Rozvojový projekt na rok 2011

VYSOKÁ ŠKOLA: VETERINÁRNÍ A FARMACEUTICKÁ UNIVERZITA BRNO

Rozvojový projekt na rok 2011 Program:

1. program na podporu zvyšování kvality činnosti vysokých škol

Podprogram:

b) podprogram na podporu oblasti řízení kvality a na podporu hodnocení činnosti

Název projektu: Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny Období řešení projektu:

Dotace (v tis. Kč)

Od: 1.1. 2011

Do: 31.12. 2011 V tom běžné finanční prostředky:

Celkem:

V tom kapitálové finanční prostředky:

Požadavek

660

660

0

Čerpáno

660

660

0

ZÁKLADNÍ INFORMACE Hlavní řešitel Jméno:

Kontaktní osoba

Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA

Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA

Fakulta/Součást

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Adresa/Web:

www. vfu.cz

www. vfu.cz

Telefon:

541562000

541562000

E-mail:

[email protected]

[email protected]

Podpis:

Jméno rektora:

Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA

Podpis: Datum: Razítko školy:

23. 12. 2011

ZPRÁVA O PRŮBĚHU ŘEŠENÍ PROJEKTU Cíle projektu

Plnění kontrolovatel ných výstupů

Změny v řešení

Uveďte předem stanovené cíle a u každého z nich uveďte, do jaké míry byl splněn, případně důvod, proč splněn nebyl. Rozdělení veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností do dílčích oblastí hodnocení kvality – cíl splněn. Získání podkladů a potřebných dat pro nastavení systému – cíl splněn. Stanovení slovních indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností – cíl splněn. Stanovení numerických indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností – cíl splněn. Popis ukazatelů kvality v dílčích oblastech veterinárního vzdělávání a dalších akademických činnostech – cíl splněn. Vytvoření systému hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny – cíl splněn. Uveďte stanovené kontrolovatelné výstupy projektu a do jaké míry byly splněny, případně důvod, proč splněny nebyly. Vypracování struktury řešení projektu rozdělením řešené oblasti do dílčích oblastí hodnocení kvality – kontrolovaný výstup splněn. Získání odpovídajících informací a dat pro stanovení konkrétních indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností – kontrolovaný výstup splněn. Vymezení slovních indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností – kontrolovaný výstup splněn. Vymezení numerických indikátorů kvality vzdělávání a dalších akademických činností – kontrolovaný výstup splněn. Stanovení pro jednotlivé dílčí oblasti veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností konkrétních ukazatelů kvality – kontrolovaný výstup splněn. Vytvoření konečné verze dokumentu Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny – kontrolovaný výstup splněn. Uvedené kontrolované výstupy jsou obsaženy v komplexně zpracovaném dokumentu Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny, který je přílohou této zprávy o řešení projektu. Pokud došlo v průběhu řešení ke změnám, uveďte je, vysvětlete příčinu, v případě, že jste žádali o jejich povolení MŠMT, uveďte čj.vyřízení této žádosti. Jednotlivé změny (přidejte řádky podle Zdůvodnění (případně č. j. vyřízení žádosti na č. potřeby) MŠMT) 1

ne

ne

2 3 4 5 Přehled o pokračujícím projektu

Pokud se jedná o pokračující projekt, uveďte, od kdy se realizuje a kolik finančních prostředků již bylo vyčerpáno. V případě, že je plánováno pokračování projektu v dalších letech, uveďte výhled do budoucna. Rok realizace ne

Čerpání fin. prostředků (souhrnný údaj) ne

Poznámka (případně výhled do budoucna) ne

Příloha : Vypracovaný Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny.

Specifikace čerpání finanční dotace na řešení projektu (vyplnit za celý projekt) Přidělená dotace na řešení projektu - ukazatel I (v tis. Kč)

Čerpání dotace (v tis. Kč)

1. Kapitálové finanční prostředky celkem 1.1

Dlouhodobý nehmotný majetek (SW, licence)

0

0

1.2

Samostatné věci movité (stroje, zařízení)

0

0

1.3

Stavební úpravy

0

0

470

470

2. Běžné finanční prostředky celkem Osobní náklady: 2.1

Mzdy (včetně pohyblivých složek)

2.2

Odměny dle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr

0

0

2.3

Odvody pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a příděly do sociálního fondu

160

160

30

30

Ostatní: 2.4

Materiální náklady (včetně drobného majetku)

2.5

Služby a náklady nevýrobní

0

0

2.6

Cestovní náhrady

0

0

2.7

Stipendia

0

0

660

660

běžné a kapitálové finanční 3. Celkem prostředky

Bližší zdůvodnění čerpání v jednotlivých položkách (přidejte řádky podle potřeby) Číslo položky (viz předchozí tab.)

2.1

2.3

2.4

Název výdaje a jeho zdůvodnění Položka mzdy představovala pohyblivé složky mzdy pro pracovníky univerzity řešící projekt Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny. Jednalo se zejména o hlavního řešitele projektu, o evropského experta EAEVE - pracovníka VFU a o člena Executive Committee EAEVE – pracovníka VFU, a dale o pracovníky fakult FVL a FVHE VFU Brno podílejících se na získávání podkladů a dat z činnosti fakult a na ověřování reálnosti nastavení indikátorů při simulací funkčnosti systému na veterinárních fakultách. Položka povinné odvody pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a příděly do sociálního fondu představovala povinné odvody z pohyblivých složek mezd pro pracovníky university. Položka materiálové náklady představovala náklady na zpracování dat a informací, vytvoření ukazatelů kvality, draftu a konečného dokumentu, a to zejména náklady na papír do tiskáren, tonery pro tiskárny a kopírky, zakladače dokumentů, drobné kancelářské potřeby, externí paměťová média pro zálohování dat, informací a vytvářených verzí dokumentů.

Částka (v tis. Kč)

470

160

30

Příloha

Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Rozvojový projekt na rok 2011 Podprogram na podporu zvyšování kvality činnosti vysokých škol

Systém hodnocení kvality vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny

Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA

Brno, 2011

Obsah 1. Veterinární vzdělávání v Evropě ..................................................................................... 4 2. Veterinární vzdělávání v České republice ....................................................................... 6 3. Veterinární vzdělávání z pohledu směrnic EU ................................................................ 9 4. Veterinární vzdělávání z pohledu zákona o veterinární péči ..........................................

12

5. Veterinární vzdělávání z pohledu zákona o vysokých školách ....................................... 14 6. Veterinární vzdělávání z pohledu Národního kvalifikačního rámce České republiky ...

15

7. Hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností z pohledu záměrů MŠMT ......................................................................................................

21

8. Hodnocení kvality veterinárního vzdělávání z pohledu systému evropského hodnocení kvality veterinárních škol Evropskou asociací veterinárních fakult a univerzit (EAEVE) 27 8.1. Evropský systém mezinárodních evaluací veterinárního vzdělávání ..........................

27

8.2. Mezinárodní evaluace Veterinární a farmaceutické univerzity Brno ..........................

30

8.3. Současný evropský systém mezinárodních evaluací veterinárního vzdělávání ........... 33 9. Systém hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností na VFU Brno .......................................................................................................................

37

10. Slovní indikátory kvality veterinárního vzdělávání ......................................................

41

11. Numerické indikátory kvality veterinárního vzdělávání .............................................

58

12. Ověření systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno - slovní indikátory kvality veterinárního vzdělávání ........................................................................ 73 13. Ověření systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno numerické indikátory kvality veterinárního vzdělávání ...................................................... 84 14. Využití navrženého systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno ......................................................................

95

15. Literatura .......................................................................................................................

97

1. Veterinární vzdělávání v Evropě Vznik veterinárního vzdělávání v Evropě popisuje Novotný aj. (1968), Böhm aj. (1993) a Večerek aj. (2008). Autoři uvádějí, že kolébkou veterinárního vzdělávání v Evropě je Francie. Za první zvěrolékařskou školu se považuje škola založená v Lyonu v roce 1761. Vznik této první zvěrolékařské školy je mezníkem oddělujícím vývoj poznatků ve veterinární medicíně na neuniverzitních základech a vývoj veterinární medicíny založený na tradování univerzitního systému výuky a vědy. Tato první zvěrolékařská škola byla zaměřena zejména na onemocnění koní, protože koně byli využíváni v mnoha činnostech tehdejší společnosti. Vedle zdravotní problematiky nemocí koní se začala rozvíjet také oblast nemocí skotu a ovcí, protože tato zvířata ovlivňovala zdraví obyvatelstva. Rozsáhlé nákazy zvířat v 18. století vedly k vysokému zájmu o potlačení nemocí a udržení dostatečného počtu a zdraví hospodářských zvířat a podporovaly zájem států o zvěrolékařství. Po vzoru lyonské zvěrolékařské školy byla ve Francii v roce 1765 založena v Alfortu druhá zvěrolékařská škola v Evropě. V roce 1767 byl v Rakousku ve Vídni založen ústav pro vojenské podkováře, který měl velký význam pro pozdější založení zvěrolékařské školy ve Vídni a datuje tak založení veterinárního učení ve Vídni (Novotný aj., 1968). V 18. století vznikly ještě zvěrolékařské školy : Itálie - Torino (1769), Dánsko - Copenhagen (1773), Švédsko - Uppsala (1775), Německo - Giessen (1777), Německo - Hannover (1778), Německo - Dresden do roku 1945 a pak od roku 1945 Leipzig (1780), Itálie - Bologna (1784), Maďarsko - Budapešť (1787), Německo - Berlín (1790), Německo - Munchen (1790), Velká Británie - Londýn (1791), Itálie - Milano (1791), Španělsko - Madrid (1792) a Itálie - Napoli (1798) (Eurovet Guide, 1998). Celkem tak bylo v 18. století založeno 17 zvěrolékařských škol zahrnujících současnou Francii, Německo, Rakousko, Maďarsko, Itálii, Španělsko, Velkou Británii, Dánsko a Švédsko. V 19. století byly zakládány na území dnešní Evropy další zvěrolékařské školy : Švýcarsko - Bern (1805), Švýcarsko – Zurich (1820), Holandsko – Utrecht (1821), Velká Británie – Edinburgh (1823), Francie – Toulouse (1828), Portugalsko – Lisboa (1830), Belgie – Liege (1836), Itálie – Pisa (1839), Polsko – Warszawa (1840), Itálie – Parma (1845), Španělsko – Zaragoza (1847), Španělsko – Cordoba (1847), Estonsko – Tartu (1848), Španělsko – Leon (1852), Rumunsko – Bucharest (1861), Velká Británie – Glasgow (1862), Polsko – Wroclav (Lvov 1881 až 1939, Wroclaw od roku 1945) (1881), Itálie – Perugia

(1886) (Eurovet Guide, 1998). Celkem tak vzniklo na území Evropy dalších

18

zvěrolékařských škol zahrnující další současné státy Evropy. Na počátku 20. století pak byly založeny ještě zvěrolékařské : Irsko – Dublin (1901) a Velká Británie – Liverpool (1904) (Eurovet Guide, 1998). Do roku 1918 tak na území západní, střední a jihovýchodní Evropy bylo celkem 37 zvěrolékařských škol. V roce 1918 byla založena na území tehdejší Československé republiky Vysoká škola zvěrolékařská v Brně : dnešní Česká republika – Brno Fakulta veterinárního lékařství (1918). Po té následovalo založení dalších zvěrolékařských škol : Lotyšsko – Jelgava (1919), Chorvatsko – Zagreb (1919), Bulharsko - Stara Zagora (1923), Itálie – Mesina (1926), Itálie – Sassari (1928), Belgie - Ghent (1933), Norsko – Oslo (1935), Litva – Kaunas (1936), Srbsko – Belgrade (1936), Polsko – Lublin (1944), Finsko - Helsinki (1945), Velká Británie – Bristol (1948), Velká Británie – Cambridge (1949), Slovensko – Košice (1949), Bosna a Herzegovina – Sarajevo (1949), Řecko – Thessaloniki (1950), Albánie – Tirana (1951), Slovinsko – Ljubljana (1956), Rumunsko – Iasi (1961), Rumunsko - Cluj Napoca (1962), Rumunsko – Timisoara (1962), Polsko – Olsztyn (1966), Itálie – Bari (1971), Francie – Nantes (1979), Španělsko – Murcia (1982), Španělsko – Barcelona (1982), Španělsko – Caceres (1983), Španělsko – Lugo (1983), Portugalsko – Vila Real (1987), Španělsko – Las Palmas (1987), Česká republika – Brno Fakulta veterinární hygieny a ekologie (1990), Itálie – Camerino (1990), Itálie – Teramo (1990), Makadonie – Skopje (1991), Itálie – Padova (1992), Řecko – Karditsa (1994), Portugalsko – Porto (1995), Portugalsko – Evora (1996), Španělsko – Valencia (1996) (Eurovet Guide, 1998). Ve 20. stolení tak bylo založeno dalších 42 veterinárních vysokých škol. Ve 21. století pak byly založeny veterinární fakulty: Portugalsko – Coimbra (2000) a Velká Británie – Nottingham (2006), a následovaly další nové veterinární fakulty převážně v státech jižní Evropy.

2. Veterinární vzdělávání v České republice Údaje o vzniku první vysoké veterinární školy u nás uvádí právní předpisy a Statut Veterinární a farmaceutické univerzity Brno (Statut Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, 2011). Vysoká škola zvěrolékařská v Brně byla zřízena zákonem č. 76/1918 Sb. z. a n. ze dne 12.12. 1918, o zřízení československé státní „Vysoké škole zvěrolékařské v Brně“ (Zákon č. 76/1918 Sb. z. a n.) a stala se první vysokou školou zřízenou samostatnou Československou republikou. V roce 1936 byl vládním nařízením č. 117/1936 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon č. 76/1918 Sb. z. a n. ze dne 12.12. 1918, o zřízení československé státní „Vysoké školy zvěrolékařské v Brně“, změněn její název na Vysokou školou veterinární (Vládní nařízení č. 117/1936 Sb. z. a n.). Od roku 1939 až do roku 1945 byla vysoká škola uzavřena. V roce 1945 byla výuka na Vysoké škole veterinární obnovena. V roce 1952 byla vládním nařízením č. 30/1952 Sb., o některých změnách v organizaci vysokých škol (Vládní nařízení č. 30/1952 Sb.), přičleněna jako Veterinární fakulta k Vysoké škole zemědělské v Brně. V roce 1968 byla zákonem č. 169/1968 Sb., o zřízení Vysoké školy veterinární v Brně a vysoké školy veterinární v Košicích (Zákon č. 169/1968 Sb.), opět zřízena od počátku školního roku 1969/1970 z veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně samostatná Vysoká škola veterinární v Brně. V roce 1992 byl změněn zákonem č. 375/1992 Sb., o změně názvu Vysoké školy veterinární v Brně a o změně postavení a názvu Pedagogické fakulty v Hradci Králové, název na Vysoká škole veterinární a farmaceutická v Brně (Zákon č. 375/1992 Sb.). Zákonem č. 192/1994 Sb., o změně názvu některých vysokých škol uvedených v příloze zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, byla vysoká škola přejmenována na Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno (Zákon č. 192/1994 Sb.). Vývoj veterinárního vzdělávání v České republice lze hodnotit v zásadě tak, jak je uvádí Večerek aj. (2008). Univerzitní veterinární vzdělání na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně se od svého založení rozvíjelo v tradičním pojetí evropského veterinárního vzdělávání se zaměřením

zejména na hospodářská zvířata. To bylo dáno tehdejšími podmínkami využívání zvířat k hospodářským účelům a potřebou péče o jejich zdraví, potřebou předcházení onemocnění a nákazám u hospodářských zvířat, potřebou léčby hospodářských zvířat, a zdolávání nákaz u hospodářských zvířat. Již tehdy však na poměrně vysoké úrovni byla také veterinární kontrola při porážení zvířat, kontrola zdravotní nezávadnosti masa, mléka a dalších surovin, a také potravin živočišného původu. V této oblasti významně působili čeští veterinární lékaři. Proto v univerzitní veterinární výuce vedle tradičního klinického zaměření výuky byla tehdy silně zvýrazňována také výuka v oblasti zdravotní nezávadnosti potravin. Dlouhodobé posilování univerzitní veterinární výuky jak v oblasti klinické, a to zejména hospodářských zvířat, tak také v oblasti zdravotní nezávadnosti surovin i potravin živočišného původu, vedly v roce 1975 ke vzniku dvou samostatných veterinárních studijních programů na Vysoké škole veterinární v Brně, a to studijního programu Všeobecného veterinárního lékařství a studijního programu Veterinární hygiena. Studijní program Všeobecné veterinární lékařství byl zaměřen na tradiční klinickou veterinární medicínu s předpokladem uplatnění absolventů zejména v klinické veterinární praxi, a to zejména u hospodářských zvířat. Studijní program Hygiena potravin

byl zaměřen na veterinární

medicínu v oblasti zdravotní nezávadnosti surovin a potravin živočišného původu s předpokladem uplatnění absolventů zejména v orgánech kontroly a dozoru nad surovinami a potravinami živočišného původu. Po roce 1990 došlo na území České republiky k rychlému a výraznému rozvoji chovu zájmových zvířat, zejména psů, koček, koní a exotických zvířat, vytvořily se tak značné možnosti uplatnění absolventů ve veterinární praxi zaměřené na tato zájmová zvířata. Studijní program zaměřený na klinickou veterinární medicínu proto výrazně posílil výuku veterinární medicíny zaměřené na zájmová zvířata. Také v oblasti zdravotní nezávadnosti surovin a potravin živočišného původu došlo po roce 1990 na území České republiky k významným změnám. Rychle a výrazně se rozvíjelo podnikání v oblasti výroby, zpracování, přepravy, skladování, distribuce a prodeje surovin a potravin živočišného původu, které bylo provázeno potřebou veterinární kontroly a dozoru nad zdravotní nezávadností surovin a potravin živočišného původu. S rozvojem této problematiky na úroveň bezpečnosti a kvality potravin se pak tato kontrola a dozor rozšířily také na kontrolu výživy zvířat, technologie chovu a hygieny chovu v chovech hospodářských zvířat produkujících suroviny živočišného původu pro výrobu potravin, dále na kontrolu a dozor nad krmivy a výrobou, zpracováním, přepravou, skladováním, distribucí a prodejem krmiv, a dále na kontrolu a dozor nad vedlejšími živočišnými produkty (odpady živočišného

původu), a nad zacházení s nimi, jejich zpracování, přepravu, skladování, distribuci a prodej produktů z nich. Vytvořily se tak další značné možnosti uplatnění absolventů při veterinární kontrole a dozoru nad surovinami a potravinami živočišného původu, chovy zvířat, krmivy a odpady živočišného původu. Studijní program Veterinární hygiena zaměřený na veterinární medicínu v oblasti zdravotní nezávadnosti surovin a potravin živočišného původu tak dále výrazně posílil výuku zaměřenou na kontrolu a dozor nad surovinami a potravinami živočišného původu, a dále na kontrolu a dozor nad chovy hospodářských zvířat, krmivy a odpady živočišného původu. Tento vývoj vedl k vzniku Fakulty veterinární hygieny a ekologie v roce 1990. Dne 4. července 1990 tak na základě dvou studijních oborů vznikly na Vysoké škole veterinární v Brně dvě fakulty, a to Fakulta veterinárního lékařství, zaměřená zejména na klinickou veterinární medicínu, a Fakulta veterinární hygieny a ekologie, zaměřená zejména na veterinární hygienu a ekologii.

3. Veterinární vzdělávání z pohledu směrnic EU Evropské společenství a po té Evropská unie si určily záměr vytvořit podmínky pro společný trh a součástí této politky bylo také sjednotit uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů. V oborech zaměřených do oblasti ochrany zdraví člověka ať z pohledu péče o zdraví, péče o potraviny, péče o léky, a nebo péče o architektonické zajištění budov byla nezbytná určitá regulace při vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o vzdělání, a to související s udržením kvality vzdělávání v těchto oblastech vedoucích k získávání titulů v dané profesi. Ve veterinárním vzdělávání bylo udělování veterinárního vzdělávání podřízeno evropské směrnici, která stanovila společné požadavky na úroveň veterinárního vzdělání zejména co do časového vymezení a obsahového zaměření vzdělání. Byl také zřízen Poradní výbor pro veterinární vzdělávání v rámci Komise Evropských společenství s cílem napomoci dosáhnout srovnatelné úrovně veterinárního vzdělávání v jednotlivých členských státech. Časové a obsahové vymezení veterinárního vzdělávání obsahovala Evropská směrnice č. 78/1027/EEC, týkající se koordinace ustanovení právních a správních předpisů vzhledem k činnosti veterinárních lékařů (Council Directive 78/1027/EEC), která upravovala minimální požadavky na rozsah a obsah vysokoškolského veterinárního studia pro členské země Evropského společenství. K přijetí ke studiu veterinárního lékařství mohli být přijati pouze uchazeči, kteří absolvovali předchozí studium uznané jako odpovídající pro další studium na veterinární vysoké škole. Veterinární studium pak muselo zahrnovat skupiny předmětů : základní předměty, předměty chovu zvířat, předměty základních věd, klinické předměty, a předměty hygieny potravin. Ve skupině základní předměty se jednalo o předměty : fyzika, chemie, biologie, botanika, statistika; ve skupině základních věd se jednalo o předměty anatomie (včetně histologie a embryologie), fyziologie, biochemie, genetika, farmakologie, farmacie, toxikologie, mikrobiologie, imunologie, epizootologie, profesní etika; ve skupině živočišná výroba se jednalo o předměty : živočišná výroba, výživa zvířat, agronomie, ekonomika zemědělství, chov zvířat, hygiena zvířat, etologie a ochrana zvířat; ve skupině klinické vědy se jednalo o porodnictví, patologie (včetně patologické anatomie), parazitologie, klinická medicína a chirurgie (včetně anesteziologie), klinická výuka chorob hospodářských, domácích a dalších druhů zvířat, preventivní veterinární lékařství, rentgenologie, reprodukce a poruchy reprodukce, státní veterinární služba, veterinární legislativa a soudní lékařství, terapeutika, propedeutika; ve skupině hygiena potravin se jednalo o předměty prohlídka a kontrola potravin živočišného původu, hygiena a technologie

potravin, praktická výuka včetně výuky na místech, kde probíhá porážka zvířat a výroba potravin. Byl stanoven požadavek na rozdělení teoretické a praktické výuky mezi jednotlivými skupinami předmětů tak, aby rozdělení bylo vyrovnané a koordinované, aby požadované znalosti a zkušenosti mohly být získány způsobem, který přiměřeně umožní veterinárním lékařům výkon všech jejich různých úkonů. Studium muselo trvat nejméně pět let denního studia. Absolvent veterinárního lékařství musel získat znalosti týkající se zejména anatomie a fyziologie zvířat, jejich výživy, chovu a zoohygieny, dále musel získat znalosti o chování a ochraně zvířat, znalosti o nemocech zvířat zahrnující také klinické a další praktické zkušenosti, znalosti o nemocech přenosných na člověka, znalosti z preventivní veterinární medicíny, znalosti technologie a hygieny potravin, znalosti právních a správních předpisů týkajících se veterinární péče. Tato směrnice působila až do 20. října 2007. Poradní výbor pro veterinární vzdělávání byl zřízen Rozhodnutím Rady č. 78/1028/EEC (Council Decision 78/1028/EEC). Tento Poradní výbor působil ve smyslu vytváření srovnatelné úrovně veterinárního vzdělávání v členských státech Evropských společenství. Vzájemné uznávání dokladů o kvalifikaci ve veterinárním lékařství bylo obsaženo v evropské směrnici č. 78/1026/EEC (Council Directive 78/1026/EEC). Směrnice ukládala členským státům v zásadě uznat diplomy, osvědčení a jiné doklady o předepsané kvalifikaci udělené občanům členských států tak, že pro výkon činnosti veterinárního lékaře měly stejnou platnost jako ty, které uděloval členský stát. Tato směrnice působila až do 20. října 2007. V roce 2005 byla v Evropské unii přijata nová směrnice č. 2005/36/EC, o uznávání odborných kvalifikací (Council Directive 36/2005/EC), která zrušila předchozí směrnice a rozhodnutí a od 20. října 2007 nově stanovila rozsah a obsah veterinárního vzdělávání. Určila, že celková doba odborné přípravy v oboru veterinárního lékařství zahrnuje nejméně pět let řádné denní teoretické a praktické výuky na vysoké škole. Předměty veterinárního vzdělávání člení do skupin. Ve skupině základní předměty jsou: fyzika, chemie, biologie zvířat, biologie rostlin, biomatematika; ve skupině základní vědy jsou: anatomie (včetně histologie a embryologie), fyziologie, biochemie, genetika, farmakologie, farmacie, toxikologie, mikrobiologie, imunologie, epizootologie, profesní etika; ve skupině živočišná výroba jsou: živočišná výroba, výživa zvířat, agronomie, ekonomika zemědělství, chov zvířat, hygiena zvířat, etologie a ochrana zvířat; ve skupině klinické vědy jsou obsaženy předměty : porodnictví, patologie (včetně patologické anatomie), parazitologie, vnitřní lékařství a chirurgie (včetně anesteziologie), klinická výuka nemocí hospodářských, domácích a dalších druhů zvířat, preventivní veterinární lékařství, rentgenologie, reprodukce a poruchy

reprodukce, státní veterinární služba, hygienické předpisy, veterinární předpisy a soudní lékařství, terapeutika, propedeutika; ve skupině hygiena potravin jsou obsaženy předměty prohlídka a kontrola potravin živočišného původu, hygiena a technologie potravin, praktická výuka (zahrnující praktickou výuku na místech, kde probíhá porážka zvířat a výroba potravin). Absolvent musí získat přiměřené znalosti o anatomii a fyziologii zdravých zvířat, jejich chovu, reprodukci a obecné hygieně, jakož i o jejich krmení, včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídající jejich potřebám; přiměřené znalosti o chování a ochraně zvířat; přiměřené znalosti o příčinách, povaze, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově, včetně zvláštních znalostí o nemocech přenosných ze zvířat na člověka; přiměřené znalosti preventivního lékařství; přiměřené znalosti o hygieně a technologii získávání, výroby a uvádění do oběhu živočišných potravin nebo potravin živočišného původu určených k výživě lidí; přiměřené znalosti právních a správních předpisů týkajících se oblastí uvedených výše; přiměřené klinické a jiné praktické zkušenosti získané pod odborným dohledem. Směrnice uznává jako doklad o kvalifikaci veterinárního lékaře dosažené v České republice Diplom o ukončení studia ve studijním programu veterinární lékařství (doktor veterinární medicíny, MVDr.) a Diplom o ukončení studia ve studijním programu veterinární hygiena a ekologie (doktor veterinární medicíny, MVDr.).

4. Veterinární vzdělávání z pohledu zákona o veterinární péči Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) (Zákon č. 166/1999 Sb.), zejména v jeho novele č. 131/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Zákon č. 131/2003 Sb.) stanovil požadavky na veterinární vzdělávání v České republice a to s účinností od 1. července 2003. Zákon uvádí, že za veterinární lékaře se považují absolventi vysoké školy univerzitního nebo obdobného typu, kteří dosáhli požadovaného vzdělání v předmětech uvedených v příloze tohoto zákona během nejméně pětiletého, denního teoretického a praktického studia a získali přiměřené znalosti v oblastech uvedených v příloze zákona. Příloha k zákonu o veterinární péči stanoví, že program studia vedoucího k získání diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o požadovaném vzdělání ve veterinárním lékařství a hygieně musí obsahovat nejméně následující skupiny a v nich předměty : základní předměty: fyzika, chemie, biologie zvířat, biologie rostlin, biomatematika; základní vědy : anatomie (včetně histologie a embryologie), fyziologie, biochemie, genetiky, farmakologie, farmacie, toxikologie, mikrobiologie, imunologie, epizootologie, profesní etika; živočišná výroba: živočišná výroba, výživa zvířat, agronomie, ekonomika zemědělství, chov zvířat, hygiena zvířat, etologie a ochrana zvířat; klinické vědy : porodnictví, patologie (včetně patologické anatomie), parazitologie, klinická medicína a chirurgie (včetně anesteziologie), klinická výuka chorob hospodářských, domácích a dalších druhů zvířat, preventivní veterinární lékařství, rentgenologie, reprodukce a poruchy reprodukce, státní veterinární služba, veterinární legislativa a soudní lékařství, terapeutika, propedeutika; hygiena potravin : prohlídka a kontrola potravin živočišného původu, hygiena a technologie potravin, praktická výuka (zahrnující praktickou výuku na místech, kde probíhá porážka zvířat a výroba potravin). Příloha k zákonu určuje následující znalosti nezbytné pro získání diplomu v oboru veterinární lékařství nebo hygiena: znalosti v oboru věd, na nichž je založena činnost veterinárního lékaře; znalosti stavby a funkcí zdraví zvířat, jejich chovu a reprodukce a hygieně obecně, jejich krmení, včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídající jejich potřebám; znalosti o chování a ochraně zvířat; znalosti o příčinách, charakteru, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově, včetně zvláštních znalostí o nemocech přenosných ze zvířat na člověka; znalosti preventivního lékařství; znalosti hygieny a technologie produkce, zpracování a uvádění do oběhu potravin živočišného

původu; znalosti právních a správních předpisů týkajících se oblastí uvedených výše; klinické a jiné praktické zkušenosti získané pod náležitým dohledem.

5. Veterinární vzdělávání z pohledu zákona o vysokých školách Z pohledu zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb. (Zákon č. 111/1998 Sb.) veterinární vzdělávání v České republice není přímo konkrétně upraveno, zákon stanoví pouze rámec, na základě kterého se veterinární vzdělávání na vysoké škole formuje. Zejména je stanoveno, že veterinární studijní program schvaluje po projednání v akademickém senátu fakulty vědecká rada fakulty, a že po té jej děkan předkládá rektorovi univerzity, který žádá o akreditaci studijního programu Akreditační komisi. Akreditační komise studijní program posoudí a na základě jejího stanoviska Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodne o udělení nebo neudělení akreditace studijního programu. Zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb. (Zákon č. 111/1998 Sb.) přiznal vysokým školám oprávnění udělovat absolventům studia v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny akademický titul „doktor veterinární medicíny“ (ve zkratce „MVDr.“ uváděné před jménem).

6. Veterinární vzdělávání z pohledu Národního kvalifikačního rámce České republiky Boloňská deklarace vytvořila základ pro vytvoření evropského vysokoškolského prostoru. Různost systémů vysokoškolského studia v různých zemích Evropy vedla k myšlence zpřehlednit systém vysokoškolského vzdělávání v Evropě. V Bergenu v roce 2005 byl přijat Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání s cílem popsat systémy terciárního vzdělávání v jednotlivých zemích na základě jednotného rámce, a tak vytvořit pro jiné státy srozumitelný národní rámec kvalifikací terciárního vzdělávání. Jednotlivé národní kvalifikační rámce terciárního vzdělávání jsou popisovány pomocí jednotné terminologie a metodologie pro všechny evropské státy. K vlastnímu popisu terciárního vzdělávání slouží tzv. deskriptory, pomocí nichž jsou popisovány jednotlivé úrovně kvalifikací na základě výstupů z učení, nejčastěji prostřednictvím znalostí, dovedností a dalších způsobilostí (kompetencí). Česká republika vytváří Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání, který má ve svém poslání vytvořit přehledný a srozumitelný systém výstupů terciárního vzdělávání, kompatibilní s Rámcem kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání. Národní kvalifikační rámec obsahuje obecný popis jednotlivých úrovní vzdělávání prostřednictvím úrovně odborných znalostí, odborných dovedností a obecných způsobilostí pro jednotlivé typy kvalifikací (tj. typ bakalářský, magisterský, doktorský). Pro veterinární vzdělávání na úrovni magisterské je v rámci Národního kvalifikačního rámce zpracovávaných v rámci projektu Q-RAM (Projekt Q-RAM, 2010) v obecných deskriptorech stanoveno následující pro odborné znalosti, odborné dovednosti a obecné způsobilosti: Odborné znalosti : Absolventi studijního programu při absolvování prokazují : − široké a/nebo hluboké znalosti a porozumění předmětu a rozsahu oboru odpovídající soudobému stavu poznání, − široké a/nebo hluboké znalosti a porozumění teoriím, konceptům a metodám odpovídající soudobému stavu poznání v oboru, − porozumění možnostem, podmínkám a omezením využití poznatků souvisejících oborů.

Odborné dovednosti : Absolventi studijního programu při absolvování umí: − s využitím odborných znalostí samostatně vymezit a tvůrčím způsobem řešit teoretický nebo praktický problém v oboru, − samostatně a tvůrčím způsobem řešit komplexní problém s použitím vybraných teorií, konceptů a metod oboru, − použít některé z pokročilých výzkumných postupů v oboru způsobem umožňujícím získávat nové původní informace. Obecné způsobilosti : Absolventi studijního programu při absolvování jsou schopni: − samostatně a odpovědně rozhodovat v nových

nebo měnících se souvislostech nebo

v zásadně se vyvíjejícím prostředí s přihlédnutím ke širším společenským důsledkům rozhodování, − dle vyvíjejících se souvislostí a dostupných zdrojů vymezit zadání pro odborné činnosti, koordinovat je, a nést konečnou odpovědnost za jejich výsledky, − samostatného řešení etického problému, − srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům i širší veřejnosti vlastní odborné názory, − jednat v rámci svých odborných znalostí, dovedností a způsobilostí v alespoň jednom cizím jazyce, − plánovat, podporovat a řídit s využitím teoretických poznatků oboru získávání dalších odborných znalostí, dovedností a způsobilostí ostatních členů týmu. V rámci Národního kvalifikačního rámce terciárního vzdělávání pro Českou republiku je zpracováván dále popis jednotlivých oblastí vzdělávání. Pro oblast veterinárního lékařství a hygieny v rámci projektu Q-RAM (Projekt Q-RAM – oblast veterinárního lékařství a hygieny, 2011) byl stanoven rámec odborných znalostí, odborných dovedností a obecných způsobilostí v pracovní verzi následovně. Na úrovni odborných znalostí absolvent prokazuje široké a hluboké znalosti a porozumění předmětu a rozsahu oboru odpovídající soudobému stavu poznání. Disponuje znalostmi o struktuře a biologických procesech nitrobuněčných, buněčných, tkáňových, orgánových, a u jedinců, skupin i v celých populacích zvířat. Na této úrovni disponuje znalostmi z biofyziky, chemie, biologie a biostatistiky, dále anatomie a histologie, biochemie a fyziologie. Má znalosti o zemědělské produkci, o krmivech a výživě zvířat, o chovu a chovných standardech zvířat, o chovatelských opatřeních a zákrocích na zvířatech, o hygieně

chovu zvířat. Ovládá znalosti o chování zvířat, o požadavcích na zacházení s nimi a o podmínkách jejich ochrany proti týrání. Má znalosti potřebné k odlišení zdraví a nemoci zvířat, k popisu a vysvětlení fyziologických i patologických procesů u zvířat a k popisu a vysvětlení příčin, průběhu a prognózy onemocnění u zvířat. Má znalosti o původcích onemocnění zvířat. Ovládá patologii, patofyziologii, parazitologii, mikrobiologii, imunologii, genetiku, toxikologii a postupy vyšetřování vzorků od zvířat a z prostředí, v němž jsou chována nebo žijí. Má znalosti o diagnostických nástrojích, přístrojích a zařízeních, o zacházení s nimi a k posouzení výsledků získaných na základě jejich použití. Ovládá diagnostické postupy, diferenciální diagnostiku nemocí zvířat a má znalosti o projevech nemocí, k rozpoznání a určení nemocí zvířat. Má znalosti o výrobě a zacházení s léčivými látkami, přípravky a prostředky, má znalosti o léčivých látkách a léčivých přípravcích a o jejich účincích. Ovládá postupy předepisování léčiv, léčivých přípravků a prostředků a zná postupy jejich aplikace. Má znalosti o anestézii lokální, částečné a celkové, a zná postupy chirurgických, porodnických, gynekologických a andrologických operací. Má znalosti o léčbě nemocí zvířat a zná léčebné postupy a postupy k předcházení onemocnění u koní, skotu, ovcí, koz a dalších přežvýkavců, prasat, králíků, drůbeže a ostatních ptáků, zvěře a volně žijících zvířat, ryb a včel, psů a koček, malých savců, plazů, obojživelníků a dalších i exotických zvířat. Má znalosti o nákazách zvířat a o opatřeních k zamezení jejich šíření a k jejich zdolávání. Má znalosti o porážení zvířat a ovládá postupy prohlídky jatečných zvířat a odběru vzorků z těchto zvířat. Má znalosti o technologii a hygieně jatek a dalších provozů zacházejících s živočišnými produkty. Má znalosti o mase, mléce, vejcích, medu a dalších živočišných produktech, o jejich výrobě, zpracování, skladování, přepravě a prodeji. Ovládá postupy odběru vzorků živočišných produktů i z chovatelských, jatečných a dalších potravinářských provozů, zná postupy jejich laboratorního i dalšího vyšetřování a má znalosti k posouzení výsledků vyšetření. Má znalosti k posouzení způsobilosti provozů a k rozhodnutí o poživatelnosti živočišných produktů a potravin živočišného původu. Má znalosti o hygieně provozů a o prostředcích a postupech dezinfekce, dezinsekce, deratizace a dezodorizace a ovládá

postupy asanace. Má znalosti o kadaverech a odpadech živočišného původu, o

postupech jejich odstraňování a dalšího zacházení s nimi. Zná ekonomiku veterinární činnosti, management a marketing ve veterinární profesi. Zná právní předpisy z oblasti veterinární péče, ochrany zvířat, chovu zvířat, potravin, krmiv, léčiv, odpadů a souvisejících oblastí. Zná postupy administrativy a správního rozhodování. Má znalosti o postupech auditů, kontrol a dozorových činností v oblasti působnosti orgánů veterinární péče. Má znalosti potřebné pro rozhodování na úrovni správního orgánu, a k ukládání závazných pokynů, nápravných a

dalších opatření a postihů. Zná etiku ve veterinární profesi. Má znalosti a umí postupy a rozhodování forensní veterinární medicíny. Dále prokazuje široké a hluboké znalosti a porozumění teoriím, konceptům a metodám odpovídající soudobému stavu poznání. Zná další teorie , koncepty a metody v chovu zvířat a v oborech preklinických. Zná v zaměření na klinické veterinární lékařství další teorie, koncepty, vysoce specializované poznatky a náročné postupy zaměřené na diagnostiku, terapii a prevenci chorob psů a koček, chorob ptáků, plazů a malých savců, chorob koní, chorob přežvýkavců a prasat a dalších i exotických zvířat a zná možnosti, podmínky a omezení daná právními předpisy v klinickém veterinárním lékařství. Zná v zaměření na veterinární hygienu potravin další vysoce specializované poznatky a vykazuje porozumění nejnovějším teoriím, konceptům a postupům zaměřeným na hygienu a technologii masa a masných výrobků, hygienu a technologii mléka a mléčných výrobků, hygienu a technologii mrazírenských a rybích výrobků, hygienu a technologii polotovarů, vajec a medu, má další prohloubené znalosti o nemocích

z potravin a zná možnosti,

podmínky a omezení daná právními předpisy ve veterinární hygieně potravin. Má rozsáhlé znalosti a porozumění teoriím a ovládá metody z oblasti veterinární ochrany veřejného zdraví a forensní veterinární medicíny. V části porozumění možnostem, podmínkám a omezením využití poznatků souvisejících oborů rozumí pro veterinární lékařství a hygienu v souvisejících oborech – v lékařství, potravinářství, zemědělství, farmacie, přírodní vědy (o živé přírodě), ekologie, ekonomika, management, marketing a právo - možnostem, podmínkám a omezením využití poznatků a postupů pro výkon všech různých veterinárních činností v celé oblasti veterinární medicíny. Na úrovni odborných dovedností umí s využitím odborných znalostí samostatně vymezit a tvůrčím způsobem řešit teoretický nebo praktický problém v oboru. Umí posoudit biologické procesy probíhající v prostředí, v němž zvířata žijí, v jejich populacích, skupinách i u jednotlivých individuí, a dále na úrovni orgánové, tkáňové, buněčné i vnitrobuněčné. Umí posoudit kondici, výživu, chov a zoohygienu zvířat, a stanovit, zda odpovídá požadavkům zvířat nebo zda vykazuje nedostatky, případně zda způsobuje nemoci zvířat, a umí stanovit opatření k nápravě neodpovídajícího stavu a léčbě chorob z výživy, chovu nebo zoohygieny zvířat. Umí technologii výroby, skladování, přepravy, distribuce a prodeje krmiv, krmných doplňků a dalších složek

výživy zvířat a umí posoudit jejich hygienu a zdravotní

nezávadnost. Umí postupy registrace krmiv, krmných doplňků a dalších složek výživy zvířat. Umí posoudit chovy zvířat z hlediska chovatelského a zoohygienického. Umí provádět chovatelské zákroky na zvířatech (označování zvířat, synchronizace říje, inseminace, emryotransfery, porody, kastrace aj.). Umí posoudit chování zvířat, pohodu zvířat a

dodržování požadavků na ochranu zvířat a v případě zjištěných nedostatků umí léčit poruchy chování zvířat, a stanovit opatření k zajištění pohody zvířat a k ochraně zvířat proti týrání. Umí využít odborné znalosti preklinických oborů k posouzení zdraví a onemocnění zvířat, k vysvětlení fyziologických i patologických procesů v jejich organismu, a k určení a vysvětlení příčin, průběhu a prognózy onemocnění zvířat. Umí odebrat vzorky k vyšetření od zdravých, nemocných i uhynulých zvířat a provést patomorfologické, patofyziologické, parazitologické, mikrobiologické, imunologické, genetické, biochemické, toxikologické šetření a další vyšetření a na jeho základě stanovit příčinu onemocnění zvířete. Umí provést pitvu zvířete, odebrat vzorky k vyšetření a na základě pitvy a vyšetření vzorků stanovit příčinu úhynu zvířete. Umí diagnostické postupy a ovládá diagnostické nástroje, přístroje a zařízení, včetně přístrojů zobrazovací techniky. Umí stanovit diagnózu onemocnění zvířete. Umí stanovit léčebný postup pro příslušné onemocnění, určit léčivou látku, její formu a způsob aplikace s ohledem na všechny související procesy v organismu zvířete, interakce látek a rezistence léčiv. Umí aplikovat příslušné léčivo nebo léčivý přípravek. Umí technologii výroby, zpracování, skladování, distribuce, výdeje a prodeje veterinárních léčiv a léčivých přípravků a prostředků, a umí je posoudit z hlediska jejich způsobilosti. Umí postupy registrace veterinárních léčiv a léčivých přípravků a prostředků. Umí předepisovat léčiva, léčivé přípravky a léčivé prostředky. Umí provádět anestezii lokální, částečnou i celkovou u zvířat. Umí provádět vybrané úkony, operace a terapeutické postupy ortopedické, chirurgické, porodnické, gynekologické a andrologické. Umí terapii a prevenci onemocnění koní, skotu, ovcí, koz a dalších přežvýkavců, prasat, králíků, drůbeže a ostatních ptáků, zvěře a volně žijících zvířat, ryb a včel, psů a koček, malých savců, plazů, obojživelníků a dalších i exotických zvířat. Umí rozpoznat nákazy zvířat, šetřit jejich příčiny, stanovit opatření k zamezení jejich šíření a určit opatření k jejich zdolávání. Umí v případě nezbytnosti utratit zvíře nebo zvířata. Umí posoudit chovy zvířat z hlediska produkce masa, mléka, vajec, medu a dalších živočišných produktů. Umí posoudit přepravní prostředky pro zvířata a přepravu zvířat. Umí posoudit jatečné provozy. Umí provést porážku zvířat a provést prohlídku jatečných zvířat a odebrat vzorky masa, orgánů a tkání k vyšetření zvířat a jejich produktů. Umí posoudit provozy určené k produkci mléka, vajec, medu a dalších živočišných produktů Umí posoudit hygienu a technologii výroby, zpracování, skladování, přepravy a prodeje živočišných produktů a potravin živočišného původu a odebrat vzorky k posouzení těchto provozů a umí posoudit způsobilost potravinářských provozů. Umí provést laboratorní a další vyšetření vzorků. Umí rozhodnout o poživatelnosti produktů a potravin živočišného původu. Umí postupy dezinfekce, dezinsekce, deratizace, dezodorizace a další asanace. Umí provádět

činnosti související s kadavery a odpady živočišného původu, jejich odstraňováním, zpracováním, skladováním, přepravou, distribucí a prodejem výrobků z nich, posoudit tyto provozy a rozhodnout o jejich způsobilosti. Umí aplikovat ekonomické postupy a principy managementu a marketingu. Umí používat právní předpisy z oblasti veterinární péče, ochrany zvířat, chovu zvířat, potravin, krmiv, léčiv, odpadů a souvisejících oblastí. Umí administrativní a správní postupy a úkony v oblasti veterinární péče. Umí provádět audity, kontroly a dozor v oblasti působnosti orgánů veterinární péče, rozhodovat na úrovni správního orgánu, ukládat závazné pokyny, nápravná a další opatření a postihy. Umí uplatňovat etické principy veterinární profese. Umí forensní veterinární postupy, posuzování a rozhodování. Dále v části zaměřené na samostatné a tvůrčí řešené komplexních problémů s použitím vybraných teorií, konceptů a metod oboru umí řešit komplexní problémy z oblasti chovu zvířat a z oblasti preklinických oborů. Umí v zaměření na klinické veterinární lékařství řešit komplexní problémy zdraví a nemocí zvířat a provádět náročné specializované úkony a postupy zaměřené na diagnostiku, terapii a prevenci chorob psů a koček, chorob ptáků, plazů a malých savců, chorob koní, chorob přežvýkavců a prasat a dalších i exotických zvířat a aplikovat právními předpisy v klinickém veterinárním lékařství. Umí v zaměření na veterinární hygienu potravin řešit komplexní problémy zdravotní nezávadnosti a hygieny potravin a provádět náročné specializované úkony a postupy

zaměřené na hygienu a

technologii masa a masných výrobků, hygienu a technologii mléka a mléčných výrobků, hygienu a technologii mrazírenských a rybích výrobků, hygienu a technologii polotovarů, vajec a medu, na nemoci

z potravin a z oblasti veterinární ochrany veřejného zdraví a

aplikovat právními předpisy ve veterinární hygieně potravin. Umí řešit komplexní problémy v oblasti veřejného veterinárního lékařství a forensní veterinární medicíny. V části zaměřené na použití některých z pokročilých výzkumných postupů v oboru způsobem umožňujícím získávat nové původní informace umí používat výzkumné postupy ve veterinárním lékařství a hygieně k získávání nových původních informací a poznatků. Na úrovni obecných způsobilostí je schopen samostatného řešení etického problému. Je schopen srozumitelně a přesvědčivě sdělovat odborníkům i širší veřejnosti vlastní odborné názory. Je schopen srozumitelně shrnout názory ostatních členů týmu. Je schopen používat své odborné znalosti, odborné dovednosti a obecné způsobilosti v alespoň jednom cizím jazyce. Je schopen plánovat, podporovat a řídit s využitím teoretických poznatků oboru získávání dalších odborných znalostí, dovedností a způsobilostí ostatních členů týmu.

7. Hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností z pohledu záměrů MŠMT Záměry Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy týkající se vysokých škol jsou formulovány v Dlouhodobém záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011 až 2015 (Dlouhodobém záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011 až 2015, 2010). V tomto dokumentu jsou zvýrazněny priority směřované zejména do oblasti kvality a relevance, otevřenosti a financování efektivity. Významným cílem procházejícím všemi oblastmi uvedených priorit je vytvoření podmínek a mechanismů podporujících zvyšování kvality jednotlivých vysokých škol. Pro konkrétní rok je Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vypracovávána Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol (Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na rok 2011, 2010, 2011), v níž je kvalita vysokých škol jednou z dominantních myšlenek celého dokumentu. K zajištění celého záměru MŠMT posilovat kvalitu vysokých škol bylo vysokým školám dána možnost vypracování Institucionálního rozvojového plánu, v rámci kterého příslušná vysoká škola stanoví ukazatele výkonu vysoké školy a předpokládanou úroveň jejich plnění pro příslušný rok. Předpokládá se sledování plnění těchto ukazatelů a tím také motivace vysokých škol k zvyšování kvality vysokoškolského vzdělávání. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno v návaznosti na Dlouhodobý záměr MŠMT vypracovala Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na období 2011 až 2015, ve kterém vymezuje své poslání, strategické cíle, východiska, silné a slabé stránky univerzity a její příležitosti a rizika a následně vymezuje priority univerzity, a to v oblasti právního postavení univerzity, dále mezinárodního, národního a regionálního působení univerzity, v oblasti kvality a relevance, v oblasti otevřenosti univerzity a v oblasti její efektivity a financování (Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na období 2011 až 2015, 2010). Pro konkrétní rok je pak vypracovávána VFU Brno Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno. Součástí této Aktualizace Dlouhodobého záměru jsou také priority zaměřené na kvalitu veterinárního vzdělávání. Jedná se zejména o zvýraznění plnění mezinárodních doporučení Závěrečné zprávy o evaluaci veterinárních fakult VFU Brno a

dalších mezinárodních trendů ve veterinárním vzdělávání, plnění požadavků národní Akreditační komise pro zvyšování kvality studijních programů bakalářských, navazujících magisterských, magisterských a doktorských oborů, oborů habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, pokračování v inovaci stávajících studijních oborů, modernizaci forem výuky, zvyšování kvality praktické klinické výuky a výuky veterinární hygieny a bezpečnosti a kvality potravin, zkvalitňování personálního zajištění výuky, posilování výzkumného prostředí univerzity, a podpora řešení výzkumných projektů a rozšiřování experimentálního zázemí univerzity, podpora prezentace uznatelných výstupů vědecké a výzkumné činnosti, prohlubování postavení univerzity jako centra odborné veterinární a hygienické činnosti, rozvoj školního zemědělského podniku, uskutečňování studijních programů v angličtině, rozšiřování mobilit studentů, organizace mezinárodních letních škol, podíl na činnosti mezinárodních univerzitních asociací ovlivňujících veterinární vzdělávání, rozšiřování spolupráce s profesními institucemi a organizacemi, rozvoj celoživotního vzdělávání na univerzitě, vytváření prostorového a přístrojového zázemí pro veterinární výuku na univerzitě (Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno, 2011). V souladu se záměrem MŠMT byl nově také vypracován Institucionální rozvojový plán obsahující ukazatele výkonu celé Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, které by byly sledovatelné, hodnotitelné a které by v zásadě indikovaly změny v kvalitě vysoké školy (Institucionální rozvojový plán na rok 2012 Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, 2011). Tyto ukazatele byly stanoveny následovně : 1) V oblasti mezinárodního uznání veterinárního vzdělávání : a) V rámci přípravy na mezinárodní evaluaci veterinárního vzdělávání vypracování změny curricula veterinárního lékařství a veterinární hygieny a ekologie ve smyslu zvyšování kvality veterinárního vzdělávání. 2) V oblasti národní akreditace bakalářských, navazujících magisterských, magisterských a doktorských studijních programů : a) Příprava vzdělávání v nové výrazně se rozvíjející

oblasti činnosti v oblasti

produkčních chovů zvířat i chovů zájmových zvířat, a to ochrany zvířat a welfare (zajišťování podmínek pohody zvířat) přípravou

nového oboru ve vzdělávání –

Ochrany zvířat a welfare na úrovni bakalářského a magisterského studijního programu a jeho podání k akreditaci.

b) Zkvalitnění vzdělávání v oborech doktorských studijních programů na základě doporučení Akreditační komise. c) Zvýšení kvalitativní úrovně habilitačních řízení a pro řízení ke jmenování profesorem na základě posouzení a případném přehodnocení kriterií VFU Brno pro habilitační řízení a pro řízení ke jmenování profesorem. 3) V oblasti ukazatelů výkonu a kvality vzdělávání na univerzitě : a) Udržení současného počtu přes 2900 studentů na univerzitě. b) Zajištění výuky odpovídajícím počtem docentů a profesorů - udržení současného počtu docentů a profesorů na univerzitě odpovídajícího úrovni 25 – 30% z celkového počtu akademických pracovníků. c) Zajištění výuky odpovídajícím počtem pracovníků s vědeckou kvalifikací - udržení současného počtu pracovníků s vědeckou kvalifikací na univerzitě odpovídajícího úrovni 70 – 80% z celkového počtu akademických pracovníků. 4) V oblasti specifického zázemí pro veterinární, hygienickou a farmaceutickou činnost a) Činnost kliniky chorob psů a koček zajišťující dostatečný počet pacientů a klinických případů pro veterinární výuku - udržení současného vysokého počtu přes 7000 pacientů ročně na klinice. b) Činnost kliniky chorob ptáků, plazů a drobných savců zajišťující dostatečný počet pacientů a klinických případů pro veterinární výuku - udržení současného vysokého počtu přes 4000 pacientů ročně na klinice. c) Činnost kliniky chorob koní zajišťující dostatečný počet pacientů a klinických případů pro veterinární výuku - udržení současného vysokého počtu přes 900 pacientů ročně na klinice. d) Činnost kliniky chorob přežvýkavců a prasat zajišťující dostatečný počet pacientů a klinických případů pro veterinární výuku - udržení současného počtu přes 2000 ošetření na klinice nebo u chovatelů. e) Činnost patomorfologická zajišťující dostatečný počet patomorfologických případů pro veterinární výuku - udržení současného počtu přes 100 kadaverů a 1000 bioptátů ročně. f) Činnost v oblasti technologie masa, ryb a mléka a v rámci porážení zvířat zajišťující dostatečné zázemí pro veterinární hygienickou výuku - udržení současného stavu umožňujícího přímou praktickou výuku studentů na poražených zvířatech a práci s masem, rybami a mlékem v rámci technologie výroby potravin.

g) Činnost ŠZP zajišťující dostatečné zázemí pro veterinární výuku v chovech skotu a prasat, případně zvěře, a pro výuku v lokalitě volně žijících zvířat - udržení současného vysokého počtu hodin odučených v praxi na ŠZP přesahujícího 45 000 studentohodin ročně. h) Činnost lékárenská zajišťující dostatečné zázemí pro farmaceutickou výuku - udržení současného vysokého počtu přes 20 000 výdejů v lékárně na lékařský recept a přes 20 000 výdejů v lékárně bez lékařského předpisů ročně. 5) V oblasti zvláštních pracovišť pro veterinární, hygienickou a farmaceutickou činnost a) Plnění

podmínek

pro

činnost

pracovišť

nakládajících

s vysoce

rizikovými

biologickými agens a toxiny regulovanou zvláštními právními předpisy a státní kontrolou. b) Plnění podmínek pro činnost pracovišť využívajících geneticky modifikované organismy regulovanou zvláštními právními předpisy a státní kontrolou. c) Plnění podmínek pro činnost pracoviště pro práci s radioizotopy umožňující regulovanou zvláštními právními předpisy a státní kontrolou. d) Plnění podmínek pro činnost pracovišť využívajících rentgenové přístroje regulovanou zvláštními právními předpisy a státní kontrolou. e) Plnění podmínek pro činnost pracovišť s oprávněním k nakládání s některými návykovými látkami regulovanou zvláštními právními předpisy a státní kontrolou. f) Plnění podmínek pro činnost pracovišť s oprávněním nakládat s nebezpečnými chemickými látkami regulovanou zvláštními právními předpisy a státní kontrolou. g) Plnění podmínek pro činnost pracovišť jako uživatelského zařízení pro provádění pokusů na zvířatech regulovanou zvláštními právními předpisy a státní kontrolou. 6) V oblasti vytváření podmínek pro jedinečný a excelentní výzkum na univerzitě : a) Rozvoj výzkumné činnosti v rámci Středoevropského technologického institutu – VFU Brno (CEITEC VFU Brno), a to na úrovni kompletace výzkumných týmů, zajišťování přístrojového vybavení, organizace výzkumné činnosti, uplatňování výsledků výzkumné činnosti zejména ve formě publikací v mezinárodních impaktovaných časopisech. 7) V oblasti uplatňování výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací a) Udržení v publikační činnosti v průměru 0,5 až 0,7 publikace v impaktovaném vědeckém časopise na jednoho přepočteného akademického pracovníka.

b) Udržení v publikační činnosti celkové hodnoty univerzity za pětileté období nad 15 000 bodů v uplatnitelných výsledcích výzkumu, experimentálního vývoje a inovací univerzity podle stávající metodiky Hodnocení výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. 8) V oblasti odborné profesní veterinární, hygienické a farmaceutické činnosti : a) Udržení podmínek pro realizaci veterinární, hygienické a farmaceutické činnosti s objemem těchto činností na úrovni 40 - 50 mil. Kč. 9) V oblasti mezinárodní otevřenosti univerzity : a) Působení jako otevřená univerzita i na mezinárodní úrovni s výukou studentů v anglickém jazyce s udržením počtu zahraničních studentů nad 4% až 5% z celkového počtu studentů. b) Rozšiřování možností mobilit do i ze zahraničí pro studenty i akademické pracovníky. c) Rozvíjení mezinárodního působní univerzity na základě mezinárodních letních škol, tj. uskutečnění 2 až 3 mezinárodních letních škol. 10) V oblasti řízení univerzity posilující akademickou autonomii vysokoškolské instituce : a) Aplikace nového vysokoškolského zákona (v případě jeho schválení Parlamentem) v podmínkách Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. 11) V oblasti financování univerzity : a) Uskutečňování multizdrojového financování činností na univerzitě s významným podílem prostředků získaných z veřejných soutěží, grantů a obdobných projektů a dále z neveřejných zdrojů, představující podíl 20 – 25% těchto prostředků v celkovém rozpočtu univerzity. 12) V oblasti modernizace stavebního, technologického a přístrojového zázemí rozvíjení prostorového a technologického zázemí univerzity : a) Pokračování v přípravě a rekonstrukce Pavilonu patobiologie z projektu OP VaVpI řešící vysoce rizikové provozy zacházející s kadavery zvířat (patologie), rizikové provozy a speciální laboratoře z hlediska nákazového a infekčních chorob; a umístění vědeckého zázemí v oblasti veterinárních věd pro vznikající rozsáhlý projekt CEITEC. b) V případě přijetí projektu OP VaVpI příprava a případně zahájení výstavby Pavilonu farmacie II s cílem vybudovat další výukové a výzkumné centrum pro farmacii v rámci univerzity. c) V případě přijetí Institucionálního rozvojového plánu příprava a rekonstrukce budovy č. 5 s cílem vytvoření výukové kryté jízdárny pro koně a centra pro diagnostiku poruch pohybového aparátu u koní.

d) V případě přijetí projektu OP VaVpI příprava na zahájení rekonstrukce budovy č. 16 s cílem vytvoření výukového Centra technologie masa a masných výrobků na univerzitě se záměrem posílení zázemí v oblasti výuky veterinárních aspektů technologie masa a masných výrobků pro studenty univerzity. e) Příprava na rekonstrukci budovy číslo 32 a případně její zahájení vyplývající ze statického, stavebního i technologického narušení budovy s cílem vytvoření efektivnějšího komunikačního propojení v rámci budovy sloužícího zejména studentům a se záměrem budovu celkově modernizovat na odpovídající výukové a výzkumné pracoviště univerzity. f) Zahájení činnosti Studijního a informačního střediska VFU Brno a dalších souvisejících provozů v nově vystavěném centru univerzity k zajištění potřebné prostorové úrovně a technického potenciálu zejména ústřední knihovny, podmínek pro akreditaci archivu univerzity, výuky cizích jazyků na univerzitě, a posílení kvality studijních podmínek pro studenty na univerzitě. Součástí Institucionálního rozvojového plánu VFU Brno na rok 2012 jsou také aktivity k naplnění uvedených ukazatelů výkonu pro rok 2012. Tyto ukazatele a aktivity se vztahují na celou univerzitu, nicméně některé z nich v sobě zahrnují také ukazatele kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno, které se mohou stát součástí vznikajícího Systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno.

8. Hodnocení kvality veterinárního vzdělávání z pohledu systému evropského hodnocení kvality veterinárních škol Evropskou asociací veterinárních fakult a univerzit (EAEVE) 8.1. Evropský systém mezinárodních evaluací veterinárního vzdělávání Pod vlivem evropské integrace probíhající v rámci Evropských společenství se ve smyslu myšlenky společného trhu odstraňujícího překážky ve vzájemném pohybu zboží, služeb a osob a kapitálu začala rozvíjet myšlenka možnosti volného otevírání veterinárních praxí v rámci integrující se Evropy. Současně však byl stanoven požadavek na regulaci vstupu do povolání veterinárního lékaře v rámci tohoto volného evropského trhu jen na vysoké školy mající vysoký standard veterinárního vzdělávání, a to proto, aby byla zajišťována ochrana veřejného zdraví a ochrana zdraví člověka z pohledu veterinární profese na vysoké úrovni. Byly proto stanoveny požadavky na veterinární vzdělávání přijetím směrnice č. 78/1027/EEC, týkající se koordinace ustanovení právních a správních předpisů vzhledem k činnosti veterinárních lékařů, vymezující rozsah a obsah vysokoškolského veterinárního studia v členských zemích Evropského společenství. Poradní výbor pro veterinární vzdělávání, ustanovený rozhodnutím č. 78/1028/EEC začal prosazovat myšlenku provádění evaluací vysokých škol poskytujících veterinární vzdělávání v Evropských společenstvích, v rámci kterých by bylo posouzeno plnění směrnice č. 78/1027/EEC a případně byla dána doporučení pro další rozvoj veterinárního vzdělávání na příslušné veterinární vzdělávací instituci tak, aby její další rozvoj odpovídal evropským trendům veterinárního vzdělávání. Systém evaluací vysokých škol poskytujících veterinární vzdělávání byl následně založen v roce 1986 Evropskou komisí Evropského hospodářského společenství a jejím Poradním výborem pro veterinární vzdělávání. Základním cílem evaluačního systému veterinárního vzdělávání bylo sjednotit úroveň veterinárních vzdělávacích institucí v plnění standardu veterinárního vzdělávání a zajistit tak vysokou úroveň výkonu veterinární profese plnící významnou funkci v ochraně veřejného zdraví. Celý systém byl ověřován na úrovni pilotní studie v období let 1986 až 1989, kdy mezinárodní evaluací byly posouzeny následující veterinární vysoké školy : Cambridge (1986), Liege (1986), Hannover (1987), Copenhagen (1987), Dublin (1988), Alfort (1988), Milano (1988), Leon (1989), Thessaloniki (1989), Lisboa (1989). Evaluační systém byl přijat následně v roce 1990 Poradním výborem pro veterinární vzdělávání jako způsob prosazení srovnatelné vysoké úrovně veterinárního vzdělávání v integrující se Evropě. Od roku 1990 tak byl ustanoven proces mezinárodních evaluací veterinárního vzdělávání, jehož koordinaci

prováděla Komise Evropských společenství a především pak její Poradní výbor pro veterinární vzdělávání (The European System of Evaluation of Veterinary Teaching Establishments, 2000). Od roku 1992 byl zahájen tzv. První cyklus prověřování kvality vzdělávání na veterinárních fakultách Evropy, do něhož na základě dobrovolnosti byly zařazovány fakulty států Evropského společenství, a dále veterinární fakulty států usilujících o přistoupení do integrující se Evropy. V roce 1993 Poradní výbor pro veterinární vzdělávání přijal aktualizaci požadavků na veterinární vzdělávání v Evropském společenství. V roce 1994 přenesla Komise Evropských společenství řízení Evropského systému evaluací veterinárního vzdělávání na Evropskou asociaci zařízení pro veterinární vzdělávání (EAEVE). EAEVE od roku 1994 pokračovala v organizaci Prvního cyklu evaluací evropských veterinárních vysokých škol. Výsledek evaluace obsažený ve Zprávě o evaluaci příslušné veterinární fakulty nebo univerzity obsahující posouzení úrovně veterinárního vzdělávání, schvaloval Poradní výbor pro veterinární vzdělávání. Evropská

asociace

zařízení

pro

veterinární

vzdělávání

prováděla

evaluace

veterinárních škol (první cyklus), současně však začala připravovat systém reevaluací (druhý cyklus evaluací). Na základě zkušeností získaných z let 1992 až 1999 byl vypracován nový dokument Evropské komise Doc. XV/E/8488/2/98 pro provádění evaluací veterinárních škol, přijatý Poradním výborem pro veterinární vzdělávání v roce 2000 (Evaluation of Veterinary Training in Europa – Standard Operating Procedures, 2002). V roce 2000 na jednání Poradního výboru pro veterinární vzdělávání bylo rozhodnuto, že Poradní výbor pro veterinární vzdělávání a Evropská komise Evropské unie již nebudou dále vstupovat do Evropského systému veterinárního vzdělávání. V roce 2000 proto začala jednání o koordinaci činnosti při rozvoji veterinárního vzdělávání

mezi Evropskou asociací zařízení pro

veterinární vzdělávání a Federací veterinárních lékařů Evropy, která reprezentuje zejména národní veterinární asociace představované zpravidla komorami a asociacemi veterinárních lékařů sdružující veterinární lékaře v příslušném státě (Evaluation of Veterinary Training in Europa – Standard Operating Procedures, 2002). V roce 2001 tak vznikla Společná vzdělávací komise Evropské asociace zařízení pro veterinární vzdělávání a Federace veterinárních lékařů Evropy (JEC - Joint Education Committee of the European Association of Establishments for Veterinary Education (EAEVE) and the Federation of Veterinarians of Europe (FVE)). Druhý cyklus evaluací byl zahájen v roce 2000 a byly do něj na základě dobrovolnosti zařazovány fakulty států Evropské unie a států přistupujících do Evropské unie, které již absolvovaly evaluaci v rámci tzv. Prvního cyklu prověřování kvality vzdělávání na veterinárních fakultách Evropy. V zásadě se tak jednalo o tzv. reevaluaci kvality vzdělávání

na příslušné veterinární fakultě. Výsledek evaluace, tzn. Zprávu o evaluaci příslušné veterinární fakulty nebo univerzity obsahující posouzení úrovně veterinárního vzdělávání pak schvalovala Společná vzdělávací komise EAEVE a FVE (JEC EAEVE FVE) (The European System of Evaluation Teaching Establishments, 2000). Tato Společná vzdělávací komise EAEVE a FVE byla po změně Statutu EAEVE a na základě nově vypracovaných standardů pro mezinárodní evaluace veterinárních fakult a univerzit v roce 2009 (Evaluation of veterinary training in Europe, Principles and process of evaluation and Manual of standard operating procedures, 2009) transformována na Evropskou komisi pro veterinární vzdělávání (European Committe of Veterinary Education, ECOVE), která v současné době plní poslání orgánu schvalujícího Zprávu o evaluaci příslušné veterinární fakulty nebo univerzity a v zásadě tak rozhoduje o tom, zda-li příslušná fakulta nebo univerzita plní evropské podmínky kvality pro veterinární vzdělávání. Evropský systém evaluací veterinárního vzdělávání představuje velmi důkladný profesně orientovaný systém posuzování shody studijního programu vysokoškolských institucí poskytujících veterinární vzdělávání s právními předpisy upravujícími podmínky veterinárního vzdělávání v Evropských společenstvích a posuzování kvality veterinárního vzdělávání na vysokoškolských institucích. Pro ujednocení postupu provádění evaluace byl EAEVE vypracován dokument nazvaný Standardní prováděcí postupy (Standard Operating Procedures), který obsahoval požadavky na veterinární výuku a některé ukazatele pro její hodnocení. Podle tohoto metodického pokynu evaluovaná veterinární univerzita vypracovala Sebehodnotící zprávu. Byly hodnoceny následující oblasti: poslání univerzity, organizace univerzity i fakult, financování, studijní program, výuka – kvalita a její vývoj, prostorové a přístrojové vybavení, zvířata pro výuku a materiál živočišného původu pro výuku, knihovna a informační výukové zázemí, přijímání uchazečů ke studiu a zápis ke studiu, akademičtí pracovníci a další personál na univerzitě, postgraduální vzdělávání (Ph.D.), celoživotní vzdělávání a výzkum. Pro každou hodnocenou oblast Sebehodnotící zpráva obsahovala popis stavu, zhodnocení a návrhy na zlepšení. Následně tým expertů určený EAEVE posoudil veterinární vysokou školu na místě. Tato návštěva veterinární univerzity experty trvala zpravidla týden a na závěr tohoto posouzení tým expertů vypracoval Zprávu o posouzení veterinární univerzity. Tato zpráva obsahovala posouzení, zda-li příslušná veterinární univerzita nemá závažné nedostatky v zajišťování veterinárního vzdělávání (Deficiencies category I). Zpravidla se jednalo o neplnění požadavků směrnice Evropské unie č. 2005/36/EC, o uznávání odborných kvalifikací, nebo zásadních požadavků určených EAEVE. Dále zpráva obsahovala popis nálezů, jejich zhodnocení a doporučení pro další zlepšení

zajišťování veterinárního vzdělávání na veterinární univerzitě. Tato Zpráva byla projednána s vedením univerzity týmem expertů provádějících evaluaci. Následně byla Zpráva projednána s vedením vysoké školy ve Společném vzdělávacím výboru EAEVE a Federace veterinárních lékařů Evropy (Joint Education Committee of the European Association of Establishments for Veterinary Education and Federation of Veterinarians of Europe). Nakonec byla tato Zpráva schvalována Společným vzdělávacím výborem EAEVE a FVE. V roce 1998 bylo na jednání v EAEVE v Neapoli rozhodnuto vydat seznam vysokých škol, které byly posouzeny v rámci Evropského systému evaluací veterinárního vzdělávání, u nichž nebyly zjištěny nedostatky kategorie I a nebo u kterých byly tyto nedostatky napraveny, dále seznam institucí, které byly posouzeny v rámci

Evropského systému evaluací

veterinárního vzdělávání a u kterých byl zjištěn jeden nebo více nedostatků kategorie I, a dále seznam vysokých škol členů EAEVE, které nebyly posouzeny v rámci evaluačního systému EAEVE. Tak byl v roce 2001 vytvořen Seznam evaluovaných a schválených institucí EAEVE (List of Evaluated and Approved Institutions by EAEVE), který představuje seznam prestižních veterinárních fakult Evropy, a dále seznam veterinárních fakult, u kterých byly zjištěny nedostatky kategorie I nebo nebyly v rámci evaluačního systému posouzeny. (Evaluation of Veterinary Training in Europa – Standard Operating Procedures, 2002). V současné době EAEVE jedná o začlenění evropského systému evaluací veterinárního vzdělávání do evropského systému posuzování kvality evropských vysokých škol organizovaný v rámci ENQA. V rámci tohoto procesu byla zřízena při EAEVE Komise pro vnitřní zajišťování kvality (Committee for Internal Quality Assurance, CIQA) a evaluační systém je přepracováván na dvoustupňový systém akreditací (stage I, stage II). Systém posuzování kvality veterinárního vzdělávání si tak zachová svoji vysokou úroveň, významný rozsah specifičnosti posuzování veterinárního vzdělávání, současně se však začlení do širšího systému hodnocení kvality vysokých škol v Evropě. 8.2. Mezinárodní evaluace Veterinární a farmaceutické univerzity Brno Veterinární a farmaceutická univerzita Brno usilovala o bližší začlenění mezi standardní veterinární vysoké školy v Evropě. V roce 1993 proto vstoupila svojí Fakultou veterinárního lékařství do Evropské asociace zařízení pro veterinární vzdělávání. Druhá Fakulta veterinární hygieny a ekologie do této asociace vstoupila jako pozorovatel v roce 1995 a jako řádný člen v roce 1996. Obě veterinární fakulty Veterinární farmaceutické univerzity Brno se zapojily do systému mezinárodního porovnání svých studijních programů s

evropským standardem pro veterinární vzdělávání v rámci systému mezinárodních evaluací organizovaných EAEVE. V roce 1995 se pak

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno podrobila

mezinárodní evaluaci Fakulty veterinárního lékařství a Fakulty veterinární hygieny a ekologie. Ta se uskutečnila ve dnech 27.11. až 3.12. 1995. Mezinárodní evaluační tým byl složen z expertů na veterinární vzdělávání : prof. dr. M. Hesselholt (Dánsko) předseda komise a expert na výuku chovu zvířat, prof. dr. H. Gürtler (Německo) – expert na výuku základních věd, dr. Tj. Jorna (Nizozemí) – expert na výuku klinických věd, dr. M. Hinton (Spojené království Velké Británie a Severního Irska) – expert na výuku hygieny potravin, prof. dr. R.E.W. Halliwell (Spojené království Velké Británie a Severního Irska) – prezident EAEVE, S.T. Allman – koordinátor evaluačního procesu, dr. D.M. Allman – technická podpora. Závěry mezinárodní evaluace byly oběma fakultám sděleny na jednání v Bruselu dne 28.10. 1996 a jsou obsaženy v Závěrečné zprávě o návštěvě Veterinární a farmaceutické univerzity Brno (Report on the visit to the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences, 1996). Celkově tak byla výuka na obou veterinárních fakultách vysoce ohodnocena, u fakulty veterinárního lékařství pak neobsahovala žádné další doporučení k dosažení shody se směrnicí č. 1027/78/EEC a u Fakulty veterinární hygieny a ekologie bylo dáno doporučení k rozšíření počtu hodin klinické výuky o 150 až 200 hodin, aby se dosáhlo shody se směrnicí č. 1027/78/EEC. S ohledem na skutečnost, že v roce 1996 Česká republika nebyla součástí Evropské unie, měla tato zpráva jen charakter doporučení pro další koncepční zaměření rozvoje studijního programu Fakulty veterinárního lékařství a Fakulty veterinární hygieny a ekologie.

Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno získala kredit fakulty, splňující směrnici č. 1027/78/EEC, a to od roku 1996, kdy byla mezinárodní evaluace na VFU Brno ukončena. V souladu s doporučením evaluační zprávy byl studijní program optimalizován tak, že bylo zachováno silné zaměření na klinickou veterinární praxi s posílením výuky podle druhů zvířat, a byl zachován evaluační zprávou doporučený rozsah výuky předmětů hygieny potravin. V roce 2001 byla Fakulta veterinárního lékařství uvedena na vznikajícím Seznamu evaluovaných a schválených institucí EAEVE, který představuje seznam prestižních veterinárních fakult Evropy. Fakulta veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno na základě doporučení vyplývajících ze Závěrečné zprávy o návštěvě Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno z roku 1996 učinila zásadní změny v studijním programu. O uvedených změnách v studijním programu byl vypracován dokument Zpráva o plnění evaluačních doporučení Fakultou veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno v lednu 2002, který byl zaslán EAEVE. Na základě jednání Vzdělávací komise EAEVE v dnech 8. až 9. března 2002 bylo rozhodnuto, že Fakulta veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno splňuje požadavky dané směrnicí č. 1027/78/EEC, a na základě tohoto rozhodnutí byla také Fakulta veterinární hygieny a ekologie zařazena v roce 2002 na Seznam evaluovaných a schválených institucí EAEVE. Veterinární vzdělávání na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno se stalo v roce 2002 součástí přístupového procesu týkajícího se přípravy České republiky na vstup do Evropské unie. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno byla tak prověřována z pohledu kvality vzdělávání umožňujícího přístup k výkonu specificky regulovaného povolání, v tomto případě veterinárního lékařství, a z pohledu vzájemného uznávání kvalifikací od okamžiku vstupu České republiky do Evropské unie. Toto prověřování České republiky z pohledu veterinárního vzdělávání prováděl zvláštní expertní tým Evropské unie sestavený a působící podle pokynů Komise Evropské unie. Veterinární

a farmaceutická univerzita Brno

vypracovala podkladovou zprávu. Expertní tým navštívil Českou republiku ve dnech 16. až 18. dubna 2002. Členy expertního týmu byli Hans Henrik Dietz (z ministerstva potravinářství, zemědělství a rybolovu Dánska), Patrick O´Connor (veterinární rada z Irska), Anders Sandberg (z ministerstva zemědělství a rybolovu ze Švédska). Tito experti navštívili Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno a posuzovali úroveň veterinárního vzdělávání na univerzitě. Expertní tým vypracoval závěrečnou zprávu, ve které konstatoval, že studijní program Fakulty veterinárního lékařství i Fakulty veterinární hygieny a ekologie VFU Brno splňuje evropské požadavky na veterinární vzdělávání a absolventi byli hodnoceni jako plně

kvalifikovaní veterináři s právem otevřít si okamžitě po studiu klinickou praxi. Tento stav byl hodnocen jako stav souladu se směrnicemi Evropské unie upravující uznávání vzdělání, titulů a podmínek pro výkon veterinární praxe v Evropské unii (Expert mobilisation in the field ofthe sectoral directives on professional recognition – veterinary surgeons, 2002). V roce 2004 absolvovala Veterinární a farmaceutická univerzita Brno druhou mezinárodní evaluaci organizovanou EAEVE. Tato evaluace vycházela ze evropských směrnic č. 78/1027/EEC a č. 78/1026/EEC a Standardních operačních postupů EAEVE pro provádění evaluací veterinárních vysokých škol přijatých Poradním výborem pro veterinární vzdělávání Evropské komise v roce 2000 (Evaluation of Veterinary Training in Europa – Standard Operating Procedures, 2002). Mezinárodní evaluační tým byl složen z expertů na veterinární vzdělávání: prof. dr. M. Vandevelde (Švýcarsko) předseda komise a expert na výuku základních disciplin, Assist. prof. dr. G. Arsenos (Řecko) – expert na výuku chovu zvířat, prof. dr. R-M. Tulamo (Finsko) – expert na výuku klinických věd, dr. S. Van Uffel (Belgie) – expert na výuku klinických věd, prof. N-O. Bjeregaard (Dánsko) – expert na výuku hygieny potravin, S.T. Allman – koordinátor evaluačního procesu, S. Green – zpravodajka EAEVE. Expertní tým navštívil Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno ve dnech 18. až 23. října 2004. Závěrečná zpráva konstatuje, že výuka na Fakultě veterinárního lékařství a na Fakultě veterinární hygieny a ekologie splňuje požadavky evropské legislativy pro veterinární vzdělávání. Studijní programy obou fakult pokrývají všechny předměty předepsané směrnicemi Evropské unie. Z výsledků uvedených v závěrečné zprávě vyplývá, že studijní program FVL se výrazně zaměřuje na veterinární lékařství u hospodářských zvířat, v dalším období by se však měl více zaměřovat na potřeby trhu, tj. na větší orientací k zvířatům zájmovým. Studijní program FVHE je označen za příklad toho, jak uplatňovat diferenciaci ve veterinárním vzdělávání; studijní program vychází z tradičního veterinárního lékařství zaměřeného na hospodářská zvířata a je doplněn důkladně pojatou výukou hygieny potravin a je proto skutečným uplatněním koncepce „from stable to table“ (Report on the visit to the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, 2004). Tato zpráva byla schválena Společným vzdělávacím výborem EAEVE a FVE (Joint Education Committee of the European Association of Establishments for Veterinary Education and Federation of Veterinarians of Europe). Závěry mezinárodní evaluace byly sděleny Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno na jednání v Bruselu dne 8. dubna 2005 a jsou obsaženy v Závěrečné zprávě o návštěvě Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Na základě této mezinárodní evaluace zůstaly Fakulta veterinárního lékařství a Fakulta veterinární hygieny a ekologie zařazeny na prestižním Seznam pozitivně evaluovaných fakult

Evropy (List of Evaluated and Approved Institutions by EAEVE). Veterinární a farmaceutická univerzita Brno je tak Fakultou veterinárního lékařství a Fakultou veterinární hygieny a ekologie řazena mezi prestižní univerzitní vzdělávací instituce v Evropské unii představující první polovinu evropských veterinárních vysokých škol s vysokou kvalitou veterinárního vzdělávání. 8.3. Současný evropský systém mezinárodních evaluací veterinárního vzdělávání V současné době se evropský systém mezinárodních evaluací veterinárního vzdělávání v Evropě řídí dokumentem Evaluace veterinárního vzdělávání v Evropě - Principy a proces evaluace - Manuál a standardní prováděcí procesy, vypracovaným v roce 2009 (Evaluation of veterinary training in Europe, Principles and process of evaluation and Manual of standard operating procedures, 2009). V tomto dokumentu jsou stanoveny požadavky na úroveň zajištění veterinárního vzdělávání na veterinární vysoké škole v nejvýznamnějších oblastech jejího působení. Na úrovni obecných požadavků na veterinární vzdělávání je určeno, že veterinární vzdělávání má být adekvátní, založeno na vědeckých základech, a výuka má respektovat etické normy zejména zacházení se zvířaty. Výuka má být organizován tak, aby absolvent byl schopen pracovat ve všech oblastech veterinární medicíny po obecně akceptovaném období získávání praktických zkušeností. Na úrovni požadavků na organizaci a organizační strukturu vysoké školy je stanoveno, že veterinární studijní program musí být náležitě integrován s efektivní centrální veterinární kontrolou. Počet veterinárních lékařů zajišťujících výuku musí být dostatečný pro koordinované zajištění výukového programu (musí být zajišťován nejméně 80 přepočtenými pracovními úvazky veterinárních lékařů akademických pracovníků). Organizační záležitosti musí umožňovat případný přístup praxe k zajišťování výuky. Organizační struktura musí umožňovat objektivní hodnocení kvality veterinární výuky a úrovně absolventů. Na úrovni financování evaluační dokument stanoví, že finance pro zajištění veterinárního vzdělávání musí být odpovídající, a že národní ministerstvo musí být srozuměno se skutečností, že veterinární vzdělávání je finančně náročnější než jiné obory. Na úrovni požadavků na curriculum i v jednotlivých skupinách oborů je obecně určeno, že základní společné curriculum ve veterinárním vzdělávání musí dát kompetenci absolventům pracovat ve všech oblastech veterinární profese, mělo by však dát studentům možnost dalšího rozšíření svých znalostí, zkušeností a dovedností v určité zvolené oblasti

veterinární medicíny. Toto rozšíření může být i více než 20% studijního programu (musí však být zachován požadavek zabezpečení day one skills u každého studenta). Výuka musí zajišťovat výuku v předmětech a oblastech

stanovených směrnicí 36/2005/EC, klinická

výuka musí být zajištěna na všech významných druzích zvířat (psi, kočky, koně, skot, ovce, kozy, prasata, ptáci a farmové druhy ryb). Extramurální výuka je doplňkovou výukou a nesmí nahrazovat řádnou výuku na instituci. Všichni studenti musí získat day one skills. Výuka se člení na základní předměty, předměty živočišné produkce, předměty základních veterinárních věd, klinické předměty, předměty hygienické a veřejného zdraví, a předměty profesních znalostí. Na úrovni požadavků na zajištění výuky a kvality výuky je stanoveno, že v základních předmětech a předmětech základních veterinárních věd musí získávat studenti znalosti, zkušenosti a problémově orientované dovednosti a musí být vzděláni v oblasti získávání vědeckých dat, jejich vyhodnocování a interpretace. Praktická výuka nemůže být nahrazena přihlížením studentů v průběhu demonstrace prováděné učitelem. V oblasti předmětů živočišné produkce by praktická výuka měla probíhat také na farmách. V klinických vědách musí být praktická výuka organizována tak, aby umožňovala výuku v malých skupinách s dostatečnou kontaktní výukou. V oblasti veterinární hygieny a ochrany veřejného zdraví by měli studenti získat odpovídající znalosti, zkušenosti a dovednosti, umožňující jim výkon úředního veterinárního lékaře ve smyslu kompetentní autority, a také zde by výuka měla být organizována v malých skupinách s dostatečnou kontaktní výukou. V průběhu celé výuky studenti musí získat dovednosti na úrovni day one skills a dokumentace musí prokázat, že student tuto výuku absolvoval. Součástí zajišťování výuky je také provozování systému hodnocení učitelů studenty. Na úrovni požadavků na budovy a zařízení je určeno, že budovy a zařízení musí odpovídat veterinární výuce a musí být dostatečné pro přijímaný počet studentů do veterinární výuky. Výuka základních předmětů a předmětů základních veterinárních věd by měla probíhat v odpovídajících budovách. Výuka předmětů živočišné produkce by měla být zajištěna také na vlastním školním zemědělském podniku, případně na farmách. Klinická výuka by měla být odpovídající a zahrnovat ambulantní i hospitalizační péči, výuku anestezie a operační chirurgie, péči na jednotce intenzivní péče, a také umožňovat izolaci zvířat u infekčních případů. Musí být provozována také mobilní klinika k zajišťování veterinární péče na farmách v praxi. Výuka hygieny potravin musí být zajištěna v odpovídajících budovách a s dostatečným materiálem živočišného původu. Na úrovni požadavků na zvířata a výukový materiál je v dokumentu určeno, že pro

výuku musí být zajištěn adekvátní počet zvířat různých druhů umožňující získávání zkušeností na různých případech. Musí být zajištěna 24 hodinová služba na klinikách. Studenti musí mít možnost u uhynulých a utracených pacientů zjišťovat jejich post mortální nález. Výuka hygieny potravin a veterinární ochrany veřejného zdraví musí probíhat na odpovídajícím výukovém materiálu. Na úrovni požadavků na knihovnu a studijní zdroje musí být zajištěn přístup k aktuálním informacím v knihách a časopisech. Otevírací doba knihovny musí umožňovat samostudium a studenti musí mít k dispozici dostatečný počet míst k samostudiu. Na úrovni požadavků na přijímací řízení je stanoveno, že přijímací řízení musí být výběrové a vycházet ze stanovených kriterií pro přijímací řízení. Počet přijímaných studentů musí odpovídat výukové kapacitě, a to zejména personální, klinické a patologické. Na úrovni požadavků na akademické pracovníky a další zaměstnance je určeno, že akademičtí pracovníci musí pokrývat všechny předměty curricula pro zajištění výuky na základě vědeckých poznatků. Nejméně 70% akademických pracovníků musí být veterinární lékaři. Učitelé v klinických předmětech musí být veterinární lékaři. Na úrovni požadavků na postgraduální vzdělávání je určeno, že by měl být uskutečňován studijní program umožňující udělování Ph.D. kvalifikace ve veterinárních a biomedicínských vědách. Tento program by měl mít standardní délku studia tři až čtyři roky. Na úrovni požadavků na celoživotní vzdělávání by měly být nabízeny vzdělávací programy ve spolupráci se státní veterinární správou a profesními organizacemi. Dokument uvádí, že by bylo vhodné podílet se na programech Evropských specializačních škol. Na úrovni požadavků na výzkum uskutečňovaný na veterinární vysoké škole je určeno, že by měl být odpovídající poměr mezi základním, aplikovaným a klinickým výzkumem. Na výzkumu by se měl podílet odpovídající počet akademických pracovníků se zaměřením na výzkum a také studenti pregraduálního studia by měli získávat zkušenosti z řešení výzkumných projektů. Pro výzkum by měly být k dispozici odpovídající budovy, zařízení a financování. K těmto požadavkům Veterinární a farmaceutická univerzita Brno při plnění svého poslání poskytování veterinárního vzdělávání významně přihlíží, jejich naplnění je součástí záměru zvyšování kvality úrovně veterinárního vzdělávání na VFU Brno. Nejvýznamnější požadavky a indikátory obsažené v tomto dokumentu se musí stát součástí systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností na VFU Brno.

9. Systém hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností na VFU Brno Hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností na VFU Brno má za cíl pojmenovat oblasti významné pro zajišťování veterinární výuky a dalších akademických činností na univerzitě, ohodnocení kvalitativní hladiny uskutečňování této výuky, a to jak na úrovni popisných indikátorů tak také na úrovni numerických indikátorů, a rozpoznat tak oblasti, případně jejich součásti, v nichž je výuka zajišťována na odpovídající úrovni a v nichž případně zajišťování veterinární výuky nedosahuje potřebné kvalitativní úrovně, a indikovat zde potřebu změn směřujících k zkvalitnění této části veterinárního vzdělávání. Skutečnosti, které mají zásadní dopad na kvalitu veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností na VFU Brno je celá řada. Především je jí směrnice č. 36/2005/EC, která stanovuje požadavky na veterinární vzdělávání společné pro všechny veterinární vysoké školy v Evropské unii. Veterinární výuka na VFU Brno proto musí splňovat všechny požadavky této směrnice, ať už se týkají obecnějších podmínek, nebo konkrétních povinností vztahujících se např. k zastoupení jednotlivých předmětů v studijním programu veterinárního lékařství, nebo k požadavku na výstupní znalosti, zkušenosti a dovednosti absolventa veterinární vysoké školy. Dalším zásadním právním dokumentem, který určuje požadavky na kvalitu veterinárního vzdělávání, je národní zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů a k němu se vztahující prováděcí předpisy, které určují národní požadavky na veterinární vzdělávání v rovině obecné i konkrétních určení směřujících do studijního programu poskytujícího veterinární vzdělání a požadavků na úroveň předpokladů získávaných na veterinární vysoké škole pro výkon veterinární profese. Požadavky na kvalitu veterinárního vzdělávání v obecné míře společné všem vysokým školám a studijním programům stanovuje také zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách. Zákon v zásadě vymezuje požadavky na činnost vysokých škol, určuje systém řízení vysokých škol a zabezpečování studijních programů a obecné podmínky jejich naplňování a obsahuje v řadě ustanovení také obecné kvalitativní požadavky na zajištění výuky na vysokých školách. Zákon o vysokých školách určuje také podmínky činnosti Akreditační komise, která formou přezkoumávání kvality jednotlivých fakult formuluje doporučení k zvýšení kvality vzdělávání na vysoké škole, případně může přijmout i omezující opatření

týkající

se vysoké školy. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno prošla úspěšně

takovýmto hodnocením v roce 2006. Akreditační komise posuzuje také kvalitativní úroveň zajištění jednotlivých studijních programů, a to magisterských i doktorských, posuzuje také úroveň zajištění jednotlivých oborů habilitačních a profesorských řízení a na základě svých zjištění formuluje doporučení k zvýšení kvality zajišťování jednotlivých studijních programů, případně může přijmout i omezující opatření týkající nebo odebrání akreditace týkající se daného studijního programu. VFU Brno naplňuje požadavky akreditační komise týkající se zajišťování kvality jednotlivých studijních programů a absolvuje tato hodnocení v termínech odpovídajících pro jejich opětovné posouzení Akreditační komisí. Kvalitu veterinárního vzdělávání začíná ovlivňovat také zaváděný systém Národního rámce terciárního vzdělávání, který popisuje kvalifikace na základě výstupů z učení prostřednictvím znalostí, dovedností a způsobilostí. V rámci tohoto systému jsou tak popisovány pro jednotlivé úrovně veterinárního vzdělávání odborné znalosti, které musí absolvent veterinární vysoké školy dosáhnout, odborné dovednosti, které musí v rámci studia veterinární medicíny získat, a obecné způsobilosti (kompetence), kterých musí dosáhnout na příslušné úrovni stupně vzdělávání. Úroveň veterinárního vzdělávání je ovlivňována také záměry týkajícími se vysokého školství obecně, tak také týkajícími se konkrétně Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a možnostmi jejich realizace. Na úrovni Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je vypracován Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011 až 2015, a každoročně je upřesňován aktualizacemi na příslušný rok. Na úrovni Veterinární a farmaceutické univerzity Brno je vypracován Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na období 2011 až 2015, a každoročně je upřesňován aktualizacemi na příslušný rok. Tento Dlouhodobý záměr formuluje poslání univerzity, její strategické cíle, východiska, silné a slabé stránky univerzity a její příležitosti a rizika a následně vymezuje priority univerzity, a to v oblasti právního postavení univerzity, dále mezinárodního, národního a regionálního působení univerzity, v oblasti kvality a relevance, v oblasti otevřenosti univerzity a v oblasti její efektivity a financování. Aktualizace Dlouhodobého záměru pak konkrétněji formuluje priority univerzity na příslušný rok s případným upřesněním způsobu realizace rozvoje dané oblasti. Významnou součástí Dlouhodobého záměru i jeho Aktualizace na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno jsou také priority týkající se kvality veterinárního vzdělávání na univerzitě. Záměr Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zvyšovat úroveň kvality

vzdělávání na vysokých školách vyústil v požadavek na vypracování ukazatelů výkonu jednotlivými vysokými školami, které by byly sledovatelné, hodnotitelné a které by v zásadě indikovaly změny v kvalitě vysoké školy. V rámci tohoto záměru vypracovala Veterinární a farmaceutická univerzita Brno tzv. Institucionální rozvojový plán VFU Brno na rok 2012, jehož součástí jsou sledované ukazatele výkonu v oblasti mezinárodního uznání veterinárního vzdělávání, v oblasti národní akreditace bakalářských, navazujících magisterských, magisterských a doktorských studijních programů, dále v oblasti vzdělávacího výkonu univerzity, v oblasti specifického zázemí pro veterinární, hygienickou a farmaceutickou činnost, v oblasti zvláštních pracovišť pro veterinární, hygienickou a farmaceutickou činnost, dále v oblasti vytváření podmínek pro jedinečný a excelentní výzkum na univerzitě, v oblasti uplatňování výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, v oblasti odborné profesní veterinární, hygienické a farmaceutické činnosti, v oblasti mezinárodní otevřenosti univerzity, v oblasti řízení univerzity, financování univerzity a v oblasti modernizace stavebního, technologického a přístrojového zázemí univerzity. Součástí Institucionálního rozvojového plánu VFU Brno na rok 2012 jsou také aktivity k naplnění uvedených ukazatelů výkonu pro rok 2012. Některé tyto ukazatele takto zpracované v současné době v sobě zahrnují také ukazatele kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno. Nejvýznamněji ovlivňují kvalitu veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností na VFU Brno však požadavky na zajištění kvality veterinárního vzdělávání stanovené Evropskou asociací veterinárních fakult a univerzit (EAEVE) zahrnuté do podmínek stanovených pro mezinárodní evaluace veterinárního vzdělávání na vysokých školách a obsažené v dokumentu Evaluace veterinárního vzdělávání v Evropě - Principy a proces evaluace - Manuál a standardní prováděcí procesy, vypracovaném v roce 2009. Tento dokument obsahuje mimo jiné také požadavky na veterinární vysoké školy v oblastech obecných požadavků na veterinární vzdělávání, na organizaci a organizační strukturu vysoké školy, financování, na curriculum obecně i v jednotlivých skupinách oborů, na zajištění výuky a kvality výuky, na budovy a zařízení, na zvířata a výukový materiál, na knihovnu a studijní zdroje, na přijímací řízení, na akademické pracovníky a další zaměstnance, na postgraduální vzdělávání, na celoživotní vzdělávání a na výzkum uskutečňovaný na veterinární vysoké škole. Tyto mezinárodní požadavky na veterinární vzdělávání jsou hodnoceny a upřesňovány v rámci jednotlivých mezinárodních evaluací přímo na veterinárních vysokých školách. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno ve své činnosti při zajišťování vzdělávání studentů veterinární medicíny přihlíží k těmto požadavkům stanovených EAEVE a dále k doporučením vyplývajícím ze Závěrečné zprávy o evaluaci Veterinární a farmaceutické

univerzity Brno z roku 2005. Uvedené podmínky ovlivňující kvalitu veterinárního vzdělávání na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno lze formulovat do uceleného systému indikátorů kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno, které vychází z nadnárodních a národních požadavků na veterinární vzdělávání a současně budou přihlížet také k tradicím a zvláštnostem veterinárního vzdělávání na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. S ohledem na rozdílnost jednotlivých požadavků a jejich případnou kvantifikaci je nezbytné tyto indikátory formulovat ve dvou úrovních, a to jako slovní indikátory kvality veterinárního vzdělávání a numerické indikátory kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno.

10. Slovní indikátory kvality veterinárního vzdělávání Slovní indikátory kvality veterinárního vzdělávání jsou založeny na podmínkách stanovených pro veterinární vzdělávání právními předpisy zejména na úrovni Evropské unie Směrnicí č. 36/2005/EC a na úrovni České republiky zákonem č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, omezující přístup do povolání veterinárního lékaře pouze na absolventy kvalitních veterinárních vysokých škol, dále vychází z podmínek stanovených Evropskou asociací veterinárních fakult a univerzit (EAEVE) pro veterinární vzdělávání určených na základě desítek let zkušeností získaných z vývoje veterinárního vzdělávání a dále zahrnují podstatu veterinárního vzdělávání v jeho nezbytnosti pro zajištění celého spektra činností veterinárního lékaře. Opírají se také o tradici a zvláštnosti veterinární výuky na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Q1. Přijímací řízení Studium veterinárního lékařství je studiem velmi náročným, považovaným za vůbec nejtěžší ze všech studií, vyžaduje proto výběr z přihlášených uchazečů takových studentů, u nichž je předpoklad pro zvládnutí tohoto náročného studia. Indikátor: Zajištění výběrovosti přijímacího řízení se stanovenými minimálními požadavky. Q2. Standardní doba studia Standardní doba studia musí vytvořit předpoklady pro zajištění kvalitní výuky pro získání znalostí, zkušeností a dovedností pro výkon veterinární profese. Obecně je stanovena nejméně 5 let (při splnění určitých podmínek předchozího vzdělávání), přičemž u této doby extramurální výuka nesmí být delší než 6 měsíců. Indikátor: Standardní doba studia v podmínkách České republiky 6 let. Q3. Curriculum Studijní program musí zajišťovat výuku oborů, které vytváří podstatu veterinárního vzdělávání a dává předpoklady pro působení absolventa studia ve všech oblastech činnosti veterinární profese.

Indikátor: Zajištění studijního programu zejména v následujících předmětech 1) Základní předměty (jako součást jiných, nebo ve spojení s jinými, nebo před vstupem do veterinárního studia) − fyzika, − chemie, − botanika, − biologie zvířat, − biomatematika. 2) Základní vědy − anatomie (včetně histologie a embryologie), − fyziologie, − biochemie, − genetika, − farmakologie a farmacie, − toxikologie (včetně polutantů), − mikrobiologie (včetně virologie, bakteriologie a mykologie), − epidemiologie (včetně vědeckých a technických informací a dokumentačních metod), − etika profesní. 3) Živočišná produkce − zemědělství (ve vztahu k produkci potravin), − živočišná produkce, − výživa zvířat, − chov zvířat (řízení chovu, chov, reprodukce, umělá inseminace, provokovaná ovulace a emryotransfery), − zoohygiena, − etologie a ochrana zvířat.

4) Klinické vědy (čas věnovaný klinickým vědám musí zahrnovat nejméně 40% času celého curricula) − patologie (včetně patologické morfologie), − parazitologie, − propedeutika, − zobrazovací diagnostika, − porodnictví, − reprodukce a poruchy reprodukce, − léčení, − klinická medicína a chirurgie (včetně anesteziologie), − klinická výuka na různých druzích zvířat (ve všech klinických specializacích), − preventivní medicína, − veterinární státní medicína a ochrana veřejného zdraví, − veterinární legislativa a forensní medicína. 5) Veterinární hygiena (musí zajistit, aby absolvent mohl být kompetentní autorita (úřad) podle hygienických předpisů) − hygiena a technologie potravin, − hygienické vědy a legislativa, − inspekce a kontrola potravin a produkčních jednotek, − praktická činnost na jatkách, ve výrobnách, zpracovnách a provozovnách potravin. 6) Profesní znalosti − management veterinární praxe, − veterinární certifikace a veterinární dokumentace, − uplatnění a zaměstnání ve veterinární profesi. Q4. Kontaktní výuka Nezbytnost získání nejen znalostí a zkušeností, ale také dovedností pro výkon veterinární profese vyžaduje zajištění kontaktní výuky zejména v klinických a hygienických vědách na úrovni přímé kontaktní činnosti studentů s živými zvířaty, případně kadavery, veterinárním hygienickým a dalším biologickým materiálem.

Indikátor: Zajištění velikosti výukových skupin v klinických vědách a některých hygienických vědách na takové úrovni, aby mohla být uskutečněna příslušná kontaktní výuka. Za odpovídající velikost výukových skupin se považuje zpravidla 6 až 10 studentů ve skupině. Q5. Day one skills Veterinární výuka na úrovni znalostí, zkušeností a dovedností musí zajistit u všech absolventů odpovídající úroveň vzdělání pro samostatný výkon profese od prvního dne po ukončení studií na úrovni Day one skills. Indikátor: Všichni studenti musí mít zajištěnu úroveň vzdělání ve všech oblastech profese na úrovni Day one skills. Q6. Zvířata, kadavery, biologický materiál pro výuku Veterinární výuka se musí uskutečňovat na skutečných zvířatech, kadaverech a s využitím dalšího skutečného biologického materiálu a nelze ji v mnohém nahradit virtuální výukou s využitím počítačů a projekční techniky. Indikátory: a) Zajištění celých zvířat a orgánů pro výuku a pitvy normální anatomie. b) Zajištění dostatečného počtu živých zvířat pro výuku klinických předmětů, a to skotu, ovcí, koz, prasat, jiných farmových zvířat, drůbeže a králíků, koní, psů, koček, jiných zájmových a exotických zvířat. c) Zajištění dostatečného počtu zvířat nebo kadaverů nebo biologického materiálu pro výuku chorob ryb a dalších zvířat (zvěř aj.). d) Zajištění dostatečného počtu kadaverů pro výuku, a to potravinových zvířat a koní, drůbeže a králíků, zájmových zvířat (psů a koček). e) Zajištění dostatečného rozsahu praktické výuky v podmínkách obvyklého provozu podniku s chovem skotu a prasat, případně dalších potravinových zvířat (drůbeže, králíků, zvěře), zpravidla na ŠZP VFU Brno. f) Zajištění dostatečného počtu prohlídek jatečných zvířat na jatkách a zvířat pro veterinární prohlídku těl jatečných zvířat a orgánů po poražení na VFU Brno nebo smluvně v externím provozu.

g) Zajištění dostatečného počtu výukového materiálu pro výuku hygieny a technologie potravin. Q7. Budovy a zařízení Vysoká škola uskutečňující veterinární vzdělávání musí disponovat dostatečným zázemím prostorovým s budovami, které vytváří potřebné zajištění veterinárních provozů se specifickými veterinárními technologiemi a zařízeními. Jedná se o klinické provozy umožňující příjem pacientů, jejich ambulantní vyšetření a ošetření, vyšetřovací prostory se zobrazovací technikou, hospitalizační prostory a zařízení, operační sály s anesteziologickou a chirurgickou technikou, karanténní a izolační stáje a prostory pro zvířata, jízdárna pro koně s klinickým využitím. Musí mít také klinickou diagnostickou laboratoř pro vyšetřování vzorků z klinických provozů. Dále musí disponovat hygienickými provozy umožňující příjem zvířat na porážku, jeho vyšetření, poražení, prohlídku těl a orgánů po poražení, zpracování masa a živočišných produktů, prostory pro technologii zpracování masa a masných výrobků, ryb a rybích výrobků a mléka a mléčných výrobků, případně vajec a vaječných výrobků a medů a včelích výrobků. Musí také disponovat prostory pro příjem kadaverů, provádění normálních i patologických pitev a technologií pro odstraňování odpadů živočišného původu různého stupně rizika nebezpečnosti. Součástí vysoké školy musí být také provozy chovu potravinových zvířat, zejména skotu a prasat, případně také dalších zvířat nebo mít zabezpečen přístup do těchto provozů. Veterinární výuka vyžaduje také výuku v, a běžných chemických a mikrobiologických laboratořích, a také v laboratořích se zvláštním režimem zacházejících s nebezpečnými patogeny, geneticky modifikovanými organismy, toxiny, návykovými látkami, chemickými látkami, radioizotopy a případně rentgenovým zářením, a také s pokusnými zvířaty. Součástí prostorového zajištění veterinární výuky musí být také místnosti

pro

učebnovou výuku a přednáškové sály. Indikátory: a) Klinika chorob psů a koček s klinickými provozy umožňující příjem pacientů, jejich ambulantní vyšetření a ošetření, s vyšetřovacími prostory a zobrazovací technikou, hospitalizačními prostory a zařízením, operačními sály s anesteziologickou a chirurgickou technikou.

b) Klinika chorob ptáků, plazů a drobných savců s klinickými provozy umožňující příjem pacientů, jejich ambulantní vyšetření a ošetření, s vyšetřovacími prostory a zobrazovací technikou, hospitalizačními prostory a zařízením, operačními sály s anesteziologickou a chirurgickou technikou. c) Klinika chorob přežvýkavců a prasat s klinickými provozy umožňující příjem pacientů, jejich ambulantní vyšetření a ošetření, s vyšetřovacími prostory a zobrazovací technikou, hospitalizačními prostory a zařízením, operačními sály s anesteziologickou a chirurgickou technikou. d) Klinika chorob koní s klinickými provozy umožňující příjem pacientů, jejich ambulantní vyšetření a ošetření, s vyšetřovacími prostory a zobrazovací technikou, hospitalizačními prostory a zařízením, operačními sály s anesteziologickou a chirurgickou technikou, zařízením pro intenzivní péči. e) Klinická diagnostická laboratoř pro vyšetřování vzorků z klinických provozů. f) Karanténní a izolační stáje, prostory a zařízení pro zvířata. g) Jízdárna pro koně s klinickým využitím. h) Provozy chovu potravinových zvířat, zejména skotu a prasat, v rámci ŠZP. i) Provozy chovu zvěře a přístup pro výuku do prostředí výskytu volně žijících zvířat v rámci ŠZP. j) Provozy chovu drůbeže a králíků, nebo přístup do těchto provozů pro výuku. k) Provozy chovu ryb, nebo přístup do těchto provozů pro výuku. l) Provozy chovu včel nebo přístup do těchto provozů pro výuku. m) Jatky umožňující příjem zvířat na porážku, jejich vyšetření, poražení, prohlídku těl a orgánů po poražení, zpracování masa a živočišných produktů. n) Provoz pro technologii zpracování masa a masných výrobků. o) Provoz pro technologii zpracování ryb a rybích výrobků. p) Provoz pro technologii zpracování mléka a mléčných výrobků, případně vajec a vaječných výrobků nebo přístup do těchto provozů pro výuku. q) Provoz pro technologii zpracování medů a včelích výrobků. r) Pitevna pro normální pitvy s prostory pro příjem kadaverů, provádění normálních pitev s technologií pro odstraňování odpadů živočišného původu. s) Pitevna pro patologické pitvy s prostory pro příjem kadaverů, provádění pitev a s technologií pro odstraňování odpadů živočišného původu různého stupně rizika nebezpečnosti.

t) Laboratoře molekulárně

běžného

provozu

biologického,

chemického,

cytologického,

biochemického,

hematologického,

toxikologického, mikroskopického,

histologického, imunologického, mikrobiologického, mykologického, parazitologického, genetického a případně dalšího využití. u) Laboratoře se zvláštním režimem zacházející s nebezpečnými patogeny, geneticky modifikovanými organismy, toxiny, návykovými látkami, chemickými látkami, radioizotopy a případně rentgenovým zářením. v) Provozy zacházející s pokusnými zvířaty. w) Místnosti pro učebnovou výuku. x) Přednáškové sály. Q8. Provoz veterinárních klinik Veterinární vysoká škola musí vytvářet předpoklady pro zajištění praktické výuky na klinických pacientech, a to v rozsahu odpovídajícímu počtu absolventů veterinárního studia. Pro významné druhy zvířat musí být zajištěn klinický provoz na veterinární vysoké škole ambulantní, hospitalizační a případně jednotky intenzivní péče; dostupnost klinické veterinární péče musí být 24 hodin po celý rok. Indikátory: a) Provoz Kliniky chorob psů a koček zajišťující úroveň ambulantní péče, hospitalizační péči a činnost jednotky intenzivní péče, a to s dostupností klinické veterinární péče 24 hodin po celý rok; se zajištěním dostatečného počtu pacientů a klinických případů pro veterinární výuku na klinice ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). b) Provoz Kliniky chorob ptáků, plazů a drobných savců zajišťující úroveň ambulantní péče, hospitalizační péči a činnost jednotky intenzivní péče, a to s dostupností klinické veterinární péče 24 hodin po celý rok; se zajištěním dostatečného počtu pacientů a klinických případů drůbeže a králíků pro veterinární výuku na klinice ročně, a dalších pacientů malých a exotických zvířat na klinice (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). c)

Provoz Kliniky chorob koní zajišťující úroveň ambulantní péče, hospitalizační péči a činnost jednotky intenzivní péče, a to s dostupností klinické veterinární péče 24 hodin po celý rok; se zajištěním dostatečného počtu pacientů a klinických případů pro veterinární výuku na klinice ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory).

d) Provoz Kliniky chorob přežvýkavců a prasat zajišťující úroveň ambulantní péče, hospitalizační péči a činnost jednotky intenzivní péče, a to s dostupností klinické veterinární péče 24 hodin po celý rok; se zajištěním dostatečného počtu pacientů a klinických případů pro veterinární výuku na klinice ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Q9. Mobilní klinika Získání znalostí, zkušeností a dovedností studenty je významné také přímo v provozech zemědělských podniků. To se uskutečňuje s využitím tzv. mobilní kliniky, která vyjíždí k jednotlivým případům zvířat nebo skupin zvířat přímo do chovů. K zajištění této výuky jsou nezbytné odpovídající dopravní prostředky. Rozsah výuky je dán počtem navštívených chovů zvířat a počtem zvířat viděných v rámci mobilní kliniky. Indikátory: a) Provoz dopravních prostředků určených k činnosti mobilní kliniky. b) Počet navštívených chovů zvířat, a to v dostatečném počtu stád (chovů) skotu a prasat s dostatkem případů řešných u chovatelů, a dostatečného počtu hejn (chovů) drůbeže a králíků s řešením veterinární problematiky v těchto chovech ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Q10. Provoz patologie Součástí veterinárního vzdělávání jsou také znalosti, zkušenosti a dovednosti získávané pitvou kadaverů různých druhů zvířat. Indikátor: Provoz pitevny pro uskutečňování pitev různých druhů zvířat (příjem kadaverů, skladování, provedení pitvy, vyhotovení pitevního protokolu, odstranění odpadů živočišného původu a zacházení s těmito odpady podle legislativních požadavků), a to v rozsahu dostatečného počtu kadaverů skotu, ovcí, koz a koní, drůbeže a králíků, a kadaverů psů a koček ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Q11. Provoz jatek a technologické masné, rybí a mlékárenské dílny Veterinární vzdělávání zahrnuje také oblast prohlídky jatečných zvířat před a po poražení, rozhodování o poživatelnosti surovin živočišného původu, znalost technologie masa a masných výrobků, ryb a rybích výrobků, mléka a mléčných výrobků a případně vajec a vaječných výrobků a medu a včelích výrobků.

Indikátory: a) Provoz jatek k prohlídce jatečných zvířat před a po poražení a k technologii zpracování masa, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. b) Provoz masné a rybí dílny k výuce technologie výroby masných a rybích výrobků, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. c) Provoz mlékárenské dílny k výuce technologie výroby mléka a mléčných výrobků, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. d) Provoz sloužící k získávání vajec, jejich zpracování a pro výrobu vaječných výrobků, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. e) Provoz včelích úlů a technologie získávání a zpracování medu k výuce technologie výroby medu a včelích výrobků, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. Q12. Provoz zvláštních pracovišť Veterinární vzdělávání vyžaduje také řadu činností, které jsou pro svoji nebezpečnost a nebo nezbytnost potřeby zajištění zvláštních podmínek regulovány zvláštními právními předpisy a podléhají zvláštní státní kontrole. Provoz těchto pracovišť je však nezbytný k zajištění úplnosti veterinárního vzdělávání. Indikátory: a) Provoz pracovišť nakládajících s vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou SÚJB. b) Provoz pracovišť využívajících geneticky modifikované organismy podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou Odborem environmentálních rizik MŽP. c) Provoz pracovišť pro práci s radioizotopy podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou SÚJB. d) Provoz pracovišť využívajících rentgenové přístroje podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou SÚJB. e) Provoz pracovišť s oprávněním k nakládání s některými návykovými látkami podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou Inspektorátem omamných a psychotropních látek MZd. f) Provoz pracovišť s oprávněním nakládat s nebezpečnými chemickými látkami podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou.

g) Provoz pracovišť jako uživatelského zařízení pro provádění pokusů na zvířatech podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou KVS pro Jihomoravský kraj. Q13. Činnost ŠZP Veterinární výuka zejména oblasti živočišné produkce vyžaduje zázemí zahrnující rostlinou produkci včetně produkce krmiv pro potravinová zvířata, a dále chovy zejména skotu a prasat, případně drůbeže a zvěře. Zázemí pro turo výuku je zpravidla soustředěno do školních zemědělských podniků, provozujících rostlinnou i živočišnou výrobu. Indikátory: Činnost ŠZP zajišťující dostatečné zázemí pro veterinární výuku v chovech skotu a prasat, případně drůbeže a zvěře, s dostatečným počtem hodin odučených v praxi na ŠZP (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Q14. Knihovny a elektronické informační zdroje Veterinární výuka musí mít oporu v zajištění dostatečných informačních zdrojů tištěných i elektronických. Veterinární vysoká škola musí mít knihovnu s dostatečnou kapacitou pro studenty s dostatkem aktuálních knih, časopisů a potřebnou otevírací dobou pro samostudium a s dostatkem míst pro studenty. Studenti musí mít přístup prostřednictvím elektronických informačních zdrojů k hlavním databázím odborných a vědeckých informací vztahujících se k oboru veterinární medicíny. Indikátory: a) Knihovna pro studenty s dostatkem aktuálních knih, časopisů a potřebnou otvírací dobou pro samostudium a dostatkem míst pro studenty. b) Hlavní databáze odborných a vědeckých informací vztahujících se k oboru veterinární medicíny dostupných pro studenty prostřednictvím elektronických informačních zdrojů.

Q15. Odpadové hospodářství Veterinární vzdělávání využívá k svému zajištění provozy klinik, pitevní provozy, provozy chovu zvířat, laboratoří a další provozy produkující množství materiálu biologického původu různého stupně rizika. Vysoká škola musí splňovat podmínky pro zacházení s tímto rizikovým odpadovým materiálem a uplatňovat systém zacházení s odpady, který zajistí neškodné odstraňování odpadů vznikajících v rámci zajišťování veterinárního vzdělávání na vysoké škole. Indikátor: Zpracovaný a uplatňovaný systém odpadového hospodářství na VFU Brno. Q16. Akademičtí pracovníci a ostatní zaměstnanci Veterinární výuka musí být zabezpečována dostatečným počtem akademických pracovníků a ostatních zaměstnanců tak, aby byly pokryty všechny oblasti studijního programu, aby mohla být zajištěna výuka v skupinách umožňujících kontaktní výuku v skupinách odpovídající velikosti, aby veterinární výuka byla zabezpečována akademickými pracovníky - veterinárními lékaři, aby se na výuce podílel odpovídající počet akademických pracovníků s vědeckou kvalifikací a odpovídající počet s vyšší pedagogicko-vědeckou kvalifikací, aby se výuka mohla opírat o dostatečné zázemí klinických, patologických, hygienických, laboratorních, produkčních, akademických a dalších provozů. Indikátory: a) Akademičtí pracovníci a ostatní zaměstnanci musí ve svém absolutním počtu umožňovat vytvoření dostatečného zázemí výukových, vědeckovýzkumných a odborných klinických, patologických, hygienických, laboratorních, produkčních, akademických a dalších provozů. b) Akademičtí pracovníci musí pokrývat všechny oblasti veterinárního studijního programu. c) Akademičtí pracovníci musí být v počtu umožňujícím kontaktní klinickou a hygienickou výuku v malých skupinách. d) Akademičtí pracovníci musí být v podstatném absolutním počtu a podstatném relativním poměru (k neveterinárním lékařům) veterinárními lékaři. e) Akademičtí pracovníci s vědeckou kvalifikací (PhD.) musí být na univerzitě v podstatném absolutním počtu a podstatném relativním poměru z celkového počtu akademických pracovníků.

f) Akademičtí pracovníci s pedagogicko-vědeckou kvalifikací musí být na univerzitě ve významném absolutním počtu a významném relativním poměru z celkového počtu akademických pracovníků. Q17. Welfare studentů Veterinární vysoká škola by měla studentům vytvořit předpoklady pro zajištění odpovídajících podmínek studia a studentského života, zahrnujícího zejména prostory pro samostudium v rámci výukového areálu vysoké školy, prostory pro trávení času čekání v mezidobí denní výuky s možností omezeného výběru občerstvení, možnost stravování v areálu univerzity, ubytování pro studenty z nejvzdálenější případně komplikované dopravní dostupnosti, vytvořit podmínky pro sportovní aktivity studentům, podle možností vytvořit podmínky pro kulturní a případně zájmové aktivity. Indikátory: a) Provoz prostorů odpovídající kapacity pro samostudium studentů v rámci výukového areálu vysoké školy na VFU Brno uskutečňovaný v Studijním a informačním středisku. b) Provoz prostorů pro trávení času v mezidobí denní výuky s možností omezeného výběru občerstvení, na VFU Brno uskutečňovaný v Studijním a informačním středisku. c) Možnost alespoň částečného stravování pro studenty v areálu univerzity. d) Ubytování pro studenty z nejvzdálenější, případně komplikované, dopravní dostupnosti. e) Podmínky pro sportovní aktivity studentů, na VFU Brno uskutečňovaný v sportovní hale a nebo v rámci dalších možností sportovních aktivit. f) Vytvoření, podle možností, podmínek pro kulturní aktivity studentů. g) Vytvoření, podle možností, podmínek pro jednorázové i soustavné zájmové aktivity studentů (např. oslava Majáles, kynologický klub a pod.). Q18. Otevřenost veterinárního vzdělávání Veterinární vzdělávání by mělo být otevřené nejen pro české studenty, ale svojí úrovní by mělo být zajímavé i pro studenty z jiných zemí. Přístup k výuce v českém jazyce by měl být umožněn i zahraničním studentům. Systém veterinární výuky by měl nabízet také možnost výuky v anglickém jazyce zahraničním studentům. Veterinární vzdělávání by mělo umožňovat také studentům studijní pobyty v zahraničí

s možností absolvovat část veterinární výuky na jiné univerzitě nebo vysoké škole, stejně tak také umožňovat pobyty studentů ze zahraničí s možností absolvovat část veterinární výuky na univerzitě (mobility studentů). Otevřenost veterinárního vzdělávání by měla být podpořena uznáváním této výuky absolvované částečně v zahraničí a poskytovat možnost uznávání výuky absolvované na univerzitě v zahraničí, a to na základě mezinárodního systému založeném na principu kreditního systému (ECTS). Otevřenost veterinárního vzdělávání by měla být podporována také jinými formami výuky veterinární výuky dostupné pro zahraniční studenty, a také možností účasti studentů univerzity na jiných formách veterinární výuky v zahraničí. Touto formou je například uskutečňování mezinárodních letních škol v určité oblasti veterinární medicíny. Indikátory: a) Možnost přístupu do systému vzdělávání veterinárního lékařství na univerzitě v českém jazyce také pro zahraniční studenty. b) Uskutečňování veterinární výuky v anglickém jazyce, zejména pro zahraniční studenty. c) Uskutečňování zahraničních mobilit studentů. d) Aplikace ECTS systému ve veterinární výuce. e) Realizace Mezinárodních letních škol veterinární medicíny. Q19. Celoživotní vzdělávání Součástí působení veterinární vysoké školy je také uskutečňování celoživotního vzdělávání veterinárních lékařů v oblasti veterinární medicíny a vzdělávání dalších odborníků nebo veřejnosti v oblastech s veterinární medicínou souvisejících. Indikátory: a) Uskutečňování celoživotního vzdělávání pro veterinární lékaře v oblasti veterinární medicíny. b) Realizace celoživotního vzdělávání pro odborníky a veřejnost v oblastech s veterinární medicínou souvisejících. Q20. Postgraduální vzdělávání a habilitační a profesorská řízení Veterinární vysoká škola by měla poskytovat také veterinární vzdělávání na úrovni doktorského studijního programu, případně veterinární vzdělávání na úrovni evropských veterinárních specializací v rámci systému evropských standardů EBVS. Přiznávání vyšších kvalifikačních titulů na základě habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem v

oblasti veterinární medicíny odpovídající náročným pedagogickým, vědeckým a osobnostním kritériím by mělo být součástí činnosti veterinární vysoké školy. Indikátory: a) Akreditace pro poskytování doktorského vzdělávání v oblasti veterinární medicíny s možností udělování titulu PhD. b) Realizace specializačního vzdělávání pro veterinární lékaře v rámci systému evropských standardů EBVS s možností získávání evropských veterinárních specializačních titulů. c) Akreditace pro habilitační řízení v oborech veterinární medicíny. d) Akreditace pro profesorské řízení v oborech veterinární medicíny. Q21. Vědecká a výzkumná činnost Veterinární vysokoškolské vzdělávání rozvíjí tvůrčí myšlení a schopnosti studentů v oblasti veterinární medicíny na základě vědecké a výzkumné činnosti vysoké školy. Rozsah této činnosti musí dávat předpoklady pro dostatečnou kapacitu tvůrčí činnosti studentů v rámci jejich vysokoškolského vzdělávání. Výstupy vědecké a výzkumné činnosti vysoké školy jsou zejména

publikace v mezinárodně uznaných impaktovaných vědeckých

časopisech, v neimpaktovaných vědeckých časopisech, v odborných časopisech, referáty a postery na mezinárodních i domácích kongresech, konferencích a seminářích, vědecké monografie, knihy a učebnice a skripta zahrnující také výsledky vlastní vědecké a výzkumné činnosti, případně další uznané výstupy vědecké a výzkumné činnosti jako jsou patenty, užitné vzory, certifikované metodiky, změny legislativních předpisů apod. Indikátory: a) Uskutečňování vědy a výzkumu v rámci velkých výzkumných projektů (např. CEITEC). b) Uskutečňování vědy a výzkumu z prostředků získaných v soutěžích o výzkumné projekty (např. GAČR, TAČR aj.). c) Vydávání List of publication obsahující publikační činnost fakulty. d) Zveřejňování

výsledků

výzkumné

činnosti

zejména

ve

formě

publikací

v mezinárodních impaktovaných vědeckých časopisech. e) Realizace výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ve formě výsledků uplatnitelných podle metodiky Hodnocení výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací Rady vlády pro vědu a výzkum. f) Vydávání impaktovaného vědeckého časopisu Acta veterinaria Brno.

Q22. Akademické obřady a posilování sounáležitosti s vysokou školou Součástí akademického života na veterinární vysoké škole jsou také akademické obřady a aktivity posilující sounáležitost akademické obce i absolventů s vysokou školou. Nejvýznamnějšími z nich je slavnostní přijímání studentů do akademické obce (imatrikulace studentů), slavnostní shromáždění akademické obce při příležitosti významných výročí vysoké školy, slavnostní zakončení studia na vysoké škole vyřazení absolventů z akademické obce (promoce), udělování titulů absolventům studijních programů (MVDr., PhD.), udělování vyšších pedagogicko-vědeckých titulů (doc., prof.), udělování čestných titulů (emeritní profesor, Dr.h.c.), udělování tzv. zlatých diplomů po 50 letech od promoce aj. Indikátory: a) Prostory v areálu vysoké školy pro akademické obřady (aula, zasedací síň pro významná jednání vysoké školy). b) Slavnostní přijímání studentů do akademické obce (Imatrikulace studentů). c) Slavnostní shromáždění akademické obce při příležitosti významných výročí vysoké školy. d) Slavnostní zakončování studia na vysoké škole a

vyřazování absolventů z

akademické obce (Promoce absolventů). e) Slavnostní udělování titulů absolventům doktorských studijních programů (PhD.). f) Slavnostní udělování vyšších pedagogicko-vědeckých titulů (doc., prof.). g) Slavnostní udělování čestných titulů (emeritní profesor, Dr.h.c.). h) Slavnostní udělování tzv. zlatých diplomů po 50 letech od promoce. i) Slavnostní inaugurace představitele veterinární vysoké školy. Q23. Spolupráce se státní veterinární správou, stavovskými profesními organizacemi a veterinární komunitou Pro zajišťování odpovídajícího veterinárního vzdělávání je významná spolupráce veterinární vysoké školy se státní veterinární správou, se stavovskými organizacemi, veterinární praxí, a veterinární komunitou. Tato spolupráce se uskutečňuje ve smyslu řízení úrovně veterinárního vzdělávání přímo na vysoké škole, zejména účastí zástupců veterinární praxe v některých orgánech vysoké školy, např. ve vědecké radě, která projednává hlavní směry dalšího rozvoje veterinární výuky, a nebo přímo při zajišťování veterinární výuky, a to účastí představitelů veterinární praxe na výuce studentů při přednáškách, praktické výuce nebo na jiných formách výuky, a nebo dále při výuce studentů přímo v provozech veterinární

praxe, např. u soukromých veterinárních lékařů, u státní a krajských veterinárních správ, u státních veterinárních ústavů, v provozech při výkonu veterinárního dozoru a pod. Indikátory: a) Spolupráce s veterinární praxí při řízení úrovně veterinárního vzdělávání přímo na VFU Brno, zejména účastí jejích zástupců v některých orgánech univerzity a fakult projednávající zajišťování veterinárního vzdělávání. b) Spolupráce s veterinární praxí při zajišťování veterinární výuky, a to účastí představitelů veterinární praxe na výuce studentů při přednáškách, praktické výuce, v zkušebních komisích nebo na jiných formách zajišťování veterinárního vzdělávání. c) Spolupráce s veterinární praxí při výuce studentů přímo v provozech veterinární praxe, např. u soukromých veterinárních lékařů, u státní a krajských veterinárních správ, u státních veterinárních ústavů, v provozech při výkonu veterinárního dozoru. Q24. Zapojení do mezinárodních organizací zaměřených na veterinární vzdělávání Veterinární vzdělávání se vyvíjí pod vlivem zkušeností z veterinární profese v jiných evropských zemích, pod vlivem zkušeností z mnoha evropských veterinárních vysokých škol i pod vlivem změn ve vysokém školství v evropském vysokoškolském prostoru. Veterinární vysoká škola by měla proto získávat informace z evropských organizací, které rozhodujícím způsobem ovlivňují vysokoškolské veterinární vzdělávání v Evropě, tzn. zejména Evropské asociace univerzit (EUA), Evropské asociace veterinárních fakult (EAEVE), a Federace veterinárních lékařů Evropy (FVE) a středoevropské asociace veterinárních fakult Vetnest (VETNEST). Indikátory: a) Členství VFU Brno v Evropské asociaci univerzit (EUA), a nebo získávání informací z této organizace týkající se vysokoškolského vzdělávání v Evropě. b) Členství VFU Brno v Evropské asociaci veterinárních fakult a univerzit (EAEVE), a nebo získávání informací z této organizace týkající se vysokoškolského veterinárního vzdělávání v Evropě. c) Členství VFU Brno ve Federaci veterinárních lékařů Evropy (FVE), a nebo získávání informací z této organizace týkající se vysokoškolského veterinárního vzdělávání v Evropě.

d) Členství VFU Brno v středoevropské asociaci veterinárních fakult Vetnest (VETNEST),

a

nebo

získávání

informací

z

této

organizace

týkající

se

vysokoškolského veterinárního vzdělávání v zemích střední Evropy. Q25. Propagace a marketing Činnost veterinární vysoké školy by měla být zvýrazňována v rámci akademické obce vysoké školy, v rámci odborné veterinární komunity i na veřejnosti. K tomuto účelu by měla vysoká škola vytvořit marketingové dokumenty a předměty, pořádat aktivity zvýrazňující činnost vysoké školy, provozovat kontaktní místo pro získávání informací o činnosti vysoké školy, případně vydávat k tomu zaměřený univerzitní časopis. Součástí působení veterinární vysoké školy by měla být také péče o historii a tradice veterinárního vzdělávání na vysoké škole. Veterinární vysoká škola by měla vést archiv zaměřený na historii veterinárního vzdělávání využívaný pro výuku studentů a pro podporu sounáležitosti studentů a absolventů s vysokou školou. Indikátory: a) Vytvoření marketingových dokumentů o činnosti VFU Brno a předmětů propagující VFU Brno. b) Provozování www stránek VFU Brno. c) Provozování kontaktního místa pro získávání informací o činnosti VFU Brno a podávání informací médiím. d) Pořádání aktivit zvýrazňující činnost VFU Brno. e) Vydávání univerzitního časopisu obsahujícího informace o činnosti VFU Brno. f) Provoz archivu zaměřeného na historii a tradice veterinárního vzdělávání na VFU Brno a jeho využití pro výuku studentů i pro činnost univerzity.

11. Numerické indikátory kvality veterinárního vzdělávání Numerické indikátory kvality vychází z charakteru veterinárního vzdělávání a nezbytnosti předpokladů pro zajištění teoretické výuky, laboratorní a učebnové výuky, praktické výuky neklinické a zejména klinické a hygienické výuky. Tyto indikátory se tak opírají o indikátory kvality veterinárního vzdělávání stanovené evropskými veterinárními fakultami a univerzitami a v dalším zahrnují zvláštnosti a specifity výuky na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Numerické indikátory kvality veterinárního vzdělávání vychází z ukazatelů popisujících stav na univerzitě týkající akademických pracovníků, studentů, druhu výuky, počtu zvířat dostupných pro výuku a to v rámci instituce i v rámci tzv. mobilní kliniky, počtu pitev dostupných pro výuku, dalších ukazatelů popisujících stav ve vybavení a provozu na úrovni klinik, izolačních provozů, přednáškových sálů, a prostor pro učebnovou výuku, laboratorní a pitevní a další neklinickou výuku, výuku na ŠZP, rozsah výzkumné a publikační činnosti, rozsah výuky v angličtině a organizaci mezinárodních letních škol. Numerické indikátory kvality veterinárního vzdělávání mají stanoveny požadované rozmezí hodnot, ve kterém je tento numerický indikátor považován za splněný. Při celkovém hodnocení je nezbytné nehodnotit každý numerický indikátor mechanicky zvlášť ale zvažovat numerické indikátory v souvislostech významných pro zajištění veterinárního vzdělávání na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno.

Indikátory: Mezinárodní indikátory : Indikátor R1 Vyjadřuje počet veterinárních studentů na jednoho přepočteného akademického pracovníka ve veterinární výuce. přepočtený počet akademických pracovníků ve veterinární výuce R1 = 1 / -----------------------------------------------------------------------------počet veterinárních studentů R1 = 8,85 - 10,42

Indikátor R2 Vyjadřuje počet všech studentů (veterinárních i neveterinárních) na jednoho přepočteného akademického pracovníka ve výuce (veterinární i neveterinární). přepočtený počet všech akad. pracovníků ve výuce (veterinární i neveterinární) R2 = 1 / ---------------------------------------------------------------------------------------------počet všech studentů (veterinárních i neveterinárních) R2 = 8,75 - 12,54 Indikátor R3 Vyjadřuje počet veterinárních studentů na jednoho přepočteného akademického pracovníka veterináře ve veterinární výuce. přepočtený počet akademických pracovníků veterinářů ve veterinární výuce R3 = 1 / -----------------------------------------------------------------------------------------počet veterinárních studentů R3 = 10,62 - 12,62 Indikátor R4 Vyjadřuje počet veterinárních absolventů na jednoho přepočteného akademického pracovníka veterináře ve veterinární výuce. přepočtený počet akademických pracovníků – veterinářů ve veterinární výuce R4 =1 / -----------------------------------------------------------------------------------------počet veterinárních absolventů R4 = 4,91 – 7,21 Indikátor R5 Vyjadřuje počet zaměstnanců neučitelů ve veterinární výuce na jednoho přepočteného akademického pracovníka ve veterinární výuce. přepočtený počet akademických pracovníků ve veterinární výuce R5 = 1 / -----------------------------------------------------------------------------------------počet zaměstnanců (neučitelů) ve veterinární výuce R5 = 0,53 – 2,20

Druh výuky Indikátor R6 Vyjadřuje počet hodin praktické výuky v laboratořích a v učebnách a neklinické výuky na zvířatech a klinické výuky na zvířatech na jednu hodinu teoretické výuky. počet hodin teoretické výuky R6 = 1 / -----------------------------------------------------------------------------------------------počet hodin praktické výuky (labor. a v učebnách + neklin. na zvíř. + klin. na zvíř.) R6 = 0,51 – 0,36 Indikátor R7 Vyjadřuje počet hodin neklinické praktické výuky v laboratořích a v učebnách a neklinické výuky na zvířatech na jednu hodinu praktické klinické výuky. počet hodin praktické klinické výuky R7 = 1 / ---------------------------------------------------------------------------------------počet hodin neklinické praktické výuky (labor. a v učebnách + neklinická na zvíř.) R7 = 1,88 – 2,21 Indikátor R8 Vyjadřuje počet hodin výukového zatížení na jednu hodinu řízeného samostudia. počet hodin řízeného samostudia R8 = 1 / ---------------------------------------------------------------------------------------počet hodin výukového zatížení R8 = 0,51 – 7,87 a méně Indikátor R9 Vyjadřuje počet hodin výuky v rámci celého curricula na jednu hodinu hygienické výuky. počet hodin hygienické výuky R9 = 1 / ----------------------------------------------------počet hodin výuky v rámci celého curricula R9 = neurčeno

Indikátor R10 Vyjadřuje počet hodin povinné extramurální praxe ve veterinárním dozoru na jednu hodinu hygienické výuky. počet hodin hygienické výuky R10 = 1 / --------------------------------------------------------------------------počet hodin povinné extramurální praxe ve veterinárním dozoru R10 = neurčeno Zvířata dostupná pro klinickou výuku Indikátor R11 Vyjadřuje počet pacientů potravinových zvířat (případů u hospodářských zvířat) ve veterinární péči na klinikách na jednoho absolventa. počet absolventů R11 = 1 / ---------------------------------------------------------------------------------počet potravinových zvířat (případů u hospodářských zvířat) na klinikách R11 = 2,47 – 1,73 Indikátor R12 Vyjadřuje počet pacientů potravinových zvířat (případů u hospodářských zvířat) konzultovaných mimo kliniky na jednoho absolventa. počet absolventů R12 = 1 / -------------------------------------------------------------------------------------------počet potravinových zvířat (případů u hosp. zvířat) konzultovaných mimo kliniky R12 = 2,56 – 1,06

Indikátor R13 Vyjadřuje počet navštívených stád zvířat (potravinových zvířat) na jednoho absolventa. počet absolventů R13 = 1 / ------------------------------------------------------------počet navštívených stád zvířat (potravinových zvířat) R13 = 0,20 – 0,09 Indikátor R14 Vyjadřuje počet pacientů koní na klinice na jednoho absolventa. počet absolventů R14 = 1 / -------------------------počet případů u koní R14 = 1,78 – 0,92 Indikátor R15 Vyjadřuje počet pacientů drůbeže a králíků na jednoho absolventa. počet absolventů R15 = 1 / --------------------------------------počet případů u drůbeže a králíků R15 = 0,58 – 0,37 Indikátor R16 Vyjadřuje počet pacientů zájmových zvířat (psů, koček a jiných zájmových, ne exotických) na jednoho absolventa. počet absolventů R16 = 1 / ---------------------------------------------------------------------------------počet případů zájmových zvířat (psů a koček a jiných zájmových zvířat) R16 = 48,74 – 37,94

Indikátor R17 Vyjadřuje počet hejn drůbeže a produkčních jednotek králíků navštívených v rámci výuky na jednoho absolventa. počet absolventů R17 = 1 / -----------------------------------------------------------------------------počet hejn drůbeže a produkčních jednotek králíků navštívených R17 = 0,07 – 0,02 Kadavery dostupné pro výuku Indikátor R18 Vyjadřuje počet kadaverů potravinových zvířat a koní na jednoho absolventa. počet absolventů R18 = 1 / -------------------------------------------------počet kadaverů potravinových zvířat a koní R18 = 0,75 – 0,46 Indikátor R19 Vyjadřuje počet kadaverů drůbeže a králíků na jednoho absolventa. počet absolventů R19 = 1 / -------------------------------------------------počet kadaverů drůbeže a králíků R19 = 0,26 – 0,12 Indikátor R20 Vyjadřuje počet kadaverů zájmových zvířat (ne exotických zvířat) na jednoho absolventa. počet absolventů R20 = 1 / ---------------------------------------------------------------------------------------počet kadaverů zájmových zvířat (psů, koček a jiných zájmových zvířat) R20 = 1,26 – 0,89

Vyvětlivky: Akademičtí pracovníci Akademičtí pracovníci = akademičtí pracovníci na plný i částečný úvazek, pro výpočet indikátorů se počet uvádí v přepočteném počtu zaměstnanců (Full-time equivalents = FTEs). Nezapočítávají se výzkumní zaměstnanci – s menším úvazkem než 10 hodin ročně. Výzkumní zaměstnanci s vyšším úvazkem než 10 hodin ročně se přepočítávají na základě průměrného zatížení výukou akademických pracovníků. Externí lektoři se nezapočítávají. Studenti a PhD. studenti se nezapočítávají, s výjimkou těch, jejichž výuková aktivita je placená a zahrnuje nejméně 20% jejich pracovního zatížení. Studenti Pregraduální studenti = studenti zapsaní do výuky v daném akademickém roce. Absolventi = absolventi, kteří obdrželi diplom v příslušném akademickém roce. Zaměstnanci (neučitelé) = zaměstnanci (neučitelé) na plný i částečný úvazek, pro výpočet indikátorů se počet uvádí v přepočteném počtu zaměstnanců (Full-time equivalents = FTEs). Zahrnují zejména sekretářky, administrativní a technický personál, servisní personál, ošetřovatele a pod. Výuka Teoretická výuka = zahrnuje výuku na přednáškách, seminární výuku a řízené samostudium. Praktická výuka = výuka pod přímým vedením učitele v malých skupinách a zahrnuje výuku : − laboratorní a v učebnách, dále − neklinickou výuku na zvířatech (výuka na zdravých zvířatech, objektech, produktech, tělech zvířat, pitvy zdravých zvířat a orgánů a tkání) a dále − klinickou výuku na zvířatech (výuka na zdravých zvířatech v klinickém prostředí, na orgánech a klinických subjektech, výuku na individuálních zvířatech nebo stádech s odpovídajícími klinickými daty (veterinární a propedeutická výuka na orgánech a tělech zvířat se považuje za klinickou výuku), avšak jen pozorování učitele při veterinární činnosti není klinickou výukou. Počet zvířecích případů pro výuku Počet případů u hospodářských zvířat = počet individuálních nebo farmových případů řešených na klinice (ambulantní nebo hospitalizované) Počet případů stád nebo produkčních jednotek = počet navštívených stád nebo produkčních

jednotek Počet koní = počet koní, mezků a mul ošetřených na klinice (ambulantní nebo hospitalizované) Počet zájmových a exotických zvířat = počet zájmových (s výjimkou koní) zvířat a exotických zvířat ošetřených na klinice (ambulantní nebo hospitalizované) Počet pitev pro výuku Počet postmortálních vyšetřených celých těl zvířat na instituci. Mobilní klinika Mobilní klinika = klinický servis prováděný mimo areál, např. na farmách, představuje počet navštívených farem mobilní klinikou s úkony v oblasti veterinární medicíny

Další ukazatelé stanovení na mezinárodní úrovni Indikátor R21 Vyjadřuje přepočtený počet akademických pracovníků ve veterinární výuce. R21 = přepočtený počet akademických pracovníků ve vet. výuce R21 = 80 Indikátor R22 Vyjadřuje přepočtený počet akademických pracovníků veterinárních lékařů ve veterinární výuce na jednoho akademického pracovníka ve veterinární výuce. přepočtený počet akademických pracovníků veterinárních lékařů ve vet. výuce R22 = ---------------------------------------------------------------------------------------------přepočtený počet akademických pracovníků ve vet. výuce R22 = 0,70 – 1,00 Indikátor R23 Vyjadřuje počet hodin klinické výuky v studijním programu na jednu hodinu výuky v studijním programu.

počet hodin klinické výuky v studijním programu R23 = --------------------------------------------------------počet hodin výuky v studijním programu R23 = 0,4 a více Ukazatelé nestanovení na mezinárodní úrovni Indikátor R24 Vyjadřuje počet studentů zapsaných v magisterských studijních programech v oborech veterinární medicíny. R24 = počet studentů zapsaných v magisterských studijních programech v oborech veterinární medicíny R24 = 1480 až 1650 (odpovídá počtu 10 až 9 studentů na akad. prac. ve vet výuce) Indikátor R25 Vyjadřuje počet studentů zapsaných v doktorských studijních programech v oborech veterinární medicíny. R25 = počet studentů zapsaných v doktorských studijních programech v oborech veterinární medicíny R25 = 120 až 240 (odpovídá počtu 2 až 4 DSP studenti na jednoho doc. nebo prof.) Indikátor R26 Vyjadřuje počet účastníků celoživotního vzdělávání na jednoho studenta studujícího vet. medicínu v pregraduálním studiu. počet účastníků celoživotního vzdělávání R26 = ------------------------------------------------------------počet studentů pregraduálního studia vet. medicíny R26 = 0,5 až 1,0 Indikátor R 27 Vyjadřuje počet ambulancí na Klinice chorob psů a koček.

R27 = počet ambulancí na Klinice chorob psů a koček R27 = 10 – 15 (vychází z ročního počtu pacientů a péče o ně) Indikátor R 28 Vyjadřuje počet ambulancí na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců. R28 = počet ambulancí na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců R28 = 3 – 5 (vychází z ročního počtu pacientů a péče o ně) Indikátor R 29 Vyjadřuje počet ambulancí na Klinice chorob koní. R29 = počet ambulancí na Klinice chorob koní R29 = 4 – 6 (vychází z ročního počtu pacientů a péče o ně) Indikátor R 30 Vyjadřuje počet ambulancí na Klinice přežvýkavců a prasat. R30 = počet ambulancí na Klinice přežvýkavců a prasat R30 = 2 – 4 (vychází z ročního počtu pacientů a péče o ně) Indikátor R 31 Vyjadřuje počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob psů a koček. R31 = počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob psů a koček R31 = 75 – 100 (vychází z ročního potřeby hospitalizace a péče o pacienty) Indikátor R 32 Vyjadřuje počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců. R32 = počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců R32 = 35 – 45 (vychází z ročního potřeby hospitalizace a péče o pacienty)

Indikátor R 33 Vyjadřuje počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob koní. R33 = počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob koní R33 = 35 – 45 (vychází z ročního potřeby hospitalizace a péče o pacienty) Indikátor R 34 Vyjadřuje počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob přežvýkavců a prasat. R34 = počet míst k hospitalizaci na Klinice přežvýkavců a prasat R34 = 200 – 400 (vychází z ročního potřeby hospitalizace a péče o pacienty) Indikátor R 35 Vyjadřuje počet operačních sálů na Klinice chorob psů a koček. R35 = počet operačních sálů na Klinice chorob psů a koček R35 = 6 – 8 (vychází z roční nezbytnosti operací a péče o pacienty) Indikátor R 36 Vyjadřuje počet operačních sálů na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců. R36 = počet operačních sálů na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců R36 = 2 – 3 (vychází z roční nezbytnosti operací a péče o pacienty) Indikátor R 37 Vyjadřuje počet operačních sálů na Klinice chorob koní. R37 = počet operačních sálů na Klinice chorob koní R37 = 2 – 3 (vychází z roční nezbytnosti operací a péče o pacienty) Indikátor R 38 Vyjadřuje počet operačních sálů na Klinice chorob přežvýkavců a prasat. R38 = počet operačních sálů na Klinice chorob přežvýkavců a prasat

R38 = 2 – 3 (vychází z roční nezbytnosti operací a péče o pacienty) Indikátor R 39 Vyjadřuje počet míst v izolačních stájích pro velká zvířata. R39 = počet míst v izolačních stájích pro velká zvířata R39 = 10 - 40 (vychází z předpokládaného počtu nezbytnosti případné izolace zvířat) Indikátor R 40 Vyjadřuje počet míst v izolačních stájích pro malá zvířata. R40 = počet míst pro izolaci pro malá zvířata R40 = 10 – 40 (vychází z předpokládaného počtu nezbytnosti případné izolace zvířat) Indikátor R 41 Vyjadřuje počet přednáškových sálů (s kapacitou nad 50 míst). R41 = počet přednáškových sálů (s kapacitou nad 50 míst) R41 = 6 - 8 (vychází z potřeby zajistit teoretickou výuku i s ohledem na diferenciační směry výuky) Indikátor R 42 Vyjadřuje počet místností pro učebnovou výuku (s kapacitou 5 až 49 míst). R42 = počet místností pro učebnovou výuku (s kapacitou 5 až 49 míst) R42 = 40 - 60 (vychází z potřeby zajistit učebnovou výuku i s ohledem na diferenciační směry výuky)

Indikátor R 43 Vyjadřuje počet výukových laboratoří (mikrobiologických, chemických, pitevních aj. s kapacitou 5 až 30 míst). R43 = počet výukových laboratoří (mikrobiologických, chemických, pitevních aj. s kapacitou 5 až 30 míst)

R43 = 40 – 60 (vychází z potřeby zajistit praktickou výuku i s ohledem na diferenciační směry výuky)

Indikátor R 44 Vyjadřuje počet studentohodin odučených na ŠZP ve veterinární výuce na jednoho absolventa. počet studentohodin odučených na ŠZP R44 = ---------------------------------------------------počet absolventů R44 = 160 až 200 a více (vychází z předpokladu rozsahu výuky na ŠZP 4 týdny po 40 hod. na jednoho absolventa a více) Indikátor R 45 Vyjadřuje přepočtený počet akademických pracovníků s vědeckou kvalifikací na jednoho přepočteného akademického pracovníka. přepočtený počet akademických pracovníků s vědeckou kvalifikací R45 = ---------------------------------------------------------------------------------------------přepočtený počet akademických pracovníků R45 = 0,70 – 0,80 (vychází z potřeby zajistit ¾ výuky pracovníky s vědeckou kvalifikací) Indikátor R 46 Vyjadřuje přepočtený počet akademických pracovníků s vyšší kvalifikací (doc. nebo prof.) na jednoho přepočteného akademického pracovníka. přepočtený počet akademických pracovníků s vyšší kvalifikací R46 = ---------------------------------------------------------------------------------------------přepočtený počet akademických pracovníků R46 = 0,25 – 0,33 (vychází z potřeby zajistit 0,25 až 0,33 výuky doc. nebo prof.) Indikátor R 47 Vyjadřuje počet studentů studujících veterinární medicínu na jednoho studenta studujícího veterinární medicínu v angličtině.

počet studentů studujících veterinární medicínu v angličtině R47 = -------------------------------------------------------------------------------------přepočtený všech pregraduálních studentů studujících veterinární medicínu R47 = 0,03 – 0,10 (vychází z předpokladu této internacionalizace na úrovni 3 až 10%) Indikátor R 48 Vyjadřuje počet vědeckých prací v impaktovaných vědeckých časopisech na jednoho přepočteného akademického pracovníka. počet vědeckých prací v impaktovaných vědeckých časopisech R48 = --------------------------------------------------------------------------přepočtený počet akademických pracovníků R48 = 0,50 – 1,00 (vychází z předpokladu 0,5 až 1,0 IF práce ročně na 1 přep. prac.) Indikátor R 49 Vyjadřuje počet bodů v uplatnitelných výsledcích výzkumu, experimentálního vývoje a inovací podle stávající metodiky Hodnocení výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací za posledních 5 let v přepočtu na jednoho přepočteného akademického pracovníka. počet bodů v uplatnitelných výsledcích za posledních 5 let R49 = --------------------------------------------------------------------------přepočtený počet akademických pracovníků R49 = 50 až 100 (vychází z předpokladu 0,5 – 1,0 IF práce ročně o hodnotě 20 bodů na 1 přep. prac.) Indikátor R 50 Vyjadřuje počet mezinárodních letních škol organizovaných nebo spoluorganizovaných v rámci veterinárního vzdělávání. R50 = počet mezinárodních letních škol organizovaných nebo spoluorganizovaných v rámci veterinárního vzdělávání R50 = 2 – 4 (vychází z předpokladu alespoň jedné letní školy v oblasti klinické veterinární medicíny a jedné v oblasti bezpečnosti potravin)

12. Ověření systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno - slovní indikátory kvality veterinárního vzdělávání Q1. Přijímací řízení Indikátor: Zajištění výběrovosti přijímacího řízení se stanovenými minimálními požadavky. Úroveň = ANO Q2. Standardní doba studia Indikátor: Standardní doba studia v podmínkách České republiky 6 let. Úroveň = ANO Q3. Curriculum Indikátor: Zajištění studijního programu zejména v následujících předmětech a) Základní předměty Úroveň = ANO b) Základní vědy Úroveň = ANO c) Živočišná produkce Úroveň = ANO d) Klinické vědy Úroveň = ANO e) Veterinární hygiena Úroveň = ANO f) Profesní znalosti Úroveň = ANO Q4. Kontaktní výuka Indikátor: Zajištění velikosti výukových skupin v klinických vědách a některých hygienických vědách na takové úrovni, aby mohla být uskutečněna příslušná kontaktní výuka. Za odpovídající velikost výukových skupin se považuje zpravidla 6 až 10 studentů ve skupině. Úroveň = ANO

Q5. Day one skills Indikátor: Všichni studenti musí mít zajištěnu úroveň vzdělání ve všech oblastech profese na úrovni Day one skills. Úroveň = ANO Q6. Zvířata, kadavery, biologický materiál pro výuku Indikátory: a) Zajištění celých zvířat a orgánů pro výuku a pitvy normální anatomie. Úroveň = ANO b) Zajištění dostatečného počtu živých zvířat pro výuku klinických předmětů, a to skotu, ovcí, koz, prasat, jiných farmových zvířat, drůbeže a králíků, koní, psů, koček, jiných zájmových a exotických zvířat. Úroveň = ANO c) Zajištění dostatečného počtu zvířat nebo kadaverů nebo biologického materiálu pro výuku chorob ryb a dalších zvířat (zvěř aj.). Úroveň = ANO d) Zajištění dostatečného počtu kadaverů pro výuku, a to potravinových zvířat a koní, drůbeže a králíků, zájmových zvířat (psů a koček). Úroveň = ANO e) Zajištění dostatečného rozsahu praktické výuky v podmínkách obvyklého provozu podniku s chovem skotu a prasat, případně dalších potravinových zvířat (drůbeže, králíků, zvěře), zpravidla na ŠZP VFU Brno. Úroveň = ANO f) Zajištění dostatečného počtu prohlídek jatečných zvířat na jatkách a zvířat pro veterinární prohlídku těl jatečných zvířat a orgánů po poražení na VFU Brno nebo smluvně v externím provozu. Úroveň = ANO g) Zajištění dostatečného počtu výukového materiálu pro výuku hygieny a technologie potravin. Úroveň = ANO Q7. Budovy a zařízení Indikátory: a) Klinika chorob psů a koček s klinickými provozy. Úroveň = ANO b) Klinika chorob ptáků, plazů a drobných savců s klinickými provozy. Úroveň = ANO c) Klinika chorob přežvýkavců a prasat s klinickými provozy. Úroveň = ANO

d) Klinika chorob koní s klinickými provozy. Úroveň = ANO e) Klinická diagnostická laboratoř. Úroveň = ANO f) Karanténní a izolační stáje, prostory a zařízení pro zvířata. Úroveň = ANO g) Jízdárna pro koně s klinickým využitím. Úroveň = ANO h) Provozy chovu potravinových zvířat, zejména skotu a prasat, v rámci ŠZP. Úroveň = ANO i) Provozy chovu zvěře a přístup pro výuku do prostředí výskytu volně žijících zvířat v rámci ŠZP. Úroveň = ANO j) Provozy chovu drůbeže a králíků, nebo přístup do těchto provozů pro výuku. Úroveň = ANO k) Provozy chovu ryb, nebo přístup do těchto provozů pro výuku. Úroveň = ANO l) Provozy chovu včel nebo přístup do těchto provozů pro výuku. Úroveň = ANO m) Jatky umožňující příjem zvířat na porážku, jejich vyšetření, poražení, prohlídku těl a orgánů po poražení, zpracování masa a živočišných produktů. Úroveň = ANO n) Provoz pro technologii zpracování masa a masných výrobků. Úroveň = ANO o) Provoz pro technologii zpracování ryb a rybích výrobků. Úroveň = ANO p) Provoz pro technologii zpracování mléka a mléčných výrobků, případně vajec a vaječných výrobků nebo přístup do těchto provozů pro výuku. Úroveň = ANO q) Provoz pro technologii zpracování medů a včelích výrobků. Úroveň = ANO r) Pitevna pro normální pitvy s prostory pro příjem kadaverů, provádění normálních pitev s technologií pro odstraňování odpadů živočišného původu. Úroveň = ANO

s) Pitevna pro patologické pitvy s prostory pro příjem kadaverů, provádění pitev a s technologií pro odstraňování odpadů živočišného původu různého stupně rizika nebezpečnosti. Úroveň = ANO t) Laboratoře běžného provozu chemického, biochemického, toxikologického, molekulárně biologického, cytologického, hematologického, mikroskopického, histologického, imunologického, mikrobiologického, mykologického, parazitologického, genetického a případně dalšího využití. Úroveň = ANO u) Laboratoře se zvláštním režimem zacházející s nebezpečnými patogeny, geneticky modifikovanými organismy, toxiny, návykovými látkami, chemickými látkami, radioizotopy a případně rentgenovým zářením. Úroveň = ANO v) Provozy zacházející s pokusnými zvířaty. Úroveň = ANO w) Místnosti pro učebnovou výuku. Úroveň = ANO x) Přednáškové sály. Úroveň = ANO Q8. Provoz veterinárních klinik Indikátory: a) Provoz Kliniky chorob psů a koček zajišťující úroveň ambulantní péče, hospitalizační péči a činnost jednotky intenzivní péče, a to s dostupností klinické veterinární péče 24 hodin po celý rok; se zajištěním dostatečného počtu pacientů a klinických případů pro veterinární výuku na klinice ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Úroveň = ANO b) Provoz Kliniky chorob ptáků, plazů a drobných savců zajišťující úroveň ambulantní péče, hospitalizační péči a činnost jednotky intenzivní péče, a to s dostupností klinické veterinární péče 24 hodin po celý rok; se zajištěním dostatečného počtu pacientů a klinických případů drůbeže a králíků pro veterinární výuku na klinice ročně, a dalších pacientů malých a exotických zvířat na klinice (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Úroveň = ANO c) Provoz Kliniky chorob koní zajišťující úroveň ambulantní péče, hospitalizační péči a činnost jednotky intenzivní péče, a to s dostupností klinické veterinární péče 24 hodin po celý rok; se zajištěním dostatečného počtu pacientů a klinických případů pro veterinární výuku na klinice ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Úroveň = ANO

d) Provoz Kliniky chorob přežvýkavců a prasat zajišťující úroveň ambulantní péče, hospitalizační péči a činnost jednotky intenzivní péče, a to s dostupností klinické veterinární péče 24 hodin po celý rok; se zajištěním dostatečného počtu pacientů a klinických případů pro veterinární výuku na klinice ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Úroveň = ANO Q9. Mobilní klinika Indikátory: a) Provoz dopravních prostředků určených k činnosti mobilní kliniky. Úroveň = ANO b) Počet navštívených chovů zvířat, a to v dostatečném počtu stád (chovů) skotu a prasat s dostatkem případů řešných u chovatelů, a dostatečného počtu hejn (chovů) drůbeže a králíků s řešením veterinární problematiky v těchto chovech ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Úroveň = ANO Q10. Provoz patologie Indikátor: Provoz pitevny pro uskutečňování pitev různých druhů zvířat (příjem kadaverů, skladování, provedení pitvy, vyhotovení pitevního protokolu, odstranění odpadů živočišného původu a zacházení s těmito odpady podle legislativních požadavků), a to v rozsahu dostatečného počtu kadaverů skotu, ovcí, koz a koní, drůbeže a králíků, a kadaverů psů a koček ročně (dostatečnost počtu je určena numerickými indikátory). Úroveň = ANO Q11. Provoz jatek a technologické masné, rybí a mlékárenské dílny Indikátory: a) Provoz jatek k prohlídce jatečných zvířat před a po poražení a k technologii zpracování masa, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. Úroveň = ANO b) Provoz masné a rybí dílny k výuce technologie výroby masných a rybích výrobků, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. Úroveň = ANO c) Provoz mlékárenské dílny k výuce technologie výroby mléka a mléčných výrobků, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. Úroveň = ANO d) Provoz sloužící k získávání vajec, jejich zpracování a pro výrobu vaječných výrobků, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. Úroveň = ANO e) Provoz včelích úlů a technologie získávání a zpracování medu k výuce technologie výroby medu a včelích výrobků, případně zajištění této výuky u externích provozovatelů. Úroveň = ANO

Q12. Provoz zvláštních pracovišť Indikátory: a) Provoz pracovišť nakládajících s vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou SÚJB. Úroveň = ANO b) Provoz pracovišť využívajících geneticky modifikované organismy podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou Odborem environmentálních rizik MŽP. Úroveň = ANO c) Provoz pracovišť pro práci s radioizotopy podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou SÚJB. Úroveň = ANO d) Provoz pracovišť využívajících rentgenové přístroje podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou SÚJB. Úroveň = ANO e) Provoz pracovišť s oprávněním k nakládání s některými návykovými látkami podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou Inspektorátem omamných a psychotropních látek MZd. Úroveň = ANO f) Provoz pracovišť s oprávněním nakládat s nebezpečnými chemickými látkami podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou. Úroveň = ANO g) Provoz pracovišť jako uživatelského zařízení pro provádění pokusů na zvířatech podléhajících regulaci zvláštními právními předpisy a státní kontrolou prováděnou KVS pro Jihomoravský kraj. Úroveň = ANO Q13. Činnost ŠZP Indikátory: Činnost ŠZP zajišťující dostatečné zázemí pro veterinární výuku v chovech skotu a prasat, případně drůbeže a zvěře, s dostatečným počtem hodin odučených v praxi na ŠZP. Úroveň = ANO Q14. Knihovny a elektronické informační zdroje Indikátory: a) Knihovna pro studenty s dostatkem aktuálních knih, časopisů a potřebnou otvírací dobou pro samostudium a dostatkem míst pro studenty. Úroveň = ANO b) Hlavní databáze odborných a vědeckých informací vztahujících se k oboru veterinární

medicíny dostupných pro studenty prostřednictvím elektronických informačních zdrojů. Úroveň = ANO Q15. Odpadové hospodářství Indikátor: Zpracovaný a uplatňovaný systém odpadového hospodářství na VFU Brno. Úroveň = ANO Q16. Akademičtí pracovníci a ostatní zaměstnanci Indikátory: a) Akademičtí pracovníci a ostatní zaměstnanci musí ve svém absolutním počtu umožňovat vytvoření dostatečného zázemí výukových, vědeckovýzkumných a odborných klinických, patologických, hygienických, laboratorních, produkčních, akademických a dalších provozů. Úroveň = ANO b) Akademičtí pracovníci musí pokrývat všechny oblasti veterinárního studijního programu. Úroveň = ANO c) Akademičtí pracovníci musí být v počtu umožňujícím kontaktní klinickou a hygienickou výuku v malých skupinách. Úroveň = ANO d) Akademičtí pracovníci musí být v podstatném absolutním počtu a podstatném relativním poměru (k neveterinárním lékařům) veterinárními lékaři. Úroveň = ANO e) Akademičtí pracovníci s vědeckou kvalifikací (PhD.) musí být na univerzitě v podstatném absolutním počtu a podstatném relativním poměru z celkového počtu akademických pracovníků. Úroveň = ANO f) Akademičtí pracovníci s pedagogicko-vědeckou kvalifikací musí být na univerzitě ve významném absolutním počtu a významném relativním poměru z celkového počtu akademických pracovníků. Úroveň = ANO Q17. Welfare studentů Indikátory: a) Provoz prostorů odpovídající kapacity pro samostudium studentů v rámci výukového areálu vysoké školy na VFU Brno uskutečňovaný v Studijním a informačním středisku. Úroveň = ANO b) Provoz prostorů pro trávení času v mezidobí denní výuky s možností omezeného výběru občerstvení, na VFU Brno uskutečňovaný v Studijním a informačním středisku. Úroveň = ANO c) Možnost alespoň částečného stravování pro studenty v areálu univerzity.

Úroveň = ANO d) Ubytování pro studenty z nejvzdálenější, případně komplikované, dopravní dostupnosti. Úroveň = ANO e) Podmínky pro sportovní aktivity studentů, na VFU Brno uskutečňovaný v sportovní hale a nebo v rámci dalších možností sportovních aktivit. Úroveň = ANO f) Vytvoření, podle možností, podmínek pro kulturní aktivity studentů. Úroveň = ANO g) Vytvoření, podle možností, podmínek pro jednorázové i soustavné zájmové aktivity studentů (např. oslava Majáles, kynologický klub a pod.). Úroveň = ANO Q18. Otevřenost veterinárního vzdělávání a) Možnost přístupu do systému vzdělávání veterinárního lékařství na univerzitě v českém jazyce také pro zahraniční studenty. Úroveň = ANO b) Uskutečňování veterinární výuky v anglickém jazyce, zejména pro zahraniční studenty. Úroveň = ANO c) Uskutečňování zahraničních mobilit studentů. Úroveň = ANO d) Aplikace ECTS systému ve veterinární výuce. Úroveň = ANO e) Realizace Mezinárodních letních škol veterinární medicíny. Úroveň = ANO Q19. Celoživotní vzdělávání Indikátory: a) Uskutečňování celoživotního vzdělávání pro veterinární lékaře v oblasti veterinární medicíny. Úroveň = ANO b) Realizace celoživotního vzdělávání pro odborníky a veřejnost v oblastech s veterinární medicínou souvisejících. Úroveň = ANO

Q20. Postgraduální vzdělávání a habilitační a profesorská řízení Indikátory: a) Akreditace pro poskytování doktorského vzdělávání v oblasti veterinární medicíny s možností udělování titulu PhD. Úroveň = ANO b) Realizace specializačního vzdělávání pro veterinární lékaře v rámci systému evropských standardů EBVS s možností získávání evropských veterinárních specializačních titulů. Úroveň = ANO c) Akreditace pro habilitační řízení v oborech veterinární medicíny. Úroveň = ANO d) Akreditace pro profesorské řízení v oborech veterinární medicíny. Úroveň = ANO Q21. Vědecká a výzkumná činnost Indikátory: a) Uskutečňování vědy a výzkumu v rámci velkých výzkumných projektů (např. CEITEC). Úroveň = ANO b) Uskutečňování vědy a výzkumu z prostředků získaných v soutěžích o výzkumné projekty (např. GAČR, TAČR aj.). Úroveň = ANO c) Vydávání List of publication obsahující publikační činnost fakulty. Úroveň = ANO d) Zveřejňování výsledků výzkumné činnosti zejména ve formě publikací v mezinárodních impaktovaných vědeckých časopisech. Úroveň = ANO e) Realizace výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ve formě výsledků uplatnitelných podle metodiky Hodnocení výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací Rady vlády pro vědu a výzkum. Úroveň = ANO f) Vydávání impaktovaného vědeckého časopisu Acta veterinaria Brno. Úroveň = ANO Q22. Akademické obřady a posilování sounáležitosti s vysokou školou Indikátory: a) Prostory v areálu vysoké školy pro akademické obřady (aula, zasedací síň pro významná jednání vysoké školy). Úroveň = ANO b) Slavnostní přijímání studentů do akademické obce (Imatrikulace studentů). Úroveň = ANO

c) Slavnostní shromáždění akademické obce při příležitosti významných výročí vysoké školy. Úroveň = ANO d) Slavnostní zakončování studia na vysoké škole a vyřazování absolventů z akademické obce (Promoce absolventů). Úroveň = ANO e) Slavnostní udělování titulů absolventům doktorských studijních programů (PhD.). Úroveň = ANO f) Slavnostní udělování vyšších pedagogicko-vědeckých titulů (doc., prof.). Úroveň = ANO g) Slavnostní udělování čestných titulů (emeritní profesor, Dr.h.c.). Úroveň = ANO h) Slavnostní udělování tzv. zlatých diplomů po 50 letech od promoce. Úroveň = ANO i) Slavnostní inaugurace představitele veterinární vysoké školy. Úroveň = ANO Q23. Spolupráce se státní veterinární správou, stavovskými profesními organizacemi a veterinární komunitou Indikátory: a) Spolupráce s veterinární praxí při řízení úrovně veterinárního vzdělávání přímo na VFU Brno, zejména účastí jejích zástupců v některých orgánech univerzity a fakult projednávající zajišťování veterinárního vzdělávání. Úroveň = ANO b) Spolupráce s veterinární praxí při zajišťování veterinární výuky, a to účastí představitelů veterinární praxe na výuce studentů při přednáškách, praktické výuce, v zkušebních komisích nebo na jiných formách zajišťování veterinárního vzdělávání. Úroveň = ANO c) Spolupráce s veterinární praxí při výuce studentů přímo v provozech veterinární praxe, např. u soukromých veterinárních lékařů, u státní a krajských veterinárních správ, u státních veterinárních ústavů, v provozech při výkonu veterinárního dozoru. Úroveň = ANO Q24. Zapojení do mezinárodních organizací zaměřených na veterinární vzdělávání Indikátory: a) Členství VFU Brno v Evropské asociaci univerzit (EUA), a nebo získávání informací z této organizace týkající se vysokoškolského vzdělávání v Evropě. Úroveň = ANO b) Členství VFU Brno v Evropské asociaci veterinárních fakult a univerzit (EAEVE), a nebo

získávání informací z této organizace týkající se vysokoškolského veterinárního vzdělávání v Evropě. Úroveň = ANO c) Členství VFU Brno ve Federaci veterinárních lékařů Evropy (FVE), a nebo získávání informací z této organizace týkající se vysokoškolského veterinárního vzdělávání v Evropě. Úroveň = ANO d) Členství VFU Brno v středoevropské asociaci veterinárních fakult Vetnest (VETNEST), a nebo získávání informací z této organizace týkající se vysokoškolského veterinárního vzdělávání v zemích střední Evropy. Úroveň = ANO Q25. Propagace a marketing Indikátory: a) Vytvoření marketingových dokumentů o činnosti VFU Brno a předmětů propagující VFU Brno. Úroveň = ANO b) Provozování www stránek VFU Brno. Úroveň = ANO c) Provozování kontaktního místa pro získávání informací o činnosti VFU Brno a podávání informací médiím. Úroveň = ANO d) Pořádání aktivit zvýrazňující činnost VFU Brno. Úroveň = ANO e) Vydávání univerzitního časopisu obsahujícího informace o činnosti VFU Brno. Úroveň = ANO f) Provoz archivu zaměřeného na historii a tradice veterinárního vzdělávání na VFU Brno a jeho využití pro výuku studentů i pro propagaci činnosti univerzity. Úroveň = ANO Celkově po posouzení ověřování systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno v části slovních indikátorů kvality veterinárního vzdělávání lze shrnout, že z celkového počtu 25 slovních indikátorů kvality veterinární vzdělávání VFU Brno splňuje všechny stanovené slovní indikátory kvality veterinárního vzdělávání.

13. Ověření systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno numerické indikátory kvality veterinárního vzdělávání Mezinárodní indikátory Indikátor R1 Vyjadřuje počet veterinárních studentů na jednoho přepočteného akademického pracovníka ve veterinární výuce. Požadovaná hodnota R1 = 8,85 - 10,42 R1 (2010) = 9,19 Úroveň = ANO R1 (2011) = 9,36 Úroveň = ANO Indikátor R2 Vyjadřuje počet všech studentů (veterinárních i neveterinárních) na jednoho přepočteného akademického pracovníka ve výuce (veterinární i neveterinární). Požadovaná hodnota R2 = 8,75 - 12,54 R2 (2010) = 10,23 Úroveň = ANO R2 (2011) = 10,81 Úroveň = ANO Indikátor R3 Vyjadřuje počet veterinárních studentů na jednoho přepočteného akademického pracovníka veterináře ve veterinární výuce. Požadovaná hodnota R3 = 10,62 - 12,62 R3 (2010) = 10,95 Úroveň = ANO R3 (2011) = 11,50 Úroveň = ANO Indikátor R4 Vyjadřuje počet veterinárních absolventů na jednoho přepočteného akademického pracovníka veterináře ve veterinární výuce. Požadovaná hodnota R4 = 4,91 – 7,21 a méně R4 (2010) = 1,65 Úroveň = ANO R4 (2011) = 1,38 Úroveň = ANO Indikátor R5 Vyjadřuje počet zaměstnanců neučitelů ve veterinární výuce na jednoho přepočteného akademického pracovníka ve veterinární výuce. Požadovaná hodnota R5 = 0,53 – 2,20 R5 (2010) = 1,14

Úroveň = ANO R5 (2011) = 1,14 Úroveň = ANO Druh výuky Indikátor R6 Vyjadřuje počet hodin praktické výuky v laboratořích a v učebnách a neklinické výuky na zvířatech a klinické výuky na zvířatech na jednu hodinu teoretické výuky. Požadovaná hodnota R6 = 0,51 – 0,36 a více R6 (2010) = 1,98 a 2,07 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO R6 (2011) = 1,98 a 2,07 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO Indikátor R7 Vyjadřuje počet hodin neklinické praktické výuky v laboratořích a v učebnách a neklinické výuky na zvířatech na jednu hodinu praktické klinické výuky. Požadovaná hodnota R7 = 1,88 – 2,21 a méně R7 (2010) = 1,10 a 2,12 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO R7 (2011) = 1,10 a 2,12 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO Indikátor R8 Vyjadřuje počet hodin výukového zatížení na jednu hodinu řízeného samostudia. Požadovaná hodnota R8 = 0,51 – 7,87 R8 (2010) = 0,84 Úroveň = ANO R8 (2011) = 0,84 Úroveň = ANO Indikátor R9 Vyjadřuje počet hodin výuky v rámci celého curricula na jednu hodinu hygienické výuky. Požadovaná hodnota R9 = neurčeno R9 (2010) = 11,73 a 3,68 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO R9 (2011) = 11,73 a 3,68 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO

Indikátor R10 Vyjadřuje počet hodin povinné extramurální praxe ve veterinárním dozoru na jednu hodinu hygienické výuky. Požadovaná hodnota R10 = neurčeno R10 (2010) = 4,58 a 8,52 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO R10 (2011) = 4,58 a 8,52 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO Zvířata dostupná pro klinickou výuku Indikátor R11 Vyjadřuje počet pacientů potravinových zvířat (případů u hospodářských zvířat) ve veterinární péči na klinikách na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R11 = 2,47 – 1,73 R11 (2010) = 0,85 Úroveň = NE R11 (2011) = 2,25 Úroveň = ANO Indikátor R12 Vyjadřuje počet pacientů potravinových zvířat (případů u hospodářských zvířat) konzultovaných mimo kliniky na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R12 = 2,56 – 1,06 a více R12 (2010) = 17,77 Úroveň = ANO R12 (2011) = 17,97 Úroveň = ANO Indikátor R13 Vyjadřuje počet navštívených stád zvířat (potravinových zvířat) na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R13 = 0,20 – 0,09 a více R13 (2010) = 0,25 Úroveň = ANO R13 (2011) = 0,27 Úroveň = ANO Indikátor R14 Vyjadřuje počet pacientů koní na klinice na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R14 = 1,78 – 0,92 a více R14 (2010) = 4,90 Úroveň = ANO R14 (2011) = 3,76 Úroveň = ANO

Indikátor R15 Vyjadřuje počet pacientů drůbeže a králíků na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R15 = 0,58 – 0,37 a více R15 (2010) = 5,83 Úroveň = ANO R15 (2011) = 4,16 Úroveň = ANO Indikátor R16 Vyjadřuje počet pacientů zájmových zvířat (psů, koček a jiných zájmových, ne exotických) na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R16 = 48,74 – 37,94 a více R16 (2010) = 54,07 Úroveň = ANO R16 (2011) = 49,42 Úroveň = ANO Indikátor R17 Vyjadřuje počet hejn drůbeže a produkčních jednotek králíků navštívených v rámci výuky na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R17 = 0,07 – 0,02 a více R17 (2010) = 1,38 Úroveň = ANO R17 (2011) = 1,84 Úroveň = ANO Kadavery dostupné pro výuku Indikátor R18 Vyjadřuje počet kadaverů potravinových zvířat a koní na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R18 = 0,75 – 0,46 a více R18 (2010) = 3,32 Úroveň = ANO R18 (2011) = 3,12 Úroveň = ANO Indikátor R19 Vyjadřuje počet kadaverů drůbeže a králíků na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R19 = 0,26 – 0,12 a více R19 (2010) = 1,63 Úroveň = ANO R19 (2011) = 2,20 Úroveň = ANO

Indikátor R20 Vyjadřuje počet kadaverů zájmových zvířat (ne exotických zvířat) na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R20 = 1,26 – 0,89 R20 (2010) = 0,68 Úroveň = NE R20 (2011) = 0,94 Úroveň = ANO Další ukazatelé stanovení na mezinárodní úrovni Indikátor R21 Vyjadřuje přepočtený počet akademických pracovníků ve veterinární výuce. Požadovaná hodnota R21 = 80 a více R21 (2010) = 138,7 Úroveň = ANO R21 (2011) = 135,1 Úroveň = ANO Indikátor R22 Vyjadřuje přepočtený počet akademických pracovníků veterinárních lékařů ve veterinární výuce na jednoho akademického pracovníka ve veterinární výuce. Požadovaná hodnota R22 = 0,70 – 1,00 R22 (2010) = 0,84 Úroveň = ANO R22 (2011) = 0,81 Úroveň = ANO Indikátor R23 Vyjadřuje počet hodin klinické výuky v studijním programu na jednu hodinu výuky v celém studijním programu. Požadovaná hodnota R23 = 0,4 a více R23 (2010) = 0,43 a 0,32 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO R23 (2011) = 0,43 a 0,32 (FVL a FVHE) Úroveň = ANO Ukazatelé nestanovení na mezinárodní úrovni Indikátor R24 Vyjadřuje počet studentů zapsaných v magisterských studijních programech v oborech veterinární medicíny. Požadovaná hodnota R24 = 1480 až 1650 R24 (2010) = 1519 Úroveň = ANO R24 (2011) = 1553 Úroveň = ANO

Indikátor R25 Vyjadřuje počet studentů zapsaných v doktorských studijních programech v oborech veterinární medicíny. Požadovaná hodnota R25 = 120 až 240 R25 (2010) = 226 Úroveň = ANO R25 (2011) = 226 Úroveň = ANO Indikátor R26 Vyjadřuje počet účastníků celoživotního vzdělávání. Požadovaná hodnota R26 = 0,5 až 1,0 R26 (2010) = 1,53 Úroveň = ANO R26 (2011) = 1,50 Úroveň = ANO Indikátor R 27 Vyjadřuje počet ambulancí na Klinice chorob psů a koček. Požadovaná hodnota R27 = 10 - 15 R27 (2010) = 14 Úroveň = ANO R27 (2011) = 14 Úroveň = ANO Indikátor R 28 Vyjadřuje počet ambulancí na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců. Požadovaná hodnota R28 = 3 - 5 R28 (2010) = 3 Úroveň = ANO R28 (2011) = 3 Úroveň = ANO Indikátor R 29 Vyjadřuje počet ambulancí na Klinice chorob koní. Požadovaná hodnota R29 = 4 - 6 R29 (2010) = 6 Úroveň = ANO R29 (2011) = 6 Úroveň = ANO

Indikátor R 30 Vyjadřuje počet ambulancí na Klinice přežvýkavců a prasat. Požadovaná hodnota R30 = 2 - 4 R30 (2010) = 3 Úroveň = ANO R30 (2011) = 3 Úroveň = ANO Indikátor R 31 Vyjadřuje počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob psů a koček. Požadovaná hodnota R31 = 75 - 100 R31 (2010) = 86 Úroveň = ANO R31 (2011) = 86 Úroveň = ANO Indikátor R 32 Vyjadřuje počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců. Požadovaná hodnota R32 = 35 - 45 R32 (2010) = 46 Úroveň = ANO R32 (2011) = 46 Úroveň = ANO Indikátor R 33 Vyjadřuje počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob koní. Požadovaná hodnota R33 = 35 - 45 R33 (2010) = 40 Úroveň = ANO R33 (2011) = 40 Úroveň = ANO Indikátor R 34 Vyjadřuje počet míst k hospitalizaci na Klinice chorob přežvýkavců a prasat. Požadovaná hodnota R34 = 200 - 400 R34 (2010) = 393 Úroveň = ANO R34 (2011) = 393 Úroveň = ANO

Indikátor R 35 Vyjadřuje počet počet operačních sálů na Klinice chorob psů a koček. Požadovaná hodnota R35 = 6 - 8 R35 (2010) = 8 Úroveň = ANO R35 (2011) = 8 Úroveň = ANO Indikátor R 36 Vyjadřuje počet počet operačních sálů na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců. Požadovaná hodnota R36 = 2 - 3 R36 (2010) = 2 Úroveň = ANO R36 (2011) = 2 Úroveň = ANO Indikátor R 37 Vyjadřuje počet počet operačních sálů na Klinice chorob koní. Požadovaná hodnota R37 = 2 - 3 R37 (2010) = 3 Úroveň = ANO R37 (2011) = 3 Úroveň = ANO Indikátor R 38 Vyjadřuje počet počet operačních sálů na Klinice chorob přežvýkavců a prasat. Požadovaná hodnota R38 = 2 - 3 R38 (2010) = 2 Úroveň = ANO R38 (2011) = 2 Úroveň = ANO Indikátor R 39 Vyjadřuje počet míst v izolačních stájích pro velká zvířata. Požadovaná hodnota R39 = 10 - 40 R39 (2010) = 39 Úroveň = ANO R39 (2011) = 39 Úroveň = ANO

Indikátor R 40 Vyjadřuje počet míst v izolačních stájích pro malá zvířata. Požadovaná hodnota R40 = 10 - 40 R40 (2010) = 18 Úroveň = ANO R40 (2011) = 18 Úroveň = ANO Indikátor R 41 Vyjadřuje počet počet přednáškových sálů (s kapacitou nad 50 míst). Požadovaná hodnota R41 = 6 - 8 R41 (2010) = 7 Úroveň = ANO R41 (2011) = 7 Úroveň = ANO Indikátor R 42 Vyjadřuje počet místností pro učebnovou výuku (s kapacitou 5 až 49 míst). Požadovaná hodnota R42 = 40 - 60 R42 (2010) = 50 Úroveň = ANO R42 (2011) = 50 Úroveň = ANO Indikátor R 43 Vyjadřuje počet výukových laboratoří (mikrobiologických, chemických, pitevních aj. s kapacitou 5 až 30 míst). Požadovaná hodnota R43 = 40 - 60 R43 (2010) = 53 Úroveň = ANO R43 (2011) = 53 Úroveň = ANO Indikátor R 44 Vyjadřuje počet studentohodin odučených na ŠZP ve veterinární výuce na jednoho absolventa. Požadovaná hodnota R44 = 160 až 200 a více R44 (2010) = 230 Úroveň = ANO R44 (2011) = 284 Úroveň = ANO

Indikátor R 45 Vyjadřuje přepočtený počet akademických pracovníků s vědeckou kvalifikací na jednoho přepočteného akademického pracovníka. Požadovaná hodnota R45 = 0,70 – 0,80 R45 (2010) = 0,73 Úroveň = ANO R45 (2011) = 0,77 Úroveň = ANO Indikátor R 46 Vyjadřuje přepočtený počet akademických pracovníků s vyšší kvalifikací (doc. nebo prof.) na jednoho přepočteného akademického pracovníka. Požadovaná hodnota R46 = 0,25 – 0,30 R46 (2010) = 0,31 Úroveň = ANO R46 (2011) = 0,30 Úroveň = ANO Indikátor R 47 Vyjadřuje počet studentů studujících veterinární medicínu v angličtině na jednoho studenta studujícího veterinární medicínu. Požadovaná hodnota R47 = 0,03 –0,10 R47 (2010) = 0,080 Úroveň = ANO R47 (2011) = 0,095 Úroveň = ANO Indikátor R 48 Vyjadřuje počet vědeckých prací v impaktovaných vědeckých časopisech na jednoho přepočteného akademického pracovníka. Požadovaná hodnota R48 = 0,50 – 1,00 R48 (2010) = 0,74 Úroveň = ANO R48 (2011) = 0,75 Úroveň = ANO Indikátor R 49 Vyjadřuje počet bodů v uplatnitelných výsledcích výzkumu, experimentálního vývoje a inovací podle stávající metodiky Hodnocení výsledků výzkumu, experimentálního vývoje a inovací za posledních 5 let v přepočtu na jednoho přepočteného akademického pracovníka. Požadovaná hodnota R49 = 50 - 100 R49 (2010) = 67 Úroveň = ANO R49 (2011) = 68 Úroveň = ANO

Indikátor R 50 Vyjadřuje počet mezinárodních letních škol organizovaných nebo spoluorganizovaných v rámci veterinárního vzdělávání. Požadovaná hodnota R50 = 2 – 4 R50 (2010) = 2 Úroveň = ANO R50 (2011) = 3 Úroveň = ANO Celkově lze konstatovat, že v rámci ověřování systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno v části numerických indikátorů kvality veterinárního vzdělávání, že z celkového počtu 50 numerických indikátorů kvality veterinární vzdělávání na VU Brno v roce 2010 splňovala 49, a v roce 2011 je předpoklad splnění 50 indikátorů. V současné době tak VFU Brno splňuje všechny mezinárodní i další indikátory kvality veterinárního vzdělávání.

14. Využití navrženého systému hodnocení kvality veterinárního vzdělávání na VFU Brno Oblast veterinární medicíny zahrnující veterinární lékařství a veterinární hygienu patří mezi výjimečné oblasti vzdělávání regulované z pohledu nadnárodního veřejného zájmu a v tomto smyslu je podřízena směrnici č. 36/2005/EC, pro uznávání kvalifikací, v níž jsou stanoveny obecné právní podmínky kvality veterinárního vzdělávání na evropské úrovni. V České republice právní podmínky pro veterinární vzdělávání stanovuje obecně zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, a specificky pak zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), zejména ve znění zákona č. 131/2003 Sb. a dalších pozdějších předpisů, který určuje národní regulaci pro zajištění kvality veterinárního vzdělávání pro výkon povolání veterinárního lékaře. Některé ukazatele kvality vztahující se přímo k veterinárnímu vzdělávání stanovuje Evropská asociace veterinárních fakult a univerzit (EAEVE), která organizuje mezinárodní posuzování kvality veterinárního vzdělávání na jednotlivých evropských veterinárních univerzitách a fakultách formou evaluací a akreditací. V průběhu vývoje veterinárního vzdělávání na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno došlo k rozvoji veterinárního vzdělávání také ve smyslu tradic veterinární profese v českých zemích a ve smyslu významných pozitivních specifit charakterizujících veterinární vzdělávání a zvýrazňující jedinečnosti tradované na VFU Brno. Tyto požadavky stanovené na evropské, národní i univerzitní úrovni v rámci rozvíjejícího se trendu hodnocení kvality vysokoškolského vzdělávání na jednotlivých univerzitách si vyžádaly stanovení ukazatelů kvality veterinárního vzdělávání, které by byly v souladu s nadnárodními požadavky na veterinární vzdělávání, národními požadavky a současně respektovaly tradice a pozitivní specifity veterinárního vzdělávání uskutečňovaného na VFU Brno a umožňovaly jejich vyhodnocení a tím celkové posouzení úrovně kvality veterinárního vzdělávání. Vypracovaný systém hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny zajistí plnění evropských a národních požadavků pro veterinární vzdělávání stanovených právními předpisy na evropské i národní úrovni tak, aby veterinární vzdělávání odpovídalo trendům rozvoje evropského veterinárního vzdělávání a současně splňovalo jedinečnost tohto vzdělávání charakterizující VFU Brno. Vypracovaný systém hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších

akademických činností v oblasti veterinární medicíny ve svých slovních i numerických indikátorech kvality bude mít regulativní účinek na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno vedoucí k udržování těchto parametrů na potřebné úrovni pro splnění stanovených požadavků kvality vzdělávání a pozitivně se tak promítne do výsledků mezinárodního i národního hodnocení Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Plnění indikátorů kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností bude zveřejňováno v rámci Výroční zprávy o činnosti Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Systém hodnocení kvality veterinárního vzdělávání a dalších akademických činností v oblasti veterinární medicíny bude uplatnitelný také pro vnější hodnocení Akreditační komisí. Pro výrazně specifickou oblast veterinárního vzdělávání bude stanovovat kontrolovatelné indikátory, které usnadní vnější hodnocení veterinárních studijních programů Akreditační komisí.

15. Literatura 1. Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na rok 2011, MŠMT 2010, 3 s. 2. Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na rok 2012, MŠMT 2011, 12 s. 3. Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na rok 2011, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2010, 10 s. 4. Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na rok 2012, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2011, 11 s. 5. Bőhm, R. aj. 75 let Vysokého veterinárního učení v Brně. Brno : Vysoká škola veterinární a farmaceutická v Brně. 1993, 453 s. 6. Council Decision No 78/1028/EEC, setting up an Advisory Committee on Veterinary Training. Official Journal of the European Communities. 1978, no. L 362, p. 151 - 154. 7. Council Directive No 2005/36/EC concerning the recognition of profesional qualifications. Official Journal of the European Communities. 2005, no. L 255, p. 22 142. 8. Council Directive No 78/1026/EEC, concerning the mutual recognition of diplomas, certificates and other evidence of formal qualifications in veterinary medicine, including measures to facilitate the effective exercise of the right of establishment and freedom to provide services. Official Journal of the European Communities. 1978, no. L 362, p. 139 145. 9. Council Directive No 78/1027/EEC, concerning the coordination of provisions laid down, regulation or administrative action in respect of the activities of veterinary surgeons. Official Journal of the European Communities. 1978, no. L 362, p. 146 - 148. 10. Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2011 až 2015, MŠMT 2010, 29 s. 11. Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na období 2011 až 2015, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 2010, 80 s. 12. Eurovet guide. Alfort : Les Editions du Point Vétérinaire. 1998, 679 p.

13. Evaluation of Veterinary Training in Europa – Standard Operating Procedures. Brusel : EAEVE/FVE. 2002, 84 p. 14. Evaluation of Veterinary Training in Europe – Principles and Process of Evaluation and Manual of Standard Operating Procedures, Hanover, EAEVE and FVE, 2009, 105 s. 15. Expert mobilisation in the field ofthe sectoral directives on professional recognition – veterinary surgeons. Brusel : European Commision. 2002, 25 s. 16. Fernandes, T.H. List of Evaluated and Approved Institution. Lisabon : EAEVE. 2002, 1 s. 17. Institucionální rozvojový plán VFU Brno na rok 2012. Příloha Aktualizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti VFU Brno na rok 2012, , 2011, s. 12 - 21. 18. Novotný, E. aj. 50 let Vysokého veterinárního učení v Brně. Brno : Veterinární fakulta. 1968, 424 s. 19. Q –RAM. Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání – národní deskriptory. Praha : Q-RAM, 2010, 3 s. 20. Q-RAM. Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání – oblast veterinární lékařatví a hygiena. Brno : VFU 2011, 8 s. 21. Report on fullfilment of evaluation recommendations by Faculty of Veterinary Hygiene and Ekology of University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences in Brno. Brno : VFU Brno. 2002, 14 p. 22. Report on the visit to the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic . Brusel : EAEVE. 2004, 74 p. 23. Report on the visit to the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences. Brusel : EAEVE. 1996, 53 p. 24. Statues European Association of Establishments for Veterinary Education. Brussells : EAEVE. 2005, 14 p. 25. Statut Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2006, 22 s., v úplném znění 2011, 23 s. 26. The European System of Evaluation of Veterinary Training. Thessaloniki : EAEVE. 2002, 8 p. 27. The European System of Evaluation Teaching Establishments. Viena : EAEVE. 2000, 29 p. 28. Večerek, V. aj. 90 let Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. 1. vyd. Brno : Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2008, 407 s. 29. Večerek, V. Evropská integrace a veterinární vzdělávání. 2008, 77 s.

30. Vládní nařízení č. 114/1936 Sb.z. a n., kterým se provádí zákon č. 76/1918 Sb.z a n., o zřízení československé státní „Vysoké škole zvěrolékařské v Brně“. Sbírka zákonů a nařízení. 1936, č. 30, s. 446. 31. Vládní nařízení č. 30/1952 Sb., o některých změnách v organisaci vysokých škol. Sbírka zákonů. 1952, č. 17, s. 193. 32. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Sbírka zákonů. 1998, č. 39, s. 5388 - 5419. 33. Zákon č. 131/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Sbírka zákonů. 2003, č. 50, s. 3094 – 3134. 34. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), Sbírka zákonů. 1999, č. 57, s. 3122 – 3150. 35. Zákon č. 169/1968 Sb. o zřízení Vysoké školy veterinární v Brně

a vysoké školy

veterinární v Košicích. Sbírka zákonů. 1968, č. 46, s. 456. 36. Zákon č. 192/1994 Sb., o změně názvu některých vysokých škol uvedených v příloze zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Sbírka zákonů. 1992, č. 61, s. 1991. 37. Zákon č. 375/1992 Sb., o změně názvu Vysoké školy veterinární v Brně a o změně postavení a názvu Pedagogické fakulty v Hradci Králové, název na Vysoká škole veterinární a farmaceutická v Brně. Sbírka zákonů. 1992, č. 76, s. 2089. 38. Zákon č. 76/1918 Sb.z a n., o zřízení československé státní „Vysoké škole zvěrolékařské v Brně“. Sbírka zákonů a nařízení. 1918, č. 14, s. 63.