ROMANTIČNOST PARKU STARÉHO PODNIKATELSKÉHO BAROKA V NOVÉM MĚSTĚ POD SMRKEM Tereza Vokurková Úvod V posledním desetiletí se do značné míry diskutuje otázka opuštění bývalých průmyslových areálů, jejichž stav se bez nového využití obvykle prudce zhoršuje, zejména z důvodu nedostatečné údržby. S jejich postupným zánikem společnost ztrácí hodnoty pracně nabyté předešlými generacemi, včetně hodnot kulturních. Ke ztrátě kulturních hodnot přispívá i nedostatek poznatků o těchto areálech, tj. nedostatečná informovanost a nedostatek vědomostí v této oblasti. V oblasti architektury budov průmyslových areálů se tímto tématem systematicky zabývají příslušná pracoviště fakult architektury a Národního památkového ústavu, v oblasti vztahu průmyslových areálů a zahradního umění jde však oproti výzkumu klasických šlechtických zahrad spíše jen o nahodilé poznatky. Podnikatele a šlechtu spojovalo v 19. století to, že patřili k nejbohatším společenským vrstvám. Zatímco generace šlechty v 19. století majetky spíše dědila po svých předcích nabývajících svůj majetek obvykle už od středověku, generace podnikatelů výrazněji bohatla teprve na základě vlastní podnikavosti, ačkoli i jejich zkušenosti a původní postavení bylo dědictvím předchozích generací jejich rodin, které se na Frýdlantsku zabývaly obvykle obchodováním (Anděl, Karpaš et al. 2002). Díky hromadění majetku se zbytné zahradní umění uplatňovalo zejména právě u těchto dvou společenských vrstev. Šlechta ovšem byla na rozdíl od podnikatelů již tradičním uživatelem a „objednatelem“ zahradního umění, zatímco podnikatelé získávali tyto zkušenosti v 19. století poprvé a patrně se pokoušeli bohatství šlechty napodobit. Myšlenku romantického parku rozvíjely v 18. století v Anglii šlechtické kruhy. Vznikla jako reakce na francouzskou zahradu vrcholící v tvorbě Andrého Le Nôtra ve Versailles, kde sloužila k reprezentaci slávy Ludvíka XIV. (viz Obr. 1). Francouzská zahrada ovládala prostor krajinného měřítka geometrizací rostlin, vody apod. upravovaných do obrazců. Pravidelně rozmísťovala řady soch, stromů, vodních střiků apod. Styl francouzské zahrady Ludvíka XIV., nazývaný také barokním nebo klasicistním zahradním slohem, se od 17. století šířil do šlechtických zahrad celé Evropy, ve kterých se obvykle zachovaly alespoň v částech umístěných nejblíže zámecké budově. Anglické zahrady našly svůj ideál naopak v divoké přírodě, na základě hlásání Rousseaua v pra-divočině, v přírodě, ze které člověk vzešel jako biologický druh a která jedině ho proto dokáže regenerovat. Angličané obdivující svoji krajinu a proměnlivost její přírody se snažili přizpůsobit svá panství obrazu bukolické krajiny, jejíž scenérie korunovali solitérními prastarými stromy a jejich skupinami, ale i starobyle se vyjímající architekturou slohů starověkého Říma nebo ruin gotiky. Anglické zahrady zvané parky se proto vyznačovaly zvlněnými liniemi terénu, břehů vodních toků a napuštěných jezer, ponechaným zrodem i zkázou proměnlivých uskupení přírody jako je počasí, voda, skály a živé organismy. Umění anglických zahrad je slohově řazeno k romantismu (viz např. Mžyková et al. 1997). Od 18. století se anglický styl zahrad šířil opět nejprve do šlechtických zahrad na evropském kontinentě. Jeden z prvních anglických parků v Evropě byl Mužákovský park v Horní Lužici, německy Fürst-Pückler-Park Bad Muskau, polsky Park Mužakowski (www.maps.google.com 2009, viz Obr. 2), který se dnes nachází na německo-polském
pomezí. Park je dílem jeho původního vlastníka knížete Heinricha von Pücklera, který byl významným šiřitelem anglického zahradního stylu nejen v Evropě. Byl povolán například k tvorbě Boloňského lesíku při Hausmannově přestavbě Paříže, ale ovlivnil i tvorbu Central parku Fredericka Law Olmesteada v New Yorku (Hendrych 2005, s. 116). Pückler napsal o tvorbě anglického parku i několik pojednání a zásady tvorby názorně ověřoval právě na Mužákovském parku, který je dnes památkou světového dědictví UNESCO. Mužákovský park se shodou okolností nachází v historicky stejné kulturní oblasti jako zkoumaný park podnikatelů Klingerových v Novém Městě pod Smrkem (viz Obr. 3), od Mužákovského parku je vzdálený necelou stovku kilometrů. Park Klingerových v Novém Městě pod Smrkem vznikal o něco později, pro srovnání zhruba ve stejné době jako Průhonický park Arnošta Emnanuela Silva Taroucy v Průhonicích (Pacáková-Hošťálková et al. 1999, s. 359-367). Projektantem parku Klingerových byl drážďanský architekt Hugo Ecke (wikipedia –Klingerova vila). Ačkoli jsou do parku zapojeny další vily rodiny Klingerů jako vila barona Oskara postavená v letech 1873-4 a vila barona Williho postavená v letech 1903-4, kompozičním středem parku je vila barona Ottomara Klingera, dnes tzv. Klingerova vila (viz Obr. 4), postavená podle návrhu architekta Eduarda Trossiniho v letech 1888-1891 (wikipedia –Klingerova vila). Tito bratři byli druhou podnikatelskou generací textilní továrny Ignaz Klinger v Novém Městě pod Smrkem, jejíž podnik založil jejich stejnojmenný otec ve 30. letech 19. století (Tima 2010, s. 116-). První tkalcovnu zřídil pro svůj podnik Ignaz Klinger v roce 1862 (Nádeník et Jelínek 2001, s. 70). Do vedení firmy nastoupili jeho synové po jeho smrti, rok před stavbou vily barona Oskara. Výrobní budovy byly postupně rozšiřovány a uvedené vily a park byly založeny v jejich těsném sousedství. Cílem tohoto příspěvku je porovnat oba parky – jak Mužákovský park Heinricha von Pücklera, tak park Klingerových v Novém Městě pod Smrkem – a zjistit, nakolik se principy vrcholného zahradního umění šlechtických vrstev počátku 19. století odrazilo v tvorbě zahrad starých podnikatelů 19. století. Park Klingerových je dnes v poměrně zanedbaném stavu, proto je jeho kompozice studována za pomocí historického plánu (www.prumyslovepamatky.cz, viz Obr. 5), černobílé letecké fotografie z roku 1953 (www.kontaminace.cenia.cz) a ze současné letecké fotografie (www.mapy.cz 2011).
Srovnání Mužákovského parku s parkem Klingerových v Novém Městě pod Smrkem První rozdíl týkající se šlechtického Mužákovského parku a podnikatelského parku Klingerových je druh iluze o způsobu nabytí pozemků pro budovu a park. Heinrich von Pückler získal pozemky pro založení Mužákovského parku sňatkem s bohatou nevěstou (Hendrych 2005, s. 113), ale rozhodl se původní sídlo s vodním příkopem a se zahradou ve francouzském stylu zcela přebudovat v duchu přirozenosti romantismu. Přebudoval břehy vodního příkopu tak, aby připomínal přirozenou nádrž a nechal vypracovat několik plánů na přestavbu budovy zámku architektem Karlem Friedrichem Schinkelem (Halamová), (viz Obr. 6). Klingerové založili své vily a park především z majetku nabytého za života zakladatele rodinné firmy Ignaze Klingera na skoupených polích a loukách za městem. Přesto však byla vila Klinger a přilehlé části její zahrady založeny ve stylu neobaroka uměle vzbuzujícího dojem starobylosti (viz Obr. 7).
Významným rozdílem je měřítko koncepce parku, resp. vztah parku ke krajině. Park v Mužákově měl zahrnout rozsáhlý krajinný celek o rozloze několika set hektarů (asi 600, Halamová), včetně původní vesnice, kterou částečně upravil vybouráním některých domů, aby vytvořil její romantický obraz. Do parku zahrnul a parkem propojil také další budovy (viz Obr. 8) jako hospodářské budovy a na rozdíl od svých anglických vzorů i drobné manufaktury, neboť zastával názor, že park má zahrnovat všechny druhy lidské činnosti vedoucí ke zkulturňování krajiny (Hendrych 2005, s. 114). Dřeviny v parku vysazoval Pückler promyšleně tak, aby vytvořil průhledy a pohledy na krajinné scenérie. Jedním ze základních pohledů byl například pohled „Slzavou loukou“ na říční nivu s dominantou zámku (viz Obr. 9). Aby působily přirozeněji a romantičtěji, Pückler nákladně přeměňoval i rozsáhlé části krajiny. Upravoval nejen terén, ale i koryto řeky Nisy, vytvářel přirozeně působící jezera (viz Obr. 10). Do harmonizovaných scenérií střídmě dosazoval dominanty, které v pozorovateli procházejícím přírodou mohly vzbuzovat dojmy překvapení – například mosty v různých slozích, chrám, gloriet (viz Obr. 11), skalisko s vodopádem apod. Často nechával jako dominantu kompozice vyniknout zvláštní solitéry stromů nebo jejich dvojice či trojice (viz Obr. 7). Rozlehlému měřítku byla přizpůsobena i šířka cest dimenzovaných pro koňské povozy (viz Obr. 12). Kompozice parku Klingerových byla na první pohled výrazně menší a od okolní krajiny ostře vymezena továrními budovami a linií výsadeb po jejím obvodu – viz letecký snímek z r. 1953 (viz Obr. 3) a lze ji vnímat jako ostrov v krajině vzdáleně připomínající tvar čtyřúhelníku. Zmenšení rozlohy podnikatelského parku vyvolalo určité zmenšení prvků v něm obsažených. V parku Klingerových se oproti Mužákovskému parku zúžily šíře cest, zdrobnělo měřítko jednotlivých zastavení, zmenšily se rozměry vodních ploch (viz Obr. 13) a otevřených prostranství. Současně došlo k jejich určitému zhuštění, takže se z kompozice vytratil moment překvapení. Zhuštění prvků v parku Klingerových vyvolalo i menší přehlednost a účelnost. Cesty se jeví spíše jako půdorysný dekor (viz Obr. 5). Mužákovská „Slzavá louka“ se v kompozici parku Klingerových zmenšila na pouhou větší mezeru mezi dřevinnými porosty, která byla uzavřena pohledem na tovární budovu. Rovněž uspořádání hloučků stromů v prostranství patrně nebylo z hlediska průhledů důkladněji promyšlené. Rozdílem v obou parcích je i rozdíl prostorové struktury rostlin. Krajinný přesah již tak rozlehlého Mužákovského parku umocňovala „polarita“ výsadeb, kterou Pückler zavedl po vzoru Humphry Reptona. Této polarity Pückler dosáhl odstupňováním do tří zón: 1) v blízkosti zámku to byla tzv. Modrá zahrada (viz Obr. 14), prostor osazený barevnými květinami jako prodloužení obytných prostor zámecké budovy, 2) za ní zóna pleasureground, čili přechodová oblast, v níž kombinoval keřové a květinové výsadby, a 3) samotný park pojatý jako přirozená příroda s původními druhy rostlin (Halamová). Pozn. Zvláštností Pücklerovy tvorby byly barevné kobercové výsadby v obrazcích umísťovaných v hlavních pohledech nejčastěji od zámku tak, aby byly v kontrastu s přirozenými scenériemi parku, který byl ztvárněním kontrastu přírody volné a přírody člověkem ztvárněné (Halamová).
Posouzení skladby rostlin v parku Klingerových je vzhledem k současnému stavu zanedbaného parku obtížné, ale patrně zde byla méně výrazná polarita než v případě Pücklerova parku. Podle barevné skladby dřevinného pláště zobrazeného na současných leteckých snímcích (www.mapy.cz 2011) byly pestrolisté odrůdy spíše rovnoměrně rozptýleny po celé ploše (viz Obr. 15).
Odlišný je také poměr otevřených ploch a stinných porostů. Zatímco v Mužákovském parku převažují otevřené plochy zaujímající přibližně dvě třetiny rozlohy parku v blízkosti zámku, park Klingerových v Novém Městě pod Smrkem je spíše v poměru opačném. Závěr a diskuse Porovnáním kompozic parku podnikatelů Klingerových v Novém Městě pod Smrkem a parku knížete Heinricha von Pücklera v Mužákově lze zjistit významné rozdíly v přenosu anglického parku období romantismu. Rozdíl v architektuře obou parků je natolik významný, že je možné uvažovat o dvou různých slozích zahradního umění. V kompozici parku podnikatelů Klingerových byly přítomny pseudobarokní prvky, park byl výrazně méně kompozičně propojen s okolní krajinou, mnohé kompoziční principy romantického parku v něm byly formalizovány natolik, že se vytratil původní architektonický účinek některých výrazových prostředků. Oproti původním anglickým parkům došlo v kompozici parku podnikatelů Klingerových ke zmenšení a zhuštění kompozičních prvků. Můžeme diskutovat, zda označit kompozici parku podnikatelů Klingerových v Novém Městě pod Smrkem podobně eklektickou jako je architektonický výraz historizující budovy vily Klinger. Pokud ovšem nazveme architektonický styl budovy vily Klinger jako pseudobarokní, je vhodné označit vilu obklopující park jako „pseudoromantický“. V každém případě má park podnikatelů Klingerových v Novém Městě pod Smrkem přinejmenším velkou historickou hodnotu a je vhodné jej zanechat budoucím generacím jako svědectví historické průmyslové doby. Poděkování Příspěvek byl podpořen grantem SGS12/202/OHK1/3T/15 „Dědictví průmyslové éry/ Úskalí nového využití“.
Použitá literatura ANDĚL, Rudolf; KARPAŠ, Roman. Frýdlantsko: Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec : Nakladatelství 555, 2002. ISBN 80-86424-18-9. HALAMOVÁ, Jana: Pücklerův krajinářský park Muskau –proměny v čase. [online]. 15. 10. 2013, [cit. 2013-15-10]. Dostupné z WWW http://www.zahrada-parkkrajina.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=119:puecklerv-krajinasky-parkmuskau-promny-v-ase&catid=62:teorie-a-djiny-zahradniho-umni&Itemid=125 HENDRYCH, Jan: Tvorba krajiny a zahrad. Historické zahrady, parky a krajina jako významné prvky kulturní krajiny; jejich proměny, hodnoty, význam a ochrana. Praha: ČVUT, 2005. ISBN 80-01-02230-7. MŽYKOVÁ, Marie et al.: Kamenná kniha. Sborník k romantickému historismu –novogotice. Sychrov: zámek Sychrov, 1997. NÁDENÍK, Karel, JELÍNEK, Rostislav: Nové Město pod Smrkem 1900-2000. 100 Nového Města pod Smrkem ve fotografii. Liberec: Nové Město pod Smrkem and Agentura 555, 2001. ISBN 80-902887-2-3.
PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, PETRŮ, Jaroslav, RIEDL, Dušan, SVOBODA, Antonín Marián (eds.): Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85983-55-9. TIMA, Václav: Nové Město pod Smrkem. Nové Město pod Smrkem: Občanské sdružení pro obnovu a rozvoj Nového Města pod Smrkem a okolí, 2010. ISBN 978-80-254-8871. wikipedia –Klingerova vila: [online]. 15. 10. 2013, [cit. 2013-15-10]. Dostupné z WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Klingerova_vila www.kontaminacecenia.cz: mapový server 31. 05. 2013, [cit. 2013-31-05]. Dostupný z WWW:
www.maps.google.com 2009: [online]. 15. 10. 2013, [cit. 2013-15-10]. Dostupné z WWW https://maps.google.com/ www.mapy.cz 2011: mapový server [online]. 31. 05. 2013, [cit. 2013-31-05]. Dostupný z WWW: . www.pumyslovepamatky.cz: [online]. 15. 10. 2013, [cit. 2013-15-10]. Dostupné z WWW http://www.prumyslovepamatky.cz/cz/pages/1177.html
Obrazová příloha
Obr. 1: Hlavní osa zahrady ve Versailles, (foto autor 2012)
Obr. 2: Letecký pohled na Fürst-Pückler-Park Bad Muskau, (www.maps.google.com 2009)
Obr. 3: Letecký pohled na park Klingerových v Novém Městě pod Smrkem z roku 1953, (www.kontaminace.cenia.cz)
Obr. 4: Historický pohled na vilu Klinger v Novém Městě pod Smrkem, (wikipedia – Klingerova vila)
Obr. 5: Část plánu s parkem (www.pumyslovepamatky.cz)
Klingerových
v Novém
Městě
pod
Smrkem,
Obr. 6: Současný pohled na vstupní parter vily Klinger, (foto autor 2011)
Obr. 7: Pohled na zámek v Mužákově, (foto autor 2013)
Obr. 8: Zapojení budov do parku v Mužákově, (foto autor 2013)
Obr. 9: Pohled „Slzavou loukou“ parku v Mužákově, (foto autor 2013)
Obr. 10: Umělá jezera parku v Mužákově, (foto autor 2013)
Obr. 11: Gloriet parku v Mužákově, (foto autor 2013)
Obr. 12: Park v Mužákově, (foto autor 2013)
Obr. 13: Umělá jezera parku Klingerových v Novém Městě pod Smrkem, (foto autor 2011)
Obr. 14: Pohled z Modré zahrady parku v Mužákově, (foto autor 2013)
Obr. 15: Letecký pohled na park Klingerových, (www.mapy.cz 2011)
