V ČÍSLE Str. 1
Mgr Karolína Kurková se loučí
Str. 2
Studentská společnost bilancuje
Str. 2
Rally? Nevěřte řečem!
Str. 3
Vzkaz pro kuřáky
Str. 4
Maturanti fotoaparátem
Str. 5
Oběti sociálních sítí
Str. 5
Setkání s význačným cyklistou
Str. 6
Rozhovor s mladým fotbalistou Jirkou Žembou
Str. 6
Anna Sixtová je mistryní republiky
ÚVODNÍK
ANEB ZPRÁVA OD REDAKCE Kvapem se blíží třetí čtvrtletí a s ním i další číslo Studentských listů. Co je ve škole nového? To nejpodstatnější (a rozhodně nejen to!) se právě dočtete v tomto čísle. Jednou z novinek jsou například názory ročníků na témata ze všech možných oblastí. Tématem čísla budou však naši čtvrťáci, s nimiž se už brzy rozloučíme. A když jsme u toho loučení… Pár lidí z učitelského sboru se nám tu vyměnilo a výměna bude nejspíš bohužel ještě pokračovat, a to začátkem nového školního roku. Určitě se k vám tyto informace donesly. A to podstatné? Přivítali jsme novou angličtinářku Radku Šefrovou, které tímto přejeme, ať se jí u nás líbí, ať si navzájem děláme jen a jen samou radost, a aby byla na této škole jen a jen spokojená. A v příštím, v tomto školním roce již posledním, čísle vám přichystáme exkluzivní rozhovor právě s naší novou paní učitelkou. To jen tak na okraj, ať se máte na co těšit! LČ
ROZLOUČENÍ S MGR. KAROLÍNOU BLAŽEJOVOU
Mgr. Karolína Blažejová a její II. ročník. Foto: I.Š. Neuplynul ani rok a naše škola se rozlouči- učitelka Blažejová vzpomínat v dobrém tak, la s dalším vyučujícím. Tentokrát s mladou, jako my na ni. I přestože s ní někteří zpočátusměvavou a šikovnou kantorkou Mgr. ku trochu bojovali, nakonec se minimálně Karolínou Blažejovou. Na obchodní akade- u studentů třetího ročníku zařadila mezi mii nastoupila se svým manželem a nyní nejoblíbenější učitele vůbec. U mě teda rozhodně! odešla jako nastávající šťastná maminka. Rozloučili jsme se s ní u občerstvení, které n „No tak děcka, učte se ta slovíčka, bez jsme si připravili, a dokonce americký čaj nich se nikam nehnete!“ To byla častá věta s mlékem a sušenkami jsme ochutnali. Krás- paní učitelky Blažejové, a když se mi nebunou kytičku s botičkami předali a se slzami dou chtít učit anglická slovíčka, tak si na ni hned vzpomenu a půjdu se je učit. v očích se s naší angličtinářkou rozloučili. Na závěr jsme si připravili pár slov studen- n Na paní učitelku Blažejovou budu vzpotů 3. ročníku, jak budou na paní učitelku mínat dobře, ač jsme spolu ze začátku poměrně hodně bojovali. Myslím, že k paní Blažejovou vzpomínat. n Na to, jak jsem s paní učitelkou ze začátku učitelce si musel najít každý nějakou cestičbojovala, teď když odcházela, slzy jsem si ku. Já si ji po čase našel. Děkuji paní učitelnemohla odpustit. Za ty dva roky jsem ji ce Blažejové a přeji jí hodně úspěchů v osobzačala mít ráda, když jsme měli nějaký pro- ním životě a hlavně ať je šťastnou blém, vždy nás vyslechla a probrala to maminkou. n Doufám, že si nás paní učitelka Blažejová s námi. Prostě další skvělý učitel odešel. n Být vyučujícím cizího jazyka je na tan- oblíbila stejně jako my ji. Hodně mě bavily valdské OA snad nějaké prokletí. Mgr. její historky z Ameriky (ty měl rád úplně Blažejová je za poslední tři roky již třetím každý, pozn. red.). Je škoda, že nás opouští. odcházejícím učitelem a opět nás to všechny Nezbývá nám nic jiného než jí popřát hodně LČ, MB docela vzalo. Doufáme, že i na nás bude paní štěstí v životě.
STUDENTSKÉ LISTY / 1
Nejdřív jsme lovili nápady, co bychom tak mohli zkusit. Zapojili i naše kamarády, do podnikání chtěli srdce vložit. A napadli nás pejsci, WorldOfOurFriends - název naší firmičky. (Svět našich přátel, pro ty, co neumí anglicky.)
STUDENTSKÁ SPOLEČNOST Studenti 3. ročníku ukončují své působení s firmou WOOF. Po náročném roce plném příprav na různé akce, pečení, prosazování svých nápadů si zaslouží odpočinek. Ale přece jen nás ještě něčím potěší, a to besedou s majitelkou útulku Dášenka, kterou jsme připravili pro ty nejmenší žáčky naší školy. A při této příležitosti budete mít poslední možnost na koupi některých jejich výrobků. A jejich závěrečný úkol? Mají teď před sebou náročnou část studentské společnosti - sepsání závěrečné zprávy s prezentací, aby lidem z poroty ukázali, co vlastně za ten rok dělali, co se jim povedlo, co jim to dalo a co si ze společnosti odnášejí. Redakce přeje hodně štěstí a na závěr jsme požádali prezidentku o pár slov: Jmenuji se Pavlína Kracíková, při prvních hodinách studentské společnosti jsem byla zvolena prezidentkou naší firmy WOOF. Během „fungování“ společnosti jsem poznala kladné i záporné stránky mých spolužáků – spolupracovníků. Nejtěžším úkolem pro mě bylo „oznámkovat“ členy týmu. Mnoho lidí mi s vedením pomáhalo, proto jsem vše zvládla, jak to nejlépe šlo. Myslím si, že tato činnost nás všechny naučila, jak spolupracovat s velkou skupinou lidí a komunikovat s ostatními lidmi i mimo školu. Doufám, že naše práce nebyla zbytečná a všichni si z ní odnášíme jen to nejlepší. Lucka Čejková
Logo krásný, z vlastní tvorby, o výrobcích přemýšleli. A sušenky hned vymysleli. Různé druhy podle naší volby. Recepty jsme vyhledali, ale není toho málo? Sklenice jsme naplnili, to nám do noty hrálo. Holky přišly s nápadem, proč vlastně pejsky jen krmit. Pes je tím nejlepším přítelem, můžeme ho i zdobit. Mašle, magnetky, přívěšky, všechno jsme rychle zvládli. Při nakládání do tašek určitě rekordy padly. Ušili jsme i pejsky z plyše, a nastala radost velká, neb si je od nás koupila, každičká učitelka. Mikuláš, Vánoce, Valentýn to byly akce skvělé, můžeme nyní nahlas říct, že schopní stáli v čele. A teď nastane makačka, dát závěrečnou práci. Pro nás to bude jen hračka, vždyť nejsme ulejváci. Dík patří paní Juklové, skvělé profesorce, naše schopnosti jsou jí známy. Chcem skončit na prvním place, vždyť bude tam taky s námi. My studenti OA se zdravíme s vámi, první zkušenosti máme za sebou, „Uf!“ Milí páni a dámy, tak teď po našem „WOOF!“ Petr David
PRAHA, 2. ROČNÍK
„KDO JINÝ“
Dne 15. 3. jsme navštívili s paní učitelkou Myslivcovou americké velvyslanectví v Praze, kde se konal sraz týmů, které pracují na projektu pořádaném Člověkem v tísni „Příběhy bezpráví – z místa, kde žijeme“. Projektu se účastní žáci a studenti různých škol z celé republiky. Na setkání jsme získaly spoustu užitečných rad, jak jednat s pamětníky. Vzhledem k tomu, že jsme jediné, které se projektu účastní druhým rokem, prezentovaly jsme našim „kolegům“, jak jsme pracovaly v loňském roce. Zdělily jsme jim, že je potřeba si práci rozdělit, udělat vše včas, atd. V letošním roce zpracováváme příběh rodiny Brixi a věříme, že naše práce půjde stejně hladce, jako tomu bylo v loňském roce. Š. Vodhánělová, K. Bubíková, II. ročník
V prosinci minulého roku nás oslovila paní učitelka Juklová, jestli bychom se nezapojili do projektu „Kdo jiný“, pořádaném Člověkem v tísni. A my kývli, tématem projektu je heslo: „Bojíte se snášet?“ V této souvislosti nás jako téma projektu napadli právě handicapovaní, to oni často bývají podceňováni a lidé se k nim nechovají zrovna nejlépe. Náš projekt jsme proto nazvali: „Život s handicapem není bariéra!“ Máme v úmyslu udělat besedu právě na již zmíněné téma s handicapovanou slečnou. Do projektu je zapojen handicapovaný žák z 2. ročníku. Cílem tohoto projektu je ukázat lidem, že i handicapovaní dokáží mnohdy víc než zdraví lidé. Tomáš Kapras, Andrea Zelinková
RALLY, RALLY... Rally je druh automobilových soutěží, které se konají na uzavřených komunikacích. To znamená, že se jezdec nemusí bát, že by na trati bylo civilní vozidlo. Spojovací etapy se odbývají na otevřených komunikacích, kde musejí účastníci dodržovat všechny dopravní předpisy. Posádky jsou povinny přijet na minutu přesně do časové kontroly. Pokud jezdec přijede se zpožděním nebo naopak brzy, je penalizován. Na rychlostních zkouškách se elektronicky měří čas průjezdu od pevného startu do letmého cíle. Součet časů ze všech měřených úseků a penalizací z časových kontrol určují výsledek. Jezdci jezdí proto, aby poměřili své síly s ostatními a zjistili, co si mohou s autem dovolit ve vysokých rychlostech na uzavřených tratích. Většina z nich říká, že raději pojedou rychle na závodech, než v běžném provoze, kde hrozí větší nebezpečí. Spousta lidí si myslí, že rally jezdí blázni, kteří nemyslí na životy ostatních. Ve skutečnosti to tak ale není. Příprava jednoho závodu trvá téměř rok. Vytváří se takzvaný bezpečnostní plán. Podle toho jsou vyznačena bezpečná místa pro diváky. Dále také probíhá školení pořadatelů. Proč umírají lidé? Tak tuto otázku si klade každý. Důvody jsou různé. Podle mě je často na vině neuposlechnutí pokynů pořadatelů, nesoudnost a nepozornost diváků. Někdy mě až fascinuje, kam se lidé postaví. V médiích nepodají nikdy pravdu, a proto lidé tento sport odsuzují. Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik nepravdivých informací se denně z medií dozvídáme, ať se to týká čehokoliv? V rallye se pohybuji již několik let a myslím si, že vím poměrně dost o tomto sportu. Proto vás žádám, abyste nevěřili všemu, co se dočtete nebo doslechnete. MB
JAK TO VIDÍ MATĚJ ANEB VYPEČENÉ DIVADLO Představte si, že ráno vstanete, najíte se, navléknete na sebe tu nejlepší košili a co nejméně ušmudlané kalhoty. Představte si, že nastoupíte na autobus a jedete do blízkého města, kde spolu s kamarády nasednete za těžce „vyžebrané“ či jinak vydřené peníze na vlak, abyste o hodinu později dorazili do města o něco většího. A zkuste si představit, že další hodinu strávíte čekáním, běháním po městě a mrznutím venku na dešti. Nic moc představa, co? Vaším cílem je představení v místním divadle, kvůli kterému jste celou tu strastiplnou cestu podnikli. A představte si, že to představení bylo neočekávaně zrušeno a nikdo vám tu šťastnou novinu nebyl schopen oznámit. Legrace, nemyslíte? A pokud by vás třeba i zajímalo, o které divadlo se jedná, tak o to v Jablonci nad Nisou! Matěj Balatka
STUDENTSKÉ LISTY / 2
CIGARETA NAŠE VEZDEJŠÍ
HERNÍ TIPY
DATABAZE-HER.CZ
Zákoutí s kuřáky. Foto: L. Adam
Pro někoho rychlá jízda pro jiného děva lepá, vášeň pro leccos je slepá hlavně tam, kde dlouhá léta je adrenalin – cigareta. Připrav se a rychle ven ať je jakýkoliv den – teplo, mráz nebo déšť, leje, kuřák za roh rychle spěje, aby mohl v cukuletu vykouřit si cigaretu. Zapospíchej! Dělej vole! Jenom ať jsme rychle dole. To je boží, dát si šluka, srdce přitom žalem puká, jak neúprosně letí čas, budem muset zpátky zas. Honem dělej! Bude zvonit! Dej si tahů více, rozhodně tak posílíš svoje černé plíce. A zas fofrem do své třídy, bez cíga je doba bídy. Energii z nikotinu teď vyplýtváš na anglinu. A zas na pauzu se těšíš, zakouřit si znovu letíš. Občas během hodiny, napadnou tě vidiny – útulný bar vedle třídy, popelník a křeslo, jen bys vešel, pití hned by se ti neslo.
Bože, to by krásné bylo, to by se ti tady žilo. Bohužel však sen je pryč. A ty? Kouřit ke zdi fič. Když jdeš mezi nekuřáky, vůni pořiď sobě, neb sílu trafiky cítí ten, kdo nakloní se k tobě. A co říci na závěr? Myslíš, že jsi in a nebo cool? nutno říci, že kuřák je pěknej vůl.
-JaKo-
Škoda, že v parlamentu není dobrá vůle kouření na veřejných prostranstvích nadobro zatrhnout. – pozn. red.
Mnohým z vás se už určitě mnohokrát stalo, že jste za dlouhých deštivých večerů nevěděli, co vlastně dělat. A určitě vás i napadlo, že by nebylo od věci pustit se do nějaké kvalitní počítačové hry. Ale co si vlastně vybrat? Her jsou tisíce, a pokud nejste zrovna zapálený hardcore pařan, je vcelku těžké se mezi nimi orientovat. Oficiální recenze bývají často nepřesné a leckdy i podplacené, takže si nelze udělat přesnou představu o dané hře. Hráči tedy potřebují místo, kde by si přečetli nezaujaté názory na hry a případně si mohli o nich pokecat. A tehdy napadlo skupinu počítačových nadšenců pod vedením Marka Zemana (s nickem Memphis) stvořit web o hrách, který by spravovali samotní hráči – tedy web s názvem databaze-her.cz. Už ve své podstatě je to zajímavý nápad, protože víc hlav víc ví, a tak vznikl projekt, který, ač funguje na výbornou, nikdo o něm vlastně pořádně neví. A to je vcelku škoda. Krom psaní minirecenzí (tzv. komentářů) lze o hrách i diskutovat, přidávat zajímavosti či videa. Díky menší komunitě je úroveň diskuzí na mnohem vyšší úrovni, než na konkurenčních webech a s místními uživateli lze diskutovat prakticky o všem možným (tedy i o věcech, které s hraním vůbec nesouvisí) a stále si zachovat jistou úroveň, která se obejde bez vulgarit a dalšího slovního napadání. Pokud se někdo takový na DH objeví, zdejší komunita si nebere servítky a bez nějakých okolků daného „trolla“ vyrazí. DH bych přirovnal k takové malé sociální síti, která, i když cílí převážně na hráče, je místem, kde si člověk může najít dobré přátele, a díky absenci hloupých lidí či provokujících dětí si i dobře popovídat. Matěj Balatka, III. ročník OA
FEJETON: FILMY VERSUS KNIHY
Znáte ten dobrý pocit? Ležet si v posteli s knihou, hrnkem čaje a být si schopen číst třeba celý den? Já ho znám. Když dočtu knihu, mám pocit, že to nebyl promarněný čas. Hlavně u knížek rozvíjíte svou fantazii, představujete si, jak co vypadá a do detailů. Knihy mají své vlastní kouzlo, dokáží vás plně pohltit. Ale proč takhle začínám? Ruku na srdce, kolik z vás si radši přečte knížku, než koukne na film, který za dvě hodiny skončí? Tipuji tak jedna desetina z těch, co tento článek čtou. Máte pocit, že když zhlédnete film, tak při něm používáte mozek? Ne! Je vědecky dokázáno, že při koukání na filmy používáte jen malou část své mozkové kapacity! Tudíž pokud chcete mít zdegenerovaný mozek, tak ano, koukejte se celý den na televizi, nečtěte povinnou četbu, vždyť většina je zfilmovaná, koukejte na ni v televizi, počítači nebo přímo ve vašem mobilním telefonu. Režisér zfilmuje knihu podle toho, jak si dílo vyloží on. Co když nevyjádří to, co spisovatel? Co když příběh změní, převrátí nebo tak? Pokud si knihu přečteš sám, uděláš si svůj vlastní obrázek, vytvoříš si vlastní názor a nikdo ti nebude cpát ten svůj. Anna Bímová
STUDENTSKÉ LISTY / 3
FOTODOKUMENTACE A je tu další naše oběť. Tentokrát jsme zdokumentovali přípravu čtvrtého ročníku na maturitu. Jestli jim to k něčemu bude, to se už brzy dozvíme. Naši čtvrťáci mají poslední týdny na přípravu a doladění nejasností k maturitě. Přejeme hodně štěstí! Lucka Čejková Při přípravě na maturitu jsme zastihli: Denisu Šepsovou - vlevo dole Marka Divíška - vpravo nahoře Evu Klimkovou - vpravo uprostřed Míru - vpravo dole Foto I.Š., Z.R.
ODBORNÉ MATURITNÍ PRÁCE STUDENTŮ IV. ROČNÍKU Profilová část maturitní zkoušky se skládá ze tří povinných zkoušek, a to z ústní zkoušky z ekonomiky, z ústní zkoušky z účetnictví a z maturitní práce s obhajobou ze souboru odborných předmětů. Téma maturitní odborné práce si žáci volí z oblastí aplikované ekonomie, práva, veřejné správy, využití ICT v praxi, bankovnictví a aplikované statistiky. Práce má charakter dlouhodobého projektu a je zpracovávána dle Metodiky k vypracování maturitní práce, dostupné na webových stránkách školy (tolik citace z Charakteristiky školního vzdělávacího programu, tzv ŠVP.). Letošní maturanti si vybrali témata opravdu zajímavá, například: - Jablonec nad Nisou, Liberec, Harrachov – možnosti rozvoje cestovního ruchu… (zadala Mgr. H. Pohlová) - Regionální produkty a farmářské trhy, Konkurence na trhu kol, Fast foodů, firemního stravování, Vývozy tradiční čs. produkce, … (zadala Ing. I. Štěpánová) - Nákupy přes internet, Historie vývoje operač. systému Windows… (zadala RNDr. E. Koucká) Dokončení na str. 5
STUDENTSKÉ LISTY / 4
ODBORNÉ MATURITNÍ PRÁCE STUDENTŮ IV. ROČNÍKU Dokončení ze str. 4 - Trestní právo - kriminalita mládeže, Sociální služby pro seniory... (zadala Ing. Z. Juklová - Investice do zlata - nástroj finančního invest. Možnosti financování sportu v ČR (zadal Ing. P. Cée) Studenti na těchto problematikách pracují od října min. roku, odevzdali práce v tištěné podobě a čekají je jejich prezentace a obhajoby v rámci ústní části MZ. Všem maturantům jistě DRŽÍME PALCE!!! IŠ
JAK SE PŘIPRAVUJEME NA MATURITU? Abych začala. Psychická příprava se nesmí podceňovat. Takže před každým, mezi každým a po každém učení je třeba se řádně odreagovat. Pustit si film, na hodinku si zdřímnout nebo se vysportovat. Tím se dostávám k první skupině studentů naší třídy. Ti se připravují jednoduše. Nijak. Zůstávají u přípravy na přípravu. Nebudu popisovat den od rána, protože to jsme ve škole. Ale většinou, když přijdou domů, pustí si film, nají se a zbytek dne se odhodlávají k otevření studijních materiálů, až nakonec zjistí, že je jedenáct večer a nadešel čas jít spát. O víkendu nastává tatáž situace, jen s tím rozdílem, že se na to potřebují pořádně vyspat. Od této skupiny se odvíjí další. To jsou víkendoví studenti, čili skupina lidí držící se hesla: „Naučím se to o víkendu.“ Je nás hodně. Ale pak se to zvrhne. Zavolá kamarád(ka) se slovy „Jdeme pařit!“ a my zkrátka neodoláme tomu, na chvíli utéct od valících se informací. A jdeme do hospody, house party nebo diskotéku. Paříme do pěti, do šesti do rána. A druhý den “ráno“ se stěží naobědváme, natož abychom se učili. Ani se nerozkoukáme a už je zase pondělí. Potom jsou tu i ti, kteří jsou rozhodnuti se učit, ale neumí to sami. Takže se sejdou se svými kamarády, sednou si na louku (protože příroda údajně dodává energii a uklidňuje), ale většinou to skončí u toho, co se v poslední době událo. A to nejlepší na konec. Jsou to ti, kteří se vážně učí a umějí se učit. To jsou ti, ke kterým vzhlížíme a kterým závidíme. Ale všichni máme něco společného. Jsme unavení, vyčerpaní a místo školy bychom byli daleko raději zachumlaní až po bradu do peřin. Každopádně sázíme na dvě karty. Svaťák a štěstí. BZ
OBYVATELÉ VIRTUÁLNÍCH SVĚTŮ Každý z nás má ve svém okolí alespoň jednoho obyvatele virtuálního světa, oběť facebooku nebo jakkoliv ho nazýváme. Nebo jsme alespoň o někom takovém slyšeli. Ona vtipná postavička, neustále vysedávající u notebooku, stolního počítače nebo zahleděná do rozzářeného displeje chytrého mobilního telefonu, jen aby nepřišla o jedinou novinku. Človíček, který sbírá „přátele“ jako pokémony, hřeje se mylně iluzi, že je milován, oblíbený nebo nedej bože populární. Každou hodinu musí aktualizovat svůj stav, aby každý věděl, jak se cítí. Nevyvstává vám v hlavě také spousta otázek, když na takového závislého náhodou narazíte? Zda někdy přemýšleli nad tím, kolik z jejich 3562 „přátel“ je pozdraví, když je potkají na ulici? Kolik opravdových kamarádů by mohli mít, kdyby nebyli zahledění do obrazovky, zobrazující jejich vysněný virtuální svět? Co by mohli vidět? Co by se mohli naučit? Co zažít? Ano, přiznávám, že také figuruji jako uživatel sociálních sítí. Ale jsem patřičně hrdá na to, že se všemi svými „přáteli“ se znám osobně. S většinou jsem schopná vést
smysluplnou konverzaci mezi čtyřma očima a se všemi se zdravím. Čas od času jsem svými kamarády osočována, že jsem bez ustání na facebooku. Jenže moji spolužáci, kamarádi, známí, přátelé ani rodinný příslušníci nevidí, že přijdu domů, zapnu počítač a s ním i onu zmíněnou sociální síť, zkontroluji, kdo mě shání a plynule přecházím k běžnému životu. Uklízím, učím se, cvičím na kytaru. Normálně žiju, jen u mého jména svítí zelené kolečko, indikující moje přihlášení. Facebook využívám předně pro komunikaci s přáteli, která je jako bonus zdarma. Každopádně lze facebookové uživatele členit do tří skupin. První jsou odpůrci, kteří ho nemají z osobního přesvědčení nebo ho z nějakého důvodu zrušili. Navštěvovatelé se na sociální síť přihlašují, jen když něco potřebují zjistit nebo vyřešit. Spíše sporadicky. A obyvatele můžeme rozčlenit na dva druhy. Na tyto závislé, kteří žijí online, a na falešné obyvatele, kteří facebook prostě zapnou a jdou si po svém. Shrnula bych to větou, že modrý život hýbe světem. Zajíčková Bára
SETKÁNÍ SE ZAJÍMAVÝM ČLOVĚKEM Mým, bezpochyby nejlepším setkáním se zajímavou osobností bylo setkání s Jaroslavem Kulhavým. Jaroslav Kulhavý se narodil 8. 1. 1985 v Ústí nad Orlicí, má atletickou 187 centimetrů vysokou postavu a váží 76 kg. Na hlavě má černé krátce střižené vlasy a hnědé oči. Jaroslav se už od mala řadil k nejlepším cyklistům v ČR a později se začal prosazovat i na světové úrovni. O jeho kvalitách nejlépe vypovídají tyto výsledky: juniorský mistr světa v XC (2003), mistr světa v XC (2011), olympijský vítěz v XC (2012) a samozřejmě mnoho dalších významných výsledků. Jaroslav je mým obrovským vzorem a člověkem, kterého si ohromně vážím jak pro jeho výsledky, kterých v životě dokázal, tak ale i pro jeho sympatické chování a pomoc, kterou poskytuje dětským domovům atd. Proto jsem o setkání s ním už dlouho snil, bylo mi jasné, že je nepravděpodobné, abych se s Jardou potkal, protože i na závody přijížděl na
poslední chvíli, aby se koncentroval na závod a nemusel řešit autogramy. Jenže letos o jarních prázdninách se mi sen splnil. Jel jsem od babičky v Lanškrouně na trénink. Jak jsem se blížil k Ústí nad Orlicí, viděl jsem, že se proti mně přibližuje cyklista v červeném dresu Specialized. Začal se mi zrychlovat tep, protože jsem si uvědomil, že by to mohl být Jarda. Když mě míjel, zdravil a já poznal, že je to on. Tak jsem se za ním otočil a zeptal se ho, jestli s ním můžu jet, a on mi řekl, že v pohodě. Vůbec jsem nevěděl, jak se bude chovat, jestli se se mnou bude vůbec bavit nebo to hned nenapálí, abych „odpadl“. Jenže on byl naprosto v pohodě a bavil se se mnou, jako bychom byli nějací staří kamarádi. Druhý den jsem se stavil pro autogram, ale na trénink už jsem s ním nejel, protože jsem byl „prošitej“, že jsem sotva chodil. Za toto setkání jsem nesmírně rád, protože se mi tím splnil další sen. Medek
ZÁKOUTÍ, KAM SE RÁDA VRACÍM Na toto místo jsem narazila při jedné ze svých vyjížděk na koni. Už na první pohled mě zaujalo svou harmonii, živostí a krásou a navíc se říká, že z koňského hřbetu vypadá všechno lépe. Nevím, čím to je, ale obloha na tomto místě je pořád blankytná. Jen občas se nad nedalekými kopci prožene pár heboučkých mráčků. Pod kopci se rozlévá hustý les, který jakoby se do zdejší atmosféry ani nehodil. Často sedávám uprostřed louky a jen nasávám tu atmosféru. Podél lesa se ladně vine prašná cesta, spolu s ní tam stojí několik urostlých buků, nebo snad dubů? Jejich koruny jsou posety malými, čerstvě rozkvetlými lístečky, polovina jich je ještě v poupátku. Kmen je zahalen do drsné kůry. Neslyšně se po něm kroutí řada mravenečků hledajících úkryt, nějakou skulinku v koruně, kde by mohli v plné síle přečkat zimu. Pohodu celé krajiny narušuje snad jen plot, jenž nemilosrdně dělí tuto krásnou, rozkvetlou louku, která volně přechází do hustého, stínem zahaleného lesa. Ve vysoké trávě se schovává nespočet malinkých broučků, myšiček a čmeláčků. Na tomto místě už jsem strávila mnoho slunečných dní, viděla jsem zde naprosto úžasný západ slunce. Nabíjím se zde pohodou a energií. Tereza Stibůrková
STUDENTSKÉ LISTY / 5
MČR NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ Poslední mistrovství ČR v lyžování v této sezóně se konalo se v Novém Městě na Moravě od 15. do 17. 3. 2013. Ve čtvrtek okolo 15. hodiny jsme vyrazili do Nového Města na Moravě. V 18 hodin jsme byli na místě. Po ubytování jsme začali chystat lyže na další den. První den se jely klasické sprinty, což není zrovna moje disciplína. Budíček byl v půl sedmé. Nejdřív nás čekala rozcvička, potom snídaně. Pak jsme naložili všechny věci a lyže do auta a vyrazili jsme na tratě. Ze všeho nejdřív jsem si musela jít vyzkoušet lyže. Poté následovala zkouška mázy. No, a když bylo vše vyzkoušeno a rozhodnuto, co se bude mazat, tak mně zbývala chvilka do startu. Akorát na rozcvičení. Ale když jsem vyšla z buňky, tak hustě sněžilo. A všechno bylo úplně jinak - na trati leželo pět centimetrů čerstvého sněhu. Když jsem stála na startu, tak jsem neočekávala žádný dobrý výsledek. A to se i potvrdilo, když jsem v kvalifikaci skončila na 12. místě. Už po dojetí kvalifikace jsem věděla, že dneska nezávodím, ale až zítra. Stejně jsem se nevzdávala a bojovala jsem, co to šlo, a dostala jsem se až do semifinále, ze kterého bylo nakonec 10. místo. V sobotu se jelo pět kilometrů volně. A to je moje trať. Budíček byl v půl osmé. Nasnídali jsme se a vyrazili směr tratě. Zase jsem si vyzkoušela lyže a rozhodla se, na kterých pojedu a ty trenérka dál připravila na závod. Pak už jsem jen čekala na start. A když už se začal blížit, tak jsem se šla pořádně roz-
VŠETEČNÉ OTÁZKY PRO JIRKU ŽEMBU Dalším naším sportovcem, kterého jsme vyzpovídali, je Jirka Žemba, který chodí do druhého ročníku a věnuje se fotbalu. Od kolika let hraješ fotbal? Fotbal hraji od svých šesti let. Co tě k němu přivedlo? Přivedl mě k němu můj táta, i když na první trénink se mi vůbec nechtělo. Jak často trénuješ? Trénuji 4x týdně + zápas o víkendu. Co ti fotbal přináší? Fotbal mi přináší radost ze života, odreagování od všeho a něco pro sebe udělat. Podporují tě rodiče nebo naopak chtějí, abys s fotbalem skončil? Někteří lidé tento sport považují za nebezpečný. Podporují mě, jak nejvíc můžou. Taťka mě vozí skoro každý den na trénink už víc jak pět let a mamka jezdí se s námi koukat na zápasy. Nebezpečný fotbal je, o tom žádná. Nějaké ty otevřené zlomeniny a další se občas vyskytnou. Někdy taky hráči pěkně filmují, ale velkým problémem v této době je selhání srdce při zápase.
cvičit. A rovnou na start. Na startu jsem měla takové smíšené pocity, ale věděla jsem, že dneska pojedu na medaili. To se i vyplnilo. Jelikož jsme točili 2 x 2.5 km kola, tak nám trenéři mohli dávat informace o tom, jak jedeme. Když jsem projížděla na stadionu do druhého kola, tak v rozhlase říkali můj čas, s tím, že průběžně vedu, ale já jsem věděla, že za mnou jsou ještě dvě holky, které jsou velmi dobré. A jak jsem v druhém kole projížděla okolo trenérky, tak mi říkala, že je to ve vteřinách a že teď už musím jet na krev, jestli chci toho mistra. Já jela, co to šlo, protože titul mistra jsem chtěla. Ten jediný mi doma chyběl ve sbírce. Před cílovou rovinkou byl kopec a vtom mi říkal jablonecký trenér, že jedu na medaili. Ale já jsem chtěla tu zlatou, tak jsem se snažila pořád jet, co to jen šlo. No, a když jsem projela cílem, tak jsem spadla na zem. Hned mě vyhlásili, že jsem průběžně na 1. místě, ale pořád jsme nebyly všechny v cíli. Po chvíli přijela do cíle Jirásková, ta ale zůstávala za mnou na druhém místě. Já stále ležela na zemi vyčerpaná a říkala si, že by to mohlo vyjít, ale stále tam nebyla Klementová. Když jsem se vydýchala, sedla jsem si a viděla v cílové rovince poslední závodnici. Já byla strašně napjatá, jak to dopadne. Když projela cílem, tak bylo chvilku ticho a pak řekli "Mistrem ČR pro rok 2013 se stává Anna Sixtová". Já byla šťastná, že jsem to dokázala. Jen co jsem odešla z cíle, tak jsem se potkala s trenérkou i ona byla šťastná, že jsem to dokázala (sama nevěděla,
Foto: I.Š. jestli má být šťastná nebo má brečet). Chvíli na to přišel k nám pan Skrbek a poprosil mě, jestli bych mohla jít s ním na rozhovor. Po rozhovoru jsem se šla obléct do buňky, kde mi gratulovali všichni jablonečtí servismani. Potom jsem se šla vyjet a za odměnu s trenérkou a jedním servismanem z Jablonce na čokoládu do Ski hotelu. V neděli se jely štafety klasicky. Tam jsme s holkama byly třetí. Tímto bych chtěla poděkovat své trenérce Ireně TomšovéBalašové. Za letošní velmi úspěšnou sezónu, na kterou mě bezvadně připravila. Anna Sixtová, II. ročník
Za jaký tým hraješ a v jaké jste soutěži? Nyní hraji za FK Baumit Jablonec a jsme na druhém místě v 2. české dorostenecké lize. Tvůj největší úspěch a neúspěch? Moje největší úspěchy jsou zatím dva: vicemistr nejvyšší žákovské ligy a první místo na turnaji v Nizozemsku. Za neúspěch bych považoval jen zranění, kdy jsem byl bez fotbalu půl roku. Kde se vidíš fotbalově za dest deset? To je dost těžká otázka. Chtěl bych co nejdříve odejít do ciziny za fotbalem a postupně se probíjet výš a výš. Jaký je tvůj oblíbený tým a fotbalista v České republice a ve světě? V České republice samozřejmě Jablonec a pak Ostrava, ve světě je to Manchester United. Z hráčů u nás jsem obdivoval Karla Poborského a ze zahraničních fotbalistů to byl Raúl. Jezdíš se koukat na fotbalové zápasy nebo preferuješ sledování fotbalu v televizi? Občas se zajedu kouknout na Jablonec, ale spíš nechodím a koukám v TV. Byl jsem i v Anglii na Manchesteru a hodlám to
Foto: Ž.K. zopakovat, když na stadionu je 75 000 lidí a fantastická atmosféra. Jaký máš názor na stav české fotbalové reprezentace? Co bys změnil? Reprezentace prožívá dlouhodobou krizi a vypadá to bledě. Nemyslím si, že za to můžou trenéři, které většina lidí odsuzuje. Generace a parta okolo Pavla Nedvěda, Karla Poborského, Milana Baroše a dalších už skončila a bohužel je nedokážou naši současní hráči napodobit. Jejich kvalita byla výjimečná. Za rozhovor děkuje Petr David, III. ročník
Vydává Obchodní akademie Tanvald; šéfredaktor Matěj Balatka, zástupce šéfredaktora - Lucie Čejková, sazba Jana Daníčková, tisk Sato Tanvald, náklad 400 kusů.
STUDENTSKÉ LISTY / 6
