Střední škola stavební Jihlava
Sada 1 – Dřevěná okna a dveře 01. Historie a základní pojmy oken Digitální učební materiál projektu: SŠS Jihlava – šablony registrační číslo projektu:CZ.1.09/1.5.00/34.0284 Šablona: III/2 - inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
René Kincl © 2012
Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
1. Historie a základní pojmy 1.1 Historie oken Z archeologických nálezů víme, že okna existovala již kolem roku 4000 př.n.l. jako malé otevřené otvory sloužící k částečnému osvětlení vnitřních prostorů. Teprve postupně se otvory zakrývali neprůsvitnými a průsvitnými materiály ( slída, kůže, zvířecí blány, koberečky, papír, plátna napuštěná olejem, perforované hliněné desky apod. ). Tyto materiály se připevňovaly na primitivní rámy. Před nepřízní počasí chránily výplně proutěné okenice. Přelomem ve vývoji oken byl vynález skla Egypťany v cca 1800 př.n.l., kteří zužitkovali římští stavebníci v cca 100 př.n.l. a tak začali používat jako první výplně z litého skla.
Vzhledem k malým rozměrům skla se tabulky spojovaly olovem ve větší mozaikové celky. Tato technologie se postupně uplatňovala u církevních staveb. U nás se objevila kolem roku 1362 a to v chrámu sv. Víta v Praze. Hlavní rozvoj oken dnešní konstrukce začal v 17. století, kdy bylo v Anglii vynalezeno tabulové sklo . Nejprve se jednoduchá skleněná tabule vložila do dřevěného rámu a až později se řešila okna otevíravá s křídly. Od 19. století se začaly řešit i konstrukční systémy oken zvyšující jejich funkčnost vůči povětrnostním vlivům. Tvar a členění oken stále více ovlivňoval vzhled fasády. Charakteristickým architektonickým prvkem se stal románský kruhový a gotický lomený oblouk. Po roce 1945 se začaly zvětšovat prosklené plochy. Tato změna začala rychlý vývoj v nových materiálech, konstrukcí a technologií, který trvá až do dnes.
Obr. 1 Příklady stavebních slohů
1.2 Funkce a požadavky Vzhledem k velkým požadavkům na okna musí splňovat tyto funkce: Propustnost světla – umožňuje osvětlení vnitřních prostor Tepelná izolace – zabraňuje úniku tepla Zvuková izolace – omezuje přenos zvuku Ochrana před povětrnostními vlivy – déšť, vítr, sníh, prach Větrání – výměna vzduchu vnitřních prostorů
Estetický vzhled – okno jako výrazný architektonický prvek Údržba – snadná dostupnost při běžné údržbě Životnost – vhodná konstrukce a zvolený materiál Odolnost proti vloupání – použití bezpečnostního skla a kování Spárová průvzdušnost – zavřené okno musí dobře těsnit
1.3 Základní pojmy a názvosloví 1.3.1 Okenní otvor Otvor (obr. 2) ve stěně budovy ohraničený svislým ostěním, spodním vodorovným parapetem ( poprsník ) a horním vodorovným nadpražím ( překlad ). Výška poprsníku od podlahy se nejčastěji pohybuje od 80 do 90 cm. Výška překladu je dána výškou okenní výplně. Šířka otvoru vychází z šířky okna.
Obr. 2 Části okenního otvoru
1.3.2 Dřevěné okno a jeho části Okno je rámová konstrukce povrchově upravená a zasklená, která vyplňuje okenní otvor. Hlavní součásti okna jsou: • okenní rám • okenní křídla • okenice • okenní vlysy • větrací štěrbiny • klapačky • krycí lišty • okapnice • deštění • podokenník = venkovní parapet • poprsníková deska = vnitřní parapet
• • • •
okenní kování skleněná výplň zastiňovací a zatemňovací zařízení zvláštní doplňky
Hlavní části okna jsou popsány na níže uvedeném obrázku.
Obr. 3 Hlavní části okna
Zdroje: Microsoft Office PowerPoint 2007 Zoner Photo Studio 11 Literatura: Elmar, J. : Truhlářské konstrukce, Praha, Grada, 2011, s. 214-218. Nutsch, W. : Příručka pro truhláře, Praha, Sobotáles, 1999, s.491.
Materiál je určen k bezplatnému používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je : René Kincl Pokud není uvedeno jinak, byly při tvorbě použity volně přístupné internetové zdroje. Autor souhlasí se sdílením vytvořených materiálů a jejich umístěním na www.ssstavji.cz.
