●
Rokoko
●
Klasicismus a empír
●
Historické slohy
●
Secese
●
Kubismus
●
Funkcionalismus
Rokoko Název slohu je odvozen od roccaille - nepravidelné ornamentální ozdoby boltcového tvaru, příznačné pro rokokovou dekoraci. Ve Francii bylo rokoko slohem vlády Ludvíka XV. (1715-1774) a uplatnilo se především v architektuře, v uměleckém průmyslu, nábytku a porcelánu, a v dekorativní malbě. Francouzské malířství rokoka představuje syntézu prvků italských a severských, benátského kolorismu, francouzského klasicismu, vlámského i holandského baroka, a vyjadřuje komorní závěr reprezentativní epochy renesance a baroka. Rokokové zjemnění se projevuje už v námětech; nejoblíbenější jsou slavnosti lásky, věčné komedie o věčně pomíjivé lásce a jaru. Rokoko objevilo po patetickém a reprezentačním baroku kouzlo smyslnosti a rozechvělé poetičnosti, zacházející někdy až do mravní frivolnosti a obscénní erotičnosti. Reakcí na tyto stránky rokoka byl klasicismus. Francie Antoine Watteau F. Boucher J. H. Fragonard Itálii G. B. Tiepolo Praha Norbert Grund
F. Boucher
J. H. Fragonard G. B. Tiepolo
Norbert Grund
ROKOKO - palác Kinských Staroměstské nám. 12
Rokoková budova byla postavena podle projektu Anselma Luraga nebo K. I. Dientzenhofera (spor o autorství) v letech 1755 - 65 pro Jana Arnošta Golze (Golče). Palác je ve správě NG od roku 1949. - stálá expozice: Krajina v českém umění 19. století Největší rozmach krajinářství v Čechách se odehrával ve znamení romantismu a později jeho obratu k realismu.
- palác Sylva-Taroucca Na Příkopě 10
Palác je pozdně barokní rozlehlá stavba s dvěma vnitřními dvory, bývalou zahradou a bývalou jízdárnou.(průchod na Václavské náměstí) Palác bývá nazýván také podle starších majitelů Piccolominiovský či Nostický.
Nejznámější pražské památky
Klasicismus Klasicismus je poslední umělecký sloh (po něm následují pouze umělecké směry); vznikl ve Francii 17. století na královském dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV., odkud se dále šířil do Evropy. Klasicismus se snažil odvrátit od baroka a rokoka, tudíž být střídmý, až jednoduchý. V době Napoleona Bonaparte je nazýván empír. Přebral mnoho prvků z antiky a renesance (viz klasická řádová architektura) a zdůrazňoval rozum člověka. Na rozdíl od renesance se v něm tolik nemluví o touhách jedince, ale spíš se zdůrazňuje, že jedinec se musí podrobit společnosti. Klasicismus svazuje člověka i uměleckou tvorbu řadou velmi přísných a striktních pravidel. SOCHAŘSTVÍ
Antonio Canova
Amor a Psyché, Tři grácie, Magdalena
MALÍŘSTVÍ inspirováno římským reliéfem přesná kresba a modelace objemů součást politické ideologie
Jacques-Louis David (1748-1828)
Přísaha Horatiů, Zavražděný Marat, Únos Sabinek Obdivovatelem a osobním malířem Napoleona (Bonaparte překračuje Alpy, Napoleonova korunovace)
Jean-August-Dominique Ingres (1780-1867)
Kreslíř a malíř portrétů Ženské akty- Velká odalistka, Koupající se, Pramen, Turecké lázně
Pauline Bonaparte as Venus
Amanda pózuje v Port Lligat Dalímu pro obraz Roger Freeing Angelica, 1970-74|(sbírka A. Lear) popová disko senzaci konce 70. a počátku 80. let
KLASICISMUS V ČESKÝCH ZEMÍCH - vláda Josefa ll. - Založena Společnost vlasteneckých přátel umění(předchůdkyně dnešní Národní galerie) - 1799 – Akademie výtvarných umění a svoji činnost zahájila roku 1800 jako nejstarší umělecká škola v českých zemích. - 1818 - Vlastenecké muzeum v Čechách
ARCHITEKTURA - stavba činžovních domů- Karlín, Smíchov, Platýz na Národní třídě - veřejné parky, tovární, hospodářské a správní budovy, řetězové mosty, plovárny, nádražíMasarykovo - klasicistní kostel sv. Kříže Na Příkopě, klášter na Celnici, dům u Hybernů - vily a zámky- Kostelec nad Orlicí, Nové Hrady, Vlašim, Lednice, Valtice, Boskovice - zahrady- Cibulka a Klamovka, Stromovka, Chotkovy sady, Kanálka a Kinského zahrada s krásnou empírovou vilou - zámky - Kačina na Kutnohorsku- ušlechtilá stavba s antickými kolonádami v průčelí a s výtvarně čistými interiéry - lázně - Teplice, Františkovy lázně, Mariánské lázně
Teplice - zámek získal dnešní klasicistní podobu.
MALÍŘSTVÍ - Pražská Akademie Antonín Mánes (1784-1843) - Kokořín, Noc v horách, Krkonoše u Petrovy boudy, Okoř, Pražský hrad, Bubeneč, akvarely a olejové náčrtky Děti: Josef, Amálie, Qido Antonín Machek (1775-1844) - vynikající portrétista - Jos. Jungmann, Jos. Božek, Smetanovy rodiče... - rysy osobnosti, psychologické odlišení František Tkadlík (1786-1840) - Malíř náboženských a alegorických obrazů, ale i portrétů a krajin - První český rektor pražské Akademie, ovlivňoval řadu svých žáků, především Josefa Mánesa
Historické slohy Období historických slohů v architektuře zabírá téměř celou druhou polovinu 19. stol. a zasahuje až do počátku 20 stol. Jeho trvání - po romantismu - se někdy rozděluje na starší období let 1860 - 1880, tzv. přísný historismus, a na mladší, v rozmezí roku 1880 - počátku 20. století, označované jako pozdní historismus. Jindy se setkáváme i s jiným dělením, např. úsek 1860 - 1890 je označován obdobím pozdního romantismu a novorenesance a desetiletí 1890 - 1900 se připisuje elektismu. kostel sv. Petra a Pavla (Vyšehrad) novogoticky přestavěný kostel kostel sv. Ludmily (nám. Míru), Národní divadlo (Národní tř. 2), Národní muzeum (Václavské nám. 68), Rudolfinum (nám. Jana Palacha)
kostel sv. Petra a Pavla (Vyšehrad)
kostel sv. Ludmily (nám. Míru)
Postavena r. 1904 podle plánů architekta W. Bürgera ze Saské Kamenice jako školní budova pro teplické německé reálné gymnázium, ve stylu saské renesance.
Kostel sv. Bartoloměje v Teplicích Postaven v letech 1861-4 podle plánů berlínského arch. Stüllera jako novorománská cihlová trojlodní basilika s otevřenou arkádou před vstupem a hranolovou věží v boku průčelí na vysoké kamenné terase.
Katolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova, postaven v Trnovanech (Teplice) v letech 1908-9 jako pseudogotická trojlodní basilika s transeptem a představenou hranolovou věží.
Josef Mánes (* 12. květen 1820 Praha – 9. prosince 1871 Praha) byl český malíř a ilustrátor, významný představitel romantismu. Jeho otcem byl malíř Antonín Mánes, profesor krajinomalby na pražské malířské Akademii. Strýc Václav Mánes byl na této škole dvakrát prozatímním ředitelem. Umělecky založený otec i strýc měli při výchově silný vliv nejen na Josefa, ale i na jeho sourozence Quida a Amálii.
Secese
je posledním z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Vytvořila módu a životní styl na konci 19. a začátku 20. století, ať již vystupovala pod jménem Jugendstil, Art Nouveau, Modern Style nebo Style Modernista. Obecní dům (nám. Republiky 5) Zvnějšku je Obecní dům pozůstatkem historismu 19. st., směsí pseudorenesance a pseudobaroka, obecně je však pokládán za významný příklad pražské secese. Celý objekt je dokladem nevídané dovednosti a kvality umělecké i řemeslné, jakož i výkřik modernosti pokud jde o supermoderní technologické zázemí, ve střední Evropě tehdy nevídané. Bylo zde 28 elektrických a hydraulických výtahů, vzduchotechnický systém s dálkovým ovládáním, potrubní pošta, centrální vysavač, moderní telefonní ústředna, výrobna ledu, chladnice, nejmodernější kuchyně. Byly zde jedny z největších elektricko-pneumatických varhan v celé monarchii. Bylo zde poprvé v takovém rozsahu použito linoleum, tehdy výkřik pokroku, mosazi a dalších materiálů.
hotel Evropa (Václavské nám. 25)
Hlavní nádraží - stará budova (Wilsonova) V soutěži zvítězil v r. 1899 arch. Josef Fanta. V letech 1901 - 09 se za plného provozu stavěla nejen nová budova, ale probíhala i rekonstrukce kolejiště, podchodů a hal. Kolejiště o rozměrech 235 x 76 m bylo zastřešeno dvěma ocelovými obloukovými konstrukcemi o rozpětí 33,3 a výšce 18 m (autoři ing. J. Marjanko a R. Kornfeld). Fantova budova, které se pro její vzhled říkalo "zámecké nádraží", se zachovala dodnes. Je postavena v tehdy oblíbeném bohatém secesním slohu.
Kostel Církve československé husitské je secesní evangelický kostel postavený drážďanskými architekty Juliusem Willi Gräbnerem a Rudolfem Schillingem. Postaven byl v letech 18991902. Vysvěcen byl 20. dubna 1902.[7] Kostel je v současnosti uzavřen veřejnosti, v provozu je jen jeho vyhlídková věž.
KUBISMUS Název malířského směru který založili P. Picasso a C. Braque kolem 1910 V Paříži, pochází od přezdívky, jíž kritik Louis Vauxcelles užil k odsouzení nových obrazů Braqueových; 1908 recenzi první Braqueovy výstavy v Kahnweilerově galerii poprvé použil slova „kubus" a následujícího roku hovořil opět v souvislosti s Braquem o „kubistických bizarnostech". Malíři záhy přijali jak tomu v moderním umění bývá - přezdívku jako programové heslo. Kubismus ve vlastním slova smyslu dělíme na dvě období: analytický kubismus (1910-12) a syntetický kubismus (1913-14) Picasso byl rebel a jako téma si zvolil pohled do nevěstince, což z názvu Avignonské slečny (francouzsky Les demoiselles d´Avignon), nemusí být hned patrné - je záměrně velmi eufemistický. S městem Avignon znázorněné holky nemají co činit, nepocházely z něj, ale malíř vycházel ze vzpomínek na milovanou Barcelonu, kde se "vykřičená čtvrť" s mnoha bordely jmenovala Avignon.
1907 Avignonské slečny deformovaná figura, opuštěny všechny principy „dobrého vkusu“; rozbíjí tvar i prostor; tváře se podobají černošským maskám, zobrazené z několika různých úhlů pohledu současně = revoluční dílo
KUBISMUS Dům U Černé Matky Boží (Celetná 34) Jedinečná kubistická budova postavená architektem Josefem Gočárem v letech 1911 až 1912 v místě zbořeného starého domu rytířů Granovských zvaného U černé Matky Boží. Budova je čtyřpodlažní se dvěma mansardovými ustupujícími patry. V prvním patře byla kavárna, navštěvovaná zejména výtvarníky, výše byly kanceláře. palác Adria (Národní tř./Jungmannovo nám.) Stavbu projektoval arch. Josef Zasche, k realizaci fasád bylo vybráno nové barevné řešení od architekta Pavla Janáka ve stylu rondokubismu (český obloučkový kubistický sloh). Budova směřuje kratší stranou do Národní třídy, kde má v prvním patře terasu, delší fasáda směřuje do Jungmannovy ulice. Terasa směřující do Národní třídy je zdobena mramorovými sochami dívek od Otto Gutfreunda. Do středu průčelí do Národní třídy je na římsu parapetu umístěno novoklasicistické kovové sousoší Adrie (Mořeplavba) od Jana Štursy.
Josef Gočár (13. března 1880 Semín – 10. září 1945 Jičín) byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové.
Gymnázium J. K. Tyla )Hradek Králové)
Pavel Janák - Krematorium v Pardubicích Jedna z nejlepších staveb provedená ve stylu tzv. rondokubismu (obloučkového dekorativismu). Pavel Janák zvítězil v soutěži, do které bylo přihlášeno více pozdně-kubistických návrhů. Fasáda je bohatě zdobena geometrickými obrazci, což ovšem nijak neubírá na celkové monumentalitě stavby, umocněné velkým schodištěm a kruhovým oknem v tympanonu.
Jan Štursa - Práce a Humanita na Hlávkově mostě v Praze
Ladislav Skřivánek (1877 – 1958), architekt, narozen v Čáslavi, studium na vysoké škole technické a Akademii výtvarných umění ve Vídni, seminář pro stavbu měst při vysoké škole technické v Berlíně-Charlottenburku, od roku 1912 pedagogické působení na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Skřivánek navrhl rozměrný, stereotomicky pojatý hranol a na jeho daleko vysunutou korunní římsu nasadil vysokou sedlovou střechu. Těleso perforoval v pravidelném rytmu okny a vikýři, ostění a nároží sepnul kamennými profily a kvádrováním. Zbývající povrch pokryl sgrafitovými psaníčky a bosami, které proložil textovými poli s mravoučnými citáty z Nerudových Zpěvů pátečních a veršů Svatopluka Čecha a sdělením o stavebnících, projektantovi a staviteli (olomoucký Jan Komrska).
Ladislav Skřivánek (1877 – 1958)
Funkcionalismus Terasy na Barrandově Barrandov je úzce spojen se jménem stavitele Václava Havla, který se rozhodl – inspirován americkými stavbami při pobytu ve Spojených státech, že na pustém a neosídleném skalisku, tehdy pod názvem „Habrová“, postaví moderní vilovou čtvrť. Skoupil na místě rozsáhlé pozemky, které patřily zčásti obci, zčásti soukromému majiteli, a začal uskutečňovat své plány. Moderní rodinné domky se zahradou a plochou střechou (podle původních návrhů architekta Vladimíra Grégra) se mu však z finančních důvodů vystavět nepodařilo a noví osadníci si tak na parcelách budovali vilky podle vlastního vkusu. Funkcionalistická stavba byla domyšlena do nejmenších detailů. Využitím členitého terénu s terasami mohl personál pohodlně obsluhovat stovky lidí; vyhlídková věž nebyla pouhou atrakcí s výhledem na celou Prahu, ale zároveň větrací šachtou s kouřovými a ventilačními komíny, které odváděly výpary z kuchyně. Velké reflektory umístěné na vysokých stojanech osvětlovaly celý prostor, zdálky zajišťovaly Terasám reklamu a vábily dotěrný hmyz obtěžující hosty při večeři.
Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47) Palác vznikl podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla; postaven byl v letech 1925 až 1928. V té době byl největší stavbou tohoto typu na světě. Tehdy sloužil společnosti Pražské vzorkové veletrhy. Mnoho odborníků ve své době nadchl svojí velikostí a na tehdejší dobu moderností.
Obchodní dům Bílá labuť (Na Poříčí 23)
