Reálná výhoda americké výroby Nová vlna softwarových inovací je o tom, jak transformovat průmysl a dát Spojeným státům šanci pro vybudování trvalé výhody.
V sektoru průmyslu Spojených států amerických dochází k obrodě. Výrobci zvyšují výstupy, budují nové továrny, posilují export a vytvářejí lépe placená místa, která vyžadují přesné znalosti – a průběhu tohoto procesu pomáhají vyvést USA z dlouhého poklesu, který následoval po zhroucení trhů v roce 2007. Rostoucí počet politických a podnikatelských lídrů, ekonomů a komentátorů si toho všímají a hovoří o domácí „renesanci výroby“. Někteří tvrdí, že tato obroda by mohla přinést miliony nových a dobře placených pracovních míst, snížit dlouhodobý deficit obchodní bilance a přinést novou éru růstu a prosperity. To je vítaný úhel pohledu – mnohem přínosnější než myšlenka, dříve velmi v oblibě, že země by mohla přežít díky službám a financím, bez mnoha společností výrobního průmyslu. Toto stanovisko však nepodchycuje všechny důležité aspekty. Mnoho z těchto optimistů ohledně výrobního průmyslu zakládají své předpovědi hlavně na prozatímních změnách v dodávání energie a vztahujícím se pracovním nákladům, které pravděpodobně neposkytnou dlouhodobou výhodu, kterou očekávají. Na budoucnost výroby v USA se díváme s nadějí z více důvodů. Je to ekonomika nejlépe připravena na hluboké změny, které mohou vést ke skutečné a udržitelné renesanci výroby, která bude založena na softwarové technologii a bude mít vážný dopad na celý výrobní hodnotový řetězec. Míra změn v globální výrobě je právě nyní rychlejší, než tomu bylo doposud. Technologie a realizace hromadné výroby se posouvá do nové éry pokroku. Nejen zlepšováním zavedených procesů, ale vytvářením softwarem podporovaných řad nových výrobních systémů, které jsou kvalitativně odlišné od systémů používaných v posledních letech. Ovlivněny budou všechny aspekty výroby včetně způsobu, jakým se společnosti budou zaměřovat na potřeby a přání zákazníka, výzkum a vývoj, vývoj produktů a výrobního procesu, a platforem využívaných při realizaci, testování a údržbě.
Změny zvýší produktivitu, efektivitu a inovativnost, rychlost uvádění výrobků na trhu, a flexibilitu, která naopak povede k novému silnému cyklickému růstu a tvorbě hodnoty: éra, ve které bude virtuální svět převáděn do reálné výroby (virtual-to-real manufacturing). Následkem toho kompromis mezi efektivitou a customizací, který omezoval výrobu od začátku průmyslové revoluce, už nebude tak důležitý a výrobci získají nové schopnosti vytvářet a udržovat produkty, které budou lépe vyhovovat potřebám a přáním individuálních zákazníků. Pokročilé prostředky výroby dneška a zítřka jsou plné robotů, počítačů, laserů a dalších supermoderních technologií. Nejběžnější nástroje výrobních pracovníků v nejnovějších autodílnách vybudovaných v Severní a Jižní Karolíně, Michiganu a Tennessee není klíč nebo šroubovák. Je to iPad. V příští kapitole bude popsána historie průmyslu. Konkurenční výhodu mezi výrobci získá ten, který se nejrychleji adaptuje v měnícím se prostředí. S nesmazatelnou stopou v oblasti inovací, vývoje softwaru a univerzitním vzdělávání jsou Spojené státy připravené k opětovnému získání vedoucího postavení v oblasti výroby, která byla v uplynulých dekádách přenechána konkurenčním zemím. Ekonomický vklad pro to, že tomu tak bude, je vysoký. Bude-li příležitost uchopena agresivně, poskytne zvyšující se počet na znalostech založených a dobře placených pracovních pozic, které mohou podpořit střední třídu jednadvacátého století. Kromě vytváření pracovních míst hraje výroba životně důležitou roli v podpoře inovací a dlouhodobé konkurenční výhody. Podle Manufacturing Institute každý dolar vygenerovaný výrobou přispívá 1,48 dolarů dalším ekonomickým aktivitám ve srovnání s 0,54 dolary maloobchodu. A ačkoliv výroba odpovídá za 12 % hrubého domácího produktu Spojených států, obstarává téměř 70 % soukromého výzkumu a vývoje a 90 % vydaných patentů. Jestliže Spojené státy opět nabydou svou výrobní obratnost, urychlí svůj vlastní ekonomický růst, který sám o sobě by mohl být motorem růstu celého světa. Ovšem zda se USA mohou chopit této příležitosti, není jisté. Konkurenční výhoda v 21. století může být ovlivňována takovými faktory jako levné energie a míra znečištění. To však bude rozhodnuto schopností jednotlivých zemí a regionů umožnit pokročilý návrh a výrobu. Nyní je třeba začít pracovat na tom, aby se znovu posílila inovativnost kultury v USA, vychovávat takové druhy institucí, které mohou podporovat otřásající se výrobní průmysl a budovat nové typy podpory vzdělávání včetně učňovství a jiných programů určených pro získání zkušeností, které pomohou americké pracující síle. Analýza „renesance“ Ačkoliv některé aspekty nové výrobní renesance byly získány pod tlakem posledních let, jejich dopad se projevuje nyní. Zahrnují znovu obnovené investice do výrobních závodů a vybavení a opětovné přemístění práce z Asie na jiná místa. Mnohé z těchto aktivit odrážejí znovu nabytou konkurenční výhodu, jejíž narůstání však nemusí pokračovat v současné míře z důvodu měnících se trendů. Nejviditelnější z těchto trendů byla dostupnost levného břidlicového oleje a zemního plynu ve Spojených státech. Snížení cen energií a rozšíření přístupu k dodávkám plynu učinily umístění výroby v této zemi výhodným. Na konci roku 2013 byl zemní plyn v USA prodáván zhruba za třetinu evropských cen a za čtvrtinu cen v Asii. To učinilo USA zvláště atraktivní pro výrobce na energii náročných produktů, jako jsou chemikálie, umělá hnojiva, ocel, hliník a plasty. Po více než dekádu bylo v těchto oblastech podnikání investováno málo. Nyní jako
důsledek nových energetických zdrojů teče do energeticky náročné výroby cca 100 miliard dolarů s více než 100 nově plánovanými či stavěnými závody. Například Voestalpine Group, australský výrobce ocelových výrobků, staví nový závod v Corpus Christi Bay v Texasu. Až se otevře (naplánovano na rok 2016), bude produkovat až 2 miliony tun železa ročně. Závod bude využívat zemní plyn řízeným redukčním procesem, který je šetrnější k životnímu prostředí než tradiční na koksu založená technologie a pomůže společnosti Voestalpine dosáhnout ambiciózních cílů vnitřní energetické efektivnosti a ochrany klimatu. Závod společnosti V&M v Youngstownu (Ohio) na trubkovou ocel je další příklad. Závod užívá nízkonákladového plynu a dodává do expandujícího amerického ropného průmyslu trubkovou ocel pro potřeby vrtání. Nedávné posuny v nákladech na pracovní sílu také změnily konkurenční terén. Analýzy provedené konzultantskou firmou AlixPartners v roce 2013 tvrdí, že náklady na přesun výroby do Číny vyrovná náklady na výrobu v USA okolo roku 2015. Velká konkurenční výhoda díky nízkým nákladům na práci, kterou asijští konkurenti měli v devadesátých letech minulého století a na začátku tohoto tisíciletí se v posledních deseti letech zmenšila. Když započítáme vyšší produktivitu Severoameričanů (třikrát větší než u nízkonákladových konkurentů) a často menší podíl pracovních nákladů v celkové kalkulaci nákladů, je výhoda nízkých nákladů na práci bezvýznamná. Tyto dvě síly – nízkonákladová energetika a rovnováha v oblasti nákladů na práci – významně zlepšují americkou konkurenceschopnost. Stude uveřejněná v časopise Information Technology & Innovation Foundation tvrdí, že od roku 2010 bylo ve výrobě vytvořeno okolo půl milionu pracovních pozic, zčásti podpořeno opětovným přemísťováním výroby zpět do USA v tak rozdílných průmyslech jako letectví a kosmonautika, automobilový průmysl, textilní průmysl či výroba hraček. Ale změny v energetice a cenách práce pravděpodobně nejsou schopny poskytnout dlouhotrvající výhodu. Ostatní země proniknou ke svým zdrojům zemního plynu podobnými technologiemi, globální obchod se zkapalněným zemním plynem bude nevyhnutelně růst a cenový rozdíl se bude zužovat. Změna v nákladech na práci bude nejpravděpodobněji mírněna zvyšující se produktivitou v ostatních regionech, které budou omezovat budoucí přírůstky konkurenční výhody USA. Naštěstí pro USA existuje další klíčový trend směřující k domácímu oživení výroby, u nějž je méně pravděpodobné, že jej budeme sdílet s konkurenčními zeměmi. Fórum s tématikou inovací dodavatelských řetězců pořádané MIT provedlo v roce 2012 průzkum mezi 340 manažery a zjistilo, že kromě nákladů je důležitým parametrem při rozhodování převedení výroby do jiné země rychlost dodání výrobku na trh. Lídři společností, kteří rozhodují o umístění závodu, čelí jednomu klíčovému riziku a to je nejistota poptávky. Jeden způsob, jak snížit toto riziku je umístit výrobní zařízení blízko trhům, což zvyšuje jejich schopnost porozumět zákazníkovým požadavků a rychle reagovat v celém dodavatelském řetězci, když se požadavky změní. Tudíž USA bude přitažlivější pro produkci, která je navržená pro místní spotřebu. Pro výrobní renesanci však USA budou muset konkurovat jako místo vhodné pro výrobu produktů s vysokou přidanou hodnotou, které jsou navržené pro vývoz. Z tohoto důvodu se výhoda, která se Spojeným státům nabízí – základ pro pokročilou, „virtual-to-real“ výrobu (ve virtuálním prostředí navrženou a otestovanou výrobu, tj. výroba pracující v součinnosti s výdobytky počítačových věd), která transformuje globální průmysl - stává stále více
důležitou. Pro porozumění proč je tato transformace tak hluboká, pomůže pohled na to, jak dnešní pokrok zapadá do historického kontextu výrobních technologií. Efektivita, inovace a flexibilita Od svých začátků v 18. století byla celá Průmyslová revoluce o efektivitě a dostupnosti. Dříve bylo všechno zboží vytvářeno z dřiny řemeslníků, kteří upravili každou položku – a často i proces jejich tvorby – podle požadavků a podmínek každého zákazníka. Avšak tvorba věcí tímto způsobem byla drahá a pomalá. Málo jiných lidí než velmi bohatých si mohlo dovolit vlastnit mnohem víc než jen základní nástroje a nejjednodušší věci do domácnosti. Poté, jak průmyslová revoluce pokročila od pozdních let 18. století a devatenáctým stoletím, umožnila efektivita získaná pomocí parní energie a hromadné výroby snížit cenu produkce na úroveň dostatečně nízkou pro masový trh. Efektivita výroby učinila další skok vpřed ve 20. století s příchodem pohyblivého montážního pásu, mnohem systematičtějšímu přístupu k výrobě a pokroku v technologii. Ale některé věci byly při směřování k masové produkci ztraceny, včetně schopnosti přestavit výrobu rychle na novou produkci, včlenit nové charakteristiky a nabídnout širokou rozmanitost produktových řad. Příští významnější cyklus vzestupu výroby, která je v nyní v rané fázi, velmi zredukuje potřebu dělat tyto kompromisy díky propojení stále lepšího softwaru s dramatickým skokem v činnosti hardwaru. Užití počítačového softwaru ve výrobě není nic nového. První numerické stroje se datují do čtyřicátých let minulého století, kdy inženýři přizpůsobili stroje tak, aby přijímali příkazy prostřednictvím děrné pásky. Vývoj po několik příštích dekád přinesl sofistikovanější CNC (computer numerical control) stroje, které zvládaly velké množství úkolů jako frézování, řezání laserem a sváření. Počítače byly také přizpůsobeny k navrhování produktového designu a to v šedesátých a hlavně v sedmdesátých letech minulého století. Od začátku tohoto tisíciletí se však software pro automatizaci a design začal slučovat a výrobní software obecně se stával mnohem sofistikovanější. Výsledkem je integrace virtuálního a reálného světa. Než je cokoliv zkonstruováno nebo zavedeno do reálných operací, může to být simulováno, modelováno a testováno – levně a rychle. Virtuální design, plánování a rozvoj produktů a výrobních procesů a optimalizovaná kontrola mají významný efekt, zvláště ve vysoce složitých výrobních systémech jako je montáž aut. To vedlo ke třem důležitým přínosům: další přírůstky v efektivitě, skokové zlepšení v produktových inovacích a rychlosti dodání produktu na trh, a nová schopnost začlenit do masové produkce flexibilitu. Efektivnější výroba: Do dnešního dne výrobci pokračují ve snižování nákladů a růstu efektivnosti zlepšováním procesů a aktualizací technologií a zařízení. Dosud existují významné přírůstky produktivity, které jsou vytvořené v různých sektorech výroby a to zvláště v rozvojových ekonomikách. Například Coca-Cola Vietnam nedávno zvýšila svou
míru produktivity o 30 %, kdy nahradila některé ze zařízení automatizovaným hardwarem a softwarem. To umožnilo, že společnost uspokojila poptávku, která rostla od roku 2009 o 35 % ročně. Efektivnější zařízení a řízení také přinášejí energetické úspory – posilování produktivity za souběžného snižování uhlíkové stopy výroby. Automobilový závod s denním výstupem tisíc vozů může spotřebovat stovky tisíc megawatt-hodin elektřiny ročně, což je tolik jako středně velké město. Elektrické motory pohánějící dopravníkové systémy, roboti a další zařízení užívají dvě třetiny z tohoto množství energie a optimalizované řídicí systémy mohou snížit jejich spotřebu až o 70 %. Dosahováno je i dalších efektivností. Například Siemens se spojil s Volkswagenem, aby studovaly způsoby, jak udělat roboty energicky efektivnější. Jednoduchá optimalizace softwaru, která kontroluje vzorce jejich pohybu, může ušetřit až 24 % energetických nákladů. Inovace a rychlost uvedení na trh: Schopnost modelovat, vizualizovat a testovat ve světě „virtual-to-real“ výroby mění povahu inovace. Výzkum a vývoj a provoz se nyní mohou stát jediným integrovaným procesem sahajícím od návrhu přes vývoj a výrobu až po poprodejní služby. Terénní vozidlo Curiosity vytvořené NASA pro průzkum Marsu, na kterém přistálo v srpnu 2012 je živým příkladem toho, čím se sofistikovaná softwarová technologie může stát. Vozidlo je velké jaké malé SUV a obsahuje mimo jiné také malou nukleární elektrárnu a dvě chemické laboratoře. Předešlé bezobslužné vesmírné mise, s menším a méně choulostivým nákladem, se dostaly na povrch planety pomocí padáků, přičemž náraz přistání byl utlumen airbagy. Curiosity potřebovala dosednout podstatně jemněji a přesněji. Inženýři navrhli vozidlo tak, aby bylo nejprve zpomaleno padáky, poté samo zbytek cesty letělo za použití pomocných raket, pomalu se vznášelo ve výšce 60 stop nad planetou a nakonec posadilo vozidlo jemně na povrch planety. Zásadní otázka byla: Fungovalo by to? Tradiční testování nebylo možné, poněvadž podmínky na Marsu nemohly být na Zemi kopírovány dokonce ani přibližně. Doug McCuistion, ředitel, který vede výzkumný program Marsu, poznamenává o některých komplikacích: „Při sedmiminutovém přistávacím manévru musí nastat tisíce různých softwarem řízených událostí. Pokud kterákoliv z těchto událostí není úspěšná, mise selže.“ McCuistion říká, že si ohledně přistání věřil díky rozsáhlému zkušebnímu chodu, který byla NASA schopna realizovat ve virtuálním světě kombinovaném s cílovým testováním. Použitá technologie, jak vysvětluje, „je kombinace hloubkové analýzy prostřednictvím softwaru spojené s modelováním, která nám dovoluje vyvinout simulace ohromně komplexních systémů a spustit tisíce iterací. To mohlo být uděláno jedině s modelovacím a simulačním softwarem, které máme dnes.“ Software pro vizualizaci a simulace používané v programu pro průzkum Marsu poskytnuté Siemensem, je podobný softwaru, které využívají výrobci jako Ford, Unilever, Canon, Dyson a Callaway pro návrh a optimalizaci výrobního procesu předtím než provedou změny nebo
úpravy na produktech nebo na výrobním zařízení. To umožňuje společnostem zavést produkty na trh mnohem rychleji a efektivněji než v minulosti. Další dopady vizualizačního softwaru budou největší v diskrétní výrobě (výroba položek jako auta, stroje či hračky), zatímco procesní výroba (produkty jako ropa a zemní plyn) bude mít přínosy zejména při návrhu výrobních zařízení. Když je simulační software využíván v továrně vedle zařízení, které modeluje, dává operátorům „digitální dvojče“ zařízení na obrazovce, která vypadá a jedná přesně jako zařízení samotné. Index-Werke, v Esslingen v Německu, zabudoval schopnosti virtuálního zařízení do svého moderního CNC stroje. Operátoři mohou testovat a optimalizovat nový proces aniž by zařízení odstavili. Podle Eberharda Becka, ředitele technologické kontroly v Index-Werke, přístup digitálního dvojčete zvyšuje výrobní produktivitu o 10 procent a snižuje prostoje zařízení během procesu seřízení na novou práci o 80 %. Větší flexibilita: Integrace virtuální a skutečné výroby je tvorba masové customizace – schopnosti vytvářet mnohem customizovanější a navzájem odlišnější produkty bez generování dodatečných nákladů. Když před sto lety startovala Fordova montážní linka pro model T, spolčenost skvěle nabízela auto v „jakékoliv barvě jste chtěli, pokud to byla černá“. Dnes Ford může sestavit svůj pickup F150 podle zákazníkových specifikací v milionech možných konfigurací zahrnujících karosérii, pohon, kola, doplňky a vzhled. Ford byl dlouho lídr v navrhování flexibilní produkce, která umožňovala nejen masovou customizaci, ale také dovolovala společnosti budovat různé modely aut v té samé továrně nebo stavět tentýž model v různých továrnách po celém světě při maximálním využití globálních výrobních standardů. Tato schopnost je stále více důležitá poněvadž výrobci aut produkují auta v různých konfiguracích – to zahrnuje benzín, elektřinu, hybridní pohon – pro různé trhy. Aby bylo toto možné, Ford spolupracuje se Siemensem, aby vytvořily software, který inženýrům dovoluje simulovat celý proces montáže v různých závodech. „Náš cíl je vést průmysl ve flexibilní výrobě a celosvětovém rozvoji automobilového průmyslu“, říká Alan Baumgartner, technický lídr virtuální výroby ve společnosti Ford. „Začíná to vlastnictvím softwaru, který nám umožňuje stavět dopravní prostředky, které jsou inovativní a plné technologií, ale způsobem, který je dělá dostupným. Můžeme toho dosáhnout standardizací a opakovaným využíváním výsledků našeho programu v globálním měřítku.“ Jiná softwarem a moderními technologiemi umožněná výrobní inovace, která mění pravidla hry, je zvyšující se využívání 3D tiskáren a pomocných výrobních technologií v uspořádání továrny, kde produkty jsou budovány stroji položením jedné tenké vrstvy materiálu ve stejném čas podle digitálního návrhu. Technologie byla používána od osmdesátých let, ale aplikace v průmyslu byly do nedávna omezené na prototypy nebo produkty určené pro analýzu a testování. Technologie 3D tisku je stále ve větší míře schopna vytvářet komplexní díly s vysokou hodnotou užitím drceného kovu a laserů. Například General Electric tiskne kobalt-chromové palivové trysky a další komponenty pro tryskové motory. Pokroky v technologii 3D tisku umožňuje customizaci na stále se zvyšující úrovni rozlišení. Výrobci zdravotnického zařízení nyní mohou personalizovat ortopedické náhrady dle individuální anatomie každého jedince. 3D tiskárny mohou být umístěny spíše v nemocnicích než v centralizovaném výrobním zařízení. Další aplikace, která by mohla mít významné
dopady na životnost produktů a řízení zásob, by byla ve výrobě náhradních dílů, kde je poptávka jednak nízká a jednak nejistá. Příštích několik dekád uvidíme pokračující zlepšení v každé z těchto tří oblastí: Pokračující přírůstky v efektivitě zvednou produktivitu a přidanou hodnotu všech výrobců. Inovace budou vzkvétat a rychlost uvedení na trhu zvyšovat s tím, jak se „virtual-to-real“ výroba bude stávat běžnější. A masová customizace předznamená novou éru volby a flexibility pro výrobce i zákazníky. Do určité míry se znovuobnoví výhody éry řemeslníků, které byly ztraceny či na které se snížil důraz během éry masové produkce, ale bude tak učiněno v moderním uspořádání dnešních závodů. Moderní výrobci aktivně sledují budoucí hranici produkčních schopností, na které odkazujeme jako na Industry 4.0. Příští cyklus softwarové integrace, pokročilé digitalizace a síťování, který je stále do velké míry v koncepčním stádiu, spojí v reálném čase poskytovanou zpětnou vazbu od zákazníků a dodavatelů, dále informace o operacích na výrobním zařízení a o tom, jak je produkt užíván. Například už dnes může iPhone od Apple posílat diagnostická data o způsobu činnosti operačního systému a hardwaru zpět do společnosti. Výrobní zařízení se bude samo optimalizovat – tj. bude schopno podívat se na to, co dělá, měnit se, aby pracovalo efektivněji a tudíž neustále zlepšovat svou vlastní produktivitu. Manažeři a pracovníci ve výrobě je budou mít přirozeně stále na starosti, ale budou spíše kontrolovat software a procesy než zařízení samotné. Všechny tyto výhody závisí na sofistikovaném návrhu softwaru a architektuře, které vysvětlují, proč USA mají dobrou pozici uspět, poněvadž výrobní transformace postupuje. USA zůstávají nejpokročilejší zemí ve vývoji softwaru: 65 softwarových lídrů ze sta mají ředitelství v USA a analýza Business Software Alliance zjistila, že 79 procent z 243 miliard dolarů od firem v nejlepší stovce v roce 2011 byly zodpovědné americké firmy. Klastry zabývající se vývojem softwaru samozřejmě existují i v jiných zemích. Například Německo vede díky silným vztahům mezi předními výrobci zařízení a dodavateli softwarů v softwarech určených pro řízení dílen. Indie je známa pro své služby založené na softwaru. Ale USA vede ve specifickém druhu softwarové architektury po podporu rozhodování a v programování, které bude nejpodstatnější ve vizualizaci, modelování a v dalších způsobech integrace virtuálních a skutečných světů výroby. Tato vůdčí role vyvstává zčásti z tradičně silné pozice počítačové vědy a vzdělání, které je pro tuto zemi typické, ale také díky inovativní kultuře, příznivé době a podnikatelství, která vyvstává okolo průmyslu v Silicon Valley a která přitáhla největší talenty z celého světa. Pro uchování si této výhody je však třeba, aby USA jednalo. Udržitelná renesance Co mohou američtí lídři obchodního světa a politici udělat, aby zajistili, že renesance výroby zapustí kořeny, získá sílu napříč odvětvími a využije svůj potenciál v podpoře ekonomického růstu během nadcházejících let? Činnost by měla být zaměřena na tři oblasti: udržování americké inovativní kultury, podpora institucí, které propůjčili USA pozici lídra v oblasti softwaru a zvyšování kvality vzdělávání a tréninku, zvláště v těch
aspektech, které mají význam pro výrobu. Navíc je potřeba snížit nejistotu politiky tím, že bude založena na konsensu a zaměřena na dosažení dlouhodobého úspěchu. Inovativní kultura: Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou podnikoví lídři budou hledat v souvislosti s objevováním moderních výrobních zařízení je přístup k špičkovému výzkumu a vývoji technologií, které budou proudit z významných univerzit spolu s dostupností inženýrů, výkonných pracovníků a výrobních pracovníků se správnými dovednostmi. Ve skutečnosti pro zajištění pokračující robustnosti amerického výzkumu a vývoje je nutné zajistit, aby sami výrobci zůstali ve Spojených státech. Jak poznamenává předseda Dow Chemicals a CEO Andrew Liveris v „Make It in America: The Case for Re-Inventing the Economy (Wiley, 2011), „Nemůžete oddělit inovace od výroby. Kamkoliv jde výroba, inovace jí nevyhnutelně následuje.“ Jeden jednoduchý podnět pro podporu americké inovace je reformovat daňové úlevy pro výzkum a vývoj. Ty by měly být rozšířeny, zjednodušeny a mít trvalý charakter. Existuje široká podpora této změny. USA byl lídr v podpoře inovací v době, kdy v roce 1981 byly nařízeny daňové úlevy, ale ostatní národy to rychle napodobily a v mnoha případech americký přístup překonaly. Tím hůře, že s daňovými úlevami bylo vždy zacházeno jako s dočasnou událostí; Kongres je prodlužoval každých pár let někdy na jednorázové účely. Podpora institucí: Další pravidlo by mělo být uchování – a další výstavba a posilování – institucí, které umožňují americkému technologickému a softwarovému sektoru růst a vzkvétat na prvním místě. To zahrnuje národní výzkumné laboratoře a systém univerzit, ale také průmyslový venture kapitál, který je kritický – a jedinečný – pro přemostění akademické a podnikatelské sféry. Stát, místní organizace a veřejnost – soukromé iniciativy by také měly být zaměřeny na podporu pokračujícího růstu a vývoje regionálních klastrů technologických a softwarových inovací, které hrají kritickou roli ve výstavbě amerických moderních výrobních kapacit a produktivity. To jsou životně důležité části toho, na co profesoři Harvard Business School Gary Pisano a Willy Shih poukazují jako na „manufacturing commons“, které poskytují kvalifikaci, dovednosti a infrastrukturu, kterou výrobci potřebují. Vzdělávání a trénink: Pro růst reálné práce v nadcházející éře pokroku „virtual-to-real“ výroby, USA potřebují stavět na síle svého vzdělávacího systému (např. vedení výzkumu na univerzitách), aby se snížila mezera, která se objevila v posledních desetiletích. Existují značné nedostatky ve vědeckém, technickém, inženýrském a matematickém vzdělání (STEM) – zvláště v inženýrském a technickém. Podle zprávy National Science Board američtí studenti dosáhují jen 11 procent ze světových 4 milionů absolventů s titulem „Sciense and Engineering Degree“, ve srovnání s 21 procenty v Číně a 19 procenty v EU. Mezera v základním a středním vzdělávání je taktéž příliš široká. Ačkoliv znalosti a dovednosti v těchto oblastech se zlepšují, američtí studenti stále zaostávají v matematice za mezinárodním průměrem. Většina veřejného a soukromého sektoru musí uzavřít mezeru mezi požadovanými a skutečnými schopnostmi. Běžně užívaná fráze „skills gap“ (rozdíl v dosažených a požadovaných dovednostech) implikuje, že se jedná o dosažení znalostí, které schopní jedinci potřebují, ale problém je širší a systémovější. USA nikdy nenaplní budoucí výzvy, dokud manažeři a politici budou dávat požadavky na ty, kdo vzdělávají spíše než na ty, kteří potřebují být vzděláni. V „Why Good People Can’t Get Jobs: The Skills Gap and What Companies Can Do about It“ (Wharton Digital Press, 2012), profesor Peter Cappelli poznamenává, že v roce 1979 absolvovali američtí pracovníci v průměru 2,5 týdnů školení
ročně. Kolem roku 1995 nabídla průměrná společnost méně jak 11 hodin ročně. V roce 2011 společnost Accenture zjistila, že jen 21 procent amerických zaměstnanců absolvovala v uplynulých pěti letech nějaké zaměstnavatelem hrazené školení. Pro úspěch na pracovních pozicích v moderní výrobě potřebují pracovníci mít dovednosti pro nastavení, monitorování a řízení výrobních procesů. Dále budou potřebovat proces návrhu a rozvoje dovedností, které budou neustále rozvíjet. Budou potřebovat dobré dovednosti v ovládání počítačů, schopnosti porozumět sofistikovaným výrobním procesům a znalosti o tom, jak pracovat efektivně v týmech. Momentálně běží mnoho pilotních programů, které ukazují, jak může být mezera mezi požadavky na zaměstnance a jejich schopnostmi snížena. Siemens je partner vzdělávacího programu v Severní Karolině spolu s Apprenticeship 2000 a šesti dalšími technologickými korporacemi. Středoškolští absolventi zapojení do programu střídají studium na vysoké škole s prací v Siemensu v Charlotte. Studenti jsou v průběhu tři a půl roku dlouhého tréninku, kdy střídavě navštěvují školu a firmu placeni a na základě úspěšného ukončení školy jim je nabídnuta práce na plný pracovní poměr za plat, který je ve skutečnosti vyšší než průměrný plat absolventů čtyřletých programů svobodného umění. Nejlepší na tom je, že mají přidružený diplom mechatroniky (multidisciplinární obor, který zahrnuje mechanické, elektrotechnické, řídící a počítačové inženýrství), certifikát pro kvalifikované dělníky, který uznávají tisíce společností, práci a nejsou zadlužení. IBM’s P-Tech initiative založená v roce 2011 je další příklad. (P-Tech je označení pro „Pathways in Technology Early College High School“) Program začíná na devátém stupni a je nabízen střední školou ve spolupráci s vysokou školou a zaměřuje se na předměty z oblasti vědy, techniky, inženýrství a matematiky, spolu s pracovními dovednostmi jako vůdcovství, komunikace a řešení problémů. Studenti obdrží jak středoškolský diplom, tak i diplom z počítačových informačních systémů nebo technologie elektromechanického inženýrství a jsou první v řadě pro získání práce v IBM. Programy jako tyto jsou modely pro různé na zkušenostech založeném vzdělávání, které musí být aplikováno celostátně. Tyto programy jsou podobné německým učňovským poměrům, které pomohly umožnit, že si německý národ udržuje vůdčí pozici v oblasti výroby a honosí se nejmenší nezaměstnaností mezi mladými lidmi v EU. Ta se pohybuje na 7,5 procentech, což je méně než třetina průměru EU. Rozsáhlý a dobře podporovaný učňovský systém a další programy prostřednictvím kterých získají lidé zkušenosti a spojené s akademickým tréninkem budou připravovat mladé Američany na práci, kterou moderní výroby nabídnou, tj. trvalé, dobře placené a náročné na dovednosti. To následně může podpořit růst střední třídy. Rozvoj takových programů bude vyžadovat partnerství mezi vládou, vzdělávacími institucemi, průmyslem a pracovní silou. Důvody pro optimismus Vnímání výroby veřejností se stalo v poslední několika letech mnohem pozitivnější. Od osmdesátých let a průběhu let devadesátých mnoho politiků a prominentních ekonomů tvrdilo, že pokles výroby v USA je nevyhnutelná evoluce a že rozvoj služeb a finančního sektoru bude pokračovat a poskytovat růst a prosperitu. Krach internetové bubliny na začátku tohoto století, finanční a realitní krize na konci prvního desetiletí tohoto století a zhoršování situace pro zaměstnance odhalilo slabiny tohoto argumentu.
Politici a spotřebitelé dnes stále více vnímají myšlenku, že výroba je důležitý zdroj práce, konkurenceschopnosti, ekonomické síly a bezpečnosti i když někteří zakládají svá očekávání obnovy výroby na špatných faktorech. Federální vláda byla aktivní ve svolávání podnikových lídrů a výzkumníků, aby vytvořila program pro podporu výroby, kvalitního vzdělávání, poskytování podpory komunitám poskytujícím rozšiřující vzdělávání a navrhování nových programů. Jeden důležitý efekt současné debaty byl pokračující budování veřejné podpory pro výrobu. Růst intelektuálního kapitálu, zahrnující výzkum vedený organizacemi jako Brookings Institution, Business Roundtable, Manufacturers Alliance for Productivity and Innovation, a National Association of Manufacturers, a články a knihy myšlenkových lídrů, pomáhájí měnit americké myšlení. Nicméně ve vnímání veřejností má výroba stále problém. Nedostatek znalostí toho, jak bude budoucnost moderní výroby vypadat, má za následek, že příliš mnoho studentů, rodičů, učitelů a politiků si výrobu zpátečnicky spojují s archaickou představou továrny a s nízkými platy. To evokuje potřebu pro další vzdělávání o příležitostech ve vysoce na znalosti náročných ale dobře placených pracích ve výrobních zařízeních dneška a zítřka. Nadcházející éra pokročilé, „virtual-to-real“ výroby přeskupí globální podnikání na celá desetiletí. Klíčový faktor úspěchu pro společnosti, národy a regiony budou inovace, software a vzdělávání. Výrobci by měli prověřovat své operace, hledat příležitosti, kde software a moderní technologie mohou vést k postupným zlepšením. Výrobci, kteří vydělají na těchto změnách prostřednictvím jejich celého vývoje a zavedení procesů budou udávat tón, který ostatní přinutí je následovat, aby zůstali konkurenceschopní. USA má historickou výhodu v inovacích, silnou pozici jako lídra ve vývoji softwaru a robustní vzdělávací infrastrukturu, která jim dává dobrou pozici mít vůdčí pozici. Pro chopení se této příležitosti bude třeba, aby podnikatelé a veřejný sektor spolupracovaly v budování této silné stránky. Pokud to udělají, podmínky budou příhodné pro nový přístup k výrobě pro zajištění, že investice a expanze, jichž jsme byli svědky v několika posledních letech, může pokračovat a růst a případně vést ke věku osvícení, ve kterém se moderní výroba stává centrálním pilířem, na němž bude stát americká ekonomika – a silnější střední třída – jednadvacátého století.
Zdroj: http://www.strategy-business.com/article/00240?pg=all
