62 A 103/2013-404
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brn rozhodl v senát složeném z p edsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudc Mgr. Kate iny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní v ci žalobce: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační ú ad, se sídlem Masarykovo nám stí 5, Jihlava, za účasti: Aneta – Sun s.r.o., se sídlem Kollárova 122ř, Veselí nad Moravou, zastoupená JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem Blatnice pod Svatým Antonínkem č. 462, o žalob proti rozhodnutí Energetického regulačního ú adu ze dne 30.11.2010, č.j. 13488-9/2010-ERU, a proti rozhodnutí Energetického regulačního ú adu ze dne 15.5.2013, č.j. 0542ř-4/2013-ERU,
t a k t o: I.
Rozhodnutí Energetického regulačního ú adu ze dne 30.11.2010, č.j. 134ŘŘ9/2010-ERU, se z r u š u j e a v c se v r a c í žalovanému k dalšímu ízení.
II.
Ve vztahu k rozhodnutí Energetického regulačního ú adu ze dne 15.5.2013, č.j. 05429-4/2013-ERU, se žaloba z a m í t á.
III.
Žalovaný nemá právo na náhradu náklad
IV.
Žalobci se náhrada náklad
V.
Osoba zúčastn ná na ízení n e m á p r á v o na náhradu náklad
ízení.
ízení nep iznává. ízení.
2
62 A 103/2013
Od
v o d n n í:
Žalobce se žalobou ve ve ejném zájmu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30.11.2010, č.j. 134ŘŘ-9/2010-ERU, kterým byla osob zúčastn né na ízení ud lena licence č. 111017Ř03 na výrobu elekt iny se vznikem oprávn ní a termínem zahájení licencované činnosti ke dni právní moci tohoto rozhodnutí (3.12.2010) na dobu 25 let. Žalobce se též domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15.5.2013, č.j. 05429-4/2013-ERU, kterým bylo p edchozí rozhodnutí o ud lení licence zm n no v údaji ohledn odpov dného zástupce. I. Podstata v ci Žalovaný ve správním ízení o žádosti o ud lení licence ze dne 1.11.2010 vedeném podle zákona č. 45Ř/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odv tvích a o zm n n kterých zákon , ve zn ní do 31.12.2010 (dále jen „energetický zákon“), ud lil osob zúčastn né na ízení licenci na výrobu elekt iny ve fotovoltaické elektrárn . Na základ této licence vzniklo osob zúčastn né na ízení oprávn ní k výrob elekt iny od 3.12.2010 na dobu 25 let. Odpov dným zástupcem byl Radek PXXXXX, rozsah podnikání na základ licence byl vymezen celkovým instalovaným výkonem 4,707 MW, provozovna byla vymezena jako „FVE Veselí nad Moravou“, k.ú. Veselí nad Moravou, obec Veselí nad Moravou, parc. č. Ř544/2 – 3, 7794, 7798, 7799, 7800 – 7809, 7812 – 7813, 7815 – 7820, 7824 – 7826. Na základ žádosti o zm nu licence ze dne ř.5.2013 pak žalovaný dne 15.5.2013 rozhodl o zm n této licence; v údaji o osob odpov dného zástupce se zm nil údaj „Radek PXXXXX“ na „Pavel PXXXXX“. Žalobce se nyní domáhá zrušení obou t chto rozhodnutí žalobou ve ve ejném zájmu, jenž je podle jeho názoru dán okolností, že licence byla ud lena bez toho, že by pro její vydání byly spln ny podmínky. II. Shrnutí žaloby Podle žalobce pro ud lení licence nebyly spln ny podmínky stanovené energetickým zákonem a provád cí vyhláškou k energetickému zákonu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech ud lování licencí pro podnikání v energetických odv tvích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“). Pokud jde o rozhodnutí o zm n licence, pak toto rozhodnutí formáln m ní celé p vodní rozhodnutí o ud lení licence, ze správního spisu však nelze dohledat, z jakých d vod bylo takto rozhodnuto, a zm na neplyne ani z „kompletního výroku“
3
62 A 103/2013
(z n j nelze seznat, jak se rozhodnutí o zm n licence dotýká p vodního rozhodnutí, zda jej celé nahrazuje anebo zda tak činí jen v rozsahu, v n mž bylo ve skutečnosti provád no ízení o zm nu licence). Pokud jde o samotné rozhodnutí o ud lení licence, to je podle žalobce zatíženo vadami ízení spočívajícími v tom, že žalovaný neodstranil rozpory v žádosti a licenci ud lil i p es nejasnosti o skutečnostech rozhodných pro ud lení licence. Žadatel o licenci musel prokázat vlastnické nebo užívací právo k energetickému za ízení a splnit finanční a technické p edpoklady pro výkon licencované činnosti, energetické za ízení musí mít technickou úrove odpovídající právním p edpis m a technickým normám. Žalovaný byl nadto vázán žádostí, o níž rozhodoval. Konkrétní vady ízení, jež ud lení licence p edcházelo, podle žalobce spočívají v tom, že v seznamu jednotlivých provozoven zpracovaném osobou zúčastn nou na ízení je vypln na pouze adresa provozovny a nikoli číselný kód katastrálního území a parcelní čísla pozemk , p iloženy jsou výpisy z katastru nemovitostí bez bližšího vysv tlení, k čemu se mají vztahovat, nečitelný a nejasný je zákres umíst ní provozovny do kopie katastrální mapy a n která čísla parcel zachycených ve výpisu z katastru nemovitostí p edložených osobou zúčastn nou na ízení nejsou v rozhodnutí o ud lení licence ud lena, aniž by byl z ejmý d vod. Dále je v žádosti o ud lení licence ohledn celkového instalovaného výkonu provozovny uveden údaj „4,6Ř0 MW“, nad tímto údajem je ručn dopsán údaj „4,707“, není z ejmé, kdo zm nu údaje do žádosti provedl a který údaj je údajem „správným“. Na stran druhé „Seznamu jednotlivých provozoven“, jež je součástí žádosti, je p itom rovn ž uveden údaj „4,6Ř0 MW“, nadto v kolaudačním souhlasu a v revizních zprávách je uveden údaj „4,7 MW“. Krom toho podle revizních zpráv p iložených k žádosti o ud lení licence mají venkovní prostory povahu prostoru zvláš nebezpečného, osoba zúčastn ná na ízení však nedoložila oznámení montáže energetického za ízení Technické inspekci České republiky a její stanovisko. Pak nemohl p i rozhodování o ud lení licence žalovaný uzav ít, že osoba zúčastn ná na ízení doložila spln ní technických p edpoklad k zajišt ní licencované činnosti. Ze shora uvedených d vod navrhuje žalobce zrušení obou rozhodnutí. Na svém procesním postoji setrval žalobce po celou dobu ízení p ed zdejším soudem, i na jednáních, která ve v ci prob hla. III. Shrnutí vyjád ení žalovaného Žalovaný ve svém vyjád ení k žalob uvedl, že s ohledem na systémová a personální opat ení s podporou vlády a prezidenta k zajišt ní revize licenčních spis , jejichž součástí je i podání žaloby nejvyššího státního zástupce (tedy i této žaloby),
4
62 A 103/2013
ponechává posouzení d vodnosti žaloby zcela na úvaze soudu. Na tomto svém procesním postoji žalovaný v pr b hu celého ízení p ed zdejším soudem v podstatných ohledech nic nezm nil. IV. Shrnutí vyjád ení osoby zúčastn né na ízení Osoba zúčastn ná na ízení v n kolika na sebe navazujících písemných vyjád eních i v rámci svých p ednes u jednání soudu d vodnost žaloby popírala. Ze žádosti o zm nu rozhodnutí o ud lení licence je z ejmé, co bylo p edm tem zm ny (zm na v osob odpov dného zástupce), a tedy toto rozhodnutí obstojí, stejn tak jako zákonné obstojí i samotné rozhodnutí o ud lení licence. Rozpor mezi specifikací pozemk , na který žalobce poukazuje, je pouze zdánlivý, nebo z geometrických plán založených ve správním spisu plyne „zánik parcelních čísel“ a jejich „sloučení do nových parcelních čísel“, a je tak z ejmé, na jakých pozemcích byla fotovoltaická elektrárna vybudována. Rozdíl mezi údajem ohledn celkového instalovaného výkonu v žádosti o ud lení licence a v rozhodnutí je minimální (0,027 MW), k zaokrouhlení došlo z ejm pod vlivem údaj uvedených v revizních zprávách a v potvrzení dodavatele realizujícího výstavbu, nadto celkový instalovaný výkon je spíše teoretickou veličinou, nebo skutečný provozní výkon bývá v praxi mnohem nižší vlivem klimatických podmínek a stavu panel ; jde o nesrovnalost marginální, pouze o formální nedostatek, který nenapl uje znaky „ve ejného zájmu“, pro který je žaloba podávána. Pokud jde o otázku chyb jícího stanoviska Technické inspekce České republiky, tu osoba zúčastn ná na ízení uvádí, že nebezpečí p sobení vn jších vliv musí vyplývat z projektové dokumentace, nikoli z revizní zprávy, p itom žalobce žádnou projektovou dokumentaci, z níž by vyplývalo, že fotovoltaická elektrárna v nyní posuzované v ci je vyhrazeným za ízením t ídy I. skupiny B podle vyhlášky č. 73/2010 Sb., nep edložil; jeho záv r je nesprávným a účelovým. Naopak osoba zúčastn ná na ízení argumentuje zprávou o výchozí revizi ze dne 23.11.2010, pode níž o takové za ízení nejde, a tedy nebylo v bec t eba stanovisko Technické inspekce České republiky p edkládat. Pot ebná dokumentace pro ud lení licence tedy byla p edložena. P edevším k této otázce pak osoba zúčastn ná na ízení podrobn argumentuje v pr b žn zasílaných navazujících vyjád eních určených zdejšímu soudu. Osoba zúčastn ná na ízení tedy pokládá žalobu za ned vodnou. Na tomto svém procesním postoji setrvala v pr b hu celého ízení p ed zdejším soudem, i na jednáních, která u soudu prob hla.
5
62 A 103/2013
V. Posouzení v ci Podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního ádu správního (dále jen „s. .s.“), je žalobu (proti rozhodnutí správního orgánu) oprávn n podat nejvyšší státní zástupce, jestliže k jejímu podání shledá závažný ve ejný zájem. Podle § 72 odst. 2 v ty první s. .s. m že žalobu podle § 66 odst. 1 až 3 s. .s. oprávn ný žalobce podat do t í let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, a nenabývá-li rozhodnutí právní moci, od doručení rozhodnutí poslednímu účastníku, který proti n mu mohl žalobu sám podat. Žaloba byla podána dne 2ř.11.2013, žalobou napadené rozhodnutí o ud lení licence nabylo právní moci dne 3.12.2010, žalobou napadené rozhodnutí o zm n licence pak nabylo právní moci dne Ř.6.2013. Žaloba tedy byla podána včas. Pokud jde o aktivní legitimaci a (další) podmínky ízení o žalob , ty pokládá zdejší soud rovn ž za spln né. Aktivní procesní legitimace podle § 66 odst. 2 s. .s. nevyžaduje „prostý“ („jakýkoli“) ve ejný zájem, nýbrž „závažný“ ve ejný zájem. Zd razn ním kritéria závažnosti se vyčle ují užší kategorie potenciálních p ípad z širšího rámce dotčeného ve ejného zájmu. Jak vyplývá z d vodové zprávy k s. .s., „…m že tu jít o p ípady nep íliš časté, ale ve ejností citliv vnímané, nap íklad tam, kde nezákonné rozhodnutí bylo dosaženo úplatkem a není tu již jiná právní cesta, kterou by bylo možné takové rozhodnutí odstranit…“ (d vodová zpráva k návrhu zákona ze dne 15. 4. 2002, sn movní tisk č. 10Ř0/0, digitální repositá www.psp.cz). Smyslem této žaloby není chránit soukromý zájem, ale ani každý ve ejný zájem, nýbrž musí být dána existence kvalifikované formy ve ejného zájmu, kterou je závažný ve ejný zájem. Aktivní procesní legitimace proto má místo v závažných p ípadech, kdy bude skutečn s ohledem na závažný ve ejný zájem žádoucí podání této žaloby, by to samo o sob ješt nep edznamenává její d vodnost a výsledek ízení o ní. Judikatura správních soud p itom dosp la k záv ru, že úvaha nejvyššího státního zástupce, zda je ve v ci dán závažný ve ejný zájem, nepodléhá p ezkumu správními soudy. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007 ve v ci sp. zn. Ř As 27/2006, publ. pod č. 1455/200Ř Sb. NSS, je úvaha, zda je v konkrétní v ci dán závažný ve ejný zájem, vyhrazena nejvyššímu státnímu zástupci; záleží na nejvyšším státním zástupci, zda tohoto svého práva podat žalobu v konkrétní v ci z d vodu závažného ve ejného zájmu, který sám shledal, využije, jeho aktivní legitimace k podání takové žaloby je dána, existence závažného ve ejného zájmu je tím presumována (shodn Šimíček, V., Pot šil, L. a kol.: Soudní ád správní. Komentá . Nakladatelství Leges 2014, str. 574 a násl.). Žalobce tedy bezpochyby v nyní posuzované v ci k podání žaloby aktivn legitimován je, a to bez ohledu na charakter a obsah jednotlivých jím uplatn ných žalobních bod .
6
62 A 103/2013
Pokud jde v této souvislosti o obecné otázky ízení o žalob ve ve ejném zájmu, jejichž zodpov zení je pak určující konkrétn ve vztahu k nyní posuzované v ci, pak zdejší soud, zčásti s ohledem na již uvedené, vychází z toho, že ízení o žalob ve smyslu § 66 odst. 2 s. .s. neslouží k ochran žádných konkrétních subjektivních ve ejných práv, jako je tomu v p ípad ízení o žalob ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. .s., kde soud zkoumá práv míru a povahu dotčení na subjektivních ve ejných právech toho, kdo žalobu podává a kdo o sob tvrdí, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých subjektivních ve ejných právech. Institut zvláštní žaloby podle § 66 odst. 2 s. .s. byl zaveden k ochran objektivního práva (zákonnosti), a to ve specifických p ípadech, kdy to vyžaduje (závažný) ve ejný zájem; tím je tento prost edek zcela mimo ádným, což se nutn musí projevit p i posuzování d vodnosti žalobních bod , jež jsou v žalob podle § 66 odst. 2 s. .s. uplatn ny. Smyslem soudního p ezkumu na základ takto podané žaloby není a ani nem že být realizace neohraničeného dozoru nad absolutní správností postup a rozhodnutí správních orgán , ani tu správní soud není od toho, aby se v tomto typu ízení metodicky vyjad oval k tomu, jak má konkrétní správní orgán realizovat výkon státní správy (to je primárn otázkou pro moc výkonnou), ani aby se aktivn podílel na prosazování systémových opat ení, by by ohledn jejich nezbytnosti v rámci moci výkonné panovala shoda, či na všeobecné revizi licenčních ízení vedených žalovaným. Rozhodování o ud lení licence p edstavuje čist vertikální vztah mezi žalovaným a osobou zúčastn nou na ízení, p itom rozhodoval-li žalovaný o ve ejném subjektivním právu osoby zúčastn né na ízení získat licenci, pak p edevším bylo na žalovaném, aby ízení prob hlo bez vad a aby žádnou vadou nebylo zatíženo ani rozhodnutí o ud lení licence. P estože v situaci, kdy žádosti o ud lení licence bylo vyhov no, neexistoval prvek jakékoli vn jší kontroly nad procesem rozhodování o ud lení licence, a tedy ani nad jeho výsledkem (osoba zúčastn ná na ízení ani žalovaný sám z povahy v ci proces rozhodování ani výsledek nem l d vodu napadat), „otev ení p ípadu“ na samém konci t íleté lh ty pro podání žaloby ve smyslu § 66 odst. 2 s. .s. za situace, kdy v mezidobí p edevším žalovaný nevyužil možnosti p ezkumného ízení či obnovy ízení dané správním ádem a kdy již jsou právní vztahy navazující na ud lení licence stabilizovány, p edstavuje nepochybný zásah do právní jistoty osoby zúčastn né na ízení, jenž by se jist umocnil p edevším v p ípad zrušení rozhodnutí o ud lení licence. Takové narušení právní jistoty by tedy muselo být vyváženo vskutku závažným d vodem, který by vyvážil rizika a negativní d sledky zp tného p ehodnocení právních vztah založených rozhodnutím o ud lení licence. Za této situace musí být nutným východiskem zdejšího soudu i imperativ Nejvyššího správního soudu plynoucí z jeho rozsudku ze dne 2.7.2010 ve v ci sp. zn. 7 As 21/2010, v n mž kasační soud akcentuje, že zvlášt v p ípadech čist vertikálních vztah (konkrétn vztah stát – jednotlivec), v nichž byly nezákonnými rozhodnutími založena oprávn ní nebo výhody jednotlivce oproti stavu, který m l podle
7
62 A 103/2013
objektivního práva nastat, avšak který v d sledku nezákonnosti nenastal, je nutno prvek právní jistoty za napln ní nutného vstupního p edpokladu existence dobré víry jednotlivce, resp. za neexistence skutečností oprav ujících k záv ru, že dobrá víra dána není, pokládat za kardinální a ustoupit od její ochrany pouze za situace ohrožení vskutku závažného ve ejného zájmu, nebo je v cí státu, aby ve správních ízeních, která vede, nechyboval, a pokud ano, aby zásadn sám nesl následky svých pochybení. Kup . podle nálezu Ústavní soudu ze dne ř.10.2003 ve v ci sp. zn. IV. ÚS 150/01 či podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2011 ve v ci sp. zn. 7 As 26/2011 musí být podstatou uplat ování ve ejné moci krom jiného také princip dobré víry jednotlivce ve správnost akt ve ejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty ve ejné moci, p itom princip dobré víry p sobí bezprost edn v rovin subjektivního práva jako jeho ochrana, v rovin objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu ve ejné moci. Práv uvedená východiska, by plynou z rozhodovací praxe ve v cech nikoli zcela shodných s v cí nyní posuzovanou, se nutn uplatní obecn – a tím spíše pak v nyní posuzované v ci konkrétn p i presumovaném st etu principu dobré víry jednotlivce (držitele licence) na stran jedné a žalobcem dovozeného závažného ve ejného zájmu na „prov ení podmínek“, za nichž m la být dobrá víra jednotlivce nastolena, na stran druhé. Záv r o d vodnosti žaloby by tak m l být podle p esv dčení zdejšího soudu založen výlučn na závažných zjišt ních, jimiž by v podstatné mí e byla zpochybn na či vyvrácena zjišt ní žalovaného, jež učinil z obsahu správního spisu a jež se stala základem pro vyhov ní žádosti o ud lení licence. Ke zrušení rozhodnutí, které žaloba napadá, by tak m l soud p istoupit až v p ípad takových zjišt ní, která kup . vyplynou z d kaz získaných v součinnosti s orgány činnými v trestním ízení, p ípadn z rozsudk trestních soud o tom, že byl spáchán trestný čin, a která zásadn zpochybní pravdivost skutkových podklad , z nichž vyšel správní orgán, a to za situace, kdy nápravu nemohl sám správní orgán realizovat. Krom toho by ke zrušení rozhodnutí, které tato žaloba napadá, m l soud p istoupit v p ípad jiných obdobn významných zjišt ní indikujících d vodné pochybnosti v tom sm ru, že toto rozhodnutí v bec nem lo být vydáno, nebo pro to nebyly spln ny zákonem stanovené podmínky, nebo že je jejich spln ní zamlženo natolik významn , že zjišt ní, k nimž soud dosp je, nemohou oprav ovat k záv ru, že byla dána dobrá víra žadatele o ud lení licence ve správnost rozhodnutí o ud lení licence, a to ani p es dopln ní dokazování ke skutkovým otázkám. Žalobce zpochyb uje ud lení licence (a jejím zm nu) poukazem na vady a nedostatky obsahu a náležitostí skutkových podklad , které argumentačn dovozuje p ímo z t chto skutkových podklad , jak jsou obsaženy ve správním spise. Zdejší soud tedy d vodnost jednotlivých žalobních bod posuzoval na základ skutkového stavu zachyceného v listinách obsažených ve správním spisu, které byly podkladem
8
62 A 103/2013
rozhodnutí o ud lení licence, a se zohledn ním dopln ní dokazování, jež prob hlo p ed soudem. Na základ shora shrnutých výchozích premis se tedy zdejší soud zabýval jednotlivými žalobními body. Žalobce p edn brojí proti rozhodnutí o zm n licence ze dne 15.5.2013, č.j. 05429-4/2013-ERU, resp. proti zp sobu provedení zm ny, jež se materializovala v „rozhodnutí o zm n rozhodnutí o ud lení licence“, které nem ní p vodní rozhodnutí o ud lení licence pouze v té části, které se zm na týká, nýbrž je fakticky „úplným zn ním“ p vodního rozhodnutí o ud lení licence se zahrnutím m n ných údaj . Podle § ř odst. 1 energetického zákona je držitel licence povinen neprodlen oznámit Energetickému regulačnímu ú adu zm ny podmínek pro ud lení licence podle § 5 a všechny zm ny týkající se údaj a doklad , které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o ud lení licence podle § 7, p edložit o nich doklady a požádat o zm nu rozhodnutí o ud lení licence. Podle § ř odst. 5 energetického zákona v p ípad rozší ení počtu provozoven, zm ny technických parametr stávajících provozoven nebo zm ny rozsahu vymezeného území je držitel licence oprávn n zahájit výkon licencované činnosti v t chto provozovnách nebo na vymezeném území dnem právní moci rozhodnutí o zm n rozhodnutí o ud lení licence. Žalovaný tedy rozhodoval o zm n licence na základ oznámené zm ny ohledn odpov dné osoby, p edložených doklad týkajících se této zm ny a žádosti o zm nu (§ ř odst. 1 energetického zákona). Z obsahu žádosti o zm nu licence, konkrétn z části 12 formulá e – „P edm t zm ny (popis zm ny)“, plyne, že p edm tem byla zm na odpov dného zástupce osoby zúčastn né na ízení, to plyne též z pr vodního dopisu osoby zúčastn né na ízení k formulá i a k p ílohám (ze dne 7.5.2013) i z p íloh samotných („B“ – „Ustanovení odpov dného zástupce“, Prohlášení odpov dného zástupce“, vysv dčení o maturitní zkoušce odpov dného zástupce, potvrzení praxe, „Údaj pro informace z Rejst íku trest “ a výpisu). P edm t zm ny, a tím i samotného ízení o zm n , je tím vymezen jednoznačn , tomu odpovídá i obsah rozhodnutí o zm n , které se od p vodního rozhodnutí o ud lení licence liší práv v údaji ohledn odpov dného zástupce. Skutkový d vod ve vztahu k p edm tu ízení, tedy ve vztahu ke skutečnostem týkajícím se zm ny, není zpochybn n, sporné není ani to, co se nakonec v p vodním rozhodnutí o ud lení licence zm nilo. P estože rozhodnutí o zm n p vodního rozhodnutí o ud lení licence je formulováno jako „úplné zn ní“ p vodního rozhodnutí o ud lení licence (s promítnutím zm ny, jež byla p edm tem ízení o zm n ) a výrok rozhodnutí o zm n p sobí jako „celé nové rozhodnutí o ud lení licence“, jeho materiální obsah je nutno posuzovat ve spojení s nosnými skutkovými d vody, které vyplývají ze žádosti o zm nu a z obsahu správního spisu.
9
62 A 103/2013
Rozhodnutí o zm n licence je rozhodnutím formulá ovým; jde o rozhodnutí o ud lení licence, materializováno je jako listina, jež je samotnou „licencí“. By toto rozhodnutí v sob zahrnuje p vodní, zm nou dotčený text licence, nemá ve vztahu k p edchozímu rozhodnutí o ud lení licence právní účinky, jež by bylo obdobné účink m ve smyslu § 10ř odst. 6 správního ádu, tedy „odklizení“ p edchozích rozhodnutí týkajících se téže licence; nem že být p itom dalším „novým“ rozhodnutím o ud lení licence již z toho d vodu, že se skutkov opírá pouze o doklady týkající se zm ny a zakládá právní účinky pouze ve vztahu k nov posuzovaným skutečnostem v návaznosti na obsah žádosti. ízení o zm n licence, v n mž bylo nakonec vydáno rozhodnutí o zm n licence, bylo vymezeno žádostí. Jestliže bylo zažádáno o zm nu rozhodnutí o ud lení licence z d vodu zm ny osoby na pozici odpov dného zástupce, pak v tomto rozsahu m l žalovaný o žádosti rozhodnout. To se podle zdejšího soudu také stalo, nebo žalovaný rozhodl tak, že údaj o osob odpov dného zástupce zm nil. Rozhodoval-li žalovaný o zm n licence, pak bu mohl vydat rozhodnutí, jehož výrok by obsahoval p vodní text (z p vodního rozhodnutí o ud lení licence) s údajem o tom, že tento text se nahrazuje, a s novým textem nahrazujícím dosavadní text, tedy s novou identifikací odpov dné osoby, anebo zvolit takovou formu rozhodnutí, jež má formu „úplného zn ní licence“ (kde výrokem je ve skutečnosti aktuální text ud lené licence po zahrnutí zm n, o n ž bylo požádáno). Zvolil-li žalovaný druhý zp sob, nikterak to nep ivodilo nejasnost o tom, nakolik se zm na licence dotýká p vodního rozhodnutí. Ze shora uvedeného je z ejmé, že zm na se p vodního rozhodnutí dotýká v údaji o osob odpov dného zástupce (nadto se do „úplného zn ní licence“ doplnil konkrétní údaj ohledn právní moci rozhodnutí o ud lení licence). Rozhodnutí o zm n rozhodnutí o ud lení licence (rozhodnutí o zm n licence) tak není nep ezkoumatelné pro nesrozumitelnost, jak žalobce dovozuje. Samo o sob tedy rozhodnutí o zm n licence obstojí; není d vod jej rušit. Ve vztahu k rozhodnutí o ud lení licence ze dne 30.11.2010, č.j. 134ŘŘ-9/2010ERU, žalobce namítá, že v ízení o ud lení licence m lo být doloženo stanovisko Technické inspekce České republiky. P edm tem p ezkumu je rozhodnutí o ud lení licence, tedy rozhodnutí o ud lení oprávn ní k podnikání, nikoli rozhodnutí oprav ující osobu zúčastn nou na ízení uvést energetické za ízení do provozu. Shodn na licenční ízení nahlížel Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. Ř. 200ř ve v ci sp. zn. Ř As 1Ř/200Ř, zd raznil p itom, že p edm tem licenčního ízení je pouze povolení k podnikatelské činnosti (tam v oblasti plynárenství) a že právo uvést za ízení do provozu a nadále jej provozovat ke konkrétnímu v cnému účelu (tam k úprav plynu) rozhodnutí žalovaného v ízení meritorn nezakládá. K povolení provozu za ízení (tam plynárenského) byl p íslušný správní orgán odlišný od žalovaného. Podle Nejvyššího
10
62 A 103/2013
správního soudu ízení o ud lení licence „…není založeno na správním uvážení správního orgánu, který by se mohl pohybovat voln v zákonem vytyčených hranicích. Právní úprava stanoví p esn požadavky, které musí žadatel o licenci splnit; na druhou stranu však nedává správnímu orgánu možnost nap . ve ve ejném zájmu licenci po spln ní zákonných požadavk neud lit. D vodová zpráva k energetickému zákonu a ostatn sama logika v ci nabízí p irovnání licence dle energetického zákona k živnostenskému oprávn ní. Specialita této regulace a tedy vyn tí z obecné úpravy živností je dána jen strategickým významem energetiky pro chod národního hospodá ství a životní úrove obyvatelstva…Znamená to, že p i spln ní zákonem stanovených podmínek musí správní orgán licenci ud lit, nemá volbu, zda tak učiní či nikoliv…“. To je východisko využitelné i ve vztahu k žalobnímu bodu poukazujícímu na skutečnost, že v ízení o ud lení licence m lo být doloženo stanovisko Technické inspekce České republiky, avšak nebylo. Podle § 5 odst. 3 energetického zákona fyzická nebo právnická osoba, která žádá o ud lení licence, musí prokázat, že má finanční a technické p edpoklady k zajišt ní výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o ud lení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému za ízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence vlastníkem energetického za ízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického za ízení s jeho použitím k účel m vymezeným tímto zákonem, a to nejmén po dobu, na kterou má být licence ud lena. Energetické za ízení musí mít technickou úrove odpovídající právním p edpis m a technickým normám. Finanční p edpoklady není povinen prokazovat žadatel o licenci na výrobu elekt iny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elekt iny nižší než 200 kW, nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, pokud bude instalovaný tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW. Podle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona se k žádosti o ud lení licence p ipojí doklady prokazující finanční a technické p edpoklady. Podle § ř písm. d) vyhlášky č. 426/2005 Sb. se u energetických za ízení ve zkušebním provozu technické p edpoklady prokazují souhlasem stavebního ú adu se zahájením zkušebního provozu p ed vydáním kolaudačního rozhodnutí, rozhodnutím o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu nebo rozhodnutím stavebního ú adu, že kolaudační souhlas lze vydat jen po provedení zkušebního provozu, a dále dokladem prokazujícím spln ní požadavk k zajišt ní bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním p edpisem; po provedení zkušebního provozu dokládá žadatel kolaudační souhlas. Z energetického zákona ve spojení s vyhláškou č. 426/2005 Sb. vyplývá, že posouzení požadavk zvláštních právních p edpis na uvedení energetického za ízení do provozu (a s tím související otázka doložení všech závazných stanovisek) není
11
62 A 103/2013
p edm tem licenčního ízení. Technické p edpoklady dokládá žadatel o licenci jednak rozhodnutím stavebního ú adu a krom toho dokladem prokazujícím spln ní požadavk zajišt ní bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním p edpisem. Zákonodárce odkázal v poznámce pod čarou, která jako nenormativní část legislativního aktu slouží jako výkladová pom cka, na § 6c odst. 1 písm. a) zákona č. 174/1ř6Ř Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, podle kterého organizace a podnikající fyzické osoby zajistí p i uvád ní do provozu a p i provozování vyhrazených technických za ízení bezpečnostní opat ení a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených p ípadech; p i výrob vyhrazených tlakových za ízení, nevztahuje-li se na n platné na ízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona. Z citovaných ustanovení, ve spojení s tím, že zákonodárce výslovn zmi uje pro účely licenčního ízení doložení zprávy o revizi, nevyplývá, že by m l žadatel o licenci nutn dokládat ješt stanovisko Technické inspekce České republiky (a oznámení montáže této inspekci). V licenčním ízení je tedy žadatel o licenci povinen pouze doložit spln ní technických požadavk rozhodnutím stavebního ú adu a dokladem prokazujícím zajišt ní revize energetického za ízení ve vztahu k bezpečnosti práce; jedná se o tzv. povinné d kazy, p edkládané spolu se žádostí o ud lení licence. V rozsudku ze dne 3. Ř. 200ř ve v ci sp. zn. Ř As 1Ř/200Ř Nejvyšší správní soud vyložil podstatu licenčního ízení a rozhodnutí o ud lení licence tak, že toto rozhodnutí právo uvést energetické za ízení do provozu a nadále jej provozovat in merito nezakládá. P íslušným orgánem státní správy k povolení provozu energetického za ízení tohoto typu je stavební ú ad. Nelze p ijmout argumentaci, že by v licenčním ízení m la být meritorn posuzována problematika, která spadá do kompetencí jiného orgánu státní správy; již s ohledem na to nelze z výše citované právní úpravy dovodit oprávn ní žalovaného posuzovat v licenčním ízení technickou dokumentaci energetického za ízení z toho hlediska, do jaké t ídy ve smyslu vyhlášky č. 73/2010 Sb. spadá, a to obzvlášt za situace, kdy stavební ú ad jeho zkušební provoz za stanovených podmínek již povolil. Odpov na tuto otázku poskytuje technická dokumentace stavby energetického za ízení (nikoli tedy revizní zpráva) a tu musel mít k dispozici stavební ú ad p i svém rozhodování. Ani v této části tedy zdejší soud nedává žalobci zapravdu; zdejší soud nesouhlasí se žalobcem, že žalovanému nebylo prokázáno spln ní technických p edpoklad k zajišt ní výkonu licencované činnosti. Aniž by zdejší soud musel k otázce doložení technických p edpoklad dokazovat, jak navrhovala osoba zúčastn ná na ízení, z práv uvedených d vod dosp l k záv ru, že v této části žaloba není d vodná.
12
62 A 103/2013
Ve vztahu k rozhodnutí o ud lení licence ze dne 30.11.2010, č.j. 134ŘŘ-9/2010ERU, dále žalobce poukazuje na rozpor v údajích o celkovém instalovaném výkonu v ízení o ud lení licence. Podle obsahu správního spisu osoba zúčastn ná na ízení ve formulá i žádosti o ud lení licence („Seznam jednotlivých provozoven“) žádala její ud lení na celkový instalovaný výkon 4,6Ř0 MW (tento údaj se objevuje na 1. i na 2. stran p ílohy „Seznam jednotlivých provozoven“). Ve správním spisu je rovn ž žurnalizována i výchozí zpráva o revizi elektrického za ízení č. 20101006 ze dne 8.10.2010, kde je ohledn instalovaného výkonu uveden údaj „4,7 MW“, a revizní zpráva č. Ř16 ze dne 24.11.2010 (datum ukončení revize je uvád no 23.11.2010, zpráva je p itom žurnalizována jako p íloha dopln ní žádosti o ud lení licence doručené žalovanému dne 26.11.2010), kde je rovn ž uveden údaj „4,7 MW“. Správním spisem rovn ž prochází „Potvrzení odborné firmy realizující výstavbu výrobny“ ze dne 5.11.2010, kde je rovn ž uvád na hodnota výkonu „4,7 MW“. Tato hodnota je uvedena rovn ž v kolaudačním souhlasu ze dne 12.11.2010. V žádné z práv uvedených listin nejsou k této hodnot uvád ny žádné podrobnosti. V rozhodnutí o ud lení licence je pak hodnota celkového instalovaného výkonu uvád na v hodnot „4,707 MW“. Z obsahu správního spisu je nepochybné, že osoba zúčastn ná na ízení žádala o ud lení licence na celkový instalovaný výkon 4,6Ř0 MW, v dalších podkladech rozhodnutí (v p ílohách žádosti) se objevuje údaj „4,7 MW“ a licence byla ud lena na hodnotu „4,707 MW“. Se žalobcem tak zdejší soud souhlasí v tom, že mezi t mito hodnotami není soulad. Ze správního spisu neplyne d vod, pro který byla licence ud lena na hodnotu „4,707 MW“. Ručn psaná hodnota „4,707“ nad údajem „4,6Ř0 MW“ vytišt ným na žádosti takovým d vodem být nem že, nebo jednak není z ejmé kdo, kdy a proč tento údaj do formulá e žádosti doplnil, nadto tomuto údaji neodpovídá žádná z p íloh žádosti a ani v žádosti samotné se takto pozm n ný údaj (z hodnoty „4,6Ř0 MW“ na hodnotu „4,707 MW“) již neopakuje. Žalovaný se tedy p i svém rozhodování jasn vychýlil z mantinel stanovených žádostí o ud lení licence, a sice sm rem nahoru o 0,027 MW, p itom podklad rozhodnutí toto vychýlení nevysv tluje. Oproti údaj m plynoucím z p íloh žádosti je hodnota uvedená v rozhodnutí o ud lení licence navýšena o 0,007 MW. Z obsahu správního spisu zárove neplyne, že by žalovaný tento rozpor p ed vydáním rozhodnutí odstra oval. Za této situace je podstatné, že správním spisem neprochází žádná listina, která by se ke stanovení celkového instalovaného výkonu blíže vyjad ovala, resp. z níž by bylo možno celkový výkon dovodit (kup . součtem hodnot vážících se k jednotlivým panel m). Ani smlouva o dílo uzav ená dne 1.6.200ř mezi ŽV-SUN, s.r.o. jako objednatelem a Železárny Veselí, a.s. jako zhotovitelem (ob sídlící na stejné adrese, ob p i uzavírání smlouvy jednající stejnou fyzickou osobou), ani „Zm na dodatku č. 1
13
62 A 103/2013
ke smlouv o dílo“ ze dne 25.5.2010, kde krom objednatele a zhotovitele vystupuje osoba zúčastn ná na ízení (i ta jednající stejnou fyzickou osobou jako zhotovitel a objednatel), žádnou specifikaci v tomto sm ru nep ináší. P ílohy, na které smlouva o dílo odkazuje, ve spisu správním založeny nejsou. Zp sob, jakým byla dovozena (a žalovanému údajn prokázána) celková hodnota výkonu (kup . práv součtem hodnot vážících se k jednotlivým panel m), pro který bylo žádáno o ud lení licence, neplyne ani ze zpráv o revizi, ani z „Potvrzení odborné firmy realizující výstavbu výrobny“ ze dne 5.11.2010, ani z podnikatelského zám ru ze dne 10.3.2010 (tam je v bodu 3.2 pouze zmín no, že základní technické parametry jsou navrženy na 4 730 kWp), p itom jiné listiny, jež by obsahovaly výkonové údaje, ve správním spisu založeny nejsou. Z ničeho, co by procházelo správním spisem, tak není z ejmé, na základ jakého podkladu žalovaný dosp l k údaji o celkovém výkonu provozovny v hodnot „4,707 MW“, tedy na základ jakého podkladu byla pro tento výkon ud lena licence. Nutn navazující úvahou pak musí být úvaha v tom sm ru, zda tento nedostatek podkladu rozhodnutí je natolik významným zjišt ním, jež indikuje d vodnou pochybnost v tom sm ru, že rozhodnutí o ud lení licence pro konkrétní výkon nem lo být v bec ud leno, nebo pro to nebyly spln ny zákonem stanovené podmínky, nebo že je dán jiný stejn závažný d vod pro zrušení rozhodnutí, jímž by bylo celkové zamlžení okolností vydávání tohoto rozhodnutí. Osoba zúčastn ná na ízení tento rozdíl nejprve bagatelizovala, žalobní bod v tomto sm ru pokládala za „malichernou výtku“ a uvádí, že jde „ryze o formální nedostatek, který nenapl uje znaky závažného ve ejného zájmu“, v pr b hu ízení pokládala za nutné k této otázce dokazovat. Pokud jde o bagatelizující sm r argumentace osoby zúčastn né na ízení, pro zdejší soud nem že být určující pouze to, o jakou hodnotu výkonu fotovoltaické elektrárny se rozhodnutí o ud lení licence odlišuje od podkladu, z n hož m lo vycházet. Na stran jedné, mechanicky vzato, rozdíl „0,027 MW“ oproti žádosti a „0,007 MW“ oproti jejím p ílohám m že, pom ováno s celkovým výkonem, na jaký byla licence ud lena (cca „4,7 MW“), vykazovat jistý znak marginality. Na stran druhé však nelze p ehlédnout, že zcela jist se nejedná o ulehčení situace či o nepozornost žalovaného „p i zaokrouhlení“, jak odchylku zd vod ovala v pr b hu ízení p ed zdejším soudem osoba zúčastn ná na ízení, nebo st ží by zaokrouhlování (ve vztahu k podklad m rozhodnutí žalovaného) probíhalo z údaje obecn jšího („4,6Ř0 MW“ podle údaje ve formulá i žádosti a „4,7 MW“ podle údaj obsažených v p ílohách žádosti) na údaj podrobn jší („4,707 MW“ podle údaje v rozhodnutí o ud lení licence), p itom žádné rozumné a jednoduše p ijatelné vysv tlení tohoto rozdílu bez odpovídajícího podkladu rozhodnutí se nenabízí. D sledky t chto zjišt ní zdejšího soudu tak nemohou být dovozovány výlučn podle míry odchýlení se napadeného rozhodnutí (sm rem nahoru) oproti jeho podkladu, nýbrž p edevším podle toho, nakolik odchylka v celkovém instalovaném výkonu vyvolává d vodnou
14
62 A 103/2013
pochybnost o tom, k jakému energetickému za ízení ve skutečnosti byla licence ud lena. Zdejší soud, v dom si d sledk p ípadného zrušení rozhodnutí o ud lení licence, jež byly vyvolány nesprávným procesním postupem žalovaného, který neodstra oval shora vytknuté nedostatky podklad rozhodnutí a licenci ud lil, aniž by rozhodnutí o jejím ud lení m lo ve správním spisu dostatečnou oporu, avšak s p ihlédnutím k tomu, že d sledky takového zrušení rozhodnutí o ud lení licence by se promítly výlučn v neprosp ch osoby zúčastn né na ízení, a v dom si též absence jakkoli kontradiktorního postavení žalobce a žalovaného v ízení p ed soudem (žalovaný fakticky žádnou protiargumentaci k žalobním tvrzením poukazujícím na uvedený nedostatek skutkového podkladu rozhodnutí žalovaného neuplatnil), dopl oval dokazování k tehdejšímu skutkovému stavu, jak pokládala za nutné osoba zúčastn ná na ízení. Osoba zúčastn ná na ízení argumentovala tak, že údaj ohledn celkového instalovaného výkonu uvedený v licenci „4,707 MW“, jenž podstatným zp sobem identifikuje energetického za ízení, k jehož provozu byla licence ud lena, odpovídá vynásobení hodnoty „1Ř5“ hodnotou „25 441“. Hodnota „1Ř5“ p edstavuje výkon jednoho kusu fotovoltaického panelu a hodnota „25 441“ p edstavuje počet kus fotovoltaických panel . Ze správního spisu k tomu plyne, že oba údaje procházejí zprávou o výchozí revizi ze dne 23.11.2010, oba údaje jsou na č.l. 134 správního spisu podtrženy (a podtrženy byly v dob , kdy správní spis byl p edložen soudu). Pokud jde o otázku, zda údaj „1Ř5“ v označení nainstalovaných panel „FP typ HJM 185M-24“, jak jsou uvedeny v revizní zpráv , vyjad uje hodnotu výkonu jednoho panelu, k ní osoba zúčastn ná na ízení p edložila kupní smlouvu ze dne 30.7.2010 (dodavatelem je ZHEJIANG HENGJI PV-TECH ENERGY CO., LTD), podle níž (bod 1.1 smlouvy) je zboží identifikováno jako monokrystalický fotovoltaický panel 1Ř5W a dále specifikováno (část „Specifikace zboží“ smlouvy) jako „HJM 1Ř5M-24“ s maximálním výkonem (Peak power (Pmax)) 1Ř5W. To pak odpovídá písemnému stanovisku revizního technika Vladimíra Filipoviče ze dne 31.3.2015, p edloženému zdejšímu soudu osobou zúčastn nou na ízení; tam se uvádí, že typ použitých fotovoltaických panel „HJM 1Ř5M-24“ má výkon 1Ř5W a že tento revizní technik na titulní stran revizní zprávy uvedl zdroje elektrického proudu o celkovém výkonu 4,7 MW, což je zaokrouhlením výkonu 4,7065Ř5 MW. To údaji uvedenému na revizní zpráv odpovídá. Zárove to není vyvráceno ani údaji uvedenými na listin „HJ SOLAR Products Datasheet“, kde vedle údaje „HJM 1Ř5M24“ je uvád n údaj „1Ř5 watt“ a „1Ř5W“, jak jí zdejší soud taktéž dokazoval. Údaj ohledn celkového instalovaného výkonu uvedený v licenci „4,707 MW“, jenž podstatným zp sobem identifikuje energetického za ízení, k jehož provozu byla
15
62 A 103/2013
licence ud lena, tedy podle zdejšího soudu skutečn odpovídá zaokrouhlenému součinu počtu panel (25 441) a hodnot maximálního výkonu vážící se k použitým (podle smlouvy dodaným) fotovoltaickým panel m „HJM 1Ř5M-24“. Takto tedy zdejší soud po dopln ní dokazování pokládá údaj o celkovém výkonu provozovny v hodnot „4,707 MW“ uvedený na rozhodnutí o ud lení licence za vysv tlitelný. Ostatn i žalovaný ústy oprávn né ú ední osoby v ízení o ud lení licence ing. Hadašové na druhém jednání soudu nakonec potvrdil, že celkový instalovaný výkon uvád ný v rozhodnutí o ud lení licence vznikl vynásobením údaj plynoucích z identifikace instalovaných panel podle zprávy o revizi ze dne 23.11.2010, tedy že údaj „HJM 1Ř5M-24“ v sob obsahuje i údaj „1Ř5W“. To navíc podle zdejšího soudu odpovídá i zab hlé praxi žalovaného, jak zdejšímu soudu plyne z jiných skutkov a práv obdobných v cí u soudu projednávaných, v nichž žalobce napadá rozhodnutí žalovaného o ud lení licence z období konce roku 2010. Zamlžení výkonu energetického za ízení, ve vztahu k n muž byla licence ud lena, se tedy dokazováním u jednání zdejšího soudu poda ilo rozptýlit. Dopln ní skutkového podkladu ke stavu v dob rozhodování žalovaného o ud lení licence, by jej m l doplnit v ízení sám žalovaný, tedy vede k ned vodnosti žaloby i v této části. Další žalobní bod ve vztahu k rozhodnutí o ud lení licence poukazuje na nejasnosti ohledn číslování parcel a další identifikace pozemk v ízení o ud lení licence, na nichž bylo energetické za ízení vybudováno. Z obsahu správního spisu plyne, že pozemky jsou souhrnn identifikovány výlučn v listin označené „Pozemky Aneta Sun blok B“, jež podle razítka došlé pošty byla žalovanému doručena dne 12.11.2010. Jde o pozemky parc. č. 77ř4, 7798, 7799, 7800, 7801, 7802, 7803, 7804, 7805, 7806, 7807, 7808, 7811, 7812, 7813, 7814, 7815, 7Ř16, 7Ř17, 7Ř1Ř, 7Ř1ř, 7Ř20, 7Ř24, 7Ř25 a 7Ř26, zčásti ve vlastnictví osoby zúčastn né na ízení, zčásti v nájmu; k tomu jsou ve správním spisu doloženy listy vlastnictví, pop . nájemní smlouvy (v t ch p ípadech, kdy osoba zúčastn ná na ízení není vlastníkem). P i vskutku podrobném zkoumání jejich zakreslení v katastrální map na č.l. 16 správního spisu lze dovodit, že zákres t chto pozemk má ve správním spisu oporu. Byl-li podkladem rozhodnutí i kolaudační souhlas stavebního ú adu (M stského ú adu Veselí nad Moravou) ze dne 12.11.2010, pak ten byl vydáván ke stavb „Výstavba fotovoltaické elektrárny, blok 4,7 MW, Veselí nad Moravou, Železárny“ na pozemcích parc. č. 77ř4, 77řŘ, 77řř, 7Ř00, 7Ř01, 7Ř02, 7Ř03, 7Ř04, 7Ř05, 7Ř06, 7807, 7808, 7811, 7812, 7813, 7814, 7815, 7816, 7817, 7818, 7819, 7820, 7824, 7825, 7Ř26, 7Ř27, Ř544/2 a Ř544/3 (v k.ú. Veselí – P edm stí).
16
62 A 103/2013
Podle tohoto kolaudačního souhlasu, jak prochází správním spisem, byla stavba vybudována též na pozemcích parc. č. 7Ř27, Ř544/2 a Ř544/3, tyto pozemky však nejsou uvedeny ani ve výčtu v listin označené „Pozemky Aneta Sun blok B“, ani v samotném formulá i žádosti o ud lení licence, ani v jakékoli jiné listin , jež by procházela správním spisem. Ze zakreslení v katastrální map na č.l. 16 správního spisu plyne, že pozemek parc.č. 7Ř27 sousedí s pozemkem parc. č. 7Ř26 a nachází se na hranici nikoli zcela p esn naznačeného celkového obrysu pozemk . Zda na n m energetické za ízení bylo umíst no či nikoli, to z obsahu správního spisu spolehliv dovodit nelze. Umíst ní energetického za ízení mohlo zasahovat i na pozemek parc. č. 7Ř27, týkal se jej kolaudační souhlas stavebního ú adu (M stského ú adu Veselí nad Moravou) ze dne 12.11.2010, tento pozemek však není uveden ve výčtu v listin označené „Pozemky Aneta Sun blok B“ a nebyl uveden ani v samotné žádosti o ud lení licence. Pokládá-li osoba zúčastn ná na ízení uvedení tohoto pozemku v kolaudačním souhlasu za „omyl“ stavebního ádu, m že to korespondovat s tím, že samotné rozhodnutí o ud lení licence v p íloze (str. 2 rozhodnutí, „Seznam jednotlivých provozoven“, což je nedílnou součástí rozhodnutí o ud lení licence) uvádí celkový instalovaný výkon v hodnot 4,707 MW ve vztahu k provozovn s vymezením parcelních čísel Ř544/2 – 3, 7794, 7798, 7799, 7800 – 7809, 7812 – 7813, 7815 – 7820 a 7824 – 7826. Pozemek parc. č. 7Ř27 se tedy na rozhodnutí o ud lení licence neobjevuje. Pak tedy sice mezi žádostí o ud lení licence a listinou „Pozemky Aneta Sun blok B“ na jedné stran (jež jsou podkladem rozhodnutí žalovaného) a samotným rozhodnutím o ud lení licence rozpor dán není. Bylo-li za ízení podle kolaudačního souhlasu vybudováno na pozemcích parc. č. 77ř4, 7798, 7799, 7800, 7801, 7802, 7803, 7804, 7805, 7806, 7807, 7808, 7811, 7812, 7813, 7814, 7815, 7816, 7817, 7819, 7Ř20, 7Ř24, 7Ř25, 7Ř26, 7Ř27, Ř544/2 a Ř544/3, pak je ohledn pozemku parc. č. 7Ř27 dán rozpor pouze mezi údaji vyplývajícími z rozhodnutí o ud lení licence a z kolaudačního souhlasu. Tím, že žalovaný v rozhodnutí o ud lení licence neidentifikoval umíst ní energetického za ízení na pozemku parc. č. 7Ř27, sice se neodchýlil od žádosti a od listiny označené „Pozemky Aneta Sun blok B“, není však žádného vysv tlení, proč kolaudační souhlas kolauduje stavbu i na tomto pozemku. Z pohledu p ezkumu rozhodnutí žalovaného o ud lení licence zdejší soud dospívá k vysv tlení, že na tomto pozemku se nacházela část stavby, jež nebyla samotným energetickým za ízením (jde z ejm o jedinou možnost rozumného vysv tlení), pop . že jde skutečn pouze o „omyl“ výlučn stavebního ú adu. I kdyby uvedení tohoto pozemku na kolaudačním souhlasu bylo chybou stavebního ú adu, není to d vod, pro který by rozhodnutí žalovaného o ud lení licence nem lo obstát. V rozhodnutí o ud lení licence se uvádí umíst ní za ízení i na pozemku parc. č. 7Ř0ř, tam však nebylo vybudováno podle kolaudačního souhlasu ani nebylo součástí
17
62 A 103/2013
p ehledu pozemk v listin „Pozemky Aneta Sun blok B“, ani se o n m nezmi uje jiný podklad rozhodnutí o ud lení licence, jenž by procházel správním spisem. Ohledn pozemku parc. č. 7Ř0ř se tedy rozhodnutí o ud lení licence od zbylého podkladu rozhodnutí jasn odchyluje – a proto nelze dovozovat, že by se odlišn od situace vážící se k pozemku parc. č. 7Ř27 nejednalo o vadu, která by nemohla zatížit rozhodnutí o ud lení licence nep ezkoumatelností. Nelze p ehlédnout, že pozemek parc. č. 7Ř0ř se podle zákresu do katastrální mapy na č.l. 16 správního spisu nachází uprost ed pozemk , na nichž m lo být energetické za ízení podle autora zákresu (tedy osoby zúčastn né na ízení) umíst no. Pak tedy platí dva možné záv ry: bu energetické za ízení na tomto pozemku umíst no nebylo a identifikace umíst ní energetického za ízení i na tomto pozemku nemá žádnou oporu v podkladech rozhodnutí (je v rozporu se žádostí o ud lení licence, s jejími p ílohami včetn listiny „Pozemky Aneta Sun blok B“ i s kolaudačním souhlasem) anebo i na tomto pozemku bylo energetické za ízení ve skutečnosti umíst no, pak by ovšem tomuto záv ru rovn ž neodpovídal žádný podklad rozhodnutí. Ve vztahu k tomuto pozemku se zamlžení skutečného umíst ní energetického za ízení nepoda ilo rozptýlit ani dokazováním u soudu. Pokud by však zdejší soud m l p evzít argumentaci osoby zúčastn né na ízení u jednání soudu, která sama uvedla, že na pozemku parc. č. 7Ř0ř za ízení umíst no nebylo, že tento pozemek byl a je ve vlastnictví osob odlišných a tvo í proluku mezi „bloky“, jež jsou umíst ny na pozemcích tento pozemek obklopujících, pak by to potvrzovalo, že údaj o tom, že energetické za ízení se nachází i na tomto pozemku, jak plyne z rozhodnutí o ud lení licence, je údajem chybným. Jeli nezbytnou náležitostí rozhodnutí o ud lení licence i soubor údaj umož ujících p esn lokalizovat umíst ní provozovny (§ 5 vyhlášky č. 426/2005 Sb.), je z ejmé, že v tomto ohledu je napadené rozhodnutí o ud lení licence vadné, nebo umíst ní provozovny neidentifikuje správn . Vysv tlení této chyby osobou zúčastn nou na ízení v tom sm ru, že součástí „bloku B“ jsou pozemky parc. č. 77řŘ – 7Ř0Ř a pak až pozemky od parc. č. 7Ř11, na tom ničeho nem ní. Pokud jde o pozemek parc. č. 7Ř14, ten není uveden v rozhodnutí o ud lení licence (na n m tedy provozovna podle rozhodnutí o ud lení licence umíst na být nem la), m la však na n m být umíst na podle listiny „Pozemky Aneta Sun blok B“ i podle kolaudačního souhlasu a osoba zúčastn ná na ízení k n mu žalovanému v ízení o ud lení licence dokládala i vlastnické právo (č.l. 1Ř správního spisu). Podle vyjád ení osoby zúčastn né na ízení i tento pozemek byl ve skutečnosti zastav n energetickým za ízením. Z jejího vyjád ení podaného u jednání soudu plyne, že v d sledku geometrického plánu ze dne 7.10.2010 m l pozemek parc. č. 7Ř14 zaniknout a stát se součástí pozemku parc. č. 7Ř24, p itom jeho v tší část byla včlen na do pozemku parc. č. 7Ř26, který je zastav n jiným energetickým za ízením („Michalka Sun“), a že pozemek parc. č. 7Ř14 je uveden v licenci pro provozovatele Michalka – Sun s.r.o., pak vyplývá, že osoba zúčastn ná na ízení v nyní posuzované v ci žádala o ud lení licence pro energetické za ízení umíst né na pozemku, na n mž
18
62 A 103/2013
bylo umíst no jiné energetické za ízení. To samo o sob jednak zamlžuje rozd lení pozemk pro r zná energetická za ízení r zných provozovatel (držitel licence), p edevším to však zpochyb uje kolaudační souhlas, jenž byl d ležitým podkladem pro rozhodnutí o ud lení licence v nyní posuzované v ci, nebo z n j plyne, že na tomto pozemku bylo umíst no práv to energetické za ízení, ve vztahu k n muž byla ud lena licence v nyní posuzované v ci. Podle rozhodnutí o ud lení licence se m lo energetické za ízení nacházet i na pozemcích parc. č. Ř544/2 a Ř544/3. Na nich m lo být energetické za ízení vybudováno také podle kolaudačního souhlasu, tyto pozemky nejsou ovšem nikde zmi ovány v žádosti o ud lení licence, nejsou ani součástí výčtu pozemk v listin „Pozemky Aneta Sun blok B“, jež jako jediná pozemky pro účely ud lení licence v nyní posuzované v ci uvádí, a nejsou zmi ovány ani v žádném jiném podkladu, jenž by procházel správním spisem, vyjma listu vlastnictví na č.l. 1ř správního spisu. Podle obsahu žádosti o ud lení licence tedy nem lo být energetické za ízení na t chto pozemcích umíst no, p esto je jeho umíst ní na t chto pozemcích v rozhodnutí o ud lení licence uvedeno. Jestliže osoba zúčastn ná na ízení ve svém nejprve písemném vyjád ení zmi ovala, že ze dvou geometrických plán zpracovaných ing. Gazárkem má plynout p ečíslování pozemk , pak takový obecný argument rozpory v identifikaci pozemk nikterak neodstranil, p edevším však ani jeden z t chto geometrických plán ve správním spisu obsažen nebyl. Byl-li geometrický plán ze dne Ř.6.2010 následn p edložen soudu, pak z n j p edevším plyne, že pozemky parc. č. Ř544/2 a Ř544/3 byly takto identifikovány (existovaly) už p ed podáním žádosti o ud lení licence (ta byla podána dne 1.11.2010 – nemohlo tedy dojít k formálnímu p ečíslování p íslušných parcel b hem ízení o ud lení licence), p itom žádost o ud lení licence ani k ní p iložená listina „Pozemky Aneta Sun blok B“ ve vztahu k t mto pozemk m, jak je již shora uvedeno, umíst ní energetického za ízení na t chto pozemcích neidentifikují. Krom toho z porovnání dosavadního a nového stavu údaj týkajících se identifikace t chto pozemk v geometrickém plánu ze dne Ř.6.2010 neplyne, že by toto nové vymezení pozemk souviselo se zánikem (novým označením) jakékoli parcely, jež byla zmi ována v žádosti o ud lení licence nebo v listin „Pozemky Aneta Sun blok B“. Rovn ž ze samotného návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí na základ smlouvy o z ízení zástavního práva uzav ené mezi zástavním v itelem Poštovou bankou, a.s. a zástavcem Železárnami Veselí, a.s., jak byl soudu p edložen, plyne, že pozemky parc. č. Ř544/2 a Ř544/3 vznikly rozd lením pozemku parc. č. Ř544. Ani pozemek parc. č. Ř544 však není zmi ován v žádosti o ud lení licence, ani v listin „Pozemky Aneta Sun blok B“, ani v žádné jiné listin , jež by správním spisem procházela. Žádnou souvislost pozemk parc. č. Ř544/2 a Ř544/3 s pozemky, kde podle obsahu správního spisu m lo být energetické za ízení v dob ud lení licence podle osoby zúčastn né na ízení umíst no, tak ani po dopln ní dokazování u soudu
19
62 A 103/2013
dovodit nelze. Geometrický plán ze dne 7.10.2010, p edložený soudu u jednání, se p itom t chto pozemk netýká v bec. Jediná indicie ohledn osobou zúčastn nou na ízení dokládaného vztahu energetického za ízení, pro které byla ud lena licence, a uvedených dvou pozemk m že plynout z výpisu z katastru nemovitostí na č.l. 1ř správního spisu a z kolaudačního souhlasu. Jestliže v rohodnost údaj na kolaudačním souhlasu byla již shora zpochybn na (ve vztahu k údaj m ohledn pozemku parc. č. 7Ř14), pak p i v domí vskutku ledabylého obsahu správního spisu ohledn této skutečnosti se zdejší soud zam il na dokazování listinami, z nichž by vztah energetického za ízení k t mto dv ma pozemk m v dob ízení o ud lení licence mohl být osv tlen. P edložila-li osoba zúčastn ná na ízení stanovisko dotčeného orgánu na úseku požární ochrany ze dne 11.11.2010, pak z n j plyne, že bylo vydáváno pro stavbu „Výstavba fotovoltaické elektrárny, blok 4,7 MW, Veselí nad Moravou, Železárny“, v údajích ohledn místa stavby však pozemky parc. č. Ř544/2 a Ř544/3 oproti jiným pozemk m uvedeny nejsou. Taktéž nejsou uvedeny ani ve Výzv k účasti na záv rečné kontrolní prohlídce stavby M stského ú adu Veselí nad Moravou, odd lení stavební ú ad, ze dne 21.10.2010. V rámci identifikace stavby jsou sice tyto pozemky uvád ny na první stran Protokolu o výsledku kontrolní prohlídky stavby ze dne 2.11.2010, na druhé stran téhož protokolu („dokladová část“) však již zmi ovány nejsou. Na podporu záv ru, že alespo dotčené orgány vydávající souhlas s výstavbou energetického za ízení jej vydávaly s v domím umíst ní energetického za ízení i na t chto pozemcích, neplyne ani ze souhlasu dotčeného orgánu Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 26.10.2010.; v n m není umíst ní energetického za ízení konkrétními pozemky identifikováno nijak. Zdejší soud na základ shora uvedeného dosp l k záv ru, že ani v tomto ohledu se zamlžení skutečného umíst ní energetického za ízení nepoda ilo rozptýlit; pozemky parc. č. Ř544/2 a Ř544/3 nejsou p itom svojí velikostí nikterak zanedbatelné, nebo jejich vým ra činí 26 516 m2 a 16 477 m2. Není tedy najisto postaveno, zda v dob rozhodování o ud lení licence bylo na t chto pozemcích energetické za ízení umíst no. Zdejší soud p i rozhodování o d sledcích shora uvedených nejasností ve vymezení pozemk , na nichž m lo být umíst no energetické za ízení, pro které byla licence ud lena, nemohl p ehlédnout, že ve správním spisu není založena žádná listina, jež by umíst ní fotovoltaické elektrárny na konkrétních pozemcích jakkoli zmi ovala (vyjma obecného zákresu do katastrální mapy na č.l. 16 správního spisu; zákres na č.l. 17 správního spisu je zcela nečitelný). Nic konkrétního ohledn umíst ní neplyne ze žádné z revizních zpráv ani ze samotné smlouvy o dílo uzav ené mezi ŽV-SUN, s.r.o. jako objednatelem a Železárny Veselí, a.s. jako zhotovitelem (ob sídlící na stejné adrese, ob p i uzavírání smlouvy jednající stejnou fyzickou osobou), kde je p edm t díla konkretizován čty mi etapami, z nichž
20
62 A 103/2013
jedna je identifikována jako „1. Etapa – lokalita č. 1 Veselí nad Moravou – výkon 6 + 1,7 MW“ s termínem zhotovení do 31.5.2010 na pozemcích, jež mají být p ílohou smlouvy č. 10, která však správním spisem neprochází. Krom samotného textu této smlouvy (uzav ené dne 1.6.200ř) bez p íloh je totiž součástí správního spisu pouze „Zm na dodatku č. 1 ke smlouv o dílo“ ze dne 25.5.2010, kde krom objednatele a zhotovitele vystupuje osoba zúčastn ná na ízení (i ta jednající stejnou fyzickou osobou jako zhotovitel a objednatel) a jejímž p edm tem je ujednání, že osoba zúčastn ná na ízení p evezme část uskutečn ného pln ní v rozsahu 4,7 MWp v lokalit č. 1 Veselí nad Moravou a část budoucího pln ní v rozsahu 4,7 MWp v lokalit č. 1 Veselí nad Moravou. Ani „Potvrzení odborné firmy realizující výstavbu výrobny“ ze dne 5.11.2010 p esné umíst ní neobsahuje. Zdejší soud osobu zúčastn nou na ízení v pr b hu jednání výslovn upozornil na konkrétní rozpory ohledn umíst ní energetického za ízení a poskytl osob zúčastn né na ízení maximální procesní prostor, veden snahou umožnit jí reagovat tak, jak by mohla reagovat v probíhajícím licenčním ízení, byla-li by žalovaným k dopln ní podkladu rozhodnutí v dob vedení správního ízení vyzvána (tedy postupoval-li by žalovaný tak, jak bez pochyb m l). Zdejší soud tedy k této otázce ke skutkovému stavu, jaký tu byl ohledn umíst ní energetického za ízení v dob rozhodování žalovaného o ud lení licence, dopl oval dokazování listinami podle požadavk osoby zúčastn né na ízení; takovému dopln ní dokazování, jehož rámec byl vymezen žalobními body, podle zdejšího soudu nic nebránilo. Zpochyb oval-li žalobce možnost dopl ovat dokazování soudem „namísto žalovaného v ízení o ud lení licence“, zdejší soud p ipomíná, že je p edevším garantem práva na spravedlivý proces (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod); tím spíše to zdejší soud musel naplnit za situace, kdy mezi žalobcem a žalovaným, který nepochybn nedostál své povinnosti podle § 3 správního ádu p ed vydáním rozhodnutí o ud lení licence zjistit skutkový stav, o n mž nejsou d vodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho rozhodnutí s požadavky uvedenými v § 2 správního ádu, se po dobu ízení p ed zdejším soudem neprojevil vztah jakékoli kontradiktornosti (žalovaný se sám obrátil na žalobce, aby podal žalobu, a poté jeho žalobní argumentaci oponoval výjimečn a spíše margináln ). Zpochyb oval-li tedy žalobce dokazování vedené soudem (pop . jeho rozsah) s poukazem na to, že nedostatek skutkových podklad m l být bez dalšího d vodem ke zrušení rozhodnutí žalovaného a nem l být soudem v bec dopl ován, pak zdejší soud dodává, že i Nejvyšší správní soud opakovan judikoval, že z § 75 odst. 1 s. .s. vyplývá, že pro soud není rozhodující, zda po vydání napadeného rozhodnutí došlo ke zm nám právní úpravy nebo skutkových okolností, p edm tné ustanovení však nebrání tomu, aby soud p i svém rozhodování vycházel z dokument , které vznikly až po vydání žalobou napadeného správního rozhodnutí, pokud popisují stav, jež ke dni rozhodování správního orgánu objektivn existoval (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2013, č.j. 4 As 141/2013-28). Specifika správního soudnictví
21
62 A 103/2013
spočívají zejména v p ezkumu činnosti správních orgán ; t žišt m není primární nalézání skutkového stavu v ci dokazováním, nýbrž kontrola správnosti a úplnosti zjišt ní skutkového stavu správními orgány, tato kontrola je v souladu se zásadou plné jurisdikce provád na zejména autonomním hodnocením d kaz již provedených správními orgány, p ípadn též provedením d kaz dalších, zvlášt pak t ch, které byly správními orgány opomenuty a mohou p itom podle názoru soudu zm nit náhled na skutkové okolnosti v ci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.1.2015, č.j. 1 As 145/2014 - 61). Dokazování tedy bylo vedeno v souladu s § 77 odst. 2 s. .s., avšak ani tímto dokazováním se rozpory v údajích ohledn umíst ní provozovny nepoda ilo vysv tlit. Z pohledu d sledk shora uvedeného je podstatné, že provozovna se na žádosti o ud lení licence a dokladech p ikládaných k žádosti vymezuje údaji, podle kterých je možné jednoznačn určit energetické za ízení, na n mž je vykonávána nebo má být vykonávána licencovaná činnost výroby elekt iny, tedy jinými slovy lokalizovat provozovnu výrobny z hlediska jejího umíst ní. Identifikačními údaji jsou pak název nebo jiné rozlišující označení výrobny elekt iny a údaje identifikující umíst ní provozovny, zejména název obce a p ípadn její části, název ulice, číslo popisné a orientační, bylo-li p id leno, poštovní sm rovací číslo, dále název a číselný kód katastrálního území, kde je provozovna umíst na, parcelní číslo pozemku podle katastru nemovitostí, na kterém je provozovna umíst na, zákres umíst ní provozovny do kopie katastrální mapy (§ 5 vyhlášky č. 426/2005 Sb.). Ze shora uvedeného p itom plyne, že rozhodnutí o ud lení licence neodpovídá podklad m založeným ve správním spisu co do jeho umíst ní na konkrétních pozemcích. Za situace, kdy ze správního spisu neplyne prakticky jakákoli bližší specifikace za ízení, k jejímuž provozování byla licence ud lena, vše práv uvedené ve svém souhrnu d vodnou pochybnost o tom, k jakému energetickému za ízení, jež by jako celek bylo v dob rozhodování o ud lení licence zp sobilé provozu, ve skutečnosti byla licence ud lena, jist vyvolává. Zdejší soud dospívá k záv ru, že jde o natolik závažné zjišt ní, že jsou jím v podstatné mí e zpochybn na zjišt ní žalovaného, jež učinil z obsahu správního spisu a jež se stala základem pro vyhov ní žádosti o ud lení licence, p itom k jasnému odstran ní tohoto nedostatku nevedlo ani veškeré dokazování p ed soudem. Jde podle zdejšího soudu o zjišt ní, jež okolnosti ízení o ud lení licence ve vztahu k umíst ní provozovny významn zamlžuje; uváží-li p itom zdejší soud p edevším fakt, že rozhodnutí o ud lení licence neodpovídalo t m listinám, které žalovanému p edkládala v ízení o ud lení licence osoba zúčastn ná na ízení, p itom se jednalo o nesoulad na první pohled zjistitelný, pak jde podle zdejšího soudu o zamlžení do té míry, že ani osoba zúčastn ná na ízení nemohla být v dobré ví e ve správnost a zákonnost rozhodnutí o ud lení licence.
22
62 A 103/2013
VI. Záv r Zdejší soud na základ shora uvedeného dosp l k záv ru, že správní spis v posuzované v ci nem že být pokládán za spolehlivý podklad rozhodnutí žalovaného o ud lení licence. Žalobci tak zdejší soud dává zapravdu v tom, že napadené rozhodnutí žalovaného o ud lení licence ze dne 30.11.2010, č.j. 134ŘŘ-9/2010-ERU, je nep ezkoumatelné pro nedostatek skutkových d vod . To je d vodem k jeho zrušení podle § 7Ř odst. 1 s. .s. a k vrácení v ci žalovanému k dalšímu ízení podle § 7Ř odst. 4 s. .s. Pokud jde o rozhodnutí o zm n rozhodnutí o ud lení licence (rozhodnutí žalovaného ze dne 15.5.2013, č.j. 0542ř-4/2013-ERU), ve vztahu k n mu zdejší soud d vodnost žaloby nedovodil, a proto ve vztahu k n mu žalobu podle § 7Ř odst. 7 s. .s. zamítl. D vod zm ny, jenž se v tomto rozhodnutí promítl (zm na osoby odpov dného zástupce), má oporu ve správním spisu a nad rámec uplatn ného žalobního bodu zdejší soud nedovodil vadu, k níž by musel p ihlížet z ú ední povinnosti. D vodem jeho zrušení není podle zdejšího soudu ani zrušení jemu p edcházejícího rozhodnutí o ud lení licence. Aniž by rozhodnutí o zm n rozhodnutí o ud lení licence bylo soudem zrušeno, nem že bez p vodního rozhodnutí o ud lení licence vyvolávat žádné účinky. Toto rozhodnutí samo o sob (bez nyní zrušeného rozhodnutí o ud lení licence) totiž žádné ve ejné subjektivní právo osob zúčastn né na ízení nezakládá, neruší, nem ní ani závazn neurčuje; toto rozhodnutí o zm n licence tedy samo o sob po zrušení samotného rozhodnutí o ud lení licence nep sobí, aniž by rozhodnutí o zm n licence bylo nezákonné. Jinak ečeno: rozhodnutí o zm n rozhodnutí o ud lení licence by za tohoto stavu muselo být rušeno výlučn z toho d vodu, že bylo zrušeno samotné rozhodnutí o ud lení licence, avšak za situace, kdy z rozhodnutí o zm n rozhodnutí o ud lení licence v osob odpov dného zástupce žádné licenční právo osob zúčastn né na ízení neplyne, není t eba (a ani nelze) je výlučn z práv uvedeného d vodu rušit. VII. Náklady ízení O nákladech ízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. .s., podle n hož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který m l ve v ci plný úsp ch, právo na náhradu náklad ízení p ed soudem, které d vodn vynaložil proti účastníkovi, který ve v ci úsp ch nem l. Žalovaný nebyl ve v ci úsp šný, a proto mu právo na náhradu náklad ízení proti žalobci nenáleží (a z obsahu spisu neplyne, že by mu n jaké náklady nad rámec jeho ú ední činnosti vznikly); to náleží žalobci, na n hož zdejší soud hledí jako na procesn úsp šného. Tomu však žádné náklady vynaložené nad rámec jeho b žné ú ední činnosti podle obsahu soudního spisu nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že se žalobci náhrada žádných náklad ízení nep iznává.
23
62 A 103/2013
Ve vztahu k osob zúčastn né na ízení pak soud rozhodl tak, že nemá právo na náhradu náklad ízení o žalob . Osoba zúčastn ná na ízení má právo na náhradu pouze t ch náklad , které jí vznikly v souvislosti s pln ním povinnosti, kterou jí soud uložil; p ípadn jí soud m že z d vod zvláštního z etele hodných na návrh p iznat i náhradu dalších náklad ízení (§ 60 odst. 5 s. .s.). V daném p ípad však žádná z t chto zákonem p edvídaných situací nenastala, a to ani s p ihlédnutím k tomu, že na osobu zúčastn nou na ízení fakticky p ešlo b emeno spočívající v obhajob rozhodnutí žalovaného. Úsp šnost osoby zúčastn né na ízení však v tomto ohledu dovozovat nelze. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lh t dvou týdn ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám stí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lh ta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lh ty (den doručení rozhodnutí). P ipadne-li poslední den lh ty na sobotu, ned li nebo svátek, je posledním dnem lh ty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lh ty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z d vod uvedených v § 103 odst. 1 s. .s. a krom obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti n muž sm uje, v jakém rozsahu a z jakých d vod jej st žovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V ízení o kasační stížnosti musí být st žovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li st žovatel, jeho zam stnanec nebo člen, který za n j jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzd lání, které je podle zvláštních zákon vyžadováno pro výkon advokacie. V Brn dne 2ř. dubna 2015 Za správnost vyhotovení: Romana Lipovská
JUDr. David Raus, Ph.D.,v.r. p edseda senátu
