RAD 360 OM5 + OM3, OM6 a OM7 Bezdrátový set V současnosti se na trhu jakoby roztrhl pytel s levnými bezdrátovými systémy. Chrlí je Shure, chrlí je Sennheiser, chrlí je AKG a to raději nepočítám záplavu bezejmenných asijských výrobců. Přitom často jedinou výhodou těchto zařízení, samozřejmě vedle ceny, je samotná jejich bezdrátovost, zatímco zvukové vlastnosti zůstávají coby nepodstatné a pominutelné v pozadí. Jaké možnosti má však příznivce nevázaného pohybu, pro kterého je kvalitní zvuk tím prvotním a nejvyšším kritériem?
Jako zvukař s poměrně širokým záběrem, od mluveného slova, přes folk, jazz až po tvrdý metal jsem si jako ideál vždy představoval takový bezdrátový systém, který by kombinoval odolnou a trvanlivou mechanickou konstrukci, progresivně řešenou technologii bezdrátového přenosu a zejména zvukově kvalitní mikrofonní kapsle, při současně dostupné ceně. Popravdě řečeno, žádný z předních světových výrobců zatím nedokázal tyto moje představy stoprocentně splnit a proto jsem rád, že se do soutěže „O nejlepšího radistu“, zapojili i američtí mistři směrových charakteristik Audix a vrhli na trh svůj bezdrátový set RAD-360, kterýžto se tedy stal předmětem dnešního testování. Aby radosti na mojí straně nebylo málo, je tento set doplněn celou plejádou unikátních a špičkových mikrofonních „bambulí“, jež mohou být tímto v našich končinách konečně trochu podrobněji představeny. Doufám tedy, že tento můj skromný elaborát přinese záblesk osvíceného ducha do našich krajů, kde jest v prostém lidu hudebním stále zakořeněna temná víra v jediné božstvo zvané krkolomným latinským názvem „Esempadesátvosum“. Vrhněme se tedy bez dlouhých okolků rovnou na popis uvedeného zařízení.
Přijímač Podobně jako většina konkurentů, i Audix používá pro umístění přijímače kovovou škatulku půlrackového formátu a výšce 1 HU. Její hloubka je 135 mm a uchycení samostatné jednotky v rackovém stojanu běžné 19“ šířky umožňují dvě montážní křídla, která jsou standardní součástí dodávky. To je první bod k dobru proti konkurenci, kde je rackové úchyty nutno často dokoupit zvlášť, druhdy za ne zcela zanedbatelné peníze. Spodní strana přijímače je vybavena čtyřmi protiskluzovými gumovými nožkami z čehož přirozeně vyplývá, že výrobce moudře předjímá i samostatné použití setu mimo zvukařský rack. Zadní strana obsahuje konektor pro DC adaptér 12-18 V/600 mA, který je pochopitelně rovněž součástí dodávky, a který věren svým recenzentským zásadám, odmítám z důvodu ztráty času blíže popisovat. Kabel adaptéru je možno zachytit pojistným háčkem, nicméně neznám ve svém okolí nikoho kdo by jím kdy kabel pojišťoval. Vedle napájecího vstupu jsou umístěny konektory výstupu TRS a XLR známější spíše coby „Velký Jack“ a „Kanón“. Drobné negativum spatřuji ve faktu, že „Velký Jack“ nabízí pouze nesymetrický formát, ale takový už je zkrátka život a kdo chce symetrii, nechť ráčí použít „Kanóna“. Zadní strana rovněž hostí dva konektory BNC,
určené pro připojení mohutných a relativně flexibilních ¾-vlnových antén. Flexibilita antény je pro mě další bodík k dobru, neb z ní lze usuzovat na dlouhodobější trvanlivost této součástky, např. oproti tuhým teleskopickým anténám Sennheiseru, kteréžto bývají co chvíli „vejpůl“ (vlastní smutná zkušenost). Poslední pozoruhodností zadní strany je informační tabulka, jež uživatele zpravuje o sériovém čísle produktu a také o tom, že konkrétně testovaný set využívá pásmo 782 – 806 MHz, tedy pásmo červené (ještě existuje pásmo žluté 692 – 716 MHz a černé 638 – 662 MHz). Mnohem zajímavější z hlediska uživatele je čelní panel přístroje, jemuž vévodí rozměrný (63x22 mm), zeleně podsvícený displej, informující o zvolené frekvenci, úrovni přijímaného vysokofrekvenčního i analogového signálu, aktuálně činném kanálu diverzitního příjmu a stavu nabití baterie na vysílači. Malinký zápor spatřuji v tom, že displej nemá nastavitelný kontrast a tak je při určitém osvětlení a úhlu pohledu hůře čitelný. Vedle displeje mají své místo tři do kruhu rozmístěná ovládací tlačítka. Prvním z nich: „Set“ zvolíme činnost, kterou chceme provést a dvěma zbývajícími nastavíme patřičné hodnoty. Povolených operací není mnoho, můžeme buďto ručně nastavit přijímací frekvenci, nebo necháme přijímač, aby vyhledal aktivně vysílající frekvenci sám zcela automaticky (v tomto případě musí být pochopitelně zapnut také vysílač). Přijímač lze dlouhým stiskem horní šipky také uzamknout a nečekaně tímtéž postupem posléze i odemknout.
Otočným potenciometrem „Gain“ lze upravit úroveň výstupního signálu a podržením tlačítka Power celé zařízení zapneme či vypneme. Bezdrátový přenos pracuje v dnes povinném pásmu UHF, nabízí až 193 využitelných frekvencí a využívá sytému „True Diversity“, se dvěma naprosto nezávislými interními přijímači, který oproti levnějšímu řešení s přepínáním příjmu ze dvou antén, zajišťuje větší stabilitu přenosu i v členitějším prostředí. Frekvenční rozsah přenášeného signálu se pochopitelně liší v závislosti na použité mikrofonní vložce, ale samotné zařízení je schopno přenést rozsah 40 Hz – 18 kHz při nadstandardním dynamickém rozsahu 110 dB a harmonickém zkreslení menším než 1%. Kromě bezproblémově fungujícího kompandéru HDX, jehož vliv na zvuk je naštěstí prakticky neznatelný, nabízí RAD-360 ještě další lahůdku a tou je synchronizace funkce „Squelch“ (vysokofrekvenční gate bránící průniku nežádoucích rušivých signálů) prostřednictvím pilotního tónu na frekvenci cca 33 kHz. Zatímco standardní bezdrátové systémy této cenové třídy spoléhají na Squelch analyzující zpravidla pouze úroveň přicházejícího vysokofrekvenčního signálu, a nechají se tedy snadno obelstít dostatečně silným rušivým zdrojem vysokofrekvenčního vlnění, přijímač RAD-360 dostává pomocí pilotního tónu trvale informaci o tom, že původcem přijímaného signálu je opravdu „jeho“ určený vysílač a pokud tuto dodatečnou informaci neobdrží, automaticky výstup zamutuje. Nutno dodat, že např. Shure nabízí tuto vymoženost až u bezdrátových systémů profi série „U“, která je oproti RAD-360 až 2,5x dražší.
Vysílač V designu vokálních bezdrátových vysílačů ani Audix nepřináší žádnou revoluci a nabízí nám 17 cm dlouhý válec o průměru 33 mm na jehož konci je našroubována vyměnitelná mikrofonní vložka standardního tvaru. Zde bych si hned dovolil další malou výtku směřující k upevňovacímu závitu, jenž je nečekaně krátký (cca 2 otočky). Pokud s tím nepočítáte, můžete se při záměně bambulí dočkat nepříjemného překvapení v horším případě třeba i pádu drahé kapsle na zem, což se málem podařilo mě.
Z valné části kovový korpus je ve spodní části zakončen plastovým krytem, který skrývá prostor pro dvě tužkové baterie. Výrobce udává jejich životnost na 12 hodin, mě osobně se zdála snad i o něco delší, ale neměřil jsem to se stopkami v ruce, takže ruku do ohně za to vsunout nehodlám. Na samotném dně vysílače je umístěn miniaturní posuvný vypínač, který celé zařízení uvádí do chodu. Přiznám se, že bych si u takto profesionálně pojatého přístroje dokázal představit i nějaký důstojnější, sofistikovanější, masivnější a spolehlivější způsob zapínání, na druhou stranu ani s tímto systémem žádné potíže nevznikly. Podobně jako přijímač, tak i vysílač je vybaven informačním displejem a třemi ovládacími tlačítky, jejichž funkce, krom nastavení frekvence a uzamčení systému je rozšířena o možnost nastavení útlumu po krocích 0, -6, -12 a –24 dB, což oceníte mimo jiné v případě, kdy střídáte jednotlivé mikrofonní kapsle, tak jako já. I u přijímače se mi displej zdál z určitého úhlu relativně špatně čitelný.
Poněkud překvapivá se mi u bezdrátového systému této jeví absence vypínače „Mute“, což je pravděpodobně největší nedostatek testovaného setu. Předpokládám, že obzvláště při moderování a podobných činnostech spojených s mluveným slovem může uživatel tuto funkci dosti postrádat, ale zřejmě u Audixu usoudili, že jejich mikrofony budou sloužit převážně pro zpěv a jiné vysoce hodnotné účely, při nichž jsou jakékoli pauzy nežádoucí. Výkon vysílače je max. 50 mW. Bezdrátový dosah jsem nezkoušel a neměřil, ale ani v členitém prostředí stánků brněnského strojírenského veletrhu, kde jsem v rámci tiskové konference RAD-360 také zkoušel, jsem nezaznamenal žádné problémy s výpadky signálu. Ostatně, kdo chce mít kontakt na půl kilometru, ať si ráčí u Vietnamců koupit PMR radiostanici.
Mikrofonní kapsle Nyní se konečně dostáváme k tomu, co dělá mikrofon mikrofonem a v čem firma Audix obzvláště vyniká – tedy ke speciálně laděným mikrofonním vložkám. Předem přiznám, že patřím mezi dlouholeté a velmi spokojené uživatele mikrofonů Audix a jejich skvělé vokální OM2 a OM11 používám kvůli jejich výborným vlastnostem rozhodně častěji a raději, než třeba Shure Beta 58 nebo AKG D3800, byť i tyto jsou v hojném počtu součástí mého mikrofonního kufříku. Nyní se pokusím postupně představit výhody a nevýhody všech čtyř dodaných mikrofonních bambulí.
OM3 Je nejlevnější ze všech testovaných kapslí, ale rozhodně se nedá automaticky považovat za zvukově nejslabší. Naopak se mi při prvním letmém „jedna, jedna, dva“ ozkoušení (než jsem objevil skryté půvaby ostatních tří kapslí) zdála být tou nejvíce zajímavou. Svým moderním, ostrým a brilantním charakterem se dosti podobá populárnímu mikrofonu Shure Beta 58. Vzhledem k užší hyperkardioidní směrové charakteristice je při správném způsobu použití oproti své asi nejbližší konkurentce od Shure odolnější vůči zpětné vazbě. Ono správné použití zahrnuje: 1) Umístění odposlechu v úhlu cca 120 stupňů, tedy v místě, kde má hyperkardioida nejnižší citlivost. 2) Zpěv přímo v ose mikrofonu, protože útlum při snímání mimo osu je až 25 dB
Tyto dvě zásady jsou společné prakticky všem mikrofonům Audix od OM2 až po OM11 a jejich dodržení vám ušetří spoustu peněz za zbytečné eliminátory zpětné vazby, ekvalizéry a podobné przniče zvuku umístěné v odposlechových cestách. Potlačení okolních ruchů a z toho plynoucí vypíchnutí vokalisty (což nemá nic společného s žádným násilím na vokalistech, byť by si to pěvci často za svou práci s mikrofonem docela zasloužili), je dalším milým bonusem, který zvukař ocení zejména v rockových klubech s malým pódiem a hlučnou kapelou. Zvukově je tento mikrofon dosti neutrální s jemně zvýrazněným pásmem srozumitelnosti (byť to tak podle grafu zrovna nevypadá). Lehká membrána vyrobená technologií VLM – Very Low Mass zajišťuje mikrofonu nadprůměrnou citlivost a tedy i věrnost zvukového detailu.
Matematicko-fyzikální hodnoty výrobce udává takto: Frekvenční rozsah: 50 Hz – 18 kHz (bez bližší tolerance) Impedance: 250 Ohm Citlivost: 2,3 mV/Pascal Max SPL bez zkreslení: 144 dB Společně se specialistou OM7 jsem OM3 používal při testu nejčastěji, jelikož svým charakterem asi nejvíce splňoval mou představu o přirozeně a brilantně znějícím rockovém mikrofonu a navíc byl poměrně univerzálně použitelný, vhodný k jakémukoli stylu zpěvu či hlasu.
OM5 Předesílám, že tato hlavice je standardní součástí dodávky celého systému. V zásadě vychází z OM3 a jeho základní vlastnosti jsou podobné, proto se zaměříme především na ty, jimiž se odlišuje. Jeho nejvýraznější vlastností je velmi uzounká hyperkardioida s útlumem až 30 dB při snímání mimo osu. Inženýrům či kouzelníkům Audixu se u něj (a také u OM7) podařilo téměř zlikvidovat krátký „ocásek“ na odvrácené straně směrové charakteristiky, jenž je pro úzké super a hyper kardioidní mikrofony typický. Díky tomu nabízí ještě výraznější odolnost vůči zpětné vazbě než OM3 a navíc není tak háklivý na umístění odposlechu, což je u bezdrátového mikrofonu u nějž se předpokládá, že bude neustále v pohybu na jevišti obzvláště chvályhodné. Naproti tomu vyžaduje vytříbenou techniku práce s mikrofonem a zpěvákovi neodpustí ani sebemenší úhyb hlavou mimo osu snímání.
Technické parametry OM5 jsou zde: Frekvenční rozsah: 48 Hz – 19 kHz (bez bližší tolerance) Impedance: 200 Ohm Citlivost: 2,4 mV/Pascal Max SPL bez zkreslení: 144 dB Poslechově tento mikrofon vykazoval lehký útlum v nižších kmitočtech a rovněž se jevil jako nepatrně méně brilantní a detailní než OM3 (byť to opět odporuje výrobcem zveřejněnému grafu), což bude ovšem spíše dáno tím, že na OM5 se opravdu musí umět zpívat. Tento mikrofon není asi úplně ideální pro nájemné zvukaře, obzvlášť pro takové, kteří občas zvučí i nějaké ty hudební amatéry jako já. Domnívám se, že s charakteristikou OM5 se zpěvák musí napřed dokonale sžít, aby dokázal vytáhnout na povrch a zužitkovat ve svůj prospěch všechny jeho kvality a tak bude tento model vhodnou volbou spíše v případě, kdy si mistr pěvec pořizuje špičkový mikrofon sám pro sebe.
OM6 Oproti dvěma uvedeným sourozencům poskytuje OM6 zcela jiný přístup. Z pohledu směrové charakteristiky nabízí tzv. širokou hyperkardioidu, která ve výsledku představuje „něco mezi směrovostí ledvinovou a téměř půlkulovou“. Přednosti tohoto řešení jsou nasnadě – je malinko tolerantnější vůči nevhodným návykům při zpěvu na mikrofon. Na druhou stranu neposkytuje tak výraznou separaci vokálu od ruchů v pozadí jako oba předchozí typy. Přestože jeho útlum mimo osu snímání je stejně jako u OM3 až 25 dB, úhel v němž tato hodnota platí je podstatně menší. Tento útlum je patrný hlavně na „protilehlé straně“ což dovoluje opět volnější rozmístění monitorů na pódiu a tím pádem také svobodnější pohyb vokalisty.
Technické údaje OM6 jsou následující: Frekvenční rozsah: 40 Hz – 19 kHz (bez bližší tolerance) Impedance: 150 Ohm Citlivost: 2,3 mV/Pascal Max SPL bez zkreslení: 144 dB Při testu jsem OM6 používal hlavně při ozvučování mluveného slova a méně razantních hudebních stylů, jako je ethno a folk, kde se velmi osvědčil jeho příjemný, neřezavý a plný zvuk, obsahující i basovou složku, na první poslech podobný např. AKG D3800 (přímo jsem je spolu nesrovnával). I zde byla patrná značná citlivost na zvukový detail, daná lehkou VLM membránou což dodávalo hlasu lehkost a vzdušnost byť ne v takové úrovni jakou běžně poskytují kondenzátorové mikrofony.
OM7 Poslední z testované čtveřice jakoby technicky přímo vycházel z OM5, k jehož úzkému charakteru přidává ještě záměrně !!!NÍZKOU!!! citlivost. Mikrofon je cíleně určen pro kvalitní a výkonné PA systémy a profesionální mixážní pulty se špičkovými mikrofonními předzesilovači, které mu dokáží bez ztráty kytičky přidat těch chybějících cca 10 dB gainu. Bonusem, který z uvedeného přímo vyplývá je ještě výraznější separace vokálu a praktická indiferentnost vůči vzdálenějším i bližším ruchům v pozadí. Ruku v ruce s touto výhodou jde rovněž vysoká odolnost vůči zpětné vazbě.
Zde jsou parametry OM7: Frekvenční rozsah: 45 Hz – 19 kHz (bez bližší tolerance) Impedance: 150 Ohm Citlivost: 0,9 mV/Pascal Max SPL bez zkreslení: 144 dB
OM7 tvoří skvělého partnera zejména pro hlasité rockové, metalové a hardcoreové křiklouny, jejichž hlas dokáže prosadit i v hlučné zvukové stěně kytar a bubnů. Zvukově se o něm dá zhruba říct totéž co o OM5 s tím, že se mi jevil mírně tolerantnější z hlediska správné techniky zpěvu. Pokud jej budete testovat, nenechte se zmást prvotním poněkud „mdlým“ dojmem, kterým bude působit např. ve srovnání s Betou 58 nebo OM3. Tento mikrofon skutečně vyžaduje otočit potenciometr Gain na mixu více doprava a pořádnou sílu v plicích Orfeových. Teprve poté a zejména ve spojení s říznou kapelou za zády, ukáže všechny své přednosti. Může být ideální volbou pro zpívajícího bubeníka, pokud se onen u zpěvu příliš nevrtí. Použil jsem jej mimo jiné u kapely Annie´s Trip, kterou zvučím poměrně pravidelně a u níž bývá díky hlučnosti bicmena a kytaristy obtížnější najít v kompletní zvukové stěně jakýkoli hlas a hle... pěvec se objevil jako duha nad krajem a žádné přeslechy nerušily jeho monumentální výkon. Nutno přiznat, že pokusný králík Bob, zřejmě pod dojmem muk pekelných, jimiž jsem mu hrozil, opravdu pilně dodržoval všechny instrukce a nařízení, která jsem mu v souvislosti s OM7 dal. Tudíž zpíval zblízka, zpříma a nahlas.
Závěrem Mikrofony Audix můžeme snad až na čestnou výjimku OM6 označit za čistě rockové a rockovým muzikantům je tedy doporučit. Jejich bezdrátová verze nijak slyšitelně nemění zvuk a i po průchodu éterem jsem nepozoroval prakticky žádný slyšitelný rozdíl v dynamice či frekvenčním spektru proti běžným kabelovým verzím. To svědčí o vysoké úrovni použitého kompandingu HDX a celkově vyspělém řešení bezdrátového přenosu. Uživatel si navíc může vybrat ze široké nabídky mikrofonních vložek, z nichž každá je svým způsobem špičková a jedinečná, což mu konkurence (zejména AKG a Sennheiser) poskytnout nemůže. V cenové kategorii „kolem 20 000,- Kč“ zůstává tedy jediným vážnějším konkurentem Shure s řadami SLX a ULX, nad nimiž však Audix boduje minimálně kovovým šasi svých výrobků a dokonalým řešením funkce squelch. Já v tomto boji Audixu nepokrytě fandím. Howgh PS: Nechápu proč všichni zpěváci mají neustále potřebu držet mikrofon za kouli... Jiří „Rolf“ Randula
