109EC 180/2012 – 89
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce České kanceláře pojistitelů se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, IČ 70099618, zast. Mgr. Veronikou Nedbalovou LL.M., advokátkou se sídlem Praha 4, Novodvorská 994, proti žalovanému obchodní společnosti BALCAR vzduchotechnika, s.r.o. se sídlem Trutnov – Poříčí, Petříkovická 488, IČ 60934280, zast. Mgr. Ondřejem Rejskem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Buzulucká 431, o zaplacení 11.264,- Kč s příslušenstvím takto: I. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.264,- Kč s příslušenstvím, se z a m í t á . II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení 11.012,- Kč k rukám Mgr. Ondřeje Rejska do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Žalobou podanou dne 21.6.2012 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedených částek. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V tomto řízení žalobce uplatnil nárok podle § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobce obdržel od ministerstva dopravy informaci, že motorové vozidlo Škoda 135L Pick-up rzv HKB 25-76 je evidováno v centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od 2.6.2010 do 17.8.2010 k němu nebylo sjednáno pojištění
109EC 180/2012 odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem vozidla žalovaný, který je tak ve smyslu § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinen žalobci zaplatit příspěvek. Jeho výše byla určena podle § 24c odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Příspěvek činí 10.010,- Kč (nepojištěné období trvalo 77 dnů, denní sazba činí 130,- Kč). Dále žalobce požadoval přiznání nákladů na uplatnění nároku a nákladů na vymáhání příspěvku (§ 24c odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.) ve výši 170,- Kč. Žalobce odeslal žalovanému písemnou výzvu, která byla žalovanému doručena dne 22.10.2010. Ve výzvě byla stanovena třicetidenní lhůta pro uhrazení základu příspěvku a nákladů na jeho uplatnění respektive pro popření pasivní legitimace. Žalovaný ve lhůtě příspěvek neuhradil a neprokázal, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem. Dnem následujícím po uplynutí třicetidenní lhůty se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením základu příspěvku a nákladů na jeho uplatnění. Od tohoto dne žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení z částky 10.180,- Kč. Náklady na uplatnění příspěvku představují náklady spojené s identifikací žalovaného jako osoby povinné platit příspěvek, dále náklady spojené s vytvořením a expedicí výzvy. V tomto případě žalobce kalkuluje náklady na uplatnění 170,Kč. Náklady na vymáhání příspěvku jsou představovány náklady na vytvoření a expedici upomínky a na třetí osobu zajišťující vymáhání příspěvku. K tomu byla využita součinnost s inkasní společností, která má na rozdíl od žalobce odpovídající technické a personální vybavení k vymáhání příspěvku. Na nákladech na vymáhání bylo účtováno 1.084,- Kč (70,Kč na vytvoření a expedici upomínky a 1.014,- Kč na specializovanou inkasní společnost). Z této částky požadoval žalobce přiznání zákonného úroku z prodlení od 29.5.2012. K úhradě nákladů na specializovanou inkasní společnost byl žalovaný vyzván v rámci upomínky ze dne 24.1.2012. K námitkám žalovaného žalobce uvedl, že sporné vozidlo bylo v rozhodném období v centrálním registru vozidel vedeno jako provozované. Pokud vozidlo nebylo pojízdné a žalovaný neměl v úmyslu toto vozidlo provozovat, bylo jeho povinností vozidlo dočasně či trvale vyřadit z registru vozidel, popř. jinak prokázat, že vozidlo neprovozuje v rozporu se zákonem. Z ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zák. č. 168/1999 Sb. vyplývá, že zánik povinnosti k uzavření pojištění z provozu vozidla se váže na vyřazení tuzemského vozidla z evidence vozidel. Tento právní názor obecně respektují ve své rozhodovací činnosti i soudy. Žalobce při zjišťování údajů o vlastnictví, provozování a nepojištění vozidla postupuje dle zákonem pevně stanoveného postupu, konkrétně podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona a § 15 odst. 1 až 3 zákona. Porovnáním údajů od pojistitele s údaji v centrálním registru vozidel ministerstvo dopravy zjistilo, že k předmětnému vozidlu ve vlastnictví žalovaného nebylo v období od 2.6.2010 do 17.8.2010 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Tyto informace o vlastnictví vozidla a jeho nepojištění jsou pro žalobce závazné. Žalobce tedy před uplatněním výzvy na úhradu příspěvku nepojištěných vůči žalovanému postupoval v souladu se zákonem. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Trval na tom, že sporné vozidlo již od 4.4.2010 neprovozoval. Vozidlo nebylo k provozu technicky způsobilé a neprošlo řádně technickou prohlídkou (STK). Vozidlo nebylo odstaveno na pozemní komunikaci, ale bylo odstaveno v hale na pozemku žalovaného, který není veřejně přístupný. Žalovaný na výzvu k úhradě k příspěvku nepojištěných reagoval, a to opakovaně. Podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla může provozovat vozidlo na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přípustná, pouze ten, jehož odpovědnost za škodu je pojištěna podle uvedeného zákona. Povinnost pojištění musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Pojištěno tedy musí být pouze vozidlo provozované na vyjmenovaných typech komunikací nebo ponechané na těchto komunikacích. Je-li vozidlo odstaveno na nikoli
109EC 180/2012 -
2 -
veřejně přístupném pozemku, jako v případě žalovaného, pak provozováno není. Rovněž pouhý zápis vozidla v úřední evidenci – centrálním registru vozidel – není ve smyslu zákona provozováním vozidla. Podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, se vozidlem v provozu rozumí vozidlo provozované na pozemních komunikacích, a nikoli vozidlo registrované v centrálním registru vozidel (§ 36). Povinnost platit příspěvek nepojištěných vzniká pouze tehdy, pokud je vozidlo bez pojištění odpovědnosti provozováno. Vozidlo žalovaného v období, za které žalobce příspěvek požaduje, provozováno nebylo. Žalovaný tak nemá povinnost požadovaný příspěvek platit. Žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, jejímž úkolem je vyvíjení činnosti podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Předmětem činnosti žalobce je mj. vybírání příspěvku podle § 24c zákona. Na žalobce jako osobu zřízenou ve veřejném zájmu zákonem lze mít obdobné požadavky jako na orgány státu. Po žalobci lze spravedlivě požadovat, aby k zajišťování předmětu své činnosti měl přiměřený aparát a tuto činnost zajišťoval svými zaměstnanci. Žalovaný z těchto důvodů považuje předání pohledávky k vymáhání třetímu subjektu (EOS KSI Česká republika s.r.o.) za neopodstatněné a směřující k bezdůvodnému obohacení žalobce. Požadavek na zaplacení částky 1.014,- Kč „na specializovanou inkasní společnost“ je také v rozporu s dobrými mravy. Činnost těchto „specialistů“ přitom spočívala toliko ve formulářovém upomenutí žalovaného. Žalobce by v případě, že by jeho nárok měl oporu v právu, mohl oprávněně požadovat pouze prokázané náklady na vymáhání pohledávky. Žalobce v průběhu řízení k věci dále uvedl: Žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem sporného vozidla. Žalovaný netvrdil, že v daném období bylo k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu. Žalovaný reagoval na výzvu k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo. Podle § 24c odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti však měl žalovaný ve lhůtě 30 dnů po doručení výzvy doložit a prokázat, že povinnost platit příspěvek nemá. Skutečná reakce žalovaného tento požadavek nenaplnila. Žalovaný tvrdil, že vozidlo mělo propadlou STK a nebylo provozováno. I kdyby se tyto skutečnosti prokázaly, bylo by to pro rozhodnutí o uplatněném nároku irelevantní. Institut zákonného příspěvku nepojištěných vozidel byl v zákoně zakotven, protože stále narůstaly škody způsobené provozem nepojištěných vozidel. V platné úpravě se z toho důvodu vychází z toho, že při držbě vozidla existují tři režimy. Rozlišují se vozidla provozovaná, dočasně odhlášená a trvale odhlášená. V minulosti bylo praxí, že majitelé vozidel, kteří vozidlo v konkrétním období nepoužívali, nepovažovali za nutné vozidlo byť i jen dočasně odhlásit. Po změně zákona č. 168/1999 Sb. je to však jejich povinností. Pokud žalovaná společnost nechtěla vozidlo nadále provozovat, měla přistoupit byť i jen k dočasnému odhlášení z evidence. Jestliže k dočasnému odhlášení nedošlo, pak se podle platné právní úpravy vozidlo považuje za provozované. Žalovaný setrval na návrhu na zamítnutí žaloby a k věci v průběhu řízení dále uvedl: Ustanovení § 24c odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti podmiňuje povinnost vlastníka zaplatit příspěvek tím, že je vozidlo bez pojištění odpovědnosti provozováno. Jedná se o hmotně právní podmínku vzniku nároku. Není-li tato podmínka splněna, žalobci právo na příspěvek nevzniká. V tomto řízení není vymáhána sankce za nevyřazení vozidla z evidence, ale příspěvek za provoz vozidla bez pojištění odpovědnosti. Z pouhé skutečnosti, že vozidlo nebylo vyřazeno z evidence, nelze vyvodit, že bylo provozováno bez pojištění a že žalobci vzniklo právo na příspěvek. Sám žalobce rozlišuje zánik pojištění a vznik povinnosti platit příspěvek. Žalovaný na výzvu žalobce k zaplacení příspěvku reagoval a výslovně prohlásil, že
109EC 180/2012 vozidlo není provozováno. Žalobce na sdělení žalovaného nikdy věcně nereagoval. Vždy byly pouze zasílány upomínky o zaplacení. Žalobce nevyzval žalovaného, aby předložil další důkazy k tomu, že vozidlo nebylo provozováno. Ze strany žalobce nebyl uplatněn požadavek na doplnění skutečností uvedených v písemném prohlášení žalovaného. Proto žalobce nemá na příspěvek právo. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ze dne 3.10.2010. Výzva byla odůvodněna tím, že vozidlo rzv HKB 25-76, které je ve výzvě dále identifikováno uvedením identifikačního čísla vozidla (VIN), nemělo v době od 2.6.2010 do 17.8.2010 uzavřeno povinné ručení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení příspěvku 10.010,- Kč (77 dnů po 130,- Kč) a nákladů na uplatnění 170,- Kč. Výzva byla žalovanému doručena dne 22.10.2010. Žalovaný na výzvu reagoval dopisem ze dne 25.10.2010. V něm uvedl, že předmětné vozidlo není od 4.4.2010 v provozu na veřejné komunikaci z důvodu prošlé STK. Od tohoto termínu byla na vozidle zahájena celková oprava. Žalovaný proto uvedl, že není ochoten příspěvek platit. Dopis byl odevzdán k přepravě poště dne 27.10.2010. Následně byla žalovanému odeslána upomínka o úhradu dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných ze dne 3.8.2011. V ní byly navíc účtovány náklady upomínání a vymáhání ve výši 70,- Kč. Žalovaný odeslal žalobci dne 5.12.2011 dopis ze dne 4.12.2011, v němž opětovně sdělil, že předmětné vozidlo není od 4.4.2010 v provozu na veřejné komunikaci a že na něm byla zahájena celková oprava. Dopis byl doručen žalobci dne 8.12.2011. Dopisem datovaným dne 24.1.2012 upomenula žalovaného o zaplacení dlužné částky rovněž inkasní společnost EOS KSI Česká republika, s.r.o., se sídlem Praha 4, Novodvorská 994. Žalovaný dalším dopisem ze dne 26.6.2012 žalobci opětovně sdělil, že sporné vozidlo není od 4.4.2010 v provozu na veřejné komunikaci z důvodu prošlé STK. Od tohoto termínu byla na vozidle zahájena celková oprava. Uvedené skutečnosti soud zjistil z korespondence účastníků, z podacích lístků a z informace České pošty s.p. o výsledku reklamačního řízení. Z výpovědi svědka Miroslava Ryšavého soud zjistil, že zná jednatele žalovaného Ing. Vladimíra Balcara. Svědek se zabývá auty. Z toho důvodu ho Ing. Balcar pozval, aby se přijel podívat na vozidlo Škoda Favorit Pick-up. Dotazoval se ho, jak se má auto připravit před stříkáním. Svědek vozidlo viděl o prázdninách 2010. Bylo v hale v areálu žalované společnosti, a to ve stejném stavu, v jakém je zachyceno na fotografii předložené žalovaným. . Z výpovědi svědka Miroslava Junka bylo zjištěno, že je zaměstnán u žalované společnosti asi 13 let. Vozidlo Škoda Favorit Pick-up vínové barvy bylo používáno k přepravě materiálu. V současnosti je již asi tři roky odstavené. K odstavení došlo zjara. Nejdříve bylo asi 2 měsíce v garáži, poté bylo umístěno do haly, v níž se nachází do současnosti. Mezi účastníky bylo nesporné, že vozidlo rzv HKB 25-76 v období od 2.6.2010 do 17.8.2010 nebylo trvale ani dočasně vyřazeno z registru silničních vozidel. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen
109EC 180/2012 -
3 -
„pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 24c odst. 1 až 4 je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit Kanceláři příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Při zjišťování údajů podle odstavců 1 a 2 vychází Kancelář z porovnání údajů podle § 15 odst. 3. Příspěvek je splatný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy Kanceláře k jeho úhradě na adresu osoby podle odstavce 1. Účinky doručení má i nevyzvednutí písemné výzvy k úhradě příspěvku do 15 dnů ode dne jejího uložení v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo odepření převzetí této výzvy, s výjimkou případu, kdy osoba podle odstavce 1, z důvodů nezávislých na její vůli, nemohla výzvu Kanceláře převzít. Povinnost uhradit příspěvek nevzniká, pokud je ve lhůtě podle věty první Kanceláři prokázáno, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Povinnost platit příspěvek podle ustanovení § 24c zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vzniká, pokud je vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Stávající zákonná úprava tedy stanoví dvě podmínky, které musí být současně splněny, aby žalobce mohl vymáhat příspěvek podle ust. § 24c zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Povinnost platit příspěvek vznikne, jestliže k vozidlu není uzavřeno smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a současně je toto vozidlo provozováno. V posuzované věci bylo nesporné, že k vozidlu Škoda Favorit Pick-up rzv HKB 25-76 nebylo v období od 2.6.2010 do 17.8.2010 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Tím byla splněna jedna z podmínek, za kterých může žalobce vymáhat příspěvek podle § 24c zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovanému se však podařilo unést důkazní břemeno k tvrzení, že vozidlo bylo v období od 2.6.2010 do 17.8.2010 umístěno v hale ve vlastnictví žalovaného. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že vozidlo nebylo ve smyslu ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. provozováno. K opačnému závěru by bylo možno dospět, pokud by vozidlo v uvedeném období bylo užíváno k jízdě na komunikacích uvedených v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. eventuálně by na některé z uvedených komunikaci bylo ponecháno. Nic takového však prokázáno nebylo. Jestliže vozidlo nebylo provozováno, nebyl žalovaný povinen uzavřít povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z toho současně vyplývá, že neuzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla nemůže být v daném případě sankcionováno povinností platit příspěvek podle § 24c zákona č. 168/1999 Sb. Námitka žalobce, že pokud žalovaný vozidlo neužíval, byl povinen vozidlo formálně vyřadit z evidence vozidel, nemůže obstát. Povinnost uzavřít smlouvu o pojištění
109EC 180/2012 odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je totiž podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. spojena s provozováním vozidla, nikoliv s pouhým držením vozidla, které nebylo byť i jen dočasně vyřazeno z evidence vozidel. K opačnému závěru nelze dospět ani na základě ust. § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. Z tohoto ustanovení vyplývá pouze to, že zákonné pojištění odpovědnosti za škodu zaniká dnem vyřazení tuzemského vozidla z evidence vozidel. Nelze z něho však bez dalšího dovozovat, že k vozidlu evidovanému v registru silničních vozidel musí být uzavřeno smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, každý, kdo hodlá provozovat na území České republiky silniční motorové vozidlo, je povinen toto vozidlo přihlásit k registraci u příslušného obecního úřadu obce. Lze tudíž dovodit, že vozidlo lze na pozemních komunikacích provozovat poté, kdy je evidováno v registru silničních vozidel a současně je k němu uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu. Z ust. § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. vyplývá pouze to, že v případě vyřazení vozidla z evidence vozidel zaniká pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Není-li vozidlo zapsáno v evidenci vozidel, nemůže být podle § 6 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. provozováno, a tudíž k němu ani nemusí být uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Soud si byl při svém rozhodování vědom toho, že zákon č. 168/1999 Sb. v ustanovení § 15 přesně upravuje, jak má žalobce při zjišťování osob povinných platit příspěvek podle § 24c zákona postupovat. Žalobce také v daném případě podle uvedeného ustanovení postupoval. Dle § 15 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. pokud pojištění odpovědnosti zaniklo a nebyla-li ve lhůtě 14 dnů ode dne tohoto zániku pojištění uzavřena nová pojistná smlouva týkající se téhož tuzemského vozidla, na základě které vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události, je vlastník tohoto vozidla povinen nejpozději ve stejné lhůtě odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci nebo osvědčení o technickém průkazu (dále jen „osvědčení o registraci“) tohoto vozidla příslušnému orgánu evidence. Nelze-li splnit povinnost odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla příslušnému orgánu evidence, je vlastník vozidla povinen takovou skutečnost bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému orgánu evidence. Povinnost odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla příslušnému orgánu evidence je splněna i tehdy, pokud tak učinil provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel. Smysl tohoto ustanovení je zřejmý. Zákonodárce chtěl dosáhnout toho, aby prostým porovnáním údajů o vozidlech, jejich vlastnících a provozovatelích, které žalobci sděluje ministerstvo dopravy (viz § 15 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a údajů o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti, které žalobci sdělují pojistitelé (viz § 15 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) bylo možno zjistit subjekty povinné k placení příspěvku podle § 24c zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný přitom v posuzovaném případě netvrdil, že povinnost uvedenou v ust. § 15 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla splnil. Z uvedeného však dle soudu přesto nelze dovodit, že žalovaný je povinen příspěvek podle § 24c zákona platit. Ustanovení § 24c zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla totiž spojuje povinnost platit příspěvek s provozováním vozidla bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem. Jak již bylo uvedeno, provozováním vozidla se podle ust. § 1 odst. 2 zákona rozumí užívání vozidla na zákonem stanovených komunikacích případně ponechání vozidla na těchto komunikacích. Není-li vozidlo ve smyslu uvedeného ustanovení vůbec provozováno, pak ani nesplnění povinnosti
109EC 180/2012 -
4
-
uvedené v § 15 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. nemůže vést ke vzniku povinnosti platit příspěvek podle ust. § 24c téhož zákona. Jinak řečeno, ust. § 24c zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není sankcí za nesplnění povinnosti uvedené v ust. § 15 odst. 5 téhož zákona. Jiný výklad by dle soudu byl v rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. Vznik povinnosti žalovaného platit příspěvek konečně nelze dovodit ani z ust. § 24c odst. 4 poslední věty zákona č. 168/1999 Sb. Dle tohoto ustanovení povinnost uhradit příspěvek nevzniká, pokud je ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy k úhradě příspěvku vlastníkovi či provozovateli vozidla prokázáno, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Z dikce citovaného ustanovení je patrné, že vůbec neuvažuje o možnosti, že vozidlo zapsané v evidenci vozidel není provozováno. Jestliže žalovaný vozidlo vůbec neprovozoval, nebylo po něm možno požadovat, aby prokázal, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Navíc v daném případě žalovaný v zákonné 30-denní lhůtě učinil vše, co po něm bylo možno spravedlivě požadovat. Žalobci jasně a srozumitelně sdělil, že příspěvek hradit nehodlá, protože vozidlo není provozováno. Se zřetelem k obecně platné zásadě, že nelze prokazovat tzv. negativní skutečnosti (neprovozování vozidla), tak žalovaný po obdržení výzvy učinil vše, co bylo v jeho možnostech. Bylo věcí žalobce, aby v případě pochybnosti o pravdivosti uvedeného tvrzení žalovanému konkrétně sdělil, jak má své tvrzení osvědčit či prokázat. Nic takového žalobce neučinil. Za tohoto stavu nelze dovodit ani to, že žalovaný je povinen příspěvek platit, protože ve lhůtě 30 dnů od obdržení výzvy neprokázal, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Ze všech shora uvedených důvodů soud dovodil, že žaloba není důvodná. Proto byla žaloba zamítnuta. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud neshledal podmínky pro použití ust. § 150 o.s.ř., tedy pro úplné či částečné nepřiznání nákladů řízení úspěšnému žalovanému. Žaloba byla zamítnuta z důvodu, že nebyly splněny předpoklady pro placení příspěvku podle § 24c zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný přitom žalobce v rámci vzájemné korespondence od samého počátku informoval o tom, že vozidlo v rozhodném období neprovozoval. Podal-li žalobce přesto žalobu v této věci, musí nést odpovědnost za svůj neúspěch v řízení. Náklady řízení spočívají v paušální odměně za zastupování advokátem stanovené dle vyhl. č. 484/2000 Sb., která z hodnoty předmětu sporu 11.264,- Kč činí 7.720,- Kč, a v paušální náhradě hotových výloh za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při dvou jednáních soudu) po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. Dále žalovanému přísluší cestovné za použití vozidla ke 2 jednáním soudu, a to v prvním případě 546,- Kč (Hradec Králové – Trutnov a zpět, celkem 100 km, průměrná spotřeba 5,1 l/100 km, cena PHM 34,70 Kč/l, náhrada za amortizaci 3,70 Kč/km), ve druhém případě 546,- Kč (nově cena PHM 36,50 Kč/l, náhrada za amortizaci 3,60 Kč/km). Na náhradě za čas promeškaný cestou k jednání byla přiznána za obě cesty částka po 500,- Kč (vždy 5 půlhodin po 100,- Kč). Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 11.012,- Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
109EC 180/2012 Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. V Trutnově dne 15. února 2013 JUDr. Tomáš Suchánek v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Gabriela Valkounová
