62 A 109/2013-232
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brn rozhodl v senát složeném z p edsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudc Mgr. Kate iny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní v ci žalobce: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační ú ad, se sídlem Masarykovo nám stí 5, Jihlava, za účasti: ENVA s.r.o., se sídlem Školní 535, K enovice, zastoupená Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Údolní 33, Brno, o žalob proti rozhodnutí Energetického regulačního ú adu ze dne 21.12.2010, č.j. 13668-9/2010-ERU,
t a k t o: I.
Žaloba se za mítá.
II.
Žalobce ne má právo na náhradu náklad
III.
Žalovanému se náhrada náklad
IV.
Osoba zúčastn ná na ízení n e m á p r á v o na náhradu náklad
ízení.
ízení nep iznává. ízení.
pokračování
-2-
Od
62 A 109/2013
v o d n n í:
Žalobce se žalobou ve ve ejném zájmu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.12.2010, č.j. 13668-9/2010-ERU, kterým byla osob zúčastn né na ízení ud lena licence č. 111017903 na p edm t podnikání výroba elekt iny ve fotovoltaické elektrárn „FVE K enovice“ na pozemcích vymezených jako „p.č. 1310/20, 1310/26, 1310/45, k.ú. K enovice u Slavkova, obec K enovice“ o celkovém instalovaném výkonu 1,518 MW. Oprávn ní k licencované činnosti vzniklo dne 21.12.2010 (právní mocí rozhodnutí o ud lení licence), licence byla ud lena na dobu 25 let. I. Shrnutí žaloby Žalobce od vod uje podání žaloby tím, že pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyly spln ny podmínky stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odv tvích a o zm n n kterých zákon , ve zn ní do 31.12.2010 (dále jen „energetický zákon“), a provád cí vyhláškou k energetickému zákonu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech ud lování licencí pro podnikání v energetických odv tvích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“). Žalobce namítá, že osoba zúčastn ná na ízení p ed ud lením licence nedoložila žalovanému nutné stanovisko Technické inspekce České republiky, dále že zpráva o výchozí revizi elektrické instalace postrádá údaje o provedeném m ení a zahrnuje pouze hodnocení výsledk m ení (pak tedy z této zprávy nelze zjistit, jak revizní technik dosp l ke svému záv ru), navíc tato zpráva nehodnotí veškeré instalace energetického za ízení, nebo se vztahuje pouze k NN instalacím, nikoli k VN instalacím. Osoba zúčastn ná na ízení tedy podle žalobce nedoložila spln ní technických p edpoklad pro ud lení licence; proto jí nem la být licence ud lena. V pr b hu ízení žalobce zdejšímu soudu doručil návrh na dopln ní dokazování emailovou korespondencí mezi policií a Janem KXXXXX, který m l vyhotovit výchozí zprávu o revizi, podle níž tento zkušební a revizní technik tuto zprávu nevyhotovil, a navazujícím podáním vysv tlení policii, z n hož má podle žalobce plynout totéž. Žalobce se tedy domáhá zrušení rozhodnutí o ud lení licence, na svém procesním postoji setrval po celou dobu ízení p ed zdejším soudem.
pokračování
-3-
62 A 109/2013
II. Shrnutí vyjád ení žalovaného Žalovaný ve svém vyjád ení poukázal na p ijetí systémových a personálních opat ení ke kontrole licenčních spis , jejichž výstupem je mimo jiné i podání žaloby v této v ci, a uvedl, že ponechává rozhodnutí o žalob zcela na úvaze soudu. I žalovaný setrval na tomto svém procesním postoji po celou dobu ízení p ed zdejším soudem, zčásti se žalobou vyslovil souhlas, a sice ohledn nedostatku revizní zprávy co do výsledk jednotlivých m ení. III. Shrnutí vyjád ení osoby zúčastn né na ízení Osoba zúčastn ná na ízení p edevším zpochyb uje ve ejný zájem na podání žaloby. K jednotlivým žalobním bod m pak odmítá d vodnost žaloby. Osoba zúčastn ná na ízení má za to, že žalovaný nepochybil – a i kdyby ano, m l sám zahájit p ezkumné ízení. P ípadné nedostatky v postupu žalovaného nyní nelze klást k tíži osoby zúčastn né na ízení, a tedy i kdyby byly v jeho postupu vady dovozeny, nem lo by to být d vodem ke zrušení rozhodnutí o ud lení licence. Osoba zúčastn ná na ízení má tedy za to, že by žaloba m la být zamítnuta, a na tomto svém procesním postoji rovn ž setrvala po dobu celého ízení p ed zdejším soudem. IV. Posouzení v ci Podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního ádu správního (dále jen „s. .s.“), je žalobu (proti rozhodnutí správního orgánu) oprávn n podat nejvyšší státní zástupce, jestliže k jejímu podání shledá závažný ve ejný zájem. Podle § 72 odst. 2 v ty první s. .s. m že žalobu podle § 66 odst. 1 až 3 s. .s. oprávn ný žalobce podat do t í let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, a nenabývá-li rozhodnutí právní moci, od doručení rozhodnutí poslednímu účastníku, který proti n mu mohl žalobu sám podat. Žaloba byla podána dne 4.12.2013, žalobou napadené rozhodnutí o ud lení licence nabylo právní moci dne 21.12.2010. Žaloba tedy byla podána včas. Pokud jde o aktivní legitimaci a (další) podmínky ízení o žalob , ty pokládá zdejší soud rovn ž za spln né. Aktivní procesní legitimace podle § 66 odst. 2 s. .s. nevyžaduje „prostý“ („jakýkoli“) ve ejný zájem, nýbrž „závažný“ ve ejný zájem. Zd razn ním kritéria závažnosti se vyčle ují užší kategorie potenciálních p ípad z širšího rámce dotčeného ve ejného zájmu. Jak vyplývá z d vodové zprávy k s. .s., „…m že tu jít o p ípady nep íliš časté, ale ve ejností citliv vnímané, nap íklad tam, kde nezákonné rozhodnutí bylo dosaženo úplatkem a není tu již jiná právní cesta, kterou by bylo možné takové rozhodnutí odstranit…“ (d vodová zpráva k návrhu zákona ze dne 15. 4. 2002, sn movní tisk č. 1080/0, digitální repositá www.psp.cz). Smyslem této žaloby není chránit soukromý zájem, ale ani každý
pokračování
-4-
62 A 109/2013
ve ejný zájem, nýbrž musí být dána existence kvalifikované formy ve ejného zájmu, kterou je závažný ve ejný zájem. Aktivní procesní legitimace proto má místo v závažných p ípadech, kdy bude skutečn s ohledem na závažný ve ejný zájem žádoucí podání této žaloby, by to samo o sob ješt nep edznamenává její d vodnost a výsledek ízení o ní. Judikatura správních soud p itom dosp la k záv ru, že úvaha nejvyššího státního zástupce, zda je ve v ci dán závažný ve ejný zájem, nepodléhá p ezkumu správními soudy. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007 ve v ci sp. zn. 8 As 27/2006, publ. pod č. 1455/2008 Sb. NSS, je úvaha, zda je v konkrétní v ci dán závažný ve ejný zájem, vyhrazena nejvyššímu státnímu zástupci; záleží na nejvyšším státním zástupci, zda tohoto svého práva podat žalobu v konkrétní v ci z d vodu závažného ve ejného zájmu, který sám shledal, využije, jeho aktivní legitimace k podání takové žaloby je dána, existence závažného ve ejného zájmu je tím presumována (shodn Šimíček, V., Pot šil, L. a kol.: Soudní ád správní. Komentá . Nakladatelství Leges 2014, str. 574 a násl.). Žalobce tedy bezpochyby v nyní posuzované v ci k podání žaloby aktivn legitimován je, a to bez ohledu na charakter a obsah jednotlivých jím uplatn ných žalobních bod . Pokud jde v této souvislosti o obecné otázky ízení o žalob ve ve ejném zájmu, jejichž zodpov zení je pak určující konkrétn ve vztahu k nyní posuzované v ci, pak zdejší soud, zčásti s ohledem na již uvedené, vychází z toho, že ízení o žalob ve smyslu § 66 odst. 2 s. .s. neslouží k ochran žádných konkrétních subjektivních ve ejných práv, jako je tomu v p ípad ízení o žalob ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. .s., kde soud zkoumá práv míru a povahu dotčení na subjektivních ve ejných právech toho, kdo žalobu podává a kdo o sob tvrdí, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých subjektivních ve ejných právech. Institut zvláštní žaloby podle § 66 odst. 2 s. .s. byl zaveden k ochran objektivního práva (zákonnosti), a to ve specifických p ípadech, kdy to vyžaduje (závažný) ve ejný zájem; tím je tento prost edek zcela mimo ádným, což se nutn musí projevit p i posuzování d vodnosti žalobních bod , jež jsou v žalob podle § 66 odst. 2 s. .s. uplatn ny. Smyslem soudního p ezkumu na základ takto podané žaloby není a ani nem že být realizace neohraničeného dozoru nad absolutní správností postup a rozhodnutí správních orgán , ani tu správní soud není od toho, aby se v tomto typu ízení metodicky vyjad oval k tomu, jak má konkrétní správní orgán realizovat výkon státní správy (to je primárn otázkou pro moc výkonnou), ani aby se aktivn podílel na prosazování systémových opat ení, by by ohledn jejich nezbytnosti v rámci moci výkonné panovala shoda, či na všeobecné revizi licenčních ízení vedených žalovaným. Rozhodování o ud lení licence p edstavuje čist vertikální vztah mezi žalovaným a osobou zúčastn nou na ízení, p itom rozhodoval-li žalovaný o ve ejném subjektivním právu osoby zúčastn né na ízení získat licenci, pak p edevším bylo na žalovaném, aby ízení prob hlo bez vad a aby žádnou vadou nebylo zatíženo
pokračování
-5-
62 A 109/2013
ani rozhodnutí o ud lení licence. P estože v situaci, kdy žádosti o ud lení licence bylo vyhov no, neexistoval prvek jakékoli vn jší kontroly nad procesem rozhodování o ud lení licence, a tedy ani nad jeho výsledkem (osoba zúčastn ná na ízení ani žalovaný sám z povahy v ci proces rozhodování ani výsledek nem l d vodu napadat), „otev ení p ípadu“ na samém konci t íleté lh ty pro podání žaloby ve smyslu § 66 odst. 2 s. .s. za situace, kdy v mezidobí p edevším žalovaný nevyužil možnosti p ezkumného ízení či obnovy ízení dané správním ádem a kdy již jsou právní vztahy navazující na ud lení licence stabilizovány, p edstavuje nepochybný zásah do právní jistoty osoby zúčastn né na ízení, jenž by se jist umocnil p edevším v p ípad zrušení rozhodnutí o ud lení licence. Takové narušení právní jistoty by tedy muselo být vyváženo vskutku závažným d vodem, který by vyvážil rizika a negativní d sledky zp tného p ehodnocení právních vztah založených rozhodnutím o ud lení licence. Za této situace musí být nutným východiskem zdejšího soudu i imperativ Nejvyššího správního soudu plynoucí z jeho rozsudku ze dne 2.7.2010 ve v ci sp. zn. 7 As 21/2010, v n mž kasační soud akcentuje, že zvlášt v p ípadech čist vertikálních vztah (konkrétn vztah stát – jednotlivec), v nichž byly nezákonnými rozhodnutími založena oprávn ní nebo výhody jednotlivce oproti stavu, který m l podle objektivního práva nastat, avšak který v d sledku nezákonnosti nenastal, je nutno prvek právní jistoty za napln ní nutného vstupního p edpokladu existence dobré víry jednotlivce, resp. za neexistence skutečností oprav ujících k záv ru, že dobrá víra dána není, pokládat za kardinální a ustoupit od její ochrany pouze za situace ohrožení vskutku závažného ve ejného zájmu, nebo je v cí státu, aby ve správních ízeních, která vede, nechyboval, a pokud ano, aby zásadn sám nesl následky svých pochybení. Kup . podle nálezu Ústavní soudu ze dne 9.10.2003 ve v ci sp. zn. IV. ÚS 150/01 či podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2011 ve v ci sp. zn. 7 As 26/2011 musí být podstatou uplat ování ve ejné moci krom jiného také princip dobré víry jednotlivce ve správnost akt ve ejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty ve ejné moci, p itom princip dobré víry p sobí bezprost edn v rovin subjektivního práva jako jeho ochrana, v rovin objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu ve ejné moci. Práv uvedená východiska, by plynou z rozhodovací praxe ve v cech nikoli zcela shodných s v cí nyní posuzovanou, se nutn uplatní obecn – a tím spíše pak v nyní posuzované v ci konkrétn p i presumovaném st etu principu dobré víry jednotlivce (držitele licence) na stran jedné a žalobcem dovozeného závažného ve ejného zájmu na „prov ení podmínek“, za nichž m la být dobrá víra jednotlivce nastolena, na stran druhé. Záv r o d vodnosti žaloby by tak m l být podle p esv dčení zdejšího soudu založen výlučn na závažných zjišt ních, jimiž by v podstatné mí e byla zpochybn na či vyvrácena zjišt ní žalovaného, jež učinil z obsahu správního spisu a jež se stala
pokračování
-6-
62 A 109/2013
základem pro vyhov ní žádosti o ud lení licence. Ke zrušení rozhodnutí, které žaloba napadá, by tak m l soud p istoupit až v p ípad takových zjišt ní, která kup . vyplynou z d kaz získaných v součinnosti s orgány činnými v trestním ízení, p ípadn z rozsudk trestních soud o tom, že byl spáchán trestný čin, a která zásadn zpochybní pravdivost skutkových podklad , z nichž vyšel správní orgán, a to za situace, kdy nápravu nemohl sám správní orgán realizovat. Krom toho by ke zrušení rozhodnutí, které tato žaloba napadá, m l soud p istoupit v p ípad jiných obdobn významných zjišt ní indikujících d vodné pochybnosti v tom sm ru, že toto rozhodnutí v bec nem lo být vydáno, nebo pro to nebyly spln ny zákonem stanovené podmínky, nebo že je jejich spln ní zamlženo natolik významn , že zjišt ní, k nimž soud dosp je, nemohou oprav ovat k záv ru, že byla dána dobrá víra žadatele o ud lení licence ve správnost rozhodnutí o ud lení licence. Žalobce v žalob zpochyb uje ud lení licence poukazem na vady a nedostatky obsahu a náležitostí skutkových podklad , které argumentačn dovozuje p ímo z t chto skutkových podklad , jak jsou obsaženy ve správním spise. Zdejší soud tedy d vodnost jednotlivých žalobních bod posuzoval na základ skutkového stavu zachyceného v listinách obsažených ve správním spisu, které byly podkladem rozhodnutí o ud lení licence. Nejprve je t eba zabývat se otázkou pravosti revizní zprávy vyhotovené Janem KXXXXX, jak je založena ve správním spisu. V pr b hu ízení p ed soudem totiž žalobce zdejšímu soudu doručil návrhy na dopln ní dokazování emailovou korespondencí mezi policií a Janem KXXXXX, zkušebním a revizním technikem, který m l podle správního spisu vyhotovit zprávu o výchozí revizi ze dne 15.10.2010, a záznamem o dne 27.1.2015 policii podaném vysv tlení tohoto technika, z nichž má plynout jeho vyjád ení, že tuto zprávu nevyhotovil. Otázka pravosti revizní zprávy, jež byla nastolena poprvé podáním žalobce doručeným soudu dne 14.1.2015 (první návrh na dokazování), následn podáním žalobce doručeným soudu dne 13.2.2015 (druhý návrh na dokazování) a poté argumentací žalobce na jednání soudu uskutečn ném dne 23.4.2015, se ovšem zcela míjí s uplatn nými žalobními body. Žalobce totiž v žalob žádné tvrzení ve vztahu k pravosti revizní zprávy neuvád l, a to ani v nejobecn jších rysech. Žádný z uplatn ných žalobních bod se tedy otázky pravosti revizní zprávy netýkal. V rámci žalobních bod týkajících se údajného nedoložení spln ní technických p edpoklad pro ud lení licence žalobce namítal ve vztahu k revizní zpráv toliko to, že revizní zpráva postrádá údaje o provedeném m ení a zahrnuje pouze hodnocení výsledk m ení, že revizní zpráva nehodnotí veškeré instalace energetického za ízení, nebo se vztahuje pouze k NN instalacím, nikoli k VN instalacím, a že v revizní zpráv je zmi ováno, že venkovní prostory p edstavují prost edí zvlášt nebezpečné, k čemuž pak osoba zúčastn ná na ízení nep edložila stanovisko Technické inspekce České republiky.
pokračování
-7-
62 A 109/2013
P estože zdejší soud chápe, že podez ení žalobce ohledn pravosti revizní zprávy bylo pojato z ejm až v pr b hu roku 2014 (poprvé m že být podáváno z elektronické korespondence mezi policií a Janem KXXXXX vedené ve dnech 17.9.2014 a 18.9.2014) a p estože zdejší soud též dostatečn vnímá, že pochybnosti o pravosti této zprávy zjišt né v dob b žícího ízení p ed zdejším soudem by z ejm nem ly z stat nepovšimnuty, žádné záv ry z nich nem že zdejší soud učinit v p ípad , že nebyly d vodem pro podání žaloby ve ve ejném zájmu a nebyly ve lh t pro její podání ani okrajov zmi ovány. Tyto žalobcem dodatečn (po podání žaloby a po uplynutí lh ty k vymezení žalobních bod a k jejich rozší ení) zjišt né pochybnosti by se z ejm m ly promítnout v dalším postupu samotného žalobce mimo ízení v nyní posuzované v ci u zdejšího soudu. Podle § 75 odst. 2 s. .s. totiž soud napadené výroky rozhodnutí p ezkoumá v mezích uplatn ných žalobních bod . Podle § 71 odst. 1 písm. d) s. .s. musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních d vod považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle § 71 odst. 2 s. .s. m že žalobce rozší it žalobu o další žalobní body jen ve lh t pro podání žaloby. Tato pravidla se uplatní bez ohledu na to, kdo žalobu podává. V p ípad žaloby podávané osobou aktivn legitimovanou podle § 65 s. .s. tato pravidla vyjad ují zásadu dispoziční a koncentrační, jež mají zabránit tomu, aby ten, kdo žalobu podává, mohl nekonečn , podle pr b žných výsledk ízení p ed soudem či podle jiných dodatečných zjišt ní, svoji skutkovou a právní argumentaci m nit, v p ípad žaloby podávané osobou aktivn legitimovanou podle § 66 odst. 2 s. .s. tato pravidla mí í p edevším k dodržení zásady právní jistoty ostatních osob – v posuzované v ci p edevším toho, komu práva plynoucí z rozhodnutí, jež je podle § 66 odst. 2 s. .s. napadáno, byla založena. Podle § 72 odst. 2 s. .s. je v p ípad žaloby podávané nejvyšším státním zástupcem podle § 66 odst. 2 s. .s. tuto žalobu t eba podat do t í let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, a nenabývá-li rozhodnutí právní moci, od doručení rozhodnutí poslednímu účastníku, který proti n mu mohl žalobu sám podat. Žalobou napadené rozhodnutí o ud lení licence nabylo právní moci dne 21.12.2010 a p estože žaloba byla podána včas, lh ta pro její podání a pro p ípadné její rozší ení o další žalobní body uplynula dne 21.12.2013. Jestliže tedy otázka pravosti zprávy o výchozí revizi nebyla p edm tem žádného ze žalobních bod , jež byly uplatn ny v žalob (ve lh t pro její podání), nejde o otázku, jíž by se zdejší soud mohl zabývat a jejíž ešení by mohlo p ivodit zrušení napadeného rozhodnutí. Pak se tedy zdejší soud žalobním bodem sm ujícím proti pravosti této zprávy pro jeho opožd nost nemohl zabývat. Má-li být žalobc v návrh na dopln ní dokazování ze dne 14.1.2015 a následný návrh ze dne 13.2.2015 ve spojení s vyjád ením žalobce na jednání soudu, jež prob hlo dne 23.4.2015, pokládán za up esn ní žalobních bod , pak jím oba návrhy na dokazování být nemohou. Tvrdil-li
pokračování
-8-
62 A 109/2013
žalobce na jednání soudu, že otázku pravosti revizní zprávy lze pod adit pod žalobní bod napadající absenci m ení, jež by bylo zachyceno v revizní zpráv , pak tento názor zdejší soud nesdílí; jde o dv zcela samostatné otázky se zcela odlišnou skutkovou i právní argumentací. Mají-li být oba uvedené návrhy žalobce rozší ením žalobních bod , pak k n mu došlo opožd n . Pokud jde o jednotlivé v žalob (včas) uplatn né žalobní body, pak je t eba p edeslat, že p edm tem p ezkumu je rozhodnutí o ud lení licence, tedy rozhodnutí o ud lení oprávn ní k podnikání, nikoli rozhodnutí oprav ující osobu zúčastn nou na ízení uvést energetické za ízení do provozu. Shodn na licenční ízení nahlížel Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 8. 2009 ve v ci sp. zn. 8 As 18/2008, zd raznil p itom, že p edm tem licenčního ízení je pouze povolení k podnikatelské činnosti (tam v oblasti plynárenství) a že právo uvést za ízení do provozu a nadále jej provozovat ke konkrétnímu v cnému účelu (tam k úprav plynu) rozhodnutí žalovaného v ízení meritorn nezakládá. K povolení provozu za ízení (tam plynárenského) byl p íslušný správní orgán odlišný od žalovaného. Podle Nejvyššího správního soudu ízení o ud lení licence „…není založeno na správním uvážení správního orgánu, který by se mohl pohybovat voln v zákonem vytyčených hranicích. Právní úprava stanoví p esn požadavky, které musí žadatel o licenci splnit; na druhou stranu však nedává správnímu orgánu možnost nap . ve ve ejném zájmu licenci po spln ní zákonných požadavk neud lit. D vodová zpráva k energetickému zákonu a ostatn sama logika v ci nabízí p irovnání licence dle energetického zákona k živnostenskému oprávn ní. Specialita této regulace a tedy vyn tí z obecné úpravy živností je dána jen strategickým významem energetiky pro chod národního hospodá ství a životní úrove obyvatelstva…Znamená to, že p i spln ní zákonem stanovených podmínek musí správní orgán licenci ud lit, nemá volbu, zda tak učiní či nikoliv…“. To je východisko využitelné i ve vztahu k nyní posuzované v ci. Žalobce tvrdí, že v ízení o ud lení licence m lo být doloženo stanovisko Technické inspekce České republiky a nebylo-li, nebylo doloženo spln ní technických p edpoklad k zajišt ní výkonu licencované činnosti – a tedy licence nem la být ud lena. Podle § 5 odst. 3 energetického zákona fyzická nebo právnická osoba, která žádá o ud lení licence, musí prokázat, že má finanční a technické p edpoklady k zajišt ní výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o ud lení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému za ízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence vlastníkem energetického za ízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického za ízení s jeho použitím k účel m vymezeným tímto zákonem, a to nejmén po dobu, na kterou má být licence ud lena. Energetické za ízení musí mít technickou úrove odpovídající právním p edpis m a technickým normám. Finanční p edpoklady není povinen prokazovat žadatel o licenci na výrobu elekt iny, pokud bude instalovaný
pokračování
-9-
62 A 109/2013
elektrický výkon výrobny elekt iny nižší než 200 kW, nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, pokud bude instalovaný tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW. Podle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona se k žádosti o ud lení licence p ipojí doklady prokazující finanční a technické p edpoklady. Podle § 9 písm. a) vyhlášky 426/2005 Sb. se u nových energetických za ízení technické p edpoklady prokazují územním souhlasem, kolaudačním rozhodnutím, oznámením zám ru započít s užíváním stavby stavebnímu ú adu a současn prohlášením žadatele, že stavební ú ad užívání stavby nezakázal, nebo kolaudačním souhlasem, a dále dokladem prokazujícím spln ní požadavk k zajišt ní bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním p edpisem. Z energetického zákona ve spojení s vyhláškou č. 426/2005 Sb. vyplývá, že posouzení požadavk zvláštních právních p edpis na uvedení energetického za ízení do provozu (a s tím související otázka doložení všech závazných stanovisek) není p edm tem licenčního ízení. Technické p edpoklady dokládá žadatel o licenci jednak rozhodnutím stavebního ú adu a krom toho dokladem prokazujícím spln ní požadavk zajišt ní bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním p edpisem. Zákonodárce odkázal v poznámce pod čarou, která jako nenormativní část legislativního aktu slouží jako výkladová pom cka, na § 6c odst. 1 písm. a) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, podle kterého organizace a podnikající fyzické osoby zajistí p i uvád ní do provozu a p i provozování vyhrazených technických za ízení bezpečnostní opat ení a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených p ípadech; p i výrob vyhrazených tlakových za ízení, nevztahuje-li se na n platné na ízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona. Z citovaných ustanovení, ve spojení s tím, že zákonodárce výslovn zmi uje pro účely licenčního ízení doložení zprávy o revizi, nevyplývá, že by m l žadatel o licenci nutn dokládat ješt stanovisko Technické inspekce České republiky. V licenčním ízení je tedy žadatel o licenci povinen pouze doložit spln ní technických požadavk rozhodnutím stavebního ú adu a dokladem prokazujícím zajišt ní revize energetického za ízení ve vztahu k bezpečnosti práce; jedná se o tzv. povinné d kazy, p edkládané spolu se žádostí o ud lení licence. V rozsudku ze dne 3. 8. 2009 ve v ci sp. zn. 8 As 18/2008 Nejvyšší správní soud vyložil podstatu licenčního ízení a rozhodnutí o ud lení licence tak, že toto rozhodnutí právo uvést energetické za ízení do provozu a nadále jej provozovat in merito nezakládá. P íslušným orgánem státní správy k povolení provozu energetického za ízení tohoto typu je stavební ú ad. Nelze p ijmout argumentaci, že by v licenčním ízení m la být meritorn posuzována problematika, která spadá do kompetencí jiného orgánu státní správy; již s ohledem na to nelze z výše citované právní úpravy dovodit oprávn ní žalovaného posuzovat v licenčním ízení technickou dokumentaci energetického za ízení z toho hlediska, do
pokračování
- 10 -
62 A 109/2013
jaké t ídy ve smyslu vyhlášky č. 73/2010 Sb. spadá, a to obzvlášt za situace, kdy stavební ú ad jeho zkušební provoz za stanovených podmínek již povolil. Odpov na tuto otázku poskytuje technická dokumentace stavby energetického za ízení (nikoli tedy revizní zpráva) a tu musel mít k dispozici stavební ú ad p i svém rozhodování. Aniž by tedy zdejší soud musel dokazovat vyjád ením Technické inspekce České republiky, jak žalobce navrhoval (bez ohledu na to, že žalobce z tohoto vyjád ení nedovozoval žádná skutková zjišt ní, nýbrž toto vyjád ení z ejm m lo sloužit na podporu žalobcovy právní argumentace), nelze souhlasit se žalobcem, že žalovanému nebylo prokázáno spln ní technických p edpoklad k zajišt ní výkonu licencované činnosti, resp. že by jejich nespln ní vyplývalo z nedoložení stanoviska Technické inspekce České republiky. V této otázce tedy žaloba d vodná není. Dále žalobce tvrdí, že zpráva o výchozí revizi elektrické instalace postrádá údaje o provedeném m ení a zahrnuje pouze hodnocení výsledk m ení, a tedy že z této zprávy nelze zjistit, jak revizní technik dosp l ke svému záv ru. Žalobce tu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.7.1982 ve v ci sp. zn. 1 Tz 13/82 a ze dne 1.11.1972 ve v ci sp. zn. 11 To 36/72 a tvrdí, že za této situace revizní zpráva (zpráva o výchozí revizi) nedovoluje posoudit, zda v ní uvedené záv ry odpovídají provedeným m ením. Podle zdejšího soudu taková obsahová náležitost revizní zprávy (zprávy o výchozí revizi) ze žádného právního p edpisu nevyplývá. Obsahové náležitosti revizní zprávy jsou podávány z P ílohy 2 bodu 6 vyhlášky č. 73/2010 Sb. Zpráva o revizi obsahuje zejména a) určení druhu revize, identifikaci a rozsah za ízení, b) data zahájení, ukončení, vypracování a p edání revizní zprávy, c) jméno, pop ípad jména a p íjmení, podpis a evidenční číslo revizního technika, d) soupis provedených úkon , použitých p ístroj a zjišt ných závad nebo neshod, e) další údaje z hlediska stavu bezpečnosti za ízení a f) záv rečné zhodnocení bezpečnosti za ízení. Jde sice o výčet demonstrativní, a tedy součástí revizní zprávy mohou být i náležitosti (údaje) jiné, neplyne-li však ze žádného právního p edpisu (ani z P ílohy 2 bodu 6 vyhlášky č. 73/2010 Sb.) povinnost jiné náležitosti (údaje) do revizní zprávy uvést, pak jejich neuvedení do revizní zprávy v 15.10.2010 nem že být pokládáno za nedostatek, který by vyvolával nedoložení spln ní technických p edpoklad pro ud lení licence. Pokud jde o náležitosti revizní zprávy výslovn uvád né v P íloze 2 bodu 6 vyhlášky č. 73/2010 Sb., pak samotný postup provád ní revize, jenž je t eba materializovat ve zpráv , by m l být součástí soupisu provedených úkon , použitých p ístroj a zjišt ných závad nebo neshod (podle písm. d/). Zpráva o revizi by tedy m la obsahovat krom konečného výsledku i soupis úkon , které revizní technik provedl. Ten plyne z revizní zprávy v tom rozsahu, že bylo provedeno m ení izolačních odpor a zemních odpor a revidováno p ipojení panel a m nič , uzemn ní konstrukcí a p ipojení m nič , p itom výsledky podle zprávy odpovídají norm .
pokračování
- 11 -
62 A 109/2013
Použitý p ístroj je identifikován jako „Eurotest 61557“ a vyjád ení k závadám je v revizní zpráv taktéž obsaženo. Zdejšímu soudu je z ú ední činnosti známo, že ve skutkov i právn obdobných v cech projednávaných zdejším soudem, kde žalobce zpochyb uje rozhodnutí žalovaného u ud lení licence, správními spisy žalovaného procházejí r zn se odlišující zprávy o revizi – a to jak po stránce formální, tak obsahové. Tyto samotné odlišnosti ješt samy o sob nemohou vést k záv ru o nedostatcích t chto zpráv; podstatné je, zda zpráva v každém konkrétním p ípad vyhovuje náležitostem podle P ílohy 2 bodu 6 vyhlášky č. 73/2010 Sb. Dokazovat tak ve vztahu k této otázce nebylo t eba ani „obvyklým postupem“ revizních technik , ani normami, podle nichž tito technici postupují. Dovozuje-li žalobce v nyní posuzované v ci, že z revizní zprávy nelze zjistit, „…jak revizní technik dosp l k reviznímu záv ru, jakými zásadami se ídil, který postup zachovával, jaké metody zjiš ování užil a které konkrétní podklady vzal v úvahu…“, a tyto obsahové náležitosti dovozuje ze dvou shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, pak nelze p ehlédnout, že ani jedno z uvedených rozhodnutí se nevyjad uje k náležitostem revizní zprávy elektrických technických za ízení a ve vztahu k nyní posuzované v ci jde o žalobcovu argumentaci zcela lichou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.7.1982 ve v ci sp. zn. 1 Tz 13/82 se totiž týká „revizní zprávy“, v níž Nejvyšší soud v tamní trestní v ci postrádal uvedení a doložení, jaká mzda náležela jednotlivým pracovník m, v jakém rozsahu byla neoprávn n zvýšena či snížena a proč se tak stalo, a to za situace, kdy obžalovaným byl odpov dný hospodá ský pracovník ve funkci ekonoma, který m l podle obžaloby porušovat mzdové p edpisy nesprávným p erozd lováním kolektivního úkolového výd lku, aby finančn zvýhodnil n které pracovníky tohoto úseku. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.11.1972 ve v ci sp. zn. 11 To 36/72 se pak týká „revizní zprávy“ ohledn p íčin vzniku inventurn zjišt ného manka. Ob rozhodnutí Nejvyššího soudu se nadto týkají obsahové stránky t chto „revizních zpráv“ pro jejich použití jako d kazu pro trestní ízení. Vyjde-li tedy zdejší soud z náležitostí revizní zprávy podle P ílohy 2 bodu 6 vyhlášky č. 73/2010 Sb., pak dospívá k záv ru, že p ijal-li žalovaný revizní zprávu ze dne 15.10.2010 jako podklad rozhodnutí, jehož nebylo t eba pro ud lení licence dopl ovat, nelze mu nic vytýkat. Akceptaci uvedené revizní zprávy (bez jakýchkoli výzev k jejímu dopln ní) žalovaným nelze pokládat za vadu, pro kterou by jeho postup nem l obstát – a pro kterou by tedy m lo být rozhodnutí o ud lení licence pro nedoložení spln ní technických p edpoklad zrušeno. Pak nebylo t eba ke spln ní technických p edpoklad pro výkon licencované činnosti, jež by m lo plynout z revizní zprávy, dokazovat dalšími zprávami, které m la osoba zúčastn ná na ízení v dob rozhodování o ud lení licence údajn k dispozici a nep edložila je žalovanému údajn jen proto, že k tomu nebyla žalovaným vyzvána.
pokračování
- 12 -
62 A 109/2013
Žalobce tedy ve vztahu k obsahu revizní zprávy zkreslenou intepretací dvou rozhodnutí Nejvyššího soudu dovozuje povinnost, jež ze žádného právního p edpisu neplyne. Nadto st ží lze pro účely licenčního ízení p ed žalovaným dovozovat, že by skutková zjišt ní ohledn nam ených hodnot, k nimž zkušební a revizní technik dosp l, a zp sob, jak k nim dosp l, m la a mohla být p edm tem jakéhokoli ov ování (a p ípadného zpochyb ování) ze strany žalovaného. Dále žalobce tvrdí, že uvedená zpráva nehodnotí veškeré instalace energetického za ízení, nebo se vztahuje pouze k NN instalacím, nikoli k VN instalacím, a tedy žalovaný p i rozhodování o ud lení licence nemohl uzav ít, že osoba zúčastn ná na ízení doložila spln ní technických p edpoklad k zajišt ní licencované činnosti. Ani v této otázce nedává zdejší soud žalobci zapravdu, nebo požadavek na revizi elektrické instalace VN části systému ze žádného právního p edpisu neplyne, nadto nejde ani požadavek rozumn dovoditelný. Je nepochybné, že smyslem doložení spln ní technických p edpoklad pro ud lení licence je doložení toho, že žadatel disponuje konkrétním energetickým za ízením, které lze bezpečn a spolehliv využívat – v posuzované v ci k výrob elekt iny v její výrobn . Výrobnou elekt iny je podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 20 energetického zákona energetické za ízení pro p em nu r zných forem energie na elekt inu, zahrnující všechna nezbytná za ízení. Ve vztahu k takové výrobn elekt iny se tedy pro účely licenčního ízení p edkládá revizní zpráva podle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona a § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb. VN částí (tedy ve skutečnosti p ípojkou do stanice vysokého nap tí) je p itom podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 3 energetického zákona za ízení, které začíná odbočením od spínacích prvk nebo p ípojnic v elektrické stanici a mimo ni odbočením od vedení p enosové nebo distribuční soustavy a je určeno k p ipojení odb rného elektrického za ízení. Tato p ípojka tedy není samotným za ízením využívaným k výrob elekt iny ani jeho součástí; je totiž vymezována samostatn a od za ízení k výrob elekt iny odlišn . Prokazovat spln ní technických p edpoklad pro p ípojku by též nekorespondovalo s tím, že ve vztahu k této p ípojce není t eba podle § 4 energetického zákona prokazovat vlastnické ani užívací právo (není-li samotným za ízením využívaným k výrob elekt iny ani jeho součástí). Jestliže tedy osoba zúčastn ná na ízení žalovanému v ízení o ud lení licence doložila revizní zprávu k NN části fotovoltaické elektrárny, nebylo d vodu trvat na doložení obdobné revize pro p ípojku (pro VN část). Je p itom nerozhodné, že kolaudační souhlas M stského ú adu ve Slavkov u Brna ze dne 6.12.2010, č.j. SÚ/20326-10/5593-2010/Sv, vymezoval fotovoltaickou elektrárnu tak, že její součástí je i p ípojka VN a trafostanice. Požadavky na doložení listin podle energetického zákona nemohou být bez výslovné zákonné (či alespo podzákonné) opory sm šovány s požadavky na doložení listin ke kolaudačnímu souhlasu, resp. obecn s požadavky plynoucími ze stavebního práva. Obsahové náležitosti kolaudačního souhlasu plynou
pokračování
- 13 -
62 A 109/2013
podle § 122 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve zn ní účinném do 31.12.2012, z provád cího právního p edpisu, konkrétn z § 12 vyhlášky č. 526/2006 Sb., podle níž kolaudační souhlas musí obsahovat též označení a místo stavby. Stavbou se p itom podle § 2 odst. 3 stavebního zákona rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez z etele na jejich stavebn technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Je-li tedy p edm t kolaudačního souhlasu (stavba) definován (mimo jiné) pro ízení o kolaudačním souhlasu jinak než výrobna elekt iny pro účely licenčního ízení, nelze automaticky dovozovat, že zahrnutí VN části fotovoltaické elektrárny do kolaudačního souhlasu nutn znamená nutnost revize této části (její zahrnutí do revize a do zprávy o ní) pro účely ízení o ud lení licence. Z etelný zákonný požadavek na to, aby zpráva o revizi se týkala též VN části fotovoltaického systému, chybí, a nelze tak dovozovat, že jejím nedoložením nebyly spln ny podmínky pro ud lení licence. Proto nebylo t eba nad rámec obsahu správního spisu dokazovat ani okolnostmi údajného doručení druhé a t etí zprávy o výchozí revizi (ze dne 1.12.2010 a 7.12.2010) žalovanému ani jejich obsahem. V. Záv r Zdejší soud tedy žalobu v žádném z uplatn ných žalobních bod neshledal d vodnou, nad rámec uplatn ných žalobních bod p itom zdejší soud nezjistil vadu, k níž by musel p ihlédnout ze své ú ední povinnosti. Proto byla žaloba jako ned vodná podle § 78 odst. 7 s. .s. zamítnuta. VI. Náklady ízení O nákladech ízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. .s., podle n hož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který m l ve v ci plný úsp ch, právo na náhradu náklad ízení p ed soudem, které d vodn vynaložil proti účastníkovi, který ve v ci úsp ch nem l. Žalobce nebyl ve v ci úsp šný, a proto mu právo na náhradu náklad ízení proti žalovanému nenáleží; to by formáln mohlo náležet žalovanému (by ten ve skutečnosti nebyl k žalobci v nikterak kontradiktorním postavení), tomu však p edevším žádné náklady vynaložené nad rámec jeho b žné ú ední činnosti podle obsahu soudního spisu nevznikly, a proto zdejší soud rozhodl tak, že žalovanému se náhrada náklad ízení nep iznává. Ve vztahu k osob zúčastn né na ízení pak soud rozhodl tak, že nemá právo na náhradu náklad ízení o žalob . Osoba zúčastn ná na ízení má právo na náhradu pouze t ch náklad , které jí vznikly v souvislosti s pln ním povinnosti, kterou jí soud uložil; p ípadn jí soud m že z d vod zvláštního z etele hodných na návrh p iznat i náhradu dalších náklad ízení (§ 60 odst. 5 s. .s.). V daném p ípad však žádná z
pokračování
- 14 -
62 A 109/2013
t chto zákonem p edvídaných situací podle zdejšího soudu nenastala; žádná povinnost nebyla soudem osob zúčastn né na ízení uložena a spočívalo-li posouzení d vodnosti žaloby v hodnocení otázek právních za situace, kdy žádného procesního stanoviska osoby zúčastn né na ízení nebylo nezbytn t eba a kdy ani žádná procesní aktivita osoby zúčastn né na ízení p ímo nep ivodila záv r o ned vodnosti žaloby, neshledal soud k výjimečnému p iznání náhrady náklad ízení osob zúčastn né na ízení d vod; ta ostatn o p iznání náhrady náklad ízení ani nežádala. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lh t dvou týdn ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám stí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lh ta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lh ty (den doručení rozhodnutí). P ipadne-li poslední den lh ty na sobotu, ned li nebo svátek, je posledním dnem lh ty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lh ty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z d vod uvedených v § 103 odst. 1 s. .s. a krom obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti n muž sm uje, v jakém rozsahu a z jakých d vod jej st žovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V ízení o kasační stížnosti musí být st žovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li st žovatel, jeho zam stnanec nebo člen, který za n j jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzd lání, které je podle zvláštních zákon vyžadováno pro výkon advokacie. V Brn dne 23. dubna 2015
Za správnost vyhotovení: Romana Lipovská
JUDr. David Raus, Ph.D.,v.r. p edseda senátu
