Růženka Baráčková

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér muzikálového herectví Muzikálové herectví

Obhajoba absolventského výkonu Postava baronka Adelajda z Kratihájů/ Růženka Baráčková

Autor práce: Michaela Baladová Oponent práce: doc. Mgr. Sylva Talpová

Brno 2015

Anotace: Reflexe absolventských rolí: baronka Adelajda z Kratihájů / Růženka Baráčková v inscenaci Zvonokosy. Tato reflexe je rozdělena do tří částí. V první stručně popisuji děj hry Zvonokosy v naší úpravě. Ve druhé části představuji obě postavy a popisuji průběh a obtížnosti zkoušení.

V poslední části se dostávám k samostatnému

provedení a zhodnocení mých rolí. Annotation: The reflection of graduate’s characters: baroness Adelajda z Kratihájů / Růženka Baráčková in productions Zvonokosy. This reflection is divided into three parts. The first one briefly describes the plot of the Zvonokosy in our adaptation. The second part presents both of my characters and it describes the process and the difficulties during rehearsals. The last one moves to the individual performance and to the evaluations of my characters.

2

Reflexe absolventské role Autor textu: Petr Markov, autor hudby: Jindřich Brabec Absolventská role: baronka Adelajda z Kratihájů / Růženka Baráčková v inscenaci Zvonokosy Hudební nastudování: Tomáš Küfhaber, Dagmar Klementová Choreografie: David Strnad Scénografie: Alice Novotná Dramaturgie: Karel Spurný Režie: doc. Sylva Talpová Rozhodla jsem se absolvovat v inscenaci Zvonokosy, protože mi tato hra přirostla k srdci a hodně mě naučila. Zkusila jsem si hned dvě úplně odlišné polohy. Přijde mi zajímavé, že jsem jako svou první roli v amatérském školním divadle, hrála hraběnku Anča de la Špunte, která byla také šlechtičnou. Má to být začátek mého oborového obsazování? Myslím si, že tato inscenace do dramaturgického plánu našich absolventských představení skvěle zapadala. Od dvou autorských her a jednoho světového muzikálu se odlišovala svou operetní lehkostí. Muzikál Zvonokosy je inspirován satirickým románem Zvonokosy od francouzského spisovatele Gabriela Chevalliera. Román Zvonokosy se stal v roce 1934 nejveselejší knihou Francie. Byl mnohokrát zpracován pro divadlo i film. Hudební skladatel Jindřich Brabec a libretista Petr Markov tento muzikál vytvořili především pro výbornou herečku a zpěvačku Laďku Kozderkovou. Jeho první uvedení v Hudebním divadle Karlín v roce 1983 mělo velký úspěch a je uváděn dodnes. Zvonokosy byly natočeny Československou televizí, kde si roli baronky Adelajdy z Kratihájů zahrála Květa Fialová. Gabriel Chevallier je autorem velmi vydařeného románu Zvonokosy, který byl přeložen do šestadvaceti jazyků. V šestnácti letech začal studovat malířství. 3

Po vypuknutí 1. světové války byl odveden na frontu. Tam utrpěl několik zranění a vrátil se zpět. Neměl stálé zaměstnání. Roku 1925 se začal věnovat psaní. Ve svých knihách dokázal nahlédnout do mentality francouzů a perfektně ji popsat. Zvonokosy, francouzsky Clochemerle, byly vydány v roce 1934. Vzniklo také pokračování románu Zvonokosy a to román Zvonokosy: Babylon, vydány v roce 1951, a Zvonokosy: Lázně vydány v roce 1963. Mezi jeho další díla patří Obchodní cestující Durand, Dědici a dědičky či Mlhobřehy. Autor libreta Petr Markov se narodil 25.srpna 1945. Je to scénarista, dramaturg, spisovatel, novinář a textař. Absolvent FAMU, katedry filmové a televizní dramaturgie a scénaristiky. Rok pracoval jako scénárista Filmového studia Barrandov. Jako filmový scénárista napsal pět celovečerních filmů. Mezi ty nejznámější patří film: Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách a všechny tři díly Slunce, seno,…režiséra Zdeňka Trošky. Společně s hudebním skladatelem Zdeňkem Bartákem vytvořili muzikál Hrátky s čertem či Baron Prášil. Je také scénáristou několika rozhlasových her a zhruba 450 písňových textů. Měla jsem možnost se osobně setkat s panem Markovem a je to dle mého názoru velmi milý pán a poslouchání jeho zážitků bylo velmi obohacující. Jindřich Brabec, autor hudby, se narodil 25. května 1933 v Praze a zemřel 5. Července 2001 také v Praze. Byl to skladatel, muzikant, pedagog a publicista. Absolvoval studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor hudební výchova. Učil na Pedagogické škole v Kroměříži a má vysokoškolské pedagogické vzdělání. Své hudební vzdělání rozšiřoval soukromě u Karla Háby. Vedl

amatérské

divadlo

SATURN.

Působil

jako

dramaturg

a

redaktor

Československého rozhlasu. Spolupracoval také s Československou televizí a jeho melodie doprovázely televizní i rozhlasové inscenace. Je autorem mnoha známých písní, například: Modlitba pro Martu či Malovaný džbánku. Z jeho muzikálové dílny pochází, například: Manon, Sestřičky nebo Chlapec s kytarou. Muzikál Zvonokosy je napsán pro zhruba padesátičlenný ansámbl. My jsme jej museli zahrát ve třinácti lidech. Došlo tedy k velkým škrtům. Ty byly i v jednotlivých písních a některé písně byly vyřazeny úplně, např. Hřešila nestyda.

4

Písně byly přiděleny jiným postavám, než v původním muzikálu a většina vedlejších postav byla vyšrktnuta. Dramaturg musel však scény upravit tak, aby se postavy v jednotlivých obrazech nepotkávaly, proto došlo ke zdvojení rolí. Původní text Petra Markova byl také upraven, a to hlavně v dialogu drben, došlo k mírnému zmodernizování. Jinak text zůstal zachován, i když je pro dnešní společnost už mírně zaostalý. Byl rovněž upraven konec muzikálu, kdy je ve Zvonokosech Vinckovi postaven pomník, ale na jeho místo si stoupá Eulálie, která si myslí, že jediný člověk, který si zaslouží pomník, je ona. V našem uvedení děj končí smrtí Vincka a poté následuje „medley“1 z melodií, které zazněly v muzikálu. Textové úpravy Markétě Peškové, coby Jarmile Macarátové, byla přidána nejznámější píseň muzikálu Píseň o nevinném bláznu, kterou v originálu zpívá postava Judity Čuprové, avšak režisérka Sylva Talpová rozhodla, že chce, aby tuto krásnou a těžkou píseň zpívala Markéta Pešková, která na této písni odvedla dobrou práci. V originálu postava Inocence Kulíška vůbec nezpívá, proto mu byla přidělena píseň Jen nám dejte šanci, kterou původně zpívají cyklisté v čele s prodavačem kol Bzikavkou, který v naší inscenaci není a Ať žije truňku král, kterou původně zpívají všichni muži, především Ferda Čupr. Jean je víceméně němá role a není náročná. Vzhledem k tomu, že Daniel Rymeš byl schopen stihnout všechny převleky, rozhodli jsme se pro zdvojení této role s rolí starosty. Starostovi Pěšinkovi byla přidělena píseň Vína džbán, kterou původně zpívá Bzikavka. Obsazení muzikálu Zvonokosy: Eulálie Čubíková – Katarína Mikulová Judita Čuprová / drbna Drahobejlová – Kristýna Štarhová

1

Medley – směs písní, které zazněly v muzikálu Zvonokosy

5

Jarmila Macarátová / drbna Mrňouchová – Markéta Pešková Adelajda z Kratihájů / Růženka Baráčková – Michaela Baladová Inocenc Kulíšek – Jiří Daniel Bartoloměj Pěšinka / Jean – Daniel Rymeš Severín Calaba / Ferda Čupr – Štěpán Kaminský Lorenc Pořízek / Oskar Hronec – Ondřej Bábor nebo Kristian Pekar j.h. Vincek – David Šiller j.h. Standa Botička – Jan Polášek j.h. Bohdan Macarát – Ondřej Halámek j.h. Cajdrnoha – Jakub Mareš j.h. Stručný děj muzikálu Zvonokosy, městečko, které se nachází na jihu Francie, ve kterém se odehrává celý děj muzikálu. Je rok 1923, lidé si žijí poklidný život. Začíná se schylovat k volbám, a proto se republikánský starosta Bartoloměj Pěšinka spolu se svým spojencem učitelem Inocencem Kulíškem rozhodnou, že nechají postavit obecní záchodek, aby získali co nejvíce voličů na svoji stranu. Záchodek však stojí v blízkosti kostela, a to vzbudí nevoli faráře Calabi, baronky Adelajdy z Kratihájů, a hlavně staré panny Eulálie Čubíkové. Eulálie si jde stěžovat k místní majitelce boutique Juditě Čuprové, která se spíše zabývá svými milostnými pletkami s šarmantním Lorencem Pořízkem. O Lorence se však zajímá i hostinská Jarmila Macarátová a chce, aby miloval pouze ji a nikoho jiného. V tomto tichém a klidném městečku se drbny dozví, že je Růženka Baráčková těhotná se Standou Botičkou. Eulálie Čubíková i baronka Adelajda využijí situace, aby dostali faráře Calabu na svou stranu a začnou mu vyhrožovat, že za těhotenství Růženky Baráčkové může on, protože on vede Mariánskou družinu, do které Růženka chodí. Monarchistickou moc baronky měla podpořit armáda vojáků, která do města na její intervenci přijela. Situace se však 6

vyhrotila a při potyčce vojáků s občany Zvonokos zemřel nevinný člověk, němý blázen Vincek. Nikdo neví, kým byl zabit. Starosta Pěšinka se stává ministrem a učitel Kulíšek starostou. Vše se vrací do starých kolejí. Příběh je velice jednoduchý a prolínají se v něm různá prostředí; náměstí, barončino sídlo, Juditin boutique a hostinec. Děj nenese žádnou velkou myšlenku, ale zamýšlí se nad tím, že člověk mnohdy řeší malichernosti, ne důležité věci a neuvědomuje si, jaké to může mít důsledky. Zkoušení inscenace Zvonokosy Inscenaci Zvonokosy, autorů Jindřicha Brabce a Petra Markova, jsme začali zkoušet už ve druhém semestru třetího ročníku. První čtená zkouška proběhla 18. 2. 2014. Zkoušení probíhalo v hodinách herectví, tudíž se nedá hovořit o normálním divadelním provozu. Byla jsem obsazena do role baronky Adelajdy z Krajihajů. Zkoušení probíhalo často individuálně. Hra byla rozdělena na scény a vždy byl napsán ferman a přišli jen ti herci, kteří byli v dané scéně. Dlouho jsme hru jen četli, předtím, než jsme ji začali aranžovat. Důležité bylo vysvětlení si pravého významu vět a pracovali jsme na tom, jak číst věty po smyslu. Společně s režisérkou jsme se pokoušeli pochopit postavu a nějak ji uchopit a snažit se s ní sžít. Nastala fáze korepetování. Některá hudební čísla byla upravena a společně s Tomášem Küfhaberem, který se postaral o hudební aranžmá a nastudování, jsme se snažili některým písním vdechnout duši a přizpůsobit je našemu rozsahu a povaze postavy. Na choreografiích jsme pracovali s panem Davidem Strnadem v hodinách tance. Až po zhruba měsíčním zkoušení inscenace vyvstal problém, představitelka Růženky Baráčkové Marta Reichlová, studentka operního zpěvu, zjistila, že nebude moci s námi inscenaci hrát. Byla jsem tedy paní Talpovou oslovena, zda bych nechtěla tuto roli převzít, a protože se mi role velmi líbila a byla mi blízká, souhlasila jsem. Kontinuálně jsme připravovali taneční představení Špalíček pohádek od Bohuslava Martinů, na kterém jsme spolupracovali s panem Davidem Strnadem, ale zkoušení obou her jsme se snažili skloubit dohromady. Po přesunu našeho zkoušení do Divadla na Orlí jsme už viděli jasné rysy konečné verze celého muzikálu. Kostýmy byly víceméně použity z fundusu z Divadla Marta a posléze v krejčovně

7

Divadla na Orlí upraveny na naše postavy. Byly nám pořízeny jazzové boty. Některé věci jsme si však museli obstarat sami, a to boty na podpatku. Šaty pro Mariánskou družinu byly zapůjčeny z tanečního divadla Maximus. Scéna byla velice jednoduchá. Skládala se ze dvou lavic, jednoho stolu a namalovaného pisoáru. Jako baronka jsem vystřídala čtvery krásné šaty. Růženka měla troje šaty a těhotenské bříško. Předpremiéra v Divadle na Orlí proběhla 29. června 2014. Zkoušení provázelo několik velmi poučných a ne moc veselých událostí. Inscenaci jsme měli možnost zahrát na Divadelním festivalu v Luhačovicích 18. srpna 2014. Dvacet minut před představením nám však odpadl herec hrající Lorence Pořízka a Oskara Hronce Ondřej Bábor. S reřisérkou Sylvou Talpovou jsme tedy rychle vymysleli náhradní variantu, a to tu, že postavu Lorence Pořízka bude hrát Bohdan Macarát Ondřej Halámek a postavu Oskara Hronce Jean Daniel Rymeš. Tato nemilá událost dospěla k tomu, že se Ondřej Bábor už do muzikálu Zvonokosy ze zdravotních důvodů nevrátil, a proto se představení muselo přezkoušet. Režisérka Talpová oslovila svého bývalého absolventa herce Městského divadla Brno Kristiana Pekara. Zkoušení se nám tímto velmi zkomplikovalo a mnohé scény se upravily, protože Kristian Pekar si přizpůsobil postavy podle svého. Muzikál Zvonokosy měl tedy na předpremiéře v červnu a poté při slavnostní premiéře 14. září 2014 jiné zpracování, a to pokud jde o zmíněné postavy Lorence Pořízka a Oskara Hronce. Představení mělo i přes tyto komplikace velký úspěch. Slabou stránkou této inscenace bylo, že jeho reprízovost byla špatně rozvrstvena. Muzikál jsme hráli zhruba třikrát do měsíce a potom jsme jej dva měsíce nereprízovali. Proto musely probíhat „oprašovací zkoušky“ a vždy první představení po časové odmlce bylo velmi opatrné. „Oprašovací zkoušky“ však probíhaly v den představení, proto jsme neměli čas na odpočinek mezi zkouškou a představením. Protože představení není alternováno, došlo i na řešení situací, kdy z důvodu nemoci některého z herců, bylo nutno najít náhradní řešení. Představitelka Jarmily Macarátové Markéta Pešková nebyla schopna z důvodu hlasové indispozice při jednom představení zazpívat Píseň nevinného blázna, proto jsem byla oslovena režisérkou Talpovou, zda bych ji mohla zastoupit. 20. května 2015, kdy jsem

8

absolvovala právě v inscenaci Zvonokosy, byl odvezen do nemocnice Daniel Rymeš, který hrál starostu Pěšinku a Jeana. Do muzikálu se proto vrátil Ondřej Bábor, který se pouze za pár hodin musel naučit roli starosty Pešinky. Pro roli Jeana byl povolán budoucí student muzikálového herectví František Herz. Oba se nelehkého úkolu zhostili bravurně. Baronka Adelajda z Kratihájů Když jsem se dozvěděla, že budeme hrát Zvonokosy, nikdy by mě nenapadlo, že budu hrát padesátiletou dámu, baronku Adelajdu z Kratihájů. Myslela jsem si, že budu hrát jen Růženku Baráčkovou, a to se mi i splnilo. Adelajda z Kratihájů; baronka na kolečkovém křesle. Tento podtitulek na mě vykoukl, když jsem poprvé četla původní dramatizaci Zvonokos Petra Markova. Hned mi bylo jasné, že režisérka Talpová nebude chtít, aby baronka stále seděla na křesle, a tím by byla role velmi statická. Také v románu Zvonokosy od Gabriela Chevalliera jsem se dozvídala, že baronka je stará žena, která má děti a spoustu zkušeností. Samotný román mi velmi pomohl k identifikaci všech postav a hlavně prostředí, i když se konečná verze muzikálu, jak jsem již uvedla výše, od něj odlišovala. Baronka Adelajda z Kratihájů - rázná, přísná, dekadentní, sebevědomá, cílevědomá, arogantní a naprosto odlišná od mojí skutečné povahy. Představuje se divákům svou písní Vzpomínek pápěří, ve které vzpomíná na svoje dětství a své lásky. Dáma, která vlastně nemá nic na práci. Jednoho dne v městečku vyroste novodobá stavba – pisoár. Baronka se k tomu, jako správná vůdkyně, musí vyjádřit. Spolu se svým bratrancem Oskarem Hroncem, který je její pravou rukou, i když ji asi za zády pomlouvá a nemá ji rád, přemýšlí, jak tuto pro ni hrůzostrašnou věc odstranit. Nabádají faráře Calabu, aby s tím něco udělal. Vydírají ho tím, že může za to, že Růženka Baráčková, členka jeho Mariánské družiny, otěhotněla. Společně zpívají píseň Zničte pisoár. Docílí však jen toho, že se vesničané poperou, a když jim baronka do soutěže o krále truňku pošle sud vína, vesničané jej vypijí a namočí do něj. Přijde za ní opilý učitel Inocenc Kulíšek, který si na ni stěžuje. Takový nátlak už baronka nevydrží a všem oznámí, že bere situaci do svých rukou. Zavolá vojsko, 9

aby nastolilo mír. V té chvíli její úloha ve Zvonokosech končí. V původní dramatizaci přispěje baronka na postavení pomníku pro Vincka. Možná, že nemá čisté svědomí ze této nešťastné smrti. Poté co Eulálie Čubíková oznámí všem, že ona je ta, která má mít pomník, baronka odchází se slovy, že všichni jsou pitomci. Dlouho jsem nevěděla, jak roli uchopit a jak docílit toho, aby ze mě měl divák pocit, že jsem velmi silná, arogantní a cílevědomá žena. Potýkala jsem se s tím, že mi všichni říkali, jak tam všechny tyto vlastnosti vidí, ale je to málo. Musela jsem vše na jevišti dělat mnohem víc, a to mě naučilo, že když něco hraji, nemůžu v tomto případě hrát civilně, ale více stylizovaně. Důležité pro mě bylo uvědomění si, že baronka není zlá. Umí být citlivá a chápavá, ale přitom musí přemýšlet tak, aby neohrozila své postavení a dokázala, že monarchie má pravdu. Hodně jsem se snažila pracovat na mluvní dikci, protože tu jsem považovala za důležitou a pomohla mi ve tvorbě postavy. Dále jsem se snažila, aby i postavení těla nebylo laxní, ale aby odpovídalo povaze a chování baronky. Museli jsme přijít na to, jak scény uchopit. Problém, který se ve všech scénách řeší, je totožný a přitom by měla být každá scéna jiná. Snažili jsme se scény odlišit kostýmem, ale to je jen vnějšková záležitost, proto jsem se snažila, aby barončino jednání mělo vzestupnou tendenci. Nesmí se stát, že v polovině scény už divák nevnímá, co říkám, a postava se stane nezajímavou. Nechtěli jsme využívat kulisy ani moc rekvizit, proto jsme se nemohli upnout k žádnému předmětu. Jako rekvizitu jsme měli jen šachovnici, sklenici a vějíř. Když jsem si potřebovala sednout, Jean (Daniel Rymeš) mi udělal ze svého těla křeslo. Pracovali jsme hodně na aranžmá. Říkali jsme si, kde mám stát, zda se dívám do diváka či na postavu, se kterou mluvím, zda mám stát či chodit, protože každé postavení vyvíjí jiný tlak na postavu, se kterou hraji, a herec na to může jen mým postavením těla měnit názor. V průběhu zkoušení na mě padala zodpovědnost toho, že táhnu celou scénu a nejsem tohoto velkého úkolu schopna. Je důležité podotknout, že jsme chtěli, aby byla baronka hrána jako mladá žena, ale přitom na ní mělo být vidět, že má spoustu zkušeností a mnoho toho zažila. Na této roli jsem nepracovala jen s režisérkou Sylvou Talpovou, ale také s mým učitelem herectví Lukášem Riegrem. Často jsme ale zkoušeli i sami. Poprosili jsme spolužáky Jiřího Daniela a Katarínu Mikulovou, ať se na nás dívají a hodnotí situaci. Při zkoušení bez pedagogického vedení jsme přišli na spoustu momentů, které se daly 10

vyzdvihnout. Potýkali jsme se také s problémem, že barončin text nebyl natolik poutavý, aby diváka stále zajímal, proto došlo ještě k mírným škrtům ve scénáři. Velmi se změnilo jednání mé postavy poté, co nahradil Ondřeje Bábora Kristián Pekar, který si zahrál Oskara Hronce po svém a my ostatní jsme se změně přizpůsobili. Považuji to ale za správné, protože i moje postava se tím posunula k lepšímu. Růženka Baráčková Postavu Růženky Baráčkové jsem si vytvořila až během zkoušení. Růženka je mi povahově velmi blízká, a proto stačilo, když jsem více projevila svoji naivitu a dětskost. Růženka je naivní děvče, které ještě neví, co je to svět. O Růžence toho moc z dramatizace nevíme, více o ní mluví ostatní než ona sama o sobě. Vidíme ji s děvčaty z Mariánské družiny, kde působí jako nevinná holčička. Poté ji vidíme u odhalování záchodku, kde laškuje se svým milým Standou Botičkou. Od drben se dozvídáme, že je Standa na vojně a že je Růženka těhotná. Dívenka se setkává s drbnami, které ji osočí, že je hříšnice a Růženka se rozpláče. Přichází ji utěšit její učitel Kulíšek a Vincek. Společně jim pak zpívá písničku Tenhle kantor nás měl rád. Když se konečně vrátí její milovaný Standa Botička z vojny, je u toho celá vesnice. Standa se dozvídá, že čeká s Růženkou dítě. Starosta Pěšinka už řeší věno, jaké dostane Růženka, když se vezmou. Růženka konečně cítí podporu vesnice. Bohužel jí umírá její kamarád Vincek a Růženka si přeje, ať už se tohle nikdy nestane. Růženka je opravdu dítě se vším všudy, jen ji pak jaksi „omylem“ naroste bříško. Takhle jsem se ji snažila hrát. Růženka určitě není stydlivá. Myslím si však, že k tomu dítěti spolu se Standou přišli jakousi nevědomostí o tom, co sexuální styk může způsobit, ale to je jen má domněnka. Přiznám se, že jsem postavu Růženky nestudovala natolik, jako postavu baronky Adelajdy. Možná právě proto, že je mi mnohem bližší. Na těhotenské bříško, které jsem jako Růženka nosila, jsem si velmi brzo zvykla.

11

Růženka Baráčková pro mě znamená i první divadelní příležitost, kdy hned po premiéře mě oslovil ředitel divadla Radost Vlastimil Peška a nabídl mi spolupráci na inscenaci Beatles aneb Žlutá ponorka, kde hraji také mladou zamilovanou dívku Michelle. Hodnocení mé role Své dvě postavy jsem se snažila hodně odlišit. Nejen chováním, ale i hlasem, projevem i vizáží. Jako Růženka jsem měla dva copánky a dívčí šaty, ale jako baronka jsem měla černou mikádovou paruku a luxusní dámské róby. Růženka mluvila i zpívala sopránovým hláskem, zato baronka mluvila i zpívala altově. Obě tyto hlasové polohy mi vyhovují, i když jsem hlasově spíše alt. Odlišení postav se mi, dle recenzí a ohlasů diváků a pedagogů, povedlo na výbornou. „Je potřeba zmínit i představitelku baronky Adelajdy a zároveň chudého děvčete Růženky Baráčkové, které přišlo zcela „náhodou“ do jiného stavu, Michaelu Baladovou. V případě této herečky jde skoro o rozdvojení osobnosti. Je to dáno samozřejmě rozlišením společenského postavení těchto postav a to v podobě kostýmů, paruky atd. Nicméně rozdíl v těchto postavách je dán schopností Baladové, která dokázala, že já, jakožto recenzentka jsem až do konce první poloviny, dokud jsem nenahlédla do obsazení, věřila, že jde o dvě různé herečky.“2 „Před nelehkou dvojrolí stála Michaela Baladová – coby hraběnka z Kratihájů a nepřítelkyně moderních pořádků vystupovala velmi dominantně, naopak postavě nenadále otěhotnivší Růženky Baráčkové vtiskla ráz naivky.“3

2

BRZOBOHATÁ, Helena. Politická satira v muzikálovém provedení – Zvonokosy v Divadle

na Orlí. Divá báze [online]. 2014 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: http://divabaze.cz/recenze/1189politicka-satira-v-muzikalovem-provedeni-zvonokosy-v-divadle-na-orli.html 3

SLADKÝ, Vítězslav. Recenze: Zvonokosy neztratily glanc ani po třiceti letech. Musical -

opereta [online]. 2014 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: http://www.musical-opereta.cz/recenzezvonokosy-neztratily-glanc-ani-po-triceti-letech

12

„Hereckou i pěveckou parádou překvapila Michaela Baladová ve výrazně rozlišených postavách Baronky Adelajdy z Kratihájů a kouzelně bolestné „těhulky“ Růženky Baráčkové.“4 Jsem velice ráda za všechny absolventské tituly, v nichž jsem si mohla vyzkoušet odlišné role. Především v muzikálu Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street jsem si mohla vyzkoušet, jaké to je hrát mladičkého kluka Tobiase. Tato role mi otevřela nové obzory hereckého světa. Naučila jsem se jinak používat mluvní i pěvecký hlas.

4

TUČEK, Jaroslav. Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 71). Divadelní noviny [online]. 2014 [cit.

2015-06-04]. Dostupné z: http://www.divadelni-noviny.cz/mudrovani-nejen-nad-divadlem-no-71

13

Seznam použitých zdrojů BRZOBOHATÁ, Helena. Politická satira v muzikálovém provedení – Zvonokosy v Divadle na Orlí. Divá báze [online]. 2014 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: http://divabaze.cz/recenze/1189-politicka-satira-v-muzikalovem-provedenizvonokosy-v-divadle-na-orli.html SLADKÝ, Vítězslav. Recenze: Zvonokosy neztratily glanc ani po třiceti letech. Musical

-

opereta [online].

2014

[cit.

2015-06-04].

Dostupné

z:

http://www.musical-opereta.cz/recenze-zvonokosy-neztratily-glanc-ani-po-tricetiletech TUČEK,

Jaroslav.

Mudrování

(nejen)

nad

divadlem

(No.

71). Divadelní

noviny [online]. 2014 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: http://www.divadelninoviny.cz/mudrovani-nejen-nad-divadlem-no-71

14