33 Ad 22/2015-37
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM
REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: F. S., bytem ……………, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2015, č.j. 681 116 0268/47091-VD, ve věci invalidního důchodu, takto:
I.
Rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2015, č.j. 681 116 0268/47091-VD s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.
II.
Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění: Včas podanou žalobou ze dne 18. 8. 2015 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2015, č.j. 681 116 0268/47091-VD (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky proti svému prvostupňovému rozhodnutí ze dne 12. 5. 2015, č.j. 681 116 0268 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“ či „zákon o důchodovém pojištění“). Podkladem tohoto rozhodnutí byl posudek o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení v Jihlavě (dále jen „OSSZ Jihlava“) ze dne 9. 4. 2015, podle kterého byl žalobce shledán invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť jeho pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %.
pokračování
2
33 Ad 22/2015
V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že nechala vypracovat v rámci řízení o námitkách nový posudek o invaliditě ze dne 31. 7. 2015, jímž bylo zjištěno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), odd. E (dorzopatie a spondylopatie), položka 3 (ankylozující spondylitida) písm. c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, tedy se středně těžkým funkčním postižením, postižení více než dvou úseků páteře se středně těžkým omezením pohyblivosti nebo postižení jednoho úseku páteře s těžkým omezením pohyblivosti nebo ztuhlostí nebo postižení jednoho úseku páteře se středně těžkým omezením pohyblivosti a postižením více než dvou kloubů s lehkým až středně těžkým omezením pohyblivosti kloubů nebo postižení více než dvou kloubů se středně těžkým omezením pohyblivosti, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Pokles pracovní schopnosti byl stanoven s ohledem na dělnickou profesi žalobce na horní hranici daného procentního rozmezí na 40 %. U žalobce se tedy jednalo o invaliditu prvního stupně, jejíž rozhodující příčinou byla určena ankylozující spondylartritida IV. stupně, tedy Bechtěrevova nemoc, s výrazným omezením rozvíjivosti páteře. Jediný doložený revmatologický nález ze dne 10. 3. 2015 byl vyhodnocen jako zcela identický s předchozím nálezem, nebyla doložena žádná progrese postižení, ale naopak ustálený stav. Žalobce byl přítomen jednání u posudkového lékaře žalované dne 31. 7. 2015, kde uvedl, že došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu zejména v oblasti ramenních a loketních kloubů, nicméně na žádném vyšetření, které by to prokazovalo, nebyl. Lékař žalované tedy uzavřel, že nadále jde o středně těžké funkční postižení více než dvou úseků páteře se středně těžkým omezením jejich pohyblivosti a nebylo prokázáno zásadní zhoršení zdravotního stavu tvrzené v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí. Z uvedených důvodů lékař žalované potvrdil posudek OSSZ Jihlava ze dne 9. 4. 2015, neboť zdravotní stav žalobce odpovídal nadále pouze prvnímu stupni invalidity. K námitkám žalobce žalovaná konkrétně uvedla, že pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti není relevantní, zda je žalobce s ohledem na svůj zdravotní stav skutečně schopen nalézt na trhu práce zaměstnání, ale zda je schopen pracovat a v jaké míře. Zdravotní stav žalobce byl v námitkovém řízení přezkoumán a byly zohledněny veškeré lékařské nálezy a bylo přihlédnuto ke všem obtížím žalobce. Jelikož však byl žalobce shledán invalidním pouze v prvním stupni invalidity, byly námitky žalobce shledány jako nedůvodné a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl, že spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí ve špatné formulaci lékařských zpráv, které byly podkladem posudku v námitkovém řízení. Posudkový lékař se nezabýval návrhem nových důkazů, ale pouze rozhodl ze stávajících podkladů. Nezhodnotil celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat zaměstnání, neboť byl veden dlouhodobě v evidenci Úřadu práce ČR s možností pracovního uplatnění. Nezajistil, aby jeho zdravotní stav zhodnotil lékař, který bude správně formulovat jeho postižení, aby nedošlo k špatnému stanovení jeho zdravotní způsobilosti pro výkon práce. Posudkový lékař zejm. nevzal v potaz, že zdravotní stav žalobce se oproti stavu při přiznání I. stupně invalidity výrazně zhoršil. Tento stav měl za následek ukončení podnikání žalobce a prodej firmy. Po ukončení pracovní neschopnosti ke dni 21. 6. 2014 žalobce odešel na Úřad práce ČR, kde je hlášen jako uchazeč o zaměstnání doposud. Žalobce požaduje přehodnocení stupně invalidity, neboť jeho pohybový aparát není funkční a jeho dosavadní praxe a profese je při hledání práce neúspěšná, a proto je žalobce odkázán na invalidní důchod I. stupně, což mu působí problémy i při jednání s pracovníky Úřadu práce
pokračování
3
33 Ad 22/2015
ČR. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, vrácení věci žalované k novému rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaná navrhla, aby soud vyžádal s ohledem na námitky žalobce posudek Posudkové komise MPSV ČR. Za současného stavu věci navrhla zamítnout žalobu jako nedůvodnou. Ze správního spisu žalované vyplývá, že žalobce před přiznáním invalidního důchodu vykonával samostatnou výdělečnou činnost manuálního charakteru (vrtání studní). Byl mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně – rozhodnutí ze dne 4. 10. 2011, čj. 681 116 0268 ode dne 19. 8. 2011, a to na základě posudku OSSZ v Jihlavě ze dne 19. 7. 2011, v němž byl shledán pokles pracovní schopnosti ve výši 35 %. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím o námitkách ze dne 20. 12. 2011, č.j. 681 116 0268/47091-FD, kde byl pokles pracovní schopnosti stanoven lékařem žalované v námitkovém řízení na 40 %, a to podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 3 písm. c (tedy ankylozující spondylitida – středně těžké funkční postižení). Správní spis OSSZ Jihlava obsahuje mj. kopii revmatologického nálezu MUDr. Z. ze dne 10. 3. 2015, dále posudek OSSZ Jihlava ze dne 9. 4. 2015 vypracovaný pro účely prvostupňového řízení o žádosti o změnu výše invalidního důchodu (pokles pracovní schopnosti 40 %) a posudek lékaře žalované ze dne 31. 7. 2015 podaný v námitkovém řízení vedoucím k vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud nechal pro účely soudního přezkumu napadeného rozhodnutí vypracovat posudek Posudkové komise MPSV ČR, pracoviště v Brně (dále jen „PK MPSV“) ze dne 5. 1. 2016. Posudek byl vypracován komisí zasedající ve složení předsedy a dalšího lékaře z oboru ortopedie. PK MPSV vycházela při hodnocení zdravotního stavu žalobce jak z podkladové a zdravotnické dokumentace, tak i z vyšetření žalobce při jednání komise dne 5. 1. 2016. Konkrétně PK MPSV čerpala ze zprávy praktické lékařky MUDr. H., revmatologického nálezu MUDr. Z. ze dne 18. 4. 2013, 10. 3. 2015 a 5. 11. 2015 a ortopedického nálezu ze dne 11. 11. 2015. Z posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobce vyplývá, že byl 15 let sledován a symptomaticky léčen na revmatologii pro páteřní postižení v rámci Bechtěrevovy nemoci a pro počínající artrózu pravého kyčelního kloubu. V anamnéze je přítomen rovněž stav po Scheurmannově nemoci hrudní páteře a obezita II. stupně z nadměrného příjmu kalorií, nyní s postupnou redukcí tělesné hmotnosti. V popředí klinického nálezu je porucha páteřní dynamiky při rentgenologicky typických výrazných změnách pro Bechtěrevovu nemoc na hrudním úseku páteře i křížokyčelním skloubení, méně výrazných typických změn bederního úseku páteře a bez typických rentgenologických změn v krčním úseku páteře. Funkčně jde o těžší omezení dynamiky krčního úseku, těžké omezení hrudního úseku, přičemž v bederním úseku je pohyb jen naznačen, předklon se odehrává v kyčelních kloubech a je pasivně omezen o 1/3 ve flexi oboustranně a o polovinu v rotacích. Nově se v průběhu roku 2015 objevila bolestivost a podstatné omezení funkce levého ramenního kloubu provázená výraznou bolestivosti, která zatím revmatologem nebyla dávána do přímé souvislosti se základním onemocněním. Vzhledem k délce trvání obtíží (bolestivost obou ramenních kloubů) žalobce udával již při zjišťovací prohlídce u praktické lékařky v březnu 2015, je prognóza uspokojivého výsledku v oblasti levého ramenního kloubu nejistá, navíc je objektivně omezena i funkce pravého ramenního kloubu, i když méně významně a bez bolestivého doprovodu. V souhrnu tedy PK MPSV hodnotila zdravotní stav žalobce jako středně těžké postižení. V posudkovém závěru PK MPSV uvedla, že rozhodující příčinou je Bechtěrevova nemoc, kterou kvalifikovala podle kapitoly XIII, oddílu E, položka 3, písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti žalobce činil k datu vydání napadeného rozhodnutí 40 %, tedy byl hodnocen na horní hranici předmětné položky, která byla zvolena pro těžké postižení dynamiky krčního úseku páteře a pro omezení funkce
pokračování
4
33 Ad 22/2015
obou ramenních kloubů. PK MPSV nicméně aplikovala § 3 odst. 2 citované vyhlášky a zvýšila PK MPSV míru poklesu pracovní schopnosti o 10 procent, a to z důvodu, že zdravotní stav má významný vliv na schopnost posuzovaného pokračovat v jeho výdělečné činnosti a pokles pracovní schopnosti je větší než odpovídá horní hranici daného procentního rozmezí. Výsledná míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tedy činila 50%. To znamená, že žalobce byl podle posudkového závěru k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni invalidity. PK MPSV nicméně v posudkovém závěru stanovila datum vzniku invalidity druhého stupně k datu 10. 3. 2015 (lékařskému nálezu MUDr. Z.), neboť jím byl rozsah a stupeň zdravotního postižení objektivizován a s jehož doporučením ohledně možnosti využití dochované pracovní schopnosti se PK MPSV z velké míry ztotožňuje. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a jde rovněž o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68, a § 70 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy II, dílu 1 s. ř. s., v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované. Ve věci krajský soud nařídil ústní jednání, které se konalo dne 18. 10. 2016. Při tomto jednání žalobce setrval na svém návrhu, přičemž žalovaná se k věci dále nevyjádřila a ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. Krajský soud konstatoval obsah soudního a správního spisu, přičemž dále doplnil dokazování o důkaz posudkem PK MPSV ze dne 5. 1. 2016. Žalobce se k provedenému dokazování vyjádřil tak, že s výsledkem posouzení svého zdravotního stavu souhlasí a žalovaná opět ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. Účastníci nenavrhli žádné další důkazy, a proto krajský soud rozhodl, že další dokazování ve věci prováděno nebude. Dále pak po slyšení závěrečných návrhů přikročil k rozhodnutí ve věci samé. Žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2
pokračování
5
33 Ad 22/2015
s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz). Krajský soud předesílá, že v posuzované věci nebylo předmětem sporu samotné zdravotní postižení představující rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. Žalobce byl totiž již od prvotního přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně posuzován konsistentně podle kapitoly XIII, odd. E, položka 3 písm. c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Předmětem sporu mezi stranami je výsledný pokles pracovní schopnosti, který žalobci způsobuje jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je ankylozující spondylitida – Bechtěrevova nemoc. Krajský soud v posuzované věci vycházel ze skutkového stavu zjištěného žalovanou ve správním řízení a dále z doplnění dokazování při soudním jednání, kde byl proveden důkaz posudkem PK MPSV ze dne 5. 1. 2016. Takto zjištěný skutkový stav vzal za základ svého rozhodnutí ve věci. Z hlediska formálního byl předmětný posudek vydán při jednání za účasti žalobce, který byl přešetřen při jednání komise. PK MPSV zasedala v řádném složení a jejím členem byl odborný ortoped. Z provedeného dokazování podle názoru krajského soudu naprosto jednoznačně vyplývá, že zdravotní stav žalobce měl být shledán jako dlouhodobě nepříznivý s poklesem pracovní schopnosti klasifikované ve druhém stupni invalidity nejen k datu vydání napadeného rozhodnutí, ale již od data vydání revmatologického nálezu MUDr. Zemana ze dne 10. 3. 2015. Žalovaná proti tomuto skutkovému závěru nic nenamítala a ani krajský soud neshledal žádný důvod, proč by neměl předložený posudek PK MPSV ze dne 5. 1. 2016 chápat jako úplný, celistvý a přesvědčivý ve smyslu výše citované judikatury
pokračování
6
33 Ad 22/2015
Nejvyššího správního soudu. PK MPSV zároveň přesvědčivě zdůvodnila, proč se nejedná o závažnější zdravotní postižení, které by mohlo být hodnoceno pod položkou d) či e) kapitoly XIII, oddílu E, položky 3 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Proto jej krajský soud považuje v posuzované věci za stěžejní důkaz prokazující otázku invalidity žalobce, zejm. v otázce její kvalifikace ve smyslu ustanovení § 39 ZDP. Krajský soud tedy má za to, že bylo provedeným dokazováním spolehlivě zjištěno, že žalobce je třeba považovat za invalidního ve druhém stupni již ode dne 10. 3. 2015, který byl stanoven v předmětném posudku PK MPSV. V dalším řízení je žalovaná povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobce nové rozhodnutí o námitkách žalobce ve smyslu § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalovaná bude v dalším řízení o invalidním důchodu vázána skutkovým stavem zjištěným na základě provedeného dokazování v tomto soudním řízení (§ 78 odst. 6 s.ř.s.) a bude z něho vycházet při novém posouzení žádosti o zvýšení invalidního důchodu žalobce. Zároveň nepochybně bude její povinností přiznat žalobci doplatek invalidního důchodu za dobu, kdy žalobce pobíral invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, ačkoliv mu náležel invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalované trpí vadou ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., a proto je zrušil, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II tohoto rozsudku tak, že se náhrada nákladů nepřiznává žádnému z účastníků řízení. Žalobce byl v řízení úspěšný, avšak přiznání náhrady nákladů řízení při jednání nepožadoval. Proto mu krajský soud žádnou náhradu nákladu nákladů nepřiznal (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). Žalovaná nebyla v řízení úspěšná a nemá za žádných okolností právo na náhradu nákladů řízení ex lege (§ 60 odst. 2 s.ř.s.). Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 18. října 2016 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r. samosoudce
Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová
