RNA viry
MUDr. Drahomíra Rottenbornová
Čeleď
Podčeleď Rod Influenzavirus
Druh
Paramyxovirus Morbillivirus Coronavirus
Viry parainfluenzy T1-T4, virus příušnic Virus spalniček Lidské koronaviry
Picornaviridae
Enterovirus Rhinovirus Aphtovirus
Poliovirus, viry coxackie, echoviry Rhinoviry Virus slintavky a kulhavky,virus hepatitidy A
Caliciviridae
Calicivirus Hepatovirus
Lidký kalicivirus Virus hepatitidy E Lidské astroviry, viry skupiny Norwalk a další
Reoviridae
Rotavirus
Lidské rotaviry
Togaviridae
Rubivirus
Virus zarděnek
Flaviviridae
Flavivirus Hepatitis C virus
Rhabdoviridae
Lyssavirus
Viry komplexu klíšťové encefalitidy, viry žluté zimnice Viry hepatitid C Virus vztekliny
Filoviridae
Filovirus
Viry Marburg, Ebola
Retroviridae
Lentivirinae Oncovirinae
HIV-1, HIV-2 T-lymfocytotropní viry (leukemické viry)
Orthomyxoviridae Paramyxoviridae Coronaviridae
Astroviridae
Viry chřipky A, B, C
• Velké mnoţství rodů a typů • Standardní taxonomické dělení nekoreluje s patogenezí a klinickými projevy • Z klinického hlediska výhodnější dělení podle postiţených orgánových systémů ev. podle cesty přenosu
Druh: virus spalniček • Existuje v jediném antigenním typu. • Přirozeným hostitelem je pouze člověk. • Přenos: kapénkami • Patogeneze: Pomnoţení viru v respiračním traktu, spojivkách, lymfatických tkáních. Vzniká viremie. Přestupem z endotelu kapilár jsou infikovány spodní vrstvy sliznice a epidermis. • Virus spalniček se replikuje v T a B lymfocytech a makrofázích, coţ má za následek dočasný pokles počtu lymfocytů a útlum imunity. • Virus se vylučuje sekrety dýchacích cest a spojivky v katarálním stádiu a 2 dny po vzniku vyráţky. • ID: 10-11 dnů
Spalničky (morbilli) – vysoce nakaţlivé katarální stádium (ke konci ID): rýma, zánět spojivek, kašel, horečka mnoţení viru v kůţi a sliznicích – výsev vyráţky Komplikace: • časté – zápal plic nebo středního ucha • vzácnou komplikací je postiţení CNS, útlum imunity s následným vzplanutím latentních infekcí (TBC) Prevence: aktivní imunizace (TRIVIVAC) Výskyt v ČR: po roce 1983 eliminace spalniček, nyní pouze zavlečené případy Lab.dg: vzestup titru protilátek
Druh: virus zarděnek • • •
Člověk je jediným hostitelem Přenos: kapénkami Patogeneze: Virus se pomnoţí na sliznici nosohltanu a v krčních uzlinách. Asi 6. den po infekci dochází k viremii, virus se dostává do dýchacích cest, spojivek, kůţe, event. i jiných orgánů. Virus se vylučuje sekrety nosohltanu 7-10 dní před nástupem klinických příznaků a ještě asi týden po začátku zjevného onemocnění. • Infekce je běţná zejména u dětí. • Výskyt: sporadicky nebo v epidemiích, nejčastěji na jaře. • ID: 19-21 dnů
Zarděnky (Rubeola) • zpravidla lehce probíhající onemocnění se zvýšenou teplotou, zduřením uzlin a skvrnitou vyráţkou, někdy katarální příznaky • při onemocnění těhotné v 1. trimestru můţe dojít k transplacentárnímu přenosu na plod, jeho generalizované infekci a potratu, při udrţení těhotenství k vrozeným zarděnkám – poškození mozku, srdce, oka, sluchu Prevence: aktivní imunizace (TRIVIVAC) v ČR od r.1982
ZDZ-1 Infekce kůţe
7
Lab. dg: • průkaz protilátek • HIT (hemaglutinačně inhibiční test) – nejpozději 2. den vyráţky, hladina protilátek stoupá extrémně prudce • KFR – u těhotných, KFR protilátky se objevují později • ELISA • průkaz intrauterinní infekce • sérologické vyšetření matky i dítěte (stanovení specifických IgM v séru dítěte) • přímý průkaz viru kultivací na tkáňových kulturách (z výplachu nosohltanu, krve, moči, event. vzorků fetální tkáně) • laboratorní potvrzení infekce virem rubeoly v prvním trimestru gravidity je indikací k ukončení těhotenství
Druh: virus příušnic • Existuje v jediném antigenním typu. Přirozeným hostitelem je pouze člověk. • Přenos: kapénkami • Patogeneze: • Na sliznici nosohltanu se virus pomnoţí, šíří se do krčních lymfatických uzlin a dále do krve. • Vzniká viremie, která umoţňuje viru pronikání do dalších vnímavých tkání – virus má afinitu k slinným ţlázám, ţlázám s vnitřní sekrecí (zejména varlata, vaječníky, slinivka břišní) a meningám. • Virus se vylučuje slinami, močí a sekrety dýchacích cest 3-5 dní před a asi týden po nástupu klinických příznaků. •
ID: 18-21 dnů
Příušnice (Parotitis) • • • •
asi 30% případů inaparentně otok příušních slinných ţláz (jednostranný nebo oboustranný) mohou být postiţeny i podjazykové a podčelistní slinné ţlázy Komplikace: aseptická meningoencefalitida zánět varlete, nadvarlete (při onemocnění po pubertě hrozba sterility) pankreatitida méně časté: zánět ovárií, mléčné ţlázy, štítné ţlázy, encefalitida
10
Lab. dg: • průkaz specifických protilátek (KFR, ELISA) • Izolace viru na tkáňových kulturách - ze slin, moči, likvoru • Prevence: aktivní imunizace (TRIVIVAC)
RNA viry způsobující respirační infekce • • • • •
virus chřipky – viz samostatná prezentace virus parachřipky koronaviry rhinoviry RSV (respirační syncyciální virus)
Druh: virus parainfluenzy Onemocnění • infekce se šíří v populaci zejména na jaře a na podzim • respirační infekce různého stupně závaţnosti • viry parachřipky se podílejí na etiologii 40% akutních respiračních nákaz předškolních dětí • primární infekce u dětí probíhá většinou jako horečnaté onemocnění s rýmou a faryngitidou případně jako bronchitida či bronchopneumonie • obávanou komplikací nákazy u dětí je pseudokrup (edém sliznice laryngu) Diagnostika • stanovení virových antigenů v buňkách stěrů z nosních sliznic pomocí IF • vyšetření párových sér metodou KFR
Rod: Coronavirus • Působí kaţdou zimu většinu nemocí z nachlazení • Výskyt: převáţně u dospělých osob • Klinický obraz: infekce HCD (nejčastěji rýma) U oslabených ojediněle pneumonie
• Dg: běţně se neprovádí • Léčba: symptomatická
Koronavirus SARS-CoV Předpoklad: • původně zvířecí virus, který se stal patogenním pro člověka • nalezen ve stolici zvířat prodávaných na trzích v Číně, podobný virus prokázán u himalájských cibetek a mývalů
Onemocnění: SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome, těžký akutní respirační syndrom, či také syndrom náhlého selhání dýchání) •
výskyt byl poprvé hlášen v listopadu 2002 z čínské provincie Kuang-tung. V r. 2003 hlášeny případy onemocnění z Hongkongu, Singapuru, Vietnamu, Kanady, Austrálie i dalších částí světa
Inkubační doba: 2–7-14 dní Klinický obraz: • horečka, bolesti hlavy,únava, suchý kašel, • atypická pneumonie • těţký průběh u starších lidí, diabetiků, kardiaků • mírnější průběh u dětí do 12 let
Přenos: • kapénkami při úzkém kontaktu s nemocnou osobou • předměty potřísněnými sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí • jiné způsoby přenosu?
Rhinoviry (více než 100 sérotypů) •
nejčastějšími vyvolavateli rýmy a nemoci z nachlazení
•
Přenos: kapénkami
• •
Imunita: protilátky se tvoří pomalu. Při reinfekci se anamnestická odpověď objevuje aţ okolo 7. dne, coţ nestačí zabránit rozvoji klinických příznaků. Infekce se většinou nešíří do dolních dýchacích cest.
•
KO: rýma, sinusitida, otitida DCD: malé děti (kojenci, batolata), oslabení dospělí
•
ID: 2-4 dny
•
Specifická terapie ani prevence neexistuje.
Druh: Respirační synciciální virus (RSV) Onemocnění: U starších dětí a dospělých: mírné infekce HCD Těţší průběh u nedonošených dětí, dětí do 3 let a u starých lidí: horečka, bronchitida, bronchiolitida, pneumonie, sinusitida, mesotitida ID: 4-5 dnů
Výskyt: zejména v zimních měsících Lab. dg: • materiál: odsátý sekret z HCD • průkaz vzestupu protilátek (KFR, ELISA, neutralizační test) • u malých dětí tvorba protilátek nespolehlivá- přímý průkaz viru • průkaz virových antigenů (IF, ELISA)
RNA viry způsobující infekce trávicího traktu • rotaviry • kaliciviry • další: astroviry, toroviry
Rod: Rotavirus (A-G) Druh: lidské rotaviry A-C • • • •
Důleţitými vyvolavateli gastroenteritid lidí i zvířat na celém světě. U dětí do 5 let jsou nejčastějšími původci Nejvíce postiţeny děti od 4 měsíců do 3 let Onemocnět také mohou rodinné kontakty nemocných dětí, starší lidé, lidé s oslabenou imunitou
•
Výskyt v našich podmínkách: zima, jaro
•
Přenos: orofekálním a kontaminovanými předměty, vzdušnou cestou Virus se vylučuje nejvíce v prvních 3-5 dnech onemocnění.
•
ID: 48 hodin
• •
Infekční dávka: při primoinfekci velmi nízká (10 částic) Stolicí nemocných dětí se vylučuje virus ve velikém mnoţství, proto je onemocnění vysoce infekční
Onemocnění • akutní gastroenteritida • Nejváţněji jsou postihovány děti od 6 měsíců do 2 let, u nichţ asi 40% průjmů bývá vyvoláváno rotaviry. • U větších dětí a dospělých dochází často k inaparentní infekci. Reinfekce je běţná. • Infekce se často šíří v porodnicích, kojeneckých odděleních a dětských ústavech.
Lab. dg: • průkaz viru ve stolici (ELISou, latexaglutinací, imunochromatograf.metodami) • průkaz protilátek (většinou pro epidemiologické účely) Prevence: ţivá perorální vakcína
Lidské kaliciviry (noroviry, sapoviry) •
Nejčastější původci gastroenteritid u větších dětí a dospělých
•
Výskyt: většinou epidemický V našich podmínkách po celý rok, maximum v zimních měsících
•
Přenos: fekálně-orální (kontaminovaná voda, potraviny)
•
Infekční dávka: malá
•
ID: 1-2 dny
•
Onemocnění: bolest břicha, zvracení a průjmy, zvýšená teplota nemusí být, ustoupí většinou do 48 hodin
•
Epidemie v nemocnicích, léčebnách apod.
Rod: Entrovirus • • • •
Druh:poliovirus (3 sérotypy) Druh: coxsackie virus (30 sérotypů) Druh: ECHO virus (přes 30 sérotypů) Nezařazené enteroviry (sérotypy 68-71)
Patogeneze infekcí způsobených enteroviry
Poliovirus (typ 1,2,3) Onemocnění: dětská obrna (poliomyelitis anterior acuta) Historie: nemoc známa od starověku konkrétní popis nemoci Heine (1840) a Medin (1891) virová etiologie prokázána 1908 očkování od r. 1955 (Salkova vakcína) a od r. 1957 (Sabinova) Zdroj: infikovaný člověk Přenos: fekálně-orální cestou - virus vylučován stolicí špinavé ruce, kontaminovaná voda, potraviny a předměty Výskyt: endemický – v oblastech s nízkou úrovní hygieny, horkým klimatem rychlé promoření populace v útlém věku, méně často paretické formy epidemický - v rozvinutých zemích mírného pásma přesun onemocnění do vyšších věkových skupin-častější paretické formy
• V ČR největší epidemie v r. 1948, onemocnělo více neţ 2000 lidí • Onemocnění se v ČR nevyskytuje od r. 1960 • Československo se stalo první zemí na světě, kde se podařilo plošně přerušit šíření divokých poliovirů
ID: v průměru 9-12 dní Cílová tkáň: CNS Poškozeny: přední rohy míšní, motorická centra prodlouţené míchy, mozkový kmen, jádra mozečku, motorická oblast kůry. Infikované neurony jsou destruovány a fagocytovány.
Zánětlivá infiltrace okolí a edém způsobují zpočátku větší rozsah paralýz, neţ odpovídá mnoţství destruovaných neuronů. Rozsah obrn se pozvolna zmenšuje s ústupem edému. Trvale a nenapravitelně zůstávají postiţeny pouze svaly inervované zničenými neurony.
Formy onemocnění: •
abortivní forma (80-95% případů) - pomnoţení viru ve střevě a v nosohltanu, nikam se nešíří, krátkodobé vylučování viru stolicí a nasofaryngeálním sekretem, event. mírné klinické příznaky (teplota, prosáknutí nosohltanu)
•
aseptická meningitida: po odeznění prvních příznaků - latentní fáze, kolem 14. dne onemocnění znovu vzestup teplot (sekundární viremie), přestup infekce na mozkové pleny
•
paralytická poliomyelitida: asi u 1% infikovaných osob, chabé obrny některých svalových skupin končetin nebo trupu, vzácněji postiţení hlavových nervů (tzv. bulbární forma)
Diagnostika – opatření v ČR: • u všech případů akutně vzniklých chabých paréz se provádí: • sérologické vyšetření + kultivace viru ze stolice Terapie: symptomatická • v akutním stádiu klid • uvolňování svalů (horké zábaly) • protahování(předejít tvorbě kontraktru • stimulace svalů (vycvičení sousedních oblastí míchy a příslušných svalů, aby převzaly funkci vyřazených svalů) Poškozené motoneurony totiţ nemohou regenerovat
Ţelené plíce
Prevence: • Salkova inaktivovaná vakcína (1955) • Sabinova ţivá oslabená vakcína (1957)
•
WHO: Program eradikace poliomyelitidy
Franklin Delano Roosevelt (30.1.1882 – 12.4.1945) • americký politik a 32. prezident USA v letech 1933– 1945 • zastával svůj úřad nejdéle ze všech amerických prezidentů a byl jediným, který byl zvolen do svého úřadu více neţ dvakrát (zvolen byl čtyřikrát). • r. 1921 (ve svých 39 letech) onemocněl obrnou
Sir Walter Scott (15.08.1771 - 21.09.1832) • skotský romantický spisovatel, prozaik a básník, sběratel lidové slovesnosti • v dětství onemocněl obrnou a ochrnul na jednu nohu
Postpoliomyelitický syndrom • Ztráta nervové či svalové výkonnosti vzniklá s odstupem 10-40 let po prodělané akutní nemoci • Postihuje asi 20-30% pacientů, kteří prodělali paralytickou formu nemoci • Příčina – předpoklady: předčasná atrofie dlouhodobě přetěţovaných motoneuronů v okolí postiţených oblastí imunopatologické mechanismy perzistující infekce poliovirem
Gymnastka Eliška Misáková-zemřela v průběhu XIV. LOH v Londýně v r. 1948 († 21 let) Během letu do Londýna se jí udělalo špatně. Pak ještě v Londýně pár dní trénovala. Tři dny po příletu dostala horečku a její stav se začal zhoršovat. Byla odvezena do nemocnice, kde vyšetření a testy potvrdily podezření na dětskou obrnu. Lékař výpravy dr. Hornof daroval Elišce krev, protoţe sám dětskou obrnu prodělal a byla naděje, ţe bude mít protilátky. Nedlouho poté, co druţstvo československých gymnastek, ve kterém cvičila i Eliščina starší sestra Miroslava, získalo ve víceboji zlatou medaili, Eliška Misáková zemřela. Mezinárodní olympijský výbor ji udělil čestnou zlatou medaili in memoriam.
Coxsackie viry • •
Patogeneze: podobná jako u ostatních enterovirů. Nemají výrazný neurotropismus poliovirů. Mohou vyvolávat celou paletu klinických příznaků. Dělí se na dva subtypy: A (1-22,24) a B (1-6).
• • • • • • • • • • • •
Onemocnění: inaparentní průběh (nejčastěji) necharakteristické horečnaté onemocnění horečka s exantémem syndrom ruka-noha-ústa konjunktivitida faryngitida, herpangína infekce DCD postiţení CNS (aseptická meningitida) bolest na hrudi provázená horečkou zánět myokardu, perikardu závaţné infekce novorozenců
Syndrom ruka-noha-ústa (Coxsackie A16) • tvorba puchýřků na prstech, dlaních, ploskách, dutině ústní a jazyku
Herpangína (Coxsackie A) • Tvorba puchýřků aţ vřídků na tonzilách, patře, uvule a na jazyku, teplota, obtíţné polykání
Výskyt: v našich podmínkách jaro aţ podzim Přenos: fekálně-orální cestou, respirační sekrety
Terapie: symptomatická Dg: • •
izolace viru + sérologie (tvorba protilátek proti izolovanému sérotypu) samostná sérologie vzhledem k velkému počtu sérotypů nemá velký význam
ECHO viry enteric cytophatic human orphans (sirotek-výskyt viru nebyl spjat s ţádným onemocněním) Výskyt: jaro-podzim Přenos: fekálně-orální cestou Patogeneze: • Způsob šíření a patogeneze jsou podobné jako u ostatních enterovirů. Onemocnění: • inaparentní infekce (většinou) • necharakteristické horečnaté onemocnění • exantém s horečkou • katary HCD • perikarditida, myokarditida • průjem dětí • aseptická meningitida Lab. dg: • přímý průkaz (izolace viru) • sérologie nemá velký význam (velké mnoţství sérotypů, časté zkříţené reakce)
Arboviry • angl. arthropod borne • Viry, které jsou přenášené členovci (klíšťata, komáři, pakomáři, muchničky apod.) • Infekce způsobené arboviry se vyznačují přírodní ohniskovostí • Většinou se jedná o zoonózy-dominantním hostitelem jsou různé druhy obratlovců • Člověk je pouze náhodným hostitelem • Patogeneze: po poranění členovcem brzy dochází k virémii (provázena chřipkovými příznaky) zanesení viru do cílových orgánů
Poškození endotelu cév→vyráţka, artritida CNS-meningitida, ME Porucha hemokoagulace (hemoragické horečky) Poškození jater (ţlutá zimnice)
Přehled vybraných infekcí způsobených arboviry Rod
Přenašeč
Onemocnění
Výskyt
Flaviviridae/ Flavivirus
klíšťata
klíšťová encefalitida
Evropa
ruská jaro-letní encefalitida
Sibiř
ţlutá zimnice
tropická Afrika a Amerika
dengue
tropy a subtropy
západonilská horečka
J.Evropa, Afrika, USA
japonská encefalitida B
JV Asie
chikungunya
JV Asie, V Afrika
Bunyaviridae/ pakomáři Phlebovirus
papatači
Středozemí, JZ ASie
Bunyaviridae/ klíšťata Nairovirus
Krymsko-konţská hemoragická horečka
JV Evropa, JZ Asie, Afrika
komáři
Togaviridae/ Alphavirus
komáři
Viry klíšťové encefalitidy • Vyskytují se v přírodních ohniscích nákaz v Evropě, Asii a Severní Americe. • Rezervoár: drobní a větší divoce ţijící savci • Přenašeč: klíšťata různých druhů • Jednotlivé druhy virů komplexu klíšťové encefalitidy jsou navzájem antigenně příbuzné, liší se závaţností onemocnění, které mohou vyvolávat u člověka. • V našich oblastech mají největší význam viry klíšťové encefalitidy západního typu (středoevropské klíšťové encefalitidy)
• Výskyt: na západ od Uralu aţ po území východní Francie • V ČR se vyskytují viry klíšťové encefalitidy v příhodných přírodních podmínkách téměř na celém území státu.
Vektor: • klíště (Ixodes ricinus) – různá vývojová stádia - přenáší infekci na další zvěř (veverky, zajíci, jelenovití aj.). • V ohnisku bývá infikováno asi 1% klíšťat. • Klíšťata mohou nakazit i dobytek pasoucí se v ohnisku - zejména kozy, které virus vylučují mlékem ( v minulosti epidemie z kozího mléka na Slovensku v okolí Roţňavy).
Patogeneze: • K nákaze lidí dochází po napadení infikovanými klíšťaty nebo poţitím nepasterizovaného mléka. • Virus se mnoţí v regionálních lymfatických uzlinách. • Není-li nákaza v této fázi zlikvidována imunitními mechanismy, dochází k viremii • virus proniká do mozkomíšního moku a k meningám a na ostatní tkáně CNS. ID: 7-14 dní
Onemocnění: inaparentní průběh (asi 70% osob) manifestní onemocnění: • fáze viremie (obraz chřipkového onemocnění); toto stádium můţe chybět • fáze remise (zdánlivá úzdrava, 4- 10 dní) • fáze postiţení CNS (meningitida, meningoencefalitida, encefalomyelitida) • Akutní fáze onemocnění trvá 1-2 týdny. • Rekonvalescence je dlouhá, prognóza většinou příznivá (smrtnost asi 5%). • Časté bývají neurologické následky.
Lab. dg: • izolace viru (ve fázi viremie z krve, ve fázi postiţená CNS z likvoru) • průkaz specifických IgM v séru nebo likvoru akutně nemocných • vzestup titru protilátek (KFR, HIT) Prevence: inaktivovaná vakcína
Virus žluté zimnice • Výskyt: subtropické a tropické oblasti Afriky a Jiţní Ameriky
• Onemocnění: ţlutá zimnice (postiţení vnitřních orgánů s hemoragickým syndromem) - postiţení jater, kostní dřeně, ledvin • KO: horečka, ţloutenka, proteinurie, krvácivé projevy • Smrtnost: 25-50% • 2 formy: městská: - rezervoár: člověk - přenašeč: komár Aedes aegypti dţunglová: - rezervoár: opice - přenašeč: komáři rodu Haemagogus • Prevence: ţivá oslabená vakcína, hubení komárů
Stavbu Panamského průplavu ohrožovala m.j. žlutá zimnice • John Frank Stevens – hlavní inţenýr stavby • armádní lékař dr.Williama Gorgase • spustili nejnákladnější asanační kampaň, jakou kdy svět viděl, aby vyhubili přenašeče ţluté zimnice (1905)
Virové hemoragické horečky Čeleď/Rod
Nemoc
Rezervoár
Vektor
Výskyt
Arenaviridae/Arenavirus
Horečka Lassa
krysa
ne
tropická Afrika
Bolivijská HH
hlodavci
ne
J. Amerika (JA)
Argentinská HH
hlodavci
ne
JA
Venezuelská HH
hlodavci
ne
JA
Brazilská HH
hlodavci
ne
JA
Horečka Ebola
Neznámý
ne
tropická Afrika
Horečka Marburg
neznámý
ne
tropická Afrika
Filoviridae/Filovirus
Ţlutá zimnice
Opice, člověk
komáři
tropická Afrika a Amerika
Dengue-hemoragická forma
Opice, člověk
komáři
tropy, subtropy
Omská HH
Různí savci
klíšťata
Sibiř
Nemoc Kyasanurského Různí savci lesa
Klíšťata
Indie
Bunyaviridae/ Nairovirus
Krymsko-konţská HH
Různí savci
klíšťata
jv.Evropa, jz.Asie, Afrika
Bunyaviridae/ Phlebovirus
Horečka údolí Rift
Různí savci, dobytek
Pakomáři
Východní Afrika, Blízký východ
Bunyaviridae/ Hantavirus
Hantavirový plicní syndrom
hlodavci
Ne
S. a j. Amerika
Hh s renálnímm syndromem
hlodavci
ne
Evropa, Asie
Flaviviridae/ Flavivirus
Horečka Ebola • Onemocnění poprvé popsáno v roce 1976 • Jméno Ebola bylo převzato od řeky, která protéká oblastí v severním Zairu, v níţ propukla první epidemie nemoci. • míra úmrtnosti 50 aţ 90 % • Místem epidemií jsou především africké země jako Demokratická republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán. • V současnosti jsou známy 4 kmeny viru ebola. • Ebola-Zair a Ebola-Súdán: napadají člověka • Ebola-Bundibugyo: napadají člověka • Ebola-Reston – zatím pouze onemocnění opic • Ebola-Pobřeží slonoviny- zatím pouze onemocnění šimpanzů
• Přenos na člověka: přímým stykem s infikovanými tělesnými tekutinami (např. krev nebo sliny) • ID: 2-4 týdny (obvykle 2-3 dny) • KO: horečka, skleslost, svalové bolesti, bolesti v kloubech, bolesti v oblasti břicha a bolesti hlavy. • Dále: zvracení, průjem, zánět spojivek, krvácení jak vnitřní tak i vnější, obvykle nejprve ze střeva, posléze ze všech tělesných otvorů.
• Těţké poškození vnitřních orgánů, zejména jater (lékaři provádějící pitvu zemřelých popisovali stav jejich jater slovy „jako namixovaná“, či „krvavá kaše“). • Počet přeţivších pacientů závisí na kmenu viru a na fyzické kondici pacienta. • Smrt nebo postupné uzdravování nastává obvykle v rozmezí od šesti do deseti dnů.
Virus vztekliny • • • • •
původce: virus vztekliny neurotropní, v místě vstupu se pomnoţí a přes N-S ploténky se dostává do nervů, kde je chráněn před protilátkami, nervy se šíří do míchy a mozku Rychlost šíření nervem je poměrně malá – virus postoupí řádově o několik milimetrů za den Cílovou stanicí viru je mozek, jakmile se tam dostane, objeví se hlavní příznaky nemoci a smrt Z mozku se virus šíří do slinných ţláz a je vylučován ve slinách.
•
zdroj: volně ţijící zvěř:vysoká zvěř, divoké prase, zajíci, liška (Evropa), netopýr (Sev. Amerika), skunk, mýval, domácí zvířata (pes, kočka, kůň)
•
přenos: zanesením slin obsahuj. viry vztekliny do ran a koţních oděrek
•
ID: aţ 12 měsíců (závisí na lokalizaci poranění, inf. dávce) ZDZ-1 Infekce ran
59
ZDZ-1 Infekce ran
60
ZDZ-1 Infekce ran
61
Klinický obraz • • • •
Brzy po pokousání se můţe objevit teplota, bolest hlavy různě dlouhé období bez potíţí změny osobnosti, záchvaty zuřivosti a křeče hydrofobie - nesnášenlivost vody ( záchvaty křečí i při nepatrném kontaktu s vodou) • poruchy hybnosti, ochrnutí svalů U zvířete také změny chování: • divoká zvířata se mění na podezřele krotká • domácí zvířata se mohou stát nezvykle agresivními
ZDZ-1 Infekce ran
62
ZDZ-1 Infekce ran
63
Prevence, profylaxe Zaměřená na zdroj infekce • sledování výskytu vztekliny u zvířat • aktivní imunizace lišek, psů, koček, • likvidace toulavých zvířat Po poranění: • co nejdříve ošetřit ránu, vymýt ji mýdlovým roztokem, pak vodou a aplikovat dezinfekční prostředek • kontrola očkování proti tetanu • izolace, vyšetření zvířete • zahájení vakcinace na antirabickém centru (nejdř. lids. Ig, pak aktiv. imunizace → vznik neutralizačních Ig G, které potlačí virus dříve, neţ se pomnoţí a začne šířit) Preexpoziční vakcinace: veterin., laborat. pracovníci, sluţ. cesty do oblastí s vysokým výskytem, lesníci,obchodníci se zvířaty ZDZ-1 Infekce ran
64
Lab.dg vztekliny A) vyšetření zvířete (k vyšetření se zasílá hlava podezřelého zvířete na ledu) • průkaz Negriho tělisek (virový nukleoprotein) v mozku imunofluorescencí • průkaz virových antigenů IF z otisků rohovky B) vyšetření člověka b1) in vivo • průkaz virových antigenů IF z biopsie kůţe • průkaz viru ze slin,likvoru, koţních nervů nebo jiných tkání pomocí PCR b2) post mortem • průkaz Negriho tělísek ve vzorcích CNS (post mortem) • průkaz virového antigenu IF ve vzorcích CNS, podčelistní slinné ţlázy • průkaz infekčního viru očkováním tkáňových kultur nebo sajících myšek •
Specifické protilátky se objevují v séru příliš pozdě,nelze je vyuţít pro diagnostiku
ZDZ-1 Infekce ran
66
Výskyt: Virus vztekliny je rozšířen téměř po celém světě. Nebyl nikdy zjištěn v Austrálii, na některých ostrovech Karibiku, Byl vymýcen v Anglii, Irsku, Španělsku, Portugalsku, Japonsku.
ZDZ-1 Infekce ran
67
Historie vakcinace proti vzteklině • • • • •
•
Louis Pasteur – jako první zkoumal virus vztekliny uměle infikoval psy slinami vzteklých zvířat později přišel na to, ţe se virus nachází rovněţ v mozku a míše nemocných zvířat vyvinul vakcínu ze suspenze míchy nakaţených králíků virus oslaboval sušením míchy
vyvinutou vakcínu testoval opět na psech, které nejprve uměle infikoval neoslabeným virem vztekliny a pak aplikoval několik dávek dané vakcíny
ZDZ-1 Infekce ran
68
• 1885 poprvé aplikoval tuto vakcínu člověku, devítiletému chlapci Josephovi Meisterovi, 2 dny poté, co jej pokousal vzteklý pes • Chlapec přeţil a tím byl zaznamenán první velký úspěch při boji s touto nebezpečnou nemocí. • Pasteurem ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně pouţíval aţ do konce 50. let 20 století.
ZDZ-1 Infekce ran
69
Čeleď:Retroviridae Lidské T-lymfotropní viry: • HTLV-1 • HTLV-2
HIV
Omlouvám se, toto téma ještě není zpracováno do podoby prezentace
