Pr{vní aspekty placení platební kartou na internetu

Pr{vnick{ fakulta Masarykovy univerzity Studijní program Pr{vo a pr{vní věda Studijní obor Pr{vo Katedra finančního pr{va a n{rodního hospod{řství

Diplomov{ pr{ce

Pr{vní aspekty placení platební kartou na internetu Bc. Vladimír Mihalik

Akademický rok 2012/2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou pr{ci na téma „Pr{vní aspekty placení platební kartou na internetu” zpracoval s{m. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k seps{ní této pr{ce, byly citov{ny v pozn{mk{ch pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

V Brně dne 20.3.2012

----------------------------vlastnoruční podpis autora

2

Abstrakt Tato práce se zabývá komparací právních vztahů vznikajících při pouţití internetových terminálů platebních karet a pouţití mikroplatebních terminálů na internetu. Práce se zaměřuje ne dvě hlavní oblasti, identifikaci a nalezení právních institutů z pohledu subjektů mnohostranných vztahů při placení a povinnosti a omezení poskytovatelů těchto sluţeb. Základním právním předpisem vyuţívaným v práci je nový zákon č. 284/2009 Sb. o platebním styku, který nahradil původní zákon o platebním styku z roku 2002. Práce vychází ze současné dostupné literatury a snaţí se aplikovat teoretické poznatky na aktuální praktické vyuţití stanovených institutů na internetu.

Abstract This thesis concerns comparison of legal relations arising out of usage of payment cards Internet terminals and usage of micropayments terminals on the Internet. Thesis focuses on two main areas, finding and identification of legal institutes from the view of relation parties and duties and restrictions of payment services providers. Main legal norm in this thesis is new act no. 284/2009 Payment System Act, the one that replaced the original payment system act from 2002. Thesis makes use of contemporary available literature and tries to apply theoretical knowledge on practical usage of present established institutes on the Internet.

Klíčov{ slova Platební karty, Mikroplatby, Internetové platební terminály, Zákon o platebním styku, Platební sluţby, Platební styk, Elektronické peníze, Platební prostředky

3

Key words Payment Cards, Micropayments, Internet Payment Terminals, Payment System Act, Payment Services, Payments Systems, Electronic money, Payment instruments

Poděkov{ní Na tomhle místě bych rád poděkoval JUDr. Ing. Liboru Kynclovi, PhD., za jeho odpovědný přístup, cenné připomínky, pomoc a prostor pro individuální práci. Chtěl bych taky poděkovat mojí rodině a přítelkyni za podporu při jejím psaní, bez které by práce určitě nevznikla.

4

Obsah Abstrakt ................................................................................................................... 3 Abstract .................................................................................................................... 3 Klíčov{ slova........................................................................................................... 3 Key words ............................................................................................................... 4 Poděkov{ní ............................................................................................................. 4 Obsah ....................................................................................................................... 5 Úvod ......................................................................................................................... 7 1.

Obecní část ........................................................................................................ 9

1.1.

Vývoj platebních karet a mikroplatebních sluţeb jako platebního prostředku ........... 9

1.2.

Typologie vybraných internetových platebních prostředků ...................................... 14

1.2.1.

Internetové platební terminály ........................................................................... 14

1.2.2.

Mikroplatební služby .......................................................................................... 15

1.3.

Právní úprava ............................................................................................................ 18

1.3.1.

Vývoj................................................................................................................... 18

1.3.2.

Zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb., .......................................................... 20

1.4.

Definov{ní z{kladních pojmu .............................................................................. 21

1.5.

Typologie platebních karet ........................................................................................ 28

1.5.1.

Karty dle z{znamu na kartě ............................................................................... 28

1.5.2.

Způsob úhrady: .................................................................................................. 30

1.5.3.

Dle fyzické formy ................................................................................................ 31

1.5.4.

Jiné ...................................................................................................................... 32

2.

Zvl{štní č{st ................................................................................................... 33

2.1.

Použití platebních karet na internetu .................................................................. 33

2.1.1.

Vyd{ní karty ....................................................................................................... 33

2.1.2.

Podmínky použív{ní karet na internetu ............................................................. 36

2.1.3.

Platební termin{ly na internetu ......................................................................... 39

2.2.

Použití mikroplatebních služeb ........................................................................... 43

2.3.

Subjekty opr{vněné k poskytov{ní ..................................................................... 46

2.4.

Banky vs. Nebankové instituce ............................................................................ 51

2.5.

Rizika spojen{ s použitím ..................................................................................... 52

2.5.1.

Riziko insolvence poskytovatele .......................................................................... 52

5

2.5.2.

Riziko zneužití .................................................................................................... 53

Z{věr ....................................................................................................................... 55 Seznam použité literatury .................................................................................. 57

6

Úvod Platební styk je jev, který se ve společnosti nachází téměř od počátku vzniku prvních civilizací. Jsou to však vztahy, které mají velmi silný vliv na ekonomiku společnosti, a proto je určitě nutné je regulovat. V postkomunistické České republice taková regulace zpočátku absentovalo. Účinná regulace se objevila aţ v roce 2003 přijetím Zákona o platebním styku. Výrazná změna nastala po roce 2009 s přijetím nového zákona o platebním styku implementujícího nové evropské normy. V akademické oblasti v českém a slovenském prostředí se objevuje poměrně málo publikací vztahujících se k platebnímu styku. Můţe za to jeho „novost“, ale také jeho jedinečný charakter. Disciplína platebního styku je totiţ na pomezí technických, ekonomických a právních věd. Z tohoto důvodu se platebním stykem zabývá víc ekonomů a techniků, jelikoţ jeho zvládnutí obsahuje i pochopení jeho fungování na praktické bázi. Co se týče elektronických platebních prostředků, v akademickém prostředí je platebnímu styku věnována ještě menší pozornost, a to hlavně co se týče právních vztahů. To je i důvod pro výběr tématu práce. Cílem téhle práce je analýza právních vztahů vznikajících při placení platební kartou na internetu a při pouţití mikroplatebních terminálů. Práce je orientována na praktické pouţití vybraných platebních prostředků na internetu. Základní výzkumnou otázkou je Jaký je rozdíl v právních vztazích vznikajících při použití platební karty na internetu a použitím mikroplatebního terminálu? Další výzkumnou otázkou je Jaký je rozdíl mezi poskytováním mikroplatebního terminálu bankou a nebankovým subjektem? Zaměření téhle práce je primárně právní. Práce bude rozebírat jak vztahy z pohledu uţivatele platebních prostředků, tak vztahy z pohledu poskytovatelů těchto sluţeb. Práce bude dělena na první obecní část a druhou zvláštní část. V obecní části je prostor pro zasazení problematiky do širšího rámce. Ze začátku se bude práce zabývat vývojem vybraných technologických řešení jako

7

platebního prostředku. Dále budou rozebrány charakteristické znaky konkrétních prostředků, které jsou důleţité pro další části práce. V poslední kapitole obecní části budou definovány pojmy, které budou vyuţívány v zvláštní části práce. Zvláštní část práce bude orientována směrem k praxi. Budou rozebrány smluvní vztahy vznikající při pouţívání vybraných platebních prostředků, a to hlavně co se týče právních institutů. Poznatky budou vzájemně komparovány a následně budou formulovány závěry ohledně rozdílů těchto dvou forem. Práce se orientuje hlavně na mnohostranné vztahy vznikající při uskutečnění transakce ve vybraných formách platebního styku a podmínkách pro jejich poskytovatele. Nebudou řešené trestně odpovědnostní vztahy, pro které uţ v práci není prostor. Práce se rovněţ nebude rozsáhleji zabývat problematikou bank jako poskytovatelů platebních sluţeb z důvodu rozsáhlosti problematiky a jejího dostatečného zpracování. Orientace bude hlavně na nebankové instituce dle zákona o platebním styku, které jsou zmapované nepoměrně méně. Vzhledem k praktičtější orientaci práce budou vyuţívány hlavně primární prameny. Ve velké míře budou vyuţívány obchodní podmínky jednotlivých poskytovatelů, na které budou aplikovány konkrétní instituty dle znění zákonné úpravy, které pak budou analyzovány. Sekundární prameny budou vyuţívány spíše podporně a to hlavně v první obecní části práce která má spíš teoretičtější charakter.

8

1. Obecní část 1.1. Vývoj platebních karet a mikroplatebních služeb jako platebního prostředku Platební karta je forma platebního prostředku, která zjednodušuje platbu, zvyšuje její bezpečnost, a zároveň zjednodušuje samotné převádění platby. Za tímto účelem bylo zavedeno mnoho forem platebních a peněţních prostředků, které předcházeli pouţívání platebních karet, jako například cestovní šeky, peněţní poukázky a úvěrové známky. Právě úvěrové známky jsou často povaţovány za úplně prvního předchůdce platebních karet. V angličtině1 se nazývají metal chargé coins nebo metal credit tokens, tedy kovové úvěrové mince nebo známky. Začali se pouţívat v USA v 70. letech 19. století. Byly vyrobené z kovu ve formě malého štítku, který měl na sobě číslo. Toto číslo bylo jedinečné a prodejce si ho zapsal do své účetní knihy při nákupu. Zákazníkovi pak jeho nákupy vyúčtoval aţ po dohodnutém období, například na konci měsíce, díky čemu se tenhle způsob platby podobal pozdějším chargé kartám2. Tenhle typ platebního prostředku byl v USA v některých obchodních místech pouţíván aţ do 50. let 20. století. Vzhledem k tomu, ţe v USA byla potřeba platebních potřeb spojena hlavně s přesuny po rozsáhlém území, kde bylo třeba spolehlivý a bezpečný způsob placení, za jejím rozvojem stály hlavně doručovací společnosti. První přímý předchůdce platební karty je tzv. Frank card vydaná společností American Express v roce 1892. Byly to karty, které společnost American Express3 vydávala svým zákazníkům. Karta jim umoţňovala platit za dopravu kurýrní sluţby stejným způsobem jako u charge karet, tedy na konci měsíce bylo zákazníkovi zasláno vyúčtování a ten jej následně uhradil. První platební karta, která byla dostupná i veřejnosti a nejen zákazníkům společnosti, byla vydána v roce 1914 společností Western Union Telegraph

1

Vznikli totiţ ve Spojených státech amerických JUŘÍK, Pavel. Platební karty: Ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 204 s. ISBN 9788072774982. s. 48-49 3 Dnes můţeme vidět, ţe tato společnost je ve Spojených státech amerických jeden z hlavních vydavatelů platebních karet 2

9

Company. Sloužila na placení za telefonní a telegrafické služby a byla vyrobena z plechu.4 Byla to ale spíše obdoba věrnostní karty a za pravou první platební kartu je vhodnější povaţovat kartu, která byla vydávaná při vzniku společnosti Diners Club. Tato karta uţ slouţila na placení za sluţby (velmi dlouhou dobu jen hotelové a restaurační), a její funkčnost se podobala dnešní charge kartě5. Klient tedy pouţil kartu k placení, obchodník si jeho kartu prověřil a následně si zapsal údaje, které na konci měsíce vyúčtoval společnosti Diners Club. Ta následně vyúčtovala platby svému klientovi. Většina ostatních karet však byla vydávána jen jednotlivými obchodníky, s čím se pojil hlavní problém. Tím byla potřeba vlastnit kartu u kaţdého obchodníka zvlášť a měsíční zúčtování provést taky zvlášť, protoţe jednotliví prodejci akceptovali jenom své karty. V následujících obdobích? proto vznikali první sítě obchodníků, kteří navzájem uznávali své karty. První karta s téměř celosvětovou působností byla Air Travel Card vydána v 30. letech 20. století. Prvního ledna 1936 se šest amerických leteckých společností shodlo na jejich akceptování a karty se pak dali vyuţívat po celém světě na úhradu letenek u těchto společností6. Za předchůdce bankovních karet je povaţován systém Charge-It banky Flatbush National Bank v New Yorku. Tento systém byl zaveden v roce 19477, karta však měla jenom papírovou podobu a platila v dvou blocích v Brooklynu. V roce 1951 pak byla vydána první bankovní platební karta bankou Franklin National Bank. S vydáváním platebních karet započali i ostatní banky. Z počátku platební karty neměly velký úspěch, bankám přinášeli ztráty a mnoho bank jejich vydávání zastavilo. Někteří manaţéři hovořili o tom, ţe je vydávání platebních karet pro banky škodlivé, protoţe banky tak ztratí svou pozici, kdyţ uţ je lidé

4

JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 248 s. ISBN 80-7169-759-1. s. 7 5 JUŘÍK 1999 op.cit., s. 8 6 , Pavel. Platební karty – velká encyklopedie 1870-2006. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 296 s. ISBN: 80-247-1381-0. S. 29 7 Během druhé světové války byl totiţ rozvoj platebních karet zastaven, hlavní důvod bylo omezení zadluţování obyvatelstva spotřebitelskými úvěry v čase války

10

nebudou potřebovat v jejich úředních hodinách8. V následujících letech se ale karty začali v USA poměrně značně rozšiřovat. Významnou změnou bylo rozšíření pouţití karet Diners Club na všechny sluţby, tedy ne jen restaurační, a také jejich rozšíření do Kanady, na Kubu a do Francie. Karta Diners Club se tak stala první opravdu univerzální mezinárodní platební kartou. Oproti dnešnímu typu karet však měly jeden zásadní rozdíl, který zabraňoval jejich masovému rozšíření. Karty neuměli uchovávat údaje a tedy vzhledem k absenci komunikace karty s bankou nebylo moţné ověřit klienta hned při platbě nebo byl systém ověřování značně komplikovaný9. Karty tedy byly vydávány hlavně bonitním klientům. Na přelomu 60. a 70. let se však začalo experimentovat s technologií magnetického záznamu na platebních kartách. První byla pouţita v roce 1969 na Air Travel Card, charge kartě určené k platbě za letenky na letištích. V roce 1973 schválila Americans Bank Association magnetický prouţek za standard při vydávání platebních karet a karty s magnetickým záznamem se tak značně rozšířili. Spolu s nimi se objevily elektronické platební terminály, které začali pouţívat jednotliví obchodníci.10 Umoţnilo to tak zjednodušit celý proces platby tím, ţe se uţ nemuseli pouţívat papírové formuláře k příkazu k platbě. Tyto karty uţ umoţnovaly 100% ověření bonity klienta, uţ při platbě tak bylo moţné zjistit, zda při vzniku smluvního vztahu bude schopna strana splatit své pohledávky. V roce 1975 pak byla vydána první karta s elektronickým čipem, která značně zvýšila bezpečnost platebních karet. Princip průběhu platby však zůstal téměř stejný jako u magnetického záznamu. V následujících létech tak začaly karty s elektronickým čipem nahrazovat karty s magnetickým záznamem, i kdyţ se pořád pouţívala a pouţívá i magnetická technologie11. To ţe se postupně rozšířily karty, které dokázaly při platbě komunikovat se zúčtovacím centrem 8

2006 op. cit., s. 43 Karty ověřovali dálnopisem nebo telefonicky v autorizačním centru vydavatele karty a samotný platební příkaz byl vyhotoven papírově a fyzicky zanesen do banky 10 SCHLOSSBERGER, Otakar; HOZÁK, Ladislav. Elektronické platební prostředky. 1. Vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2005. 276 s. ISBN 8072650734. s. 65 11 I dnes mnoho českých i zahraničních bank vydává hybridní karty jak s magnetickým prouţkem, tak s čipem. 9

11

vydavatele, pomohlo i k vzniku debetních karet. První debetní karta spojená s běţným účtem vznikla v roce 1974 a vydala ji Arizona Bank. V prostředí České republiky se platební karty objevili aţ v roce 1968 díky obchodnímu zastoupení společnosti Diners Club společností ČEDOK. Později jiţ ČEDOK zastupoval i společnosti American Express, Master Charge, Bank America a jiné. Karty pro československé občany se však pořád nevydávaly. První kartu pro občany Československa vydala Ţivnostenská banka v roce 1988, ale opět byly určené jen k výběru odběrních poukazů obchodu Tuzex. První mezinárodní karty, které se daly pouţívat i v obchodní síti, se začaly vydávat po tom, co na český trh vstoupila společnost American Express a zahájila vydávání karet VISA12. V průběhu 90. let se pak pouţívání platebních karet v České republice značně rozmohlo. V roce 2001 se začaly rozvíjet i tzv. mobilní platby prostřednictvím mobilních operátorů. Díky pozdějšímu příchodu platebních karet do prostředí České republiky se hned od počátku začaly pouţívat karty s magnetickým záznamem a později elektronickým čipem. Pouţívání platebních karet na internetu je spjato s masovým rozšířením globální sítě a to hlavně v 90. letech. V roce 1995 byly zaloţeny jedny z nejvýznamnějších internetových prodejců, společnosti Amazon a Ebay. Tyhle typy obchodů potřebovali rychlý, spolehlivý a bezpečný způsob platby. Při platbě za jejich zboţí a sluţby se pouţívali právě platební karty. Obchodníkovi byly zaslány údaje o kartě a ten následně mohl platbu zúčtovat13. Tento systém pochází jiţ ze 70. let, kdy se tímto způsobem hradily platby za sluţby. Prodejcovi byly pomocí pošty zaslány nebo telefonicky nadiktovány údaje o kartě a obchodník si tak mohl naúčtovat platby za své výdaje, i pokud se zákazník neobjevil. Po mnoţství podvodů byl tento ne příliš bezpečný způsob placení zmodernizován.

12

JUŘÍK 2012 op. cit. s. 180 Někteří obchodníci působící na internetu však tenhle způsob pořád pouţívají i kdyţ není nejbezpečnější. Údaje se sice posílají přes zašifrované servery, ale zákazník dává údaje o své kartě přímo obchodníkovi, který nemusí mít tak spolehlivé zabezpečení jak někteří specializovaní poskytovatelé 13

12

Údaje se totiţ zasílali po veřejné internetové síti a byly tak poměrně lehce zachytitelné. V tomto období se ostatně poměrně ve velkém mnoţství objevoval fenomén kradení údajů o kartách na internetu. Z výše uvedených důvodů byl vyvinut

protokol

SSL

(Secure

Sockets

Layer)

společností

Netscape

Communications.14 I navzdory vyvinutí tohoto protokolu však nebyla zaručena bezpečnost placení na internetu pomocí platební karty. Podvodník i nadále mohl vylákat údaje o kartě od klienta a ty jenom byly přenesené přes zabezpečený přenos. Na tyto obavy zareagovaly jak banky a vydavatelé karet, tak i online obchody a jiné společnosti. MasterCard a VISA zavedly systém 3D Secure, který stanovil odpovědnosti při zneuţití karty. Systém je zaloţen na odeslání autentizačního kódu drţiteli karty a jeho následné autentizaci. Reakcí obchodníků a jiných podnikatelských subjektů byl vznik tzv. mikroplateních sluţeb. Většina velkých prodejců na internetu zaloţila vlastní systém mikroplateb a k tomu ještě vzniklo velké mnoţství alternatívních poskytovatelů. V roce 1998 vznikla i jedna z dodnes největších mikroplatební společností PayPal. Systém mikroplateb je zaloţen na tom, ţe mikroplatební účet je oddělen od bankového účtu klienta a obchodník se vlastně nedostane k údajům karty. Ty jsou zadány jenom na účtu mikroplatebního portálu, který platbu zprostředkuje, nebo si klient vloţí na svůj mikroplatební účet finanční prostředky a platba je uhrazena z nich. Rozvoj mikroplatebních terminálů nastal i v České republice a bylo to hlavně díky absenci legislativní úpravy. To se však změnilo po roce 2002, kdy byl přijat zákon o platebním styku, který uţ mikroplatební systémy reguloval. Někteří poskytovatelé mikroplatebních sluţeb tak zanikli (například monetka.cz), v dnešní době však začínají být opět populární, to však díky nabídce jiných produktu (garance dodání tovaru a jiné).

14

JUŘÍK 2012 op. cit. s. 164-166

13

1.2. Typologie vybraných internetových platebních prostředků 1.2.1. Internetové platební terminály Bankové internetové platební terminály Internetové platební terminály jsou velmi rychlou metodou jak na internetu zaplatit za sluţby nebo tovar. Je to i poměrně bezpečná metoda, stále je však zákazníky poměrně podceňovaná. Pro zákazníka se jedná o velmi rychlou a jednoduchou metodu, ke které stačí jen povolit moţnost placení kartou na internetu u vydavatele karty. Z pohledu obchodníka jsou nevýhodou poměrně vysoké transakční náklady a trochu delší čas reálného převodu peněz, kdy okamţité je jen potvrzení transakce a rezervace prostředků na účtu platícího. V dnešní době kdy se pouţívá systém 3D Secure je tato metoda i velmi bezpečná. Kromě terminálů jednotlivých bank, popřípadě poskytovatelů technických řešení spolupracujících s bankami, existují i další metody placení platební kartou na internetu. Samotné zadání údajů o kartě u obchodníka Uloţení údajů o platební kartě u jednotlivých obchodníků, kdy se obchodníkovi zašlou údaje o kartě pomocí formuláře nebo e-mailem a ten následně pomocí údajů zúčtuje platbu. Riziko je, ţe obchodník se dostane přímo k údajům karty a hrozí tak její zneuţití. Údaje se zadávají při kaţdé platbě zvlášť a obchodník je neuchovává ve své databáze, čím se sniţuje riziko dalšího zneuţití. Tenhle způsob vyuţívají spíš obchodníci, kteří neočekávají pravidelné platby. Systémy jednoho kliku Někteří obchodníci pak vyuţívají systém, kdy se u nich zákazník zaregistruje u prodejce, zadá údaje o své platební kartě, a autorizace a autentizace pak probíhá jenom přihlášením a následným zadáním tlačítka nákupu. Při objednávce se tak

14

spojí údaje o objednávce spolu s údaji zákazníka.15Je to systém vhodný na časté a menší platby například za nákup licencí k duševnímu vlastnictví jako počítačové programy, hudba, filmy a jiné16.

1.2.2. Mikroplatební služby První mikroplatební systémy vznikly v roce 1994. Tyto první systémy se označují za mikroplatební systémy první generace. Byly však povaţovány za neúspěšné a postupně začaly zanikat. Tyhle první systémy byly zaloţeny hlavně na principu tzv. Tokenů. Zákazník si koupil tokeny od sprostředkovatele, aby zaplatil prodejci. Následně prodejce zaslal tokeny sprostředkovateli, který za ně zaplatil.17 Jejich jednoznačná nevýhoda ve své době byla poměrná sloţitost v uţívání, problematičnost s anonymitou a ochranou osobních údajů a také malé pokrytí trhu. Mikroplatební systémy druhé generace se objevily v letech 1999 aţ 2000 a byly zaloţeny na systému účtů. Uţivatelé tak byly vlastníky účtů, na kterých se nacházeli peněţní obnosy, a při převodu dávali příkaz k převodu na účet přijímatele18. Výhodou tedy bylo, ţe v případě převodů mezi uţivateli uvnitř systému nebylo nutné provádět peněţní operace. Systémy druhé generace se tak vyznačovali vyšší bezpečností a jednodušším pouţíváním. Tyto systémy ostatně přetrvaly dodnes.19

15

US5960411 (A) ― 1999-09-28 Method and system for placing a purchase order via a communications network . In Espacenet patent search [Online databáza patentů]. European paten office [cit. 2.2.2013] 16 Patent má v současnosti zaregistrovaná společnost Amazon, ale pouţívají ho i jiní velcí prodejci duševního vlastnictví jako například společnost Apple na svém iTunes store. 17 PÁRHONYI, Robert, L.J.M. NIEUWENHUIS, Lambert.J.M.; PRAS, Aiko. Second generation micropayment systems: lessons learned [online]. 2005 [cit. 5. 1. 2013]. ISBN 0-387-28753-1. Dostupné z: http://wwwhome.cs.utwente.nl/~pras/publications/2005-I3E-2ndgenerationpayments.pdf 18 Na začátku měly i v ČR tyto obnosy formu jakýchsi kreditů, po roce 2002 (zákon o platebním styku) však uţ získali formu elektronických peněz 19 PÁRHONYI, NIEUWENHUIS, PRAS 2005, op. cit.

15

Ačkoli někteří autoři označují mikroplatbami transakce v hodnotě od přibliţně 0,3 do 300 Kč20, původně byly mikroplatební systémy zamýšleny k placení za mediální a jiný obsah na internetu v řádech centů. Postupně však rostla jejich obliba hlavně díky jejích bezpečnosti a malé regulaci a začali se tak pouţívat i na vyšší částky. V české republice byl tento vývoj zpomalen po přijetí zákona č. 124/2002 Sb., který mikroplatební systémy na účtu značně omezil do výšky obnosu. Dnešní mikroplatební systémy však neslouţí jen na platbu takovýchto malých částek a provádějí se pomocí nich i větší platby21. V současné právní úpravě totiţ není omezení výšky plateb prováděných mikroplatebními terminály, ani hodnota maximální částky na mikroplatebním účtu (ta byla před novelou zákona omezena na 150 eur na jednom účtu). U vydavatelů elektronických peněz, platebních institucí a poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu není výška nijak omezena a u vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu je omezen jen průměr elektronických peněz v oběhu v České republice22. I kdyţ uţ v dnešní době mikroplatební systémy neslouţí jenom na uskutečňování mikroplateb ale i miniplateb a makroplateb pokud vyuţijeme Birchovu terminologii, název mikroplatby se na systémy, které z nich vznikli, stále pouţívá jak veřejností23, tak i akademickou obcí24. Tato práce bude tedy pro dnešní moderní poskytovatele těchto plateb pouţívat označení mikroplatební, i kdyţ se od původních mikroplatebních terminálů liší svým účelem a moţná by se na ně v dnešní době hodilo spíš označení internetová elektronická peněţenka. 20

BIRCH, Dave. The emerging cyberspace payments sectors: early experience and future predictions, In: CHOUSEINOGLOU, Oumout. An electronic money model for micropayments [online]. 2004 [cit. 5. 1. 2013]. Dostupné z: http://etd.lib.metu.edu.tr/upload/1072883/index.pdf Birch dělí platby na čtyři kategorie: nano platby (hodnota transakce menší jak 1pence), mikroplatby (hodnota 1pence aţ 10 liber), miniplatby (10 aţ 10tis. liber) a makroplatby (nad 10. Tis liber) 21

Například v systému PayPal není výška platby nijak omezena Ten je stanoven na 5 milionů eur 23 MIKLÍK, Aleš. PaySec a mikroplatby na českém Internetu. Lupa.cz [online]. 11.5.2008 [cit. 5. 1. 2013] Dostupné z http://www.lupa.cz/texty/paysec-a-mikroplatby-na-ceskem-internetu/ 24 KYNCL, Libor, MVV1368K Law of eFinance, [online]. 2013 [cit. 5. 1. 2013] Dostupné z https://is.muni.cz/auth/elearning/warp.pl?fakulta=1422;obdobi=5524;studium=285766;qurl=%2Fel %2F1422%2Fjaro2012%2FMVV1368K%2Findex.qwarp 22

16

Mikroplatební terminály jsou sluţbou, která je oblíbená hlavně v zahraničí. Systém je u nich podobný jako u elektronických peněţenek. Zákazník si „dobije“ finanční prostředky na svém účtu u poskytovatele této sluţby a pak se při placení přihlásí ke svému účtu, z kterého platba proběhne. Jak uţ bylo výš v textu napsáno, rozšířily se hlavně díky obavám ze zneuţití platebních karet. Jejich jednoznačná výhoda je tedy vyšší bezpečnost, ta je však za cenu vyšších transakčních poplatků, například oproti klasickému platebnímu příkazu25. Mikroplatební systémy tak můţeme rozdělovat na několik typů, dle doby zaplacení pohledávky na prepaid a postpaid, dle systému převádění prostředků mezi uţivateli systému na systémy účtů a systémy tokenů.26 Prepaid- Jsou systémy fungující úplně na principu elektronické peněţenky. Uţivatel si tak nabije svůj účet peněţním obnosem, který mu poskytovatel připíše na účet. Pak z tohoto účtu můţe uţivatel realizovat platby. Výhodou je, ţe poskytovatel můţe příjemci platby garantovat její realizaci. Postpaid- Systémy které můţou fungovat na principu elektronické peněţenky v kombinaci s chargé kartou. Po proběhnutí platby se na účtu uţivatele z důvodu provedení platby vyskytne záporná hodnota zůstatku na účtu, kterou následně sám uhradí jeho dobitím. Druhá moţnost jak můţe sytém fungovat je dnes poměrně rozšířená. Uţivatel má u provozovatele uloţeny údaje o platební kartě a poskytovatel má oprávnění z této karty strhávat peněţní prostředky stejně jako obchodník. Platba tak proběhne pomocí mikroplatebního systému a provozovatel sytému následně strhne ekvivalentní sumu z karty uţivatele27, obchodník se však nedostane přímo k údajům na kartě. Systém účtů- systém kdy jednotliví uţivatelé mají své účty, mezi kterými jsou převáděny finanční obnosy. Typický pro systém druhé generace 25

Rozdíl vyplývá z toho, ţe při mikroplatbě se do celého procesu zapojuje další subjekt, který si účtuje poplatky – poskytovatel mikroplatební sluţby. 26 PÁRHONYI, NIEUWENHUIS, PRAS 2005, op. cit. 27 Na obou těchto principech funguje i jeden z nejrozšířenějších mikroplatebních systémů PayPal

17

Systém tokenů- systém kdy jeden zákazník nakoupí tokeny v nějaké hodnotě od poskytovatele. Vyuţívané u systémů první generace 1.3. Právní úprava Obecní právní úprava vztahů při platebním styku je upravena v občanském a obchodním zákoníku. Obchodní zákoník upravuje například práva a povinnosti při smlouvě o běţném účtu v §708 aţ §715a, nebo upravuje pravidla při vzniku inominátních smluv, které se v platebním styku často vyuţívají. Platební styk je však upraven rovněţ zákonem o bankách, zákonem o ČNB a jejím jednotlivými vyhláškami. Souvisejícími zákony jsou určitě i trestní zákoník, zákon o finančním arbitrovi a jiné. Hlavním zákonem upravujícím tuto problematiku je pak zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Trestně právní odpovědnost je upravena jak zákonem č. 140/1961 Sb. trestní zákon

28

tak zákonem č. 40/2009Sb., trestní zákoník v hlavě šesté, trestní činy

hospodářské, díl 1 trestné činy proti měně a platebním prostředkům. 1.3.1. Vývoj Vzhledem k tomu, ţe platební karty a elektronický platební styk se začal v České republice oproti západním státům rozvíjet později, právní úprava taky reflektovala tento stav. Ze začátku byly hlavními zákony vztahující se k regulaci platebního styku Občanský zákoník, Obchodní zákoník, Zákon o ČNB a Zákon o bankách. Speciální zákon k platebnímu styku neexistoval. Samotní platební styk byl regulován jen vyhláškou Státní banky československé ze dne 22. ledna 2012 č. 51/1992 Sb., o platebním styku a zúčtování mezi bankami. Tato vyhláška regulovala oblast platebního styku od roku 1992 aţ do přijetí zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. Vyhláška však byla poměrně stručná (obsahovala jen 26 paragrafů) a nijak neregulovala platební prostředky, odpovědnost při platebních prostředcích ani ochranu spotřebitele. Další předpis, který se snaţil regulovat i 28

Na trestní činy spáchané do 1.ledna 2010

18

platební styk byly Všeobecné obchodní podmínky vydané Státní bankou československou v roce 199229. Ty však „slouží na základě "gentlemen´s agreement" bankám jako vzor při tvorbě jejich vlastních obchodních podmínek pro vedení účtů a provádění platebního styku“.30 Regulace platebních prostředků se objevila aţ v zákoně č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. Ten byl přijat dne 13. března 2002 a nahradil tak předcházející vyhlášku národní banky31. Byla to vlastně implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997 o přeshraničních převodech, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a vypořádání obchodů s cennými papíry a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/46/ES ze dne 18. září 2000 o zahajování a provozování činnosti a bankovním dohledu v oboru institucí elektronického peněţnictví. Zákon uţ reguloval i problematiku mikroplatebních sluţeb, které do té doby nebyly regulovány. Zákon totiţ určil, ţe platební styk dle tohoto zákona mohou provozovat jen subjekty, které drţí bankovní licenci. Jiné subjekty potřebovaly dle zákona povolení České národní banky, a to za podmínky omezení částky na mikroplatebním účtu do výše 150 Eur, co značně omezilo moţnosti do té doby neregulovaných systémů.32 Spolu s přijetím nového zákona byly k 1.1.2003 novelizovány i související předpisy, tedy Obchodní zákoník, Občanský zákoník, zákon o bankrotu a ZMPS.33 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu přijata dne 13. listopadu 2007 musela být transponována všemi 29

Tyto obchodní podmínky pak byly v roce 1994, 1997 a 1998 novelizovány ČNB Česká národní banka. Modrá kniha – Platební styk v České republice [online]. 2007 [Cit. 12.2.2013]. Dostupné z http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/platebni_styk/statistika_plat_styku_eu/dow nload/modra_kniha_text_2007_srpen.pdf s. 5 31 Sam . 62/2004 Sb. s účinností od 1. 3. 2004 32 Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 11.11.2012] 33 Česká národní banka 2007, op. cit. s. 5 30

19

členskými státy k 1. listopadu 2009. Byla přijata v souladu s principy volného pohybu sluţeb a kapitálu na vnitřním trhu a její úlohou bylo sjednotit principy úpravy platebních sluţeb v členských státech Evropské unie. Nová směrnice zavedla například institut platebních institucí, povinnosti poskytovatelů platebních sluţeb, poskytování informací uţivatelům platebních sluţeb, stejně tak byla posílena ochrana spotřebitele jak proti nedůvodným poplatkům za poskytování informací tak proti klamavým praktikám. 1.3.2. Zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb., Zákon o platebním styku z roku 2009 nahradil předchozí zákon o platebním styku. Tenhle zákon implementoval předpisy Evropské unie a to směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES. Tahle směrnice určila transpoziční lhůtu do 1. listopadu 2009. Změny schválené novou směrnicí byly poměrně rozsáhlé, a proto nebyla dostatečná pouhá novelizace ale bylo nutné přijat nový zákon. V novém zákoně byly kromě veřejnoprávní úpravy zavedeny i změny soukromoprávní, a to například úprava informačních povinností, autorizace platebních transakcí, způsob a lhůty provádění platebních transakcí, odpovědnost. Některé ustanovení směrnice se v České republice transponovali pomocí vyhlášek České národní banky. Byly to hlavně technické ustanovení upravující například poţadavky na řídicí a kontrolní systém platebních institucí nebo informační povinnosti platebních institucí. V současnosti jsou to vyhláška č. 169/2011 Sb., o stanovení pravidel tvorby čísla účtu v platebním styku, vyhláška č. 140/2011 Sb., o platebních systémech s neodvolatelností zúčtování, vyhláška č. 141/2011 Sb., o výkonu činnosti platebních institucí, institucí elektronických peněz, poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu a vyhláška č. 142/2011 Sb., o předkládání informací platebními institucemi, institucemi elektronických peněz, poskytovateli platebních sluţeb

20

malého rozsahu a vydavateli elektronických peněz malého rozsahu České národní bance.

1.4. Definov{ní z{kladních pojmu Platební styk

Ačkoli pouţití platebních karet a elektronického platebního styku celkově upravuje zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, pojem platební styk v něm není definován. Obsah tohoto pojmu je však moţné určit předmětem zákona o platebním styku, ten upravuje: a) činnost některých osob oprávněných poskytovat platební sluţby a vydávat elektronické peníze, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) účast v platebních systémech a vznik a provozování platebních systémů s neodvolatelností zúčtování, c) práva a povinnosti poskytovatelů platebních sluţeb a uţivatelů platebních sluţeb (dále jen "uţivatel"), d) práva a povinnosti vydavatelů elektronických peněz a drţitelů elektronických peněz34 V odborné literatuře se definice platebního styku vyskytují poměrně málo. Schlossberger a Soldánová jej definují jako: hotovostní a bezhotovostní přesuny peněžních prostředků mezi jednotlivými subjekty hospodářského života – fyzickými i právnickými osobami, a to jak v rámci jednoho státu, tak i ve vztahu k zahraničí.35 Druhá část definice je poměrně nadbytečná. Domnívám se, ţe vymezení subjektů hospodářského ţivota je dostačující a zahrnuje v sobě jak fyzické tak i právnické osoby a při definici samotného platebního styku není významné, zda jsou platby 34

Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 11. 2013]. 35 SCHLOSSBERGER, Otakar., SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. Praha: Bankovní institut, a.s., 2007. 368 s. ISBN: 80-7265-072-6. s. 13

21

realizované vnitrostátně nebo i směrem do zahraničí. Platební styk je moţné chápat dvěma způsoby, široce a úzce. Široká definice by označovala platebním stykem jakýkoliv přesun peněţního prostředku mezi dvěma osobami. Uţší definice pak přesun peněz, kdy k němu dochází pomocí třetích a dalších osob (typicky bank). Co se týče výskytu samotného pojmu, v zahraničí se termín platební styk v zásadě neobjevuje. Na Slovensku upravuje tuto problematiku zákon č. 492/2009 Z.z. Zákon o platobných sluţbách, a podobný termín se nepouţívá, v anglofonním prostředí se pouţívá označení payment services36 (tedy platební sluţby). V českém zákoně o platebním styku se tedy jedná o jakýsi zastřešující pojem části forem nástrojů přenosů peněz. Jak trefně poznamenávají autoři komentáře k zákonu, platební styk dle zákona neodpovídá ani široké definici, ani úzké definici, ale spíš označuje formy, které byly harmonizovány na úrovni Evropské unie.37 Zákon totiţ v §3 odst. 3 vylučuje některé formy, které patří do široké definice platebního styku, jako například směnky. Platební služby

Platebním sluţbám je věnován celý §3 zákon o platebním styku. Ten rozsáhle vyjmenovává, co platební sluţbou je a co není. Pro tuhle práci je však důleţité, ţe za platební sluţbu zákon označuje provedení převodu peněţních prostředků z platebního účtu, k němuţ dává platební příkaz plátce, příjemce, nebo plátce prostřednictvím příjemce. Rovněţ sem zařazuje i vydávání a správu platebních prostředků a zařízení k přijímání platebních prostředků.38 Za platební sluţbu je tak moţné označit i vydávání platebních karet, jejich pouţívání

v platebních

terminálech

na

internetu

a

taky

provozování

mikroplatebních terminálů. 36

Directive 2007/64/Ec of The European parliament and of the Council, on payment services in the internal market. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 37 Zákon o platebním styku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2011, xvi, 676 s. ISBN 9788074003691. 38

Zákon o platebním styku

22

Elektronické peníze

Definici elektronických peněz nenajdeme v zákoně o platebním styku. V zákoně jsou jen zařazené v §2 odst. 1 c) mezi peněţní prostředky. Schlossberger hovoří o čtyřech znacích elektronických peněz ve smyslu zákona o platebním styku. Je to pohledávka za vydavatele elektronických peněz, která je uchovávána v elektronické formě, je vydána proti peněţním prostředkům v minimálně stejné hodnotě a je přijímána jako platební prostředek i jinými osobami neţ vydavatelem.39 S definicí je moţné souhlasit, ale můţeme si všimnout ţe, Schlossberger označuje elektronické peníze za platební prostředky, coţ je v rozporu se zákonem, který je označuje za peněţní prostředky. Platební prostředky

Zákon definuje platební prostředky v § 2 odst. 1 písm. d) „platebním prostředkem je zařízení nebo soubor postupů dohodnutých mezi poskytovatelem a uživatelem, které jsou vztaženy k osobě uživatele a kterými uživatel dává platební příkaz”40. Tady je nutné uvědomit si rozdíl mezi platebním prostředkem a peněţním prostředkem. Peněţní prostředek je opět definován ve stejném odstavci jenom taxativním výčtem, a jsou jim označované bankovky, mince, bezhotovostní peněţní prostředky a elektronické peníze. Peněţní prostředek tedy v sobě nese ekonomickou hodnotu představovanou jeho nominální hodnotou. Naproti tomu platební prostředek slouţí k zadání platebního příkazu. Jeho pouţitím tak uţivatel zadá příkaz aby byli peněţní prostředky převedeny příjemci, samotný prostředek však hodnotu neobsahuje. Elektronické platební prostředky

V jiţ neúčinném zákoně č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech existovala i definice elektronického platebního prostředku. Ten byl definován jako: 39

SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. Praha: Management Press., 2012. 325 s. ISBN: 9788072612383. s. 143 40 Zákon o platebním styku

23

a) prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě, při jehož užívání se zpravidla vyžaduje

identifikace

držitele

osobním

identifikačním

číslem

přiděleným

vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem, b) elektronický peněžní prostředek.41 Je tedy vidět, ţe za elektronický platební prostředek byl povaţován i elektronický peněţní prostředek. V současné právní úpravě se pojem elektronické platební prostředky nepouţívá. Proto je nutné pro toto označení vyuţít obecnou definici zákona k platebnímu a peněţnímu prostředku. Ta je poměrně široká a při elektronickém platebním prostředku obsahuje současná úprava prostor pro jeho zařazení. To byl ostatně i úmysl zákonodárce. Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu, definice má zahrnovat jak hmotné prostředky (jako karty a mobilní telefony) tak technické postupy, jako například mikroplatební terminál.42 Ostatní pojmy váţící se k elektronickým platebním prostředkům nebyly do zákona zahrnovány vůbec a to z důvodu rychlého technického pokroku. Zákonodárce se tak zdařile vyhnul budoucím novelizacím tím, ţe pouţívá jen termín zařízení. V dnešní době, jen 4 roky po přijetí zákona, uţ totiţ ani chápání zákonodárce vyplívající z důvodové zprávy nepokrývá všechny současné prostředky (např. Technologie NFC43). Zákon hovoří o zařízení (např. Platební karta), které je vztaţené k osobě uţivatele (personalizovaná platební karta- jméno drţitele), a kterým se dává platební příkaz. Současná úprava tak obsahuje obecnější definici, která je schopna pojmout jak elektronické, tak neelektronické platební prostředky44, a současně odděluje pojem elektronické peněţní prostředky od pojmu elektronické platební

41

Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 11. 2013]. 42 Důvodová zpráva k zákonu č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 11. 2013]. 43 Technologie Near Field Communication vid dále v kapitole 44 Embosovaná platební karta totiţ nemusí být nutně vyuţita jako elektronický platební prostředek. Dá se s ním zaplatit i offline za pomoci tzv. ţehličky nebo imprintu.

24

prostředky. Mezi elektronické platební prostředky je tedy moţné zařadit zařízení splňující zákonnou definici, které fungují na elektronickém principu. Jsou to zařízení nebo postupy jako: Platební karty - nejrozšířenější podoba elektronického platebního prostředku, dělí se na víc typů, jak je moţno najít dále v práci Mikroplatební sluţby- sluţby vyuţívané při platbě na internetu. Většinou jsou poskytovány jinými společnostmi neţ bankami. Jejich podrobnější analýzu je moţné najít dále v práci. Další moţné elektronické platební prostředky: Internet banking- autentizované přihlašování do elektronického systému přes internetovou síť, kde je moţné vykonávat a zadávat bankovní operace NFC zařízení – poměrně nová forma elektronické platebního prostředku. NFC tedy Near Field Communication, je technologie která umoţňuje zařízení vybavenému přenášet data na krátkou vzdálenost s NFC terminálem. Technologie se pouţívá díky speciálním čipům na platebních kartách nebo se montuje do mobilních telefonů.45 Elektronické peněţenky - elektronické peněţenky jsou v této práci zařazeny zvlášť právě proto, ţe se můţou vyskytovat jak ve formě podobné platebním kartám (například kontroverzní projekt praţských opencard), tak ve formě podobné mikroplatebním sluţbám (google wallet). Telefonní bankovnictví – zadávaní příkazů za pomoci telefonu bez jakékoliv aplikace nebo speciálních funkcí telefonu. Funguje stejným způsobem jako zadávání příkazů, kdyţ je klient fyzicky přítomný v bance. Rozdíl je v pouţití zařízení, tedy telefonu, při komunikaci. Příkaz je tak moţné zadat odkudkoliv a

45

KOZLER, Miroslav. VISA Europe. In Know Your Customer [konference] ]. Praha: VSFS, 23.5.2012

25

proto je tato forma zařazována mezi elektronické platební prostředky46. V dnešní době se uţ ve větším mnoţství vyuţívá jen v některých státech (např. Island) Mobilní bankovnictví - Vyuţívá se speciální sim karta telefonu, která obsahuje aplikaci

podobnou

dnešnímu

internet

bankingu

pouţívanou

například

v inteligentních telefonech. Komunikace je však zajišťována pomocí sítě GSM, v dnešní době uţ téměř nepouţívané. Pod tohle označení je však také moţné zařadit platbu přes mobilní telefon, kdy platbu vyúčtuje operátor při platbě za mobilní sluţby (například platby za SMS v hromadné dopravě) Opr{vněný držitel

Tento termín můţe označovat dva subjekty, které fakticky pouţívají platební kartu. První význam označuje subjekt, který je stranou smlouvy o běţném účtu, o úvěru, o vydání karty a jiných. Tedy osoba, která například ţádá o vydání karty. Tato osoba můţe být shodná s osobou faktického drţitele karty, ale nemusí tomu tak být. Drţitel karty je tedy často osoba uvedená na fyzickém vyhotovení karty. Termínem rovněţ označuje osoba, která je uvedena v smlouvě o vydání karty anebo v ţádosti o vydání karty jako její oprávněný drţitel, a je oprávněna kartu pouţít47. Tato osoba můţe být osobou odlišnou od oprávněného drţitele v širším smyslu, osoby, která uţívá kartu se souhlasem drţitele v uţším smyslu. Autentizace

Autentizace můţe být chápána dvěma způsoby a to jako autentizace platebního prostředku a autentizace uţivatele. Při autentizaci karty jako platebního prostředku se ověřuje pravost karty, zda se nejedná o falzifikát. Většinou k tomu slouţí hologram na samotné kartě.

46

SCHLOSSBERGER, Otakar a Ladislav HOZÁK. Elektronické platební prostředky. 1. Vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2005, 276 s. ISBN 8072650734. Str. 16 47

Glossary Of Terms Related To Payment, Clearing And Settlement Systems [online]. Evropská centrální banka, 2009 [cit. 15.11.2012]. Dostupné z http://is.muni.cz/do/law/ud/predp/smer/S-042012.pdf

26

Autentizace drţitele můţe znamenat jak identifikaci oprávněného drţitele, tak míru jeho oprávnění k dispozici.48 Autentizace můţe být na základě podpisu dle podpisového vzoru na zadní straně karty nebo můţe proběhnout elektronicky, kdy se údaje o kartě odešlou do autorizačního centra vydavatele karty. Při většině platebních transakcí na terminálu u obchodníka se zadává PIN kód, kterým se autorizace ověří. Při internetových platbách se pro autorizaci vyuţívá CVV49 kód. Na internetu se pro zvýšení bezpečnosti v současnosti objevuje i další systém autentizace pomocí systému 3D Secure. Po autorizování můţe uţivatel pokračovat v platbě a typicky následuje clearing. Autorizace

Při autorizaci dává plátce souhlas k příkazu. Institut autorizace při pouţití platebního prostředku (tedy i platební karty) je upraven v §98 zákona o platebním styku „platební transakce je autorizována, jestliže k ní plátce dal souhlas“50. Clearingový systém

Je to zúčtování finančních operací bez hotovostní platby. Při clearingovém systému je provedena platba a pak je zpětně zúčtovaná. Platební systém

Stejně jako clearingový systém, je to zúčtování operací bez hotovostní platby. Někdy bývá pouţívaný jako synonymum clearingového systému. Někteří autoři však hovoří o rozdílu v čase zúčtovaní platby a čase uskutečnění platby. V clearingovém systému je platba vyúčtována zpětně aţ po provedení, v platebním systému je tomu naopak51.

48

Tamtéţ V angličtině Card Verification Value, často se však pouţívá i označení CSC – Card Security COd 50 Zákon o platebním styku 51 KYNCL, Libor. Právní aspekty elektronických platebních a clearingových systémů v Evropě [online]. 2012 [cit. 2013-01-10]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Michal Radvan. Dostupné z: . 49

27

1.5. Typologie platebních karet Samotné slovo platební karta označuje nástroj slouţící k bezhotovostní platbě. Jak uţ bylo výše zmíněno, je moţné ji označit za platební prostředek a někdy i za elektronický platební prostředek. Vzhledem k tomu, ţe platební karty se uţ pouţívají téměř 100 let, existuje mnoţství typů a dělení. Rovněţ je nutné si uvědomit, ţe pojem platební karta je moţné pouţívat jak v širším tak v uţším smyslu. V širším slova smyslu je to zařízení (samotné plastové nebo jiné vyhotovení karty) nebo soubor postupů dohodnutých mezi poskytovatelem a uţivatelem (virtuální, fyzicky neexistující karta), které jsou vztaţeny k osobě uţivatele (drţitel karty, slouţí k autentizaci) a kterými uţivatel dává platební příkaz (její samotné pouţití při placení). V uţším slova smyslu označuje karty vydávané jako debetní nebo kreditní nebo chargé (nabité) karty, tedy vyjma předplatných karet a elektronických peněţenek. Bakeš pouţívá definici platební karty jako: druh elektronického platebního prostředku odpovídajícího mezinárodním normám, kterým oprávněný držitel může provádět bezhotovostní platby a výběry hotovostí z běžného účtu, k němuž je karta vystavena“52 Při pouţívání termínu platební karty je této práci míněno uţší pojetí. 1.5.1. Karty dle z{znamu na kartě

Dělení dle způsobu záznamu na kartě ukazuje spíše na vývoj technologie ukládání dat na kartě. V dnešní době výrazně převaţuje pouţití čipového záznamu a ostatní druhy se postupně přestávají uţívat. Vydávají se však karty s tzv. hybridním záznamem, které obsahují magnetický i čipový záznam. Reliéfní písmo Je to plastické písmo na povrchu karty, které bylo pouţito uţ u první platební karty. Karty s reliéfním písmem se taky nazývají embosované. Jedná se jen o záznam o čísle karty, drţiteli karty a doby její platnosti. Z povahy věci není moţné takovýmto 52

BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012 , 519 s. ISBN 9788074004407. s. 415

28

záznamem uchovat aktuální hodnotu na kartě, účtu nebo jakékoli jiné informace. Reliéfní písmo se vyuţívalo k otlačení kopie na papír pomoci imprintu, nebo tzv. ţehličky. Ačkoli banky embosované karty pořád vydávají, mají uţ i magnetický nebo čipový záznam a způsob platby pomocí imprintu se pro vysoké náklady a sloţitost přestává pouţívat. Stále však existuje 4231 provozoven, které jsou vybaveny pouze imprintem. Jejich počet však v posledních letech neustále klesá53. Magnetický záznam Tenhle druh záznamu se u karet začal pouţívat v 70. letech, minulého století a jako první umoţnil zbavení se imprintové technologie. Hlavní výhodou však byla zvýšená bezpečnost při autentizaci oprávněného uţivatele karty. Karta totiţ umoţňovala pouţití PIN kódu a nemusel se tak k autentizaci vyuţívat pouze podpis. Její limitace byla hlavně v ovlivnění záznamu v případě silného magnetického pole, z toho důvodu dnes magnetický záznam nahrazuje čipový záznam. Laserový záznam Dnes téměř nevyuţívaná technologie, která vyuţívá optické odrazy na nosném médiu pro zaznamenávání dat. Její nevýhody jsou vysoká cena technologie a poměné lehké okopírování.54 Z toho důvodu se ani v České republice tato technologie nikdy velmi neprosadila a byla pouţívána starší, ale levnější a bezpečnější technologie magnetického záznamu. Elektronický čip Karty s elektronickým čipem jsou dnes asi nejpouţívanější technologií uchovaní záznamu. Na platební karty se prvý krát čip pouţil v roce 1975.

55

Parametry čipu

jsou definovány mezinárodními normami ISO – 7816-1 aţ 7816-5. Čip umoţňuje 53

Souhrnná statistika SBK za rok 2012 [online] Sdruţení pro bankovní karty, 2012 [cit. 7.3.2013] Dostupné z http://statistiky.cardzone.cz/download/sbk_statistika_2012.pdf 54 SCHLOSSBERGER, HOZÁK 2006, op. cit. s. 65 55 2006, op. cit.

29

jak kontaktní pouţití karty pomocí kontaktních plošek, tak bezkontaktní komunikace s terminálem pomocí rádiových vln. 1.5.2. Způsob úhrady:

Kreditní Karty Kreditní karty jsou druh platebních karet navázaných na tzv. revolvingové úvěry56. Drţitel karty je tedy můţe vyuţívat při platbě a přitom nemusí mít své vlastní prostředky. Při placení se karta chová podobně jako například karta debetní. Po zúčtování platby má klient ve většině případů (záleţí od smluvních podmínek a typu karty) určitý čas na splacení úvěrů bezúročně, nebo můţe splatit jenom část a zbytek si rozdělit na několik částek. Tahle transakce se pak chová jako klasický spotřebitelský úvěr. Kvůli povaze tohoto typu karty s ní souvisí i jej stíţené vydání. Před ním banka provede tzv. credit scoring, kdy banka provede analýzu bonity klienta a vyhodnotí, jestli klientovi kreditní kartu vydá.57 Je to z toho důvodu, ţe následné vyuţití kreditní karty a tedy zřízení spotřebitelského úvěru je velmi jednoduché a klient uţ není nijak omezován. Debetní karty Na rozdíl od kreditních karet je k vyuţívání debetních karet potřeba vlastnit poţadovaný obnos peněz. Debetní karta je zřízena k účtu klienta, při platbě tak klient pouţije kartu a následně jsou finanční prostředky rezervovány na účtu klienta a posléze převedeny. Podstatou debetní karty je okamžité zatížení účtu klienta ihned, jakmile se banka vydávající kartu o transakci uskutečněné touto kartou dozví.58 Právě tenhle typ platebních karet je úzce svázán s rozvojem informačních technologií. Vzhledem k tomu, ţe princip karty je zaloţen na okamţitém zúčtování platby se tento typ karty začal pouţívat aţ se vznikem magnetického pásku (ten později nahradil elektronický čip), ten totiţ umoţňoval přenos informace o 56

Z hlediska čerpání úvěru funguje podobně jako úvěr z kontokorentního účtu na rozdíl od něho je ovšem účelový a nezávislý na konkrétním běţném účtu 57 SCHLOSSBERGER, HOZÁK 2006, op. cit. s. 61 58 SCHLOSSBERGER, HOZÁK 2006, op. cit. s. 63

30

okamţitém zúčtování. Do té doby byly vyuţívaný jenom embosované karty, u kterých se pomocí imprintu otisklo reliéfní písmo na účtenku. Právě v bývalém sovětském bloku a taky v České republice byl v 90. letech, kdy se tady začali karty pouţívat, tento typ nejrozšířenější, co přetrvalo aţ dodnes. Bylo to z důvodu absence centrálních registrů a obav bank, jestli klienti, kterým vydají karty, budou mít dostatečné prostředky na splacení úvěru v případě kreditních karet.59 Charge Karty Jsou v podstatě prvotním typem karet, který se začal pouţívat. Základem tohoto typu karet je odloţené splacení celkové částky. Klient tak nemusí mít na svém účtu prostředky ihned při platbě za sluţbu nebo tovar. V stanovené lhůtě dostane výpis a dle obchodních podmínek má stanovenou dobu na zaplacení. Tahle karta je tedy typem, který stojí na pomezí kreditních a platebních kartami. Klient nemusí mít disponibilní prostředky na účtu, ale zároveň se nejedná o obdobu spotřebitelského úvěru. 1.5.3. Dle fyzické formy Klasické karty Klasické, fyzicky vydávané karty, v dnešní době vyráběny hlavně z plastu, dají se vyuţít jak na internetu, tak v platebním terminálu nebo bankomatu. Virtuální karty Karty, které existují jen ve virtuální podobě. Jsou určeny k platbě na internetu. Jejich vydavatel zašle drţitelovi jenom údaje jako jsou číslo karty CVV2 kód a datum skončení platnosti karty, popřípadě je klientovi zasláno grafické vyhotovení karty s údaji. Fyzicky však karta není vydána.

59

SCHLOSSBERGER, HOZÁK 2006, op. cit. s. 64

31

1.5.4. Jiné Autoři pouţívají i dělení dle dalších faktorů, v této práci však není prostor pro jejich podrobnější analýzu a proto je postačí jenom zmínit. Dle vydavatele karty: Bankovní karty – vydávané drţiteli bankovní licence, Karty nebankových subjektů Dle osoby drţitele: Osobní karty, Sluţební karty Dle prostorové pouţitelnosti: Tuzemské karty, Mezinárodní karty

32

2. Zvl{štní č{st 2.1. Použití platebních karet na internetu Jak uţ bylo napsané na začátku práce, platební karta je platebním prostředkem. Při jejím vydání a pouţívání vznikají mezi jednotlivými subjekty právní vztahy. Vznikající právní vztahy jsou sloţité a při různých okolnostech můţou být dost odlišné. Některé vztahy jsou dvoustranné, jiné vícestranné. Část je zákonně upravena, většina je však ponechána na dispozici jednotlivých stran. V těchto právních vztazích se vyskytuje několik subjektů. Hlavními subjekty jsou drţitel karty, vydavatel karty, obchodní místo a přijímatel platby. Dalšími jsou pak karetní asociace, sprostředkovatel platby (například provozovatel internetového platebního terminálu) a provozovatel clearing (v případě ČR ČNB).60 2.1.1. Vyd{ní karty

Vydání platební karty není přesně legislativně upraveno samostatným institutem. Její vydání je však vydáním platebního prostředku a tato činnost je zákonem o platebním styku označena za platební sluţbu. Platební sluţby a tedy i vydávání platebních karet můţe poskytovat platební instituce dle §7 a následujících zákona o platebních sluţbách, poskytovatel platebních sluţeb malého rozsahu dle § 36 a následujících, instituce elektronických peněz dle §46 a následujících a vydavatel elektronických peněz malého rozsahu dle §53 a následujících.61 Při vydání karty se jedná o sloţený právní vztah, vznikají totiţ právní vztahy mezi vydavatelem platební karty a drţitelem, a mezi vydavatelem karty a karetní asociací. Samotné vydání karty je z pohledu drţitele právním vztahem mezi drţitelem, který se subjektem vydávající platební kartu uzavřel smlouvu, a subjektem, který vydává kartu (dále jako vydavatel), v českých podmínkách nejčastěji banka která drţí bankovní licenci. Ta můţe dle § 1 odst. 3 kromě obecních činností jako přijímaní vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů, 60

JINDŘICHOVÁ, Denisa. Regulation and definition of inovative payments. In Inovativní platby [workshop]. Brno: Masarykova univerzita, 29.11.20012 [cit. 23.2.2013]. 61 Zákon o platebním styku

33

vykonávat i další činnosti pokud je má povoleny v bankovní licenci. Takovou činností je dle §1 odst. 3 písmena d) vydávání a správa platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků62. Je vidět, že z{kon v podstatě reflektuje starou pr{vní úpravu, kdy platební styk a platební služby nebyly upraveny v samostatném z{koně, a proto konkrétně hovoří o vyd{v{ní platebních prostředků namísto zmínky o platebních služb{ch, které vyd{v{ní prostředků obsahují. V případě elektronických peněţenek to však můţe být i subjekt, který

neposkytuje klasické platební sluţby63. Vzniklým smluvním vztahem se vydavatel zavazuje provést budoucí úhradu peněţitého dluhu drţitele vůči obchodnímu místu. Vztah je moţné kvalifikovat jako obdobu příkazní smlouvy dle §724 Občanského zákoníku.64 Z pohledu vydavatele karty se však nejedná jen o jeden dvoustranný vztah s drţitelem. Dalším vztahem je vztah mezi vydavatelem karty a karetní asociací. Vydavatel karty se musí řídit pravidly mezinárodních kartových asociací při jejím vydávání. Tyhle pravidla jsou pro něj závazná jen pokud vydává kartu patřící pod standardy konkrétní bankové asociace. Vydavatel by se nemusel řídit těmito standardy pokud by vydával svou vlastní kartu, to by se však neslo s vyššími ekonomickými náklady, jelikoţ karetní asociace zajišťují jednotné standardy a vzájemné uznávání jednotlivých typů karet.65 Jednotlivé karetní asociace pro banky taktéţ zabezpečují samotné zhotovení karty, které jsou následně poskytnuty klientovi. Dalším vztahem mezi vydavatelem karty a karetní asociací je i licenční smlouva o poskytnutí ochranný známky. Ochrannými známkami jsou v tomhle

62

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách., ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2013]. 63 Jako příklad takovéhoto vydavatele v České republice je moţné uvést Dopravní podnik města Hradce Králové, a.s., který je u ČNB registrován jako vydavatel elektronických peněz malého rozsahu. Registrován je z důvodu vydávání elektronické peněţenky, která slouţí k placení za jízdné v prostředcích veřejné dopravy. 64 HURDÍK, Jan. K právní povaze úhrad prováděných platebními (úvěrovými) kartami. In Právo a zákonnost: časopis pro právní praxi. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 1992, číslo 9, s. 562 65 JINDŘICHOVÁ 2012, op. cit.

34

případě označení jednotných karetních asociací a jejích karetních produktu66. Vztah mezi karetní asociací a vydavatelem karty je tedy inominátní smlouva obsahující uţívání ochranný známky, poskytování sluţeb (zpracování plateb) a prodej zboţí (výroba fyzické formy karet).67 Vydání karty se můţe lišit dle toho, o jaký typ karty se jedná. Při debetní kartě, která je v ČR nejrozšířenější, se vydání váţe k vlastnictví účtu u vydavatele karty uzavřeného na základě smlouvy o účtu dle §708 a následujících obchodního zákoníku.68 Obsahem takovéto smlouvy jsou práva a povinnosti jednotlivých stran při zřízení a pouţívání účtu, ale často se v nich vyskytují i normy upravující pouţívání platebních karet. Tyhle pravidla se u většiny bank nenacházejí v samotné smlouvě, ale jsou většinou obsaţeny ve všeobecných obchodních podmínkách banky69 nebo se taky nacházejí ve speciálních obchodních podmínkách určených pro platební karty70. V případě debetních karet vydává banka kartu na základě ţádosti71 nebo smlouvy o vydání platební karty. Většina bank zasílá karty na pobočku, kdy byla podepsána smlouva o účtu, kdy si klient nebo drţitel karty převezme kartu i s Pin kódem. Následně proběhne její aktivace, po které je moţné kartu začít pouţívat72. Vydání kreditní nebo charge karty nemusí být vázáné na smlouvu o běţném účtu. Při vydávání tohoto typu karet se uzavírá smlouva o úvěru dle §497 a následující obchodního zákoníku73, někdy se pouţívá i označení smlouva o

66

Ochranné známky jako například VISA, MasterCard, Maestro, Diners Cluv atd. KYNCL, Libor. Payment Cards, Consumer Dispute Resolution in Payment Cards 68 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ., ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 2. 2013]. 69 Všeobecné obchodní podmínky České spořitelny, a.s. [online] Česká spořitelna a.s. [cit. 18.2.2013]. Dostupné z http://www.csas.cz/static_internet/cs/Obecne_informace/FSCS/CS/Prilohy/VOP_2011_04_01.pdf 70 Podmínky pro platební karty klientů ČSOB [online] Československá obchodní banka, a.s.[cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.csob.cz/WebCsob/Csob/Obchodnipodminky/Podminky_CSOB_platebni_karty_klientu.pdf 71 V případě uzavření nové smlouvy o běţném účtu se u většiny bank tato ţádost podává spolu s podpisem smlouvy a banka si za vydání karty neúčtuje ţádný poplatek 72 Nejčastěji se karta musí aktivovat vloţením do bankomatu a zadáním PIN kódu 73 Obchodní zákoník 67

35

kartovém účtu a k němu se vydává kreditní nebo charge karta. V podstatě se jedná o speciální druh úvěrové smlouvy. Součástí takové smlouvy bývají všeobecné obchodní podmínky banky stejně jako u debetních karet, ale většina bank navíc pouţívá speciální obchodní podmínky pro vedení kartového účtu a pro vydávání a pouţívání kreditních a charge karet74. Samotné vydání probíhá stejně jako u debetní karty kdy je většinou karta spolu s PIN kódem zaslána na pobočku. Kde si jí můţe klient nebo drţitel vyzvednout a následně aktivovat. Při vydání platební karty však nepřechází vlastnické právo vydavatele karty na jejího drţitele nebo klienta. Kartu pořád vlastní její vydavatel a drţitel se stává jenom oprávněným drţitelem karty. Opět se jedná jen o smluvní ustanovení, které standardně vyuţívají všichni vydavatelé platebních karet. S tímhle ustanovením pak souvisejí i odpovědnostní závazky, které budou rozebrány dále v práci. 2.1.2. Podmínky použív{ní karet na internetu

Je nutné si uvědomit, ţe při pouţití platební karty obecně i na internetu se opět nejedná o jednoduchý vztah. Je to vztah, v kterém se vyskytuje několik subjektů. Na jedné straně je drţitel karty, který má zájem vyuţít platební kartu k zaplacení. Na druhé straně je příjemce platby (většinou obchodník), který drţiteli karty poskytuje bezhotovostní platbu pomocí karty, bez její fyzické přítomnosti. Mezi těmito dvěma subjekty se vyskytují další, které zabezpečují samotné provedení platby. Těmito jsou banka drţitele karty, banka příjemce karty a subjekt provozující internetový platební terminál75. Jednotlivé právní vztahy jsou tak přepleteny mezi jednotlivými subjekty. Tenhle vztah však můţe být ještě komplikovanější a můţou

74

Obchodní podmínky pro vedení kartového účtu a pro vydávání a používání kreditních a charge karet České spořitelny, a. s. [online] Česká spořitelna a.s. [cit. 18.2.2013]. Dostupné z http://www.csas.cz/static_internet/cs/Obchodni_informaceProdukty/Platebni_karty/Spolecne/Prilohy/OP_KK_actual.pdf srovnej Obchodní podmínky pro ČSOB Kreditní kartu [online] Československá obchodní banka, a.s.[cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.csob.cz/WebCsob/Csob/Obchodni-podminky/Podminky_CSOB_kreditni_karta.pdf 75

Tyhle subjekty mohou být v různých kombinacích. Banka příkazce a příjemce můţe být jedním subjektem a rovněţ můţe provozovat platební terminál. Rovněţ však můţe kaţdou činnost provozovat jiný subjekt.

36

do něho vstupovat i další subjekty, jako například bankovní asociace, subjekt provozující clearingový systém atd. K pouţití platební karty na internetu nejsou v zásadě potřeba ţádné zvláštní prvky, a proto je moţné k placení na internetu pouţít všechny typy platebních karet. V současnosti obsahuje kaţdá vydávaná karty prvky, které jsou k platbě na internetu nutné. Pouţití karty na internetu není nijak speciálně legislativně upraveno, a proto je ponechán prostor k úpravě samotnými vydavateli karet. V případě pouţití karty slouţí internetová stránky spolu s platební kartou jako prostředek k pořízení příkazu ke kartové transakci. Zadáním údajů o kartě dává oprávněný drţitel karty souhlas s provedení příkazu ke kartové transakci. Obvykle je poţadováno zadání unikátního čísla karty, datum expirace karty a CVV nebo CSC kód, někdy je vyţadováno i zadání jména drţitele karty. Zadání údajů je tak autentizací a taktéţ autorizací. Tenhle postup je většinou stanoven ve všeobecných obchodních podmínkách vydavatele nebo v podmínkách pouţití karty76 a splňuje tak §98 odst. 1 v návaznosti na §98 odst. 3 zákona o platebním styku. Ten stanovuje ţe: Platební transakce je autorizována, jestliže k ní plátce dal souhlas, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. Forma a postup udělení souhlasu musí být dohodnuty mezi plátcem a poskytovatelem.77 Vzhledem k tomu, ţe autentizace probíhá jen na základě údajů z karty a je tedy poměrně jednoduché takové údaje získat a následně zneuţít, mnohí vydavatelé zavedli ještě další systém autentizace uţivatele. Tento systém je nazýván 3D Secure78 protokol. V současnosti ho pouţívají všechny hlavní kartové asociace. Tenhle protokol přidává další krok v procese autentizace. Při platební transakci je klient přesměrovaný na internetové stránky vydavatele, na kterých proběhne další autentifikační krok. Typicky je to krok zaloţený na heslu. Někteří vydavatelé

76

Všeobecné obchodní podmínky České spořitelny, a.s. Zákon o platebním styku 78 Zkratka slova Three Domain, coţ označuje tři domény a to doménu příjemce platby (obchodníka a banky které mají být prostředky poukázány), doménu vydavatele a interoperatibilnú doménu (ta má zabezpečit operativitu předcházejících domén mezi sebou) 77

37

uţívají heslo, které vydají drţitelovi, nebo si ho drţitel sám zvolí a pak ho uţívá k autentifikaci. Jiní vyuţívají okamţitou autentifikaci, kdy například pomocí SMS správy zašlou na telefon drţitele autentifikační kód, který je zadán na stránky vydavatele. Hlavní výhodou je zvýšení bezpečnosti, které tak eliminuje značný počet neautentifikovaných transakcí. Při pouţití 3D Secure je tedy zakončena autentifikace a autorizace dle §98 a je udělen příkaz k platbě. Mezi obchodníkem a drţitelem tak vzniká právní vztah. Bude se jednat o úplatní právní vztahy a můţe se jednat o mnoho typů vztahů. Nejčastěji se jedná o kupní smlouvu, můţe se však jednat i o smlouvu o dílo, cestovní smlouvu, pojistní smlouvu, licenční smlouvu, ale velmi často se můţe jednat i o smlouvu inominátní. Po vydání příkazu se tedy obchodník zaváţe k plnění předmětu smlouvy, jako například poskytnutí přepravy, s očekáváním budoucího plnění. K tomu se zaváţe na smluvním základě. Zákon totiţ neupravením platebních karet nepřikazuje obchodníkovi akceptaci platební karty, tak jak to přikazuje §5 odst. 1 zákona o oběhu bankovek a mincí v případě zákonných peněz79. Akceptace karty na straně obchodníka je tedy spíše ekonomická a následnou povinnost k její akceptaci mu určují podmínky na smluvním základě s provozovatelem platebního terminálu. Právním důvodem vzniku nároku drţitele platební karty na plnění obchodníka, aniţ by drţitel platební karty poskytl přímé protiplnění, je smlouva ve prospěch třetí osoby podle § 50 občanského zákoníku.80 V případě platby kartou v kamenném obchodě je moţné, aby si obchodní místo za platbu kartou zaúčtovalo poplatek za provedení platby, na rozdíl od platby v hotovosti. Nejedná se totiţ o srovnatelné transakce. K tomuto názoru dospěl i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 8 As 35/2005 ze dne 31.5.2005 . Ten stanovil, ţe v případě platby penězi se jedná o platbu, kdy samotné peníze představují protihodnotu poskytnuté transakce. V případě pouţití karty obchodník jen akceptuje budoucí zprostředkované plnění za 79

Zákon č. 136/2011 Sb. o oběhu bankovek a mincí, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 2. 2013]. 80 HURDÍK 1992, op. cit.

38

pouţití platebního prostředku. Dle NSS je proto zaúčtování takového poplatku moţné, ale nepochybně by bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud by zákaz podobného jednání obsahovala smlouva obchodníka s bankou o přijímání platebních karet.81 Obchodník si tak můţe zaúčtovat poplatek za provedení platby kartou, jen pokud mu při něm vzniknou výrazné komplikace (například ve formě zvýšených nákladů), a to jen v případě, ţe takovéto jednání neodporuje smlouvě mezi obchodníkem a provozovatelem platebního terminálu. V případě vyuţití internetového platebního terminálu je tak v současných podmínkách vyloučeno účtování poplatků, protoţe neexistuje způsob, kdy byly náklady výrazně rozdílné jako v případě rozdílu mezi platbou v hotovosti a platbou kartou v kamenném obchodě82. To se nevztahuje na transakční poplatky mezi bankami a následně na poplatky účtované bankami obchodníkům za přijímání platebních karet. Tyto poplatky moţné jsou, je však zakázané určovat jejich minimální výši, protoţe by to mělo za následek omezovaní hospodářské soutěţe.83 2.1.3. Platební termin{ly na internetu

Na provedení platby na internetu pomocí platební karty je třeba internetový platební terminál. Na internetu v současnosti pouţívají obchodníci dva typy terminálů, a to terminály vlastní a platební terminály jednotlivých bank nebo jiných poskytovatelů. Terminály poskytovatelů Platební terminály poskytovatelů technických řešení jsou technická řešení vytvořené bankami, které za úplatu poskytují obchodníkovi vyuţívající ecommerce. Při zřízení takovéhoto platebního terminálu se jedná o smluvní vztah 81

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. 8 As 35/2005-51 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]. 82 Je sice moţná i platba v hotovosti, ale jen v případě dobírky, kdy jsou zvýšené náklady při jejím pouţití, nebo platba na pobočce při osobním převzetí tovaru, které však není standartní a proto se k srovnání nepouţiju 83 Rozhodnutí komise ze dne 19.12.2007, věc COMP/34.579 – MasterCard, Věc COMP/36.518 – EuroCommerce, Věc COMP/38.580 – Platební karty pro komerční klientelu In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/

39

mezi poskytovatelem řešení a uţivatelem (obchodníkem). Vzhledem k tomu, ţe opět neexistuje samostatný institut upravující poskytování platebního terminálu, vyuţívá se inominátní smlouva dle §269 odst. 2 Obchodního zákoníku, kdy účastníci smluvního vztahu mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy84, podmínkou však je ţe předmět smlouvy musí být dostatečně konkretizovaný, jinak je smlouva neplatná. V případě zřízení internetového platebního terminálu se jedná o smlouvu o zabezpečení elektronických plateb po internetu. Jedná se o úplatný vztah, kdy se poskytovatel sluţby zavazuje zabezpečit organizaci plateb na internet pomocí platební karty. Poskytovatel tak slouţí jen jako prostředník mezi bankami, obchodníkem s kterým má uzavřenou smlouvu o zabezpečení elektronických plateb a zákazníkem, který chce zaplatit za plnění. Úlohou poskytovatele sluţby jsou tři hlavní věci: Vyţádaní autorizace transakce bankou objednatele Vydání pokynu bance objednatele, aby převedla peněţní částky na účet objednatele Případné vydání pokynu bance aby zpětně provedla peněţní částku na účet zákazníka (pouţíváno v případě reklamací, odstoupení od smlouvy a jiných)85 Poskytovatel platebního terminálu tak figuruje jako poskytovatel technického řešení, které zabezpečí realizaci zadání platebního příkazu u banky. V českém prostředí je takovým poskytovatelem například společnost Global Payments Europe, která spolupracuje a poskytuje své technické řešení většině českých bankových institucí. Není to tedy subjekt, který by mohl sám provést zúčtování, to zabezpečí banková instituce, nebo clearingová instituce které jsou účastníky systému s neodvolatelností zúčtování. Clearingová instituce je účastníkem systému 84

Obchodní zákoník Obchodní podmínky ke smlouvě o službě GP webpay. [online] Global Payments a.s. [cit. 18.2.2013]. Dostupné z http://www.globalpaymentsinc.com/europe/czech/productsServices/eCommerce.html 85

40

na základě bilaterální smlouvy s ČNB. Nemají účet mezibankovního platebního styku, ale mohou do CERTIS předávat (se souhlasem příslušného přímého účastníka) příkazy k převodům prostředků mezi přímými účastníky.86 Terminály bank Na českém trhu momentálně existují 4 bankové instituce poskytující akceptaci platebních karet přes internetové platební terminály. Jsou to konkrétně Československá obchodní banka a.s., Raiffeissenbank a.s., UniCredit Bank Czech republic a.s., Komerční banka a.s. a Česká spořitelna a.s. V případě, ţe se obchodní místo rozhodne vyuţít akceptaci e-commerce platby přímo u banky jedná se taktéţ o smluvní vztah. Rovněţ se uzavírá inominátní smlouva dle obchodního zákoníku87. V případě bank však smlouva můţe mít i charakter smlouvy o běţném účtu nebo smlouvy o vkladovém účtu dle obchodního zákoníku. To ostatně naznačuje i fakt, ţe přijetím zákona o platebním styku novelizovalo i ustanovení o vztahu těchto smluv k smlouvám o platebních sluţbách v obchodním zákoníku.88 Někdy je tato sluţba součástí širší smlouvy o akceptaci platebních karet89, jiné banky vyţadují od smluvní strany uzavření speciální smlouvy, jako například smlouvy o přijímání platebních karet prostřednictvím internetové platební brány e-commerce90. Jelikoţ fungování platebního terminálu není legislativně upraveno a vyuţívá se inominátních smluv, ne kaţdá smlouva má stejný charakter. Předměty smlouvy můţou být různé. Jedna moţnost je, ţe banka se zavazuje k odkoupení pohledávek vznikajících obchodníkovy při poskytování sluţeb a zboţí za cenu niţší o sjednanou částku dle 86

Česká národní banka 2007. op. cit. Obchodní zákoník 88 LIŠKA, Petr. Smlouva o platebních sluţbách. Obchodněprávní revue. 2010, roč. 2., č. 5, s. 125132. 89 Obchodní podmínky smlouvy o akceptaci platebních karet.[online] Reiffesen Bank [cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.rb.cz/attachements/pdf/firemni-finance/podnikatele-afirmy/platebni-styk/Obchodni-podminky-301009.pdf 90 Obchodní podmínky pro přijímání platebních karet prostřednictvím internetové platební brány ecommerce.[online] UniCredit Bank [cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.unicreditbank.cz/files/download/op/OP_e-commerce_011109.pdf 87

41

uzavřené smlouvy. V druhém případě se banka zavazuje k zúčtování pohledávek za odměnu sjednanou ve smlouvě. Jak vidíme, v případě online platebního terminálu zajišťovaného bankou můţe jít o dva zcela rozdílné vztahy. V prvním případě se jedná o inominátní smlouvu, která má však charakter smlouvy s postoupení pohledávky dle §524 a následujících Občanského zákoníku. Dle některých obchodních podmínek se totiţ „banka zavazuje, že od obchodníka odkoupí všechny pohledávky vzniklé obchodníkovi poskytnutím zboží a služeb na základě přijetí plateb platebními kartami podle těchto podmínek za cenu sníženou o disážio sjednané ve smlouvě.“91 Pouţitím platebního terminálu tedy například vzniká kupní smlouva mezi prodejcem a zákazníkem, kdy má prodejce povinnost dodat zboţí kupujícímu. Kupující má povinnost zaplatit kupní smlouvu. Pohledávku k zaplacení této ceny však smlouvou mezi bankou a prodejcem prodejce převede na banku. Dle § 524 občanského zákoníku totiţ „Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému“92. V druhém případě, kdy se banka zavazuje zúčtování pohledávek za odměnu, se jedná o platební sluţbu dle zákona o platebním styku. Banka v rámci plnění Smlouvy zúčtuje pohledávky Smluvního partnera na zaplacení zboží a služeb vzniklé Smluvnímu partnerovi prodejem zboží a služeb a přijetím platby za Plnění prostřednictvím platebních karet držitelem platební karty a to za odměnu.93 Zúčtování transakce je platební sluţbou, která naplňuje znaky § 3 odst. 1 písm. c), kdy se jedná o provedení převodu peněţních prostředků z platebního účtu, k němuţ dává platební příkaz plátce prostřednictvím příjemce. Platba zúčtovaná v rámci

91

Obchodní podmínky pro přijímání platebních karet prostřednictvím internetové platební brány ecommerce. UniCredit Bank 92 Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013]. 93 Vid. Obchodní podmínky smlouvy o akceptaci platebních karet. Reiffesen Bank

42

transakce je platební transakcí, protoţe se jedná o převod peněžních prostředků94 dle §2 odst. 1 písm. a zákona o platebním styku. Jak vidíme, zatím co v prvním případě se jedná o vztah dle občanského zákoníku, v druhém případě se jedná o vztah dle zákona o platebním styku. Výhodou platebních terminálů jednotlivých bank je zejména to, ţe banky jsou účastníkem systému s neodvolatelností zúčtovaní a k převodu peněţních prostředků tak nepotřebují prostředníka.

2.2. Použití mikroplatebních služeb Mikroplatební sluţba je systém, který bychom definičně mohli zařadit mezi platební prostředky, konkrétně elektronické platební prostředky a platební sluţby. Je to totiţ soubor postupů, které jsou vztaţeny k osobě uţivatele a dává se ním platební příkaz, ale zároveň je to i sluţba, při které dochází k provedení převodu peněţních prostředků z platebního účtu, k němuţ dává platební příkaz 1. plátce, 2. příjemce, nebo 3. plátce prostřednictvím příjemce, Samotný systém je totiţ zaloţen na převodu peněţních prostředků z jednoho účtu na druhý podobně jak při klasickém bankovním převodu. Mikroplatební servery však v dnešní době vyuţívají i své mikroplatební terminály, které jsou platebními prostředky. Jak uţ bylo napsáno výš mikroplatební terminál je platebním prostředkem naplňující definici §2 odst. 2 písm. d). soubor postupů dohodnutých mezi poskytovatelem a uživatelem, které jsou vztaženy k osobě uživatele a kterými uživatel dává platební příkaz95. Právní vztahy vznikající při vyuţívání mikroplatebních terminálů jsou stejně jako u internetových platebních terminálů 94 95

Zákon o platebním styku Zákon o platebním styku

43

mnohostranné. Všechny tyhle vztahy se v prostředí České republiky musí řídit právní řádem České republiky. To i v případě, ţe je mikroplatební terminál provozován subjektem se sídlem v zahraničí. Jako subjekt vznikajících vztahů tady vystupuje kupující, prodejce, provozovatel

mikroplatebního

systému,

banka

ve

které

je

veden

účet

mikroplatebního terminálu, banka prodejce a případně vydavatel karty. Základními vztahy jsou vztah mezi poskytovatelem mikroplatební sluţby a prodejcem a poskytovatelem a kupujícím. Oba tyto vztahy jsou vztahy smluvními. Mezi provozovatelem a kupujícím nemusí jít o úplatný vztah, vztah mezi prodejcem a poskytovatel však zpravidla úplatný je. Například v případě systému PayU fungujícího na českém trhu je vztah mezi prodejcem a poskytovatelem úplatný, zatím co vztah mezi kupujícím a poskytovatel je bezúplatný. 96 Vztah mezi prodejcem a poskytovatelem mikroplatebního terminálu je opět inominátní smlouva mající charakter smlouvy o poskytnutí platebních sluţby dle §74 nebo smlouvy o vydání a uţívání elektronických peněz dle §12497. Poskytovatel se v něm zavazuje přijímat a zpracovávat platby učiněné ve prospěch účtu prodejce vedeného u poskytovatele prostřednictvím svého technického řešení (mikroplatebního terminálu) které je platebním prostředkem. Stejně tak se zavazuje umoţnit prodejci přístup k tomuto účtu a převádět prostředky na tomto účtu na bankovní účet prodejce. Platby jsou totiţ připisovány na účet poskytovatele vedený v bance. Tyhle peněţní prostředky však musí být ve smyslu §20 odst. 1 „drženy odděleně od vlastních peněžních prostředků platební instituce a od peněžních prostředků jiných osob s výjimkou ostatních peněžních prostředků, které byly platební instituci svěřeny za účelem provedení platební transakce”98 Stejně tak

96

Obchodní podmínky provozu a uţívání platebního systému PayU .[online] PayU Czech Republic s.r.o. [cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.payu.cz/sites/czech/files/dock/OP_2013%2007%2003_VOP%20PayU%20verze%206% 20pdf.pdf 97 Zákon o platebním styku 98 Zákon o platebním styku

44

musí poskytoval mikroplatebních sluţeb dodrţovat podmínky ustanovení odstavce 2 : „po uplynutí pracovního dne následujícího po dni, kdy je platební instituce obdržela, uloženy na samostatném účtu platební instituce u banky,…, která podléhá dohledu srovnatelnému s dohledem České národní banky, nebo musí být investovány do likvidních aktiv s nízkým rizikem, pokud je platební instituce nepředá příjemci nebo jinému poskytovateli. Všechny peněţní prostředky vloţeny na mikroplatební účet jsou určeny k provedení transakce. Nemají charakter vkladu. Účet u poskytovatele mikroplatební sluţby je tak jen elektronickým platebním účtem na kterém se fakticky peněţní prostředky nenacházejí, ty se nacházejí na účtu poskytovatele u banky spolu s peněţními prostředky ostatních uţivatelů. Při uskutečnění transakce se prostředky odepíšou z účtu poskytovatele v bance která je účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování. Tento stav tak výrazně limituje poskytovatele mikroplatebních sluţeb kteří nemají jednu z forem dle § 64 odst. 1 zákona o platebním styku. I kdyţ to evropské směrnice neumoţňují, některé členské státy umoţňují přístup k systémům s neodvolatelností zúčtování i jiným institucím, coţ je Evropskou komisí tolerováno.99 Je tak otázka, jestli by nebylo vhodné legislativu v tomto případě změnit a umoţnit i jiným subjektům (jako například platebním institucím) přístup k systémům s neodvolatelností zúčtování. Smluvní vztah můţe mít dvojí charakter, a to smlouvy rámcové pro provádění transakcí ve smlouvě neurčených, nebo smlouvy pro jednotlivou platební transakci.100 Zákon nerozlišuje smluvní strany, jestli se jedná jen o obchodníka nebo kupujícího. Smluvní strany označuje jako poskytovatele a uţivatele. Uţivatele tedy v tomto případě tvoří jak obchodník tak kupující, kaţdá však uzavírá vlastní smlouvu. V případě obchodníka se bude častěji jednat o rámcovou smlouvu, která poskytuje základ pro dlouhodobější ekonomickou spolupráci. Označení rámcová smlouva v tomhle případě však není úplně vhodné, i kdyţ ho zákon pouţívá. Toto označení navozuje dojem, ţe kromě této rámcové smlouvy jsou ještě uzavřeny 99

Zákon o platebním styku: komentář. op. cit. s. 297-298 Zákon o platebním styku

100

45

jednotlivé smlouvy na kaţdou jednotlivou transakci, ty se však řídí touhle „rámcovou“ smlouvou a mají charakter právních úkonů.101 Vztah mezi kupujícím a poskytovatel mikroplatebních sluţeb je smluvním vztahem o poskytnutí platební sluţby a smlouvy o vydání a uţívání elektronických peněz.102 Je to smlouva, která naplňuje znaky §74 a následující nebo §124 a následujících zákona o platebním styku. V druhém případě navíc nesmí poskytovat úroky ani jiné výhody s elektronických peněz a zároveň musí poskytnout zpětnou výměnu elektronických peněz na vyţádání drţitele.103 Můţe se jednat o dva typy vztahů. V případě, ţe si kupující u poskytovatele vytvoří účet je uzavřena rámcová smlouva o tom, ţe poskytovatel bude provádět platební transakce v smlouvě neurčené. Tehdy se na všechny budoucí transakce vztahuje tato smlouva a předpokládá se tak dlouhodobější smluvní vztah, který zahrnuje realizaci většího mnoţství transakcí. Vztah mezi obchodníkem a kupujícím je podobný jako u platby kartou. Po vydání příkazu pomocí mikroplatebního terminálu se obchodník zaváţe k plnění předmětu na smluvním základě. Akceptace platebního terminálu na straně obchodníka je opět ekonomická motivace spojená s povinností akceptace, kterou mu určuje smluvní vztah s poskytovatelem. Právním důvodem vzniku nároku kupujícího na plnění obchodníka je smlouva ve prospěch třetí osoby podle § 50 občanského zákoníku.

2.3. Subjekty opr{vněné k poskytov{ní Poskytování mikroplatebních terminálu je platební sluţbou104. Platební sluţby však můţou poskytovat jenom typy subjektů vyjmenovány v zákoně o platebních styku. Tyto subjekty jsou dle §5:

101

Zákon o platebním styku: komentář. op. cit. s. 339-341 Všeobecné obchodní podmínky provozu a uţívání platebního systému ONYXOM. [online] PayU Onyxom s.r.o. [cit. 18.2.2013] Dostupné z https://www.onyxom.com/file/onyxom_terms_cs.pdf 103 Zákon o platebním styku 104 Tedy sluţby spojené s poskytováním mikroplatebních terminálů. Samotný mikroplatební terminál je pořád mikroplatebním prostředkem. 102

46

Banky, dle zákona o bankách Zahraniční banky a zahraniční finanční instituce dle zákona o bankách Spořitelní a úvěrní druţstva Instituce elektronických peněz Zahraniční instituce elektronických peněz Vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu Platební instituce Zahraniční platební instituce Poskytovatelé platebních sluţeb malého rozsahu Česká národní banka Subjekty tedy můţeme kromě typového rozdělení rozdělit i na tuzemské a zahraniční. Tuzemské instituce musí mít povolení nebo být k provozování platebních sluţeb registrováni u České národní banky. Česká národní banka subjekty dělí na regulované subjekty, registrované subjekty a subjekty poskytující přeshraniční sluţby105. Mezi regulované subjekty, které musí splňovat přísnější kritéria, patří banky, spořitelní a úvěrní druţstva, instituce elektronických peněz a platební instituce. Mezi registrované a zapsané subjekty se řadí vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu a poskytovatelé platebních sluţeb malého rozsahu.

Rozdíl mezi bankou a ostatními subjekty je, ţe pokud to má banka stanoveno v licenci můţe vykonávat komplexně celý bankový styk a zúčtování dle §1 odst. 3 c) zákona o bankách.

105

ČNB. Základní seznamy subjektů podle typu subjektu[online]. 2013 [cit. 9.3.2012] Dostupné z https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RESPONSE

47

Regulované subjekty musí proti registrovaným subjektům splňovat značně přísnější podmínky. Je to hlavně rozdíl mezi povolovacím a registračním principem těchto dvou kategorií. Pro lepší představu je dobré si porovnat předpoklady těchto dvou skupin subjektů.106 Instituce elektronických peněz a Platební Vydavatel instituce107

peněz

elektronických

malého

poskytovatel

rozsahu

a

platebních

služeb malého rozsahu108 Právnická osoba

Právnická osoba v případě

sídlo i skutečné sídlo v České republice

vydavatele elektronických

počáteční kapitál u instituce elektronických

sluţeb malého rozsahu,

peněz minimálně 350 000 eur, u platební

poskytovatel platebních

instituce dle typu poskytovaných platebních

sluţeb malého rozsahu

sluţeb minimálně 20 000, 50 000 a 125 000

můţe být i fyzická osoba

EUR.

splňující všeobecné

obchodní plán včetně předpokládaného

podmínky provozování

rozpočtu na první 3 účetní období podloţen

ţivnosti podle zákona

reálnými ekonomickými propočty

upravujícího ţivnostenské

věcné, technické, personální a organizační

podnikání, která nebyla

předpoklady

odsouzen pro trestný čin

řídicí a kontrolní systém splňující poţadavky

proti majetku,

stanovené zákonem o platebním styku

hospodářský trestný čin

zabezpečuje ochranu svěřených peněţních

nebo pro trestný čin

prostředků

spáchaný v souvislosti s

106

O předpokladech k zaloţení bank a spořitelních a úvěrních druţstev je napsáno velké mnoţství odborné literatury a v této práci není k tak širokému tématu prostor, proto se jím práce nebude zabývat 107 Ţádost o povolení musí být napsána na tiskopisu, která se nachází v prováděcích předpisech zákona o platebním styku, součástí musí být i doklady osvědčující skutečnosti splňující stanovené podmínky 108 Ţádost musí být obdobně na tiskopisu s přílohami dle prováděcích předpisů zákona o platebním styku

48

případné jiné podnikání nepředstavuje

financováním terorismu;

podstatnou hrozbu pro finanční stabilitu

to platí obdobně i pro

instituce elektronických peněz ani nemůţe

vedoucí osoby ţadatele,

bránit účinnému výkonu dohledu

sídlo v členském státě, ve

kvalifikovanou účast pouze osoby

kterém skutečně podniká,

důvěryhodné a způsobilé zajistit řádné a

a pobočku v České

obezřetné vedení instituce

republice

úzké propojení s jinou osobou nebrání

obchodní plán včetně

účinnému výkonu dohledu nad činností

předpokládaného

instituce

rozpočtu na první 3 účetní

vedoucí osoby jsou důvěryhodné z hlediska

období podloţen reálnými

řádného a obezřetného vydávání

ekonomickými propočty

elektronických peněz a poskytování

zabezpečuje ochranu

platebních sluţeb,

svěřených peněţních

vedoucí osoby, které skutečně řídí činnost v

prostředků

oblasti vydávání elektronických peněz a

v případě vydavatele

poskytování platebních sluţeb, jsou odborně

elektronických peněz

způsobilé a mají dostatečné zkušenosti

malého rozsahu ţádná z jeho vedoucích osob nebyla odsouzena pro trestný čin proti majetku, hospodářský trestný čin nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s financováním terorismu a nenastala skutečnost, která zakládá překáţku provozování ţivnosti podle zákona

49

upravujícího ţivnostenské podnikání.

Mikroplatební terminály teoreticky můţou poskytovat i vydavatelé el. peněz a vydavatelé el. peněz malého rozsahu. V praxi však ČNB u všech zapsaných subjektů ve své databáze povoluje jen činnosti k vydávání elektronických peněz a distribuce a zpětné výměny el. peněz. U ČNB je registrován jen jeden subjekt s povolení pro převod peněţních prostředků (§3/c) a provedení převodu peněţních prostředků podle písm. c), kterým je poskytnut úvěr uţivateli poskytovatelem, nejedná-li se o převod podle písm. f) nebo g) (§3/d). Jak vyplývá z § 46 odst. 2 hlavní činností vydavatele el. peněz má být jejich vydávání, popřípadě poskytovat platební sluţby spojené s jejich vydáváním.109 Oprávnění poskytovat tyto sluţby je oprávněním generálním, můţe však poskytovat i jiné sluţby které jsou stanoveny v povolení ČNB, to uţ však musí být vysloveně stanoveno v povolení a vydavatel jej nedostává automaticky.110 Z toho tedy vyplývá, ţe určení tohoto typu instituce je hlavně k nakládání s el. penězi111 a širší platební sluţby jsou tak vyhrazeny spíš platebním institucím popřípadě poskytovatelům platebních sluţeb malého rozsahu. Tomu ostatně odpovídá i současná praxe. Rozdíl mezi platební institucí a poskytovatelem platebních sluţeb malého rozsahu je pak jenom v obnosu (3mil eur ročně), který projde jeho činností. Vzhledem k tomu, ţe můţeme vidět ţe platební instituce má přísnější podmínky vzniku, zákonodárce tak umoţnil liberalizaci a jednodušší vstup na trh pro menší poskytovatele. V praxi je tak počet platebních institucí niţší a tuhle formu vyuţívají společnosti zastávající dominantní postavení na trhu (například Global Payments Europe)

109

Zákon o platebním styku op. Cit. Zákon o platebním styku: komentář. op. cit. s. 178-180 111 Tedy u subjektů kteří nenabízejí platební sluţby, například Dopravní podnik Hradec Králové 110

50

2.4. Banky vs. Nebankové instituce Můţeme vidět rozdíl v případě, ţe mikroplatební server zřizuje bankovní instituce a v případě, ţe ho poskytuje instituce dle zákona o platebním styku za okolností, ţe kupec nepouţívá mikroplatební server pomocí rámcové smlouvy, ale jenom jako jednu transakci. Musí tedy dojít k reálnému převodu peněţních prostředků. Nebankovní instituce je tedy značně znevýhodněna svou nemoţností participovat na systému s neodvolatelností zúčtování. To jednak zvyšuje jejich náklady a taky zvyšuje časovou prodlevu zpracování platby a nebankovní instituce jsou tak na bankovních závislé a nemůţou fungovat bez nich. Subjekt, který je licencován a dohlížen přísl. národní autoritou, by měl mít rovnocenné podmínky pro poskytování svých služeb. Mohlo by docházet k situacím, kdy by se úvěrové instituce mohly nastavením obchodních podmínek zbavovat nežádoucí konkurence.112 Banková instituce

Banka kupce

Kupující

Clearing (ČNB)

Banka prodejce

Prodejce

Nebanková instituce

Kupující

Mikropla. server

Banka kupce

Clearing (ČNB)

Banka mikropl . s.

Prodejce

Nebankové instituce jsou tak přímo závislé na bankových, které potřebují k převodu peněţních prostředků na účty osob mimo svůj platební systém. Vzhledem k faktu, ţe jsou to subjekty, které jsou poměrně účinně regulované ze strany ČNB je takovéto omezení zbytečné, s čímţ souhlasí i ČNB, a bylo by vhodné ho změnit. 112

ČNB. Stanovisko České národní banky ke konzultačnímu materiálu Evropské komise.[online] 2012 [cit. 9.3.2013] Dostupné z http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/platebni_styk/pravni_predpisy/download/z elena_kniha_2012_stanovisko.pdf

51

2.5. Rizika spojen{ s použitím Pouţití kartových platebních terminálů a mikroplatebních sluţeb je pro uţivatele spojeno s mnoţstvím rizik. V podstatě je moţné rizika rozdělit do dvou skupin, a to rizika ze strany poskytovatele sluţby a rizika ze strany třetích osob. Do první kategorie je moţné zařadit riziko insolvence poskytovatele, do druhé zneuţití prostředků třetí osobou. 2.5.1. Riziko insolvence poskytovatele

Jelikoţ při platebních sluţbách uţivatel poskytuje svoje peněţní prostředky další osobě, tedy poskytovateli, je s tím samozřejmě spojeno riziko jejich ztráty v případě insolvence. V případě, ţe je poskytovatelem banková instituce a sluţba je navázaná na smlouvu o běţném účtu, peněžní prostředky jsou chr{něny díky pojištění pohled{vek z vkladů dle § 41 z{kona o bank{ch. Banka tak m{ povinnost přispívat do fondu zajištění vkladů a všechny pohled{vky jsou tak chr{něny pojištěním až do výšky 100 000 eur včetně úroku. Tuto povinnost ji určuje §41a odst. 3. Pojištěny však nejsou pohled{vky z vkladů bank, zahraničních bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven a st{tních fondů. Vzhledem k tomu, že ke svému fungov{ní potřebuje platební instituce účet v bankové instituci, a je možné předpokl{dat, že výška peněžních prostředků na takovém účtu přes{hne 100 000 eur, jsou tyhle účty se zvl{štním režime chr{něny speci{lním ustanovením § 41f. Ten stanovuje, že pro účely n{hrady z fondů pojištění vkladů se za „účelem výpočtu n{hrady z Fondu se za skutečného vlastníka těchto peněžních prostředků považují uživatelé platebních služeb nebo držitelé elektronických peněz”113. Při určov{ní skutečných vlastníků se pak použije evidence instituce v stavu k rozhodnému dni. Není tak nutné, aby instituce oznamovala každou změnu ve vlastnictví peněžních prostředků tak jak je to u ostatních vkladů se zvl{štním režimem.114 Z{kon však

113

Zákon o bankách PIHERA, Vlastimil. Zákon o bankách: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, xviii, 499 s. ISBN 9788074003899. s. 383 114

52

taky stanovuje, že n{hrada se pak poskytuje instituci a ne skutečnému vlastníkovi. Instituce dle z{kona o platebním styku tedy nejsou subjekty povinnými zúčastňovat se na systému pojištění vkladů, i navzdory tomu jsou však peněžní prostředky uživatelů uložené u těchto instituci chr{něny fondem a uživatelé se tak nevystavují vyššímu riziku než u bankových institucí. 2.5.2. Riziko zneužití

Riziko zneuţití karty souvisí hlavně s odcizením údajů k pouţití platebního prostředku. K ochraně těchto údajů jsou povinni jak uţivatel platebního prostředku, tak jeho poskytovatel. Poskytovatel musí zajistit aby nebyly personalizovaní bezpečnostní prvky přístupné jiným osobám neţ uţivateli, zajistit aby uţivatel mohl oznámit zneuţití nebo ztrátu prostředku a taky zabránit jakémukoliv uţití prostředku pokud bylo nahlášené jeho zneuţití. Poskytovatel rovněţ nese riziko v souvislosti s doručením prostředku nebo jeho personalizovaných prvků uţivateli, je proto nutné zabezpečit jejich ochranu.115 Uţivatel je povinný pouţívat platební prostředek v souladu s rámcovou smlouvou a poté co jej obdrţí přijmout přiměřená opatření k ochraně jeho personalizovaných prvků. Také je povinný bez odkladu po zjištění zneuţití nahlásit ho poskytovateli. Zákon o platebním styku obecně neumoţňuje odchýlit se od ustanovení zákona v neprospěch uţivatele. V případě tzv. platebních prostředků pro drobné platby116 však zákon pouţívá mírnější regulaci a umoţňuje se od výše zmíněných práv odchýlit.

115 116

Zákon o platebním styku: komentář. op. cit. Platební prostředky, které jsou dle zákona určeny k limitovaným transakcím

53

Od výše stanovených povinností se pak odvíjí odpovědnost za neautorizovanou platební transakci a z toho plynoucí ztráta peněţních prostředků dle § 115 a následujících.117

117

Zákon o platebním styku

54

Z{věr Jak je vidět trendy v platebním styku prošli za poslední desetiletí poměrně značnou změnou, a to hlavně v prostředí internetu. Právní úprava platebního styku prošla za posledních deset let taky poměrně značnou změnou. Mikroplatební sluţby, které nebyly před rokem 2002 vůbec regulovány, dostaly právní úpravu, která musela být přijata kvůli evropským normám, které se snaţili sjednotit evropskou legislativu v oblasti platebního styku. V roce 2002 byl přijat první zákon o platebním styku, který svými omezeními téměř zlikvidoval do té doby rozvinutou oblast mikroplatebních sluţeb. Po roce 2009 se však díky přijetí nového zákon opět zmírnili, co započali jejich další rozvoj. I nový zákon o platebním styku však má své mezery, které by bylo do budoucna dobré napravit, a to hlavně z důvodu omezování internetového platebního styku. Rozdíly mezi pouţitím mikroplatebních terminálů a platebních karet v terminálech internetu nejsou po právní stránce velké. Obě tyto technologické řešení jsou platebními prostředky. Smluvní vztahy jsou u obou mnohostranné a značně komplikované, za vstupu mnoţství subjektů. U obou se jako smluvní základ pouţívají inominátní smlouvy s charakterem smluv o platebních sluţbách a smluv o poskytování elektronických peněz dle zákona o platebním styku. Hlavní rozdíl je v charakteru prostředků, které se na nich nacházejí. Zatímco u mikroplatebních terminálů půjde vţdy o elektronické peníze, u platebních karet tomu tak není a jedná se o peněţní prostředky na vkladovém účtu. Rozdíl v pouţití těchto dvou prostředků taktéţ pramení s orientace subjektů, které je poskytují. Zatímco platební karty jsou spíš doménou bankových institucí, mikroplatební terminály poskytují spíš nebankové instituce. U těch jsou to hlavně poskytovatelé platebních sluţeb malého rozsahu, vydavatelé elektronických peněz se na platební sluţby většinou neorientují. Poskytovatelé mikroplatebních sluţeb jsou tedy díky nové právní úpravě regulováni, ale stačí jim naplnit méně přísné podmínky, na rozdíl od bankovních institucí. Na rozdíl od bank však nemají přístup k systému s neodvolatelností

55

zúčtování. To je tedy značně ekonomicky limituje proti bankovými institucím. Nemohou totiţ plnohodnotně provádět finanční transakce. Ty mohou plnohodnotně provádět jen na svém vnitřním platebním systému. Jakmile musí být peněţní prostředky převedeny mimo účet mikroplatebního systému, musí vyuţít sluţeb bankové instituce. Co se týče rizik při pouţívání obou systémů, rozdíl mezi bankovou a nebankovou institucí je v účasti ve fondu pojištění vkladů. Ačkoli nebankové instituce nejsou jeho účastníci, vklady uţivatelů v těchto institucích jsou i navzdory tomu fondem chráněný. V případě rizika zneuţití platebních prostředků povinnosti na straně poskytovatele výrazně převaţují a uţivatel je tak víc chráněn v souladu s ideou směrnice Evropské rady a parlamentu. Na jedné straně tedy existuje legislativa umoţňující vznik moderních platebních institucí jiných neţ bankových a liberalizuje tak finanční trh, na druhé straně v Evropě je zatím vnímáno zapojení těchto institucí přímo do systému spíš odmítavě, a zatím to není moţné. Jak se ale ukázalo v zelené knize Evropské komise, uţ se objevují i názory na jejich zapojení. Tenhle názor ostatně podporuje i Česká národní banka. I kdyţ nemusí splňovat podmínky jako banková instituce, stejně jsou to subjekty regulované a nehrozí tak nebezpečí anarchie na poli platebního styku. Tenhle nový přístup by tak na internetu zrovnoprávnil nebankové subjekty s bankovými a začal by tak reflektovat moderní trendy. Mikroplatební sluţby by se tak mohli naplno rozvinout a jejich poskytovatelé by nebyly závislí na bankových institucích.

56

Seznam použité literatury Prim{rní prameny 1. Directive 2007/64/Ec of The European parliament and of the Council, on payment services in the internal market. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 12. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 2. Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 3. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník., ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 4. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách., ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 5. Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 6. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 7. Zákon č. 136/2011 Sb. o oběhu bankovek a mincí, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR

57

Sekundární prameny 8. BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 6. upr. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012 , 519 s. ISBN 9788074004407 9. HURDÍK, Jan. K právní povaze úhrad prováděných platebními (úvěrovými) kartami. In Právo a zákonnost: časopis pro právní praxi. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 1992, číslo 9, s. 562 10. JUŘÍK, Pavel. Platební karty: Ilustrovaná historie placení. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 204 s. ISBN 9788072774982. 11.

, Pavel. Platební karty – velká encyklopedie 1870-2006. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 296 s. ISBN: 80-247-1381-0.

12. JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 248 s. ISBN 80-7169-759-1. 13. LIŠKA, Petr. Smlouva o platebních sluţbách. Obchodněprávní revue. 2010, roč. 2., č. 5, s. 125-132. 14. PIHERA, Vlastimil. Zákon o bankách: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, xviii, 499 s. ISBN 9788074003899 15. SCHLOSSBERGER, Otakar. Platební služby. Praha: Management Press., 2012. 325 s. ISBN: 9788072612383. s. 143 16. SCHLOSSBERGER, Otakar; HOZÁK, Ladislav. Elektronické platební prostředky. 1. Vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2005. 276 s. ISBN

58

8072650734 17. SCHLOSSBERGER, Otakar., SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. Praha: Bankovní institut, a.s., 2007. 368 s. ISBN: 80-7265-072-6. s. 13 18. Zákon o platebním styku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2011, xvi, 676 s. ISBN 9788074003691.

Soudní rozhodnutí 19. Rozhodnutí komise ze dne 19.12.2007, Věc COMP/34.579 – MasterCard, Věc COMP/36.518 – EuroCommerce, Věc COMP/38.580 – Platební karty pro komerční klientelu In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 18. 2. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ 20. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. 8 As 35/2005-51 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2013].

Elektronické prameny 21. BIRCH, Dave. The emerging cyberspace payments sectors: early experience and future predictions, In: CHOUSEINOGLOU, Oumout. An electronic money model for micropayments [online]. 2004 [cit. 5. 1. 2013]. Dostupné z: http://etd.lib.metu.edu.tr/upload/1072883/index.pdf 22. Česká národní banka. Modrá kniha – Platební styk v České republice [online]. 2007 [Cit. 12.2.2013]. Dostupné z http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/platebni_styk/statistik a_plat_styku_eu/download/modra_kniha_text_2007_srpen.pdf

59

23. ČNB. Základní seznamy subjektů podle typu subjektu[online]. 2013 [cit. 9.3.2012] Dostupné z https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS_RESPONSE 24. ČNB. Stanovisko České národní banky ke konzultačnímu materiálu Evropské komise.[onlne] 2012 [cit. 9.3.2013] Dostupné z http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/platebni_styk/pravni_ predpisy/download/zelena_kniha_2012_stanovisko.pdf 25. KYNCL, Libor, MVV1368K Law of eFinance, [online]. 2013 [cit. 5. 1. 2013] Dostupné z https://is.muni.cz/auth/elearning/warp.pl?fakulta=1422;obdobi=5524;studium=2 85766;qurl=%2Fel%2F1422%2Fjaro2012%2FMVV1368K%2Findex.qwarp 26. KYNCL, Libor. Právní aspekty elektronických platebních a clearingových systémů v Evropě [online]. 2012 [cit. 2013-01-10]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Michal Radvan. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/61055/pravf_d/ 27. MIKLÍK, Aleš. PaySec a mikroplatby na českém Internetu. Lupa.cz [online]. 11.5.2008 [cit. 5. 1. 2013] Dostupné z http://www.lupa.cz/texty/paysec-amikroplatby-na-ceskem-internetu/ 28. Glossary Of Terms Related To Payment, Clearing And Settlement Systems [online]. Evropská centrální banka, 2009 [cit. 15.11.2012]. Dostupné z http://is.muni.cz/do/law/ud/predp/smer/S-04-2012.pdf 29. Obchodní podmínky ke smlouvě o službě GP webpay. [online] Global Payments a.s. [cit. 18.2.2013]. Dostupné z

60

http://www.globalpaymentsinc.com/europe/czech/productsServices/eCommerce .html 30. Obchodní podmínky provozu a uţívání platebního systému PayU .[online] PayU Czech Republic s.r.o. [cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.payu.cz/sites/czech/files/dock/OP_2013%2007%2003_VOP%20Pa yU%20verze%206%20pdf.pdf 31. Všeobecné obchodní podmínky provozu a uţívání platebního systému ONYXOM. [online] PayU Onyxom s.r.o. [cit. 18.2.2013] Dostupné z https://www.onyxom.com/file/onyxom_terms_cs.pdf 32. Obchodní podmínky smlouvy o akceptaci platebních karet.[online] Reiffesen Bank [cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.rb.cz/attachements/pdf/firemnifinance/podnikatele-a-firmy/platebni-styk/Obchodni-podminky-301009.pdf 33. Obchodní podmínky pro přijímání platebních karet prostřednictvím internetové platební brány e-commerce.[online] UniCredit Bank [cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.unicreditbank.cz/files/download/op/OP_e-commerce_011109.pdf 34. Obchodní podmínky pro vedení kartového účtu a pro vydávání a používání kreditních a charge karet České spořitelny, a. s. [online] Česká spořitelna a.s. [cit. 18.2.2013]. Dostupné z http://www.csas.cz/static_internet/cs/Obchodni_informaceProdukty/Platebni_karty/Spolecne/Prilohy/OP_KK_actual.pdf 35. Obchodní podmínky pro ČSOB Kreditní kartu [online] Československá obchodní banka, a.s.[cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.csob.cz/WebCsob/Csob/Obchodnipodminky/Podminky_CSOB_kreditni_karta.pdf

61

36. PÁRHONYI, Robert, L.J.M. NIEUWENHUIS, Lambert.J.M.; PRAS, Aiko. Second generation micropayment systems: lessons learned [online]. 2005 [cit. 5. 1. 2013]. ISBN 0-387-28753-1. Dostupné z: http://wwwhome.cs.utwente.nl/~pras/publications/2005-I3E-2ndgenerationpayments.pdf 37. Podmínky pro platební karty klientů ČSOB [online] Československá obchodní banka, a.s.[cit. 18.2.2013] Dostupné z http://www.csob.cz/WebCsob/Csob/Obchodnipodminky/Podminky_CSOB_platebni_karty_klientu.pdf 38. Všeobecné obchodní podmínky České spořitelny, a.s. [online] Česká spořitelna a.s. [cit. 18.2.2013]. Dostupné z http://www.csas.cz/static_internet/cs/Obecne_informace/FSCS/CS/Prilohy/VO P_2011_04_01.pdf

Jiné prameny 39. Důvodová zpráva k zákonu č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 40. KOZLER, Miroslav. VISA Europe. In Know Your Customer [konference] ]. Praha: VSFS, 23.5.2012 41. KYNCL, Libor. Payment Cards, Consumer Dispute Resolution in Payment Cards. 2012 Brno: Masarykova Univerzita

62

42. JINDŘICHOVÁ, Denisa. Regulation and definition of inovative payments. In Inovativní platby [workshop]. Brno: Masarykova univerzita, 29.11.20012 43. Souhrnná statistika SBK za rok 2012 [online] Sdruţení pro bankovní karty, 2012 [cit. 7.3.2013] Dostupné z http://statistiky.cardzone.cz/download/sbk_statistika_2012.pdf 44. US5960411 (A) ― 1999-09-28 Method and system for placing a purchase order via a communications network . In Espacenet patent search [Online databáza patentů]. European paten office

63