15C 55/2010 - 805
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci žalobce: Město Dvůr Králové nad Labem, IČ 00277819, se sídlem, T. G. Masaryka 38, Dvůr Králové nad Labem, zast.: Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému: EVORADO IMPORT, a.s., IČ 26891395, se sídlem nám. 14. října 1307/2, Praha 5, zast.: Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Bavlnářská 137, Semily, o žalobě dle části V. o.s.ř. na nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 17.9.2007, č.j. 3329/2007 – 16330 a rozhodnutí Ministra zemědělství ČR ze dne 12.12.2007, č.j. 40293/2007 – 10000 a nové úpravě práv a povinností účastníků řízení, jakožto vlastníků provozně souvisejících kanalizací ve Dvoře Králové nad Labem
takto: I.
Ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) soud vydává nové rozhodnutí o úpravě vzájemných práv a povinností ve formě rozsudku (§ 250j občanského soudního řádu), které nahrazuje písemnou dohodu vlastníků městské kanalizace ve Dvoře Králové nad Labem a vodního díla „Společná čistírna odpadních vod“ ve Dvoře Králové nad Labem:
Pokračování
2
15C 55/2010
Účastníci řízení: Město Dvůr Králové nad Labem se sídlem nám. T. G. Masaryka 38, 544 17 Dvůr Králové nad Labem IČ 00277819 na straně jedné jako vlastník vodovodní a kanalizační sítě ve Dvoře Králové nad Labem (dále jen „vlastník městské kanalizace“) a EVORADO IMPORT, a.s. se sídlem nám. 14. října 1307/2, 150 00 Praha 5 IČ 26891395 na straně druhé jako vlastník navazujícího vodního díla „Společná čistírna odpadních vod“ ve Dvoře Králové nad Labem, dále jen „vlastník ČOV“) Účinky rozhodnutí v případě změny v osobě vlastníka Tento rozsudek zavazuje i právní nástupce účastníků řízení, tedy všechny další budoucí vlastníky vodovodní a kanalizační sítě ve Dvoře Králové nad Labem a navazujícího vodního díla „Společná čistírna odpadních vod“ ve Dvoře Králové nad Labem, neboť pro tímto rozhodnutím stanovená práva a povinnosti účastníků je určující vlastnické právo k věci, tj. k městské kanalizaci ve Dvoře Králové nad Labem a k vodnímu dílu „Společná čistírna odpadních vod“ ve Dvoře Králové nad Labem (§ 73 odst. 2, poslední věta z. č. 500/2004Sb.). Konstitutivní účinky rozsudku Pro tento rozsudek v částech, kde jím jsou upraveny právní vztahy konstitutivní povahy, je rozhodující skutkový a právní stav v době jeho vyhlášení A. Základní ustanovení 1. Město Dvůr Králové nad Labem je vlastníkem vodovodní a kanalizační sítě pro veřejnou potřebu Města Dvůr Králové nad Labem, která je tvořena sítí kanalizačních stok a dalšími městem vlastněnými a na tuto síť navazujícími kanalizačními zařízeními a stavbami (tj. městské
kanalizace) -
evidence 5203-633968-00277819-3/1].
[identifikační
číslo majetkové
2. Společnost EVORADO IMPORT, a.s. je vlastníkem provozně související kanalizace Společné čistírny odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem, která je tvořena souborem nemovitostí a movitých věcí (dále jen „ČOV“) majetkové evidence 5203-633968-26891395-4/1].
[identifikační
číslo
Pokračování
3
15C 55/2010
3. Předávacím místem je vtok do potrubí DN 1600 vedoucího k čistírně odpadních vod v oddělovací komoře srážkových vod, umístěné mezi gravitační kanalizační stokou DN 1600, kterou jsou odpadní vody přiváděny na ČOV. Průtokem vod předávacím místem je splněna dodávka odpadních vod vlastníkem městské kanalizace a převzetí vlastníkem ČOV k jejich vyčištění na míru stanovenou platným vodoprávním povolením. 4. ČOV DKnL je majetkově nedělitelnou provozně související jednotkou, sloužící k čištění odpadních vod z napojené městské kanalizační sítě podle kolaudačního rozhodnutí a vodoprávních rozhodnutí. ČOV je tvořena souborem staveb, pozemků a movitých věcí sestávajících zejména z technických zařízení souvisejících s provozováním ČOV DKnL. B. Základní práva a povinnosti 1. Vlastník ČOV je povinen odebrat a následně vyčistit odpadní vody přivedené městskou kanalizací na předávací místo a to až do objemu a množství znečištění stanoveného ve vodoprávním rozhodnutí. Této povinnosti, resp. odpovědnosti za plynulý a bezpečný provoz ČOV se nezprostí ani v případě, kdy provozování ČOV svěřil třetí osobě. 2. Vlastník ČOV není oprávněn omezit či zastavit přebírání a zajištění následného čištění odpadních vod přitékajících veřejnou kanalizační sítí ve Dvoře Králové nad Labem na ČOV DKnL, s výjimkou zákonem předpokládaných možností (např. havárie, živelná pohroma, apod.). Důvodem pro přerušení provozu ČOV nesmí být neshoda ohledně plateb za čištění odpadních vod. Rovněž dodržení této povinnosti, tj. neomezit a nezastavit přebírání odpadních vod jinak než ze zákonem stanovených důvodů, se vlastník ČOV nezprostí ani v případě, kdy provozování ČOV svěřil třetí osobě. 3. Vlastník městské kanalizace má povinnost za poskytovanou službu čištění odpadních vod platit vlastníkovi ČOV cenu, jejíž výše, splatnost, vč. splatnosti nedoplatků a přeplatků, je stanovena v části D. a E. tohoto rozsudku. 4. Vlastník ČOV odpovídá za to, že ČOV DKnL bude provozována v souladu s platným vodoprávním povolením a v souladu s platnými právními předpisy. 5. Vlastník městské kanalizace má povinnost přivádět na ČOV vody odpovídající kvalitou i kvantitou podmínkám platného vodoprávního povolení a v souladu s platnými právními předpisy. C. Ostatní práva a povinnosti účastníků provozně technického charakteru Ostatní vzájemná práva a povinnosti provozně technické povahy mezi účastníky tohoto řízení za období od 1.1.2007 do dne předcházejícímu dni, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, se neupravují.
Pokračování
4
15C 55/2010
Ostatní vzájemná práva a povinnosti provozně technické povahy mezi účastníky tohoto řízení za období ode nabytí právní moci tohoto rozsudku do 31.12.2017 se upravují takto: C/a) . Práva a povinnosti vedoucí k transparentnosti nákladů 1. Vlastník ČOV je povinen vést účetní a technickou evidenci týkající se provozní jednotky ČOV DKnL samostatně, tj. odděleně od ostatních provozních jednotek. 2. Vlastník ČOV je povinen předložit vlastníkovi městské kanalizace nejdéle do 31. března následujícího roku řádné vyúčtování všech nákladů za předchozí kalendářní rok, které v souvislosti s provozem ČOV DKnL vynaložil. 3. V případě, kdy provozování ČOV DKnL svěří vlastník ČOV třetí osobě, je povinen od provozovatele vyžádat nejdéle do 15. března následujícího roku řádné vyúčtování všech nákladů vynaložených provozovatelem v souvislosti s provozem ČOV DKnL za předchozí kalendářní rok a toto vyúčtování nejdéle do 31. března daného roku předat vlastníkovi městské kanalizace. 4. Vlastník městské kanalizace má právo ověřit oprávněnost a správnost nákladů evidovaných vlastníkem ČOV a provozovatelem ČOV. 5. Vlastník ČOV je povinen nejpozději do 15 kalendářních dnů ode dne doručení písemné výzvy vlastníka městské kanalizace tomuto umožnit nahlédnout do dokladů, z nichž při sestavování účetnictví a vyúčtování nákladů na provoz ČOV, vycházel. 6. V případě, kdy provozování ČOV DKnL svěří vlastník ČOV třetí osobě, je povinen od provozovatele vyžádat nejdéle do 30 dnů od doručení žádosti vlastníka městské kanalizace o nahlédnutí do dokladů ve smyslu bodu 5. této části rozhodnutí, zapůjčení dokladů, kterých se žádost vlastníka městské kanalizace týká a umožnit vlastníkovi městské kanalizace nahlédnutí do dokladů vyžádaných od provozovatele. C/b) . Další práva a povinnosti technického charakteru 1. Měření množství a kvality převzatých a vyčištěných platnými právními předpisy.
odpadních vod
se řídí
2. ČOV DKnL je osazena dvěma měřícími zařízeními a to Venturiho žlabem na obtoku a Venturiho žlabem na odtoku. 3. Vlastník městské kanalizace a vlastník ČOV za účelem zajištění plynulého a bezpečného provozování kanalizace pro veřejnou potřebu plní tyto povinnosti: a)
Vlastník ČOV má povinnost předávat vlastníkovi městské kanalizace zjištěné údaje o množství a kvalitě čištěných odpadních vod v písemné podobě vždy do 15. dne následujícího kalendářního měsíce.
Pokračování
5
15C 55/2010
b)
Vlastník ČOV je povinen umožnit vlastníkovi městské kanalizace instalaci zařízení a následný přenos dat vypovídajících o množství a kvalitě převzatých a vyčištěných odpadních vod v elektronické podobě. Náklady související s pořízením tohoto zařízení pro přenos dat v elektronické podobě hradí vlastník městské kanalizace.
c)
Vlastník městské kanalizace má právo na kontrolu spolehlivosti měřicího zařízení kdykoliv, a to i bez předchozího upozornění, včetně práva účasti při kontrolách a přecejchováních měřicích zařízení. Vlastník ČOV je povinen kontrolu pověřenému pracovníkovi vlastníka městské kanalizace kdykoli umožnit. Vlastník městské kanalizace má právo ustanovit až 3 pověřené odborné pracovníky ke kontrole měřícího zařízení. Po každé kontrole měřicího zařízení má vlastník ČOV povinnost předat vlastníku městské kanalizace kopii protokolu o kontrole zařízení a vyhodnocení jeho činnosti. Vlastník městské kanalizace má právo kontrolovat to, jak jsou odstraňovány případné závady (např. ovlivňující správnost měření). Vlastník ČOV má povinnost předávat vlastníku městské kanalizace neprodleně, nejdéle do 48 hodin, informaci o případné nefunkčnosti měření.
d)
Vlastník městské kanalizace má právo účasti na každém odběru odpadních vod prováděného oprávněnou laboratoří podle podmínek vodoprávního povolení. Vlastník ČOV je povinen umožnit vlastníku městské kanalizace účast při odběrech vzorků a předat mu potřebnou část odebraného vzorku k analýze oprávněnou laboratoří. Vlastník ČOV má povinnost oznámit vlastníku městské kanalizace řádně a včas, nejméně 72 hodin před samotným provedením, termín vzorkování.
4. V případě, kdy provozem ČOV pověří vlastník ČOV jinou osobu, je povinen zajistit, aby povinnosti stanovené v této části rozhodnutí plnil též provozovatel ČOV. C/c) . Technické zhodnocení, investice a opravy a údržba 1. Vlastník ČOV má povinnost konzultovat prováděné plánované opravy a investice do technického zhodnocení ČOV s vlastníkem městské kanalizace, projednat jejich přípravu, hospodárnost a stanovit Plán oprav a modernizací včetně finančních objemů. Vlastník ČOV má povinnost vždy do 30. září roku předcházejícího roku, kdy má dojít k realizaci oprav a modernizaci ČOV, sdělit vlastníkovi městské kanalizace jaké opravy a investice do technického zhodnocení ČOV, vč. uvedení nákladnosti těchto, plánuje v následujícím roce realizovat. Vlastník městské kanalizace má právo provést následnou kontrolu provedených prací, včetně kontroly vynaložených nákladů. 2. Vlastník městské kanalizace je povinen aktualizovat kanalizační řád podle potřeb a omezujících technologických požadavků ČOV a zejména učinit opatření k tomu, aby do kanalizace nevnikaly látky, které nejsou odpadními vodami nebo jsou
Pokračování
6
15C 55/2010
uvedeny v Příloze č. 1 zákona č. 254/2001 Sb., jako látky nebezpečné a zvláště nebezpečné nebo aby jejich koncentrace nedosahovaly stanovených limitů. 3. Opravou se rozumí činnost vlastníka ČOV, resp. jejího provozovatele, směřující k odstraňování opotřebení nebo poškození a uvádění do provozuschopného stavu. Opravy se z hlediska jejich výše (za jeden kalendářní rok) dělí na opravy : a) v rámci běžného rozsahu (s nimi je počítáno v ceně za čištění odpadních vod a to jednak v položce „opravy a udržování“ a jednak v položce „materiál na údržbu“) - těmito se rozumí opravy, jejichž plánovaný celkový náklad v jednom kalendářním roce nepřesáhne částku 1.300.000,-Kč bez DPH. Náklady na tyto opravy hradí vlastník ČOV, příp. její provozovatel a jsou již zahrnuty do ceny za čištění odpadních vod stanovené v části D tohoto rozsudku. b) nad rámec běžného rozsahu (s nimi není počítáno v ceně za čištění odpadních vod) - těmito se rozumí opravy, jejichž plánovaný celkový náklad v jednom kalendářním roce přesáhne částku 1.300.000,-Kč bez DPH. Náklady na tyto opravy, s nimiž není počítáno v základní ceně za čištění odpadních vod stanovené v části D tohoto rozsudku, hradí vlastník městské kanalizace a to při splnění těchto čtyř podmínek: ba) jedná se o opravy nezbytné a účelné pro plynulý a bezpečný provoz ČOV DKnL a zároveň bb) s plánovanými opravami byl vlastník městské kanalizace včas, nejméně 6 měsíců před jejich realizací, seznámen a zároveň bc) s provedením a úhradou těchto oprav vlastník městské kanalizace souhlasil; případný nesouhlas je vlastník městské kanalizace povinen náležitě zdůvodnit a zároveň bd) vlastník ČOV, příp. její provozovatel, prokáže (smlouvami, fakturami, apod.), že za poslední tři předcházející kalendářní roky vyčerpal na opravy a údržbu ČOV min. částku 1.300.000,-Kč bez DPH/rok, tj. částku 3.900.000,-Kč bez DPH/3 roky. V případě nastalého sporu o nezbytnost, účelnost, existenci podmínek ba) – bd), popřípadě rozsáhlost opravy, včetně nároku na její zaplacení, rozhodne soud na návrh některého z účastníků. Vlastník městské kanalizace má povinnost uhradit náklady na tuto opravu jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, pokud mezi účastníky nedojde k jiné dohodě (např. mimosoudní vypořádání sporného nároku). 4. Technickým zhodnocením ČOV se rozumí činnost vlastníka ČOV spočívající ve výměně její části, která je zároveň inventárně sledovanou částí majetku vlastníka ČOV, za účelem prodloužení životnosti ČOV (části stavební i technologické), tj. činnost, jejíž výsledkem je zlepšení technických parametrů ČOV (modernizace).
Pokračování
7
15C 55/2010
Jako prostředky k případnému technickému zhodnocení slouží vlastníkovi ČOV odpisy, tj. částka 871.100,-Kč/rok, případně poměrná část zisku. Náklady na technické zhodnocení ČOV hradí vlastník ČOV a jsou již zahrnuty do ceny za čištění odpadních vod stanovené v části D tohoto rozsudku. D. Právní vztahy ekonomického charakteru - cena za čištění odpadních vod Cena za čištění odpadních vod přitékajících veřejnou kanalizační sítí ve Dvoře Králové nad Labem na Společnou čistírnu odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem za období od: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k)
1.1.2007 do 31.12.2007 1.1.2008 do 31.12.2008 1.1.2009 do 31.12.2009 1.1.2010 do 31.12.2010 1.1.2011 do 31.12.2011 1.1.2012 do 31.12.2012 1.1.2013 do 31.12.2013 1.1.2014 do 31.12.2014 1.1.2015 do 31.12.2015 1.1.2016 do 31.12.2016 1.1.2017 do 31.12.2017
činí činí činí činí činí činí činí činí činí činí činí
16 751 000,--Kč včetně 5% DPH. 17 101 800,--Kč včetně 9% DPH. 17 254 300,--Kč včetně 9% DPH. 16 934 200,--Kč včetně 10% DPH. 15 547 200,--Kč včetně 10% DPH. 17 328 000,--Kč včetně 14% DPH. 17 480 000,--Kč včetně 15 % DPH. 15 200 000,--Kč bez DPH. 15 200 000,--Kč bez DPH. 15 200 000,--Kč bez DPH. 15 200 000,--Kč bez DPH.
E. Právní vztahy ekonomického charakteru – platební povinnosti a) období od 1.1.2007 do 31.12.2012 Společnost EVORADO IMPORT, a.s., IČ 26891395, je povinna vrátit, tj. zaplatit, Městu Dvůr Králové nad Labem přeplatek vzniklý již provedenými úplatami za čištění odpadních vod za období od 1.1.2007 do 31.12.2012 ve výši 22 885 500,--Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. b) přechodné období Přechodným obdobím se rozumí období od 1.1.2013 do konce kalendářního měsíce, v němž tento rozsudek nabyde právní moci. V případě, že přechodné období neskončí ke konci kalendářního roku, zahrne se do ceny určené součtem cen stanovených shora (SCPO) v příslušném kalendářním roce násobek 1/12 z ceny stanovené v části D. za příslušný kalendářní rok a počtu měsíců spadajících do přechodného období v příslušném kalendářním roce. Společnost EVORADO IMPORT, a.s., IČ 26891395, je povinna vrátit, tj. zaplatit, Městu Dvůr Králové nad Labem přeplatek vzniklý již provedenými úplatami za čištění odpadních vod za přechodné období ve výši určené dle vzorce: PPO = ZZ – SCPO , do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. PPO …. znamená přeplatek za přechodné období
Pokračování
8
15C 55/2010
ZZ ….. znamená součet všech zaplacených záloh za přechodné období vlastníkem městské kanalizace SCPO …. znamená součet cen shora stanovených za přechodné období s připočtením daně z přidané hodnoty v období od 1.1.2014. V případě, že by výsledek byl záporný, tj. v případě, kdy by Město Dvůr Králové nad Labem dosud hrazené pravidelné zálohy ve výši 1, 673 mil. Kč měsíčně, přestalo hradit, nebo hradilo jen částečně, jedná se o nedoplatek, který by Město Dvůr Králové nad Labem bylo povinno zaplatit společnosti EVORADO IMPORT, a.s. a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. c) období od měsíce následujícího po právní moci rozsudku do 31.12.2017 Město Dvůr Králové nad Labem je povinno, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do 31.12.2017, platit společnosti EVORADO IMPORT, a.s., IČ 26891395, cenu shora stanovenou a to v měsíčních splátkách ve výši 1/12 ceny shora uvedené s připočtením daně z přidané hodnoty v období od 1.1.2014 v aktuální výši pro ten který rok, vždy do každého 20. dne následujícího měsíce. Město Dvůr Králové nad Labem je oprávněno započíst pohledávky z titulu přeplatků uvedených pod body E. a) a E. b) tohoto rozsudku, které má vůči společnosti EVORADO IMPORT, a.s., IČ 26891395, proti pohledávce společnosti EVORADO IMPORT, a.s., IČ 26891395 na zaplacení ceny ze čištění odpadních vod, kterou by mělo hradit Město Dvůr Králové nad Labem dle tohoto ustanovení, tj. za období od měsíce následujícího po právní moci rozsudku do 31.12.2017. F. Klauzule „přímo nákladová (inflační/deflační)“ F/a) . Ceny energie, plynu a chemikálií Pokud v období od 1.1.2012 do 31.12.2017 vzrostly, příp. vzrostou ceny níže uvedených přímých nákladů (vstupů) tak, že součet těchto přímých nákladů převýší o více než 5% částku 4,5 mil. Kč bez DPH za kalendářní rok, tj. v případě, kdy součet přímých nákladů bude vyšší než částka 4.725.000,-Kč bez DPH/rok, a zároveň se bude jednat o ceny obvyklé na trhu a vlastník ČOV prokáže, že učinil veškeré kroky k tomu, aby cenu těchto vstupů co nejvíce snížil (např. nabídkou ostatních dodavatelů, apod.) a za předpokladu, že se nejedná o tvorbu zásob (např. nákup chemikálií na delší období než jeden rok), má vlastník ČOV právo požadovat na vlastníku městské kanalizace rozdíl mezi částkou kalkulovanou do ceny za čištění odpadních vod (zaokrouhlenou na statisíce korun českých nahoru) a částkou skutečně vynaloženou a to dle vzorce: Dinfl. = SC - 4.500.000,-Kč Dinfl. SC
……. …….
doplatek reflektující inflaci souhrnná cena zaplacená za rok za přímé náklady
přímé náklady : elektrická energie, plyn (teplo), chemikálie
Pokračování
9
15C 55/2010
Pokud v období od 1.1.2012 do 31.12.2017 poklesly, příp. poklesnou ceny níže uvedených přímých nákladů (vstupů) tak, že součet těchto přímých nákladů bude nižší o více než 5% z částky 4,5 mil. Kč bez DPH za kalendářní rok, tj. v případě, kdy součet přímých nákladů bude nižší než částka 4.275.000,-Kč bez DPH/rok, má vlastník městské kanalizace právo požadovat rozdíl mezi částkou kalkulovanou do ceny za čištění odpadních vod (zaokrouhlenou na statisíce korun českých nahoru) a částkou skutečně vynaloženou a to dle vzorce: Ddefl. = 4.500.000,-Kč - SC Ddefl. SC
……. …….
doplatek reflektující deflaci souhrnná cena zaplacená za rok za přímé náklady
přímé náklady : elektrická energie, plyn (teplo), chemikálie V případě nastalého sporu o tom, zda nárok na zaplacení doplatku reflektujícího inflaci/deflaci je dán, včetně nároku na jeho zaplacení, rozhodne soud na návrh některého z účastníků. Vlastník ČOV nebo vlastník městské kanalizace mají povinnost zaplatit doplatek jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, pokud mezi nimi nedojde k jiné dohodě (např. mimosoudní vypořádání sporného nároku). F/b) . Náklady na poplatky za vypouštění odpadních vod, vzorky odpadních vod a pojištění majetku ČOV Pokud v období od 1.1.2012 do 31.12.2017 vzrostly, příp. vzrostou ceny níže uvedených dalších nákladů tak, že součet těchto převýší o více než 5% částku 0,9 mil. Kč bez DPH za kalendářní rok a zároveň se bude jednat o náklad obvyklý na trhu a vlastník ČOV prokáže, že učinil veškeré kroky k tomu, aby cenu těchto nákladů co nejvíce snížil (např. nabídkou ostatních pojišťoven, apod.), má vlastník ČOV právo požadovat na vlastníku městské kanalizace rozdíl mezi částkou kalkulovanou do ceny za čištění odpadních vod (zaokrouhlenou na statisíce korun českých nahoru) a částkou skutečně vynaloženou a to dle vzorce: Dinfl. = SC – 900 000,-Kč Dinfl. SC
……. …….
doplatek reflektující inflaci souhrnná cena zaplacená za rok za další náklady
další náklady : poplatky za vypouštění odpadních vod, vzorky odpadních vod, pojištění majetku ČOV Pokud v období od 1.1.2012 do 31.12.2017 klesnou ceny níže uvedených dalších nákladů tak, že součet těchto bude nižší o více než 5% z částky 0,9 mil. Kč bez DPH za kalendářní rok má vlastník městské kanalizace právo požadovat rozdíl mezi částkou kalkulovanou do ceny za čištění odpadních vod, tj. částkou 0,9 mil. Kč bez DPH (zaokrouhlenou na statisíce korun českých nahoru) a částkou skutečně vynaloženou a to dle vzorce:
Pokračování
10
15C 55/2010
Ddefl. = 900 000,-Kč - SC Ddefll. SC
……. …….
doplatek reflektující deflaci souhrnná cena zaplacená za rok za další náklady
další náklady : poplatky za vypouštění odpadních vod, vzorky odpadních vod, pojištění majetku ČOV V případě nastalého sporu o tom, zda nárok na zaplacení doplatku reflektujícího inflaci/deflaci, je dán, včetně nároku na jeho zaplacení, rozhodne soud na návrh některého z účastníků. Vlastník ČOV nebo vlastník městské kanalizace mají povinnost zaplatit doplatek jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, pokud mezi nimi nedojde k jiné dohodě (např. mimosoudní vypořádání sporného nároku). F/c) . Ostatní náklady Účastníci nemají právo požadovat doplatek v případě, že dojde v období od 1.1.2012 do 31.12.2017 ke snížení nebo zvýšení výdajů -
na mzdy včetně odvodů na zdravotní a sociální pojištění a sociálních nákladů (tyto jsou do ceny kalkulovány v celkové výši 4 200 000 Kč/rok)
-
na kalové hospodářství, drobný majetek, jiné provozní náklady, nájmy aut, vč. PHM, nákladů na silniční daň a ostatní náklady správní režie (tyto jsou do ceny kalkulovány v celkové výši 2 500 000 Kč/rok). G. Období, které je tímto rozhodnutím upraveno Tento rozsudek se vztahuje na období od 1.1.2007 do 31.12.2017.
Pokud před uplynutím doby, na kterou se rozsudek vztahuje, dojde k dohodě mezi vlastníkem městské kanalizace a vlastníkem ČOV ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), pozbývá tento rozsudek účinnosti. H. Vztah vůči provozovateli Vztahy mezi původním provozovatelem Společné čistírny odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem - společností WWTP DKNL, s.r.o. v likvidaci, IČ 27205011, se současným provozovatelem - společnosti LITAVE s.r.o., IČ: 28942850, příp. s budoucím provozovatelem a vlastníkem vodovodní a kanalizační sítě a vlastníkem Společné čistírny odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem, nejsou předmětem daného rozsudku, neboť zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve svém § 8 odst. 3 nezahrnuje provozovatele vodovodů nebo kanalizací provozně souvisejících, popřípadě jejich částí provozně souvisejících, mezi okruh účastníků, kteří mají povinnost upravit svá práva a povinnosti dohodou. Vzájemné vztahy, které jdou nad rámec základního vztahu mezi vlastníkem vodovodní a kanalizační sítě a vlastníkem Společné čistírny odpadních vod, musí být předmětem odděleného ujednání a vypořádání
Pokračování
11
15C 55/2010
v návaznosti na původně sjednaný smluvní vztah. Vzhledem k popsané zákonné konstrukci účastenství je osobou povinnou k vrácení přeplatku, tj. i plateb, které vlastník vodovodní a kanalizační sítě zaplatil provozovateli Společné čistírny odpadních vod a doplatku reflektujícího inflaci a deflaci, právě a jen vlastník Společné čistírny odpadních vod a následné vyrovnání vlastníka ČOV s provozovatelem ČOV není předmětem úpravy vzájemných práv a povinností v tomto rozsudku. CH. Závěrečné ustanovení Tímto rozsudkem jsou s konečnou platností upraveny a vypořádány veškeré vztahy ekonomické povahy v souvislosti s čištěním odpadních vod přitékajících veřejnou kanalizační sítí ve Dvoře Králové nad Labem na Společnou čistírnu odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem v období od 1.1.2007 do 31.12.2017. Vlastník ČOV má právo v souvislosti s poskytovanou službou čištění odpadních vod právo pouze na úhradu ceny stanovené v části D. tohoto rozsudku, příp. na úhradu inflačního doplatku dle části F. tohoto rozsudku a současně povinnost zaplatit vlastníkovi městské kanalizace přeplatek stanovený v části E. tohoto rozsudku a deflační doplatek stanovený v části F. tohoto rozsudku. Těmito platbami jsou zcela pokryty všechny oprávněné nároky vlastníka ČOV, který není nad rámec platebních povinností vlastníka městské kanalizace zmíněných v tomto rozsudku oprávněn žádat jakákoliv další plnění. II.
Tímto rozsudkem jsou nahrazena zcela :
- rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 17.9.2007, č.j. 3329/2007 – 16330 - rozhodnutí Ministra zemědělství ČR ze dne 12.12.2007, č.j. 40293/2007 – 10000 když obě citovaná rozhodnutí byla soudem shledána jako věcně nesprávná. III.
Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 100.890,-Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Kateřiny Kavalírové do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV.
Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 48.511,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění:
Žalobce podal u zdejšího soudu dne 30.4.2010 žalobu ve věci o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem dle ust. § 244 o.s.ř. Uvedl, že žalobce a společnost EVORADO IMORT a.s. byli účastníky správního řízení, které bylo vedeno Ministerstvem zemědělství České republiky. Předmětem řízení byla úprava vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících kanalizací ve Dvoře Králové nad Labem podle ust. § 8 odst. 3 zák. č. 274/2001
Pokračování
12
15C 55/2010
Sb. ( dále jen „ZVK“). Ministerstvo zemědělství vydalo dne 17.9.2007 rozhodnutí č.j. 3329/2007-16330, kterým upravilo vzájemné vztahy účastníků při provozu čistírny odpadních vod. Na základě rozkladu žalobce Ministr zemědělství ČR vydal dne 12.12.2007 pod č.j. 40293/2007-10000 rozhodnutí, kterým potvrdil předcházející rozhodnutí ministerstva zemědělství a zamítl rozklad žalobce (toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18.12.2007). Žalobce podal proti rozhodnutí ministra zemědělství dne 19.2.2008 žalobu dle ust. § 65 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní k Městskému soudu v Praze. Správní soud dne 26.února 2010 vydal usnesení čj. 7 Ca 23/2008 -99, kterým návrh žalobce odmítl s odkazem na závazný právní názor vyslovený v pravomocném rozhodnutí zvláštního kompetenčního senátu ze dne 24.6.2009, čj. Konf 24/2008-21. Dle tohoto právního názoru není rozhodnutí správního orgánu, kterým se nahrazuje chybějící dohoda vlastníků provozně souvisejících částí kanalizace, rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy a o žalobě proti takovému rozhodnutí nerozhodují soudy v řízení dle zák.č. 150/2002 Sb., ale obecné soudy v občanském soudním řízení dle části páté zák.č. 99/1963 Sb. Usnesení Městského soudu v Praze bylo žalobci doručeno dne 1.4.2010. V souladu s poučením Městského soudu v Praze žalobce uplatnil své právo a podal žalobu dle části V. o.s.ř. s tím, že se danou žalobou domáhá, aby soud projednal a rozhodl o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících kanalizací ve Dvoře Králové nad Labem. a to dle ust. § 8 odst. 3 zák. č. 274/2001 Sb. , o vodovodech a kanalizacích. Podle žalobce bylo trpělo napadené rozhodnutí mnoha vadami (nedostatečné a nesrozumitelné vymezení některých práv a povinností, správní řízení u ministerstva trpělo vadami, když správní orgán neakceptoval to, že před tím, než on zahájil řízení ve smyslu § 8 odst. 3 ZVK dne 26.7.2007, učinil tak již žalobce návrhem ze dne 29.1.2007, cena za čištění odpadních vod nebyla tímto rozhodnutím stanovena). Soud v dané věci rozhodl již jednou a to rozsudkem č.j. 15C 55/2010 – 215 ze dne 9.8.2011, kterým žalobu zamítnul s tím, že námitky procesního charakteru nebyly shledány opodstatněnými, stejně jako námitky ohledně nedostatečné úpravy otázek technického charakteru. K ceně se soud vyjádřil tak, že tato nebyla předmětem napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 3 ZVK je rozhodnutím konstitutivní povahy (jedná se o rozhodnutí do budoucna), nelze stanovit cenu za čištění odpadních vod pevnou částkou, ale pouze jedním z popsaných způsobů (do budoucna), nebo-li postup ministerstva neshledal vadným. Soud připustil, že takové rozhodnutí může přinést spory ohledně „vstupních“ dat dosazovaných do tabulek typu opatření obecné povahy, nicméně tento nedostatek by mohl být odstraněn v řízení o žalobách, kde je po žalobci požadováno plnění za čištění odpadních vod (bylo by na tom, kdo požaduje zaplacení ceny za čištění odpadních vod, aby prokázal, že jednotlivé dílčí náklady skutečně vynaložil a že se jedná o ekonomicky oprávněný náklad). Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 30Co 4/2011 – 245 byl rozsudek shora citovaný zrušen s tím, že nebylo rozhodnuto o ekonomických otázkách, což každý z účastníků čekal, žalobce se nadále nachází v nejistotě, jakým způsobem má hradit své finanční závazky v souvislosti s čištěním odpadních vod, když názor okresního soudu spočívající v tom, že cenu lze stanovit rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 3 ZVK pouze do budoucna, nebyl shledán správným.
Pokračování
13
15C 55/2010
Dle ust. § 250i o.s.ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně. Dle ust. § 250j ost. 1 a 2 o.s.ř. dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Rozsudek soudu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku. Dle ust. § 8 odst. 3 zák. č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů - zákon o vodovodech a kanalizacích - ( dále jen „ZVK“) upraví vlastníci vodovodů nebo kanalizací provozně souvisejících, popřípadě jejich částí provozně souvisejících, svá vzájemná práva a povinnosti písemnou dohodou tak, aby bylo zajištěno kvalitní a plynulé provozování vodovodu nebo kanalizace. Nedojde-li k písemné dohodě, rozhodne o úpravě vzájemných práv a povinností mezi nimi ministerstvo (dle znění účinného do 14.3.2006 zněla poslední věta cit. ustanovení takto: „Nedojde-li k písemné dohodě, rozhodne o úpravě vzájemných práv a povinností mezi nimi příslušný vodoprávní úřad.“, dle znění účinného od 1.1.2014 zní poslední věta cit. ustanovení takto: „Tato dohoda je podmínkou kolaudačního souhlasu podle stavebního zákona“). Soud se tak s ohledem na novelizaci ZVK, která však v době, kdy došlo k vyhlášení rozsudku nebyla součástí platného právního řádu ČR (nebyla uveřejněna ve Sbírce zákonů), která m.j. vyloučila správní orgán z rozhodování v případě nedohody vlastníků provozně souvisejících kanalizací, zabýval tím, zda lze vůbec koncepci rozhodnutí vztáhnout i na období po 1.1.2014, kdy již není v pravomoci žádného správního orgánu rozhodnout o právních vztazích vlastníků provozně souvisejících kanalizací v případě, kdy se tito nedohodnou. Soud dospěl k závěru, že lze vydat rozhodnutí o úpravě právních vztahů vlastníků provozně souvisejících kanalizací i pro období po 1.1.2014 a to z následujících důvodů:
-
-
Novela ZVK schválená dne 21.8.2013 Senátem Parlamentu ČR nebyla v době vyhlášení rozsudku součástí platného právního řádu (pro rozsudek je přitom rozhodující stav v době jeho vyhlášení s tím, že v případě právního stavu teorie práva rozlišuje mezi akty deklaratorními a akty konstitutivními; nejzazší okamžik u obou těchto typů rozhodnutí je však právní stav v době vyhlášení). Tyto účinky soud připomenul v úvodu výrokové části rozsudku. Důvodová zpráva k danému ustanovení neobsahuje rozumné, přijatelné a obhajitelné vysvětlení pro tuto změnu, když konstatování malé snahy o dohodu doprovázenou „zneužíváním“ ustanovení zákona, při které vlastníci provozně souvisejících vodovodů raději požádají o rozhodnutí ministerstvo, než aby odstranili své rozpory, které neumožňují písemnou dohodu uzavřít, není pro řešený případ rozhodně přijatelná. Vlastníci se v daném případě nemohli dohodnout z toho důvodu, že by neměli o dohodu zájem, či výraznější snahu, jak se píše v důvodové zprávě, ale proto, že měl každý z nich zcela odlišnou představu o ceně za čištění odpadních vod (řádově se jejich představy lišily v částkách desítek milionů ročně!). Pokud požádali ministerstvo o vydání příslušného rozhodnutí, tak rozhodně nezneužívali zákon, ale jednali v souladu s tímto a s důvěrou, že ministerstvo bude odpovídajícím způsobem konat, když ani tato očekávání nebyla vždy naplněna (viz. dále usnesení č.j. 15C 55/2010 – 311 – str. 4).
Pokračování
-
14
15C 55/2010
myšlenka obsažená ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu (viz. shora) je jednoznačná (účastníci by se měli dočkat rozhodnutí, které odstraní jejich nejasnosti o ceně za čištění odpadních vod do minula i do budoucna).
Dle § 250a odst. 1 o.s.ř. jsou účastníky řízení žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Účastenství v řízení podle části V. o.s.ř. je tak vymezeno podle tzv. druhé definice (§94 odst. 2 o.s.ř.); účastníkem je : 1. osoba, která podala žalobu - žalobce a 2. ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem – ostatní účastníci řízení. Dle tohoto výkladu tak nenese osoba stojící „proti“ žalobci označeni „žalovaný“, zákon hovoří o ostatních účastnících, odvolací soud o „osobě zúčastněné na řízení“. Soud si je vědom tohoto rozdělení a pouze z hlediska zjednodušení tak často opakovaného oslovování osoby, která je oním ostatním účastníkem řízení, použil při svých jednáních (viz. protokoly) a ve svých rozhodnutích, tedy i v odůvodnění tohoto rozsudku, termín „žalovaný“. Žalovaný uvedl, že vlastníci provozně souvisejících kanalizací jsou v řadě podstatných aspektů vázáni obecnými právními předpisy a rozhodnutími v jiných správních řízeních, zejména rozhodnutím vydávaným podle § 38 odst. 3 vodního zákona, a proto není třeba, aby tytéž věci byly duplicitně upravovány v rozhodnutí podle § 8 odst. 3 ZVK. Ohledně ekonomických otázek poukázal na tu skutečnost, že dle platných právních předpisů je cena za čištění odpadních vod cenou regulovanou, konkrétně cenou věcně usměrňovanou ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb. o cenách. Z uvedené skutečnosti lze dovodit, že při jejím stanovení se uplatňuje závazný postup stanovený v právním předpisu. V rozhodném období se pak při tvorbě ceny za čištění odpadních vod, jako ceny věcně usměrňované, uplatnily výměry Ministerstva financí platné v rozhodném období, v jejichž částech II. jsou stanovena pravidla pro výpočet věcně usměrňovaných cen, včetně stočného (analogicky i pro cenu za čištění odpadních vod). Podle těchto pravidel je pak výsledná cena za čištění odpadních vod součtem ekonomicky oprávněných nákladů, zisku a případně daní a cel. Jakýkoliv jiný výklad či stanovené ceny za čištění odpadních vod jakýmkoliv jiným způsobem je nepřípustný a v rozporu se zákonem. Navrhl, aby žalobci byla uložena povinnost hradit, resp. uhradit účastníku řízení (vlastníkovi ČOV ve Dvoře Králové nad Labem) v období od 01.01.2007 do 31.12.2007 za čištění odpadních vod částku ve výši 41.800.000 Kč + DPH, resp. doplatek ve výši rozdílu stanovené ceny a výše poskytnutého plnění za čištění odpadních vod v rozhodném období, v období od 01.01. 2008 do 31.12.2008 za čištění odpadních vod částku ve výši 40.466.000 Kč, resp. doplatek ve výši rozdílu stanovené ceny a výše poskytnutého plnění za čištění odpadních vod v rozhodném období, od roku 2008 a v letech následujících měsíční zálohy za čištění odpadních vod ve výši 40.466.000 Kč / 12, splatné vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem lednem 2009, s tím, že přijaté zálohy je společnost EVORADO IMPORT, a.s. povinna zúčtovat vždy do 30.6. roku následujícího po roce, za který bude vyúčtování ceny za čištění odpadních vod provedené v souladu s právními předpisy předloženo. Soud ještě před tím, než se začal zabývat věcí samou, řešil okruh účastníků řízení a to s ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a společností CORTAN Ltd., Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychely, IČ 006936, byla dne 22.10.2007 uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva k movitým věcem, která trvala až do 31.12.2011. Nebo-li se soud zabýval otázkou, zda v mezidobí od vydání
Pokračování
15
15C 55/2010
rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 17.9.2007, č.j. 3329/2007 – 16330 do doby rozhodnutí Ministra zemědělství ČR ze dne 12.12.2007, č.j. 40293/2007 – 10000 nedošlo ke skutečnosti (přechodu vlastnictví k části ČOV), která by v důsledku znamenala, že okruh účastníků má být rozšířen o spoluvlastníka ČOV – společnost CORTAN Ltd., která by si vedle žalovaného mohla rovněž činit určité nároky na platby za čištění odpadních vod. Soud dospěl k závěru, že nikoliv a společnost CORTAN LTD. do řízení dle § 250a odst. 2 o.s.ř. nepřibral a to z toho důvodu, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva, kterou mělo být převedeno vlastnické právo k technologické části ČOV, shledal absolutně neplatným právním úkonem. Podle názoru soudu je technologická část ČOV součástí věci hlavní (§ 120 o.z.), neboť nepochybně patří k věci hlavní fyzicky a funkčně a nemůže býti oddělena, aniž by se tím věc hlavní znehodnotila. Neoddělitelnost není dle právní teorie jen v rovině fyzické či technické, nýbrž i funkční. Součást hlavní věci není samostatnou věcí v právním smyslu a tedy ani způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů. Hlavní věc i její součást tvoří jedinou věc, neboli celek, který je v důsledku toho podroben i jednotnému právnímu režimu. Ostatně tento názor spočívající v tom, že nemovitá i movitá část ČOV tvoří jeden funkční celek, vyplynul i z názoru Krajského soudu v Hradci Králové – usnesení č.j. 30Co 4/2011245 z něhož soud cituje: „Je nepochybné, že se smlouva o zajišťovacím převodu práva k movitým
věcem vztahovala na technologické zařízení v areálu ČOV ve Dvoře Králové nad Labem. Vždyť v jejím seznamu movitého majetku, jehož se týká, jsou takové položky jako stroje a zařízení technologie hrubého mechanického předčištění, stroje a zařízení technologie předčištění odpadních vod sedimentací, stroje a zařízení technologie biologického čištění odpadních vod, stroje a zařízení technologie zahušťování kalu, stroje a zařízení technologie odvodňování kalu a další. Samotná stavební část čistírny odpadních vod přitom odpadní vody bez příslušné technologie nevyčistí.“
Vzhledem k těmto úvahám soud s výše jmenovanou společností v řízení dle části V. o.s.ř. nejednal, resp. nezačal jednat jako s účastníkem řízení, neboť tato společnost nebyla nikdy vlastníkem ČOV a ani její součásti (technologické části). Zdůvodnění věcné nesprávnosti napadených rozhodnutí (rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 17.9.2007, č.j. 3329/2007 – 16330 a rozhodnutí Ministra zemědělství ČR ze dne 12.12.2007, č.j. 40293/2007 – 10000) činí soud následující:
a) Soud zde jednak odkazuje na zdůvodnění obsažená v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 30Co 4/2011 – 245 (nedostatečná úprava otázek ekonomické povahy, absence náležitého zdůvodnění, apod.) b) Soud dále poukazuje na formulační nepřesnosti, které se v průběhu mezidobí od vydání cit. rozhodnutí odvolacího soudu do současnosti (např. odstávka ČOV v únoru r. 2012), ukázaly, jako velmi zásadní (definice odběratele, definice stočného, resp. platby za čištění odpadních vod – směšování těchto termínů, možnost přerušit přebírání a čištění odpadních vod v případě prodlení s platbou, atd.) c) Nevyřešení nejpodstatnější otázky, o níž je mezi účastníky dlouhodobý spor – stanovení ceny za čištění odpadních vod způsobem, který bude pokud možno co nejvíce respektovat jak práva vlastníka ČOV, tak práva vlastníka městské kanalizace. Nevyřešení možnosti zpětné kontroly vynaložených nákladů, které měl v konečném důsledku hradit žalobce (nebylo zakotveno právo vlastníka městské kanalizace ověřit správnost údajů uváděných v konečném vyúčtování).
Pokračování
16
15C 55/2010
Soud dodává, že všechny výše uvedené výtky se vztahují jak k rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, tak k rozhodnutí Ministra zemědělství ČR. S ohledem na tato zjištění soud vydal nové rozhodnutí, kterým obě citovaná rozhodnutí jako věcně nesprávná nahradil (výrok II. rozsudku). Soud tak na základě uvedeného vycházel z toho, že předmětem daného nového rozhodnutí by měla být úprava, resp. stanovení: a) ceny za čištění odpadních vod za období od 1.1.2007 do budoucna (pozn. soudu: období předcházející od 29.6.2005 do 31.12.2006 bylo upraveno rovněž „nově“ a to rozsudkem Okresního soudu v Trutnově č.j. 5C 34/2008 – 1241). b) platební povinnosti (povinnosti k úhradě zjištěné ceny, případně k vrácení přeplatku) c) komplexní úpravy veškerých dalších ekonomický a finanční základ.
vztahů
majících technický,
Ad. a) stanovení ceny za čištění odpadních vod za období od 1.1.2007 do budoucna Počátek období – 1.1. 2007 byl stanoven z důvodu kontinuity s předchozím řízením, kde vodoprávním orgánem byl Městský úřad ve Dvoře Králové nad Labem, když toto rozhodnutí bylo nahrazeno výše cit. rozsudkem 5C 34/2008 – 1241, přičemž konec tohoto předchozího období byl stanoven na 31.12.2006. Soud se zde m.j. řídil též názorem odvolacího soudu, z něhož vyplývá jednak důraz na pochopení smyslu právních norem a dále pak možnost úpravy právních vztahů i do minula; nebo-li ač řízení u ministerstva nebylo zahájeno dnem 1.1.2007, došlo k úpravě právních vztahů, s výjimkou vztahů technické povahy, k datu 1.1.2007. Soud k tomuto dodává, že ani jeden z účastníků tento názor a postup soudu v průběhu řízení nezpochybnil. Konec období byl stanoven na den 31.12.2017 vzhledem k tomu, že období cca 4 let od vyhlášení rozsudku se jeví jako období, které lze rozhodnutím „do budoucna“, byť s určitými pojistkami (inflační a deflační doložky, hrazení oprav nad rámec částky kalkulované do ceny), rozhodnutím soudu upravit. Úprava právních vztahů na dobu časově neomezenou možná dle názoru soudu není, neboť se v budoucnu může vyskytnout problém, na který ani soud ani znalci v daném řízení nepomysleli a úprava bez časového omezení by tak mohla neúměrně omezit jednoho či druhého účastníka sporu. Soud se poté, kdy vyřešil otázku období, které bude tímto rozhodnutím upraveno, zabýval samotným způsob stanovení ceny. Dle čl. 95 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. je soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Není žádného zákona ani mezinárodní smlouvy, který by určil, jaká má být cena za čištění odpadních vod. Vzhledem k tomuto zjištění, s vědomím toho, že existují pouze předpisy interní povahy (viz. níže – opatření obecné povahy) upravující položku stočné a vzhledem k tomu, že v daném případě neexistuje žádné precedentní rozhodnutí soudu nebo věcně správné rozhodnutí vodoprávního
Pokračování
17
15C 55/2010
úřadu řešící otázku ceny za čištění odpadních vod, kdy vlastníkem a provozovatelem čistírny je subjekt odlišný od vlastníka kanalizační sítě, bylo na soudu, aby učinil takovou úvahu, která bude respektovat spravedlivé uspořádání práv a povinností účastníků řízení. Nebo-li úkol soudu zněl takto: Stanovit cenu za čištění odpadních vod, která bude respektovat tato hlediska:
- hledisko nákladové - skutečné náklady vynaložené na provoz (příp. pořízení) ČOV - hledisko revize skutečných nákladů z hlediska posouzení jejich ekonomické oprávněnosti, vč. práva vlastníka ČOV na přiměřený zisk.
K právním normám a předpisům interní povahy, které opakovaně některý z účastníků řízení zmiňoval soud činí následující shrnutí: Dle § 8 odst. 14 ZVK je stočné úplatou za službu spojenou s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod. Soud poukazuje na skutečnost, že ZVK upravuje institut vodného a institut stočného; nikoliv však již samostatný dílčí institut nákladů na čištění. Stejně tak k tomuto problému přistupují i normy interní povahy. Žalovaný a provozovatel ČOV prováděli vyúčtování na základě opatření obecné povahy Ministerstva zemědělství ze dne 4.9.2006 – č.j. 22402/2006-16330, tedy institutu, který vnesl do našeho právního systému nový správní řád – z.č. 500/2004Sb. Opatření obecné povahy není ani právním předpisem ani rozhodnutím. V praxi se často ukazuje, že tato nová právní forma vyvolává často neoprávněná očekávání v oblastech, kde její využití může být problematické vzhledem k účelu a smyslu řešení, na rozdíl do situací, kde taková opatření se v zahraničí osvědčila (Správní právo, 7. vydání – C.H. BECK, str. 196). Dle § 135 o.s.ř. odst. 1 je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Dle odst. 2 tohoto ustanovení jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Vzhledem k tomu, že opatření obecné povahy není ani právním předpisem ani rozhodnutím (viz. výše), pak nelze postupovat dle § 135 odst. 2 o.s.ř. a z uvedeného opatření vydaného Ministerstvem zemědělství vycházet jako z podkladu, od kterého lze konečnou cenu za čištění odpadních vod bez dalšího odvodit. Konečně pak nelze opomenout ani to, že opatření obecné povahy vydané Ministerstvem zemědělství dne 4.9.2006 upravuje: „pravidla pro členění položek při výpočtu (kalkulaci) ceny pro vodné a ceny pro stočné včetně struktury jednotlivých položek“. V daném případě však žalovaný postupuje dle tohoto opatření v případě výpočtu ceny za čištění odpadních vod. Podle názoru soudu nelze vykládat znění uvedeného opatření tak, že se vztahuje jak na kalkulaci ceny pro vodné a stočné, tak i na kalkulaci ceny za čištění odpadních vod, která je prováděna odděleně od kalkulace vodného a stočného. Soud tak opatření obecné povahy nepovažuje za zásadní dokument, kterým se při stanovení ceny za čištění odpadních vod řídil, ale jako dokument podpůrný. Podstatou tohoto rozhodnutí je vymezení položek, které by měly být v ceně vodného a stočného zahrnuty
Pokračování
18
15C 55/2010
(materiál – např. chemikálie, energie, mzdy, ostatní náklady – např. odpisy majetku, finanční náklady, výrobní a správní režie). Způsob stanovení ceny soud vysvětluje následujícím způsobem: Soud ustanovil k objasnění způsobu výpočtu úhrady nákladů na čištění odpadních vod znalce ing. Jiřího Klicperu, CSc., který si jako konzultanta přibral znalce ing. Jiřího Černíka. Ze znaleckého posudku, následného výslechu znalců, případně z dalších důkazů níže označených, soud učinil tyto závěry ohledně konečné ceny pro roky 2007 – 2011.
Název položky 1.odpisy ve formě nákladů na pořízení investice dle její životnosti 2. opravy a údržba 3. elektrická energie 4. plyn (teplo) 5. chemické látky + materiál na údržbu 6. mzdy přímé + zdravotní a sociální pojištění 7. poplatky za vypouštění odpadních vod 8. režijní náklady ostatního druhu: dílčí podkapitoly - kaly - vzorky odpadních vod - drobný majetek - jiné provozní náklady - účetnictví, poradenství, audit - nájem aut, PHM, silniční daň - pojištění majetku - sociální náklady - ostatní náklady správní režie 9. zisk 10. DPH
Součet
2007
2008
2009
2010
2011
**871 100,00
**871 100,00
**871 100,00
**871 100,00
**871 100,00
1 336 904,32
483 249,14
917 980,01
1 434 279,36
793 395,85
3 217 310,09
3 880 187,22
3 914 944,50
3 756 903,39
4 085 843,25
597 287,90
564 878,12
442 662,72
502 567,17
328 921,46
507 941,42
396 856,09
712 079,94
590 348,81
*527 220,00
4 905 989,00
5 120 910,00
4 360 659,00
4 038 507,00
3 676 171,00
392 399,00
423 119,00
440 000,00
312 041,00
429 156,00
714 309,50
1 162 288,16
856 864,39
570 764,97
462 629,88
212 455,00
252 987,09
246 301,55
232 339,00
199 731,10
672 666,77
120 751,32
539 283,88
409 294,79
127 020,69
262 076,74
355 852,29
*367 050,00
434 934,99
415 336,71
342 000,00
268 000,00
301 150,00
340 000,00
340 000,00
*283 300,00
173 652,61
280 748,79
337 956,07
340 840,93
195 277,10
119 632,20
204 396,00
189 756,80
201 250,80
201 829,86
236 723,97
216 014,37
219 570,27
158 522,00
196 749,66
233 106,02
122 809,47
147 222,04
252 010,48
1 043 671,80
1 026 430,50
1 035 583,12
1 007 131,00
924 640,51
797 663,41
1 412 075,14
1 424 666,50
1 539 471,67
1 413 379,07
16 750 931,57 17 101 798,87 17 254 294,24 16 934 188,32 15 547 169,73
Pokračování
19
15C 55/2010
pozn. *: U těchto nákladových položek byl učiněn průměr z ostatních 4 let vzhledem k tomu, že náklad znalci uvedený vybočoval výrazným způsobem v porovnání s ostatními posuzovanými roky a tato odchylka nebyla žalovaným, příp. znalci náležitě soudu vysvětlena. pozn. **: Je-li odepisování metoda, jak rozložit pořizovací cenu majetku jako náklad na více období, pak nezbytnou podmínkou pro úsudek o konkrétní výši odpisu je zjištění skutečné pořizovací ceny majetku – ČOV, ostatně toto potvrdili i znalci (viz. níže). U položky odpisy majetku nebylo vycházeno ani z odpisů dle vyúčtování vlastníka ČOV, ani z úvahy znalců, na základě které byla výše odpisů stanovena na částku pohybující se okolo 3,2 mil. Kč/rok, ale z úvahy soudu níže popsané. Vlastník ČOV nárokoval odpisy ve značně vysokých částkách - např. v r. 2007 činily odpisy dle kalkulace 11 mil. Kč (dle skutečnosti : 9,039 mil. Kč), v r. 2008 činily odpisy dle kalkulace 7 mil. Kč (dle skutečnosti 8,46 mil. Kč)!. Pokud by tak soud přijal za svou teorii o tom, že jakkoliv zvolené odpisy musí být do ceny převzaty, pak by mohlo dojít k tomu, že ČOV bude cca za 10 let od koupě po té, kdy dojde k úplnému odpisu, tj. v roce 2015 prodána a žalobce bude novému vlastníku ČOV ve výsledné ceně znovu hradit náklad na její pořízení. Pokud by to životnost ČOV umožnila, takový krok by se mohl opakovat v podstatě nekonečně dlouho. Již jen z tohoto je zcela zřejmé, že taková úvaha by byla v rozporu se spravedlivým uspořádáním poměrů obou účastníků. Chyba vlastníka ČOV byla jednak v tom, že odepisoval z částky, kterou dle zjištění soudu na koupi ČOV vůbec nevynaložil, a dále v tom, že odepisoval v nepoměru ke skutečné životnosti ČOV. Znalci měli následující úvahu: Při stanovení základní částky pro odpis vycházeli z majetkové evidence, tj. z celkové hodnoty – pořizovací ceny 113.249.776,01 Kč. Jednotlivé dílčí majetky ČOV rozčlenili podle jejich životnosti (u administrativní budovy uznali jen poloviční odpis, protože polovina budovy není k čištění používána, je i částečně pronajímána). Životnost jednotlivých dílčích majetkových hodnot byla stanovena na základě zkušeností a vyhlášek. Na dotaz soudu z jaké ceny by mělo být vycházeno při odpisech, zda z ceny kupní nebo z ceny skutečně zaplacené, v případě kdy by část ceny byla prominuta nebo došlo ke slevě, tak uvedli, že pokud by to bylo zjištěno, mělo by se vycházet z ceny skutečně zaplacené. Dodali dále, že odpisy mají sloužit pro účely obnovy ČOV, tzn. že tato částka má sloužit k potřebným investicím (výměna jednotlivých agregátů) do technického zhodnocení. Chybná úvaha znalců byla v tom, že při stanovení odpisů vycházeli z částky 113.249.776,01 Kč, tj. z kupní ceny, která nebyla ve skutečnosti ke koupi ČOV vynaložena. Soud již ve věci řešené pod sp. zn. 5C 34/2008 dospěl k závěru, že vlastník ČOV nevynaložil na koupi ČOV částku jím tvrzenou, resp. znalci uváděnou, tj. částku 113.249.776,01 Kč. Soud ostatně tento závěr zopakoval účastníkům při jednání, které se ve věci konalo dne 13.6.2013. Soud znovu shrnuje důvody, pro které vzal jako rozhodující částku ke stanovení odpisů částku 18 mil. Kč. : Žalovaný uvedl, že koupil ČOV ve Dvoře Králové nad Labem za kupní cenu ve výši 110.000.000,- Kč + DPH (celkem 119.500.000,- Kč), přičemž takto sjednaná kupní cena
Pokračování
20
15C 55/2010
byla v celém rozsahu vyrovnána a nebyla jakýmkoliv způsobem snižována. Závazek žalovaného, jako kupujícího z titulu sjednané kupní ceny, byl tak z jeho strany vypořádán v části zaplacením a v části započtením. Na základě smlouvy o vystavení směnek za úplatu ze dne 31.05.2005 předal žalovaný jako výstavce, společnosti TIBA, a.s. 26 směnek vlastních s celkovým směnečným závazkem vůči TIBA, a.s. 114.00.000,- Kč. Směnečné závazky vůči TIBA, a.s. byly ze strany žalovaného vypořádány tak, že částka ve výši 18 mil. Kč byla postupně uhrazena bankovním převodem a zbylá část byla uhrazena zápočtem. Soud v řízení ve věci 5C 34/2008 po přezkoumání předložených listin zjistil, že byly proplaceny 3 směnky vůči společnosti ČEZ Prodej, s.r.o. v celkové výši 7.500.000,-Kč, dále částka ve výši 5.000.000,-Kč uhrazená dne 30.4.2010 bankovním převodem na účet úpadce TIBA, a.s.; dále byla zaplacena jistina na kupní cenu ve výši 500.000,-Kč a částka 5.000.000,-Kč uhrazená ve dnech 27.5.-30.5.2005 na účet společnosti TIBA, a.s. K tomuto předložil žalovaný též příslušné bankovní výpisy. Zbylá částka ve výši 101,5 mil. Kč byla zaplacena prostřednictvím zápočtu. Soud si je vědom toho, že započtení je jedním z druhů zániku závazku; tedy, že v případě, kdy dojde k platnému zápočtu, vzájemné pohledávky zaniknou. Jednou stránkou věci je otázka, zda vlastník ČOV něčeho dluží, pokud jde o úhradu kupní ceny. Druhou stránkou problému je určení množství prostředků, které musel kupující vynaložit na to, aby investici získal. Nebo-li pro posouzení částky rozhodné pro odpisy z hlediska ceny za čištění odpadních vod je podstatné to kolik prostředků skutečně kupující ze svého vydal a které chce v podobě odpisů v průběhu let vrátit, resp. měl by tyto investovat do modernizace ČOV (prodloužení její životnosti). Žalovanému byl uvedený názor soudu opakovaně sdělen a to jak ve věci řešené pod sp. zn. 5C 34/2008 (při jednáních soudu dne 4.10.2012, 29.11.2012 a 22.1.2013), tak v projednávané (této) věci. Dotazoval-li se soud na to, kolik prostředků vynaložil žalovaný na koupi pohledávek, byl konfrontován s názorem žalovaného ohledně toho, že takováto skutečnost není pro posouzení věci podstatná a že ji soud není oprávněn přezkoumávat. Soudu nebyly předloženy smlouvy o postoupení jednotlivých pohledávek, právní titul jejich vzniku a doklady o tom, kolik bylo za toto postoupení skutečně zaplaceno. Soud přitom uvádí, že dobytnost pohledávek za společností TIBA, a.s. byla s ohledem na její dlouhodobě špatný ekonomický stav značně snížena. Vzhledem k tomu, že žalovaný (z důvodu nesouhlasu s názorem soudu) netvrdil a neprokázal to, kolik bylo žalovaným zaplaceno za koupi pohledávek třetích osob vůči společnosti TIBA, a.s., soud uzavřel, že neunesl své důkazní břemeno ohledně toho, že ze svého vynaložil na koupi ČOV částku 110 mil. Kč (bez DPH). Žalobce dále soudu předložil v řízení pod sp. zn. 5C 34/2008 důkaz o tom, že žalovaný vyhrál výběrové řízení na koupi ČOV s nabídkovou cenou 72 mil. Kč! Na otázkou, co jej vedlo a přimělo k tomu, že nakonec zaplatil cenu o mnoho vyšší, žádným uspokojivým a logickým způsobem neodpověděl. Soud ve shodě se žalobcem uvádí, že bylo ekonomicky neodůvodnitelné, aby žalovaný jako vítěz výběrového řízení s nabídnutou cenou 72 mil. Kč za ČOV ve Dvoře Králové nad Labem následně ve skutečnosti zaplatil cenu podstatně vyšší. Soud dodává, že i tato okolnost vede k úsudku o tom, že jako rozhodná částka, která bude vzata jako rozhodná pro odpisy s přihlédnutím k reálné době životnosti ČOV, by měla být pouze a jen skutečně vynaložená finanční částka – v daném případě 18 mil. Kč.
Pokračování
21
15C 55/2010
Při této úvaze pak odpisy (dle znaleckého odhadu 3,3% na stavební část a 6,7% na technologickou část) z částky 18 mil. Kč, která byla rozdělena stejným poměrem, jak určil znalec pro cenu 110 mil. Kč (60:50 mil. Kč), tj. v poměru 9.850.000,-Kč jako investiční náklad na stavební část a 8.150.000,-Kč na technologickou část, činily v období jednoho kalendářního roku částku 871.100,-Kč. V neposlední řadě soud k připomíná, že odpisy by měly sloužit k tomu, aby vlastník mohl činit technické zhodnocení ČOV (pozn. soudu – nikoliv opravy a údržbu, když tyto náklady jsou posuzovány odděleně – viz. níže). Toto potvrdili oba znalci při jednání dne 13.6.2013. Pokud by byl shledán názor soudu ohledně výše odpisů správným, tj. v částce 871.000,-Kč/rok, pak za období od koupě ČOV do konce období, na které se toto rozhodnutí vztahuje by vlastník ČOV měl investovat celkem 10.893.530,-Kč (poměrná část za rok 2005 ve výši 440.330,-Kč + 12 let x 871.000,-Kč). Žalovaný však potvrdil, ve shodě se znalci, že vyjma investice ve výši 4,018 mil. Kč – oprava pásového lisu realizovaná v prosinci 2007 – žádné jiné investice do technického zhodnocení ČOV nevynaložil. Nebo-li i po „snížení“ odpisů učiněných soudem zbývá žalovanému téměř 7 mil. k tomu, aby investice do modernizace ČOV učinil. V neposlední řadě pak může vlastník pro účely technického zhodnocení použít zisk, který se pohybuje okolo 1 mil. Kč ročně. Na základě těchto všech úvah soud učinil závěr o tom, že ekonomicky oprávněným nákladem nazvaným odpisy je částka 871.100,-Kč. Systém stanovení ceny za čištění odpadních vod za roky 2007 – 2011 byl takový, že soud zahrnul do ceny VŠE co znalci seznali uznatelným nákladem S VÝJIMKOU :
- odpisů ve výši stanovené znalcem (odpisy stanoveny v nižší částce – viz. shora) - úroků na koupi ČOV - tří případů (ozn. *), kdy náklad vybočoval výrazným způsobem z nákladů stejného druhu vynaložených v ostatních posuzovaných letech a tato odchylka nebyla žalovaným náležitě soudu vysvětlena Úroky soud nevzal v potaz z následujících důvodů: Žalovaný v rámci finančních nákladů požadoval jednak: a) úrok za úvěr v souvislosti se zajištěním provozu ČOV s odůvodněním, že platby hrazené žalobcem k tomuto nepostačovaly b) úrok za úvěr poskytnutý na pořízení ČOV ad a): Znalci potvrdili, že úroky požadované v souvislosti s úvěry poskytnutými na provoz ČOV nemohly být započteny do celkové ceny, neb se nejedná o ekonomicky oprávněný náklad; tedy ani úroky hrazené provozovatelem firmě LANDPRO LLC nejsou oprávněným nákladem a nemohou být započteny do konečné ceny za čištění odpadních vod. Soud dodává, že tento náklad by nemohl vzít v potaz již jen z toho důvodu, že celková cena vč. zisku a DPH
Pokračování
22
15C 55/2010
je nižší než částka žalobcem hrazená; nebyl tedy důvod pro to, aby si provozovatel bral úvěr za účelem zajištění provozu ČOV. ad b): Pokud jde o úvěr poskytnutý na pořízení ČOV, pak ani tento nebyl zahrnut do ceny za čištění odpadních vod a to z následujících důvodů: Žalovaný neprokázal uzavření úvěrové smlouvy se společností CORTAN Ltd. na nákup ČOV. Ve světle úvah shora konstatovaných (posouzení skutečně zaplacené kupní ceny) má soud za to, že úvěr na koupi ČOV nebyl ekonomicky oprávněným nákladem, neboť žalovaný neprokázal, že by vyjma částky 18 mil. Kč vynaložil jakékoliv prostředky na koupi pohledávek, tedy, že by jakýkoliv úvěr (i kdyby byl poskytnut) na koupi ČOV reálně využil. Dále pak soud uvádí, že i kdyby tomu tak bylo a žalovaný by si na celou kupní cenu bral úvěr, bylo to jeho podnikatelské riziko a jeho rozhodnutí (kupovat podnik za situace, kdy kupující nemá alespoň určitou část peněz k dispozici a celou kupní cenu se rozhodl platit z úvěru), jehož náklad, resp. cenu (úroky jsou v podstatě cenou za půjčení peněz) nelze přenášet bez dalšího na odběratele služby v monopolním prostředí. Pokud jde o náklady – tři případy, u nichž došlo ke „zprůměrování“ (* - viz. shora), pak soud k těmto uvádí následující: V případech, kdy účastník, příp. znalci vysvětlili odchylku nákladů stejného typu oproti ostatním rokům, soud tyto náklady žádným způsobem nesnižoval a ponechal je v původní podobě. Tak tomu bylo např. u položky „drobný majetek“ v r. 2007, kdy se budoval v areálu ČOV tzv. Velín (ovládací zařízení), vč. nábytku. Ohledně níže uvedených položek se soudu nedostalo náležitého zdůvodnění ani od žalovaného ani od znalců, a proto výši těchto stanovil průměrem z ostatních čtyř let; jedná se o tyto položky: 1. nájem aut, PHM, silniční daň v r. 2007 2. jiné provozní náklady v r. 2009 3. materiál na údržbu v r. 2011 ad. 1.: nájem aut, PHM, silniční daň v r. 2007 Soud z údajů zjištěných znalci zjistil, že je velký rozdíl v nájemném za pronájem aut mezi lety jednotlivými lety : - 2007 … 339.000,00 Kč - 2008 … 84.384,00 Kč - 2009 … 168.000,00 Kč - 2010 … 214.825,92 Kč - 2011 … 173.383,40 Kč Zástupce žalovaného byl vyzván, aby ve lhůtě 30 dnů soudu doplnil a vysvětlil skutková tvrzení ohledně ekonomické oprávněnosti nákladů na pronájem vozidel v jednotlivých letech, když v roce 2008 bylo na pronájem aut vynaloženo cca 80 tisíc a v roce 2007 cca 340 tisíc; na tuto výzvu žádným způsobem ve stanovené lhůtě nereagoval. Soud proto nezapočetl za rok 2007 celkový náklad na nájemné, PHM a silniční daň ve výši
Pokračování
23
15C 55/2010
440.338,16Kč, ale průměr na tuto položku vyplývající za roky 2008 – 2011 : (173.652,61 +280.748,79+337.956,07+340.840,93Kč) /4 = 283.299,60Kč; po zaokrouhlení je to částka 283.300,-Kč. Tato částka byla vzata ekonomicky oprávněný náklad vynaložený v r. 2007 v souvislosti s nájmem aut, PHM a silniční daní. ad. 2.: jiné provozní náklady v r. 2009 Znalci do této položky zahrnuli celkem 981.952,79Kč. Tato položka se přitom pohybovala v letech 2007 - 2011 v rozmezí od 262-981 tis. Kč. Žalovaný ani znalci nezdůvodnili, proč právě v r. 2009 mělo být vynaloženo tolik prostředků. Ze souhrnného přehledu zaslaného dodatečně znalci bylo pouze zjištěno, že tato položka „narostla“ v r. 2009 v důsledku částky za revize a kontroly : 224.150,77Kč a nákladů ostatních (blíže nerozčleněných) provozních nákladů ve výši 564.243,82Kč. Soud neměl podklad (tak jako v případě výdaje na drobný majetek v r. 2007 – viz. shora), na jehož základě by učinil vysvětlitelný závěr o tom, proč právě v daném roce bylo potřeba prostředků v celkové výši 981.952,79Kč na tzv. jiné provozní náklady. Z tohoto důvodu do ceny za rok 2009 zahrnul průměr na tuto položku vyplývající za roky 2007, 2008, 2010 a 2011 : (262.076,74 + 355.852,29 + 434.934,99 + 415.336,71Kč) /4 = 367.050,-Kč. Tato částka byla vzata ekonomicky oprávněný náklad vynaložený v r. 2009 v souvislosti s položkou „jiné provozní náklady“. ad. 3.: materiál na údržbu v r. 2011 Znalci do této položky zahrnuli celkem 1.051.954,70Kč. Tato položka se přitom pohybovala v letech 2007 - 2010 v rozmezí od 261-546 tis. Kč. Žalovaný ani znalci nezdůvodnili, proč právě v r. 2011 mělo být vynaloženo tolik prostředků oproti předešlým letům (např. vysvětlením, že se prováděla rozsáhlejší oprava některého komponentu ČOV). Žalovaný byl při jednání dne 13.6.2013 vyzván, aby tento nesoulad ve lh. 1 měsíce vysvětlil; tuto povinnost však ve stanovené lhůtě nesplnil. Jako vysvětlení soud nemohl přijmout ani podání doručené soudu v den posledního jednání ve věci, tj. dne 26.8.2013, neboť souhrnný a nic nevypovídající přehled z účetnictví provozovatele ČOV (čl .753 – 755 spisu) neměl pro soud ani soudu ani pro přítomného znalce jakoukoliv vypovídající hodnotu. Z tohoto důvodu do ceny za rok 2011 zahrnul průměr na tuto položku vyplývající za roky 2007 - 2010: (342.905,56 + 261.755,17 + 546.219,92 + 409.396,71Kč) /4 = 390.070,Kč. Tato částka byla vzata ekonomicky oprávněný náklad vynaložený v r. 2011 v souvislosti s položkou „materiál na údržbu“. Její součet s položkou chemické látky činí 527.220,-Kč (390.070,-Kč + 137.150,-Kč) a tato částka byla použita pro výpočet (viz. tabulka shora). PRINCIP STANOVENÍ CENY ZA ROKY 2007 – 2011 BYL NÁSLEDUJÍCÍ: Soud vycházel ze zjištění znalců, tj. ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. Jiřím Klicperou a ing. Jiřím Černíkem, zejména z údajů uvedených v kalkulačních vzorcích pro jednotlivé roky. V těchto vzorcích byly uvedeny konkrétní výdaje vynaložené v souvislosti s provozem ČOV (chemikálie, materiál na údržbu, opravy a udržování – pozn. soudu: znalci vysvětlili rozdíl mezi položkou „materiál na údržbu“ a položkou „opravy a udržování“ tak, že u první z nich se jednalo jen o náklady na materiál, neboť práce byla prováděna
Pokračování
24
15C 55/2010
zaměstnanci ČOV, tudíž se náklady na práci znovu nezapočítávaly, kdežto u druhé z položek šlo o služby vykonané externími firmami; přímé mzdy, elektrická energie, odstraňování kalů, vzorky odpadních vod, zdravotní a sociální pojištění, poplatky za vypouštění vod, teplo – plyn, drobný majetek, odpisy, jiné provozní náklady, účetnictví, poradenství, audit, nájem aut, PHM, silniční daň, pojištění majetku, úroky, ostatní náklady správní režie a zisk). Soud zahrnul do výsledné ceny za čištění odpadních vod vše, vyjma položek výše uvedených: tj. odpisy (tyto zahrnul v nižší výši), úroků na pořízení ČOV (tyto nezahrnul vůbec) a tří případů shora vysvětlených, kdy náklad na ně vynaložený vybočoval výrazným způsobem z nákladů stejného druhu vynaložených v ostatních posuzovaných letech bez náležitého vysvětlení (nájem aut, PHM, silniční daň v r. 2007, jiné provozní náklady v r. 2009, materiál na údržbu v r. 2011). Důvody, které soud k této korekci vedly jsou podrobně vysvětleny výše. Pokud jde o zisk, soud plně odkazuje na úvahy a závěry znalců, kteří jako přiměřený zisk stanovili zisk ve výši 7% z celkových nákladů. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že metodika stanovení přiměřeného zisku vychází z hodnoty investovaného kapitálu a zohledňuje obnovu investic. Číselné údaje pro výpočet přiměřeného zisku podle této metodiky je obtížné, a v některých položkách reálně nemožné, získat. Určitým vodítkem přiměřenosti zisku může být porovnání s obdobnými podniky. Při vědomí, že v celé České republice neexistuje čistírna odpadních vod srovnatelné velikosti, jež je vlastnicky oddělena od kanalizační sítě, jsou referenční základnou veřejně publikované hospodářské výsledky podniků Vodovody a kanalizace (výroční zprávy zveřejněné uložením do sbírky listin obchodního rejstříku). Míra zisku před zdaněním vztažená k celkovým nákladům vykazuje značnou variabilitu (od 1,9 do 19,6 %), zhruba u poloviny všech sledovaných podniků se však pohybuje v úzkém rozmezí od 6,1 do 8,5 %. Pro kalkulaci ceny stočného proto byla zvolena průměrná hodnota 7,0 % zisku (medián) před zdaněním, vztaženo k úplným vlastním nákladům. Na základě takto učiněných zjištění pak soud určil výši ceny za jednotlivé roky jako součet dílčích nákladů, odpisů a zisku. Nebo-li byly sečteny hodnoty dílčích nákladů (chemikálie, energie, ad.), odpisy (871.100,-Kč/rok) a zisk (7% z celkových nákladů). Tabulka na str. 18 tohoto rozsudku zahrnuje všechny tyto položky vč. DPH (výše DPH vychází se zákona č. 235/2004Sb., o dani z přidané hodnoty). Cena za čištění odpadních vod byla na základě takto zvoleného postupu stanovena následujícím způsobem: a) b) c) d) e)
1.1.2007 do 31.12.2007 1.1.2008 do 31.12.2008 1.1.2009 do 31.12.2009 1.1.2010 do 31.12.2010 1.1.2011 do 31.12.2011
činí činí činí činí činí
16 751 000,--Kč včetně 5% DPH. 17 101 800,--Kč včetně 9% DPH. 17 254 300,--Kč včetně 9% DPH. 16 934 200,--Kč včetně 10% DPH. 15 547 200,--Kč včetně 10% DPH.
Součet dílčích nákladů, vč. odpisů, zisku a DPH byl zaokrouhlen na celé stovky korun českých.
Pokračování
25
15C 55/2010
PRINCIP STANOVENÍ CENY ZA ROKY 2011 – 2017 BYL NÁSLEDUJÍCÍ: Pokud jde o roky následující, tj. roky 2012 – 2017, byla cena stanovena v závislosti na ceně zjištěné za předchozí roky. Znalci uvedli, že struktura nákladů je do značné míry konstantní a závisí na skladbě užívané technologie a na množství odstraněného znečištění. Od roku 1993 se nákladová struktura provozu změnila jen dvakrát – jednou po instalaci nového provzdušňovacího systému, protože se změnily aerační prvky a to ovlivní spotřebu elektřiny pro dmychadla, podruhé, a to významně, s ukončením provozu v TIBĚ. Ukončení provozu v TIBĚ znamenalo podstatné snížení spotřeby kyslíku v aktivaci (snížení EE na dmychadlech) a snížení produkce odpadních vod a tedy úsporu EE za čerpání na vstupu do ČOV. V jednotlivých letech se měnila spotřeba tepla z teplárny podle vnějších teplot a menší změnu spotřeby elektřiny vyvolal pronájem laboratoří. Za důležitou položku je třeba považovat cenu elektrické energie. Ta se mění v jednotlivých letech a může promluvit do celkových nákladů, protože činí více než 10% oprávněných nákladů. Podle znalců je důležité vybrat správný tarif a vhodného dodavatele elektřiny. Ve své výpovědi při jednání dne 13.6.2013 znalci uvedli, že vzhledem k nižšímu tarifu bylo na elektřinu v r. 2012 vynaloženo pouze 3,080 mil. Kč, což je min. o 1 mil. Kč méně než v letech přechozích. Neboli ze zjištění znalců vyplynulo, že se po odstávce provozu TIBY, a.s. snížila spotřeba chemikálií, elektrické energie (částečně i v návaznosti na nově získané podmínky od dodavatele) a náklady na mzdy (snížení počtu zaměstnanců). Zhruba od r. 2008, resp. 2009, je stav konstantní a nedochází v podstatě k žádným zásadním změnám ve vynaložených nákladech (s výjimkou el. energie v r. 2012), tedy v odchylkám za rámec obvyklosti. Průměrná hodnota nákladů, vč. odpisů bez zisku za roky 2007 – 2011 činí 14.392.734,-Kč, s připočtením 7% zisku je to hodnota 15.400.225,38Kč. Soud se při stanovení rozhodné ceny pro roky 2012 – 2017 zabýval dále vývojem jednotlivých dílčích položek a jejich předpokládaným růstem či poklesem v letech následujících a dospěl přitom k těmto závěrům ohledně předpokládaného vývoje dílčích nákladů na provoz ČOV: a) opravy a údržba vč. materiálu Soud tuto položku pojal jako souhrn dvou dílčích položek: „materiál na údržbu“ a „opravy a udržování“ (odlišnost vysvětlena shora) a zjistil, že tyto položky se v součtu za ten který rok pohybovaly od 0,745 mil. Kč (rok 2008) do 1,84 mil. Kč (rok 2010), tedy, že jejich výše byla značně variabilní. Znalci uvedli, že vyjma dvou faktur zahrnuli do uznaných nákladů v této položce vše, co bylo zaúčtováno s tím, že provedení některých oprav bylo možno ověřit, provedení některých již nikoliv. Na část výdajů byly předkládány jen faktury a nikoliv smlouvy, znalci nakonec do této položky zahrnuli téměř vše. Soud jako částku uznatelnou pro opravy a údržbu ČOV, vč. nákupu materiálu stanovil částku 1.300.000,-Kč, která odpovídá průměru za roky 2007 – 2011. Tuto částku zahrnul do ceny stanovené pro roky 2012 – 2017. b) elektrická energie Soud při hodnocení této vycházel jednak z průměru za roky 2007 – 2011, který činí 3.771.037,69Kč a dále z vývoje období následujícího, tj. ze skutečnosti, že již v r. 2012 byla spotřeba podstatně nižší (3,080 mil. Kč). Celková částka zahrnutá do ceny stanovené pro roky
Pokračování
26
15C 55/2010
2012 – 2017 činí 3.800.000,-Kč. Tato částka je sice nižší, než částka vynaložená v letech 2008, 2009 a 2011, ale reflektuje stav v r. 2012 s tím, že jsou dále stanoveny „pojistky“ v případě jejího zvyšování a snižování (viz. dále – inflační a deflační doložka). c) plyn (teplo) Soud při hodnocení této vycházel jednak z průměru za roky 2007 – 2011, který činí 487.263,40Kč a dále z vývoje období jednotlivých let, kdy spotřeba plynu (tepla) měla spíše klesající tendenci. Celková částka zahrnutá do ceny stanovené pro roky 2012 – 2017 činí 480.000,-Kč. Tato částka je sice nižší, než částka vynaložená v letech 2007, 2008, 2009, 2010, ale stejně jako v případe spotřeby el. energie jsou dále stanoveny „pojistky“ v případě jejího zvyšování a snižování (viz. dále – inflační a deflační doložka). d) chemické látky Soud při hodnocení této vycházel jednak z průměru za roky 2007 – 2011, který činí 156.819,78Kč. Celková částka zahrnutá do ceny stanovené pro roky 2012 – 2017 činí 150.000,-Kč. Rovněž u této jsou dále stanoveny „pojistky“ v případě jejího zvyšování a snižování (viz. dále – inflační a deflační doložka). e) mzdy, vč. zdravotního a sociálního pojištění a sociálních nákladů Soud do této položky zahrnul nejen přímé mzdy, ale i odvody na zdravotní a sociální pojištěn a sociální náklady (pozn. soudu: znalci tyto tři podpoložky vedli odděleně). Při hodnocení této vycházel jednak z průměru za roky 2007 – 2011, který činí 4.626.979,294Kč a dále z postupného vývoje mezd v letech 2007 - 2011, když období let 2007 a 2008 nelze vzít jako hodnověrný podklad pro další vývoj tohoto nákladu, neboť v r. 2007 měla čistírna odpadních vod 18 zaměstnanců, což není adekvátní k současnému stavu, kdy zaměstnanců je 9 (viz. znalecký posudek zpracovaný ve věci 5C 34/2008 – str. 20) a v r. 2008 bylo vypláceno odstupné. Proto soud učinil ještě jeden srovnávací propočet a to pro roky 2009 - 2011 a zjistil, že průměrný náklad na mzdy, odvody a soc. náklady činí 4.223.147,88Kč. Celková částka zahrnutá do ceny stanovené pro roky 2012 – 2017 v položce mzdy, vč. odvodů a soc. nákladů činí 4.200.000,-Kč. U této položky nejsou dále stanoveny „pojistky“ v případě jejího zvyšování a snižování (tzv. inflační a deflační doložka) – výrok I. – část. F/c). výroku rozsudku a to z toho důvodu, že spornost této položky mezi účastníky je zřejmá, kdy představy žalobce se pohybují v řádech více než o 1 mil. nižší, než stanovil soud s odkazem na závěry technického auditora a představy žalovaného jsou takové, že veškeré mzdy, které byly vyplaceny zaměstnancům ČOV jsou ekonomicky oprávněným nákladem bez ohledu na jejich výši. Soud i s ohledem na předpokládanou spornost mnoha faktorů ovlivňujících položku mzdy, stanovil výši celkových nákladů na mzdy, vč. odvodů a soc. nákladů pevnou částkou. Vycházel přitom ze závěru znalce ing. Jiřího Klicpery, který uvedl, že počet zaměstnanců, kteří v současnosti pracují na ČOV je adekvátní a že ČOV potřebuje 8 – 9 zaměstnanců ( dva pracovníci na obsluhu na denní směnu, jeden zaměstnanec na obsluhu kalového hospodářství, jeden zaměstnanec na obsluhu Velína, jeden technolog, dva zaměstnanci na kontrolu a údržbu - elektrikář, zámečník, jeden vedoucí, příp. jeden pracovník pro případ nemocnosti pro vystřídání obsluhy).
Pokračování
27
15C 55/2010
Struktura zaměstnanců je tato: - 6 zaměstnanců má buď středoškolské vzdělání, popř. výuční list + 1 zaměstnanec na vystřídání zaměstnanců obsluhy - 2 zaměstnanci mají vysokoškolské vzdělání (vedoucí a technolog), Dle údajů Českého statistického úřadu má dlouhodobě nejvýraznější vliv na mzdovou úroveň zaměstnance dosažený stupeň vzdělání. Vysokoškolsky vzdělaní pobírali v r. 2012 podle mediánových hodnot dvojnásobnou mzdu (32 786 Kč) než zaměstnanci se základním a nedokončeným vzděláním (15 695 Kč). O polovinu více než zaměstnanci se ZŠ měli ti s maturitou (23 288 Kč), vyučení bez maturity měli pak mediánovou mzdu o pětinu vyšší (18 817 Kč). Údaje představují hrubou mzdu. Nominální růst mezd se pohybuje v rozmezí 2 - 5%. a) Super hrubá mzda vč. soc. nákladů pro zaměstnance – se vzděláním – vyučen bez maturity (údržba – elektrikář, zámečník) činí dle údajů ČSÚ 2 pracovníci x 12 měsíců x 18,8 tis. Kč x 1.09 (odvody) = 491.808,-Kč + soc. náklady v částce 50000,-Kč (v průměru bylo vynakládáno ročně 225 tis. Kč/9 zaměstnanci , x 2); tzn. celkový náklad na tyto zaměstnance by měl být 541.808,-Kč b) Super hrubá mzda vč. soc. nákladů pro zaměstnance – s maturitním vzděláním – (ostatní zaměstnanci vyjma zaměstnanců uvedených pod bodem a) a c) činí dle údajů ČSÚ 4x 12 měsíců x 23,3 tis. Kč x 1.09 (odvody) = 1.219.056,-Kč + soc. náklady v částce 100000,-Kč (v průměru bylo vynakládáno ročně 225 tis. Kč/9 zaměstnanci , x 4); tzn. celkový náklad na tyto zaměstnance by měl být 1.319.056,-Kč c) Super hrubá mzda vč. soc. nákladů pro zaměstnance – s vysokoškolským vzděláním – (technolog + vedoucí) činí dle údajů ČSÚ 2x 12 měsíců x 32,8 tis. Kč x 1.09 (odvody) = 858.048,-Kč + soc. náklady v částce 50000,-Kč (v průměru bylo vynakládáno ročně 225 tis. Kč/9 zaměstnanci , x 2); tzn. celkový náklad na tyto zaměstnance by měl být 908.048,-Kč d) Super hrubá mzda vč. soc. nákladů pro 1 zaměstnance na střídání (viz. výpověď znalce a jeho závěry v posudku ve věci 5C 34/2008) – s maturitním vzděláním – činí dle údajů ČSÚ 1x 12 měsíců x 23,3 tis. Kč x 1.09 (odvody) = 304.767 + soc. náklady v částce 25000 (v průměru bylo vynakládáno ročně 225 tis. Kč/9 zaměstnanci , x 1); tzn. celkový náklad na tyto zaměstnance by měl být 329.767,Kč. Součet těchto předpokládaných mezd činí 3.098.676,-Kč. Soud připouští, že celkové náklady z pohledu statistického by se měly pohybovat ve výši přibližně o 1 mil. nižší, než do ceny zahrnul, nicméně vzhledem k fixní částce stanovené až do roku 2017 počítal i s nominálním růstem mezd, k němuž každoročně dochází. Dále pak akceptoval skutečně vynakládané částky na mzdové náklady a odvody, které jsou v souhrnu vyšší, než částky evidované ČSÚ. Celkové náklady ve výši 4.200.000,-Kč jsou tak jakýmsi mediánem mezi náklady skutečně vynakládanými od r. 2009, od kdy se stav zaměstnanců snížil na mzdy, odvody a sociální náklady, tj. částkou 4.223.147,88Kč a zjištěními učiněnými soudem z údajů uveřejňovaných Českým statistickým údajem. Nebo-li částka vynaložená za roky 2009 – 2011 v průměru na mzdové náklady vč. soc. nákladů ve výši 4.223.147,88Kč je částkou, která převyšuje mzdy
Pokračování
28
15C 55/2010
průměrně dosahované v ČR, adekvátní by tak měla být částka pohybující se rozpětí mezi údaji statistické povahy a skutečné povahy (3,1 mil. Kč x 4,2 mil. Kč); tj. částka ve výši 3,65 mil. Kč ročně. Soud mohl stanovit celkovou „odrazovou“ částku pro rok 2012 na hodnotu 3,65 mil. Kč a stanovit pro zvýšení této doložku v návaznosti na růst nominálních mezd. Tuto variantu však nezvolil, neboť respektoval aktuální stav zaměstnanců a výši mezd, závěr znalce ing. Jiřího Klicpery o tom, že tento náklad je ekonomicky oprávněným nákladem a že počet zaměstnanců je zcela adekvátní velikosti a typu ČOV a dále tu okolnost, že jakékoliv doložky inflačního charakteru (v daném případě by šlo o doložku závislou na růstu nominální výše mzdy) mohou být příčinou nových sporů mezi účastníky, kterým se soud snažil tímto rozsudkem v co nejširší míře předejít. V neposlední řadě soud neopomenul ani tu skutečnost, že základní povinností vlastníka ČOV (a zájmem žalobce) je zajištění plynulého provozu ČOV. Soud má za to, že v zájmu zachování tohoto kritéria je třeba ctít stávající výdaje na mzdy a platy zaměstnanců ČOV a to i za situace, že jejich výše převyšuje průměr uveřejňovaný Českým statistickým úřadem. f) vzorky odpadních vod Soud při hodnocení této vycházel jednak z průměru za roky 2007 – 2011, který činí 228.762,748Kč. Celková částka zahrnutá do ceny stanovené pro roky 2012 – 2017 činí 250.000,-Kč. Rovněž u této jsou dále stanoveny „pojistky“ v případě jejího zvyšování a snižování (viz. dále – inflační a deflační doložka). g) poplatky za vypouštění odpadních vod Soud při hodnocení této vycházel jednak z průměru za roky 2007 – 2011, který činí 399.343,-Kč. Celková částka zahrnutá do ceny stanovené pro roky 2012 – 2017 činí 420.000,-Kč. Rovněž u této jsou dále stanoveny „pojistky“ v případě jejího zvyšování a snižování (viz. dále – inflační a deflační doložka). h) pojištění ČOV Soud při hodnocení této vycházel jednak z průměru za roky 2007 – 2011, který činí 182.062,58,-Kč. Celková částka zahrnutá do ceny stanovené pro roky 2012 – 2017 činí 200.000,-Kč. Rovněž u této jsou dále stanoveny „pojistky“ v případě jejího zvyšování a snižování (viz. dále – inflační a deflační doložka). i) ostatní náklady správní režie Do této „zbylé“ položky patří tyto dílčí náklady: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
likvidace kalů drobný majetek jiné provozní náklady účetnictví, poradenství, audit nájem aut, PHM, silniční daň ostatní správní režie
Soud při hodnocení této souhrnné položky vycházel jednak z průměru za roky 2007 – 2011, který činí 2.286.134,23Kč. Celková částka zahrnutá do ceny stanovené pro roky
Pokračování
29
15C 55/2010
2012 – 2017 činí 2.500.000,-Kč. U této položky nejsou dále stanoveny „pojistky“ v případě jejího zvyšování a snižování (tzv. inflační a deflační doložka) – výrok I. – část. F/c). rozsudku a to z toho důvodu, že spornost této položky – lze říci všech dílčích podpoložek – je mezi účastníky zcela zřejmá (podobně jako u mzdových nákladů). Soud vycházel ze závěrů znalců o uznatelnosti výdajů, jejichž průměr činí zmíněných 2,28 mil. Kč/rok a částku 2.500.000,-Kč stanovil fixně s tím, že do roku 2017 dojde nepochybně k růstu cen a je nutno uvažovat o výdajích „do budoucna“ v částkách vyšších a nikoliv konstantních. K jednotlivým položkám soud uvádí následující: ad. 1. kaly – Tyto jsou v rámci tzv. kalového hospodářství vyváženy jako polotuhá hmota do kompostárny (původně sloužily v teplárně jako rekultivační medium). Množství odvezeného kalu a tedy i náklady se v jednotlivých letech výrazně liší (např. v r. 2011 odvezeny kaly za cenu 462.629 tis. Kč a v r. 2008 za cenu 1.162.288,-Kč); tuto nesrovnalost znalec ing. Jiří Klicpera vysvětlil tím, že se kaly neodvážejí pravidelně každý měsíc a je tak možné, že některý rok jsou odváženy kaly, které vznikly v roce předchozím. Tuto položku soud do celkového nákladu 2,5 mil. započítal ve výši 900 tis. Kč. ad. 2 : drobný majetek - podle znalců do této položky náleží materiál, drobná měřidla a čerpadla; dodali že na základě předložených dokumentů v této dílčí položce neshledali žádný náklad, který by bylo možno označit jako nehospodárný. Tuto položku soud do celkového nákladu 2,5 mil. započítal ve výši 350 tis. Kč. ad. 3 : jiné provozní náklady – jedná se o náklady zahrnující čistící a úklidové prostředky, vodné, ostatní služby, revize a kontroly, školení, přepravné a ostatní provozní náklady (tabulka vysvětlující souhrnně některé položky je na čl. 732 spisu). Tuto položku soud do celkového nákladu 2,5 mil. započítal ve výši 350 tis. Kč. ad. 4 : účetnictví, poradenství, audit – znalec uvedl (str. 21 znaleckého posudku), že částky fakturované za účetnictví znatelně převyšují ceny obvyklé v místě a čase při srovnatelném rozsahu prací a znalci tyto nahradili cenami obvyklými ve výši 12 tis. Kč/měsíc bez DPH. Celková cena zahrnující účetnictví, poradenství a audit se pohybovala v rozmezí 268 tis. – 342 tis. Kč. Tuto položku soud do celkového nákladu 2,5 mil. započítal ve výši 350 tis. Kč. ad. 5 : nájem aut, PHM, silniční daň – znalci tyto náklady stanovili za roky 2007 – 2011 v rozmezí 173 tis.-440 tis. Kč. Hodnota za rok 2007 však byla snížena (viz. výše). Při posledním jednání ve věci znalec uvedl, že k provozu ČOV je potřeba jedno vozidlo pro vedoucího, jedno vozidlo typu pick- up a jeden traktor. Tuto položku soud do celkového nákladu 2,5 mil. započítal ve výši 300 tis. Kč (náklady na PHM se pohybují v rozmezí 95 – 110 tis. Kč/rok, náklady na silniční daň v rozmezí 2,5 – 6 tis. Kč/rok; žalovanému tak na nájem, příp. koupi uvedených vozidel, příp. jejich nájem, zbývá částka ve výši cca 185.000,Kč, která se jeví naprosto adekvátní ať již pro účely koupě nového automobilu – což by přineslo úsporu nákladů na nájemné v dalších letech, nebo na jeho pronájem). ad. 6 : ostatní náklady správní režie – jedná se o výdaje na kancelářské potřeby, cestovné, telefony, poštovné, komunální odpad, posudky a studie, poplatky za ověření, daně, zákonné pojištění zaměstnanců, apod. Znalci tyto náklady stanovili za roky 2007 – 2011 v rozmezí 122 tis.-252 tis. Kč (z tohoto činily podstatnou část výdaje na telefony ve výši cca
Pokračování
30
15C 55/2010
95 tis. Kč/rok, výdaje na kancelářské potřeby ve výši cca 16 tis. Kč/rok s výjimkou roku 2011, kdy bylo na kancelářské potřeby vynaloženo 82 tis. Kč, výdaje na komunální odpad, posudky a studie). Tuto položku soud do celkového nákladu 2,5 mil. započítal ve výši 250 tis. Kč Výsledná cena tak pro období od 2012 – 2017 popsaným zahrnovala:
vzhledem ke zjištěním shora
odpisy oprava a údržba elektrická energie plyn (teplo) chemické látky mzdové náklady, vč. odvodů a soc. n. poplatky za vypouštění odpadních vod poplatky za odběr vzorků pojištění majetku ČOV ostatní režijní náklady zisk 7% ze součtu všech nákladů
SOUČET (bez DPH)
871.100,-Kč 1.300.000,-Kč 3.800.000,-Kč 480.000,-Kč 150.000,-Kč 4.200.000,-Kč 420.000,-Kč 250.000,-Kč 200.000,-Kč 2.500.000,-Kč 991.977,-Kč
15.136.077,-Kč
Cena pro roky 2012 – 2017 byla na základě popsaných postupů a výpočtů stanovena (po zaokrouhlení) na částku 15.200.000,-Kč/rok. Soud si je vědom „rizika“, které představuje určení ceny do budoucna. Vzhledem k tomu, že dohoda mezi účastníky v průběhu let ohledně jakékoliv zásadní otázky, není reálná, nezvolil soud postup naznačený znalcem, tj. hrazení záloh a následné vyúčtování dílčích nákladů, neboť mezi účastníky je neshoda téměř o všech dílčích položkách tvořících konečnou cenu (otázka nájemného – viz. níže, otázka ostatních režijních nákladů, apod.). Z tohoto důvodu soud stanovil jiné „pojistky“, které by měly býti zárukou spravedlivého uspořádání vztahů pro období do budoucna. Fixním způsobem (z důvodů shora popsaných) byly stanoveny:
odpisy oprava a údržba *** mzdové náklady, vč. odvodů a soc. n. ostatní režijní náklady
871.100,-Kč 1.300.000,-Kč 4.200.000,-Kč 2.500.000,-Kč
*** - k tomuto níže (část výroku I. C/c). rozsudku). Ohledně dalších položek byly stanoveny tzv. inflační a deflační doložky (část výroku I. F. rozsudku) a to ve dvou hlavních skupinách: a) Ceny energie, plynu a chemikálií
Pokračování
31
15C 55/2010
Soud stanovil následující pravidlo: Pokud v období od 1.1.2012 do 31.12.2017 vzrostly, příp. vzrostou ceny níže uvedených přímých nákladů (vstupů) tak, že součet těchto přímých nákladů převýší o více než 5% částku 4,5 mil. Kč bez DPH za kalendářní rok, tj. v případě, kdy součet přímých nákladů bude vyšší než částka 4.725.000,-Kč bez DPH/rok, a zároveň se bude jednat o ceny obvyklé na trhu a vlastník ČOV prokáže, že učinil veškeré kroky k tomu, aby cenu těchto vstupů co nejvíce snížil (např. nabídkou ostatních dodavatelů, apod.) a za předpokladu, že se nejedná o tvorbu zásob (např. nákup chemikálií na delší období než jeden rok), má vlastník ČOV právo požadovat na vlastníku městské kanalizace rozdíl mezi částkou kalkulovanou do ceny za čištění odpadních vod (zaokrouhlenou na statisíce korun českých nahoru) a částkou skutečně vynaloženou a to dle vzorce: Dinfl. = SC - 4.500.000,-Kč Dinfl. ……. doplatek reflektující inflaci SC ……. souhrnná cena zaplacená za rok za přímé náklady přímé náklady : elektrická energie, plyn (teplo), chemikálie Pro opačný případ (snížení cen) soud stanovil následující pravidlo: Pokud v období od 1.1.2012 do 31.12.2017 poklesly, příp. poklesnou ceny níže uvedených přímých nákladů (vstupů) tak, že součet těchto přímých nákladů bude nižší o více než 5% z částky 4,5 mil. Kč bez DPH za kalendářní rok, tj. v případě, kdy součet přímých nákladů bude nižší než částka 4.275.000,-Kč bez DPH/rok, má vlastník městské kanalizace právo požadovat rozdíl mezi částkou kalkulovanou do ceny za čištění odpadních vod (zaokrouhlenou na statisíce korun českých nahoru) a částkou skutečně vynaloženou a to dle vzorce: Ddefl. = 4.500.000,-Kč - SC Ddefl. ……. doplatek reflektující deflaci SC ……. souhrnná cena zaplacená za rok za přímé náklady přímé náklady : elektrická energie, plyn (teplo), chemikálie V případě nastalého sporu o tom, zda nárok na zaplacení doplatku reflektujícího inflaci/deflaci je dán, včetně nároku na jeho zaplacení, rozhodne soud na návrh některého z účastníků. Vlastník ČOV nebo vlastník městské kanalizace mají povinnost zaplatit doplatek jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, pokud mezi nimi nedojde k jiné dohodě (např. mimosoudní vypořádání sporného nároku). b) Náklady na poplatky za vypouštění odpadních vod, vzorky odpadních vod a pojištění majetku ČOV Soud stanovil následující pravidlo: Pokud v období od 1.1.2012 do 31.12.2017 vzrostly, příp. vzrostou ceny níže uvedených dalších nákladů tak, že součet těchto převýší o více než 5% částku 0,9 mil. Kč bez DPH za kalendářní rok a zároveň se bude jednat o náklad obvyklý na trhu a vlastník ČOV prokáže, že učinil veškeré kroky k tomu, aby cenu těchto nákladů co nejvíce snížil (např. nabídkou ostatních pojišťoven, apod.), má vlastník ČOV právo požadovat na vlastníku městské kanalizace rozdíl mezi částkou kalkulovanou do ceny za čištění odpadních
Pokračování
32
15C 55/2010
vod (zaokrouhlenou na statisíce korun českých nahoru) a částkou skutečně vynaloženou a to dle vzorce: Dinfl. = SC – 900 000,-Kč Dinfl. ……. doplatek reflektující inflaci SC ……. souhrnná cena zaplacená za rok za další náklady další náklady : poplatky za vypouštění odpadních vod, vzorky odpadních vod, pojištění majetku ČOV Pro opačný případ (snížení cen) soud stanovil následující pravidlo: Pokud v období od 1.1.2012 do 31.12.2017 klesnou ceny níže uvedených dalších nákladů tak, že součet těchto bude nižší o více než 5% z částky 0,9 mil. Kč bez DPH za kalendářní rok má vlastník městské kanalizace právo požadovat rozdíl mezi částkou kalkulovanou do ceny za čištění odpadních vod, tj. částkou 0,9 mil. Kč bez DPH (zaokrouhlenou na statisíce korun českých nahoru) a částkou skutečně vynaloženou a to dle vzorce: Ddefl. = 900 000,-Kč - SC Ddefll. ……. doplatek reflektující deflaci SC ……. souhrnná cena zaplacená za rok za další náklady další náklady : poplatky za vypouštění odpadních vod, vzorky odpadních vod, pojištění majetku ČOV V případě nastalého sporu o tom, zda nárok na zaplacení doplatku reflektujícího inflaci/deflaci, je dán, včetně nároku na jeho zaplacení, rozhodne soud na návrh některého z účastníků. Vlastník ČOV nebo vlastník městské kanalizace mají povinnost zaplatit doplatek jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, pokud mezi nimi nedojde k jiné dohodě (např. mimosoudní vypořádání sporného nároku). Podle názoru soudu tímto způsobem jsou ochráněna práva obou stran pro případ, že ceny, které soud vzal jako ceny směrodatné pro výpočet ceny za roky 2012 – 2017, budou vyšší nebo nižší. Oprav a údržbových prací na ČOV (***) se týká část výroku I. bod C/c). rozsudku, kde soud rozlišil mezi opravou v rámci běžného rozsahu a mimo rámec běžného rozsahu. V prvním případě se jedná z pohledu shora popsané teorie o fixní částku, která se v případě „nespotřebování“ nevrací vlastníkovi městské kanalizace (žalobci), resp. tento nemá právo na doplatek tak, jak tomu je v případě energií, plynu, apod. Soud vycházel z částek, které byly v průběhu let 2007 – 2011 investovány do oprav a údržby, zjistil, že až na rok 2008 byla vždy částka 1.300.000,-Kč překročena, a proto soud tuto částku určil jako základní částku paušální povahy, na kterou má vlastník ČOV právo. Lze si však přestavit případ, kdy bude nutno provést opravy v rozsahu převyšující částku 1.300.000,-Kč (např. poškození určitého komponentu, příp. jeho opotřebení). V takovém případě se bude jednat o náklad, který by měl být započten do ceny za čištění odpadních vod a vlastník městské kanalizace by se na tomto „více nákladu“ měl podílet. Soud stanovil 4 podmínky, které by měly být splněny, aby nárok na úhradu této částky byl dán. V případě spornosti rozhodne o povaze nároku vč. nároku na zaplacení opravy nad rámec běžných oprav soud.
Pokračování
33
15C 55/2010
Pokud jde o technické zhodnocení, pak soud odkazuje na výše uvedená zjištění a závěry o tom, že žalobce se na této položce podílí hrazením odpisů v částce 871.00,-Kč. Soud dodává, že z výslechu znalce ing. Jiřího Klicpery nevyplynulo, že by při zpracování znaleckého posudku zjistil jakékoliv informace, které by nasvědčovaly o reálné snaze (realizované v blízkém časovém horizontu) směřující k modernizaci ČOV DKnL (výběrové řízení, studie, apod.). K platebním povinnostem soud uvádí následující: Žalobce za prováděné čištění odpadních vod platí měsíčně částku 1.673.000,-Kč. V roce 2012 (vzhledem ke krizové situaci, kdy došlo k odstávce ČOV) realizoval dvě zálohové platby „navíc“, tudíž za období od 1.1.2007 do 31.12.2012 zaplatil celkem částku : 6 let x 12 měsíců = 72 měsíců + 2 zálohové platby nad rámec základních plateb = 74 plateb x 1.673.000,-Kč = 123.802.000,-Kč. Soud od této částky odečetl platby, které stanovil jako cenu za roky 2007 – 2012 (část D. rozsudku) a dospěl k závěru, že za období od 1.1.2007 do 31.12.2012 vznikl přeplatek ve výši 22.885.500,-Kč, který je povinen žalovaný vrátit. Proto soud v části E.a) rozsudku rozhodl o tom, že žalovaný je povinen uvedený přeplatek žalobci zaplatit. Období následující soud rozdělil dále na: - přechodné období Definice přechodného období je následující: tímto se rozumí období od 1.1.2013 do konce kalendářního měsíce, v němž tento rozsudek nabyde právní moci. V případě, že přechodné období neskončí ke konci kalendářního roku, zahrne se do ceny určené součtem cen stanovených shora (SCPO) v příslušném kalendářním roce násobek 1/12 z ceny stanovené v části D. za příslušný kalendářní rok a počtu měsíců spadajících do přechodného období v příslušném kalendářním roce. Společnost EVORADO IMPORT, a.s., IČ 26891395, je povinna vrátit, tj. zaplatit, Městu Dvůr Králové nad Labem přeplatek vzniklý již provedenými úplatami za čištění odpadních vod za přechodné období ve výši určené dle vzorce: PPO = ZZ – SCPO , do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. PPO …. znamená přeplatek za přechodné období ZZ ….. znamená součet všech zaplacených záloh za přechodné období vlastníkem městské kanalizace SCPO …. znamená součet cen shora stanovených za přechodné období s připočtením daně z přidané hodnoty v období od 1.1.2014. Soud nemohl stanovit výši přeplatku (za předpokladu, že žalobce bude i nadále hradit měsíčně částku 1.673.000,-Kč) konkrétní částkou, neboť není sto určit okamžik nabytí právní moci daného rozsudku. Proto musel zvolit vzorec, dle něhož budou strany v budoucnu postupovat při výpočtu přeplatku. - období od měsíce následujícího po právní moci rozsudku do 31.12.2017
Pokračování
34
15C 55/2010
Posledním obdobím je období, jehož počátek (vzhledem ke konstrukci přechodného období) byl stanoven na měsíc následující po právní moci tohoto rozsudku a konec na den 31.12.2017. Žalobci byla uložena povinnost platit žalovanému cenu shora stanovenou a to v měsíčních splátkách ve výši 1/12 ceny shora uvedené s připočtením daně z přidané hodnoty v období od 1.1.2014 v aktuální výši pro ten který rok, vždy do každého 20. dne následujícího měsíce. Dále bylo konstatováno právo žalobce na zápočet pohledávek z titulu přeplatků uvedených pod body E. a) a E. b) tohoto rozsudku, které má vůči žalovanému proti pohledávce žalovaného na zaplacení ceny ze čištění odpadních vod. Soud dodává, že osobou povinnou k vrácení přeplatku ceny za čištění odpadních vod je vůči vlastníkovi kanalizace vždy vlastník ČOV a to dle zákonné konstrukce účastenství plynoucí z § 8 odst. 3 ZVK. Není tedy podstatné, zda byly prostředky poskytnuté v souvislosti s čištěním odpadních vod hrazeny na účet provozovatele ČOV – na základě postoupení - nebo vlastníka ČOV. Provozovatel ČOV není účastníkem řízení a nemůže mu tak býti povinnost k vrácení části prostředků, které obdržel, uložena. Bylo by v rozporu se smyslem komplexnosti úpravy vzájemných vztahů dle § 8 odst. 3 ZVK, aby se zjištěný přeplatek v rámci tohoto řízení nikterak nevyřešil. Pokud má soud pravomoc rozhodovat i o povinnosti k platbě (viz. výše), pak má nepochybně pravomoc rozhodovat i o vrácení přeplatku, která tíží účastníka řízení a nikoliv osobu „mimo“ řízení (provozovatele ČOV). Soud nesouhlasí s argumentací žalovaného spočívající v tom, že platby ze strany žalobce v období od 1.1.2007 do 31.12.2012 v částce 123.802.000,-Kč (!) nebyly platbami za čištění odpadních vod. Podle názoru soudu veškeré platby shora popsané byly platbami za čištění odpadních vod a skutečnost, zda část z nich byla hrazena v návaznosti na předběžné opatření - rozhodnutí vodoprávního úřadu č.j. OŽP/53388-05/7423-05/ott ze dne 9.11.2005, případně bez návaznosti na jakékoliv rozhodnutí, není vůbec podstatná. Soud je dále toho názoru, by nové rozhodnutí by mělo upravit ekonomické vztahy s konečnou platností tak, aby v budoucnu nemohlo docházet k uplatňování dalších nároků vlastníka ČOV nebo provozovatele ČOV v souvislosti s čištěním odpadních vod na ČOV vůči žalobci (z úřední činnosti má soud povědomost o tom, že provozovatel uplatňuje samostatně nárok na zaplacení ceny za čištění odpadních vod za období roku 2006 - 2011 několika žalobami projednávanými u Okresního soudu v Trutnově a žádá zaplatit částku řádově přesahující 250 mil. Kč). Žalovaný argumentuje i nadále tím, že platbu dosud žalobcem hrazenou ve výši 1,673 mil. Kč měsíčně nepovažuje za platbu mající povahu úplaty za čištění odpadních vod (viz. výše). Proto soud ve výroku I. část CH. rozsudku konstatoval, že daným rozsudkem jsou s konečnou platností upraveny a vypořádány veškeré vztahy ekonomické povahy v souvislosti s čištěním odpadních vod přitékajících veřejnou kanalizační sítí ve Dvoře Králové nad Labem na Společnou čistírnu odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem v období od 1.1.2007 do 31.12.2017. Soud z důvodu odstranění jakýchkoli výkladových pochybností ještě nad rámec tohoto stanovil, že vlastník ČOV má právo jen na cenu stanovenou v části D. rozsudku, příp. na inflační doplatek dle části F. rozsudku a současně povinnost zaplatit přeplatek stanovený v části E. rozsudku, příp. deflační doplatek dle části F. rozsudku a že těmito platbami jsou pokryty všechny oprávněné nároky vlastníka ČOV, který nad rámec platebních povinností stanovených tímto rozsudkem není oprávněn žádat jakákoliv další plnění.
Pokračování
35
15C 55/2010
Soud konečně ve výroku I. H. deklaroval faktický a právní stav týkající se osoby provozovatele ČOV a připomněl, že vztahy mezi provozovatelem Společné čistírny odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem společností a vlastníkem vodovodní a kanalizační sítě a vlastníkem Společné čistírny odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem, nejsou předmětem daného rozsudku, neboť ZVK ve svém § 8 odst. 3 nezahrnuje provozovatele vodovodů nebo kanalizací provozně souvisejících, popřípadě jejich částí provozně souvisejících, mezi okruh účastníků, kteří mají povinnost upravit svá práva a povinnosti dohodou. závěry:
Soud v rámci úplného vysvětlení otázek ekonomického charakteru uvádí tyto další
K možnosti zohlednění sjednaného nájemného uvádí soud následující: Soud se k této otázce podrobně vyjadřoval ve věci řešené pod sp. zn. 5C 34/2008, v řízení ve věci 115C 23/2012 a dodává k tomu následující: Žalovaný požadoval zahrnout do ceny za čištění odpadních vod nájemné hrazené provozovatelem ČOV a to na základě těchto dokumentů: a) Nájemní smlouva a Smlouva o provozování ČOV Dvůr Králové nad Labem ze dne 29.4.2005, vč. Dodatku č. 1-3 k uvedené nájemní smlouvě b) Nájemní smlouva a Smlouvu o provozování ČOV Dvůr Králové nad Labem ze dne 23.10.2007 týkající se movitého majetku dle Přílohy č. 1 c) Nájemní smlouva a Smlouva o provozování ČOV Dvůr Králové nad Labem ze dne 23.10.2007 týkající se nemovitého majetku dle Přílohy č. 1 Nájemné pro rok 2006 bylo sjednáno na částku 27.600.000,-Kč bez DPH, v obdobné výši v letech následujících. Žalovaný a provozovatel ČOV v kalkulaci nákladů pro rozhodná období nájem provozního majetku vůbec neuváděli; k tomuto přistoupili až dodatečně. K otázce nájemného soud uvádí, že výše nájemného (způsob stanovení) nebyla žádným způsobem soudu (ani správnímu orgánu) vysvětlena. V situaci, kdy se jedná o službu monopolního charakteru a při vědomí skutečnosti, že není uzavřena dohoda s vlastníkem kanalizace (Město DKnL), nebylo možné reálně očekávat, že bude značně vysoké nájemné hrazeno, resp. přeneseno na konečného odběratele. Prvním z důvodů, pro které soud nezahrnul nájemné do ceny za čištění odpadních vod je tedy skutečnost, že výše nájemného nebyla žádným způsobem zdůvodněna. Dalším důvodem je skutečnost, že předmětem rozhodnutí je úprava základního vztahu dle § 8 odst. 3 ZVK, tj. vztahu mezi vlastníky (!) vodních děl. Vlastník (žalovaný) žádný výdaj v podobě nájemného z podstaty věci nemá. Tento náklad nese provozovatel a ne vlastník. Z hlediska odběratele služby čištění odpadních vod by nemělo být podstatné, kdo ČOV provozuje, zda vlastník nebo nájemce. Je na rozhodnutí vlastníka ČOV, zda bude provozovat ČOV sám nebo za pomocí provozovatele. Pokud provozuje ČOV sám, pak vynakládá tzv. přímé provozní náklady (stejně jako nájemce) a očekává z provozu podniku zisk, na který má pochopitelně nárok (viz. níže). Pokud vlastník ČOV neprovozuje tuto sám,
Pokračování
36
15C 55/2010
pak nevynakládá tzv. přímé provozní náklady (zde je však z hlediska odběratele jedno, kdo přímé provozní náklady hradí; podstatné je to, že tyto náklady jsou nezbytné k provozu ČOV) a očekává z pronajatého majetku zisk v podobě nájemného. Je na nájemci, aby ze svého podnikatelského hlediska přijal pouze takovou nabídku, která mu bude přinášet majetkový prospěch, tj. v dané situaci by nájemné mělo být nižší než celkový zisk. Podle názoru soudu je z hlediska výsledné ceny za dílčí složku stočného – čištění odpadních vod - nerozhodné, zda je ČOV předmětem nájmu nebo nikoliv. Vlastník ČOV získá zisk z tohoto druhu podniku buď v podobě zisku samotného nebo v podobě nájemného. Argumentoval-li žalovaný v řízení tak, že interní předpisy Ministerstva zemědělství (opatření obecné povahy) umožňují zahrnout bez dalšího nájemné za užívání majetku – ČOV – pak soud znovu upozorňuje na to, že dané rozhodnutí se vztahuje obecně na celkové kalkulace vodného a stočného (tedy nikoliv na jednu z jejich podsložek) a dále, že z hlediska zákonné konstrukce účastenství (viz. níže) nelze v posuzovaném případě uvažovat jinak, než v rovině vztahu : VLASTNÍK VODOVODNÍ A KANALIZAČNÍ SÍTĚ ↔ VLASTNÍK ČOV. Zmíněný interní předpis (opatření obecné povahy) se k této specifické situaci nevyjadřuje a má-li soud dle § 8 odst. 3 ZVK upravit pouze vztahy mezi VLASTNÍKY PROVOZNĚ SOUVISEJÍCÍCH VODOVODŮ A KANALIZACÍ, POPŘÍPADĚ JEJICH ČÁSTÍ, pak vztah VLASTNÍK ↔ PROVOZOVATEL , není vztahem, který by měl ovlivnit základní zákonem daný vztah. Soud tak má za to, že v případě rozhodnutí dle § 8 odst. 3 ZVK není možné nájemné do ceny zahrnovat vůbec. Do ceny je možné zahrnout pouze přímé provozní náklady, náklad na pořízení ČOV a přiměřený zisk. V daném případě, kdy soud řeší pouze a jen vztahy mezi vlastníky vodních děl (§ 8 odst. 3 ZVK), nelze uvažovat o zahrnutí nájmu do výsledné ceny. Vlastník čehokoliv nemůže mít nikdy náklad v podobě nájmu (pouze příjem) a tedy takový náklad nemůže přenášet do ceny (kalkulace). K neprovedení důkazu znaleckým posudkem VŠE v Praze uvádí soud následující: Žalovaný při jednání dne 13.6.2013 soudu předložil znalecký posudek zpracovaný Národohospodářskou fakultou VŠE v Praze (zpracovatel Ing. Radek Heger, Ph.D.) a navrhl, aby tímto soud provedl důkaz a předvolal zpracovatele posudku. Soud po náležitém seznámení se s tímto důkazem dospěl k závěru, že navržený důkaz neprovede to z následujících důvodů: Závěry znaleckého posudku se v částech a výpočtech týkajících se přímých provozních nákladů v podstatě shodují se zjištěními, která učinil znalec ing. Jiří Klicpera (materiál, energie, mzdy, opravy, atd.). Zásadní odlišnost posudku předloženého žalovaným a posudku vypracovaného ing. Jiřím Klicperou je v těchto dvou položkách: 1. Nájem infrastrukturního majetku 2. Finanční náklady. Hlavním důvodem neprovedení tohoto důkazu tak byl odlišný názor soudu týkající se možnosti (lépe řečeno nemožnosti) zahrnout nájemné a úroky z úvěrů na provoz ČOV, příp. na její pořízení, do konečné ceny (viz. výše). Byl-li soud toho názoru, že nájem nelze z povahy věci do ceny (v zák. vztahu: vlastník-vlastník) zahrnout, stejně jako úroky z úvěru
Pokračování
37
15C 55/2010
na provoz, když tento mohl být zajištěn ze záloh žalobcem poskytovaných, byl by takový důkaz zřejmě bezpředmětný. Soud neprovedl ani další navržené důkazy uvedené stranami při jednání dne 26.8.2013, neboť pro zjištění skutkového a právního stavu by nebyly tyto relevantní (nešlo o důkazy, které by např. zpochybnily cenu za dodávku elektrické energie, plynu, apod.). K otázkám dalším, vč. technického charakteru uvádí soud následující: V části výroku I. A. „Základní ustanovení“ byly konstatovány vlastnické vztahy v návaznosti na sdělení znalce, tj. bylo konstatováno, že žalobce je vlastníkem městské kanalizace a žalovaný je vlastníkem ČOV DKnL. Dále bylo definováno předávací místo ve shodě se závěry znalce (a obou účastníků); soud dodává, že otázka definice předávacího místa byla, jako jedna z mála otázkou, ohledně níž byla mezi účastníky shoda (viz. protokol z jednání ze dne 26.8.2013). V části A./4. bylo dále konstatováno (dle závěrů znalce a soudu – viz. shora uvedený názor soudu o tom, že technologická část ČOV je součástí věci hlavní), že ČOV DKnL je majetkově nedělitelnou jednotkou, tedy, že všechny základní součásti (stavby, pozemky a technologie) tvoří jeden funkční celek – čistírnu odpadních vod. V části I. B. „Základní práva a povinnosti“, stejně jako v části I. A., byl soudem pouze deklarován stávající skutkový a právní stav věci, tj. že základní povinností vlastníka městské čistírny odpadních vod je zajistit její plynulý a bezpečný provoz bez možnosti omezení či zastavení přebírání odpadních vod v případě, kdy mezi účastníky není shoda ohledně finančního plnění. Soud má za to, že jasné stanovení povinnosti čistit odpadní vody bez možnosti přerušení tohoto z důvodu finančních neshod je pro daný případ významné. Soud se totiž ne zcela ztotožňuje se závěry odvolacího soudu vyjádřenými v usnesení č.j. 47Co 130/2012 – 506 ze dne 25.5.2012 o tom, že napadené rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 17.9.2007, č.j. 3329/2007 – 16330 jednoznačně (a správně) definuje povinnost žalovaného odebírat odpadní vody od žalobce. Toto rozhodnutí sice na str. 4/8 pod bodem 1. stanovuje povinnost převzít odpadní vody, nicméně na další straně 5/8 zakládá, byť ne zcela přesně vymezeným způsobem, právo žalovaného přerušit nebo omezit přebírání odpadních vod v případě prodlení s placením úhrady stočného po dobu delší než 60 dnů. Soud, i s ohledem na okolnosti, které nastaly v únoru 2012 (přerušení přebírání odpadních vod, kdy městské splašky vtékaly do Labe), dospěl k závěru, že je třeba nově definovat základní povinnost vlastníka ČOV, která v prvé řadě respektuje zákonnou úpravu (§ 9 odst. 5 ZVK), a dále zamezí jakýmkoliv výkladovým nejasnostem, tak jak tomu bylo v případě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 17.9.2007, č.j. 3329/2007 – 16330. Ze všech popsaných důvodů soud nikoliv stanovil, ale připomenul, že základní povinností vlastníka ČOV je odebrat a vyčistit odpadní vody bez možnosti odstávky jinak než ze zákonných důvodů. V návaznosti na toto konstatování pak soud opět pouze připomenul zákonem stanovenou odpovědnost vlastníka za plynulý provoz ČOV i v případě, kdy tento svěří do rukou třetí osoby – provozovatele a to s ohledem na znění § 8 odst. 1 ZVK („Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen zajistit jejich plynulé a bezpečné provozování“).
Pokračování
38
15C 55/2010
Ostatní práva a povinnosti soud vymezil z hlediska úpravy tak, že tato se (vzhledem ke konstitutivní povaze, kterou tato část nepochybně má) upravují od okamžiku nabytí právní moci nového rozhodnutí (tohoto rozsudku). Úprava vztahů provozně technického charakteru po dobu do doby nabytí právní moci rozhodnutí se řídí původním rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR ze dne 17.9.2007, č.j. 3329/2007 – 16330, příslušnými vodoprávními rozhodnutími a platnou právní úpravou. Zmíněná „ostatní“ práva a povinnosti byla rozčleněna do několika podskupin. a) práva a povinnosti vedoucí k transparentnosti nákladů Soud zde vycházel především ze závěrů znalce ing. Jiřího Klicpery, dle něhož by pro budoucí kontrolu nákladů vynaložených na provoz ČOV mělo vyšší vypovídající hodnotu účetnictví vážící se pouze k ČOV. Vzhledem k tomu, že je technicky proveditelné, aby podnikatel mající více provozních jednotek vedl účetnictví odděleně na každou z nich (konečná výroční zpráva, vč. daňového přiznání pak musí samozřejmě být zpracována souhrnně) a vzhledem k problémům ohledně rozlišení jednotlivých nákladů, které souhrnné účetnictví vlastníka ČOV přineslo, soud tuto myšlenku znalce akceptoval a převzal ji do svého rozhodnutí. Soud pouze dodává, že žalovaný měl až do roku 2010 v obchodním rejstříku pět evidovaných předmětů podnikání (pronájem nemovitostí, bytů, nebytových prostor, služby v oblasti administrativní správy, činnost podnikatelských, finančních a ekonomických poradců, zprostředkování obchodu, výroba, obchod a služby dle přílohy 1-3 živnostenského zákona). Bylo pak těžko odlišitelné, které náklady v rámci jednoho účetnictví byly vynaloženy v souvislosti s provozem ČOV (telefony, poradenství, účetní služby, nájem různých kanceláří, apod.). Další povinnosti vlastníka vyplývají jednak ze ZVK (§ 36 odst. 5) a jednak z okolností zjištěných v průběhu řízení, kdy žalobce do doby zpracování znaleckého posudku (ať již v řízení 5C 34/2008 nebo v tomto řízení) nikdy neviděl jakékoliv doklady vážící se k vyúčtování, které mu bylo vlastníkem a provozovatelem ČOV předkládáno. Soud neopomněl tu skutečnost, že žalovaný je vlastníkem ČOV, na druhé straně však je to žalobce, kdo je povinen platit cenu, která je právě odvozena od nákladů. Pokud se v minulosti, současnosti a budoucnosti žalobce dožaduje, resp. dožadoval, práva ověřit správnost údajů převzatých do vyúčtování, pak je jeho požadavek zcela oprávněný. Z tohoto důvodu soud uložil vlastníkovi ČOV předložit žalobci do 31.3. roku následujícího vyúčtování všech nákladů a v případě, že provoz ČOV svěřil třetí osobě, tak i zde má povinnost v dané lhůtě vyúčtování předložit, neboť soud v daném řízení (a rozhodnutí) nemůže ukládat povinnosti osobě, která není účastníkem řízení – provozovateli. V případě, kdy bude žalobce požadovat, aby mohl nahlédnout do dokladů, z nichž bylo při vyúčtování vycházeno, je žalovaný povinen umožnit takové nahlédnutí a to i v případě, kdy provozování svěřil třetí osobě (v takové situaci musí vyžádat příslušné listiny od provozovatele a předložit je k nahlédnutí žalobci – od část C/a) – bod 6. b) další práva a povinnosti technického charakteru
Pokračování
39
15C 55/2010
Rovněž v této části soud vycházel ze závěrů znalce ing. Jiřího Klicpery a z požadavků žalobce týkajících se možnosti kontroly měření množství a kvality převzatých a vyčištěných odpadních vod, které znalec shledal oprávněnými, resp. obvyklými. Pokud jde o povinnost předávat zmíněné údaje v písemné podobě, pak tato je již dlouhodobě plněna a oba účastníci se stanovením této povinnosti souhlasili. Znalec ing. Jiří Klicpera vysvětlil dále, že ani požadavek žalobce na přenos dat o měření on-line není ničím neobvyklým a že tento požadavek je realizovatelný instalací nového zařízení pro přenos dat v elektronické podobě, které umožní žalobci sledovat uvedené údaje on-line. Vzhledem k tomu, že se jedná o požadavek žalobce, jehož náklad nelze vztáhnout k žádné položce tvořící výslednou cenu a vzhledem k předpokládanému nákladu odhadnutého znalcem (cca 40 tis. Kč), soud sice uložil žalovanému strpět instalaci tohoto zařízení, ale na náklad žalobce. Soud dále stanovil žalobci právo na kontrolu spolehlivosti měřícího zařízení, vč. práva účasti při prováděném odběru vzorků vycházeje i zde především ze závěrů znalce ing. Jiřího Klicpery. Konečně pak soud uložil žalovanému činit náležitý dohled nad plněním stanovených povinností i v případě, kdy provoz ČOV svěřil třetí osobě (část C/b). bod 4.). c) technické zhodnocení, investice a opravy a údržba Soud jednak odkazuje na str. 32 tohoto rozsudku, kde je učiněno vysvětlení týkající se oprav a údržby ČOV, včetně způsobu, resp. zdrojů, z nichž mají být opravy, příp. modernizace ČOV, realizovány. Soud připomíná, že znalec ing. Jiří Klicpera při jednání dne 26.8.2013 uvedl, že plán obnovy neměl při zpracování znaleckého posudku po dlouhou dobu vůbec k dispozici, poté, kdy mu byl předložen aktualizovaný plán, zjistil, že tento byl nereálný a formální. Obsahoval opravy v řádech desítek milionů bez bližšího odůvodnění. K modernizaci (technickému zhodnocení) uvedl, že v budoucnu bude potřeba dokončit modernizaci provzdušňovacích zařízení – dmychadel, jejichž životnost odhadl přibližně na 15-16 let. Celkovou výši takové (předpokládané) investice znalec neuvedl. řídil:
Soud činí následující shrnutí úvah, kterými se při koncepci „nového“ rozhodnutí A) základní práva a povinnosti, byť vyplývají z platných právních předpisů, je třeba učinit součástí rozhodnutí a to s poukazem na primární zájem veřejnoprávní povahy – zajistit, aby městské odpadní vody byly jedinou stávající, kapacitně vyhovující, čistírnou odpadních vod přebírány a čištěny B) ostatní práva a povinnosti technické povahy je nutno upravit tak, aby nebyl „suplován“ zákon; při vědomí té skutečnosti, že provoz ČOV po celou dobu, od které žalovaný tuto vlastní (od r. 2005 do současnosti) nepřináší mezi účastníky zásadní problémy mající svůj základ v rovině provozně technické, soud upravil pouze práva a povinnosti, které nelze bez dalšího dovodit z právního předpisu, vydaných vodoprávních rozhodnutí a zároveň se jedná o práva a povinnosti mající logický základ, příp. je bylo možno zhodnotit jako přijatelné požadavky z hlediska jejich navrhovatele (např. právo nahlížet do dokladů, z nichž je vycházeno při sestavování vyúčtování a ověřit si tak jejich správnost, právo sledovat množství a kvalitu převzatých a vyčištěných vod, apod.).
Pokračování
40
15C 55/2010
C) práva a povinnosti ekonomické povahy je třeba upravit tak, aby respektovala oprávněný zájem vlastníka na tom, aby mu byly uhrazeny jednak ekonomicky oprávněné náklady na čištění odpadních vod a jednak přiměřený zisk, a zároveň, aby byl respektován oprávněný zájem plátce (žalobce) na tom, aby platil cenu, která tyto požadavky bude naplňovat. Soud proto cenu za roky 2007 – 2011, kdy znalci vycházeli ze skutečně vynaložených nákladů, stanovil až na výjimky shora popsané tím způsobem, že do této zahrnul všechny náklady, které byly jako náklady v průběhu těchto let zaúčtovány. Cenu pro roky následující – 2012 – 2017 stanovil tak, že určil základní cenu ve výši 15.200.000,-Kč a stanovil pojistky pro případ, kdy by se stěžejní nákladové položky zvýšily nebo snížily s tím, že pro určité položky tuto možnost nestanovil a to z důvodů shora popsaných. Při stanovení výše jednotlivých položek vycházel přitom vždy spíše z vyšší hranice, oproti průměru či statistickým údajům (např. mzdy), neboť se snažil respektovat smluvní závazky žalovaného (příp. provozovatele) vůči zaměstnancům, příp. externím dodavatelům služeb. D) Rozhodnutí soudem vydané, nahrazující obě napadená rozhodnutí, tak respektuje vyváženým způsobem práva obou stran, které se z důvodu diametrálně odlišných představ, zejména v rovině ekonomických, nedohodly ve smyslu § 8 odst. 3 ZVK, tedy neuzavřely písemnou smlouvu, která by jejich práva a povinnosti upravila. Soud konečně dodává, že v úvodu rozhodnutí připomenul, že dané rozhodnutí je rozhodnutím majícím povahu „in rem“ z hlediska teorie správního práva (§ 73/2 spr. řádu) a že se tedy bude po dobu jeho účinnosti vztahovat i na další budoucí vlastníky městské kanalizace, příp. ČOV DKnL. Tyto účinky jsou namístě a to přesto, že soud rozhodl rozsudkem (dle občanského soudního řádu), neboť tímto nahradil správní rozhodnutí, které, bylo-li by věcně správné, by takové účinky nepochybně neslo. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 245 o.s.ř. a 142 odst. 1 o.s.ř. Podle názoru soudu lze učinit závěr o úspěchu žalobce, neboť z pohledu jím uplatněných námitek (rozsudkem došlo ke stanovení ceny za čištění odpadních vod a úpravě ostatních práv a povinností zcela jinak, než jak tomu bylo ve správním řízení). Žalobce požadoval zaplatit tyto dílčí náklady: a) Za řízení před soudem prvního stupně do vydání rozsudku ze dne 9.8.2011 odměna dle ust. § 9 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. za použití ust. § 12/1 ( tarifní hodnota 30.000,- Kč) za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 4x jednání soudu, písemné podání ze dne 27.10.2010 a 27.6.2011, písemný závěrečný návrh), tj. celkem 20.700,- Kč režijní paušál ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní pomoci v celkové výši 2.700,Kč za celkem 9 úkonů náhrada cestovného osobním automobilem Opel Vectra reg.zn. 1H1 2905 s průměrnou spotřebou 7,5 l na 11/km benzinu Natural za cestu k 4 jednáním u soudu na cestě Hradec Králové- Trutnov a zpět celkem ve výši 2.600,- Kč a náhrada prom. času za 16 půlhodin ( 4x cesta k jednání), celkem 1.600,- Kč
Pokračování
41
15C 55/2010
b) Za řízení před odvolacím soudem odměna dle ust. § 9 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. a za použití ust. § 12/1 ( tarifní hodnota 30.000,- Kč) za 3 úkony právní služby, tj. celkem 6.900,- Kč režijní paušál ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní pomoci v celkové výši 900,- Kč za celkem 3 úkony c) Za nové řízení před soudem prvního stupně odměna dle ust. § 9 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. za použití ust. § 12/1 ( tarifní hodnota 30.000,- Kč) za 15 úkonů právní služby, tj. celkem 34.500,- Kč režijní paušál ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní pomoci v celkové výši 4.500,Kč za celkem 15 úkonů náhrada cestovného osobním automobilem Opel Vectra reg.zn. 1H1 2905 s průměrnou spotřebou 7,5 l na 11/km benzinu Natural za cestu ke 3 jednáním u soudu na cestě Hradec Králové- Trutnov a zpět celkem ve výši 1.995,- Kč a náhrada prom.času za 12 půlhodin ( 3x cesta k jednání), celkem 1.200,- Kč Celkem žalobce vyčíslil odměnu a náhrady na částku 77.595,- Kč + DPH 21% 16.295,- Kč; celkem 93.890,- Kč. Žalobce poukázal na mimořádnou obtížnost a skutkovou složitost uvedené věci. Dodal, že byť se jednalo o projednání žaloby v řízení dle části páté o.s.ř., podstatou sporu bylo rozhodování o ceně a tedy o peněžitém plnění v řádech desítek milionů korun. Soud uvádí, že požadavek žalobce akceptoval a přiznal žalobci uplatněnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 100.890,-Kč, která zahrnuje výše uvedenou náhradu ve výši 93.890,-Kč, zálohu na znalecký posudek ve výši 5.000,-Kč, kterou žalobce platil a soudní poplatek za návrh (žalobu) ve výši 2000,-Kč. Posledním výrokem soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti žalovaného uhradit státu náklady řízení, které platil, a to ve výši: 48.511,-Kč (znalečné bylo soudem přiznáno ve výši 47.499,-Kč + 6.012Kč, nicméně 5000,-Kč bylo uhrazeno ze zálohy žalobce, která bude žalovaným uhrazena žalobci v rámci náhrady nákladů řízení – viz. výše). Poučení :
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Trutnově a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.
V Trutnově dne 2. září 2013 JUDr. Michaela Koblasová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Monika Hraničková
Pokračování
42
15C 55/2010
