prosinec 2016 pour feliciter

Vydává Střední škola grafická Brno, příspěvková organizace, Šmahova 364/110, 627 00 Brno

Milí čtenáři časopisu Granát! Ráda bych vám jménem vedení školy popřála krásné a pohodové prožití vánočních svátků a v novém roce hodně zdraví, štěstí, úspěchu a každodenních radostí. Mgr. Barbora Slováčková

2 17 pour feliciter

PŘEJEME VÁM PŘÍJEMNÉ PROŽITÍ VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ A MNOHO ÚSPĚCHŮ V NOVÉM ROCE

prosinec 2016

Štěpánek

Dne 13. 10. 2016 nás potěšila radostná zpráva naší kolegyně Martiny Křížové o narození syna Štěpána. Přejeme mamince i Štěpánkovi pevné zdraví, klidné noci a ať ho převaha jedniček v datu narození provází po celou školní docházku… kolektiv pracovníků SSG Brno

Formálně

neformální posezení

zaměstnanců školy

Pátek 16. 12. 2016 Vinárna Jean Paul, poblíž parku Lužánky Vinárna rezervována od 16.30 hodin Bude připravený raut – řízečky, tatarák, saláty, sýry, zelenina, koláčky, nealko pití O zábavu je postaráno  Těšit se můžete i na překvapení! Těšit se můžete i na překvapení.

16. prosince 2016 se v 16.30hod rozjede vánoční večírek zaměstnanců naší školy. Pokračujeme v tradici, která tak pěkně začala koncem června 2016, kdy jsme se všichni sešli na přehradě v Prýgl baru a strávili část tropické noci u bazénu pod hvězdnou oblohou. Tentokrát budeme trávit náš společný čas ve vinárně Jean Paul u Lužánek. Oslavíme konec kalendářního roku a nastávající Vánoce a na chvíli zapomeneme na školní povinnosti, na zvonění, dozory, věčně padající Bakaláře, na termíny a taky na žáky. Zkusíme zapomenout, že jsme učitelé a užijeme si společné chvíle.

2

Mikuláš ve škole V pondělí 5. 12. 2016 chodila naší školou podivná skupinka bytostí, jen vzdáleně připomínající některé vyučující. Tyto postavy vnikaly za mocného řinčení zrezivělých řetězů do tříd, vystrašily učitele a učitelky a nutily nebohá děcka odpovídat na otázky a dokonce i zpívat. Kdo se vzepřel, byl pomazán čertovskou špínou a odvlečen do pekelných prostor (což byl zpravidla některý kabinet). Všichni jsme si to hezky užili a příště zase, Mikuláši a spol.!

Mahenova knihovna Fenomén samizdat – přednáška v Mahenově knihovně V Brně, přesněji v Mahenově knihovně, proběhla dne 14. 11. 2016 přednáška na téma samizdatová literatura. Samizdat (z ruštiny samo-vydáváno) je způsob, jakým občanští aktivisté obcházeli cenzuru. Vydávali malé množství výtisků, obvykle psaných přes průklepový papír na psacím stroji nebo na cyklostylech („kopírkách“). Dopolední program v knihovně byl obsáhlý. Vyprávění trvalo téměř tři hodiny, tedy společně i s prohlédnutím fotografií a článků týkajících se tohoto tématu. V každém patře visely plakáty k nějakému významnému katolickému spisovateli, který byl vězněn v místní věznici na Cejlu. Skončili zde, protože rozmnožovali nebo psali texty proti režimu. Většina z nich jsou muži, ale můžete zde zahlédnout i ženy Ve výkladu o samizdatu bylo vlastně vše. Důležitá data událostí, vysvětlení pojmů, jeho celková charakteristika. Zmíněni zde byli nejen spisovatelé, ale i umělci undergroundu, např. hudební skupina Plastic People. Nejznámější umělec a spisovatel je například tzv. Magor (Ivan Magor Jirous). Zmíněna byla nejvýznamnější nakladatelství, jako Edice Petlice a Edice Expedice, stejně jako hlavní představitelé – Ludvík Vaculík, Václav a Olga Havlovi, Jiří Gruntorád. Jiří Gruntorád založil Libri prohibiti. Jedná se o pražskou knihovnu československé exilové a samizdatové literatury. Obdivovatelé a nadšenci této četby se mohou podívat, jak zakázané knihy vypadaly. Pro zajímavost – i dnes existují v některých zemích zakázané knihy, například Červená Karkulka, protože láhev vína, kterou nesla babičce, je brána jako podporování v alkoholismu. Kateřina Tesařová, 4B

Vzdělávací program a výstava v Mahenově knihovně V pondělí 14. listopadu 2016 jsme navštívili v rámci výuky Českého jazyka a literatury Mahenovu knihovnu. Hned po vstupu do auly se nás ujala paní knihovnice a odvedla nás do přednáškové místnosti v pátém patře. Zde pro nás měla připravenou prezentaci pod názvem Fenomén samizdat. Přednáška byla velmi zajímavá. Dozvěděli jsme se informace o osobách, které za minulého režimu protestovaly svou tvorbou proti režimu. Také jsme uslyšeli spoustu pro nás již známých jmen autorů. Po prezentaci jsme se přesunuli do druhého patra, kde jsme navštívili výstavu věnovanou vězněným spisovatelům. Přečetli jsme si informace a zhlédli ukázky z děl I. M. Jirouse, Z. Rotrekla, V. Renče a J. Zahradníčka. Dozvěděli jsme se o existenci bývalé věznice na Cejlu. Na panelech jsme se seznámili s osudy lidí, kteří zde byli v 50. letech 20. století z různých důvodů vězněni ať už za činnost v  odboji, skautském oddílu, nebo za své náboženské vyznání. Jiří Králík, 4B Ohlasy spolužáků Když jsme vešli dovnitř, ohromil nás arkýřový strop, který dominuje celé knihovně. Přivítala nás paní knihovnice, která nám řekla něco málo o budově a odvedla nás do pátého patra, kde zahájila prezentaci o  samizdatu. Díky tomu jsme si doplnili naše mezery ve vzdělání a dozvěděli se mnoho zajímavých informací. Po skončení prezentace jsme ještě navštívili výstavu. Do školy jsme se vrátili plni nových zážitků. Barbora Dusíková, 4B

3

Zvyky a tradice Židů – workshop Dne 1. prosince 2016 proběhla výuka Společenskovědního základu mimo budovu školy. Navštívili jsme nedalekou Židovskou obec. Program začal rozdělením žáků do 5 skupin. Všichni jsme si začali hrát na badatele.

Židovská domácnost Naše skupina dostala „Židovskou domácnost“. Každá skupina měla k dispozici krabici, ve které se nacházely věci k danému tématu. Po prozkoumání krabic jsme vyplnili pracovní list a pak jsme naše téma prezentovali před ostatními. Velmi nás zaujala tato forma workshopu, dozvěděli jsme se nové informace. Bylo to pro nás zajímavé zpestření výuky. David Klenc, Tereza Minaříková, Tereza Cardová – 2B šila práce s hmotnými materiály. Každá skupinka obdržela větší krabici právě s těmito jak hmotnými, tak i písemnými materiály. Naše skupina dostala krabici týkající se oslavy svátku Pesach. Dozvěděli jsme se plno zajímavých poznatků a nakonec jsme to také odprezentovali. Program se nám líbil. Krupička 2B

Šabat Naše skupina dostala téma Šabat, což je den, kdy židé nesmí dělat žádnou kreativní práci. Myslíme si, že Šabat je skvělý svátek kvůli tomu, že si lidé tohoto vyznání můžou odpočinout a trávit tento čas s rodinou nebo přáteli. Všechny nás překvapilo, že se takový svátek udržuje dodnes, i když je dnešní svět

Židovská svatba Naším tématem na workshopu byla židovská svatba. Dostali jsme krabici, ve které byly věci symbolizující židovskou svatbu, např. baldachýn, svatební prsten, ketuba a další. V krabici byl také text, na základě kterého jsme měli zodpovědět dotazy. Celý program se nám líbil. Hlavní bylo, že nám ukázali židovský národ i z jiné stránky než v souvislosti s 2. světovou válkou. Michaela Bohdálková, Lucie Dufková, Helena Urbánková, Veronika Dvořáková – 2B

Svátek Pesach Mysleli jsme si, že budeme poslouchat nudný monolog. Ovšem slečna nás zapojila do programu a užili jsme si ho. Také nás potě-

4

tak uspěchaný. Všem se nám tento workshop líbil a každý z nás je rád, že se mohl dozvědět něco o tradicích a zvycích ostatních lidí. Urban, Večeřa, Koudela, Bochníčková – 2B

Běh života Dozvěděli jsme se spoustu nových informací o jejich životě a tradicích. Nejvíc nás zaujalo, v kolika letech nábožensky dospívají. Také jsme si mohli prohlédnout různé věci, které používají při modlitbách, například tefflin, který vypadá jako řemínek s krabičkou. Vážou si ho kolem čela a kolem levé ruky z toho důvodu, že chtějí mít nejdůležitější části Tóry v mysli a v srdci. Hanča, Áďa, Míša a Eliška – 2B

Interview se spolužáky Je to už nějaký ten pátek, co jsme začali všichni zase chodit do školy. Noví žáci se už dávno stihli rozkoukat a udělat si vlastní názor na školu, proto jsem si tedy nějaké vybrala a položila jim pár jednoduchých otázek.

Na stránkách školy. Co od této školy očekáváš? Že se naučím kreslit. Jak plánuješ v budoucnu uplatnit své vědomosti odnesené z této školy? Chtěl bych více rozvíjet své zkušenosti ohledně grafiky. Jak se ti na škole líbí? Případně, co bys změnil/a? Líbí se mi tu. Asi bych nic neměnil, ale chtěl bych víc praktických hodin.

Odpovědi Prokopa Richtera (1B) Proč sis vybral/a tuhle školu? Baví mě práce s grafikou. Jak nebo kde ses o této škole dozvěděl/a? Přes kamarády. Co od této školy očekáváš?: Že mě naučí ovládat polygrafii. Jak plánuješ v budoucnu uplatnit své vědomosti odnesené z této školy? Chtěl bych se věnovat vytváření reklam. Jak se ti na škole líbí? Případně, co bys změnil/a? Je to tu super. Nic.

Odpovědi Tomáše Chvály (1B) Odpovědi Kateřiny Vyhňákové ( 1B) Proč sis vybral/a tuhle školu? Protože mě baví práce s grafikou. Jak nebo kde ses o této škole dozvěděl/a? O škole jsem se dozvěděla z veletrhu středních škol. Co od této školy očekáváš? Že udělám maturitu. Jak plánuješ v budoucnu uplatnit své vědomosti odnesené z této školy? Po škole bych se chtěla tomuto zaměření věnovat v praxi. Jak se ti na škole líbí? Případně, co bys změnil/a? Mají tady pěkně upravené záchody a asi bych si představovala víc promítání a prezentací a taky větší skříňky.

Proč sis vybral/a tuhle školu? Na základní škole mě hodně bavila počítačová grafika. Jak nebo kde ses o této škole dozvěděl/a? Na veletrhu středních škol. Co od této školy očekáváš? Že se naučím pracovat s různými grafickými programy. Jak plánuješ v budoucnu uplatnit své vědomosti odnesené z této školy? Chtěl bych vytvářet filmové plakáty. Jak se ti na škole líbí? Případně, co bys změnil/a? Zatím se mi tady líbí. Šatny.

Spolužáků se ptala Kristýna Surá 1B

Odpovědi Štěpánky Rumlové (1B) Proč sis vybral/a tuhle školu? Protože se bralo na průměr a škola mě zaujala. Jak nebo kde ses o této škole dozvěděl/a? Z veletrhu středních škol. Co od této školy očekáváš? Že zvládnu maturitu. Jak plánuješ v budoucnu uplatnit své vědomosti odnesené z této školy? Sehnáním nějaké práce se zaměřením na polygrafii. Jak se ti na škole líbí? Případně, co bys změnil/a? Zatím se mi tu líbí. A přála bych si chutnější obědy.

Odpovědi Štěpána Šmída (1B) Proč jsi si vybral/a tuhle školu? Baví mě grafika. Jak nebo kde ses o této škole dozvěděl/a?

5

Stužkovací večírek 4A listopadu se všichni sejdeme U dřevěného orla, kde nás naše třídní učitelka slavnostně „ošerpuje“. Jistě jsme byli toho dne všichni nervózní, plní očekávání, ale i pochyb, když jsme mířili do restaurace v našich dobových kostýmech z padesátých let. Salónek, do kterého nás uvedli, byl příznačně nazván „Jeskyně“. Vzhledem k překvapivě malému prostoru jsme se ale všichni pohodlně rozsadili – učitelé i žáci – a po menších drobných komplikací mohl večer začít. Nebudu jistě mluvit za sebe, když řeknu, že úvodní slavnostní projev, kterým nás uvítal Radek Micheller, vehnal pocit nostalgie a slzy do očí všem přítomným a perfektně tak uvedl všechny přítomné do správné nálady. Zde se opět vracím ke svému citátu, protože přesto,

Pro začátek bych vám ráda pověděla jeden menší citát autora, na jehož jméno si jistě nevzpomenu. Zní asi takto: „Každý inteligentní člověk nemá nic zorganizované a pracuje tedy v chaosu.“. Pokud je na něm něco pravdy, pak se z členů naší třídy stali během stužkovacího večírku géniové. První tři roky našeho studia tady na Grafické jsme tak nějak „proplouvali“. Někteří si během těchto roků, zdá se, nedělali příliš velkou hlavu z vysoké absence či nedoplněných známek a ročník tak častokrát museli ukončovat až v srpnu. Nemohu samozřejmě soudit objektivně, neboť jsem si na všechny své spolužáky utvořila svůj vlastní názor, stejně jako oni na mě, ale cítím se povinna tuto informaci vyzdvihnout a blíže vám tak přiblížit okolnosti našeho velkého večera.

Ať už jsme se tedy dostali do čtvrtého ročníku jakkoliv, byli jsme postaveni před velkou zodpovědnost. Stali jsme se nejstaršími studenty na škole (alespoň co se ročníku týče) a před námi se jako obří strašák objevila maturita, již jsme podvědomě vypustili z hlavy v prvním ročníku v domnění, že máme ještě dost času. Se závěrečným ročníkem je zároveň spojeno stužkování maturantů, které jsme samozřejmě nemohli jen tak přejít. Byla to ovšem první opravdu zásadní akce, již jsme museli společně jako třída domluvit a také to podle toho tak vypadalo. Ukázalo se totiž, že spousta lidí si nedělá hlavu nejen ze zmíněné klasifikace, ale celkově z ničeho. Poprvé od prváku se tu navíc ukázalo, jak odlišní lidé ve skutečnosti jsme. Ještě teď mě třeští hlava, když si vzpomenu na zdlouhavé debaty a argumentace ohledně místa, data a v neposlední řadě třeba tématu večírku. Nevýslovně se všem ulevilo, když jsme dospěli ke konečnému výsledku našich diskuzních chvilek a bylo rozhodnuto, že devátého

6

že vše nebylo připraveno až do puntíku a byli jsme často nuceni improvizovat, byl program kvalitně zpracovaný a celá třída se podílela na jeho realizaci. Po celý večer (a někteří i do brzkých ranních hodin) jsme se skvěle bavili a tento nezapomenutelný večer se nám všem zaryje do paměti jako sladká vzpomínka na (doufejme) poslední rok střední školy. Tímto bychom jako třída 4A chtěli poděkovat všem učitelům, kteří se večírku zúčastnili a přišli nás podpořit. Největší dík samozřejmě patří naší třídní učitelce, paní Marcele Cvachové, jež se zhostila svého úkolu nás pasovat na maturanty. Zároveň s ní děkujeme i paní učitelce Zuzaně Freislebenové a panu učiteli Adamovskému za to, že jako naši bývalí třídní učitelé pomáhali s šerpami a stužkami. Doufáme, že vaše podpora se objeví ještě i u maturity a že to s námi všichni vydržíte, než ten den nastane. Na oplátku vám slibujeme, že ze sebe dostaneme to nejlepší, co jste se nás celé ty roky trpělivě snažili naučit.

Stužkovací večírek 4B

Dne 23. 11. 2016 jsme pořádali náš stužkovací večírek. Celá akce proběhla v útulné hospůdce Mamut Pub ve středu města. Na stužkovák jsme pozvali hodně učitelů, bohužel jsme dostali velké množství omluvenek, ale i tak jsme si celou akci užili. Nezapomněli jsme pozvat ani naši bývalou třídní učitelku Andreu Kousalovou. Večer kolem půl osmé začalo slavnostní předávání stužek a maturitních šerp. Ostužkování si vzala na starost naše současná třídní paní učitelka Kateřina Dvořáková a se šerpami jí pomáhala zastupující třídní učitelka Dagmar Gallistlová. Po ostužkování následovalo focení a  promítání našeho třídního videa. V programu nechyběla ani bohatá tombola, ve které všichni vyhráli alespoň nějakou malou cenu. Zhruba kolem půlnoci jsme opouštěli Mamut Pub a šli pokračovat na studentskou party do Caribic klubu. Odtud se postupně všichni vytráceli a nakonec nás zbylo 6, kteří se domů dopravili už i normálním autobusem, nebo šalinou. Celá akce končila v ranních hodinách. Za 4B Naďa Oklešťková

7

Jak nás stužkovali Náš stužkovací večírek proběhl 24. listopadu 2016 v brněnském klubu Paradox. Dostavili jsme se v plném počtu. Každý přinesl nějaké pohoštění a o půl osmé jsme oslavu zahájili. Jelikož našemu večírku předcházel jiný – ve středu měla večírek 4.B , mnoho pozvaných učitelů se nemohlo zúčastnit. Byl to náročný týden. I přesto nás však poctila svojí přítomností paní ředitelka Jarmila Šustrová, čehož si velice vážíme. Naše pozvání přijal i náš bývalý třídní učitel Zdeněk Železný, kterého jsme nakonec také ostužkovali. Celá akce začala přípitkem, který pronesla naše milovaná třídní učitelka Pavla Axmanová. Dokonce došlo na pár slziček. Následovalo stužkování, focení, krájení dortu a poté se promítalo. Nejprve jsme se pobavili nad našimi dětskými fotkami a následovně jsme zhlédli krátký dokument o naší třídě v režii Petry Konečné. Ačkoli tombola začínala až v deset hodin, většina učitelů byla stále přítomna a výhry byly spravedlivě rozděleny. Před jedenáctou hodinou jsme se začali rozcházet. Po půlnoci proběhlo soukromé promítání našich společných vzpomínek zachycených od prvního ročníku. Všichni jsme si společně zavzpomínali a  perfektně si užili celý večer. I když během příprav došlo k několika technickým problémům a mnoho učitelů svoji účast na poslední chvíli odřeklo, nakonec se všechno povedlo a na svůj stužkovák budeme dlouho vzpomínat. Eva Borovičková, P4

8

Toman a lesní panna PODIVNÁ SMRT „Kam jdeš?“ ptá se Adalynn Edena. „Za Sabrinou. Když si píšeme, zdá se mi nějak smutná. Tak jí zkusím zlepšit náladu tím, že za ní dojedu. Bude překvapená,“ odvětí Eden trochu nejistým hlasem. Což u něj bylo velmi neobvyklé. „Co tak ustaraně? To mi k tobě nesedí,“ šťouchne do něj sestra. „Dlouho jsem ji neviděl, kvůli škole. Ani jsem neměl čas jí nějak pravidelně psát. Je dost možný, že má někoho jinýho.“ „Hodně ti na ní záleží, co?“ „Hm…“ A tím hovor skončil. Eden je temperamentní, optimistický a vyrovnaný člověk, s nezvykle bledou pletí, ostrými rysy, delšími tmavohnědými vlasy, vytvářející na čele zvláštní útvar podobající se patce, a temně hnědýma očima. Eden se šel nachystat na cestu. Otvírá dveře. Míří si to ke své motorce. „Sakra…“ zabručí. „Nechybí ti něco?“ V otevřených dveřích stojí Adalynn, držící klíče, které následně hází Edenovi. „Dík.“ Mezi tím, co Eden nasedá na motorku a startuje, dojde k němu pomalu Adalynn. „Tak teda hodně štěstí. A prosím nejezdi zkratkou přes les. Prý tam nějaký magor dává na cestu nějaký pasti na medvědy či co.“ Podívá se ustaraně na Edena svýma velkýma sytě modrýma očima. „Neboj,“ nahodí letmý úsměv, rozcuchá sestřiny dlouhé zrzavé vlasy, nasadí si helmu a v mžiku zmizí za zatáčkou. Eden vyjíždí z vesnice po široké, prázdné silnici. Nespěchá. Doufá, že Sabrina bude doma. Je vlhký, mlhavý, studený podzim. Silnice je mokrá. Větve stromů u silnice zdobí průhledné perličky z vody a také scvrklá planá jablka, vypadající jako vrásčité obličeje starých žen. Nad polem se líně povaluje řídká, mléčná mlha. Obloha je pochmurně šedivá. Cesta Edenovi rychle ubíhá. Po chvíli zastavuje před Sabrininým domem. Vypíná motor. Zrovna si sundává helmu, když si všimne pohybu v jenom z oken. Vidí siluety dvou postav. Jedna někam odchází. Ta druhá nervózně přechází po pokoji. Chvíli tam tak sedí. Přemýšlí co říct na uvítanou. Konečně se donutí vstát. Pomalu se šourá ke vstupním dveřím. Nohy, jakoby měl z kamene. Chystá se zazvonit. Vtom se dveře otevřou. V nich stojí Sabrina. Obejmou se, ale Eden vycítí, že něco není v pořádku. „Chyběla jsi mi. Moc.“ řekne s úsměvem, jenž se postupně vytrácí při pohledu na Sabrinu, která upřeně zírá na zem. „Co se děje, zlato?“ ptá se, ale už tuší, o co se asi jedná. Sabrina s očima plnýma slz ze sebe dostane: „Moc, moc se omlouvám. Já – myslela jsem, že…že… . Promiň. Jsem bl…“ nepodaří se jí doříct slovo. Ztěžka se opře o rám dveří. Rozvzlyká se. Pár pramenů černých vlasů jí sklouzne do obličeje, na kterém slzy vytvořily z řasenky černé potoky. Vzadu v dlouhé chodbě se objeví silueta neznámého mladého člověka. Eden zvedne Sabrině bradu, dívá se jí do zarudlých, šedivých očí. „Asi jsem se měl starat víc. Možná nejsem pro tebe dost dobrej,“ řekne ledovým tónem. Otočí se a klidně odchází. Sabrina se ještě snaží něco ze sebe vykoktat, ale to už Eden nevnímá. Nastartuje a vypálí to z vesnice nejbližší odbočkou, co nejrychleji to jde. Rozhodně nebyl tak v klidu, jak se zdálo. Jeho hlava byla k prasknutí. Zoufalost. Smutek. Láska. Vztek. Zlost. Pořád dokola. Ani si neuvědomoval krajinu kolem sebe. Či cestu před sebou. Nevnímal, že jede po lesní cestě. Svět okolo se stal pouhou šmouhou. Pouhou změtí tmavých, ponurých barev. Najel na žiletkový drát natažený přes cestu. Motorka to ve vysoké rychlosti

napálila do nejbližšího stromu. Eden jen tak tak stihl seskočit. Zvedl se ze země. Motorka byla v dezolátním stavu, naprosto nepoužitelná. Sundal si helmu a zlostně s ní švihl o zem. Otočil se a za ním stála holka s rozcuchanými červenými vlasy. „Do prdele!“ lekl se. „Třeba,“ odpoví na to holka. „Kde ses tu vzala. Kdo sakra jsi?“ „Dáme rychlovku?“ úplně ignoruje předešlé otázky. Eden se uchechtne, pootočí se zády k holce, chytí se za hlavu nadechne se, a s výdechem říká: „Jasně že ne. Nevím, kdo jsi a potřebuju se odtud nějak…“ Ucítí chlad na spánku a padá k zemi. Je pozdě večer. Adalynn jako obvykle sedí ve svém pokoji na posteli a sleduje zprávy. Rozechvěje se. Vykřikne. Z očí se jí spouští vodopády slz. „… v lesích byl nalezen mrtvý mladík, který havaroval na motocyklu a následně byl zavražděn ženou trpící schizofrenií a jinými duševními poruchami. Jeho tělo bylo nalezeno dvěma teenagery, kteří …“ Dominika Kuchtíčková, 2A

Toman a lesní panna (vypravování) Jednoho krásného dne se Toman rozhodl jet za svou milou. Šel do stáje připravit si svého koně Bleska. Když mu nasazoval uzdu, přišla za ním sestra. „Kam se chystáš, bratříčku? Za chvíli se bude stmívat.“ „Jedu za svou milou do hostince U Kance, neviděl jsem ji už celou věčnost a déle bych to bez ní nevydržel.“ „Tomane, slib mi, že se vyhneš Doubravě, v noci je to les hrůz, nástrah a bludiček, které tě nemilosrdně připraví o život.“ „Sestřičko moje milá, neboj se o mě. Doubravě se vyhnu a zítra mě tu zase uvidíš živého a zdravého.“ S těmito slovy nasedl Toman na koně a odjel. Uháněl jako o závod, ještě se ani nesetmělo a už byl tam. Sesedl z  koně, vzal květiny, které natrhal na louce, a vešel do hostince. Když vešel, viděl, že se zrovna něco slaví. Rozhlížel se po své milé, jestli ji uvidí. Pak ji spatřil uprostřed hloučku, který se tam udělal. Stála tam a klečel u ní nějaký muž. „Ano“ – V tu chvíli se Tomanovi zastavilo srdce. To slovo jako by ho probodlo. Květiny upustil a odešel. Nasedl na koně a rozjel se k domovu. Nedokázal na nic myslet. Ani na cestu. Zapomněl odbočit a jel Doubravou. Les byl temný a strašidelný, ale to bylo Tomanovi jedno. Až když se ozvalo vlčí vytí, Toman zpozoroval, že neodbočil a jel Doubravou. Najednou spatřil na paloučku, kam dopadal měsíční svit, tu nejkrásnější dívku na světě. Nedokázal odvrátit oči. Něco ho lákalo, aby jel blíže. Čím blíž přijížděl, tím mu přišla krásnější. Když přijel až k ní, nedokázal uvěřit, jak někdo může byt tak krásný. Zeptal se jí, co dělá sama v tak strašidelném lese? Dívka se zvedla a šla ladným krůčkem k němu. Natáhla se k jeho uchu a zašeptala mu: „Lovím.“ Najednou ucítil, jak ho začíná táhnout dolů z koně. Podíval se na ni. Už nevypadala tak krásně. Z očí jí šlehaly plameny, tvář jí jemně zmodrala a začala pronikavě ječet. Naštěstí se dokázal rychle vymanit z jejího sevření a začal ujíždět. Za chvíli ale za sebou uslyšel dusot a uviděl, jak se za ním dívka řítí a čím dál víc se přibližuje. Najednou se jeho koni zvrtla noha a Toman padá z koně. Dopadne hlavou na pařez. Poslední co uviděl, než upadl do komatu, bylo, jak se k němu sbíhají bludičky, všechny pištěly a měly šílený výraz v tváři. Tehdy mladý Toman vydechl naposledy. J. Musilová, 2A

9

Toman a lesní panna Neštěstí na nedostavěné silnici: Nehoda si vyžádala jeden mladý život! Obrovské neštěstí vyšetřují kriminalisté na Vsetínsku. Mladík si chtěl zkrátit cestu přes nedostavěnou silnici u Zlína. Cesta přes nedokončenou silnici se mu však vymstila. Není přesně jasné, co se v obci Lešná-Perná u Valašského Meziříčí stalo. V sobotu v odpoledních hodinách mladík Toman († 25) jel za svou přítelkyní do Nového Jičína. I přes varování své sestry si zkrátil zpáteční cestu přes nedokončenou silnici E443, která je plánovaná jako spojnice s Ostravou. Když se v sobotu odpoledne chystal Toman za přítelkyní, říkal sestře, že si zkrátí cestu přes onu silnici. Ta ho však varovala, že není dokončená a neví, co se na ní může nacházet. Dbal tedy na radu své sestry (29) a jel na své motorce přes silnici 57 z Valašského Meziříčí. Toman jel k přítelkyni, se kterou byl již 4 roky, vyznat lásku tím, že ji požádá o ruku. Když dojel k Nině (24) do Nového Jičína, čekalo ho velmi nepříjemné uvítání. Nachytal ji s jiným mladíkem. Toman se ihned odvrátil, nasedl na motorku a jel. Bohužel v chmurných myšlenkách se dal na nedostavěnou silnici E443. V půli cesty byl už pak Toman nalezen se zlomeným vazem. Co se v sobotu na silnici E443 skutečně stalo, řeší kriminalisté. David Klenc, 2B

by se pravděpodobně pokoušel zahnat smutek. Hlavní podezřelou je zdejší lesní panna. Má plno záznamů v trestním rejstříku a v minulosti již byla stíhána za šest podobných zabití. Policii se ale nikdy nepodařilo ji chytit, a tak je stále na svobodě. Pachateli za tento čin hrozí deset až dvanáct let odnětí svobody. Policie bude usilovně pátrat a žádá občany, aby se v pozdních večerních hodinách vyhýbali místům, jako jsou tato. Více informací k tomuto případu naleznete na našem webu TN.cz. J. Ortcikr, 2A

Lesní panna opět řádila Dne 24. června 2016 bylo v doubravské propasti nazeleno tělo třiadvacetiletého Pavla Tomana. Oběť našel starší pár, který venčil svého psa. Podle dostupných informací se jedná o další vraždu seriového vraha přezdívaného také Lesní panna. Dle výpovědí rodiny a známých se tragédie odehrála ve čtvrtek 23. června okolo jedné hodiny ranní, kdy se oběť vracela od své přítelkyně. Toman byl po hádce se svou přítel-

kyní, kterou přistihl s jiným mužem, velice rozrušen a je tak možné, že tak zapomněl na uzavírku na cestě vedoucí nejkratší cestou domů, přes doubravský les. Co se dělo dále, není nikomu jasné. Tomanova sestra se odmítla k celé situaci jakkoliv vyjádřit. Tělo oběti neslo typické znaky obětí útoků Lesní panny. Mezi tyto patří uškrcení saténovým šálem, otisk rtěnky na pravé tváři oběti a v blízkosti těla se nachází klobouk ze stejného materiálu jako šál. Oběti nenesou známky znásilnění. Víme určitě, že když auto sjelo do propasti, byl již Pavel Toman mrtvý. O totožnosti Lesní panny se stále velmi diskutuje, na místech činů bylo nalezeno jen velmi málo důkazů, které by odhalovaly, kdo vraždy páchá. Avšak policie se domnívá, že se jedná o ženu ve věku okolo 25 let. Vraždy probíhají na území celé republiky, výběr obětí může být čistě náhodný, ačkoliv se jedná vždy o muže. Motiv je zatím stále nejasný, pro celou Českou republiku tak platí výstraha před pozdním vycházením do ulic a před nabíráním neznámých stopařů u cest. Adéla Prokešová, 2A

Baladický konec jedné lásky – reportáž Nacházíme se na místě, kde právě před hodinou našel náhodný kolemjdoucí mrtvolu Tomana, který těmito místy pravděpodobně projížděl v pozdních hodinách. Na místo muž, který Tomana našel, ihned zavolal záchranku i policii, ale bylo už příliš pozdě. Vše nasvědčuje tomu, že Toman utrpěl frakturu lebky a krvácení do mozku, na jehož následky zemřel. Kriminalisté tvrdí, že k těmto zraněním přišel, když spadl ze svého koně. Potvrzení našich domněnek prokáže již nařízená pitva. Policie vyslýchala osoby, které viděly Tomana naposled. Jeho sestra tvrdila, že Toman jel za svou milou ke zdejšímu myslivci, a také ho prosila, aby nejel přes doubravu. Toman pravděpodobně poslechl, protože k myslivci dojel. Zde naposled s Tomanem mluvila sestra jeho milé a řekla mu, že se jeho dívka zasnoubila s někým jiným. Toman se pak otočil a odjel směrem k doubravě. Vyšetřovatelé oznámili, že se pravděpodobně jedná o vraždu, protože se v krvi Tomana nenašly žádné stopy po alkoholu nebo návykových látkách, kterými

10

Nela Vrzalová, 2A

Naše práce v hodinách II Hláskové asociace M most, který nikdo nestavěl, slepou ulicí, básní bez konce. Í výkřik do tmy, který nikdo neslyšel, poslední kapka krve v květiny stopce. Š ticho, kterého je nedostatek jako světlo tam, kde nesvítí. A vůně omamných látek, které nikdo silný necítí. Michaela Láníková, 3A

M svazující pouto otupující mysl A něžný nádech občerstvující duši R kámen, skála, tvrdý to úděl T pevné spojení I kvílející duch N vratká opora Martin Boček, 3A M jako moře stínů, před nimiž skrývám svou vinu I jako zvadlá květina C jako má poslední hodina H jako kalich plný rudé slasti A jako laň chycená v pasti L je jako čertův druh neporažen doposud v neposlední řadě je to A , které bolest tomu všemu dá. Michaela Kolínková, 3A

Š hořká mlha, kousek světla Á natažená ruka, nevinný úsměv R bílé lži, cizí název K ukradené sny, náhlé procitnutí A podání ruky, moje rozloučení. Šárka Bartesová, 3A

N noc, tma, modř I inkoust, černá temnota K konec, květ, vůně O osel, sladký mok L líbezné hořké slzy, a pak nic Nikol Pehalová, 3A

V hluboká propast do temnoty O donut bych si dal J čoudící dýmka v teple u krbu T dvě cesty, protínající se nedaleko A domov vonící purpurou vánoční Vojtěch Žáček, 3A

11

O perníkové chaloupce (jak to taky mohlo být) Blog mladé zoufalé teenagerky Zase další nudnej den. Už od rána mě brácha otravuje. Otec zase prudí s tím, že nemám uklizenej pokoj a o maceše radši no comment. Zase mi nejede wi-fi. Už se těším, až si nabrnknu nějakýho fešáka a odjedeme třeba do New Yorku. Zatím se musím spokojit tady s tou dírou. Okolo jen samý lesy. Brácha prý včera sehnal krabičku Marlborek, tak se chce někam vypařit a vychutnat si ten pocit svobody. Využíváme situace a jdeme s otcem do lesa. Nenápadně se vypaříme a kouříme cigarety jednu za druhou. V jeden moment se zasním, a až se zas vzpamatuju, zjistím, že brácha nikde. Po pár minutách slyším odněkud z vrchu „Ty kráso, Mařeno, to musíš vidět, to je krutý!“ Já mu na to odpovídám: „Ty idiote, můžeš slézt z toho stromu a nedělat hovadiny? Ještě si něco zlomíš a umřeš, a já nemám náladu na to chodit za tebou na hřbitov.“ A tak brácha sleze, ale pořád trvá na tom, že musím vidět tu úžasnou věc. Tak jdeme dál a asi za pět minut přicházíme k nějaké podivné chatce. Až po pár vteřinách mi dojde, co je na té chatce divného. „No to mě poser, ta barabizna je celá z perníku, tak to je fakt bizárek!“ hlásím. Brácha už odlupuje něco, co má být asi obložením chaty. „Ježiši, nežer to, ještě se z toho zfetuješ!“ vyhrožuju tomu idiotovi, nemůžu uvěřit, že to je vážně můj bratr. Vytahuju svůj smartphone a fotím fotky na Instagram, vše živě vysílám na Facebooku a házím tweet pro všechny moje followery. Když v tom se otvíraj dveře a vychází fakt hnusná babka, úplnej kentus. Smrdí, jakoby se … No to je jedno. „Děcka, co tu chcete? Pojďte dovnitř, jsem tu sama samotinká, nemám si s kým pokecat.“ Je nám blbý to odmítnout a tak jdem. Sedáme si a vtom ta stará flundra zamyká a vrhá se po mým bráchovi. Prvně si myslím, že ho chce znásilnit, tak se směju, ale pak vidím, že ho tlačí směrem k fakt mega velké peci, to vidím poprvé. Bratr se s výrazem umírajícího štěňátka pomalu loučí se životem a já jdu do akce. Chytám babku za vlasy a hážu ji do té pece. Pak se podívám na bráchu a říkám „Sakra, to bylo vo fous, málem z tebe udělala Jana Husa, radši jdem…“ Ticho, ségra, nechci o tom mluvit,„ říká brácha. A tak jsme šli zpátky domů. Samozřejmě že jsem si to hned musela napsat sem na můj blog. Petra Konečná, P4

Perníková chaloupka trochu jinak

Čtyři roky. Čtyři roky od její smrti. Čtyři roky se starám o její haranty. Pořád jen běhají, skáčou a s ničím mi nepomůžou. Co jim dá člověk do ruky, za pár dnů zničí, čím je ošatí, to roztrhají, čím je nakrmí, z toho se jim dělá špatně. Jsou to malé příšerky, zrůdy. Nejradši bych je vyhodil a zůstal jenom sám se svým klidem. Dnes se vrátili pozdě. Lítají venku a čas nesledují. „Jeníčku, ty sis roztrhl nohavici? Mařenko, tobě se ztratila panenka? Báječné!“ – „Co oběd? Nechutnal?“ „Jak by mohl, když tady už hodinu leží? Přestaňte skákat po postel!. Trochu se zklidněte. Ticho! Ne, nehrajte si s vázou, můžete ji“ … rozbít. Nemehla! „ Já tě naučím, ty spratku, natáhnu paži a natáhnu ti takovou …“ Kdepak, nevrazím ti ji, neuhodím dítě. „Vypadněte ven! Oba!“ Tak tohle doma neustojím. Radši zpátky do práce, sekeru mám nabroušenou a čerstvý vzduch mi vyčistí hlavu. A oni skáčou a prosí: „Tati, tati, je nám to moc líto, můžeme jít s tebou do lesa? Můžeme? Prosím.“ – „ Ach jo, to víte, že můžete.“ Neustále vyvádí skopičiny, nedá se to poslouchat. Kdybych neměl sekeru za pasem, kdybych ji měl v ruce, tak bych … Nechci na to myslet. Ne v takovém krásném, poklidném lese. Nikdo sem nechodí, nikdo to tu nezná. Tu vůni, tu zeleň, ten klid. Ale ne dnes. Dnes zahnala vůni mlha, zeleň vybledla podzimem a klid rozprášily pokřiky a výskání. A  to se vzdaluje dál a dál, děti už nevidím ani neslyším. Mohl bych prostě odejít, uniknout jejich svárům a mým starostem. Ano, to je nápad! Nechám na provaze sekyru, aby si děti myslely, že pořád pracuji.

12

Ne, to je blbost, škoda sekery. Les je najednou jasný, opadané stromy už nevypadají tak špatně. A všude je klid., Ach, ten klid… Doma se natáhnu na horní polici, vytáhnu doutníky pro zvláštní příležitosti a pořádně si potáhnu. Jak jsem to skvěle zaonačil, odteď budu mít navždy pokoj. Zavládne mi v životě mír. A ticho. Uvařím si podle vlastní chutí. Pro jednoho. Konečně budu sám a … Sám…? Tak zoufale sám? Ne, musím zpátky. Venku se zatím pořádně setmělo. „Jeníčku? Mařenko? Děti!?“ volám v lese jako pitomec už hodiny. Takhle je nikdy nenajdu! Radši obejdu sruby a okolní vesnice. A babku kořenářku! Určitě viděli světlo z oken její chaloupky a dostali se k ní. Než jsem uviděl ona světla, zaslechl jsem veliký křik. Stupňoval se co do hlasitosti i otravnosti, vřískal, skuhral, ječel… Až znenadání utichl. – To musí být oni! Chudáčci, jsou vyděšení v strašidelném lese! Ale po doznění těchto hrůzostrašných zvuků najednou neslyším žádné hlasy, špitání, dokonce ani jejich oblíbený povyk. Světla chaloupky svítí stále stejně. Proč to nezkusit u kořenářky? Jestli se někam dostali, tak pravděpodobně k ní. Otevřel jsem vrátka do světnice. A tam u pece stojí Jeníček i Mařenka. „Děti moje, ani netušíte, jak jste mi chyběly! Co tu děláte?“ – Neodpověděli. Jen vystrašeně koukali. Jeníček chtěl zavřít závoru u pece, a já v ní zahlédl něco podivného. Prst. Z dvířek trčel starý, ohořelý prst. Babka kořenářka … „Vy … vy zrůdy!“ Štěpán Chalupa, P4

Perníková chaloupka

Celá staletí žiji ve své perníkové chaloupce hluboko v černém lese. Jenže černý les nemám jen sama pro sebe. Musím se o něj dělit s  dalšími ježibabami. S některými mám spory, kvůli kterým spolu bojujeme. Hodným čarodějnicím se totiž nelíbí moje způsoby. Jednou za čas se mi poštěstí, že odchytnu malé děti, které přijdou ochutnat můj perníček. Já si je hezky vykrmím a sním. Naposledy mi moje hodování překazila čarodějnice Alabara, která dítě zachránila, a já si tak nemohla pochutnat. Jenže už pár let jsem žádné dítě nechytila. Podezřívám Alabaru, že v tom má prsty, ale zatím se mi nepodařilo zjistit, jak to provedla. Jednoho večera jsem si vařila hadí ocásky, které jsem nasbírala, když vtom jsem uslyšela hluk na střeše. Někdo mi uždiboval můj perníček. Zaradovala jsem se, protože jsem si myslela, že jsou to konečně nějaké děti. Rychle jsem spěchala ven, abych se o tom přesvědčila. Hned jak jsem otevřela dveře, uviděla jsem malou holčičku, která se polekala, když mě zahlédla. Najednou dolů seskočil kluk a stoupl si před holčičku, aby ji chránil. „Copak tady děláte?“ zeptala jsem se mile. Nedočkala jsem s odpovědi, tak jsem je pozvala dál. Nejdřív se zdráhali, ale nakonec vešli do chaloupky. Uvařila jsem jim večeři a potom jsem je uložila ke spánku. V noci, když spali, jsem je zavřela do klece. Začala jsem je pěkně vykrmovat, protože byli strašně hubení a moc bych se nenajedla. Už se mi sbíhaly sliny, a proto přesně za týden jsem se rozhodla, že je strčím do pece. „Posaď se na lopatu!“ přikázala jsem. Kluk šel jako první, ale pořád z lopaty padal. „Musíte nám ukázat, jak se sedí na lopatě,“ řekla mi holčička. „Tak dobrá“. Nasedla jsem na lopatu a děti mě strčily do pece a zavřely. Bylo to strašné. Všude kolem mě byly plameny a dým. Nemohla jsem dýchat a oheň mě pálil. Křičela jsem, ať mě pustí ven. Dvířka od pece se otevřela a já rychle vyskočila ven. Zachránila mě Alabara. Strašně mě to překvapilo, ale od té doby jsem také hodná čarodějnice a rozdávám perníčky všem dětem i dospělým, kteří projdou kolem mé chaloupky. Veronika Krejčí, P4

Perníková chaloupka

Na pražské kriminálce byla takzvaná okurková sezóna. Pan rada Vacátko poslal strážníka Doležala se džbánkem pro pivo do hostince U Medvídků pro staropramen, jelikož tam mají pěnu jako samet. Vtom se do kanceláře vřítil poslíček od poštmistra a přinesl spěšný telegram. Kdesi za Prahou v lese našli ohořelou mrtvolu a místní kriminálka již byla v koncích. Pan rada zhasil viržinku, založil noviny, zalarmoval celou pátrací skupinu a vyrazili na místo činu. Hluboko v lesích, deset kilometrů od Karlštejna směrem na Liberec narazili na chalupu, kde se údajný mord stal. Daktyloskopové sňali otisky, fotografové vše pečlivě nafotili a pan rada měl již volné pole působnosti. Ze skeletu ohořelé se dalo vyčíst snad jen pohlaví a to, že byla upálená zaživa. Nikdo z okolí zdejší stavení ani její mrtvou obyvatelku neznali. Peníze v hotovosti i vkladní knížka se nalezly na místě činu. Loupežný motiv byl tedy vyloučen. Když už nebylo co ohledávat, přespolní sbor četníků se odporoučel zpátky na své stanoviště. Odpoledne si pan rada dočetl noviny, dostal se ke svému půllitru a snažil se najít nitku, za kterou by bylo lze zatáhnout. Druhého dne ráno přišel daktyloskop s nečekaným objevem. Otisky patřily patrně mimořádně drobnému pachateli, a aby toho nebylo málo, tak byli rovnou dva. Případ se začal nečekaně zaplétat a pan rada měl hlavu jak míč na kopanou. Když už byly vyčerpány veškeré možnosti, sáhl po krajním řešení. Nechá v polygonu vyměřeném půl druhé hodiny chůze udělat všem otisky prstů. Daktyloskop Malíček se zatvářil, jak kdyby právě pozřel celý citron, a neochotným kývnutím naznačil souhlas. Sebrali dohromady okolo sedmdesáti otisků. Pan Malíček se málem připravil při porovnávání o zrak a téměř i o život, když mu v limbu upadl od úst oharek cigarety na plášť a on málem vzplál. Ale tato práce měla své

plody. Souhlasící otisky patřily Janovi a Marii, potomkům zdejšího dřevorubce. Byli to prostí lidé, mdlého rozumu. Zarážející okolností byl jejich věk, který byl odhadován na deset a osm let. Podvyživené děti byly podrobeny výslechu, který vedl k úspěšnému uzavření případu. Děti se živily lesními plody, jelikož jejich otec i matka odmítali začlenit je do běžného života. Pomatené děti narazily na chalupu, kde žila stará žena, vdova po jistém hokynáři od Budějovic. Ze skromného dědictví si pořídila od Státního podniku pro správu lesů chalupu a zde hodlala dožít. Zbloudilé děti u ní zaklepaly a dožadovaly se stravy. Stará nebožka jim nabídla perník. Děti na ni nevěřícně koukaly, jelikož krom chleba, masa a lesních plodů nic nepozřely. V domnění, že je chce otrávit, ji omráčily tupým předmětem a upálily v peci.

Celá dohra vypadala tak, že otec i matka putovali do vězení a děti do nápravného zařízení. „Téměř jak v té pohádce,“ poznamenal spokojeně pan rada a zavřel složku s případem. Tonda Králík, P4

Perníková chaloupka

Jeníček a Mařenka do lesa se vydali, uběhlo pár hodin, už tatínka hledali. Začalo se smrákat, byla skoro tma, vtom se kdesi v lese chaloupka zjevila. Nebyla však z cihel ani z kamení, pochopily děti špatné znamení. Od střechy až na zem byla z perníku, děti náhle v lese zažily paniku. V celém širém světě neviděli totiž, Že žil by někdo v perníku – to byla ta potíž. Celou dlouhou noc strávili však v lese, napadlo je oba, že ochutnají přece.¨ Pomalu se blížili k perníkové chýši, O tom, co se stalo, v dalších verších píši. Právě byli lapeni majitelkou domu, zjistili však zděšeně ještě něco k tomu. Bradavice u nosu, koště leží v koutě, takové zlé babice v dobrém nepozvou tě! Ježibaba zavřela obě děti do klece, plánovala potom je přestěhovat do pece. Babka právě rozjímala nad výtečnou pečení, bohužel však podcenila u té klece zamčení. Děti byly chytřejší a vyběhly z chalupy, babice si bude muset upéct jiné dobroty. Nakonec i zpátky domů úspěšně se dostaly, na tatínka příště radši s mámou doma počkaly. Eva Borovičková, P4

13

Odborná stáž Achilles V období podzimních prázdnin měly možnost čtyři vyučující naší školy se zúčastnit odborné stáže ve firmě Achilles v Českých Budějovicích. Jedná se o firmu, jejíž doménou je potahovaná kartonáž a  rozmanité formy zušlechťování papíru, a ve spolupráci s mateřskou společností v Německu věnuje pozornost vývoji nových produktů v oblasti zušlechťování… … a o tom jsme měly možnost se přesvědčit na vlastní oči. V úterý krátce po poledni jsme se vydaly na cestu do jihočeského města. Cesta byla příjemná, rychle plynoucí podzimní krajina nám tvořila každou chvíli úsměv na tváři, a to doslova. Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme přijely před příjemný rodinný hotel, jejichž reiki aura nám vykouzlila úsměv na tváři a slunce v duši. Následně jsme se všechny ubytovaly a poté se vydaly na procházku do centra, nejdříve nákupního, poté historického. Po návratu jsme se občerstvily v kuchyni místního reiki kuchaře čerstvě připravenými domácími těstovinami. Ve středu ráno jsme se plné očekávání vydaly na cestu do firmy Achilles. Hned po příjezdu jsme se seznámily s Mgr. Šonkou, jednatelem firmy. Postupně také s dalším personálem ve vedení společnosti a pro nás důležitým harmonogramem stáže. Následně nám byla představena firma, historie jejího založení, provoz, jednotliví zaměstnanci v kalkulačním a obchodním oddělení, dozvěděly jsme se také informace o jejich náplni práce v této společnosti. Dále jsme si prohlédly širokou škálu zpracovávaných produktů, jako jsou např. šanony, desky, dárkové krabice, CD a DVD boxy, šubry aj. V tomto pracovním dni následovalo teoretické seznámení se se strojním zařízením, kterým firma disponuje. Poté jsme prošly zázemí společnosti a měly jsme možnost vidět stroje a zařízení v provozu. Nejvíce času jsme strávily u strojní ražby, laminování a u výrobní linky na zhotovení krabic, pouzder, šubrů aj. Posledním stanovištěm tohoto dne bylo ruční zpracování/potahování výrobků. V této části jsme se všechny aktivně podílely na produktivní práci po zbytek pracovního dne. Konkrétně jsme si vyzkoušely potahování šubrů laminátovým potahem. V odpoledních hodinách byl první den stáže ukončen a my jsme se plné odborných dojmů a pojmů ještě vydaly do Českého Krumlova. Díky zkušenostem naší řidičky jsme za chvíli dorazily do krásného jihočeského města a měly tak dostatek času zhlédnout jeho pamětihodnosti v historickém jádru. Třetí, a tedy i poslední den naší odborné stáže, jsme se od ranních hodin ve firmě Achilles podrobně seznamovaly s různorodými produkty společnosti, možnostmi zadávání, přijímání a zpracování zakázek. Absolvovaly jsme také prohlídku skladu zhotovených výrobků, kde jsme měly možnost vybrat si několik výukových materiálů pro žáky naší školy. Ve zbylém čase pracovního dne jsme si již individuálně procházely výrobní části společnosti, informovaly se detailněji o jednotlivých strojních zařízeních, mohly jsme si dokonce pořídit i výukové videa. Krátce po poledni jsme se rozloučily s vedením společnosti Achilles a vydaly se do ofsetové tiskárny Typodesign, kde jsme měly domluvenou prohlídku zázemí firmy z předchozího dne. Jedná se o tiskárnu, se kterou Achilles úzce kooperuje. Po této prohlídce jsme se ještě nemohly nezastavit v podnikové prodejně Budweiser Budvar, kde jsme si za odměnu nakoupily produkty z místního pivovaru. Naší cestu jsme ukončily návratem do jihomoravské metropole, kde jsme se společně rozloučily na pracovišti Šmahova. Touto cestou děkujeme vedení školy a firmě Achilles za možnost absolvování takovéto stáže a těšíme se na další výjimečné zážitky. Učitelky odborných předmětů a odborného výcviku Freislebenová, Luklová, Hanáková, Klimešová

14

REDA – exkurze REDA a.s. je společnost, která se zabývá výrobou, prodejem i potiskem reklamních a dárkových předmětů a s tím souvisejících služeb. S potiskem reklamních předmětů jsme se nejvíce seznámili při naší návštěvě firmy dne 23. 11. 2016. Pan Štěpán Hakl, manažer lidských zdrojů, nás přivítal a provedl celou firmou. Ukázal a vysvětlil nám různé techniky potisku, např.: • Plošný a rotační sítotisk – vhodný pro potisk plochých i válcových předmětů. Využívá se například pro potisk textilu, deštníků, papíru apod. Tuto technologii jsme si mohli i vyzkoušet, konkrétně na tištění loga na deštník. • Tamponový tisk – tohle je nejvyužívanější metoda potisku převážně drobných předmětů. Využívá se pro potisk plastů, kovů, dřeva, keramiky ale i papíru. My jsme viděli tuto technologii aplikovanou na hrníčky.

• Ražba – logo se razí speciálně vyrobenou mosaznou raznicí za pomoci teploty a tlaku. Vzniká reliéf loga, kdy logo cítíte hmatem. Nejčastěji se ražba používá na diáře, zápisníky, kožené peněženky a pásky. Tuto technologii jsem si sice vyzkoušet nemohli, protože to většinou dělají stroje, diáře jsme si však osahali a já už vím, jak vznikl můj roztomilý diář na rok 2017, který má do sebe vyražena kávová zrnka. • Gravírování laserem – díky laserovému paprsku s vysokou přesností je možné potisknout předměty i malými motivy. Technologie je učena pro předměty z kovů, dřeva i plastu. Nejčastěji se gravírování používá pro kovové propisky, zapalovače nebo otvíráky. • Sublimační tisk – vychází z digitálního tisku. Grafika digitálně natištěná na speciální papír je za použití vysoké teploty a tlaku zalisována do struktury bílé textilie, kterou obarví. My jsme mohli vidět touto technologií ozdobené hrníčky, které se mně osobně hrozně moc líbily. Po prohlídce nám paní Lucie, která má na starosti brigádníky, nabídla sobotní brigádu u nich ve firmě. Peníze se hodí vždy, a tak jsem ještě s dvěma kamarádkami kývla. V sobotu 26. 11. v 7:30 jsme už tedy byly nastoupené v Redě a mohly se dát do práce. Mým úkolem bylo zabalovat řezbářské nožíky do sáčků, poté do pouzdra a tyto pouzdra po jednom do krabic. Tyto krabičky jsem pak po šesti skládala do větších krabic a ty jsem zalepila páskou a opět po šesti balila do největší krabice. Toto se mnou dělaly ještě další dvě brigádnice. Zajímavostí je, že já a ještě moje kamarádky, Sabča a Andy, jsme byly mezi brigádníky nejmladší. Alespoň co jsem se dívala. Celkově mě to ale moc bavilo, vládla tam příjemná atmosféra a už si domlouváme brigádu na léto. Největší sezónu mají od října do poloviny prosince, to přijímají nejvíce brigádníků. A pak zase až v létě. Takže děkuju Střední škole grafické, že nám umožnila podívat se do takové firmy a dokonce si tam sjednat brigádu.  Adéla Krompová, Sabina Lauschová, 1C

Vzdělání a řemeslo České Budějovice Veletrh Vzdělání a řemeslo se uskutečnil na výstavišti v Českých Budějovicích ve dnech 23. 11.–25. 11. 2016. V několika pavilonech výstaviště byla pro zájemce z řad žáků základních škol a rodičů realizována přehlídka středního odborného a učňovského školství v ČR, včetně bohatého doprovodného programu. Tohoto veletrhu se účastnila i naše škola, která v zastoupení Mgr. Slováčkové, Mgr. Semana a Mgr. Freislebenové propagovala své studijní obory a poskytovala zájemcům potřebné informace. Na stánku SŠG Brno byly k dispozici náborové materiály, propagační předměty a ukázky prací našich žáků. Nejvíce informací bylo poskytnuto o  čtyřletých maturitních oborech, zejména oboru Reprodukční grafik pro média, Polygrafie, Obalová technika. Mezi návštěvníky se objevili i žáci končících ročníků SŠ, které oslovila možnost absolvování jednoletého zkráceného studia na naší škole. Těmto zá-

jemcům byly předány potřebné informace jako jsou podmínky přijímacího řízení a náplň studia. Mezi účastníky tohoto veletrhu nebyly pouze střední odborné školy a učiliště, ale také firmy, které s jednotlivými školami spolupracují či dokonce nabízejí volná pracovní místa. Z oblasti polygrafie se veletrhu zúčastnily firmy Fragobal Bohemia s.r.o. a Mondi Bupack s.r.o., které podávaly informace o své činnosti a současně propagovaly svá volná pracovní místa. Obě firmy nám nabídly možnost realizace exkurze do jejich výrobního závodu. Díky účasti naší školy na tomto veletrhu bylo zvýšeno povědomí o našich vzdělávacích oborech. Současně došlo k prohloubení či navázání kontaktů se zástupci přítomných firem. Je tedy patrné, že účast na tomto veletrhu má pro naši školu jistý potenciál i do dalších let.

15

Plánované sportovní akce 1. Plavání v rámci hodin TV – listopad/prosinec 2. Středoškolský pohár ve florbale – 28. 11. 2016 3. Zimní sportovní den – 22. 12. 2016 4. Lyžařský výcvikový pobyt Herlíkovice – 2.–7. 1. 2017 5. Mezinárodní futsalový turnaj polygrafických škol v Bratislavě 26.–28. 1. 2017 6. Středoškolský turnaj ve futsale – únor/březen 7. Krajské přebory v lyžování a snowboardingu – březen

Nabídka divadelních představení 2016/2017 Její pastorkyňa Janáčkovo divadlo – úterý 18. 10. 2016 v 19.00

140 Kč

Její pastorkyňa patří k nejslavnějším Janáčkovým dílům. Na jejím počátku bylo realistické drama Gabriely Preissové, které si skladatel sám upravil do podoby operního libreta.

Jak je důležité míti Filipa Mahenovo divadlo – čtvrtek 10. 11. 2016 v 19.00

200 Kč

143 Kč

Nejslavnější drama o lásce v dějinách literatury, jehož děj Shakespeare zasadil do Verony.

Petrolejové lampy Mahenovo divadlo – středa 15. 2. 2017 v 19.00

Divadelní hra světově proslulého spisovatele Oskara Wilda nese podtitul Triviální komedie pro seriózní lidi.

Káťa Kabanová Janáčkovo divadlo – pondělí 21. 11. 2016 v 19.00

Romeo a Julie Mahenovo divadlo – čtvrtek 19. 1. 2017 v 19.00

143 Kč

Příběh o tom, co se stane, když na sebe narazí mučivá touha a strach. Když si sestřenice vezme bratrance. Když stárnoucí dívka, o kterou nikdy muži moc nestáli, doufá, že najde lásku, rozkoš a mateřství v náručí obletovaného krasavce, který chce jenom v klidu přežít s jejími penězi a uchránit si své strašlivé tajemství.

94 Kč

Velmi originální jevištní zpracování známé opery Leoše Janáčka.

Kmeny Reduta – úterý 14. 3. v 18.00

Je třeba zabít Sekala Mahenovo divadlo – čtvrtek 15. 12. 2016 v 19.00

Hipsteři, hiphopeři, gotici, pankáči, neohippiesáci, motorkáři, tuningáři... To jsou jen některé z „kmenů“ brázdících urbánní džungli současnosti. Vydejte se v divadle Reduta na dobrodružnou výpravu za jejich životními fi losofi emi a styly, poznejte mimikry, které používají, objevte místa, kde se sdružují...

174 Kč

Rok 1943. Moravská vesnice žije za protektorátu na horké půdě strachu. Právě sem přichází kovář a evangelík Jura Baran. Navíc statkáři v obci řeší naléhavý problém. Sekal, nemanželský syn z jednoho gruntu, člověk, kterého komunita kvůli jeho původu sama vyloučila, terorizuje celou obec, využívá divokou politickou situaci a udává gestapu ostatní statkáře, aby se snadno dostal k jejich majetku.

Králova řeč Mahenovo divadlo – pondělí 19. 12. 2016 v 19.00

192 Kč

Hra, podle níž vznikl nejúspěšnější film roku 2010, ověnčený mnoha cenami včetně čtyř Oscarů. Příběh vychází ze skutečnosti: sleduje boj budoucího anglického krále Jiřího VI. (1895–1952) s handicapem, který by mohl ohrozit nejen jeho vlastní pozici, ale také celou společensko-politickou situaci v zemi, stojící na prahu druhé světové války.

Želary Mahenovo divadlo – v pondělí 15. 5. 2017

104 Kč

162 Kč

Želary. Zapadlá horská vesnice kdesi v Beskydech, kde se život řídí proměnami tvrdé i očistné přírody. Osudy jejích obyvatel na pozadí druhé světové války a německé okupace, kdy se nepoddajným a bohabojným lidem ztrácí pod nohama svoboda. Jinou příchuť tady má láska, jiná je lidská bolest, jiné ticho po salvě ze samopalu, jinak zní v lidské duši. Dramatizace Doda Gombára vychází z knihy povídek Želary a novely Jozova Hanule spisovatelky Květy Legátové.

Vstupenky objednávejte a plaťte u Mirky Minaříkové (kab. 306)

Redakční rada: Pavla Axmanová, Marcela Cvachová, Radka Moosová, Miroslava Minaříková. Příspěvky a fotografie: učitelé a žáci školy. Technické a grafické zpracování: Šárka Slavíčková.Vydává a tiskne: Střední škola grafická Brno, příspěvková organizace, v nákladu 50 kusů.