový režim než češtinu, anebo pokud je ve vztahu k dožadujícímu státu, pokud jde o zasílání dožádání bez překladu, zaručena vzájemnost (§ 4 ZMJS).

(1) Dožádáním do ciziny se rozumí žádost o právní pomoc dle § 41 ZMJS. Náležitosti dožádání do ciziny upravuje § 41 ZMJS; další náležitosti žádosti o výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu upravuje § 57 odst. 3 ZMJS a žádosti o dočasné předání osoby z dožádaného státu do České republiky § 69 odst. 1

(2) Pokud soud odložil (§ 53 ZMJS) nebo odmítl (§ 54 ZMJS) provedení dožádání z ciziny, informuje o tom dožadující orgán a ministerstvo, přičemž uvede důvody odložení nebo odmítnutí a v případě odložení uvede také předpokládanou dobu, kdy bude dožádání provedeno. O tom soud informuje dožadující orgán v souladu s § 5, § 6 a 16.

(4) Vzhledem k sepětí úkonů v trestním řízení se státní suverenitou není v oblasti právní pomoci v trestních věcech vhodné ani účelné využívat ustanovení některých dvoustranných úmluv, která umožňují provedení některých úkonů (zejm. výslech občana České republiky v zahraničí) diplomatickými misemi či konzulárními úřady. § 26

____________________________________________________________________________ 11)

Srov. R 4/1999 Sb. NS, R 20/1999 Sb. NS a usnesení Nejvyššího soudu z 29. března 2006, sp. zn. 6 Tdo 346/2006.

částka 5

strana 193

Instrukce č. 14

(3) Vyřízení dožádání cizího státu provádí soud zásadně podle právních předpisů České republiky, nestanoví-li mezinárodní smlouva (např. čl. 8 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních) nebo ZMJS (zejména § 49 ZMJS) výslovně jinak. Vyřízené dožádání soud zašle dožadujícímu orgánu v souladu s § 4 a 5; nestanoví-li mezinárodní smlouva výslovně jinak, vyřízené dožádání soud nepřekládá. Je-li výsledkem vyřízení dožádání listina (protokol z výslechu, potvrzení o doručení atp.), opatří ji soud otiskem kulatého úředního razítka soudu a vlastnoručním podpisem (§ 16 odst. 3). (4) Pokud soud na žádost dožadujícího orgánu vyslechl svědka nebo znalce pod přísahou (§ 50 odst. 1 ZMJS), uvede plné znění přísahy v protokolu o výslechu. (5) Žádá-li dožadující orgán o opatření výpovědi svědka nebo znalce ve formě místopřísežného prohlášení (§ 50 odst. 2 ZMJS), je nutno souhlas svědka nebo znalce zaznamenat do protokolu, který se však dožadujícímu orgánu nezasílá. Neuvedl-li dožadující orgán zvláštní požadavky na formu místopřísežného prohlášení (§ 49 ZMJS), píše místopřísežné prohlášení svědek nebo znalec sám formou volného vyjádření adresovaného dožadujícímu orgánu; v takovém případě je zapotřebí jej při předvolání k úkonům podle § 50 odst. 2 věty druhé a třetí ZMJS poučit, že písemné místopřísežné prohlášení má přinést s sebou, a dožádání cizozemského orgánu, popřípadě ty části dožádání, ze kterých lze dovozovat požadavky na znění místopřísežného prohlášení, mu pro účely zpracování místopřísežného prohlášení zaslat (případně s překladem do češtiny). Současně soud zašle svědkovi nebo znalci poučení o možnosti výpověď odmítnout ve smyslu § 50 odst. 2 ZMJS a případně poučení svědka a znalce podle trestního řádu. (6) Zjistí-li soud, že vyřízení dožádání bude spojeno s náklady zjevně nepřiměřenými provedení požadovaného úkonu (§ 55 ZMJS), zašle ministerstvu jejich vyčíslení a odůvodnění. V případě, že dožádání bylo soudu zasláno v přímém styku (§ 5), zašle ministerstvu rovněž kopii dožádání. § 28 Přebírání a předávání věcí

(2) Je-li přímé doručení písemnosti adresátovi na území cizího státu (§ 13) vyloučeno (§ 43 odst. 4 ZMJS) nebo nebylo-li úspěšné, vypracuje soud dožádání o doručení písemnosti adresované příslušnému justičnímu orgánu (případně podle § 26 odst. 2) státu, na jehož území se adresát zdržuje. Vzor dožádání o doručení písemnosti je obsažen v příloze č. 21. V dožádání vždy uvede také identifikační údaje o adresátovi, adresu, na níž se zdržuje, a způsob, jakým má být písemnost doručena. K dožádání soud přiloží doručný list pro doručení v cizině (příloha č. 21/C) a písemnost, která má být doručena. Jde-li o doručení písemnosti obviněnému, je nezbytné zvláště dbát na to, aby dožádání a doručované písemnosti byly v souladu s § 16 odst. 5 větou druhou (§ 44 odst. 1 věta druhá ZMJS). Není-li mezinárodní smlouvou stanoveno, že dožádání a jeho přílohy není zapotřebí překládat, opatří je soud úředním překladem (§ 16 odst. 4). Dožádání zašle soud dožádanému orgánu v souladu s § 5 a 6. (3) Jde-li o doručení předvolání, je nutno dožádání zaslat s dostatečným předstihem, aby mohly být dodrženy minimální lhůty podle mezinárodních smluv pro zaslání dožádání určitou dobu před datem, kdy se má předvolávaná osoba (obviněný, svědek, znalec) dostavit do dožadujícího státu (zprav. 30 až 50 dnů). Přehled těchto lhůt platných podle jednotlivých mezinárodních smluv, jejichž smluvní stranou je Česká republika, pro zasílání dožádání o doručení předvolání obviněného je uveden v příloze č. 21/D. Vzhledem k tomu, že v řadě cizích států není stanovená minimální lhůta pro doručení dostatečná, doporučuje se, aby soud dobu potřebnou k doručení předvolání konzultoval s ministerstvem před vypracováním dožádání. (4) Pokud soud žádá o doručení výzvy k úhradě peněžní částky (např. nákladů řízení), nezasílá s dožádáním běžnou poštovní poukázku (složenku), neboť české poštovní poukázky nejsou použitelné na zahraničních poštách. Ve výzvě soud uvede číslo účtu, na který má být platba provedena, ve formátu mezinárodního bankovního spojení IBAN, případně toto spojení uvede spolu se zasláním mezinárodní poštovní poukázky, pokud ji ve vztahu k cizímu státu lze využít. Informaci o možnosti využití mezinárodní poštovní poukázky v daném státě poskytne Česká pošta.

Soud může požádat Policii České republiky o předání nebo převzetí věci (např. podle § 10 odst. 3 ZMJS) pouze v případě, že její zaslání poštou vylučuje její povaha (např. se jedná o omamné a psychotropní látky, biologický materiál, střelné zbraně, střelivo, výbušniny atp.), anebo pokud by její zaslání poštou bylo spojeno s významně vyššími náklady, než její předání prostřednictvím Policie České republiky. Důvod, pro který není zaslání věci poštou možné nebo vhodné, soud Policii České republiky v žádosti o zajištění předání nebo převzetí věci vždy sdělí.

(5) Pokud soud žádá o doručení rozhodnutí, proti kterému je přípustný opravný prostředek, a toto rozhodnutí neobsahuje plnou adresu orgánu, u kterého lze tento opravný prostředek podat, přiloží soud k rozhodnutí na zvláštním listu poučení pro adresáta s uvedením takové plné adresy a požádá v dožádání o doručení rovněž tohoto poučení.

Zvláštní ustanovení o některých druzích právní pomocia o dožádáních do některých států

(1) Výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu je ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii upraven zejména v následujících mezinárodních smlouvách:

§ 29 Dožádání o doručení písemnosti adresátovi v cizině (1) Dožádání o doručení písemnosti adresátovi v cizině je upraveno mezinárodními smlouvami o vzájemné právní pomoci, zejména Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních (čl. 7 a následující). O doručení písemnosti adresátovi v cizině lze požádat i na bezesmluvním základě při zaručení vzájemnosti (§ 4 odst. 3, 4).

§ 30 Výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení a telefonu

a) Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 9 a čl. 10; b) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými - čl. 20c.

strana 194

částka 5

Instrukce č. 14

(2) Pokud soud nemá k dispozici videokonferenční zařízení typu, který je kompatibilní s videokonferenčním zařízením cizího státu, může se obrátit na nadřízený soud nebo na mezinárodní odbor Nejvyššího státního zastupitelství nebo na ministerstvo se žádostí o technickou pomoc. (3) V žádosti o zajištění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu (§ 57 ZMJS) soud uvede také způsob, jakým má být vyslýchaná osoba poučena podle práva České republiky, zejména kdy má právo odepřít výpověď. Vzor dožádání o provedení výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení je obsažen v příloze č. 23. Žádost vyhotovenou v souladu s § 16 soud zašle příslušnému orgánu cizího státu (případně podle § 26 odst. 2) v souladu s § 5 a 6. Pokud soud žádost zaslal prostřednictvím ministerstva (§ 5), vyrozumí následně ministerstvo o tom, zda výslech proběhl. V žádosti o umožnění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení je vhodné rovněž uvést navrhovaný den a hodinu jednání s uvedením časového pásma, a případně rovněž alternativní termín, dále zkušební termín (testovací spojení) před provedením výslechu (nejlépe s týdenním předstihem a ve stejnou hodinu, na kterou je navrhováno uskutečnění videokonference), typ videokonferenčního zařízení, který má soud k dispozici (např. ISDN nebo IP), a další technické specifikace (telefonní číslo videokonferenčního zařízení) a uvést, zda spojení bude iniciováno českou stranou a do jakých jazyků bude na české straně zajištěno tlumočení. (4) O průběhu výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu podle § 58 ZMJS pořídí soud protokol, jehož vyhotovení vypracované v souladu s § 16 zašle dožadujícímu orgánu podle § 5 a 6. Pokud o to dožadující orgán požádá a technické zařízení to umožňuje, soud současně pořídí z výslechu pomocí videokonferenčního zařízení videozáznam a z výslechu pomocí telefonu audiozáznam, který přiloží k protokolu zasílanému dožadujícímu orgánu. Po započetí videozáznamu či audiozáznamu a zahájení protokolace soud označí žádost, na jejímž základě bude výslech prováděn, uvede popis skutku, pro který se trestní řízení v dožadujícím státu vede, ověří totožnost vyslýchané osoby a provede její poučení podle trestního řádu; poté umožní provedení výslechu příslušnému orgánu dožadujícího státu (§ 58 odst. 5 ZMJS). Pokud soud výslech přeruší (§ 58 odst. 6 ZMJS), uvede důvod přerušení do protokolu. Případné použití opatření ve smyslu § 58 odst. 7 věty druhé ZMJS nebo poskytnutí ochrany vyslýchané osobě ve smyslu § 58 odst. 8 ZMJS uvede soud do protokolu. § 31 Dočasné převzetí z ciziny za účelem provedení procesních úkonů (1) Dočasné převzetí osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody z ciziny za účelem provedení procesních úkonů je ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii upraveno zejména v následujících mezinárodních smlouvách: a) Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 11, čl. 12; b) Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 3, čl. 13; c) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými - čl. 12.

Dočasné převzetí je možné i na bezesmluvním základě při zaručení vzájemnosti (§ 4 ZMJS). (2) Provedení dočasného převzetí osoby od orgánů cizího státu a její dodání do vazby soud následně oznámí ministerstvu. (3) Není-li mezinárodní smlouvou stanoven i pro účely dočasného předávání osob přímý styk justičních orgánů (§ 6), žádost dočasně převzaté osoby o propuštění z vazby (§ 69 odst. 4 ZMJS) soud předává příslušnému orgánu cizího státu prostřednictvím ministerstva (§ 5). Stejným způsobem soud informuje příslušný orgán cizího státu o propuštění osoby z vazby podle § 69 odst. 5 ZMJS. (4) Provedení navrácení osoby cizímu státu soud následně oznámí ministerstvu. § 32 Dočasné předání do ciziny za účelem provedení procesních úkonů (1) Dočasné předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody do ciziny za účelem provedení procesních úkonů je ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii upraveno zejména v následujících mezinárodních smlouvách: a) Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 11, čl. 12; b) Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 3, čl. 13; c) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými - čl. 12. Dočasné předání je možné i na bezesmluvním základě při zaručení vzájemnosti (§ 4 ZMJS). (2) Není-li pro vzájemnou právní pomoc s cizím státem umožněn přímý styk justičních orgánů (§ 6), informuje soud o povolení dočasného předání podle § 70 odst. 2 ZMJS ministerstvo. (3) O provedení dočasného předání osoby orgánům cizího státu, jakož i o navrácení této osoby zpět do České republiky, informuje soud ministerstvo. § 33 Vyžádání bankovních informací V dožádání do ciziny, které se týká bankovních informací, je vhodné v případě, že by vyzrazení skutečnosti, že je o bankovní informace žádáno, mohlo ohrozit průběh či výsledek trestního řízení, uvést rovněž požadavek, aby majitel bankovního účtu nebo jiné osoby, kterých se bankovní informace týkají, nebyli informováni o dožádání ani o výsledku jeho vyřízení. § 34 Informace o právním řádu cizích států Informace o právním řádu cizího státu, které mají být použity jako důkaz v trestním řízení, lze opatřit od cizího státu prostřednictvím ministerstva v souladu např. s Evropskou úmluvou o poskytování informací o cizím právu (Londýn, 7. června 1968; č. 221/1998 Sb.) s Dodatkovým protokolem (Štrasburk, 15. března 1978; č. 221/1998 Sb.),

částka 5

strana 195

Instrukce č. 14

podle jiné mezinárodní smlouvy o právní pomoci, anebo na bezesmluvním základě. Texty právních předpisů cizích států na ministerstvu jinak shromažďovány nejsou. § 35 Dožádání do Spojených států amerických (1) V dožádáních do Spojených států amerických je vhodné výslovně uvést, že se žádá rovněž o nezveřejnění informací o dožádání a jeho vyřízení, neboť americké soudy jinak dožádání a písemnosti související s jeho vyřízením zařadí do veřejně přístupných sbírek dokumentů. V dožádání by tento požadavek měl být vyjádřen větou „Žádáme, aby toto dožádání a listiny s ním související nebyly zveřejněny.“ - v anglickém překladu pak „We request that this letter rogatory and documents pertaining to it are not made public.“. (2) V souladu s nótou Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických z 22. března 2010 je doporučeno zasílání písemností adresátům na území Spojených států amerických přímo z důvodu rychlosti vyřízení. Teprve v případě, že se písemnost nepodaří adresátovi opakovaně doručit, zašle soud žádost o právní pomoc ministerstvu (§ 29, příloha č. 21). HLAVA II EXTRADICE Oddíl první Vyžádání z ciziny § 36 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii je obsažena v § 1 až 14 a § 78 až 86 ZMJS. (2)Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami upravujícími vyžádání z ciziny ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii jsou: a) Evropská úmluva o vydávání (Paříž, 13. prosince 1957; č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 32/2004 Sb. m. s.; příloha č. 4); b) Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (Štrasburk, 15. října 1975; č. 29/1997 Sb.; příloha č. 5); c) Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (Štrasburk, 17. března 1978; č. 30/1997 Sb.; příloha č. 6); d) Třetí dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (Štrasburk, 10. listopadu 2010; č. 34/2013 Sb. m. s.; příloha č. 7); e) Smlouva mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců (Praha, 2. července 1925; č. 48/1926 Sb. z. a n.) ve znění Dodatkové úmluvy mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými o vzájemném vydávání zločinců (Washington, 29. dubna 1935; č. 185/1935 Sb. z. a n.) a Druhé dodatko-

vé úmluvy o vydávání mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými (Praha, 16. května 2006; č. 8/2010 Sb. m. s., č. 27/2010 Sb. m. s.; konsolidované znění je obsaženo v příloze č. 27/B). Mezinárodní smlouvy v oblasti vydávání jsou uvedeny v přílohách č. 2 a 3. (3) Vyžádání z ciziny je možné i na bezesmluvním základě, a to při zaručení vzájemnosti podle § 4 odst. 2, 3, 5 ZMJS (§ 4 odst. 4), případně ve vztahu k některým státům na základě obecných principů mezinárodního práva (např. Venezuela). § 37 Žádost o provedení nezbytných opatření pro vyžádání osoby z cizího státu (1) Žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS může soud ministerstvu zaslat nejdříve současně s vydáním příkazu k zadržení, příkazu k zatčení, příkazu kdodání do výkonu trestu, nebo s učiněním úkonů směřujících k dodání osoby do výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS lze ministerstvu zaslat i v případě, že dosud neuplynula lhůta jednoho roku, jsou-li důvody se domnívat, že osoba, o jejíž vyžádání z ciziny jde, opustila území České republiky. Podání žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS není podmíněno předchozím zjištěním, na území kterého konkrétního cizího státu se osoba, o jejíž vyžádání z ciziny jde, nachází. (2) Vzor žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS tvoří přílohu č. 24/A. (3) Žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS není zapotřebí opatřovat otiskem kulatého úředního razítka soudu ani překladem. Žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS soud ministerstvu zasílá pouze v jednom vyhotovení. Protože přílohy žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS (§ 38) jsou určeny pro cizinu, nelze žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS ministerstvu zaslat prostřednictvím datové schránky. (4) Při podání žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS soud zváží vydání rovněž evropského zatýkacího rozkazu podle § 193 ZMJS, neboť účinné mezinárodní pátrání na území členských států Evropské unie je možné pouze na základě evropského zatýkacího rozkazu a bez jeho vydání proto po osobě na území členských států Evropské unie pátráno nebude. Administrativní postup při vydávání evropského zatýkacího rozkazu upravuje zvláštní předpis12). § 38 Přílohy k žádosti o provedení nezbytných opatření pro vyžádání osoby z cizího státu (1) Vzory příloh k žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS uvedených v § 79 odst. 5 písm. b) až e), odst. 6 větě druhé ZMJS tvoří přílohy č. 24/B až 24/I. (2) V příloze podle § 79 odst. 5 písm. d) ZMJS (příloha č. 24/F) uvede soud v případě, že je znakem skutkové podstaty trestného činu výše škody, také znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu113).

____________________________________________________________________________ 12)

§ 48 a následující instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. dubna 2014, č. j. 42/2013/MOT-J/60, o postupu soudů ve styku se členskými státy Evropské unie ve věcech trestních. 13) § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2001 a § 1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., nebo § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009.

strana 196

částka 5

Instrukce č. 14

(3) V příloze podle § 79 odst. 5 písm. e) ZMJS (příloha č. 24/F) uvede soud znění § 35 a § 95 trestního zákoníku pouze v případě, že jejich aplikace připadá vzhledem k právní kvalifikaci skutku v úvahu.

ský soud ministerstvo s uvedením spisové značky, pod kterou je trestní věc krajským soudem vyřizována.

(4) Pokud jde o vyžádání odsouzeného z ciziny k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, přiloží soud k žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozsudku s doložkou právní moci (§ 79 odst. 6 věta první ZMJS), a konalo-li se odvolací řízení, přiloží rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozhodnutí soudu druhého stupně.

Odvolání žádosti o provedení nezbytných opatření pro vyžádání osoby z cizího státu

(5) Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, uvede soud v přílohách podle § 79 odst. 5 písm. c) až e), odst. 6 věty druhé ZMJS (přílohy č. 24/D, 24/F a 24/H) rovněž údaje z rozsudku, jehož výrok o trestu byl zrušen, a k žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS přiloží stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci (§ 79 odst. 7 ZMJS), a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozhodnutí soudu druhého stupně. (6) Přílohy k žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až e), odst. 6 ZMJS soud opatří úředním překladem (§ 16 odst. 4) do jazyka stanoveného příslušnou mezinárodní smlouvou (s přihlédnutím k jazykovým ustanovením dvoustranných mezinárodních smluv a k prohlášením k mnohostranným mezinárodním smlouvám - příloha č. 15/A, tabulka č. 1) nebo do úředního jazyka státu (příloha č. 15/B), na jehož území hledaná osoba pobývá. Pokud není v době podání žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS místo pobytu hledané osoby známo, opatří soud přílohy uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až e), odst. 6 ZMJS překladem do angličtiny. Před překladem příloh k žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS uvedených v § 79 odst. 5 písm. a) až e), odst. 6 ZMJS soud zašle žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS a její přílohy uvedené v § 79 odst. 5 písm. b) až e), odst. 6 větě druhé ZMJS ministerstvu k předběžné kontrole elektronickou poštou (§ 2) na adresu [email protected]. (7) Přílohy k žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až e), odst. 6 ZMJS s úředními překlady zašle soud ministerstvu ve třech vyhotoveních (včetně překladů) v souladu s § 16 či § 17. Je-li třeba vyžádat z ciziny několik osob (spoluobviněných, případně spoluodsouzených), zašle soud ministerstvu přílohy k žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS (která může být společná) uvedené v § 79 odst. 5 písm. c) až e), odst. 6 ZMJS v dostatečném počtu vyhotovení (trojnásobek počtu osob). Přílohy k žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS uvedené v § 79 odst. 5 písm. f) ZMJS zašle soud ministerstvu v jednom vyhotovení a bez překladu, ledaže je k jejich zaslání s překladem ministerstvem výslovně vyzván (§ 79 odst. 8, 9 ZMJS ).

§ 40

(1) Žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS soud odvolává dopisem, který lze ministerstvu zaslat prostřednictvím datové schránky a který soud neopatřuje překladem. Je-li soudu známo, že hledaná osoba je pro účely svého vydání do České republiky v cizím státu ve vazbě, zašle dopis odvolávající žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS ministerstvu faxem (§ 2). (2) Dopis odvolávající žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS zašle soud na vědomí rovněž státnímu zástupci, ledaže žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS podal pouze pro účely vyžádání dodatečného souhlasu s dalším trestním stíháním nebo výkonem trestu, než které byly předmětem původní žádosti o vydání, podle § 85 odst. 4 ZMJS. (3) Podává-li soud v souladu s § 79 odst. 10 ZMJS novou žádost, uvádí v ní rovněž informaci o nahrazení původní žádosti vydané podle §79 odst. 1 ZMJS. Samostatný dopis odvolávající původní žádost soud ministerstvu nezasílá. § 41 Žádost o předběžnou vazbu (1) Před zasláním žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS spojené s návrhem na podání žádosti o uvalení předběžné vazby podle § 81 odst. 1 věty první ZMJS soudvezme v úvahu, zda lze reálně očekávat, že přílohy k žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS bude možné vyhotovit, opatřit překladem a doručit dožádané straně v příslušné lhůtě (příloha č. 25). (2) K žádosti podle § 79 odst. 1 ZMJS spojené s návrhem na podání žádosti o uvalení předběžné vazby podle § 81 odst. 1 věty první ZMJS soud vždy přiloží fotokopii či stejnopis příkazu k zadržení, fotokopii či stejnopis příkazu k zatčení, nebo fotokopii či stejnopis příkazu k dodání do výkonu trestu a odsuzujícího rozsudku alespoň v češtině. § 42 Dodatkové informace Pokud dožádaný stát v průběhu vydávacího řízení požaduje dodatkové informace, poskytne je soud ministerstvu na jeho výzvu ve formě a lhůtě ministerstvem stanovené (§ 79 odst. 8, 9 ZMJS). § 43 Postup po rozhodnutí dožádaného státu (1) Ministerstvo informuje soud příslušný podle § 78 ZMJS o výsledku vydávacího řízení v cizím státu.

(8) Podává-li soud v souladu s § 79 odst. 10 ZMJS novou žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS a nemá-li změna procesní situace vliv na obsah některé z příloh uvedených v § 79 odst. 5 písm. b) až e) ZMJS, nemusí soud ministerstvu tyto přílohy s novou žádostí znovu zasílat, ledaže je k tomu ministerstvem výslovně vyzván (§ 79 odst. 8 ZMJS ). § 39

(2) Pokud bylo vydání povoleno, sjedná ministerstvo například prostřednictvím Policejního prezidia České republiky termín a další podrobnosti převzetí vydávané osoby policejními orgány České republiky. Pokud je toho zapotřebí, poskytne soud potřebnou součinnost ministerstvu při přípravě a dalším řízení o žádosti o povolení průvozu územím cizího státu (§ 141 odst. 3 ZMJS).

Pokud žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS podal v přípravném řízení okresní soud a obžaloba byla následně podána ke krajskému soudu, informuje o tom takový kraj-

(3) Pokud bylo v době před vydáním obviněného přerušeno trestní stíhání, je nezbytné, aby ještě před jeho dodáním soudu bylo rozhodnuto o jeho pokračování.

částka 5

V přípravném řízení za tím účelem soud informuje o plánovaném datu převzetí vydávané osoby státního zástupce. (4) O dodání obviněného soudu nebo odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody informuje soud ministerstvo do 14 dnů od realizace vydání. Současně soud požádá Nejvyšší státní zastupitelství o vložení údaje o vydání osoby do centrální evidence stíhaných osob. (5) Pokud vydání do České republiky nebylo povoleno, může další postup podle situace spočívat buď v provedení kroků k předání trestního řízení do státu, který vydání nepovolil (§ 63 až 67), v provedení kroků k předání výkonu trestu odnětí svobody (§ 76 až 80), anebo ve vyhlášení či pokračování mezinárodního pátrání mimo území státu, který vydání osoby nepovolil, pro případ, že by jej osoba opustila. § 44 Dočasné převzetí vydávané osoby Pokud bylo vydání dožádaným státem povoleno, avšak jeho realizace byla odložena, lze požádat o dočasné předání osoby, jejíž vydání bylo povoleno, do České republiky (§ 86 ZMJS). Na postup při dočasném převzetí se přiměřeně použije § 31 odst. 2 až 4. § 45 Zásada speciality a vyžádání dodatečného souhlasu s dalším trestním stíháním nebo výkonem trestu (1) Pokud se vydaná osoba vzdala při výslechu podle § 85 odst. 2 ZMJS práva na uplatnění zásady speciality, zašle soud kopii protokolu na vědomí ministerstvu. (2) Pokud je nutno stát, který osobu vydal, požádat o dodatečný souhlas s trestním stíháním nebo s výkonem trestu, pro které vydání povoleno dosud nebylo, a pokud se vydaná osoba práva na uplatnění zásady speciality nevzdala, anebo pokud mezinárodní smlouva ani právo státu, který osobu vydal, vzdání se práva na uplatnění zásady speciality výslovně nepřipouští, soud požádá ministerstvo o zajištění dodatečného souhlasu, přičemž ke své žádosti přiloží písemnosti uvedené v § 79 odst. 5 až 9 ZMJS (§ 38) a protokol s vyjádřením vydané osoby k případnému rozšíření vydání. Přílohy uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až e), odst. 2 ZMJS a protokol s vyjádřením vydané osoby zašle soud ministerstvu ve třech vyhotoveních (včetně případných překladů - příloha č. 15) v souladu s § 16 či § 17. (3) O provedení úkonů podle § 85 odst. 6 ZMJS vyrozumí soud následně ministerstvo. (4) V případě pochybností o uplatnění zásady speciality lze předložit věc Nejvyššímu soudu podle § 10 odst. 2 trestního řádu per analogiam114). Zvláštní ustanovení o vyžádání z některých států § 46 Extradiční materiály pro účely vyžádání ze států, které požadují kopie důkazů (1) Některé státy požadují, aby k žádosti o vydání pro účely trestního stíhání, anebo pro účely vydání k výkonu trestu uloženého v řízení proti uprchlému či trestním příkazem byly kromě příloh uvedených v § 79 odst. 5 písm. a) až e), odst. 6 ZMJS přiloženy rovněž ověřené kopie (§ 17) všech důkazů, na jejichž základě je dostatečně odůvodněno ____________________________________________________________________________ 14)

strana 197

Instrukce č. 14

Srov. R 24/2007 Sb. NS.

podezření, že obviněný spáchal trestné činy, pro které je žádáno o jeho vydání, přičemž kopie důkazů by měly být jasně a srozumitelně označené a uspořádané. Podle dosavadních zkušeností jsou takovými státy např. Brazílie, Bahamy, Dominikánská republika, Ekvádor (pouze doporučeno), Jihoafrická republika, Kostarika, Venezuela či Mexiko. Žádoucí je přiložit rovněž shrnutí podstatných důkazů dostupných ke každému bodu obvinění (tj. ke každému jednotlivému skutku, případně útoku), pro který se žádá o vydání, s uvedením vztahu těchto důkazů k (údajnému) jednání pachatele; tomuto požadavku je možné dostát tak, že soudce nebo státní zástupce vypracuje prohlášení (zprávu), ve kterém shrne fakta případu a detailně uvede obsah jednotlivých podstatných důkazů ve věci a jejich vztah k osobě, o jejíž vydání se žádá. Pro účely zjištění, zda konkrétní stát bude kopie důkazů a jejich překlady vyžadovat, se může soud obrátit s dotazem na ministerstvo. (2) Na výzvu ministerstva (§ 79 odst. 8, 9 ZMJS) soud ověřené kopie důkazů, a případně i jejich shrnutí či zprávu podle odstavce 1 vypracuje tak, aby vyhovovaly nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16, § 17), opatří je úředním překladem do úředního jazyka dožádaného státu (§ 16 odst. 4) a zašle je ministerstvu ve třech vyhotoveních. Před podáním obžaloby může soud o vypracování ověřených kopií důkazů a jejich shrnutí či zprávy podle odstavce 1 požádat státního zástupce. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, vyžádá si soud příslušný podle § 78 ZMJS od soudu, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, ověřené kopie důkazů, a případně i jejich shrnutí či zprávy podle odstavce 1 rovněž ohledně skutku, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen. V zájmu jednotnosti terminologie opatří ověřené kopie důkazů a jejich shrnutí či zprávu vyžádané podle věty třetí úředním překladem soud příslušný podle § 78 ZMJS. § 47 Extradiční materiály pro účely vyžádání ze Spojených států amerických (1) Základní normativní úprava je obsažena ve Smlouvě mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců (Praha, 2. července 1925; č. 48/1926 Sb. z. a n.) ve znění Dodatkové úmluvy mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými o vzájemném vydávání zločinců (Washington, 29. dubna 1935; č. 185/1935 Sb. z. a n.) a Druhé dodatkové úmluvy o vydávání mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými (Praha, 16. května 2006; č. 8/2010 Sb. m. s., č. 27/2010 Sb. m. s.); dále v tomto ustanovení jen „Smlouva“; konsolidované znění Smlouvy je obsaženo v příloze č. 27/B). (2) Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických je k žádostem o vydání k trestnímu stíhání kromě písemností uvedených v § 79 odst. 5 písm. a) až e) ZMJS nezbytné přikládat jako důkazy podle čl. XI odst. 5 Smlouvy rovněž: a) buď ověřené kopie (§ 17) všech důkazů, na jejichž základě je dostatečně odůvodněno podezření, že obviněný spáchal trestné činy, pro které je žádáno o jeho vydání, přičemž kopie důkazů by měly být jasně

strana 198

částka 5

Instrukce č. 14

a srozumitelně označené a uspořádané, anebo b) zprávu (Case Summary) vypracovanou soudcem nebo státním zástupcem, která shrnuje obsah nejdůležitějších důkazů shromážděných v dané věci a v jejímž závěru soudce nebo státní zástupce potvrdí, že na základě těchto důkazů je dostatečně odůvodněno podezření, že obviněný spáchal trestné činy, pro které je žádáno o jeho vydání; tato zpráva by měla obsahovat: 1. jméno a funkci/pracovní zařazení autora, 2. identifikaci obviněného, včetně státního občanství a fyzického popisu, s odkazy na fotografie a další identifikační materiály (odstavec 6), 3. informaci o místě současného pobytu obviněného, 4. skutkové okolnosti případu a prameny důkazů tyto okolnosti prokazující, s odkazy na svědecké výpovědi a další relevantní dokumenty, které mohou být připojeny jako důkazy, 5. procesní historii případu, s odkazy na relevantní procesní rozhodnutí, která mohou být připojena jako důkazy, 6. seznam trestných činů, pro které je o vydání žádáno, u každého z nich s uvedením maximální délky trestu, který může být uložen, a s odkazy na příslušná ustanovení trestního zákoníku, a to jak zvláštní části, tak obecné části o ukládání trestů, jejichž znění musí být připojeno jako důkaz, 7. prohlášení, že trestní stíhání nebylo promlčeno, s odkazy na § 34 trestního zákoníku a případně § 35 trestního zákoníku, pokud jeho aplikace vzhledem k právní kvalifikaci skutku přichází v úvahu; znění ustanovení, na něž soud odkazuje, musí být připojeno jako důkaz, 8. seznam přiložených důkazů, na něž je odkazováno podle předchozích bodů; důkazy musí být jasně a srozumitelně označeny a uspořádány. (3) Všechny písemnosti tvořící extradiční materiály musí být vyhotoveny v souladu s § 16 (případně § 17) a svázány v jeden pevně spojený celek tak, aby svázání bylo opatřeno přelepkami a ty následně překryty otisky kulatého razítka soudu, a opatřeny úředním překladem (§ 16 odst. 4) do angličtiny. Při pořizování překladů je v zájmu zachování specifické terminologie vhodné poskytnout překladateli kopii informace Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických o požadavcích na extradiční materiály, kterou soudu zašle ministerstvo, pokud o to soud požádá. (4) Jde-li o vyžádání osoby, která byla odsouzena v řízení proti uprchlému, je nutno extradiční materiály připravit, jako by šlo o vyžádání k trestnímu stíhání. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl v řízení proti uprchlému uložen souhrnný trest, je nutno extradiční materiály připravit tak, aby zahrnovaly i skutek, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen. (5) Jde-li o vyžádání osoby, která byla pravomocně odsouzena, avšak nikoli v řízení proti uprchlému, slouží jako extradiční materiály ve smyslu čl. XI odst. 5 Smlouvy: a) stejnopis nebo ověřená kopie rozsudku s doložkou právní moci, b) rozhodnutí soudu druhého stupně, konalo-li se odvolací řízení, c) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci,

pokud k zápočtu vazby došlo, a d) potvrzení o tom, jaká část trestu dosud nebyla vykonána, vyhotovené v souladu s § 16 (případně § 17) a opatřené úředními překlady (§ 16 odst. 4) do angličtiny. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, připojí soud rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozhodnutí soudu druhého stupně. (6) Protože americká strana klade mimořádný důraz na identifikaci osoby, o jejíž vydání je žádáno, jako pachatele skutku, pro který je o její vydání žádáno, soud jako součást extradičních materiálů vždy ministerstvu zašle i popis, fotografii a otisky prstů obviněného či odsouzeného, jsou-li k dispozici (prohlášení o potvrzení totožnosti podle § 79 odst. 5 písm. b) ZMJS, jehož vzor v českém a anglickém jazyce je obsažen v přílohách č. 24/B a 24/C). Pokud k dispozici nejsou, musí být tato skutečnost v extradičních materiálech výslovně uvedena. (7) Extradiční materiály podle odstavců 2 až 6 zašle soud ministerstvu ve třech vyhotoveních. § 48 Extradiční materiály pro účely vyžádání z Kanady (1) Základní normativní úprava je obsažena ve Smlouvě mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců (Londýn, 11. listopadu 1924; č. 211/1926 Sb. z. a n.) s Protokolem (Londýn, 4. června 1926; . 56/1929 Sb. z. a n.); dále v tomto ustanovení jen „Smlouva“). (2) Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti Kanady z 21. června 1999 je podle kanadského extradičního zákona k žádostem o vydání k trestnímu stíhání kromě písemností uvedených v § 79 odst. 5 písm. a) až e) ZMJS nezbytné jako důkazy podle čl. 8 odst. 2 Smlouvy přikládat tzv. extradiční balík (Extradition Packet). Extradiční balík musí být tvořen dvěma oddělenými částmi, a to tzv. záznamem případu (Record of the Case) a tzv. obecným prohlášením (General Legal Statement). (3) Pokud jde o vyžádání obviněného k trestnímu stíhání, musí záznam případu obsahovat: a) detailní shrnutí důkazů dostupných ke každému bodu obvinění (tj. ke každému jednotlivému skutku, případně útoku), pro který se žádá o vydání; tomuto požadavku je možné dostát tak, že státní zástupce nebo soudce vypracuje prohlášení (zprávu), ve kterém shrne fakta případu a detailně uvede obsah jednotlivých důkazů ve věci, nebo ve shrnutí případu odkáže na jednotlivé podstatné důkazy ve věci (např. svědecké výpovědi a jiné listinné důkazy), jejichž kopie budou tvořit přílohu tohoto prohlášení; kanadská strana bezvýhradně trvá na tom, aby tato část extradičních materiálů neobsahovala žádný odkaz na právní kvalifikaci skutku podle českého práva ani na žádná jiná ustanovení českého práva a aby v této části extradičních materiálů nebyla obsažena ani hodnocení či závěry soudu - materiály by měly obsahovat pouze shrnutí důkazního materiálu ve věci; b) identifikační materiály osoby, o jejíž vydání jde, na kterých kanadská strana trvá, tj. zejména fotografie

částka 5

Instrukce č. 14

a otisky prstů, ze kterých vyplývá, že osoba před soudem je osobou, o jejíž vydání je žádáno (přílohy č. 24/ B a 24/C), a protokol o rekognici svědkem, nebo jiný dokument, z něhož vyplývá, že osoba, o jejíž vydání je žádáno, je osobou, která spáchala danou trestnou činnost (takovým svědkem může být rovněž policista); a c) ověřovací doložku v tom smyslu, že shromážděné důkazy, které jsou zahrnuty v záznamu případu, mohou být použity v trestním řízení a byly opatřeny v souladu s českým právem, vypracovanou orgánem příslušným pro danou fázi trestního řízení. Ověřovací doložka musí být vlastnoručně podepsána a opatřena otiskem kulatého úředního razítka; kanadská strana trvá na tom, aby anglický překlad ověřovací doložky doslovně odpovídal znění, které je obsaženo v příloze č. 24/J. (4) Jde-li o vyžádání osoby, která byla pravomocně odsouzena k výkonu trestu (nikoli v řízení proti uprchlému), musí záznam případu obsahovat: a) stejnopis nebo ověřenou kopii rozsudku s doložkou právní moci, b) rozhodnutí soudu druhého stupně, konalo-li se odvolací řízení, c) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, d) potvrzení o tom, jaká část trestu dosud nebyla vykonána, e) identifikační materiály osoby, o jejíž vydání jde, tj. fotografie, otisky prstů a prohlášení o potvrzení totožnosti (přílohy č. 24/B a 24/C) vypracované předsedou senátu, státním zástupcem či vyšetřovatelem, a f) ověřovací doložku v tom smyslu, že písemnosti zahrnuté v záznamu případu jsou přesné; ověřovací doložka musí být vlastnoručně podepsána soudcem a opatřena otiskem kulatého úředního razítka soudu; kanadská strana trvá na tom, aby anglický překlad ověřovací doložky doslovně odpovídal znění, které je obsaženo v příloze č. 24/K. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, připojí soud rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozhodnutí soudu druhého stupně. (5) Jde-li o vyžádání osoby, která byla odsouzena v nepřítomnosti (nejen v řízení proti uprchlému), je nutno záznam případu připravit, jako by šlo o vyžádání k trestnímu stíhání, avšak s ověřovací doložkou v tom smyslu, že důkazy shrnuté nebo obsažené v připojeném záznamu případu jsou k dispozici pro účely řízení před soudem a byly shromážděny v souladu s právem České republiky a že dokumenty v záznamu případu jsou přesné; ověřovací doložka musí být vlastnoručně podepsána soudcem a opatřena otiskem kulatého úředního razítka soudu; kanadská strana trvá na tom, aby anglický překlad ověřovací doložky doslovně odpovídal znění, které je obsaženo v příloze č. 24/L. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému

strana 199

byl v řízení proti uprchlému uložen souhrnný trest, je nutno extradiční materiály připravit tak, aby zahrnovaly i skutek, pro který byl odsouzený odsouzen rozsudkem soudu, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen. (6) Obecné prohlášení musí obsahovat: a) identifikaci osoby činící prohlášení, a to jménem a postavením a krátkým popisem odbornosti této osoby ve vztahu k českému právu, b) popis vztahu této osoby k trestnímu stíhání (např. že je odpovědná za případ, vyřizuje případ, je seznámena s případem apod.), c) prohlášení, že o vydání osoby je žádáno k trestnímu stíhání či k výkonu trestu odnětí svobody, s uvedením právní kvalifikace, s odkazem na vyhotovení příkazu k zadržení, příkazu k zatčení nebo příkazu kdodání do výkonu trestu, které bude připojeno k této části extradičního balíku, d) doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, a z nichž by podle výslovného požadavku kanadské strany mělo být též patrné, že nejde o přestupek, nýbrž o trestný čin, pro který lze podat obžalobu u soudu (např. citací znění § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), e) je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu13), f) doslovné znění zákonných ustanovení o promlčení trestního stíhání pro předmětné trestné činy (§ 34 trestního zákoníku, a případně § 35 trestního zákoníku, pokud jeho aplikace vzhledem k právní kvalifikaci skutku přichází v úvahu) nebo o promlčení výkonu trestu (§ 94 a případně § 95 trestního zákoníku, pokud jeho aplikace vzhledem k právní kvalifikaci skutku přichází v úvahu) a výslovné prohlášení, že trestnímu stíhání nebo výkonu trestu promlčení nebrání, g) prohlášení týkající se časové působnosti trestního zákoníku - tj. prohlášení o tom, že předmětná ustanovení trestního zákoníku byla účinná v době spáchání trestného činu a jsou účinná i v době, kdy je o vydání žádáno; pokud tomu tak není, připojí soud ověřenou kopii předpisů uvedených v písmenech d) až f) ve znění účinném jak v době spáchání trestného činu, tak v době, kdy je o vydání žádáno. Obecné prohlášení však není třeba vyhotovovat, pokud znění zákonných ustanovení uvedených v písmenech d) až f) obsahují písemnosti uvedené v § 79 odst. 5 písm. d), e) ZMJS, které v takovém případě obecné prohlášení nahrazují. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, je nutno obecné prohlášení (tj. znění zákonných ustanovení a prohlášení podle písmen d) až g)) připravit tak, aby se týkalo i trestného činu, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen. (7) Všechny písemnosti v každé části extradičního balíku musí být vyhotoveny v souladu s § 16 (případně § 17) a svázány v jeden pevně spojený celek tak, aby svázání bylo opatřeno přelepkami a ty překryty otisky

_____________________________________________________________________________ 13)

§ 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2001 a § 1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., nebo § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009.

strana 200

částka 5

Instrukce č. 14

kulatého razítka soudu, a opatřeny úředním překladem (§ 16 odst. 4) do angličtiny. Při pořizování překladů je v zájmu zachování specifické terminologie vhodné poskytnout překladateli kopii dopisu Ministerstva spravedlnosti Kanady z 21. června 1999, kterou soudu zašle ministerstvo, pokud o to soud požádá. (8) Extradiční materiály podle odstavců 2 až 7 zašle soud ministerstvu ve třech vyhotoveních. § 49 Extradiční materiály pro účely vyžádání z Nového Zélandu (1) Základní normativní úprava je obsažena ve Smlouvě mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců (Londýn, 11. listopadu 1924; č. 211/1926 Sb. z. a n.) s Protokolem (Londýn, 4. června 1926; č. 56/1929 Sb. z. a n.); dále v tomto ustanovení jen „Smlouva“. Podle nóty Vysoké komise Nového Zélandu v Canbeře byla Česká republika s účinností od 16. října 2003 zařazena mezi tzv. „vyňaté“ (exempted) státy, což umožňuje k žádostem o vydání k trestnímu stíhání kromě písemností uvedených v § 79 odst. 5 písm. a) až e) ZMJS přikládat jako důkazy podle čl. 8 odst. 2 Smlouvy pouze tzv. záznam případu (Record of the Case). (2) Záznam případu vyhotovuje státní zástupce, který v daném případě zastupuje veřejnou žalobu. Záznam případu obsahuje souhrn důkazů opatřených na podporu žádosti o vydání (nepřímé důkazy, tzv. „důkazy z doslechu“, jsou podle novozélandského práva nepřípustné a extradiční materiály se o nich proto nesmí vůbec zmiňovat) a jiné relevantní dokumenty (fotografie, kopie dokladů apod.). (3) Záznam případu musí být ověřen vlastnoručním podpisem soudce a otiskem kulatého úředního razítka soudu. (4) K záznamu případu musí být přiloženy: a) prohlášení státního zástupce uvádějící, že záznam případu byl vyhotoven jím nebo pod jeho vedením a že důkazy byly získány za účelem použití v hlavním líčení (trial) s osobou, jejíž vydání se žádá; novozélandská strana vyžaduje, aby prohlášení státního zástupce (Affidavit) bylo učiněno takovou formou, aby případné uvedení nepravdy mělo pro státního zástupce vážné důsledky; s ohledem na skutečnost, že institut přísežného prohlášení orgánů činných v trestním řízení české právo nezná, se doporučuje vypořádat se s požadavkem novozélandských orgánů uvedením znění § 329 trestního zákoníku a vysvětlením, že případné vědomé uvedení nepravdy pro účely vyžádání obviněného z ciziny by mohlo být považováno za trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby; a b) prohlášení nejvyššího státního zástupce (osobně), že podle jeho názoru záznam případu dokládá existenci důkazů dostatečných k tomu, aby bylo v České republice vedeno trestní stíhání. (5) Všechny písemnosti tvořící záznam případu musí být svázány v jeden pevně spojený celek tak, aby svázání bylo opatřeno přelepkami a ty následně překryty otisky kulatého razítka soudu, a opatřeny úředním překladem (§ 16 odst. 4) do angličtiny. Při pořizování překladu je v zájmu zachování specifické terminologie vhodné poskytnout překladateli kopii informace o extradičním řízení na

Novém Zélandu a výňatek z novozélandského extradičního zákona, které soudu zašle ministerstvo, pokud o to soud požádá. (6) Má-li být z Nového Zélandu vyžádána osoba, která byla odsouzena v řízení proti uprchlému, je nutno extradiční materiály připravit, jako by šlo o vyžádání k trestnímu stíhání. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl v řízení proti uprchlému uložen souhrnný trest, je nutno extradiční materiály připravit tak, aby zahrnovaly i skutek, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil. (7) Jde-li o vyžádání osoby, která byla pravomocně odsouzena (nikoli v řízení proti uprchlému), považují se za extradiční materiály ve smyslu čl. 8 odst. 3 Smlouvy: a) stejnopis nebo ověřená kopie rozsudku s doložkou právní moci, b) rozhodnutí soudu druhého stupně, konalo-li se odvolací řízení, c) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, a d) potvrzení o tom, jaká část trestu dosud nebyla vykonána, vyhotovené v souladu s § 16 (případně § 17) a opatřené úředními překlady (§ 16 odst. 4) do angličtiny. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, připojí soud rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozhodnutí soudu druhého stupně. (8) Extradiční materiály podle odstavců 2 až 7 zašle soud ministerstvu ve třech vyhotoveních. (9) Ve velmi naléhavých případech lze požádat o uvalení předběžné vazby, a to ještě před tím, než novozélandské orgány obdrží formální extradiční žádost (ta pak musí být předložena do 40 dnů). Osoba vzatá do předběžné vazby však může být propuštěna na kauci. Žádost o předběžnou vazbu proto musí novozélandským (exekutivním) orgánům též naznačit, zda mají případnému propuštění na kauci oponovat, a pokud ano, na jakém základě (zejména předchozí odsouzení, současná obvinění, věcné důvody pro domněnku, že osoba se bude vyhýbat extradičnímu řízení, a to včetně závažnosti trestného činu, pro který by měl být vydán, závažnost důkazů proti němu, pravděpodobnost uložení trestu odnětí svobody, spojení či jeho nedostatek s Novým Zélandem atp.). Soud proto v takových případech zašle ministerstvu spolu se žádostí podle § 79 odst. 1 ZMJS spojenou s návrhem na podání žádosti o uvalení předběžné vazby podle § 81 odst. 1 věty první ZMJS (§ 41) rovněž výše uvedené argumenty pro odporování propuštění na kauci a ujištění, že extradiční materiály podle předchozích odstavců budou dodány do 30 dnů. § 50 Extradiční materiály pro účely vyžádání z Izraele (1) Základní normativní úprava je obsažena v Evropské úmluvě o vydávání, k jejímuž čl. 2 však Izrael učinil výhradu, v jejímž důsledku jsou součástí extradičních materiálů k vyžádání pro účely trestního stíhání kromě dokumentů uvedených v čl. 12 odst. 2 Evropské úmluvy o vydávání rovněž ověřené kopie (§ 17) všech důkazů, na jejichž základě je dostatečně odůvodněno podezření, že obviněný spáchal trestné činy, pro které se žádá o vydání, přičemž

částka 5

strana 201

Instrukce č. 14

kopie důkazů by měly být jasně a srozumitelně označené a uspořádané. Žádoucí je přiložit rovněž shrnutí podstatných důkazů dostupných ke každému bodu obvinění (tj. ke každému jednotlivému skutku, případně útoku), pro který se žádá o vydání, s uvedením vztahu těchto důkazů k (údajnému) jednání pachatele; tomuto požadavku je možné dostát tak, že státní zástupce nebo soudce vypracuje prohlášení (zprávu), ve kterém shrne fakta případu a detailně uvede obsah jednotlivých podstatných důkazů ve věci a jejich vztah k obvinění. Extradiční materiály musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16, § 17) a být opatřeny úředním překladem do angličtiny (§ 16 odst. 4) a zaslány ministerstvu ve třech vyhotoveních. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, vyžádá si soud příslušný podle § 78 ZMJS od soudu, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, ověřené kopie důkazů, a případně i jejich shrnutí, či zprávy rovněž ohledně skutku, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen. V zájmu jednotnosti terminologie opatří ověřené kopie důkazů a jejich shrnutí či zprávu vyžádané podle věty čtvrté úředním překladem soud příslušný podle § 78 ZMJS. (2) Na žádost soudu ministerstvo zašle soudu popis požadavků na extradiční materiály poskytnutý Ministerstvem spravedlnosti Státu Izrael. § 51 Extradiční materiály pro účely vyžádání z Austrálie (1) Vyžádání obviněného nebo odsouzeného z Austrálie je možné na bezesmluvním základě nebo na základě mnohostranných smluv, jejichž smluvními stranami jsou Česká republika i Austrálie a které obsahují ustanovení o vydávání. Podle sdělení Generální prokuratury Austrálie z 14. května 2008 jsou jako extradiční materiály dostatečné písemnosti uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až e), odst. 2 ZMJS (§ 38). Extradiční materiály musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16, § 17) a být opatřeny úředním překladem do angličtiny (§ 16 odst. 4) a zaslány ministerstvu ve třech vyhotoveních. (2) Na žádost soudu zašle ministerstvo soudu popis požadavků na extradiční materiály, poskytnutý Generální prokuraturou Austrálie. Oddíl druhý Vydání do ciziny § 52 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii je obsažena v § 1 až 14 a § 87 až 104 ZMJS. (2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami upravujícími vydání do ciziny ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii jsou: a) Evropská úmluva o vydávání (Paříž, 13. prosince 1957; č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 32/2004 Sb. m. s.; příloha č. 4); b) Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (Štrasburk, 15. října 1975; č. 29/1997 Sb.; příloha č. 5);

c) Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (Štrasburk, 17. března 1978; č. 30/1997 Sb.; příloha č. 6); d) Třetí dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (Štrasburk, 10. listopadu 2010; č. 34/2013 Sb. m. s.; příloha č. 7); e) Smlouva mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců (Praha, 2. července 1925; č. 48/1926 Sb. z. a n.) ve znění Dodatkové úmluvy mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými o vzájemném vydávání zločinců (Washington, 29. dubna 1935; č. 185/1935 Sb. z. a n.) a Druhé dodatkové úmluvy o vydávání mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými (Praha, 16. května 2006; č. 8/2010 Sb. m. s., č. 27/2010 Sb. m. s.; konsolidované znění je obsaženo v příloze č. 27/B). Mezinárodní smlouvy v oblasti vydávání jsou uvedeny v přílohách č. 2 a 3. (3) Vydání do ciziny je možné i na bezesmluvním základě, a to při zaručení vzájemnosti podle § 4 odst. 1, 3, 5 ZMJS (§ 4). Nebylo-li přijetí ujištění o vzájemnosti ministrem spravedlnosti opatřeno již v rámci předběžného šetření, požádá o zajištění jeho přijetí ministrem spravedlnosti soud ministerstvo ještě před rozhodnutím, zda vydání je přípustné; pokud ministr spravedlnosti ujištění cizího státu o vzájemnosti nepřijal, vydání nebude přípustné podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 1 ZMJS. § 53 Předběžná vazba (1) Pokud soud vezme osobu do předběžné vazby, neprodleně tuto skutečnost oznámí faxem ministerstvu, národní ústředně Interpolu a státnímu zástupci, který podal návrh na vzetí do předběžné vazby, pokud se státní zástupce neúčastnil výslechu osoby, o jejíž vydání jde, před soudem, a to bez ohledu na právní moc usnesení o vzetí do předběžné vazby; státnímu zástupci zašle rovněž kopii protokolu z výslechu osoby, o jejíž vydání jde. V usnesení o vzetí do předběžné vazby soud vždy uvede datum počátku omezení osobní svobody, neboť od tohoto okamžiku počíná plynout lhůta pro doručení extradiční žádosti a její zmeškání má za následek povinnost osobu z předběžné vazby propustit (§ 94 odst. 3 ZMJS). Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva nebo pokud o to osoba, o jejíž vydání jde, žádá, oznámí soud vzetí do předběžné vazby v příslušné lhůtě také konzulárnímu oddělení zastupitelského úřadu státu, jehož je osoba, o jejíž vydání jde, občanem (§ 19, příloha č. 1). (2) Pokud soud propustil osobu, o jejíž vydání jde, ze zadržení nebo z předběžné vazby, oznámí to soud, který rozhodl o propuštění této osoby z vazby, neprodleně ministerstvu faxem. Zároveň soud informuje národní ústřednu Interpolu a požádá ji buď o omezení pátrání za účelem zadržení pouze na případy, kdy se osoba, o jejíž vydání jde, bude pokoušet opustit území České republiky, anebo o zastavení pátrání za účelem zadržení na území České republiky, neboť jinak by mohlo dojít k opětovnému zadržení osoby policejními orgány České republiky. Pokud by došlo ke změně okolností a bylo by nutno osobu opětovně zadržet, bude vydání pokynu národní ústředně Interpolu k obnovení pátrání v působnosti státního zástupce, který provádí předběžné šetření, případně soudu, který rozhoduje nebo rozhodl o přípustnosti vydání.

strana 202

částka 5

Instrukce č. 14

(3) Pokud je osoba, o jejíž vydání jde, převedena z předběžné vazby do jiné než předběžné nebo vydávací vazby nebo do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, oznámí soud tuto skutečnost ministerstvu a státnímu zástupci, který provádí nebo prováděl předběžné šetření, a národní ústředně Interpolu. Zároveň učiní opatření, aby po odpadnutí důvodu jiné než předběžné nebo vydávací vazby nebo po ukončení výkonu trestu odnětí svobody bylo možné osobu opětovně vzít do předběžné vazby, která by na výkon jiné než předběžné nebo vydávací vazby nebo trestu odnětí svobody pokud možno bezprostředně navazovala. Zejména požádá Generální ředitelství Vězeňské služby a věznici, v níž tato osoba vazbu nebo trest vykonává, o zaznamenání informace o řízení o vydání a požadavku, aby propuštění této osoby z vazby nebo trestu bylo se soudem koordinováno do Vězeňského informačního systému, aby mohlo být rozhodnuto o předběžné či vydávací vazbě. Současně soud požádá Generální ředitelství Vězeňské služby, aby tato osoba byla v průběhu řízení o vydání přemisťována do jiné věznice pouze ve výjimečných případech a aby o případném přemístění byli ihned informováni soud, státní zástupce a ministerstvo. Odpadnutí důvodu jiné než předběžné nebo vydávací vazby nebo ukončení výkonu trestu odnětí svobody a převedení osoby, o jejíž vydání jde, do předběžné vazby oznámí soud neprodleně faxem ministerstvu a národní ústředně Interpolu. § 54 Řízení o vydání osoby omezené na osobní svobodě z jiného důvodu Vykonává-li osoba, o jejíž vydání jde, v průběhu řízení o vydání jinou než předběžnou nebo vydávací vazbu nebo vykonává-li nepodmíněný trest odnětí svobody, soud o zahájení řízení o návrhu státního zástupce na vyslovení přípustnosti či nepřípustnosti vydání informuje věznici, v níž tato osoba vazbu nebo trest vykonává, a požádá ji o zaznamenání a) informace o řízení o vydání a b) požadavku, aby propuštění této osoby z vazby nebo trestu bylo se soudem koordinováno, aby mohlo být rozhodnuto o předběžné či vydávací vazbě, která by na výkon vazby nebo trestu odnětí svobody pokud možno bezprostředně navazovala, do Vězeňského informačního systému. § 55 Rozhodnutí o přípustnosti vydání (1) Ve výroku usnesení podle § 95 odst. 1 ZMJS soud uvede stát, který o vydání žádá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 16. srpna 2005, sp. zn. 11 Tcu 52/2005), a popíše skutek, pro který je o vydání žádáno, tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným skutkem; uvedení pouze zákonného pojmenování trestného činu a příslušných právních ustanovení nebo uvedení pouze odkazu na zatýkací rozkaz nebo jiné obdobné rozhodnutí dožadujícího státu není postačující15).

(2) Při rozhodování o přípustnosti vydání podle § 95 odst. 1 ZMJS soud vždy rozhoduje o celém skutku nebo všech skutcích tak, jak jsou popsány v návrhu státního zástupce na rozhodnutí o přípustnosti vydání16). Pokud soud vysloví, že vydání je přípustné jen pro určité části skutku (např. jen pro některé dílčí útoky v případě pokračujícího trestného činu) nebo pro některé ze skutků popsaných v žádosti cizího státu o vydání, rozhodne zároveň, že pro zbývající část skutku či pro zbývající skutky vydání není přípustné. Ve výroku usnesení o přípustnosti vydání pak popíše, pro kterou část vydání přípustné je a pro kterou část vydání přípustné není17). (3) Pro účely posouzení přípustnosti vydání zejména podle § 91 odst. 1 písm. o) ZMJS si soud může vyžádat obecné informace o situaci v oblasti dodržování základních lidských práv a svobod v odsuzujícím státu především od ústředního pracoviště odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra v Praze, a případně také od odboru lidských práv a transformační politiky Ministerstva zahraničních věcí. Soulad vydání s mezinárodněprávními závazky České republiky vyplývajícími z ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, soud sám posoudí i v případě, že osoba, o jejíž vydání jde, je v době rozhodování soudu o přípustnosti vydání v postavení účastníka řízení o mezinárodní ochraně podle zákona o azylu18). Pro účely zjištění, zda je osoba účastníkem řízení o udělení mezinárodní ochrany a stadia takového řízení, může soud využít vzdáleného přístupu do elektronické evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany. (4) Pokud jsou pro rozhodnutí soudu zapotřebí další informace, které mohou být poskytnuty dožadujícím státem, požádá soud ministerstvo o zajištění dodatkové informace (§ 98 ZMJS) v rozsahu a formě, které ve své žádosti určí. Dodatkovými informacemi mohou být informace skutkové i informace o právu dožadujícího státu. Pro dodání dodatkové informace může soud stanovit přiměřenou lhůtu. (5) Po právní moci usnesení podle § 95 odst. 1 ZMJS o přípustnosti či nepřípustnosti vydání předloží soud spis bez zbytečných odkladů ministerstvu podle § 95 odst. 5 věty první ZMJS. § 56 Zjednodušené vydání (1) Doslovný text poučení osoby, o jejíž vydání jde, podle § 96 odst. 1 věty druhé ZMJS uvede soud do protokolu. Při tomto poučení lze využít text obsažený v příloze č. 26. (2) Při zjednodušeném vydání vyrozumí soud o rozhodnutí o odložení vydání podle § 99 odst. 1 ZMJS nebo o vydávací vazbě podle § 101 odst. 1 ZMJS ministerstvo s výslovným uvedením, že bylo rozhodováno v rámci zjednodušeného vydání. Pokud soud rozhodl o odložení vydání podle § 99 odst. 1 ZMJS, zašle ministerstvu neprodleně

____________________________________________________________________________ 15)

Srov. R 54/1995 Sb. NS a usnesení Nejvyššího soudu z 25. srpna 2004, sp. zn. 11 Tcu 109/2004. Viz usnesení Nejvyššího soudu z 21. května 2004 sp. zn. 11 Tcu 71/2004. Státní zástupce je vázán žádostí cizího státu o vydání a musí svůj návrh podat ohledně všech skutků popsaných v žádosti o vydání. Neučiní-li tak, soud nemůže o skutcích neuvedených v návrhu státního zástupce rozhodovat z vlastního podnětu, ale musí státního zástupce vyzvat k doplnění návrhu. 17) Srov. R 49/1996 Sb. NS. 18) Viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 37/13 ze dne 13. srpna 2013. 16)

částka 5

strana 203

Instrukce č. 14

stejnopis rozhodnutí, aby o odložení vydání a jeho důvodech mohl být vyrozuměn dožadující stát. § 57 Souběh žádostí o vydání (1) Pokud o vydání osoby žádá současně více cizích států, musí být posouzena přípustnost vydání na základě každé z žádostí samostatně. Soud může rozhodnout, že vydání je přípustné do více než jednoho státu. Rozhodnutí o tom, do kterého státu bude vydání povoleno, přísluší ministru spravedlnosti (§ 102 odst. 1 věta třetí ZMJS). (2) Pokud soud rozhoduje o přípustnosti vydání na základě více žádostí o vydání, může rozhodnout jedním usnesením o všech žádostech; není-li to možné nebo vhodné, může rozhodnout o přípustnosti vydání na základě každé z žádostí samostatným usnesením. § 58 Odložení vydání (1) Před rozhodnutím o návrhu na odložení vydání podle § 99 odst. 1 ZMJS si soud vždy vyžádá rovněž stanovisko státního zástupce, který prováděl předběžné šetření (§ 99 odst. 2 písm. b) ZMJS), ledaže návrh na odložení vydání podal tento státní zástupce. (2) Před rozhodnutím o odložení vydání podle § 99 odst. 1 ZMJS soud učiní vše potřebné, aby osoba, o jejíž vydání jde, mohla po propuštění z předběžné nebo vydávací vazby podle § 99 odst. 4 ZMJS být ihned vzata do vazby podle trestního řádu nebo nastoupit výkon trestu odnětí svobody; zejména za tím účelem svůj postup koordinuje s Policií České republiky a se soudem nebo státním zástupcem uvedenými v § 99 odst. 2 písm. c) ZMJS, nebo s věznicí, jde-li o odložení vydání pro účely výkonu trestu odnětí svobody v České republice. (3) Rozhodnutí o návrhu na odložení vydání podle § 99 odst. 1 ZMJS soud doručí kromě navrhovatele vždy též osobě, o jejíž vydání jde a jejímu obhájci, státnímu zástupci, který vedl předběžné šetření, a ministerstvu a na vědomí je zašle rovněž národní ústředně Interpolu a soudu nebo státnímu zástupci uvedeným v § 99 odst. 2 písm. c), nebo d) ZMJS. Pokud rozhodl o odložení vydání, zašle soud rozhodnutí i věznici, v níž osoba, o jejíž vydání jde, vykonává vazbu nebo trest, k zaznamenání informace o odložení vydání do Vězeňského informačního systému. Zároveň soud učiní opatření, aby byl soudem nebo státním zástupcem uvedenými v § 99 odst. 2 písm. c) a d) ZMJS po pominutí důvodu odložení vydání neprodleně informován a mohl postupovat podle § 99 odst. 7 ZMJS. (4) O propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z předběžné nebo vydávací vazby podle § 99 odst. 4 ZMJS, jakož i o jejím vzetí do vydávací vazby podle § 99 odst. 7, § 101 odst. 1 ZMJS soud vyrozumí vždy rovněž ministerstvo, státního zástupce, který vedl předběžné šetření, a národní ústřednu Interpolu, a to s uvedením přesného data, do nebo od kterého předběžná nebo vydávací vazba plyne. O propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z předběžné nebo vydávací vazby podle § 99 odst. 4 ZMJS soud informuje rovněž soud nebo státního zástupce uvedené v § 99 odst. 2 písm. c), nebo d) ZMJS. § 59 Dočasné předání Pokud byla podle § 99 ZMJS odložena realizace vydání, může být na žádost dožadujícího státu povoleno dočasné předání osoby, o jejíž vydání jde, do dožadujícího státu

(§ 100 ZMJS). Na postup při dočasném předání se použije § 32 odst. 3 obdobně. § 60 Postup po povolení vydání a vydávací vazba (1) O rozhodnutí o vydávací vazbě podle § 101 odst. 1 věty první ZMJS vyrozumí soud neprodleně faxem ministerstvo, aby mohl být sjednán termín vydání osoby (§ 101 odst. 4 ZMJS), a na vědomí zašle toto vyrozumění rovněž státnímu zástupci, který vedl předběžné šetření, a národní ústředně Interpolu. Uvede při tom den, od kterého vydávací vazba plyne (§ 101 odst. 5 ZMJS). Stejně tak soud vyrozumí ministerstvo a státního zástupce, který vedl předběžné šetření, a národní ústřednu Interpolu o příkazu k zatčení vydaném podle § 69 trestního řádu pro účely postupu podle § 101 odst. 1 věty třetí ZMJS. Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, oznámí vzetí osoby do vydávací vazby v příslušné lhůtě také konzulárnímu oddělení zastupitelského úřadu státu, jehož je osoba, o jejíž vydání jde, občanem (§ 19, příloha č. 1). (2) Po vyrozumění ministerstvem nebo národní ústřednou Interpolu o stanoveném místě, datu a hodině k provedení vydání osoby orgánům dožadujícího státu (§ 101 odst. 4 ZMJS) zařídí vydání předseda senátu krajského soudu, který rozhodl o vydávací vazbě, který za tím účelem zašle příslušný pokyn vazební věznici. V místě odevzdání osoby příslušnému orgánu dožadujícího státu není účast zástupce soudu nezbytná. Soud od Policie České republiky vyžádá předávací protokol, jehož kopii zašle ministerstvu. V návaznosti na obdržení předávacího protokolu soud zašle ministerstvu také údaj o době, po kterou byla osoba v České republice v souvislosti s vydáním omezena na osobní svobodě. (3) Nebyla-li osoba, o jejíž vydání jde, vzata v souvislosti se svým vydáním do vydávací vazby (např. pokud provedení vydání bezprostředně navazuje na konec výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody), zajistí postup podle odstavce 2 per analogiam předseda senátu krajského soudu uvedeného v § 87 odst. 1ZMJS. (4) O rozhodnutí o návrhu ministerstva na prodloužení lhůty vydávací vazby podle § 101 odst. 5 věty třetí ZMJS soud neprodleně faxem vyrozumí ministerstvo a na vědomí zašle toto vyrozumění rovněž státnímu zástupci, který vedl předběžné šetření, a národní ústředně Interpolu. (5) O propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z vydávací vazby soud vyrozumí ministerstvo, státního zástupce, který vedl předběžné šetření, a národní ústřednu Interpolu. § 61 Ukončení řízení o vydání O ukončení řízení o vydání podle § 99 odst. 8 nebo § 101 odst. 7 ZMJS soud informuje ministerstvo, státního zástupce, který vedl předběžné šetření, a jde-li o vydání osoby, která v České republice vykonává jinou než předběžnou nebo vydávací vazbu nebo trest odnětí svobody, rovněž věznici, v níž tato osoba vazbu nebo trest vykonává, a soud nebo státní zastupitelství, které trestní řízení v České republice vede, anebo soud, který rozhodl v prvním stupni ve věci, v níž byl osobě trest uložen. § 62 Rozšíření vydání na jiný trestný čin (1) V řízení o přípustnosti udělení souhlasu s rozšířením vydání se § 55 užije obdobně.

strana 204

Instrukce č. 14

(2) Je-li v rámci řízení o přípustnosti udělení souhlasu s rozšířením vydání na jiný trestný čin zapotřebí doručit písemnost (§ 103 odst. 3 věta druhá ZMJS) vydané osobě na území dožadujícího státu, požádá soud o zajištění takového doručení ministerstvo, kterému zašle písemnost, která má být doručena, ve dvojím vyhotovení. HLAVA III PŘEDÁNÍ TRESTNÍHO ŘÍZENÍ DO CIZINY § 63 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii je obsažena v § 1 až 13 a § 105 až 111 ZMJS. (2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami upravujícími předávání trestního řízení ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii jsou: a) Evropská úmluva o předávání trestního řízení (Štrasburk, 15. května 1972; č. 551/1992 Sb., č. 147/1993 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 20/2004 Sb. m. s.; příloha č. 11) - ustanovení stávajících mezinárodních smluv o předávání trestního řízení nederoguje; b) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. srpna 1982; č. 95/1983 Sb.) - čl. 83 až 86; c) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (Bělehrad, 20. ledna 1964; č. 207/1964 Sb.) - použitelná vůči nástupnickým státům bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie (srov. příloha č. 3) - čl. 81. (3) V případě, že předávání trestního řízení ve vztazích mezi Českou republikou a státem, kam má být trestní řízení předáno, není upraveno žádnou mezinárodní smlouvou, lze v souladu s čl. 21 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (Štrasburk, 20. dubna 1959; č. 550/1992 Sb.; příloha č. 8) podat tomuto státu trestní oznámení, pokud je tento stát smluvní stranou Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních. Trestní oznámení se podává prostřednictvím ministerstva (§ 5). (4) Předání trestního řízení do cizího státu je možné i na bezesmluvním základě, a to při zaručení vzájemnosti podle § 4 odst. 2, 3, 5 ZMJS (§ 4 odst. 4). § 64 (1) Institut předání trestního řízení do ciziny lze využít zejména v případech, kdy se obžalovaný či odsouzený zdržuje na území státu, jehož je státním občanem, a nelze dosáhnout jeho vydání do České republiky. Dále je nutno zvážit důvody uvedené v § 105 ZMJS. Některé státy nepřebírají trestní řízení pro trestné činy daňové. Má-li dojít k předání trestní věci do cizího státu uplatňujícího anglosaský způsob řízení, soud před podáním žádosti možnost předání trestního řízení konzultuje s ministerstvem. (2) Institut předání trestního řízení do ciziny (s výjimkou některých bývalých států Svazu sovětských socialistických republik, např. Ruské federace, Ukrajiny či Běloruska) lze využít i v případě, že soud již vynesl pravomocný odsuzující rozsudek (čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o předávání trestního řízení). V dožádaném státu pak proběhne

částka 5

trestní řízení nové, a to v rozsahu, který stanoví orgány dožadujícího státu (zpravidla dojde k opakování hlavního líčení). (3) Soud o předání trestního řízení do ciziny nevydává formální rozhodnutí. Před podáním žádosti o převzetí trestního řízení podle § 106 odst. 1, § 107 ZMJS však musí být splněny procesní podmínky (dočasné upuštění od některých úkonů trestního řízení podle § 108 ZMJS). § 65 Žádost o převzetí trestního řízení Žádost o převzetí trestního řízení podle § 106 odst. 1, § 107 ZMJS soud adresuje „Příslušným orgánům ……… (uvede se název cizího státu)“ a zašle ji, vyhotovenou v souladu s § 16, ministerstvu ve dvou vyhotoveních. K žádosti přikládá zásadně ověřenou kopii trestního spisu (§ 17). Nestanoví-li mezinárodní smlouva povinnost opatřit žádost a ověřenou kopii trestního spisu překladem, posoudí soud vhodnost pořízení takového překladu s přihlédnutím k podmínkám dožádaného státu, zejména s ohledem na rozsah spisu a praktické zkušenosti s touto formou spolupráce ve vztahu k danému státu. Tuto otázku může konzultovat s ministerstvem (§ 16 odst. 4, příloha č. 15/A, tabulka č. 3). § 66 (1) Pokud byla před podáním žádosti o převzetí trestního řízení podána žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS, která nebyla v souvislosti s podáním žádosti o převzetí trestního řízení odvolána, a dojde-li v době mezi podáním žádost i o převzetí trestní řízení a rozhodnutím příslušného orgánu cizího státu o převzetí trestního řízení k zatčení obžalovaného v některém třetím státu, je nutno prostřednictvím ministerstva (§ 5) vzít zpět žádost o převzetí trestního řízení (§ 109 věta první ZMJS) a rozhodnout o ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení (§ 108 odst. 4 písm. a) ZMJS). (2) Při ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení podle § 108 odst. 4 písm. e) ZMJS soud současně prostřednictvím ministerstva (§ 5)vezme zpět žádost o převzetí trestního řízení (§ 109 věta první ZMJS). § 67 (1) Ministerstvo zašle soudu rozhodnutí příslušného cizozemského orgánu o převzetí trestního řízení nebo informaci o takovém rozhodnutí. Následně ministerstvo zašle soudu rozhodnutí příslušného cizozemského orgánu přijaté jako výsledek převzatého trestního řízení, pokud dožádaný stát trestní řízení převzal. (2) Pokud byla před podáním žádosti o převzetí trestního řízení podána žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS, která nebyla v souvislosti s podáním žádosti o převzetí trestního řízení odvolána, soud po obdržení rozhodnutí nebo informace podle odstavce 1 věty první žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS odvolá podle § 84 odst. 1 písm. f) ZMJS (§ 40). HLAVA IV VÝKON ROZHODNUTÍ VE VZTAHU K CIZINĚ Oddíl první Předání odsouzeného do ciziny § 68 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii je obsažena v § 1 až 13, § 136, 137 a 139 ZMJS.

částka 5

strana 205

Instrukce č. 14

a) podmíněně odloží výkon trestu odnětí svobody osobě, která má být nebo byla vyhoštěna, nebo která se z jiného důvodu nachází území cizího státu, nebo b) podmíněně propustí odsouzeného, který má být nebo byl vyhoštěn, nebo který se z jiného důvodu nachází na území cizího státu, nebo c) podmíněně upustí od potrestání s dohledem osoby, která má být nebo byla vyhoštěna, nebo která se z jiného důvodu nachází na území cizího státu, zašle po právní moci rozhodnutí ministerstvu návrh na předání dohledu a kontroly do cizího státu. (2) V návrhu je třeba uvést: a) označení soudu a spisovou značku, pod níž je trestní věc vedena, b) jméno, příjmení a další osobní data odsouzeného, včetně údaje o jeho státním občanství a o jeho pobytu ve státě, do něhož se předání výkonu dohledu a kontroly navrhuje, c) odkaz na přiložené písemnosti (odstavec 3), d) informaci o délce vykonaného trestu odnětí svobody (včetně informace o zápočtu předchozí vazby), e) informaci o charakteru jmenovaného a jeho chování v České republice před a po rozhodnutí o podmíněném propuštění (např. ve formě přiloženého hodnocení odsouzeného z věznice, v níž vykonával trest), f) den, kdy došlo, nebo kdy nejpozději má nebo mělo dojít k vyhoštění odsouzeného, g) omezení a povinnosti uložené odsouzenému, h) úkony, které jsou v rámci dohledu a kontroly vyžadovány, i) zda a v jakých lhůtách mají být dožádaným státem zasílány pravidelné zprávy o chování odsouzeného, j) zda má být cizí stát požádán o převzetí výkonu pouze dohledu a kontroly (§ 138 odst. 1 písm. a) ZMJS), anebo rovněž následného výkonu trestu odnětí svobody v případě, že se odsouzený neosvědčí (§ 138 odst. 1 písm. b) ZMJS). (3) K návrhu je třeba přiložit originály, stejnopisy nebo ověřené kopie (§ 17): a) odsuzujícího rozsudku s doložkou právní moci, b) rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud se konalo odvolací řízení, c) text právního předpisu, na jehož základě byl vydán rozsudek (na zvláštním listě číselné označení, zákonné pojmenování a doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu13), d) rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného s doložkou právní moci, pokud jde o případ podle odstavce 1 písm. b), a případně též rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud se konalo stížnostní řízení. (4) Jde-li o předání dohledu a kontroly nad odsouzeným, kterému byl uložen souhrnný trest, přiloží soud k návrhu jako podklady podle odstavce 3 písm. a) až c) rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací

řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozhodnutí soudu druhého stupně a ověřenou kopii (§ 17) textu právního předpisu, na jehož základě byl rozsudek, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, vydán. (5) Soud zašle ministerstvu návrh podle odstavce 2 i dokumenty podle odstavců 3 a 4 ve dvou vyhotoveních. Pokud mezinárodní smlouva (srov. příloha č. 15/A, tabulka č. 5) stanoví dožadujícímu státu povinnost žádost o převzetí dohledu a kontroly a přiložené dokumenty opatřit překladem, zašle soud ministerstvu návrh podle odstavce 2 i dokumenty podle odstavců 3 a 4 s úředním překladem (§ 16 odst. 4). Obdobně bude soud postupovat i v případě předání dohledu a kontroly na bezesmluvním základě. (6) Před zasláním návrhu na předání dohledu a kontroly nad podmíněně odsouzeným nebo podmíněně propuštěným pachatelem do cizího státu ministerstvu může soud ministerstvo požádat o prověření, zda je ve vztahu k danému cizímu státu předávání dohledu a kontroly nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli možné; pro tyto účely ministerstvu zašle informace uvedené v odst. 2 písm. a), b), d), f) až j), odst. 3 písm. a), c) a d), a odst. 4 bez překladů. § 86 (1) Ministerstvo zašle soudu rozhodnutí příslušného cizozemského orgánu o převzetí dohledu a kontroly a případně soudu zasílá zprávy příslušného cizozemského orgánu o chování odsouzeného, pokud o jejich zasílání bylo žádáno a pokud je cizí stát zašle. (2) Soud rozhodne, zda se odsouzený ve zkušební době osvědčil nebo zda se trest odnětí svobody či jeho zbytek vykoná, anebo uloží trest (§ 138 odst. 2 ZMJS). Pokud soud rozhodne, že se odsouzený ve zkušební době neosvědčil, může zaslat ministerstvu žádost o ověření podmínek, za nichž může cizí stát převzít výkon rozsudku (§ 79), nebo žádost o předání trestního řízení do ciziny (hlava III). Převzetí dohledu a kontroly z ciziny § 87 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii je obsažena v § 1 až 13, § 118 až 130, § 133 a 134 ZMJS. (2) Přebírání dohledu a kontroly nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli upravuje Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli (Štrasburk, 30. listopadu 1964; č. 75/2002 Sb. m. s.; příloha č. 14). (3) Přebírání dohledu a kontroly nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli do ciziny je možné i na bezesmluvním základě, a to při zaručení vzájemnosti podle § 4 odst. 1, 3, 5 ZMJS (§ 4 odst. 2). § 88 (1) Na postup při uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí, kterým byl uložen dohled a kontrola nad podmíněně odsouzeným nebo podmíněně propuštěným pachatelem, se přiměřeně použije § 82. (2) Pokud o to cizí stát, který dohled a kontrolu uložil, požádal, zasílá příslušný okresní soud (§ 134 věta první ZMJS) zprávy o chování odsouzeného ministerstvu, které

částka 5

strana 206

Instrukce č. 14

(2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami upravujícími předávání odsouzených ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii jsou: a) Úmluva o předávání odsouzených osob (Štrasburk, 21. března 1983; č. 553/1992 Sb.; příloha č. 12) ustanovení stávajících mezinárodních smluv o předávání odsouzených nederoguje, v praxi je však její používání upřednostňováno; b) Dodatkový protokol k Úmluvě o předávání odsouzených osob (Štrasburk, 18. prosince 1997; č. 26/2003 Sb. m. s., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 49/2003 Sb. m. s.; příloha č. 13) - čl. 3; c) Úmluva o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany (Berlín, 19. května 1978; č. 123/1980 Sb.) použitelná i vůči státům bývalého Svazu sovětských socialistických republik, které v rámci sukcesních jednání výslovně neprohlásily, že se necítí být vázány závazky bývalého Sovětského svazu (učinily tak např. pobaltské státy, Moldavsko, Uzbekistán a Kazachstán) a které nejsou současně smluvními stranami Úmluvy o předávání odsouzených osob; podle čl. 46 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních (Pchjongjang, 11. září 1988; č. 93/1989 Sb.) je tato Úmluva použitelná i vůči Korejské lidově demokratické republice; d) Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993; č. 106/2011 Sb. m. s.) - ustanovení stávajících mezinárodních smluv o předávání odsouzených nederoguje. (3) Předání odsouzeného do ciziny je možné i na bezesmluvním základě, a to při zaručení vzájemnosti podle § 4 odst. 2, 3, 5 ZMJS (§ 4 odst. 4). § 69 Předání odsouzeného podle Úmluvy o předávání odsouzených osob a podle Meziamerické úmluvy o výkonu trestních rozsudků v cizině (1) Na žádost ministerstva nebo i bez žádosti, pokud takový postup považuje z hlediska dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody za vhodný, zašle soud ministerstvu: a) stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozsudku s doložkou právní moci a, konalo-li se odvolací řízení, též rozhodnutí soudu druhého stupně, b) stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, c) text právního předpisu, na jehož základě byl vydán rozsudek (na zvláštním listě číselné označení, zákonné pojmenování a doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu13; přiměřeně lze využít přílohu č. 24/F), d) doklad o tom, jakou část trestu odsouzený vykonal, s uvedením předpokládaného konce trestu, včetně informace o vazbě, o prominutí části trestu a o ostatních skutečnostech důležitých pro výkon trestu (např. informace o okolnostech významných pro případné

promlčení výkonu trestu), e) doklad o státním občanství odsouzeného, je-li k dispozici, jinak soud uvede všechny zjištěné údaje o jeho státním občanství, f) stanovisko soudu k vhodnosti a účelnosti předání odsouzeného (§ 137 odst. 1 písm. a) ZMJS), g) informaci, zda je proti odsouzenému vedeno v České republice jiné trestní řízení s uvedením příslušného orgánu činného v trestním řízení a jeho spisové značky. (2) Jde-li o předání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, zašle soud ministerstvu jako podklady podle odstavce 1 písm. a) a c) rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 17) rozhodnutí soudu druhého stupně a text právního předpisu, na jehož základě byl rozsudek, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, vydán. (3) Souhlas odsouzeného, který je podmínkou předání, zjišťuje ministerstvo, které může požádat příslušný soud (§ 137 odst. 4 ZMJS) o provedení pohovoru s odsouzeným a o provedení poučení odsouzeného o zásadách předávání odsouzených osob a o právních důsledcích předání. O pohovoru a provedeném poučení soud sepíše záznam, v němž uvede stanovisko odsouzeného k předání a obsah provedeného poučení, a zašle jej ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16). Záznam musí být vlastnoručně podepsán také odsouzeným. Pokud odsouzený záznam odmítne podepsat, soud tuto skutečnost v záznamu výslovně uvede. (4) V případě, že soud ve stanovisku podle odstavce 1 písm. f) vyslovil souhlas s předáním odsouzeného a i odsouzený s předáním souhlasí a stanoví-li tak příslušná úmluva, zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené v odst. 1 písm. a) až d), odstavcích 2 a 3 s úředními překlady (§ 16 odst. 4) do příslušného jazyka (příloha č. 15/A, tabulka č. 4). Tyto písemnosti zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16). § 70 Předání odsouzeného podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob (1) Podle čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob je možné předat k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny odsouzeného i bez jeho souhlasu, pokud má být po vykonání trestu odnětí svobody vyhoštěn (výkon trestu vyhoštění nebo tzv. správní vyhoštění) nebo nebude moci dále setrvávat na území České republiky z jiného rozhodnutí. (2) Na žádost ministerstva nebo i bez žádosti, pokud takový postup považuje z hlediska dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody za vhodný, zašle soud ministerstvu: a) písemnosti uvedené v § 69 odst. 1, 2, b) rozhodnutí, z nějž pro odsouzeného vyplývá povinnost opustit území České republiky nebo zákaz pobytu na území České republiky, pokud nevyplývá z odsuzujícího rozsudku, který soud zasílá ministerstvu podle § 69 odst. 1 písm. a), odst. 2.

strana 207

částka 5

Instrukce č. 14

(3) Stanovisko odsouzeného zjišťuje ministerstvo, které může požádat příslušný soud (§ 137 odst. 4 ZMJS per analogiam) o provedení pohovoru s odsouzeným a o provedení poučení odsouzeného o zásadách Úmluvy o předávání odsouzených osob a Dodatkového protokolu a o právních důsledcích předání. O pohovoru a provedeném poučení soud sepíše záznam, v němž uvede stanovisko odsouzeného k předání a obsah provedeného poučení, a zašle jej ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16). Záznam musí být vlastnoručně podepsán také odsouzeným. Pokud odsouzený záznam odmítne podepsat, soud tuto skutečnost v záznamu výslovně uvede. (4) V případě, že soud ve stanovisku podle § 69 odst. 1 písm. f) vyslovil souhlas s předáním odsouzeného a stanoví-li tak Úmluva o předávání odsouzených osob, zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené v odst. 2 písm. b), odst. 3 a v § 69 odst. 1 písm. a) až d), odst. 2 s úředními překlady (§ 16 odst. 4) do příslušného jazyka (příloha č. 15/A, tabulka č. 4). Tyto písemnosti zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16). § 71 Předání odsouzeného podle Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou občany (1) Na žádost ministerstva nebo i bez žádosti, pokud takový postup považuje z hlediska dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody za vhodný, zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené v § 69 odst. 1, 2. (2) Souhlas odsouzeného s předáním není podle Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany, právní podmínkou předání. V případech, kdy odsouzený s předáním nesouhlasí, Ministerstvo spravedlnosti České republiky ani Ministerstvo spravedlnosti Ruské federace nicméně s předáním či převzetím odsouzeného zpravidla nevysloví souhlas. Pokud však má být odsouzený po vykonání trestu odnětí svobody vydán nebo vyhoštěn, může být předání odsouzeného považováno za vhodné i bez jeho souhlasu. Ustanovení § 70 odst. 3 platí i pro zjišťování stanoviska odsouzených k předání podle Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany. (3) V případě, že soud ve stanovisku podle § 69 odst. 1 písm. f) vyslovil souhlas s předáním odsouzeného, zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené v § 69 odst. 1 písm. a) až d), odst. 2 a v § 70 odst. 3 s úředními překlady (§ 16 odst. 4) do úředního jazyka cizího státu (příloha č. 15/B). Tyto písemnosti zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16). § 72 Postup po předání odsouzeného Po předání odsouzeného zašle ministerstvo soudu transformační rozsudek (rozsudek, kterým cizozemský soud rozhodl o způsobu výkonu rozsudku českého soudu) vykonávajícího státu, nebo vyjádření příslušného cizozemského orgánu, z nějž bude zřejmé, kdy vykonávající stát považuje výkon trestu za ukončený.

Oddíl druhý Převzetí odsouzeného z ciziny § 73 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii je obsažena v § 1 až 14 a § 118 až 133 ZMJS. (2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami upravujícími přebírání odsouzených ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii jsou: a) Úmluva o předávání odsouzených osob (Štrasburk, 21. března 1983 č. 553/1992 Sb.; příloha č. 12) - ustanovení stávajících mezinárodních smluv o předávání odsouzených nederoguje, v praxi je však její používání upřednostňováno; b) Dodatkový protokol k Úmluvě o předávání odsouzených osob (Štrasburk, 18. prosince 1997; č. 26/2003 Sb. m. s., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 49/2003 Sb. m. s.; příloha č. 13) - čl. 3; c) Úmluva o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany (Berlín, 19. května 1978; č. 123/1980 Sb.) použitelná i vůči státům bývalého Svazu sovětských socialistických republik, které v rámci sukcesních jednání výslovně neprohlásily, že se necítí být vázány závazky bývalého Sovětského svazu (učinily tak např. pobaltské státy, Moldavsko, Uzbekistán a Kazachstán) a které nejsou současně smluvními stranami Úmluvy o předávání odsouzených osob; podle čl. 46 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních (Pchjongjang, 11. září 1988; č. 93/1989 Sb.) je tato Úmluva použitelná i vůči Korejské lidově demokratické republice; d) Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993; č. 106/2011 Sb. m. s.) - ustanovení stávajících mezinárodních smluv o předávání odsouzených nederoguje. (3) Převzetí odsouzeného z ciziny je možné i na bezesmluvním základě, a to při zaručení vzájemnosti podle § 120 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 2, 3, 5 ZMJS (§ 4 odst. 4). (4) Převzetí odsouzeného občana České republiky z ciziny je možné i na bezesmluvním základě bez zaručení vzájemnosti, pokud s převzetím tato osoba souhlasí (§ 120 odst. 3 ZMJS). Z humanitárních důvodů je výše uvedené převzetí možné i bez splnění podmínek § 120 odst. 1 písm. b) až h) ZMJS (§ 120 odst. 4 ZMJS). § 74 Řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí (1) Písemnosti doručované podle § 119 odst. 2 ZMJS není zapotřebí opatřovat překladem do jazyka státu, na jehož území je odsouzený omezen na osobní svobodě. Ministerstvu takové písemnosti soud zasílá ve dvojím vyhotovení. (2) Při ověřování podmínek uznání cizozemského rozhodnutí si soud pro účely posouzení splnění podmínky uvedené v § 120 odst. 1 písm. c) ZMJS může vyžádat obecné informace o situaci v oblasti dodržování základních lidských práv a svobod v odsuzujícím státě od odboru lidských práv a transformační politiky Ministerstva zahraničních věcí, a případně také od odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.

částka 5

strana 208

Instrukce č. 14

(3) Ve výroku rozsudku o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí (§ 124 ZMJS) soud mimo jiné uvede: a) všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení cizozemským soudem sestává, včetně rozhodnutí o opravných prostředcích, jakož i rozhodnutí, jejichž výroky o trestu byly zrušeny při ukládání souhrnného trestu19) , b) na základě které mezinárodní smlouvy, včetně uvedení jejího konkrétního článku, se cizozemské rozhodnutí uznává, anebo zda se cizozemské rozhodnutí uznává na základě vzájemnosti, c) v jakém rozsahu se cizozemské rozhodnutí uznává a v jakém nikoli, pokud soud rozhodl, že cizozemské rozhodnutí se uznává jen zčásti (např. jen ohledně některého ze sbíhajících se skutků, anebo ohledně jen některého ze současně uložených trestů20) . (4) Popis skutku a právní kvalifikaci podle práva odsuzujícího státu i podle českého práva soud uvede v odůvodnění rozhodnutí o uznání, ledaže se na odsouzeného po jeho převzetí v souladu s příslušnou mezinárodní smlouvou (např. čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob) bude vztahovat zásada speciality - v takovém případě soud uvede popis skutku ve výroku rozhodnutí o uznání21). Výrok o pokračování ve výkonu trestu soud v případě, že nerozhodl o přizpůsobení trestu podle § 124 odst. 2 písm. a) nebo b) ZMJS, v rozsudku o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí neuvádí (nerozhodl-li soud o přizpůsobení trestu, vždy se ve výkonu trestu pokračuje). (5) Rozhodnutí podle § 124 až 127 ZMJS soud doručí mimo jiné ministerstvu, a to ještě před jeho právní mocí, neboť ministerstvo je v řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí navrhovatelem a je oprávněno podat odvolání (§ 127 odst. 1 písm. a) ZMJS) či stížnost (§ 125 odst. 2, § 126 věta čtvrtá ZMJS). (6) Po nabytí právní moci rozsudku o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí zašle soud rozsudek s doložkou právní moci ministerstvu k dalšímu postupu podle § 129 ZMJS a vyhotoví trestní list, který v elektronické podobě zašle Rejstříku trestů (§ 4 odst. 1 písm. a) zákona o Rejstříku trestů). § 75 Vykonávací řízení (1) Pokud byl odsouzený převzat podle čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob, nesmí být v České republice trestně stíhán, odsouzen, zadržen ani nesmí vykonávat trest pro jiný trestný čin spáchaný před předáním než je ten, za nějž byl trest odnětí svobody, k jehož výkonu byl do České republiky z ciziny předán, uložen, leda by byla splněna některá z podmínek čl. 3 odst. 4 Dodatkového protokolu nebo by šlo o úkon ve smyslu čl. 3 odst. 5 Dodatkového protokolu. Soud proto při zaslání nařízení výkonu uznaného cizozemského rozhodnutí příslušné věznici Vězeňskou službu požádá o vložení údaje o převzetí osoby podle čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob do evidence osob ve výkonu zabezpečovací detence, vazby a výkonu trestu odnětí svobody vedené podle zákona o Vězeňské službě

a justiční stráži České republiky (§ 23a odst. 1 písm. a) zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky). (2) Po právní moci rozhodnutí o zápočtu vazby a trestu podle § 130 odst. 2 ZMJS sdělí soud ministerstvu datum předpokládaného konce výkonu trestu. (3) Po právní moci rozhodnutí podle § 130 odst. 3, 4 ZMJS, kterým soud upustil od výkonu trestu z uznaného cizozemského rozhodnutí nebo jeho části, soud zašle jeho kopii ministerstvu; v případě, že upustil od výkonu pouze části trestu, sdělí ministerstvu rovněž nové datum předpokládaného konce výkonu trestu. § 77 Předání výkonu trestu odnětí svobody podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob (1) Podle čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob je možné do ciziny předat výkon trestu odnětí svobody, pokud se odsouzený snaží vyhnout výkonu trestu tím, že do cizího státu uprchne před nástupem či skončením výkonu trestu. Předání výkonu trestu uloženého v nepřítomnosti obžalovaného je vyloučeno. Souhlas odsouzeného se nevyžaduje. (2) Na žádost ministerstva nebo i bez žádosti, pokud takový postup považuje z hlediska dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody za vhodný, zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené v § 69 odst. 1 písm. a) až f), odst. 2. (3)V případě, že soud ve stanovisku podle § 69 odst. 1 písm. f) vyslovil souhlas s předáním výkonu trestu odnětí svobody, a stanoví-li tak Úmluva o předávání odsouzených osob, zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené v § 69 odst. 1 písm. a) až d), odst. 2 s úředními překlady (§ 16 odst. 4) do příslušného jazyka (příloha č. 15/A, tabulka č. 4). Tyto písemnosti zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16). § 78 Žádost o převzetí výkonu trestu odnětí svobody na bezesmluvním základě (1) Na žádost ministerstva nebo i bez žádosti, pokud takový postup považuje z hlediska dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody za vhodný, zašle soud ministerstvu a) písemnosti uvedené v § 69 odst. 1 písm. a) až f), odst. 2, b) další doklady, které je nutné podle právního řádu státu, na jehož území se odsouzený nachází, k žádosti přiložit (§ 79). (2) Pokud je podle právního řádu státu, na jehož území se odsouzený nachází, souhlas odsouzeného podmínkou převzetí výkonu trestu odnětí svobody, zjistí stanovisko odsouzeného soud tak, že příslušnému justičnímu orgánu státu, na jehož území se odsouzený nachází, zašle dožádání (§ 25, § 26, § 5, § 6) o provedení výslechu odsouzeného. (3)V případě, že soud ve stanovisku podle § 69 odst. 1 písm. f) vyslovil souhlas s předáním výkonu trestu odnětí svobody, zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené

____________________________________________________________________________ 19)

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 11. prosince 2003, sp. zn. 11 Tcu 272/2003. Srov. č. 54/1999 Sb. NS. 21) Srov. č. 39/2009 Sb. NS. 20)

strana 209

částka 5

Instrukce č. 14

v odst. 1 písm. b) a v § 69 odst. 1 písm. a) až d), odst. 2 s úředními překlady (§ 16 odst. 4) do úředního jazyka cizího státu (příloha č. 15/B). Tyto písemnosti zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16). § 79 Ověření podmínek, za nichž může cizí stát převzít výkon trestu odnětí svobody (1) Před postupem podle § 78 bez žádosti ministerstva může soud ministerstvo požádat o ověření podmínek, za nichž může cizí stát převzít výkon trestu odnětí svobody. V žádosti soud uvede: a) označení soudu a spisovou značku, pod níž je trestní věc vedena, b) jméno, příjmení a další osobní data odsouzeného, včetně údaje o jeho státním občanství, c) vylíčení skutkového děje s přesným vyznačením doby, místa a způsobu spáchání a jeho následků, d) text právního předpisu, na jehož základě byl vydán rozsudek (na zvláštním listě číselné označení, zákonné pojmenování a doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu13; přiměřeně lze využít přílohu č. 24/F), e) informaci o tom, zda odsouzený byl odsouzen v řízení proti uprchlému, a případně o tom, jakým způsobem byla v řízení proti uprchlému zajištěna práva obhajoby, f) údaje o odsuzujícím rozsudku (soud, datum, spisová značka, datum nabytí právní moci, uložený trest včetně případného výroku o náhradě škody nebo o ochranném opatření) a o rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud se konalo odvolací řízení, g) údaje o zápočtu vazby. (2) Jde-li o předání výkonu trestu odnětí svobody, který byl uložen jako souhrnný trest, zašle soud ministerstvu podklady podle odstavce 1 písm. c) až f) rovněž ohledně rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen. (3) Žádost soud zašle ministerstvu. Pokud o to ministerstvo požádá, zašle soud ministerstvu žádost ve dvojím vyhotovení, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16), s úředním překladem (§ 16 odst. 4) do jazyka, který ministerstvo určí. § 80 Postup po předání výkonu trestu odnětí svobody Postup po předání výkonu trestu odnětí svobody je shodný s postupem po předání odsouzeného (§ 72). Oddíl čtvrtý Převzetí výkonu trestu odnětí svobody, pokud se Odsouzený nachází na území České republiky § 81 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii je obsažena v § 1 až 14, § 118 až 130 a 133 ZMJS.

(2) Převzetí výkonu trestu odnětí svobody, pokud se odsouzený nachází na území cizího státu, upravuje čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob (Štrasburk, 18. prosince 1997; č. 26/2003 Sb. m. s., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 49/2003 Sb. m. s.; příloha č. 13). § 82 Řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí Ustanovení § 74 odst. 2 až 5, § 75 odst. 2, 3 se vztahují i na postup soudu při řízení o uznání a výkonu cizozemského rozsudku, pokud se odsouzený nachází na území České republiky. § 83 Uznávací vazba Pokud soud vezme osobu do uznávací vazby (§ 122 ZMJS), neprodleně tuto skutečnost oznámí faxem rovněž ministerstvu. Stejně soud postupuje v případě propuštění osoby z uznávací vazby. Oddíl pátý Předávání dohledu a kontroly nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli Předání dohledu a kontroly do ciziny § 84 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava ve vztahu ke státům mimo Evropskou unii je obsažena v § 1 až 13, § 136, § 138 a 139 ZMJS. (2) Předávání dohledu a kontroly nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli do ciziny upravuje Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli (Štrasburk, 30. listopadu 1964; č. 75/2002 Sb. m. s.; příloha č. 14). (3) Předávání dohledu a kontroly nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli do ciziny je možné i na bezesmluvním základě, a to při zaručení vzájemnosti podle § 4 odst. 2, 3, 5 ZMJS (§ 4 odst. 4). (4) Pokud jde o předávání dohledu a kontroly nad podmíněně propuštěnými pachateli na Ukrajinu, informovalo Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny, že podle judikatury Nejvyššího soudu Ukrajiny se o předání dohledu a kontroly jedná jen v těch případech, kdy soud dožadujícího státu přímo v rozhodnutí o podmíněném propuštění stanovil přiměřená omezení a přiměřené povinnosti. Ukrajinské orgány pak skutečně vykonávají dohled a kontrolu, avšak nejdéle do předpokládaného data skončení výkonu původně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Pokud soud dožadujícího státu pouze rozhodl o podmíněném propuštění, aniž by současně stanovil přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, mohou ukrajinské orgány nejvýše zjistit a podat zprávu, zda v době od podmíněného propuštění do předpokládaného data skončení výkonu původně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody odsouzený nespáchal trestný čin. § 85 Návrh na předání dohledu a kontroly do cizího státu (1) Pokud soud

strana 210

částka 5

Instrukce č. 14

zajistí jejich postoupení příslušnému cizozemskému orgánu. Zprávy soud zasílá ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 16). (3) O tom, zda se podmíněně odsouzený nebo podmíněně propuštěný pachatel ve zkušební době osvědčil, rozhoduje i po předání výkonu dohledu a kontroly do České republiky příslušný cizozemský orgán. Oddíl šestý Výkon jiných druhů rozhodnutí § 89 (1) Na postup při předání výkonu jiných druhů rozhodnutí českých soudů v cizině se přiměřeně použijí ustanovení § 78 odst. 1, 3, § 79. (2) Na postup při řízení o výkonu jiných druhů cizozemských rozhodnutí v České republice se přiměřeně použijí ustanovení § 74 odst. 2 až 5, § 75 odst. 3. § 90 Sdílení propadlého nebo zabraného majetku (1) Při rozhodování o návrhu na uzavření dohody o sdílení majetku propadlého nebo zabraného v České republice na žádost cizího státu soud ve všech případech vezme v úvahu podmínky uvedené v § 290 odst. 1 a 2 ZMJS, pokud z mezinárodní smlouvy nebo z ujištění o vzájemnosti ve vztahu ke konkrétnímu státu nevyplývají jiné podmínky. (2) V návrhu na uzavření dohody o sdílení majetku propadlého nebo zabraného v České republice na žádost cizího státu (§ 135 ZMJS) soud uvede: a) informace o žádosti cizího státu (včetně označení dožadujícího orgánu, data a spisové značky), na jejímž základě bylo v České republice uznáno cizozemské rozhodnutí, b) informace o uznaném cizozemském rozhodnutí (označení cizozemského orgánu, data, spisové značky a právní moc), na jehož základě v České republice propadl nebo byl zabrán majetek, c) informace o rozsudku o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí (označení soudu, data, spisové značky a právní moc), d) identifikaci majetku, který v důsledku výkonu uznaného cizozemského rozhodnutí v České republice propadl nebo byl zabrán, včetně označení orgánu, v jehož dispozici tento majetek v době podání návrhu je, e) poměr, ve kterém by měl být propadlý nebo zabraný majetek rozdělen mezi Českou republiku a cizí stát (obvykle se částka 10 000 EUR a nižší nesdílí, částka vyšší se celá dělí na polovinu mezi Českou republiku a žádající stát, nedohodne-li se Česká republika s cizím státem jinak ohledně sdílení majetku nebo úhrady nákladů řízení, včetně nákladů na správu zajištěného majetku, resp. majetku který byl předmětem rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání), f) technické podrobnosti (např. bankovní spojení na účet cizího státu, na který mají být převedeny peněžní prostředky), pokud byly cizím státem sděleny.

(3) V návrhu na uzavření dohody o sdílení majetku propadlého nebo zabraného na žádost České republiky v cizím státu (§ 140 ZMJS) soud uvede: a) informace o žádosti České republiky (včetně označení dožadujícího orgánu, data a spisové značky), na jejímž základě bylo v cizím státu uznáno rozhodnutí soudu České republiky, b) informace o rozhodnutí soudu České republiky (označení soudu, data, spisové značky a právní moc), na jehož základě v cizím státu propadl nebo byl zabrán majetek, c) identifikaci majetku, který v důsledku výkonu rozhodnutí soudu České republiky v cizím státu propadl nebo byl zabrán, d) poměr, ve kterém by měl být propadlý nebo zabraný majetek rozdělen mezi Českou republiku a cizí stát. (4) Návrh na uzavření dohody o sdílení majetku podle odstavce 1 nebo 2 soud zasílá Finančnímu a analytickému útvaru Ministerstva financí (adresa: poštovní přihrádka 675, Jindřišská 14, 111 21 Praha 1; ID datové schránky: meiq7wd; telefon: 257044 501; fax: 257044502; adresa elektronické pošty: [email protected]) a na vědomí rovněž ministerstvu. V případě, že sdílení majetku není upraveno mezinárodní smlouvou a nebyla-li vzájemnost, pokud jde o sdílení majetku, ve vztahu k cizímu státu, s nímž má být dohoda o sdílení propadlého nebo zabraného majetku uzavřena, již zaručena, požádá soud ministerstvo současně o zajištění poskytnutí či přijetí ujištění o vzájemnosti (§ 4 ZMJS, § 4 odst. 2, 4). Kopii ujištění o vzájemnosti k návrhu podle odstavce 1 nebo 2 pak rovněž přiloží. ČÁST TŘETÍ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 91 Změny a doplnění příloh Ministerstvo průběžně informuje o změnách, které provede v obsahu příloh, a to s ohledem na aktuální poznatky z praxe. § 92 Zrušovací ustanovení Zrušuje se instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. prosince 2010, č. j. 57/2008‑MOT‑J/60, o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních, uveřejněná pod č. 8/2011 Sbírky instrukcí a sdělení. § 93 ,Přechodné ustanovení V řízeních, která se v souladu s § 340 odst. 5 a 8 až 11 ZMJS dokončí podle trestního řádu ve znění do 31. prosince 2013, se postupuje podle instrukce uvedené v odst. 1. § 94 Účinnost Tato instrukce nabývá účinnosti dnem 15. května 2014. ministryně spravedlnosti v.r. prof. JUDr. Helena Válková, CSc. v.r.

částka 5

Instrukce č. 14 přílohy

Přílohy

strana 211

strana 212

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 1

Příloha č. 1

KONZULÁRNÍ ÚMLUVY, JIMIŽ JE ČESKÁ REPUBLIKA VÁZÁNA Základní úprava Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z 24. dubna 1963 (č. 32/1969 Sb.) - čl. 36 odst. 1 písm. b) Stát22)

konzulární úmluva

Afghánistán

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Afghánskou demokratickou republikou z 22. dubna 1981 (č. 33/1983 Sb.)

čl. 36 odst. 1 - neprodleně

Albánie

Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou z 16. ledna 1959 (č. 96/1960 Sb.)

-

Alžírsko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republi-kou z 3. července 1985 (č. 48/1987 Sb.)

čl. 48 odst. 1 písm. b) - bez prodlení

Bělorusko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna 1972 s Protokolem (č. 79/2009 Sb.)

čl. 36 odst. 2, bod 1 Protokolu - do 3 dnů

Bosna a Hercegovina

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugo-slávií z 10. prosince 1981 (č. 42/1983 Sb.)

čl. 48 odst. 1 - do 5 dnů

Černá Hora

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugo-slávií z 10. prosince 1981 (č. 42/1983 Sb.)

čl. 48 odst. 1 - do 5 dnů

Čína

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou z 5. září 1988 (č. 97/1989 Sb.)

čl. 15 odst. 2 - do 7 dnů

Etiopie

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou Etiopií z 13. září 1981 (č. 119/1982 Sb.)

čl. 38 odst. 1 - neprodleně

Indie

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Indickou republikou ze 4. prosince 1974 (č. 8/1980 Sb.)

čl. 35 odst. 1 - neprodleně

Irák

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Iráckou republikou z 16. srpna 1985 (č. 81/1987 Sb.)

čl. 31 odst. 1 písm. b) - bezodkladně, pokud o to osoba požádá

Jemen

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Jemenskou lidovou demokratickou republikou z 23. března 1984 (č. 43/1986 Sb.)

čl. 36 odst. 1 písm. b) - do 3 dnů

KLDR

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou z 11. září 1988 (č. 96/1989 Sb.)

čl. 37 odst. 1 písm. b) - do 3 dnů

Kosovo

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugo-slávií z 10. prosince 1981 (č. 2/2011 Sb.)

čl. 48 odst. 1 - do 5 dnů

_____________________________________________________________________________ 22)

Mimo členské státy Evropské unie.

vyrozumění konzulárního úřadu o omezení osobní svobody cizince

částka 5

strana 213

Instrukce č. 14, příloha č. 1

Kuba

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Kubánskou republikou ze 7. dubna 1973 (č. 14/1975 Sb.)

čl. 22 odst. 2 - neprodleně

Kyrgyzská republika

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna 1972 s Protokolem (č. 80/2009 Sb.)

čl. 36 odst. 2, bod 1 Protokolu - do 3 dnů

Laos

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratickou republikou z 15. března 1985 (č. 46/1987 Sb.)

čl. 45 odst. 1 písm. b) - bez prodlení

Bývalá jugoslávská Konzulární úmluva mezi Československou sociarepublika Makedonie listickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugo-slávií z 10. prosince 1981 (č. 42/1983 Sb.)

čl. 48 odst. 1 - do 5 dnů

Moldavská republika

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna 1972 s Protokolem (č. 81/2009 Sb.)

čl. 36 odst. 2, bod 1 Protokolu - do 3 dnů

Mongolsko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou z 3. června 1976 s Protokolem (č. 47/1977 Sb.)

čl. 39 odst. 2 Úmluvy, bod 1 Protokolu do 3 dnů

Rusko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna 1972 s Protokolem (č. 143/1973 Sb.)

čl. 36 odst. 2, bod 1 Protokolu - do 3 dnů

Srbsko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugo-slávií z 10. prosince 1981 (č. 42/1983 Sb.)

čl. 48 odst. 1 - do 5 dnů

Sýrie

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Syrskou arabskou republikou z 23. května 1979 (č. 101/1983 Sb.)

čl. 39 odst. 1 - do 10 dnů

Tunisko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou z 12. dubna 1979 (č. 44/1981 Sb.)

čl. 48 odst. 2 - do 10 dnů

Turecko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Tureckou republikou z 15. listopadu 1977 (č. 33/1980 Sb.)

čl. 38 odst. 1 - bezodkladně

Ukrajina

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna 1972 s Protokolem (č. 143/1973 Sb.)

čl. 36 odst. 2, bod 1 Protokolu - do 3 dnů

USA

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Spojenými státy americkými z 9. července 1973 (č. 28/1988 Sb.)

čl. 36 odst. 1 - do 3 dnů

Vietnam

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou re-publikou a Vietnamskou socialistickou republikou z 14. února 1980 (č. 15/1981 Sb.)

čl. 46 odst. 1 písm. b) - do 3 dnů

Aktuální přehled konzulárních úmluv je dostupný na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz).

strana 214

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 2

Příloha č. 2

MNOHOSTRANNÉ MEZINÁRODNÍ SMLOUVY V OBLASTI MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH23) Mezinárodní úmluva o potlačení obchodu s děvčaty z 4. května 1910 (č. 26/1913 ř. z., č. 160/1922 Sb. z. a n.). Úmluva o potírání rozšiřování necudných publikací z 4. května 1910 (č. 116/1912 ř. z., č. 184/1922 Sb. z. a n.) Mezinárodní úmluva o potírání obchodu s ženami a dětmi z 30. září 1921 (č. 123/1924 Sb. z. a n.) Mezinárodní úmluva o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřování z 12. září 1923 (č. 96/1927 Sb. z. a n.) Úmluva o otroctví z 25. září 1926 (č. 165/1930 Sb. z. a n.) Úmluva o potírání penězokazectví z 20. dubna 1929 (č. 15/1932 Sb. z. a n.) Mezinárodní úmluva o potírání obchodu zletilými ženami z 11. října 1933 (č. 32/1936 Sb. z. a n.) Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia z 8. prosince 1948 (č. 32/1955 Sb.) Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a potlačování vykořisťování prostituce druhých osob z 21. března 1950 (nebyla vyhlášena) Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu s Protokolem z 14. května 1954 (č. 94/1958 Sb.) Evropská úmluva o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 32/2004 Sb. m. s.; příloha č. 4) Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.; příloha č. 8) Jednotná úmluva o omamných látkách z 31. března 1961 (č. 47/1965 Sb.) Úmluva o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla z 14. září 1963 (č. 102/1984 Sb.) Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli z 30. listopadu 1964 (č. 75/2002 Sb.; příloha č. 14) Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti z 26. listopadu 1968 (č. 53/1974 Sb.) Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970 (č. 96/1974 Sb.) Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 (č. 16/1974 Sb.) Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 z 25. března 1972 (č. 458/1991 Sb.) Evropská úmluva o předávání trestního řízení z 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb., č. 147/1993 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 20/2004 Sb. m. s.; příloha č. 11) Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu z 30. listopadu 1973 (č. 116/1976 Sb.) Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců z 14. prosince 1973 (č. 131/1978 Sb.) Dodatkový protokol z 15. září 1975 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 29/1997 Sb.; příloha č. 5) Evropská úmluva o potlačování terorismu z 27. ledna 1977 (č. 552/1992 Sb.) Druhý dodatkový protokol ze 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 30/1997 Sb.; příloha č. 6) __________________________________________________ Mimo mezinárodní smlouvy týkající se pouze členských států Evropské unie.

23)

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 2

strana 215

Dodatkový protokol ze 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 31/1997 Sb.; příloha č. 9) Úmluva o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany, z 19. května 1978 (č. 123/1980 Sb.) Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů z 26. října 1979 (č. 114/1996 Sb., č. 27/2007 Sb. m. s.) Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí ze 17. prosince 1979 (č. 36/1988 Sb.) Úmluva o mořském právu z 16. prosince 1982 (č. 240/1996 Sb.) Úmluva o předávání odsouzených osob z 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.; příloha č. 12) Evropská úmluva o odškodňování obětí násilných trestných činů z 24. listopadu 1983 (č. 141/2000 Sb. m. s.) Úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 10. prosince 1984 (č. 143/1988 Sb.) Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 26. listopadu 1987 (č. 9/1996 Sb.) Úmluva o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 (č. 100/2005 Sb. m. s.) Protokol o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988 (č. 101/2005 Sb. m. s.) Úmluva proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988 (č. 462/1991 Sb.) Úmluva o finančních operacích prováděných důvěrně obeznámenými osobami z 20. dubna 1989 (č. 142/2000 Sb. m. s.) Protokol k úmluvě o finančních operacích prováděných důvěrně obeznámenými osobami z 11. září 1989 (č. 143/2000 Sb. m. s.) Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu z 8. listopadu 1990 (č. 33/1997 Sb.) Úmluva o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu z 9. prosince 1994 (č. 46/1999 Sb.) Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků z 15. prosince 1997 (č. 80/2001 Sb. m. s.) Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích ze 17. prosince 1997 (č. 25/2000 Sb. m. s.) Dodatkový protokol z 18. prosince 1997 k Úmluvě o předávání odsouzených osob z 21. března 1983 (č. 26/2003 Sb. m. s., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 49/2003 Sb. m. s.; příloha č. 13) Římský statut Mezinárodního trestního soudu ze 17. července 1998 (č. 84/2009 Sb. m. s.) Trestněprávní úmluva o korupci z 27. ledna 1999 (č. 70/2002 Sb. m. s., č. 43/2009 Sb. m. s.) Druhý protokol k Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu z 26. března 1999 (č. 71/2007 Sb. m. s.) Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu z 10. února 2000 (č. 18/2006 Sb. m. s., č. 9/2010 Sb. m. s.) Druhý dodatkový protokol z 8. listopadu 2001 k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 48/2006 Sb. m. s.; příloha č. 10) Dohoda mezi Českou republikou a Organizací spojených národů o relokaci svědků Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (Haag, 15. 9. 2006; č. 56/2007 Sb. m. s.) Mezinárodní úmluva o potlačování činů jaderného terorismu z 13. dubna 2005 (č. 57/2007 Sb. m. s.) Opční protokol k Úmluvě o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu z 8. prosince 2005 (č. 69/2010 Sb. m s.)

strana 216

Meziamerická úmluva č. 106/2011 Sb. m. s.)

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 2

o

výkonu

trestních

rozsudků

v

cizině

(Managua,

9.

6.

1993;

Třetí dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání (Štrasburk, 10. 11. 2010; č. 34/2013 Sb. m. s.; příloha č. 7) Úmluva Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (New York, 15. 11. 2000; č. 75/2013 Sb.) Bližší informace k výše uvedeným mnohostranným úmluvám včetně aktuálních seznamů smluvních stran lze získat na internetových stránkách příslušných mezinárodních organizací, zejména: Rada Evropy

conventions.coe.int

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

www.oecd.org

Organizace spojených národů (OSN)

treaties.un.org

Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) Organizace Amerických států (OAS)

www.icao.org www.oas.org

Pokud jde o internetové stránky Rady Evropy, jsou čísla ETS, resp. CETS, podle kterých lze úmluvy na těchto internetových stránkách vyhledávat, uvedena jednak v seznamu všech úmluv Rady Evropy na těchto internetových stránkách, jednak v případě nejdůležitějších úmluv Rady Evropy v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních v přílohách č. 4 až 15/A. Údaje na stránkách Rady Evropy jsou průběžně aktualizovány. Seznam mezinárodních smluv závazných pro Českou republiku je obsažen rovněž na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz). Orientačně lze některé údaje o vybraných mnohostranných smlouvách závazných pro Českou republiku zjistit na internetových stránkách ministerstva (http://portal.justice.cz/ > Ministerstvo spravedlnosti > Mezinárodní agenda > Mezinárodní vztahy > Mnohostranné vztahy).

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 3

strana 217

Příloha č. 3

DVOUSTRANNÉ MEZINÁRODNÍ SMLOUVY V OBLASTI MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH24) AFGHÁNISTÁN Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Afghánskou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních z 24. června 1981 (č. 44/1983 Sb.) ALBÁNIE Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 16. ledna 1959 (č. 97/1960 Sb.) ALŽÍRSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních ze 4. února 1981 (č. 17/1984 Sb.) BAHAMY Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 39/2005 Sb. m. s.) BĚLORUSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.; č. 79/2009 Sb. m. s.) BOSNA A HERCEGOVINA Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) GAMBIE Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n.) GRUZIE Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.; 82/2009 Sb. m. s.) INDIE Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 22/1928 Sb. z. a n.) JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 22/1928 Sb. z. a n.)

__________________________________________________ 24) Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

strana 218

Instrukce č. 14, příloha č. 3

částka 5

JEMEN Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Jemenskou lidovou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních z 19. ledna 1989 (č. 76/1990 Sb.) KANADA Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 56/1929 Sb. z. a n.) Smlouva mezi Českou republikou a Kanadou o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 3. listopadu 1997 (č. 129/2000 Sb. m. s., č. 76/2003 Sb. m. s.) KEŇA Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., výměna nót dne 15. ledna 1970 a výměna nót v roce 1996) KLDR Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 11. září 1988 (č. 93/1989 Sb.) KOSOVO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) KUBA Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Kubánskou republikou o vzájemné pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 18. dubna 1980 (č. 80/1981 Sb.) KYRGYZSTÁN Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.; 80/2009 Sb. m. s.) BÝVALÁ JUGOSLÁVSKÁ REPUBLIKA MAKEDONIE Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) MOLDAVSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.; 81/2009 Sb. m. s.) MONAKO Úmluva mezi Československem a knížectvím Monackým o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních z 22. prosince 1934 (č. 222/1936 Sb. z. a n.)

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 3

strana 219

MONGOLSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskem o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech z 15. října 1976 (č. 106/1978 Sb.) NOVÝ ZÉLAND Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 22/1928 Sb. z. a n.) RUSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.) SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Smlouva mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců z 2. července 1925 (č. 48/1926 Sb. z. a n.; příloha č. 21/B) Dodatková úmluva mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými o vzájemném vydávání zločinců z 29. dubna 1935 (č. 185/1935 Sb. z. a n.; příloha č. 21/B) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ze 4. února 1998 (č. 40/2000 Sb. m. s.; příloha č. 21/A) Dodatková úmluva o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými z 16. května 2006 (č. 7/2010 Sb. m. s.; č. 26/2010 Sb. m. s.; příloha č. 21/A) Druhá dodatková úmluva o vydávání mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými z 16. května 2006 (č. 8/2010 Sb. m. s.; č. 27/2010 Sb. m. s.; příloha č. 21/B) SRBSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) SVAZIJSKO Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., výměna nót dne 11. listopadu 1970) SÝRIE Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Syrskou arabskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 18. dubna 1984 (č. 8/1986 Sb.) THAJSKO Dohoda mezi Českou republikou a Thajským královstvím o předávání pachatelů a spolupráci při výkonu trestních rozsudků z 26. dubna 2000 (č. 107/2002 Sb. m. s.) TUNISKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání, s Dodatkovým protokolem z 12. dubna 1979 (č. 40/1981 Sb.)

strana 220

Instrukce č. 14, příloha č. 3

částka 5

UGANDA Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., Dohoda mezi Československou socialistickou republikou a Ugandskou republikou o potvrzení platnosti Smlouvy ze dne 11. listopadu 1924 mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců na území Ugandy z 12. června 1965) UZBEKISTÁN Smlouva mezi Českou republikou a Uzbekistánskou republikou o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech z 18. ledna 2002 (č. 133/2003 Sb. m. s.) VIETNAM Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních z 12. října 1982 (č. 98/1984 Sb.) ZAMBIE Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n.) Některé z uvedených dvoustranných smluv byly z podstatné části derogovány Evropskou úmluvou o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 32/2004 Sb. m. s.; srov. čl. 28) a Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.; srov. čl. 26). Seznam mezinárodních smluv závazných pro Českou republiku je obsažen rovněž na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz). Orientačně lze seznam dvoustranných smluv závazných pro Českou republiku v oblasti mezinárodní justiční spolupráce zjistit na internetových stránkách ministerstva (http://portal.justice.cz/ > Ministerstvo spravedlnosti > Mezinárodní agenda > Mezinárodní vztahy > Dvoustranné vztahy).

částka 5

strana 221

Instrukce č. 14, příloha č. 4 /A

Příloha č. 4/A

Evropská úmluva o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN25) ke dni 1. dubna 2014 Smluvní strana

Datum vstupu v platnost

Poznámky

Albánie

17/08/98

V/P

Andorra

11/01/01

V/P

Arménie

25/04/02

V/P

Ázerbájdžán

26/09/02

V/P

Bosna a Hercegovina

24/07/05

Černá Hora

06/06/06

P

Česká republika

01/01/93

P

Gruzie

13/09/01

V/P

Island

18/09/84

V/P

Izrael

26/12/67

V/P

Jihoafrická republika

13/05/03

V/P

Korea

29/12/11

V/P

Lichtenštejnsko

26/01/70

V/P

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

26/10/99

V/P

Moldavsko

31/12/97

V/P

Monako

01/05/09

P

Norsko

18/04/60

V/P

Rusko

09/03/00

V/P

San Marino

16/06/09

V/P

Srbsko

29/12/02

V

Švýcarsko

20/03/67

V/P

Turecko

18/04/60

V

Ukrajina

09/06/98

V/P

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 024

__________________________________________________ 25) Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

strana 222

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

částka 5

Příloha č. 4/B

Evropská úmluva o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ26) ke dni 1. dubna 2014 (NEOFICIÁLNÍ PŘEKLAD) ALBÁNIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 19. května 1998 - originál anglicky Výhrady Článek 7 Pokud jde o odstavec 1 článku 7, albánská strana nepovoluje vydávání osob, které se dopustily trestných činů buď na albánském území, nebo mimo ně, jestliže tento trestný čin poškodil zájmy státu nebo občanů, leda by bylo se zainteresovanou stranou dohodnuto něco jiného. Toto prohlášení je platné jen za podmínek reciprocity. Článek 12 Pokud jde o odstavec 2 článku 12, albánská strana předkládá výhradu, že žádost o vydání musí být vždy doprovázena originálním textem nebo ověřenou kopií použitého zákona. Prohlášení Článek 2 Pokud jde o odstavec 1 článku 2 Úmluvy, albánská strana nemá žádné minimální limity pro délku trestu odnětí svobody nutnou pro účel vydání. Albánská strana považuje toto prohlášení za platné jen pod podmínkou reciprocity. Toto prohlášení je platné jen za podmínek reciprocity. Článek 6 Pokud jde o odstavec 1 písmeno a) článku 6, albánská strana odmítá vydávání svých občanů, pokud není jinak stanoveno v mezinárodních smlouvách, kterých je Albánie smluvní stranou. Pokud jde o odstavec 1 písmeno b) článku 6, zahrnuje albánská strana do pojmu „občané“ osoby s dvojím občanstvím v případě, že jedno z nich je albánské. Článek 19 Pokud jde o odstavec 2 článku 19, albánská strana prohlašuje, že pokud osoba, jejíž vydání se žádá, vykonává trest pro jiný trestný čin, bude jí v případě vydání povoleno, aby vykonala celý trest v dožadující zemi. Toto prohlášení je platné jen za podmínek reciprocity. Článek 21 Pokud jde o odstavec 4, písmeno a) článku 21, albánská strana prohlašuje, že předběžné oznámení není třeba v případě leteckého průvozu, při kterém není plánováno přistání na albánském území. ANDORRA Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 13. října 2000 - originál francouzsky a katalánsky Výhrady Článek 1 Ústava Knížectví Andorra zakazuje ve svém článku 85 odstavci 2 zvláštní soudy. Vydání nebude proto povoleno v případech, kdy požadovaná osoba by v dožadujícím státě byla souzena zvláštním soudem nebo pokud by vydání bylo žádáno pro výkon trestu či ochranného opatření spočívajícího v omezení osobní svobody uloženého takovým soudem. Stejným způsobem a v souladu s článkem 14 odstavci 2, 13, 14 a 15 zákona „qualificada“ Knížectví Andorra vydání nebude povoleno: a. pokud je výrok o vině založen na zjevném omylu, b. pokud je pravděpodobné, že vydání by mělo pro požadovanou osobu výjimečně závažné důsledky, zejména z důvodu jejího věku či zdravotního stavu, _____________________________________________________________________________ 26)

Mimo členské státy Evropské unie jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy) nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

strana 223

c. pokud by požadovaná osoba byla v dožadujícím státě souzena tribunálem, který nezabezpečuje základní procesní záruky a ochranu práv obhajoby, nebo tribunálem ustaveným pro jedinečný případ takové osoby, ať již samotné či nikoli. Článek 12 Knížectví Andorra si vyhrazuje právo vyžadovat od dožadující strany předložení důkazů zakládajících dostatečnou pravděpodobnost, že trestný čin byl spáchán osobou, jejíž vydání je žádáno. Pokud by byly takové důkazy shledány nedostatečnými, vydání může být odmítnuto. Prohlášení Článek 6 Článek 14 odstavec 1 zákona „qualificada“ [zákon, k jehož přijetí je zapotřebí kvalifikované většiny v zákonodárném sboru] o vydávání zakazuje vydání osob s andorským občanstvím. Pro účely této Úmluvy bude pojem „občan“ znamenat jakoukoli osobu s andorským občanstvím v době spáchání skutku v souladu se zákonem „qualificada“ o andorském občanství. Článek 11 Článek 8 odstavec 3 Ústavy Knížectví Andorra zakazuje trest smrti. Pokud by za trestný čin, pro který je vydání žádáno, mohl být podle práva dožadující strany uložen trest smrti, Knížectví Andorra odmítne vydání, leda by dožadující strana poskytla takové ujištění, které by dožádanou stranou bylo považováno za dostatečné, že trest smrti nebude vykonán. Článek 16 V případě žádosti o předběžné zatčení bude Knížectví Andorra vyžadovat jako dodatečnou informaci krátké prohlášení o údajných skutečnostech proti požadované osobě. Článek 21 Knížectví Andorra povolí průvoz pouze v případě, že všechny podmínky vyžadované pro povolení vydání budou splněny v souladu s touto Úmluvou. Článek 23 Knížectví Andorra bude vyžadovat od dožadující strany dodání překladu žádosti o vydání a všech přiložených dokumentů do katalánštiny, španělštiny nebo francouzštiny. ARMÉNIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 25. ledna 2002 - originál anglicky Výhrady Článek 1 Pokud jde o článek 1 Úmluvy, Arménská republika si vyhrazuje právo odmítnout povolení vydání: a. pokud vydávaná osoba bude předvedena před výjimečný soud nebo pokud jde o osobu, která má vykonat trest uložený takovým soudem, b. pokud existují dostatečné důvody předpokládat, že v důsledku zdravotního stavu a věku takové osoby bude její vydání škodlivé pro její zdraví nebo ohrozí její život, c. pokud Arménská republika osobě, jejíž vydání je žádáno, poskytla politický azyl. Článek 2 Arménská republika prohlašuje, že vydání k výkonu trestu podle článku 2 odstavce 1 Úmluvy bude povoleno, pokud osoba, jejíž vydání je žádáno, byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce alespoň šesti měsíců nebo k trestu přísnějšímu. Prohlášení Článek 3 Vzhledem k tomu, že zákonodárství Arménské republiky nedefinuje pojem „politický trestný čin“ nebo „trestný čin související s politickým trestným činem“, Arménská republika žádaná o vydání na takovém základě, povolí vydání, pokud trestný čin uvedený v žádosti o vydání je za takový považován podle jejího obecného trestního práva nebo podle mezinárodních smluv, jimiž je Arménská republika vázána. Článek 4 Vzhledem k tomu, že všechny trestné činy vojenské spadají pod obecné trestní právo Arménské republiky, vydání žádané jinou smluvní stranou bude povoleno, pokud trestný čin, pro který je vydání žádáno, spadá rovněž pod obecné trestní právo dožadující strany. Článek 6 Podle písmene a odstavce 1 článku 6 prohlašuje Arménská republika, že nebude vydávat své občany.

strana 224

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

částka 5

Podle písmene c odstavce 1 článku 6 občanství Arménské republiky ve smyslu této Úmluvy bude posuzováno dle stavu k okamžiku rozhodnutí týkajícího se vydání. Článek 16 Předběžné zatčení podle odstavce 4 článku 16 bude zrušeno v každém případě, kdy v období jednoho měsíce po zatčení dožadovaná strana neobdrží žádost o vydání a dokumenty uvedené v čl. 12. Článek 23 Arménská republika prohlašuje, že žádost o vydání a dokumenty, které mají být předloženy, musí být opatřeny ověřeným překladem do jazyka arménského nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy. ÁZERBÁJDŽÁN Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. června 2002 - originál anglicky Výhrady Článek 1 Ázerbájdžánská republika si vyhrazuje právo nepovolit vydání z humanitárních důvodů, se zřetelem ke stáří nebo zdravotnímu stavu hledané osoby. Ázerbájdžánská republika odmítne vydání, bude-li existovat opodstatněný předpoklad, že by takové vydání ovlivnilo suverenitu či národní bezpečnost Ázerbájdžánské republiky. Ázerbájdžánská republika odmítne povolit vydání, bude-li existovat opodstatněný předpoklad, že osoba, jejíž vydání je žádáno, bude v dožadující zemi vystavena mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. Ázerbájdžánská republika nepovolí vydání, bude-li existovat opodstatněný předpoklad, že osoba, jejíž vydání je žádáno, bude perzekvovaná na základě své rasy, národnosti, jazyka, vyznání, státní příslušnosti nebo politického přesvědčení. Prohlášení Článek 6 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že podle článku 53(II) ústavy Ázerbájdžánské republiky nesmí být občan Ázerbájdžánské republiky za žádných okolností vydán do jiného státu. S ohledem na tuto skutečnost Ázerbájdžánská republika v každém případě odmítne vydání svých občanů. Článek 21 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že průvoz vydávané osoby přes území Ázerbájdžánské republiky bude umožněn v závislosti na splnění podmínek, které platí pro vydání. Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že nebude schopna zajistit plnění ustanovení Úmluvy a jejích Dodatkových protokolů na územích, okupovaných Arménskou republikou, a to až do doby jejich osvobození z této okupace (schématická mapa okupovaných území je přiložena). Článek 23 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že žádosti o vydání a doklady k nim připojené musejí být předkládány společně s překladem do ázerbájdžánského jazyka. ČERNÁ HORA27) Prohlášení obsažená v listině o přistoupení uložené dne 30. září 2002 - originál anglicky Články 6 a 21 Svazová republika Jugoslávie bude v souladu s článkem 6 odstavcem 1.a Úmluvy odmítat vydání a v souladu s článkem 21 odstavcem 2 Úmluvy průvoz svých občanů. Článek 21 V souladu s článkem 21 odstavcem 5 Úmluvy Svazová republika Jugoslávie povolí průvoz osoby výhradně za stejných podmínek, jako platí pro vydání. ČESKÁ REPUBLIKA Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 13. února 1992, která byla předána generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 13. února 1992, potvrzené v ratifikační listině uložené dne 15. dubna 1992 a ve verbální nótě stálé mise České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 15. dubna 1992, která byla _____________________________________________________________________________ 27)

Výbor ministrů Rady Evropy na svém 967. zasedání rozhodl, že Černá Hora se stane smluvní stranou této úmluvy od 6. června 2006.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

strana 225

předána generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny, a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993 - originál anglicky Článek 21 Podle článku 21.5 bude průvoz osob ve smyslu článku 21 povolen pouze za podmínek, které se vztahují na případy vydání. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce České republiky ze dne 14. ledna 2005, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 14. ledna 2005 - originál anglicky Článek 28 V souladu s článkem 28 odstavcem 3 Evropské úmluvy o vydávání Česká republika tímto oznamuje implementaci rámcového rozhodnutí EU ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy Evropské unie (2002/584/JHA) v českém zákonodárství; dále „rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu“, které Česká republika považuje za jednotné právo podle článku 28, odstavce 3 Úmluvy, a které bude Česká republika aplikovat ve vzájemných vztazích s těmi členskými státy Evropské unie, které rovněž implementovaly rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu. Evropská úmluva o vydávání včetně dvou Dodatkových protokolů ze dne 15. října 1975 a 17. března 1978, se bude nadále aplikovat ve vztahu k členským státům Evropské unie ohledně vydávání osob stíhaných pro trestné činy spáchané před 1. listopadem 2004. Česká republika bude nadále aplikovat článek 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech podepsané v Praze dne 29. října 1992 a článek 15 Smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o vydáváníz 13. prosince 1957 a o usnadnění jejího plnění, podepsané ve Vídni dne 27. června 1994, na jejichžzákladě jsou evropské zatýkací rozkazy spolu s dalšími dokumenty zasílány bez překladu do úředního jazyka dožádaného státu. GRUZIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 15. června 2001 - originál anglicky a gruzínsky Výhrady Článek 1 Vydání bude povoleno pouze za podmínky, že jakákoli osoba, občan, osoba bez státní příslušnosti nebo cizinec, který spáchal trestný čin, nebude souzen před zvláštním soudem dožadující strany a že jeho vydání není dožadující stranou žádáno k výkonu trestu či ochranného opatření spočívajícího v omezení osobní svobody uloženého takovým soudem. Gruzie si vyhrazuje právo odmítnout vydání jakékoli osoby z humanitárních důvodů, pokud by vydání negativně ovlivnilo stav této osoby. Gruzie prohlašuje, že nepovolí vydání jakékoli osoby, pokud jde o trestné činy, za jejichž spáchání lze dle práva dožadující strany uložit trest smrti. Prohlášení Gruzie nebude odpovědná za používání ustanovení Úmluvy na teroristy v územích oblastí Abcházie a Jižní Osetie, dokud nad těmito územími nebude obnovena plná pravomoc Gruzie. Článek 6 Pro účely této Úmluvy si vláda Gruzie vyhrazuje právo rozhodnout o vydání svých občanů na základě reciprocity a odmítnout jejich vydání z důvodů veřejné morálky, veřejného pořádku a bezpečnosti státu. Pokud jde o článek 6 odstavec 1, pojem „občan“ ve smyslu této Úmluvy bude používán, jak je určen zákonodárstvím Gruzie. Článek 21 V případě průvozu podle článku 21 Úmluvy se použije Článek 11 mutatis mutandis. Pokud jde o článek 21 Úmluvy, Gruzie si vyhrazuje právo nepovolit průvoz za stejných podmínek, za kterých povoluje vydání. Článek 23 Pokud jde o článek 23 Úmluvy, nejsou-li žádost o vydání a předložené dokumenty v gruzínském jazyce, musí být žádost i dokumenty opatřeny překladem do jazyka anglického či ruského. ISLAND Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 20. června 1984 - originál anglicky Výhrady

strana 226

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

částka 5

Článek 1 Island si vyhrazuje právo vymínit si při povolení vydání, že vydávaná osoba nesmí být předvolána před dočasný soud nebo před soud, který je pouze za výjimečných okolností oprávněn zabývat se takovými trestnými činy, jakož i právo odmítnout vydání k výkonu trestu uloženého takovým zvláštním soudem. Vydání může být odmítnuto, pokud by mohlo mít zvláště závažné důsledky pro vyžádanou osobu vzhledem k jejímu věku, zdravotnímu stavu či jiným osobním okolnostem. Článek 2 Island může povolit vydání, pokud jde trestný čin nebo odpovídající trestný čin, který je podle islandského práva trestný, nebo by byl trestný, s horní hranicí trestu odnětí svobody nejméně jeden rok. Článek 3 Island si vyhrazuje právo považovat ve světle individuálních okolností trestný čin uvedený v odstavci 3 článku 3 za politický trestný čin. Článek 4 Vydání pro vojenský trestný čin, který je zároveň trestným činem podle obecného trestního práva, může být povoleno pouze za předpokladu, že vydávaná osoba není odsouzena podle vojenského práva. Článek 12 Island si vyhrazuje právo požádat vyžadující stranu o předložení důkazů nasvědčujících tomu, že vyžadovaná osoba spáchala trestný čin, pro který je o její vydání žádáno. Vydání může být odmítnuto, pokud jsou poskytnuté důkazy shledány nedostatečnými. Prohlášení Článek 6 Pro účely této Úmluvy se pojmem „občané“ rozumí občané Islandu a občané Dánska, Finska, Norska a Švédska nebo osoby, které mají na území Islandu nebo jiné výše uvedené země trvalé bydliště. Článek 28 Tato Úmluva se neuplatní v případě vydávání do Dánska, Finska, Norska a Švédska, neboť extradiční řízení mezi Severskými státy se řídí jednotným právem. IZRAEL Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 27. září 1967 - originál anglicky Výhrady Článek 2 Izrael nepovolí vydání žádné osoby, pokud není obviněna nebo nebyla odsouzena v dožadujícím státě pro trestný čin, který by, kdyby byl spáchán v Izraeli, byl jedním z následujících trestných činů: a. jakýmkoli trestným činem, za který lze uložit trest smrti nebo trest odnětí svobody delší než tři roky (i pro tresty nižší, je-li rozsudek vynesen nižším soudem), s výjimkou: 1. trestného činu, z něhož může být osoba obviněna, jen pokud byla v době jeho spáchání vojákem ve smyslu zákona o vojenské spravedlnosti, 5715-1955; 2. trestných činů podle § 85 trestního zákoníku z roku 1936 (násilné bránění nebo kladení překážek oznámení nebo přítomnosti příslušného policejního důstojníka v případě srocení k nepokojům nebo nepokojů) nebo podle novely trestního zákona (zákon o bigamii), 5719‑1959 (bigamie); 3. trestných činů podle novely trestního zákona (zákon o útoku na policejního důstojníka), 5712-1952, nebo podle některého ze zákonů uvedených v příloze k zákonu o předcházení lichvě a spekulaci (jurisdikce), 5711-1951 (různé zákony, předpisy vyhlášky upravující podnájmy a ubytování hostů a distribuci, ceny a kontrolu prodeje potravin). b. trestným činem, za který je stanoven trest lehčí, než výše uvedený, a který je trestným činem podle novely trestního zákona (zákon o úplatcích), 5712-1952, nebo podle některého z následujících ustanovení trestního zákoníku z roku 1936: 88 (výtržnické bránění plavbě lodi), 109B, 110 - 115 (různé trestné činy vztahující se ke zneužití úřední pravomoci veřejnými činiteli), 120 - 122, 124 (křivá přísaha, křivé svědectví, ničení důkazů, spiknutí k vyhnutí se spravedlnosti a ovlivňování svědků), 140 (podvody veřejných činitelů), 146 (urážka náboženství), 156, 158, 159 (pohlavní styk manžela s dívkou mladší 15 let, obscénnost bez násilí a obscénnost vůči osobě mladší 16 let), 161 d. (sodomie), 185, 186 (zanedbání výživy atd. a opuštění dětí), 195 (šíření nebezpečné nákazy nebo nemoci), 218 (zabití z nedbalosti), 242, 250 (útok s následkem újmy na těle), 261, 262 (nucené práce a omezování osobní svobody), 270 (krádež), 304 b. a c. (zpronevěra na věřitelích), 305 (spiknutí k zpronevěře na veřejnosti), 310 (přijetí majetku získaného podvodem), 350 (napodobování bankovek), 359, 360, 363 - 366 (padělání) nebo podle novely trestního zákona (zákon o podvodu, vydírání a vyhrožování), 5723-1963 (podvod a padělání).28) _____________________________________________________________________________ 28)

Výhrada byla odvolána verbální nótou Ministerstva zahraničních věcí Izraele ze dne 13. ledna 2002, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 31. ledna 2002.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

strana 227

Izrael nepovolí vydání osoby obviněné z trestného činu, pokud není u soudu v Izraeli prokázáno, že jsou dostatečné důkazy pro to, aby byla v Izraeli pro takový trestný čin postavena před soud. Článek 9 Izrael nevyhoví žádosti o vydání, pokud v dožadujícím státě, pokud jde o předmětný trestný čin, byla žádaná osoba omilostněna nebo jí byl trest prominut. Článek 14 Izrael nepovolí vydání při odchýlení se od zásady speciality, leda: a. že žádaná osoba byla ve své nepřítomnosti prohlášena za podléhající vydání, také pokud jde o jiný trestný čin poté, co jí byla dána příležitost být zastoupena v řízení směřujícímu k takovému prohlášení; b. za podmínky, že proti žádané osobě nebude vedeno trestní řízení, nebude odsouzena nebo zbavena svobody za účelem vykonání trestu, ledaže poté, co opustila dožadující stát po svém vydání, se do něj dobrovolně vrátila, nebo pokud neopustila dožadující stát do 60 dnů poté, co k tomu dostala příležitost. Článek 15 Článek 15 bude znít, jako by slova „60 dní“ v článku 14 odstavci 1 b nahradila slova „45 dní“. Prohlášení Článek 21 Izrael povolí průvoz osoby, jen v případě, že pokud by přijímající stát požadoval vydání žádané osoby z Izraele, nebyly by žádné zákonné překážky prohlásit tuto osobu za podléhající vydání a vydat ji. Článek 22 Písemné důkazy nebo prohlášení učiněná pod přísahou nebo bez přísahy nebo ověřené kopie takových důkazů nebo prohlášení a zatýkací rozkaz a jiné právní dokumenty zakládající odsouzení budou připuštěny jako platný důkaz při posuzování žádosti o vydání, pokud jsou podepsány soudcem nebo úředníkem dožadujícího státu nebo jsou‑li opatřeny potvrzením vydaným takovým soudcem nebo úředníkem, nebo pokud jsou ověřeny razítkem ministerstva spravedlnosti. Prohlášení obsažené v dopise velvyslance Izraele odpovědného za vztahy s Radou Evropy ze dne 2. prosince 1997, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 5. prosince 1997 - originál anglicky Článek 23 Pokud jde o článek 23 Úmluvy, vláda Státu Izrael žádá, aby dokumenty, které mají být předloženy dožadující stranou, byly přeloženy do angličtiny nebo hebrejštiny. JIŽNÍ AFRIKA Výhrady a prohlášení obsažené ve verbální nótě Velvyslanectví Jižní Afriky v Bruselu ze dne 26. května 2003, zaregistrované v Generálním sekretariátu dne 11. června 2003, doplněné o verbální nótu ze dne 17. června 2003, zaregistrovanou v Generálním sekretariátu dne 17. června 2003 - originál anglicky Výhrada Článek 229) Ve smyslu článku 2 Úmluvy, Jižní Afrika nevydá žádnou osobu, u níž trest uložený při odsouzení, v souvislosti se kterým je hledána, nepřesáhne odnětí svobody na dobu šesti měsíců. Prohlášení Článek 630) Pojem „občané“ pro účely článku 6 Úmluvy v jihoafrickém právním řádu označuje osoby, které získaly občanství Jihoafrické republiky narozením, z důvodu původu nebo naturalizací, včetně osob, které mají občanství Jihoafrické repub_____________________________________________________________________________ 29)

Velvyslanectví Jihoafrické republiky lituje opožděného sdělení výhrad a prohlášení k Evropské úmluvě o vydávání, které bylo způsobeno administrativním nedopatřením. Velvyslanectví souhlasí, že ustanovení Úmluvy upravující činění výhrad a prohlášeními musí být smluvními státy respektována. Je však nutné zdůraznit, že prohlášení a výhrady byly parlamentem Jihoafrické republiky formulovány v rámci procesu vnitrostátního schvalování Úmluvy a jejích dvou Dodatkových protokolů. Parlament je jedinou institucí, jíž ústava Jihoafrické republiky svěřuje pravomoc rozhodovat o přijetí mezinárodní smlouvy této povahy, v důsledku čehož prohlášení a výhrady tvoří neoddělitelnou součást rozhodnutí parlamentu v tomto ohledu. 30) Velvyslanectví Jihoafrické republiky lituje opožděného sdělení výhrad a prohlášení k Evropské úmluvě o vydávání, které bylo způsobeno administrativním nedopatřením. Velvyslanectví souhlasí, že ustanovení Úmluvy upravující činění výhrad a prohlášeními musí být smluvními státy respektována. Je však nutné zdůraznit, že prohlášení a výhrady byly parlamentem Jihoafrické republiky formulovány v rámci procesu vnitrostátního schvalování Úmluvy a jejích dvou Dodatkových protokolů. Parlament je jedinou institucí, jíž ústava Jihoafrické republiky svěřuje pravomoc rozhodovat o přijetí mezinárodní smlouvy této povahy, v důsledku čehož prohlášení a výhrady tvoří neoddělitelnou součást rozhodnutí parlamentu v tomto ohledu.

strana 228

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

částka 5

liky a jiné země. Všechny tyto osoby budou podléhat vydání. Skutečnost, že Jihoafrická republika akceptuje dvojí občanství, tudíž nebude bránit vydání osoby, která má rovněž občanství země, která nedovoluje vydávání svých občanů. KOREA Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 29. září 2011 - originál anglicky Výhrady Článek 2 Pokud jde o čl. 2 Úmluvy, vyhrazuje si Korejská republika právo odmítnout vydání žádané osoby k výkonu ochranného opatření, pokud je systém ochranných opatření dožadujícího státu neslučitelný s účelem, požadavky, lhůtou, účinkem apod. ochranných opatření upravených právním řádem Korejské republiky. Článek 12 Pokud jde o čl. 12 Úmluvy, vyhrazuje si Korejská republika pro případ žádosti o vydání osoby, která dosud nebyla shledána vinnou, právo vyžadovat takové podklady, které prokáží oprávněné důvody se domnívat, že žádaná osoba spáchala trestný čin, pro který je žádáno o její vydání. Vydání může být odmítnuto, pokud neexistují závažné důvody se domnívat, že žádaná osoba spáchala trestný čin podléhající extradici. Prohlášení Článek 2 Pokud jde od čl. 3 odst. 1 Úmluvy, Korejská republika prohlašuje, že pojem „uložený trest“ znamená zbývající délku trestu, která ještě zbývá vykonat. Neznamená to původně uložený trest. Článek 11 Korejská republika prohlašuje, že pokud poskytne ujištění v souladu s článkem 11 Úmluvy, trest smrti nebude vykonán ani v případě jeho uložení soudem Korejské republiky. Článek 16 Pokud jde o čl. 16 odst. 3 Úmluvy, Korejská republika prohlašuje, že bude zasílat žádost o předběžnou vazbu diplomatickou cestou nebo přímo ministerstvům spravedlnosti smluvních stran, nikoli prostřednictvím Mezinárodní organizace trestní policie. Článek 21 Pokud jde o čl. 21 odst. 5 Úmluvy, vyhrazuje si Korejská republika právo povolit průvoz za podmínek, za kterých povoluje vydání. LICHTENŠTEJNSKO Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 28. října 1969 - originál anglicky Výhrady Článek 1 Vydávání je Lichtenštejnským knížectvím v zásadě povolováno pouze za podmínky, že osoba, proti které se vede řízení pro trestný čin, bude souzena řádnými soudy dožadujícího státu. Vyhrazuje si proto právo povolit vydání pouze za podmínky, že dožadující stát poskytne v tomto směru dostatečné záruky. Článek 11 Lichtenštejnské knížectví si vyhrazuje právo používat článek 11 analogicky tam, kde dožadující stát neposkytne lichtenštejnským orgánům dostatečné záruky, že neuloží žádný trest nebo opatření, které je v rozporu s lichtenštejnským právem nebo které zasahuje do principu nedotknutelností osoby způsobem, který je neslučitelný s lichtenštejnským právem. Článek 21 Lichtenštejnské knížectví si vyhrazuje právo odmítnout průvoz přes své území i v případech, kdy trestný čin, který je obviněné straně kladen za vinu, je zahrnut v článku 5 Úmluvy. Prohlášení Článek 6 Vláda Lichtenštejnského knížectví prohlašuje, že lichtenštejnské právo nedovoluje vydávání lichtenštejnských občanů. Jakmile vstoupí na území Knížectví, budou souzeni lichtenštejnskými orgány podle lichtenštejnského trestního práva (§ 36 trestního zákoníku) za trestné činy spáchané v cizině bez ohledu na zákony státu, kde byl trestný čin spáchán. "Občané" ve smyslu Úmluvy jsou osoby mající lichtenštejnské občanství.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

strana 229

Článek 23 Lichtenštejnské knížectví požaduje, aby žádosti a předkládané dokumenty, které jsou sepsány v jiném jazyce než v němčině, byly opatřeny překladem do tohoto jazyka. Bývalá jugoslávská republika MAKEDONIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. července 1999 - originál anglicky Výhrady Článek 1 Makedonská republika nebude souhlasit s předáním vyžadované osoby, pokud je tato osoba obviněna výjimečným soudem, nebo v případech, kdy je předání žádáno pro účely vykonání trestu, ochranného opatření či nápravného opatření, které bylo uloženo takovým soudem. Článek 12 I v případech, kdy konečný trest či zatýkací rozkaz byly vydány příslušnými orgány ve státu, který je smluvní stranou této Úmluvy, si Makedonská republika vyhrazuje právo odmítnout vyžadované předání, pokud prozkoumání případu, o který jde, ukazuje, že uvedený trest či zatýkací rozkaz jsou zjevně nepodložené. Článek 18 V případě, že vyžadovaná osoba nebyla převzata dožadující stranou v určenou dobu, si Makedonská republika vyhrazuje právo zrušit zadržení takové osoby. Prohlášení Článek 6 S ohledem na článek 4 Ústavy Makedonské republiky, který neumožňuje vydávání občanů Makedonské republiky, ustanovení této Úmluvy se budou vztahovat na osoby, které nejsou občany Makedonské republiky. MOLDAVSKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 2. října 1997 - originál francouzsky a moldavsky Výhrady Článek 1 Moldavská republika odmítne povolit vydání, pokud by vyžadovaná osoba měla být na území dožadující strany souzena výjimečným soudem (ustaveným pro určitý případ) nebo pokud je vydání žádáno za účelem vykonání rozsudku nebo ochranného opatření spočívajícího v omezení osobní svobody uloženého takovým soudem. Článek 3 Moldavská republika si vyhrazuje právo určit, pokud to budou vyžadovat okolnosti, zda usmrcení nebo pokus o usmrcení hlavy státu nebo člena její rodiny je nebo není politickým trestným činem. Článek 7 Moldavská republika si vyhrazuje právo nepovolit vydání, pokud by v souladu s článkem 7 odstavcem 2 dožadující strana ve stejných případech odmítla vydání. Článek 9 Moldavská republika nepovolí vydání, pokud byl třetím státem nad vyžadovanou osobu vynesen konečný rozsudek, který se týká téhož trestného činu nebo činů, pro které se vydání žádá. Bez ohledu na článek 9 (první věta) může Moldavská republika povolit vydání, pokud dožadující stát může prokázat, že nastaly nové skutečnosti nebo důkazy odůvodňující znovuotevření případu. Článek 16 Moldavská republika žádá, aby každá žádost adresovaná jí podle článku 16, odstavce 2, obsahovala stručný popis trestného činu, který je kladen vyžadované osobě za vinu, včetně základních skutečností, na jejichž základě trestný čin posouzena v souladu s touto Úmluvou Prohlášení Článek 6 Podle článku 17 odstavce 3 Ústavy Moldavské republiky nesmějí být občané Moldavské republiky vydáni ani vyhoštěni ze země. Pojem „občan“ ve smyslu článku 6, odstavce 1(b) zahrnuje všechny osoby, které mají občanství Moldavské republiky v souladu s jejím zákonodárstvím.

strana 230

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

částka 5

Článek 21 Moldavská republika si vyhrazuje právo povolovat průvoz pouze za podmínek, které jsou stanoveny pro vydávání. Článek 23 Moldavská republika prohlašuje, že žádosti o vydání a dokumenty k nim připojené musí být v moldavštině nebo v jednom z úředních jazyků Rady Evropy nebo musí být do jednoho z těchto jazyků přeloženy. MONAKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 30. ledna 2009 - originál francouzsky Článek 6 Monacké knížectví prohlašuje, že termín „občan“ v kontextu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání znamená jakoukoli osobu, která je „Monégasque“ podle monacké legislativy. Článek 16 Monacké knížectví žádá vyžadující stranu o ověřený překlad žádosti o vydání a souvisejících dokumentů do francouzštiny. NORSKO Výhrady a prohlášení učiněné při podpisu dne 13. prosince 1957 - originál anglicky Výhrady Článek 1 Vydání může být odmítnuto z humanitárních důvodů, je-li pravděpodobné, že předání by mělo následky výjimečné závažnosti pro vyžadovanou osobu, zejména z důvodu jejího věku, zdravotního stavu či jiných osobních okolností. Článek 2 Podle ustanovení norského zákona č. 39 z 13. června 1975 o vydávání pachatelů trestných činů atd., § 3, je Norsko v postavení, kdy může povolit vydání, pouze pokud jde o trestný čin nebo o odpovídající trestný čin, za který je nebo by bylo možné podle norského práva uložit trest odnětí svobody na více než jeden rok. Článek 3 Norsko si vyhrazuje právo považovat ve světle individuálních okolností trestný čin uvedený v odstavci 3 článku 3 za politický trestný čin. Článek 4 Pokud trestný čin podle vojenského práva zahrnuje také trestný čin, pro který lze vydání jinak povolit, Norsko si vyhrazuje právo vymínit si, že vydaná osoba nebude potrestána podle vojenského práva dožadujícího státu. Prohlášení Článek 6 Pokud jde o Norsko, pojem "občan" zahrnuje jak občany, tak osoby s trvalým pobytem v Norsku. Tento pojem zahrnuje také občany a osoby s trvalým pobytem v Dánsku, Finsku, na Islandu a ve Švédsku, pokud vydání žádají státy jiné, než ty jmenované výše. Článek 12 Norské orgány si vyhrazují právo vyžadovat, aby dožadující strana předložila zjevné důkazy, že vyžadovaná osoba spáchala trestný čin, pro který se vydání žádá. Žádost může být odmítnuta, pokud tyto důkazy budou shledány nedostatečnými. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce Norska ze dne 17. ledna 1977, který byl zaregistrován na generálním sekretariátu dne 19. ledna 1977 - originál anglicky Článek 28 Tato Úmluva se nebude vztahovat na vydání do Dánska, Finska nebo Švédska, neboť vydání mezi uvedenými státy je upraveno jednotným zákonodárstvím. RUSKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 10. prosince 1999 - originál anglicky a rusky Výhrady Článek 1 V souladu s článkem 1 Úmluvy si Ruská federace vyhrazuje právo odmítnout vydání: a. pokud vydání je žádáno pro účely pohnání k odpovědnosti před ad hoc tribunálem nebo ve zkráceném řízení nebo pro účely výkonu trestu uloženého ad hoc tribunálem nebo ve zkráceném řízení, pokud jsou důvody pro předpoklad, že v průběhu těchto řízení osobě nebudou či nebyly poskytnuty minimální záruky stanovené v článku 14 Mezinárodního paktu

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

strana 231

o občanských a politických právech a v článcích 2, 3 a 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pojmy „ad hoc tribunál“ a „zkrácené řízení“ nezahrnují žádný mezinárodní trestní soud s autoritou a jurisdikcí uznávanou Ruskou federací; b. pokud jsou důvody pro předpoklad, že osoba, jejíž vydání je žádáno, byla či bude v dožadujícím státě v trestním řízení vystavena mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, nebo pokud této osobě nebyly či nebudou poskytnuty minimální záruky stanovené v článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v článcích 2, 3 a 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod; c. na základě zvážení humánnosti, jsou‑li důvody pro předpoklad, že vydání osoby ji může vážně ovlivnit z důvodu jejího vysokého věku či zdravotního stavu. Článek 2 V souladu s odstavci 3 a 4 článku 2 Úmluvy si Ruská federace vyhrazuje právo nevydávat osoby, jejichž vydání může ovlivnit suverenitu, bezpečnost, veřejný pořádek či jiné základní zájmy. Trestné činy, které nemohou vést k vydání, budou stanoveny federálním právem. Prohlášení Generální prokuratura bude orgánem určeným Ruskou federací k vyřizování případů vydání. Proti rozhodnutí příslušných orgánů Ruské federace o vydání může být osobou, proti níž bylo rozhodnutí o vydání vyneseno, podáno odvolání k soudu v souladu se zákonodárstvím Ruské federace Článek 1 Ruská federace sdílí názor vlády Spolkové republiky Německo v jejím prohlášení ze 4. února 1991 a vlády Rakouské republiky - v jejím prohlášení ze 4. června 1991 a vlády Švýcarské konfederace - v jejím prohlášení z 21. srpna 1991 ohledně portugalské výhrady z 12. února 1990 k článku 1 Úmluvy. Portugalská výhrada k článku 1 Úmluvy je slučitelná s cílem a účelem Úmluvy, ledaže odmítnutí vydat osobu, která spáchala trestný čin, za který lze uložit doživotní trest odnětí svobody, nebo které soud nařídil vazbu jako preventivní trest, je absolutní. To umožňuje interpretovat výše uvedenou výhradu způsobem, že vydání nebude povoleno, ledaže právo dožadujícího státu poskytuje možnost přezkoumat případ osoby, které byl uložen doživotní trest odnětí svobody, která vykonala část trestu nebo byla po určitou dobu držena ve vazbě, s možností podmínečně ji propustit. Článek 3 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že ustanovení článku 3 Úmluvy by se měla používat tak, aby byla zajištěna nevyhnutelná odpovědnost za trestné činy, na které se Úmluva vztahuje. Ruská federace vychází ze skutečnosti, že zákonodárství Ruské federace neupravuje pojem „politických trestných činů“. Ve všech případech při rozhodování o vydání Ruská federace nebude za „politické trestné činy“ nebo za „trestné činy spojené s politickými trestnými činy“, spolu s trestnými činy uvedenými v článku 1 Dodatkového protokolu z roku 1975 k Evropské úmluvě o vydávání z roku 1957, považovat zejména následující činy: a. zločiny proti lidskosti uvedené v článcích II a III Mezinárodní úmluvy o potlačování a trestání zločinu apartheidu (1973) a v článcích 1 a 4 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání (1984); b. zločiny uvedené v článku 85 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, který se týká ochrany obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (1977), a podle článků 1 a 4 Dodatkového protokolu II k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, který se týká ochrany obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (1977); c. trestné činy uvedené v Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (1970), Úmluvě o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (1971) a Protokolu o potlačování protiprávních násilných činů na letištích, která slouží mezinárodnímu civilnímu letectví (1988), který doplňuje výše zmíněnou Úmluvu z roku 1971; d. trestné činy uvedené v Úmluvě o předcházení a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických pracovníků (1973); e. trestné činy uvedené v Mezinárodní úmluvě proti braní rukojmí (1979); f. trestné činy uvedené v Úmluvě o fyzické ochraně jaderných materiálů (1980); g. trestné činy uvedené v Úmluvě OSN proti nezákonnému obchodu s narkotiky a psychotropními látkami (1988); h. jiné obdobné trestné činy uvedené v mnohostranných mezinárodních úmluvách, jichž je Ruská federace smluvní stranou. Článek 6 Pokud jde o písmeno a odstavce 1 článku 6 Úmluvy, Ruská federace prohlašuje, že v souladu s článkem 61 (část I) Ústavy Ruské federace občan Ruské federace nemůže být vydán do jiného státu. Článek 16 Ruská federace nebude odpovědná za náhradu škody na majetku a/nebo újmy morální způsobené dočasným zatčením osoby v Ruské federaci v souladu s článkem 16 Úmluvy. Článek 18 V souladu s odstavci 4 a 5 článku 18 Ruská federace nebude odpovědná za náhradu škody na majetku a/nebo újmy morální způsobené odkladem či zrušením předání osoby, která má být vydána.

strana 232

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

částka 5

Článek 21 Ruská federace prohlašuje, že v souladu s článkem 21 Úmluvy průvoz vydávané osoby územím Ruské federace je povolován po posouzení podmínek pro vydání. Článek 23 Ruská federace prohlašuje, že v souladu s článkem 23 Úmluvy při předkládání dokumentů Ruské federaci vztahujících se k vydání bude vyžadován jejich úřední překlad do ruského jazyka. SAN MARINO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 18. března 2009 - originál francouzsky Výhrady Článek 1 Podle čl. 1 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že nebude vydávat osoby, které: a) jsou souzeny zvláštním soudem nebo které mají vykonat trest uložený takovým soudem; b) by měly být souzeny soudem, který neposkytuje žádné právní záruky souladu trestního procesu s mezinárodně uznávanými podmínkami zásadními pro ochranu lidských práv, nebo by vykonávaly uložený trest v nelidských podmínkách. Článek 2 Podle čl. 2 Úmluvy Republika San Marino povolí průvoz přes vlastní území pouze ve vztahu k osobám, u nichž by bylo povoleno vydání. Článek 23 Pokud jde o čl. 23 Úmluvy, jestliže bude žádost o vydání a související dokumenty vyhotovena v jiném než italském jazyce, musí být přiložen překlad do italštiny nebo jiného úředního jazyka Rady Evropy. Článek 28 Ve vztahu ke čl. 28 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že všechny dvoustranné smlouvy o vydávání uzavřené mezi smluvními stranami této Úmluvy zůstanou účinné. Prohlášení Článek 1 Ve vztahu ke čl. 1 Úmluvy se termín „občan“ pro účely této Úmluvy vztahuje na všechny občany San Marina, bez ohledu na způsob nabytí jejich občanství. Článek 6 Podle článku 6 odst. 1 písm. a) Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že nebude vydávat své občany. SRBSKO Prohlášení obsažené v listině o přistoupení uložené dne 30. září 2002 - originál anglicky Článek 21 V souladu s článkem 21, odstavcem 5 Úmluvy Svazová republika Jugoslávie povolí průvoz osoby výhradně za stejných podmínek, jako platí pro vydání. ŠVÝCARSKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 20. prosince 1966 - originál francouzsky Výhrady Článek 1 Švýcarská federální rada prohlašuje, že vydání Švýcarskem je ve všech případech podmíněno tím, že žádaná osoba nebude postavena před výjimečný soud (tribunal d'exception). Vyhrazuje si proto právo odmítnout vydání: a. je-li možné, že žádaná osoba, pokud bude vydána, bude postavena před výjimečný soud (tribunal d'exception) a pokud dožadující stát neposkytne záruky, které budou považovány za dostatečné, že rozsudek bude vynesen soudem, který je podle pravidel soudní správy obecně oprávněn k vynášení rozsudků ve věcech trestních; b. pokud je vydání žádáno za účelem vykonání trestu uloženého výjimečným soudem (tribunal d'exception). Článek 3 Bez ohledu na článek 3 odstavec 3 Úmluvy si Švýcarsko vyhrazuje právo odmítnout vydání na základě článku 3 odstavce 1, pokud je žádáno vydání pro zabití nebo pokus o zabití hlavy státu nebo člena její rodiny. Článek 9 Švýcarsko si vyhrazuje právo odmítnout vydání při odchýlení se od článku 9, pokud byla ve třetím státě, na jehož území byl trestný čin spáchán, vydána rozhodnutí odůvodňující odmítnutí vydání podle tohoto článku.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

strana 233

Švýcarsko si vyhrazuje právo povolit vydání bez ohledu na první větu článku 9, pokud povolilo vydání pro jiné trestné činy a dožadující stát prokázal, že nové skutečnosti nebo důkazy, s nimiž se seznámil, opravňují přehodnocení rozhodnutí odůvodňující odmítnutí vydání v souladu s tímto článkem, nebo pokud žádaná osoba nevykonala celý nebo část trestu uloženého jí tímto rozhodnutím. Článek 11 Švýcarsko si vyhrazuje právo používat článek 11 mutatis mutandis také v případech, kde právo dožadujícího státu stanoví, že žádaná osoba může být, pokud jde o trestný čin, pro který se vydání žádá, odsouzena k tělesnému trestu nebo podrobena takovému nakládání proti své vůli. Článek 16 Švýcarsko žádá, aby jakékoli žádosti, které mu budou adresovány v souladu s článkem 16 odstavcem 2, obsahovaly stručný popis trestného činu, který je žádané osobě kladen za vinu, včetně základních údajů, podle kterých lze posoudit povahu trestného činu, pokud jde o extradiční právo. Článek 21 Švýcarsko si vyhrazuje právo nepovolit průvoz v případech, kde trestný čin, který je žádané osobě kladen za vinu, podléhá ustanovení článku 5 Úmluvy nebo zakládá porušení předpisů o obchodu se zbožím, omezení trhu. Prohlášení Článek 14 Švýcarská federální rada prohlašuje, že švýcarské orgány považují propuštění za konečné ve smyslu článku 14, pokud umožňuje vydané osobě pohybovat se volně bez porušení pravidel chování a jiných podmínek stanovených příslušným orgánem. Pro švýcarské orgány je vydaná osoba ve všech případech považována za způsobilou opustit území státu ve smyslu tohoto článku, pokud jí v tom ve skutečnosti nebrání nemoc nebo jiné skutečné omezení svobody pohybu. Článek 23 Švýcarsko žádá, aby žádosti v souvislosti s vydáváním adresované jeho orgánům a dokumenty k nim přiložené byly opatřeny překladem do francouzštiny, němčiny nebo italštiny, pokud nejsou v jednom z těchto jazyků sepsány. Prohlášení obsažená v dopise stálého zástupce Švýcarska ze dne 25. ledna 1983, který byl zaregistrován v generálním sekretariátu dne 26. ledna 1983 - originál francouzsky Článek 2 Výhrada k článku 2, odstavci 2 zní takto: Federální rada prohlašuje, že pokud vydání je nebo bylo povoleno, pokud jde o trestný čin, který je extradičním trestným činem podle švýcarského práva, Švýcarsko může rozšířit jeho účinky na jakýkoli další trestný čin, za který lze uložit trest podle obecného švýcarského práva. Článek 6 Výhrada k článku 6 zní takto: Federální rada prohlašuje, že švýcarské právo povoluje vydávání švýcarských občanů jen za podmínek uvedených v článku 7 federálního zákona z 20. března 1981 o mezinárodní vzájemné pomoci ve věcech trestních. Za předpokladu, že zákonné požadavky jsou splněny, trestné činy spáchané mimo Švýcarsko, za které lze podle švýcarského práva uložit trest jako za zločiny (crimes) nebo přečiny (délits), mohou být stíhány a souzeny švýcarskými orgány v následujících případech: - pokud byly spáchány proti švýcarským občanům (článek 5 švýcarského trestního zákoníku z 21. prosince 1937); pokud jsou podle švýcarského práva extradiční a byly spáchány švýcarskými občany (článek 6 švýcarského trestního zákoníku); - pokud byly spáchány na palubě švýcarského plavidla nebo švýcarského letadla (§ 4 federálního zákona z 23. září 1953 o plavbě pod švýcarskou vlajkou; § 97 federálního zákona z 21. prosince 1948 o letecké dopravě); - pokud tak stanoví zvláštní zákonné ustanovení, pokud jde o jisté trestné činy (články 202 a 240 švýcarského trestního zákoníku; článek 19 federálního zákona z 3. října 1951 o narkotikách; článek 101 federálního zákona z 19. prosince 1958 o silniční dopravě; článek 16 federálního zákona z 14. března 1958 o odpovědnosti Konfederace, členů jejích orgánů a jejích státních úředníků; článek 12 federálního zákona z 26. září 1958 o zárukách za exportní rizika). V souladu se zákonem z 20. března 1981 o mezinárodní vzájemné pomoci ve věcech trestních mohou být ostatní trestné činy spáchané v cizině švýcarským občanem stíhány ve Švýcarsku na žádost státu, v němž byly spáchány, v případech, kdy je předmětná osoba ve Švýcarsku a odpovídá tam za závažnější trestné činy a pokud v případě, že bude osvobozena nebo potrestána ve Švýcarsku, nebude moci být znovu stíhána pro stejný čin v dožadujícím státě. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce ze dne 21. srpna 1991, který byl zaregistrován v generálním sekretariátu dne 22. srpna 1992 - originál francouzsky Článek 1 S odvoláním na výhradu učiněnou Portugalskem ohledně článku 1 (c) Evropské úmluvy o vydávání, mám tu čest informovat Vás, že moje vláda podporuje prohlášení zaslané Vám k této otázce vládou německou dne 4. února 1991 a prohlášení zaslané Vám vládou rakouskou dne 4. června 1991 na podporu německého stanoviska.

strana 234

Instrukce č. 14, příloha č. 4/B

částka 5

Ve skutečnosti je předmětná výhrada slučitelná s cílem a účelem Úmluvy, pouze pokud není odmítnutí povolit vydání pro trestné činy, za které lze uložit doživotní trest vězení nebo ochranné opatření spočívající v omezení osobní svobody, absolutní. Také moje vláda chápe tuto výhradu tak, že vydání bude odmítnuto, pouze pokud podle práva dožadujícího státu není žádná možnost, aby osoba odsouzená k doživotnímu trestu odnětí svobody po vykonání určité části trestu nebo ochranného opatření spočívajícího v omezení osobní svobody dosáhla soudního přezkoumání svého případu za účelem podmíněného propuštění z výkonu trestu. TURECKO Výhrada obsažená v dopise Ministerstva zahraničních věcí ze dne 30. listopadu 1957, který byl předán generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 13. prosince 1957 - originál francouzsky Článek 11 Ujištění uvedené v článku 11 bude omezeno na následující řízení: V případě vydání osoby odsouzené k trestu smrti nebo obviněné z trestného činu, za který lze uložit trest smrti, do Turecka bude jakákoliv dožádaná strana, jejíž právo nepřipouští trest smrti, moci předložit žádost o zmírnění trestu smrti na doživotní trest odnětí svobody. Taková žádost bude předána tureckou vládou Velkému národnímu shromáždění, které je konečnou instancí pro potvrzení trestu smrti, pokud se Shromáždění v této záležitosti dosud nerozhodlo. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce Turecka ze dne 15. června 1994, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 21. června 1994 - originál francouzsky Pokud jde o výhrady a prohlášení formulované Polskem při ratifikaci Evropské úmluvy o vydávání, turecká vláda sdílí interpretaci učiněnou Spolkovou republikou Německo a Rakouskem zaregistrovanou dne 13. října 1993, respektive 11. ledna 1994. Turecká vláda je toho názoru, že polské prohlášení týkající se článku 6 odstavce 1.b, které srovnává osoby, jimž byl v Polsku poskytnut azyl, s polskými občany, je slučitelné s cílem a účelem této Úmluvy, pouze pokud se netýká případů vydání uvedených osob do třetího státu, který není státem, vůči němuž byl azyl udělen. UKRAJINA Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 11. března 1998 - originál anglicky a ukrajinsky Výhrady Článek 1 Ukrajina si vyhrazuje právo odmítnout vydání, pokud osoba, jejíž vydání se žádá, nemůže být vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vydána bez újmy na jejím zdraví. Článek 2 Ukrajina povolí vydání jen pro trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně jeden rok nebo tresty přísnější. Prohlášení Článek 4 Pokud jde o obecné trestné činy, které jsou zároveň vojenskými trestnými činy, vydání může být povoleno za předpokladu, že osoba, jejíž vydání se žádá, nebude podrobena trestnímu stíhání podle stanného práva. Článek 6 Ukrajina nebude vydávat občany Ukrajiny do jiného státu. Pro účely této Úmluvy se za občana Ukrajiny považuje každá osoba, která je občanem Ukrajiny v souladu se zákony Ukrajiny v době, kdy se přijímá rozhodnutí o vydání. Článek 21 Ukrajina umožní přes své území průvoz osob, které jsou vydávány, za stejných podmínek, jako jsou ty, za nichž se povoluje vydání. Článek 23 Žádosti o vydání a k nim přiložené dokumenty je nutno zaslat na Ukrajinu s překladem do ukrajinštiny nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy, pokud nebyly v těchto jazycích sepsány. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce ze dne 31. ledna 2000, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. února 2000 - originál francouzsky Článek 12 Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny (v případě žádostí soudů) a Generální prokuratura Ukrajiny (v případě žádostí orgánů činných v přípravném řízení) budou orgány, o nichž se zmiňuje článek 12, odstavec 1 Úmluvy ve znění Druhého dodatkového protokolu.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/C

strana 235

Příloha č. 4/C

EVROPSKÁ ÚMLUVA O VYDÁVÁNÍ (PAŘÍŽ, 13. PROSINCE 1957; Č. 549/1992 SB.) VE ZNĚNÍ DODATKOVÉHO PROTOKOLU K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VYDÁVÁNÍ (ŠTRASBURK, 15. ŘÍJNA 1975; Č. 29/1997 SB.), DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VYDÁVÁNÍ (ŠTRASBURK, 17. BŘEZNA 1978; Č. 30/1997 SB.) a TŘETÍHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VYDÁVÁNÍ (ŠTRASBURK, 10. LISTOPADU 2010; Č. 34/2013 SB. M. S.)

Důležité upozornění: Při používání ustanovení Evropské úmluvy o vydávání, která byla v následujícím textu změněna či doplněna jako ustanovení vyplývající z prvních tří dodatkových protokolů k Evropské úmluvě o vydávání, je nezbytné nejprve zjistit, zda dožadující i dožádaný stát ratifikovaly příslušný dodatkový protokol. Seznamy smluvních stran Evropské úmluvy o vydávání a jejích prvních tří dodatkových protokolů jsou obsaženy v přílohách č. 4/A, 5/A a 6/A. Dále je při používání všech ustanovení Evropské úmluvy o vydávání nebo jejích dodatkových protokolů nezbytné nejprve zjistit, zda dožadující nebo dožádaný stát učinily k Evropské úmluvě o vydávání a/nebo jejímu příslušnému dodatkovému protokolu nějakou výhradu či prohlášení. Výhrady a prohlášení k Evropské úmluvě o vydávání a jejím prvním dvěma dodatkovým protokolům jsou obsaženy v přílohách č. 4/B, 5/B a 6/B. Seznam smluvních strana a výhrady a prohlášení ke Třetímu dodatkovému protokolu k Evropské úmluvě o vydávání, který nemá povahu přímé novelizace Evropské úmluvy o vydávání, ale představuje do značné míry svébytnou, samostatnou úpravu, jsou obsaženy v přílohách č. 7/A a 7/B. Vlády, které podepsaly tuto Úmluvu, jsouce členy Rady Evropy majíce na zřeteli, že cílem Rady je dosažení větší jednoty mezi jejími členy; majíce na zřeteli, že tento cíl může být dosažen sjednáním dohod a společným postupem v právních záležitostech; majíce na zřeteli, že přijetí jednotných pravidel o vydávání vhodně přispěje k tomuto sjednocování, se dohodly na následujícím: Článek 1 - Povinnost vydávat Smluvní strany se zavazují vzájemně si vydávat, v souladu s ustanoveními a podmínkami uvedenými v této Úmluvě, všechny osoby, proti kterým vedou příslušné orgány dožadující strany trestní stíhání pro trestný čin, nebo které jsou vyžadovány těmito orgány k výkonu trestu nebo ochranného opatření.

ZE TŘETÍHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 1 - Povinnost vydávat zjednodušeným postupem Smluvní strany se zavazují vzájemně si zjednodušeným postupem podle tohoto Protokolu vydávat osoby žádané v souladu s článkem 1 Úmluvy za podmínky souhlasu těchto osob a souhlasu dožádané strany. Článek 4 - Souhlas s vydáním 1. Souhlas žádané osoby a případně její výslovné vzdání se práva na uplatnění zásady speciality se vyslovují před příslušným justičním orgánem dožádané strany v souladu s právními předpisy této strany. 2. Každá strana přijme opatření nezbytná k zajištění, aby souhlas a případně vzdání se podle odstavce 1 byly učiněny takovým způsobem, z nějž bude zřejmé, že osoba, o kterou jde, je vyslovila dobrovolně a s plným vědomím právních následků. Za tímto účelem má žádaná osoba právo na právního zástupce. Pokud je to nezbytné, dožádaná strana zajistí, aby žádaná osoba měla pomoc tlumočníka. 3. Souhlas a případně vzdání se podle odstavce 1 se zaznamenají v souladu správními předpisy dožádané strany. 4. S výhradou odstavce 5, souhlas a případně vzdání se podle odstavce 1 nelze odvolat. 5. Každý stát může při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu anebo kdykoliv později prohlásit, že souhlas a případně vzdání se práva na uplatnění zásady speciality, mohou být odvolány. Souhlas může být odvolán, dokud dožádaná strana nepřijme své konečné rozhodnutí o zjednodušeném vydání. V tomto případě doba mezi oznámením souhlasu a oznámením jeho odvolání nebude brána v úvahu při stanovení lhůt uvedených v článku 16 odstavci 4 Úmluvy. Vzdání se práva na uplatnění zásady speciality může být odvoláno až do okamžiku předání osoby, o kterou jde. Odvolání souhlasu s vydáním nebo odvolání vzdání se práva na uplatnění zásady speciality se zaznamená v souladu s právními předpisy dožádané strany a neprodleně se oznámí dožadující straně. Článek 10 - Souhlas vyslovený po uplynutí lhůty podle článku 6 Pokud žádaná osoba vyslovila souhlas až po uplynutí desetidenní lhůty stanovené v článku 6 odstavci 1 tohoto Protokolu, dožádaná strana uplatní zjednodušený postup podle tohoto Protokolu, jestliže dosud neobdržela žádost o vydání ve smyslu článku 12 Úmluvy

strana 236

Instrukce č. 14, příloha č. 4/C

částka 5

Článek 2 - Trestné činy podléhající vydání 1. Vydání bude povoleno pro trestné činy, za které právní řád dožadující i dožádané strany stanoví trest odnětí svobody nebo ochranného opatření, jehož horní hranice je nejméně jeden rok nebo trest přísnější. Pokud již trest odnětí svobody nebo ochranné opatření byly na území dožadující strany uloženy, musely být uloženy nejméně v trvání čtyř měsíců. EVROPSKÁ ÚMLUVA: 2. Pokud se žádost o vydání vztahuje k několika samostatným trestným činům, které jsou všechny trestné podle právních řádů dožadující i dožádané strany odnětím svobody, nebo za ně lze uložit ochranné opatření, ale některé nesplňují podmínky stanovené pro délku trestu, který může být uložen, dožádaná strana má právo povolit vydání i pro tyto trestné činy.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: 2. Pokud se žádost o vydání vztahuje k několika samostatným trestným činům, které jsou všechny trestné podle právních řádů dožadující i dožádané strany odnětím svobody, nebo za ně lze uložit ochranné opatření, ale některé nesplňují podmínky stanovené pro délku trestu, který může být uložen, dožádaná strana má právo povolit vydání i pro tyto trestné činy. Toto právo se vztahuje rovněž na trestné činy, za které může být uložen pouze peněžitý trest.

3. Každá smluvní strana, jejíž právní řád neumožňuje vydání pro určité trestné činy uvedené v odst. 1 tohoto článku, může v rozsahu, v jakém se jí to týká, vyloučit tyto trestné činy z působnosti této Úmluvy. 4. Každá smluvní strana, která si přeje použít práv, která jí poskytuje odst. 3 tohoto článku, předá generálnímu tajemníkovi Rady Evropy při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu buď seznam trestných činů, pro které se vydávání povoluje nebo seznam těch, pro které je vyloučeno. Zároveň uvede ustanovení právních předpisů, které povolují nebo vylučují vydávání. Generální tajemník rozešle tyto seznamy ostatním signatářům. 5. Jestliže právní řád některé ze smluvních stran dodatečně vyloučí vydávání pro další trestné činy, tato smluvní strana o tom informuje generálního tajemníka. Generální tajemník to sdělí ostatním signatářům. Tato informace nabude účinnosti tři měsíce poté, kdy ji generální tajemník obdržel. 6. Kterákoliv strana, která využije práva uvedeného v odst. 4 nebo 5 tohoto článku, může kdykoliv použít tuto Úmluvu i na trestné činy, které byly z ní vyloučeny. Bude informovat o těchto změnách generálního tajemníka Rady, který je sdělí ostatním signatářům. 7. Kterákoliv strana může použít vzájemnosti, pokud jde o trestné činy, které jsou vyloučeny z působnosti této Úmluvy podle tohoto článku. Článek 3 - Politické trestné činy 1. Vydání nebude povoleno, pokud je trestný čin, pro který se o vydání žádá, považován dožádanou stranou za trestný čin politický nebo trestný čin, který s trestným činem politickým souvisí. 2. Stejné pravidlo bude použito, pokud má dožádaná strana vážné důvody se domnívat, že žádost o vydání pro obecný trestný čin byla podána za účelem stíhat nebo potrestat danou osobu z důvodů její rasy, náboženství, národnosti nebo politických názorů, nebo že postavení této osoby by pro některý z těchto důvodů mohlo vyvolat předpojatost. 3. Atentát nebo pokus o něj na hlavu státu nebo člena její rodiny nebudou pro účely této Úmluvy považovány za politický trestný čin. 4. Tento článek nebude mít vliv na závazky, které smluvní strany případně přijaly nebo v budoucnu přijmou v jiných mnohostranných mezinárodních úmluvách. PROTOKOLU: Článek 1

Při uplatňování článku 3 Úmluvy nebudou považovány za politické trestné činy: (a) zločiny proti lidskosti uvedené v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia, přijaté 9. prosince 1948 Valným shromážděním OSN; (b) trestné činy uvedené v článku 50 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, v článku 51 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, v článku 130 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zacházení s válečnými zajatci a v článku 147 Ženevské úmluvy z roku 1949 o ochraně osob za války; (c) jakákoliv obdobná porušení válečných zákonů platných za účinnosti tohoto Protokolu a v té době existujících válečných zvyklostí, která již nejsou stanovena ve shora uvedených ustanoveních Ženevských úmluv.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/C

strana 237

Článek 4 - Trestné činy vojenské Vydávání pro trestné činy vojenské, které nejsou obecnými trestnými činy, je vyloučeno z působnosti této Úmluvy. EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 5 - Trestné činy fiskální Vydání podle ustanovení této Úmluvy bude povoleno pro trestné činy, které se vztahují k daním, dávkám, clům a devizovým předpisům, pouze v případě, že smluvní strany ohledně daného trestného činu nebo kategorií trestných činů tak rozhodnou.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 5 - Fiskální trestné činy 1. Vydání ohledně trestných činů souvisejících s daněmi, cly, poplatky a devizovými předpisy bude mezi smluvními stranami povoleno v souladu s touto Úmluvou, jestliže čin, o který se jedná, odpovídá podle právního řádu dožádané strany trestnému činu stejné povahy. 2. Vydání nemůže být odmítnuto pouze z toho důvodu, že právní řád dožádané strany neukládá stejný druh daní nebo cel nebo neobsahuje daně, cla, poplatky nebo devizové předpisy stejného druhu jako právní řád dožadující strany.

Článek 6 - Vydávání občanů 1. (a) Smluvní strany mají právo odmítnout vydání svých občanů. (b) Každá smluvní strana může prohlášením učiněným při podpisu nebo ukládání své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, v rozsahu, v jakém se jí to týká, a pro účely této Úmluvy vymezit pojem „občan“. (c) Občanství bude určováno k době, kdy se přijímá rozhodnutí o vydání. Jestliže však vyžádaná osoba je v období mezi přijetím rozhodnutí o vydání a jeho provedením uznána za občana dožádané strany, může dožádaná strana použít ustanovení obsažené v písmenu (a) tohoto článku. 2. Jestliže dožádaná strana nevydá svého občana, předá na žádost dožadující strany věc svým příslušným orgánům, aby mohly zahájit trestní stíhání, pokud to považují za vhodné. Spisy, informace a doličné věci, které se vztahují k trestnému činu, budou za tím účelem bezplatně předány způsobem uvedeným v odst. 1 článku 12. Dožadující strana bude informována o výsledku své žádosti. Článek 7 - Místo spáchání činu 1. Dožádaná strana může odmítnout vydání osoby žádané pro trestný čin, který se považuje podle jejího právního řádu za spáchaný zcela nebo z části na jejím území nebo na místě, které se považuje za její území. 2. Pokud byl trestný čin, pro který se o vydání žádá, spáchán mimo území dožadující strany, vydání může být odmítnuto pouze tehdy, když právní řád dožádané strany neumožňuje trestní stíhání pro stejnou kategorii trestných činů spáchaných mimo její území nebo kdy nedovoluje vydání pro daný trestný čin. Článek 8 - Stíhání pro totožné trestné činy Dožádaná strana může odmítnout vydání žádané osoby, když příslušné orgány této strany vedou proti ní trestní stíhání pro trestný čin nebo trestné činy, pro které se o vydání žádá. EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 9 - Překážka pravomocně rozhodnuté věci Vydání nebude povoleno v případech, kdy příslušné orgány dožádané strany vynesly konečné rozhodnutí v řízení proti žádané osobě o trestném činu nebo trestných činech, pro které se o vydání žádá. Vydání může být odmítnuto, pokud příslušné orgány dožádané strany již rozhodly nezahajovat nebo zastavit trestní stíhání pro stejný trestný čin nebo trestné činy.

VE ZNĚNÍ DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 9 - Překážka pravomocně rozhodnuté věci 1. Vydání nebude povoleno v případech, kdy příslušné orgány dožádané strany vynesly konečné rozhodnutí v řízení proti žádané osobě o trestném činu nebo trestných činech, pro které se o vydání žádá. Vydání může být odmítnuto, pokud příslušné orgány dožádané strany již rozhodly nezahajovat nebo zastavit trestní stíhání pro stejný trestný čin nebo trestné činy. 2. Vydání osoby nebude povoleno, bylo-li ve třetím státě, který je smluvní stranou Úmluvy, již vyneseno konečné rozhodnutí v řízení o trestném činu nebo činech, pro něž se vydání žádá, a: (a) osoba byla uvedeným rozhodnutím zproštěna viny; (b) uložený trest odnětí svobody nebo jiné uložené opatření:

strana 238

Instrukce č. 14, příloha č. 4/C

částka 5

(i) bylo zcela vykonáno; (ii) podléhá zcela nebo z nevykonané části milosti nebo amnestii; (c) soud uznal obžalovaného vinným a upustil od potrestání. 3. V případech uvedených v odstavci 2 však může být vydání povoleno, pokud (a) čin, pro který byl vynesen rozsudek, byl namířen proti veřejnému činiteli nebo veřejné instituci nebo čemukoliv, co má veřejný charakter v dožadujícím státě; (b) osoba, proti které byl rozsudek vynesen, má sama postavení veřejného činitele v dožadujícím státě; (c) čin, jehož se vydaný rozsudek týká, byl zcela nebo zčásti spáchán na území dožadujícího státu nebo je považován za spáchaný na jeho území. 4. Ustanovení odstavců 2 a 3 nebrání použití širších vnitrostátních ustanovení týkajících se účinku ne bis in idem ve spojení s cizími trestními rozsudky.

Článek 10 - Promlčení Vydání nebude povoleno, pokud žádaná osoba nemůže být podle právního řádu dožadující nebo dožádané strany trestně stíhána nebo potrestána v důsledku promlčení. Článek 11 - Trest smrti Pokud možno podle právního řádu dožadující strany za trestný čin, pro který se o vydání žádá, uložit trest smrti a pokud právní řád dožádané strany pro takový trestný čin trest smrti nestanoví nebo není obvykle vykonáván, vydání může být odmítnuto, pokud dožadující strana neposkytne takové ujištění, které dožádaná strana bude považovat za dostačující, že trest smrti nebude vykonán. Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 3 Úmluva se doplňuje o následující ustanovení: „Rozsudky vynesené v nepřítomnosti 1. Žádá-li smluvní strana jinou smluvní stranu o vydání osoby k výkonu trestu nebo ochranného opatření uloženého rozhodnutím vydaným v nepřítomnosti obžalovaného, může dožádaná strana vydání odmítnout, jestliže podle jejího názoru v dotčeném trestním řízení nebyla zajištěna minimální práva obhajoby přiznaná každému obviněnému. Vydání se však povolí, jestliže dožadující strana poskytne pro dožádanou stranu postačující ujištění o tom, že vyžadované osobě zaručí právo na nové trestní řízení, ve kterém budou zajištěna práva obhajoby. Takové rozhodnutí opravňuje dožadující stranu buď k vykonání příslušného rozsudku, jestliže to odsouzený neodmítá, anebo, je-li odsouzený proti výkonu rozsudku, k provedení trestního řízení po jeho vydání. 2. Informuje-li dožádaná strana osobu, o jejíž vydání se žádá, o rozsudku vyneseném proti ní v nepřítomnosti, dožadující strana nebude toto sdělení považovat za formální doručení s příslušnými účinky pro trestní řízení v tomto státě.“. Článek 4 Úmluva se doplňuje o následující ustanovení: „Amnestie“ Vydání nebude povoleno pro trestné činy, na které se vztahuje amnestie vyhlášená v dožádaném státě, pokud měl pravomoc vést trestní stíhání podle svého trestního práva.“. Článek 12 - Žádost a potřebné doklady EVROPSKÁ ÚMLUVA: 1. Žádost bude podána písemně a bude předána diplomatickou cestou. Jiný způsob předání může být stanoven přímo dohodou mezi dvěma nebo více stranami.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: 1. Žádost bude podávána písemně a zasílána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany; zaslání diplomatickou cestou se však nevylučuje. Přímou dohodou mezi dvěma nebo více stranami lze sjednat i jiný postup.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/C

strana 239

2. K žádosti bude přiložen: (a) originál nebo ověřená kopie vykonatelného rozsudku o trestu nebo rozhodnutí o uložení ochranného opatření, nebo příkazu k vzetí do vazby, nebo jiného příkazu, který má stejný účinek a byl vydán v souladu s řízením stanoveným právním řádem dožadující strany; (b) popis trestných činů, pro které se o vydání žádá; co nejpřesnější uvedení doby a místa jejich spáchání, právní kvalifikace a odkazu na příslušné právní předpisy; (c) kopie příslušných právních předpisů a tam, kde to není možné, prohlášení o právním stavu a co nejpřesnější popis žádané osoby spolu s jakoukoliv další informací, která pomůže zjistit její totožnost a státní občanství. ZE TŘETÍHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 2 - Zahájení postupu 1. Pokud je žádaná osoba předmětem žádosti o předběžnou vazbu podle článku 16 Úmluvy, vydání podle článku 1 tohoto Protokolu nebude podmíněno podáním žádosti o vydání a potřebných dokladů podle článku 12 Úmluvy. Následující informace poskytnuté dožadující stranou budou dožádanou stranou považovány za dostatečné pro účely uplatnění článků 3 až 5 tohoto Protokolu a pro přijetí konečného rozhodnutí o vydání zjednodušeným postupem: a) totožnost žádané osoby, včetně jejího občanství nebo jejích občanství, jsou-li tyto informace k dispozici; b) orgán žádající o zatčení; c) existence příkazu k vzetí do vazby nebo jiného dokumentu se stejným právním účinkem nebo vykonatelného rozsudku, jakož i potvrzení, že osoba je žádána v souladu s článkem 1 Úmluvy; d) povaha a právní kvalifikace trestného činu, včetně horní hranice trestní sazby, nebo výše trestu uloženého konečným rozsudkem, včetně toho, zda nějaká část rozsudku již byla vykonána; e) informace o promlčení a jeho přerušení; f) popis okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, včetně času, místa a stupně zapojení žádané osoby; g) následky trestného činu, pokud je to možné; h) v případech, kdy o vydání je žádáno pro účely výkonu konečného rozsudku, zda byl tento rozsudek vynesen v nepřítomnosti. 2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 může být žádáno o poskytnutí dodatkových informací, pokud informace stanovené v uvedeném odstavci nejsou pro dožádanou stranu dostatečné, aby jí umožnily rozhodnout o vydání. 3. V případech, kdy dožádaná strana obdržela žádost o vydání podle článku 12 Úmluvy, se tento Protokol použije přiměřeně. Povinnost vydávat zjednodušeným postupem Článek 8 - Způsob styku Pro účely tohoto Protokolu mohou být sdělení zasílána prostřednictvím elektronických nebo jakýchkoli jiných prostředků schopných zachytit písemný záznam za podmínek umožňujících stranám ověřit jejich pravost, jakož i prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (INTERPOL). V každém případě strana, o kterou jde, na žádost kdykoli předloží originály nebo ověřené kopie dokumentů. Článek 13 - Dodatkové informace Pokud se zjistí, že informace poskytnuté dožadující stranou nejsou pro dožádanou stranu dostatečné na to, aby mohla rozhodnout podle této Úmluvy, tato strana si vyžádá potřebné dodatkové informace a může též stanovit lhůtu pro jejich dodání. Článek 14 - Zásada speciality 1. Proti osobě, která byla vydána, nebude vedeno trestní stíhání, nebude odsouzena ani zbavena svobody z důvodu výkonu trestu nebo ochranného opatření pro jakýkoli jiný trestný čin spáchaný před jejím předáním než pro ten, pro který byla vydána, ani ze žádného jiného důvodu nebude omezena její osobní svoboda s výjimkou následujících případů: (a) pokud strana, která ji předala, souhlasí. Žádost o souhlas bude podána spolu s doklady uvedenými v článku 12 a protokolem obsahujícím výpověď vydané osoby k danému trestnému činu. Souhlas bude dán, pokud trestný čin, pro který se žádá o vydání, podléhá vydání v souladu s ustanoveními této Úmluvy; (b) pokud tato osoba měla možnost opustit území smluvní strany, do které byla předána a neučinila tak do 45 dnů od konečného propuštění nebo se na toto území po jeho opuštění vrátila. 2. Dožadující strana však může přijmout jakákoliv opatření potřebná k tomu, aby odstranila tuto osobu ze svého území, nebo jakákoliv potřebná zákonná opatření, včetně trestního stíhání v nepřítomnosti, aby předešla právním účinkům promlčení. 3. Pokud se v průběhu trestního stíhání změní popis trestného činu, vydaná osoba bude trestně stíhána nebo potrestána, jen pokud trestný čin i podle nového popisu vykazuje skutkové znaky trestného činu, který by podléhal vydání.

strana 240

Instrukce č. 14, příloha č. 4/C

částka 5

ZE TŘETÍHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 5 - Vzdání se práva na uplatnění zásady speciality Každý stát může při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu anebo kdykoliv později prohlásit, že pravidla stanovená v článku 14 Úmluvy se nepoužijí, pokud osoba vydaná tímto státem v souladu s článkem 4 tohoto Protokolu: a) souhlasila s vydáním; nebo b) souhlasila s vydáním a výslovně se vzdala svého práva na uplatnění zásady speciality. Článek 15 - Další vydání do třetího státu S výjimkou případů uvedených v článku 14, odst. 1 písmeno (b) dožadující strana nepředá bez souhlasu dožádané strany jiné straně nebo třetímu státu osobu předanou dožadujícímu státu, o níž usiluje uvedená jiná strana nebo třetí stát pro trestné činy spáchané před jejím předáním. Dožádaná strana může požadovat předložení dokladů uvedených v článku 12, odst. Článek 16 - Předběžná vazba 1. Příslušné orgány dožadující strany mohou v naléhavých případech žádat, aby hledaná osoba byla vzata do předběžné vazby. Příslušné orgány dožádané strany rozhodnou o této věci podle svého právního řádu. 2. V žádosti o předběžnou vazbu bude uvedeno, že je k dispozici jeden z dokladů uvedených v článku 12, odst. 1 písmeno (a) a že se míní zaslat žádost o vydání. Bude v ní též uvedeno, pro který trestný čin bude o vydání žádáno, kdy a kde byl tento trestný čin spáchán, a pokud je to možné, popis hledané osoby. 3. Žádost o předběžnou vazbu bude poslána příslušným orgánům dožádané strany diplomatickou cestou nebo přímo poštou, telegramem nebo prostřednictvím Mezinárodní organizace trestní policie (INTERPOL) nebo jakýmkoliv jiným způsobem, umožňujícím její příslušné prokázání, nebo který dožádaná strana přijme. Dožadující orgán bude bez odkladu informován o výsledku své žádosti. 4. Předběžná vazba může být zrušena, pokud dožádaná strana nedostane do 18 dnů od zadržení žádost o vydání a doklady uvedené v článku 12. V žádném případě nesmí být delší než 40 dnů ode dne vzetí do vazby. Možnost předběžného propuštění se nikdy nevylučuje, dožádaná strana však přijme taková opatření, která bude považovat za potřebná, aby zabránila uprchnutí hledané osoby. 5. Propuštění nevylučuje nové vzetí do vazby a vydání, pokud žádost o vydání dojde následně. ZE TŘETÍHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 3 - Povinnost informovat osobu Pokud je osoba, hledaná pro účely vydání, vzata do předběžné vazby podle článku 16 Úmluvy, příslušný orgán dožádané strany tuto osobu v souladu se svými právními předpisy a bez zbytečného odkladu informuje o žádosti týkající se jí a o možnosti využití zjednodušeného vydání v souladu s tímto Protokolem. Článek 6 - Oznámení v případě předběžné vazby 1. Aby dožadující strana mohla případně předložit žádost o vydání v souladu s článkem 12 Úmluvy dožádaná strana jí co nejdříve a ne později než deset dní ode dne vzetí do předběžné vazby oznámí, zda žádaná osoba vyslovila souhlas s vydáním. 2. Ve výjimečných případech, kdy se dožádaná strana rozhodne nevyužít zjednodušeného postupu navzdory souhlasu hledané osoby, oznámí tuto skutečnost dožadující straně v dostatečném předstihu, aby tato strana mohla podat žádost o vydání před uplynutím lhůty čtyřiceti dnů stanovené v článku 16 Úmluvy. Článek 17 - Střet žádostí Pokud o vydání žádá současně víc jak jeden stát, ať už pro stejný trestný čin nebo pro různé trestné činy, dožádaná strana rozhodne po přihlédnutí ke všem okolnostem, zejména k relativní závažnosti a místu spáchání trestných činů, dále k datu žádostí, k občanství vyžádané osoby a k možnosti následného vydání do dalšího státu. Článek 18 - Předání osoby, která má být vydána 1. Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu způsobem uvedeným v článku 12, odst. 1 o svém rozhodnutí ohledně vydání. 2. Důvody pro celkové nebo částečné odmítnutí budou sděleny. 3. Pokud se žádosti vyhoví, dožadující strana bude informována o místě a datu předání a o době, kterou byla vyžádaná osoba z důvodu předání držena ve vazbě. 4. S výjimkou ustanovení odstavce 5 tohoto článku může být vyžádaná osoba propuštěna po uplynutí 15 dnů, pokud nebyla převzata k stanovenému datu, a v každém případě bude propuštěna po uplynutí 30 dnů. Dožádaná strana ji může odmítnout vydat pro tentýž trestný čin.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 4/C

strana 241

5. Pokud nepřekonatelné překážky zabrání straně předání nebo převzetí osoby, která má být vydána, oznámí to druhé straně. Obě strany se dohodnou na novém datu předání a budou použita ustanovení odstavce 4 tohoto článku. ZE TŘETÍHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 7 - Oznámení rozhodnutí Pokud žádaná osoba vyslovila souhlas s vydáním, dožádaná strana informuje dožadující stranu o svém rozhodnutí ohledně zjednodušeného vydání do dvaceti dnů ode dne vyslovení souhlasu osobou, o kterou jde. Článek 9 - Předání osoby, která má být vydána Předání proběhne co nejdříve, nejlépe do deseti dnů ode dne oznámení rozhodnutí o vydání.

Článek 19 - Odložení předání nebo podmíněné předání 1. Dožádaná strana může poté, když přijme rozhodnutí o žádosti vydání, odložit předání vyžádané osoby, aby ji mohla trestně stíhat, nebo pokud již byla odsouzena, aby na ni mohl být na jejím území vykonán trest za jiný trestný čin, než pro který je žádáno o vydání. 2. Namísto odložení předání může dožádaná strana vyžádanou osobu dočasně předat dožadující straně v souladu s podmínkami, které budou mezi stranami dohodnuty. Článek 20 - Předání věcí 1. Na žádost dožadující strany dožádaná strana, v rozsahu, který jí to její právní řád umožňuje, zajistí a předá věci: (a) které mohou být použity jako důkazy, nebo (b) které byly získány v důsledku trestného činu a které v době zadržení byly nalezeny u vyžádané osoby nebo byly objeveny dodatečně. 2. Věci uvedené v odst. 1 tohoto článku budou předány, i když dohodnuté vydání nemohlo být uskutečněno, protože vyžádaná osoba zemřela nebo uprchla. 3. Pokud uvedené věci podléhají zabavení nebo propadnutí na území dožádané strany, může si je tato strana v souvislosti s probíhajícím trestním stíháním dočasně ponechat nebo je předat s podmínkou, že jí budou vráceny. 4. Jakákoliv práva k těmto věcem, která může mít dožádaná strana nebo třetí osoby, zůstávají zachována. Pokud tato práva existují, budou věci vráceny bezplatně dožádané straně co nejdříve po ukončení řízení. Článek 21 - Průvoz 1. Průvoz územím některé ze smluvních stran bude povolen po podání žádosti způsobem, který je uveden v článku 12, odst. 1, za předpokladu, že strana, která je žádána o povolení průvozu, nepovažuje předmětný trestný čin za politický nebo výlučně vojenský ve smyslu článků 3 a 4 této Úmluvy. 2. Průvoz občana, tak jak je definován v článku 6, státu, který je žádán o povolení průvozu, může být odmítnut. 3. S výjimkou ustanovení v odst. 4 tohoto článku bude nutno předložit doklady uvedené v článku 12, odst. 2. 4. Pokud bude použita vzdušná přeprava, budou platit následující pravidla: (a) pokud nemá být uskutečněno přistání, dožadující strana informuje stranu, přes jejíž území má být let uskutečněn, a potvrdí, že je k dispozici jeden z dokladů uvedených v článku 12, odst. 2 písmeno (a). V případě neplánovaného přistání tato informace bude mít účinky žádosti o předběžnou vazbu ve smyslu článku 16 a dožadující strana podá formální žádost o průvoz; (b) pokud se počítá s přistáním, dožadující strana podá formální žádost o průvoz. 5. Kterákoliv strana však může při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu k této Úmluvě prohlásit, že povolí průvoz osob za některé nebo všech podmínek, za kterých povoluje vydání. V takovém případě může být použita vzájemnost. 6. Průvoz vydávané osoby nebude uskutečněn přes území, kde je důvodná obava, že její život nebo svoboda by mohla být ohrožena pro její rasu, náboženství, občanství nebo politické názory. ZE TŘETÍHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 11 - Průvoz V případě průvozu za podmínek stanovených v článku 21 Úmluvy se, pokud má být osoba vydána dožadující straně zjednodušeným postupem, použijí následující ustanovení: a) žádost o průvoz bude obsahovat informace požadované podle článku 2 odstavec 1 tohoto Protokolu; b) strana, která je žádána o povolení průvozu, může požadovat dodatkové informace, jestliže informace uvedené v písmeni a) jsou nedostatečné pro rozhodnutí této strany o průvozu.

strana 242

Instrukce č. 14, příloha č. 4/C

částka 5

Článek 22 - Řízení

Kromě případů, kdy tato Úmluva stanoví jinak, bude se řízení o vydávání a předběžnou vazbu řídit výhradně právním řádem dožádané strany. Článek 23 - Používaný jazyk Doklady, které mají být vystaveny, budou v jazyce dožadující nebo dožádané strany. Dožádaná strana může požadovat překlad do některého z oficiálních jazyků Rady Evropy, který si zvolí. Článek 24 - Náklady 1. Náklady vynaložené na území dožádané strany z důvodu vydání ponese tato strana. 2. Náklady vynaložené z důvodu průvozu přes území strany, která byla požádána o povolení průvozu, ponese dožadující strana. 3. V případě vydání z nemetropolitního území dožádané strany budou náklady za dopravu mezi tímto územím a metropolitním územím dožadující strany hrazeny stranou dožadující. Stejné pravidlo platí o nákladech na dopravu mezi nemetropolitním územím dožádané strany a jejím metropolitním územím. Článek 25 - Definice „ochranného opatření“ Pro účely této Úmluvy se pojmem „ochranné opatření“ rozumí jakýkoliv příkaz zahrnující zbavení svobody, který byl trestním soudem vydán dodatkem k trestu odnětí svobody nebo namísto něho. Článek 26 - Výhrady 1. Kterákoliv smluvní strana může při podpisu této Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu učinit výhrady ke kterémukoliv ustanovení nebo ustanovením Úmluvy. 2. Kterákoliv smluvní strana, která učinila výhrady, je odvolá, jakmile to okolnosti dovolí. Toto odvolání bude uskutečněno sdělením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 3. Smluvní strana, která učinila výhradu k některému z ustanovení Úmluvy, se nemůže dovolávat použití tohoto ustanovení jinou stranou kromě rozsahu, v jakém sama toto ustanovení přijala. ZE TŘETÍHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 17 - Prohlášení a výhrady 1. Výhrady učiněné státem k některému ustanovení Úmluvy nebo dvou Dodatkových protokolů k ní se budou vztahovat také na tento Protokol, ledaže tento stát při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu prohlásí něco jiného. Totéž platí pro jakékoli prohlášení učiněné v souvislosti nebo na základě některého ustanovení Úmluvy nebo dvou Dodatkových protokolů k ní. 2. Každý stát může při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že využívá právo nepřijmout zcela nebo částečně článek 2 odstavec 1 tohoto Protokolu. Žádná jiná výhrada se nepřipouští. 3. Každý stát může při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu nebo kdykoli později učinit prohlášení stanovené v článku 4 odstavec 5 a v článku 5 tohoto Protokolu. 4. Každý stát, který učinil výhradu nebo prohlášení podle tohoto Protokolu, je může zcela nebo částečně odvolat prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které nabude účinnosti dnem svého doručení. 5. Žádná strana, která učinila výhradu k článku 2 odstavec 1 tohoto Protokolu v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, nemůže vyžadovat použití uvedeného odstavce jinou stranou. Může vyžadovat uplatnění uvedeného odstavce, pokud je jeho výhrada částečná nebo podmíněná, a to v rozsahu, v jakém jej sama přijala.

Článek 27 - Územní působnost 1. Tato Úmluva se bude provádět na metropolitních územích smluvních stran. 2. Ve vztahu k Francii bude též platit v Alžírsku a v zámořských departmentech, ve vztahu k Spojenému království Velké Británie a Severního Irska na Channel Islands a na Isle of Man. 3. Spolková republika Německa může rozšířit působnost této Úmluvy na „Land Berlin“ sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který bude informovat další strany o tomto prohlášení. 4. Přímým ujednáním mezi dvěma nebo více smluvními stranami může být provádění této Úmluvy, za podmínek stanovených v těchto ujednáních, rozšířeno na kterékoliv území těchto stran, kromě těch, jež jsou uvedena v odst. 1, 2 a 3 tohoto článku, za jejichž zahraniční vztahy kterákoliv z těchto stran odpovídá. Článek 28 - Vztahy mezi touto Úmluvou a dvoustrannými dohodami 1. Tato Úmluva nahradí u států, které jsou jí vázány, ustanovení všech dvoustranných smluv, úmluv a dohod, která upravují vydávání mezi kterýmikoliv dvěma smluvními stranami.

strana 243

Instrukce č. 14, příloha č. 4/C

částka 5

2. Smluvní strany mohou sjednávat mezi sebou dvoustranné nebo mnohostranné dohody pouze k doplnění ustanovení této Úmluvy nebo aby napomáhaly použití zásad, které obsahují. 3. Pokud se vydávání mezi dvěma nebo více stranami uskutečňuje na základě jednotných právních předpisů, strany mohou upravovat své vzájemné vztahy, pokud jde o vydávání, výlučně podle tohoto systému bez ohledu na ustanovení této Úmluvy. Stejná zásada bude platit mezi dvěma nebo více smluvními stranami, pokud každá z nich má platné právní předpisy, na základě kterých se provádějí na jejím území příkazy k vzetí do vazby vydané na území druhé strany nebo stran. Smluvní strany, které mezi sebou vylučují nebo v budoucnosti vyloučí působnost této Úmluvy podle tohoto odstavce, informují o tom generálního tajemníka Rady Evropy. Generální tajemník bude informovat ostatní smluvní strany o sděleZE TŘETÍHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 12 - Vztah k Úmluvě a dalším mezinárodním nástrojům 1. Slova a výrazy používané v tomto Protokolu se vykládají ve smyslu Úmluvy. Pokud jde o smluvní strany tohoto Protokolu, ustanovení Úmluvy se uplatní přiměřeně do té míry, aby byla slučitelná s ustanoveními tohoto Protokolu. 2. Ustanovení tohoto Protokolu se nedotýkají použití článku 28 odstavců 2 a 3 Úmluvy ohledně vztahů mezi Úmluvou a dvoustrannými nebo mnohostrannými dohodami. Článek 29 - Podpis, ratifikace a vstup v platnost 1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu členům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady. 2. Úmluva vstoupí v platnost 90 dní po datu uložení třetí ratifikační listiny. 3. Pokud jde o signatáře, kteří budou Úmluvu ratifikovat poté, Úmluva vstoupí v platnost 90 dní po uložení jejich ratifikačních listin. Článek 30 - Přístup 1. Výbor ministrů Rady Evropy může pozvat kterýkoli stát, který není členem Rady, aby k této Úmluvě přistoupil, za podmínky, že pro rezoluci, která bude takovéto pozvání obsahovat, budou hlasovat všichni členové Rady, kteří Úmluvu ratifikovali. 2. Přístup bude proveden uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady a vstoupí v účinnost 90 dní po jejím uložení. Kterákoli ze smluvních stran může v rozsahu, v jakém se jí to týká, vypovědět tuto Úmluvu sdělením předaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Výpověď nabude účinnost šest měsíců po datu, kdy generální tajemník Rady takové sdělení obdrží. Článek 32 - Informace

Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členy Rady a vlády států, které přistoupily k této Úmluvě, o: (a) uložení ratifikačních listin a listin o přístupu; (b) datu vstupu této Úmluvy v platnost; (c) všech prohlášeních učiněných podle ustanovení článku 6, odst. 1 a článku 21, odst. 5; (d) všech výhradách učiněných podle článku 26 odst. 1; (e) odvolání všech výhrad podle článku 26, odst. 2; (f) sděleních o odstoupení obdržených podle ustanovení článku 31 a o datech, kdy tato odstoupení vstoupí v účinnost. Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto Úmluvu. Dáno v Paříži dne 13. prosince 1957 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie vládám signatářů.

strana 244

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 5/A

Příloha č. 5/A

Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 15. října 1975 (č. 29/1997 Sb.)

Smluvní strana Albánie Andorra Arménie Ázerbájdžán Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Gruzie Island Jihoafrická republika Korea Lichtenštejnsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Monako Norsko Rusko Srbsko Švýcarsko Ukrajina

Datum vstupu v platnost 17/08/98 11/01/01 17/03/04 26/09/02 24/07/05 06/06/06 17/02/97 13/09/01 18/09/84 13/05/03 29/12/11 04/05/04 26/10/99 25/09/01 01/05/09 11/03/87 09/03/00 21/09/03 09/06/85 09/06/98

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 086

———————————————————————————————————————————31)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

Poznámky

P

V/P P

P P

P

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 5/B

strana 245

Příloha č. 5/B

Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 15. října 1975 (č. 29/1997 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ52) ke dni 1. dubna 2014 (neoficiální překlad) ÁZERBÁJDŽÁN Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. června 2002 - originál anglicky Republika Ázerbájdžán prohlašuje, že není schopna zaručit používání ustanovení Úmluvy a jejích Dodatkových protokolů na územích okupovaných Arménskou republikou, dokud tato území nebudou osvobozena od této okupace (schématická mapa okupovaných území Republiky Ázerbájdžán je připojena). GRUZIE Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 15. června 2001 - originál anglicky a gruzínsky Výhrada Článek 1 Gruzie prohlašuje, že nepřijímá hlavu I Protokolu a vyhrazuje si právo v souladu s touto hlavou rozhodovat případ od případu, zda vyhovět žádosti o vydání či nikoli. Prohlášení Gruzie nebude odpovědná za používání ustanovení Protokolu na územích Abcházie a Jižní Osetie, dokud nad těmito územími nebude obnovena plná pravomoc Gruzie. ISLAND Prohlášení učiněné při uložení ratifikační listiny dne 20. června 1984 - originál anglicky Článek 1 Island nepřijímá hlavu I Protokolu. NORSKO Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 11. prosince 1986 - originál anglicky Článek 1 Podle článku 6 Norsko prohlašuje, že nepřijímá hlavu I Protokolu. RUSKO Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 10. prosince 1999 - originál anglicky a rusky Článek 1 S ohledem na své prohlášení ohledně článku 3 Evropské úmluvy o vydávání z 13. prosince 1957 Ruská federace nepovažuje výčet trestných činů, které nejsou „politickými trestnými činy“, obsažený v článku 1 Dodatkového protokolu z 15. října 1975 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 za vyčerpávající. UKRAJINA Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 11. března 1998 - originál anglicky Článek 1 Ačkoli ukrajinské zákonodárství je v souladu s článkem 1, písmeny a) a b) a neobsahuje žádné ustanovení v rozporu s písmenem c), Ukrajina prohlašuje, že nepřijímá hlavu I, a vyhrazuje si právo rozhodovat v souladu s touto hlavou případ od případu, zda vyhovět či nevyhovět žádostem o vydání.

____________________________________________________________________________ 52)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy) nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

strana 246

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 6/A

Příloha č. 6/A

DRUHÝ Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 19. března 1978 (č. 30/1997 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN33) ke dni 1. dubna 2014 Smluvní strana Albánie Arménie Ázerbájdžán Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Gruzie Island Jihoafrická republika Korea Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Monako Norsko Rusko Srbsko Švýcarsko Turecko Ukrajina

Datum vstupu v platnost 17/08/98 17/03/04

Poznámky

26/09/02 24/07/05 06/06/06 17/02/97 13/09/01 18/09/84 13/05/03 29/12/11 26/10/99 25/09/01 01/05/09 11/03/87 09/03/00 21/09/03 09/06/85 08/10/92 09/06/98

P

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 098

_____________________________________________________________________________ 33)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

P

P

V V V/P V V P

částka 5

strana 247

Instrukce č. 14, příloha č. 6/B

Příloha č. 6/B

DRUHÝ DODATKOVÝ PROTOKOL K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VYDÁVÁNÍ z 19. března 1978 (č. 30/1997 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ34) ke dni 1. dubna 2014 (neoficiální překlad) ÁzerbÁjdžán Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. června 2002 - originál anglicky Republika Ázerbájdžán prohlašuje, že není schopna zaručit používání ustanovení Úmluvy a jejích Dodatkových protokolů na územích okupovaných Arménskou republikou, dokud tato území nebudou osvobozena od této okupace (schématická mapa okupovaných území Republiky Ázerbájdžán je připojena). GRUZIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 15. června 2001 - originál anglicky a gruzínsky Gruzie nebude odpovědná za používání ustanovení Protokolu na územích Abcházie a Jižní Osetie, dokud nad těmito územími nebude obnovena plná pravomoc Gruzie. Článek 5 Podle článku 9, odstavce 2 Gruzie prohlašuje, že nepřijímá hlavu V tohoto Protokolu. V souladu s gruzínským zákonodárstvím je orgánem příslušným k posuzování případů vydávání Generální prokuratura Gruzie. Použití diplomatických cest tím není vyloučeno. KOREA Prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 29. září 2011 - originál anglicky Článek 5 Pokud se jedná o článek 5 Druhého dodatkového protokolu k Úmluvě, prohlašuje Korejská republika, že bude komunikovat diplomatickou cestou; v urgentních případech přímo s ministerstvy spravedlnosti smluvních stran. MONAKO Článek 9 Podle článku 9 odst. 1 Protokolu si Monacké knížectví vyhrazuje právo nepřijmout kapitolu I Protokolu. Podle článku 9 odst. 2 písm. b) Protokolu si Monacké knížectví vyhrazuje právo přijmout kapitolu II Protokolu pouze ve vztahu k trestným činům zahrnujícím nepřímé daně, včetně DPH, celní trestné činy a trestné činy proti měně; trestné činy týkající se přímých daní budou vyloučeny .NORSKO Výhrady obsažené v ratifikační listině uložené 11. prosince 1986 - originál anglicky Články 1 a 5 Podle článku 9 Norsko prohlašuje, že nepřijímá hlavy I a V Protokolu. RUSKO Výhrada a prohlášení obsažené v dopise prvního náměstka ministra zahraničních věcí Ruské federace, který byl předán generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 7. listopadu 1996 - originál anglicky a rusky Výhrada Článek 5 Ruská federace si vyhrazuje právo nepoužívat hlavu V. Prohlášení ____________________________________________________________________________________________ 34)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy) nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

strana 248

Instrukce č. 14, příloha č. 6/B

částka 5

Článek 5 Orgánem Ruské federace určeným k posuzování otázek vydávání je Generální prokuratura Ruské federace. Výhrada obsažená v ratifikační listině uložené dne 10. prosince 1999 - originál anglicky a rusky Článek 9 Ruská federace si vyhrazuje právo nepoužívat hlavu V Druhého dodatkového protokolu ze 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957. ŠVÝCARSKO Výhrada učiněná při podpisu dne 17. listopadu 1981 a obnovená při uložení ratifikační listiny dne 11. března 1985 originál francouzsky Článek 2 Švýcarsko prohlašuje, že nepřijímá hlavu II Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vydávání. TURECKO Výhrada učiněná při podpisu dne 16. července 1987 a potvrzená při uložení ratifikační listiny dne 10. července 1992 originál rusky a anglicky Článek 5 Vláda Turecké republiky si vyhrazuje právo při předávání žádostí o vydání používat diplomatické cesty, aby bylo možno sledovat a provádět nezbytná řízení diplomatickými misemi v dožadovaném státě s přihlédnutím k typu žádosti. UKRAJINA Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce ze dne 31. ledna 2000, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. února 2000 - originál francouzsky Článek 5 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI UKRAJINY (V PŘÍPADĚ ŽÁDOSTÍ SOUDŮ) A GENERÁLNÍ PROKURATURA UKRAJINY (V PŘÍPADĚ ŽÁDOSTÍ ORGÁNŮ ČINNÝCH V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ) BUDOU ORGÁNY, O NICHŽ SE ZMIŇUJE ČLÁNEK 12, ODSTAVEC 1 ÚMLUVY VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU

částka 5

strana 249

Instrukce č. 14, příloha č. 7/A

Příloha č. 7/A

TŘETÍ Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 10. listopadu 2010 (č. 34/2013 Sb. m. s.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN3535) ke dni 1. dubna 2014 Smluvní strana Albánie Ázerbájdžán Česká republika Srbsko Makedonie

Datum vstupu v platnost 01/05/12 01/05/14 01/05/13 01/05/12 01/03/14

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 209

_____________________________________________________________________________ 35)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

Poznámky Ú P

strana 250

Instrukce č. 14, příloha č. 7/B

částka 5

Příloha č. 7/B

TŘETÍ Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 10. listopadu 2010 (č. 34/2013 Sb. m. s.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ36) KE DNI 1. DUBNA 2014 (NEOFICIÁLNÍ PŘEKLAD) ÁZERBÁJDŽÁN Územní prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 8. ledna 2014 - originál anglicky Ázerbájdžánská republika ratifikuje Třetí dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání a prohlašuje, že nebude schopna zajistit plnění ustanovení Protokolu na svých územích, okupovaných Arménskou republikou (oblast Náhorního Karabachu a sedmi k němu přilehlých území), a to až do doby jejich osvobození z okupace a odstranění veškerých jejích následků. Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že do doby osvobození svých teritorií z okupace Arménskou republikou a odstranění veškerých následků této okupace nebude schopna spolupracovat s Arménskou republikou v rámci Protokolu (schématická mapa okupovaných území je přiložena). ČESKÁ REPUBLIKA Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 17. ledna 2013 - originál anglicky Článek 4 a 5 V souladu s čl. 5(a) Třetího dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vydávání Česká republika prohlašuje, že pravidla stanovená v čl. 14 Evropské úmluvy o vydávání se nepoužijí, pokud osoba vydaná z České republiky souhlasila se svým vydáním v souladu s čl. 4 Třetího dodatkového protokolu.

_____________________________________________________________________________ 36)

Mimo členské státy Evropské a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy) nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

částka 5

strana 251

Instrukce č. 14, příloha č. 8/A

Příloha č. 8/A

Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN37) KE DNI 1. DUBNA 2014 Smluvní strana Albánie Andorra Arménie Ázerbájdžán Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Gruzie Chile Island Izrael Korea Lichtenštejnsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Monako Norsko Rusko San Marino Srbsko Švýcarsko Turecko Ukrajina

Datum vstupu v platnost 03/07/00 25/07/05 25/04/02 02/10/03 24/07/05 06/06/06 01/01/93 11/01/00 28/08/11 18/09/84 26/12/67 29/12/11 26/01/70 26/10/99 05/05/98 17/06/07 12/06/62 09/03/00 16/06/09 29/12/02 20/03/67 22/09/69 09/06/98

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 030

_____________________________________________________________________________ 37) Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

Poznámky V/P V/P V/P V/P P P P V/P V/P V/P V/P V/P V P V/P V/P V/P V/P V/P V/P V/P P V/P

strana 252

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

částka 5

Příloha č. 8/B

Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) KE DNI 1. DUBNA 2014 (NEOFICIÁLNÍ PŘEKLAD) Albánie Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 4. dubna 2000 - originál anglicky Výhrada Článek 5 Provedení dožádání o prohlídku či zajištění věci bude závislé na podmínkách stanovených v článku 5 odstavci 1 písmenech „a“ a „c“. Prohlášení Článek 15 V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Albánie prohlašuje, že kopie všech žádostí o pomoc, které jsou předávány přímo mezi justičními orgány, jakož i písemnosti je doprovázející se zasílají zároveň jejímu Ministerstvu spravedlnosti. Článek 16 V souladu s článkem 16 odstavcem 2 Albánie prohlašuje, že žádosti a přiložené dokumenty mají být opatřeny úředním překladem do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy, ledaže dohody uzavřené na základě reciprocity stanoví něco jiného. Článek 24 Za justiční orgán ve smyslu článku 24 Úmluvy se považuje Ministerstvo spravedlnosti.2) Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise Albánie ze dne 27. července 2006, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 2. srpna 2006 - originál anglicky Článek 24 Albánská republika považuje za justiční orgány v souladu s článkem 24 Úmluvy a ve smyslu Úmluvy: Nejvyšší soud Odvolací soudy Soudy prvního stupně Nejvyšší státní zastupitelství Státní zastupitelství při odvolacích soudech Státní zastupitelství při soudech prvního stupně. ANDORRA Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 26. dubna 2005 - originál francouzsky Výhrady Článek 2 V souladu s článkem 2 Úmluvy si Andorské knížectví vyhrazuje právo podmiňovat dodání jakýchkoli materiálů k žádosti o pomoc tím, že takové materiály či důkazy nebudou bez jejího předchozího souhlasu použity pro účel, který nebyl v žádosti uveden. S ohledem na článek 2 Úmluvy si Andorské knížectví vyhrazuje právo nevyhovět žádosti o pomoc: a) týká-li se žádost jednání, které podle andorského práva není trestným činem; b) existuje-li pravomocný rozsudek soudu Andorského knížectví, kterým byla dotyčná osoba za stejný trestný čin, z jehož spáchání je podezřelá nebo obviněná v dožadujícím státě, již odsouzena či osvobozena. Článek 5 _____________________________________________________________________________ 1)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami. ) 2) ) Platnost do 2. srpna 2006.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

strana 253

V souladu s článkem 5 Úmluvy si Andorské knížectví vyhrazuje právo činit provedení dožádání o prohlídku a/nebo zajištění věci závislým na podmínkách stanovených v písmenech a, c odstavce 1 článku 5 Úmluvy. Článek 13 V souladu s článkem 13 Úmluvy si Andorské knížectví vyhrazuje právo poskytnout výpisy z trestních rejstříků osoby, která má trvalé bydliště na území Andorského knížectví, pouze pokud půjde o osobu, která byla obviněna nebo postavena před soud. Článek 22 V souladu s článkem 22 Úmluvy Andorské knížectví prohlašuje, že s ohledem na vnitřní uspořádání a fungování rejstříku trestů nebude Andorské knížectví ostatní smluvní strany automaticky informovat o odsouzeních obsažených v tomto rejstříku. Nicméně, na základě žádosti cizího justičního orgánu bude Andorské knížectví poskytovat výpisy z rejstříku trestů cizinců, kteří nemají trvalé bydliště na území Andorského knížectví a rezidentů, kteří byli obviněni nebo postaveni před soud. Prohlášení Článek 7 Pro účely článku 7 odstavce 3 Úmluvy Andorské knížectví prohlašuje, že předvolání, které má být doručeno obviněné osobě, která se nachází na jeho území, musí být zasláno jeho úřadům nejméně 30 dní před datem, kdy se má dostavit. Andorské knížectví dále prohlašuje, že v případě, že se jedná o předvolání osoby v procesním postavení obžalovaného, poškozeného, znalce anebo svědka, předvolání může být učiněno doporučeným dopisem v případě, že to připouští právo dožadujícího státu. Článek 15 V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Úmluvy Andorské knížectví prohlašuje následující: Kopie dožádání uvedených v článku 15 odstavci 2 a žádostí o předběžné vyšetřování uvedených v článku 15 odstavci 4, mají být zaslány Ministerstvu spravedlnosti a vnitra Andorry. V naléhavém případě mohou andorské justiční orgány vrátit dožádání orgánům uvedeným v článku 15 a zároveň mohou tato dožádání zaslat prostřednictvím Interpolu anebo orgánům dožadujícího státu k tomu výslovně určeným. Článek 16 Andorské knížectví prohlašuje, že v souladu s článkem 16 odstavcem 2 musí být žádosti a přiložené dokumenty opatřeny překladem do katalánštiny, španělštiny anebo francouzštiny. Článek 21 Andorské knížectví prohlašuje, že v naléhavém případě můžou být informace podle článku 21 zaslány Ministerstvu spravedlnosti a vnitra a zároveň státnímu zastupitelství Andorského knížectví spolu s informacemi nezbytnými pro další řízení. Článek 24 V souladu s článkem 24 Andorské knížectví prohlašuje, že pro účely této Úmluvy jsou justičními orgány Andorského knížectví: - Vyšší soud Andorry; - Soud „The Court of Corts“ (soud s výlučnou pravomocí v trestních věcech); - předseda soudu „The Court of of Corts“; - Soud „The Court of the Batlles“ (soud první instance); - soudce „The Battle“ (soudce); - generální prokurátor; - zástupce prokurátora. ARMÉNIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 25. ledna 2002 -originál anglicky Výhrady Článek 2 K důvodům, které stanoví článek 2, si Arménská republika dále vyhrazuje právo odmítnout pomoc v jakémkoli z následujících případů: a) pokud trestný čin, ohledně nějž se právní pomoc žádá, není kvalifikován jako „zločin“ a podle zákonodárství Arménské republiky za něj nelze uložit trest, b) pokud je v Arménské republice ohledně trestného činu, pro který se právní pomoc žádá, podána žaloba, c) pokud je v právní moci rozsudek nebo jiné konečné rozhodnutí týkající se trestného činu, ohledně nějž se právní pomoc žádá.

strana 254

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

částka 5

Článek 3 V souladu s článkem 3 Úmluvy Arménská republika při provádění dožádání o provedení důkazu výslechem svědků vezme v úvahu článek 42 Ústavy, podle nějž osoba nemá být nucena svědčit sama proti sobě nebo svědčit proti svému manželu nebo proti blízkému příbuznému. Článek 5 V souladu s článkem 5 Úmluvy si Arménská republika vyhrazuje právo činit provedení dožádání o prohlídku a/nebo zajištění věci závislým na podmínkách stanovených v písmenech a, b, c odstavce 1 článku 5 Úmluvy. Prohlášení Článek 7 V souladu s článkem 7 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že dožádání o doručení předvolání se zasílají nejméně 50 dní před datem kdy se má osoba dostavit. Článek 15 V souladu s článkem 15 odstavcem 6 kopie všech žádostí o pomoc, které jsou v případech stanovených v odstavci 2 téhož článku předávány mezi justičními orgány, se zároveň zasílají Ministerstvu spravedlnosti Arménské republiky. Článek 16 V souladu s článkem 16 odstavcem 2 Arménská republika prohlašuje, že žádosti a přiložené dokumenty musí být opatřeny ověřeným překladem do jazyka arménského nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy. Článek 24 V souladu s článkem 24 Úmluvy jsou pro účely této Úmluvy justičními orgány Arménské republiky: Ministerstvo spravedlnosti Generální prokuratura Ministerstvo vnitra3) Ministerstvo národní bezpečnosti Kasační soud odvolací soudy obvodní soudy prvního stupně města Jerevan soud prvního stupně kraje Kotayk4) soud prvního stupně kraje Ararat soud prvního stupně kraje Armavir soud prvního stupně kraje Aragatzotn soud prvního stupně kraje Shirak soud prvního stupně kraje Tavoush soud prvního stupně kraje Gegharqunik soud prvního stupně kraje Vayotz Tzor soud prvního stupně kraje Sjuniq. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce Arménie ze dne 22. října 2008, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 24. října 2008 - originál anglicky Článek 24 V prohlášení Arménské republiky z roku 2002 bylo příslušným orgánem pro účely Úmluvy mezi jinými zvoleno Ministerstvo vnitra. V roce 2003 bylo Ministerstvo vnitra Arménské republiky reorganizováno v Policii Arménské republiky; Policie Arménské republiky tedy nahradilo předchozí Ministerstvo vnitra v pozici příslušného justičního orgánu. ÁzerbÁjdžán Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 4. července 2003 - originál anglicky Výhrady Článek 2 V souladu se článkem 23 odstavcem 1 Úmluvy Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že kromě případů uvedených v článku 2 této Úmluvy může být pomoc odmítnuta také v následujících případech: - týká-li se žádost jednání, které podle právního řádu Ázerbájdžánské republiky není trestným činem; - existuje-li pravomocný rozsudek soudu Ázerbájdžánské republiky nebo třetího státu, kterým byla dotyčná osoba za stejný trestný čin, z jehož spáchání je podezřelá nebo obviněná v dožadujícím státě, již odsouzena; - týká-li se žádost trestného činu, který je předmětem vyšetřování či soudního řízení v Ázerbájdžánské republice, a splnění této žádosti není možné odložit. _____________________________________________________________________________ 3) 4)

Platnost do 24. října 2008. Tento a následující zeměpisné názvy jsou ponechány v anglické transkripci.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

strana 255

Článek 5 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že dožádání týkající se prohlídky nebo zajištění věci bude provedeno za podmínek uvedených v ustanovení článku 5, odstavce 1.a a c Úmluvy. Prohlášení Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že nebude schopna zajistit dodržování Úmluvy na územích, okupovaných Arménskou republikou, a to až do doby jejich osvobození z této okupace (schématická mapa okupovaných území je přiložena). Článek 3 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že dožádání týkající se trestních věcí uvedených článku 3 Úmluvy a za účelem provedení důkazů budou prováděna s ohledem na ustanovení článku 66 ústavy Ázerbájdžánské republiky: Výňatek z ústavy Ázerbájdžánské republiky: Článek 66 Zákaz výpovědi proti rodinným příslušníkům Nikdo nesmí být nucen vypovídat proti sobě, svému manželovi či manželce, dětem, rodičům nebo sourozencům. Úplný výčet rodinných příslušníků, vůči kterým svědecká výpověď není povinná, je uveden v zákoně. Článek 7 V souladu s článkem 7 Úmluvy prohlašuje Ázerbájdžánská republika, že doručení předvolání musí být předáno nejméně 50 dní před datem, kdy se má osoba dostavit. Článek 15 V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Úmluvy prohlašuje Ázerbájdžánská republika, že všechny žádosti o pomoc, doručované mezi justičními orgány přímo, jakož i ostatní přiložené doklady, musí být současně zaslány i Ministerstvu spravedlnosti Ázerbájdžánské republiky. Článek 16 V souladu s článkem 16 odstavcem 2 Úmluvy prohlašuje Ázerbájdžánská republika, že žádosti, jakož i jakékoliv jiné dokumenty související s uplatňováním této Úmluvy, musí být opatřeny překladem do ázerbájdžánského nebo anglického jazyka. Článek 24 V souladu s článkem 24 Úmluvy prohlašuje Ázerbájdžánská republika, že pro účely Úmluvy bude za justiční orgány považovat následující instituce: - Ministerstvo spravedlnosti Ázerbájdžánské republiky; - Generální prokuraturu Ázerbájdžánské republiky; - soudy Ázerbájdžánské republiky (s výjimkou Ústavního soudu). BOSNA A HERCEGOVINA Článek 15 Poznámka Sekretariátu - ohledně prohlášení Bosny a Hercegoviny viz také prohlášení k článku 4 Druhého dodatkového protokolu k Úmluvě (ETS č. 182) ze 7. listopadu 2007. Článek 24 Poznámka Sekretariátu - ohledně prohlášení Bosny a Hercegoviny viz také prohlášení k článku 6 Druhého dodatkového protokolu k Úmluvě (ETS č. 182) ze 7. listopadu 2007. ČERNÁ HORA5) Prohlášení obsažená v listině o přístupu, uložené dne 30. září 2002 - originál anglicky Článek 1 V souladu s článkem 1 odstavcem 1 Úmluvy bude Svazová republika Jugoslávie poskytovat právní pomoc pouze v řízeních o trestných činech, zakotvených v zákonech Svazové republiky Jugoslávie, jejichž trestání v době žádosti o pomoc spadá do pravomoci příslušných jugoslávských soudů. Článek 7 V souladu s článkem 7 odstavcem 3 Úmluvy doručí Svazová republika Jugoslávie soudní předvolání vydané na jméno osoby, proti níž bylo zahájeno trestní řízení a která má trvalé bydliště na území Jugoslávie, pouze tehdy, bude-li předvolání doručeno příslušnému justičnímu orgánu 30 dní před stanoveným datem, kdy se má zmíněná osoba dostavit k soudu. _____________________________________________________________________________ 5)

Výbor ministrů Rady Evropy na svém 967. zasedání rozhodl, že Černá Hora se stane smluvní stranou této úmluvy od 6. června 2006.

strana 256

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

částka 5

Článek 15 V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Úmluvy a v souvislosti s prováděním článku 15, odstavce 2 Úmluvy, Svazová republika Jugoslávie žádá o zasílání kopií žádostí o právní pomoc Federálnímu ministerstvu spravedlnosti. Článek 24 V souladu s článkem 24 Úmluvy Svazová republika Jugoslávie tímto prohlašuje, že za justiční orgány bude pro účely této Úmluvy považovat řádné soudy a veřejné (tj. státní) prokuratury. ČESKÁ REPUBLIKA Výhrada učiněná původně Českou a Slovenskou Federativní Republikou při uložení ratifikační listiny dne 15. dubna 1992 a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993 - originál anglicky Článek 5 Podle ustanovení článku 5.1.a a 5.1.c bude dožádání o prohlídku či zajištění věci provedeno za podmínek, že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný jak podle práva dožadující strany, tak práva České republiky a že provedení dožádání je v souladu s právem České republiky. Prohlášení obsažená ve verbální nótě stálé mise České republiky ze dne 15. března 1994, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 16. března 1994 - originál anglicky Článek 76) V souladu s Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních doručení předvolání obviněnému, který se nachází na území České republiky, má být zasláno příslušným orgánům České republiky nejméně 30 dnů před datem, kdy se mají dostavit. Článek 157) Ve smyslu článku 15 odstavce 6 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních mají být dožádání týkající se trestní věci adresována Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky před tím, než je věc předložena soudu, a Ministerstvu spravedlnosti České republiky poté, co byla věc předložena soudu. Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise České republiky, která byla předána generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny k Dodatkovému protokolu k Úmluvě dne 19. listopadu 1996 - originál anglicky Článek 248) ______________________________________________________________________________ 6)

Nahrazuje prohlášení učiněné původně Českou a Slovenskou Federativní Republikou při uložení ratifikační listiny dne 15. dubna 1992 a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993. Text původního prohlášení - originál anglicky: „V souladu s Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních doručení předvolání obviněnému, který se nachází na území České republiky, má být zasláno příslušným orgánům České republiky nejméně 30 dnů před datem, kdy se má dostavit.“ 7) ) Nahrazuje prohlášení učiněné původně Českou a Slovenskou Federativní Republikou při uložení ratifikační listiny dne 15. dubna 1992 a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993. Text původního prohlášení - originál anglicky: „Ve smyslu článku 15, odstavce 6 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních nají být dožádání týkající se trestní věci adresována Generální prokuratuře České republiky před tím, než je věc předložena soudu, a Ministerstvu spravedlnosti České republiky poté, co byla věc předložena soudu.“ 8) Nahrazuje prohlášení obsažené v dopise ministra spravedlnosti České republiky ze dne 15. prosince 1995, který byl předán generálnímu tajemníkovi při podpisu Dodatkového protokolu k Úmluvě dne 18. prosince 1995, které nahradilo prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise České republiky ze dne 15. března 1994, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 16. března 1994, které nahradilo prohlášení učiněné původně Českou a Slovenskou Federativní Republikou při uložení ratifikační listiny dne 15. dubna 1992 a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993. Text původního prohlášení z 15. prosince 1995 - originál anglicky: „V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních a s článkem 8 jejího Dodatkového protokolu prohlašuji, že pro účely Úmluvy a jejího Dodatkového protokolu budou za justiční orgány dále považovány následující orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, krajská a okresní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, krajské a okresní soudy a Městský soud v Praze.“ Text původního prohlášení z 15. března 1994 - originál anglicky: „Justičními orgány odpovědnými za implementaci Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních jsou Nejvyšší státní zastupitelství České republiky a Ministerstvo spravedlnosti České republiky.“ Text původního prohlášení z 15. dubna 1992 - originál anglicky: „Justičními orgány odpovědnými za implementaci Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních jsou Generální prokuratura České republiky a Ministerstvo spravedlnosti České republiky.“

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

strana 257

V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních a s článkem 8 jejího Dodatkového protokolu prohlašuji, že pro účely Úmluvy a jejího Dodatkového protokolu budou za justiční orgány považovány následující orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, krajská a okresní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, krajské a okresní soudy a Městský soud v Praze. GRUZIE Výhrady a prohlášení obsažené ve verbální nótě ministra zahraničních věcí, která byla předána generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny dne 13. října 1999 - originál anglicky Výhrady Článek 2 Ministr zahraničních věcí Gruzie prohlašuje, že právní pomoc může být odmítnuta: (a) pokud bylo v Gruzii zahájeno trestní řízení pro trestný čin, ohledně nějž se pomoc žádá; (b) pokud trestný čin, ohledně nějž se pomoc žádá, byl již souzen soudem a rozsudek vstoupil v účinnost. Článek 5 Gruzie si vyhrazuje právo činit provedení dožádání o prohlídku či zajištění věci závislým na podmínkách daných v písmenech „a“, „b“ a „c“ článku 5, odstavce 1. Prohlášení Článek 15 Jak stanoví článek 15, odstavec 6, kopie dožádání musí být zasílány Ministerstvu spravedlnosti Gruzie. Článek 16 Žádosti o právní pomoc a přiložené dokumenty musí být dodány v anglickém či ruském jazyce. Článek 24 Pro účely této Úmluvy považuje Gruzie za „justiční orgány“: 1. Ústavní soud, 2. obecné soudy, 3. Generální prokuraturu. CHILE Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 30. května 2011 - originál španělsky a anglicky Výhrady Článek 5 V souladu s článkem 5 odstavcem 1 Úmluvy Republika Chile prohlašuje, že si vyhazuje právo provést dožádání týkající se prohlídky nebo zajištění věci závislým na podmínce uvedené v článku 5 odstavci 1 písmeno c). Prohlášení Článek 7 V souladu s článkem 7 odstavcem 3 Úmluvy Republika Chile prohlašuje, že předvolání obviněným osobám musí být předáno chilským úřadům nejméně 50 dnů před datem, kdy se mají dostavit. Článek 15 V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Úmluvy Republika Chile prohlašuje, že pro účely článku 15 odstavce 1 musejí být dožádání dle článků 3, 4 a 5 a žádosti podle článku 11 adresovány Ministerstvu zahraničních věcí Chile. V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Úmluvy, pro účely článku 15 odstavce 3 a v návaznosti na článek 13 odstavce 1 a 2 Republika Chile prohlašuje, že žádosti o vzájemnou pomoc týkající se poskytování opisů a informací z rejstříku trestů mají být zasílány Ministerstvu spravedlnosti Chile a v informativní kopii Ministerstvu zahraničních věcí Chile. V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Úmluvy Republika Chile prohlašuje, že za účelem provedení čl. 21 odst. 1 musejí být oznámení předávána Úřadu státního zástupce Chile. Článek 16 V souladu s článkem 16 odstavcem 2 Úmluvy Republika Chile prohlašuje, že žádosti jí adresované musejí být doplněné překladem do španělského jazyka. Pokud jde o přiložené doklady, Republika Chile si vyhrazuje právo vyžadovat jejich překlad do španělského jazyka Článek 24 V souladu s článkem 24 Úmluvy Republika Chile prohlašuje, že soudy tvořící soudnictví se pro účely této Úmluvy považují za justiční orgány.

strana 258

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

částka 5

Žádosti o vzájemnou pomoc mohou být pro účely této Úmluvy předávány také Úřadu státního zástupce, který si vyžádá intervenci příslušného záručního soudce, pokud je to dle chilského práva nutné vzhledem k povaze žádosti. V žádném případě ale toto prohlášení neuděluje Úřadu státního zástupce soudní pravomoc, ani z něj nečiní soudní orgán. ISLAND Výhrady obsažené v listině o přístupu uložené dne 20. června 1984 - originál španělsky a anglicky Článek 1 Island bude poskytovat pomoc pouze v řízeních týkajících se trestných činů, které jsou trestné též podle islandského práva. Pomoc může být odmítnuta: a) pokud justiční orgány Islandu nebo třetího státu zahájily soudní řízení proti obviněnému pro trestný čin, který vyvolal řízení v dožadujícím státě; nebo b) pokud byl obviněný odsouzen nebo osvobozen konečným rozsudkem vyneseným justičními orgány Islandu nebo třetího státu, pokud jde o trestný čin, který vyvolal řízení v dožadujícím státě; nebo c) pokud justiční orgány Islandu nebo třetího státu rozhodly o zastavení řízení nebo odložení věci, pokud jde o trestný čin, který vyvolal řízení v dožadujícím státě. Článek 13 Závazek předávat opisy a informace z rejstříku trestů podle tohoto ustanovení se vztahuje jen na trestní rejstřík osoby obviněné v dožadujícím státě z trestného činu. Výhrada obsažená v dopisu stálé mise Islandu, který byl předán při uložení ratifikační listiny dne 18. září 1984 - originál anglicky Článek 5 Žádost o prohlídku či zajištění věci může být odmítnuta, pokud nejsou splněny podmínky stanovené v článku 5 odstavci 1 písmenech a, b a c. Prohlášení obsažená v dopisu Stálé mise Islandu, který byl předán při uložení ratifikační listiny dne 18. září 1984 originál anglicky Článek 7 Předvolání, které má být doručeno obviněné osobě nacházející se na Islandu, musí být předáno příslušným islandským orgánům nejméně 50 dnů před datem, kdy se má zmíněná osoba dostavit. Článek 15 Veškeré žádosti o pomoc na Islandu podle této Úmluvy musí být adresovány Ministerstvu spravedlnosti. Článek 16 Žádosti a přiložené dokumenty, které nejsou sepsány v islandštině, dánštině, angličtině, norštině nebo švédštině, musí být opatřeny překladem do islandštiny nebo angličtiny. Článek 24 Pro účely této Úmluvy znamená pojem "justiční orgány" na Islandu Ministerstvo spravedlnosti, soudy, prokurátory a velitele policie. IZRAEL Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 27. září 1967 - originál anglicky Výhrady Článek 22 Izrael nebude provádět oznamování „následných opatření“ uvedených v článku 22 automaticky, ale vyvine veškeré úsilí tak činit. Prohlášení Článek 7 Předvolání, které má být doručeno obviněné osobě, která se nachází na jeho území, musí být zasláno jeho úřadům nejméně 40 dní před datem, kdy se má dostavit. Článek 16 Izrael bude vyžadovat, aby žádosti a přiložené dokumenty, které mu budou adresovány, byly opatřeny překladem do hebrejštiny, angličtiny nebo francouzštiny. Prohlášení obsažená ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí Izraele ze dne 27. ledna 1999, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 8. února 1999 - originál anglicky

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

strana 259

Článek 15 Veškeré žádosti a jiná sdělení do Izraele podle této Úmluvy by měly být zasílány na následující adresu: Ministry of Justice, Directorate of Courts, Departments of Legal Assistance to Foreign Countries, P. O. Box 34142 - 91340 Jerusalem. Článek 24 Pro účely této Úmluvy budou za justiční orgány Státu Izrael považovány následující orgány: - jakýkoli příslušný soud či tribunál - nejvyšší státní zástupce Státu Izrael - státní zástupce Státu Izrael - ředitel odboru mezinárodních věcí Ministerstva spravedlnosti - zástupce ředitele odboru mezinárodních věcí Ministerstva spravedlnosti KOREA Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 29. září 2011 - originál anglicky Výhrady Článek 5 Pokud jde o článek 5 Úmluvy, Korejská republika si vyhrazuje právo provést dožádání za předpokladu splnění podmínek stanovených v článku 5 odstavci 1 písmenech a) a b). Prohlášení Korejská republika prohlašuje, že pokud za trestný čin, pro který je žádána součinnost, lze podle právního řádu Korejské republiky uložit trest smrti a pokud trest smrti za takový zločin neukládá právní řád dožadující smluvní strany nebo pokud není trest smrti běžně vykonáván, Korejská republika poskytne ujištění, že trest smrti nebude vykonán ani v případě, že by jej uložil soud Korejské republiky. Článek 7 Pokud jde o článek 7 odstavec 2 Úmluvy, Korejská republika prohlašuje, že pojem „určitá doba“ znamená 45 dní. Článek 15 V souladu s článkem 15 Úmluvy si Korejská republika vyhrazuje právo omezit způsoby komunikace na diplomatický styk a přímý styk mezi ministerstvy spravedlnosti. Článek 16 Pokud jde o článek 16 Úmluvy, Korejská republika si vyhrazuje právo použít článek 16 odstavec 2 následovně: „Žádosti, přiložené doklady a ostatní písemnosti podle této Úmluvy musejí být doplněny o překlad do jazyka dožádané strany nebo do anglického jazyka.“ LICHTENŠTEJNSKO Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přistoupení uložené dne 28. února 1969 - originál francouzsky Výhrady Článek 5 Vláda Lichtenštejnského knížectví prohlašuje, že Lichtenštejnské knížectví bude činit provedení všech dožádání vyžadujících použití jakéhokoli donucovacího opatření závislým na podmínkách uvedených v článku 5 odstavci 1.a Úmluvy. Prohlášení Článek 16 Lichtenštejnské knížectví si vymiňuje, aby dožádání a přiložené dokumenty adresované lichtenštejnským orgánům v jiném než německém jazyce - s výjimkou žádostí o doručení předvolání - byly opatřeny překladem do tohoto jazyka. Bývalá jugoslávská republika MAKEDONIE Článek 15 Poznámka Sekretariátu - ohledně prohlášení Bývalé jugoslávské republiky Makedonie viz také prohlášení k článku 4 Druhého dodatkového protokolu k Úmluvě (ETS č. 182) z 16. prosince 2008. Článek 24 Poznámka Sekretariátu - ohledně prohlášení Bývalé jugoslávské republiky Makedonie viz také prohlášení k článku 6 Druhého dodatkového protokolu k Úmluvě (ETS č. 182) z 16. prosince 2008.

strana 260

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

částka 5

MOLDAVSKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 4. února 1998 - originál francouzsky a moldavsky Výhrady Článek 2 Podle článku 2 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že odmítne pomoc, pokud: - spáchaný čin není považován za trestný čin podle zákonodárství Moldavské republiky; - pachatel nemůže být volán k odpovědnosti z důvodu amnestie; - trestní odpovědnost je vyloučena promlčením; - po spáchání trestného činu pachatel upadl do stavu trvající duševní poruchy vylučující trestní odpovědnost; - existuje trvající trestní řízení ohledně téže osoby pro týž trestný čin; - existuje vykonatelný trest či soudní rozhodnutí, které uzavírá případ, ohledně téže osoby a pro týž trestný čin. Článek 5 Podle článku 5 odstavce 1 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že si vyhrazuje právo provádět dožádání o prohlídku či zajištění věci v souladu a s přihlédnutím k podmínkám stanoveným v článku 5 odstavci 1 písmenech a), b) a c) Úmluvy. Článek 13 Moldavská republika si vyhrazuje právo neprovést dožádání o pomoc uvedenou v článku 13 odstavci 2 Úmluvy. Prohlášení Článek 15 Podle článku 15 odstavce 6 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že žádosti o pomoc musí být adresovány Ministerstvu spravedlnosti nebo Generální prokuratuře. Článek 16 Podle článku 16 odstavce 2 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že žádosti o pomoc a přiložené dokumenty mají být vyhotoveny v moldavštině nebo v jednom z úředních jazyků Rady Evropy nebo opatřeny překladem do některého z těchto jazyků. Článek 24 Podle článku 24 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že pro účely Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních považuje soudy prvního stupně (judecatoriile), soudy (tribunalele), Odvolací soud (Curtea de Apel), Nejvyšší soud (Curtea Suprema de Justitie), Ministerstvo spravedlnosti (Ministerul Justitie), Generální prokuraturu (Procuratura Generala), orgány Generálního prokurátora Moldavské republiky (organele procuraturii Republicii Moldova) za justiční orgány pro Moldavskou republiku. MONAKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 19. března 2007 - originál francouzsky Výhrady Článek 2 Monacké knížectví si vyhrazuje právo v konkrétních případech poskytovat vzájemnou pomoc podle Úmluvy pouze za výslovné podmínky, že výsledky vyšetřování a informace obsažené v zaslaných dokumentech či spisech budou použity výlučně pro účely vyšetřování a souzení trestných činů, ohledně kterých byla vzájemná pomoc poskytnuta. Článek 5 V souladu s článkem 5 Úmluvy si Monacké knížectví vyhrazuje možnost podřídit žádost o prohlídku či zajištění splnění podmínek stanovených v článku 5 odstavci 1.a. Prohlášení Článek 7 Monacké knížectví prohlašuje, že bude využívat možnosti stanovené v článku 7 odstavci 3 a v souladu s tím stanoví, že doručení předvolání obviněným osobám, které jsou na monackém území, musí být zasláno monackým orgánům nejméně 30 dnů před datem, kdy se takové osoby mají dostavit. Monacké knížectví prohlašuje, že „Ministerstvem spravedlnosti“ se pro účely Úmluvy rozumí „Direction des Services Judiciaires“. Článek 15 Monacké knížectví prohlašuje, že bude využívat možnosti stanovené v článku 15 odstavci 6 ve vztahu k odstavcům 2 a 4 článku 15, takže ustanovení těchto dvou odstavců se budou používat následovně:

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

strana 261

Článek 15 odstavec 2: v naléhavém případě, když dožádání uvedená v článcích 3, 4 a 5 jsou adresována justičními orgány dožadující strany přímo justičním orgánům dožadované strany, má být jejich kopie zároveň zaslána ministerstvu spravedlnosti dožádané strany; Článek 15 odstavec 4: žádosti o vzájemnou pomoc, kromě těch, které upravují odstavce 1 a 3 článku 15, a zejména žádosti o vyšetřování předcházející trestnímu stíhání, musí být adresovány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožadované strany a vráceny stejnou cestou. Článek 16 Monacké knížectví prohlašuje, že bude využívat možnosti stanovené v článku 16 odstavci 2 Úmluvy a v souladu s tím stanoví, že žádosti a přiložené dokumenty mu adresované musí být opatřeny překladem do francouzštiny. NORSKO Výhrady a prohlášení učiněné při podpisu Úmluvy dne 21. dubna 1961 a potvrzené při uložení ratifikační listiny dne 14. března 1962 - originál anglicky Výhrady Článek 2 Pomoc může být odmítnuta: a) pokud je obviněná osoba stíhána veřejným žalobcem v Norsku či justičními orgány třetího státu pro trestný čin nebo činy, které jsou příčinou řízení v dožadujícím státě; nebo b) pokud byla obviněná osoba odsouzena nebo osvobozena konečným rozsudkem norského soudu či justičních orgánů třetího státu pro trestný čin nebo činy, které jsou příčinou řízení v dožadujícím státě, nebo pokud veřejný žalobce v Norsku či justiční orgány třetího státu rozhodly nezahajovat nebo zastavit řízení pro řečený trestný čin nebo činy. Článek 5 Žádost o prohlídku či zajištění může být odmítnuta, pokud nejsou splněny podmínky stanovené v článku 5 odstavci 1.a, b a c. Článek 7 Žádost o doručení listin atd. jinak než neformálním předáním dokumentu předmětné osobě může být vždy odmítnuta. Prohlášení Článek 7 Předvolání, které má být doručeno osobě obviněné z trestného činu, která se zdržuje v Norsku, musí být zasláno příslušnému norskému orgánu nejméně 30 dní před datem, kdy se má zmíněná osoba dostavit k soudu. Článek 16 Žádosti a přiložené dokumenty, které nejsou sepsány v norštině, dánštině, angličtině či švédštině, musí být opatřeny překladem do norštiny. Pokud tomu tak nebude, vyhrazuje se právo pořídit takový překlad na náklady dožadujícího státu. Článek 24 Pro účely této Úmluvy se pojem "justiční orgány" v Norsku vztahuje na soudy a prokuraturu včetně policejních náčelníků. Změna prohlášení obsaženého v dopise Ministerstva zahraničních věcí Norska ze dne 4. září 2002, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátě dne 30. září 2002 - originál anglicky Článek 26 Vláda Norska nahrazuje prohlášení k článku 26, odst. 4 Úmluvy následujícím textem: "Bude se aplikovat Dohoda o vzájemné pomoci uzavřené mezi Norskem, Dánskem, Islandem, Finskem a Švédskem dne 26. dubna 1974." RUSKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 10. prosince 1999 - originál anglicky a rusky Výhrady Článek 2 V souladu s článkem 23 odstavcem 1 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že kromě důvodů stanovených v článku 2 Úmluvy může být pomoc odmítnuta v některém z následujících případů: a) pokud osoba, která je podezřelá či obviněná z trestného činu v dožadujícím státě, je v Ruské federaci či ve třetím státě v souvislosti s tímto trestným činem postavena před soud nebo byla odsouzena či osvobozena nebo bylo ohledně ní v Ruské federaci či ve třetím státě soudem rozhodnuto ve věci nezahajovat či zastavit řízení, ohledně kterého byla žádost o pomoc učiněna;

strana 262

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

částka 5

b) pokud jsou trestní řízení nebo výkon trestu vzhledem k uplynutí promlčecí lhůty v souladu s právem Ruské federace nemožné. Článek 3 V souladu s článkem 3 Úmluvy si Ruská federace vyhrazuje právo odmítnout provést dožádání o zajištění důkazu, pokud osoby, o které jde, použily své právo neposkytnout důkaz v předmětném případě přiznané jim právem Ruské federace. Článek 5 V souladu s článkem 5 Úmluvy si Ruská federace vyhrazuje právo činit provedení dožádání o prohlídku či zajištění věci závislým pouze na podmínkách uvedených v písmenech „a“, „b“, „c“ odstavce 1 uvedeného článku Úmluvy. Článek 11 V souladu s článkem 11 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že ve své žádosti o dočasné předání osoby ve vazbě k výslechu jako svědka nebo pro účely konfrontace by příslušné orgány dožadujícího státu měly poskytnout následující informace: a) plné jméno osoby a místo jejího narození, pokud možno; b) popis trestného činu, dobu a místo jeho spáchání; c) okolnosti, které mají být objasněny v průběhu vyšetřování či konfrontace; d) dobu, po kterou je požadována přítomnost této osoby v dožadujícím státě. V souladu s článkem 11 odstavcem 2 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že žádost o průvoz osoby ve vazbě se adresuje Generální prokuratuře Ruské federace. Článek 15 V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že při poskytování pomoci podle článků 3, 4 a 5 Úmluvy příslušné orgány smluvních stran komunikují s: - Nejvyšším soudem Ruské federace - ve věcech soudní činnosti Nejvyššího soudu Ruské federace, a Ministerstvem spravedlnosti Ruské federace - ve věcech týkajících se činnosti ostatních soudů; - Ministerstvem vnitra Ruské federace - pokud jde o dožádání, která nevyžadují schválení soudcem či státním zástupcem a týkají se provádění šetření a předběžného vyšetřování ve věcech v působnosti útvarů Ministerstva vnitra Ruské federace; - Federální bezpečnostní službou Ruské federace - pokud jde o dožádání, která nevyžadují schválení soudcem či státním zástupcem a týkají se provádění šetření a předběžného vyšetřování ve věcech v působnosti útvarů Federální bezpečnostní služby; - Federální finanční policií Ruské federace - pokud jde o dožádání, která nevyžadují schválení soudcem či státním zástupcem a týkají se provádění šetření a předběžného vyšetřování ve věcech v působnosti útvarů Federální finanční policie; - Generální prokuraturou Ruské federace - ve všech ostatních případech šetření a předběžného vyšetřování. V naléhavých případech mohou být žádosti zasílány přímo justičními orgány dožadujícího státu justičním orgánům Ruské federace ve smyslu výhrady k článku 24 Úmluvy. Kopie dožádání se současně zasílají patřičně příslušnému centrálnímu orgánu. Žádosti upravené článkem 13 odstavcem 2 Úmluvy se adresují Ministerstvu spravedlnosti Ruské federace nebo Generální prokuratuře Ruské federace. Pokud o to požádá orgán, který vydal dožádání o právní pomoc, Nejvyšší soud Ruské federace a Generální prokuratura Ruské federace zváží možnost použití procesního práva dožadujícího cizího státu při provádění dožádání, pokud je to slučitelné s právem Ruské federace. Článek 22 Ruská federace prohlašuje, že v souladu s článkem 22 Úmluvy Ruská federace informuje ostatní smluvní strany o opatřeních následujících po odsouzení jejich občanů na základě vzájemnosti a pouze, pokud jde o informace uznávané jako úřední v souladu s právem Ruské federace. Prohlášení Článek 2 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že ustanovení článku 2 Úmluvy by se měla používat tak, aby byla zajištěna nevyhnutelná odpovědnost za trestné činy, na které se Úmluva vztahuje. Ruská federace vychází ze skutečnosti, že právo Ruské federace neupravuje pojem „politických trestných činů“. Ve všech případech při rozhodování, zda poskytnout pomoc, Ruská federace nebude za „politické trestné činy“ nebo za „trestné činy spojené s politickými trestnými činy“ považovat následující činy:

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

strana 263

a) zločiny proti lidskosti uvedené v článcích II a III Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia (1948), v článcích II a III Mezinárodní úmluvy o potlačování a trestání zločinu apartheidu (1973) a v článcích 1 a 4 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání (1948); b) uvedené v článku 50 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu zraněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli (1949), článku 51 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu zraněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři (1949), článku 130 Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci (1949), článku 147 Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války, článku 85 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, který se týká ochrany obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (1977), článků 1 a 4 Dodatkového protokolu II k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, který se týká ochrany obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (1977); c) trestné činy uvedené v Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (1970), Úmluvě o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (1971), Protokolu o potlačování protiprávních násilných činů na letištích, která slouží mezinárodnímu civilnímu letectví (1988), který doplňuje výše uvedenou Úmluvu z roku 1971; d) trestné činy uvedené v Úmluvě o předcházení a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických pracovníků (1973); e) trestné činy uvedené v Mezinárodní úmluvě proti braní rukojmí (1979); f) trestné činy uvedené v Úmluvě o fyzické ochraně jaderných materiálů (1980); g) trestné činy uvedené v Úmluvě OSN proti nezákonnému obchodu s narkotiky a psychotropními látkami (1988); h) jiné srovnatelné trestné činy uvedené v mnohostranných mezinárodních úmluvách, jichž je Ruská federace smluvní stranou. Článek 7 V souladu s článkem 7 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že dožádání o doručení předvolání by mělo být zasláno nejméně 50 dnů před datem, kdy se má osoba dostavit. Článek 16 Ruská federace prohlašuje, že žádosti o pomoc a přiložené dokumenty zasílané Ruské federaci by v souladu s článkem 16 odstavcem 2 Úmluvy měly být opatřeny překladem do ruského jazyka. Článek 24 Ruská federace prohlašuje, že pro účely Úmluvy uvedené v článku 24 Úmluvy, se soudy a orgány prokuratury považují za justiční orgány Ruské federace. SAN MARINO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené 18. března 2009 – originál anglicky Výhrady Článek 2 Ve smyslu článku 2 Úmluvy si Republika San Marino vyhrazuje právo poskytnout právní pomoc za podmínky, že výsledky šetření, stejně jako předané informace, dokumenty a provedené úkony nebudou bez předchozího souhlasu použity ani poskytnuty k jiným účelům, než byly vymezeny v žádosti. Ve smyslu článku 2 Úmluvy si Republika San Marino vyhrazuje právo odmítnout právní pomoc, pokud osoba, které se žádost týká, byla již usvědčena ze stejného skutku pravomocným rozhodnutím justičního orgánu San Marina. Článek 22 Ve smyslu článku 22 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že z organizačních důvodů není Archiv San Marina schopen zaručit systematickou výměnu informací o rozhodnutích obsažených v soudních záznamech. Nicméně republika San Marino bude na základě konkrétní žádosti od příslušného zahraničního justičního orgánu poskytovat informace o trestních rozsudcích ze soudních záznamů. Výhrada obsažená ve verbální nótě Státního sekretariátu pro zahraniční záležitosti ze dne 27. března 2013, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 10. dubna 2013 – originál anglicky, doplněná sdělením stálého zastoupení San Marina z 30. dubna 2013, které bylo v Generálním sekretariátu zaregistrováno ve stejný den – originál anglicky Výhrada učiněná Republikou San Marino k článku 22 Úmluvy v době uložení ratifikační listiny dne 18. března 2009 se doplňuje takto: Ve smyslu článku 22 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že poskytne informace uvedené v čl. 22 v takovém rozsahu, v jakém to umožňuje organizace rejstříku trestů Podle příslušných orgánů San Marina, doplnění výhrady k článku 22 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních má za cíl zajistit, že Republika San Marino vyhoví každé žádosti druhé smluvní strany, a to s jediným omezením týkajícím se organizace rejstříku trestů. Na základě výhrady učiněné v době ratifikace mohou být totiž přijímány pouze žádosti postoupené cizími soudními orgány. Podle revidovaného znění se Republika San Marino zavazuje přijmout i žádosti od jiných orgánů, a to konkrétně od ministerstev spravedlnosti ostatních zemí, jak je výslovně ustanoveno v článku 22 Úmluvy

strana 264

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

částka 5

Prohlášení Článek 5 Ve smyslu článku 5 odstavce 1 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že si vyhrazuje právo přijmout žádosti o právní pomoc za podmínek zmíněných v článku 5 a) a c). Článek 7 Ve smyslu článku 7 odstavce 3 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že bude poskytovat právní pomoc na svém území pouze, pokud budou předvolání zaslána příslušnému orgánu 40 dní před požadovaným datem dostavení. Článek 15 Ve smyslu článku 15 odstavce 2 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že všechny žádosti a související dokumenty musí být předávány přímo příslušnému justičnímu orgánu a kopie musí být zaslána Ministru spravedlnosti. Republika San Marino prohlašuje, že pro účely této úmluvy je příslušným orgánem Jednotný soud San Marino (Tribunale Unico di San Marino). Článek 16 Ve smyslu článku 16 odstavce 2 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že všechny žádosti o právní pomoc a související dokumenty zaslané příslušným orgánům San Marina vyhotovené v jiném než italském jazyce musí být doplněny o překlad do italštiny. Prohlášení obsažené ve verbální nótě Státního sekretariátu pro zahraniční záležitosti ze dne 27. března 2013, které bylo zaregistrováno v Generálním sekretariátu dne 10. dubna 2013 – originál anglicky Ve smyslu článku 16 odstavec 2 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že všechny žádosti o právní pomoc a související dokumenty postoupené orgánům San Marina a sepsané v jiném jazyce než italském, musejí být doplněny o překlad do italského jazyka, a pokud to není možné, do anglického jazyka. Článek 24 Ve smyslu článku 24 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že pro účely této Úmluvy se termínem justiční orgány rozumí: – Právní komisař – vyšetřující soudce (Commisssario della Legge – Giudice inquirente) – Právní komisař – rozhodčí soudce (Commissarion della Legge – Giudice decidente) – Státní zástupce (Procuratore del Fisco) – Odvolací soudce pro trestní věci (Giudice di appello penale) – Soudce třetí instance ve trestních věcech (Giudice per la Terza Instanza penale) – Soudce mimořádných opravných prostředků v trestních věcech (Giudice per Rimedi straordinari in materia penale) – Rada garantů ústavních pravidel (Collegio Garante della costituionalità delle norme) Článek 26 Ve smyslu článku 26 odstavce 4 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že všechna ustanovení dvoustranných úmluv o právní pomoci se smluvními stranami této Úmluvy zůstanou účinná, pokud nejsou v rozporu s ustanoveními této úmluvy. SRBSKO Prohlášení obsažená v listině o přístupu, uložené dne 30. září 2002 – originál anglicky Článek 1 V souladu s článkem 1 odstavcem 1 Úmluvy bude Svazová republika Jugoslávie poskytovat právní pomoc pouze v řízeních o trestných činech, zakotvených v zákonech Svazové republiky Jugoslávie, jejichž trestání v době žádosti o pomoc spadá do pravomoci příslušných jugoslávských soudů. Článek 7 V souladu s článkem 7 odstavcem 3 Úmluvy doručí Svazová republika Jugoslávie soudní předvolání vydané na jméno osoby, proti níž bylo zahájeno trestní řízení a která má trvalé bydliště na území Jugoslávie, pouze tehdy, bude-li předvolání doručeno příslušnému justičnímu orgánu 30 dní před stanoveným datem, kdy se má zmíněná osoba dostavit k soudu. Článek 15 V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Úmluvy a v souvislosti s prováděním článku 15 odstavce 2 Úmluvy, Svazová republika Jugoslávie žádá o zasílání kopií žádostí o právní pomoc Federálnímu ministerstvu spravedlnosti. Článek 24 V souladu s článkem 24 Úmluvy Svazová republika Jugoslávie tímto prohlašuje, že za justiční orgány bude pro účely této Úmluvy považovat řádné soudy a veřejné (tj. státní) prokuratury.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

strana 265

ŠVÝCARSKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené 20. prosince 1966 - originál francouzsky Výhrady Článek 5 Švýcarská federální rada prohlašuje, že Švýcarsko bude činit provedení všech dožádání vyžadujících použití jakéhokoli donucovacího opatření závislým na podmínkách uvedených v článku 5 odstavci 1.a Úmluvy. Článek 13 Vzhledem k tomu, že kdokoli může získat výpisy ze svého trestního rejstříku, si Švýcarsko vyhrazuje právo nevyhovět žádostem učiněným podle článku 13 odstavce 2, ledaže je prokázáno, že je nezbytné získat takový výpis úřední cestou. Výhrada byla upravena dopisem federálního radního Švýcarska ze dne 5. prosince 1996, který byl zaregistrován v generálním sekretariátě dne 13. prosince 1996 - originál francouzsky Švýcarská federální rada na své schůzi dne 12. listopadu 1996 rozhodla upravit výhradu učiněnou Švýcarskem, pokud jde o článek 2, odstraněním slov "v konkrétních případech" v písmeni b a přidáním nového písmene c. Výhrada učiněná Švýcarskem bude mít v důsledku toho následující nový obsah: Článek 2 a) Švýcarsko si rovněž vyhrazuje právo odmítnout pomoc, pokud čin, který je důvodem žádosti, je ve Švýcarsku předmětem trestního řízení proti téže osobě, nebo pokud byl ve Švýcarsku vynesen trestní rozsudek ve věci, pokud jde o tento čin a vinu obviněného; b) Švýcarsko si vyhrazuje právo poskytovat vzájemnou pomoc podle Úmluvy pouze za výslovné podmínky, že výsledky vyšetřování provedeného ve Švýcarsku a informace obsažené v zaslaných dokumentech či spisech budou použity výlučně pro účely vyšetřování a souzení trestných činů, ohledně kterých byla vzájemná pomoc poskytnuta; c) dožadující stát smí využít výsledků vyšetřování provedeného ve Švýcarsku a informací obsažených v zaslaných dokumentech či spisech bez ohledu na podmínku uvedenou pod písmenem b, pokud skutečnosti, které byly podnětem žádosti, zakládají jiný trestný čin, pro který vzájemná pomoc může být ve Švýcarsku poskytnuta nebo pokud trestní řízení v dožadujícím státě je namířeno proti jiným osobám, které se účastnily spáchání trestného činu. Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise Švýcarska ze dne 26. března 1997, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátě dne 27. března 1997 - originál francouzsky Článek 2 S odkazem na výhradu vyjádřenou Švýcarskem k článku 2 Úmluvy, jejíž nové znění bylo sděleno dne 5. prosince 1996, stálá mise Švýcarska má tu čest upřesnit následující. Doplnění (odstranění fráze "v konkrétních případech"), provedené k písmeni b) výhrady vyjádřené Švýcarskem v roce 1966, nemá být vykládáno jako rozšíření této výhrady, nýbrž naopak. Ve skutečnosti se na jedné straně po vstupu v platnost federálního zákona ze dne 20. března 1981 o vzájemné pomoci ve věcech trestních výše uvedená fráze stala nadbytečnou. Na druhé straně obecná zásada speciality, kterou písmeno b) výhrady pouze opět uvádí, bude v budoucnu Švýcarskem používána méně rigidně, jak jistě dále vyplývá z nového písmene c) přidaného ke švýcarské výhradě. Prohlášení Článek 7 Švýcarsko požaduje, aby všechny žádosti o doručení předvolání obviněné osobě, která je ve Švýcarsku, došly švýcarskému orgánu, který je příslušný podle článku 15 odstavce 4, nejméně 30 dnů před datem, kdy se má zmíněná osoba dostavit. Článek 11 Švýcarská federální rada prohlašuje, že ve Švýcarsku jsou orgány příslušnými pro vydávání zatýkacích rozkazů na osoby ve vazbě, které jsou předávány švýcarským orgánům podle článku 11 odstavců 1 a 2 Úmluvy, Federální úřad spravedlnosti a Policie v Bernu. Článek 12 Švýcarská federální rada prohlašuje, že pro švýcarské orgány je podmínka obsažená v článku 12 odstavci 3 pro zánik imunity - na rozdíl od podmínky stanovené v článku 14 Evropské úmluvy o vydávání - splněna pouze tehdy, pokud svědku, znalci či obviněnému na svobodě nebrání žádná právní ani praktická překážka ve svobodném opuštění území dožadujícího státu. Článek 15 Seznam švýcarských územně příslušných ústředních orgánů, kterým může být zaslána žádost, může být dohledán online na následující adrese: http://www.elorge.admin.ch Švýcarská federální rada prohlašuje, že příslušnými orgány ve Švýcarsku jsou:

strana 266

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

částka 5

1. Federální úřad spravedlnosti při Federálním ministerstvu spravedlnosti a policie v Bernu pro přijímání či zasílání všech žádostí o vzájemnou pomoc pocházející ze zahraničí či ze Švýcarska, pro něž článek 15 vyžaduje, aby byly zasílány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany; a 2. Federální úřad spravedlnosti v Bernu pro podávání či přijímání žádostí o výpisy z trestních rejstříků v souladu s první větou článku 15 odstavce 3. Poznámka Sekretariátu - ohledně prohlášení Švýcarska viz také prohlášení k článku 4 Druhého dodatkového protokolu k Úmluvě (ETS č. 182) ze 4. října 2004. Článek 16 Švýcarsko žádá, aby všechny žádosti o vzájemnou pomoc a jejich přílohy zasílané jeho orgánům, s výjimkou žádostí o doručení předvolání, byly opatřeny překladem do francouzštiny, němčiny či italštiny, pokud nejsou sepsány v jednom z těchto jazyků. Prohlášení doplněné dopisem stálého zástupce Švýcarska ze dne 11. prosince 1985, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátě dne 12. prosince 1985 - originál francouzsky - a dopisem stálého zástupce Švýcarska ze dne 23. ledna 2002, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátě dne 29. ledna 2002 - originál francouzsky Článek 24 Švýcarská federální rada prohlašuje, že pro účely Úmluvy budou za švýcarské orgány považovány následující justiční orgány: - tribunály, jejich soudy, senáty či oddělení; - veřejný žalobce (Ministere public) Konfederace; - Federální úřad spravedlnosti; - orgány oprávněné kantonálním či federálním právem provádět šetření v trestních případech, vydávat zatýkací rozkazy či předvolání (mandats de répressions) a činit rozhodnutí v řízení spojeném s trestním případem. Vzhledem k tomu, že určení funkce takových orgánů se liší, příslušný orgán, kdykoli to bude nezbytné, při zasílání žádosti o pomoc výslovně potvrdí, že je justičním orgánem ve smyslu Úmluvy. Poznámka Sekretariátu - ohledně prohlášení Švýcarska viz také prohlášení k článku 6 Druhého dodatkového protokolu k Úmluvě (ETS č. 182) ze 4. října 2004. TURECKO Výhrada a prohlášení učiněná při podpisu dne 23. října 1959 a potvrzená při uložení ratifikační listiny dne 24. června 1969 - originál francouzsky Výhrada Článek 5 Provedení dožádání o prohlídku či zajištění věci bude závislé na podmínkách stanovených v odstavci 1.a, b. a c. Prohlášení Článek 7 Doručení předvolání obviněné osobě, která je na území Turecké republiky, bude záviset na předání příslušným tureckým orgánům nejméně 40 dnů před dnem, kdy se má dostavit. UKRAJINA Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 11. března 1998 - originál anglicky a ukrajinsky Výhrady Článek 2 Ukrajina si vyhrazuje právo nevyhovět žádosti o pomoc, pokud a) jsou dobré důvody domnívat se, že jejím cílem je trestní stíhání, odsouzení či potrestání osoby z důvodu její rasy, barvy kůže, politického, náboženského či jiného přesvědčení, pohlaví, etnického či společenského původu, společenského postavení, místa pobytu, jazyka a jiných znaků; b) vyhovění žádosti je neslučitelné se zásadou „non bis in idem“ („za stejný trestný čin nebudou uloženy dva tresty“); c) žádost se týká trestného činu, který je na Ukrajině předmětem vyšetřování a justičního posuzování. Článek 5 Ukrajina vyhoví soudním rozhodnutím týkajícím se prohlídky a zajištění věci za podmínky předvídané v článku 5 odstavci 1 písmeni c. Prohlášení

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/B

strana 267

Článek 7 Předvolání obžalovaného, který je na území Ukrajiny, se zasílá orgánům, kterých se týká, nejméně 40 dnů před dnem, kdy se má dostavit k soudu. Článek 16 Žádosti a přiložené dokumenty se na Ukrajinu zasílají spolu s překladem do ukrajinštiny nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy, pokud nejsou v těchto jazycích sepsány. Článek 24 Pro účely Úmluvy jsou „justičními orgány“ Ukrajiny obecné soudy, prokurátoři všech stupňů a orgány přípravného vyšetřování. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce ze dne 31. ledna 2000, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. února 2000 - originál francouzsky Článek 15 Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny (v případě žádostí soudů) a Generální prokuratura Ukrajiny (v případě dožádání orgánů přípravného vyšetřování) jsou orgány uvedenými v článku 15 odstavci 1 Úmluvy.

strana 268

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

částka 5

Příloha č. 8/C

EVROPSKÁ ÚMLUVA O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH (ŠTRASBURK, 20. DUBNA 1959; Č. 550/1992 SB.) VE ZNĚNÍ DODATKOVÉHO PROTOKOLU K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH (ŠTRASBURK, 17. BŘEZNA 1978; Č. 31/1997 SB.) A DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH (ŠTRASBURK, 8. LISTOPADU 2001; Č. 48/2006 SB. M. S.) Důležité upozornění: Při používání ustanovení Evropské úmluvy o vydávání, která byla v následujícím textu změněna či doplněna jako ustanovení vyplývající z dodatkových protokolů, je nezbytné nejprve zjistit, zda dožadující i dožádaný stát ratifikovaly příslušný dodatkový protokol. Seznamy smluvních stran Evropské úmluvy o vydávání a jejích dodatkových protokolů jsou obsaženy v přílohách č. 4/A, 5/A a 6/A. Dále je při používání všech ustanovení Evropské úmluvy o vydávání nebo jejích dodatkových protokolů nezbytné nejprve zjistit, zda dožadující nebo dožádaný stát učinily k Evropské úmluvě o vydávání a/nebo jejímu příslušnému dodatkovému protokolu nějakou výhradu či prohlášení. Seznamy výhrad a prohlášení k Evropské úmluvě o vydávání a jejím dodatkovým protokolům jsou obsaženy v přílohách č. 4/B, 5/B a 6/B.

Vlády, které podepsaly tuto Úmluvu, jsouce členy Rady Evropy, majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy; věříce, že přijetí společných pravidel v oblasti vzájemné pomoci v trestních věcech přispěje k dosažení tohoto cíle; majíce na zřeteli, že tato vzájemná pomoc souvisí s otázkou vydávání, která již byla předmětem úmluvy podepsané 13. prosince 1957; se dohodly na následujícím: Hlava I - Obecná ustanovení EVROPSKÁ ÚMLUVA:

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU:

Článek 1 Článek 1 1. Smluvní strany se zavazují poskytovat si v souladu s ustanoveními této Úmluvy co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, jejichž potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany. 2. Tato Úmluva se nevztahuje na zatčení, výkon rozsudku nebo na trestné činy vojenské, které nejsou trestné podle obecného trestního práva.

1. Strany se zavazují poskytovat si neprodleně v souladu s ustanoveními této Úmluvy co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, jejichž potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany. 2. Tato Úmluva se nevztahuje na zatčení, výkon rozsudku nebo na trestné činy vojenské, které nejsou trestné podle obecného trestního práva. 3. Vzájemná pomoc může být také poskytnuta v řízeních o činech, které jsou postihovány podle právního řádu dožádané nebo dožadující strany jako jakékoli porušení právního řádu stíhané správními orgány, jejichž rozhodnutí může být důvodem pro zahájení řízení před soudním orgánem, příslušným zejména v trestních věcech. 4. Vzájemná pomoc nebude odmítnuta jen z důvodu, že se týká činů, za které může být činěna odpovědnou v dožadující straně právnická osoba.

Z DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 3 Úmluva se bude rovněž vztahovat: (a) na předávání listin týkajících se výkonu trestu, vymáhání pokuty nebo zaplacení nákladů řízení; (b) na opatření týkající se podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odkladu výkonu trestu, podmíněného propuštění, odkladu začátku výkonu trestu nebo přerušení výkonu trestu.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

strana 269

Článek 2 Pomoc může být odmítnuta: (a) vztahuje-li se žádost na trestný čin, který dožádaná strana považuje za trestný čin politický nebo s takovým trestným činem souvisící nebo za trestný čin fiskální; (b) jestliže dožádaná strana má za to, že provedení dožádání by bylo zřejmě na úkor její svrchovanosti, bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiných základních zájmů jeho státu. Z DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 1 Smluvní strany nevyužívají práva uvedeného v článku 2 a) Úmluvy na odmítnutí právní pomoci pouze z důvodu, že se žádost vztahuje na trestný čin, který dožádaná strana považuje za trestný čin fiskální. Článek 2 1. V případě, že si některá smluvní strana vyhradila možnost podmínit provedení dožádání týkajícího se prohlídky nebo zajištění věci tím, že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný podle právního řádu jak dožadující, tak i dožádané strany, bude tato podmínka u fiskálních trestných činů splněna, je-li čin trestný podle právního řádu dožadující strany a odpovídá trestnému činu stejné povahy podle právního řádu strany dožádané. 2. Žádost nelze odmítnout z toho důvodu, že právní řád dožádané strany neukládá stejný druh daní nebo cel nebo neobsahuje daně, cla, poplatky nebo devizové předpisy stejného druhu jako právní řád dožadující strany. Hlava II - Dožádání Článek 3 1. Dožádaná strana provede způsobem upraveným v jejím právním řádu každé dožádání týkající se trestní věci, které ji zaslaly justiční orgány dožadující strany za účelem provedení důkazu nebo předání věcí, které mají být použity jako důkazy, spisů nebo listin. 2. Pokud si dožadující strana přeje, aby svědci nebo znalci byli vyslechnuti pod přísahou, musí o to výslovně požádat. Dožádaná strana vyhoví této žádosti, pokud to její právní řád nezakazuje. 3. Dožádaná strana může předávat ověřené kopie nebo ověřené fotokopie vyžádaných spisů a listin, pokud dožadující strana výslovně nepožádá o předání originálů. V takovém případě se dožádaná strana vynasnaží vyhovět žádosti.

Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 8 - Řízení Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 3 Úmluvy, jestliže žádosti vyžadují splnění určitých formalit nebo postupů, které ukládá právní řád dožadující strany, i když takováto formalita nebo postup nejsou známy v dožádané straně, musí tato strana vyhovět takové žádosti, pokud to není v rozporu s jejími základními právními zásadami, s výjimkou případů, stanovíli tento Protokol jinak.

EVROPSKÁ ÚMLUVA:

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU:

Článek 4 Článek 4 Dožádaná strana sdělí, požádá-li o to výslovně dožadující strana, datum a místo, kde bude dožádání provedeno. Orgány a zúčastněné osoby mohou být přítomny, pokud s tím dožádaná strana souhlasí.

1. Dožádaná strana sdělí, požádá-li o to výslovně dožadující strana, datum a místo, kde bude dožádání provedeno. Orgány a zúčastněné osoby mohou být přítomny, pokud s tím dožádaná strana souhlasí. 2. Žádosti týkající se přítomnosti těchto orgánů nebo zúčastněných osob by neměly být zamítnuty, jestliže jejich přítomnost přispěje k tomu, aby vyřízení žádosti co nejlépe odpovídalo potřebám dožadující strany, a tím umožnilo vyhnout se doplňujícím žádostem o pomoc.

Článek 5 1. Kterákoli smluvní strana může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo provést dožádání týkající se prohlídky nebo zajištění věci závislým na jedné nebo více z následujících podmínek:

strana 270

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

částka 5

(a) trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný podle právního řádu jak dožadující tak i dožádané strany; (b) trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestným činem podléhajícím vydání v dožádaném státu; (c) provedení dožádání je v souladu s právním řádem dožádané strany. 2. Pokud smluvní strana učiní prohlášení podle odst. 1 tohoto článku, může kterákoliv jiná strana použít vzájemnosti. Článek 6 1. Dožádaná strana může odložit předání vyžádaných věcí, spisů a listin, pokud uvedené věci, spisy nebo listiny potřebuje pro probíhající trestní řízení. 2.Věci a originály spisů a listin, které byly v rámci dožádání předány, budou vráceny dožadující stranou straně dožádané, jakmile to bude možné, pokud se dožadující strana vrácení nevzdá. Hlava III - Doručování písemností a soudních rozhodnutí - účast svědků, znalců a stíhaných osob Článek 7 1. Dožádaná strana zajistí doručení písemností a soudních rozhodnutí, které jí za tímto účelem byly předány dožadující stranou. Doručení může být provedeno prostým zasláním písemností nebo rozhodnutí osobě, které má být doručeno. Pokud to dožadující strana výslovně žádá, doručení bude provedeno dožádanou stranou způsobem, který je pro doručování obdobných dokumentů předepsán jejím právním řádem, nebo zvláštním způsobem, který je s tímto právním řádem slučitelný. 2. Důkazem o doručení bude datovaná doručenka podepsaná osobou, které byla zásilka určena, nebo potvrzení dožádané strany, že doručení bylo provedeno, s uvedením způsobu a data doručení. První nebo druhý doklad bude ihned zaslán dožadující straně. Pokud dožadující strana o to požádá, potvrdí dožádaná strana, zda doručení bylo provedeno podle právního řádu dožádané strany. Pokud doručení nemůže být provedeno, uvědomí dožádaná strana ihned dožadující stranu o důvodech. 3. Kterákoli smluvní strana může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy žádat, aby doručení předvolání obviněným osobám, které se nacházejí na jejím území, bylo předáno jejich úřadům určitou dobu před datem, kdy se mají dostavit. Tato doba bude stanovena v uvedeném prohlášení; nesmí překročit 50 dnů. Tato doba bude vzata v úvahu při stanovení data předvolání a při jeho předání.

Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 15 - Jazyk procesních dokumentů a soudních rozhodnutí, která je třeba doručit 1. Ustanovení tohoto článku se použijí na všechny žádosti o doručení podle článku 7 Úmluvy nebo podle článku 3 jejího Dodatkového protokolu. 2. Procesní dokumenty a soudní rozhodnutí budou ve všech případech předávány v jazyce nebo jazycích, ve kterých byly vyhotoveny. 3. Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 16 Úmluvy, jestliže je orgánu, který dokumenty vyhotovil, známo nebo má důvody se domnívat, že adresát rozumí pouze jinému jazyku, musí být k dokumentům nebo alespoň k jejich nejdůležitějším částem přiložen překlad do tohoto jiného jazyka. 4. Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 16 Úmluvy, musí být pro potřeby orgánů dožádané strany připojeno k procesním dokumentům a soudním rozhodnutím krátké shrnutí obsahu, které bude přeloženo do jazyka nebo jednoho z jazyků této strany. Článek 16 - Doručování poštou 1. Příslušné justiční orgány strany mohou zasílat procesní dokumenty a soudní rozhodnutí přímo poštou osobám, které se nacházejí na území jiné strany. 2. K procesním dokumentům a soudním rozhodnutím bude přiloženo sdělení, ve kterém bude uvedeno, že adresát může získat informace o svých právech a povinnostech ohledně doručení dokumentů od orgánu uvedeného ve sdělení. Na toto sdělení se vztahují ustanovení odstavce 3 článku 15 tohoto Protokolu. 3. Ustanovení článků 8, 9 a 12 Úmluvy se užijí přiměřeně na doručení poštou. 4. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 článku 15 tohoto Protokolu se také užijí na doručení poštou.

Článek 8 Svědek nebo znalec, který se nedostaví na předvolání, o jehož doručení bylo požádáno, nebude podroben žádné sankci nebo omezení, i když předvolání obsahuje pohrůžku takového potrestání, pokud následně o vlastní vůli nevstoupí na území dožadující strany a není tam znovu řádně předvolán.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

strana 271

Článek 9 Náhrady, včetně výloh na cestu a pobyt, které mají být hrazeny svědkovi nebo znalci dožadující stranou, budou počítány od místa jejich bydliště a jejich výše bude stanovena tak, aby byla nejméně taková, jaká je poskytována dle platných předpisů země, kde má být proveden výslech. Článek 10 1. Pokud dožadující strana považuje osobní účast svědka nebo znalce při výslechu před svými justičními orgány za zvlášť důležitou, uvede to v žádosti o doručení předvolání. Dožádaná strana v takovém případě požádá svědka nebo znalce, aby se dostavil. Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu o odpovědi svědka nebo znalce. 2. V případě uvedeném v odstavci 1 tohoto článku bude v dožádání o předvolání uvedeno, jaké náhrady budou přibližně poskytnuty a jaké cestovní a stravovací výdaje budou hrazeny. 3. Na zvláštní žádost může dožádaná strana poskytnout svědkovi nebo znalci zálohu. Výše zálohy bude uvedena na předvolání a bude uhrazena dožadující stranou. EVROPSKÁ ÚMLUVA:

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU:

Článek 11 Článek 11 1. Osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jejíž osobní účast jako svědka nebo pro účely konfrontace je vyžádána dožadující stranou, bude dočasně předána na území, kde má být proveden výslech, za podmínky, že bude vrácena ve lhůtě stanovené dožádanou stranou a za podmínek uvedených v ustanoveních článku 12, pokud jsou použitelné.

1. Osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jejíž osobní účast při vyšetřování s výjimkou jejího postavení před soud za účelem odsouzení je vyžádána dožadující stranou, bude dočasně předána na její území za podmínky, že bude vrácena ve lhůtě stanovené dožádanou stranou a za podmínek uvedených v ustanovení článku 12 Úmluvy, pokud jsou použitelné.

Předání může být odmítnuto, pokud: Předání může být odmítnuto, pokud: (a) osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit; (b) je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané smluvní strany; (c) by předání mohlo prodloužit její vazbu nebo trest, nebo (d) jsou jiné důvody převažující nad jejím předáním na území dožadující strany. 2. V případech, které jsou uvedeny v předchozím odstavci a za podmínek ustanovení článku 2 bude povolen průvoz osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území třetího státu, který je stranou této Úmluvy, na žádost, ke které budou připojeny všechny potřebné doklady a která bude zaslána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti strany, přes jejíž území je průvoz žádán. Smluvní strana může odmítnout povolení průvozu svých občanů. 3. Předaná osoba zůstane ve vazbě na území dožadující strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, kde je žádáno o průvoz, pokud strana, u které se žádá o předání, nepožádá o její propuštění.

(a) osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit, (b) je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané strany, (c) by předání mohlo prodloužit její vazbu nebo výkon trestu, nebo (d) jsou jiné důvody převažující nad jejím předáním na území dožadující strany. 2. Za podmínek ustanovení článku 2 této Úmluvy, v případě, který je uveden v odstavci 1, bude průvoz osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území třetí strany povolen na žádost, ke které budou připojeny všechny potřebné doklady a která bude zaslána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti strany, přes jejíž území je průvoz žádán. Tato strana může odmítnout povolení průvozu svých občanů. 3. Předaná osoba zůstane ve vazbě na území dožadující strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, kde je žádáno o průvoz, pokud strana, u které se žádá o předání, nepožádá o její propuštění.

strana 272

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

částka 5

Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 13 - Dočasné předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na území dožádané smluvní strany 1. Dojde-li k dohodě mezi příslušnými orgány dotčených smluvních stran, smluvní strana, která požádala o vyšetřovací úkon, pro nějž je nezbytná přítomnost osoby, která se nachází ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na jejím vlastním území, může dočasně předat tuto osobu na území strany, kde má vyšetřování proběhnout. 2. Dohoda musí upravovat podmínky dočasného předání této osoby a datum, ke kterému je tuto osobu nutno vrátit na území dožadující strany. 3. Jestliže je vyžadován souhlas dotčené osoby s předáním, bude neprodleně předloženo dožádané straně prohlášení o souhlasu nebo jeho kopie. 4. Předaná osoba bude zbavena svobody i na území dožádané strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, přes jejíž území se převoz požaduje, s výjimkou případů, kdy strana, odkud byla osoba předána, požádá o její propuštění. 5. Doba, po kterou bude osoba zbavena svobody na území dožádané strany, se započítá do doby zbavení svobody, kterou dotčená osoba musí nebo bude muset strpět na území dožadující strany. 6. Ustanovení článku 11 odstavce 2 a článku 12 Úmluvy se užijí přiměřeně. 7. Kterýkoli smluvní stát může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že pro to, aby mohlo dojít k dohodě podle odstavce 1 tohoto článku, bude požadován souhlas podle odstavce 3 tohoto článku nebo že bude takový souhlas požadován za určitých podmínek stanovených v prohlášení. Článek 14 - Osobní přítomnost odsouzených předaných osob Ustanovení článků 11 a 12 Úmluvy se užijí přiměřeně i na osoby, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody na území dožádané strany na základě toho, že byly předány k výkonu trestu odnětí svobody uloženého na území dožadující strany, v případech, kdy je jejich osobní přítomnost za účelem přezkoumání rozsudku požadována dožadující stranou. Článek 12 1. Svědek nebo znalec, ať je jeho státní občanství jakékoliv, který se dostavil na předvolání před justiční orgány dožadující strany, nebude trestně stíhán ani zadržen nebo jinak omezen na osobní svobodě na území dožadující strany v souvislosti s činy spáchanými nebo rozsudky vynesenými před tím, než on opustil území dožádané strany. 2. Osoba, ať je její státní občanství jakékoliv, která byla předvolána před justiční orgány dožadující strany, aby se odpovídala za činy, které jsou předmětem řízení proti ní, nebude trestně stíhána ani zadržena nebo jinak omezena na osobní svobodě v souvislosti s činy spáchanými nebo rozsudky vynesenými před opuštěním území dožádané strany, které nejsou uvedeny v předvolání. 3. Imunita uvedená v tomto článku přestane platit v případě, že svědek nebo znalec nebo stíhaná osoba měla možnost opustit území 15 po sobě jdoucích dní ode dne, kdy jejich přítomnost již nebyla vyžadována, ale bez ohledu na to zůstala na tomto území, nebo se tam po odjezdu vrátila.

Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 9 - Výslech prostřednictvím video konference 1. Jestliže osoba, která se nachází na území jedné strany, musí být justičními orgány druhé strany vyslechnuta jako svědek nebo znalec, může tato strana, jestliže není žádoucí nebo možné, aby tato osoba byla vyslechnuta nebo se dostavila na její území osobně, požádat, aby byl tento výslech proveden prostřednictvím video konference podle ustanovení odstavců 2 až 7. 2. Dožádaná strana bude souhlasit s provedením výslechu prostřednictvím video konference, pokud to není v rozporu s jejími základními právními zásadami a za podmínky, že má technické prostředky pro provedení tohoto výslechu. Jestliže nemá dožádaná strana přístup k technickým prostředkům pro provedení video konference, je možné, aby po vzájemné dohodě tyto prostředky poskytla dožadující strana. 3. Žádosti o provedení výslechu prostřednictvím video konference musí kromě informací podle článku 14 Úmluvy obsahovat důvody, proč není žádoucí nebo možné, aby svědek nebo znalec byl přítomen osobně, označení justičního orgánu a jména osob, které výslech provedou. 4. Justiční orgán dožádané strany předvolá dotyčnou osobu, aby se dostavila k výslechu způsobem upraveným v jejím právním řádu. 5. Výslech prostřednictvím video konference se řídí následujícími pravidly:

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

strana 273

(a) výslech musí být prováděn za přítomnosti justičního orgánu dožádané strany a v případě potřeby i za pomoci tlumočníka; tento orgán bude odpovědný za zjištění totožnosti vyslýchané osoby a za dodržování základních právních zásad dožádané strany. Jestliže má justiční orgán dožádané strany za to, že během výslechu došlo k porušení základních právních zásad dožádané strany, musí neprodleně přijmout nezbytná opatření, aby zajistil, že výslech bude dále pokračovat v souladu s těmito zásadami, (b) v případě potřeby se mohou příslušné orgány dožadující a dožádané strany dohodnout na přijetí opatření týkajících se ochrany osoby, která má být vyslechnuta, (c) výslech je prováděn přímo justičním orgánem dožadující strany, nebo pod jeho vedením, v souladu s jejím právním řádem, (d) na žádost dožadující strany nebo osoby, která má být vyslechnuta, zajistí dožádaná strana, aby tato osoba měla k dispozici tlumočníka, pokud je to nutné, (e) osoba, která má být vyslechnuta, se může dovolávat práva nevypovídat, které je jí dáno zákonem dožádané nebo dožadující strany. 6. Aniž by bylo dotčeno provádění jakýchkoliv opatření, přijatých za účelem ochrany osob, vypracuje justiční orgán dožádané strany po skončení výslechu zápis, který bude obsahovat datum a místo konání výslechu, totožnost vyslechnuté osoby, totožnost a funkce všech ostatních osob dožádané strany, které se zúčastnily výslechu, přísahy, které byly složeny, a technické podmínky, za kterých se výslech uskutečnil. Tento dokument zašle příslušný orgán dožádané strany příslušnému orgánu dožadující strany. 7. Strany musí přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby v případě, že jsou vyslýcháni svědci nebo znalci na jejich území v souladu s tímto článkem a tito odmítají vypovídat a přitom mají povinnost vypovídat, nebo nevypovídají podle pravdy, byl užit právní řád této strany stejným způsobem, jako kdyby se výslech konal v rámci vnitrostátního řízení. 8. Strany mohou taktéž použít podle svého uvážení ustanovení tohoto článku v případě, že je to vhodné a se souhlasem svých příslušných justičních orgánů, na výslech prostřednictvím video konference osoby trestně stíhané nebo podezřelé. V takovém případě podléhá rozhodnutí o konání video konference a o způsobu, jakým bude provedena, dohodě mezi dotčenými stranami a musí být v souladu s jejich vnitrostátními právními řády a příslušnými mezinárodními dokumenty. Výslech osoby trestně stíhané nebo podezřelé se provede pouze s jejím souhlasem. 9. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že nebude využívat možnosti uvedené v odstavci 8 tohoto článku, používat ustanovení tohoto článku také na výslech prostřednictvím video konference osoby trestně stíhané nebo podezřelé. Článek 10 - Výslech prostřednictvím telefonní konference 1. Jestliže osoba, která se nachází na území jedné strany, musí být justičními orgány druhé strany vyslechnuta jako svědek nebo znalec, může tato strana, jestliže jí to umožňuje její vnitrostátní právní řád, požádat první stranu, aby byl tento výslech proveden prostřednictvím telefonní konference podle ustanovení odstavců 2 až 6. 2. Výslech se může konat prostřednictvím telefonní konference, jen pokud svědek nebo znalec souhlasí, aby byl výslech takto proveden. 3. Dožádaná strana bude souhlasit s výslechem prostřednictvím telefonní konference, pokud to není v rozporu s jejími základními právními zásadami. 4. Žádost o provedení výslechu prostřednictvím telefonní konference musí obsahovat, kromě informací podle článku 14 Úmluvy, označení justičního orgánu a osob, které výslech provedou, jakož i údaj o tom, že svědek nebo znalec souhlasí s účastí na výslechu prostřednictvím telefonní konference. 5. Způsob provedení výslechu bude stanoven dohodou stran. Svým souhlasem se způsobem provedení se dožádaná strana zaváže, že: (a) oznámí svědkovi nebo znalci čas a místo konání výslechu, (b) zajistí zjištění totožnosti svědka nebo znalce, (c) prověří, že svědek nebo znalec souhlasí s výslechem prostřednictvím telefonní konference. 6. Dožádaná strana může svůj souhlas podmínit úplným nebo částečným splněním příslušných ustanovení článku 9 odstavců 5 a 7. Článek 12 - Navrácení věcí 1. Dožádaná strana může na žádost dožadující strany a aniž by byla dotčena práva třetích stran, které jsou v dobré víře, dát k dispozici dožadující straně předměty získané nezákonnými prostředky za účelem jejich navrácení jejich oprávněným vlastníkům. 2. Při užití článků 3 a 6 Úmluvy se může dožádaná strana vzdát navrácení předmětů buď před nebo po jejich předání dožadující straně, jestliže je tímto usnadněn návrat těchto předmětů jejich oprávněným vlastníkům. Práva třetích stran, které jsou v dobré víře, nejsou tímto dotčena. 3. Dojde-li ke vzdání se navrácení před předáním předmětů dožadující straně, nebude dožádaná strana uplatňovat vůči těmto předmětům žádná zástavní práva ani žádné jiné právní postihy podle daňových a celních zákonů.

strana 274

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

částka 5

4. Vzdání se upravené v odstavci 2 nijak neovlivní právo dožádané strany na výběr daní nebo poplatků od oprávněného vlastníka. Článek 17 - Přeshraniční sledování 1. Policisté jedné ze stran, kteří sledují ve své zemi v rámci trestního vyšetřování určitou osobu, která je podezřelá z účasti na trestném činu, pro který je možné žádat o vydání, nebo osobu, u které je možno důvodně předpokládat, že je může přivést ke zjištění totožnosti nebo místa pobytu výše zmíněné osoby, budou mít povoleno pokračovat ve sledování na území jiné strany, jestliže tato strana povolila sledování přes hranici na základě žádosti o pomoc, která už byla předtím předložena. Toto povolení může být podmíněno splněním určitých podmínek. Na žádost budou sledováním pověřeni policisté té strany, na jejímž území se sledování provádí. Žádost o pomoc uvedená v prvním pododstavci musí být zaslána orgánu určenému každou stranou, který bude příslušný udělit nebo předat požadované povolení. 2. V případech, kdy ze zvlášť naléhavých důvodů není možné požádat předem druhou stranu o udělení povolení, mohou policisté, kteří provádějí sledování v rámci trestního vyšetřování, pokračovat ve sledování osoby podezřelé ze spáchání činů uvedených v odstavci 6 za hranice za splnění následující podmínek: (a) o překročení hranice budou bez odkladu informovány orgány strany uvedené v odstavci 4, na jejímž území sledování pokračuje, (b) bez odkladu bude podána žádost o pomoc v souladu s odstavcem 1, kde budou uvedeny důvody, pro které došlo k překročení hranice bez předchozího povolení. Sledování bude ukončeno, jakmile strana, na jejímž území je sledování prováděno, o to požádá, a to na základě oznámení uvedeného pod písmenem a) nebo žádosti uvedené pod písmenem b), nebo jestliže povolení není získáno pět hodin po překročení hranice. 3. Sledování podle odstavců 1 a 2 je možné provádět jen za splnění těchto obecných podmínek: (a) Policisté, kteří provádějí sledování, musí respektovat ustanovení tohoto článku a právní řád strany, na jejímž území operují; musí uposlechnout pokyny místních odpovědných orgánů. (b) S výjimkou situací upravených v odstavci 2 musí být policisté během sledování vybaveni dokumentem, který potvrzuje, že povolení bylo vydáno. (c) Policisté provádějící sledování musí být kdykoliv schopni předložit důkaz, že jednají z úředního pověření. (d) Policisté provádějící sledování mohou být během sledování ozbrojeni svými služebními zbraněmi s výjimkou případů, kdy dožádaná strana výslovně rozhodne jinak; použití zbraní je zakázáno kromě případů zákonné sebeobrany. (e) Je zakázáno vstupovat do soukromých obydlí a do míst, která nejsou přístupná veřejnosti. (f) Policisté provádějící sledování nesmí sledovanou osobu zastavit a klást jí otázky ani ji zadržet. (g) O všech operacích musí být informovány orgány smluvní strany, na jejímž území byly tyto operace provedeny; policisté provádějící sledování mohou být požádáni, aby se dostavili osobně. (h) Orgány strany, ze které sledující policisté pocházejí, musí, na žádost orgánů strany, na jejímž území se sledování provádělo, být nápomocni při šetření, jež následuje po operaci, které se zúčastnili, včetně soudního řízení. 4. Strany musí při podpisu nebo při uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přistoupení, stanovit, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které orgány jmenuje pro účely odstavců 1 a 2 tohoto článku. Strana může následně, kdykoliv a stejným způsobem, změnit ustanovení svého prohlášení. 5. Strany mohou na dvoustranné úrovni rozšířit působnost tohoto článku a přijmout další opatření k provedení tohoto článku. 6. Sledování upravené v odstavci 2 je možné provádět jen pro některý z těchto trestných činů: - úkladná vražda, - vražda, - znásilnění, - žhářství, - padělání peněz, - ozbrojená loupež a podílnictví, - vydírání, - únos a braní rukojmí, - obchod s lidmi, - nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami, - porušení právních předpisů o zbraních a výbušninách, - použití výbušnin, - nedovolená přeprava jedovatého a nebezpečného odpadu, - pašování cizinců, - sexuální zneužívání dětí.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

strana 275

Článek 18 - Sledovaná zásilka 1. Všechny strany se zavazují, že zajistí, aby na žádost jiné strany mohly být povoleny na jejich území sledované zásilky v rámci trestního vyšetřování činů podléhajících vydání. 2. Rozhodnutí o provedení sledování zásilek bude přijato případ od případu příslušnými orgány dožádané strany v souladu s právním řádem této strany. 3. Sledování zásilek budou probíhat v souladu s postupy dožádané strany. Pravomoc jednat, řídit a kontrolovat operace náleží příslušným orgánům dožádané smluvní strany. 4. Strany stanoví při podpisu nebo při uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přistoupení, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které orgány jsou příslušnými orgány pro účely tohoto článku. Strany mohou následně kdykoliv a stejným způsobem změnit znění svého prohlášení. Článek 19 - Utajené vyšetřování 1. Dožadující a dožádaná strana se mohou dohodnout na pomoci při provádění vyšetřování trestných činů policisty, kteří jednají v utajení nebo pod falešnou totožností (utajené vyšetřování). 2. Příslušné orgány dožádané strany rozhodují případ od případu, zda vyhoví žádosti, přičemž musí brát náležitě v úvahu svůj právní řád a postupy. Strany se dohodnou při respektování jejich právních řádů a postupů na délce trvání utajeného vyšetřování, jeho podrobných podmínkách provádění a právním statutu dotyčných policistů v průběhu utajeného vyšetřování. 3. Utajené vyšetřování bude probíhat v souladu s právním řádem a postupy té strany, na jejímž území tajné vyšetřování probíhá. Dotčené strany spolu budou spolupracovat za účelem zajištění jeho přípravy a dohledu nad ním a za účelem přijetí opatření pro zajištění bezpečnosti policistů, kteří jednají v utajení nebo pod falešnou totožností. 4. Strany stanoví při podpisu nebo při uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přistoupení, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které orgány jsou orgány příslušnými pro účely odstavce 2 tohoto článku. Strany mohou následně kdykoliv a stejným způsobem změnit znění svého prohlášení. Článek 20 - Společné vyšetřovací týmy 1. Na základě vzájemné dohody mohou příslušné orgány nejméně dvou stran vytvořit společný vyšetřovací tým za účelem provedení trestního vyšetřování v jedné nebo více stranách, které tento tým vytvořily, jenž bude mít přesně stanovený cíl a bude vytvořen na vymezenou dobu, která může být na základě vzájemného souhlasu prodloužena. Složení týmu bude stanoveno v dohodě. Společný vyšetřovací tým může být vytvořen zejména v těchto případech: (a) v rámci vyšetřování trestných činů prováděného jednou stranou je nutné provést obtížná a náročná šetření týkající se také ostatních stran, (b) několik stran provádí vyšetřování trestných činů, u kterých okolnosti jednotlivých případů vyžadují koordinovanou a sladěnou akci ve všech dotčených stranách. Žádost o ustavení společného vyšetřovacího týmu může předložit kterákoliv z dotčených stran. Tým bude ustaven v té straně, kde by vyšetřování mělo probíhat. 2. Kromě informací uvedených v příslušných ustanoveních článku 14 Úmluvy musí žádosti o ustavení společného vyšetřovacího týmu obsahovat návrhy na jeho složení. 3. Společný vyšetřovací tým bude operovat na území stran, které tým ustavily, za těchto obecných podmínek: (a) vedoucím týmu bude zástupce příslušného orgánu činného v trestním řízení ze strany, na jejímž území tým operuje. Vedoucí týmu bude jednat v rámci své pravomoci stanovené právním řádem této strany, (b) tým bude provádět své operace v souladu s právním řádem strany, na jejímž území operuje. Členové týmu a členové do týmu dočasně přeložení budou provádět své úkoly pod vedením osoby uvedené pod písmenem a), s přihlédnutím k podmínkám stanoveným jejich vlastními orgány v dohodě o ustavení týmu, (c) strana, kde tým operuje, musí učinit nezbytná organizační opatření, aby mu to umožnila. 4. V tomto článku jsou členové společného vyšetřovacího týmu ze strany, na jejímž území tým operuje, označeni jako „členové“, zatímco členové z jiných stran, než je strana, na jejímž území tým operuje, jsou označeni jako „dočasně přeložení členové“. 5. Dočasně přeložení členové společného vyšetřovacího týmu mají právo být přítomni při provádění vyšetřovacích akcí na území strany, kde se provádějí operace. Vedoucí týmu však může, ze zvláštních důvodů, v souladu s právním řádem strany, kde tým operuje, rozhodnout jinak. 6. Dočasně přeložení členové společného vyšetřovacího týmu mohou, v souladu s právním řádem strany, kde tým operuje, být vedoucím týmu pověřeni úkolem provádět některé vyšetřovací úkony, jestliže to bylo schváleno příslušnými orgány strany, kde probíhají operace, a strany, která členy dočasně přeložila. 7. Jestliže společný vyšetřovací tým potřebuje, aby byly provedeny vyšetřovací úkony v jedné ze stran, které ustavily tým, mohou členové dočasně přeložení touto stranou požádat své vlastní příslušné orgány, aby provedly tyto úkony. Tyto úkony budou v této straně posuzovány podle podmínek, které by byly brány v úvahu, kdyby byly požadovány při vnitrostátním vyšetřování.

strana 276

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

částka 5

8. Jestliže společný vyšetřovací tým potřebuje pomoc od jiné strany, než jsou strany, které ustavily tým, nebo od třetího státu, mohou příslušné orgány státu, kde probíhají operace, požádat o pomoc příslušné orgány druhého dotčeného státu v souladu s příslušnými smlouvami a dohodami. 9. Dočasně přeložený člen společného vyšetřovacího týmu může, v souladu s právním řádem své země a v rámci své pravomoci, poskytovat týmu informace, které jsou k disposici straně, která ho dočasně přeložila, a které jsou pro účely trestního vyšetřování, jež tým provádí. 10. Informace, které získá zákonným způsobem člen nebo dočasně přeložený člen v době, kdy byl součástí společného vyšetřovacího týmu, a které by nebylo možné získat jiným způsobem příslušnými orgány stran, je možno využít pro následující účely: (a) pro účely, pro které byl tým ustaven, (b) pod podmínkou předchozího souhlasu strany, kde byly informace získány, pro odhalování, vyšetřování a stíhání jiných trestných činů. Takový souhlas může být odmítnut jen v případech, kdy by takové využití ohrozilo trestní vyšetřování v dotčené straně nebo kdy by v tomto případě mohla tato strana odmítnout vzájemnou pomoc, (c) pro zamezení bezprostředního a závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a aniž by bylo dotčeno ustanovení písmene b), jestliže následně dojde k zahájení trestního vyšetřování, (d) pro jiné účely, jestliže je toto dohodnuto mezi stranami, které ustavily tým. 11. Tímto článkem nebudou dotčena žádná existující ustanovení nebo dohody o ustavení nebo operacích společných vyšetřovacích týmů. 12. Jestliže to dovolí právní řády dotčených stran nebo ustanovení kteréhokoliv právního nástroje použitelného mezi nimi, je možné se dohodnout, aby se činnosti týmu účastnily jiné osoby než zástupci příslušných orgánů stran, které ustavily společný vyšetřovací tým. Práva, která mají členové nebo dočasně přeložení členové týmu na základě tohoto článku, se na tyto osoby vztahovat nebudou, kromě případů, kdy dohoda výslovně stanoví jinak. Článek 21 - Trestní odpovědnost úředních osob Při operacích zmíněných v článcích 17, 18, 19 a 20, kromě případů, kdy se dotčené strany dohodnou jinak, budou úřední osoby z jiné strany než strany, kde probíhají operace, považovány za úřední osoby strany, kde probíhají operace, pokud jde o trestné činy spáchané proti nim nebo jimi spáchané. Článek 22 - Občanskoprávní odpovědnost úředních osob 1. Jestliže úřední osoby jedné strany operují, v souladu s články 17, 18, 19 a 20, na území jiné strany, bude prvně zmíněná strana odpovědná za všechny škody jimi způsobené během těchto operací v souladu se zákony té strany, na jejímž území operují. 2. Strana, na jejímž území vznikly škody uvedené v odstavci 1, zajistí náhradu těchto škod za podmínek platných pro škody způsobené jejími vlastními úředními osobami. 3. Strana, jejíž úřední osoby způsobily škodu jakékoliv osobě na území jiné strany, plně uhradí této jiné straně všechny částky, které ona zaplatila poškozeným nebo osobám oprávněným jejich jménem. 4. Aniž by byl dotčen výkon práv vůči třetím stranám a s výjimkou odstavce 3, žádná ze stran v případě upraveném v odstavci 1 nebude žádat jinou stranu o náhradu škod, které utrpěla. 5. Ustanovení tohoto článku se použijí za předpokladu, že se strany nedohodly jinak. Článek 23 - Ochrana svědků Jestliže některá ze stran požádá o pomoc podle Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů pro svědka, který může být vystaven zastrašování nebo který potřebuje ochranu, vyvine dožadující a dožádaná strana snahu, aby se dohodly na opatřeních na ochranu dotyčné osoby, a to v souladu se svými právními řády. Článek 24 - Předběžná opatření 1. Na žádost dožadující strany může dožádaná strana, v souladu se svým právním řádem, přijmout předběžná opatření za účelem zachování důkazů, udržení stávající situace nebo ochrany ohrožených zákonných zájmů. 2. Dožádaná strana může žádosti vyhovět částečně nebo za splnění určitých podmínek, zejména časového omezení.

Hlava IV - Rejstříky trestů Článek 13 1. Dožádaná strana zašle opisy a informace z rejstříku trestů, vyžádané od ní justičními orgány smluvní strany, které jsou potřebné v trestní věci, ve stejném rozsahu, v jakém jej může poskytnout vlastním justičním orgánům v obdobných případech. 2. Ve všech jiných případech než těch, které jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, žádost bude vyřízena v souladu s podmínkami stanovenými v právním řádu, předpisech nebo praxi dožádané strany.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

strana 277

Hlava V - Řízení Článek 14 1. Žádosti o vzájemnou pomoc budou obsahovat: (a) označení orgánu, který žádost podává; (b) předmět a důvod žádosti; (c) je-li to možné, údaje o osobě, které se žádost týká, a o jejím státním občanství; (d) je-li to nutné, jméno a adresu osoby, které má být něco doručeno. 2. Dožádání uvedená v článcích 3, 4 a 5 budou navíc obsahovat právní kvalifikaci a stručný popis skutkového stavu.

EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 15 1.Dožádání uvedená v článcích 3, 4 a 5 stejně jako žádosti uvedené v čl. 11 budou zaslány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 2. V naléhavých případech může být dožádání zasláno přímo justičními orgány dožadující strany justičním orgánům dožádané strany. Vyřízení spolu s příslušnými doklady bude zasláno způsobem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku. 3. Žádosti uvedené v článku 13, odst. 1 mohou být zaslány přímo příslušnými justičními orgány příslušným úřadům dožádané strany. Vyřízení může být zasláno přímo těmito úřady. Žádosti uvedené v čl. 13, odst. 2 budou zasílány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany. 4. Jiné žádosti o vzájemnou pomoc než ty, které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 3 tohoto článku, zvláště žádosti o šetření, které předchází trestnímu stíhání si mohou zasílat přímo justiční orgány. 5. V těch případech, kdy je dovolen přímý styk podle této Úmluvy, může být uskutečňován prostřednictvím Mezinárodní organizace trestní policie (INTERPOL). 6. Smluvní strana může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy oznámit, že některé nebo všechny žádosti o pomoc jí musí být zasílány jiným způsobem, než jak je uvedeno v tomto článku, nebo požádat, aby v případech uvedených v odstavci 2 tohoto článku byla kopie dožádání zaslána současně jejímu ministerstvu spravedlnosti. 7. Ustanovení tohoto článku se nedotýká dvoustranných dohod nebo ujednání, která platí mezi smluvními stranami a stanoví přímé zasílání žádostí o pomoc mezi jejich úřady.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 15 1. Žádosti o vzájemnou pomoc a informace bez žádosti budou zaslány v písemné formě ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. Mohou však být také zaslány přímo justičními orgány dožadující strany justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 2. Žádosti uvedené v článku 11 této Úmluvy stejně tak jako žádosti uvedené v článku 13 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě budou vždy zaslány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 3. Žádosti o vzájemnou pomoc, které se týkají řízení stanovených v odstavci 3 článku 1 této Úmluvy mohou být podle okolností případu také zaslány přímo správními nebo justičními orgány dožadující strany správním nebo justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 4. Žádosti o vzájemnou pomoc uvedené v článcích 18 a 19 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zaslány přímo příslušnými orgány dožadující strany příslušným orgánům dožádané strany. 5. Žádosti uvedené v odstavci 1 článku 13 této Úmluvy mohou být zaslány přímo příslušnými justičními orgány příslušným úřadům dožádané strany a vyřízení může být zasláno přímo těmito úřady. Žádosti upravené v odstavci 2 článku 13 této Úmluvy budou zasílány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany. 6. Žádosti o zaslání kopií rozsudků a opatření ve smyslu článku 4 Dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zasílány přímo příslušným orgánům. Smluvní strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, určit orgány, které považuje za příslušné orgány pro účely tohoto odstavce. 7. V naléhavých případech, kdy je dovolen přímý styk podle této Úmluvy, může být uskutečňován prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol). 8. Smluvní strana si může kdykoliv prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo podmínit vyřízení všech nebo některých žádostí o pomoc splněním jedné nebo více následujících podmínek:

strana 278

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

částka 5

(a) kopie dožádání musí být zaslána ústřednímu orgánu určenému v prohlášení, (b) žádosti, kromě žádostí naléhavých, musí být zasílány ústřednímu orgánu určenému v prohlášení, (c) v případě přímého zaslání z důvodů naléhavosti bude zároveň zaslána kopie ministerstvu spravedlnosti, (d) některé nebo všechny žádosti o pomoc jí musí být zasílány jiným způsobem, než jak je uvedeno v tomto článku. 9. Žádosti o pomoc a veškerá další sdělení na základě této Úmluvy nebo jejích Protokolů mohou být zasílána prostřednictvím elektronických a jiných telekomunikačních prostředků, za podmínky, že dožadující strana je kdykoliv na žádost připravena předložit písemný záznam o jejím odeslání, jakož i její originál. Kterákoli strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, stanovit podmínky, za nichž je připravena přijímat a vyřizovat žádosti, které obdrží elektronickými nebo jinými telekomunikačními prostředky. 10. Ustanovení tohoto článku se nedotýkají dvoustranných dohod nebo ujednání, která platí mezi smluvními stranami a stanoví přímé zasílání žádostí o pomoc mezi jejich úřady.

Článek 16 1. S výhradou ustanovení odstavce 2 tohoto článku překlady žádostí a přiložených dokladů nebudou požadovány. 2. Každá smluvní strana si může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo stanovit, aby žádosti a přiložené doklady jí byly zasílány s překlady do jejího jazyka nebo do některého oficiálního jazyka Rady Evropy nebo do jednoho z těchto jazyků, který je jí stanoven. Ostatní smluvní strany mohou použít vzájemnosti. 3. Tento článek se nedotýká ustanovení o překladech žádostí nebo přiložených dokladů, která jsou obsažena v dohodách a ujednáních, ať už v platných nebo těch, které budou sjednány mezi dvěma nebo více smluvními stranami. Článek 17 Důkazy nebo doklady, které budou předávány dle této Úmluvy, nevyžadují ověření. Článek 18 Pokud orgán, který dostane žádost o vzájemnou pomoc, není příslušný k jejímu vyřízení, předá žádost z moci úřední příslušnému orgánu svého státu a informuje o tom dožadující stranu přímo, jestliže mu žádost byla zaslána též přímo. Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 7 - Odložené vyřízení žádostí 1. Dožádaná strana může odložit vyřízení žádosti, jestliže by její vyřízení mohlo nepříznivě ovlivnit vyšetřování, trestní stíhání nebo jiné řízení vedené jejími orgány. 2. Před odmítnutím nebo odložením pomoci musí dožádaná strana, je-li to vhodné po konzultaci s dožadující stranou, zvážit, zda je možné žádosti vyhovět částečně nebo za splnění takových podmínek, které považuje za nezbytné. 3. Rozhodnutí o odložení vyřízení žádosti bude odůvodněno. Dožádaná strana bude také informovat dožadující stranu o důvodech, které vyřízení žádosti znemožňují nebo by ho mohly významně zpozdit. Článek 25 - Důvěrnost Dožadující strana může požadovat, aby dožádaná strana zachovala důvěrnost, pokud jde o existenci žádosti a její podstatu, kromě toho, co je nezbytné pro vyřízení žádosti. Jestliže nemůže dožádaná strana vyhovět požadavku zachování důvěrnosti, musí o tom urychleně informovat dožadující stranu. Článek 26 - Ochrana údajů 1. Osobní údaje, předané jednou stranou druhé jako výsledek vyřízení žádosti předložené ve smyslu Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, může strana, které byly údaje předány, využít jen: (a) pro účely řízení, na něž se vztahuje Úmluva nebo některý z jejích Protokolů, (b) pro jiná soudní a správní řízení, která mají přímý vztah k řízení uvedenému pod bodem a), (c) k zamezení bezprostředního a vážného ohrožení veřejné bezpečnosti.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

strana 279

2. Tyto údaje je však možno využít pro jakýkoliv jiný účel, jestliže k tomu dá předem souhlas strana, která údaje předala, nebo subjekt, kterého se údaje týkají. 3. Kterákoliv strana může odmítnout předat osobní údaje získané v důsledku vyřízení žádosti ve smyslu této Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, jestliže - jsou takové údaje chráněny jejím právním řádem a - strana, které by měly být údaje předány, není vázaná Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, otevřenou k podpisu ve Štrasburku dne 28. ledna 1981, kromě případů, kdy se tato strana zaváže, že umožní takovou ochranu údajů, jakou vyžaduje dříve zmíněná strana. 4. Kterákoliv strana, která předává osobní údaje získané jako výsledek vyřízení žádosti podle této Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, může požadovat od strany, které byly údaje předány, aby poskytla informace o využití těchto údajů. 5. Kterákoliv strana může, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, požadovat, aby v rámci řízení, pro které mohla odmítnout nebo omezit předání nebo využívání osobních údajů v souladu s ustanoveními Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, byly osobní údaje předané jiné straně využívány touto stranou pro účely uvedené v odstavci 1 pouze s jejím předchozím souhlasem.

Článek 19 Odmítnutí vzájemné pomoci bude odůvodněno. EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 20 S výhradou ustanovení článku 10, odst. 3 vyřízení žádosti o vzájemnou pomoc nezakládá nárok na náhradu výdajů kromě těch, které souvisí s přítomností znalců na území dožádané strany nebo předání osoby, která je ve vazbě, která je prováděna podle článku 11.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 20 1. Strany nebudou od sebe vzájemně požadovat náhradu výdajů vyplývajících z použití této Úmluvy nebo jejích Protokolů, kromě: (a) výdajů na účast znalců na území dožádané strany, (b) výdajů na předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, které je prováděno podle článku 13 nebo 14 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě nebo podle článku 11 této Úmluvy, (c) vysokých nebo mimořádných výdajů. 2. Náklady na zřízení video nebo telefonního spojení, náklady vztahující se k uskutečnění video nebo telefonního spojení v dožádané straně, odměna tlumočníkům, kterou tato strana poskytne, a náhrady vyplacené svědkům, jakož i jejich cestovné v dožádané straně budou této straně uhrazeny dožadující stranou, pokud se strany nedohodnou jinak. 3. Strany budou vzájemně konzultovat za účelem stanovení podmínek uhrazení výdajů, které by mohly být nárokovány podle odstavce 1 c) tohoto článku. 4. Ustanovení tohoto článku se nedotýká použití ustanovení článku 10 odstavec 3 této Úmluvy.

Hlava VI - Trestní oznámení Článek 21 1. Oznámení jedné smluvní strany, která mohou vést k trestnímu stíhání před soudy druhé smluvní strany, budou předávána mezi příslušnými ministerstvy spravedlnosti, pokud smluvní strany nevyužijí možnost, kterou jim dává článek 15 odst. 6. 2. Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu o všech opatřeních, která byla na základě takového oznámení uskutečněna, a zašle jí opis rozhodnutí, které bylo vydáno. 3. Na oznámení dle odstavce 1 tohoto článku budou použita ustanovení článku 16. Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 11 - Výměna informací bez žádosti 1. Aniž by byla dotčena jejich vlastní šetření a řízení, mohou příslušné orgány jedné strany bez předchozí žádosti zaslat příslušným orgánům druhé strany informace získané v rámci svého vlastního vyšetřování, jestliže mají za to, že sdělení těchto informací může napomoci přijímající straně v zahájení nebo provádění vyšetřování nebo řízení nebo že může vést k žádosti této strany uskutečněné podle Úmluvy nebo jejích Protokolů.

strana 280

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

částka 5

2. Strana poskytující informace může v souladu se svým právním řádem stanovit, za jakých podmínek může přijímající strana tyto informace použít. 3. Pro přijímající stranu jsou tyto podmínky závazné. 4. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že si vyhrazuje právo nebýt vázán podmínkami, které stanoví poskytující strana podle odstavce 2, ledaže by dostal předběžnou zprávu o charakteru informací, které mají být poskytnuty, a souhlasil by s jejich předáním. Hlava VII - Výměna informací z rejstříků trestů EVROPSKÁ ÚMLUVA:

VE ZNĚNÍ DODATKOVÉHO PROTOKOLU:

Článek 22

Článek 22

Každá smluvní strana bude informovat ostatní strany o všech odsouzeních a následných opatřeních týkajících se jejich státních občanů, která jsou uvedena v rejstříku trestů. Ministerstva spravedlnosti si budou navzájem zasílat tyto informace nejméně jednou ročně. V případech, kdy je příslušná osoba považována za státního občana dvou nebo více smluvních stran, bude informace poskytnuta každé z těchto stran, pokud tato osoba není státním občanem strany, na jejímž území byla odsouzena.

1. Každá smluvní strana bude informovat ostatní strany o všech odsouzeních a následných opatřeních týkajících se jejich státních občanů, která jsou uvedena v rejstříku trestů. Ministerstva spravedlnosti si budou navzájem zasílat tyto informace nejméně jednou ročně. V případech, kdy je příslušná osoba považována za státního občana dvou nebo více smluvních stran, bude informace poskytnuta každé z těchto stran, pokud tato osoba není státním občanem strany, na jejímž území byla odsouzena. 2. Dále každá smluvní strana, která předala výše uvedené informace, zašle příslušné straně na její písemnou žádost v jednotlivých případech kopie dotčených rozsudků a opatření, jakož i všechny další potřebné informace, které jí umožní posoudit, zda je nezbytné provést jakékoliv opatření na vlastním území. Tyto informace budou zasílány mezi ministerstvy spravedlnosti příslušných zemí.

Hlava VIII - Závěrečná ustanovení Článek 23 1. Smluvní strany mohou při podpisu této Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu učinit výhrady ke kterýmkoliv ustanovením této Úmluvy. 2. Každá smluvní strana, která učinila výhradu, ji odvolá, jakmile to okolnosti umožní. Toto odvolání bude sděleno generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 3. Smluvní strana, která učinila výhradu k některému ustanovení této Úmluvy, se nemůže dovolávat použití tohoto ustanovení jinou smluvní stranou v jiném rozsahu, než sama toto ustanovení přijala. EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 24 Smluvní strana může při podpisu Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu v prohlášení zaslaném generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určit, které orgány bude pro účely této Úmluvy považovat za justiční orgány.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 24 „Každý stát při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určí, které orgány bude pro účely této Úmluvy považovat za justiční orgány. Následně bude moci kdykoliv a stejným způsobem změnit znění tohoto prohlášení.“.

Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 27 - Správní orgány Strany mohou kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, určit, které orgány budou považovat za správní orgány pro účely článku 1 odstavec 3 Úmluvy.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

strana 281

Článek 25 1. Tato Úmluva bude platit pro metropolitní území smluvních stran. 2. Ve vztahu k Francii bude též platit pro Alžírsko a zámořské departmenty, ve vztahu k Itálii bude platit i pro to území Somálska, které je pod italskou správou. 3. Spolková republika Německo může rozšířit působnost této Úmluvy na „Land Berlin“ sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 4. Ve vztahu k Nizozemskému království Úmluva platí na jeho evropském území. Nizozemí může rozšířit působnost této Úmluvy sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy na Nizozemské Antily, Surinam a Nizozemskou Novou Guineu. 5. Přímým ujednáním mezi dvěma nebo více smluvními stranami při zachování podmínek, které budou v tomto ujednání dohodnuty, může být působnost této Úmluvy rozšířena i na jiná území některé ze smluvních stran, než ta, která jsou uvedena v odstavcích 1, 2, 3 a 4 tohoto článku, za jejichž zahraniční vztahy odpovídá příslušná smluvní strana. Článek 26 1. S výhradou ustanovení čl. 15, odst. 7 a čl. 16, odst. 3 tato Úmluva ve vztahu k státům, které jsou jí vázány, nahradí ustanovení všech smluv, dohod nebo dvoustranných ujednání upravujících mezi dvěma smluvními stranami poskytování vzájemné pomoci v trestních věcech. 2. Tato Úmluva se nedotýká závazků vyplývajících z jiných dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních úmluv, které obsahují nebo budou obsahovat články upravující speciální aspekty vzájemné pomoci v dané oblasti. 3. Smluvní strany mohou mezi sebou sjednávat dvoustranné nebo mnohostranné dohody o vzájemné pomoci v trestních věcech jen k doplnění ustanovení této Úmluvy nebo k usnadnění používání principů, které obsahuje. 4. V případech, kdy se mezi dvěma nebo více smluvními stranami na jejich území poskytuje vzájemná pomoc v trestních věcech na základě jednotných právních předpisů nebo na základě zvláštního systému vzájemného používání opatření o vzájemné pomoci na svých územích, budou moci tyto smluvní strany bez ohledu na ustanovení této Úmluvy upravovat své vzájemné vztahy v této oblasti výlučně podle těchto právních předpisů nebo systémů. Smluvní strany, které v souladu s tímto odstavcem vyloučí mezi sebou používání této Úmluvy, uvědomí generálního tajemníka Rady Evropy. Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 28 - Vztahy k jiným úmluvám Ustanovení tohoto Protokolu se nedotýkají podrobnějších ustanovení obsažených ve dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách uzavřených mezi stranami podle článku 26 odstavce 3 Úmluvy. Článek 27 1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 2. Úmluva vstoupí v platnost 90 dnů po uložení třetí ratifikační listiny. 3. Ve vztahu k stranám, které ji budou ratifikovat později, Úmluva vstoupí v platnost 90 dnů po uložení jejich ratifikačních listin. Článek 28 1. Výbor ministrů Rady Evropy může pozvat kterýkoli stát, který není členem Rady Evropy, aby k této Úmluvě přistoupil, za podmínky, že s rezolucí, která takové pozvání obsahuje, jednohlasně vysloví souhlas všichni členové Rady, kteří tuto Úmluvu ratifikovali. 2. Přístup bude proveden uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady. Účinnost nabude 90 dnů po uložení. Článek 29 Každá smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu v rozsahu, v jakém se jí týká, sdělením předaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Výpověď nabude účinnost šest měsíců po datu, kdy generální tajemník Rady takové sdělení obdrží. Článek 30 Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členy Rady a vlády států, které přistoupily k této Úmluvě, o: (a) státech, které Úmluvu podepsaly, a o uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu; (b) datu vstupu této Úmluvy v platnost; (c) sděleních přijatých podle ustanovení článku 5, odst. 1, článku 7, odst. 3, článku 15, odst. 6, článku 16, odst. 2, článku 24, článku 25, odst. 3 nebo článku 26, odst. 4; (d) výhradách učiněných podle článku 23, odst. 1;

strana 282

Instrukce č. 14, příloha č. 8/C

částka 5

(e) odvolání výhrad podle článku 23, odst. 2; (f) sděleních o výpovědi, přijatých podle článku 29, a o datu, kdy takové výpovědi nabyly účinnost. Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto Úmluvu. Dáno v Štrasburku dne 20. dubna 1959 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřený opis vládě každého nebo signatáře nebo státu, který Úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil.

částka 5

strana 283

Instrukce č. 14, příloha č. 9/A

Příloha č. 9/A

Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze 17. března 1978 (č. 31/1997 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN9) ke dni 1. dubna 2014 Členský stát Albánie Arménie Ázerbájdžán Černá Hora Česká republika Gruzie Chile Island Korea Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Norsko Rusko Srbsko Turecko Ukrajina

Datum vstupu v platnost 03/07/00 21/06/04 02/10/03 06/06/06 17/02/97 20/08/03 28/08/11 18/09/84 29/12/11 26/10/99 25/09/01 11/03/87 09/03/00 21/09/03 27/06/90 09/06/98

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 099

_____________________________________________________________________________ 9)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

Poznámky V V/P P V/P P P

strana 284

Instrukce č. 14, příloha č. 9/B

částka 5

Příloha č. 9/B

Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze 17. března 1978 (č. 31/1997 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ10) KE DNI 1. DUBNA 2014 (NEOFICIÁLNÍ PŘEKLAD) ARMÉNIE Výhrada obsažená v ratifikační listině uložené dne 23. března 2004 - originál anglicky Článek 8 V souladu s článkem 8 odstavcem 2 Protokolu Arménská republika prohlašuje, že: a) přijímajíc hlavu I Arménie nebude provádět dožádání o prohlídku a zajištění majetku; b) Arménie nepřijímá hlavu II. ÁZERBÁJDŽÁN Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 4. července 2003 - originál anglicky Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že nebude schopna zajistit dodržování ustanovení Protokolu na územích, okupovaných Arménskou republikou, a to až do doby jejich osvobození z této okupace (schématická mapa okupovaných území je přiložena). Článek 8 V souladu s článkem 8 odstavcem 2 Protokolu si Ázerbájdžánská republika vyhrazuje právo přijmout hlavu I pouze v souvislosti s jednáním, které je trestným činem podle trestního práva Ázerbájdžánské republiky, a nepřijmout hlavu II a III. ČESKÁ REPUBLIKA Prohlášení obsažené ve verbální nótě Stálé mise České republiky, která byla předána generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny dne 19. listopadu 1996 - originál anglicky Článek 8 V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních a článkem 8 jejího Dodatkového protokolu prohlašuji, že pro účely Úmluvy a jejího Dodatkového protokolu se následující považující za justiční orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, krajská a okresní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, krajské a okresní soudy a Městský soud v Praze. GRUZIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 22. května 2003 - originál anglicky Gruzie prohlašuje, že nemůže být volána k odpovědnosti za porušování ustanovení Dodatkového protokolu na území Abcházie a oblasti Jižní Osetie, a to až do obnovení její plné pravomoci na těchto územích. Článek 8 V souladu s článkem 8 odstavcem 2.a Protokolu Gruzie prohlašuje, že žádosti ve věci fiskálních trestných činů bude provádět v závislosti na podmínce, že trestný čin nebo za něj uložený trest jsou známy gruzínskému právnímu řádu; tímto si Gruzie vyhrazuje právo neprovádět ve věcech fiskálních trestných činů dožádání za účelem prohlídky či zajištění věci. V souvislosti s článkem 8 odstavcem 2 b Protokolu si Gruzie vyhrazuje právo nepřijmout závaznost ustanovení hlavy II. CHILE Prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 30. května 2011 - originál španělsky a anglicky Článek 3 Republika Chile prohlašuje, že pro účely článku 3 písmeno b) Protokolu mají být žádosti o vzájemnou pomoc adresovány Ministerstvu spravedlnosti Chile. _____________________________________________________________________________ 10)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 9/B

strana 285

KOREA Prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 29. září 2011 - originál anglicky Korejská republika prohlašuje, že pokud za trestný čin, pro který je žádána součinnost, lze podle právního řádu Korejské republiky uložit trest smrti a pokud trest smrti za takový zločin neukládá právní řád dožadující smluvní strany nebo pokud není trest smrti běžně vykonáván, Korejská republika poskytne ujištění, že trest smrti nebude vykonán ani v případě, že by jej uložil soud Korejské republiky.

strana 286

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 10/A

Příloha č. 10/A

Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 8. listopadu 2001 (č. 48/2006 Sb. m. s.) Seznam smluvních stran11) ke dni 1. dubna 2014 Smluvní strana Albánie Arménie Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Gruzie Chile Izrael Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Norsko Srbsko Švýcarsko Ukrajina

Datum vstupu v platnost 01/02/04 01/04/11 01/03/08 01/02/09 01/07/06 01/05/14 01/09/11 01/07/06 01/04/09

Poznámky

01/12/13 01/03/13 01/08/07 01/02/05 01/01/12

V/P V/P V/P P

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 182

_____________________________________________________________________________ 11)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

P P V/P P V/P V/P V/P V/P

V/P

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

strana 287

Příloha č. 10/B

Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 8. listopadu 2001 (č. 48/2006 Sb. m. s.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ12) KE DNI 1. DUBNA 2014 (NEOFICIÁLNÍ PŘEKLAD) ARMÉNIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 8. prosince 2010 - originál anglicky Článek 4 V souladu s článkem 4 odstavcem 8 Protokolu Arménská republika prohlašuje, že kopie žádostí o právní pomoc mají být současně předány Ministerstvu spravedlnosti Arménské republiky. Článek 6 V souladu s článkem 6 Protokolu Arménská republika prohlašuje, že za soudní orgány mají být pro účely této Úmluvy považovány: Ministerstvo spravedlnosti Arménské republiky Úřad generálního prokurátora Arménské republiky Oddělení soudnictví Arménské republiky Policie Arménské republiky Národní bezpečnostní služba Arménské republiky Kasační soud Arménské republiky Odvolací soud Arménské republiky Obecné a Zvláštní soudy první instance Arménské republiky Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 4 Protokolu Arménská republika prohlašuje, že pověřené orgány pro účely odstavců 1 a 2 článku 17 Protokolu jsou Policie Arménské republiky a Národní bezpečnostní služba Arménské republiky. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 4 Protokolu Arménská republika prohlašuje, že orgán příslušný pro účely zmíněného článku je Úřad generálního prokurátora Arménské republiky. Článek 19 V souladu s článkem 19 odstavcem 4 Protokolu Arménská republika prohlašuje, že orgány příslušné pro účely odst. 2 zmíněného článku jsou Úřad generálního prokurátora Arménské republiky, Policie Arménské republiky a Národní bezpečnostní služba Arménské republiky. Článek 26 V souladu s článkem 26 odstavcem 5 Protokolu Arménská republika prohlašuje, že bez jejího předchozího souhlasu osobní údaje - jejich předání nebo využití, které by mohlo být odmítnuto nebo omezeno v rámci odpovídajících procedur nemohou být využity pro účely odstavce 1 uvedeného článku. BOSNA A HERCEGOVINA Prohlášení obsažená ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí Bosny a Hercegoviny, která je připojena k ratifikační listině uložené dne 7. listopadu 2007 - originál anglicky Článek 4 V souladu s článkem 4 odstavcem 8 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že všechny žádosti a jiné písemné zprávy podle článku 4, odstavců 1 až 6 budou zasílány Ministerstvu spravedlnosti Bosny a Hercegoviny jako ústřednímu orgánu. ______________________________________________________________________________________________________ 12)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

strana 288

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

částka 5

V souladu s článkem 4 odstavcem 8 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že v případě přímého doručování naléhavých žádostí podle článku 4, odstavce 7 Druhého dodatkového protokolu bude kopie žádosti zároveň doručena Ministerstvu spravedlnosti Bosny a Hercegoviny. Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že okresní soudy a okresní státní zastupitelství Bosny a Hercegoviny jsou justičními orgány pro účely Úmluvy. Článek 13 V souladu s článkem 13 odstavcem 7 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že bude vyžadovat souhlas uvedený v odstavci 3 článku 13 ještě před dosažením dohody podle odstavce 1 uvedeného článku 13. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že: - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádosti a rozhodnutí podle článku 17 odstavce 1 Druhého dodatkového protokolu je: Státní zastupitelství Bosny a Hercegoviny Kraljice Jelene 88 71000 Sarajevo Tel: ++387 33 707 100 Fax: ++387 33 707 463 - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány zprávy podle článku 17 odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu je: Ministerstvo bezpečnosti Bosny a Hercegoviny Trg Bosne i Hercegovine Tel. ++387 33 213 623 Fax: ++387 33 213 628. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že: - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádosti a rozhodnutí podle článku 18 odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu je: Státní zastupitelství Bosny a Hercegoviny Kraljice Jelene 88 71000 Sarajevo Tel: ++387 33 707 100 Fax: ++387 33 707 463 - příslušným orgánem oprávněným jednat, řídit a kontrolovat operace podle článku 18 odstavce 3 Druhého dodatkového protokolu je: Ministerstvo bezpečnosti Bosny a Hercegoviny Trg Bosne i Hercegovine Tel. ++387 33 213 623 Fax: ++387 33 213 628. Článek 19 V souladu s článkem 19 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že: - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádosti a rozhodnutí podle článku 19 odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu je: Státní zastupitelství Bosny a Hercegoviny Kraljice Jelene 88 71000 Sarajevo Tel: ++387 33 707 100 Fax: ++387 33 707 463 - příslušným orgánem oprávněným provádět právní pomoc podle článku 19 Druhého dodatkového protokolu je: Ministerstvo bezpečnosti Bosny a Hercegoviny Trg Bosne i Hercegovine Tel. ++387 33 213 623 Fax: ++387 33 213 628. ČERNÁ HORA Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 20. října 2008 - originál francouzsky Výhrada

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

strana 289

Článek 16 V souladu se článkem 33 Druhého dodatkového protokolu Černá Hora prohlašuje, že nebude aplikovat ustanovení článku 16 Protokolu. Prohlášení Článek 6 Podle článku 6 Druhého dodatkového protokolu Černá Hora prohlašuje, že svými příslušnými orgány pro účely Úmluvy stanovuje soudy a Státního prokurátora. Článek 17, 18, 19 Podle článku 17 odstavce 4 článku 18 odstavce 4 a článku 19 odstavce 4 Druhého dodatkového protokolu Černá Hora určuje Státního zástupce ústředním orgánem pro provádění ustanovení Protokolu. ČESKÁ REPUBLIKA Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 1. března 2006 - originál anglicky Článek 4 V souladu s článkem 15 odstavcem 8.a Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 4 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika prohlašuje, že kopie žádostí o vzájemnou pomoc budou zaslány ústředním orgánům, a to: - Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky v případě žádosti v rámci přípravného řízení; - Ministerstvu spravedlnosti České republiky v případě žádosti týkající se řízení před soudem. S ohledem na skutečnost, že Česká republika neučinila prohlášení k článku 27 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika potvrzuje ve spojení s článkem 15 odstavce 3 Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 4 Druhého dodatkového protokolu, že žádosti orgánů podle článku 1 odstavce 3 Úmluvy, jak je uvedeno v článku 1 Druhého dodatkového protokoluje zasílání výhradně justičním orgánům České republiky. V souladu s článkem 15 odstavcem 9 Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 4 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika prohlašuje, že v případě zasílání žádostí prostřednictvím elektronických a jiných komunikačních prostředků musí být originál žádosti následně doručen v písemné podobě. Článek 6 V souladu s článkem 24 Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 6 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika prohlašuje, že pro účely Úmluvy a jejich Dodatkových protokolů považuje za justiční orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, okresní, krajská a vrchní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Městské státní zastupitelství v Brně, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, Nejvyšší soud České republiky, okresní, krajské a vrchní soudy, Městský soud v Praze a Městský soud v Brně. Článek 13 V souladu s článkem 13 odstavcem 7 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že souhlas osoby, které se týká článek 13 odstavec 3, bude vyžadován před dosažením dohody mezi příslušnými orgány podle odstavce 1 téhož článku. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že: - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádosti podle článku 17 odstavce 1 Druhého dodatkového protokolu je: Krajské státní zastupitelství v Praze Husova 11 110 01 Praha 1 tel.: ++420/222 111 700 fax.: ++ 420/3222 220 075; - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány oznámení podle článku 17 odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu je: Policejní prezidium České republiky Strojnická 27 170 89 Praha 7 tel.: ++420/974 834 380 fax.: ++420/974 834 716 anebo 974 834 718; - policejní orgány České republiky a celní orgány jsou pověřeny přeshraničním sledováním podle článku 17 odstavce 1,2 Druhého dodatkového protokolu.

strana 290

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

částka 5

Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že příslušným orgánem podle článku 18 je: Krajské státní zastupitelství v Praze Husova 11 110 01 Praha 1 tel.: ++420/222 111 700 fax.: ++ 420/3222 220 075. Článek 1913) V souladu s článkem 19 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že příslušným orgánem podle článku 19 je: Vrchní státní zastupitelství v Praze Náměstí hrdinů 1300 140 65 Praha 4 tel.: ++420/261 196 111 fax.: ++420/241 401 550. Článek 20, 414) V souladu s článkem 15 odstavcem 8.d Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 4 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika prohlašuje, že příslušným orgánem pro přijímání a zasílání žádostí podle článku 20 Druhého dodatkového protokolu je: Nejvyšší státní zastupitelství Jezuitská 4 660 55 Brno tel.: ++420/542 512 330 Fax.: ++420/542 512 350. GRUZIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené 10. ledna 2014 - originál anglicky. Výhrady Článek 11 V souladu s článkem 11 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Gruzie prohlašuje, že si vyhrazuje právo nebýt vázána podmínky stanovenými v souladu s článkem 11 odstavcem 2 stranou poskytující, ledaže obdrží předem oznámení o povaze informace, které mají být poskytnuty, a vysloví svůj souhlas s výměnou. Článek 17 V souladu s článkem 33 odstavcem 2 Druhého dodatkového protokolu Gruzie prohlašuje, že si vyhrazuje právo nepřijmout odstavec 2 článku 17 Druhého dodatkového protokolu. Prohlášení Článek 4 V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, nahrazeným článkem 4 Druhého dodatkového protokolu, Gruzie prohlašuje, že žádosti o zaslání kopií rozsudků a opatření ve smyslu článku 4 Dodatkového protokolu k Úmluvě budou zasílány přímo Ministerstvu vnitra Gruzie. V souladu s článkem 15 odstavcem 8 písmenem d) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci, nahrazeným článkem 4 Druhého dodatkového protokolu, Gruzie prohlašuje, že všechny žádosti o vzájemnou pomoc budou adresovány Ministerstvu spravedlnosti Gruzie, kromě následujících typů žádostí: a) spontánní informace operativně-pátrací povahy budou adresovány Ministerstvu vnitra Gruzie; b) žádosti o kopie odsouzení a opatření uvedených v článku 4 Dodatkového protokolu k Úmluvě budou zasílány příslušným orgánům stanoveným Gruzií pro účely článku 4 odstavce 6 Druhého dodatkového protokolu; c) žádosti o vzájemnou pomoc týkající se přeshraničního sledování, sledování zásilky a utajeného vyšetřování budou adresovány příslušným orgánům stanoveným Gruzií pro účely článku 17, 18 a 19 Druhého dodatkového protokolu. V souladu s článkem 15 odstavcem 9 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, nahrazeným článkem 4 Druhého dodatkového protokolu, Gruzie prohlašuje, že bude přijímat a vyřizovat žádosti zaslané prostřednictvím elek_____________________________________________________________________________ 13)

Prohlášení bylo aktualizováno verbální nótou Stálé mise České republiky při Radě Evropy ze 4. srpna 2010, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu téhož dne.

14)

Prohlášení bylo aktualizováno verbální nótou Stálé mise České republiky při Radě Evropy ze 4. srpna 2010, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu téhož dne.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

strana 291

tronických a jiných telekomunikačních prostředků, bude-li se jednat o naléhavou žádost, nebudou-li existovat pochyby o její hodnověrnosti a zašle-li dožadující orgán originál žádosti ve lhůtě stanovené orgánem dožádaným. Článek 6 V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, nahrazeným článkem 6 Druhého dodatkového protokolu, Gruzie prohlašuje, že pro účely Úmluvy a Druhého dodatkového protokolu budou za soudní orgány považovány: a) Úřad prokurátora Gruzie; b) soudy Gruzie. Článek 13 V souladu s článkem 13 odstavcem 7 Druhého dodatkového protokolu Gruzie prohlašuje, že souhlas dle článku 13 odstavce 3 bude vyžadován před dohodou o dočasném předání osoby ve vazbě v souladu podle článku 13 odstavce 1. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Gruzie prohlašuje, že pro účely odstavce 1 článku 17 Druhého dodatkového protokolu určuje následující orgán: Ministerstvo vnitra Gruzie Ústřední kriminální policejní oddělení General Gia Gulua St.10 0114 Tbilisi, Georgia tel.: +995 32 241 19 84; +995 32 241 87 76 fax: +995 32 241 87 76 e-mail: [email protected] webové stránky: www.police.ge Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Gruzie prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely článku 18 Druhého dodatkového protokolu je: Ministerstvo vnitra Gruzie Ústřední kriminální policejní oddělení General Gia Gulua St.10 0114 Tbilisi, Georgia tel.: +995 32 241 19 84; +995 32 241 87 76 fax: +995 32 241 87 76 e-mail: [email protected] webové stránky: www.police.ge Článek 19 V souladu s článkem 19 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Gruzie prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely článku 19 Druhého dodatkového protokolu je: Ministerstvo vnitra Gruzie Ústřední kriminální policejní oddělení General Gia Gulua St.10 0114 Tbilisi, Georgia tel.: +995 32 241 19 84; +995 32 241 87 76 fax: +995 32 241 87 76 e-mail: [email protected] webové stránky: www.police.ge Článek 26 V souladu s článkem 26 odstavcem 5 Druhého dodatkového protokolu Gruzie prohlašuje, že osobní údaje předané druhé straně pro účely odstavce 1 článku 26 Druhého dodatkového protokolu nebudou použity bez předchozího souhlasu Gruzie. CHILE Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 30. května 2011 - originál anglicky a španělsky. Výhrady Článek 33 (ve spojení s čl. 16, 17, 18, 19 a 20) V souladu s článkem 33 odstavcem 2 Druhého protokolu Republika Chile stanoví, že nebude aplikovat ustanovení čl. 16 a čl. 17. V souvislosti s článkem 18 a 19 Druhého protokolu si Republika Chile podle článku 33 odstavcem 2 vyhrazuje právo povolit sledované zásilky a utajené vyšetřování pouze v případech, kdy k takovému postupu výslovně zmocňují chilské právní předpisy.

strana 292

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

částka 5

V souladu s článkem 33 odstavcem 2 Druhého protokolu si Republika Chile vyhrazuje právo přijmout článek 20 tohoto Protokolu. Prohlášení Článek 4 (v souvislosti s čl. 3 a 13) V souladu s článkem 4 odstavcem 8 písmenem d) Druhého protokolu Republika Chile prohlašuje, že za účely článku 15 odstavce 2 Úmluvy, nahrazeným článkem 4 Druhého protokolu, je nutno žádosti upravené článkem 11 Úmluvy, nahrazeným článkem 3 tohoto Protokolu, a článkem 13 adresovat Ministerstvu zahraničních věcí Chile. V souladu s článkem 4 odstavcem 8 písmenem d) Druhého protokolu Republika Chile prohlašuje, že pro účely článku 15 odstavce 1 Úmluvy, nahrazeným článkem 4 tohoto Protokolu, je nutno žádosti o právní pomoc a spontánní informace adresovat Ministerstvu zahraničních věcí Chile, ústřednímu orgánu pro účely Druhého protokolu, aniž by bylo dotčeno jejich přímé předávání mezi soudními orgány dožadující strany a strany dožádané, a vracet stejnou cestou. V souladu s článkem 15 odstavcem 6 Úmluvy, nahrazeným článkem 4 Druhého protokolu, Republika Chile prohlašuje, že Ministerstvo spravedlnosti Chile je pověřeným orgánem, kterému je třeba postupovat žádosti o právní pomoc uvedené v článku 4 Protokolu. V souladu s článkem 15 odstavcem 8 písmenem a) Úmluvy, nahrazeným článkem 4 Druhého protokolu, Republika Chile prohlašuje, že v urgentních případech, kdy k zaslání dochází prostřednictvím INTERPOLU podle článku 15 odstavce 7 Úmluvy, nahrazeným Druhým protokolem, pokud se toto sdělení týká žádostí o vzájemnou pomoc upravených v článku 15 odstavci 6 Úmluvy, nahrazeném Druhým protokolem, je nutno kopii zaslat Ministerstvu spravedlnosti Chile. Vzhledem k tomu, že Republika Chile neučinila žádné prohlášení k článku 27 Druhého protokolu, prohlašuje Republika Chile podle článku 4 odstavce 8 písmena d), že žádosti o právní pomoc zasílané správními orgány podle článku 15 odstavce 3, nahrazeným článku 4 Druhého protokolu, je nutno vždy zaslat Ministerstvu zahraničních věcí Chile. Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého protokolu, doplňujícím článek 24 Úmluvy, Republika Chile prohlašuje, že soudy tvořící soudnictví se pro účely této Úmluvy považují za justiční orgány. Žádosti o vzájemnou pomoc mohou být pro účely této Úmluvy předávány také Úřadu státního zástupce, který si vyžádá intervenci příslušného záručního soudce, pokud je to dle chilského práva nutné vzhledem k povaze žádosti. V žádném případě ale toto prohlášení neuděluje Úřadu státního zástupce soudní pravomoc, ani z něj nečiní soudní orgán. Článek 9 V souladu s ustanoveními článku 9 odstavce 9 Druhého protokolu Republika Chile prohlašuje, že nebude uplatňovat ustanovení tohoto článku na výslech prostřednictvím videokonference osoby trestně stíhané nebo podezřelé. Článek 13 V souladu s ustanoveními článku 13 odstavce 7 Druhého protokolu Republika Chile prohlašuje, že před dosažením dohody podle článku 13 odstavce 1 umožní dočasné předání pouze se souhlasem osoby zbavené osobní svobody. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 4 Druhého protokolu Republika Chile prohlašuje, že na základě vnitrostátního právní úpravy je orgánem příslušným k přijetí a vyřízení žádostí o sledované zásilky Úřad státního zástupce Chile. Článek 19 V souladu s článkem 19 odstavcem 4 Druhého protokolu Republika Chile prohlašuje, že na základě vnitrostátní právní úpravy je orgánem odpovědným za přijetí a vyřízení žádostí o utajené vyšetřování Úřad státního zástupce Chile. Článek 26 V souladu s článkem 26 odstavcem 5 Druhého protokolu Republika Chile prohlašuje, že podřizuje poskytování informací dožadující strany vnitrostátnímu právu. IZRAEL Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 20. března 2006 - originál anglicky Výhrady Článek 16, 33 V souladu s článkem 33 odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že všechny písemnosti a soudní rozhodnutí trestní povahy by měly být zasílány jedině prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti státu Izrael, jak je uvedeno v prohlášení k článku 4 Druhého dodatkového protokolu. Článek 17, 33 V souladu s článkem 33 odstavec 2 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že nepřijímá článek 17.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

strana 293

Prohlášení Článek 4 V souladu s článkem 4 odstavcem 8 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že všechny žádosti a dokumenty na ně navazující, jak je uvedeno v článku 4 odstavce 1 až 6 Druhého dodatkového protokolu by měly být zasílány Ministerstvu spravedlnosti Izraele na adresu: Ministry of Justice, Directorate of Courts, Department of Legal Assistance to Foreign countries, P. O. Box 34142-91340, Jerusalem. V souladu s článkem 4 odstavcem 9 Druhého dodatkového protokolu (doplňujícím článek 15 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních) vláda státu Izrael prohlašuje, že v současné době bude přijímat žádosti o právní pomoc zasílané prostřednictvím elektronických telekomunikačních prostředků jedině v naléhavých případech. Žádost o právní pomoc zaslaná prostřednictvím elektronických telekomunikačních prostředků bude přijata jen v případě, že důvody naléhavosti budou v žádosti výslovně uvedeny a dožadující strana současně zašle originál žádosti obvyklým způsobem. Izrael nebude přijímat žádosti zaslané prostřednictvím elektronických telekomunikačních prostředků o doručení procesních dokumentů a soudních rozhodnutí, protože tato forma zasílání je pro tento druh žádostí nevhodná. Urgentní žádosti o právní pomoc můžou být zasílány faxem adresovaným řediteli mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti na faxové číslo 972 2 6287 668. Takové žádosti musí být označeny slovy „Urgentní žádost o právní pomoc podle Druhého dodatkového protokolu“. Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že pro účely Úmluvy a Protokolu považuje za justiční orgány soudy, generálního prokurátora státu Izrael, státního zástupce státu Izrael, ředitele mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti, zástupce ředitele mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti. Článek 11 V souladu s článkem 11 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že podmínky uložené stranou, která poskytuje spontánní informace, budou dodrženy, pouze pokud tato strana předem oznámila povahu informace, která má být poskytnuta, a souhlasila s jejím předáním. Článek 13 V souladu s článkem 13 odstavcem 7 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že před dosažením dohody podle odstavce 1 uvedeného článku 13 bude vyžadován souhlas uvedený v odstavci 3 uvedeného článku 13. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že izraelskými orgány, které jsou příslušné pro účely článku 18, jsou ředitel mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti, generální inspektor izraelské policie, vedoucí zpravodajského oddělení v rámci odboru vyšetřování a zpravodajských služeb izraelské policie, vedoucí oddělení speciálních operací začleněného do zpravodajského oddělení v rámci odboru vyšetřování a zpravodajských služeb, ředitel Národního protidrogového centra a Centra proti praní špinavých peněz izraelské celní správy a vrchní náměstek generálního ředitele (vyšetřování) izraelské celní správy. Článek 26 V souladu s článkem 26 odstavcem 5 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že osobní údaje předané jiné straně pro účely článku 26 odstavce 1 Protokolu nemohou být použity bez předchozího souhlasu Izraele. Bývalá jugoslávská republika MAKEDONIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 16. prosince 2008 - originál anglicky Výhrady Článek 33 V souladu s článkem 33 odstavcem 2 Druhého dodatkového protokolu Makedonská republika prohlašuje, že nebude aplikovat ustanovení článku 16, který se vztahuje k doručování procesních dokumentů nebo soudních rozhodnutí poštou příslušnými orgány jakékoliv strany osobám, které se nacházejí na území Makedonské republiky. Prohlášení Článek 4 V souladu s článkem 4 odstavcem 8 písmenem b) Druhého dodatkového protokolu Makedonská republika prohlašuje, že všechny žádosti a jiné písemnosti, kromě naléhavých žádostí, by měly být doručeny Ministerstvu spravedlnosti jakožto příslušnému orgánu. V souladu s článkem 4 odstavcem 9 Druhého dodatkového protokolu Makedonská republika prohlašuje, že bude přijímat a provádět žádosti obdržené elektronickými nebo jinými sdělovacími prostředky, pokud bude kopie takové žádosti zaslána faxem a originál žádosti doručen poštou. V souladu s článkem 4 odstavcem 6 Druhého dodatkového protokolu Makedonská republika prohlašuje, že orgánem příslušným k provádění tohoto článku je Ministerstvo spravedlnosti.

strana 294

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

částka 5

Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého dodatkového protokolu Makedonská republika prohlašuje, že pro účely Úmluvy a tohoto Protokolu jsou příslušné prvostupňové soudy s rozšířenou působností. Článek 13 V souladu s článkem 13 Druhého dodatkového protokolu Makedonská republika prohlašuje, že v případě dočasného předání bude vyžadovat souhlas dotčené osoby v ústním jednání ještě před dosažením dohody mezi příslušnými orgány o dočasném předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody podle odstavce 1 uvedeného článku. Článek 26 V souladu s článkem 26 odstavcem 5 Druhého dodatkového protokolu Makedonská republika prohlašuje, že osobní údaje předané jiné smluvní straně nebudou touto stranou použity pro účely článku 26 odstavce 1 bez předchozího souhlasu příslušných orgánů Makedonské republiky. Článek 27 V souladu s článkem 27 Druhého dodatkového protokolu Makedonská republika prohlašuje, že správní orgány a jiné orgány oprávněné k dohledu nad prováděním zákonů, které mohou vyšetřovat trestné činy a které jsou oprávněné, po skončení vyšetřování, ukládat v těchto řízeních sankce, mají postavení správních orgánů pro účely článku 27 tohoto Protokolu. Prohlášení obsažené ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí Bývalé jugoslavské republiky Makedonie ze dne 24. listopadu 2008 přiložené k ratifikační listině uložené dne 16. prosince 2008 - originál anglicky Článek 17, 18, 19 V souladu s článkem 17 odstavcem 4, článkem 18 odstavcem 4 a článkem 19 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Makedonská republika prohlašuje, že orgánem příslušným k provádění ustanovení tohoto Protokolu je: Úřad státního prokurátora Makedonské republiky (oddělení pro organizovaný zločin) Boulevard Krste Misirkov bb 1000 Skopje Makedonská republika Tel.: +389(0)3219 850 Fax: +389(0)3219 866) MOLDAVSKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 8. srpna 2013 - originál anglicky Výhrady Článek 26 V souladu s článkem 26 odstavcem 5 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že v řízeních, v kterých by mohla Moldavská republika odmítnout nebo omezit předání nebo použití osobních údajů v souladu s ustanoveními Úmluvy nebo jejich protokolů, nemohou být osobní údaje, které předává jiné smluvní straně, touto stranou použity pro účely stanovené v článku 26 odstavci 1 Protokolu bez předchozího souhlasu Moldavské republiky. Článek 11 V souladu s článkem 11 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že nebude vázána podmínkami, které stanoví poskytující strana podle článku 11 odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu, ledaže by obdržela předběžnou zprávu o charakteru informací, které mají být poskytnuty, a souhlasila by s jejich předáním. Prohlášení Článek 4 V souladu s článkem 15 odstavcem 8 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že všechny žádosti o vzájemnou pomoc musejí být zasílány Ministerstvu spravedlnosti a Úřadu generálního prokurátora. V souladu s článkem 15 odstavcem 9 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 odstavce 9 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že žádosti o právní pomoc mohou být zasílány prostřednictvím elektronických nebo jiných sdělovacích prostředků za podmínky, že dožadující strana současně zašle originál žádosti. Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že pro účely Úmluvy a Protokolu jsou příslušnými justičními orgány: Nejvyšší soud, odvolací soudy a ostatní soudy, Úřad generálního prokurátora a ostatní státní zastupitelství, Ministerstvo vnitra, Celní správa, Národní protikorupční úřad. Článek 13 V souladu s článkem 13 odstavcem 7 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že dočasné předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody bude možné pouze se souhlasem této osoby.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

strana 295

Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že orgány příslušnými k aplikaci odstavce 1 a odstavce 2 tohoto článku jsou: Úřad generálního prokurátora, Ministerstvo vnitra, Celní správa, Národní protikorupční úřad, Bezpečnosti informační služba. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že orgány příslušnými k aplikaci odstavce 1 a odstavce 2 tohoto článku jsou: Úřad generálního prokurátora, Ministerstvo vnitra, Celní správa, Národní protikorupční úřad, Bezpečnosti informační služba. Článek 19 V souladu s článkem 19 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že orgány příslušnými k aplikaci odstavce 1 a odstavce 2 tohoto článku jsou: Úřad generálního prokurátora, Ministerstvo vnitra, Celní správa, Národní protikorupční úřad, Bezpečnosti informační služba. Článek 20 V souladu s článkem 20 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že orgánem příslušným k vytvoření společného vyšetřovacího týmu je Úřad generálního prokurátora. Článek 27 V souladu s článkem 27 Druhého dodatkového protokolu Moldavská republika prohlašuje, že pro účely článku 1 odstavce 3 Úmluvy jsou za správní orgány považovány orgány justiční. NORSKO Výhrada obsažená v plné moci k podpisu předané generálnímu tajemníkovi Rady Evropy při podpisu listiny dne 8. listopadu 2001 - originál anglicky Článek 9 V souladu s článkem 9 odstavcem 9 Protokolu Norsko prohlašuje, že nebude používat ustanovení tohoto článku na výslechy prostřednictvím videokonference týkající se obviněného nebo podezřelého. Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 6. listopadu 2012 - originál anglicky Výhrada Článek 16 V souladu s článkem 33 odstavcem 2 Protokolu Norsko prohlašuje, že si vyhrazuje právo nepřijmout článek 16. Prohlášení Článek 4 V souladu s článkem 4 odstavcem 9 Protokolu Norsko prohlašuje, že bude přijímat žádosti o právní pomoc zaslané prostřednictvím elektronických nebo jiných sdělovacích prostředků, pokud bude v co nejkratší době zaslán originál žádosti. Článek 13 V souladu s článkem 13 odstavcem 7 Protokolu Norsko prohlašuje, že souhlas osoby je vyžadován, má-li tato osoba být dočasně předána pro jiné účely než výslech svědka nebo podrobení konfrontaci. Totožně se uvedené aplikuje v případě dočasného předání osoby v souladu s Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních (článek 11) ve znění Druhého dodatkového protokolu (článek 3). Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 4 Protokolu Norsko prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely článku 17 odstavce 1 a 2 je Národní vyšetřovací služba. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 4 Protokolu Norsko prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely článku 18 je Národní úřad pro stíhání organizované a jinak závažné trestné činnosti. Článek 19 V souladu s článkem 19 odstavcem 4 Protokolu Norsko prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely článku 19 odstavce 2 je Ředitel Policie Oslo. Prohlášení obsažené v dopise ministra zahraničních věcí Norska ze dne 20. srpna 2013, který byl registrován u Generálního tajemníka Rady Evropy dne 29. srpna 2013 - originál anglicky

strana 296

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

částka 5

Článek 26 V souladu s článkem 26 odstavcem 5 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních Norsko prohlašuje, že osobní údaje předané druhé straně nemohou být touto stranou využity pro účely odstavce 1, ledaže s tímto norské orgány souhlasily předem. SRBSKO Výhrada a prohlášení obsažené ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí Srbska přiložené k ratifikační listině uložené dne 26. dubna 2007 - originál anglicky Výhrada Článek 33 V souladu s článkem 33 odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že nepřijímá článek 16 Druhého dodatkového protokolu. Prohlášení Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že pro účely Úmluvy a Protokolu jsou justičními orgány soudy a státní zastupitelství. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 1 a 2 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že orgány příslušnými pro účely článku 17 jsou: Republic Office of the Prosecutor of the Republic of Serbia (Generální prokuratura Srbské republiky) Nemanjina St. 22-24 11000 Belgrade Tel: +381 11 3613 734 Fax: + 381 11 3616 558 Ministry of Interior (Ministerstvo vnitra) Kneza Miliosa St. 101 11000 Belgrade Tel: +381 11 3062 000 Fax: + 381 11 3617 814. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely článku 18 je: Republic Office of the Prosecutor of the Republic of Serbia (Generální prokuratura Srbské republiky) Nemanjina St. 22-24 11000 Belgrade Tel: +381 11 3613 734 Fax: + 381 11 3616 558. Článek 19 V souladu s článkem 19 odstavcem 2 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že orgány příslušnými pro účely článku 18 jsou: Republic Office of the Prosecutor of the Republic of Serbia (Generální prokuratura Srbské republiky) Nemanjina St. 22-24 11000 Belgrade Tel: +381 11 3613 734 Fax: + 381 11 3616 558 Ministry of Interior (Ministerstvo vnitra) Kneza Miliosa St. 101 11000 Belgrade Tel: +381 11 3062 000 Fax: + 381 11 3617 814. ŠVÝCARSKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 4. října 2004 - originál francouzsky Článek 4 Švýcarsko prohlašuje, že podle článku 4 (a 15 Úmluvy) je ústředním orgánem Federální úřad spravedlnosti při Federálním ministerstvu spravedlnosti a policie v Bernu, kterému se zasílají a který přijímá:

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

strana 297

žádosti o vzájemnou pomoc, kromě žádostí, které jsou v souladu s článkem 4 odstavcem 1, 3 a 4 zasílány přímo příslušnému orgánu dožádaného státu; žádosti o dočasné předání zadržené osoby podle článku 4 odstavce 2; žádosti o opisy z rejstříku trestů podle článku 4 odstavce 5. V naléhavém případě je žádost o vzájemnou pomoc zasílána přímo příslušnému orgánu dožádaného státu, kopie takové žádosti a kopie odpovědi musí být zaslány Federálnímu úřadu spravedlnosti. Pro zjištění místně příslušného švýcarského soudního orgánu, jemuž má být přímo zaslána žádost o vzájemnou pomoc, a pro kontaktování Federálního úřadu spravedlnosti je možné využít online dostupné databáze na následující adrese: http://www.elorge.admin.ch Článek 26 Švýcarsko požaduje, aby osobní údaje předané druhé straně pro účely stanovené v článku 26 odstavci 1 písmeno a) a b), nebyly využívány bez souhlasu dotčené osoby; uvedené neplatí, vysloví-li Federální úřad spravedlnosti souhlas s využíváním pro účely řízení, pro které mohlo Švýcarsko v souladu s ustanoveními Úmluvy a Protokolu odmítnout nebo omezit předání nebo využívání osobních údajů. Článek 6 Švýcarsko prohlašuje, že uvedené orgány budou považovány za švýcarské soudní orgány pro účely Úmluvy a Protokolu: - tribunály, jejich soudy, komory a oddělení; - Veřejný prokurátor konfederace; - federální soudci pro vyšetřování; - Federální úřad spravedlnosti; - orgány zmocněné kantonským nebo federálním právem ke konání vyšetřování trestních věcí, vydání příkazů (warrant of repression) a k rozhodování v řízení spojených s trestními případy. Podrobný seznam švýcarských soudních orgánů je k nahlédnutí na následujících webových adresách:15) francouzština http://www.rhf.admin.ch/etc/medialib/data/rhf.Par.0003.File.tmp/direktverkehr-f.pdf němčina http://www.rhf.admin.ch/etc/medialib/data/rhf.Par.0002.File.tmp/direktverkehr-d.pdf italština http://www.rhf.admin.ch/etc/medialib/data/rhf.Par.0004.File.tmp/direktverkehr-i.pdf Článek 17 Švýcarsko prohlašuje, že následující orgány jsou příslušné k provedení žádostí podle článku 17: - Federální policejní úřad v Bernu; - policejní příslušníci kantonů. Žádosti zaslané Švýcarsku podle článku 17 odstavce 1 a 2 musí být adresovány: - orgánům činným v trestním řízení konfederace; nebo - orgánům činným v trestním řízení kantonu, na jehož území je pravděpodobné, že dojde k překročení hranice. V případě pochybností mohou být žádosti podle článku 17 odstavce 1 adresovány Federálnímu úřadu spravedlnosti v Bernu a žádosti podle článku 17 odstavce 2 Federálnímu policejnímu úřadu v Bernu. Článek 18 Švýcarsko prohlašuje, že následující orgány jsou příslušné k provedení žádosti podle článku 18: - orgány činné v trestním řízení konfederace; nebo - orgány činné v trestním řízení kantonu, na jehož území započne sledování. Článek 19 Švýcarsko prohlašuje, že následující orgány jsou příslušné k provedení žádostí podle článku 19: - Veřejný prokurátor konfederace a federální soudci konající vyšetřování; - orgány činné v trestním řízení kantonu, na jehož území začne přeshraniční vyšetřování. Článek 26 Švýcarsko prohlašuje, že bude považovat za švýcarské správní orgány pro účely článku 1odstavce 3 Úmluvy správní orgány konfederace a kantonů, které podle federálního a kantonského práva mohou vyšetřovat trestné činy a jsou oprávněny, jakmile je vyšetřování skončeno, navrhnout zahájení soudního řízení, které může vést k odsouzení.

_____________________________________________________________________________ 15)

Poslední aktualizace obsažená ve verbální nótě stálého zastoupení Švýcarska ze dne 13 listopadu 2006, registrována u Generálního sekretariátu dne 14. listopadu 2006 - originál ve francouzštině.

strana 298

Instrukce č. 14, příloha č. 10/B

částka 5

UKRAJINA Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 14. září 2011 - originál anglicky Výhrada Článek 33 (ve spojení s čl. 16, 17 a 19) V souladu s článkem 33 odstavcem 2 Druhého protokolu Ukrajina prohlašuje, že využívá práva nepřijmout článek 16. V souladu s článkem 33 odstavcem 2 Druhého protokolu Ukrajina prohlašuje, že využívá práva nepřijmout článek 17. V souladu s článkem 33 odstavcem 2 Druhého protokolu Ukrajina prohlašuje, že využívá práva nepřijmout článek 19. Prohlášení Článek 3 V souladu s článkem 3 Druhého protokolu Ukrajina prohlašuje, že orgány příslušné podle článku 11 odstavce 2, doplněným článkem 3 Druhého protokolu, jsou Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny (pro případy v soudním řízení) a Úřad generálního prokurátora Ukrajiny (pro případy v přípravném řízení). Článek 4 V souladu s článkem 15 odstavcem 8 písmenem d) Úmluvy, doplněným článkem 4 Druhého protokolu, si Ukrajina vyhrazuje právo splnit žádost správních úřadů smluvních stran, jak je upravena v odstavci 3 článku 1 a odstavci 3 článku 15 Úmluvy, doplněných Druhým protokolem, pokud jsou tyto žádosti adresovány Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny. V souladu s článkem 15 odstavcem 9 Úmluvy, doplněným článkem 4 Druhého protokolu, Ukrajina svoluje, že bude přijímat a provádět žádosti obdržené elektronickými nebo jinými sdělovacími prostředky, pokud dožadující strana zajistí neodkladné dodání originálů těchto žádostí v písemné formě. Písemnosti získané jako výsledek provedení takové žádostí budou poskytnuty dožadující straně po obdržení originálu žádosti. Ukrajina prohlašuje, že v případech uvedených v odstavcích 1, 2 a 5 článku 15 Úmluvy, doplněných článkem 4 Druhého protokolu, pokud nedojde k využití přímých prostředků styku, žádost v případech na úrovni soudního řízení bude adresována Ministerstvu spravedlnosti Ukrajiny a žádost v případech na úrovni předběžného řízení bude adresována Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny.16) Ukrajina prohlašuje, že žádosti o právní pomoc podle odstavce 1, 3 (kromě žádostí správních orgánů) a 5 článku 15 Úmluvy, doplněným článkem 4 Druhého protokolu, mají být adresovány hlavním soudním úsekům (případy ve fázi soudního řízení) a úřadům krajských prokurátorů (případy ve fázi předběžného řízení).17) Ukrajina prohlašuje, že orgány příslušné k přijímání žádostí podle odstavce 6 článku 15 Úmluvy, doplněným článkem 4 Druhého protokolu, jsou na Ukrajině soudy rozhodující v jednotlivých případech.18) Článek 6 Pro účely článku 24 Úmluvy, doplněným článkem 6 Druhého protokolu, Ukrajina považuje obecné soudy, prokurátory na všech úrovních a orgány předběžného řízená za „soudní orgány“. Článek 11 Ukrajina si vyhrazuje právo nebýt vázána podmínkami uloženými smluvní stranou poskytující informace podle odstavce 2 článku 11 Druhého protokolu, pokud předem neobdrží zprávu o povaze poskytovaných informací a nesouhlasí s jejich předáním. Článek 13 Ukrajina prohlašuje, že souhlas osoby podle článku 13 odstavce 3 Druhého protokolu musí být získán ještě před dohodou příslušných orgánů v souladu s odstavcem 1. Článek 18 Pro účely článku 18 Druhého protokolu jsou na Ukrajině příslušnými orgány oddělení Ministerstva vnitra Ukrajiny, Bezpečnostní služby Ukrajiny a Služby státní hranice Ukrajiny. Článek 20 V souladu s článku 20 Druhého protokolu je na Ukrajině orgánem rozhodujícím o ustavení společného vyšetřovacího týmů Úřad generálního prokurátora Ukrajiny. Článek 26 Ukrajina prohlašuje, že osobní údaje předané jiné smluvní straně nemohou být použity bez předchozího souhlasu Ukrajiny pro účely upravené v článku 26 odstavci 1 Druhého protokolu v rámci řízení, pro které může Ukrajina na základě Úmluvy nebo Protokolů odmítnout nebo omezit předávání a používání osobních údajů. _____________________________________________________________________ 16)

Viz Seznam Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny, úřadů krajských prokurátorů a úřadů vojenských prokurátorů, doplňující ratifikační listinu (pouze v anglickém jazyce). 17) Viz Seznam Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny, úřadů krajských prokurátorů a úřadů vojenských prokurátorů, doplňující ratifikační listinu (pouze v anglickém jazyce). 18) Seznam Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny, úřadů krajských prokurátorů a úřadů vojenských prokurátorů, doplňující ratifikační listinu (pouze v anglickém jazyce).

částka 5

strana 299

Instrukce č. 14, příloha č. 11/A

Příloha č. 11/A

Evropská úmluva o předávání trestního řízení z 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb., č. 147/1993 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN19) KE DNI 1. DUBNA 2014 Smluvní strana Albánie Arménie Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Lichtenštejnsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Norsko Rusko Srbsko Turecko Ukrajina

Datum vstupu v platnost 05/07/00 18/03/05 26/07/05 06/06/06 01/01/93 27/05/03 01/03/05

Poznámky V/P V/P

24/04/07 30/03/78

V/P V/P/Ú

27/09/08 31/12/02 28/01/79 29/12/95

V/P

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 073

_____________________________________________________________________________ 19)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

V/P V/P

V/P P

strana 300

Instrukce č. 14, příloha č. 11/B

částka 5

Příloha č. 11/B

Evropská úmluva o předávání trestního řízení z 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb., č. 147/1993 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ20) ke dni 1. dubna 2014 (neoficiální překlad) Albánie Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 4. dubna 2000 - originál anglicky Výhrada Článek 41 S odkazem na Přílohu I, písmena a, b, c, a g prohlašuje Albánská republika, že si vyhrazuje právo: - zamítnout žádost o řízení, pokud bude toho názoru, že trestný čin je čistě náboženským trestným činem; - zamítnout žádost o řízení pro čin, za který může podle jejího vlastního práva být sankce uložena pouze správním orgánem; - nepřijmout článek 22; - nepřijmout článek 23; - nepoužívat článek 30 a 31, pokud jde o čin, za který může podle jejího vlastního práva nebo podle práva předmětného jiného státu být sankce uložena pouze správním orgánem. Prohlášení Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 2 Úmluvy Albánská republika prohlašuje, že žádosti a jakékoli jiné dokumenty s nimi související, které nejsou vyhotoveny v některém z úředních jazyků Rady Evropy, mají být opatřeny překladem do jazyka albánského nebo do jednoho z těchto jazyků. Článek 41 S odkazem na druhý odstavec Přílohy II bude pojem „občan“ pro účely této Úmluvy znamenat albánské občany, jakož i bezdomovce se stálým bydlištěm v Albánii a osoby s dvojím občanstvím v případě, že jedno z nich je albánské. ARMÉNIE Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 17. prosince 2004 - originál anglicky Výhrada Článek 41 V souladu s článkem 41 odstavce 1 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že využívá práva učinit výhrady stanovené v odstavcích a, b, c, d, e, f, a g Přílohy I. Prohlášení Článek 13 V souladu s článkem 13 odstavce 3 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že žádosti o převzetí trestního řízení budou zasílány a přijímány prostřednictvím: a) Generální prokuratury Arménské republiky, předtím, než je věc předána soudu, b) Ministerstvu spravedlnosti Arménské republiky v řízení před soudem. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavce 2 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že žádosti a související dokumenty mají být opatřeny úředním překladem do některého z úředních jazyků Rady Evropy anebo do arménského jazyka. Článek 41 V souladu s Přílohou II Úmluvy prohlašuje Arménská republika, že pojem „občan“ pro ni znamená osobu, která je občanem Arménské republiky v souladu a osobu, která má statut uprchlíka. ____________________________________________________________________________ 20)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 11/B

strana 301

ČESKÁ REPUBLIKA Výhrada obsažená ve verbální nótě stálé mise České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 13. února 1992, která byla předána generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 13. února 1992, a potvrzená v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993 - originál anglicky Články 22 a 23 Články 22 a 23 nebudou přijaty. Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálého zástupce České republiky ze dne 15. března 1994, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 16. března 1994 - originál anglicky Článek 1321) Žádosti uvedené v Evropské úmluvě o předávání trestního řízení se adresují Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky předtím, než je věc předána soudu, a Ministerstvu spravedlnosti České republiky poté, co je věc předána soudu. LICHTENŠTEJNSKO Výhrada obsažená v ratifikační listině uložené dne 26. února 2003 - originál anglicky Článek 41 V souladu s Přílohou I písmenem b Úmluvy Lichtenštejnské knížectví prohlašuje, že odmítne žádost o řízení pro čin, za který může být podle lichtenštejnského práva sankce uložena pouze správním orgánem. V souladu s Přílohou I písmeny c a d Úmluvy Lichtenštejnské knížectví prohlašuje, že nepřijímá články 22 a 23. V souladu s Přílohou I písmenem g Úmluvy Lichtenštejnské knížectví prohlašuje, že v souvislosti s jednáním, za které může být podle lichtenštejnského práva uložena sankce pouze správním orgánem, nebude aplikovat články 30 a 31. Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 26. února 2003 - originál anglicky Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 2 Úmluvy Lichtenštejnské knížectví prohlašuje, že žádosti o řízení a přiložené dokumenty, které nejsou vyhotoveny v němčině nebo angličtině, musejí být opatřeny překladem do jednoho z těchto jazyků. Bývalá jugoslávská republika MAKEDONIE Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 29. listopadu 2004 - originál anglicky Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavce 2 Úmluvy Makedonie prohlašuje, že žádosti a související písemnosti, které nejsou opatřeny překladem do některého z úředních jazyků Rady Evropy, mají být opatřeny překladem do angličtiny anebo francouzštiny. MOLDAVSKO Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 23. ledna 2007 - originál anglicky Výhrada Článek 41 V souladu s článkem 41 odstavcem 1 Moldavská republika prohlašuje, že: - odmítne žádost o řízení, pokud bude toho názoru, že trestný čin je trestným činem čistě náboženským (Příloha I.a); - odmítne žádost o řízení pro čin, za nějž mohou v souladu s jeho vlastním právem být sankce uloženy pouze správním orgánem (Příloha I.b); - nepoužije články 30 a 31 (Příloha I.g) pro čin, za nějž mohou v souladu s jeho vlastním právem anebo právem příslušného státu být sankce uloženy pouze správním orgánem (Příloha I.g).

__________________________________________________ 21) Nahrazuje prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 13. února 1992, která byla předána generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 13. února 1992, a potvrzená v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993. Text původního prohlášení - originál anglicky: „Žádosti uvedené v Evropské úmluvě o předávání trestního řízení se adresují Generální prokuratuře České a Slovenské Federativní Republiky předtím, než je věc předána soudu, a Ministerstvu spravedlnosti České republiky nebo Ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky poté, co je věc předána soudu.“

strana 302

Instrukce č. 14, příloha č. 11/B

částka 5

Prohlášení Článek 13 V souladu s článkem 13 odstavce 3 Moldavská republika prohlašuje, že žádosti podle této Úmluvy formulované v průběhu trestního řízení mají být adresovány Generální prokuratuře, a žádosti podle této Úmluvy formulované v průběhu řízení před soudem mají být adresovány Ministerstvu spravedlnosti. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavce 2 Moldavská republika prohlašuje, že žádosti formulované podle této Úmluvy a přikládané dokumenty mají být zasílány moldavským orgánům spolu s překladem do moldavštiny nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy. Článek 40 V souladu s článkem 40 odstavce 1 Moldavská republika prohlašuje, že do úplného obnovení územní celistvosti Moldavské republiky budou ustanovení Úmluvy aplikovatelná jen na území kontrolovaném orgány Moldavské republiky. Článek 41 V souladu s článkem 41 odstavcem 1 přílohy II Moldavská republika prohlašuje, že pojem „příslušník“ znamená občana Moldavské republiky, a dále cizince nebo osoba bez státní příslušnosti s trvalým pobytem na území Moldavské republiky. NORSKO Výhrada obsažená v ratifikační listině uložené dne 29. prosince 1977 - originál anglicky Články 23, 35, 36 a 37 Vláda Norského království nemůže přijmout článek 23 a ustanovení týkající se zásady „ne bis in idem“, viz články 3537, v případech, kde byl pachatelem norský občan nebo měl trvalý pobyt v Norsku v době, kdy byl trestný čin spáchán. Prohlášení obsažená v dopise stálého zástupce Norska ze dne 29. prosince 1977, který byl předán generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny téhož dne - originál anglicky Článek 13 Hlavní veřejný žalobce je oprávněn zasílat jakémukoli neseverskému státu žádosti uvedené v Úmluvě a veškerá sdělení nezbytná pro používání Úmluvy a přijímat takové žádosti a sdělení od jakéhokoliv neseverského státu. Článek 18 S výjimkou kopie jakéhokoliv písemného rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 článku 16 Norsko vyžaduje, aby dokumenty spojené s používáním Úmluvy, které jsou vyhotoveny v jazyku jiném, než norském, dánském, švédském či anglickém, byly opatřeny překladem do norštiny nebo angličtiny. Článek 40 Úmluva bude platit rovněž pro Bouvetův ostrov, ostrov Petra I. a Zemi královny Maud. RUSKO Výhrada a prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 26. června 2008 - originál anglicky Výhrada Článek 41 Ruská federace si v souladu s Přílohou I.g Úmluvy vyhrazuje právo nepoužít články 30 a 31 pro čin, za nějž mohou v souladu s právem jiné smluvní strany být sankce uloženy pouze správním orgánem (Příloha I.g). Ruská federace v souladu s Přílohou I. h Úmluvy prohlašuje, že bude používat část V Úmluvy do té míry, aby byla respektována zásada „ne bis in idem“. Prohlášení Článek 8 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že ustanovení článku 8 Úmluvy budou používány s ohledem na terminologii používanou v legislativě Ruské federace upravujícím trestní řízení. Článek 11 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že ustanovení článku 11 Úmluvy a přílohy I. Úmluvy musí být použity za účelem zajištění odpovědnosti za spáchání trestných činů. Článek 13 Ruská federace prohlašuje v souladu s článkem 13 odstavce 3 Úmluvy, že v případech předávání trestního řízení komunikuje je příslušným orgánem Generální prokuratura Ruské federace.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 11/B

strana 303

Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavce 2 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že žádosti o převzetí trestního řízení a související dokumenty musí být opatřeny překladem do ruštiny. Články 11, 30 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že zákony Ruské federace neobsahují pojem „trestný čin politické povahy“, který je používán v článku 11 písmeno d) a v článku 30 odstavce 1 Úmluvy. Ve všech případech rozhodování o předání trestního řízení nebude Ruská federace na základě vzájemnosti za trestné činy politické povahy považovat mimo jiné následující trestné činy: a) trestné činy proti lidskosti podle článků II. a III. Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia z 9. prosince 1948, podle článků II. a III. Mezinárodní úmluvy o potlačení a trestání zločinu apartheidu z 30. listopadu 1973, a č. 1 a 4 Úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 10. prosince 1984, b) trestné činy podle článku 50 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli z 12. srpna 1949, podle článku 51 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři z 12. srpna 1949, podle článku 130 Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci z 12. srpna 1949, podle článku 147 Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války z 12. srpna 1949, podle článku 85 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) z 8. června 1977 a podle článku 1 a 4 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II) z 8. června 1977, c) trestné činy specifikované v Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970, Úmluvě o potlačení protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 a v Protokolu o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňující Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijatou v Montrealu 23. září 1971, d) trestné činy specifikované v Úmluvě o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců ze 14. prosince 1973, e) trestné činy specifikované v Evropské úmluvě o potlačování terorizmu z 27. ledna 1977, f) trestné činy specifikované v Mezinárodní úmluvě proti braní rukojmí z 17. prosince 1979, g) trestné činy specifikované v Úmluvě o fyzické ochraně jaderného materiálu z 3. března 1980, h) trestné činy specifikované v Úmluvě o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 a v Protokolu o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988, i) trestné činy specifikované v Úmluvě proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988, j) trestné činy specifikované v Úmluvě o bezpečnosti OSN a jejího personálu z 9. prosince 1994, k) trestné činy specifikované v Úmluvě proti bombovému terorizmu z 15. prosince 1997, l) trestné činy specifikované v Úmluvě o potlačení financování terorizmu z 9. prosince 1999, m) trestné činy specifikované v Úmluvě OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu z 15. listopadu 2000 a v jejích Protokolech, n) jiné obdobné trestné činy specifikované v mezinárodních smlouvách v případě, že Ruská federace je smluvní stranou těchto mezinárodních smluv. TURECKO Výhrada učiněná při podpisu Úmluvy dne 16. června 1974, která byla potvrzena dopisem stálého zástupce Turecka ze dne 27. října 1978, který byl předán generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny téhož dne - originál francouzsky Články 11 a 26 V souladu s článkem 41 využívá turecká vláda výhrad umožněných v písmenech a) a f) Přílohy I k této Úmluvě. Prohlášení obsažená v dopise stálého zástupce Turecka ze dne 27. října 1978, který byl předán generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny téhož dne - originál francouzsky Článek 13 V souladu s článkem 13 odstavcem 3 se žádost o úkony a sdělení nezbytná pro používání Úmluvy zasílají diplomatickými cestami. Článek 18 V souladu s článkem 18 odstavcem 2 si Turecko vyhrazuje právo požadovat, aby žádosti učiněné při používání Úmluvy byly opatřeny překladem do turečtiny.

strana 304

Instrukce č. 14, příloha č. 11/B

částka 5

Výhrada obsažená ve druhém dopise stálého zástupce Turecka ze dne 27. října 1978, který byl předán generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny téhož dne - originál francouzsky Turecká vláda při ratifikaci Evropské úmluvy o předávání trestního řízení prohlašuje, že se necítí býti vázána provádět ustanovení uvedené Úmluvy ve vztahu k řecké kyperské správě, která není ústavně oprávněna sama o sobě reprezentovat Kyperskou republiku.22) UKRAJINA Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce ze dne 31. ledna 2000, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. února 2000 - originál francouzsky Článek 13 Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny (v případech žádostí soudů) a Generální prokuratura Ukrajiny (v případech žádostí orgánů přípravného vyšetřování) jsou orgány uvedenými v článku 13, odstavci 1 Úmluvy.

_____________________________________________________________________ 22)

Poznámka sekretariátu: Oznámení o výše uvedené výhradě zmiňuje rozhodnutí přijaté výborem ministrů v únoru 1976 na 254. schůzce zástupců ministrů. Toto rozhodnutí se týká identické výhrady učiněné tureckou vládou při ratifikaci sedmi úmluv a dohod dne 19. prosince 1975 a zní takto: „Zástupci, ve světle pokračující diskuse a s odkazem výlučně na procedurální aspekty uložení sedmi ratifikačních listin, zvážili, že generální tajemník by měl s platností od 19. prosince 1975 přistoupit k registraci těchto ratifikačních listin předkládaných stálým zástupcem Turecka dopisy ze dne 19. prosince 1975 a oznámit ji vládám členských států s tím, že registrace výhrad generálním tajemníkem nebude mít žádný vliv na jejich platnost. Výše uvedené rozhodnutí žádným způsobem neovlivní postavení vlády Kyperské republiky ve výboru ministrů Rady Evropy.“

částka 5

strana 305

Instrukce č. 14, příloha č. 12/A

Příloha č. 12/A

Úmluva o předávání odsouzených osob z 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN23) ke dni 1. dubna 2014 Smluvní strana Albánie Andorra Arménie Austrálie Ázerbájdžán Bahamy Bolívie Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Ekvádor Gruzie Honduras Chile Island Izrael Japonsko Kanada Korejská republika Kostarika Lichtenštejnsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Mauritius Mexiko Moldavsko Norsko Panama Rusko San Marino Srbsko Švýcarsko Tonga Trinidad and Tobago Turecko Ukrajina USA Venezuela

Datum vstupu v platnost 01/08/00 01/11/00 01/09/01 01/01/03 01/05/01 01/03/92 01/06/04 01/08/05 06/06/06 01/01/93 01/11/05 01/02/98 01/07/09 01/11/98 01/12/93 01/01/98 01/06/03 01/09/85 01/11/05 01/08/98 01/05/98 01/11/99 01/10/04 01/11/07 01/09/04 01/04/93 01/11/99 01/12/07 01/10/04 01/08/02 01/05/88 01/11/00 01/07/94 01/01/88 01/01/96 01/07/85 01/10/03

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 112

_____________________________________________________________________________ 23)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

Poznámky P P P P P P

P P

P P P P P Ú P P P/Ú P P

P

P P

strana 306

Instrukce č. 14, příloha č. 12/B

částka 5

Příloha č. 12/B

Úmluva o předávání odsouzených osob z 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 1. dubna 2014 (neoficiální překlad) ALBÁNIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 4. dubna 2000 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 3 Albánská republika prohlašuje, že hodlá vyloučit použití řízení uvedeného článku 9 odstavce 1 písmene a) Úmluvy. V souladu s článkem 3 odstavcem 4 pojem „státní občan“ bude pro účely této Úmluvy označovat albánské občany, osoby bez státní příslušnosti bydlící na území Albánie a osoby, které mají dvojí občanství, je-li jedno z nich albánské. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 3 Albánská republika prohlašuje, že žádosti o předání odsouzené osoby a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do albánštiny nebo jednoho z úředních jazyků Rady Evropy. ANDORRA Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 13. července 2000 - originál francouzsky Článek 3 Andorské knížectví v souladu s článkem 3 odstavcem 3 prohlašuje, že vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavci 1.b v případech, kdy bude vykonávajícím státem. Andorské knížectví v souladu s článkem 3, odstavcem 4 prohlašuje, že pojem „státní občan“ označuje jakoukoliv osobu, která byla v okamžiku spáchání skutku podle lei qualificada [zákona, který musí být přijat kvalifikovanou většinou] o andorském občanství andorským občanem. Článek 5 Andorské knížectví v souladu s článkem 5 odstavcem 3 prohlašuje, že žádosti o předání budou odesílány a přijímány Ministerstvem zahraničních vztahů. Prohlášení obsažené v dopise ministra zahraničních věcí Andorry z 5. července 2013, postoupeného verbální nótou od Stálého zastoupení Andorry z 15. července 2013 a zaregistrované u Generálního sekretariátu dne 16. července 2013 originál francouzsky Andorské knížectví prohlašuje, že andorrský parlament schválil odstoupení od prohlášení učiněného v době ratifikace ve smyslu článku 5 odstavec 3 Úmluvy. Na základě toho budou žádosti o předání ve smyslu článku 5 odstavec 2 Úmluvy zasílány přímo Ministerstvu spravedlnosti Andorrského knížectví (Ctra. de l’Obac, s/n - Edif. administratiu de l’Obac AD700 Escaldes-Engordany. Tel.: +376.872.080). Článek 17 Andorské knížectví v souladu s článkem 17 odstavcem 3 prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do katalánštiny, španělštiny či francouzštiny. ARMÉNIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 11. května 2001 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 4 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že pojem „státní občan“ se bude pro účely této Úmluvy vztahovat k jakékoliv osobě, jež byla v okamžiku spáchání trestného činu občanem Arménské republiky.

_____________________________________________________________________________ 1)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 12/B

strana 307

Arménská republika však může svolit k předání odsouzené osoby, jež v okamžiku spáchání trestného činu arménským občanem nebyla, byla-li arménským občanem v okamžiku žádosti o předání. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 3 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že žádosti o předání odsouzených osob a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do arménštiny, jednoho z úředních jazyků Rady Evropy nebo do ruštiny. ÁZERBÁJDŽÁN Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 25. ledna 2001 - originál anglicky Výhrada Článek 4 Ázerbájdžánská republika tímto prohlašuje, že postup upravený v článku 4 odstavci 5 Úmluvy bude použit v případech, kdy bude v souladu s vnitrostátním právním řádem. Prohlášení Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 3 Úmluvy Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že zcela vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavci 1.b Úmluvy. Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že pro účely této Úmluvy pojem „státní občan“, pokud jde o Ázerbájdžánskou republiku, označuje osoby uvedené v článku 52 ústavy Ázerbájdžánské republiky. Článek 5 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že pro styk v souvislosti s prováděním této Úmluvy bude využívat Ministerstvo spravedlnosti a diplomatickou cestu. Článek 12 V souladu s článkem 12 Úmluvy Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že rozhodnutí o milostech a amnestiích odsouzených osob, předaných Ázerbájdžánskou republikou, musí být schválena příslušnými orgány Ázerbájdžánské republiky. Článek 16 V souladu s článkem 16 odstavcem 7 Úmluvy Ázerbájdžánská republika požaduje, aby byla informována o všech průvozech odsouzených osob přes své území. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 3 Úmluvy Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být předávány ve francouzštině či angličtině a opatřeny překladem do ázerbájdžánštiny. BAHAMY Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 12. listopadu 1991 - originál anglicky Článek 32) V souladu s ustanovením článku 3 odstavcem 4 Úmluvy Společenství Bahamských ostrovů prohlašuje, že pojem „státní občan“ (článek 3 odstavec 1.a) označuje osoby s bahamským občanstvím či osoby, které mají na území Společenství Bahamských ostrovů trvalý pobyt. Články 3 a 9 Podle článku 3 odstavce 3 Úmluvy Společenství Bahamských ostrovů prohlašuje, že se zřetelem k tomuto článku a pokud se článku 9, odstavce 1 týká, vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavci 1.b Úmluvy v případech, kdy bude vykonávajícím státem. Článek 5 V souladu s ustanoveními článku 5 odstavce 2 Úmluvy Společenství Bahamských ostrovů prohlašuje, že ústředním orgánem, který bude odesílat a přijímat žádosti je: Attorney General (Nejvyšší státní zástupce) Post Office Box N-3007 Nassau The Commonwealth of the Bahamas. Společenství Bahamských ostrovů dále prohlašuje, že v souladu s ustanoveními článku 5 odstavce 3 uznává právo kterékoliv strany požadovat, aby sdělení a právní dokumenty související s žádostmi a odpověďmi byly doručovány diplomatickou cestou. __________________________________________________ 2) Platnost do 1. dubna 1992.

strana 308

Instrukce č. 14, příloha č. 12/B

částka 5

Článek 17 V souladu s ustanoveními článku 17 odstavce 2 Společenství Bahamských ostrovů prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné dokumenty musí být opatřeny překladem do anglického jazyka. Prohlášení obsažené v dopise velvyslance Bahamských ostrovů ve Spojeném království ze dne 25. března, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. dubna 1992 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 3 Úmluvy tímto vláda Společenství Bahamských ostrovů mění prohlášení učiněné v okamžiku uložení listiny o přistoupení, pokud jde o vymezení pojmu „státní občan„ (článek 3 odstavec 1.a.). Vláda Společenství Bahamských ostrovů nyní prohlašuje, že pojem „státní občan“ (článek 3 odstavec 1) označuje občana Bahamských ostrovů nebo držitele povolení k trvalému pobytu, vydaného na základě Imigračního zákona, jehož manžel je občanem Bahamských ostrovů. BOLÍVIE Prohlášení obsažená ve verbální nótě Velvyslanectví Bolívie ze dne 30. dubna 2004, registrované v Generálním sekretariátu dne 5. května 2004 - originál francouzsky a španělsky Velvyslanectví Bolivijské republiky lituje opožděného doručení prohlášení k Úmluvě o předávání odsouzených osob, které bylo způsobeno politováníhodným úředním nedopatřením. Velvyslanectví Bolivijské republiky ve Francii uznává, že ustanovení Úmluvy o činění výhrad a prohlášení musí být smluvními stranami respektována, avšak považuje za nutné zdůraznit, že prohlášení byla zformulována bolivijským parlamentem v rámci procedury vnitrostátního schvalování Úmluvy. Parlament je jedinou institucí, které bolivijská Ústava dává oprávnění schvalovat mezinárodní smlouvy této povahy. Prohlášení proto tvoří nedílnou součást parlamentního rozhodnutí. Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 4 Úmluvy Bolívie považuje za státního občana každou osobu, která má tento status podle části III hlavy 1 Politické Ústavy Státu. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 3 Úmluvy Bolívie požaduje, aby byly žádosti o předání a příslušné doklady opatřeny překladem do španělštiny. Článek 5 V souladu s článkem 5 odstavcem 3 Úmluvy bude Bolívie pro řízení o žádostech o předání používat Ministerstvo zahraničních věcí a náboženství. EKVÁDOR Prohlášení obsažené v dopise Ekvádorské republiky ze dne 27. června 2005, který byl předán Generálnímu sekretariátu při uložení ratifikační listiny 12. července 2005 - originál anglicky Článek 17 Ekvádorská republika prohlašuje, že žádosti a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do španělštiny. Prohlášení obsažené v dopise ministra zahraničních věcí Ekvádorské republiky ze dne 19. dubna 2006, který byl zaslán prostřednictvím Velvyslanectví Ekvádoru ve Francii, a zaregistrován v Generálním sekretariátu 22. května 2006 originál anglicky Článek 53) Ekvádor v souladu s článkem 5 odstavcem 3 prohlašuje, že jako orgán příslušný k vyřizování a řešení odpovídajících žádostí o předání učiněných podle ustanovení Úmluvy bylo určeno Ministerstvo spravedlnosti, lidských práv a kultu Ekvádoru. GRUZIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 21. října 1997 - originál anglicky Článek 3 Gruzie prohlašuje, že pro účely této Úmluvy pojem „státní občan“ označuje osobu, která má gruzínské občanství a osobu, která má na území Gruzie trvalý pobyt. __________________________________________________ 3) Prohlášení bylo aktualizováno verbální nótou Velvyslanectví Ekvádoru ve Francii z 20. září 2010, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 21. září 2010. Text původního prohlášení: „Ekvádor v souladu s článkem 5, odstavcem 3 prohlašuje, že žádosti o předání budou odesílány a přijímány Právně-technickým informačním úřadem Ministerstva zahraničních věcí Ekvádoru.“

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 12/B

strana 309

Články 3 a 9 Gruzie ve vztahu k jiným státům vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavci 1 a v případech, kdy bude vykonávajícím státem. Článek 17 Gruzie prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musejí být opatřeny překladem do gruzínského, anglického nebo ruského jazyka. ISLAND Prohlášení obsažená ve verbální nótě Stálé mise Islandu, která byla předána Generálnímu sekretariátu při uložení ratifikační listiny dne 6. srpna 1993 - originál anglicky Článek 3 V souladu s ustanoveními článku 3 odstavce 4 Island prohlašuje, že pojem "státní občan" (srov. článek 3 odstavec 1.a) označuje pro účely Úmluvy osoby s islandským občanstvím nebo osoby s trvalým bydlištěm na území Islandské republiky. Článek 9 V souladu s ustanoveními článku 9 odstavce 4 si Island vyhrazuje právo preventivního zadržení nebo hospitalizace nepříčetných osob. Článek 17 V souladu s ustanoveními článku 17 odstavce 3 Island požaduje, aby žádosti o předání a příslušné dokumenty byly opatřeny překladem do islandštiny, angličtiny, dánštiny, norštiny nebo švédštiny. IZRAEL Prohlášení obsažená v listině o přistoupení, která byla uložena dne 24. září 1997 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 4 Úmluvy Izrael prohlašuje, že pojem „státní občan“ se pro účely této Úmluvy vztahuje na jakoukoli osobu, která byla v okamžiku spáchání trestného činu izraelským občanem. Izrael však může podle svého uvážení povolit předání do Izraele v souvislosti s osobou, která v okamžiku spáchání trestného činu izraelským občanem nebyla, za předpokladu, že je izraelským státním příslušníkem v okamžiku odeslání žádosti. Články 3 a 9 Ve shodě s článkem 3 odstavce 3 Úmluvy Izrael prohlašuje, že v souladu s článkem 9 odstavcem 1.a a článku 10 Úmluvy bude výkon cizího rozsudku, ukládajícího trest odnětí svobody nebo výkon zbývající části, pokračovat poté, co izraelský soud rozhodne o výkonu trestu nebo jeho zbývající části na území Izraele. Článek 9 V souladu s článkem 9 odstavcem 4 Úmluvy Izrael prohlašuje, že je oprávněn postupovat podle Úmluvy v souvislosti s osobami, které byly vzhledem ke svému duševnímu stavu shledány trestně neodpovědnými, a je připraven takové osoby přijímat a starat se o ně v institucích, kde jim bude poskytnuto další léčení. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 3 Úmluvy Izrael požaduje, aby žádosti o výkon rozsudku v Izraeli nebo dokumenty související s takovými žádostmi byly opatřeny překladem do hebrejštiny nebo angličtiny. JAPONSKO Prohlášení obsažená v dopise generálního konzula Japonska, stálého pozorovatele Japonska v Radě Evropy, ze dne 17. února 2003, který byl doručen Generálnímu sekretariátu při uložení listiny o přístupu dne 17. února 2003 - originál anglicky Články 3 a 9 V souladu s článkem 3 odstavcem 3 Úmluvy Japonsko vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavci 1.b v případech, kdy bude vykonávajícím státem. V souladu s článkem 3 odstavcem 4 Úmluvy pojem „státní občan“ označuje, ve vztahu k Japonsku, japonského občana nebo „zvláštní osobu s trvalým pobytem“ uvedenou ve „Zvláštním zákoně o imigrační kontrole mezi jinými těch osob, které pozbyly japonské občanství na základě mírové smlouvy s Japonskem“. Článek 5 V souladu s článkem 5 odstavcem 3 Úmluvy bude styk probíhat diplomatickou cestou s výjimkou naléhavých případů nebo jiných mimořádných situací.

strana 310

Instrukce č. 14, příloha č. 12/B

částka 5

Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 3 Úmluvy Japonsko požaduje, aby žádosti o předání a příslušné doklady byly opatřeny překladem do japonštiny nebo angličtiny. KOREJSKÁ REPUBLIKA Prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 20. července 2005 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavce 3 Úmluvy Korejská republika vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavec 1.b Úmluvy v případě, že je Korejská republika dožádaným státem. Článek 5 V souladu s článkem 5 odstavcem 3 Korejská republika prohlašuje, že styk bude probíhat diplomatickou cestou, s výjimkou naléhavosti anebo jiných výjimečných okolností. Článek 7 Korejská republika prohlašuje, že v souladu s právním řádem Korejské republiky nemůže být souhlas osoby vzat zpět v případě, že již byl potvrzen příslušným orgánem Korejské republiky na písemném dokumentu podepsaném touto osobou. Článek 16 Korejská republika musí být předem informována o veškerých průvozech odsouzených osob leteckou cestou přes její území, a to i v případě, že přistání není plánováno. Článek 17 Všechny žádosti o předání a příslušné dokumenty musí být opatřeny překladem do korejštiny nebo angličtiny. LICHTENŠTEJNSKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 14. ledna 1998 - originál anglicky Články 3 a 9 Lichtenštejnské knížectví vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavec 1.b Úmluvy. Článek 5 Lichtenštejnské knížectví v souladu s článkem 5 odstavcem 3 prohlašuje, že ústředním orgánem pro odesílání a přijímání žádostí je: Ressort Justiz Regierungsgebäude FL - 9490 Vaduz Lichtenštejnsko Článek 6 Lichtenštejnské knížectví má za to, že podle ustanovení článku 6 odstavce 2 musí být ověřená kopie rozsudku opatřena doložkou potvrzující jeho vykonatelnost. Článek 17 Lichtenštejnské knížectví požaduje, aby žádosti o předání a příslušné doklady adresované Lichtenštejnskému knížectví, nejsou-li vyhotoveny v němčině, byly opatřeny překladem do tohoto jazyka. MAURICIUS Prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 18. června 2004 - originál anglicky Článek 20 V souladu s článkem 20 odstavcem 1 Mauricijská republika prohlašuje, že Úmluva se vztahuje na Mauricijskou republiku, kterou podle § 111 Ústavy Mauricia tvoří ostrovy Mauricius, Rodrigues, Agalega, Tromelin, Cargados Carajos a souostroví Chagos, včetně Diego Garcia. Sdělení obsažené ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí, mezinárodního obchodu a regionální spolupráce Republiky Mauritius ze dne 7. března 2005, zaslané prostřednictvím Vysoké komise Mauricia v Londýně a zaregistrované v Generálním sekretariátu dne 14. dubna 2005 - originál anglicky Článek 20 S odkazem na verbální nótu ze dne 28. ledna 2005 Stálého zastoupení Velké Británie, týkající se prohlášení k článku 20 odstavce 1 Úmluvy, obsaženého v listině o přístupu uložené republikou Mauritius dne 18. června 2004, vláda republiky Mauritius sděluje následující.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 12/B

strana 311

Vláda Republiky Mauritius prohlásila a znovu prohlašuje celkovou suverenitu nad Chagos Archipelago, včetně Diego Garcia, které je nedělitelnou součástí území Mauricia tak, jak definuje Ústava Mauricia. Vláda Republiky Mauritius zdůrazňuje, že neuznává tzv. Britsko-indické oceánské teritorium, které bylo vytvořeno v roce 1965 nezákonným odtržením Chagos Archipelago od území Mauricia a porušením Charty OSN (jak je uvedeno v rezoluci 1514(XV) ze dne 14. prosince 1960, rezoluci 2066(XX) ze dne 16. prosince 1965 a rezoluce 2357 (XXII) ze dne 19. prosince 1967. Vláda Republiky Mauritius vždy vyjadřovala svoji připravenost diskutovat o otázce Chagos Archipelago na bilaterální úrovni a bude se bránit všem útokům, které by zpochybňovaly její suverenitu nad Chagos Archipelago. Sdělení obsažené ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí, mezinárodního obchodu a regionální spolupráce Republiky Mauritius ze dne 30. srpna 2005, zaslané prostřednictvím Velvyslanectví Mauricia v Paříži a zaregistrované v Generálním sekretariátu dne 1. září 2005 - originál anglicky Článek 20 Ministerstvo zahraničních věcí, mezinárodního obchodu a regionální spolupráce Republiky Mauritius reaguje na nótu ze dne 28. července 2005 týkající se sdělení Stálého zástupce Francie ze dne 17. června 2005 k prohlášení k článku 20, odstavce 1 Úmluvy, které je obsaženo v listině o přístupu Republiky Mauritius ze dne 18. června 2004. Vláda Republiky Mauritius má tu čest upozornit Radu na následující sdělení o pozici vlády Republiky Mauritius ve vztahu k prohlášení vlády Francouzské republiky. Vláda Republiky Mauritius zdůrazňuje, že Tromelin je nedělitelnou součástí území Mauricia tak, jak definuje Ústava Mauricia. Vláda Republiky Mauritius odmítá nárok vlády Francouzské republiky na suverenitu nad územím ostrova Tromelin. Vláda Republiky Mauritius vždy vyjadřovala svoji připravenost diskutovat o otázce ostrova Tromelin na bilaterální úrovni. MEXIKO Prohlášení obsažená v listině o přístupu uložené dne 13. července 2007 - originál francouzsky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 4 Úmluvy mexická vláda prohlašuje, že pojem „státní občan“ zahrnuje: a) osoby narozené na území Mexika, bez ohledu na státní příslušnost rodičů, b) osoby narozené v cizině mexickým rodičům narozeným na území Mexika, anebo z nichž jeden je mexickým státním příslušníkem narozeným na území Mexika, c) osoby narozené v cizině mexickým rodičům, kteří získali mexické státní občanství udělením, anebo z nichž jeden získal mexické státní občanství udělením, d) osoby narozené na palubách mexických lodí a letadel, e) cizince, kteří získali státní občanství udělením f) cizince, kteří uzavřeli sňatek s mexickým občanem/občankou a mají pobyt na území Mexika. Článek 5 V souladu s článkem 5 odstavcem 3 Úmluvy Mexiko prohlašuje, že pro žádosti o předání a odpovědi bude využívat diplomatické cesty prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Článek 9 Vláda Mexika prohlašuje, že nebude aplikovat článek 9 odstavce 1 písm. b) v případě, že Mexiko bude dožádaným státem. Článek 17 V souladu s ustanoveními článku 17 odstavce 3 Mexiko prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do španělštiny. MOLDAVSKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 12. května 2004 - originál anglicky Moldavská republika prohlašuje, že ustanovení Úmluvy budou do doby plného ustavení teritoriální integrity Moldavské republiky prováděna pouze na území ovládaném vládou Moldavské republiky. Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 4 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že pojem „státní občan“ zahrnuje státní příslušníky Moldavské republiky, státní příslušníky jiných států či osoby bez státní příslušnosti, kteří mají povolení k pobytu v Moldavské republice.

strana 312

Instrukce č. 14, příloha č. 12/B

částka 5

Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 4 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že žádosti o předání a související dokumenty musí být opatřeny překladem buď do moldavského jazyka nebo do jednoho z oficiálních jazyků Rady Evropy. NORSKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 9. prosince 1992 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 4 Úmluvy bude Norské království pro účely této Úmluvy pojmem "státní občan" označovat osobu, která je občanem vykonávajícího státu, nebo osobu, která má na území tohoto státu bydliště, nebo jejíž předání je vhodné vzhledem k úzkým vazbám, které tato osoba má k Norskému království. Článek 9 V souladu s článkem 9 odstavcem 4 si Norské království vyhrazuje právo využít možnosti předběžného zadržení nebo hospitalizace nepříčetných osob. Článek 17 V souladu s ustanoveními článku 17 odstavce 3 Norsko prohlašuje, že žádosti o předání a přiložené písemnosti musí být opatřeny překladem do norského, anglického nebo dánského či švédského jazyka. Článek 20 Na základě článku 20 Úmluvy Norsko prohlašuje, že Úmluva se bude vztahovat také na Bouvetův ostrov, ostrov Petra I. a Zemi královny Maud. Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise Norska ze dne 17. prosince 2013, která byla registrována u Generálního tajemníka dne 18. prosince 2013 - originál anglicky Článek 5 Norsko prohlašuje, že pro případy předání z a do Norska je od 1. 1. 2014 příslušným orgánem v souladu s článkem 5 odstavcem 3 Úmluvy: Directorate of Norwegian Correctional Service PO Box 694 4305 Sandnes Norsko PANAMA Prohlášení obsažená v dopise Ministerstva zahraničních věcí ze dne 5. května 1999, který byl předán Generálnímu sekretariátu při uložení listiny o přistoupení 5. července 1999 - originál anglicky a španělsky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 4 Úmluvy pojem „státní občan“, pokud se týká Panamské republiky, označuje panamské občany, kteří své občanství získali narozením, naturalizací nebo na základě ustanovení ústavy, jak je zakotveno v článku 8 politické ústavy Panamské republiky. Článek 5 V souladu s článkem 5 odstavcem 3 Úmluvy Panamská republika prohlašuje, že pro žádosti o předání uvedené v odstavci 1 daného článku bude využívat diplomatické cesty. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 3 Úmluvy Panamská republika prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do španělštiny. Prohlášení obsažené v dopise chargé d‘affaires Panamského velvyslanectví v Bruselu ze dne 18. února 2002, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 18. února 2000 - originál anglicky a španělsky Článek 5 V souladu s článkem 5, odstavcem 3 Úmluvy Panamská republika určuje jako orgán, odpovědný za přijímání žádostí o předání, jejich zodpovídání a výkon funkcí, stanovených touto Úmluvou, Ministerstvo zahraničních věcí Panamské republiky. RUSKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 28. srpna 2007 - originál anglicky Článek 3 Rusko prohlašuje, že nebude aplikovat článek 9 odstavec 1 písmeno a) Úmluvy.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 12/B

strana 313

Článek 9 V souladu s článkem 9 odstavce 4 Úmluvy Rusko prohlašuje, že při předání osob, které nejsou pro duševní stav odpovědny za spáchání trestného činu, se bude postupovat podle mezinárodní smlouvy anebo na základě vzájemnosti. Článek 16 V souladu s článkem 16 odstavce 7 Úmluvy Rusko prohlašuje, že musí být informováno o veškerých průvozech odsouzených osob leteckou cestou přes území Ruska. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavce 3 Úmluvy Rusko prohlašuje, že žádosti o předání odsouzených osob a přiložené dokumenty musí být přeloženy do ruštiny, s výjimkou případů, že se smluvní strany dohodly jinak. SAN MARINO Prohlášení obsažená v dopisu ministra zahraničních věcí San Marina, předaném Generálnímu sekretariátu současně s uložením ratifikační listiny dne 25. června 2004 - originál anglicky Článek 5 Republika San Marino v souladu s článkem 5 odstavcem 3 Úmluvy prohlašuje, že žádosti o předání mají být adresovány a doručovány: Segretaria di Stato per gli Affari Esteri Pallazo Begni Contrada Omerelli, 31 47890 San Marino Repubblica di San Marino. Článek 9 Republika San Marino hodlá vyloučit použití řízení podle článku 9 odstavce 1písmene a) v případech, kdy San Marino bude vykonávajícím státem. Republika San Marino si vyhrazuje právo použít řízení podle článku 9 odstavce 1 písmene a) ve speciálních případech. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 4 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že žádosti o předání a přiložené písemnosti musí být opatřeny překladem do italštiny. SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Sdělení doručené s dopisem generálního konzula Spojených států amerických ze dne 2. září 1997, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 3. září 1997 - originál anglicky Článek 3 Podle článku 3 odstavce 1 f) Úmluvy o předávání odsouzených osob musí s předáním odsouzené osoby souhlasit odsuzující i vykonávající stát. Pokud jde o Spojené státy americké, u osoby, odsouzené jedním ze států USA za spáchání činu trestného podle právního řádu tohoto státu a vězněné jeho orgány, povolí federální vláda USA předání jedině tehdy, vyjádří-li dříve svůj souhlas příslušné orgány zmíněného státu. Pravomoc k udělení souhlasu s takovým předáním musí výkonné moci uvedeného státu přiznávat státní právní řád. Pro potřeby orgánů členských států a dalších smluvních stran Úmluvy přikládám aktuální seznam států USA, které pravomocí k předávání odsouzených osob disponují. Vláda Spojených států se snaží státy v implementaci oprávnění participovat na předávání podle této Úmluvy podporovat. Jak již ale bylo zmíněno, i v případě států, které uvedenou pravomocí disponují, je k předání každé osoby, která byla odsouzena za porušení státních zákonů, nutný výslovný souhlas příslušných státních orgánů. Tento souhlas nelze ze samotného faktu existence zákonného oprávnění k provádění předání vyvozovat; ve skutečnosti existují i státy, které ačkoliv takovou pravomocí disponují, dávají svůj souhlas k minimálnímu počtu předání, popř. nepovolují předání vůbec. I když federální vláda USA zapojení států do předávání odsouzených osob podle Úmluvy usilovně podporuje, nemůže je k předání osob, odsouzených za porušení jejich vlastních zákonů, nutit. Federální úřady Spojených států jsou připraveny členským státům a dalším smluvním stranám Úmluvy v navazování styků s příslušnými úřady států USA pomáhat; doporučují přitom kontakty na neformální úrovni navázat ještě před předložením formální žádosti o předání. Signatáři Úmluvy dále mohou kontaktovat úřady států USA přímo s cílem přesvědčit je o případnosti předání konkrétní odsouzené osoby. Ústředním orgánem USA je Oddělení mezinárodního předávání vězňů, Vykonávací úřad, Trestní divize, Ministerstvo spravedlnosti, Washington, D.C. 20530.

strana 314

Instrukce č. 14, příloha č. 12/B

částka 5

Seznam států: Alabama, Aljaška, Arizona, Arkansas, Kalifornie, Colorado, Connecticut, Florida, Havaj, Idaho, Illinois, Indiana, Iowa, Kansas, Kentucky, Louisana, Maine, Maryland, Massachusetts, Michigan, Minnesota, Missouri, Montana, Nebraska, Nevada, New Hampshire, New Jersey, Nové Mexiko, Severní Dakota, Severní Marianny (teritorium USA), Ohio, Oklahoma, Oregon, Rhode Island, Jižní Karolína, Jižní Dakota, Texas, Utah, Vermont (pouze ve vztahu ke Kanadě), Virginie, Washington a Wyoming. ŠVÝCARSKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 15. ledna 1988 - originál francouzsky Články 3 a 9 Švýcarsko vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavec 1.b ve všech případech, kdy bude vykonávajícím státem. Článek 6 Švýcarsko má za to, že ustanovení článku 6 odstavce 2 zakotvuje, že ověřená kopie rozsudku musí být opatřena doložkou potvrzující jeho vykonatelnost. Článek 17 Švýcarsko požaduje, aby žádosti o předání a příslušné doklady byly opatřeny překladem do francouzštiny, němčiny nebo italštiny, nebudou-li v jednom z těchto jazyků vypracovány. Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 15. ledna 1988 - originál francouzsky - které bylo aktualizováno, pokud se týká označení, dopisem stálého zástupce Švýcarska ze dne 23. ledna 2002, zaregistrovaným v Generálním sekretariátu dne 29. ledna 2002 - originál francouzsky Článek 5 Švýcarsko prohlašuje, že Federální úřad spravedlnosti (Office fédéral de la justice) při Federálním ministerstvu spravedlnosti a policie je podle článku 5 odstavce 3 orgánem příslušným k zasílání a přijímání: - informací uvedených v článku 4 odstavci 2 až 4; - žádosti o předání a odpovědí na žádosti, uvedených v článku 2 odstavci 3 a v článku 5 odstavci 4; - příslušných dokladů uvedených v článku 6; - informací uvedených v článcích 14 a 15; - žádosti o průvoz a odpovědí na ně, uvedených v článku 16. Článek 7 Švýcarsko má za to, že souhlas s předáním se stává neodvolatelným, jakmile Federální úřad spravedlnosti na základě dohody příslušných států rozhodne o předání. TURECKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 3. září 1987 - originál anglicky Článek 5 Styk v souvislosti s prováděním této Úmluvy bude probíhat diplomatickou cestou. Článek 17 Žádosti o předání a přiložené písemnosti musí být opatřeny překladem do turečtiny. Náklady předání ponese buď vykonávající anebo - v souladu se souvisejícími ustanoveními tureckého právního řádu, jestliže se tak obě strany dohodnou - odsuzující stát.

částka 5

strana 315

Instrukce č. 14, příloha č. 13/A

Příloha č. 13/A

Dodatkový protokol k úmluvě o předávání odsouzených osob z 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN4) ke dni 1. dubna 2014 Smluvní strana Černá Hora Česká republika Gruzie Island Lichtenštejnsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Norsko Rusko San Marino Srbsko Švýcarsko Ukrajina

Datum vstupu v platnost 06/06/06 01/02/03 01/08/00 01/09/00 01/09/03 01/06/00 01/09/04 01/01/01 01/12/07 01/10/04 01/01/03 01/10/04 01/11/03

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 167

_____________________________________________________________________________ 4)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

Poznámky

P P

strana 316

Instrukce č. 14, příloha č. 13/B

částka 5

Příloha č. 13/B

Dodatkový protokol k úmluvě o předávání odsouzených osob z 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ ke dni 1. dubna 2014 (neoficiální překlad)

5)

MOLDAVSKO Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 12. května 2004 - originál anglicky Moldavská republika prohlašuje, že ustanovení Dodatkového protokolu budou do doby plného ustavení teritoriální integrity Moldavské republiky prováděna pouze na území ovládaném vládou Moldavské republiky. RUSKO Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. srpna 2007 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 6 Protokolu Ruská federace prohlašuje, že nepřevezme výkon rozsudku za podmínek uvedených v článku 3.

__________________________________________________ 5) Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

částka 5

strana 317

Instrukce č. 14, příloha č. 14/A

Příloha č. 14/A

Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli z 30. listopadu 1964 (č. 75/2002 Sb. m. s.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN ke dni 1. dubna 2014 Smluvní strana Albánie Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Bývalá jugoslávská republika Makedonie Srbsko Ukrajina

Datum vstupu v platnost 18/08/01 30/03/95 06/06/06 11/07/02 01/07/94 29/05/01 29/12/95

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 051

_____________________________________________________________________________ 6)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

6)

Poznámky

V/P

strana 318

Instrukce č. 14, příloha č. 14/B

částka 5

Příloha č. 14/B

Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli z 30. listopadu 1964 (č. 75/2002 Sb. m. s.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ ke dni 1. dubna 2014 (neoficiální překlad)

7)

ČESKÁ REPUBLIKA Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 10. dubna 2002 - originál anglicky Výhrada Článek 38 V souladu s článkem 38, odstavcem 1 Česká republika prohlašuje, že využívá výhrady umožněné v bodu 1 Přílohy k Úmluvě a nepřijímá ustanovení Úmluvy týkající se výkonu trestů (Část III Úmluvy - Výkon trestu) a jejich úplný výkon (Část IV - Odevzdání úplného výkonu trestu do dožádaného státu). Prohlášení Článek 29 V souladu s článkem 29, odstavcem 2 Česká republika prohlašuje, že bude vyžadovat, aby žádosti a průvodní doklady byly opatřeny překladem do češtiny nebo angličtiny nebo francouzštiny.

_____________________________________________________________________________ 7)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

částka 5

strana 319

Instrukce č. 14, příloha č. 15/A

Příloha č. 15/A TABULKY JAZYKŮ PODLE PROHLÁŠENÍ K VYBRANÝM MNOHOSTRANNÝM MEZINÁRODNÍM SMLOUVÁM A PODLE DVOUSTRANNÝCH MEZINÁRODNÍCH SMLUV V JEDNOTLIVÝCH OBLASTECH MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH Seznam použitých zkratek: CETS 024 Evropská úmluva o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce 32/2004 Sb. m. s.) CETS 030 Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb. m. s.) CETS 073 Evropská úmluva o předávání trestního řízení z 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb., č. 147/1993 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce 20/2004 Sb. m. s.) CETS 112 Úmluva o předávání odsouzených osob z 23. března 1983 (č. 553/1992 Sb.) CETS 051 Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli z 30. listopadu 1964 (č. 75/2002 Sb. m. s.) A angličtina F francouzština I italština N němčina R ruština Š španělština Poznámka: Aktuální stav výhrad a prohlášení k výše uvedeným mnohostranným mezinárodním smlouvám lze zjistit na internetových stránkách Rady Evropy (http://conventions.coe.int/). Tabulka č. 1 VYDÁVÁNÍ STÁT8)

Jazyk

Jazykové ustanovení

T

Afghánistán Albánie Alžírsko Andora Arménie Ázerbájdžán Bahamy Bělorusko Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Gambie Gruzie Indie Island Izrael Jemen Jižní Afrika Kanada Keňa

A dožadující nebo dožádané strany dožádané strany, F katal., Š, F arm., A, F ázerb. dožadující strany dožadující strany dožadující nebo dožádané strany

č. 44/1983 Sb. - čl. 4 odst. 3 CETS 024 - čl. 23 č. 17/1984 Sb. - čl. 4 odst. 1 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5 č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 69 odst. 4 CETS 024 - čl. 23

dožadující nebo dožádané strany dožadující nebo dožádané strany dožadující strany gruz., A, R dožadující strany dožadující nebo dožádané strany hebr., A A dožadující nebo dožádané strany dožadující strany dožadující strany

CETS 024 - čl. 23 CETS 024 - čl. 23 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5, č. 22/1928 Sb. z. a n. CETS 024 - čl. 23 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 č. 76/1990 Sb. - čl. 4 odst. 4 CETS 024 - čl. 23 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5, č. 56/1929 Sb. z. a n. č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5

_____________________________________________________________________________ 8)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

strana 320

KLDR Kuba Kyrgyzstán Lichtenštejnsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Monako Mongolsko Norsko Nový Zéland Rusko San Marino Srbsko Svazijsko Sýrie Švýcarsko Tunisko Turecko Uganda Ukrajina USA Uzbekistán Vietnam Zambie

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 15/A

R dožadující strany dožadující strany N dožadující nebo dožádané strany mold., A, F F dožádané strany, R dožadující nebo dožádané strany dožadující strany R I, F, A dožadující nebo dožádané strany dožadující strany dožádané strany, F F, A, I dožádané strany, F dožadující nebo dožádané strany dožadující strany ukraj., A, F neobsahuje jazykové ustanovení dožádané strany, R dožadující strany, R dožadující strany

č. 93/1989 Sb. - čl. 13 č. 80/1981 Sb. - čl. 4 č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 69 odst. 4 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 CETS 024 - čl. 23 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 CETS 024 - prohlášení k čl. 16 č. 106/1978 Sb. - čl. 5 CETS 024 - čl. 23 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5, č. 22/1928 Sb. z. a n. CETS 024 - prohlášení k čl. 23 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 CETS 024 - čl. 23 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5 č. 8/1986 Sb. - čl. 4 odst. 1 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 č. 40/1981 Sb. - čl. 4 odst. 1 CETS 024 - čl. 23 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 č. 48/1926 Sb. z. a n., č. 185/1935 Sb. z. a n. č. 133/2003 Sb. m. s. - čl. 17 odst. 2, čl. 58 odst. 5 č. 98/1984 Sb. - čl. 4 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5

Tabulka č. 2 DOŽÁDÁNÍ STÁT9)

Jazyk

Jazykové ustanovení

T

Afghánistán Albánie Alžírsko Andorra Arménie Ázerbájdžán Bělorusko Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika

DOŽÁDANÉ STRANY, A10) dožadující strany, R11) dožádané strany, F12) katalán., Š, F arm., A, F ázerb., A dožadující strany13) některý z jazyků smluvních stran14) některý z jazyků smluvních stran15) překlady se nepožadují

č. 44/1983 Sb. - čl. 5 odst. 2 CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 97/1960 Sb. - čl. 15 č. 17/1984 Sb. - čl. 4 odst. 1 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 č. 95/1983 Sb. - čl. 16 CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 207/1964 Sb. - čl. 5 CETS 030 - čl. 16 odst. 3 CETS 030 - čl. 16 odst. 1

_____________________________________________________________________________ 9)

Pouze státy, které nejsou členskými státy Evropské unie. Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 7. 11) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 9. 12) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 13 odst 1. 13) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst.1. 14) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst 1. 15) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst.1. 10)

částka 5

Gruzie Island Izrael Jemen Kanada KLDR Kuba Kyrgyzstán Lichtenštejnsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Monako Mongolsko Norsko Rusko San Marino Srbsko Sýrie Švýcarsko Tunisko Turecko Ukrajina USA Uzbekistán Vietnam

Instrukce č. 14, příloha č. 15/A

dožadující strany16) isl., A hebr., A, F arab., A17) dožádané strany R18) dožadující strany19) dožadující strany20) N některý z jazyků smluvních stran21) mold., A, F dožadující strany F dožádané strany, R22) nor. dožadující strany23) I některý z jazyků smluvních stran24) dožádané strany, F25) F, I, N - s výjimkou předvolání dožádané strany, F26) překlady se nepožadují ukraj., A, F dožádané strany dožádané strany, R27) dožadující strany, R28)

CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 95/1983 Sb. - čl. 16 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 č. 76/1990 Sb. - čl. 5 odst. 2 č. 129/2000 Sb. m. s. - čl. 18 č. 93/1989 Sb. - čl. 13 č. 80/1981 Sb. - čl. 4 č. 95/1983 Sb. - čl. 16 prohlášení k čl. 16 odst. 2 CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 207/1964 Sb. - čl. 5 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 č. 222/1936 Sb. z. a n. - čl. 18 al. 2 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 č. 106/1978 Sb. - čl. 5 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 95/1983 Sb. - čl. 16 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 207/1964 Sb. - čl. 5 č. 8/1986 Sb. - čl. 4 odst. 1 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 č. 40/1981 Sb. - čl. 4 odst. 1 CETS 030 - čl. 16 odst. 1 CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2 č. 40/2000 Sb. m. s. - čl. 4 odst. 1 č. 133/2003 Sb. m. s. - čl. 17 odst. 2 č. 98/1984 Sb. - čl. 4

_____________________________________________________________________________ 16)

Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 1. Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 7. 18) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 6. 19) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 7 odst. 2. 20) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 1. 21) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 1. 22) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 2 23) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 1. 24) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 1. 25) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 12. 26) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 12.. 27) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 10 odst. 1. 28) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 7 odst. 2. 17)

strana 321

strana 322

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 15/A

Tabulka č. 3 PŘEDÁVÁNÍ TRESTNÍHO ŘÍZENÍ Jazyk STÁT29)

Jazykové ustanovení

T Á T

Afghánistán Albánie

A

č. 44/1983 Sb. - čl. 4 odst. 3

alb., A, F

CETS 073 - prohlášení k čl. 18

dožadující strany, R

č. 97/1960 Sb. - čl. 15

dožádané strany, F

č. 17/1984 Sb. - čl. 4 odst. 1

Arménie

A, F, N, armén.

CETS 073 - prohlášení k čl. 18

Bělorusko

dožadující strany

č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 84 odst. 3

Bosna a Hercegovina

některý z jazyků smluvních stran

č. 207/1964 Sb. - čl. 5

Černá Hora

dožadující strany

CETS 073 - čl. 18 odst. 1

Česká republika

dožadující strany

CETS 073 - čl. 18 odst. 1

Gruzie

dožadující strany

č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 84 odst. 3

Alžírsko

Jemen

A

č. 76/1990 Sb. - čl. 4 odst. 4

KLDR

R

č. 93/1989 Sb. - čl. 13

Kuba

dožadující strany

č. 80/1981 Sb. - čl. 4

Kyrgyzstán

dožadující strany

č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 84 odst. 3

Lichtenštejnsko

N, A

CETS 073 - prohlášení k čl. 18 odst. 2

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

některý z jazyků smluvních stran

č. 207/1964 Sb. - čl. 5

Moldavsko

A, F, N, mold.

A, F CETS 073 - prohlášení k čl. 18 CETS 073 - prohlášení k čl. 18

Monako

dožadující strany

č. 222/1936 Sb. z. a n. - čl. 7 al. 2

Mongolsko

dožádané strany, R

č. 106/1978 Sb. - čl. 5

Norsko

nor., A - s výjimkou písemností uvedených v čl. 16 odst. 2

CETS 073 - prohlášení k čl. 18 odst. 2

Rusko

dožadující strany

č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 84 odst. 3

R

CETS 073 - prohlášení k čl. 18

Srbsko

dožadující strany

CETS 073 - čl. 18 odst. 1

některý z jazyků smluvních stran

č. 207/1964 Sb. - čl. 5

Sýrie

dožádané strany, F

č. 8/1986 Sb. - čl. 4 odst. 1

Tunisko

dožádané strany, F

č. 40/1981 Sb. - čl. 4 odst. 1

Turecko

turečtina

CETS 073 - prohlášení k čl. 18

Ukrajina

dožadující strany

CETS 073 - čl. 18 odst. 1

Uzbekistán

dožádané strany, R

č. 133/2003 Sb. m. s. - čl. 17 odst. 2, čl. 71 odst. 4

Vietnam

dožadující strany, R

č. 98/1984 Sb. - čl. 4

_____________________________________________________________________________ 29)

Pouze státy, které nejsou členskými státy Evropské unie.

částka 5

strana 323

Instrukce č. 14, příloha č. 15/A

Tabulka č. 4 Předávání odsouzených STÁT30)

Jazyk

Jazykové ustanovení

T Á T

Albánie Andora Arménie Austrálie

Ázerbájdžán Bahamy Bělorusko Bolívie Bosna a Hercegovina

Černá Hora

Česká republika

Ekvádor Gruzie Honduras

Chile

Island Izrael Japonsko Kanada

KLDR Korejská republika Kostarika

Kuba Lichtenštejnsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Bývalá jugoslávská republika Makedonie

alb., A, F katal., Š, F arm., A, F, R informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany ázerb. A dožádané strany Š dožádané strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany Š gruz., A, R informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany isl., A, dán., nor., švéd. hebr., A jap., A informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany dožádané strany A, korej. informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany dožádané strany N informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany dožádané strany

CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - prohlášení k čl. 17 č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g) CETS 112 - prohlášení k čl. 17 č. 473/1990 Sb. - čl. 3 odst. 1 věta druhá CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - prohlášení k čl. 17 odst. 2 CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g) CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g) CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

č. 473/1990 Sb. - čl. 3 odst. 1 věta druhá

__________________________________________________ 30) Pouze státy, které nejsou členskými státy Evropské unie.

strana 324

Mauricius

Mexiko Moldavsko Mongolsko Norsko Panama Rusko Srbsko

Srbsko Švýcarsko Thajsko Tonga

Trinidad a Tobago

Turecko Ukrajina

USA

Venezuela

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 15/A

informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany Š mold., A, F dožádané strany nor., A, dán., švéd. Š dožádané strany R informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany dožádané strany F, N, I dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany turečtina informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany

CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - prohlášení k čl. 17 č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g) CETS 112 - prohlášení k čl. 17 odst. 3 CETS 112 - prohlášení k čl. 17 č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g) CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

č. 473/1990 Sb. - čl. 3 odst. 1 věta druhá CETS 112 - prohlášení k čl. 17 č. 107/2002 Sb. - neobsahuje jazykové ustanovení CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

Tabulka č. 5 PŘEDÁVÁNÍ DOHLEDU

Jazyk

SSTÁT31)

Jazykové ustanovení

T Á T

Albánie Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Bývalá jugoslávská republika Makedonie Srbsko Ukrajina

dožadující strany dožadující strany

CETS 051 - čl. 29 odst. 1 CETS 051 - čl. 29 odst. 1

dožadující strany češ., A, F dožadující strany

CETS 051 - čl. 29 odst. 1 CETS 051 - prohlášení k čl. 29 odst. 2 CETS 051 - čl. 29 odst. 1

dožadující strany dožadující strany

CETS 051 - čl. 29 odst. 1

CETS 051 - čl. 29 odst. 1

__________________________________________________ 31) Pouze státy, které nejsou členskými státy Evropské unie.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 15/B

strana 325

Příloha č. 15/B

Tabulka úředních jazyků CIZÍCH STÁTŮ32)

Stát / zámořské / závislé území Afghánistán Albánie Alžírsko Americká Samoa Andora Angola Antigua a Barbuda Argentina Arménie Austrálie Ázerbájdžán Bahamy Bahrajn Bangladéš Barbados Belize Bělorusko Benin Bhútán Bolívie Bosna a Hercegovina Botswana Brazílie Brunej Burkina Faso Burundi Cookovy ostrovy Čad Černá Hora Čína Dominika Dominikánská republika Džibutsko Egypt Ekvádor Eritrea Etiopie Fidži Filipíny Gabon Gambie Gaza Ghana

ÚŘEDNÍ JAZYK PA Š T Ó , D Á R Í ( A F G H Á N S K Á P E R Š T I N A ) ALBÁNŠTINA ARABŠTINA ANGLIČTINA K ATA L Á N Š T I N A P O RT U G A L Š T I N A ANGLIČTINA Š PA N Ě L Š T I N A ARMÉNŠTINA ANGLIČTINA ÁZERBÁJDŽÁNŠTINA ANGLIČTINA ARABŠTINA BE N GÁ LŠ T IN A

(BANGLA)

ANGLIČTINA ANGLIČTINA

ruština, běloruština francouzština dzongkha španělština, kečujština, ajmarština bosenština, srbština, chorvatština angličtina, setswana portugalština malajština francouzština kirundi, francouzština angličtina francouzština, arabština černohorština čínština angličtina španělština arabština, francouzština arabština španělština tigrejština, arabština, angličtina amharština angličtina, fidžijština filipínština (založena na tagalogu), angličtina francouzština angličtina arabština, hebrejština angličtina

_____________________________________________________________________________ 32)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

strana 326

Instrukce č. 14, příloha č. 15/B

Grenada Gruzie Guam Guatemala Guinea Guinea-Bissau Guyana Haiti Honduras Hongkong Chile Indie

Indonésie Island Irák Írán Izrael Jamajka Japonsko Jemen Jihoafrická republika Jordánsko Kambodža Kamerun Kanada Kapverdy Katar Kazachstán Keňa Kiribati Kokosové ostrovy Kolumbie Komory Kongo (Konžská demokratická republika) Kongo (Konžská republika) Korejská lidově demokratická republika Korejská republika Kosovo Kostarika Kuba Kuvajt Kyrgyzstán Laos Lesotho Libanon Libérie Libye Macao

částka 5

angličtina gruzínština angličtina španělština francouzština portugalština angličtina francouzština, kreolština španělština čínština (kantonská čínština), angličtina španělština hindština - národní jazyk asámština, bengálština, dogri, gudžarátština, kannandština, kašmírština, konkánština, malajámština, manípurština, marátština, nepálština, uríjština, pandžábština, sanskrt, sindhština, tamilština, telugština, urdština indonéština (modifikovaná forma malajštiny) islandština arabština perština hebrejština, arabština angličtina japonština arabština angličtina, afrikánština, isiNdebele, isiSwati, isiXhosa, isiZulu, Sepeti, Sesotho, Seshoto sa Leboa Setswana, Tshisvenda, Xitsonga arabština khmerština francouzština, angličtina angličtina, francouzština portugalština arabština ruština, kazaština angličtina, svahilština (kiswahili) angličtina angličtina, malajština (kokosový dialekt) španělština komorština (shikomoro), francouzština, arabština francouzština francouzština korejština korejština albánština a srbština španělština španělština arabština ruština, kyrgyzština laoština angličtina, sesotho (jižní sotho) arabština (levantský dialekt) angličtina arabština čínština (kantonská čínština)

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 15/B

Lichtenštejnsko Madagaskar Bývalá jugoslávská republika Makedonie Malajsie Malawi Maledivy Mali Maroko Marshallovy ostrovy Mauritius Mauretánie Mexiko Mikronésie Moldavsko Monako Mongolsko Mosambik Myanmar (dř. Barma) Namibie Nauru Nepál Niger Nigérie Nikaragua Niue Norfolk Norsko Nový Zéland

němčina angličtina, francouzština, malgaština (malagasy) makedonština, albánština malajština chihewa divehi (dialekt sinhálštiny) francouzština arabština angličtina, maršalština francouzština, angličtina arabština, wolofština španělština angličtina moldavština francouzština mongolština portugalština barmština angličtina naurština nepálština francouzština angličtina španělština niueština angličtina

Palau Palestinská autonomní území Panama Panenské ostrovy

norština angličtina, maorština arabština urdština, angličtina palauština, angličtina, sonsoralština, tobi, angaurština, japonština arabština španělština angličtina

Papua Nová Guinea Paraguay Peru Pobřeží slonoviny Portoriko Rovníková Guinea Rusko Rwanda Salvador

angličtina, hiri motu, tok pisin španělština, guaraní španělština, kečuánština francouzština španělština, angličtina španělština, francouzština ruština kyniarwanda, francouzština, angličtina španělština

Omán Pákistán

Samoa San Marino Saudská Arábie Senegal Severní Mariánské ostrovy Seychely Sierra Leone Singapur

samojština, angličtina italština arabština francouzština angličtina angličtina, kreolština angličtina angličtina, čínština, malajština, tamilština

strana 327

strana 328

Somálsko Spojené arabské emiráty Spojené státy americké Srbsko Srí Lanka Středoafrická republika Súdán Surinam

Instrukce č. 14, příloha č. 15/B

somálština arabština angličtina srbština sinhálština, tamilština francouzština arabština, angličtina nizozemština francouzština Suverénní řád Maltézských rytířů Svalbard norština Svatý Kryštof (Kitts) a Nevis angličtina Svatá Lucie angličtina Svatý Tomáš (Sao Tome) a Princův ostrov portugalština (Principe) Svatý Vincent a Grenadiny angličtina Svazijsko angličtina, svazijština Sýrie arabština Šalamounovy ostrovy angličtina Švýcarsko němčina, francouzština, italština, rétorománština tádžikština Tádžikistán Tanzanie angličtina, svahilština (kiswahili) Tchaj-wan mandarínská čínština Thajsko thajština Togo francouzština Tokelau angličtina, tokelauština Tonga tonžština, angličtina Trinidad a Tobago angličtina Tunisko arabština Turecko turečtina Turkmenistán turkmenština Tuvalu tuvalština, angličtina Uganda angličtina Ukrajina ukrajinština Uruguay španělština uzbečtina Uzbekistán Vánoční ostrov angličtina Vanuatu angličtina, francouzština, pidgin (Bislama, Bichelama) italština, latina, francouzština Vatikánské město Venezuela španělština Vietnam vietnamština Východní Timor tetum, portugalština Zambie angličtina, bemba, nyanja, tonga, lozi, lunda, kaonde, luvale Západní Sahara arabština Zimbabwe angličtina

částka 5

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 16

strana 329

Příloha č. 16

STÁTY S MOŽNOSTÍ PŘÍMÉHO STYKU JUSTIČNÍCH ORGÁNŮ93) Stát / zámořské / závislé území

Právní základ pro přímý styk justičních orgánů

Albánie

čl. 15 odst. 1 věta druhá Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu

Andorra

čl. 15 odst. 1 věta druhá Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu v souladu s prohlášením učiněným Andorrským knížectvím mají být kopie žádostí o právní pomoc současně předány jejímu Ministerstvu spravedlnosti.

Arménie

čl. 15 odst. 1 věta druhá Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu; v souladu s prohlášením učiněným Arménskou republikou mají být kopie žádostí o právní pomoc současně předány jejímu Ministerstvu spravedlnosti.

Černá Hora

čl. 15 odst. 1 věta druhá Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu

San Marino

čl. 15 odst. 1 věta druhá Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu; v souladu s prohlášením učiněným Republikou San Marino mají být kopie žádostí o právní pomoc současně předány jejímu Ministerstvu spravedlnosti.

Srbsko

čl. 15 odst. 1 věta druhá Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu

Švýcarsko

čl. 15 odst. 1 věta druhá Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu; v souladu s prohlášením učiněným Švýcarskou konfederací mají být kopie žádostí o právní pomoc současně předány jejímu Ministerstvu spravedlnosti;

Ukrajina

čl. 15 odst. 1 věta druhá Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu

__________________________________________________ 93) Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

strana 330

Instrukce č. 14, příloha č. 17

částka 5

Příloha č. 17

STÁTY S MOŽNOSTÍ PŘÍMÉHO DORUČOVÁNÍ POŠTOU94) Stát / zámořské / závislé území

Právní základ pro přímý styk justičních orgánů

Albánie

čl. 16 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Arménie

čl. 16 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Bosna a Hercegovina

čl. 16 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Gruzie

čl. 16 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

čl. 16 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Moldavsko

čl. 16 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Spojené státy americké

§ 43 odst. 4 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

Srbsko

čl. 16 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Švýcarsko

čl. 16 Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

_____________________________________________________________________________ 94)

Mimo členské státy Evropské a jejich zámořská a závislá území.

částka 5

strana 331

Instrukce č. 14, příloha č. 18

Příloha č. 18

DVOUSTRANNÉ MEZINÁRODNÍ SMLOUVY, KTERÉ SE TÝKAJÍ PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ95)

ALBÁNIE Smlouva mezi vládou České republiky a Radou ministrů Albánie o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (č. 77/2012 Sb. m. s.) ÁZERBAJDŽÁN Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Ázerbájdžánské republiky o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (č. 40/2012 Sb. m. s.) ČERNÁ HORA Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Černé Hory o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (č. 53/2011 Sb. m. s.) BOSNA A HERCEGOVINA Smlouva mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (č. 64/2011 Sb. m. s.) GRUZIE Smlouva mezi Českou republikou a Gruzií o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (č. 112/2009 Sb. m. s.) IZRAEL Obsah Dohody mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o vzájemné ochraně utajovaných skutečností je utajován stupněm důvěrné. JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA Dohoda mezi vládou České republiky zastoupenou Ministerstvem obrany a vládou Jihoafrické republiky zastoupenou Ministerstvem obrany o ochraně vojenských utajovaných skutečností (č. 134/2003 Sb. m. s.) BÝVALÁ JUGOSLÁVSKÁ REPUBLIKA MAKEDONIE Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Makedonie o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (č. 71/2009 Sb. m. s.) NORSKO Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Norského království o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (č. 72/2009 Sb. m. s.) RUSKO Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemné ochraně utajovaných skutečností (č. 118/2003 Sb. m. s.) SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spojených států amerických o opatřeních k ochraně utajovaných vojenských informací (č. 12/2008 Sb. m. s.) Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spojených států amerických o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Spojených států amerických o opatřeních k ochraně utajovaných vojenských informací (č. 13/2008 Sb. m. s.) ŠVÝCARSKO Smlouva mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (č. 86/2011 Sb. m. s.) UKRAJINA Dohoda mezi vládou České republiky a kabinetem ministrů Ukrajiny o ochraně utajovaných skutečností (č. 137/2004 Sb. m. s.)

__________________________________________________________ 95)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

strana 332

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 19

Příloha č. 19

VZOR DOLOŽKY OVĚŘUJÍCÍ SHODU KOPIE S ORIGINÁLEM96) v českém a anglickém jazyce

Připojené fotokopie doslovně souhlasí s originály založenými ve spise ……… soudu v ………, sp. zn. … .. …/…..

The attached photocopies are true copies of the originals contained in the file of the ……… Court in ………, file No. … .. …/…..

V ……… dne … …… 20.. ………, … …… 20..

.................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

__________________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění dožádání vymažte. 96) K administrativnímu postupu při vypracování ověřených kopií určených pro cizinu viz § 17.

částka 5

strana 333

Instrukce č. 14, příloha č. 20/A

Příloha č. 20/A

VZOR ŽÁDOSTI O PRÁVNÍ POMOC97) v českém jazyce

……… soud v ………

č. j. … .. …/….-…

ŽÁDOST O PRÁVNÍ POMOC V TRESTNÍ VĚCI

Název, adresa a č. j. dožadujícího orgánu:

Název, adresa a č. j. dožádaného orgánu98):

Tato žádost o právní pomoc se podává v souvislosti s trestním řízením proti ……… …… ………99), nar. … …… …., občanovi ……….…, pro spáchání trestného činu podle § … trestního zákoníku České republiky. Uvedeného trestného činu se měl jmenovaný dopustit tím, že ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… …………..…… soud v ………………..……, Česká republika, má tu čest požádat ……………….…………100) o právní pomoc spočívající v

__________________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění dožádání vymažte. 97) K administrativnímu postupu při vypracování dožádání do ciziny viz § 16, § 25 až § 35. 98) Není-li dožádaný orgán znám, uvede se „Justičnímu orgánu ………………… [uvede se název cizího státu] příslušnému pro ………….…… [uvede se místo, v němž má být dožádání vyřízeno]“. 99) Uvede se procesní postavení osoby. 100) Uvede se název dožádaného orgánu.

strana 334

Instrukce č. 14, příloha č. 20/A

částka 5

provedení prohlídky, provedení zajištění, provedení odposlechu telefonu, jiném úkonu, a to jednou z forem stanovených právními předpisy dožádaného státu. následující zvláštní formou, jestliže je slučitelná s právními předpisy dožádaného státu: ………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. . Tato žádost je naléhavá z těchto důvodů:101) ………………………………………..………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. Tato žádost je důvěrná z těchto důvodů:102) …………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… Specifikace dožádané činnosti:103) ………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… Při provedení úkonu se žádá umožnění přítomnosti těchto osob:104) ……………………………………………………. …………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………

_____________________________________________________________________________ 101)

Např. vazební věc, koordinovaný výkon v různých etapách, přítomnost právníka, přítomnost třetích osob pro konfrontaci atp. Pokud žádost naléhavá není, tento odstavec se vypustí. 102) Pokud žádost důvěrná není, tento odstavec se vypustí. 103) Identifikační údaje o osobě, které se úkon týká, adresa místa, které má být prohledáno, atp. 104) Uvedou se identifikační údaje osob a jejich vztah k trestnímu řízení.

částka 5

strana 335

Instrukce č. 14, příloha č. 20/A

O poskytnutí vzájemné právní pomoci je žádáno na základě čl. … Evropské úmluvy o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959. čl. … Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988. čl. … Úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti z 8. listopadu 1990. čl. … Trestněprávní úmluvy o korupci z 27. ledna 1999. čl. … Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z 15. listopadu 2000. čl. … ………………………………………………………………………………………... vzájemnosti.105)

Pro případné konzultace je možné kontaktovat:106) …………………………………………..…………………………. …………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………

Seznam příloh: -

znění ustanovení trestního zákoníku České republiky, podle kterých je posuzován trestný čin,

-

…………………………………………………………………………………………………………………….

-

…………………………………………………………………………………………………………………….

………………..……… soud v ………….…… využívá této příležitosti k vyjádření své nejhlubší úcty ………………. ……………………………………..107)

V ………………..… dne ...… …… 20.. ............................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

_____________________________________________________________________________ 105)

K postupu při poskytnutí ujištění o vzájemnosti viz § 4 odst. 3 až 6. Uvede se jméno, příjmení, funkce, přímé telefonní spojení, faxové spojení a adresa elektronické pošty. 107) Uvede se název dožádaného orgánu, případně „příslušným orgánům ……… [uvede se název cizího státu]“. 106)

strana 336

Instrukce č. 14, příloha č. 20/B

částka 5

Příloha č. 20/B

VZOR ŽÁDOSTI O PRÁVNÍ POMOC v v anglickém jazyce

The ……… Court in ………

ref. No. … .. …/….-…

REQUEST FOR MUTUAL LEGAL ASSISTANCE IN A CRIMINAL MATTER

Name, address and ref. No. of the requesting authority:

Name, address and ref. No. of the requested authority:

This request for mutual legal assistance is submitted in connection with the criminal proceedings against ……… ……… ………, born on … …… …., citizen of ………, for committing a crime of ………………… under Section …(..) of the Criminal Code of the Czech Republic. The person concerned has allegedly committed that crime by ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… The ……… Court in ………, the Czech Republic, has the honour to request the ………………… for legal assistance consisting in

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 20/B

strana 337

search (examination), seizure confiscation, interception of telecommunication, another act, using one of the formalities recognized by the laws of the requested State. the following special formality if compatible with the laws of the requested State: ………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. . This request is urgent for the following reasons: …………………………………..………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………….. This request is confidential for the following reasons: …………………………………………...…………………... …………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… Specification of the assistance sought: …………………………………………………………..……………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………

It is requested that presence of the following persons is permitted when the assistance is rendered: ……………..…… …………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………

strana 338

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 20/B

The mutual legal assistance is requested under Article … European Convention on Mutual Assistance in Criminal Matters of 20 April 1959. Article … of the United Nations Convention against Illicit Traffic in Narcotic Drugs and Psychotropic Substances of 20 December 1988. Article … of the Convention on Laundering, Search, Seizure and Confiscation of the Proceeds from Crime of 8 November 1990. Article … of the Criminal Law Convention on Corruption of 27 January 1999. Article … of the United Nations Convention against Transnational Organized Crime of 15 November 2000. Article … .............................................………………………………………………………………………………… Reciprocity

For eventual consultations, it is possible to contact: …………………………………………..………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………

List of enclosures: -

Copy of the provisions of the Criminal Code of the Czech Republic applicable to the crime,

-

……………………………………………………………………………………………………………………. The ……… Court in ……… avails itself of this opportunity to renew to the .………………… the assurances

of its highest consideration.

………, … …… 20.. ............................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

částka 5

strana 339

Instrukce č. 14, příloha č. 21/A

Příloha č. 21/A

VZOR ŽÁDOSTI O DORUČENÍ PÍSEMNOSTI 108) v českém jazyce

……… soud v ………

č. j. … .. …/….-…

ŽÁDOST O PRÁVNÍ POMOC V TRESTNÍ VĚCI

Název, adresa a č. j. dožadujícího orgánu:

Název, adresa a č. j. dožádaného orgánu109):

Tato žádost o právní pomoc se podává v souvislosti s trestním řízením proti ………………………….………110) … ………, nar. … …… …., občanovi ………, pro spáchání trestného činu podle § … trestního zákoníku České republiky. Tohoto trestného činu se měl jmenovaný dopustit tím, že ……………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………...

__________________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění dožádání vymažte. 108) K administrativnímu postupu při vypracování dožádání do ciziny viz § 16, § 25, § 26 a § 29. 109) Není-li dožádaný orgán znám, uvede se „Justičnímu orgánu ……… [uvede se název cizího státu] příslušnému pro ……… [uvede se místo, v němž má být dožádání vyřízeno]“. 110) Uvede se procesní postavení osoby.

strana 340

Instrukce č. 14, příloha č. 21/A

částka 5

…………… soud v ……...……, Česká republika, má tu čest požádat …………………111) o právní pomoc spočívající v doručení písemnosti osobě …………………………………………..112), a to jednou z forem stanovených právními předpisy dožádaného státu. následující zvláštní formou, jestliže je slučitelná s právními předpisy dožádaného státu: doručení do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení.

Tato žádost je naléhavá z těchto důvodů: …………………………………………………………………………..113) …………………………………………………………………………………………………………………………….

Tato žádost je důvěrná z těchto důvodů: ………………………………………………………….………………..114) …………………………………………………………………………………………………………………………….

Specifikace dožádané činnosti: Přiložené ………………………………………………………………………………... doručte do vlastních rukou výše jmenovaného, který se má v současné době zdržovat na adrese ………………………….. Doručení nechť je potvrzeno vlastnoručním podpisem adresáta na přiloženém doručném listu. Pokud by adresát odmítl doručovanou písemnost převzít, musí to být vyznačeno na doručném listu s uvedením data a důvodu odmítnutí a doručný list musí být vrácen dožadujícímu orgánu. Pokud se jmenovaný na uvedené adrese v současné době nenachází, žádáme, aby po jeho skutečném pobytu na území ……………… bylo příslušnými orgány ……………… za účelem doručení pátráno.

O poskytnutí vzájemné právní pomoci je žádáno na základě

čl. 7 Evropské úmluvy o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959. čl. 7 odst. 2 písm. b) Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988. čl. 26 Trestněprávní úmluvy o korupci z 27. ledna 1999.

___________________________________________________________________________ 111)

Uvede se název dožádaného orgánu. Uvede se identita osoby, které má být doručeno, včetně jejího procesního postavení. 113) Např. vazební věc, koordinovaný výkon v různých etapách atp. Pokud žádost naléhavá není, tento odstavec se vypustí. 114) Pokud žádost důvěrná není, tento odstavec se vypustí. 112)

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 21/A

strana 341

čl. 18 Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z 15. listopadu 2000. čl. … ………………………………………………………………………………………... Vzájemnosti 115).

Pro případné konzultace je možné kontaktovat:116) ………………………………….………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… . ..

Seznam příloh: -

znění ustanovení trestního zákoníku České republiky, podle kterých je posuzován trestný čin,

-

…………………….……………………………………………………………………………………………..,

-

doručný list.

……………..… soud v ……..….…… využívá této příležitosti k vyjádření své nejhlubší úcty ………….………….117)

V ………………..… dne ...… …… 20.. ................................................. (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

___________________________________________________________________________ 115)

K postupu při poskytnutí ujištění o vzájemnosti viz § 4 odst. 3 až 6. Uvede se jméno, příjmení, funkce, přímé telefonní spojení, faxové spojení a adresa elektronické pošty. 117) Uvede se název dožádaného orgánu, případně „příslušným orgánům ……… [uvede se název cizího státu]“. 116)

strana 342

Instrukce č. 14, příloha č. 21/B

částka 5

Příloha č. 21/B

VZOR ŽÁDOSTI O DORUČENÍ PÍSEMNOSTI 108) v anglickém jazyce

The ……… Court in ………

ref. No. … .. …/….-…

REQUEST FOR MUTUAL LEGAL ASSISTANCE IN A CRIMINAL MATTER

Name, address and ref. No. of the requesting authority:

Name, address and ref. No. of the requested authority:

This request for mutual legal assistance is submitted in connection with the criminal proceedings against ……… ……… ………, born on … …… …., citizen of ………, for committing a crime of ………………… under Section …(..) of the Criminal Code of the Czech Republic. The person concerned has allegedly committed that crime by ………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………

částka 5

strana 343

Instrukce č. 14, příloha č. 21/B

The ……… Court in …….............…, the Czech Republic, has the honour to request the ……...........…………… for legal assistance consisting in service of a document on …………………………………………………………, using one of the formalities recognized by the laws of the requested State. the following special formality if compatible with the laws of the requested State: service to the addressee’s own hands with no possibility of substitute service.

This request is urgent for the following reasons: ……………………………………… …………………………………………………………………………………………………... Th i s

request

is

c o nf i de nt i a l

fo r

the

fo l l o wi n g

reasons:

………………………………

…………………………………………………………………………………………………... Specification of the assistance sought: Serve the enclosed .................................................... ......................................... ……….....…………………………………………………………………………………………........................................ to the above-mentioned person’s own hands; the above-mentioned person is believed to be staying at ……...………… Service is to be confirmed by the addressee’s own signature on the enclosed Proof of Service. If the addressee refuses to accept the document served, such refusal must be noted in the Proof of Service, including the date and reason for the refusal, and the Proof of Service must be returned to the requesting authority. If the above-mentioned person does not stay at the above-mentioned address at present, we request that the competent authorities of ……………… search for his/her actual place of residence in the territory of ……………… for the purposes of service. The mutual legal assistance is requested under

Article 7 European Convention on Mutual Assistance in Criminal Matters of 20 April 1959. Article 7(2)(b) of the United Nations Convention against Illicit Traffic in Narcotic Drugs and Psychotropic Substances of 20 December 1988. Article 26 of the Criminal Law Convention on Corruption of 27 January 1999.

strana 344

Instrukce č. 14, příloha č. 21/B

částka 5

Article 18 of the United Nations Convention against Transnational Organized Crime of 15 November 2000. Article … …………………………………………………………………………………… Reciprocity.

For eventual consultations, it is possible to contact: ………………………………….………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………… . ..

List of enclosures: -

Copy of the provisions of the Criminal Code of the Czech Republic applicable to the crime,

-

……….……………………………………………………………………………………………..,

-

Proof of Service.

The ……… Court in ……… avails itself of this opportunity to renew to the .………………… the assurances of its highest consideration.

………, … …… 20.. ................................................. (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

částka 5

strana 345

Instrukce č. 14, příloha č. 21/C

Příloha č. 21/C

VZOR VÍCEJAZYČNÉHO DORUČNÉHO LISTU PRO CIZINU V TRESTNÍCH VĚCECH DORUČNÝ LIST PROOF OF SERVICE ZUSTELLSCHEIN CERTIFICAT DE TRANSMISSION AVISO DE RECIBO ПОДТВЕРЖДЕНИЕ O BPYЧEHИ E BPYЧEHИИ Okresního - Krajského - Vrchního - Nejvyššího soudu v ………………………………………………………... District - Regional - High - Supreme Court in …………………………………………………………………... des Kreisgerichtes - Bezirksgerichtes - Obergerichtes - des Obersten Gerichtes in ……………………………... du Tribunal de district - d‘arrondissement - de la Cour supérieure - suprême a ………………………………… del Tribunal de distrito - regional - de la Corte - de la Corte Suprema en ………………………………………. Pайоннoгo - Oбластнoro - Bысшегo - Bерxoвнoгo cyдa в …………………………………………………….

Číslo jednací: Ref. No.: Aktenzahlnummer: No. d‘ordre: Núm. de referencia: Hoмepдeлa:

Doručovaná písemnost: Document to be served: Zuzustellendes Schriftstück: Document à délivrer: Documento para entregar: доставльенный документ: Adresa příjemce: Address of the recipient: Adresse des Empfängers: Adresse du destinataire: Dirección del destinatario: Aдрес получателя: Podpis doručovatele: Signature of the server: Unterschrift des Zustellboten: Signature de la personne chargée de la transmission de l‘acte: Firma del Entregador: Подпись вручающero:

strana 346

Instrukce č. 14, příloha č. 21/C

částka 5

Den doručení: Date of service: Tag der Zustellung: Date de la remise de l‘acte: Fecha de la entrega: День вручения: Podpis příjemce nebo zpráva, proč doručení nebylo vykonáno: Signature of the recipient, or notice why the service hasn’t been effected: Unterschrift des Empfängers oder Bericht, warum die Zustellung nicht ausgeübt wurde: Signature du destinataire. En cas de non-transmission, indiquer les motifs: Firma del destinatario, o informacion por que la entrega no fue diligenciada: Подпись получателя, или cooбщение o причинаx невручения:

Návěští: Warning: Bekanntmachung: Avertissement: Advertencia: Для pyководства:

Podle zákonů platných v České republice musí se stát doručení, má-li být platným, do vlastních rukou příjemce. According to the laws effective in the Czech Republic, the service must be done to the addressee only in order to be valid. Nach den in der Tschechischen Republik gültigen Gesetzen muß die Zustellung, falls sie gültig sein soll, in die eigenen Hände des Empfängers geschehen. D‘après les lois en vigueur dans la République Tchèque, la remise, pour être valable, doit être effectuée en mains propres au destinataire. Según las leyes vigentes en la República Checa, la entrega - para que sea válida - debe ser effectuada en manos propias del destinatario. Coгласно законам действующим в Чешскoй Pecпублике вpyчение, для того, чтобы oно имело cилу, должнo cocтоятъся в coбственные pyки получателя.

Nelze-li doručit do vlastních rukou příjemce, může být doručeno též každým jiným způsobem, přípustným podle zákonů platných v místě doručení. If it is not possible to ensure service to the adressee only, it may be served in any other way permitted under the laws effective at the place of service. Wenn die Schrift in die eigenen Hände des Empfängers nicht zugestellt werden kann, kann sie auch in jeder anderen, nach den gültigen Gesetzen im Zustellungsort zulässigen Weise zugestellt werden. Au cas où l‘acte ne pourrait être remis en mains propres au destinataire, la remise pourra être effectuée de toute autre façon admissible par les lois en vigueur au lieu de destination. En caso de que no sea posible entregar el acta en manos propias del destinatario, puede ser entregado de cualquier otra forma admisible según las leyes vigentes en el lugar de destinación. Если бумагу нельзя вручить в coбственные pyки получателя лично, oиа может быть вручена любым cпocoбом предусмотреным законами места вручения.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 21/D

strana 347

Příloha č. 21/D

TABULKA LHŮT PRO ZASÍLÁNÍ DOŽÁDÁNÍ O DORUČENÍ PŘEDVOLÁNÍ

Stát118)

Lhůta

Právní základ

Andorra

30 dnů

Arménie

50 dnů

Ázerbájdžán

50 dnů

Černá Hora

30 dnů

Česká republika

30 dnů

Island

50 dnů

Izrael

40 dnů

Monako

30 dnů

Norsko

30 dnů

Rusko

50 dnů

San Marino

40 dnů

Srbsko

30 dnů

Švýcarsko

30 dnů

Turecko

40 dnů

Ukrajina

40 dnů

prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Ukrajina

40 dnů

prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních

___________________________________________________________________________ 118)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

strana 348

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 22/A

Příloha č. 22/A

VZOR ŽÁDOSTI O PROVEDENÍ VÝSLECHU119) v českém jazyce

……… soud v ………

č. j. … .. …/….-… …

ŽÁDOST O PRÁVNÍ POMOC V TRESTNÍ VĚCI Název, adresa a č. j. dožadujícího orgánu:

Název, adresa a č. j. dožádaného orgánu:120)

Tato žádost o právní pomoc se podává v souvislosti s trestním řízením proti ………… ………, nar. … …… ….,

121)

občanovi ………, pro spáchání trestného činu podle § … trestního zákoníku České republiky. Uvedeného trestného činu se měl jmenovaný dopustit tím, že …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………...……….... ………………………………………………………………………………………………………………………………… ….…….… soud v ……….…, Česká republika, má tu čest požádat …………………122) o právní pomoc spočívající v provedení výslechu ……… 123)…….…………………………………..124), a to

________________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění dožádání vymažte. 119) K administrativnímu postupu při vypracování dožádání do ciziny viz § 16, § 25 a § 26. 120) Není-li dožádaný orgán znám, uvede se „Justičnímu orgánu ……… [uvede se název cizího státu] příslušnému pro ……… [uvede se místo, v němž má být dožádání vyřízeno]“. 121) Uvede se procesní postavení osoby. 122) Uvede se název dožádaného orgánu. 123) Uvede se procesní postavení osoby, která má být vyslechnuta. 124) Uvede se identita osoby, která má být vyslechnuta.

částka 5

strana 349

Instrukce č. 14, příloha č. 22/A

jednou z forem stanovených právními předpisy dožádaného státu. následující zvláštní formou, jestliže je slučitelná s právními předpisy dožádaného státu: ………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………… Výslech uvedené osoby je pro trestní řízení vedené v České republice podstatný, neboť …………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………125)

Tato žádost je naléhavá z těchto důvodů: 126) …………………………………………………………………………………………………………………………

Tato žádost je důvěrná z těchto důvodů: 127) ………………………………………………………………………………………………………………………… Specifikace

dožádané

činnosti:

…….…………………………………124),

který

se

zdržuje

na

adrese

……………………………, nechť je předvolán k příslušnému orgánu ……………… a tímto příslušným orgánem vyslechnut jako ………123). ……… soud v ……… současně žádá, aby byl o místě, datu a času výslechu příslušnými orgány ………………128) informován alespoň 14 dní předem, aby o jeho konání mohl vyrozumět obhájce obžalovaného; protože obhájce obžalovaného trvá na své přítomnosti při konání výslechu, ……… soud v ……… žádá, aby mu tato přítomnost příslušnými orgány ………………128) byla umožněna (obhájcem obžalovaného je advokát …. ………. ………129). Jmenovaný nechť je vyslechnut v souladu s právními předpisy ……………………………………………128) ______________________________________________________________________ 123)

Uvede se procesní postavení osoby, která má být vyslechnuta. Uvede se identita osoby, která má být vyslechnuta. 125) Uvede se konkrétní souvislost osoby s trestnou činností a důvod nezbytnosti jejího výslechu. 126) Např. vazební věc, koordinovaný výkon v různých etapách, přítomnost právníka, přítomnost třetích osob pro konfrontaci atp. Pokud žádost naléhavá není, tento odstavec se vypustí. 127) Pokud žádost důvěrná není, tento odstavec se vypustí. 128) Uvede se název cizího státu. 129) Podle okolností lze tuto větu nahradit následujícím textem: „……… soud v ……… současně žádá, aby byl o místě, datu a času výslechu příslušnými orgány ………………128 informován alespoň 14 dní předem a aby příslušné justiční orgány ………………128 výslechu umožnily přítomnost soudce / členů senátu [nehodící se škrtněte] ……… soudu v ………, státního zástupce ……… státního zastupitelství v ………, obžalovaného a jeho obhájce prostřednictvím videokonferenčního zařízení typu ISDN / IP [nehodící se škrtněte]. V případě umožnění přítomnosti uvedených osob prostřednictvím videokonferenčního zařízení, tyto osoby podle práva České republiky nebudou moci klást vyslýchané osobě otázky přímo, ale pouze prostřednictvím vyslýchajícího orgánu ………………128. V takovém případě rovněž navrhujeme s dostatečným předstihem před samotným výslechem uskutečnit zkušební spojení za účelem prověření funkčnosti spojení videokonferenčních zařízení obou stran. Technické podrobnosti navrhujeme projednat prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky.“ 124)

strana 350

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 22/A

tak, aby v případě uvedení nepravdy mohl být příslušnými orgány ………………128) trestně stíhán pro křivou výpověď; je‑li toho podle právních předpisů ………………128) zapotřebí, nechť je svědek vyslechnut pod přísahou.130) Před zahájením výslechu nechť je jmenovaný poučen dle přiloženého poučení, které je vyžadováno podle právních předpisů České republiky. V rámci výslechu nechť jsou jmenovanému položeny otázky uvedené v příloze k tomuto dožádání131). O provedení výslechu nechť je příslušnými orgány ………………128) pořízen protokol, ve kterém bude uveden způsob ověření totožnosti vyslýchané osoby, obsah provedeného poučení, položené otázky a odpovědi na ně a protokol nechť je podepsán zástupcem vyslýchajícího orgánu, vyslýchanou osobou a obhájcem obžalovaného, pokud bude výslechu přítomen; v případě, že výslechu bude přítomen obhájce obžalovaného, nechť je tato skutečnost v protokolu výslovně uvedena. Originál či ověřená kopie protokolu z výslechu nechť je zaslána ……… soudu v ……… cestou Ministerstva spravedlnosti České republiky. O poskytnutí vzájemné právní pomoci je žádáno na základě čl. 3 Evropské úmluvy o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959. čl. 7 odst. 2 písm. a) Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988. čl. 26 Trestněprávní úmluvy o korupci z 27. ledna 1999. čl. 18 Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z 15. listopadu 2000. čl. … ………………………………………………………………………………………... Vzájemnosti 132). Pro případné konzultace je možné kontaktovat 133).:………………………..……………………………………… …………………………………………………………………………………………………………….………...……….... Seznam příloh: - znění ustanovení trestního zákoníku České republiky, podle kterých je posuzován trestný čin, - poučení pro ………123, - seznam otázek, které mají být vyslýchané osobě položeny. ……… soud v ……… využívá této příležitosti k vyjádření své nejhlubší úcty ………………….134). V ……… dne … …… 20.. ..................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

____________________________________________________ 130) V případě, že se jedná o výslech obžalovaného či odsouzeného, tato věta se vypustí. 131) V případě plánované přítomnosti dožadujícího orgánu je vhodné též uvést požadavek umožnit pokládat doplňující otázky či návrhy prostřednictvím orgánu dožádaného státu, který bude výslech provádět, je-li to možné podle práva dožádaného státu. 132) K postupu při poskytnutí ujištění o vzájemnosti viz § 4 odst. 3 až 6. 133) Uvede se jméno, příjmení, funkce, přímé telefonní spojení, faxové spojení a adresa elektronické pošty. 134) Uvede se název dožádaného orgánu, případně „příslušným orgánům ……… [uvede se název cizího státu]“.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 22/B

strana 351

Příloha č. 22/B

VZOR ŽÁDOSTI O PROVEDENÍ VÝSLECHU119) v anglickém jazyce

The ……… Court in ………

Ref. … .. …/….-……

REQUEST FOR MUTUAL LEGAL ASSISTANCE IN A CRIMINAL MATTER Name, address and ref. No. of the requesting authority:

Name, address and ref. No. of the requested authority:

This request for mutual legal assistance is submitted in connection with the criminal proceedings against ……… ……… ………, born on … …… …., citizen of ………, for committing a crime of ………………… under Section …(..) of the Criminal Code of the Czech Republic. The person concerned has allegedly committed that offence by …………………………………………………………………………………........................................................................ ...............................................…………………………………………………………………………………………………... ………………………………...............................................…………………………………………………………………... The ……… Court in ………, the Czech Republic, has the honour to request the ………………… for legal assistance consisting in taking testimony ……… …….………………………………….. using

strana 352

Instrukce č. 14, příloha č. 22/B

částka 5

one of the formalities recognized by the laws of the requested State. the following special formality if compatible with the laws of the requested State: ………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………… Taking testimony of said person is necessary for the criminal proceedings in the Czech Republic because ……… ……………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………. This request is urgent for the following reasons: ..................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………………………………… This request is confidential for the following reasons: ............................................................................................ ……………………………………………………………………………………………………………………… Specification of the assistance sought: …….…………………………………, who stays at the address ……………………………, is to be summoned to the competent authority of ……………… and interviewed by that authority as a ………. The ……… Court in ……… also requests to be notified by the competent authorities of ……… about the place, date and time of the interview at least 14 days in advance so that the defence lawyer can be informed about it; as the defence lawyer insists on his/her presence at the interview, the ……… Court in ……… requests that his/ her presence be permitted by the competent authorities of ……………… (the defence lawyer is Attorney …. ………. ………). Said person is to be interviewed in accordance with the laws of ……………… in such a way that would allow his/her criminal prosecution by the competent authorities of ……………… for perjury if he/she doesn’t testify the truth; if necessary under the laws of ………………, let the witness be taken under oath. Before the interview is commenced, said person must be instructed according to the enclosed instruction, as required by Czech law. During the interview, said person is to be asked the questions listed in the enclosure to this request. The interview is to be recorded by the competent authorities of ……………… in written minutes that will include also the manner in which the interviewed person’s identity was ascertained, content of the instruction given to the person, questions asked and replies to them, and the minutes are to be signed by a representative of the interviewing authority, by the person interviewed and by the defence lawyer if he/she is present at the interview; in case the defence lawyer is present at the interview, this fact is to be expressly stated in the minutes. Original or a certified copy of the minutes is to be sent to the ……… Court in ……… through the Ministry of Justice of the Czech Republic. The mutual legal assistance is requested under

částka 5

strana 353

Instrukce č. 14, příloha č. 22/B

Article 3 European Convention on Mutual Assistance in Criminal Matters of 20 April 1959. Article 7(2)(a) of the United Nations Convention against Illicit Traffic in Narcotic Drugs and Psychotropic Substances of 20 December 1988. Article 26 of the Criminal Law Convention on Corruption of 27 January 1999. Article 18 of the United Nations Convention against Transnational Organized Crime of 15 November 2000. Article … …………………………………………………………………………………… Reciprocity.

For eventual consultations, it is possible to contact: …………………………….............................................……… ……………………………………………………………………………………….............................................…………... List of enclosures: - Copy of the provisions of the Criminal Code of the Czech Republic applicable to the crime, - Instruction for ………, - List of question to be asked.

The ……… Court in ……… avails itself of this opportunity to renew to the .………………… the assurances of its highest consideration.

………, … …… 20.. ..................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

strana 354

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 23/A

Příloha č. 23/A

VZOR ŽÁDOSTI O PROVEDENÍ VÝSLECHU PROSTŘEDNICTVÍM VIDEOKONFERENČNÍHO ZAŘÍZENÍ135) v českém jazyce

……… soud v ………

č. j. … .. …/….-… … ŽÁDOST O PRÁVNÍ POMOC V TRESTNÍ VĚCI

Název, adresa a č. j. dožadujícího orgánu:

Název, adresa a č. j. dožádaného orgánu:136)

Tato žádost o právní pomoc se podává v souvislosti s trestním řízením proti ……… …………………… ………,137) nar. … …… …., občanovi ………, pro spáchání trestného činu podle § … trestního zákoníku České republiky. Uvedeného trestného činu se měl jmenovaný dopustit tím, že ………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………..………………………………………….. ……………………………………………………………………………………..………………………………………….. ……………………………………………………………………………………..………………………………………….. ……………………………………………………………………………………..…………………………………………..

________________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění dožádání vymažte. 135) K administrativnímu postupu při vypracování dožádání do ciziny viz § 16, § 25, § 26 a § 30. 136) Není-li dožádaný orgán znám, uvede se „Justičnímu orgánu ……… [uvede se název cizího státu] příslušnému pro ……… [uvede se místo, v němž má být dožádání vyřízeno]“. 137) Uvede se procesní postavení osoby.

částka 5

strana 355

Instrukce č. 14, příloha č. 23/A

……… soud v ………, Česká republika, má tu čest požádat ..…………… o právní pomoc spočívající v umožnění provedení výslechu ……… ……… ……… prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Výslech uvedené osoby je pro trestní řízení vedené v České republice podstatný, neboť……………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………….... ………………………………………………………………………………………………………………………………....

Tato žádost je naléhavá z těchto důvodů: ……………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………………………………………….... Tato

žádost

je

důvěrná

z

těchto

důvod…………………………………………………………………………...

……………………………………………………………………………………………………………………………….... Specifikace

dožádané

činnosti:

…….…………………………………124),

který

se

zdržuje

na

adrese

……………………………, nechť je předvolán k příslušnému orgánu ………………144) na den a hodinu, které budou dohodnuty mezi ……… soudem v ……… a příslušným orgánem ………………128) prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky. Přibližně jeden týden před tímto termínem navrhujeme uskutečnit zkušební spojení videokonferenčních zařízení (bez přítomnosti osoby, která má být vyslechnuta) za účelem otestování kompatibility videokonferenčních zařízení a kvality zařízení audiovizuálního přenosu, a to ve stejnou hodinu, na kterou bude naplánováno zahájení pozdějšího výslechu osoby. Poté co se v den výslechu osoby, která má být vyslechnuta, dostaví a dojde k navázání audiovizuálního spojení, nechť je příslušným orgánem ………………128) ověřena její totožnost podle dokladu totožnosti, který je k těmto účelům způsobilý podle práva ………………128. Poté nechť je osoba, která má být vyslechnuta, poučena podle práva ………………128 tak, aby v případě uvedení nepravdy mohla být příslušnými orgány ………………128) trestně stíhán pro křivou výpověď; je‑li toho podle právních předpisů ………………128) zapotřebí, nechť je osoba, která má být vyslechnuta, vzata pod přísahu. Poté bude přistoupeno k přímému výslechu českou stranou (nejprve předsedou senátu ……………………………… a členy senátu, ………………………………146), ……… soudu v ………, poté státním zástupcem ………………………………146) a poté obhajobou ………………………………146). Tlumočení a záznam výslechu budou zajištěny českou stranou. Výslech se bude týkat ………………………………………………………..127) ____________________________________________________________________________ 138)

Uvede se název dožádaného orgánu. Uvede se procesní postavení osoby, která má být vyslechnuta. 140) Uvede se identita osoby, která má být vyslechnuta. 141) Uvede se konkrétní souvislost osoby s trestnou činností, důvod nezbytnosti jejího výslechu a důvody, pro které není možné provést výslech osoby v České republice. 142) Např. vazební věc, koordinovaný výkon v různých etapách, přítomnost právníka, přítomnost třetích osob pro konfrontaci atp. Pokud žádost naléhavá není, tento odstavec se vypustí. 143) Pokud žádost důvěrná není, tento odstavec se vypustí. 144) Uvede se název cizího státu. 145) V případě, že se jedná o výslech obžalovaného či odsouzeného, tato věta se vypustí. 146) Nezbytné doplnit jméno/jména. 147) Stručně se popíše předmět výslechu. 139)

strana 356

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 23/A

Technické parametry videokonferenčního zařízení, které bude použito českou stranou: ISDN / IP - Typ spojení: - číslo spojení: +420 ……… - značka zařízení: ……… - maximální přenosová rychlost: ……… - počet ISDN kanálů: … - šifrování: ……… O poskytnutí vzájemné právní pomoci je žádáno na základě čl. 9 Druhého dodatkového protokolu z 8. listopadu 2001 k Evropské úmluvě o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959. čl. 20c Smlouvy mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ze 4. února 1998 ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými z 16. května 2006. čl. … ………………………………………………………………………………………... vzájemnosti.148)

Pro případné konzultace je možné kontaktovat:149) ……………………………………………………………………………………………………………………………….... Seznam příloh: - znění ustanovení trestního zákoníku České republiky, podle kterých je posuzován trestný čin, a znění ustanovení právních předpisů České republiky, podle kterých bude při výslechu osoby postupováno.

……… soud v ……… využívá této příležitosti k vyjádření své nejhlubší úcty ………………………...………. 150)

V ……… dne … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

_______________________________________________________________________________ 148)

K postupu při poskytnutí ujištění o vzájemnosti viz § 4 odst. 3 až 6. Uvede se jméno, příjmení, funkce, přímé telefonní spojení, faxové spojení a adresa elektronické pošty. 150) Uvede se název dožádaného orgánu, případně „příslušným orgánům ……… [uvede se název cizího státu]“. 149)

částka 5

strana 357

Instrukce č. 14, příloha č. 23/B

Příloha č. 23/B

VZOR ŽÁDOSTI O PROVEDENÍ VÝSLECHU PROSTŘEDNICTVÍM VIDEOKONFERENČNÍHO ZAŘÍZENÍ135) v anglickém jazyce

The ……… Court in ………

Ref. … .. …/….-…

REQUEST FOR MUTUAL LEGAL ASSISTANCE IN A CRIMINAL MATTER

Name, address and ref. No. of the requesting authority:

Name, address and ref. No. of the requested authority:

This request for mutual legal assistance is submitted in connection with the criminal proceedings against ….............… ……… ………, born on … …… …., citizen of ………, for committing a crime of ………………… under Section …........... (..) of the Criminal Code of the Czech Republic. The person concerned has allegedly committed that crime by …………………………………………………………………………………....……………................................. ……………………………………………………………………………………………………………………………….... ……………………………………………………………………………………………………………………………….... The ……… Court in ………, the Czech Republic, has the honour to request the ………………… for legal assistance consisting in permitting the hearing of ................................hearing of ……… …….………………………………….. through videoconference.

strana 358

Instrukce č. 14, příloha č. 23/B

částka 5

Taking testimony of said person is necessary for the criminal proceedings in the Czech Republic because ……………………………………………………………………………………………………………………….... ……………………………………………………………………………………………………………………………….... This request is urgent for the following reasons: ……………..................................................………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………....

This request is confidential for the following reasons: ………………………………...................................................... Specification of the assistance sought: …..........................….…………………………………, who stays at the address ……………………………, is to be summoned to the competent authority of …....…………… for date and time that will be agreed upon between the ..……… Court in ……… and the competent authority of ……………… through the Ministry of Justice of the Czech Republic. We propose to perform a test connection of the videoconferencing equipment (without the presence of the person to be heard) approximately a week before that date in order to test the compatibility of the videoconferencing equipment and quality of the audiovisual transmission, at the same time of the day for which the beginning of the later hearing of the person will be planned. After the person to be heard appears on the day of the hearing and the audiovisual transmission is established, his/her identity is to be confirmed by the competent authority of ...................... ……………… against an identity document that is sufficient for such purposes under the laws of ....…………….............. …. After that, the person to be heard is to be instructed in accordance with the laws of .....................,……… so that he/she could be prosecuted by the competent authorities of …………...............…… for perjury if he/she doesn’t testify the truth; if necessary under the laws of …………............……, let the person be taken under oath. Afterwards, the direct hearing by the Czech side shall be commenced (first by the chairman ………….........…………………… and members of the bench , ………………………………, of the …......…… Court in ……....…, then by the prosecutor ……………………………… and after that by the defence ………………………………). Translation (interpretation) and recording of the hearing will be done by the Czech side. The hearing will concern ………………………………………………………..

Technical specifications of the videoconferencing equipment that will be used by the Czech side: - Type of transmission - Connection

number:

ISDN /

IP

- Brand and type of the - Maximum transmission speed: ……… kbps - Number of ISDN channels: … - Encryption: ………

+420 ……… equipment: ………

částka 5

strana 359

Instrukce č. 14, příloha č. 23/B

The mutual legal assistance is requested under Article 9 of the Second Additional Protocol of 8 November 2001 to the European Convention on Mutual Assistance in Criminal Matters of 20 April 1959. Article 20c of the Treaty between the Czech Republic and the United States of America on Mutual Legal Assistance in Criminal Matters of 4 February 1998, as amended by the Supplementary Treaty on Mutual Legal Assistance in Criminal Matters between the Czech Republic and the United States of America of 16 May 2006. Article … …………………………………………………………………………………… Reciprocity.

For eventual consultations, it is possible to contact: ……………….....................................................…………………… ……………………………………………………………….............................................…………………………………... List of enclosures: - Copy of the provisions of the Criminal Code of the Czech Republic applicable to the crime. The ……… Court in ……… avails itself of this opportunity to renew to the .………………… the assurances of its highest consideration.

………, … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

strana 360

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/A

Příloha č. 24/A

VZOR ŽÁDOSTI O PROVEDENÍ OPATŘENÍ NEZBYTNÝCH PRO VYŽÁDÁNÍ OSOBY Z CIZÍHO STÁTU

……… soud v ……… sp. zn. … … …/….

Ministerstvo spravedlnosti mezinárodní odbor trestní Vyšehradská 16 128 10 Praha 10

ŽÁDOST O PROVEDENÍ OPATŘENÍ NEZBYTNÝCH PRO VYŽÁDÁNÍ OSOBY Z CIZÍHO STÁTU (§ 79 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních)

V souladu s § 79 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních žádám o provedení opatření nezbytných pro vyžádání níže jmenované osoby z ciziny.

A) Hledaná osoba: Příjmení: ……………………………………………………………………………………………………….……………… Jméno: ………………………………………………………………………………………………………………………... Datum narození: ………………………………………………………………………………………………..………………

Pohlaví:

.

M

…

… Ž

Státní příslušnost: ………………………… Údaje o možném místu pobytu v cizině (stát, adresa a kdy a od koho byly tyto informace získány): ………………………

B) Trestní věc: Trestný čin (právní kvalifikace): ………………………… Celková výše škody a datum ukončení páchání trestné činnosti, popřípadě datum, ke kterému nastal účinek:……………… Stádium trestního řízení:

přípravné řízení před zahájením trestního stíhání (osoba podezřelá) Státní zastupitelství (včetně sp. zn.): ………………………… Soud rozhodující v přípravném řízení (včetně sp. zn.): ………………………… přípravné řízení po zahájení trestního stíhání nebo

řízení před soudem

Zahájení trestního stíhání:

Datum vydání usnesení o zahájení trestního stíhání: …………………………………………………………….……

Hledaná osoba byla o svém trestním stíhání osobně informována: ano

částka 5

strana 361

Instrukce č. 14, příloha č. 24/A

Datum doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému: ………………………………….. ne

Podrobnosti o způsobu výkonu práv obhajoby (datum ustanovení obhájce atp.): ………………………………..……… ………………………………………………………………………………………………………………………………… Státní zastupitelství (včetně sp. zn.): ………………………… Soud rozhodující v přípravném řízení (nebyla-li dosud podána obžaloba; včetně sp. zn.): ………………………… Datum podání obžaloby (byla-li podána): ………………………… Soud 1. stupně (včetně sp. zn.): ………………………… Soud 2. stupně (bylo-li podáno odvolání; včetně sp. zn.): ………………………… Trestní řízení

není vedeno jako řízení proti uprchlému;

je vedeno jako řízení proti uprchlému:

podrobnosti o řízení proti uprchlému: …………………………………………………; trestní stíhání bylo přerušeno dne … … …. podle § 173 odst. 1 písm. a) trestního řádu;

trestní stíhání bylo přerušeno dne … … …. podle § 188 odst. 1 písm. d) trestního řádu; trestní stíhání bylo přerušeno dne … … …. podle § 224 odst. 2 trestního řádu.

po pravomocném odsouzení

Soud 1. stupně (včetně druhu rozhodnutí, data vydání a právní moci rozhodnutí a sp. zn.): ………………………… Soud 2. stupně (bylo-li podáno odvolání; včetně druhu rozhodnutí, data a sp. zn.):

………………………………

Uložený trest odnětí svobody a jeho výše nebo uložené ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody: …….. …………………………………………………………………….……………………………. ………………………… Z uloženého trestu zbývá vykonat: ………………………… Započtená vazba nebo trest: ………………………… Ostatní uložené tresty: ………………………… Souhrnný trest uložen:

nebyl

byl

Údaje ke všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly při ukládání souhrnného trestu zrušeny: Trestný čin (právní kvalifikace): …………………………

strana 362

Instrukce č. 14, příloha č. 24/A

částka 5

Soud 1. stupně (včetně sp. zn.): ………………………… Soud 2. stupně (bylo-li podáno odvolání; včetně sp. zn.): ………………………… Hledaná osoba byla odsouzena v řízení proti uprchlému:

ne

ano

podrobnosti o řízení proti uprchlému: ................................... Hledaná osoba byla o svém trestním stíhání osobně informována:

ne

ano Podrobnosti o způsobu (např. datum osobního doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, datum výslechu obviněného v přípravném řízení, datum osobní účasti v řízení před soudem atp.):

datum: ………………………… způsob: …………………………

C) Požadavek na vyžádání věci: Spolu s osobou nechť jsou vyžádány následující věci, pokud je bude mít u sebe (obecný popis a vztah věcí k trestnímu řízení): …………………………

D) Vztah k předchozím žádostem podle § 79 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních Tato žádost nahrazuje žádost ……… soudu v ……… z … … …., sp. zn. … … …/…..

E) Evropský zatýkací rozkaz Evropský zatýkací rozkaz byl vydán ……… soudem v ……… dne … … …. pod sp. zn. … … …/….. nebyl vydán, a to z důvodu: …………………………

F) Kontaktní osoby: Státní zástupce (uvede se i v případě, že se žádost podává po podání obžaloby či pravomocném odsouzení; včetně přímého telefonního spojení): ………………………… Soudce nebo předseda senátu soudu 1. stupně (uvede se i v případě, že žádost podává soud 2. stupně; je-li žádost podávána v přípravném řízení, uvede se kontakt na soudce, který ji podává; včetně přímého telefonního spojení): …………………… Předseda senátu soudu 2. stupně (pokud žádost podává soud 2. stupně; včetně přímého telefonního spojení): ……………

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/A

strana 363

G) Přílohy:

K této žádosti jsou přiloženy: 1.opis z evidence Rejstříku trestů; 2.výpis z Centrální evidence stíhaných osob; 3.stejnopis příkazu k

zadržení zatčení dodání do výkonu trestu z … … …., sp. zn. … … …/….; nebo informace o úkonech směřujících k dodání osoby do výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody z … … …., sp. zn. … … …/….; 4. prohlášení o potvrzení totožnosti; 5. popis skutku; 6. citace příslušných ustanovení trestních předpisů, vč. ustanovení o promlčení

trestní odpovědnosti výkonu trestu a popis úkonů relevantních pro stavění či přerušení promlčení; 7. informace o způsobu zajištění práv obhajoby (pouze pokud byla hledaná osoba pravomocně odsouzena v řízení proti uprchlému, nebo ve své nepřítomnosti podle § 202 odst. 2, 3 nebo 5 trestního řádu); 8. stejnopisy odsuzujícího rozsudku a rozhodnutí odvolacího soudu (pouze pokud byla hledaná osoba již pravomocně odsouzena); 9, stejnopisy odsuzujících rozsudků a rozhodnutí odvolacích soudů, jejichž výroky o trestu byly zrušeny při ukládání souhrnného trestu (pouze pokud byla hledaná osoba již pravomocně odsouzena). Přílohy č. 3 až 9 jsou přiloženy trojmo s úředními překlady do …………

V ……… dne … … 20..

Titul, jméno a příjmení soudce nebo předsedy senátu: …………………………

Podpis: …………………………

strana 364

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/B

Příloha č. 24/B

VZOR PROHLÁŠENÍ O POTVRZENÍ TOTOŽNOSTI v českém jazyce

PROHLÁŠENÍ O POTVRZENÍ TOTOŽNOSTI

(fotografie151)

Osobou na fotografii je ……… ………, nar. … ……… …. v ………, státní příslušník ………, o jehož vydání Česká republika žádá. Připojená152) daktyloskopická karta obsahuje otisky prstů hledané osoby. Fotografie i daktyloskopická karta byly získány od Policie České republiky. Popis hledané osoby: ……………………………………………………………………………………………..153)

V ……… dne … ……… 20..

…………………………........... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

__________________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění vymažte. 151) Fotografie se vlepí do prohlášení a přes její roh se otiskne kulaté úřední razítko soudu. 152) Daktyloskopická karta se spojí s prohlášením tak, že sešití se opatří přelepkou a ta částečně překryje otiskem kulatého úředního razítka soudu. V případě, že daktyloskopická karta není k dispozici, uvede se věta druhá ve znění: „Daktyloskopická karta není k dispozici.“ a ve větě třetí se slova „i daktyloskopická karta“ vypustí. 153) Alternativně lze uvést: „Slovní popisy podezřelých, trestně stíhaných nebo odsouzených osob nejsou v praxi orgánů České republiky činných v trestním řízení obvykle pořizovány.“

částka 5

strana 365

Instrukce č. 14, příloha č. 24/C

Příloha č. 24/C

VZOR PROHLÁŠENÍ O POTVRZENÍ TOTOŽNOSTI v anglickém jazyce

IDENTITY CONFIRMATION DECLARATION

(photograph)

The person depicted in the photograph is ……… ……… ………, born on … ……… …. in ………, citizen of ………, whose extradition is sought by the Czech Republic. The attached fingerprint card contains fingerprints of the person sought. The photograph and the fingerprint card have been obtained from the Police of the Czech Republic.

Description of the person sought: ……………………………………………………154).

………, … ……… 20..

.................................... ....................................

Official seal of the ……… Court in ………

__________________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění vymažte. 154) Alternativně: „In the practice of law enforcement authorities of the Czech Republic, verbal descriptions of suspects, accused persons or convicts are not normally recorded.“

strana 366

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/D

Příloha č. 24/D

VZOR POPISU SKUTKU v českém jazyce

POPIS SKUTKU(-Ů), PRO KTERÝ(-É) JE ŽÁDÁNO O VYDÁNÍ ……… ………

Česká republika žádá o vydání ……… ………, nar. … …… …., státního příslušníka ……………, v souvislosti s následujícím jednáním, kterého se výše jmenovaná osoba měla dopustit:155). ……………………………………………………………………………………...………………………………………... ……………………………………………………………………………………...………………………………………... ……………………………………………………………………………………...………………………………………… ……………………………………………………………………………………...………………………………………… ……………………………………………………………………………………...………………………………………… ……………………………………………………………………………………...…………………………………………

V ……… dne … ……… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

Poznámky pod čarou po vyplnění vymažte. 155) Uvede se popis skutku, který lze zestručnit. Popis skutku je v zájmu kvality překladu žádoucí formulovat v jednoduchých větách. Vzhledem k odlišným zvyklostem v psaní dat v cizích státech není vhodné uvádět měsíce číslicemi, ale slovně. Vzhledem k odlišným zvyklostem v psaní peněžních částek v cizích státech není vhodné psát na konci celých částek čárku a pomlčku (,-) ani oddělovat tisíce tečkou či čárkou (vhodnější je oddělovat tisíce mezerou). V případě, že trestným činem byla způsobena škoda, je žádoucí její celkovou výši (součet) v popisu skutku uvést. V popisu skutku není vhodné používat zkratky, a to i když se jedná o zkratky v České republice běžně používané (např. ČR, PČR, SPZ atp.).

částka 5

strana 367

Instrukce č. 14, příloha č. 24/E

Příloha č. 24/E

VZOR POPISU SKUTKU v anglickém jazyce

DESCRIPTION OF THE FACTS OF THE OFFENCE(S) FOR WHICH THE EXTRADITION OF ……… ……… IS SOUGHT ………

The Czech Republic requests the extradition of ……… ………, born on … …… …., citizen of ……………, in connection with the following conduct allegedly committed by the above‑mentioned person: ……………………………………………………………………………................................................………………...

……………………………………………………………………………................................................………………...

……………………………………………………………………………................................................………………... ……………………………………………………………………………................................................………………...

V ……… dne … ……… 20..

Official seal of the ……… Court in ………

strana 368

Instrukce č. 14, příloha č. 24/F

částka 5

Příloha č. 24/F

VZOR CITACE PŘÍSLUŠNÝCH USTANOVENÍ TRESTNÍCH PŘEDPISŮ v českém jazyce

ZNĚNÍ PŘÍSLUŠNÝCH USTANOVENÍ TRESTNÍCH PŘEDPISŮ ČESKÉ REPUBLIKY A) Česká republika žádá o vydání ……… ….……, nar. ……… ……..., státního příslušníka ……………, pro trestný čin ……… podle § … odst. … písm. …) zákona č. 40/2009 Sbírky zákonů, trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník z roku 2009“). Příslušná ustanovení trestního zákoníku z roku 2009 znějí:156) §… ……… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… B) Trestní zákoník z roku 2009 vstoupil v účinnost dne 1. ledna 2010. Jednání, pro které je žádáno o vydání výše jmenované osoby, bylo trestnými činy i podle právních předpisů platných v době jeho spáchání, tj. podle zákona č. 140/1961 Sbírky zákonů, trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon z roku 1961“). Příslušná ustanovení trestního zákona z roku 1961 zněla:157) §… ……… ………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Protože ustanovení trestního zákoníku z roku 2009 jsou pro pachatele uvedeného trestného činu příznivější, posuzuje se jeho trestnost podle trestního zákoníku z roku 2009, přestože byl spáchán před jeho vstupem v účinnost. Příslušná ustanovení trestního zákona z roku 1961 a trestního zákoníku z roku 2009 znějí: § 16 trestního zákona z roku 1961 (1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. § 2 trestního zákoníku z roku 2009 Trestnost činu a doba jeho spáchání

(1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. C) Jednání, pro které je žádáno o vydání výše jmenované osoby, není promlčeno. Příslušná ustanovení upravující promlčení znějí: _________________________________________________________________________

Poznámky pod čarou po vyplnění vymažte. 157) Uvede se znění nejen příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, ale např. také ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku (je-li výše škody znakem skutkové podstaty), § 20, § 21, § 23 či § 24 trestního zákoníku (jde-li o přípravu, pokus, spolupachatelství či účastenství), případně § 43 či § 45 (byl-li uložen úhrnný, souhrnný či společný trest), § 14 odst. 3 a § 59 trestního zákoníku (jde-li o recidivu zvlášť závažného zločinu), anebo § 107, § 108 a § 129 trestního zákoníku (jde‑li o trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení). 158) Je-li žádáno o vyžádání podezřelého, obviněného či obžalovaného, uvede se pouze § 34 trestního zákoníku, resp. případně § 67 trestního zákona. Je-li žádáno o vyžádání osoby odsouzené, která nebyla odsouzena v řízení proti uprchlému, uvede se pouze § 94 trestního zákoníku. Je-li žádáno o vyžádání osoby odsouzené v řízení proti uprchlému, uvede se jak § 94 trestního zákoníku, tak § 34 trestního zákoníku, resp. § 67 trestního zákona.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/F

strana 369

§ 34 trestního zákoníku z roku 2009 Promlčecí doba (1) Trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu, b) patnáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let, c) deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let, d) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta, e) tři léta u ostatních trestných činů. (2) Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Účastníkovi počíná běžet promlčecí doba od ukončení činu hlavního pachatele. (3) Do promlčecí doby se nezapočítává a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku, b) doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno, c) doba, po kterou oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168) nebo některého trestného činu uvedeného v hlavě třetí zvláštní části tohoto zákona o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti byla mladší osmnácti let, d) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání, e) doba, po kterou nebylo možné pachatele v České republice trestně stíhat, jde-li o čin, jehož trestnost se posuzuje podle zákona České republiky na základě § 8 odst. 1, f) doba od vydání příkazu k zadržení do jeho odvolání nebo do pozbytí jeho platnosti z jiného důvodu, g) doba, po kterou bylo dočasně upuštěno od některých úkonů trestního řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. (4) Promlčecí doba se přerušuje a) zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, podáním žádosti o zajištění vyžádání osoby z cizího státu, vydáním evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. (5) Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová. § 94 trestního zákoníku z roku 2009 Promlčení výkonu trestu (1) Uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, jež činí a) třicet let, jde-li o odsouzení k výjimečnému trestu, b) dvacet let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu deset let, c) deset let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nejméně na pět let, d) pět let při odsouzení k jinému trestu. (2) Promlčecí doba počíná právní mocí rozsudku a při podmíněném odsouzení nebo podmíněném propuštění právní mocí rozhodnutí, že se trest vykoná. (3) Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nebylo možno trest vykonat proto, že se odsouzený zdržoval v cizině, vykonával ochranné léčení ústavní nebo zabezpečovací detenci nebo byl na něm vykonáván jiný trest odnětí svobody. Pokud jde o peněžitý trest, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce a vyhoštění, do promlčecí doby se nezapočítává též doba, po kterou byl na odsouzeném vykonáván trest odnětí svobody. (4) Promlčecí doba se přerušuje, a) učinil-li soud opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde, nebo b) spáchal-li odsouzený v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. (5) Přerušením promlčecí doby počíná nová promlčecí doba. § 67 trestního zákona z roku 1961 (1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který tento zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, b) dvanáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,

strana 370

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/F

c) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta, d) tři léta u ostatních trestných činů. (2) Do promlčecí doby se nezapočítává a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku, b) doba, po kterou se pachatel zdržoval v cizině, c) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání. (3) Promlčení trestního stíhání se přerušuje a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. (4) Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba. Běh promlčecí doby byl zastaven následujícími úkony: 159)………………………………………….…………… Běh promlčecí doby byl přerušen následujícími úkony: 159)………………………………………….……………

V ……… dne … ……… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

__________________________________________________ 159) Uvede se vždy druh, datum, spisová značka a označí orgán, který úkon učinil.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/G

strana 371

Příloha č. 24/G

VZOR CITACE PŘÍSLUŠNÝCH USTANOVENÍ TRESTNÍCH PŘEDPISŮ v anglickém jazyce

TEXT OF THE RELEVANT PROVISIONS OF THE CRIMINAL LAW OF THE CZECH REPUBLIC A) The Czech Republic requests the extradition of ……… ………, born on … …… …., citizen of ……………, for the criminal offence of ……… under Section …(…)(…) of the Act No. 40/2009 of the Collection of Laws, the Criminal Code, as amended (hereinafter „the 2009 Criminal Code“). The relevant provisions of the 2009 Criminal Code read: Section … ……… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… B) The 2009 Criminal Code entered into force on 1 January 2010. The conduct, for which extradition of the abovementioned person is requested, constituted criminal offences also under the laws in force at the time of its commission, i. e. under the Act No. 140/1961 of the Collection of Laws, the Criminal Law, as amended (hereinafter „the 1961 Criminal Law“). The relevant provisions of the 1961 Criminal Law read: Section … ……… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………… As the provisions of the 2009 Criminal Code are more lenient towards perpetrators of the above-mentioned criminal offence, the 2009 Criminal Code is applied even though the offence had been committed before its entry into force. The relevant provisions of the 1961 Criminal Law and of the 1961 Criminal Law read: Section 16 of the 1961 Criminal Law (1) The criminal liability for an act shall be considered under the law in force at the time when the act was committed; it shall be considered under a later law only if it is more favourable to the offender. Section 2 of the 2009 Criminal Code Criminality of an Act and the Time of Its Commission (1) The criminal liability for an act shall be considered under the law in force at the time when the act was committed; it shall be considered under a later law only if it is more favourable to the offender. C) The conduct, for which extradition of the above-mentioned person is requested, is not statute-barred for lapse of time. The relevant statutes of limitation read: Section 34 of the 2009 Criminal Code Period of Limitation (1) Criminal liability for a criminal offence shall expire upon the lapse of the period of limitation, which amounts to a)

twenty years where a criminal offence is concerned for which the criminal law permits the imposition of an exceptional punishment and a criminal offence committed as part of the drafting or approving of a privatisation project as set out under another legal regulation,

strana 372

Instrukce č. 14, příloha č. 24/G

částka 5

b) fifteen years where the upper punishment limit of a prison sentence amounts to a minimum of ten years, c) ten years where the upper punishment limit of a prison sentence amounts to a minimum of five years, d) five years where the upper punishment limit of a prison sentence amounts to a minimum of three years, e) three years for other criminal offences. (2) For criminal offences where the principle is the effect or those where the effect is a principle of the qualified merits of the case, the period of limitation shall start to run from the moment when such effect occurred; for other criminal offences, the period of limitation shall start to run upon the completion of their conduct. The period of limitation begins for the accessory following the completion of the act of the main offender. (3) The following shall not be counted into the period of limitation a) the period of time during which the offender could not be brought to the court due to a legal obstacle, b) the period of time during which the criminal prosecution was suspended, c) the period of time during which a victim of human trafficking (Section 168) or any of the criminal offences referred to in Chapter III of a special part of this Act, on Sexual criminal offences against human dignity, was younger than 18 years, d) probational period applying to the conditional suspension of the criminal prosecution or conditional deferral of submission of the proposal for punishment, e) the period of time during which the offender could not be criminally prosecuted in the Czech Republic if it concerns an act the culpability of which shall be assessed under the law of the Czech Republic under Section 8 Subsection 1, f) the period of time from the issue of the detention order to its revocation or the expiration of its validity for another reason, g) the period of time for which certain acts of the criminal proceedings were temporarily waived under the Act on International Judicial Cooperation in Criminal Matters. (4) The period of limitation shall be suspended a) at the commencement of the criminal prosecution for the criminal offence to which the period of limitation applies, as well as by the remand in custody, the issuance of an arrest warrant, the submission of a request for securing the requesting of a person from a foreign State, the issuance of the European Arrest Warrant, submission of an indictment, petition for approval of the agreement on guilt and punishment, petition for punishment, pronouncement of the convicting judgment for a criminal offence or by serving a criminal warrant for such criminal offence to the accused, or b) if the offender has committed a new criminal offence at some point during the period of limitation for which criminal law sets out the same or a more severe punishment. (5) Any suspension of the period of limitation shall cause the period of limitation to start again the beginning. Section 94 of the 2009 Criminal Code Limitation Period for Execution of a Sentence (1) An imposed sentence may not be executed after expiration of the period of limitation, which is a) thirty years, if an exceptional sentence is concerned, b) twenty years is a sentence for imprisonment exceeding ten years is concerned, c) ten years if a sentence for at least five years is concerned, d) five years if another sentence is concerned. (2) The limitation period shall begin on the day of legal force of the judgement and in case of a suspended sentence or conditional discharge on the day of legal force of the decision that the sentence shall be executed. (3) The time the sentence could not be executed because the convict stayed abroad, was subject to protective therapy or protective detention, or served another sentence of imprisonment, shall not be counted into the limitation period. If a pecuniary penalty, prohibition of activity, prohibition of stay, prohibition of entering sport, cultural and other social events or banishment is concerned, the time the convict served in imprisonment shall also not be counted into the limitation period. (4) The limitation period shall be interrupted, if a) the court has taken measures aimed at execution of the sentence concerned, or b) the convict has committed a new criminal offence, for which the Criminal Code stipulates the similar or more severe punishment. (5) Interruption of the limitation period starts a new limitation period. Section 67 of the 1961 Criminal Law (1) An imposed sentence cannot be enforced after expiry of a negative prescription period, which is: a) twenty years, in the case of a sentence to exceptional punishment; b) fifteen years, in the case of a sentence to imprisonment for a term exceeding ten years; c) ten years, in the case of a sentence to imprisonment for a term of no less than five years; d) five years, in the case of another punishment.

částka 5

strana 373

Instrukce č. 14, příloha č. 24/G

(2) The period of negative prescription shall start to run as of the day when the sentence becomes final and, in the case of a suspended sentence or of release on parole, on the day when the verdict ordering enforcement of the punishment (sentence) takes legal effect. The period of negative prescription shall not include a period of time when the punishment could not be enforced because the convict was abroad, or because he was in prison for another crime. With regard to the prohibition of a specific activity, a pecuniary penalty, a punishment in the form of a prohibition of stay (residence) and expulsion, the period of negative prescription shall not include the period of time when the convicted person serves his term of imprisonment. (3) The period of negative prescription shall be interrupted: a) if the court takes steps to enforce a punishment to which the period of negative prescription is related; or b) if, during this period, the convicted person commits a new crime for which this Code provides the same or a stricter punishment. (4) A new period of negative prescription shall commence to run when the (initial) period of negative prescription is interrupted. The period of limitation has been suspended by the following acts: ………………… The period of limitation has been interrupted by the following acts: …………………

………, … ……… 20.. .................................... .................................... Official seal of the ……… Court in ………

strana 374

Instrukce č. 14, příloha č. 24/H

částka 5

Příloha č. 24/H VZOR INFORMACE O ZAJIŠTĚNÍ PRÁV OBHAJOBY OSOBY ODSOUZENÉ V JEJÍ NEPŘÍTOMNOSTI v českém jazyce

INFORMACE O ZAJIŠTĚNÍ PRÁV OBHAJOBY OSOBY ODSOUZENÉ V JEJÍNEPŘÍTOMNOSTI Česká republika žádá o vydání ……… ………, nar. … …… …., státního příslušníka ……………, který byl odsouzen ve své nepřítomnosti. Práva obhajoby byla v daném případě zajištěna následujícím způsobem:160) A) Výše jmenovaná osoba byla odsouzena v řízení proti uprchlému. V řízení byla od … … …. zastupována obhájcem …. ……… ………, který byl k zastupování obhajoby v této věci: ustanoven soudem.

zvolen na plnou moc.

V případě návratu do České republiky bude mít výše jmenovaná osoba právo na nový proces ve své přítomnosti v souladu s § 306a trestního řádu. Ustanovení § 306a trestního řádu zní: § 306a (1) Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou nebo se mu přehrají obrazové a zvukové záznamy pořízené o úkonech provedených prostřednictvím videokonferenčního zařízení a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil. (2) Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána. (3) Doba od právní moci odsuzujícího rozsudku do jeho zrušení podle odstavce 2 se do promlčecí doby nezapočítává. (4) V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. B) Výše jmenovaná osoba byla odsouzena ve své nepřítomnosti v souladu s § 202 odst. 2 trestního řádu, neboť:

o konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti soud požádala datum: ………………………… způsob: …………………………

se bez dostatečné omluvy nedostavila k hlavnímu líčení, k němuž byla řádně a včas předvolána

datum doručení obžaloby a předvolání k hlavnímu líčení: ………………………; potvrzení o doručení je k dispozici

__________________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění vymažte. 160) Uvede se podle okolností případu buď část A, anebo část B a druhá část se vymaže (vymažou se rovněž označení obou částí, tj. „A)“ a „B)“).

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/H

strana 375

Datum a místo výslechu hledané osoby v přípravném řízení: ………………………… Orgán, který výslech hledané osoby v přípravném řízení provedl: ………………………… Ustanovení § 202 odst. 2 trestního řádu zní: § 202 (2) V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1). V případě návratu do České republiky nebude mít výše jmenovaná osoba právo na nový proces ve své přítomnosti, ledaže bude dožádaným státem vydána za podmínky, že nový proces bude hledané osobě umožněn.

V ……… dne … ……… 20.. ............................................. (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

strana 376

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/I

Příloha č. 24/I

VZOR INFORMACE O ZAJIŠTĚNÍ PRÁV OBHAJOBY OSOBY ODSOUZENÉ V JEJÍ NEPŘÍTOMNOSTI v anglickém jazyce A) The above-mentioned person has been convicted and sentenced in the proceedings against a fugitive. Since … ……… …., he/she was represented in these proceedings by attorney …. ……… ………, who was:

appointed by the court

given power of attorney to represented the defendant in this case. In case of his return to the Czech Republic, the above-mentioned person will have the right to re-trial in his presence in accordance with Section § 306a of the Code of Criminal Procedure. Section 306a of the Code of Criminal Procedure reads: Section 306a (1) If the grounds for the proceedings against a fugitive have expired, the criminal proceedings shall continue pursuant to the general provisions. If the accused person requests it, the evidence produced in the previous trial proceedings shall be produced before the court again, if the nature of the evidence allows it and if the re-production is not prevented by another significant matter of fact; otherwise the protocol on production of such evidence shall be read to the accused person, or the audio and visual records made of the acts performed by the means of a video-conference device shall be played to him, and he shall be allowed to comment on them. (2) If the proceedings against a fugitive ended by a final and effective convicting judgment and then the grounds on which the proceedings against a fugitive were conducted expired, the court of the first instance shall repeal such judgment upon a petition of the convict filed within eight days from the service of the judgment, and the trial shall be conducted again in the extent provided by sub-section (1). The convict must be instructed of the right to petition the repeal of the final end effective judgement upon the service of the judgement. The court shall proceed accordingly, if it is required by an international treaty binding the Czech Republic. (3) The time from the full force and effect of the convicting judgment to its repeal pursuant to sub-section (2) shall not be included into the limitation period. (4) The decision cannot be changed to the detriment of the accused person in the new proceedings. B) The above-mentioned person has been convicted and sentenced in his absence in accordance with Section 202(2) of the Code of Criminal Procedure because: he/she asked the court to try him/her in his/her absence

date: ………………………… manner: …………………………

without sufficient excuse has failed to appear at the trial, to which he/she had been duly and in time summoned

date of service of the indictment and summons to the trial: …………………………; the proof of service is avail Date and place of the interrogation of the person sought in the pre-trial proceedings: …………………………

částka 5

strana 377

Instrukce č. 14, příloha č. 24/I

Authority that interrogated the person sought in the pre-trial proceedings: ………………………… Section 202(2) of the Code of Criminal Procedure reads: Section 202 (2) The trial may be conducted in the absence of the defendant only if the court believes that the matter can be reliably decided and that the purpose of criminal proceedings may be reached even without the presence of the defendant, while a) the indictment was properly served to the defendant and the defendant was properly and duly summoned to the trial, and b) the defendant has already been questioned by an authority involved in criminal proceedings about the act, which is the subject of the indictment, and the provision on initiation of criminal prosecution has been fulfilled (Section 160) and the accused person was notified about the possibility to study the file and make proposals for supplementation of th investigation (Section 166 (1)). In case of his return to the Czech Republic, the person sought will not have the right to re-trial in his presence, unless extradited by the Requested State under condition that the person sought is afforded re-trial. ………, … ……… 20.. .................................... .................................... Official seal of the ……… Court in ………

strana 378

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/J

Příloha č. 24/J

VZOR OVĚŘOVACÍ DOLOŽKY K EXTRADIČNÍM MATERIÁLŮM PRO KANADU PRO VYŽÁDÁNÍ K TRESTNÍMU STÍHÁNÍ

Ověření záznamu případu Ve věci žádosti České republiky o vydání ……… ……… z Kanady k trestnímu stíhání. Česká republika žádá vydání ……… ……… z Kanady k trestnímu stíhání. V souvislosti s touto žádostí, já, ….. ……… ………, soudce ……… soudu v ………, potvrzuji, že důkazy shrnuté či obsažené v připojených dokumentech jsou k dispozici pro účely řízení před soudem a že byly shromážděny v souladu s právem České republiky. V ……… dne … …… 20.. ......................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

Certification of Record of the Case In the Matter of a request by the Czech Republic for the extradition of ……… ……… from Canada for prosecution. The Czech Republic requests the extradition of ……… ……… from Canada for prosecution. In relation to that request I, ….. ……… ………, Judge of the ……… Court in ………, certify that the evidence summarized or contained in the attached documents is available for trial and was gathered according to the law of the Czech Republic. ………, … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení)

částka 5

strana 379

Instrukce č. 14, příloha č. 24/K

Příloha č. 24/K

VZOR OVĚŘOVACÍ DOLOŽKY K EXTRADIČNÍM MATERIÁLŮM PRO KANADU PRO VYŽÁDÁNÍ K VÝKONU TRESTU

Ověření záznamu případu Ve věci žádosti České republiky o vydání ……… ……… z Kanady k výkonu trestu. Česká republika žádá vydání ……… ……… z Kanady za účelem výkonu trestu odnětí svobody. V souvislosti s touto žádostí, já, ….. ……… ………, soudce ……… soudu v ………, potvrzuji, že připojené dokumenty jsou přesné.

V ……… dne … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

Certification of Record of the Case

In the Matter of a request by the Czech Republic for the extradition of ……… ……… from Canada for the enforcement of a sentence. The Czech Republic requests the extradition of ……… ……… from Canada for the enforcement of a sentence. In relation to that request I, ….. ……… ………, Judge of the ……… Court in ………, certify that the attached documents are accurate.

………, … …… 20..

.................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

strana 380

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 24/L

Příloha č. 24/L

VZOR OVĚŘOVACÍ DOLOŽKY K EXTRADIČNÍM MATERIÁLŮM PRO KANADU PRO VYŽÁDÁNÍ K VÝKONU TRESTUULOŽENÉHO V NEPŘÍTOMNOSTI Ověření záznamu případu Ve věci žádosti České republiky o vydání ……… ……… z Kanady k výkonu trestu uloženého v nepřítomnosti. Česká republika žádá vydání ……… ……… z Kanady za účelem výkonu trestu odnětí svobody. V souvislosti s touto žádostí, já, ….. ……… ………, soudce ……… soudu v ………, potvrzuji, že důkazy shrnuté nebo obsažené v připojeném záznamu případu jsou k dispozici pro účely řízení před soudem a byly shromážděny v souladu s právem České republiky a že dokumenty v záznamu případu jsou přesné.

V ……… dne … …… 20..

.................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

Certification of Record of the Case In the Matter of a request by the Czech Republic for the extradition of ……… ……… from Canada for the enforcement of a sentence imposed in absentia. The Czech Republic requests the extradition of ……… ……… from Canada for the enforcement of a sentence. In relation to that request I, ….. ……… ………, Judge of the ……… Court in ………, certify that the evidence summarized or contained in the attached Record of the Case is available for trial and was gathered according to the law of the Czech Republic and that the documents in the Record of the Case are accurate. ………, … …… 20..

.................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

částka 5

strana 381

Instrukce č. 14, příloha č. 25

Příloha č. 25

PŘEHLED LHŮT PRO DORUČENÍ ŽÁDOSTI O VYDÁNÍ PODLE MEZINÁRODNÍCH SMLUV Stát161) Afghánistán

1 měsíc

Afghánistán

15 dnů

Albánie Alžírsko Andorra Argentina

40 dnů 45 dnů 40 dnů 30 dnů

Arménie

1 měsíc

Austrálie Ázerbájdžán Bahamy Bělorusko Bosna a Hercegovina Brazílie Černá Hora Česká republika Čína

45 dnů 40 dnů 40 dnů 1 měsíc 40 dnů 90 dnů 40 dnů 40 dnů 30 dnů

Džibutsko Ekvádor Fidži Gambie Ghana Gruzie Chile Indie Indonésie

1 měsíc 40 dnů 42 dnů 40 dnů 40 dnů 40 dnů 2 měsíce 40 dnů 20 dnů

Irák Island Izrael Japonsko Jemen

15 dnů 40 dnů 40 dnů 2 měsíce 1 měsíc

Jemen

15 dnů

Jihoafrická republika Jižní Korea Kambodža Kamerun Kanada

40 dnů 40 dnů 2 měsíce

čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) Čl. 29 japonského extradičního zákona při předběžném zatčení na základě předchozí žádosti - čl. 39 odst. 1 dvoustranné smlouvy (č. 76/1990 Sb.) při předběžném zatčení bez předchozí žádosti - čl. 39 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 76/1990 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) Čl. 581 odst. 4 trestního řádu Kambodži

40 dnů

čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.)

Lhůta

Právní základ při předběžném zatčení na základě předchozí žádosti - čl. 39 odst. 1 dvoustranné smlouvy (č. 44/1983 Sb.) při předběžném zatčení bez předchozí žádosti - čl. 39 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 44/1983 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 37 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 17/1984 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) Čl. 50 odst. 1 argentinského Zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech č. 24.767, na žádost lze lhůtu prodloužit o 10 dnů - čl. 50 odst. 2 zákona prohlášení k čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) Čl. 17 odst. 2 extradičního zákona Austrálie čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.) čl. 73 dvoustranné smlouvy (č. 95/1983 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) Čl. 81 odst. 2 brazilského zákona č. 6.185 čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) § 396 odst. 3 trestního řádu, čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání Čl. 31 odst. 2 čínského extradičního zákona, na žádost lze prodloužit o 15 dnů (tamtéž) Čl. 551 džibutského trestního řádu Čl. 8 odst. 2 ekvádorského extradičního zákona Čl. 44 ve spojení s čl. 9 extradičního zákona čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.) Čl. 17 odst. 5 extradičního zákona Ghany čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) Čl. 442 chilského trestního řádu čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.) Čl. 21 indonéského extradičního zákona (přiměřená lhůta, dle praxe 20 dnů) Čl. 362 ve spojení s čl. 109 iráckého trestního řádu

__________________________________________________________________________________________________ 161)

Mimo členské státy Evropské unie a jejich zámořská a závislá území.

strana 382

Instrukce č. 14, příloha č. 25

Keňa KLDR Kuba Kyrgyzstán Lichtenštejnsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Monako Mongolsko Norsko Nový Zéland Rusko San Marino Srbsko Svazijsko Sýrie Švýcarsko Tunisko

40 dnů 2 měsíce 2 měsíce 1 měsíc 40 dnů 40 dnů 40 dnů 40 dnů 2 měsíce 40 dnů 40 dnů 40 dnů 40 dnů 40 dnů 40 dnů 1 měsíc 40 dnů 1 měsíc

Turecko Uganda Ukrajina USA

40 dnů 40 dnů 40 dnů 2 měsíce

Uzbekistán Vietnam Zambie

60 dnů 2 měsíce 40 dnů

částka 5

čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.) čl. 36 odst. 5 dvoustranné smlouvy (č. 93/1989 Sb.) čl. 68 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 80/1981 Sb.) čl. 73 dvoustranné smlouvy (č. 95/1983 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 74 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 106/1978 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.) čl. 41 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 8/1986 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) na žádost lze lhůtu prodloužit o 15 dnů - čl. 40 odst. 4 dvoustranné smlouvy (č. 40/1981 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. XI odst. 4 dvoustranné smlouvy (č. 48/1926 Sb. z. a n., č. 185/1935 Sb. z. a n., č. 8/2010 Sb. m. s.) čl. 61 odst. 4 dvoustranné smlouvy (č. 133/2003 Sb. m. s.) čl. 68 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 98/1984 Sb.) čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.)

částka 5

strana 383

Instrukce č. 14, příloha č. 26

Příloha č. 26

ZJEDNODUŠENÉ VYDÁNÍ -VZOR POUČENÍ PODLE § 96 ODST. 1 ZMJS Podle § 96 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních Vás poučuji, že ……… 162) projevil zájem/požádal163) o Vaše vydání k trestnímu stíhání/výkonu trestu, a to na základě ………164), který byl vydán v souvislosti s ……….165) V případě, že vyslovíte souhlas se svým vydáním, bude dále postupováno podle § 96 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních o zjednodušeném vydávání tak, že bude bez dalšího přistoupeno k provedení Vašeho vydání předáním Vaší osoby orgánům ………1 - o přípustnosti Vašeho vydání tedy nebude rozhodovat soud a o povolení Vašeho vydání nebude rozhodovat ministr spravedlnosti. Státní zástupce po skončení předběžného šetření pouze podá návrh na Vaše vzetí do předběžné vazby/na přeměnu vazby předběžné na vazbu vydávací, aby mohlo být Vaše vydání prakticky provedeno předáním Vaší osoby orgánům ………1 (nedojde-li k odložení Vašeho vydání z důvodu Vašeho trestního stíhání či výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v České republice); vydávací vazba může trvat nejdéle tři měsíce s možností prodloužení až o další tři měsíce. Vyslovíte-li se svým vydáním souhlas, vzdáváte se přezkumu následujících důvodů nepřípustnosti vydání: - zda jste státním občanem/státní občankou České republiky, - zda byste vydáním do ………1 byl/a vzhledem ke svému věku a osobním poměrům při zohlednění závažnosti skutku, v souvislosti s nímž máte být vydán/a, zřejmě nepřiměřeně postižen/a, - zda Vaše trestní stíhání pro skutek, pro který je žádáno o Vaše vydání, je v České republice nepřípustné v důsledku udělení milosti či amnestie, jestliže tento skutek spadá do působnosti trestních předpisů České republiky, - zda skutek, v souvislosti s nímž byste měl/a být vydán/a, je trestným činem podléhajícím vydání, - zda trestný čin, v souvislosti s nímž byste měl/a být vydán/a, má výlučně politický anebo vojenský charakter, - zda skutek, v souvislosti s nímž byste měl/a být vydán/a, spočívá výlučně v porušení daňových, celních, devizových nebo obdobných předpisů státu, není-li ze strany ………1 zaručena vzájemnost, - zda trestní stíhání nebo výkon trestu odnětí svobody nejsou podle právního řádu České republiky promlčeny a - zda trestní stíhání pro týž skutek, v souvislosti s nímž ………1 žádá o Vaše vydání, vedené proti Vám v jiném členském státu Evropské unie nebo v přidruženém státu skončilo rozhodnutím, které vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté podle § 11 odst. 2 trestního řádu, anebo trestní stíhání pro týž skutek vedené proti Vám ve třetím státu skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem nebo jiným rozhodnutím soudu se stejným účinkem, jestliže takové rozhodnutí nebylo zrušeno a jestliže trest, pokud Vám byl uložen, byl již vykonán, je právě vykonáván anebo jej podle práva odsuzujícího státu již nelze vykonat. Vyslovením souhlasu s vydáním se však nevzdáváte přezkumu následujících důvodů nepřípustnosti vydání: - zda Vám byla v České republice udělena tzv. mezinárodní ochrana podle zákona o azylu, - zda za trestný čin, pro který máte být vydán/a, je možné v ………1 uložit trest smrti, a v kladném případě, zda orgány ………1 zaručily, že trest smrti nebude uložen, - zda ………1 žádá o vydání za účelem výkonu trestu smrti, - zda se proti Vám v České republice vede trestní řízení pro skutek, pro který ………1 žádá o Vaše vydání, nebo skutek, pro který ………1 žádá o Vaše vydání, byl zcela nebo zčásti spáchán na území České republiky, ledaže je třeba dát přednost provedení trestního stíhání v ………1 zejména z důvodu náležitého zjištění skutkového stavu nebo z důvodů týkajících se trestu nebo ochranného opatření anebo jejich výkonu, - zda trestní stíhání vedené proti Vám pro týž skutek v České republice skončilo pravomocným rozsudkem soudu, nebo bylo rozhodnutím soudu nebo státního zástupce pravomocně zastaveno, nebo skončilo jiným rozhodnutím se stejným účinkem, jestliže takové rozhodnutí nebylo zrušeno, - v případě, že jste byl/a do České republiky vydán/a nebo předán/a z jiného státu než ………1, zda tento třetí stát udělil souhlas s Vaším vydáním do ………1, ledaže se zásada speciality neuplatní, - zda by Vaše vydání do ………1 nebylo v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách a _____________________________________________________________________________

Poznámky pod čarou po vyplnění vymažte. 162) Uvede se název státu, do kterého má být osoba vydána. 163) Podle toho, zda k postupu podle § 96 odst. 1 ZMJS dochází před doručením žádosti o vydání, anebo až po jejím doručení. 164) Uvedou se informace o odsuzujícím rozsudku, zatýkacím rozkazu nebo jiném rozhodnutí se stejným účinkem. 165) Uvedou se informace o skutku, pro který se vydání žádá nebo pro který může být o vydání žádáno, včetně uvedení doby a místa jeho spáchání a jeho právní kvalifikace, včetně horní hranice trestu, který za tento čin může být v cizím státě uložen, nebo výše trestu, který za tento čin byl v cizím státě uložen. 166) Podle toho, zda osoba, o jejíž vydání jde, je v době postupu podle § 96 odst. 1 ZMJS v předběžné vazbě či nikoli.

strana 384

Instrukce č. 14, příloha č. 26

částka 5

- zda je důvodná obava, že byste v ………1 byl/a vystaven/a pronásledování z důvodu svého původu, rasy, náboženství, pohlaví, příslušnosti k určité národnostní nebo jiné skupině, státního občanství nebo pro své politické názory či jiných obdobných důvodů nebo že by se zhoršilo Vaše postavení v trestním řízení nebo při výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody anebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Pokud státní zástupce shledá existenci některého z těchto důvodů nepřípustnosti vydání, nebude na Váš souhlas s vydáním brán zřetel a bude provedeno standardní vydávací řízení. Pokud budete na základě svého souhlasu vydán do ………1, nebude se na Vás vztahovat zásada speciality, tj. bude-li po provedení Vašeho vydání zapotřebí Vás v ………1 trestně stíhat či na Vás vykonat trest pro jiný trestný čin spáchaný před Vaším vydáním, než pro který jste byl vydán, nebo pokud by Vás chtěly orgány ………1 vydat do třetího státu, budou tak orgány ………1 moci učinit bez toho, aby nejprve požádaly Českou republiku o souhlas s takovým trestním stíháním či výkonem trestu anebo vydáním do třetího státu. Pokud souhlas s vydáním vyslovíte, nebudete jej moci vzít zpět. Naproti tomu pokud souhlas s vydáním nevyslovíte, bude po dokončení předběžného šetření státním zástupcem tento soud rozhodovat o přípustnosti Vašeho vydání (z hlediska všech v trestním řádu či mezinárodní smlouvě vymezených důvodů přípustnosti, resp. nepřípustnosti vydání), a bude-li rozhodnuto, že vydání je přípustné, bude následně rozhodovat ministr spravedlnosti o povolení Vašeho vydání. -

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

strana 385

Příloha č. 27/A

SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI O VZÁJEMNÉ PRÁVNÍ POMOCI V TRESTNÍCH VĚCECH (WASHINGTON, 4. ÚNORA 1998; Č. 40/2000 SB. M. S.) VE ZNĚNÍ DODATKOVÉ ÚMLUVY O VZÁJEMNÉ PRÁVNÍ POMOCI V TRESTNÍCH VĚCECH MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A SPOJENÝMI STÁTYAMERICKÝMI (PRAHA, 16. KVĚTNA 2006; Č. 7/2010 SB. M. S., Č. 26/2010 SB. M. S.) Seznam obsahu Článek 1: Rozsah pomoci Článek 2: Ústřední orgány Článek 3: Odmítnutí pomoci Článek 4: Forma, obsah a jazyk žádostí Článek 5: Vyřízení žádostí Článek 6: Náklady Článek 7: Omezení při použití Článek 8: Změna podmínek Článek 9: Dokazování v dožádaném státě Článek 10: Úřední záznamy Článek 11: Dostavení se mimo dožádaný stát Článek 12: Dočasné předávání osob nacházejících se ve vazbě a výkonu trestu Článek 13: Průvoz osob nacházejících se ve vazbě a výkonu trestu Článek 14: Vypátrání pobytu a zjištění totožnosti osob a věcí Článek 15: Doručování písemností Článek 16: Prohlídka a zajištění Článek 17: Vrácení věcí Článek 18: Propadnutí Článek 19: Odškodnění Článek 20: Peněžité pokuty Článek 20a: Zjišťování bankovních informací Článek 20b: Společné vyšetřovací týmy Článek 20c: Videokonference Článek 21: Slučitelnost s jinými smlouvami Článek 22: Konzultace Článek 23: Ratifikace, nabytí platnosti a ukončení platnosti Formulář A: Potvrzení o záznamech týkajících se podnikání Formulář B: Potvrzení o neexistenci záznamů o podnikání Formulář C: Potvrzení o úředních záznamech Formulář D: Potvrzení o neexistenci úředních záznamů Formulář E: Potvrzení týkající se zajištěných věcí

strana 386

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

částka 5

Česká republika a Spojené státy americké, přejíce si poskytovat účinnější spolupráci mezi dvěma státy vzájemnou právní pomocí v trestních věcech, se dohodly takto: Článek 1 Rozsah pomoci 1. Smluvní strany si poskytují vzájemnou pomoc v souladu s ustanoveními této Smlouvy pro účely trestního řízení, včetně vyšetřování za účelem ověření, zda byl spáchán trestný čin, shromažďování důkazů o trestných činech, jejichž trestání v době žádosti o pomoc by mohlo náležet do pravomoci justičních orgánů dožadujícího státu. Smluvní strany budou rovněž poskytovat takovou pomoc v řízeních za účelem propadnutí a jiných řízeních vztahujících se k trestným činům. 2. Pomoc zahrnuje: a) pátrání po pobytu a zjišťování totožnosti osob a věcí, b) doručování písemností, c) získávání svědectví nebo prohlášení osob, d) předávání osob ve vazbě k podání svědectví nebo za jiným účelem, e) poskytování písemností, záznamů a důkazních prostředků, f) provádění žádostí o domovní a osobní prohlídku a zabavení, g) zajištění majetku, h) pomoc v řízeních vztahujících se k propadnutí majetku, navracení věcí a peněžitým trestům, i) poskytování jiné pomoci v souladu s právním řádem dožádaného státu. 3. Dožádaný stát poskytuje pomoc bez ohledu na to, zda jednání, které je předmětem dožádání, by bylo trestným činem podle právního řádu dožádaného státu s výjimkou toho, že dožádaný stát může odmítnout vyřízení dožádání o pomoc zcela nebo zčásti tehdy, pokud by jednání nebylo trestným činem podle jeho právního řádu a provedení žádosti by vyžadovalo příkaz soudu. Dožádaný stát však vynaloží veškeré úsilí, aby vyhověl žádosti o pomoc vyžadující takový příkaz soudu a poskytne pomoc tam, kde skutečnosti uvedené v žádosti vzbuzují důvodné podezření, že popsané jednání, pokud by k němu došlo v dožádaném státě, by bylo trestným činem podle jeho práva. 4. Tato Smlouva je určena výlučně pro vzájemnou právní pomoc mezi smluvními stranami. Ustanovení této Smlouvy nezakládají právo na straně jakékoli soukromé osoby získat, potlačit nebo vyloučit důkazy nebo bránit vyřízení žádosti. Článek 2 Ústřední orgány 1. Není-li v této Smlouvě uvedeno jinak, smluvní strany žádají a získávají pomoc prostřednictvím svých ústředních orgánů. Ústředními orgány v České republice jsou Nejvyšší státní zastupitelství a Ministerstvo spravedlnosti. Ústředním orgánem pro Spojené státy americké je ministr spravedlnosti nebo jím pověřené osoby na ministerstvu spravedlnosti. 2. Ústřední orgány pro Českou republiku budou podávat žádosti jménem státních zástupců a soudů. Ústřední orgán Spojených států amerických bude podávat žádosti jménem veřejných žalobců, vyšetřovatelů s pravomocí trestněprávního donucení a úřadů a institucí se zvláštním oprávněním daným zákonem nebo jiným právním předpisem odevzdávat věci k trestnímu postihu. Žádosti podle tohoto odstavce od úřadů a institucí se zvláštním oprávněním daným zákonem nebo jiným právním předpisem odevzdávat věci k trestnímu postihu budou zasílány mezi ústředními orgány nebo mezi takovými jinými orgány, na nichž se ústřední orgány dohodnou. 3. Ústřední orgán dožadujícího státu vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby žádost nebyla podávána v těch případech, u nichž podle jeho názoru: a) trestný čin, na jehož základě je žádost podávána, neměl vážné následky, nebo b) rozsah žádané pomoci je neúměrný vzhledem k očekávanému trestu po odsouzení. 4. Ústřední orgány smluvních stran se vzájemně pro účely této Smlouvy stýkají přímo. Článek 3 Odmítnutí pomoci 1. Ústřední orgán dožádaného státu může odmítnout pomoc, jestliže: a) žádost se týká vojenského trestného činu, který by nebyl trestným činem podle obecných norem trestního práva, b) žádost se týká politického trestného činu, c) provedení žádosti by bylo zřejmě na újmu svrchovanosti, bezpečnosti, veřejnému pořádku nebo podobným důležitým zájmům dožádaného státu, nebo

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

strana 387

d) žádost nevyhovuje požadavkům Smlouvy. 2. Před odmítnutím pomoci podle tohoto článku bude ústřední orgán dožádaného státu konzultovat s ústředním orgánem dožadujícího státu za účelem zvážení, zda pomoc může být poskytnuta za takových podmínek, které jsou považovány za potřebné. Pokud dožadující stát přijme pomoc za těchto podmínek, pak tyto podmínky dodrží. 3. Pokud ústřední orgán dožádaného státu odmítne pomoc, sdělí důvody tohoto odmítnutí ústřednímu orgánu dožadujícího státu. Článek 4 Forma, obsah a jazyk žádostí 1. Žádost o pomoc bude vypracována písemnou formou s výjimkou případů, kdy ústřední orgán dožádaného státu přijme v naléhavých situacích žádost jinou formou. Ve všech těchto situacích bude žádost potvrzena písemně do deseti dnů, ledaže by ústřední orgán dožádaného státu souhlasil jinak. Žádosti zasílané faxem nebo elektronickou poštou se považují za vypracované písemnou formou. Sdělení týkající se žádostí o pomoc mohou být předávány urychleným způsobem, včetně faxu nebo elektronické pošty, s následným formálním potvrzením, vyžaduje-li to dožádaný stát. Dožádaný stát může odpovědět jakýmkoli takovým způsobem urychleného předávání informací. Žádost včetně příloh bude v jazyce dožádaného státu, ledaže by bylo dohodnuto jinak. Dožádaný stát nebude mít povinnost překládat odpověď ani přílohy. 2. Žádost bude obsahovat následující: a) název orgánu, který dává podnět k žádosti, b) popis každého skutku, text příslušných ustanovení právního řádu obsahující znaky každého trestného činu a povahu a stadium řízení, c) popis důkazů, informací nebo jiné žádané pomoci a d) prohlášení o účelu, pro který jsou důkaz, informace nebo jiná pomoc žádány. 3. V nezbytném a možném rozsahu bude žádost rovněž obsahovat: a) informaci o totožnosti a pobytu osoby, od níž je požadován důkaz, b) informace o totožnosti a místě pobytu osoby, které má být doručeno, vztah této osoby k řízení a způsob, kterým má být doručení provedeno, c) informace o totožnosti a předpokládaném místě pobytu osob nebo věcí, které mají být vypátrány, d) přesný popis místa nebo osoby, které mají být prohledány, a věcí, které mají být zabaveny, e) popis postupu, který má být zachován při provedení žádosti, f) popis způsobu, kterým má být podáno a zaznamenáno svědectví nebo prohlášení, g) popis žádaného svědectví nebo prohlášení, které mohou zahrnout seznam otázek, které je třeba položit osobě, h) informace, které se týkají cestovních a jiných náhrad výdajů, na něž má nárok osoba, jejíž přítomnost vyžaduje dožadující stát, a i) jakékoli jiné informace, které by mohly být dány na vědomí dožádanému státu, aby žádost snadněji vyřídil. Článek 5 Vyřízení žádostí 1. Ústřední orgán dožádaného státu neprodleně vyřídí žádost, popřípadě ji předá příslušnému orgánu k vyřízení. Příslušné orgány dožádaného státu včetně soudů budou mít pravomoc vydat takové pokyny k vyřízení žádosti podle této Smlouvy, ke kterým jsou oprávněny podle právního řádu dožádaného státu s ohledem na vnitrostátní postupy, a učiní vše potřebné v rámci své pravomoci, aby vyřídily žádost. 2. Pokud to bude nezbytné, žádost bude předána příslušnému orgánu osobami jmenovanými ústředním orgánem dožádaného státu. 3. Žádost bude vyřízena v souladu s právním řádem dožádaného státu, pokud tato Smlouva nestanoví jinak. Pokud dožadující stát žádá vyřízení v souladu s právním řádem dožadujícího státu a odkáže na něj, dožádaný stát vyhoví, pokud takové vyřízení neporušuje právní řád dožádaného státu. 4. Jestliže ústřední orgán dožádaného státu rozhodne, že vyřízení žádosti by narušilo probíhající trestní řízení v dožádaném státě, může po konzultaci s ústředním orgánem dožadujícího státu vyřízení odložit nebo jej podrobit nezbytným podmínkám, které budou upřesněny při konzultaci. Pokud dožadující stát přijme podmíněnou pomoc, těmto podmínkám vyhoví. 5. Dožádaný stát vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby žádost i její obsah byly zachovány v důvěrnosti, pokud ji vyžaduje ústřední orgán dožadujícího státu. Pokud žádost nemůže být vyřízena bez porušení důvěrnosti, ústřední orgán dožádaného státu o tom bude informovat ústřední orgán dožadujícího státu, který potom rozhodne, zda přesto žádost bude vyřízena. 6. Ústřední orgán dožádaného státu bude reagovat na přiměřené požadavky ústředního orgánu dožadujícího státu týkající se stavu vyřizování žádosti.

strana 388

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

částka 5

7. Ústřední orgán dožádaného státu bude neprodleně informovat ústřední orgán dožadujícího státu o výsledku vyřízení žádosti. Pokud se vyřízení žádosti opozdí nebo odloží, ústřední orgán dožádaného státu bude informovat ústřední orgán dožadujícího státu o důvodech opoždění nebo odložení. Článek 6 Náklady 1. Dožádaný stát zaplatí všechny náklady vztahující se k vyřízení žádosti s těmito výjimkami: a) náklady znalců, b) náklady na překlady, tlumočení a přepisy, c) cestovní výdaje a náklady vztahující se k cestám osob cestujících buď do dožádaného státu ve prospěch dožadujícího státu nebo v souladu s články 11, 12 a 13 a d) náklady spojené se zřízením a provozem videopřenosu podle článku 20c, nedohodnou-li se dožadující a dožádaný stát jinak; jiné náklady vzniklé při poskytování takové pomoci (včetně nákladů spojených s dopravou účastníků v dožádaném státě) se hradí v souladu s ostatními ustanoveními tohoto článku. 2. Pokud během vyřizování žádosti vyjde najevo, že dokončení jejího vyřízení si vyžádá mimořádné náklady, střední orgány budou konzultovat za účelem určení předpokladů a podmínek, za kterých může vyřizování pokračovat. Článek 7 Omezení používání pro ochranu osobních a jiných údajů 1. Dožádaný stát může vyžadovat, aby dožadující stát omezil své použití jakýchkoli důkazních prostředků nebo informací, které získal od dožádaného státu, na následující účely: a) pro účely svého trestního vyšetřování a řízení; b) pro odvrácení bezprostředního a závažného ohrožení své veřejné bezpečnosti; c) při svých soudních nebo správních řízeních netrestní povahy, která přímo souvisejí s vyšetřováními nebo řízeními: i) uvedenými v písmenu a); nebo ii) pro která byla poskytnuta vzájemná právní pomoc úřadům a institucím se zvláštním oprávněním daným zákonem nebo jiným právním předpisem odevzdávat věci k trestnímu postihu podle článku 2 odst. 2; d) pro jakýkoli jiný účel, jsou-li informace nebo důkazní prostředky zveřejněny v rámci řízení, pro která byly předány, nebo v jakýchkoli jiných situacích podle písmen a), b) a c); a e) pro jakékoli jiné účely výhradně s předchozím souhlasem dožádaného státu. 2. Tento článek nevylučuje možnost dožádaného státu v souladu s touto Smlouvou stanovit ve zvláštním případě dodatečné podmínky, nemůže-li být příslušná žádost o pomoc bez takových podmínek vyřízena. Jsou-li dodatečné podmínky stanoveny v souladu s tímto odstavcem, může dožádaný stát požadovat, aby jej dožadující stát informoval o použití důkazů nebo informací. 3. Dožádaný stát nesmí uložit obecná omezení s ohledem na právní předpisy dožadujícího státu týkající se zacházení s osobními údaji jako podmínku ve smyslu odstavce 2 pro poskytnutí důkazů nebo informací. Článek 8 Změna podmínek Zjistí-li dožádaný stát po předání dožadujícímu státu okolnosti, které jej mohou přimět k tomu, aby ve zvláštním případě stanovil dodatečnou podmínku, může dožádaný stát zahájit konzultace s dožadujícím státem za účelem stanovení rozsahu, v jakém mohu být důkazní prostředky a informace chráněny. Článek 9 Dokazování v dožádaném státě 1. Osoba v dožádaném státě, od níž se požaduje podání důkazu podle této Smlouvy, bude v případě nezbytnosti donucena dostavit se a buď podat svědectví, nebo učinit výpověď, nebo předložit věci včetně písemností, záznamů a důkazních prostředků. Jiná osoba než obviněný, která podá při vyřízení dožádání křivé svědectví ať ústně, či písemně, se vystavuje nebezpečí stíhání v dožádaném státě v souladu s jeho trestním právem. 2. Na žádost bude ústřední orgán dožádaného státu v předstihu informovat o datu a místu, kde bude podáno svědectví nebo činěna výpověď nebo předloženy důkazy podle tohoto článku. 3. Dožádaný stát povolí přítomnost osob označených v žádosti v průběhu vyřizování žádosti a umožní těmto osobám upřesnit otázky, které mají být položeny osobě podávající svědectví, činící výpověď nebo předkládající důkazy. 4. Pokud se osoba, na niž odkazuje odstavec 1, dovolá svého práva imunity, nezpůsobilosti nebo výsady podle práva dožadujícího státu, budou svědectví, výpověď nebo jiné důkazy přesto provedeny a poskytnuty společně s tímto tvrzením ústřednímu orgánu dožadujícího státu za účelem vydání rozhodnutí příslušnými orgány tohoto státu.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

strana 389

5. Důkazy předložené v dožádaném státě podle tohoto článku a nebo ty, které jsou předmětem svědectví nebo výpovědi podle tohoto článku, budou na žádost ověřeny osvědčením, které bude v případě záznamů o podnikání vyhotoveno způsobem uvedeným ve formuláři A připojeným k této Smlouvě. Skutečnost, že takový záznam chybí nebo neexistuje, bude na žádost potvrzena za použití formuláře B, který je přílohou této Smlouvy. Záznamy ověřené formulářem A nebo formulářem B, který potvrzuje, že takové záznamy neexistují, budou přípustné pro účely dokazování v dožadujícím státě jako důkaz pravdivosti údajů, které jsou v nich uvedeny. Článek 10 Úřední záznamy 1. Dožádaný stát zajistí pro dožadující stát kopie veřejně dostupných záznamů, které jsou v držení státního orgánu, orgánu veřejné správy či soudu dožádaného státu. Veřejně dostupnými záznamy se rozumějí listiny, záznamy či informace v jakékoli formě, které jsou všeobecně dostupné občanům dožádaného státu bez omezení nebo za splnění určité zákonné podmínky. 2. Dožádaný stát může zajistit kopie jakýchkoli záznamů včetně listin nebo informací v jakékoli formě, které jsou v držení státního orgánu, orgánu veřejné správy či soudu v tomto státě a které nejsou veřejně dostupné, a to ve stejném rozsahu a za stejných podmínek, jako by byly k dispozici pro účely jeho vlastních orgánů právního donucení nebo justičních orgánů. Dožádaný stát může podle vlastního uvážení buď zcela nebo zčásti odmítnout požadavek uplatněný podle tohoto odstavce. 3. Záznamy státního orgánu, orgánu veřejné správy či soudu podle tohoto článku budou na požádání ověřeny pracovníkem odpovědným za jejich úschovu za použití formuláře C, který tvoří přílohu této Smlouvy. Skutečnost, že takový záznam chybí nebo neexistuje, bude na žádost potvrzena prostřednictvím formuláře D, který tvoří přílohu této Smlouvy. Záznamy ověřené za použití formuláře C nebo formuláře D, který potvrzuje, že takové záznamy neexistují, budou přípustné pro účely dokazování v dožadujícím státě jako důkaz pravdivosti uvedených údajů. Článek 11 Dostavení se mimo dožádaný stát 1. Dožadující stát může žádat, aby se jakákoli osoba dostavila do dožadujícího nebo třetího státu za účelem své přítomnosti v trestním nebo jiném řízení, které se vztahuje k trestným činům. Dožádaný stát vyzve osobu, aby se dostavila, a bude informovat dožadující stát o její odpovědi. 2. Dožadující stát určí rozsah, ve kterém budou osobě placeny náklady. Osoba, která souhlasí s tím, aby se dostavila, může žádat dožadující stát o zálohu na úhradu těchto nákladů. Tato záloha může být poskytnuta prostřednictvím velvyslanectví nebo konzulátu dožadujícího státu. 3. Vyzvaná osoba nesmí být trestně stíhána, vzata do vazby či vystavena jinému omezení svobody z důvodu činů či odsouzení předcházejících jejímu odjezdu z dožádaného státu. Ústřední orgán dožadujícího státu bude moci podle svého uvážení rozšířit bezpečné zacházení i na účinky občanskoprávního řízení nebo toto bezpečné zacházení omezit. Případné rozšíření nebo zúžení bezpečného zacházení se sdělí vyzvané osobě před jejím odjezdem do dožadujícího státu. 4. Bezpečné zacházení tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci, skončí 7 dní poté, kdy bylo osobě oznámeno, že její přítomnost již není vyžadována, nebo když se tato osoba poté, kdy dožadující stát opustila, do něho dobrovolně vrátí. Článek 12 Dočasné předání osob nacházejících se ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody 1. Osoba nacházející se ve vazbě nebo výkonu trestu v dožádaném státě, jejíž přítomnost v dožadujícím státě nebo ve třetím státě je požadována dožadujícím státem v rámci využití pomoci podle této Smlouvy, může být dočasně předána z dožádaného státu do dožadujícího státu nebo do třetího státu k tomuto účelu, pokud tato osoba souhlasí a ústřední orgány dožádaného a dožadujícího státu se dohodnou. 2. Osoba nacházející se ve vazbě nebo výkonu trestu v dožadujícím státě, jejíž přítomnost je vyžadována v dožádaném státě v rámci využití pomoci podle této Smlouvy, může být předána z dožadujícího státu do dožádaného státu za předpokladu, že tato osoba s tím souhlasí a ústřední orgány obou států se dohodnou. 3. Pro účely tohoto článku: a) stát přijímající osobu bude oprávněn a zavázán držet předávanou osobu ve vazbě či výkonu trestu, ledaže by se ústřední orgány obou států dohodly jinak, b) přijímající stát vrátí předanou osobu do vazby nebo výkonu trestu odesílajícího státu, jakmile to okolnosti umožní, anebo podle toho, jak se dohodnou ústřední orgány obou států, c) přijímající stát nebude vyžadovat, aby odesílající stát zahájil vydávací řízení nebo jakékoli jiné řízení pro návrat předané osoby, a d) doba strávená předanou osobou ve vazbě nebo výkonu trestu v dožadujícím státě bude započtena do výkonu trestu uloženého v odesílajícím státě, e) pokud je přijímajícím státem třetí stát, dožadující stát zprostředkuje veškerá ujednání nezbytná ke splnění požadavků podle tohoto odstavce. 4. Bezpečné zacházení bude zajištěno v souladu s článkem 11 odst. 3 a 4 s tou výjimkou, že osoba bude držena ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody pro trestný čin, pro nějž je uvězněna v odesílajícím státě.

strana 390

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

částka 5

Článek 13 Průvoz osob nacházejících se ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody 1. Dožádaný stát může přes své území povolit průvoz osoby, která je ve vazbě nebo výkonu trestu ve třetím státě a jejíž osobní přítomnost byla vyžádána dožadujícím státem pro účely svědectví, dokazování či jiné pomoci při trestním řízení nebo jiném řízení spojeném s trestnou činností. 2. Dožádaný stát má právo a povinnost během průvozu držet osobu ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody. 3. Kterákoli ze stran může odmítnout udělit právo průvozu svých státních příslušníků. Článek 14 Vypátrání nebo totožnost osob nebo věcí Pátrá-li dožadující stát po místě pobytu nebo totožnosti osob nebo věcí v dožádaném státě, dožádaný stát vynaloží veškeré úsilí, aby místo pobytu nebo totožnost zjistil. Článek 15 Doručování písemností 1. Dožádaný stát vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby se uskutečnilo doručení písemnosti, která se vztahuje zcela či zčásti k jakékoliv žádosti o právní pomoc podané dožadujícím státem podle ustanovení této Smlouvy. 2. Ústřední orgán dožadujícího státu zašle v dostatečném časovém předstihu žádost o doručení písemnosti, na základě níž se osoba žádá, aby se dostavila před orgán v dožadujícím státě. 3. Ústřední orgán dožádaného státu předá doklad o doručení způsobem upřesněným v žádosti. Přijatelné způsoby, kterými se prokazuje doručení, jsou například: a) podpis osoby, které mělo být doručení podle žádosti provedeno a jímž se zároveň potvrzuje převzetí, b) protokol vyhotovený příslušným pracovníkem dožádaného státu, v němž budou popsány úkony provedené za účelem získání podpisu osoby, které mělo být doručení provedeno, ale jež buď odmítla převzít listinu, nebo potvrdit její převzetí, a uvedení důvodu odmítnutí. Článek 16 Prohlídka a zajištění 1. Dožádaný stát provede prohlídku, zajištění věci a její předání dožadujícímu státu, pokud tato žádost obsahuje informace zdůvodňující takový zásah podle zákonů dožádaného státu. 2. Na základě žádosti ústředního orgánu dožadujícího státu každá úřední osoba, která má v úschově zajištěnou věc, potvrdí za použití formuláře E připojeného k této Smlouvě totožnost věci, nepřetržitost úschovy a neporušenost jejího stavu. Potvrzení budou přípustná k účelům dokazování v dožadujícím státě jako důkaz pravdivosti údajů, které jsou v nich uvedeny. 3. Ústřední orgán dožádaného státu může žádat, aby dožadující stát souhlasil s podmínkami, kterých je třeba k ochraně zájmů třetích osob při předávání věcí. Článek 17 Vrácení věcí Při předání věci nebo před ním včetně předání písemnosti, záznamu nebo důkazního prostředku opatřeného pro dožadující stát při vyřizování žádosti podle této Smlouvy ústřední orgán dožádaného státu může žádat, aby dožadující stát vrátil takovou věc co nejdříve. Žádosti o vrácení věci, která nebyla podána před předáním věci, bude dožadujícím státem vyhověno pouze tehdy, bude-li to proveditelné. Článek 18 Propadnutí 1. Dožádaný stát vynaloží na žádost veškeré úsilí ke zjištění, zdali se výnosy či prostředky použité ke spáchání trestné činnosti, které by případně mohly být předmětem propadnutí nebo jiného zajištění podle předpisů jednoho ze smluvních států, nacházejí na území dožádaného státu. V žádosti budou uvedeny důvody, na jejichž základě se lze domnívat, že tyto výnosy či prostředky se nacházejí na území dožádaného státu. Dožádaný stát bude informovat dožadující stát o výsledku šetření. 2. Pokud podle provedeného šetření dožádaný stát zjistí výnosy či prostředky použité ke spáchání trestné činnosti, může v rozsahu povoleném svými předpisy přijmout ochranná opatření včetně zabrání nebo dočasného zajištění s cílem zajistit, aby tyto výnosy či prostředky byly k dispozici pro účely propadnutí. 3. V rozsahu povoleném svými vnitrostátními předpisy dožádaný stát může plně uznat konečné rozhodnutí vynesené v dožadujícím státě o propadnutí takových výnosů či prostředků nebo zahájit své vlastní řízení ve věci propadnutí těchto věcí. 4. Smluvní strana, která vykoná konečné rozhodnutí o výnosech nebo prostředcích použitých ke spáchání trestné činnosti, s nimi naloží v souladu se svým právním řádem. Každá ze stran může v rozsahu povoleném vnitrostátními předpisy a podle podmínek, které bude považovat za vhodné při posouzení významných okolností včetně rozsahu spolupráce poskytnuté druhou stranou, převést veškerý majetek nebo jeho část či výnosy z jeho prodeje druhé straně.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

strana 391

Článek 19 Odškodnění Smluvní strany si budou pomáhat v rozsahu, který umožňují jejich příslušné předpisy, za účelem usnadnění náhrady škody. Pomoc bude zahrnovat předání věcí získaných trestnou činností. Článek 20 Peněžité tresty Smluvní strany si budou pomáhat v rozsahu, který umožňují jejich příslušné předpisy, v řízeních týkajících se peněžitých trestů. Pomoc se nevztahuje na samotné vybírání peněžitých trestů. Článek 20a Zjišťování bankovních informací 1. Na žádost dožadujícího státu dožádaný stát v souladu s podmínkami tohoto článku urychleně zjistí, zda mají banky na jeho území k dispozici informace o vlastnictví účtu nebo účtů určitou fyzickou nebo právnickou osobou podezřelou nebo obviněnou z trestného činu. Dožádaný stát urychleně sdělí výsledky svého šetření dožadujícímu státu. 2. Opatření podle odstavce 1 může rovněž sloužit pro účely zjišťování: a) informací o odsouzených fyzických nebo právnických osobách nebo osobách jinak zúčastněných na trestném činu; b) informací, které mají k dispozici nebankovní finanční instituce; nebo c) finančních operací nespojených s bankovními účty. 3. Kromě požadavků článku 4 odst. 2 této Smlouvy, žádosti o informace podle odstavců 1 a 2 tohoto článku obsahují: a) totožnost fyzické nebo právnické osoby pro účely zjištění takových účtů nebo operací; b) dostatečné informace umožňující příslušnému orgánu dožádaného státu: i) důvodně se domnívat, že se daná fyzická nebo právnická osoba účastnila na trestném činu a že banky nebo nebankovní finanční instituce na území dožádaného státu mohou mít k dispozici požadované informace; a ii) dospět k názoru, že se požadované informace vztahují k trestnímu vyšetřování nebo stíhání; a c) v nejvyšší možné míře informace o tom, o které banky nebo nebankovní finanční instituce se může jednat, a ostatní informace, jejichž poskytnutí může pomoci omezit rozsah vyšetřování. 4. Žádosti o právní pomoc podle tohoto článku se předávají mezi: a) za Českou republiku ústředním orgánem uvedeným v článku 2, a b) za Spojené státy americké přidělencem odpovědným za Českou republiku na: i) Ministerstvu spravedlnosti Spojených států amerických, Úřadu pro boj s drogami, pokud jde o věci v jeho působnosti; ii) Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států amerických, Imigrační a celní správě, pokud jde o věci v její působnosti; iii) Ministerstvu spravedlnosti Spojených států amerických, Federálním úřadu vyšetřování, pokud jde o všechny ostatní věci; Česká republika a Spojené státy americké mohou prostřednictvím výměny diplomatických nót mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými změnit své příslušné orgány určené podle tohoto odstavce. 5. Česká republika a Spojené státy americké si budou poskytovat pomoc podle tohoto článku, pokud jde o praní špinavých peněz a teroristické činnosti, které jsou trestné podle práva dožadujícího i dožádaného státu a pokud jde o jinou trestnou činnost, pro kterou je taková pomoc možná podle jejich vnitrostátních právních předpisů, poté, co si vzájemnou výměnou diplomatických nót oznámí, že pomoc pro takovou činnost bude poskytována na základě vzájemnosti. 6. Dožádaný stát odpovídá na žádost o poskytnutí záznamů týkajících se bankovních účtů nebo převodů zjištěných na základě tohoto článku v souladu s ostatními ustanoveními této Smlouvy. Článek 20b Společné vyšetřovací týmy 1. Společné vyšetřovací týmy mohou být vytvářeny a působit na příslušných územích České republiky a Spojených států amerických pro účely usnadnění vyšetřování a stíhání trestných činů, které se týkají jednoho nebo více členských států Evropské unie a Spojených států amerických, považují-li to Česká republika a Spojené státy americké za účelné. 2. Podmínky fungování týmu, jako jeho složení, doba trvání, umístění, organizace, činnost, účel a podmínky účasti členů týmu z jednoho státu na vyšetřování na území jiného státu, budou stanoveny dohodou mezi orgány příslušnými k vyšetřování a stíhání trestných činů určenými dotčenými státy v souladu s vnitrostátními právními předpisy. 3. Orgány určené dotčenými státy podle odstavce 2 komunikují při sestavování a fungování takového týmu přímo, kromě případů, kdy se pro výjimečnou složitost, rozsah nebo jiné okolnosti vyžadující centralizovanější koordinaci některých nebo všech hledisek mohou státy dohodnout na jiných vhodných způsobech komunikace.

strana 392

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

4. Potřebuje-li společný vyšetřovací tým, aby některý ze států, který se podílel na sestavování týmu, přijal určitá vyšetřovací opatření, může člen týmu z dotčeného státu požádat vlastní příslušné orgány, aby uvedená opatření přijaly, aniž by ostatní státy musely podávat žádost o vzájemnou právní pomoc. Požadovaný právní předpis pro přijetí daného opatření v dotčeném státě je předpis používaný při jeho vnitrostátních vyšetřovacích činnostech. Článek 20c Videokonference 1. Při výslechu svědka, včetně obviněné osoby, nebo soudního znalce během soudního řízení, ve kterém je poskytována právní pomoc v dožádaném státě, je možno použít videopřenosu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Dožádaný stát umožní, aby osoby uvedené v žádosti, kladly takovému svědkovi nebo znalci otázky přímo. Podmínky upravující tento postup, které nejsou konkrétně uvedeny v tomto článku, odpovídají ostatním podmínkám podle této Smlouvy, včetně článku 5. 2. Dožadující a dožádaný stát mohou zahájit konzultace za účelem usnadnění řešení právních, technických nebo logistických otázek, které mohou vyvstat při vyřizování žádosti. 3. Aniž je dotčena případná soudní pravomoc podle práva dožadujícího státu, jsou úmyslně nepravdivá výpověď nebo jiné protiprávní chování svědka nebo soudního znalce během videokonference postižitelné v dožádaném státě stejným způsobem, jako kdyby byly spáchány v jeho vnitrostátním trestním řízení. 4. Tento článek se použije, aniž je dotčeno používání jiných prostředků výslechu v dožádaném státě, které jsou k dispozici na základě smlouvy nebo vnitrostátního práva. 5. Dožádaný stát může umožnit použití technologie videokonference pro účely jiné, než jsou uvedeny v odstavci 1, včetně pro účely zjištění totožnosti osob nebo předmětů nebo podání vysvětlení. Článek 21 Slučitelnost s jinými smlouvami Tato Smlouva se nedotýká práv a povinností smluvních stran vyžadovat a poskytovat vzájemnou pomoc na základě ustanovení jiných mezinárodních dohod nebo vnitrostátních právních předpisů. Článek 22 Konzultace Ústřední orgány budou ve vzájemně dohodnutých termínech konzultovat možnosti co nejúčinnějšího provádění této Smlouvy. Ústřední orgány se mohou též dohodnout na případných praktických opatřeních, která budou nezbytná pro snadnější plnění podmínek této Smlouvy. Článek 23 Ratifikace, vstup v platnost a ukončení platnosti 1. Tato Smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vzájemně předány v Praze, co možná nejdříve. 2. Tato Smlouva vstoupí v platnost dva měsíce poté, co dojde k výměně ratifikačních listin. 3. Tato Smlouva se použije na jakékoliv dožádání předložené poté, co vstoupila v platnost, i když odpovídající úkony nebo opomenutí nastaly před tímto datem. 4. Tato Smlouva zůstane v platnosti, pokud nebude vypovězena některou ze smluvních stran písemným oznámením druhé smluvní straně. Výpověď nabyde účinnosti šest měsíců ode dne doručení oznámení. Na důkaz uvedeného níže podepsaní, k tomu náležitě zmocněni, podepsali tuto Smlouvu. Dáno ve Washingtonu dne 4. února 1998 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a anglickém, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za Českou republiku: RNDr. Alexandr Vondra v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec

Za Spojené státy americké: Janet Reno v. r. generální prokurátor

částka 5

strana 393

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

Formulář A Potvrzení o záznamech týkajících se podnikání

Já,

............................................................................................................. (jméno)

po

poučení,

že

nepravdivá

výpověď mě vystavuje nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto:

Jsem zaměstnán u/pracuji pro ............................................................................................................ (název podniku, od kterého se písemnosti požadují)

ve funkci (úřední titul) .......................................................................................................................

a z titulu této své funkce jsem oprávněn a kvalifikován k potvrzení tohoto osvědčení:

Každý zde přiložený záznam je záznamem ve správě výše jmenovaného podniku a

A) byl pořízen v době nebo přibližně v době, kdy došlo k dále popsaným skutečnostem (hodící se zakroužkujte) 1) osobou, která o těchto skutečnostech věděla; 2) nebo na základě informací takovou osobou předaných; 3) který byl pořízen osobou, k jejímž povinnostem jinak patří zaznamenávat informace o takových skutečnostech za výše uvedený podnik (firmu);

B) byl veden v průběhu řádně prováděné obchodně podnikatelské činnosti,

C) z titulu podnikatelské činnosti byl tento záznam pořízen jako běžná rutinní praxe a

D) pokud takový záznam není originálem, je duplikátem takového originálu.

Datum vydání .............................................................................

Země, v níž bylo potvrzení vydáno ............................................

Podpis .........................................................................................

strana 394

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

Formulář B Potvrzení o neexistenci záznamů o podnikání

Já,

............................................................................................................. (jméno)

po

poučení,

že

nepravdivá

výpověď mě vystavuje nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto:

Jsem zaměstnán u/pracuji pro ............................................................................................................ (název podniku, od kterého se písemnosti požadují)

ve funkci (úřední titul) .......................................................................................................................

a z titulu této své funkce jsem oprávněn a kvalifikován k potvrzení tohoto osvědčení:

V mém zaměstnání/při mé práci u výše uvedeného podniku jsem obeznámen se záznamy o podnikání vedenými tímto podnikem. Shora uvedený podnik uchovává záznamy o svých podnikatelských operacích, které

A) byly pořízeny v době nebo přibližně v době, kdy došlo k dále popsaným skutečnostem (hodící se zakroužkujte) 1) osobou, která o těchto skutečnostech věděla; 2) nebo na základě informací takovou osobou předaných; 3) které byly pořízeny osobou, k jejímž povinnostem jinak patří zaznamenávat informace o takových skutečnostech za výše uvedený podnik (firmu);

B) byly vedeny v průběhu řádně prováděné obchodně podnikatelské činnosti a

C) z titulu podnikatelské činnosti byly tyto záznamy pořízeny jako běžná rutinní praxe.

Mezi takto evidovanými záznamy jsou záznamy o jednotlivcích a právnických osobách, kteří prováděli obchod se shora uvedeným podnikem a účtovali s ním. S vynaložením veškerého úsilí jsem pátral nebo nechal pátrat po takových záznamech. Nebyly nalezeny žádné záznamy, z nichž by vyplývalo, že mezi výše zmíněným podnikem a následujícími jednotlivci docházelo k obchodní činnosti.

Pokud by shora uvedený podnik vedl účet ve prospěch těchto jednotlivců nebo právnických osob nebo pokud by se s nimi podílel na nějakém obchodu, musely by záznamy tohoto podniku takové skutečnosti odrážet.

Datum vydání .............................................................................

Země, v níž bylo potvrzení vydáno ............................................

Podpis .........................................................................................

částka 5

strana 395

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

Formulář C Potvrzení o úředních záznamech

Já,

............................................................................................................. (jméno)

po

poučení,

že

nepravdivá

výpověď mě vystavuje nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto:

1. ........................................................................................................................................................ (název státního orgánu či úřadu)

je státním orgánem nebo úřadem ....................................................................................................... (země)

a je ze zákona oprávněn uchovávat úřední záznamy obsahující skutečnosti, které je nutno ze zákona hlásit, zaznamenávat nebo archivovat;

2. moje postavení u zmíněného státního orgánu je ............................................................................ (funkce)

3. z titulu mé funkce jsem vyhotovil pravdivé a přesné kopie záznamů, jež jsou ve správě tohoto státního orgánu, a

4. tyto níže podepsané kopie jsou připojeny.

Popis záznamů:

Podpis .........................................................................................

Datum .........................................................................................

(Úřední pečeť nebo razítko)

strana 396

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

Formulář D Potvrzení o neexistenci úředních záznamů

Já,

............................................................................................................. (jméno)

po

poučení,

že

nepravdivá

výpověď mě vystavuje nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto:

1. ........................................................................................................................................................ (název státního orgánu či úřadu)

je státním orgánem nebo úřadem ....................................................................................................... (země)

a je ze zákona oprávněn uchovávat úřední záznamy obsahující skutečnosti, které je nutno ze zákona hlásit, zaznamenávat nebo archivovat;

2. Níže popsané záznamy obsahují skutečnosti, které je ze zákona nutno ohlašovat, zaznamenávat nebo archivovat, a takové skutečnosti se zpravidla ohlašují, zaznamenávají nebo archivují u výše uvedeného státního orgánu nebo úřadu;

3. Moje postavení u zmíněného státního orgánu je ......................................................................... ; (funkce)

4. Z titulu své úřední funkce jsem s vynaložením veškerého úsilí pátral nebo nechal pátrat po níže uvedených záznamech výše uvedeného úřadu;

5. Nebylo zjištěno, že by se zde podobné záznamy vyskytovaly.

Popis záznamů:

Podpis .........................................................................................

Datum .........................................................................................

(Úřední pečeť nebo razítko)

částka 5

strana 397

Instrukce č. 14, příloha č. 27/A

Formulář D Potvrzení o neexistenci úředních záznamů

Já,

............................................................................................................. (jméno)

po

poučení,

že

nepravdivá

výpověď mě vystavuje nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto:

1. ........................................................................................................................................................ (název státního orgánu či úřadu)

je státním orgánem nebo úřadem ....................................................................................................... (země)

a je ze zákona oprávněn uchovávat úřední záznamy obsahující skutečnosti, které je nutno ze zákona hlásit, zaznamenávat nebo archivovat;

2. Níže popsané záznamy obsahují skutečnosti, které je ze zákona nutno ohlašovat, zaznamenávat nebo archivovat, a takové skutečnosti se zpravidla ohlašují, zaznamenávají nebo archivují u výše uvedeného státního orgánu nebo úřadu;

3. Moje postavení u zmíněného státního orgánu je ......................................................................... ; (funkce)

4. Z titulu své úřední funkce jsem s vynaložením veškerého úsilí pátral nebo nechal pátrat po níže uvedených záznamech výše uvedeného úřadu;

5. Nebylo zjištěno, že by se zde podobné záznamy vyskytovaly.

Popis záznamů:

Podpis .........................................................................................

Datum .........................................................................................

(Úřední pečeť nebo razítko)

strana 398

Instrukce č. 14, příloha č. 27/B

částka 5

Příloha č. 27/B

SMLOUVA MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU A SPOJENÝMI STÁTY SEVEROAMERICKÝMI O VZÁJEMNÉM VYDÁVÁNÍ ZLOČINCŮ (PRAHA, 2. ČERVENCE 1925; Č. 48/1926 SB. Z. A N.) VE ZNĚNÍ DODATKOVÉ ÚMLUVY MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU A SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI O VZÁJEMNÉM VYDÁVÁNÍ ZLOČINCŮ (WASHINGTON, 29. DUBNA 1935; Č. 185/1935 SB. Z. A N.) A DRUHÉ DODATKOVÉ ÚMLUVY O VYDÁVÁNÍ MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI (PRAHA, 16. KVĚTNA 2006; Č. 8/2010 SB. M. S., Č. 27/2010 SB. M. S.) Seznam obsahu Článek I Článek II: Trestné činy podléhající vydání Článek III Článek IV Článek V Článek VI Článek VIa: Dočasné předání Článek VII: Žádosti o vydání nebo předání ze strany několika států Článek VIII Článek IX Článek X Článek XI Článek XIa: Dodatkové informace Článek XIb: Citlivé informace obsažené v žádosti Článek XIc: Zjednodušené postupy vydávání Článek XII Článek XIIa: Průvoz Článek XIIb: Trest smrti Článek XIII Článek XIV Republika Československá a Spojené Státy Severoamerické, majíce na zřeteli konání spravedlnosti, rozhodly se, že uzavrou spolu smlouvu o vydávání uprchlých zločinců. K tomu účelu ustanovily tyto plnomocníky: P r e s i d e n t r e p u b l i k y Č e s k o s l o v e n s k é: pana Dra Eduarda Beneše, ministra zahraničních věcí Československé republiky, P r e s i d e n t S p o j e n ý c h S t á t ů S e v e r o a m e r i c k ý c h: Jeho Excelenci pana Lewise Einsteina, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra S. S. A.,

kteří, sdělivše si navzájem své plné moci a shledavše je v řádné a náležité formě, shodli se mezi sebou a ujednali tyto články: Článek I Česká republika a Spojené státy americké vydají si na žádost řádně podanou podle této smlouvy kteroukoli osobu, která bude dopadena na území jedné strany a jež bude obviněna nebo byla odsouzena pro některý z trestných činů vypočtených v čl. II. této smlouvy; avšak vydání nastane pouze tehdy, bude-li podán takový důkaz o trestném činu, který podle zákonů platných v místě, kde uprchlý zločinec nebo osoba takto obviněná budou dopadeni, postačí, aby ospravedlnil jich zatčení a dodání k soudu, kdyby byli tento trestný čin spáchali na tomto území.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 27/B

strana 399

Č l á n e k II Trestné činy podléhající vydání Trestný čin je trestným činem podléhajícím vydání, lze-li za něj podle práva dožadujícího i dožádaného státu uložit trest odnětí svobody s horní hranicí přesahující jeden rok nebo přísnější trest. Trestný čin je rovněž trestným činem podléhajícím vydání, pokud se jedná o pokus nebo spolčení ke spáchání trestného činu podléhajícího vydání nebo o účast na tomto trestném činu. Vztahuje-li se žádost na výkon trestu osoby odsouzené za trestný čin podléhající vydání, musí z trestu odnětí svobody zbývat nejméně čtyři měsíce. Je-li povoleno vydání pro trestný čin podléhající vydání, je rovněž povoleno pro všechny ostatní trestné činy uvedené v žádosti, za které je možno uložit trest odnětí svobody v délce trvání nejvýše jednoho roku, jsou-li splněny všechny ostatní podmínky vydání. Pro účely tohoto článku se trestný čin považuje za trestný čin podléhající vydání: a) bez ohledu na to, zda právo dožadujícího a dožádaného státu řadí trestný čin do stejné kategorie trestných činů nebo popisují trestný čin stejnou terminologií, b) bez ohledu na to, zda se jedná o trestný čin, pro který federální právo Spojených států amerických pouze pro odůvodnění příslušnosti federálního soudu Spojených států požaduje doložení skutečností jako přeprava osob a věcí mezi federálními státy nebo použití pošty či jiných prostředků týkajících se federálního nebo zahraničního obchodu, a c) bez ohledu na to, zda v trestních věcech z oblasti daní, cel, devizové kontroly a dovozu nebo vývozu zboží stanoví právo dožadujícího a dožádaného státu stejné druhy daní, cel, devizových kontrol nebo dovozu či vývozu vzhledem ke stejnému zboží. Byl-li trestný čin spáchán mimo území dožadujícího státu, je vydání povoleno s výhradou ostatních použitelných podmínek pro vydání, je-li podle práva dožádaného státu čin spáchaný mimo jeho území za podobných okolností trestný. Není-li podle práva dožádaného státu čin spáchaný mimo jeho území za podobných okolností trestný, může výkonný orgán dožádaného státu podle svého uvážení povolit vydání, jsou-li všechny ostatní podmínky pro vydání splněny. Č l á n e k III Ustanovení této smlouvy netýkají se nároku na vydání pro trestný čin politický anebo pro trestné činy, které jsou s takovými skutky v souvislosti; žádná osoba, vydaná jednou anebo jedné z Vysokých smluvních stran podle této smlouvy, nesmí býti ani souzena, ani potrestána pro politický trestný čin, spáchaný před jejím vydáním. Zda trestný čin je činem politickým, o tom rozhodnouti přísluší státu dožádanému nebo jeho soudům. Jde-li o zločin vraždy ať dokonaný či nedokonaný, není okolnost, že trestný čin anebo jeho pokus byl podniknut proti životu svrchované hlavy nějakého státu nebo některého člena jeho rodiny, o sobě dostatečným důkazem pro tvrzení, že jde o trestný čin politický anebo o skutek, který jest v souvislosti s politickým trestným činem. Č l á n e k IV Žádná osoba nesmí býti souzena pro jiný trestný čin před tím spáchaný, než pro který bylo povoleno její vydání, nebo býti vydána jinému státu, leč by měla volnost opustiti během jednoho měsíce území poté, když byla propuštěna na svobodu v důsledku opatření pro trestné činy, pro které byla vydána. Článek V Uprchlý provinilec nebude vydán podle této smlouvy, jestliže jeho stíhání anebo potrestání pro trestný čin, který jest předmětem žádosti za vydání, jest vyloučeno pro promlčení nebo z jiného zákonného důvodu podle předpisů toho z obou smluvních států, na jehož území trestný čin byl spáchán. Č l á n e k VI Koná-li se proti vyžadované osobě ve státě dožádaném trestní řízení nebo je-li tam v trestu pro jiný trestný čin, může být vydání odloženo do té doby, až bude trestní řízení skončeno nebo, skončilo-li jejím odsouzením, až bude plně vykonán přisouzený jí trest. Okolnost tato však není na překážku, aby o žádosti za vydání bylo rozhodnuto co nejdříve. Č l á n e k VIa Dočasné předání Bylo-li vyhověno žádosti o vydání osoby, proti které je vedeno řízení nebo která vykonává trest v dožádaném státě, může dožádaný stát dotčenou osobu dočasně předat dožadujícímu státu za účelem trestního řízení. Tato předaná osoba je v dožadujícím státě držena ve vazbě a je navrácena dožádanému státu po skončení řízení proti této osobě v souladu s podmínkami dohodnutými mezi dožadujícím a dožádaným státem. Doba strávená ve vazbě na území dožadujícího státu během trestního stíhání v tomto státě může být odečtena od zbývající doby trestu v dožádaném státě.

strana 400

Instrukce č. 14, příloha č. 27/B

částka 5

Č l á n e k VII Žádosti o vydání nebo předání ze strany několika států Obdrží-li dožádaný stát od dožadujícího státu a od jakéhokoli dalšího státu žádosti o vydání téže osoby buď pro týž trestný čin, nebo pro různé trestné činy, rozhodne výkonný orgán dožádaného státu, kterému státu, pokud vůbec, tuto osobu předá. Obdrží-li Česká republika žádost o vydání od Spojených států amerických a žádost o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu pro tutéž osobu buď pro týž trestný čin, nebo pro různé trestné činy, rozhodne příslušný výkonný orgán České republiky, kterému státu, pokud vůbec, tuto osobu předá. Při rozhodování podle odstavců 1 a 2 zváží dožádaný stát všechny významné okolnosti, včetně mimo jiné následujících: a) zda byly žádosti podány na základě smlouvy, b) místa spáchání jednotlivých trestných činů, c) příslušné zájmy dožadujících států, d) závažnost trestných činů, e) státní příslušnost oběti, f) možnost dalšího vydávání mezi dožadujícího státy a g) časové pořadí obdržení žádostí od dožadujících států. Č l á n e k VIII Podle této smlouvy nemá žádná z Vysokých smluvních stran povinnost vydati vlastní státní příslušníky. Č l á n e k IX Dožadující stát zaplatí všechny náklady týkající se překladu extradičních materiálů a dopravy předané osoby. Dožádaný stát zaplatí všechny ostatní náklady vzniklé v tomto státě v souvislosti s řízením o vydání. Článek X Jakékoli věci, které jsou v držení uprchlého zločince v době jeho zatčení, ať jde o věci pocházející z trestného činu anebo o věci, jež slouží k usvědčení z trestného činu, budou - pokud to lze - vydány zároveň s osobou vydanou, připouštíli to zákony některé z Vysokých smluvních stran. Nicméně práva třetích osob na těchto věcech zůstávají zachována. Č l á n e k XI Ustanovení této smlouvy se vztahují na všechna, kdekoli se nalézající území, jež patří té neb oné Vysoké smluvní straně, jsou jí obsazena nebo pod jejím dozorem po celou dobu, dokud toto obsazení nebo dozor trvá. Žádosti o vydání a podklady se předávají diplomatickou cestou. Je-li osoba, jejíž vydání je požadováno, předběžně zadržena v dožádaném státě, může dožadující stát splnit svou povinnost předat svou žádost o vydání a podklady diplomatickou cestou tím, že předá žádost a podklady velvyslanectví dožádaného státu v dožadujícím státě. V tom případě se den přijetí této žádosti na velvyslanectví považuje za den přijetí dožádaným státem pro účely počítání lhůty, jež musí být dodržena podle odstavce 4 tohoto článku, aby byla umožněna další vazba dotčené osoby. Žádosti o předběžné zadržení se vedle diplomatické cesty mohou předávat přímo mezi Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Ministerstvem spravedlnosti Spojených států amerických. Tyto žádosti se mohou předávat rovněž prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol). Osoba, jež bude prozatímně vzata do vazby, bude propuštěna na svobodu, nebude-li do dvou měsíců od jejího zatčení v České republice - anebo ode dne dodání k úřadu do vazby na území Spojených států amerických podána shora zmíněnou diplomatickou cestou řádně doložená žádost o vydání, opatřená níže uvedenými písemnými doklady. Byl-li uprchlý zločinec již odsouzen pro trestný čin, pro který se žádá za vydání, bude připojiti náležitě ověřený opis rozsudku soudu, jímž byl odsouzen. Je-li uprchlík pouze obviněn z trestného činu, jest předložiti náležitě ověřený opis zatykače vydaného ve státě, kde trestný čin byl spáchán, a údajů, na jichž podkladě byl zatykač vydán, po případě s dalšími důkazními prostředky a doklady podle okolností případu. Dokumenty s osvědčením nebo razítkem ministerstva spravedlnosti nebo ministerstva zahraničních věcí dožadujícího státu se při vydávacím řízení používají bez dalšího osvědčování, ověřování nebo jiné formy legalizace. „Ministerstvo spravedlnosti“ pro Spojené státy americké znamená Ministerstvo spravedlnosti Spojených států amerických a pro Českou republiku Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Č l á n e k XIa Dodatkové informace Dožádaný stát může od dožadujícího státu požadovat, aby v přiměřené lhůtě, kterou stanoví, předložil dodatkové informace, je-li toho názoru, že poskytnuté informace přiložené k žádosti o vydání nedostačují ke splnění podmínek této Smlouvy. Tyto dodatkové informace mohou být vyžádány a poskytnuty přímo prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky a Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických.

částka 5

strana 401

Instrukce č. 14, příloha č. 27/B

Č l á n e k XIb Citlivé informace obsažené v žádosti Zamýšlí-li dožadující stát poskytnout zvláště citlivé informace k podpoře své žádosti o vydání, může po konzultaci s dožádaným státem stanovit rozsah ochrany informací dožádaným státem. Nemůže-li dožádaný stát chránit informace požadovaným způsobem, rozhodne se dožadující stát zda informace přesto poskytne. Č l á n e k XIc Zjednodušené postupy vydávání Souhlasí-li dotčená osoba s předáním dožadujícímu státu, může dožádaný stát v souladu se zásadami a postupy svého právního řádu předat tuto osobu co nejrychleji bez dalšího řízení. Souhlas hledané osoby může obsahovat i vzdání se ochrany poskytnuté v souladu se zásadou speciality. Č l á n e k XII V každém případě, kdy jedna z Vysokých smluvních stran požádá o zatčení, vazbu anebo o vydání uprchlého zločince, budou oprávnění k tomu úředníci státu, kde vydávací řízení se vede, nápomocni úředníkům vlády, která žádá za vydání, v řízení před příslušnými soudy a úřady všemi zákonnými prostředky, jež jsou v jejich moci. Č l á n e k XIIa Průvoz Česká republika může schválit přepravu osoby předávané Spojeným státům americkým třetím státem nebo Spojenými státy americkými třetímu státu přes své území. Spojené státy americké mohou schválit přepravu osoby předávané České republice třetím státem nebo Českou republikou třetímu státu přes své území. Žádost o průvoz se podává diplomatickou cestou nebo přímo mezi Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Ministerstvem spravedlnosti Spojených států amerických. Tyto žádosti se mohou podávat rovněž prostřednictvím Interpolu. Žádost obsahuje popis přepravované osoby a krátkou zprávu o skutečnostech případu. Přepravovaná osoba je během průvozu držena ve vazbě. Schválení se nepožaduje v případě letecké přepravy, není-li plánováno přistání na území tranzitního státu. V případě neplánovaného přistání může stát, ve kterém se toto přistání uskuteční požadovat předání žádosti o průvoz podle odstavce 2. Přijata budou všechna nezbytná opatření k zabránění útěku dotčené osoby během průvozu, je-li žádost o průvoz obdržena do 96 hodin od neplánovaného přistání. Č l á n e k XIIb Trest smrti Je-li za trestný čin, pro který se žádá o vydání, možné uložit trest smrti podle práva dožadujícího státu a nikoli podle práva dožádaného státu, může dožádaný stát povolit vydání za podmínky, že daná osoba nebude odsouzena k trestu smrti, nebo nemůže-li dožadující stát tuto podmínku splnit z procesních důvodů, za podmínky, že uložený trest smrti nebude vykonán. Přijme-li dožadující stát podmínky vydání podle tohoto článku, musí je dodržet. Nepřijme-li dožadující stát tyto podmínky, může být žádost o vydání zamítnuta. Č l á n e k XIII Tato smlouva sepsaná v řeči československé a anglické, kteréžto oboje znění je stejně authentickým, bude ratifikována Vysokými smluvními stranami způsobem odpovídajícím jich ústavě a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, jež bude provedena ve Washingtoně pokud možno nejdříve. Č l á n e k XIV Tato smlouva zůstane v platnosti po dobu deseti let. Neoznámí-li žádná z Vysokých smluvních stran rok před ukončením výše naznačené lhůty, že má v úmyslu smlouvu vypověděti, zůstane v platnosti ještě rok po dni, kterého ta neb ona Vysoká smluvní strana vypoví smlouvu. Čemuž na svědomí výše jmenovaní zmocněnci podepsali tuto smlouvu a připojili k ní své pečetě. Dáno v dvojím vyhotovení v Praze, dnes, dne druhého července roku jeden tisíc devět set dvacet pět. L. S. Dr. Edvard Beneš. L. S. Lewis Einstein.

strana 402

Instrukce č. 14, příloha č. 28/A

částka 5

Příloha č. 28/A

SEZNAM ZVLÁŠTNÍCH INFORMAČNÍCH POVINNOSTÍ TÝKAJÍCÍCH SE VAZBY VYPLÝVAJÍCÍCH Z NĚKTERÝCH MNOHOSTRANNÝCH SMLUV Čl. 13 odst. 5 Úmluvy o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla z 14. září 1963 (č. 102/1984 Sb.) - povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby stát registrace letadla a případně kterýkoli jiný zainteresovaný stát, je-li to vhodné. Čl. 6 odst. 4 a čl. 11 písm. c) Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970 (č. 96/1974 Sb.) povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO), stát registrace letadla, stát, v němž má provozovatel bez posádky pronajatého letadla hlavní působiště či trvalé bydliště, stát, jehož státním příslušníkem osoba je, a případně kterýkoli jiný zainteresovaný stát, je-li to vhodné. Čl. 6 odst. 4 a čl. 13 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 (č. 16/1974 Sb.; s Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví z 24. února 1988, č. 138/2002 Sb. m. s.) - povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO), stát registrace letadla, stát, v němž má provozovatel bez posádky pronajatého letadla hlavní působiště či trvalé bydliště, stát, na jehož území se trestný čin stal, stát, jehož státním příslušníkem osoba je, a případně kterýkoli jiný zainteresovaný stát, je-li to vhodné. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců z 14. prosince 1973 (č. 131/1978 Sb.) - povinnost informovat přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů o vzetí do vazby či o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem stát, na jehož území byl trestný čin spáchán, stát či jiné státy, jejichž státním příslušníkem je domnělý pachatel nebo, v případě, že je bezdomovcem, stát, na jehož území má trvalé bydliště, stát, či státy, jejichž státním příslušníkem je osoba požívající mezinárodní ochrany nebo jejichž jménem plnila své funkce, všechny ostatní zainteresované státy, a mezinárodní organizaci, jejímž úředníkem nebo zástupcem je osoba požívající mezinárodní ochrany. Čl. 9 Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů z 26. října 1979 (č. 114/1996 Sb., č. 27/2007 Sb. m. s.) - povinnost informovat o vzetí do vazby či o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 8, a další státy, je-li to vhodné. Čl. 6 odst. 2 Mezinárodní úmluvy proti braní rukojmí z 17. prosince 1979 (č. 36/1988 Sb.) - povinnost informovat přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů o vzetí do vazby či o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem stát, kde byl trestný čin spáchán, stát, proti kterému byl nátlak zaměřen nebo proti kterému směřoval pokus o nátlak, stát, jehož státním občanem je fyzická nebo právnická osoba, proti které byl nátlak zaměřen nebo proti které směřoval pokus o nátlak, stát, jehož státním občanem je rukojmí, nebo na jehož území má obvyklé bydliště, stát, jehož státním občanem je domnělý pachatel nebo, jedná-li se o osobu bez státní příslušnosti, na jehož území má obvyklé bydliště, mezinárodní mezivládní organizaci, proti které byl nátlak zaměřen nebo proti které směřoval pokus o nátlak, a všechny ostatní dotčené státy. Čl. 6 odst. 4 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 10. prosince 1984 (č. 143/1988 Sb.) - povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby stát, na jehož území byl trestný čin spáchán, stát registrace lodi či letadla, na jehož palubě byl trestný čin spáchán, stát, jehož státním příslušníkem je domnělý pachatel, a stát, jehož státním příslušníkem je oběť, je-li to vhodné. Čl. 7 odst. 5 a čl. 15 odst. 1 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 (č. 100/2005 Sb. m. s.; s Protokolem o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988, č. 101/2005 Sb. m. s.) - povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 7 odst. 1, další státy, je-li to vhodné, a generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace (IMO). Čl. 13 Úmluvy o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu z 9. prosince 1994 (č. 46/1999 Sb.; s Opčním protokolem z 8. prosince 2005, č. 69/2010 Sb. m s.) - povinnost informovat o opatřeních k zajištění přítomnosti osoby za účelem trestního stíhání nebo vydání prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů a, přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka, stát, v němž byl trestný čin spáchán, stát nebo státy, jejichž státním příslušníkem osoba je, nebo stát, na jehož území má osoba trvalý pobyt, jde-li o bezdomovce, dále stát či státy, jejichž státním příslušníkem je oběť, a jiné zainteresované smluvní strany. Čl. 7 odst. 6 Mezinárodní úmluvy o potlačování teroristických bombových útoků z 15. prosince 1997 (č. 80/2001 Sb. m. s.) - povinnost informovat přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 6 odst. 1 a 2,, a další státy, je-li to vhodné.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 28/A

strana 403

Čl. 9 odst. 6 Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorismu z 9. prosince 1999 (č. 18/2006 Sb. m. s.) - povinnost informovat přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 7 odst. 1 či 2, a další státy, je-li to vhodné. Čl. 10 odst. 6 Mezinárodní úmluvy o potlačování činů jaderného terorismu z 13. dubna 2005 (č. 57/2007 Sb. m. s.) - povinnost informovat přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 9 odst. 1 či 2, a další státy, je-li to vhodné.

strana 404

Instrukce č. 14, příloha č. 28/B

částka 5

Příloha č. 28/B

SEZNAM ZVLÁŠTNÍCH INFORMAČNÍCH POVINNOSTÍ TÝKAJÍCÍCH SE VÝSLEDKU TRESTNÍHO ŘÍZENÍ VYPLÝVAJÍCÍCH Z NĚKTERÝCH MNOHOSTRANNÝCH SMLUV Čl. 7 Mezinárodní úmluvy o potlačení obchodu s děvčaty z 4. května 1910 (č. 26/1913 ř. z., č. 160/1922 Sb. z. a n.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení ostatní smluvní strany, byl-li trestný čin uvedený v čl. 1 nebo 2 spáchán v různých zemích. Čl. 3 Mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami z 11. října 1933 (č. 32/1936 Sb. z. a n.) - povinnost zaslat stejnopis odsuzujícího rozsudku, identifikační informace o pachateli (fotografie, otisky prstů) a informace o tom, zda odsouzenému bylo uloženo vyhoštění (včetně tzv. správního vyhoštění) ostatním smluvním stranám. Čl. 11 písm. c) Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970 (č. 96/1974 Sb.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO). Čl. 13 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 (č. 16/1974 Sb.; s Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví z 24. února 1988, č. 138/2002 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO). Čl. 11 Úmluvy o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců z 14. prosince 1973 (č. 131/1978 Sb.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 14 odst. 2 a 3 Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů z 26. října 1979 (č. 114/1996 Sb., č. 27/2007 Sb. m. s.) povinnost informovat o výsledku trestního řízení státy přímo dotčené a generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA). Čl. 7 Mezinárodní úmluvy proti braní rukojmí ze 17. prosince 1979 (č. 36/1988 Sb.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 15 odst. 1 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 (č. 100/2005 Sb. m. s.; s Protokolem o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988, č. 101/2005 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace (IMO). Čl. 18 Úmluvy o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu z 9. prosince 1994 (č. 46/1999 Sb.; s Opčním protokolem z 8. prosince 2005, č. 69/2010 Sb. m s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 16 Mezinárodní úmluvy o potlačování teroristických bombových útoků z 15. prosince 1997 (č. 80/2001 Sb. m. s.) povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 19 Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorismu z 10. ledna 2000 (č. 18/2006 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 19 Mezinárodní úmluvy o potlačování činů jaderného terorismu z 13. dubna 2005 (č. 57/2007 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů.

částka 5

Instrukce č. 14, příloha č. 28/C

strana 405

Příloha č. 28/C

SEZNAM ZVLÁŠTNÍCH INFORMAČNÍCH POVINNOSTÍ TÝKAJÍCÍCH SE VÝSLEDKU MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE VYPLÝVAJÍCÍCH Z NĚKTERÝCH MNOHOSTRANNÝCH SMLUV

Čl. 11 písm. c) Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970 (č. 96/1974 Sb.) - povinnost informovat o výsledku vydávacího či předávacího řízení nebo řízení o právní pomoci v užším smyslu Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO). Čl. 13 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 (č. 16/1974 Sb.; s Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví z 24. února 1988, č. 138/2002 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku vydávacího či předávacího řízení nebo řízení o právní pomoci v užším smyslu Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO). Čl. 9 Evropské úmluvy o potlačování terorismu z 27. ledna 1977 (č. 552/1992 Sb.) - povinnost pravidelně informovat o výsledcích vydávacích řízení a řízení o právní pomoci v užším smyslu Evropský výbor pro problémy kriminality Rady Evropy (CDPC). Čl. 15 odst. 1 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 (č. 100/2005 Sb. m. s.; s Protokolem o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988, č. 101/2005 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku vydávacího či předávacího řízení nebo řízení o právní pomoci v užším smyslu generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace (IMO).

strana 406

částka 5

Instrukce č. 15

15 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 28. dubna 2014 čj. 18/2013-OKE-OFK/55, kterou se vydává Resortní interní protikorupční program Ministerstva spravedlnosti a stanoví postup justičních složek, Vězeňské služby České republiky a organizačních složek a příspěvkových organizací při vypracování interního protikorupčního programu Ministerstvo spravedlnosti stanoví: §1 V souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 2. října 2013 č. 752, ve znění usnesení vlády České republiky ze dne 13. listopadu 2013 č. 851, kterým vláda České republiky schválila Rámcový resortní interní protikorupční program, se vydává Resortní interní protikorupční program Ministerstva spravedlnosti (dále jen „RIPP MSp“) v příloze této Instrukce. §2 (1) Za průběžnou realizaci RIPP MSp odpovídá vrchní ředitel Sekce kabinetu ministryně spravedlnosti. (2) Vedoucím zaměstnancům Ministerstva spravedlnosti se ukládá - seznámit podřízené zaměstnance s RIPP MSp, - zajistit plnění úkolů uvedených v RIPP MSp a dodržování konkrétních protikorupčních opatření, uvedených v příloze RIPP MSp, - pravidelně jednou za rok vždy k 30. srpnu vyhodnotit dodržování opatření, přehodnotit oblasti potencionálních rizik výskytu korupčního jednání v jimi řízeném útvaru a do 10. září poskytnout tyto informace vedoucí samostatného oddělení interního auditu. (3) Vedoucí samostatného oddělení interního auditu se ukládá

- provádět průběžný audit dodržování opatření uvedených v RIPP MSp, - vždy k 30. září vyhodnotit dodržování opatření RIPP MSp na základě informací obdržených od všech vedoucích zaměstnanců MSp a podat informaci ministryni spravedlnosti. (4) Předsedovi Nejvyššího správního soudu, předsedovi Nejvyššího soudu, předsedům vrchních soudů a krajských soudů, předsedovi Městského soudu v Praze, nejvyššímu státnímu zástupci, vrchním státním zástupcům, krajským státním zástupcům, městské státní zástupkyni v Praze, generálnímu řediteli Vězeňské služby ČR, ředitelům Justiční akademie, Rejstříku trestů, Probační a mediační služby, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci a ředitelům příspěvkových organizací se ukládá - zpracovat do 30. dubna 2014 interní protikorupční program podle vzoru RIPP MSp, - vždy k 30. září interní protikorupční program pravidelně vyhodnocovat a aktualizovat. §3 Tato instrukce nabývá účinnosti dnem podpisu. V Praze dne 28. dubna 2014 ministryně spravedlnosti v.r. prof. JUDr. Helena Válková, CSc. v.r.

částka 5

strana 407

strana 408

částka 5

_________________________________________________________________________________________ Vychází: dle potřeby pro vnitřní potřebu justice - Redakce: Ministerstvo spravedlnosti ČR, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 - telefon: 221 997 255, 221 997 111 - e-mail: [email protected], [email protected] - Administrace, objednávky: NVD, Na průhonu 19/653, Praha 8, e-mail: [email protected], http://nvd-sis.webnode.cz - Tisk: Vězeňská služba ČR - VStisk Praha Pankrác - Distribuce: V. R. V. s. r. o. (ZPS), Láskova 1810, 148 00 Praha 4