Rezoluce Valného shromáždění OSN UNHCR Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky Rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 428 ze dne 14. prosince 1950 Valné shromáždění maje na zřeteli svoji rezoluci 319 A (IV) ze 3. prosince 1949 1. Přijímá přílohu této rezoluce, kterou je Statut Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky; 2. Vyzývá vlády, aby s Vysokým komisařem Organizace spojených národů pro uprchlíky spolupracovaly při jeho činnosti týkající se uprchlíků spadajících do působnosti jeho Úřadu, zejména tím, že: a) budou uzavírat mezinárodní smlouvy o ochraně uprchlíků a přijímat nezbytná opatření podle těchto smluv; b) budou s Vysokým komisařem uzavírat zvláštní dohody k provedení opatření ke zlepšení postavení uprchlíku a ke snížení počtu uprchlíků vyžadujících ochranu; c) budou na svém území přijímat uprchlíky, aniž by byly vyloučeny kategorie nejvíce strádajících uprchlíků; d) budou pomáhat Vysokému komisaři v jeho úsilí zasazovat se o dobrovolný návrat uprchlíků; e) budou podporovat začlenění uprchlíků zejména tím, že jim usnadní udělení státního občanství; f) budou uprchlíkům vydávat takové cestovní a jiné doklady, které by za normálních okolností státní úřady vydávaly jiným cizincům, zejména doklady, které jim umožní přesídlení; g) umožní uprchlíkům převést jejich majetek, především ten, který potřebují ke svému usídlení; h) poskytují Vysokému komisaři informace o počtech uprchlíků, podmínkách, ve kterých žijí, zákonech a jiných právních opatřeních, které se týkají uprchlíků.
3. Pověřuje Generálního tajemníka, aby tuto rezoluci společně s přílohou předložil i státům, které nejsou členské státy Organizace spojených národů, ve snaze získat je ke spolupráci při jejím naplňování.
Statut UNHCR Část I. Čl. 1 Vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky jednající z pověření Valného shromáždění se ujímá plnění úkolů poskytování mezinárodní ochrany pod záštitou Organizace spojených národů uprchlíkům, kteří spadají do rámce tohoto statutu, a hledání stálých postupů, které řeší problematiku uprchlictví, pomáhaje tak státům a se souhlasem dotčených států soukromým organizacím v usnadnění dobrovolné repatriace uprchlíků nebo jejich začlenění do nových národních společenstvích. Při plnění úkolů a především v případě obtíží, zejména pokud se týkají pochybností o mezinárodním postavení osob těchto osob, si Vysoký komisař vyžádá stanovisko poradního výboru, pokud je tento výbor ustaven. Čl. 2 Činnost Vysokého komisaře má zcela nepolitický charakter. Jeho činnost je humanitární a sociální a v zásadě se týká skupin a kategorií uprchlíků. Čl. 3 Vysoký komisař jedná v souladu s obecnými pokyny, které obdrží od Valného shromáždění nebo od Hospodářské a sociální rady. Čl. 4 Hospodářská a sociální rada může po vyslechnutí stanoviska Vysokého komisaře rozhodnout o ustanovení poradního výboru, který bude složen ze zástupců členských států i nečlenských států Organizace spojených národů vybraných radou na základě jejich zájmu o řešení problému uprchlíků a péče kterou tomuto problému věnují. Čl. 5 Valné shromáždění nejpozději na své osmém řádném zasedání zhodnotí opatření Vysokého komisaře aby rozhodlo, zda bude činnost Vysokého komisaře prodloužena po dobu po 31. prosinci 1953. Část II. Čl. 6
Vysoký komisař vykonává svůj mandát: A. i) Ve vztahu ke každé osobě, která byla považována za uprchlíka dle dohod z 12. května 1926 a 30. června 1928, nebo podle úmluv z 28. října 1933 a 10. února 1938 a podle protokolu ze 14. září 1939 nebo též podle ustanovení Stanov Mezinárodní organizace pro uprchlíky. ii) Ve vztahu ke každé osobě, která v důsledku událostí, které nastaly před 1. lednem 1951, se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, a která je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního obvyklého pobytu následkem shora zmíněných událostí, která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit. Rozhodnutí o odepření postavení uprchlíka učiněná Mezinárodní organizací pro uprchlíky během činnosti této organizace nezabraňuje udělení uprchlického postavení osobám, které splňují podmínky tohoto článku. Příslušnost Vysokého komisaře pro uprchlíky zaniká ve vztahu ke každé osobě uvedené v oddílu A., jestliže tato osoba: a) se dobrovolně znovu uchýlila pod ochranu země své státní příslušnosti; nebo b) potom, co ztratila státní příslušnost znovu ji dobrovolně nabyla; nebo c) nabyla novou státní příslušnost a nachází se pod ochranou země své nové státní příslušnosti; nebo d) dobrovolně se znovu usadila v zemi, kterou opustila, nebo do které se nevrátila z obav před pronásledováním; nebo e) v případě, že okolnosti, pro které byla uznána uprchlíkem, přestaly v zemi její státní příslušnosti existovat, a nemůže dále odmítat ochranu své země z jiných než osobních důvodů, přičemž důvody čistě hospodářského charakteru nemohou být uznány; anebo f) je osobou bez státní příslušnosti a okolnosti, pro které byla uznána uprchlíkem, přestaly v zemi jejího obvyklého pobytu existovat, je schopna se vrátit do země svého bývalého pobytu a nemůže dále odmítat její ochranu z jiných než osobních důvodů. B.
Ve vztahu ke každé osobě, která se nachází mimo svou vlast, nebo pokud je osobou bez občanství, se nachází mimo zemi svého obvyklého pobytu, a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, a která je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu své vlasti, nebo pokud je osobou bez občanství, se nechce vrátit do země svého obvyklého pobytu. Čl. 7 Vysoký komisař nevykonává svůj mandát, tak jak je definován v čl. 6, ve vztahu k osobám: a) které jsou občany více států, s výjimkou případů, kdy splňují podmínky uvedené v čl. 6 vůči všem státům, jichž jsou občany; nebo b) kterým přiznaly úřady státu, v němž se usídlili, takovou míru práv a povinností, který přísluší jeho občanům; nebo c) které v současné době užívají ochrany nebo podpory od jiných orgánů nebo odborných organizací Spojených národů; anebo d) o kterých se lze důvodně domnívat, že se dopustily trestných činů, na které se vztahují ustanovení smluv o vydávání, nebo zločinů podle čl. VI. Statutu Mezinárodního válečného soudu ustaveného v Londýně nebo podle čl. 14 Všeobecné deklarace lidských práv. Čl. 8 Vysoký komisař zajišťuje ochranu uprchlíků, kteří spadají do působnosti Úřadu Vysokého komisaře, takto: a) podporuje uzavírání a ratifikaci mezinárodních smluv o ochraně uprchlíků, dohlíží na jejich aplikaci a navrhuje jejich změny; b) za pomocí zvláštních dohod, které uzavírá s vládami států, provádí všechna opatření zaměřená na zlepšení osudu uprchlíků a na snížení počtu těch, kteří potřebují pomoc; c) pomáhá úsilí veřejných institucí a soukromých iniciativ v dobrovolném návratu uprchlíků nebo jejich začlenění do nových národních společenstev; d) podporuje přijímání uprchlíků na území států, aniž by byly vyloučeny kategorie nejvíce strádajících uprchlíků; e) usiluje, aby uprchlíci získali povolení k převodu svého majetku, především toho, který potřebují ke svému usídlení;
f) získává od vlád sdělení o počtu uprchlíků na jejich území a o zákonech a nařízeních, které se jich týkají; g) udržuje spojení s vládami a dotčenými mezivládními organizacemi; h) způsobem, který uzná za nejvhodnější, navazuje styk se soukromými organizacemi zabývajícími se otázkami uprchlíků, a i) usnadňuje koordinaci úsilí soukromých organizací, které pomáhají uprchlíkům. Čl. 9 Vysoký komisař vykonává další funkce, které mu uloží Valné shromáždění, především v oblasti repatriace a znovuusídlení; činí tak v rámci prostředků, kterými disponuje. Čl. 10 Vysoký komisař spravuje prostředky, které získává z veřejných i soukromých zdrojů, za účelem pomoci uprchlíkům, a rozděluje je mezi soukromé, výjimečně mezi veřejné, instituce, které považuje za nejzpůsobilejší poskytovat tuto pomoc. Vysoký komisař může odmítnout jakoukoliv pomoc, kterou nepovažuje za vhodnou, popřípadě, kterou nelze použít. Vysoký komisař nemůže požadovat od vlád prostředky ani vznášet takové obecné žádosti bez předběžného schválení Valným shromážděním. * Vysoký komisař uvede ve své výroční zprávě přehled své činnost v této oblasti. Čl. 11 Vysoký komisař je oprávněn vyjadřovat svá stanoviska Valnému shromáždění, Hospodářské a sociální radě a jejich podřízeným orgánům. Čl. 12 Vysoký komisař může vyzvat ke spolupráci různé odborně zaměřené instituce. Část III. Čl. 13 Vysoký komisař je volen Valným shromážděním na návrh Generálního tajemníka. Smlouvu, kterou uzavírá s Generálním tajemníkem, schvaluje Valné shromáždění. Vysoký komisař je volen na dobu tří let počínaje 1. lednem 1951. Čl. 14
Vysoký komisař jmenuje na stejné funkční období zástupce Vysokého komisaře, který je jiné státní příslušnosti než Vysoký komisař. Čl. 15 a) V rámci možností rozpočtových prostředků, které jsou Vysokému komisaři k dispozici, jmenuje Vysoký komisař zaměstnance Úřadu Vysokého komisaře, kteří jsou mu odpovědní ve výkonu svých funkcí. b) Tito zaměstnanci jsou vybíráni z osob, které se věnují cílům Úřadu Vysokého komisaře. c) Jejich pracovní poměry se řídí předpisy o zaměstnávání přijatými Valným shromážděním a pravidly vydanými Generálním tajemníkem při plnění těchto předpisů. d) Tato pravidla mohou být použita i pro zaměstnávání dobrovolných pracovníků. Čl. 16 Vysoký komisař projednává s vládami zemí, ve kterých sídlí uprchlíci, zda je nezbytné jmenovat do těchto zemí vyslance. Ve všech zemích, které uznají tuto nezbytnost, může být jmenován vyslanec akreditovaný vládou této země. S výhradami v předchozích ustanoveních může jedna osoba zastupovat Vysokého komisaře ve více zemích. Čl. 17 Vysoký komisař a Generální tajemník učiní přiměřená opatření za účelem koordinace svých činností a konzultace otázek společného zájmu. Čl. 18 Generální tajemník poskytne Vysokému komisaři nezbytné prostředky v rámci rozpočtových možností. Čl. 19 Sídlem Vysokého komisaře je Ženeva. Čl. 20 Výdaje Vysokého komisaře jsou součástí rozpočtu Organizace spojených národů. Nerozhodne-li Valné shromáždění v budoucnu jinak, nebude žádný výdaj, s výjimkou provozních výdajů nezbytných k provozu Úřadu vysokého komisaře, hrazen z rozpočtu Organizace spojených národů. Všechny další výdaje budou hrazeny z prostředků dobrovolných darů.
Čl. 21 Správa Úřadu Vysokého komisaře se řídí předpisy o hospodaření Organizace spojených národů a pravidly vydanými Generálním tajemníkem při plnění těchto předpisů. Čl. 22 Účetnictví prostředků, které má k dispozici Vysoký komisař, budou prověřovat účetní komisaři Organizace spojených národů, přičemž ti mohou přijmout již prověřené účty od institucí, kterým byly tyto prostředky přiděleny. Vysoký komisař a Generální tajemník se dohodnou na správních ustanoveních o správě a přidělování těchto prostředků v souladu s předpisy o hospodaření Organizace spojených národů a pravidly vydanými Generálním tajemníkem při plnění těchto předpisů.
