Reflexe černobylské havárie v Rudém právu a po dvaceti letech v Právu

Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra žurnalistiky

Reflexe černobylské havárie v Rudém právu a po dvaceti letech v Právu Bakalářská diplomová práce

Eliška SYROVÁTKOVÁ

Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Zámečník, Ph.D.

Olomouc 2014 1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma „Reflexe černobylské havárie v Rudém právu a po dvaceti letech v Právu“ vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Lukáše Zámečníka, Ph.D., a použila jsem k tomu literaturu, kterou uvádím v přiloženém seznamu. Dále prohlašuji, že tato práce splňuje požadavek na rozsah bakalářské diplomové práce.

V Olomouci dne 16. 4. 2014

Eliška Syrovátková

....……..………………………….

2

Děkuji vedoucímu své práce Mgr. Lukáši Zámečníkovi, Ph.D., a nečiním tak z pouhého pocitu povinnosti. Ujal se mě a mé práce, kterou vedl velmi ochotně a vstřícně a tento přístup nezměnil, ani když se mu začaly odkrývat mé vlastní schopnosti. Naopak mě trpělivě opravoval a naváděl na správnou cestu. Podobnou trpělivost projevili i moji přátelé a rodina, kterým za to patří velký dík. 3

Anotace Tato bakalářská práce se zaměřuje na rozdíl v informování o černobylské havárii deníkem Rudé právo a po dvaceti letech deníkem Právo. Cílem je popsat význam použité expresivity ve zpravodajských útvarech. Teoretická část popisuje havárii v Černobylu a její dopady, historii Rudého práva a zaměřuje se na propagandu. Praktická část následně aplikuje poznatky o fungování propagandy na články a vyvozuje z nich záměry autora.

Klíčová slova Černobyl, propaganda, Rudé právo, Právo, persvaze

Annotation This bachelor thesis is focused to differences in information about Chernobyl accident published in Rudé právo and in Právo twenty years after that. Main goal is description of meaning presence of expressivity in news. Theoretical part of the thesis describes Chernobyl accident with an impacts, history of Rudé právo and propaganda. Practical part uses theoretical data about propaganda for analyzing the text sample and coming to main conclusion about author’s intencion.

Keywords Chernobyl, propaganda, Rudé právo, Právo, persuasion

4

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7 1 Cíle práce a zvolená metodika ....................................................................................... 8 2 Popis jaderného reaktoru v elektrárně Černobyl ......................................................... 10 2.1 Funkční vady reaktoru RBMK-1000 .................................................................... 12 3 Průběh havárie a její následky ..................................................................................... 13

4

3.1

Vývoj po 01:00 dne 26. dubna ......................................................................... 15

3.2

Rozptyl radionuklidů ....................................................................................... 17

3.3

Způsoby, kterými se dávky záření dostávají k obyvatelstvu ........................... 19

3.4

Zdravotní následky havárie .............................................................................. 20

3.5

Záchranná opatření provedená po havárii pro ochranu obyvatelstva .............. 22

Historie deníku Rudé právo a jeho přeměna na deník Právo ................................. 24 4.1

Deník Rudé právo ............................................................................................ 24

4.1.1 4.2 5

6

Transformace Rudého práva v Právo ............................................................... 27

Propaganda ............................................................................................................. 29 5.1

Podoba propagandy v totalitním systému ČSSR ............................................. 31

5.2

Podoba propagandy v pluralitním systému ...................................................... 34

Analýza vybraných článků Rudého práva

a Práva ......................................... 36

6.1

Metoda analýzy ................................................................................................ 36

6.2

Analýza článků Rudého práva ......................................................................... 37

6.2.1

Symboly propagandy v článcích Rudého práva ....................................... 38

6.2.2

Úterý 29. dubna 1986 ............................................................................... 39

6.2.3

Středa 30. dubna 1986 .............................................................................. 40

6.2.4

Čtvrtek 1. května1986 .............................................................................. 41

6.2.5

Neděle 4. května 1986 .............................................................................. 44

6.2.6

Pondělí 5. května 1986 ............................................................................. 47

6.2.7

Úterý 6. května 1986 ................................................................................ 48

6.3

7

Rudé právo v době normalizace ............................................................... 26

Analýza článků Práva ...................................................................................... 50

6.3.1

Úterý 25. dubna 2006 ............................................................................... 51

6.3.2

Středa 26. dubna 2006 .............................................................................. 52

6.3.3

Čtvrtek 27. dubna 2006 ............................................................................ 54

Shrnutí analýzy vybraných článků ......................................................................... 54 5

Závěr ............................................................................................................................... 56 Seznam použité literatury ............................................................................................... 59 Seznam příloh ................................................................................................................. 62

6

Úvod „Podle objektivismu vyžaduje objektivita nestrannost se všemi jejími znaky: potlačení emocí, neangažovaným přístupem, střízlivým, věcným, nevzrušeným stylem. […] Neschopnost zbavit se subjektivních prvků vede k podvodu propagandy.“1 Fay ve své knize hovoří především o závěrech vědeckých pozorování a o tom, zda jsme schopni vůbec něčemu porozumět objektivně. Velmi dobře lze tato slova vztáhnout na novinářskou práci, pokud autor není schopen se odosobnit od situace, kterou popisuje, není schopen ji popsat objektivně. Lépe řečeno co nejobjektivněji, protože vždy do jeho popisu vstupuje jeho osobnost a není tedy v jeho silách informovat o čemkoli bezvýhradně objektivně. Prakticky o tomtéž nás učí rčení, že historii píší vítězové. Většinu svých vědomostí můžeme získat pouze zprostředkovaně a jsme závislí na způsobu, jakými jsou nám předkládány informace, se kterými poté dále pracujeme. V totalitním režimu tato závislost několikanásobně převyšuje tu v pluralitním uspořádání společnosti. Odlišnost prezentace informací v těchto státních uspořádáních závisí v mnoha případech i na pomyslné nevraživosti, která mezi těmito režimy panuje. Nakolik se liší způsob popisu jedné události v periodiku, které přešlo z jednoho režimu do druhého, to je tématem této práce. O havárii reaktoru jaderné elektrárny v Černobylu již bylo napsáno mnoho. O jejím průběhu, příčinách, skutečných i domnělých následcích i o jejím pokrytí v tisku. Ještě nikdo však neporovnal informování o této události ve dvou různých politických režimech. Ne z hlediska používaných symbolů a rozhodně ne za použití článků publikovaných v periodiku, jež s koncem režimu, jemuž bylo hlavním tiskovým orgánem, nezaniklo, ale proměnilo se do podoby odpovídající liberální demokracii. Proto je tato práce novým pohledem na relativně starou problematiku, dalším kouskem zaplňujícím pomyslnou mozaiku, ale také příspěvkem k pochopení textů zatížených propagandou s přihlédnutím k jedné z jejích základních forem, symbolům.

1

FAY, Brian. Současná filosofie sociálních věd: multikulturní přístup, str. 240.

7

1 Cíle práce a zvolená metodika Práce se bude nejprve věnovat samotné havárii, aby bylo později srozumitelné, o čem se analyzované články snaží informovat své čtenáře. Pozornost bude věnována jak příčině havárie a jejímu následnému průběhu, tak charakteristice havarovaného reaktoru. Vybrané články se také zmiňují o následcích havárie, proto je v práci vyhrazeno místo i pro ně, stejně jako pro záchranná opatření provedená po havárii. Výzkumný

vzorek

je

sestaven

z článků

Rudého

práva

ve

dnech

29. 4. ‒ 6. 5. 1986 a z článků publikovaných v Právu ve dnech 25. ‒ 27. 4. 2006. Tento list byl vybrán kvůli vztahu ke komunistické vládě v Československé socialistické republice a kvůli své porevoluční přeměně do podoby, v jaké vychází dodnes. Jedná se o deník s velmi zajímavou historií, proto i ta bude stručně v práci nastíněna. Bohužel jen obecně,

neboť

dostupné

zdroje

pojednávající

o

médiích

v komunistickém

Československu věnují vždy zvýšenou pozornost letům těsně po válce, situaci před a po únoru 1948, medializování politických procesů v 50. letech, tzv. pražskému jaru 1968, roli médií při sovětské okupaci v srpnu 1968 a následné normalizaci, reakci Rudého práva na zveřejnění Charty 77 a poté končí revolucí. K černobylské havárii došlo v roce 1986,

tedy

uprostřed

dekády

z hlediska

zmapování

konkrétního

fungování

československého tisku mírně hluché. Proto bude třeba si prozatím vystačit s předpokladem, že se situace v Rudém právu držela linie nastavené při všeobecném normalizačním procesu v médiích na začátku 70. let. Část analyzovaných článků vyšla v totalitním režimu, který k dosažení svých ideologických cílů používal propagandu. Proto je v předkládané práci vyhrazena kapitola i základnímu popisu propagandy, a to jak v totalitním, tak i pluralitním systému. Při přechodu z jednoho na druhý propaganda nezmizí, jen na sebe vezme jinou podobu a novému uspořádání společnosti se přizpůsobí. Jedním z dílčích cílů práce je seznámit čtenáře právě s možnou podobou propagandy, která není centrálně řízena a ve svém důsledku je možná o to vlivnější. To je třeba mít na paměti při analýze článků deníku Právo. Dílčím cílem analytické části práce bude vyhledání a popis konkrétních propagandistických symbolů, které jsou použity ve sledovaných článcích. Pomocí neustále se opakujících srozumitelných symbolů se propaganda drží své zásady vyjadřovat se jednoduše a srozumitelně, neboť nestojí o žádné případné diskuze. 8

Zmíněná analýza bude kvalitativní a soustředí se na popis propagandistických symbolů, na přítomnost hodnotících a expresivních slov a věnována bude pozornost významu jejich přítomnosti. Co se týče expresivních slov, nebude v analýze rozlišováno, zda se jedná o expresivitu inherentní, adherentní či kontextovou, stejně tak nebude detailněji rozlišována a rozebírána příznakovost z hlediska její kvality. V textech bude brán zřetel především na samotný výskyt těchto slov v žánrech, ve kterých se vyskytovat nemají, tedy v žánrech zpravodajských. Ty většinou zastupuje shluk krátkých zpráv nebo zpráva rozšířená. V té se podle Jílka2 požadované objektivity dosahuje především pomocí univerzálních objektivizačních postupů, tedy například umístěním základních informací do úvodu zprávy či zahrnutí opozitních názorů. Předem chci podotknout, že v textech zatížených centrálně řízenou propagandou nebylo dodržování těchto postupů očekáváno, ale pokud nebyl článek označen jako text, ve kterém může čtenář očekávat otevřený názor autora, např. komentář, bylo s texty pracováno jako se zpravodajskými, neboť tak byly také předkládány svým recipientům. Odděleně budou analyzovány články Rudého práva a Práva, v obou případech s přihlédnutím ke kontextu doby, v níž byly publikovány. V textech Rudého práva tedy nebudou brány v potaz nepřesné informace, kdežto v Právu již ano. Jeho redaktoři měli přístup ke všem informacím, které byly jejích předchůdcům filtrovány, proto je např. nepřesná a zmatečná argumentace považována za tendenční. V závěrečném shrnutí pak bude dosaženo hlavního cíle práce, tedy popisu rozdílu ve způsobu, jakým oba listy předkládaly informace o totožné události svým čtenářům.

2

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium , str. 117‒118.

9

2 Popis Černobyl

jaderného

reaktoru

v elektrárně

Havárie v černobylské elektrárně3 byla primárně způsobena sérií lidských selhání a chyb personálu. Alespoň tak se vyjádřili sovětští experti v srpnu 1986.4 V roce 1990 však Commission of the State Committee for Atomic Safety Survey of USSR dokázala, že svůj podíl na havárii měly i nedostatky v konstrukci samotného reaktoru a četné chyby, kterých se personál dopustil, k havárii dopomohly.5 V roce 1993 pak International Consultative Group on the Nuclear Safety konstatovala, že důvodem černobylské havárie byla nedostatečná „kultura nukleární bezpečnosti“6 v bývalém Sovětském svazu.7 Jaderná elektrárna v Černobylu sestávala ze čtyř jaderných reaktorů typu RBMK-1000. Poprvé byl tento typ reaktoru uveden do provozu v roce 1954 v jaderné elektrárně v Obninsku, který leží 100 km jihozápadně od Moskvy.8 Reaktor RBMK byl vyvinut v 70. letech 20. století v Sovětském svazu a jeho název je zkratkou pro reaktor bolšoj moščnosti kanálnyj (vysoce výkonnostní kanálový reaktor).9 Reaktor je chlazen vodou, palivové články jsou umístěny v jednotlivých kanálech a jako moderátor (zpomalovač neutronů) je používán grafit. Toto spojení, tedy chlazení vodou a moderace grafitem, nebylo nikdy použito při konstrukci jiného jaderného reaktoru, RBMK je jediný na světě.10 Palivem reaktoru je obohacený UO2. Aktivní zóna reaktoru o výšce 7 m je osazena tlakovými kanály s palivem, kterých je 1661, dále pak absorbčními tyčemi regulace výkonu a havarijní ochrany, kterých je 211.11 „Chlazení reaktoru je jednookruhové. Parovodní směs z kanálů je vedena do separátorů, kde je parní složka

3

Elektrárna se nachází na severní Ukrajině, přibližně 110 km na sever od Kyjeva a leží v oblasti pojmenované po květině s českým názvem Pelyněk černobýl. 4 MALKO, Mikhail. The Chernobyl Reactor: Design Features and Reasons for Accident [online], str. 11. (Pozn.: Tato citace i všechny následující, které se odkazují k anglickému zdroji, jsou přeloženy autorkou bakalářské práce.) 5 MALKO, Mikhail. The Chernobyl Reactor: Design Features and Reasons for Accident [online], str. 11. 6 Tamtéž. 7 Tamtéž. 8 ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu – důsledky a poučení [online], str. 6. 9 WORLD NUCLEAR ASSOCIATION. RBMK Reaktors, Appendix to Nuclear Power Reactors [online]. 10

Tamtéž. ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu – důsledky a poučení [online], str. 6. 11

10

oddělena a pára je přiváděna přímo do turbín 2 x 500 MWe. Voda ze separátorů, ochlazovaná napájecí vodou dodávanou napájecími čerpadly z kondenzátoru, je čerpána hlavními cirkulačními čerpadly (6 pracovních a 2 záložní) do reaktoru.“12 Schéma uspořádání reaktoru:13

Princip jednookruhového chlazení vodou tedy spočívá v tom, že hlavní cirkulační čerpadlo přivede zespodu do palivových kanálů vodu, která se při své cestě vzhůru ohřívá, čímž z reaktoru odvádí teplo. Voda se v kanálech ohřevem začne vařit a vytvoří tím směs vody a páry. Ta poté proudí do separátorů, v nichž se tyto dvě složky oddělí. Pára je následně přivedena na turbínu spojenou s generátorem elektrického proudu a voda je opět chlazena a přivedena čerpadly zpět do aktivní zóny reaktoru. K vodě ze separátorů je připojena i parní složka, jež mezitím prošla turbínou. Všechny palivové kanály v aktivní zóně jsou izolovány od okolního prostředí moderátorem, kterým je v případě reaktoru RBMK grafit. Jeho úkolem je zpomalování neutronů uvolňujících během jaderného štěpení, aby tak bylo zajištěno, že štěpná řetězová reakce bude udržitelná. K horkému grafitu se nesmí dostat vzduch, neboť grafit je hořlavý, proto kolem každého grafitového moderátoru cirkuluje směs helia a plynného dusíku.14

12

ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu – důsledky a poučení [online], str. 6. 13 Schéma je převzato z práce ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu – důsledky a poučení [online], kterou vydal Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Schéma je zařazeno přímo do textu pro rychlejší orientaci. 14 WORLD NUCLEAR ASSOCIATION. RBMK Reaktors, Appendix to Nuclear Power Reactors [online].

11

2.1 Funkční vady reaktoru RBMK-1000 Jak bylo zmíněno již na začátku kapitoly, reaktor RBMK-100015 měl z hlediska jaderné bezpečnosti nedostatky. Nejvážnějším z nich byl „kladný dutinový (parní) teplotní koeficient reaktivity.“16 Tento kladný koeficient značí, že „s rostoucím množstvím páry v aktivní zóně se zvyšuje násobící schopnost neutronů v reaktoru. Množství neutronů v aktivní zóně a tím i počet štěpení jader atomů uranu se zvyšuje, roste výkon a opět se zvyšuje teplota i množství páry.“17 Tento kladný koeficient tedy v zásadě způsobí, že pokud se v důsledku přehřátého reaktoru zvýší tlak v aktivní zóně, poroste spolu s ním i štěpná reakce namísto toho, aby se samovolně zastavila. Reaktor RBMK tedy nemá samoregulační vlastnosti. „Kladná reaktivita, která tak vzniká v aktivní zóně reaktoru RBMK, musí být kompenzována velkým počtem absorbčních tyčí systému regulace výkonu.“18 Reaktory v českých jaderných elektrárnách na tomto principu nefungují. Například v jaderné elektrárně Dukovany je použit reaktor VVER-440, o němž Úrad jadrového dozoru SR uvádí, že jeho aktivní zóna má silné samoregulační schopnosti a pokud se stane, že teplota jaderného paliva vzroste, pak výkon reaktoru klesne, čímž se předejde náhlé havárii. „Konkrétně v případě hypotetické náhlé havárie s velkou ztrátou chladiva se reaktor VVER-440 sám velmi rychle odstaví v důsledku silné zpětné vazby ještě před zásahem bezpečnostních systémů. Kromě toho se v aktivní zóně reaktoru VVER-440 nenachází grafit (jako je tomu v reaktoru RBMK) a aktivní zóna VVER-440 je uzavřená v celokovové tlakové nádobě, okolo které je železobetonová ochranná obálka, takže i v případě hypotetického přehřátí aktivní zóny nemůže na jaderné elektrárně s tímto typem reaktoru dojít k požáru grafitu s následným rozptýlením radioaktivních látek z aktivní zóny do okolí jaderné elektrárny, jako se stalo v Černobylu.“19

15

Specifikace reaktoru RBMK-1000 značí jeho nominální výkon 1000 MWe při tlaku chladiva 7 MPa. V roce 1983 byl v jaderné elektrárně Ignalina uveden do provozu reaktor RBMK-1500, jehož princip byl totožný s principem reaktoru RBMK-1000, ale jeho výkon byl vyšší. 16 ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu – důsledky a poučení [online], str. 6. 17 Tamtéž. 18 Tamtéž. 19 ÚRAD JADROVÉHO DOZORU. Najvýraznejšie rozdiely medzi jadrovými reaktormi slovenských jadrových elektrární s „černobyľským“ typom reaktora [online].

12

Strach ve společnosti vyvolaný havárií v Černobylu na dlouhou dobu ovlivnil budování i těch jaderných elektráren, které ke svému provozu a k výrobě elektřiny využívají reaktory z hlediska jaderné bezpečnosti mnohem spolehlivější, než byl reaktor RMBK-1000. Toto téma s černobylskou havárií úzce souvisí a bude se mu věnovat několik analyzovaných článků v praktické části této práce.

3 Průběh havárie a její následky 26. dubna 1986 došlo k havárii na čtvrtém bloku černobylské jaderné elektrárny. Původně bylo naplánováno, že tento blok bude 25. dubna 1986 odstaven, aby v něm mohla proběhnout plánovaná údržba. Bylo též rozhodnuto, že před samotným vyřazením reaktoru z aktivního provozu provedou pracovníci elektrárny experiment, kterým se měla „vyzkoušet funkce nového regulátoru magnetického pole rotoru a ověřit, zda bude turbogenerátor po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě zhruba 40 vteřin napájet čerpadla havarijního chlazení aktivní zóny reaktoru.“20 Materiál, který vydal Státní úřad pro jadernou bezpečnost v roce 1996, kdy od černobylské havárie uběhlo deset let, dále popisuje, jak měl experiment dle původních plánů probíhat. Pracovníci měli za úkol snížit výkonu reaktoru na 25–30 % (700–1000 MW), což je nejnižší výkon, při kterém je povolen provoz tohoto typu reaktoru. Dalším úkolem bylo odstavení první ze dvou turbín připojených k reaktoru, následované odpojením systému havarijního chlazení, aby nezačal působit během testu. Všechny tyto kroky vedly k přerušení přívodu páry ke druhé turbíně, což měl být zároveň signál pro systém havarijní ochrany k automatickému odstavení reaktoru.21 Skutečný průběh plánovaného experimentu byl z velké části ovlivněn podceněním aspektu jaderné bezpečnosti a tím, že „byl pojímán jednoznačně jako elektrotechnická záležitost pro jadernou bezpečnost nevýznamná.“22 I z toho důvodu vedli experiment elektrotechnici na místo specialistů na jadernou bezpečnost.

20

ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 6. 21 Tamtéž, str. 6‒7. 22 Tamtéž, str. 7.

13

Experiment začal 25. dubna v jednu hodinu po půlnoci. Začalo snižování výkonu reaktoru, který v 13:05 klesl na polovinu a současně byl odstaven první turbogenerátor. Nedlouho poté pracovníci odpojili systém havarijního chlazení. V této fázi byl experiment nečekaně přerušen a další snižování výkonu reaktoru se tím zastavilo po dobu devíti hodin. Podle Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen SUJB) tento fakt neovlivnil významně následující události, „ale svědčí to o postoji provozního personálu k dodržování provozních předpisů. […] Odklad způsobil, že experiment prováděla nová směna, která na něj nebyla připravena.“23 Pracovníci v tuto chvíli porušili předpisy jaderné bezpečnosti tím, že nechali během nucené devítihodinové přestávky v experimentu fungovat reaktor s odpojeným systémem havarijního chlazení. Provoz reaktoru není v takovém případě povolen. V čase 23:10 experiment pokračoval dalším snížením výkonu. Kvůli testu bylo nutno snížit výkon na 700 MW. Došlo však k náhlému snížení výkonu až na 30 MW, což podle SUJB znamená praktické zastavení štěpné reakce. „Při práci na tak nízkém výkonu prudce roste koncentrace

135

Xe, který má velkou schopnost absorbovat

neutrony, a nastává tzv. ,xenonová otrava reaktoru‘.“24 George J. Vargo v tomto případě naznačuje opačnou souslednost příčiny a následku. Pokles výkonu reaktoru totiž popisuje následujícími slovy: „Výsledkem růstu

135

Xe, tedy hlavního zdroje záporné

reaktivity, se výkon reaktoru ,zhroutil‘ přibližně na 30 MW.“25 SUJB ve svém materiálu výslovně uvádí, že k prudkému poklesu výkonu došlo chybou operátora, naproti tomu Richard Mould se nevyjadřuje k této události natolik jednoznačně. Připouští, že obsluha reaktoru udělala chybu v tom, že nechala z aktivní zóny reaktoru vytáhnout regulační tyče, a proto nebyla schopna později zabránit poklesu výkonu reaktoru na 30 MW, což byl výkon mnohem nižší než hodnoty 700–1000 MW, které byly potřebné pro zdárný průběh experimentu. „Pozdější vyšetřování nicméně naznačují, že systém z neznámého důvodu nefungoval správně, a proto nebylo možno kontrolovat výkon, tudíž nedošlo k chybě obsluhy.“26

23

ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 7. 24 Tamtéž. 25 VARGO, George J. (ed). The Chornobyl Accident: A Comprehensive Risk Assessment, str. 11. 26 MOULD, Richard Francis. Chernobyl record: the definitive history of the Chernobyl catastrophe, str. 35.

14

Pro následný vývoj událostí je důležité především to, že k poklesu výkonu došlo a spolu s ním nastala již zmíněná xenonová otrava reaktoru. Během štěpné reakce vznikají produkty, které jsou schopné vznikající neutrony absorbovat. Pokud se v palivových článcích tyto štěpné produkty nahromadí, může dojít ke snížení reaktivity reaktoru. Vyšší výskyt produktů absorbujících neutrony porušuje neutronovou rovnováhu v reaktoru a dochází k tzv. otravě reaktoru neutronovým jedem. Při štěpení jader 235U vzniká jako jeden z vedlejších produktů vysoké absorbční vlastnosti, ale postupně

27

se přeměňuje na

135

135

I, který nemá

Xe. Ten je naopak

schopen neutrony účinně pohlcovat, a proto je důležitým faktorem ovlivňujícím reaktivnost 135

v aktivní

zóně. Za normálního

provozu reaktoru je přítomnost

Xe a 135I v rovnováze, neboť štěpná reakce produkuje

v 135Xe a ten se buď dále rozkládá na

135

I, který se částečně promění

135

Cs, nebo se z něj absorbcí neutronů stane

stabilní 136Xe. Pokud reaktor nepracuje ve standardním provozu kvůli odstavení či podstatnému snížení výkonu reaktoru, jako se tomu stalo v černobylské elektrárně, dojde k poklesu počtu neutronů v reaktoru. Nestabilní přecházet na stabilní

135

Xe se tak v reaktoru hromadí, protože nemůže

136

Xe. Již vytvořený

135

I se na

135

Xe stále přeměňuje, ten však

kvůli sníženému počtu neutronů v aktivní zóně zůstává. Tato xenonová otrava zapříčiňuje neschopnost reaktoru znovu začít pracovat po dobu několika hodin. Se zprovozněním reaktoru před rozpadem

135

Xe by se rozběhla štěpná reakce, kterou by

nebylo možno kontrolovat či regulovat.

3.1

Vývoj po 01:00 dne 26. dubna Obsluha reaktoru pokračovala v započatém testu i přes náhlý pokles výkonu

reaktoru na 30 MW. Krátce po první hodině ranní pracovníci stabilizovali výkon reaktoru na 200 MW vysunutím regulačních tyčí. „Přesto bylo 200 MW stále velmi nízko pod požadovaným stupněm výkonu a experiment proto neměl pokračovat, ale stalo se.“28 V čase mezi 01:03 až 01:07 byla k hlavním cirkulačním čerpadlům připojena dvě záložní postupně v levém a pravém chladicím obvodu. V tu chvíli tak pracovalo 27 135

I má poločas rozpadu 6,7 hodin a postupně se přeměňuje na 135Xe s poločasem rozpadu 9,2 hodin. Poločas rozpadu je doba, za kterou se přemění polovina celkového počtu atomárních jader ve vzorku a je pro konkrétní izotop vždy konstantní. 28 MOULD, Richard F. Chernobyl Record: The Definite History of The Chernobyl Catastrophe, str. 35.

15

osm hlavních čerpadel. Čtyři měly na konci experimentu posloužit jako elektrická zátěž turbogenerátoru, bylo tedy třeba, aby další čtyři čerpadla zajistila dostatečné chlazení reaktoru. Nízkým výkonem reaktoru a zvýšeným průtokem chladiva aktivní zónou (115–120 % běžného průtoku) došlo ke sníženému tvoření páry a poklesu tlaku v parních zásobnících. 29 Operátor v čase 01:21 snížil průtok napájecí vody, což vedlo ke zvýšení teploty vody u vstupu do reaktoru. „Otrávený reaktor s teplotou chladiva jen o málo větší než je teplota sytosti je velmi nestabilní. I velmi malá změna teploty nebo tlaku chladiva vyvolává velké změny v obsahu páry a tím i velké změny výkonu.“30 Zhruba o minutu později si operátor nechal vytisknout momentální parametry reaktoru. Dle údajů a hodnot měl podle předpisů okamžitě reaktor odstavit, protože již nebyly v provozu havarijní systémy, které by na situaci v reaktoru zareagovaly jeho odstavením automaticky. Operátor místo toho v experimentu pokračoval.31 Samotný experiment začal v 01:23 s reaktorem stále pracujícím na výkonu 200 MW. Hlavní klapka turbogenerátoru byla uzavřena. Operátoři zablokovali havarijní signál, který by automaticky odstavil reaktor po zavření přívodu páry na turbínu. „Chtěli si totiž v rozporu s plánem zajistit opakování experimentu, kdyby se neprokázalo prodloužení doby dodávky elektrické energie od turbogenerátoru.“32 Přístup operátorů k experimentu se může zdát neprofesionální. Richard Mould se nad jejich postupem zamýšlí z druhé strany: „Je těžké vyhnout se závěru, že hlavní prioritou jednotky obsluhy č. 4 bylo zajistit, aby experiment dokončili během doběhu v roce 1986 před každoroční údržbou v roce 1987.“33 Test čtvrtého bloku pokračoval a snížil se výkon čtyř hlavních cirkulačních čerpadel, které sloužily jako elektrická zátěž dobíhajícího turbogenerátoru. Snížení výkonu čerpadel zapříčinilo snížení průtoku chladící vody a tím vzrůst teploty i tlaku, následovala zvýšená tvorba páry a tedy i zvýšená reaktivita a výkon. „Reaktor byl v nestabilním stavu a díky kladnému dutinovému teplotnímu koeficientu reaktivita

29

MOULD, Richard F. Chernobyl Record: The Definite History of The Chernobyl Catastrophe, str. 36. ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 8. 31 MOULD, Richard F. Chernobyl Record: The Definite History of The Chernobyl Catastrophe, str. 37. 32 ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 8. 33 MOULD, Richard F. Chernobyl Record: The Definite History of The Chernobyl Catastrophe, str. 37. 30

16

v něm měla rostoucí trend.“34 Růstu výkonu nejprve bránil systém regulace výkonu zasouváním absorbčních tyčí, po němž výkon dál nekontrolovatelně rostl. Průtok chladiva stále klesal, rostoucí tlak nejdřív úplně zabránil chlazení aktivní zóny, poté jeho nárůst destruoval tlakové kanály a narušil geometrii aktivní zóny.35 Vedoucí čtvrtého bloku nařídil úplné havarijní odstavení reaktoru. Příkaz ale přišel pozdě. Bylo potřeba zasunout regulační tyče zpět do aktivní zóny, téměř všechny však byly vytažené a potřebovaly by 20 s na to, aby ovlivnily výkon reaktoru.36 Uběhla pouze minuta od zahájení experimentu, než došlo ke dvěma výbuchům. Prudkým nárůstem tvorby tepla byly porušeny palivové články, voda se tím dostala do kontaktu s horkým palivem a došlo k výbuchu páry. Pára při explozi „zvedla a odsunula horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 t. Ke druhé explozi došlo o dvě až tři sekundy později.“37 Moud popisuje, že hořící trosky a jiskry vystřelovaly vysoko do vzduchu nad reaktorem, šířil se požár a kusy aktivní zóny dopadaly na sousední budovy nyní zničené reaktorové haly.38 Požár byl uhasen kolem 05:30 „za cenu životů hasičů, kteří tak zabránili rozšíření požáru na další bloky elektrárny.“39

3.2

Rozptyl radionuklidů Analyzované články z doby těsně po havárii se z velké části věnují naměřeným

hodnotám radioaktivity v zemích blízkých Ukrajině. Tato kapitola popisuje, jak rozptyl radioaktivních látek po havárii probíhal. Dlouhodobé uvolňování radioaktivního jodu, jež trvalo přes deset dnů, spolu s měnícími se meteorologickými podmínkami zapříčinilo, že radioaktivní spad dopadl na široké území. Po výbuchu hořel zažehnutý grafit ještě asi dvanáct dnů, což mělo za následek další oblak radionuklidů, který v zjistitelném množství dopadl po celé východní Evropě a Skandinávii a byl zaznamenán až nad Severní Amerikou.40 Jako první zachytilo únik radionuklidů Švédsko den po havárii. Z Finska se zprávy zpozdily z důvodu stávky personálu monitorovacích stanic. Ta však byla 34

Tamtéž. MOULD, Richard F. Chernobyl Record: The Definite History of The Chernobyl Catastrophe, str. 37. 36 Tamtéž, str. 38. 37 ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 8. 38 MOULD, Richard F. Chernobyl Record: The Definite History of The Chernobyl Catastrophe, str. 38. 39 ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 9. 40 VARGO, George J. (ed). The Chornobyl Accident: A Comprehensive Risk Assessment, str. 18. 35

17

přerušena, jakmile bylo oznámeno podezření na havárii. Personál nejprve předpokládal, že jde o havárii na některé ze švédských elektráren, když se však toto podezření vyvrátilo, obrátil svou pozornost na blízké sovětské elektrárny. Teprve snímky z amerických družic pomohly určit, že k havárii došlo v černobylské jaderné elektrárně a podle plochy spáleného lesa odhadli pracovníci i velikost úniku, jaký mohl po takové nehodě nastat. Již 28. dubna, tedy dva dny po havárii, měli švédští odborníci na základě vlastního měření představu, jak velká nehoda se na Ukrajině odehrála.41 Po explozi se do vzduchu dostalo velké množství radionuklidů jodu a cesia. „Radioaktivní jód-131, který nejvíce zasahuje štítnou žlázu, má krátký poločas rozpadu (8 dnů) a z větší části se rozpadl během několika týdnů o havárii. Radioaktivní cesium-137, které přispívá jak k vnějším tak vnitřním dávkám, má mnohem delší poločas rozpadu (30 let) a v mnoha částech Evropy je stále měřitelné v půdě a některých potravinách.“42 Největší koncentrace kontaminace zasáhla rozlehlé území v oblasti Sovětského svazu, kde nyní leží Bělorusko, Ruská federace a Ukrajina. Do ovzduší nad reaktorem dále unikaly radioaktivní plyny, kondenzované aerosoly a značné množství částic paliva. Uvádí se, že celkový únik radioaktivních látek činil asi 14 EBq43 z toho 1,8 EBq

131

I, 0,085 EBq

137

Cs, 0,01 EBq

90

Sr a 0,003 EBq

radioizotopu plutonia. Asi 50 % celkového úniku tvořily vzácné plyny. „Usazování se výrazně lišilo a bylo zvýšeno v místech, kde pršelo v době, kdy přecházela kontaminovaná masa vzduchu.“44 Tato masa vzduchu přešla i nad tehdejší Československou socialistickou republikou.

„Nad

územím

ČSSR

byly

pozorovány

tři

průchody

výrazně

kontaminovaných vzdušných hmot a to 30. 4., od 3. do 4. 5. a okolo 7. 5. 1986. Rozdíly v objemových aktivitách radionuklidů během každého ze tří uvedených průchodů dosahovaly nad územím ČSSR až jednoho řádu.“45 První a třetí průchod zaregistrovaly všechny stanice pozorující radioaktivitu atmosféry, kdežto druhý průchod nebyl

41

ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 10 42 Dědictví Černobylu: zdravotní, ekologické a sociálně ekonomické dopady; a, Doporučení vládám Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny, str. 6. 43 Becquerel (Bq) je jednotka SI pro aktivitu (aktivita je počet radioaktivních přeměn radionuklidu za jednotku času). 1 Bq se rovná jedné přeměně za sekundu (1/s). 1EBq = 1018 Bq 44 Dědictví Černobylu: zdravotní, ekologické a sociálně ekonomické dopady; a, Doporučení vládám Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny, str. 16. 45 Zpráva o radiační situaci na území ČSSR po havárii jaderné elektrárny Černobyl, str. 12.

18

registrován na stanicích východně od 19° z. d., tedy zhruba na východ od města Banská Bystrica.46

3.3

Způsoby, kterými se dávky záření dostávají k obyvatelstvu Radionuklidy uniknuvší z havarovaného reaktoru, které se nacházely v ovzduší,

na povrchu země, budov, vegetace apod., ozařují člověka zevně. „Velikost ozáření závisí na druhu na radionuklidu – přesněji řečeno na druhu a energii vysílaného záření a na poločasu přeměny daného radionuklidu, dále na tom, jak dlouho člověk pobývá venku nebo uvnitř budov, jak se větrá apod.“47 Pokud jsou radionuklidy z ovzduší člověkem vdechnuty, dochází k vnitřnímu ozáření. K němu dochází i prostřednictvím požití radionuklidů, jež se dostaly do potravního řetězce. „Z hlediska časového sledu po jaderné havárii jde nejdříve o radionuklidy, které z ovzduší vypadávají ve formě suchého nebo mokrého spadu s deštěm do vody a na povrch vegetace, a člověkem mohou být požity s pitnou vodou nebo s nedostatečně očištěnou zeleninou či ovocem.“48 Radionuklidy v potravním řetězci také kolují – z povrchu vegetace putují k hospodářským zvířatům, od nich zpět k lidem skrze mléko či maso. „Transfer radionuklidů v potravních řetězcích opět závisí na druhu radionuklidu a jeho fyzikální a chemické formě, která se však může během času měnit a tím se může měnit i dostupnost radionuklidů pro přestup z půdy do rostlinstva.“49 Radionuklidy tak někdy mohou v potravinových řetězcích kolovat velmi dlouho. Pokud je ionizujícímu záření vystavena živá hmota, může dojít k poškození buněk buď jejich změnou či dokonce smrtí. Míra ionizujícího záření je množství absorbované energie v jednotce hmotnosti, což je absorbovaná dávka. Jednotka absorbované dávky je jeden gray (Gy), což je joul na kilogram (J/kg). Syndrom akutního ozáření (ARS) nastane, pokud lidské tělo absorbuje dávku o několika Gy. „Jelikož v důsledku černobylské havárie bylo ozářeno mnoho orgánů a tkání, je běžně používán další pojem, a sice koncepce efektivní dávky, která charakterizuje

46

Tamtéž. ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 3. 48 Tamtéž. 49 Tamtéž. 47

19

celkové zdravotní riziko způsobené jakoukoliv kombinací záření.“50 Efektivní dávka tedy zahrnuje jak absorbovanou energii tak typ záření a „náchylnost různých orgánů a tkání k rozvoji závažného karcinomu vyvolaného zářením nebo genetického postižení. Kromě toho platí stejnou měrou pro vnější i vnitřní ozáření a rovnoměrné nebo nerovnoměrné ozáření.“51 Jednotkou efektivní dávky je jeden sievert, ale protože se jedná o vysokou dávku, pro určení běžné expozice se používá milisievert (mSv). Složitost výpočtů těchto hodnot demonstruje práce Zdravotní následky černobylské katastrofy na výpočtu ozáření štítné žlázy, ke kterému přispívají čtyři složky: dávka ze vstřebaného

131

radiojodů a radiotelurů (132I,

133

I (po vdechnutí nebo požití), dávka z krátkodobých I,

135

I,

131

Te,

132

Te), externí dávka z radionuklidů

deponovaných na půdě a površích předmětů a vnitřní ozáření z příjmu dlouhodobého 137

Cs a 134Cs.52

3.4

Zdravotní následky havárie Zdravotní následky lze rozdělit podle doby, za kterou se projeví, tedy na

bezprostřední a pozdní. Bezprostřední účinek je především akutní nemoc z ozáření (ARS – acute radiation syndrome), která nastane, pokud tělo absorbovalo dávku vyšší než 1 Gy. Státní úřad pro jadernou bezpečnost na svých stránkách uvádí, že nemoc z ozáření se projevuje postupně. Nejprve nevolností doprovázenou zvracením, po několika dnech se přidávají teploty, krvácení z dásní a do kůže. Zasažený člověk ubývá kvůli průjmům a nechutenství na váze, může mít zvředovatělá ložiska na sliznicích. Klesá mu počet bílých i červených krvinek a krevních destiček. Po šesti až osmi týdnech může dojít k pomalému uzdravování se. Pokud se však dávka, která zasáhla lidské tělo, pohybuje okolo 10 Gy, průběh celé nemoci je prudší a v případě, kdy záření překračuje 10 Gy, téměř ve všech případech nastává smrt.53

50

Dědictví Černobylu: zdravotní, ekologické a sociálně ekonomické dopady; a, Doporučení vládám Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny, str. 8. 51 Dědictví Černobylu: zdravotní, ekologické a sociálně ekonomické dopady; a, Doporučení vládám Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny, str. 8. 52 KLENER Vladislav, TOMÁŠEK Ladislav, Zdravotní následky černobylské katastrofy [online], str. 3. 53 Při dávce okolo 10 Gy nastává střevní forma akutní nemoci z ozáření, která člověka ohrožuje na životě krvavými průjmy a poruchou hospodaření s tekutinami a minerálními látkami. Dávky dosahující několik desítek Gy způsobují nervovou formu akutní nemoci z ozáření, která způsobuje psychickou dezorientaci, poruchu koordinace pohybů, křeč a hluboké bezvědomí. V takovém případě nastává do několika hodin či dnů smrt.

20

„Při nehodě v Černobylu byly akutní dopady omezeny na personál, který v době havárie v elektrárně pracoval nebo byl přivolán, aby bojoval s ohněm, který se po výbuchu čtvrtého reaktoru rozpoutal. Dva lidi zemřeli okamžitě a další podlehli v následujících dnech rozsáhlým popáleninám.“54 Autoři se shodují v počtu osob, u nichž byla diagnostikována a potvrzena akutní nemoc z ozáření – bylo jich 134, z nichž 28 ještě během roku 1986 zemřelo. „Z toho bylo šest hasičů a zbytek tvořili inženýři, technici, obslužní pracovníci elektrárny a další zaměstnanci jaderné elektrárny.“55 Další čísla se však rozcházejí. Klener a Tomášek se ve své práci shodují s prací Dědictví Černobylu a uvádějí, že dalších 19 osob zemřelo z různých příčin během let 1987‒2004, přičemž Klener a Tomášek specifikují, že „asi jen u 5 lze předpokládat možnou souvislost příčiny smrti s předchozím ozářením.“56 Vargo naproti tomu nezahrnuje do počtu 28 úmrtí ta bezprostřední, a proto se domnívá, že je třeba uvádět 31 úmrtí, která nastala brzy po havárii, ať už jsou způsobena akutní nemocí z ozáření zcela či jen z části.57 Mould ponechává počet úmrtí na 28,58 naproti tomu materiál Státního úřadu pro jadernou bezpečnost přidává v deseti letech po havárii 14 osob, jejichž smrt měla s havárií přímo souviset.59 Mezi pozdní zdravotní následky patří rakovina štítné žlázy u dětí (která se začala ve zvýšené míře objevovat po roce 1990), leukémie, nádorová onemocnění, choroby oběhového systému, oční zákaly. Vlivy na dědičnost či reprodukční zdraví nebyly měřením dokázány. „Není to v rozporu s odhady rizika odvozenými z experimentů na zvířatech. U skupiny likvidátorů, reprezentujících lidi nejvíce ozářené, by se spontánní riziko 7,5% hereditárních změn u živě narozených zvýšilo vzhledem k obdrženým dávkám asi o 0,03 procentních bodů.“60 Takový rozdíl nelze ve sledovaných černobylských populacích statisticky dokázat.61 „Je také nepravděpodobné, aby tyto

54

VARGO, George J. (ed). The Chornobyl Accident: A Comprehensive Risk Assessment, str. 254. MOULD, Richard F. Chernobyl Record: The Definite History of The Chernobyl Catastrophe, str. 80. 56 KLENER Vladislav, TOMÁŠEK Ladislav, Zdravotní následky černobylské katastrofy [online], str. 3. 57 VARGO, George J. (ed). The Chornobyl Accident: A Comprehensive Risk Assessment, str. 254. 58 MOULD, Richard F. Chernobyl Record: The Definite History of The Chernobyl Catastrophe, str. 80. 59 ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 12. 60 KLENER Vladislav, TOMÁŠEK Ladislav, Zdravotní následky černobylské katastrofy [online], str. 9. 61 Tamtéž. 55

21

dávky měly vliv na počet mrtvě narozených dětí, nepříznivý konec těhotenství, porodní komplikace nebo celkový zdravotní stav dětí.“62

3.5

Záchranná opatření provedená po havárii pro ochranu obyvatelstva Obyvatelé zasažených oblastí mají po jaderné nehodě několik možností, jak

zmírnit dopady uniknutých radioaktivních látek na své zdraví. „Každé z opatření do značné míry narušuje běžný způsob života obyvatelstva a samo je spojeno s určitými riziky a potížemi.“63 Ochrana před zevním i vnitřním ozářením je úkryt. Je třeba při samotném ukrytí uzavřít všechna okna i dveře a zajistit vypnutí jakékoli ventilace. „Omezuje se tak expozice zevnímu záření gama z radioaktivního mraku a z depozitu radioaktivních látek na zemi a expozice vnitřnímu ozáření inhalací jódu a radioaktivních aerosolů.“64 Pro větší bezpečnost je lépe si i v zabezpečeném úkrytu jakýmkoli způsobem chránit dýchací cesty. Pokud jsou však lidé ukrytí po delší čas, může vyvstat problém s jejich zásobováním. Při černobylské havárii se do ovzduší uvolnilo velké množství těkavých radionuklidů, mezi všemi je třeba zmínit především radioizotopy jódu. Ty jsou zdrojem zevního ozáření a v menší míře způsobují inhalační cestou i vnitřní ozáření. „A protože jód je prvek biogenní, který se kumuluje ve štítné žláze člověka i všech savců, jsou z hlediska expozice člověka jeho radioizotopy nejvíce sledovány.“65 Aby se omezila expozice z radioaktivního jódu, jsou po havárii lidem podávány přípravky stabilního (neradioaktivního) jódu.66 „Stabilní jód podávaný ve formě tabletky nasytí štítnou žlázu jódem, takže radioaktivní jód, který je významnou součástí radioaktivního mraku, do ní pronikne jen omezeně.“67

62

Dědictví Černobylu: zdravotní, ekologické a sociálně ekonomické dopady; a, Doporučení vládám Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny, str. 14. 63 ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 6. 64 Tamtéž. 65 Tamtéž. 66 Nejčastěji se používá jodid draselný KI 67 ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 6.

22

Pokud se lidé po havárii pohybují po volném prostranství, je jim doporučováno, aby si chránili povrch těla proti zevnímu ozáření. Pro omezení inhalace radioaktivních aerosolů je vždy nařízeno chránit si ústa i nos navlhčenou rouškou. Nejnáročnějším záchranným opatřením je evakuace, která se obvykle zajišťuje pro obyvatele v bezprostřední

blízkosti

jaderné

elektrárny.

„Evakuace

vyžaduje

realistické

vyhodnocení dávek ze všech cest, aby nebylo obyvatelstvo exponováno během shromažďování a cesty více, než kdyby zůstalo ukryto.“68 V Bělorusku, Rusku a na Ukrajině sovětské úřady kvalifikovaly oblasti se zpřísněnou kontrolou. Jednalo se o ty oblasti, které byly zasaženy dávkou více než 555 kBq m-2 137Cs. V těchto oblastech žilo asi 400 000 lidí a „z tohoto počtu obyvatel bylo na jaře a v létě 1986 evakuováno 116 000 lidí z oblasti kolem černobylské jaderné elektrárny (označené jako ,uzavřená zóna‘) do nekontaminovaných oblastí.“69 Během několika let bylo z vysoce kontaminovaných oblastí vysídleno dalších 350 000 lidí. „Ačkoliv přesídlení pomohlo snížit dávky ozáření obyvatel, pro mnohé to byla hluboce traumatizující zkušenost.“70 Přesídleným lidem byly nabídnuty zdarma domy, byly nahrazeny ztráty a mohli si vybrat místo, na které budou přesunuti. Přesto „v mnohých tento proces zanechal hluboký pocit křivdy. Mnozí jsou nezaměstnaní a nevěří, že je pro ně ve společnosti místo a že mohou řídit své vlastní životy.“ 71 I kvůli tomu jsou možné zdravotní následky ozáření v kontaminovaných oblastech stále ještě předmětem sporů. „Je pochopitelné, že obyvatelstvo, které nebylo řadu let pravdivě informováno, nyní odmítá věřit oficiálním prohlášením a výskyt všech nemocí připisuje následkům ozáření.“72 Na území ČSSR byla také provedena opatření za účelem ochránit obyvatele před následky ozáření. Šlo především o zmírnění nebezpečí, které hrozilo z radionuklidů kolujících v potravním řetězci. Následující opatření jsou převzata z práce Radiační situace v České republice, přehled hlavních výsledků měření a opatření:

68

ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 7. 69 Dědictví Černobylu: zdravotní, ekologické a sociálně ekonomické dopady; a, Doporučení vládám Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny, str. 6‒7. 70 Tamtéž, str. 7. 71 Tamtéž. 72 ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení [online], str. 16.

23

„Pokud to bylo realizovatelné, doporučeno ponechat dojnice ve stájích na suchém krmení. Z konzumace vyloučeno mléko s aktivitou

131

I vyšší než 1000 Bq/l.

Do spotřeby byly uvolněny zásoby sušeného a kondenzovaného mléka. Výroba dětské mléčné výživy dočasně přesunuta ze závodů Opočno a Zábřeh do provozovny Nový Bydžov. Doporučeno zvýšené kropení silnic ve městech. Přechodně zastavena výroba léků z čerstvých hovězích štítných žláz. Jódová profylaxe zavedena na Slovensku u bačů z důvodu vysokých aktivit 131I v ovčím mléce.“73

4 Historie deníku Rudé právo a jeho přeměna na deník Právo Cílem práce je porovnat reflexi události ve dvou podobách jednoho periodika. Toto porovnání umožňuje fakt, že vybrané periodikum vycházelo, a dosud vychází, ve zcela odlišných politických režimech. Následující kapitola se proto věnuje historii zkoumaného listu. Ovšem jen v obecné rovině, neboť z důvodu nedostatku relevantních zdrojů nelze detailněji popsat fungování Rudého práva v 80. letech, z nichž analyzované články pocházejí. Tento nedostatek byl přiblížen v kapitole Cíle práce a zvolená metodika.

4.1

Deník Rudé právo Rudé právo poprvé vyšlo 21. září 1920. Ústředním tiskovým orgánem

Komunistické strany Československa se stalo o rok později. Jeho založení zcela odpovídalo nově vznikající struktuře prvorepublikového tisku, která se začala vytvářet „již v období Rakouska-Uherska, neboť se vytvářela v těsné souvislosti se vznikem politických stran na konci 19. století a současně s rozvojem čtenářské poptávky po přijatelnějších a zábavnějších obsazích.“74 Strany se především snažily komunikovat se svými voliči, proto spolu se svým ústředním tiskem obvykle vydávaly i regionální listy a periodika pro děti, ženy a s kulturní či sportovní tematikou.75 Ovládnutí bývalého Československa Němci při vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava mělo mimo jiné vliv i na dosavadní československá média, ze kterých museli odejít pracovníci neárijského původu a některá média byla oficiálně zcela zakázána. 73

HŮLKA Jiří, MALÁTOVÁ Irena Radiační situace v České republice, přehled hlavních výsledků měření a opatření [online], str. 14. 74 BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti, str. 158‒159. 75 Tamtéž, str. 159.

24

Rudé právo bylo jedním z titulů, které v době protektorátu přešly do ilegality a vedle aktuálních komentářů přinášelo svým čtenářům i nadále ideová a programová stanoviska komunistické strany.76 Nevyhnulo se častým zásahům gestapa a dočasně bylo nahrazeno titulem Předvoj, který vydávala organizace komunistické mládeže.77 Po skončené válce se mnohé změnilo i v organizační struktuře československých médií. Vzniklo Ministerstvo informací, jehož úkolem bylo řídit oblast kinematografie, rozhlasového vysílání a periodického i neperiodického tisku.78

Nové ministerstvo

„mělo ve své kompetenci udělovat povolení k vydávání tisku a začalo za souhlasu politických stran tvořících Národní frontu prosazovat novou koncepci českého tisku.“79 Nová koncepce stála na přesvědčení, že noviny a časopisy vycházejí ve veřejném zájmu, tudíž není možné, aby byly prostředkem k obohacení jednotlivce či skupiny vlastníků. Ti by vydávání tiskovin mohli využít ve svůj prospěch i z hlediska názorového ovlivnění čtenářů, proto měl být rozvoj tisku v poválečné době zcela pod dohledem státu.80 Ministerstvo informací si regulaci tiskovin zajistilo několika způsoby. Připravilo například zákon, který určoval práva a povinnosti redaktora. Ten měl právo psát svobodně a v souladu se svým svědomím, zároveň ale musel být členem nově zřízeného Ústředního svazu československých novinářů. Kdo členem nebyl, neměl možnost se jakkoliv v žurnalistické profesi uplatnit a členství ve svazu mohlo být na základě disciplinárního řízení zrušeno.81 Především začalo ministerstvo schvalovat, která periodika mohou vycházet. Rudé právo povolení dostalo.82 Popsaná opatření přerušila rozvoj soukromého tisku a vytvářela „příznivou situaci pro pozdější převzetí moci komunistickou stranou, pro propagandistické ovládnutí československého veřejného prostoru v roce 1948 a pro přechod na systém médií typický pro totalitní režimy sovětského typu.“83 V únoru 1948 Komunistická strana uskutečnila dlouho plánované převzetí moci v Československu a ku prospěchu jí byla právě média, která po roce 1945 dostala pod svou kontrolu. 76

KONČELÍK, Jakub, VEČEŘA, Pavel a ORSÁG, Petr. Dějiny českých médií 20. století, str. 103. Tamtéž. 78 BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti, str. 227. 79 BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti, str. 227. 80 Tamtéž, str. 228. 81 Tamtéž. 82 Tamtéž. 83 Tamtéž, str. 232. 77

25

4.1.1 Rudé právo v době normalizace Po Pražském jaru a následné okupaci sovětskými vojsky si Komunistická strana nutně potřebovala znovu zajistit bezvýhradnou loajalitu pracovníků v médiích. Pomohlo jí v tom i Rudé právo, které se „jako ústřední deník definitivně vrátilo na pomyslný vrchol mezi tištěnými médii: určovalo hlavní agendu, základní postoje k hodnocení událostí a jejich interpretaci.“84 V této pozici Rudé právo 17. 5. 1969 otisklo text Slovo do vlastních řad, který vypracovali straničtí ideologové Jan Fojtík a Jiří Stano. „Manifest vyjadřoval podporu novému vedení KSČ v čele s Gustávem Husákem, kritizoval činnost Svazu československých novinářů v roce 1968 a působení médií v celém reformním hnutí.“85 Tento manifest je považován za veřejné zahájení normalizace médií a tedy i společnosti. „Poprvé tak byla veřejnosti předložena normalizační interpretace vývoje v zemi od ledna 1968, byť aplikovaná především na média.“86 Slovo do vlastních řad totiž požadovalo rozsáhlou personální čistku ve všech médiích. Dle něj pravicoví redaktoři ovládli redakce, skrze ně ovlivňovali veřejné mínění a vyvolávali protisovětské vášně.87 Na 350 novinářů a pracovníků v médiích se pod tento text podepsalo a zajistilo si tak práci na dlouho dopředu. „Periodika, která nejdůsledněji hájila nezávislost získanou během pražského jara a nezapadala do nově konstituovaného mediální systému, byla zrušena.“88 Tato periodika již neměla šanci jakkoliv ovlivnit veřejné mínění. Na rozdíl od Rudého práva, které jako ústřední deník Ústředního výboru KSČ mělo garantováno náklad pohybující se kolem jednoho milionu kusů denně.89 V roce 1980 byl zřízen Federální úřad pro tisk a informace, který se jako střešní cenzurní orgán zodpovídal federální vládě. V praxi byl však řízen přímo „oddělením masových sdělovacích prostředků ÚV KSČ, kde byly každý týden sdělovány zástupcům úřadu, Národní fronty a vybraným šéfredaktorům požadavky na obsahové zaměření

84

BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti, str. 213‒214. 85 Tamtéž , str. 329. 86 KONČELÍK, Jakub, VEČEŘA, Pavel a ORSÁG, Petr. Dějiny českých médií 20. století, str. 214. 87 Tamtéž. 88 Tamtéž. 89 Tamtéž, str. 215.

26

médií.“90 Úřad byl zrušen v dubnu 1988 a jeho pravomoci přešly na odbory tisku a informací republikových ministerstev kultury.91

4.2

Transformace Rudého práva v Právo V listopadu roku 1989 došlo v Československu k revoluci a ke změně režimu.

Velmi zjednodušeně řečeno byl opuštěn socialistický model společnosti a byl přijat model liberální demokracie. Tato změna se promítla také ve struktuře a systému fungování všech médií. Média musela nejprve projít demontáží systému, jenž stál na jejich ovládání ze strany státu. Ten již nadále takovou moc mít nemohl, neboť na toto uspořádání bylo nahlíženo jako na „jeden z konstitutivních prvků nedemokratičnosti prosovětského režimu.“92 Musel tedy vzniknout systém nový, ve kterém by bylo možno zakládat nová média a ta stávající privatizovat, neboť „soukromý vlastník byl chápán jako účinná obrana proti ovládnutí veřejné sféry státem.“93 Josef Benda94 popisuje tři vývojové fáze, kterými prošla tištěná média v letech 1989‒2006. V prvním období, které Benda vymezuje lety 1989‒1992, nastala tzv. spontánní privatizace některých hlavních titulů celostátního denního tisku, na český trh začali vstupovat zahraniční investoři a bylo zakládáno mnoho nových deníků, z nichž velká část po pár měsících zanikla.95 Léta 1993‒2000 Benda shrnuje jako ta, v nichž došlo k „masovému přechodu vlastnictví českého celostátního denního tisku do majetku zahraničních společností.“96 Třetí období v letech 2001‒2006 znamenalo pro tisk konsolidaci majetku a ukončení aktivit některých zahraničních společností na českém trhu.97 První fází, spojenou s pojmem spontánní privatizace, prošlo pochopitelně i Rudé právo. Proces jeho privatizace se rozběhl ještě před Mezinárodním dnem studentstva v roce 1989. Již 14. listopadu téhož roku „došlo k uzavření hospodářské smlouvy 90

KONČELÍK, Jakub. Cenzura In. Slovníková příručka k Československým dějinám 1948-1989 [online], str. 18. 91 Tamtéž. 92 BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti, str. 369. 93 Tamtéž. 94 BENDA, Josef. Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989-2006. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2007. 273 s. ISBN 978-80-246-1387-1 95 BENDA, Josef. Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989-2006, str. 87. 96 Tamtéž. 97 Tamtéž.

27

o dodávce, odběru a rozšiřování periodického tisku mezi Vydavatelstvím ÚV KSČ Rudé právo a PNS – ústřední expedice a dovoz tisku Praha.“98 Po revoluci bylo 1. února 1990 založeno Vydavatelství Rudé právo, jehož majetek patřil Komunistické straně Československa a od nějž se ještě téhož roku odštěpilo Vydavatelství Florenc, které mělo nyní na starosti vydávání Rudého práva.99 „Ředitelem Vydavatelství Florenc se stal Zdeněk Porybný, šéfredaktor deníku Rudé právo a bývalý vedoucí kanceláře Rudého práva ve Washingtonu.“100 Zdeněk Porybný nechal 4. října 1990 zapsat do obchodního rejstříku svou novou firmu BORGIS a.s., ve které se stal majoritním akcionářem s šedesáti procenty všech akcií. Zbylé si mezi sebe rozdělilo 68 fyzických osob, z nichž většina pracovala jako redaktoři Rudého práva. Zmíněný deník byl ostatně od 16. října 1990 vydáván právě společností BORGIS a.s., která do jeho podtitulu vtiskla slova levicový deník. Ve Vydavatelství Florenc stále vlastněném KSČ téhož dne původní Rudé právo přestalo vycházet.101 Zdeněk Porybný tak stál v čele Vydavatelství Florenc a zároveň byl předsedou představenstva firmy BORGIS a.s. Za firmu BORGIS a.s. uzavřel 27. 12. 1990 „smlouvu o dodávce, odběru a rozšiřování periodického tisku a organizací PSN – Ústřední expedice a dovoz tisku Praha na titul Rudé právo bez jakéhokoli dalšího rozlišení názvu.“102 Jen o dva dny později podepsal Porybný jako zástupce firmy BORGIS a.s. smlouvu s vydavatelstvím Florenc (i když byl stále jeho ředitelem) umožňující firmě BORGIS a.s. dočasně užívat movitý majetek Vydavatelství Florenc, které se tímto stalo neschopné provozovat podnikatelskou činnost.103 Tu však Vydavatelství nevykonávalo od té doby, kdy Rudé právo začalo vycházet pod společností BORGIS a.s., která tímto získala nad listem i jeho distribuční sítí naprostou kontrolu. Rudé právo změnilo vlastníka a bylo rozhodnuto, že se od minulého vydavatele, potažmo i od minulého režimu, musí distancovat výrazným způsobem i vizuálně. Na jaře roku 1990 bylo z hlavičky listu odstraněno heslo Proletáři všech zemí, spojte se! 98

BENDA, Josef. Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989-2006, str. 95. Tamtéž, str. 96. 100 Tamtéž. 101 Informace z celého odstavce jsou parafrázovány z BENDA, Josef. Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989-2006, str. 96. 102 BENDA, Josef. Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989-2006, str. 96. 103 Tamtéž, str. 96‒97. 99

28

spolu se symboly a emblematickými podobiznami představitelů mezinárodního komunistického hnutí.104 „Během let 1990 a 1991 list postupně mění deklarované zaměření podtitulu ,list KSČ‘ přes ,Levicový list‘ (od podzimu 1990 do léta 1991) po ,Nezávislý list‘ (od léta 1991).“105 V roce 1995, konkrétně 1. listopadu, byl list definitivně přejmenován z Rudého práva na Právo. List se před přejmenováním na Právo měnil také graficky. Nejprve bylo slovo „Rudé“ oddáleno od slova „právo“, později bylo výrazně zmenšeno a nakonec vymizelo úplně. „Společnost BORGIS a.s. zůstala stále vlastněna českými subjekty s majoritním akcionářem Zdeňkem Porybným, který svůj podíl postupně zvyšoval z 60 až na více než 90 procent, a to výkupem akcií od ostatních akcionářů.“106 Díky tomu byl deník Právo až do loňského roku jediným česky vycházejícím periodikem vlastněným českým subjektem. Také výše podílu v rukou jediného člověka byla velmi nestandardní. Tuto výjimečnost Práva na českém trhu je třeba zmínit, přestože se již vytratila.

5 Propaganda Termín propaganda pochází z dob protireformace v 17. století a značně se používal během 1. světové války.107 Pochází z latinského slova propago, což znamená šířit. „Propaganda (idejí) je cílevědomé šíření ideologických podnětů informativní, regulativní a stimulativní povahy, jehož cílem je dosažení jednání ve shodě s šířenou ideologií.“108 Propaganda se v naší zemi ustálila především ve spojení s bývalým komunistickým režimem, je vnímána jako něco, co v liberální společnosti nemá své místo. „V porovnání s méně náročnými záměrnými informacemi jí nestačí ovlivnit přesvědčení člověka, ale chce jej získat celého v jeho rozhodování a konání.“109

104

BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti, str. 372. 105 Tamtéž. 106 BENDA, Josef. Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989-2006, str. 116‒117. 107 LAMSER, Václav. Komunikace a společnost: Úvod do teorie společ. komun., str. 245. 108 VERNER, Pavel. Propaganda a manipulace, str. 17. 109 MLEZIVA, Emil. Diktatura informací: jak s námi informace manipulují, str. 105‒106.

29

Propaganda se nejčastěji dělí na: a) bílou – otevřená, jasně identifikovatelné zdroje, objektivní, podpora image státu doma i v zahraničí; b) šedou – výběr informací, významové posuny, tvrzení vyhýbající se někdy opatrně přímým odkazům na zdroj; c) černou – snaží se o diskreditaci a oslabení nepřítele všemi prostředky, vyhýbá se označení informačních zdrojů, obsahuje věrohodně působící dezinformace a lži.110 Aby bylo cíle propagandy dosaženo co nejúčinnějším způsobem, musí být podle Lamsera111 použita taktika navazující na základní motivační a informační prvky příjemců. Propagandista tedy potřebuje znát okruh svých příjemců, jinak jeho komunikace nebude přijata a on ztratí autoritu. Dále je vhodné promíchat prvky racionální a iracionální, neboť propaganda si vždy musí zachovávat nutnou míru racionality. Pro přístupnost informací co možná nejpočetnější veřejnosti je třeba otázky a jejich řešení zjednodušit, pak budou snáze a rychleji přijaty. Ku prospěchu je propagandistickému působení i tvorba základních symbolů, které mají výrazné ideologické kontexty a jsou neustále opakovány. Důležitá je též práce s koncentrací pozornosti k určitým faktům či událostem umožňující změnu veřejného mínění nebo odpoutání pozornosti od nežádoucích problémů. Nejdůležitější je pak systematické vedení propagandy s přiměřeným opakováním základních myšlenek. Jakékoli změny ve strategii musí být plynulé a nenápadné.112 V rámci společenské komunikace propagandisté rádi využívají osobní kontakty. „Jde o ovlivnění širokých vrstev společnosti, (proto) volí k masovému přesvědčování formy shromáždění, mítinků, táborů lidu apod.“113 Z neosobních forem jsou nejvýznačnější hromadné sdělovací prostředky včetně časopisů a literatury.114

110

Dělení převzato z VERNER, Pavel. Propaganda a manipulace, str. 32. LAMSER, Václav. Komunikace a společnost: Úvod do teorie společ. komun. Vyd. 1. Praha, 1969. 112 Celý odstavec parafrázován z LAMSER, Václav. Komunikace a společnost: Úvod do teorie společ. komun., str. 246‒247. 113 MLEZIVA, Emil. Diktatura informací: jak s námi informace manipulují, str. 107. 114 Tamtéž. 111

30

5.1

Podoba propagandy v totalitním systému ČSSR Totalitní režimy mají ze své podstaty prakticky neomezenou moc nad mediální

produkcí, čímž získávají rozsáhlé možnosti k ovlivňování či přímo klamání svých občanů. „Klamou však již tím, že se vydávají za demokratické systémy jak před vlastními lidmi, tak před světem, který z nedostatku informací je ochoten těmto mystifikacím uvěřit.“115 Po převzetí moci v Československu komunisty se o dobrou pověst země v zahraničí starala agentura ORBIS produkováním tisku, který zdůrazňoval úspěchy socialistického režimu.116 „Využíval všech metod k tomu, aby vytvořil představu socialistického Československa jako moderní evropské demokratické země, v níž si lid dobrovolně zvolil socialismus a vládu jedné strany.“117 Totalitní systémy využívají dva způsoby klamání: a) aktivní – režim vytváří jedině pravdivý a nezpochybnitelný obraz skutečnosti,118 který dekretuje občanům. Spoléhá přitom na všeobecnou neznalost skutečnosti u prostých lidí a na jejich důvěru v autority. Režimu v tomto případě záleží více na projevené poslušnosti než na skutečném přesvědčení svých občanů. Ti jsou sankcionováni, pokud předložené nepravdy nepřijmou a nebudou je šířit dál bez ohledu na svou víru v ně; b) pasivní – zatajování zpráv o nepříznivých skutečnostech, vytváření informačního vakua, odvádění pozornosti od vlastních lží tvrzením, že o dané skutečnosti lže nepřítel, zabraňování přístupu k nežádoucím informacím, v krajních případech i likvidace svědků akcí, o nichž veřejnost nemá vědět.119 Zcela nezastupitelnou úlohu měl v československé komunistické propagandě obraz nepřítele. Jedná se o představu protivníka, hrozby, která může být vědomě formována a šířena ve společnosti a současně je ovlivněna stávajícími společenskými

115

MLEZIVA, Emil. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim, str. 102. VERNER, Pavel. Propaganda a manipulace, str. 60. 117 Tamtéž. 118 K vytvoření tohoto obrazu režimy používají lži, mystifikace, předstírání, zastírání, zkreslování údajů, falšování statistik, inscenace převahy nad protivníkem, oslav vlastních úspěchů, napadání, pomluv a odsuzování protivníků a vůbec všech, kdo s režimem nesouhlasí, falešných slibů ve vnitřní i mezinárodní politice. (zdroj: MLEZIVA, Emil. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim, str. 103.) 119 Způsoby klamání převzaty z MLEZIVA, Emil. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim, str. 102-103. 116

31

názory a stereotypy.120 Obraz nepřítele nebyl nikdy definován zcela jednotně, existoval nepřítel vnitřní i vnější. Jako vnější nepřátelé byli označeni američtí imperialisté a Němci-nacisti, vnitřními nepřáteli pak byli jejich agenti a špioni, tedy emigranti, kulaci, kapitalisté.121 Podle propagandy nebyli vnitřní nepřátelé nikdy samostatní, vždy prováděli špionáže a sabotáže pod vedením kapitalistických států.122 Totalitní režimy si svého nepřítele vytvářejí z pochopitelných důvodů. Obraz nepřítele, jak jej vytváří propaganda, lze přirovnat k šíření fámy a ta je vždy cestou k sociálnímu sblížení. „Připojit se k fámě znamená projevit svou věrnost hlasu skupiny, kolektivnímu mínění. Fáma dává skupině příležitost uvědomit si samu sebe, vyjádřit se: děje se to zpravidla na úkor jiné skupiny, na úkor nějakého obětního beránka.“123 Propagandisté se tak z části snažili vytvořit mezi občany své země pocit jednoty, díky němuž by bylo možno je snáze ovládat, z části si vytvářeli půdu pro vykonstruovaná obvinění zastřená údajnou prací pro nepřítele. Dovolím si zde delší citaci z metodické knihy komunistické propagandy, která ilustruje konstrukt nepřítele v materiálu popisujícím práci propagandistů: „V boji proti buržoazním ideologům je nutné mít neustále na paměti, že si vědomě kladou za cíl učinit svého odpůrce bezbranným. To znamená, že buržoazní propaganda usiluje nejen o to, aby sovětskému člověku vnutila názory svých vládnoucích tříd, ale aby ho také podnítila k praktickým činům, které by podkopávaly základy socialistického zřízení. Důležitou funkci zde má podněcování k vlastizradě, politická apatie, obdiv k buržoazní kultuře atd. To všechno má podle kalkulace buržoazní propagandy vést k oslabení socialismu.“124 Jednou ze tří podmínek komunismu, jak je určilo marxistické učení, je výchova nového – komunistického člověka, který neodděluje své vlastní zájmy od zájmů společenských a pracuje pro čirou radost z práce, nikoli pro mzdu.125 A výchova je v tomto případě míněna doslova. Komunistický režim zaměřil své propagandistické úsilí na mladou generaci, aby z ní vytvořil poslušnou vrstvu, u níž by byla potlačena 120

PALIVODOVÁ, Eva. Obraz nepřítele v Československu 1948‒1956. In KOUBA, Miroslav, ed., MAGINCOVÁ, Dagmar, ed. a ŘÍHA, Ivo, ed. Kontexty propagandy, str. 181. 121 Tamtéž, str. 186. 122 Tamtéž. 123 KAPFERER, Jean Noël. Fáma - nejstarší médium světa, str. 91. 124 Komunistická propaganda: Otázky teorie a metodiky, str. 325. 125 BALÍK, Stanislav, KUBÁT, Michal. Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů, str. 108.

32

schopnost kritického myšlení. Proto děti v komunistickém režimu vyrůstaly pod jednotným dohledem a pod vlivem myšlenek o nadřazenosti kolektivu nad individuem.126 „Sovětský režim také nabádal děti k tomu, aby ihned hlásily všechny protirežimní postoje či akty, nebylo tedy vůbec zvláštní, že desetiletý pionýr udal svého učitele či dokonce rodiče jako sabotéry režimu.“127 Lidé tedy nemohli své názory prezentovat ani v domácím prostředí. Jsou-li občané takto tvrdě nuceni ke klamání a přejímání oficiálních pravd a po čase začnou sami klamat. Podle Mlezivy jde o přirozenou reakci proti represivnímu systému všude tam, kde by se lidé vystavovali nebezpečí ztráty svobody popř. i života, „ale je to také samozřejmá odpověď na nedostatky režimu v řízení, správě, zajišťování životních potřeb apod.“128 Odpor proti represivnímu režimu se obvykle realizuje v individuální rovině a přechází z pasivní formy klamání (skrývání, zatajování) k aktivní formě (předstírání pracovního úsilí, falšování výkazů, podfuky a zpronevěry, na nichž se mnohdy podílí celé instituce).129 S přibývajícím časem, po který trvá represivní režim, lidé prohlédnou stereotypní dezinformace o úspěších režimu a dezinformace o úpadku jiných systémů, začnou být skeptičtí k oficiálním zprávám a šíří mezi sebou zvěsti o pravém stavu věci.130 V roce 1953 byly zveřejněny výsledky průzkumu v SSSR, který zjišťoval, zda lidé shledávají fámy důvěryhodnější než oficiální sdělovací prostředky. Nejvíce skeptičtí byly k oficiálním zprávám vyšší úředníci mající blízko k moci a schopní tak snadněji konstatovat rozdíl mezi oficiální verzí šířenou médii a realitou.131 Lze jen předpokládat, že postupem času se zvýšil počet skeptiků i mezi rolníky.132 Jakmile začnou být občané obezřetní vůči informacím předkládaným vládnoucím režimem, dochází nevyhnutelně k trvalé nedůvěře k jakýmkoli informacím a oslabení citu pro polaritu pravdy a lži.133

126

FORMÁNKOVÁ, Pavlína. Propaganda pro nejmenší [online]. ROSŮLEK, Přemysl a kol. Média & politika: vybrané problémy: modernita, propaganda, politický marketing, agenda-setting, terorismus, žurnalistika, str. 60. 128 MLEZIVA, Emil. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim, str. 104. 129 Tamtéž. 130 Tamtéž. 131 KAPFERER, Jean Noël. Fáma - nejstarší médium světa, str. 77. 132 Ve zmíněném průzkumu bylo z řad dotázaných rolníků skeptických 56 %. 133 MLEZIVA, Emil. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim, str. 104. 127

33

5.2

Podoba propagandy v pluralitním systému Mimo jazyk a působení totalitních režimů a mediálních produktů

extremistických skupin je jednoznačná definice propagandy v současném mediálním textu těžko uchopitelná.134 Klamání již není řízeno z centra, ale vychází z iniciativy jednotlivců, skupin, institucí a organizací.135 Spolu s koncem studené války a striktně bipolarizovaného světa došlo ke zmatení recipientů mediálních obsahů. Pokud žili delší dobu v totalitním systému, zvykli si na jeden zdroj zpráv, který se naučili dešifrovat, a hranice mezi pravdou a lží pro ně byla poměrně zřetelná.136 „V pluralitním systému se musí vzdělávat v tom, jak informace vybírat, rozpoznávat jejich hodnotu, oceňovat jejich pravdivost a zjišťovat, kdo, proč a jak mu lže.“137 Společnost je velmi náchylná k tomu, aby ji někdo záměrně uváděl v omyl. „Leckterá manipulace či dokonce mystifikace, iniciovaná médii, je společností tolerována či dokonce podporována.“138 Verner tuto svou myšlenku demonstruje v kontextu České republiky na existenci a způsobu fungování regionálních radních novin. Zpravidla jsou tyto tiskoviny distribuovány zdarma do schránek občanů a jsou označovány za důležitý zdroj informací, i když skutečností zůstává, že fungují především coby hlásné trouby starostů a jednostranně zaměřených vedení městských rad.139 Ve společenském uspořádání, kde nelze jednoznačně detekovat původce klamání, se podstata klamání samotného nicméně nijak nemění. Nadále ve veřejné sféře přetrvávají lži, dezinformace, přetvařování, sebechvála, diskreditace protivníků, volební sliby, úskoky a intriky politiků či reklamní, obchodní, finanční podvody podnikatelů.140 Impulzem ke klamání může být střet zájmů a záměr dosahovat cílů i přes odpor okolí, motivace k získání nebo zachování materiálních i jiných hodnot, příležitost v dané společenské sféře ke klamání existující nebo přítomnost vnějších podmínek (situačních, organizačních apod.) příznivých pro určité druhy klamání.141 Není tedy pravdou, že by lidé žijící v netotalitním režimu nebyli zcela záměrně vystaveni nepravdivým 134

SCHNEIDEROVÁ, Soňa. Propaganda v současných médiích? In KOUBA, Miroslav, ed., MAGINCOVÁ, Dagmar, ed. a ŘÍHA, Ivo, ed. Kontexty propagandy, str. 313. 135 MLEZIVA, Emil. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim, str. 104. 136 Tamtéž, str. 105. 137 Tamtéž. 138 VERNER, Pavel. Propaganda a manipulace, str. 65. 139 Tamtéž, 70. 140 MLEZIVA, Emil. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim, str. 104. 141 MLEZIVA, Emil. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim, str. 105.

34

informacím od uznaných autorit. Recipienti jsou nepravdivým nebo pozměněným informacím vystaveni neustále. Ve sféře produkce a šíření informací, v politice, v době válčení (lidé jsou úmyslně vystavováni dezinformacím, které primárně slouží pro předání falešné zprávy nepříteli), klamání je dále spojeno s kriminalistikou, právem, kulturou, lékařstvím, finančnictvím, podnikáním, obchodem a službami, reklamou, iracionálními jevy (parapsychologie, spiritizmus aj.), sportem a v neposlední řadě se sférou osobních kontaktů.142 Aby situace byla pověstně ještě o něco méně přehlednější, je třeba vzít v potaz vedle propagandy i existenci propagace a persvaze. „Propagace (zboží) je cílevědomá komunikační činnost, která zprostředkovává podněty mezi subjektem a cílovou skupinou a vede ke změně spotřebitelských postojů.“143 Verner staví propagandu a propagaci vedle sebe a dokazuje, že mají mnoho společného. Obě jsou založeny na plánovité a systematické činnosti, na dobré znalosti zboží (ideje) a zájmu trhu, obě využívají nástrojů masové mezilidské komunikace k oslovení veřejnosti.144 Naopak rozdíl vidí ku příkladu v tom, že propaganda ke svému cíli častěji volí metody, u nichž nezáleží ani tak na pravdivosti jako na přesvědčivosti, její argumentace zhusta postrádá jakoukoli logiku nebo jen budí její zdání.145 Persvaze je termín pro publicistiku a mediální text zahrnující rétorické a stylistické prostředky, kterými je možno působit146 na příjemce sdělení.147 Propaganda je na persvazi založena a persvazivních prostředků využívá, přesto je mezi nimi zásadní rozdíl. „Persvaze v ozvláštňujících, hodnotících, citových a expresivních prvcích také – dá se říct – více závisí na subjektivních faktorech spjatých s ,jednotlivcem‘, na subjektivní prezentaci a interpretaci skutečnosti, kdežto principy propagandy jsou v rámci určitého společenství obecnějšího a masovějšího rázu.“148 Propaganda také více stojí mimo jiné na zjednodušené argumentaci, selekci informací, zkreslování pojmů a manifestací názorové solidarity s vládnoucí nadřazenou mocí.149

142

Tamtéž, str. 105-130. V uvedené knize jsou dále rozvedeny metody a postupy klamání v jednotlivých sférách. Do práce nejsou tyto informace zařazeny z důvodu lepší přehlednosti kapitoly. 143 VERNER, Pavel. Propaganda a manipulace, str. 17. 144 Tamtéž, str. 16‒17. 145 Tamtéž, str. 18‒19. 146 Pojem persvaze vychází z latinského persuadere ‒ přemlouvat 147 SCHNEIDEROVÁ, Soňa. Propaganda v současných médiích? In KOUBA, Miroslav, ed., MAGINCOVÁ, Dagmar, ed. a ŘÍHA, Ivo, ed. Kontexty propagandy, str. 313. 148 Tamtéž. 149 Tamtéž.

35

Je tedy zřejmé, že propaganda s koncem totalitního režimu nevymizí. Naopak je pravděpodobné, že dojde k posílení její moci, neboť příjemci mediálních sdělení vůči ní přestanou býti obezřetní „Lidé se nechají poměrně velice snadno ovlivnit, přesvědčit a zmanipulovat, pokud předkládané argumenty jsou jednoduché, názorné a na první pohled velmi srozumitelné.“150

6 Analýza a Práva

vybraných

článků

Rudého

práva

Cílem práce je porovnat prezentaci jedné události v jednom periodiku, které vycházelo ve dvou zcela odlišných politických režimech. Práce nemá ambice porovnat mutace tohoto periodika komplexním způsobem a vztáhnout výsledky analýzy na většinu textů, které si mohli čtenáři tohoto listu přečíst. Nepůjde ani o analýzu všech článků, týkajících se dané události, které byly v listech otištěny. V návaznosti na omezený prostoru, který byl černobylské elektrárně věnován v Právu při připomenutí uplynutí dvaceti let od havárie, byl i výzkumný vzorek článku z Rudého práva patřičně zkrácen, aby mezi porovnávanými vzorky nebyla výrazná disproporce.

6.1

Metoda analýzy Vzhledem k povaze textů a transformaci, jíž list prošel, nelze použít pro tento

případ

kvantitativní

analýzu

poskytující

objektivní

výsledky

nezávislé

na

výzkumníkovi, které lze jasně a jednoznačně prezentovat v tabulkách a grafech.151 Tyto výsledky by zcela ignorovaly pozadí publikovaných článků, jejich sekundární významy a působení na čtenáře. Proto bude náhled na problematiku kvalitativní povahy, neboť to mu umožní se nezastavit na povrchu analyzované problematiky, ale citlivě zohlednit působení kontextu, lokální situaci a podmínky.152 Součástí analýzy je popsání propagandistických symbolů vyskytujících se v analyzovaných článcích a jak je ve výkladové části této práce zakotveno, propaganda své symboly používá stále dokola. Proto splnění dílčího cíle práce může vést ke čtenářově lepší orientaci v článcích zatížených stejnou propagandou a používajících podobné výrazové prostředky. Výsledky předkládané analýzy si však nekladou za cíl

150

VERNER, Pavel. Propaganda a manipulace, str. 19. TRAMPOTA, Tomáš a VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Metody výzkumu médií, str. 103. 152 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace, str. 53. 151

36

vytvořit vzorec aplikovatelný na většinu článků napsaných buď na dané téma nebo otištěných ve vybraných periodicích. Hlavním cílem analýzy je pomocí čtenářské percepce výzkumníka popsat, jak se jednotlivé mutace téhož listu snažily prezentovat svým čtenářům stejnou událost. Pozornost je v analýze, krom popisu významu užitých symbolů, věnovaná také přítomnosti expresivity153 a hodnotících slov ve zpravodajských textech, z níž jsou vyvozovány závěry o persvazivních záměrech autorů. Expresivita nebude v analýze kategorizovaná, ale na jednotlivé expresivní a hodnotící lexikální jednotky bude nahlíženo s ohledem na jejich význam v textu. Zvolený postup naplní skrze porozumění významům jednotlivých lexikálních jednotek užitých v textu potřebu dosáhnout částečného porozumění komunikačního záměru autora. Analýza přesahuje do sémiotiky propagandy ve své dílčí otázce zabývající se detekováním a popisem propagandou používaných symbolů. K vyložení významů jednotlivých lexikálních jednotek je v tomto případě velmi využíváno rozpoznání konotačních významů předložených sdělení. Konotační významy se mění „s věkem a životní zkušeností, ovlivňuje je vzdělání účastníka komunikace a jeho společenské postavení. […] Mluvíme-li o konotacích, mluvíme ve skutečnosti o zkušenosti jedince s reálným světem.“154 Z tohoto důvodu mohou být závěry této analýzy pro některé její čtenáře neslučitelné s jejich vlastními životními zkušenostmi. Avšak k jejímu vypracování a vyhodnocování konotativních významů byly použity informace pocházející ze zdrojů popisujících základy vnímání textu a jeho jednotlivých komponentů. Proto věřím, že tato neslučitelnost bude minimální.

6.2

Analýza článků Rudého práva Zkoumaný vzorek článků z Rudého práva, které se týkají havárie v Černobylu,

byl stanoven na prvních sedm čísel vydaných bezprostředně po havárii. K té došlo v sobotu 26. 4. 1986, pro analýzu tedy byla vybrána vydání ze dnů 28. 4. – 6. 5. Toto rozpětí neodpovídá reálným sedmi dnům, po které list vychází, což je způsobeno prvomájovými oslavami v uvedených dnech. Současně s nimi byly i státní svátky, 153

Systematizace expresivity převzata z JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium, str. 23-28. Analyzované texty nejsou rozebírány jen z hlediska expresivity, proto nemusí být do analýzy zahrnuto každé slovo odpovídající teoretickému rámci expresivity v uvedeném studijním materiálu, pokud podle uvážení autora nemá na celkové vyznění textu podstatný vliv. 154 MACHOVÁ, Svatava, ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantika & pragmatická lingvistika, str. 18.

37

noviny proto nevycházely. Ze sedmi po sobě jdoucích dnů, kdy Rudé právo vyšlo, je analýze podrobeno šest dnů, neboť první den nebyla v novinách o havárii ani zmínka, přestože od ní uplynuly už dva dny. Tuto informační proluku způsobil postup sovětské strany, ta se nejprve snažila zprávy o havárii vůbec nedodávat a později je bagatelizovat. Chování sovětské vlády zapadá do později nastoleného způsobu podávání informací, které bude analýza zkoumat, proto je jeden den, v němž nevyšla o havárii ani zmínka ponechán ve výzkumném vzorku. Jeho přítomnost koreluje s rétorikou, s níž články vydané následující den pracovaly. 6.2.1 Symboly propagandy v článcích Rudého práva Pro lepší přehlednost a systematizaci zařazuji před samotnou analýzu odpověď na výzkumnou podotázku zabývající se detekováním propagandou používaných symbolů, které se nejčastěji vyskytovaly v publikovaných textech. Zde je seznam symbolů z článků Rudého práva, spolu s krátkým výkladem jejich významu v textu: Sovětská vláda (a její členové) zde vystupuje jako zaštiťující entita. Pouhá její přítomnost u problému zaručuje jeho rychlé a bezpečné vyřešení, zároveň eliminuje jakékoli potíže, které by v budoucnu mohly vzniknout. Zmínka o ní má ve čtenářích především vyvolat klid, že někdo skutečně kompetentní má situaci pod kontrolou. Z toho důvodu je většina článků uvedena citací z prohlášení Rady ministrů SSSR, neustále jsou zdůrazňováni jednotliví vysoce postavení činitelé komunistické strany. Ti málem musí svou autoritou zaštítit prohlášení vědců, které pokud se už do článku dostane, obvykle je velmi vágního charakteru. Západní agentury jsou ztělesněným, avšak blíže nedefinovaným šiřitelem blíže nedefinovaných nepravd o situaci v SSSR. Nejsou specifikovány ani jednotlivé země a jejich výroky, čtenář si musí vystačit s tímto obecným pojmem působícím úderněji a naznačujícím spiknutí celé západní části světa proti Sovětskému svazu. Vysoká místa/kruhy jsou označením pro vysoce postaveného neznámého nepřítele, který v pozadí událostí tahá za nitky a poctivě pracující člověk nemá šanci se k němu byť jen přiblížit, natož jeho kuloární práci ovlivnit. Tato vysoká místa usilují především o zmaření všech sovětských mezinárodních i domácích plánů, o rozkol uvnitř SSSR, a činí tak především pomocí lží a intrik.

38

Jednotný Sovětský svaz je v textech přítomen často. Státy Sovětského svazu jsou prezentovány jako ve všech ohledech jednotné. Pokud se některému z nich stane neštěstí, ostatní jej neopustí, naopak semknou se, aby nemohly být rozděleny vnějším nepřítelem, jenž mezi ně touží neustále implantovat rafinovanou zbraň/způsob, jak je od sebe rozeštvat. Pomlouvačné výmysly se v textech hojně skloňují, ale nikdy nekonkretizují. Stejně tak nejsou nikdy vyvráceny, ale věnuje se pozornost definici jejich primární funkce – snaha o zdiskreditování mírových či hospodářských snah SSSR. Obvykle jsou za těmito pomlouvačnými výmysly vysoké kruhy, které je šíří pomocí západních agentur a tím se snaží docílit svých výše naznačených plánů. Na závěr nutno dodat organizační poznámku. Aby si zpracovaná analýza zachovala ucelený ráz i v případech, kdy je třeba pro úplnost odcitovat z článku delší úsek než tři po sobě jdoucí věty, jsou tyto citace vkládány do poznámky pod čarou. Všechny citované úseky vyňaté z článku jsou v textu analýzy psány kurzívou.

6.2.2 Úterý 29. dubna 1986 O havárii vychází pouze krátká zpráva (viz příloha č. 1) o dvou odstavcích na straně 7 s velmi úsporným titulkem SSSR: Havárie reaktoru. Zpráva věcně a krátce informuje čtenáře o havárii, při níž byl poškozen jeden z reaktorů. Už v této krátké zprávě je použit mýtus sovětské vlády ve větě Byla vytvořena vládní komise, jež má jediný cíl, a to uklidnit čtenáře, že řešení nastalé situace mají na starosti schopní lidé, kteří jsou z těch nejpovolanějších. Krátkou zprávu uzavírají dvě věty porovnávající počet podobných havárií v Sovětském svazu a okolním světě. Ve světě došlo k podobným haváriím nejednou. Jak uvádí TASS, havárie v Černobylské jaderné elektrárně je první havárií tohoto druhu v Sovětském svazu. Kdyby informace zněla prostě, že v Sovětském svazu dosud k podobné havárii nedošlo, nebyla by tato zmínka jakkoli příznaková. Ovšem včlenění informace, že ve zbytku světa došlo k podobným haváriím dokonce nejednou, vyvolává dojem o vytvoření obrazu Sovětského svazu jako bezpečného místa s jedním uklouznutím.

39

6.2.3 Středa 30. dubna 1986 Na sedmé stránce je otištěn článek, plné znění viz příloha č. 2, o šesti odstavcích (tři jsou vyhrazeny pro krátké zprávy z evropských měst), který uvádí velmi „suchý“ titulek K havárii v Černobylu. Přímo tím zamezuje jakémukoli senzačnímu pojetí zprávy. Zpráva sovětské vlády: radiační situace v jaderné elektrárně se stabilizovala, čtenář je autoritou ujišťován, že se situace v elektrárně zlepšila, přestože dříve nebylo naznačeno, že by situace měla být špatná. V dalším odstavci článek cituje ze zprávy Rady ministrů SSSR, která začíná informací, že došlo k havárii a že na místě pracuje vládní komise pod vedením náměstka předsedy rady ministrů SSSR Borise Ščerbiny. Jejími členy jsou vedoucí pracovníci ministerstev a úřadů, přední vědci a odborníci. Opět použit symbol sovětské vlády, jejíž přítomnost čtenáři naznačuje, že se není čeho obávat. Následuje odstavec s technickými informacemi, který však příliš nespecifikuje, k jak velké havárii došlo, jsou použita spojení byla při ní zničena část stavebních konstrukcí, došlo k určitému úniku radioaktivních látek. Následky havárie nejsou v textu popsány, v dalším odstavci je čtenář nicméně ujištěn, že Byla přijata maximální opatření, jejichž cílem je odstranit následky havárie. Oba odstavce se snaží působit jako čistě zpravodajský text, jehož cílem je podávat ucelené informace, ale ve skutečnosti jde o záměrné okleštění dat pomocí frází, které mají za úkol navodit pocit, že i když se zřejmě něco přihodilo, nejedná se o závažnou situaci a návdavkem je tato situace pod kontrolou. Článek pokračuje třemi krátkými zprávami z měst Varšava, Berlín a Vídeň. Zpráva

z Varšavy nepředkládá

přesná

data,

pouze

konstatuje,

že

se

nad

severovýchodním Polskem objevil ve velké výšce radioaktivní mrak. Není jasné, jak je mrak vysoko či co přesně může způsobit. Na konci zprávy se dozvídáme, že úroveň radioaktivity v ovzduší neohrožuje zdraví obyvatelstva, ale před touto informací dostalo přednost sestavení vládní komise pod vedením náměstka předsedy vlády Zbigniewa Szalajdy, jejímž úkolem je kontrolovat situaci a analyzovat výsledky systematicky prováděných měření. Z řazení informací v textu lze usuzovat, které z nich byly redaktory Rudého práva považovány za důležitější – v tomto případě má větší význam oznámení o sestavení vládní komise. Opět se setkáváme se symbolem vládního činitele majícího vše pevně v rukou.

40

Krátká zpráva z Berlína je první, která se zaštiťuje vědeckou autoritou: Státní úřad pro jadernou bezpečnost a ochranu před zářením NDR na četné dotazy sdělil, že v NDR se průběžně měří radioaktivita v životním prostředí. Naproti tomu zpráva z Vidně nemá absolutně žádnou informační hodnotu, čtenáři pouze sděluje, že sovětský velvyslanec informoval Mezinárodní agenturu pro atomovou energii o havárii. Co agentuře sdělil, či co z proběhnuvší interakce mezi těmito subjekty vyplývá, se čtenář nedozví.

6.2.4 Čtvrtek 1. května1986 Článek, jehož plná podoba je k nalezení v příloze č. 3, o devatenácti odstavcích (třináct je jich věnováno krátkým zprávám z evropských měst) je opět otištěn na sedmé straně, je rozsáhlejší než text z předchozího dne, ale nese se v podobném nadějném až bagatelizujícím duchu. Zastřešující titulek je totožný: K havárii v Černobylu. V perexu se čtenáři dostane ujištění od autority odpovídající symbolu vlády, tedy Rady ministrů SSSR, že se únik radioaktivních látek snížil a úroveň záření v areálu jaderné elektrárny a v místě, kde stojí, klesla. Předchozí den byla situace stabilní a dnes informace hovoří dokonce o poklesu případného nebezpečí. Jakým způsobem se situace dostává pod kontrolu, není přesně uvedeno, místo konkrétních informací jsou v článku obraty měření, které provádějí odborníci kontrolními přístroji; byla zahájena očista zasažených míst v okolí. Do těchto prací se zapojily zvláštní útvary, vybavené potřebnou moderní technikou a účinnými prostředky; stav ovzduší na ostatním území Kyjevské oblasti a v Kyjevě nevyvolává obavy. Tyto věty nic neobjasňují, slouží k uklidnění, že někdo kompetentní něco užitečného dělá. Ve třetím odstavci se autor s pomocí příznakových výrazů dotkne i symbolu západní agentur, když neopomene vyzdvihnout, že Některé západní agentury šíří pověsti, že prý při havárii v jaderné elektrárně zahynuly tisíce lidí. Autor se snaží působit dojmem zneuznaného nositele pravdy, kterého senzacechtiví novináři z druhého konce světa neposlouchají, když do svého článku zařadí a tučně zdůrazní větu Jak už bylo oznámeno, zahynuli ve skutečnosti dva lidé a dalších 197 bylo hospitalizováno. 49 jich po vyšetření opustilo nemocnici. Nebylo by produktivní se nyní zabývat uvedenými čísly. Za pozornost stojí skutečnost, že se autor textu snaží působit dojmem, že opakuje již několikrát vyřčená fakta a je tedy prakticky nemožné, aby je někdo byl schopen ignorovat, pokud tak nečinní zcela záměrně. V kontextu Rudého práva tato informace zaznívá poprvé, její syntaktická stavba je tedy zcela záměrná, aby podpořila 41

obraz západních agentur podávajících lživé informace, ačkoli mají k dispozici všechna data. Odstavec objasňující západní omyly je zakončen Podniky, kolchozy, sovchozy a úřady pokračují v normální práci. Není jasné, v jaké vzdálenosti od jaderné elektrárny se tato pracoviště nacházejí, proto jde spíše o další obraz relativní neškodnosti havárie skrze symbol obyčejného lidu pokračujícího v práci, což se v socialismu založeném na kolektivní práci vždy jeví jako záruka normálního běhu života. Odkazem na lid jako autoritu navazuje i poslední odstavec před krátkými zprávami z evropských měst. Předkládá čtenáři popis části sovětského zpravodajského pořadu, ve kterém se z fotografie z místa havárie mohli diváci přesvědčit na fotografii nejsou vidět žádné obrovské škody a požáry, jak to tvrdí některé západní agentury. Kromě předkládání autority v podobě sovětského lidu se jedná o vytvoření dojmu transparentnosti jednání sovětské strany. Poslední věta před souborem krátkých zpráv uvádí, že v samotné elektrárně stupeň radiace ještě nedosáhl normy. Považuji nezařazení této informace do začátku textu za ryze tendenční. Je zde patrná snaha ukrýt tuto informaci co nejhlouběji do textu. Z Budapešti přichází zpráva, že v Maďarsku nebyly pozorovány žádné změny ovzduší, v Polsku se zvýšila koncentrace jódu, ale není zdraví nebezpečná, neboť se opět začala snižovat. Příslušná vládní komise sdělila, že polská strana je ve stálém a bezprostředním kontaktu s příslušnými orgány SSSR a sovětskými specialisty. Vyzdvihnutí této skutečnosti působí dojmem, že polská strana je tímto v kompetentních rukou a není třeba se na jejím území bát vážnějšího zhoršení situace. Té se ostatně nemusí podle krátkých zpráv bát nikdo. Stanice měřící na území NSR radioaktivní záření nezaznamenaly žádné zvýšení radioaktivity, které by bylo důvodem k zneklidnění., a protože vědecká autorita zřejmě není dostatečná, je vše podpořeno výrokem spolkového ministra vnitra, který v televizi na otázku, zda mohou následky zmíněné havárie ohrozit obyvatelstvo NSR, odpověděl: „Nikoli, absolutně nikoli.“ Ve zprávě z Vídně dochází k zajímavému posunu, kdy jsou západní agentury najednou relevantním zdrojem, protože podle nich nehrozí nebezpečí, že by se zvýšená radioaktivita mohla dostat nad rakouské území.

42

Informace přicházející ze Švédska se naopak vrací k propagandistické rétorice, která nešetří expresivními a příznakovými výrazy. Odsuzuje informování o havárii ze strany západních žurnalistů, ale naopak vyzdvihuje západní odborníky. Ani jedna skupina není blíže specifikovaná, jejich jednání není ukotveno v žádných příkladech, jde o účelný obraz souznění sovětské verze s verzí vědeckou, nehledě na národní příslušnost vědeckých autorit. Zatímco se mnohé západoevropské buržoazní sdělovací prostředky hemží nejrůznějšími dohady a spekulacemi, většina západních vědeckých odborných kruhů zachovává střízlivý přístup při hodnocení jak samotné havárie jaderného reaktoru v Černobylu, tak i jejích důsledků. Toto prohlášení doprovází naprosto zmatečně zařazený odstavec o technických parametrech havarovaného reaktoru, za nímž se ve velmi složitém souvětí 155 skrývá informace o zvýšené úrovni radioaktivity, která je vzápětí tučným písmem bagatelizovaná z důvodu její zanedbatelné nebezpečnosti. Způsob, jakým autor do svého textu zařazuje informace, téměř vyvolává přesvědčení, že ačkoli údaje uvádí, zároveň je umně skrývá za nepodstatné technické detaily a v dlouhých, syntakticky náročných souvětích. Domicilem LONDÝN jsou označeny informace od zpravodaje agentury Reuter, který se v pondělí vrátil z Kyjeva do Moskvy. Celou následující zprávu156 se nebojím označit za veskrze manipulativní, odkazující se na absolutně falešné a vykonstruované autority, jejichž existenci a skutečné stanovisko je prakticky nemožné si ověřit a se zpravodajstvím, či alespoň informačním přínosem, tato krátká zpráva nemá společného vůbec nic. Jsou v ní dokonce postaveni uvědomělí západní občané, toho času na

155

Pracovník Švédského institutu ochrany proti radioaktivitě ve Studviku Torkel Bennerstedt podle agentury AFP uvede, že při měřeních v noci na úterý na různých místech Švédska se nezdálo, že by se úroveň radioaktivity změnila proti předchozím měřením, kdy byl zaznamenán v průměru pětinásobek normálu. Podle švédských expertů, které citovala agentura Reuter, se radioaktivní zamoření stává nebezpečným až při desetitisícinásobně vyšších hodnotách. 156 LONDÝN – zpravodaj agentury Reuter, který se v pondělí vrátil z Kyjeva do Moskvy, hlásil, že v tomto městě, od něhož je místo havárie vzdáleno asi 13 kilometrů severně, se všechno zdá být normální. Jak uvádí tisková agentura, západní studenti studující v Kyjevě ve středu sdělili, že ve městě pokračuje normální život a někteří z nich tu chtějí zůstat, i když se je britské velvyslanectví snaží odvolat. Kanaďan Eryl Court označil strach o studenty za hysterii a řekl učitelům, že v každém případě zůstane. Podle dalších tří studentů nejsou žádné viditelné známky toho, že by se v blízkosti Kyjeva odehrál nějaké neštěstí. Doprava funguje jako obvykle, lidé normálně pijí vodu, a i když vědí, co se stalo, nepropadli panice.

43

sovětské půdě, do opozice proti svým hysterickým vládním představitelům, kteří je nutí opustit Sovětský svaz, přestože se všechno zdá být normální. O to kontrastněji působí poslední krátká zpráva z Vídně, která je naopak zpravodajsky zcela v pořádku.

6.2.5 Neděle 4. května 1986 V neděli byl na šesté straně vyhrazen černobylské havárii prostor pro dva delší články. Jeden o devíti odstavcích byl zveřejněn v sekci Komentujeme, druhý čítající sedmnáct odstavců se svou podobou snaží býti zpravodajským textem. První je ve své publikované podobě zařazen jako příloha č. 4, druhý jako příloha č. 5. Výše na novinové stránce je umístěn komentář, proto bude analýze podroben nejprve. Jeho autorem je Zdeněk Hoření, toho času šéfredaktor Rudého práva. Text se svou podstatou vymyká ze zbytku výzkumného vzorku, proto je třeba na něj nahlížet odlišně. Základním cílem komentáře je prezentovat názor autora a přesvědčit příjemce, aby se s názorem ztotožnil, čehož je možno dosáhnou pomocí dominantně nevěcné argumentace a povrchního hodnocení faktů.157 „Komentáře mívají vysoký spekulativní potenciál, výjimečná není manipulace.“158 Snaha o aplikaci totožných kritérií na komentář i rozšířenou zprávu by zcela devalvovala celou analýzu. V komentáři si jeho autor může dovolit mimo jiné pracovat s apelem na čtenářovy city i s expresivními výrazy, které tímto nebudou působit příznakově. I přesto je zajímavé se textem blíže zabývat z hlediska přítomnosti totožných symbolů, s jakými bylo možno se setkat v ostatních článcích Rudého práva. V mnohém se totiž postoj autora textu neliší od oficiálního postoje celého listu. Mnohdy ani ve zvolené rétorice. Již v prvním odstavci je podobně vágní formulace, jakých jsou ostatní rozšířené zprávy plné. Je pozitivně oceňován energický zásah příslušných sovětských institucí i obětavý zápas sovětských odborníků a záchranných služeb při lokalizaci zdroje radioaktivního záření, který v důsledku havárie vznikl. V tomto případě může ještě jít o uvedení čtenáře do kontextu, ovšem v dalším odstavci jsou již patrná vyjádření, která si v ničem nezadají s ustálenými frázemi: významné hospodářské úsilí sovětské 157

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium, str. 126. 158 Tamtéž.

44

společnosti; mimořádná a nešťastná událost stala odrazovým můstkem k nestoudným spekulacím, k hromadění lží a pomluv; některé západní tiskové agentury dokonce začaly šířit lživá tvrzení. Ve třetím odstavci lze poprvé v analyzovaném vzorku vysledovat přítomnost symbolu vysokých kruhů, konkrétně vysokých míst ve Washingtonu, které havárie zneužívají ve svůj prospěch. Následují odstavec začíná totožným symbolem, tentokrát je nepřítel z části konkretizován ‒ vedoucí kruhy některých zemí NATO, vedle Spojených států především Británie. O odstavec dále se objevuje i symbol jednotného Sovětského svazu, na nějž z vnějšku útočí nepřítel v podobě formulace jsme však svědky i zjevné snahy vrážet klín mezi Sovětský svaz a další evropské národy, především ty, které s ním těsně sousedí. Za zmínku snad stojí i autorova snaha159 nakládat se Sovětským svazem jako s mírotvorcem. Navazující odstavec160 je variací na přesvědčení, že pokud je třeba oběti jedince, aby se společnost mohla rozvíjet, nenabývá tato oběť zásadní tragičnosti. Podobný vzorec autor aplikuje161 i na samotnou havárii. Před koncem komentáře autor znovu použije symbol jednotného Sovětského svazu a znovu připomene snahu SSSR o zákaz jaderných zbraní na mezinárodním poli. Ve spodní části šesté strany je umístěna rozšířená zpráva o sedmnácti odstavcích (tři pro krátké zprávy z měst), která se dále věnuje informování o situaci po havárii. Titulek Situace po havárii pod kontrolou v kontextu s předešlými články nenechá nikoho na pochybách, že se ještě nestalo, aby situace pod kontrolou nebyla. Už ve fleši jsme upozorněni na Pomlouvačné výmysly ve sdělovacích prostředcích na Západě. Jako první je čtenáři ve zprávě o kontrole situace podána informace, že oblast černobylské jaderné elektrárny navštívili dva vysoce postavení političtí činitelé, konkrétně člen

159

Je to nakonec i průhledný pokus odvést pozornost od podstatných otázek současnosti, které naléhavě nastoluje na mezinárodní jednací scéně právě Sovětský svaz, jako zákaz jakýchkoli jaderných zkoušek, zákaz chemických zbraní, nemluvě o známém souboru návrhů týkajících se jaderných a konvenčních zbraní. 160 Bouřlivý vědeckotechnický pokrok přináší s sebou nejenom úspěchy objevitelů nepoznaného. Přináší i oběti – materiální, ale i lidské. Žádný vědní obor, žádný úsek lidské činnosti nečiní výjimku. Každý pokrok lidstva je vykupován – vykupován i lidskými oběťmi. I objev elektrické energie z klasických zdrojů byl spojen s tragédiemi v řadách objevitelů i uživatelů. Tak tomu je i doposud. Ani při dobývání kosmu či jiných objektů lidského výzkumu se člověk neobešel bez tragické daně, vzpomeňme třeba havárie, k níž došlo při dvacátém pátém – zdálo by se už zcela ověřeném – startu amerického raketoplánu. 161 Ani badatelé v oblasti jaderné energetiky nejsou – pokud jde o tuto lidskou daň – výjimkou, i když jsou činěna mimořádná a velice nákladná bezpečnostní opatření. […]Stále mnoho „náhod“, mnoho skrytých nástrah stojí člověku překážkou…

45

politického byra ÚV KSSS, předseda rady ministrů SSSR Nikolaj Ryžkov a člen politického byra a tajemník ÚV KSSS Jegor Ligačov, kteří se seznámili se stavem věcí a projednali opatření, která povedou k normalizaci situace v jejím okolí a k poskytování pomoci místnímu obyvatelstvu. Symbol sovětské vlády je zde jasně viditelný. O několik vět dále je přímo popsaná osobní participace vysokých politiků na osudu obyčejných lidí. Autor v textu používá hodnotící slova, když píše, že Spojené státy a Británie začaly demonstrativně odvolávat z Kyjeva své občany […] Zároveň vychvalovaly svou vlastní poctivost. Sice se jedná o parafrázi slov politického komentátora agentury TASS Sergeje Kulika, ale odvolávat se v rozšířené zprávě na politický komentář není právě známka snahy o zachování alespoň nějaké korektnosti. Navazující odstavec, který vyjmenovává všechny hříchy západního světa spáchané poslední dobou, se může paradoxně obrátit proti záměru svého autora, neboť ten jej informačně tak zahustil, až je šance, že bude pro mnohé jedince k nepřečtení. Což nic nemění na tom, že výčet nepoctivostí, jež autor západním mocnostem přisuzuje, je působivý. V tomto článku není jasně rozeznatelná hranice mezi odkazem na slova komentátora Kulika a vlastními slovy autora. Není tedy zjevné, komu lze dále v textu přisoudit expresivity typu Bílý dům a jeho pomahači; aby vrhli stín; tito rádoby politikové beze studu a svědomí. Také je opět použit symbol vysokých kruhů tahajících za nitky událostí. Tentokrát USA dokonce manipuluje i s Británií – Není náhoda, že Margaret Thatcherová se zjevně na pokyn Washingtonu pokusí včlenit do textu komuniké konference představitelů sedmi hlavních kapitalistických zemí v Tokiu zmínku o tom, že „Rusové se snaží všechno obklopovat zbytečným tajemstvím“. Poslední tři odstavce před krátkými zprávami z evropských měst popisují reportáž z letiště Šeremeťjevo, kterou vysílala v pátek večer ve zpravodajském pořadu Vremja. Jde opět o parafrázované informace, jejichž tendenčnost tím snad ještě roste. V textu je naznačena necitelnost západních států ke svým vlastním občanům, kterážto je pouhým prostředkem ve snaze zdiskreditovat SSSR. Opět jsou pro argumentaci použity diskutabilní autority. Ve čtyřech krátkých zprávách je zajímavé sledovat, jak je o neexistujícím ohrožení zdraví informováno ze Západního Německa a jak z Východního Německa. Mnozí západoněmečtí turisté vracející se z Kyjeva se nechali ve specializovaném 46

zařízení prohlédnout a bylo konstatováno, že jejich zdraví neutrpělo újmu. Ve zprávě z Východního Německa není psáno, že by si někteří občané nebyli jistí oficiálními informacemi a pro jistotu se nechali lékařsky vyšetřit, pouze je zmíněno, že ve východoněmeckém listu vyšly předchozího dne výsledky oficiálního měření radioaktivity, které nebezpečí nepotvrdily.

6.2.6 Pondělí 5. května 1986 Na titulní straně prvního vydání týdne jsou věnovány dva krátké odstavce přesně tomu, co uvádí titulek Měření radioaktivity na území ČSSR. Jde o krátkou zprávu splňující všechna kritéria s touto formou spojená. Zpráva je v práci zařazena jako příloha č. 6. Na straně sedm je pro dění okolo havárie vyhrazen článek, viz příloha č. 7, o devatenácti odstavcích, z nichž je celých devět věnováno konkrétním zprávám ze Stockholmu, Varšavy, Helmstedtu, Londýna, Berlína, Haagu, Bernu, Paříži a Říma. Nadtitulek byl zformulován do obecně znějící podoby Po havárii v černobylské jaderné elektrárně, hlavní titulek je naopak od havárie první, který v sobě nese hodnocení: Nepřátelská kampaň na Západě. To je určitý posun od titulkové uniformity z předchozích dnů. Článek se po vzoru svého titulku nikterak nevěnuje informování o následcích havárie či o způsobu jejich odstranění. Konkrétního se ze zprávy nedozvíme téměř nic, je celá postavená na domněnkách, spekulacích a vlastních názorech autora. Tento text nemá se zpravodajstvím nic společného. Již volba informace do perexu spolehlivě ukáže vytyčenou cestu, po které autor svůj článek neomylně provede: Agentura TASS vydala v neděli tuto zprávu: V souvislosti s havárií v černobylské jaderné elektrárně dostává sovětská vláda od jiných států i od různých organizací, soukromých společností a jednotlivců projevy účasti a nabídky na poskytnutí pomoci. Druhý odstavec162 je pro změnu rozsáhlou demonstrací skutečnosti, že Sovětský svaz je plně schopen si poradit sám i v takto nečekané situaci. V následujícím odstavci

162

Agentura TASS je zplnomocněna sdělit, že sovětská vláda je upřímně vděčna všem, kdo vyjádřili svou účast a upřímné pochopení pro to, co se stalo, a kdo nabídli svou pomoc. V současné době SSSR uspokojuje hlavní vznikající potřeby spojené s likvidací následků havárie vlastními prostředky. Ukáže-li se být pomoc, navrhovaná s dobrými úmysly, užitečná, bude samozřejmě s vděčností přijata. Do Sovětského svazu již například přijela na konzultace přední americký odborník na radiologii

47

se objevuje symbol vysokých kruhů spolu s hodnotícími adjektivy (se určité kruhy snaží zneužít toho, co se stalo, k neřestným politickým cílům; je politováníhodné; škodolibě se těšit; spolehlivě kontroluje; …) i floskule (které jsou v rozporu se základními mravními normami). Text je dokonce místy vyplněn naprosto zbytečnými a doslova nic neříkajícími větami, ku příkladu Havárie v černobylské jaderné elektrárně přirozeně vzbudila pozornost i v zahraničí. Sovětský svaz o ní informoval vlády mnoha zemí, mezinárodní organizace i veřejnost, napsal v neděli v Pravdě Vladimír Bolšakov. Následují další hodnocení a expresivita: odpovědní političtí činitelé a objektivní zahraniční novináři přistoupili k této události seriózně; umělým rozdmýcháváním kampaně; rozumní lidé; ze stoupenců horečného zbrojení; rozsáhlý propagandistický inkoustový „mrak“; neuvážená horlivost; výmysly, báchorky. V jednom odstavci jsou dokonce použita slova barbarství a hanebnost v souvislosti s americkou agresí v Libyi. Autor se též zaklíná rozhořčením celého světa, které podle něj vyvolaly jaderné výbuchy v Nevadě. Hlavní funkce tohoto publikovaného textu se jeví být v představení západního světa jako podněcovatele mezinárodních konfliktů snažícího se využít každé skuliny, která se mu naskytne, aby narušil jednotu mírově smýšlejícího východu. Poslední odstavec před krátkými zprávami popisuje obrazovou reportáž z prostoru elektrárny. Při jejím popisu autor zdůrazňuje limitované škody ‒ Kamera z vrtulníku ukázala hlavní halu elektrárny na jednom místě částečně poškozenou v důsledku havárie na jednom z reaktorů. Vyznění krátkých zpráv z evropských měst si dovolím zjednodušit, neboť v tento den se neslo v jednotném duchu. Některá opatření západoevropských zemích byla, či stále jsou, hysterická a přestože se v některých zemích zvýšila naměřená radioaktivita, nikdy nedosáhla hodnot, které by představovaly ohrožení pro lidské zdraví (tato skutečnost je v každé krátké zprávě zvýrazněna použitím tučného písma).

6.2.7 Úterý 6. května 1986 Ve spodní části titulní strany jsou pod titulkem Pokračuje měření radioaktivity dvě věty oznamující, že je nadále měřen výskyt radioaktivních látek na území ČSSR Dr. Robert Gale. Na pozvání sovětské vlády přijíždí do Moskvy také generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Hans Blix.

48

a odborníci kontrolují i nezávadnost potravin a pitné vody. V této práci jsou nalezení jako příloha č. 8. Článek o dvaceti dvou odstavcích, tedy obsah přílohy č. 9, je na sedmé straně uveden nadtitulkem Situace v černobylské elektrárně je pod kontrolou a hned poté graficky výraznějším titulkem Odstraňují se následky havárie. Ve fleších je řečeno, že se snižuje únik radioaktivních látek, který byl podle dosavadních zpráv už tak nízký, že v jsou ochranná opatření v mnoha zemích odvolány a že Zlovolné výmysly nepřátelské propagandy neustávají. V tomto textu, jako snad v prvním z výzkumného vzorku, jsou čtenáři poskytnuty bližší informace o způsobu odstraňování důsledků havárie (Provádí se odmořování prostoru 4. bloku jaderné elektrárny; zahájeno přehrazování řeky Pripjať v oblasti jaderné elektrárny, aby se předešlo jejímu možnému znečištění; Obyvatelstvo […] bylo evakuováno z 30kilometrové zóny jaderné elektrárny) a ve zprávě z Hamburku jsou následky dokonce konkretizovány (zemědělská výroba byla zastavena a dobytek musel být v důsledku ozáření utracen). Za povšimnutí stojí i zmínka o evakuovaných občanech. Není nijak zmíněno, zda na ně záření mělo nějaký dopad, ještě než se stihli evakuovat, zato bylo evidentně nutno vyzdvihnout fakt, že dočasně pracují v jiných podnicích, kolchozech, sovchozech a na jiných stavbách. Další odstavec163 je ovšem pomyslným krokem zpět k demagogickému vyjadřování, které informačně nevede nikam. Nejedná se sice o vlastní slova autora článku, nýbrž o výrok Borise Jelcina, ale pokud autor do svého textu začlení toto bezobsažné a útočné vyjádření bez jakéhokoli komentáře, je zřejmé, že k němu minimálně nemá žádné výhrady. První část krátkých zpráv je naplněna popisem kdo koho a kdy informoval či bude informovat o skutečnostech okolo havárie. Zajímavá je věta, že Sovětský svaz poskytne řediteli Mezinárodní agentury pro atomovou energii úplné informace. Jak nekompletní informace doposud ze Sovětského svazu přicházely, se lze jen dohadovat.

163

Na otázku, týkající se zpráv o značných škodách na obilí a o zamoření vody a mléka na Ukrajině, B. Jelcin odpověděl: Celá propagandistická kampaň může vyvolat jen rozhořčení. Sleduje politické cíle a můžete si všimnou, že se vede v zemích, jejichž vlády zatvrzele odmítají spolupracovat na programu likvidace jaderných a ostatních prostředků hromadného ničení.

49

Krátká zpráva164 opatřena moskevským domicilem navozuje dojem, že život socialistických pracovníků není nikterak ohrožen, snad jen zanedbatelně omezen. Z Pekingu přichází zpráva, že čínsko-sovětský jaderný program nebude havárií ohrožen, z Tokia, že byla naměřena nepatrná hladina radioaktivity, kterou údajně způsobila havárie v černobylské jaderné elektrárně. Aby si snad čtenář nepomyslel, že vina havárie na tomto zvýšení je nezpochybnitelná. Ze Stockholmu zase přichází práva o kritické hladině radioaktivity po černobylské havárii až poté, co tato hladina začala opět klesat. Optimistický pohled podporuje také ujištění, které není podpořeno žádným naznačeným dialogem mezi šéfem švédského ústavu a představiteli evropských zemí: Šéf švédského ústavu pro ochranu před radioaktivním zářením v pondělí předpověděl, že další evropské země brzy zmírní svá preventivní opatření proti důsledkům nehody v černobylské jaderné elektrárně. Zbytek krátkých zpráv, které článek uzavírají, oznamuje postupně, že v Norsku je úroveň radiace je tak blízká normálu, že omezili svá měření, v Západním Německu se další radioaktivita z místa již nešíří, i když není jasné, kdy mělo k již ukončenému šíření dojít. Z Londýna přišla zpráva o zvýšené radioaktivitě, nikoli zdraví nebezpečné, která byla zaznamenána ve Skotsku u jaderné elektrárny v Hunterstonu. Citované vyjádření považuji za přinejmenším příznakové, bez bližšího vysvětlení, proč byla radioaktivita naměřena právě u jaderné elektrárny v Hunterstonu (pravděpodobně z důvodu umístění měřících přístrojů právě v tomto místě) může vyvolat dojem, že za zvýšené hodnoty nemusí odpovídat havárie v Černobylu, ale samotná skotská jaderná elektrárna.

6.3

Analýza článků Práva

Rozpětí mezi analyzovanými ročníky bylo stanoveno na dvacet let, proto výzkumný vzorek deníku Právo tvoří články publikované ve dnech 25.‒27. 4. 2006. Rozpětí dnů je menší než u Rudého práva, proto v tomto případě jsou to jediné dny, ve které se téma Černobyl dostalo na stránky Práva.

164

V okresech na jihu Gomelské oblasti se blíží ke konci jarní zemědělské práce a pokračuje výsadba brambor. V Ižgorodském okresu, ležícím 40 kilometrů severně od Kyjeva, který ukrajinskou metropoli zásobuje mlékem a zeleninou, proběhl v pondělí normální pracovní den a nezvyklá byla jen stanoviště radioaktivní a chemické kontroly, kde se neustále prověřuje zemědělská produkce. Překročení přípustných norem nebylo zaznamenáno.

50

I v případě článků z listu Práva byla položena výzkumná podotázka týkající se symbolů, jež jsou v textech opakovaně používány. Ještě před podrobným rozepsáním analýzy je třeba podotknout, že redaktoři Práva nepracují se symboly tak často jako jejich kolegové z Rudého práva. V teoretické části práce je používání symbolů v článcích ukotveno jako jedna z propagandistických metod, což vysvětluje, proč se s opakovaným používáním symbolů v Právu v takové míře nesetkáme. Propaganda po revoluci samozřejmě nevymizela, ale není již tak očividná, jako když byla řízena centrálně. Přesto snad lze za symbol považovat opět pojem Sovětský svaz, který je však tentokrát nahlížen přesně opačně, než tomu bylo v předchozím výzkumném vzorku. Pokud je v textech Práva zmíněn Sovětský svaz, vždy jen ve smyslu prohnilého systému, který nebyl schopen (naznačuje se, že ani ochoten) udělat cokoli správně. Absence symbolů neznamená, že by v textech nebyly přítomny i ostatní prvky ve vytyčené analýze reflektované, tedy expresivita, příznaková a hodnotící slova, která se objevují ve zpravodajských textech. V první den třídenního věnování pozornosti černobylské havárii je tomuto tématu věnovaná celá desátá stránka, která je v sekci Ze zahraničí. Na stránce jsou dvě rozšířené zprávy, box s chronologií havárie, krátký rozhovor, reportáž ze zasaženého území a komentář jaderného fyzika a publicisty. Další den je zařazeny dvě rozšířené zprávy na straně 14 a třetí den je publikován text v souvislosti s havárií v názorové sekci.

6.3.1 Úterý 25. dubna 2006 Celé straně, viz příloha č. 10,

graficky vévodí titulek, který náleží úvodní

rozšířené zprávě o sedmi odstavcích doplněné o fotografii sedmileté dívky bez vlasů, která onemocněla rakovinou. Titulek zní Apokalypsa Černobylu zabíjí dodnes. Již výběr slova apokalypsa je diskutabilní, dle mého názoru je jasně hodnotící ve zpravodajském útvaru i příznakové. Samotný text, viz příloha č. 11, jehož autorkou je Eva Turečková, má ve svých řádcích ještě více hodnotících a příznakových slov: hrozivé důsledky smrtícího záření; hořící reaktor vyvrhl oblak; mračno smrti; svou ničivou stopu nechalo; informovali svět o neviditelné hrozbě; série hazardních rozhodnutí. Autorka navíc používá zmatečnou a zavádějící argumentaci, když hned do druhého odstavce vloží větu Hořící reaktor vyvrhl oblak čtyřsetkrát radioaktivnější, než způsobil výbuch jaderné bomby v Hirošimě. 51

Takto vystavěná věta vede svého čtenáře ke zcela mylným závěrům. Tepelnou explozi, po níž se do okolí uvolní nahromaděné produkty štěpné reakce, a výbuch atomové bomby, která vytvoří obrovské množství přímé radioaktivity a svými účinky poničí rozsáhlé městské oblasti, nelze v žádném případě srovnávat.165 V dalších třech odstavcích se článek zabývá popisem následků havárie na lidském zdraví. Poslední dva odstavce předestírají chování lidí v tehdejším Sovětském svazu, jejichž chybou byla buď samotná havárie nebo nedostatečné poskytování informací v dalších dnech. Zaobaleněji se setkáváme se zmíněným symbolem Sovětského svazu, který je po těch letech vnímán jako faktický viník činu i jeho pozdější tutlající autorita. V boxu s označením Havárie v datech se objevuje slovní spojení poslední osudové chyby, což je v tomto formátu příznakové. Rozšířená zpráva s titulkem Naše území zasaženo vícekrát je z hlediska příznakovosti, expresivity a výskytu hodnotících slov zcela v pořádku. Stejně jako krátký rozhovor s ukrajinským ministrem Balohou, který vedl René Kočík a opatřil jej titulkem Stále není vyvezeno všechno palivo. Kočík je rovněž autorem reportáže V pásmu dnes dožívá tři sta lidí, která nahlíží na život starousedlíků ve vysídlené zóně skrze Mariji Šylanovou. Z hlediska přítomnosti nežádoucí expresivity a příznakovosti je prakticky nemožné ji hodnotit, neboť redaktor má tyto výrazové prostředky v práci s reportáží plně k dispozici. Totožná je situace i v případě stati, kterou bych označila za odborný komentář (pro Právo sepsal jaderný fyzik a publicista František Janouch).

6.3.2 Středa 26. dubna 2006 Na straně čtrnáct v sekci ze zahraničí je umístěna zpráva, viz příloha č. 12, kterou z větší části tvoří citace z prohlášení Michaila Gorbačova, jenž byl v době havárie generálním tajemníkem ÚV KSSS. Gorbačov: Netušili jsme, že reaktor explodoval, podtitulek Bývalý nejvyšší činitel SSSR nyní připouští sérii vážných chyb kolem zvládání katastrofy. Zpráva má dvanáct odstavců a napsala ji Eva Turečková. Vzhledem k tomu, že článek skutečně sestává především z citací bývalého soudruha, měla autorka jen velmi malý prostor k vytvoření vlastního textu. Ovšem i na

165

MOULD, Richard Francis. Chernobyl record: the definitive history of the Chernobyl catastrophe., str. 57.

52

tak malém prostoru, jaký jí poskytly dovětky přímých řečí, dala jasně najevo svůj postoj k tomu, co pan Gorbačov říká a to je v tomto formátu naprosto nepřijatelné. Autorka ani jednou nepoužije výraz, že by citovaný něco uvedl či řekl. Zásadně používá slova vyvolávající dojem, že citovaný nemusí mluvit pravdu, podle autorky pouze tvrdí nebo prohlašuje. Turečková jde ve své snaze implicitně naznačit, že Gorbačov nemluví pravdu, tak daleko, až to ji to vede k vytváření nesmyslných větných konstrukcí. Dokládá údajné chybné zhodnocení situace – když zpětně znám následný vývoj událostí, je snadno posouditelné, zda bylo určité zhodnocení situace v tu chvíli špatné nebo dobré. Buď se autorka ve svých vyjádřeních nehlídá, nebo naznačuje, že došlo k rozhodnutím, která se později překryla tvrzením o špatném zhodnocení situace. K tomu se však už nikde v textu nevyjadřuje. Proč nebyly zrušeny prvomájové demonstrace, bývalý generální tajemník zdůvodňuje údajnou obavou z paniky. Dnes prý již připouští, že to byla chyba. Turečková zjevně cituje člověka, jehož slovům nevěří. V celém textu však jeho slova nevyvrátí, drží se vkládání slov prý a údajně. Údajnou obavu z paniky je ještě možno přejít s tušením, že tehdejšímu vedení Sovětského svazu mohlo jít skutečně ještě i o něco jiného než o potlačení paniky. Ale zpochybňování, zda Gorbačov připouští, že jeho kroky byly chybné v článku, který je postaven na jeho vyjádření, je zřetelný protimluv. Na stejné straně je otištěna kratší zpráva o čtyřech odstavcích V Bělorusku obdělávají i zasaženou půdu. Je třeba zmínit, jak tento zpravodajský text pracuje s autoritami jako zdrojem informací. V souvislosti s radiací v zemědělské půdě a potravinách je citován lékař, profesor Jurij Bandaževský, a Vasil Jakovensko, který o dopadech černobylské havárie v Bělorusku napsal knihu. Ani u jednoho z těchto mužů však není uvedeno jejich propojení s daným tématem ‒ Podle profesora Jurije Bandaževského, který strávil v Bělorusku za své názory pět let ve vězení; Podle spisovatele Vasila Jakovenka. Není jasné, z jakého důvodu autor zprávy zamlčel čtenáři důvod, proč cituje právě tyto zdroje. Troufám si ze své pozice tvrdit, že ani jeden z pánů není v České republice v obecném povědomí, proto by bylo vhodné v článku alespoň naznačit, proč

53

jsou citováni právě oni. Autorovo rozhodnutí tyto důvody neuvádět se obrací proti němu, neboť působí dojmem, že cituje zcela nepovolané jedince v diskutované oblasti.

6.3.3 Čtvrtek 27. dubna 2006 Text Martina Hekrdla, viz příloha č. 13, je uveřejněn v názorové sekci, proto na něj nelze aplikovat totožná kritéria, kterými jsou podrobovány zpravodajské texty. Z hlediska prezentace Sovětského svazu jako kolosu, který nečinné přihlížel havárii, je možno zmínit jeho obraty Až tak velká je to změna, že už se moc neřeší prohnilost tehdejšího sovětského režimu, jenž životně důležité údaje o události dlouho tajil a Větru, dešti a atomu občas neporučíme. Parafrází a negací slovního obratu používaného pro vyjádření božského komplexu vládnoucích mocností autor naznačuje, že sovětský totalitní režim nebyl všemocný. S přihlédnutím k názorovému formátu není na tomto vyjádření nic příznakového, proto by bylo zavádějící jej hodnotit na základě kritérií vytyčených analýzou.

7 Shrnutí analýzy vybraných článků Cílem provedené analýzy bylo popsat rozdíl mezi způsobem informování deníků Rudé právo a Právo o havárii jaderné elektrárny v Černobylu z hlediska expresivity, příznakových a hodnotících slov ve zpravodajských formátech, v nichž je jejich výskyt nepřijatelný. Dílčím cílem analýzy bylo detekování symbolů, s nimiž v textech pracovala propaganda. Výzkumný vzorek tvořily články Rudého práva ve dnech 28.4.‒6.5.1986 a články, které deník Právo publikoval ve dnech 25.4.‒27.4.2006. Ve zkoumaných článcích Rudého práva byly zaznamenány následující symboly propagandy: sovětská vláda ve smyslu prvku, jehož přítomnost má za úkol čtenáře uklidnit, západní agentury jako synonymum pro zákeřného šiřitele nepravdivých informací o situaci v SSSR, odborníci jako nespecifikovaná entita, jejíž rozhodnutí jsou vždy hodnocena buď jako střízlivá nebo hysterická, vysoká místa/kruhy představující skrytého nepřítele, jehož pracovní náplní je tahat v mezinárodních společenstvích ve stínu za nitky v neprospěch SSSR, jednotný Sovětský svaz, který je ohrožován vnějším nepřítelem, pomlouvačné výmysly, jejichž definicí je snaha o diskreditaci mírových záměrů SSSR. Používání symbolů je metodou otevřené a centrálně řízené propagandy, proto je v článcích z Práva prakticky nelze nalézt. V kontextu článků Rudého práva je však 54

s pojmem Sovětský svaz v Právu pracováno natolik opozitně, že je možné jej za určitý symbol označit. Články z Rudého práva o havárii byly ovlivněny přístupem sovětské strany, která nechtěla ze začátku o havárii informovat mezinárodní společenství a i později předkládala informace v pozměněné podobě. Je ostatně nemožné oddělit postoje ústředního tiskového orgánu Komunistické strany od postojů prezentovaných představiteli komunistického Sovětského svazu. Články otištěné v Rudém právu proto zcela odpovídají oficiálně schválenému úhlu pohledu. Toto propojení je nejzřetelnější v komentáři šéfredaktora Rudého práva, který používá totožné výrazové prostředky a způsoby argumentace jako ostatní texty, jež nemají být názorového charakteru. Rudé právo na svých stránkách v průběhu zkoumaných dnů nikdy nepřipustí, že by se stala havárie, která by mohla mít vážné následky. Výbuch reaktoru je zde prezentován jako menší nehoda, již mají vládnoucí špičky Sovětského svazu pod kontrolou, a možnost existence jakýchkoli následků je v textech přecházena mlčením. Obraz havárie jako ne tak závažné události je konstantně podporován informacemi o hysterii, kterou okolo havárie záměrně rozpoutávají západní média pod vedením svých vlád. Nečiní tak proto, že by chtěly uvést vše na pravou míru, ale aby i malého zaváhání Sovětského svazu využily ke svým cílům, jimiž je diskreditace východního bloku a naopak vlastní prospěch. Podle informací Rudého práva je od začátku vše pod kontrolou a životy pracujících socialistických občanů nejsou ničím narušeny. Tato prohlášení vždy kontrastují s informacemi z předchozího dne, kdy jeden den je situace označena za zvládnutou, druhý den se teprve stabilizuje a třetí den se dostává pod kontrolu. Větší pozornost než faktům je věnována pomlouvačným výmyslům ze strany západních agentur. Popisována je většinou jen jejich existence a cíle sledované Západem. Samotné výmysly jsou konkretizovány jen v souvislosti s chybnými počty úmrtí spojených s havárií, které západní média publikovala. Rozdíl mezi informacemi vydanými v totalitním režimu a v pluralitním systému je očekávatelný. V tomto případě je rozdíl umocněn dvacetiletým odstupem, který se v souvislosti s historickými událostmi primárně projeví v informovanosti redaktorů. K tomu je třeba při srovnání přihlédnout.

55

Autoři článků v deníku Právo mají výhodu právě v množství dat od nehody zjištěného a zanalyzovaného. Mohou tedy ve svých zpravodajských útvarech informovat o vědecky ověřených faktech bez nutnosti ohlížet se na postoje vlády. Tak i činí, ale otištěné články přesto působí tendenčně. Některé rozšířené zprávy jsou prostoupeny záští vůči bývalém režimu a objevuje se argumentace i celková rétorika ne zcela nepodobná té z Rudého práva. Když je citován bývalý generální tajemník ŮV KSSS, je recipientovi sdělení implicitně naznačováno, že nemusí mluvit pravdu. Když dojde na snahu přiblížit čtenáři závažnost havárie, je použita zmatečná a zavádějící argumentace. Uvedená příznaková a expresivní lexika se vyskytují ve dvou z pěti zpravodajských útvarů, které pokrývají téma uplynutí dvaceti let od havárie na reaktoru v jaderné elektrárně v Černobylu. V teoretické části práce je jasně uvedeno, že propaganda se s nástupem demokratického režimu nikam nevytratí, jen je využívána různými subjekty za různými účely a je hůře odhalitelná, než centrálně šířená totalitní propaganda. Tendenční způsob předkládání informací je v Právu patrnější, než by se dle uvedené definice dalo očekávat.

Závěr Hlavním cílem této bakalářské práce byl popis rozdílu v předkládání informací o totožné události v periodicích tištěných v různých režimech. Konkrétněji řečeno popis rozdílu mezi informováním o havárii v jaderné elektrárně Černobyl ze strany Rudého práva a způsobu, jak informace o stejné události předestřel svým čtenářům deník Právo. Tento cíl byl naplněn, o čemž svědčí shrnutí obsahující poznatky z analýzy článků použité pro zodpovězení výzkumné otázky. Aby bylo beze zbytku pochopeno téma, o kterém všechny zkoumané články pojednávají, byl do práce zařazen popis havarovaného reaktoru, průběhu havárie, jejích následků i provedených záchranných opatření. Čtenář si tak může udělat svou vlastní představu o informační hodnotě publikovaných textů. Ta je snížena především u článků z Rudého práva, ale i ty jsou prezentovány jako zpravodajské, proto je s nimi tak i pracováno. Přestože je s články pracováno jako se zpravodajskými útvary, jsou zřetelně zatíženy dobovou propagandou a dílčím cílem analytické části práce je vypozorování 56

a vysvětlení významu opakujících se symbolů používaných touto propagandou. Symboly jsou jen jednou z metod, které propaganda k dosažení svého záměru používá, další jsou popsány v kapitole o propagandě v totalitním systému. Výzkumný vzorek se nesestává pouze z článků publikovaných v totalitním systém, obsahuje i články sestavené pro čtenáře pohybující se v pluralitním uspořádání společnosti. V té je propaganda také přítomna, jen v odlišné podobě představené touto prací v kapitole o propagandě v pluralitním systému. Do přehledové části bakalářské práce byla zahrnuta také historie Rudého práva a popis jeho přeměny v deník Právo vycházející dodnes. Historie se nezabývá detailněji dobou 80. let, z níž pocházejí zkoumané články, z důvodu absence relevantních zdrojů. Popisy dějin československé žurnalistiky zaměřují svou pozornost na média v letech klíčovějších pro Československý stát, než je uvedená dekáda. Přesto je načrtnutá historie deníku v práci zařazena, protože se jedná o periodikum těsně spjaté s vládnoucí elitou v ČSSR, což z něj činilo důležitý prvek tehdejší mediální scény. Pozdější porevoluční transformace v deník Právo, jehož vlastnictví po dlouho dobu nemělo v ČR obdoby, stojí přinejmenším za pozornost. Proto i její popis má v práci své místo. Výzkumný vzorek tvoří články Rudého práva ze dnů 29.4.‒6.5.1986 a články z Práva, věnující se připomenutí události, od níž v tu dobu uběhlo 20 let, ze dnů 25.4.‒27.4.2006. V textech Rudého práva byly nejprve detekovány a popsány propagandistické symboly, čímž byl splněn dílčí cíl analytické části bakalářské práce. Ve všech textech pak byla zjišťována přítomnost expresivních a hodnotících slov a to zejména ve zpravodajských útvarech, v nichž nabývají příznakovosti. V přehledové části práce nejsou hodnotící slova ani expresivita kategorizovány a systematicky zařazeny z toho důvodu, že nejsou z hlediska svých kategorií v analytické části práce posuzovány. Je uvedena literatura, ze které se při určování expresivity vycházelo, s každou detekovanou expresivní lexikální jednotkou je v analýze nakládáno samostatně a její přítomnost je hodnocena z hlediska celkového významu textu. Součástí analýzy není zjištění, jakou expresivitu autoři ve svých článcích používají, ale pomocí její samotné přítomnosti rozklíčovat autorův persvazivní záměr ukrytý v textu. Celkově vzato práce splnila vytyčené cíle, nechává samozřejmě prostor pro rozšíření problematiky, například právě v bodě systematizace expresivity používané propagandou v ČSSR. Přesto čtenáři nabízí nový pohled na problematiku v jistém slova 57

smyslu neaktuální a vyvádí ho z předpokladu, že média v liberální demokracii informují o události z doby před dvaceti lety pouze nezaujatě.

58

Seznam použité literatury BALÍK, Stanislav a KUBÁT, Michal. Teorie a praxe nedemokratických režimů. 2., přeprac. vyd. Praha: Dokořán, 2012. 215 s. Bod. ISBN 978-80-7363-266-3. BEDNAŘÍK, Petr, JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 439 s. Žurnalistika a komunikace.ISBN 978-80-247-3028-8. BENDA, Josef. Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989-2006. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2007. 273 s. ISBN 978-80-246-1387-1. Dědictví Černobylu: zdravotní, ekologické a sociálně ekonomické dopady; a, Doporučení vládám Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny. 1. vyd. [Praha]: ČSVTS, 2006. 51 s.ISBN 80-02-01806-0. FAY, Brian. Současná filosofie sociálních věd: multikulturní přístup. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. 324 s. Studijní texty; sv. 24. ISBN 80-86429-10-5. FORMÁNKOVÁ, Pavlína. Propaganda pro nejmenší: Dětská literatura ve službách komunistických idejí [online]. [cit.2014-04-10]. < http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/1/propaganda-pro-nejmensi-/> HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. 407 s. ISBN 978-80-262-0219-6. HŮLKA Jiří, MALÁTOVÁ Irena. Radiační situace v České republice, přehled hlavních výsledků měření a opatření[online]. Publikováno jako prezentace ze semináře 20 let Černobylu pořádaného Státním úřadem pro jadernou bezpečnosti a Akademií věd ČR, [cit.2014-03-02]. JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 125 s. Studijní texty pro distanční studium. ISBN 80-244-1246-2. KAPFERER, Jean Noël. Fáma - nejstarší médium světa. 1. vyd. Praha: Práce, 1992. 244 s. ISBN 80-208-0262-2.

59

KLENER Vladislav, TOMÁŠEK Ladislav, Zdravotní následky černobylské katastrofy[online]. Publikováno jako prezentace ze semináře 20 let Černobylu pořádaného Státním úřadem pro jadernou bezpečnosti a Akademií věd ČR, [cit. 201403-02].

KOCIÁN, Jiří (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989 [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i., Praha, 2006. 891 s. Dostupné na: . Komunistická propaganda: Otázky teorie metodiky. 1. vyd. Praha, 1977. KONČELÍK, Jakub: „Cenzura“ [online]. In KOCIÁN, Jiří (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i., Praha, 2006. s. 563-566. Dostupné na . KONČELÍK, Jakub, VEČEŘA, Pavel a ORSÁG, Petr. Dějiny českých médií 20. století. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 310 s., xxxii s. obr. příl. ISBN 978-80-7367-698-8. LAMSER, Václav. Komunikace a společnost: Úvod do teorie společ. komun. Vyd. 1. Praha, 1969. MACHOVÁ, Svatava, ed. a ŠVEHLOVÁ, Milena, ed. Sémantika & pragmatická lingvistika. Praha: Univerzita Karlova, 2001. 159 s. ISBN 80-7290-061-7. MALKO, Mikhail. The Chernobyl Reactor: Design Features and Reasons for Accident[online]. [cit. 2014-02-27]. < http://www.rri.kyotou.ac.jp/NSRG/reports/kr79/kr79pdf/Malko1.pdf> MLEZIVA, Emil. Diktatura informací: jak s námi informace manipulují. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. 133 s. ISBN 80-86898-12-1. MLEZIVA, Emil. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2000. 238 s. ISBN 80-7021-391-4.

60

MOULD, Richard Francis. Chernobyl record: the definitive history of the Chernobyl catastrophe. Bristol: Institute of Physics Publishing, 2000. xvii, 402 s., 8 s. obr. příl. ISBN 0-7503-0670-X. PALIVODOVÁ, Eva. Obraz nepřítele v Československu 1948-1956. In KOUBA, Miroslav, ed., MAGINCOVÁ, Dagmar, ed. a ŘÍHA, Ivo, ed. Kontexty propagandy. 2. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013. 350 s. ISBN 978-80-7395-647-9. ROSŮLEK, Přemysl a kol. Média & politika: vybrané problémy: modernita, propaganda, politický marketing, agenda-setting, terorismus, žurnalistika. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2009. 280 s. ISBN 978-80-7043-841-1. SCHNEIDEROVÁ, Soňa. Propaganda v současných médiích? In KOUBA, Miroslav, ed., MAGINCOVÁ, Dagmar, ed. a ŘÍHA, Ivo, ed. Kontexty propagandy. . 2. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013. 350 s. ISBN 978-80-7395-647-9. ŠTULLER, Ján, a kol. 10 let od havárie jaderného reaktoru v Černobylu - důsledky a poučení[online]. Vydáno Státním úřadem pro jadernou bezpečnost ČR. [cit. 2014-0310]. TRAMPOTA, Tomáš a VOJTĚCHOVSKÁ, Martina. Metody výzkumu médií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 293 s. ISBN 978-80-7367-683-4. ÚRAD JADROVÉHO DOZORU. Najvýraznejšie rozdiely medzi jadrovými reaktormi slovenských jadrových elektrární s „černobyľským“ typom reaktora[online].[cit.201402-26]. VARGO, George J., ed. The Chornobyl Accident: a Comprehensive Risk Assessment. Columbus: Battelle Press, 2000. xv, 271 s. ISBN 1-57477-082-9. VERNER, Pavel. Propaganda a manipulace. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. 192 s. ISBN 978-80-7452-015-0. WORLD NUCLEAR ASSOCIATION. RBMK Reaktors, Appendix to Nuclear Power Reactors[online]. Updated June 2010, [cit. 2014-02-26]. < http://www.worldnuclear.org/info/Nuclear-Fuel-Cycle/Power-Reactors/Appendices/RBMK-Reactors/>

61

Zpráva o radiační situaci na území ČSSR po havárii jaderné elektrárny Černobyl. Praha: Institut hygieny a epidemiologie, 1987.

Seznam příloh Příloha č. 1: Krátká zpráva Rudého práva z 29. 4. 1986

strana 63

Příloha č. 2: Článek Rudého práva z 30. 4. 1986

strana 64

Příloha č. 3: Článek Rudého práva z 1. 5. 1986

strana 65

Příloha č. 4: Komentář Rudého práva z 4. 5. 1986

strana 68

Příloha č. 5: Článek Rudého práva z 4. 5. 1986

strana 69

Příloha č. 6: Krátká zpráva Rudého práva z 5. 5. 1986

strana 70

Příloha č. 7: Článek Rudého práva z 5. 5. 1986

strana 71

Příloha č. 8: Krátká zpráva Rudého práva z 6. 5. 1986

strana 72

Příloha č. 9: Článek Rudého práva z 6. 5. 1986

strana 73

Příloha č. 10: Celá strana Práva z 25. 4. 2006

strana 74

Příloha č. 11: Článek Práva z 25. 4. 2006

strana 75

Příloha č. 12: Článek Práva z 26. 4. 2006

strana 76

Příloha č. 13: Článek Práva z 27. 4. 2006

strana 77

Příloha č. 14: Zpráva Práva z 26. 4. 2006

strana 78

62

Příloha č. 1: Krátká zpráva Rudého práva 29. 4. 1986

63

Příloha č. 2: Článek Rudého práva z 30. 4. 1986

64

Příloha č. 3: Článek Rudého práva z 1. 5. 1986 Kvůli nevhodnému tvaru publikovaného článku je vložen jeho přepis.

K havárii v Černobylu MOSKVA (ČTK, zr) – Rada ministrů SSSR ve středu vydala tuto zprávu: V černobylské jaderné elektrárně pokračují práce při odstraňování následků havárie. Dáky podniknutým opatřením se za uplynulý den únik radioaktivních látek snížil a úroveň záření v areálu jaderné elektrárny a v místě, kde stojí, klesla. Měření, které provádějí odborníci kontrolními přístroji, ukazuje, že nedochází k řetězové reakci štěpení jaderného paliva a reaktor je v utlumeném stavu. Byla zahájena očista zasažených míst v okolí. Do těchto prací se zapojily zvláštní útvary, vybavené potřebnou moderní technikou a účinnými prostředky. Některé západní agentury šíří pověsti, že prý při havárii v jaderné elektrárně zahynuly tisíce lidí. Jak už bylo oznámeno, zahynuli ve skutečnosti dva lidé a dalších 197 bylo hospitalizováno. 49 jich po vyšetření opustilo nemocnici. Podniky, kolchozy, sovchozy a úřady pokračují v normální práci. Rada ministrů Ukrajiny oznámila, že podle údajů vládní komise se nyní radiační situace v černobylské jaderné elektrárně a v okolí zlepšuje. Stav ovzduší na ostatním území Kyjevské oblasti a v Kyjevě nevyvolává obavy. Kvalita pitně vody i vody v řekách a nádržích odpovídá normám. Stav životního prostředí je nepřetržitě sledován. Zpravodajský pořad sovětské televize Vremja ve středu večer přinesl fotografii jaderné elektrárny v Černobylu, pořízenou nedlouho po havárií. Komentátor sovětské televize uvedl, že jak se mohou diváci přesvědčit, na fotografii nejsou vidět žádné obrovské škody a požáry, jak to tvrdí některé západní agentury. Stejně jako nejsou tisíce mrtvých. „Jistě, byli evakuováni obyvatelé nejbližších osa. I když úroveň radiace se za posledních 24 hodin snížila, v samotné elektrárně stupeň radiace ještě nedosáhl normy.“

BUDAPEŠŤ (Od našeho zpravodaje) – Podle sdělení Celostátního meteorologického ústavu a Meteorologického služby civilní obrany MLR – které provádějí přístrojové měření ovzduší – v Maďarsku nepozorovali žádné změny v ovzduší. Oba ústavy údaji a propočty vykázaly, že ani v budoucnu nehrozí nebezpečí obyvatelstvu, resp. přírodnímu prostředí země. Tyto výsledky měření potvrdili také odborníci, kteří se k havárii vyjádřili v televizi

VARŠAVA (Od našeho zpravodaje) – Na celém území Polska se provádí soustavné měření úrovně záření. Na základě měření v 15 hodin dne 29. dubna bylo konstatováno, že se pouze zvýšila koncentrace jódu v ovzduší. Mohlo by to být pro zdraví škodlivé, 65

kdyby se tato koncentrace vyskytovala delší období. Vzhledem k jejímu přechodnému charakteru však zdraví neohrožuje. V posledních hodinách se úroveň koncentrace začala snižovat. Zvýšená koncentrace jiných prvků nebyla zaregistrována. Příslušná vládní komise sdělila, že polská strana je ve stálém a bezprostředním kontaktu s příslušnými orgány SSSR a sovětskými specialisty.

BONN (Od našeho zpravodaje) – Řada odborníků z nejrůznějších západoněmeckých jaderných ústavů vystoupila již v úterý večer v hlavních televizních programech ARD a ZDF a zabývala se především technickým aspektem událostí. Stanice měřící na území NSR radioaktivní záření nezaznamenaly žádné zvýšení radioaktivity, které by bylo důvodem k zneklidnění. Spolkový ministr vnitra Zimmermann (CSÚ) v televizi na otázku, zda mohou následky zmíněné havárie ohrozit obyvatelstvo NSR, odpověděl: „Nikoli, absolutně nikoli.“

VÍDĚŇ/BERN – Podle meteorologických údajů z Vídně, jak oznamují západní tiskové agentury, nehrozí nebezpečí, že by se zvýšená radioaktivita mohla dostat nad rakouské území. Ani ve Švýcarsku nebylo zaregistrováno zvýšené záření a podle zdejších předpovědí se vyvíjející meteorologická situace ve střední Evropě nemá změnit.

STOCKHOLM/BONN – Zatímco se mnohé západoevropské buržoazní sdělovací prostředky hemží nejrůznějšími dohady a spekulacemi, většina západních vědeckých odborných kruhů zachovává střízlivý přístup při hodnocení jak samotné havárie jaderného reaktoru v Černobylu, tak i jejích důsledků. Jaderná elektrárna Černobyl je tvořena čtyřmi reaktory (na jednom z nich došlo k havárii), z nichž každý má výkon 1000 MW. Podle agentury DPA patří k typům jaderných elektráren, označovaných zkratkou RBMK 1000 (reaktor velkého výkonu kanálového typu), které Sovětský svaz nevyváží. Pracovník Švédského institutu ochrany proti radioaktivitě ve Studviku Torkel Bennerstedt podle agentury AFP uvede, že při měřeních v noci na úterý na různých místech Švédska se nezdálo, že by se úroveň radioaktivity změnila proti předchozím měřením, kdy byl zaznamenán v průměru pětinásobek normálu. Podle švédských expertů, které citovala agentura Reuter, se radioaktivní zamoření stává nebezpečným až při desetitisícinásobně vyšších hodnotách.

66

LONDÝN – zpravodaj agentury Reuter, který se v pondělí vrátil z Kyjeva do Moskvy, hlásil, že v tomto městě, od něhož je místo havárie vzdáleno asi 13 kilometrů severně, se všechno zdá být normální. Jak uvádí tisková agentura, západní studenti studující v Kyjevě ve středu sdělili, že ve městě pokračuje normální život a někteří z nich tu chtějí zůstat, i když se je britské velvyslanectví snaží odvolat. Kanaďan Eryl Court označil strach o studenty za hysterii a řekl učitelům, že v každém případě zůstane. Podle dalších tří studentů nejsou žádné viditelné známky toho, že by se v blízkosti Kyjeva odehrál nějaké neštěstí. Doprava funguje jako obvykle, lidé normálně pijí vodu, a i když vědí, co se stalo, nepropadli panice.

VÍDEŇ (ČTK) – V současné době není důvod k obavám, že by havárie v černobylské jaderné elektrárně představovala pro ostatní země bezprostřední nebezpečí. Uvedla to ve středu Mezinárodní agentura pro atomovou energii se sídlem ve Vídni na základě zpráv ze skandinávských a dalších zemí, kde se provádělo měření radioaktivity uvolněné při havárii v Černobylu.

67

Příloha č. 4: Komentář Rudého práva z 4. 5. 1986

68

Příloha č. 5: Článek Rudého práva z 4. 5. 1986

69

Příloha č. 6: Krátká zpráva Rudého práva z 5. 5. 1986

70

Příloha č. 7: Článek Rudého práva z 5. 5. 1986

71

Příloha č. 8: Krátká zpráva Rudého práva z 6. 5. 1986

72

Příloha č. 9: Článek Rudého práva z 6. 5. 1986

73

Příloha č. 10: Celá strana Práva z 25. 4. 2006

74

Příloha č. 11: Článek Práva z 25. 4. 2006

75

Příloha č. 12: Článek Práva z 26. 4. 2006

76

Příloha č. 13: Článek Práva z 27. 4. 2006

77

Příloha č. 14: Zpráva Práva z 26. 4. 2006

V Bělorusku obdělávají i zasaženou půdu V nejvíce zasaženém Bělorusku zůstala po Černobylu zamořena pětina zemědělské půdy a 22 procent lesů. Dnes se z ní obdělává 1,1 miliónu hektarů. Údajně tak, aby výsledkem byla „čistá“ produkce a naměřené hodnoty odpovídaly normám. Podle náměstkyně běloruského ministra zemědělství Naděždy Kotkovecové, citované BBC, se loni sklidilo skoro dvakrát víc obilnin kontaminovaných radionuklidy stroncia-90 než v roce 2004. Odborníci ovšem poukazují také na rozdíly v přípustných mezních hodnotách: například v Bělorusku je povolen trojnásobek cesia 137 v hovězím mase než v Rusku. Podle profesora Jurije Bandaževského, který strávil v Bělorusku za své názory pět let ve vězení, získali občané tzv. „čistých“ severních regionů země z potravy dávky radiace srovnatelně s těmi, jimiž byli ozářeni lidé v přímo zasažených oblastech. Podle spisovatele Vasila Jakovenka se ozářená potrava šířila po celé zemi. „Vědci si lámali hlavu, proč by v tzv. „čisté“ Vitebské oblasti zaznamenán prudký růst výskytu rakoviny. Lidé tam jedli maso z kontaminovaných oblastí,“ uvedl Jakovenko. (ave)

78