Průvodce "Lužické hory"
Lužické hory jsou nevelkým pohoří na severu Česka. Hlavní hřeben Lužických hor - Lužický hřbet probíhá od vrchu Spravedlnost po Horní Sedlo. Tvoří jej jednotlivé znělcové, trachytové a čedičové kupy spojené do zřetelného hřebene. Druhou částí je Kytlická hornatina. Pěti nejvyššími vrcholy hor jsou Luž (793 m), Pěnkavčí vrch (792 m), Jedlová (774 m), Klíč (760 m), a Hvozd (749 m). Po hlavním hřebeni Lužických hor probíhá hlavní evropské rozvodí Severního a Baltského moře. Lužické hory jsou pramennou oblastí bez větších vodních toků. Nejvýznamnějším tokem je říčka Kamenice. Drobnějšími toky jsou pravostranné přítoky Ploučnice Šporka, Svitávka, Boberský a Heřmanický potok a také přítoky Mandavy Lesenský potok a Lužnička. Lesy na většině území Lužických hor jsou původní. Z větší části ji tvoří bučiny s převahou buku a s příměsí dalších listnatých dřevin a jedle. Do teplejších míst na jihu zasahují borové doubravy. Údolí potoků lemují jasano-olšové luhy. Nachází se zde i několik rybníků Hraniční, Malý a Velký Jedlovský rybník, Rolský a Svorský rybník a vyznačují se studenou, na živiny chudou vodou. Jsou zde i nádrže na pitnou vodu Chřibská, Přehrada Naděje, nebo Kunratické rybníky. Lidská sídla, která přetvářela ráz krajiny, byla budována s ohledem na hlavní činnost zdejších řemeslníků, a tou bylo sklářství. Nejstarší doklady datují existenci nejstarší sklárny do období 13. století, do počátků souvislého osídlování zdejší krajiny. Další činností ve zdejších horách bylo hornictví a hutnictví. Nejstarší dochovaný údaj o hornictví v Lužických horách obsahuje listina saských knížat Ernsta a Albrechta z roku 1474. Lužické hory jsou od roku 1976 Chráněnou krajinnou oblastí Lužické hory o rozloze 267 km² a Správa instituce je v Jablonném v Podještědí. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 1
Průvodce "Lužické hory"
čerpáno z http://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEick%C3%A9_hory
Šaunštejn Zřícenina
GPS poloha: 50°52'7.51"N 14°21'10.04"E
Zbytky skalního hradu Šaunštejn, nazývaného také Loupežnický hrad, stojí na mohutném pískovcovém bloku v Jetřichovických stěnách nedaleko Vysoké Lípy na Děčínsku v Ústeckém kraji. Vrcholovou plošinu hradu, dlouhou asi 70 metrů a širokou 15- 20 metrů, tvoří několik bloků, které jsou dnes spojené můstky. V severní části je do skály vyhloubena spodní část hlavní věže, malá místnost se sedátkem a Hluboká prostora džbánovitého tvaru, která je považována za cisternu či hladomornu, zřejmě však sloužila jako skladiště. Další dutina ve skalním bloku byla pravděpodobně stájí nebo vrátnicí. Z dřevěných objektů se nic nedochovalo. Výstup na horní plošinu vede úzkou štěrbinou po schodech a ke konci po kovovém žebříku. Z okraje plošiny se otvírá pěkný výhled. Šaunštejn je volně přístupný. Historie Hrad byl vybudován zřejmě na konci 14. nebo na počátku 15. století na ochranu České cesty. V roce 1431, kdy byl hrad majetkem Berků z Dubé, jej marně obléhalo drážďanské vojsko a v roce 1444 vojsko lužického Šestiměstí. Později však hrad ztratil význam. Poslední zmínka o hradu je z roku 1490, pak byl Šaunštejn opuštěn a zpustl. Po třicetileté válce se zde usadili zběhové a lupiči. Autor článku: Jan Malík Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/saunstejn
Panská skála (Varhany) Přírodní památka
GPS poloha: 50°46'33.31"N 14°28'4.22"E
Čedičový vrch výrazně vystupující z náhorní plošiny u Práchně na východním okraji Kamenického Šenova je nejznámější geologickou rezervací u nás. Již v 18. století zde byl v činnosti lom, v němž byla postupnou těžbou odhalena jedna z nejkrásnějších ukázek sloupcové odlučnosti čediče u nás. Pěti až šestiboké pravidelné čedičové sloupce jsou téměř svislé, až 12 m dlouhé a mají 20 - 40 cm v průměru. Celý útvar připomíná píšťaly varhan, a proto je často nazýván Varhany. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo v jámě po vytěžení horniny a je plněno srážkovou vodou. Na východním úpatí vrchu stojí starý kamenný sloup Panny Marie. Ze snadno dostupného vrcholu je pěkný rozhled k severu a západu na Kamenický Šenov a okolní kopce. Již před koncem 19. století se snažil českolipský Exkurzní klub zachránit tento jedinečný skalní útvar před zničením. Jeho snaha však byla dlouho neúspěšná, protože zákony na ochranu přírody ještě neexistovaly a na vykoupení lomu nebyly peníze. V roce 1902 vzniklo v Děčíně občanské sdružení, kterému se podařilo za shromážděné peníze dosáhnout alespoň zastavení těžby na vlastním vrcholku skály, takže těžba se zaměřila do hloubky. V roce 1906 byla s majitelkou lomu uzavřena dohoda o pronájmu hlavní stěny lomu na 6 let, po jejímž uplynutí však byla těžba opět zahájena a majitelka požadovala za další pronájem dvojnásobnou cenu, na kterou již shromážděný kapitál nestačil. Teprve po opakovaných intervencích byla v roce 1913 další těžba okresním hejtmanstvím v Děčíně zakázána. Pak ale přišla 1. světová válka, lámání kamene bylo přes četné protesty opět obnoveno a pokračovalo až do roku 1948, kdy bylo konečně definitivně zakázáno. Narušená skalní stěna pak byla zakonzervována a od roku 1953 je skála chráněnou přírodní památkou. Díky tomu zůstala zachována dodnes a pro svůj impozantní zjev i snadnou přístupnost je nejnavštěvovanějším vulkanickým útvarem u nás, známým i geologům v zahraničí. Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Její jméno vzniklo překladem německého názvu "Herrnhausfelsen" (Herrnhaus = panský dům), odvozeného od staršího lidového označení Gehörnhaus. Slovem "Gehörn" se ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skalní útvary. Původně zde bylo asi 30 m vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholku, nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Již před koncem 18. století na něm jeden z prácheňských sedláků lámal čedičové sloupy, které se používaly na dveřní, okenní i jiné sloupky, patníky, obrubníky apod. Při lámání byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičovými sloupy. Pravidelně vyvinuté čtyř- až šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo 20 - 25 cm. Uprostřed návrší stojí téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánějí, a protože jsou uspořádány podle výšky jako píšťaly varhan, říká se skále lidově Varhany. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/panska-skala-varhany
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 2
Průvodce "Lužické hory" Vrch Jedlová Hora
GPS poloha: 50°51'16.47"N 14°33'38.08"E
Mohutná znělcová kupa Jedlová (774 m) je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor. Pojmenována byla podle mohutných jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě v roce 1890, kdy byly podnětem ke stavbě rozhledny. Dnes už zde jedle nerostou a zbytky vrcholového lesa jsou silně poškozeny průmyslovými exhalacemi a sjezdovkami na severovýchodním svahu. Lyžařský areál je v osadě Rozhled. Spodní část hory tvoří křídové pískovce, které byly dříve lámány jako stavební kámen. Rozsáhlý pískovcový lom na jižním svahu hory je zakreslen již na lesní mapě z roku 1860 a kamenický mistr Stephan Winkler v něm na přelomu 19. a 20. století zaměstnával na sto dělníků. Ze zdejšího kvalitního pískovce byla vytesána většina kamenných schodů a ozdobných ostění dveří i oken starších domů v okolí Jiřetína a údajně se vyvážel i do Saska. Ve 30. letech 20. století se zde již kámen nelámal a opuštěný lom zvolna zarostl lesem. Ve skalní stěně poblíž jednoho ze vstupů do lomu je dodnes patrný portrét děvčátka, který zde zřejmě vytesal některý z kameníků. V současné době je členité dno lomu s terasami, haldami a mělkými prohlubněmi vhodným prostředím pro některé vzácné rostliny a živočichy. Na stinných místech se vyskytuje žebrovice různolistá a vranec jedlový, v mokré rašelinové půdě roste chráněný rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá. Z živočichů se zde vyskytuje například ropucha obecná, skokan hnědý, skokan ostronosý, čolek obecný a čolek horský, prosluněná místa vyhledává zmije obecná a ještěrka živorodá. Jedlová proslula jako jedna z nejhezčích vyhlídek Lužických hor. Návštěvníci rozhledny mohou vychutnat neopakovatelný kruhový výhled na panoráma Lužických hor, Českosaského Švýcarska, Šluknovska a německé Lužice. Za jasného počasí je vidět Ještěd, Kozákov, Trosky, Bezděz, Říp a Děčínský Sněžník, ale také vzdálenější hřeben Krušných hor, České středohoří s Hazmburkem a Milešovkou, náhorní plošinu Jizerských hor i nejvyšší českou horu Sněžku v Krkonoších. Dílčí výhledy jsou možné i z dalších míst, například z bývalé terasy na začátku sjezdovky nebo z červeně značené vrstevnicové cesty po severozápadním úbočí hory. Podle historických záznamů obdivoval krásný rozhled z vrcholu i císař Josef II, který Jedlovou navštívil v září 1779 během inspekční cesty po severních Čechách. Turisticky atraktivním místem je Jedlová od druhé poloviny 19. století. V roce 1887 vyznačili členové jiřetínské sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy turistickou cestu z Jiřetína na vrchol hory a na jejím východním svahu postavili roku 1888 turistickou chatku. Téhož roku navrhl předseda této spolkové sekce Josef Menzel postavit na zarostlém vrcholu rozhlednu. Jeho návrh byl nadšeně přijat mimo jiné i proto, že řada sousedních sekcí už své rozhledny postavila. Se stavbou souhlasil i majitel kamenického panství, kníže Ferdinand Kinský, který měl již dobrou zkušenost s otevíráním rozhledny na Studenci. Stavba mohutné kamenné věže podle projektu varnsdorfského stavitele Stoye byla zahájena v září roku 1890. Ke zdění byl použit místní znělec, pouze na římsy a okenní obklady byly dovezeny cihly. Ještě do zimy se zedníkům podařilo dokončit kamennou kruhovou podstavu s oblouky, na níž během následujícího jara vyrostla čtyřstupňová válcová věž s vyhlídkovou plošinou ve výši 23 m. Nad ochozem ozdobeným cimbuřím se ještě zvedala 6 metrů vysoká věžička, která zakrývala vyústění schodiště a dotvářela velmi pěkný vzhled věže. V jejím vrcholku hořívala lucerna, jejíž světlo bylo majákem pro široké okolí. Rozhledna byla slavnostně otevřena 14. září 1891, ale už o dva měsíce dříve byl dán do provozu hostinec, který na své náklady nechal vedle věže postavit Ferdinand Kinský. Bylo v něm 10 pokojů, turistická noclehárna a velký sál, ve kterém byly dokonce instalovány varhany. Vrchol Jedlové byl až do druhé světové války velmi významným a oblíbeným výletním místem. V roce 1943 ale z hostince odešli poslední obyvatelé a opuštěné stavby začaly chátrat. Od konce 60. let, kdy se zřítilo schodiště, byla rozhledna nepřístupná a pozdější pokusy o její rekonstrukci nebyly úspěšné. Teprve v říjnu 1992 byla uzavřena smlouva se stavební firmou Josefa Krejčího z Rumburka, která ještě na podzim rekonstrukci věže zahájila. Za podpory jiřetínského obecního úřadu a s přispěním okolních měst a obcí byla rozhledna podle starých plánů opravena a 3. července 1993 podruhé slavnostně otevřena. Na otevření sousedního hostince, jehož rekonstrukce byla již zcela v režii manželů Krejčových, si návštěvníci museli počkat až do 18. srpna 1995. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vrch-jedlova
Grabštejn Hrad
GPS poloha: 50°50'38.44"N 14°52'33.09"E
Rozsáhlý areál hradu a zámku Grabštejn stojí na návrší nedaleko Hrádku nad Nisou na Liberecku. Původní hrad připomíná okrouhlý bergfrit. Návštěvníci si mohou prohlédnout severní palác, věž s vyhlídkou a přístupná je i cenná renesanční Kaple sv. Barbory s nástěnnými malbami. Areál obklopuje rozlehlý park z 1. poloviny 19. století. Historie Původní gotický hrad byl vybudován ve 13. století na ochranu údolí Nisy a jím vedoucí cestu z Čech do Lužice. V roce 1256 jej získal Jindřich z Donína. V 1. polovině 15. století byl hrad několikrát dobýván. V roce 1562 koupil Grabštejn císařský rada Jiří Mehl ze Střelic, který jej nechal přestavět na pohodlnější renesanční zámecké sídlo. V roce 1622 poškodil objekt požár. V roce 1645 obsadili Grabštejn Švédové. Ve 2. polovině 17. století byly strženy hradby. Následovaly úpravy v roce 1782. Za Clam-Gallasů byla v roce 1818 přestavěna renesanční budova na klasicistní ?nový zámek?. Po požáru v roce 1843 byl zámecký objekt upraven. V současné době je Grabštejn veřejnosti přístupný. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 3
Průvodce "Lužické hory" Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/grabstejn
Mariina vyhlídka Vyhlídka
GPS poloha: 50°51'36.72"N 14°24'18.50"E
Při našem krátkém putování po N.P. České Švýcarsko jsme navštívili i Jetřichovice. Tato obec, ležící v samém srdci Národního parku je obklopena nejen krásnou přírodou, ale i několika vyhlídkami. Bohužel jsme však neměli dostatek času abychom všechny obešli, a tak jsme se vypravili na nejznámější z nich. Na Mariinu. Na vyhlídku jsme se dostali po červené značce od Jetřichovského infocentra. Cesta není dlouhá, asi 1, 5 km a samotné stoupání začíná až u lesa, za bývalou ozdravovnou (tato honosná budova s velkou zahradou se dnes snad k ničemu nevyužívá). Poté, co jsme vystoupali mezi skalami až do dřevěné boudy na skále, jsme se mohli pořádně rozhlédnout. A jelikož nám počasí přálo, tak jsme si ten pohled pořádně užili. Více informací zde. Autor článku: Jiří Vopat Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/mariina-vyhlidka
Lemberk Zámek
GPS poloha: 50°46'50.03"N 14°47'33.71"E
Zámek Lemberk vévodí krajině pod Lužickými horami nedaleko Jablonného v Podještědí. Zámek Lemberk se nachází na Českolipsku v Libereckém kraji. Návštěvníci si mohou na zámku prohlédnout renesanční a barokní interiéry, kuchyni, kapli i vrchnostenské kanceláře. Je zde také stálá výstava moderního uměleckého sklářství a muzeum sv. Zdislavy, legendární manželky zakladatele hradu Havla Markvartice. V zámeckém areálu je i barokní letohrádek Bredů. Na svazích zámeckého vrchu se nachází Zámecký park s domácími dřevinami. Pod zámkem je tzv. Zdislavina studánka. Historie Původní hrad Löwenberg založili v polovině 13. století Markvarticové jako jednu z řady strážních pevností na Žitavské stezce. Z této doby se dochovala velká válcová věž. Po husitských válkách hrad získali Berkové z Dubé, poté následovali další majitelé. Ve 2. polovině 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře získal Lemberk na krátký čas Albrecht z Valdštejna. Po třicetileté válce byla za Bredů uskutečněna barokní přestavba zámku podle plánů N. Sebregendiho. V roce 1726 koupil Lemberk hrabě Filip Josef Gallas, po roce 1759 pak zámek patřil Clam- Gallasům. V roce 1758 sloužil zámek jako lazaret pruského vojska. Na začátku 20. století koupili Lemberk poslední šlechtičtí majitelé ? Auersperkové. V roce 1941 byl objekt zabrán pro potřeby nacistické správy. Od roku 1945 je zámek majetkem státu. Po dlouholeté rekonstrukci byl zámek zpřístupněn veřejnosti. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lemberk
Sloupský hrad Zřícenina
GPS poloha: 50°44'7.04"N 14°35'17.11"E
Na jižním okraji Sloupu ční nad údolí Dobranovského potoka asi 35 m vysoký pískovcový skalní suk (318 m), všeobecně považovaný za skalní hrad. O sloupském hradu se sice zmiňuje řada historických pramenů, ale jeho poloha není dodnes známá. Nejspíše stál na severovýchodním úpatí skály, kde jej kromě opevnění chránily také okolní rybníky s bažinami, a kde později vznikl panský dvůr i novější zámeček. Několik středověkých staveb, jejichž zbytky se dochovaly na temeni skály, sloužilo asi jen jako úkryt ve válečných dobách. Většina ve skále vytesaných prostor pochází až z konce 17. a počátku 18. století, kdy zde byla založena poustevna, podle níž se skála nazývala Poustevnický kámen (Einsiedlerstein). Romantickou představu skalního hradu rozvinuli teprve na přelomu 18. a 19. století místní umělci a vlastivědní badatelé. Archeologické nálezy dosvědčují, že okolí skalního suku bylo útočištěm člověka už v pozdní době kamenné. Na konci 3. tisíciletí před naším letopočtem zde bylo sídliště lidu s kulturou kulovitých amfor, z mladších období pochází nálezy, připisované kultuře únětické a lužické. Na počátku 1. století př. n.l. Sloup osídlily germánské kmeny z tzv. podmokelské skupiny a nesouvislé germánské osídlení je doloženo ještě ve 4. století našeho letopočtu. Poté přišli na naše území Slované, ale pohraniční Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 4
Průvodce "Lužické hory" lesy byly soustavněji osídleny až při kolonizaci ve 2. polovině 13. století, která byla převážně německá. V té době patřilo rozsáhlé území mezi Žitavou a Českou Lípou Ronovcům, kteří zřejmě na sklonku 13. století vybudovali ve Sloupu strážní hrad. Jeho posádka měla zajišťovat bezpečnost kupců na staré lipské cestě, která sem přicházela od Litoměřic a České Lípy a pokračovala přes Radvanec do Cvikova a dále přes Mařenice a Krompach do Žitavy. Zakladatelem hradu mohl být Čeněk z Ojvína, zmiňovaný roku 1290, nebo jeho stejnojmenný syn. Samotný hrad je ale poprvé uváděn až roku 1324, kdy se po něm psal Čeněk z Birkensteinu. V té době již patrně existovala v blízkosti hradu vesnice Sloup, doložená poprvé roku 1352. Někdy mezi lety 1346 - 1374 získali sloupský majetek Berkové z Dubé, kteří jej ale drželi jen do roku 1412, kdy Hynek Hlaváč z Dubé prodal hrad s dvorem a s vesnicemi Sloup a Radvanec nepříliš zámožnému hornolužickému šlechtici Hanuši Velflovi z Varnsdorfu. Po roce 1427 hrad získal Mikeš Pancíř ze Smojna, který za husitských válek stál na straně lužických měst a podával jim zprávy o pohybech vojsk v okolí. Zároveň však spolu s Vartenberky využíval neklidných dob k loupeživým výpadům do Lužice. Na jaře roku 1444 proto Lužičané vyslali proti Vartenberkům i proti Sloupu odvetnou výpravu. Není jasné, zda byl hrad za tohoto tažení dobyt, ale již v následujícím roce byl Sloup cílem další trestné výpravy, v níž se proti Mikešovi Pancířovi spojilo vojsko lužického Šestiměstí s litoměřickou krajskou hotovostí, vedenou hejtmanem Janem ze Smiřic. Sloupská posádka se tehdy údajně po pěti týdnech obléhání vzdala a hrad byl na naléhání Lužičanů zničen. Mikeš Pancíř jej však zřejmě brzy obnovil a pokračoval i v loupežných výpadech do okolí. V roce 1455 hrad převzali Mikešovi synové Jan a Fridman, po nich jej krátce držel Vilém z Ilburka a 4. ledna 1471 Sloup znovu koupili Berkové z Dubé. V jejich majetku panství zůstalo až do počátku 17. století, kdy se už na hradě nebydlelo. Již v roce 1562 je totiž zmiňován tzv. Nový dům, který pod skálou vystavěl patrně Zikmund Berka z Dubé, a roku 1596 si Adam Berka z Dubé postavil v prostoru tehdejšího dvora severně od skály nový pohodlnější zámeček. Jeho hrázděná budova tu stála až do 15. září 1880, kdy vyhořela. Po smrti Adama Berky 13. července 1607 zdědila jeho majetek vdova Anna, která se o dva roky později znovu provdala za Jana Abrahama ze Salhausenu. Roku 1617 panství převzal Janův bratr Volf, jehož majetek však byl po bělohorské porážce zkonfiskován. V květnu 1623 Sloup koupil Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, za jehož držení krajem několikrát protahovala rakouská i cizí vojska. Za třicetileté války byl také Sloupský hrad obsazen nevelkou posádkou, ale švédský generál Banér jej v roce 1639 oblehl, dobyl a vypálil. Zničený hrad pak už nebyl obnoven. Následujícího roku Zdeněk Lev Libštejnský zemřel a jeho majetek převzal syn Václav František, který jako člen jezuitského řádu využíval dědictví hlavně k podpoře církevních zájmů a o správu panství se příliš nestaral. V roce 1654 od něj Sloup odkoupila jeho nevlastní matka Kateřina z Vrtby, od roku 1641 podruhé provdaná za Jiřího Petra Kokořovce z Kokořova. V roce 1679 převzal sloupské panství jejich syn Ferdinand Hroznata z Kokořova, který výrazně zasáhl do osudu skalního suku, když se jej roku 1690 rozhodl přeměnit na poutní místo s velkolepou poustevnou. Do roku 1782 se zde vystřídalo celkem 6 poustevníků, kteří skálu různě upravovali. Prvním z nich byl stavitel Konstantin, jemuž je připisováno architektonické řešení poustevny i vedení stavby. Podle jeho návrhu byly v pískovcové skále postupně vytesány rozsáhlé prostory Skalní kaple s Křížovou chodbou a na ně navazující obytné místnosti. Po Konstantinově smrti zde žil malíř Václav Rincholin, který také namaloval sluneční hodiny na stěně skalního suku. Velkoryse pojatá stavba ale nebyla nikdy dokončena. Po smrti Ferdinanda Hroznaty z Kokořova v roce 1708 byly stavební práce zastaveny, poustevník Václav se odtud odstěhoval a již pořízené vybavení Skalní kaple bylo později přeneseno do nově budovaného kostela sv. Kateřiny v obci. Nový majitel Petr František z Kokořova prodal roku 1710 zadlužené panství Václavu Norbertu Oktaviánovi Kinskému, který je spravoval až do své smrti v roce 1719. Poté bylo sloupské panství určeno jeho synovi Josefu Maxmiliánovi, jemuž však bylo teprve 14 let. Majetek proto až do jeho zletilosti spravoval starší bratr Štěpán Vilém Oldřich, který sice pokračoval v úpravách skály, ale už v poněkud odlišném romantickém pojetí. V té době byly vysekány také terasy na jižní a východní straně skály. Josef Jan Maxmilián Kinský převzal správu panství v roce 1726 a svými hospodářskými reformami významně pozvedl úroveň celého kraje. Rušil nevýnosné panské statky, na jejich pozemcích založil několik nových vsí a na celém panství podporoval rozvoj řemeslné výroby, zejména tkalcovství a sklářství. Protože starý zámeček pod hradem mu již nevyhovoval, postavil si v letech 1730-1735 nový zámek ve vsi; mimoto pokračoval i v úpravách skalního suku. Již v roce 1719 se na skálu vrátili také poustevníci. Nejdříve se tu usadil bývalý kaprál Jakub Borovanský a nedlouho po něm truhlář Antonín František Höltzel z Arnultovic. Po Jakubově smrti v roce 1735 sem přišel okrasný zahradník a výrobce brýlí Samuel Görner, který předtím žil 17 let v nedaleké Samuelově jeskyni. O 7 let později ale ze Sloupu utekl, údajně ze strachu před Prusy, kteří by ho zřejmě odvedli do vojska. Posledním sloupským poustevníkem byl tkadlec Antonín Müller ze Zákup, pro něhož nechal Josef Maxmilián Kinský roku 1770 vystavět na skále nový zděný domek. V září roku 1779 navštívil Sloup císař Josef II a nedlouho poté, v dubnu 1780 Josef Jan Maxmilián Kinský zemřel. Protože nezanechal žádné potomky, převzal sloupské panství jeho prasynovec Filip Josef Kinský, pocházející z chlumecké hraběcí linie Kinských. Když pak v roce 1782 Josef II všechny poustevny zrušil, upravil nový majitel skálu na romantické výletní místo pro své přátele a hosty. Hlavní vchod byl po roce 1794 přemístěn na jihovýchodní stranu skály a ve 20. letech 19. století byl na temeni obnoven park s květinovou zahradou. Zděný poustevnický domek byl upraven jako útulek pro návštěvníky, mezi nimiž byli například i arcivévoda František Karel (1822), saský král Friedrich August (1824 a 1845), arcivévoda Štěpán Habsburský (1841) a v roce 1847 mladý František Josef I., pozdější rakouský císař, se svými bratry Maxmiliánem a Karlem Ludvíkem. V držení Kinských zůstal Sloup až do smrti Augusta Františka Kinského roku 1940. Jeho majetek poté připadl německému šlechtici Vilému Emanuelu Preysingovi a v roce 1945 byl zkonfiskován. Skalní suk byl pak nějaký čas opuštěný a v roce 1953 byl jako pozoruhodné skalní sídlo prohlášen za kulturní památku. Skála je turisticky přístupná a od roku 1998 ji má v dlouhodobém pronájmu bývalý kastelán Ivan Volman. Mohutný asi 100 m dlouhý skalní masiv chrání nepřístupné svislé stěny, porušené jen několika úzkými spárami. Jeho jihovýchodní stěnu zdobí sluneční hodiny, které namaloval zdejší poustevník Václav Rincholin. Původně byly na skále hodiny dvoje, ale při renovaci v roce 1752 byly obnoveny pouze jedny a druhé na jihozápadní straně potom zanikly. Sloupský hrad pravděpodobně nestál Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 5
Průvodce "Lužické hory" přímo na skále, ale na vysušeném místě při jejím severovýchodním úpatí, kam byl možný přístup asi jen po dřevěné konstrukci s mostem. Z hradních budov se dodnes nic nedochovalo, částečně zasypané pozdně renesanční klenby v sousedství parkoviště jsou pozůstatkem později vystavěného Berkovského zámečku. Hrad možná využíval i malý vyvýšený skalní dvůr, který vznikl v rozšířené spáře na severní straně skalního suku. Zvenku je dvůr uzavřen zdí, postavenou po roce 1827, a vstupovalo se do něj krátkou chodbou, vytesanou ve spáře mezi skalním masivem a menším samostatným skalním blokem. Do svislých stěn dvora je vytesáno několik středověkých prostor. Na západní straně jsou dvě vzájemně propojené místnosti s pískovcovým vstupním portálem, v protější stěně je hluboký výklenek s kruhovou studnou, která byla později narušena sklepem a zasypána do úrovně jeho podlahy. Další prostora byla vysekána do jižní stěny dvora a v jejím sousedství kdysi stávala dřevěná konstrukce, umožňující přístup k výše položené skalní rozsedlině. V ní je vytesané dvouramenné schodiště, romanticky označované jako Rytířské, jehož východním ramenem se vstupovalo přímo do prostor poustevny s kaplí, zatímco západní vedlo na horní plošinu skalního suku. Původně zde byly jen dřevěné stupně, zapuštěné do stěn rozsedliny, a teprve při výstavbě poustevny byla spára prohloubena a schody vytesány do skály. Skalní dvůr ani Rytířské schodiště nejsou v současné době návštěvníkům přístupné. Dnešní přístup na skálu vede z východní strany po zčásti dřevěném a zčásti ve skále vytesaném schodišti, zřízeném poustevníky po roce 1690. Schodiště ústí nejprve na nevelkou terasu, kde je umístěna pokladna, a dále pokračuje vzhůru do prostor bývalé poustevny, vytesaných ve skále. Tyto místnosti měly patrně sloužit k bydlení a jejich součástí se stalo i starší obydlí poustevníka s malou černou kuchyní. Na prostory poustevny navazuje vysoká klenutá Křížová chodba, vytesaná s využitím přirozených skalních spár na půdorysu nepravidelného čtverce s prodlouženým severním křídlem. V jednom místě chodba úhlopříčně protíná starší, ve skále vyhloubenou středověkou místnost, jejíž strop uprostřed podpíral skalní pilíř. Otvory kolem pilíře byly později zazděny. Na severní straně přiléhá ke Křížové chodbě prostorná 18 m dlouhá a 4 m široká barokní Skalní kaple, vytesaná v roce 1693. V nejvyšším místě její klenby je proražen na povrch oválný otvor, nad nímž byla o 2 roky později postavena osmiboká lucerna s kruhovými okny. K vysvěcení kaple však patrně nikdy nedošlo a již odlitý zvon z roku 1692 i socha Panny Marie Bolestné od žlutického sochaře Osvalda Wendy byly v letech 1716- 1719 přeneseny do kostela sv. Kateřiny ve vsi. V kapli zůstal dodnes zachován jen kamenný podstavec oltáře na východní straně a vyvýšená kruchta, přístupná samostatným vchodem ze západního ramene rytířského schodiště. Kaple se občas využívá ke komorním koncertům a uměleckým vystoupením. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloupsky-hrad
Kyjovský hrad Zřícenina
GPS poloha: 50°54'38.56"N 14°27'14.95"E
Kyjovský hrad je ve srovnání s ostatními hrádky v okolí nezvykle velký a jeho účel není dodnes jasný. Archeologický průzkum, provedený v 80. letech 20. století naznačil, že se jedná spíše o staré sídliště, které zaniklo ještě před svým dokončením. Možná, že je založili středověcí prospektoři, kteří se zde někdy v době kolem roku 1300 pokoušeli dolovat železnou rudu, a když poznali marnost svého úsilí, odešli jinam. Místo je dobře chráněno strmými skalními stěnami nad kaňonem Křinice a širokou průrvou je rozděleno na hlavní ostroh a větší zarovnanou plošinu, považovanou dříve za Předhradí. Ta je na vnější straně ohraničena další mělkou skalní průrvou, v níž byly nalezeny pozůstatky staré pece. Zhruba uprostřed plošiny je čtvercová prohlubeň, která je někdy považována za cisternu, ale spíše jde o pozůstatek po nějaké stavbě. Skalní průrvou mezi plošinou a hlavním ostrohem sem z boční rokle vystupuje značená cesta a samotný ostroh je z průrvy přístupný vytesaným zalomeným schodištěm, které bylo zajištěno brankou. Z plošiny se do průrvy a ke schodišti scházelo protilehlou rozsedlinou. Na severním a západním okraji hlavního ostrohu jsou dodnes zachována čtyři podvalí, upravená ve skalních rozsedlinách, nad nimiž zřejmě stály dřevěné nebo hrázděné stavby. Nasvědčují tomu porůznu umístěná, často sotva znatelná lůžka trámů či přitesané stěny. Přístup na hrad dnes usnadňuje množství vytesaných schodů, jejichž značná část ale pochází až z přelomu 19. a 20. století, kdy byl hrad turisticky zpřístupňován. Takové schůdky vedou ve východním cípu skály k Vyhlídce. Na západním konci masivu lze z hradu sestoupit těsnou rozsedlinou k jehlanovitému vedlejšímu skalisku, vysunutému nad údolí. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kyjovsky-hrad
Na Tokání Rekreační oblast
GPS poloha: 50°52'40.42"N 14°24'55.67"E
Na Tokání - kotlinka v hlubokých lesích mezi skalami nedaleko Rynartic, v srdci národního parku České Švýcarsko, obývaná už od středověku, dostala název od kdysi zde tokajících tetřevů. Od starých časů zde stávala útulna panských myslivců. První sruby již pro panstvo byly vybudovány již roku 1756. Kolem roku 1855 tu byl postaven lovecký zámeček, zničený požárem v r. 1905. Dnešní budovy v alpském stylu nechal vystavět kníže Kinský, který se tu zdržoval v době tetřevích lovů. Tokání bývalo dostaveníčkem knížecího lesního personálu, který odtud vyrážel na hony, konal dozor nad zvěří a v době sucha držel Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 6
Průvodce "Lužické hory" protipožární hlídky. Voda pro potřebu srubů musela být dovážena koňmo z Rynartic, po vybudováni vodovodu od 2 km vzdáleného pramene na Suchém Vrchu mohl být na nedaleké skále vytesán bazén pro kněžnu Vilemínu. Autor článku: Josef Křenek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/na-tokani
Doubická Stará hospoda Odpočinkové místo
GPS poloha: 50°53'19.21"N 14°27'42.12"E
Kousek od Národního Parku České švýcarsko je malá vesnice jménem Doubice v ní leží hospůdka která se jmenuje Stará Hospoda. Zajímavé je okolí hospůdky, vyřezávané dřevěné sochy a různé prolejzačky pro děti. Doporučuji pro rodiny s dětmi a to nemluvim o jídle, které doporučuji. Autor článku: Jana Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/doubicka-stara-hospoda
Česká Lípa - Aquapark Aquapark
GPS poloha: 50°40'55.34"N 14°32'24.68"E
Aquapark v České Lípě nabízí množství atrakcí - tobogan, skluzavky, masážní lůžka, masážní bazén, whirpool, dětský bazén, dětské brouzdaliště, divokou řeku, parní místnosti, bufet s příjemným posezením.Funguje každý den od 10 hodin dopoledne do půl desáté večer. Ceník je hodinový - na 1,5 hodiny stojí pobyt 90 Kč, na 3 hodiny pak 110,- Kč. Ve všední dny a děti mají slevu. Je možno koupit permanentku na více vstupů. Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-aquapark
Kristýna - jezero a rekreační areál Letovisko
GPS poloha: 50°51'33.41"N 14°49'26.36"E
Kristýna je přírodní jezero s přilehlým rekreačním areálem poblíž města Hrádek nad Nisou, na českoněmecko-polském trojmezí. Je to zatopený bývalý důl na lignit, uprostřed s větší hloubkou, celoročně čistou vodou, několika písečnými plážemi vhodnými ke koupání a mnoha zátočinami k relaxaci či rybaření. Dodnes je Hrádečáky běžně užíván výraz "Doly". Je odsuď krásný pohled na východní část Lužických hor - Popovu skálu, Sedlecký Špičák, přecházející v Žitavské pohoří (Zittauer Gebirge) - Weisbachtall, Füchskanzel a Böhnischenausichts, při dobré viditelnosti i na západní část Ještědského hřbetu včetně Ještědu. Na jihu je obtékána řekou Lužická Nisa, která zde tvoří přirozenou hranici se sousedním Německem. Je zde autokemp s chatkama a penzionem, okolo celé Kristýny pak několik restaurací a bufetů, většina se sezónním provozem, několik s celoročním. http://autocampkristyna.eu/ Tradičně se zde každý rok v červnu pořádá hudební festival Hrádek Rock Summer s důrazem na české a regionální obsazení, letos 2012´ bude 10. ročník. http://hrs.branatrojzemi.cz/ . webkamera : http://80.188.122.31/view/index.shtml Autor článku: andyurbanka Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kristyna-jezero-a-rekreacni-areal
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 7
Průvodce "Lužické hory" Sloup koupaliště Koupaliště
GPS poloha: 50°44'49.78"N 14°35'37.97"E
Radvanecký rybník má rozlohu 8,67 ha, jeho břehy jsou z větší části zalesněné a na severu na ně navazuje poměrně velké rašeliniště. Na protější jižní straně je mohutná hráz s výtokem, procházejícím širokým uměle vyzděným tunelem. Kdysi zde stávala pila, podle níž se rybník nazýval "Bretteich" (Prkenný rybník). V roce 1905 bylo na jihovýchodním břehu rybníka zřízeno Koupaliště s písečnou pláží. Ceník služeb koupaliště na rok 2012 VSTUPNÉ Osoby starší 15 let ................................................................... 35,- Kč/den Děti od 6 do 15 let, studenti, důchodci, invalidní důchodci (po předložení ZTP).................................................... 20 ,- Kč/den Více zde: http://www.obecsloupvcechach.cz/cenik-sluzeb-koupaliste/ Autor článku: Martina Smutná Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-koupaliste
Doubice v Lužických horách Odpočinkové místo
GPS poloha: 50°53'19.21"N 14°27'42.12"E
Cestujete- li se svými dětmi do oblasti Lužických hor v blízkosti Chřibské a chcete se najíst a dopočinout si nelitujte malé zajížďky do obce Doubice.Najdete zde hezkou restauraci Starou hospodu, kde se nejen dobře najíte,ale i pro vaše děti zde najdete dostatek zábavy,aby se nenudily.Vzniká zde totiž malý park s vojenskou technikou(to spíš pro tatínky) ale hlavně prostor plný vyřezávaných zvířat, skluzavka a různé sochy všelijakých skřítků a pohádkových postav.Vše je v dohledu ze zahrádky restaurace.Nenechte si ujít. Autor článku: Jaroslav a Jana Nebuškovi Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/doubice-v-luzickych-horach
Česká Lípa - Klášterní zahrada Zahrada
GPS poloha: 50°41'8.23"N 14°32'3.59"E
Klášterní zahrada vznikla jako součást Augustiniánského kláštera založeného v roce 1627 Albrechtem z Valdštejna. Samotná výstavba zahrady byla dokončená v roce 1629. Zahrada sloužila augustiniánům jako odpočinkové a meditační místo a samozřejmě byla i účelově využívaná. Ke klášteru patřila i lékárna, tudiž zahrada poskytovala dosti bohatý výběr mnoha druhů léčivých bylin. Po zrušení kláštera byl objekt využíván k mnoha účelům a rozsáhla zahrada postupně chátrala. Když se počalo se stavbou blízkého kulturního domu Crystal, musela být obětována značná část pozemků zahrady a zbytek byl dost nešetrně sloučen s novým objektem. K první, částečné rekonstrukci zahrady došlo v roce 1988. Se zásadní, celkovou rekonstrukcí klášterní zahrady se započalo v roce 2004 a veřejnosti byla předána k užívání v květnu 2006. Architektonicky je zahrada řešena v renesančně - francouzském stylu. Novou přestavbou se tvůrci snažili zachovat co nejvíce starých prvků a citlivě je skloubit s moderní městskou účelovou zástavbou. Dnes má zahrada rozlohu téměř 6 000 čtverečních metrů, linie zeleně jsou velmi zdařile propojené s komunikacemi v geometricky impozantně dokonalém slohu, ladícímu oku návštěvníka. Aby se co nejvíce přiblížili tradici využití klášterní zahrady, začlenili dnešní tvůrci do areálu i bylinkářskou zahradu. Na vkusných záhoncích tak můžeme najít třeba levanduli, třezalku, dobromysl či yzop. Již v sedmdesátých letech minulého století se započalo se svážením ohrožených sochařských děl z oblasti regionu, a jejich umistňováním v prostorech zahrady. Tato díla, mnohá historicky cenná, byla začleněna do výzdoby klášterní zahrady, takže ta zároveň slouží i jako Lapidárium. V centrální části se nachází přírodní amfiteatr, který sice trochu narušuje kompozici zahrady, ale je účelově využíván při kulturních pořadech. Klášterní zahrada je dnes nedílnou součástí Okresního Vlastivědného muzea a vedle městského parku, je vyhledávaným odpočinkovým centrem České Lípy. Pro věřejnost je otevřena zahrada denně (kromě neděle) od 9 do 17 hodin, jinak i ve večerních hodinách je umožněn vstup skrze prostory přilehlé Klášterní restaurace. Klášterní zahrada v noci při umělém osvětlení vypadá také impozantně. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 8
Průvodce "Lužické hory" Zavítáte-li do České Lípy, rozhodně byste si neměli nechat ujít také návštěvu Klášterní zahrady. Autor článku: Karel Doležal Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-klasterni-zahrada
Přehrada Naděje v Lužických horách Přehrada
GPS poloha: 50°47'3.23"N 14°39'45.47"E
Přehrada Naděje v Lužických horách.
Tato přehrada je kouzelná, maličká a leží v hlubokém lesnatém údolí horního toku Hamerského potoka pod Suchým vrchem.Od Horní Světlé je vzdálena 1 km. Hraničí s obcí Mařenice. Asi 4 km je vzdáleno městečko Cvikov. V létě je tu voda hodně studená proto,že ji obklopují ze všech stran stromy a slunce se k ní proto dostává sporadicky. Mívá nádherně modrozelenou barvu.Komu nevadí studená voda,dá se tu i koupat,ale pláž tu žádná není. Byla postavena 19.července 1938 pro pohon pily v dolejší osadě Hamr,do níž byla voda přiváděna potrubím uloženým v zemi. Stavba trvala 170 dní a na práci bylo někdy až 110 dělníků. Kamenná hráz je vysoká 8,5 m a dlouhá 91,6 m. Milovníci památek si ještě mohou dojít k malé zřícenině hradu Milštejna, která je vzdálena od přehrady asi něco okolo 1 km.Při cestě k němu mohou ještě navštívit malou Ledovou jeskyni, která je chráněnou přírodní památkou. Autor článku: Miloslava Rýznarová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/prehrada-nadeje-v-luzickych-horach
Bílé kameny Zajímavost
GPS poloha: 50°48'8.63"N 14°51'31.85"E
Bílé kameny tvoří izolovanou, morfologicky výraznou skupinu skal asi 1 km severně od Jítravy na úpatí vrchu Vysoká. Skály jsou nápadné svou bělostí a zaoblenými tvary, připomínajícími mohutné hřbety odpočívajících slonů, proto jsou někdy označovány jako Sloní skály. Jako neobvyklá ukázka zvětrávání křídových pískovců jsou Bílé kameny od roku 1955 chráněny a jsou také první zastávkou na Naučné stezce "Lužický přesmyk", která začíná v Jítravě. Skály jsou tvořeny šikmo ukloněnými vrstvami světlých svrchnokřídových pískovců. K jejich naklonění došlo v třetihorách vlivem tektonických pohybů na lužickém zlomu, jehož průběh je dobře patrný na nedalekých Kozích hřbetech. Během dalšího vývoje byly pískovce vystaveny intenzivní erozi, při níž docházelo k postupnému rozšiřování puklin a obrušování povrchu skal, které tak získaly současnou podobu. Dnes jsou Bílé kameny rozděleny třemi širokými, téměř svislými puklinami do několika samostatných skalních bloků, tvořících malé skalní město. Neobvyklý vzhled 20 m vysokých skal je podmíněn jejich složením. Svrchní části skal tvoří pískovce s vyšším obsahem minerálu kaolinitu, kterému vděčí za svou bílou barvu. Stejnoměrné složení těchto pískovců zase vedlo při zvětrávání ke vzniku zaoblených tvarů. Ve spodní části skal jsou již pískovce méně kaolinické a mají zřetelněji vyvinutou vrstevnatost se šikmým sklonem vrstev. Na stěnách nebo při úpatí skal vznikly vyvětráváním méně odolných vrstev pískovců oválné dutiny a jeskyně, z nichž největší je asi 6 m dlouhá. V jedné ze skal je také miniaturní, přes 4 m dlouhý skalní tunel. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bile-kameny
Dolský mlýn Mlýn
GPS poloha: 50°50'54.60"N 14°20'48.55"E
Dolský mlýn se nachází nedaleko Jetřichovic, dlouho sloužil svému účelu, i jako turistická atrakce. Po 2. světové válce začal bohužel chátrat.
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 9
Průvodce "Lužické hory" Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/dolsky-mlyn
Bývalý koncentrační tábor Rabštejn - Jánská Památník
GPS poloha: 50°48'46.37"N 14°23'21.62"E
Dalším tipem na Váš výlet v okolí České Kamenice může být právě památník na místě, kde za II. světové války stál koncetrační tábor Rabštejn. V současnosti zde stojí památník zemřelým., na informační ceduli můžete též na fotografii vidět, jak tábor skutečně vypadal, včetně popisu jednotlivých budov, k čemu sloužili atd. Památník je volně přístupný bez vstupů, v bezprostředním okolí naleznete pozůstatky sklepení a základů budov.K památníku můžete dojít po žluté turistické značce z centra České Kamenice(2, 5km). Tip. Nedaleko pomníku je též muzeum v podzemní továrně, kde uvěznění pracovali na výrobě součástek na válečná letadla. Muzeum přístupné pouze na objednávku(při minimálním počtu 8osob)na čísle 603815376 nebo 732850351 Autor článku: Adam Horký Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/byvaly-koncentracni-tabor-rabstejn-janska
Dutý kámen Zajímavost
GPS poloha: 50°46'7.90"N 14°39'33.34"E
Izolovaný zalesněný hřbítek mezi Cvikovem a Kunraticemi jižně od Drnovce je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce hřbetu žílou třetihorní vyvřelé horniny polzenitu. Hlavním důvodem, proč byl Dutý kámen v roce 1955 vyhlášen přírodní rezervací, je pozoruhodný geologický jev: rozpad pískovce do drobných sloupečků. Stejný úkaz je možné vidět také v rezervaci Mühlsteinbrüche u Jonsdorfu na německé straně Lužických hor. Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce nejlépe patrná na 2. 5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu na jeho temeni. Vějířovitě uspořádané pětiboké a šestiboké sloupky jsou zde široké 2 - 5 cm a vysoké až 3 m. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/duty-kamen
Motoklub Pekelné doly u Velenic Zajímavost
GPS poloha: 50°43'28.20"N 14°39'2.20"E
Motoklub „PEKELNÉ DOLY“ u Velenic.
Na severu Čech v okrese Česká Lípa mezi obcemi Svitava a Velenice se nachází zajímavá prostorná jeskyně, kterou kdysi údajně vytesali mniši. Měl se zde těžit sklářský písek,později pak tyto jeskyně sloužily jako sklady ovoce a zeleniny. Během 2. světové války sloužily jeskyně jako podzemní továrna, kde se vyráběly letecké kanóny. Dnes je využívá Motoklub,pod názvem „Pekelné doly“.Jsou velice prostorné, dá se tu vjet motorkou.Působí na normálního člověka docela strašidelně,ale motorkáři tu mají svůj ráj. Jsou tu rozprostřeny stolky, křesla,je tu bar s pitím i pohoštěním. V době naší návštěvy měli zrovna palačinky jak se džemem tak s obměnou – broskví a čokoládou.Nutno podotknout že ceny nejsou zrovna nízké….. Autor článku: Miloslava Rýznarová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/motoklub-pekelne-doly-u-velenic
Modlivý důl Památník
GPS poloha: 50°43'36.49"N 14°36'22.94"E
Modlivý důl je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova. Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 10
Průvodce "Lužické hory" jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce. První obrázek, znázorňující loučení Panny Marie s Ježíšem, tu prý na strom pověsil roku 1704 jistý dělník Melzer, pracující jako pomocník ve svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách a když zde došla v roce 1772 vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, dala z vděčnosti zřídit dřevěnou kapličku, do níž byl Melzerův obrázek přenesen. Počet návštěvníků ale stále rostl a z okolí sem mířila i celá procesí. Koncem 18. století byla proto dřevěná kaplička snesena a hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny. Vytvořil ji svojkovský zedník Josef Sacher. Sloupský farář a vrchnost ale poutě do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a nechávali odtud proto odstraňovat svaté obrázky i tabulky s poděkováním za vyslyšené prosby. V září 1806 dokonce biskupská konzistoř v Litoměřicích nařídila, aby z kaple byly odstraněny sochy Ježíše a Panny Marie. Vzápětí ale obě sochy z kaple zmizely a teprve po několika měsících byly nalezeny ukryté v jedné z odlehlých roklí. Odtud pak byly slavnostně přeneseny do Sloupu a 26. července 1807 vystaveny v tamním kostele. Od té doby velké poutě ke Skalní kapli ustaly a lidí sem přicházelo stále méně. K opětnému obnovení poutí do Modlivého dolu došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850, kdy sem směřovala prosebná procesí i z České Lípy. V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. Náboženský kult se zde od počátku silně prolínal s divokou krásou romantického údolí. Postoj církve ke zdejším poutím se ale změnil teprve koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech. Podél cesty ze Svojkova byla ke kapli upravena Křížová cesta a dále k východu vedlo dlouhé schodiště k oratoriu na konci rokle. Byl to uměle vytesaný skalní výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování od sloupského sochaře Josefa Maxe staršího. Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže dodnes zůstala zachována jen Skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/modlivy-dul
Sloup v Čechách - lesní divadlo Zajímavost
GPS poloha: 50°44'20.36"N 14°35'20.00"E
Lesní divadlo se nachází asi půl kilometru jižně od Sloupu. Divadlo bylo slavnostně otevčeno roku 1921 Hauptmannovou hrou Potopený zvon. V 60. letech 20. století divadlo začalo chátrat. V roce 2004 však bylo opraveno a v letních měsících se tu pravidelně konají divadelní představení. Kapacita diváků je okolo 250. Autor článku: Klára Nováková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-v-cechach-lesni-divadlo
Zajímavý skalní úkaz - Modlivý důl poblíž Nového Boru Kaple
GPS poloha: 50°45'32.58"N 14°35'23.42"E
Zajímavý skalní úkaz – Modlivý důl poblíž Nového Boru.
Modlivý důl se nachází poblíž Svojkova na Novoborsku. Blíže řečeno my jsme se k němu vydali tak,že jsme jeli vlakem do Nového Boru a pak z náměstí jsme pokračovali již pěšky silnící do Sloupu, prošli okolo hradu Sloup a pokračovali dál po silnici směrem ke Svojkovu,ale k hrádku Svojkov jsme nedošli,ale zahnuli ještě před ním doleva do lesa,dle ukazatele k Modlivému dolu a kde jsme již stoupali po stezce, místy hledali dobrý stup na skálu až jsme došli k poutnímu místu – Skalní kapli Modlivý důl. Nejlépe je navštívit tuto skalní kapli v den,kdy se tu koná bohoslužba a to každého 1.května v roce,kterou celebruje vždy litoměřický biskup.Je to takové slavnostnější a dodává to tomuto místu velebnější ráz…. I my jsme využili tento den, abychom si udělali lepší náhled na toto místo,ač jsem tu byla již vícekráte v jiný den v roce….. Povídá se,že na tomto místě se kdysi udála vražda……a místu se začali lidé vyhýbat až někdo pověsil na strom obrázek Bohorodičky a tím se místo opět oživilo a začalo se více navštěvovat. Lidé se tu modlili buď za uzdravení nemocného anebo pro jiná svá trápení a později se začaly také šířit pověsti o vyslyšených modlitbách. V r. 1772 se tu postavila dřevěná kaplička na popud urozené paní ze Svojkova a obrázek Bohorodičky byl do ní Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 11
Průvodce "Lužické hory" přenesen.Začala sem mířit celá procesí a tak se stalo toto místo poutním místem. Hraběnka Kinská nechala koncem 18. století místo této kapličky vytesat novou kapli ve skále.To se zas ale nelíbilo později sloupskému faráři i vrchnosti a tak posléze po nějaké době poutě ustaly.V r.1832 a později, kdy řádila v tomto kraji cholera došlo znovu k obnovení poutí za účelem proseb o uzdravení. Kaple byla goticky vyzdobena sochařem Antonínem Wagnerem r.1836 ze Sloupu. Do kaple byl umístěn obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann- Sommerové. A tak se stalo,že církev změnila později názor na tuto kapli a nechala koncem 19.století kapli zasvětit Panně Marii Lurdské. Ještě ale dříve a to r.1903 byl vnitřek kaple upraven na Lurdskou jeskyni. Procesí do Modlivého dolu se obnovila, chodil se sem modlit i císař Ferdinand V. když si vyjížděl ze svého zámku v Zákupech. Kdysi tu byla i Křížová cesta,ta ale byla po 2.světové válce zničena. Rozhodně kdo sem zavítáte udělejte si výlet na více dní, lépe na dovolenou, je tu všude okolo mnoho co poznávat – v Novém Boru, ze kterého je do Sloupu coby kamenem dohodil a zbytek doběhl jak se říká…. je Sklářské muzeum,dále kostel Nanebevzetí Panny Marie, okolo něhož se jde do Sloupu, je tu krásný lesní hřbitov, kde jsou pochováni hrdinové Rumburské vzpoury a i další jejich spoluúčastníci z Nového Boru,kteří byli též popraveni … a jak jsem se již zmínila nedaleký Skalní hrad Sloup, lesní divadlo přes silnici na vrchu naproti hradu, dále pak malý hrádek Svojkov,který je sice v soukromém vlastnictví,ale pokud je majitel přítomen,rád pustí do objektu si hrádek prohlédnout,je hned u silnice…. a za Modlivým dolem můžete projít Sloupským vyhlídkovým okruhem- opravdu nádherná příroda…. je tu také Samuelova jeskyně – jeskyně poustevníka který také pobýval na hradě Sloup…ve Sloupu zámek,který je v dnešní době Domovem důchodců, ale dá se ho někdy i prohlédnout, také i hojně navštěvované sloupské koupaliště, kde můžete trávit dovolenou…nedaleké Velenice,kde je na vrchu zbytek hrádku a okolí okolo nich, jmenovat ho ani nebudu,je toho moc…a plno památek všude a o některých jsem se už v jednom z mých článků zmiňovala….zkrátka zdejší kraj je bohatý nejen na zajímavé přírodní úkazy ale i na kulturní zážitky…… Autor článku: Miloslava Rýznarová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zajimavy-skalni-ukaz-modlivy-dul-pobliz-noveho-boru
Lesní divadlo Sloup Ostatní
GPS poloha: 50°43'55.60"N 14°35'0.56"E
Sloup v Čechcách kromě krásného skalního hradu, nabízí několik zajímavých míst. Jedním z těchto míst je i lesní divadlo, které nalezneme u silnice vedoucí ze Sloupu na Svojkov. Lesní divadlo bylo založeno v roce 1921 "Divadelním spolkem Sloup". Do pískovcové skály zde byly vyhloubeny chodby, postavila se zde pískovcová věž, podium, stěna s gotickou branou a samozřejmě nemůžeme zapomenout na hlediště pro 2000 diváků. Divadlo bylo slavnostně otevřeno na svatodušní neděli roku 1921, divadelním dramatem "Potopený zvon". Pro svou výbornou akustiku zde byly také hrané opery a operety. V 60. letech zaznamenalo divadlo velký úpad a bylo zdevastováno. Znovu bylo obnoveno až v roce 2004. Na obnově se podíleli místní obyvatelé. V současnosti zde probíhají v letních měsících divadelní představení. Více informací o kulturním programu naleznete zde. Pokud zavítáte do Sloupu nenechte si ujít návštěvu Skalního hradu a Samuelovy jeskyně. Autor článku: Zaneta Konvalinová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lesni-divadlo-sloup
rozcestí Pohovka Rozcestí
GPS poloha: 50°51'45.50"N 14°23'44.48"E
Rozcestí Pohovka se nachází v Np České Švýcarsko. Leží na červené turistické značce, která směřuje buď na Rudolfův kámen, Purkratický les a Jetřihovice nebo opačným směrem na rozcestí Česká silnice, skalní hrádek Šaunštejn až do Mezní louky. Na rozcestí se nachází lavičky k odpočinku.
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 12
Průvodce "Lužické hory" Autor článku: Iva Klofandová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/rozcesti-pohovka
Kurort Oybin Žel. stanice
GPS poloha: 50°50'30.62"N 14°44'41.54"E
Úzkorozchodná železnice (750 mm) byla uvedena do provozu 25. 11. 1890. Dnes trať vede ze Žitavy (Zittau) do Oybina, v Bertsdorfu se ještě větví a odbočka vede do Jonsdorfu. V minulosti bylo kolejí více, jedna větev vedla ze Žitavy na sever, u Heřmanic překročila hranice ČSR a končila ve Frýdlantě v Čechách. Nejnižší bod trati je v Žitavě - 243 m. n. m., nejvyšší pak v Jonsdorfu - 445 m. n. m. Nádraží Kurort Oybin leží ve výšce 389 m. n. m. Celkem je dnes v provozu 16 km trati. Železnice funguje především jako turistická, rozhodně ne laciná atrakce. Řada dalších informací i obrázků je k nalezení např. na adrese www.zoje.de Autor článku: Leszek Schmidt Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kurort-oybin
Kamenický Šenov - informační centrum Panská skála Infocentrum
GPS poloha: 50°46'14.84"N 14°29'7.55"E
Informační centrum Kamenického Šenova a okolí se nachází v prostorech u parkoviště nedaleko Panské skály. V IC je k získání Turistická známka č. 783 - Panská skála Kamenický Šenov. Cena parkovného: prvních 15 minut zdarma osobní automobil 20 Kč/ za každou započatou hodinu autobus 100 Kč/den veřejné toalety: 5,- Kč/osoba
Otevírací doba: 1.7 - 30.8 denně 9:00 - 17:00 1.4 - 30.6 a 1.9 - 31.10 středa - neděle 9:00 - 17:00 Kontakt: Informační centrum Panská skála 471 14 Kamenický Šenov tel: +420 487 767 401 e-mail:
[email protected] web:http://www.kamenicky-senov.cz/informacni-centrum/d-1230/p1=955 Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kamenicky-senov-informacni-centrum-panska-skala
Zadní Jetřichovice Hraniční přechod
GPS poloha: 50°53'33.50"N 14°21'13.10"E
Zadní Jetřichovice jsou zaniklá obec na břehu Křinice v Českém Švýcarsku, ležící na hranicích s Německem. Je zde hraniční most přes řeku, posezení a rozcestník. Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zadni-jetrichovice
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 13
Průvodce "Lužické hory" Kamzičí studánka pod Klíčem Studánka
GPS poloha: 50°47'12.73"N 14°34'7.57"E
Vydatné prameny vody jsou na úpatích hory Klíč známy již z pradávných dob. Dokladem je samotný název hory Klíč, praslovansky Ključ, kterým naši předci označovaly prameny vod. A právě jeden takový pramen se nalézá pod západním sedlem Klíče na úrovni suťoviště. I název Studánky má své odůvodnění, když při troše štěstí zahlédneme kamzíka, kteří se kolem Klíče vyskytují je název studánky jasný. Dnes voda z Kamzičí studánky napájí novoborský vodovod. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kamzici-studanka-pod-klicem
Studánka - Augenwasserquelle Studánka
GPS poloha: 50°46'20.06"N 14°36'3.85"E
Při cestě po zelené značce, jež nás vede malebným Údolím samoty dojdeme k prameni, který je obložen pískovcovými kameny s dřevěnou stříškou. První úpravy pramene provedli členové cvikovského Horského spolku v roce 1896, kdy studánku obložili kameny při úpravě cesty vedoucí údolím. V dostupných materiálech český název studánky není, pouze německý Augenwasserquelle. Dle pověstí z dávných časů měla voda léčivé účinky na zrak. Voda ze studánky dále odtéká do Dobranovského potoka. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/studanka-augenwasserquelle
Cvikov - Křížový vrch Ostatní
GPS poloha: 50°47'18.82"N 14°38'38.26"E
Křížová cesta se nachází na severovýchodním okraji obce a dovede nás k ní modrá turistická značka směrem na Trávník. S budováním poutního místa při cestě na blízký Zelený vrch se začlo v roce 1728. 8 zděných výklenkových kaplí s nejdůležitějšími zastávkami Křížové cesty pak doplnily další spolu větší na vrcholu. Po roce 1945 kalvárie chátrala, až v roce 1991 se díky městskému úřadu dočkala renovace. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/cvikov-krizovy-vrch
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 14
