Projekt UDS_XE. listopad 22

listopad 22

Projekt UDS_XE Tento dokument představuje stručný popis základních a obecných funkcí systému UDS_XE_2015. Cílem je seznámit uživatele s obecnými pravidly užívání systému. Obsahem je například základní ovládání formuláře a základní ovládání tabulky.

Obecné vlastnosti systému UDS_XE_2015

Obsah GUI – uživatelské prostředí UDS_XE_2015.............................................................................................. 2 Hlavní nabídka ..................................................................................................................................... 2 Panel nástrojů...................................................................................................................................... 3 Hlavní pracovní plocha ........................................................................................................................ 4 Stavový řádek ...................................................................................................................................... 5 Formulář .................................................................................................................................................. 5 Obecné vlastnosti formuláře ............................................................................................................... 5 Editační pole ........................................................................................................................................ 8 Základní editační pole...................................................................................................................... 8 Označení (Check Box) ...................................................................................................................... 8 Datumové pole ................................................................................................................................ 8 Sdružené pole .................................................................................................................................. 9 Seznam .......................................................................................................................................... 10 Víceřádkový text (Memo) .............................................................................................................. 11 Tabulka .................................................................................................................................................. 11 Řazení ................................................................................................................................................ 14 Hledání (filtrace) ................................................................................................................................ 14 Zadávání a editace dat....................................................................................................................... 16 Tiskové sestavy ...................................................................................................................................... 17

reus s.r.o. | GUI – uživatelské prostředí UDS_XE_2015

1

GUI – uživatelské prostředí UDS_XE_2015 Grafické uživatelské rozhraní programu (Graphical User Interface) obecně označované jako GUI, je koncipováno pro systém Windows. Program tak komunikuje s uživatelem standardními prvky, které můžeme znát i z jiných aplikací.

Hlavní nabídka Hlavní okno obsahuje standardní prvky uživatelského rozhraní jako je hlavní nabídka, kterou se přepínáme nejen mezi jednotlivými moduly programu, ale především volíme požadované funkce, ať už je to ve většině případů zobrazení některých prvků databáze (většinou zobrazení formuláře nebo tabulky) nebo akce, které přímo vykonávají nějakou činnost s daty. Hlavní nabídka je proto členěná ve svých základních skupinách podle definovaných modulů celého systému.

Hlavní nabídka obsahuje další položky nabídky. Ty se zobrazují (rolují) vždy pokud klikneme na určitou položku nabídky hlavní. Mohou kromě názvu obsahovat také obrázek, který koresponduje s tlačítkem v panelu nástrojů. To znamená, že konkrétní tlačítko panelu nástrojů provede stejnou akci, jako položka nabídky, která má v levé části stejný obrázek.

Obecně platí, že kromě popisu položek nabídky zobrazuje systém také nápovědu a to v dolní části hlavního okna programu: ve stavovém řádku. Vždy se tak můžete předem dovědět, co daná položka nabídky provádí.


2

Jak pracujeme s hlavní nabídkou a jejími položkami? Je to snadné, protože nabídka a její položky fungují obecně jako ve všech dalších programech, se kterými jsme se možná setkali. Nejjednodušší je použít myš. Kliknutím levého tlačítka myši zobrazíme buď další položky nabídky, nebo již spustíme akci, kterou položka představuje. Další možností je obsluha z klávesnice pomocí tlačítka Alt. Dojde k aktivaci nabídky a my se v ní pak můžeme pohybovat pomocí šipek, případně stisknutím podtrženého písmene. Klávesou ENTER pak spustíme akci příslušné konkrétní položky nabídky. (Je to stejné jako levé tlačítko myši…)

Panel nástrojů Na hlavní nabídku pak navazuje tzv. panel nástrojů. Jedná se o účelně volené skupiny tlačítek, které vykonávají určitou činnosti dílčích položek hlavní nabídky. Jak poznám, kterou akci provádí konkrétní tlačítko? K tomu nám poslouží jednak kontextová plovoucí nápověda, která se zobrazí, pokud na tlačítko nasměrujeme kurzor myši, nebo také obrázek, který odpovídá vždy obrázku vlevo od popisku položky hlavní nabídky.

Panel nástrojů je členěný do skupin tak, jak je zobrazuje HLAVNÍ NABÍDKA. Jednotlivá tlačítka jsou tedy vždy k nalezení pohromadě pro modul, který chceme obsluhovat. Práce s panelem nástrojů je velice efektivní, protože eliminuje několikeré stisknutí položek nabídky. Protože panel nástrojů zabírá určité místo na hlavní ploše, má uživatel možnost jej vypnout a tím tak zvětšit pracovní plochu. Takovou operaci provedete pomocí nabídky NASTAVENÍ – ZOBRAZIT – PANEL NÁSTROJŮ. Zde je položkou nabídky tzv. přepínač. Jednou je panel zobrazen, následně pak schován...


3

Hlavní pracovní plocha Hlavní pracovní plocha představuje tu část okna, kde se zobrazují všechny požadované formuláře nebo tabulky. Část z ní zabírá panel nástrojů, proto jej můžeme vypnout kdykoli, kdy potřebujeme pracovní plochu zvětšit. Sice jen nepatrně, ale přece… Je umístěna mezi panelem nástrojů a stavovým řádkem. (O tom v následující kapitole.) Program pracuje s okny. Jak jinak, jsme přece v systému Windows! Okna se mohou zobrazovat několikerým způsobem. Existují dialogová okna, která mají většinou pevně danou velikost, která se nemění, existují okna, která se otevírají v celé velikosti pracovní plochy. Některá z nich mohou být tzv. modální, kdy není možné dále s programem pracovat, pokud dané okno nezavřete, jiná se mohou řadit do popředí, kdy je možné pokračovat v nabídce a pracovat i s jinými okny.

Příkladem okna modálního jsou dialogy zpráv (jak ukazuje obrázek výše). Vždy, když systém zahlásí nějakou zprávu, je třeba ji potvrdit a tím tak umožnit obsluhu dalších prvků programu. Jiná okna jsou také dialogová, ale nejsou tzv. modální. Když je okno zobrazeno, většinou „stojí“ v popředí pracovní plochy. Systém dál reaguje na vaši činnost. Oken tak můžeme mít zobrazeno i několik. Speciální podobou takovýchto oken jsou okna tvořící prostředí MDI (Multi Document Interface). Ta mají proměnlivou velikost, je možné je různě na ploše třídit. Standardně se takové okno otevře ve velikosti pracovní plochy. Otevřeme-li jiné okno typu MDI, je automaticky zobrazeno v plné velikosti pracovní plochy a zařazeno v popředí. Na pozadí pak zůstává okno původní.


4

Všechna takto otevřená okna (například formulář zakázky, tabulka zakázek, formulář verze zakázky aj.) se řadí za sebe. Jako bychom skládali za sebou listy papíru… Hlavní nabídka obsahuje položky pro jejich obsluhu, tedy možné řazení, zobrazení atp.

Práce s takovými okny umožňuje zobrazit data více modulů v několika oknech najednou. Všechna otevřená okna se zobrazují v pořadí v nabídce OKNO. Je možné je přitom rychle všechna zavřít, seřadit do kaskády, vertikálně nebo horizontálně, jak ukazuje zobrazená nabídka.

Stavový řádek Stavový řádek je nedílnou součástí každého programu. Představuje místo, kde se zobrazují důležité informace například o programu samotném, většinou název, potom například údaje o přihlášeném uživateli a pak hlavně nápovědy a další texty například při provádění určité akce.

Vždy sledujte stavový řádek. Pomůže vám nejen v orientaci, ale také informuje například o stavu probíhajícího výpočtu. To je pro vás jako uživatele důležité, aby akce probíhala správně. Většinou je totiž nasnadě, nechat akci doběhnout a nevstupovat do jejího zpracování. Systém pak nemusí výsledek vyjádřit správně!

Formulář Systém UDS pracuje jako relační databáze. Je to nástroj k uchovávání a především logickému uspořádání velkého objemu dat. Jedním ze způsobů, jak tato data můžeme uživateli prezentovat je FORMULÁŘ. Slouží nejen k zobrazení, ale také k zadávání dat do systému.

Obecné vlastnosti formuláře Formulář je struktura, která zobrazuje vždy jeden řádek databázové tabulky pomocí několika základních komponent, které si nyní popíšeme. reus s.r.o. | Formulář

5

Podívejme se proto na formulář zakázky. Obecně platí, že se všechny hlavní formuláře kmenových i operativních dat zobrazují na celé pracovní ploše a jsou to okna, jak jinak, typu MDI, jak jsme si popsali výše. Proto jich při práci s UDS můžeme mít otevřeno i několik, řadí se za sebou, jejich názvy jsou obsaženy v nabídce OKNO a můžeme je různým způsobem třídit. Okno má několik částí: Název, který je vždy umístěn v horním řádku programu.

Vídíme, že název okna je umístěn v hranatých závorkách vedle názvu programu. To je typické pro MDI okna. Stejný název bychom pak nalezli v nabídce OKNO, kde se také mezi jednotlivými formuláři můžeme přepínat. Horní část formuláře samotného tvoří panel nástrojů a pod ním tzv. informační lišta pro daný formulář. Informační lišta představuje jakousi identifikaci, kde se při práci s programem nacházíme. Panel nástrojů funguje stejně jako ten hlavní: obsahuje různá tlačítka pro práci s daným formulářem.

Základním prvkem panelu nástrojů Formuláře je tzv. databázový navigátor, soubor tlačítek, která umožňují pohyb mezi jednotlivými databázovými záznamy (řádkami databázové tabulky), založení nového záznamu ( ), smazání aktuálního záznamu ( ), přepnutí do režimu editace nebol-li změny, což bývá většinou automaticky se zadáním ( ), uložení provedené změny ( ), zrušení provedené změny před uložením ( ) a konečně také aktualizace zobrazených dat ( ). Vedle toho obsahuje panel nástrojů pak různá další tlačítka pro obsluhu aktuálního záznamu. Ta se mohou v souvislosti se zvoleným formulářem lišit. Není tedy pravidlo, že každý formulář obsahuje všechna tlačítka, která si v souvislosti se zakázkou nyní popíšeme. To neplatí pro databázového navigátora, který je součástí KAŽDÉHO formuláře. Jedno z tlačítek, které se také vyskytuje v každém formuláři je KOPIE AKTUÁLNÍHO ZÁZNAMU ( ). Umožňuje založit naprosto identický záznamy s tím, který máme právě otevřený. Samozřejmě se jako kopie vytvoří pod jiným identifikačním číslem, hodnoty v dílčích editačních polích (o nich si povíme za chvilku) budou ovšem jinak stejné. Mohou se lišit až na některé datumové položky, kdy je zapotřebí aktuální datum, například založení záznamu atp. To znamená, že ač kopie, bude mít datum založení jiný (aktuální) než předloha, tedy záznam, který jsme měli zobrazený. Tlačítko funguje ve všech formulářích stejně a má také VŽDY stejný obrázek…

reus s.r.o. | Formulář

6

Pokud se zaměříme na formulář zakázky, objevíme speciální tlačítko k provedení kopie CELÉ STRUKTURY zakázky, tedy včetně jejích verzí, předlohy dílů, struktury bloku, transportů atp ( ). Jedná se o poměrně rozsáhlou akci, která je ovšem předmětem povídání konkrétně o zakázce, a nepatří do obecných vlastností celého systému. Dalším tlačítkem, které také najdeme ve většině formulářů, je souhrn tiskových sestav ( ). Tlačítko v podobě tiskárny napovídá, že se bude jednat o nabídku výstupů v podobě tiskových dokumentů. Zde je třeba kliknout na šipku, která „rozbalí“ seznam (menu), ze kterého si můžeme zvolit libovolnou sestavu. Jak se tisk provádí, to bude předmětem jedné z dalších kapitol… Všechna tlačítka panelu nástrojů formuláře jsou vybavena tzv. plovoucí nápovědou. Jakmile na jedno z tlačítek najedeme myší, objeví se nápověda u tlačítka, ale také popis ve stavovém řádku ve spodní části pracovní plochy. Tak si můžete snadno ověřit, co dané tlačítko provádí. Akci, která by se měla spustit, většinou předchází dotaz nebo dialog ke specifikaci některých důležitých parametrů dané akce. Největší část formuláře tvoří pracovní plocha, která může být různě členěná většinou pomocí tzv. záložek. Ty nám umožňují rozdělit formulář do logických celků řazených za sebou a to především proto, že by nám pracovní plocha k zobrazení všech editační polí byla malá, nebo k zobrazení dalších struktur (vždy záložky obsahující tabulku).

Obecně platí, že první záložka ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI obsahuje informace týkající se právě aktuálního záznamu. V našem případě se jedná o vlastnosti zakázky… Další záložky nahoře potom obsahují reus s.r.o. | Formulář

7

struktury, které se pojí k zobrazované zakázce: výrobní procesy (dané zakázky), předloha dílů zobrazující souhrn materiálu, ze kterého se zakázka bude vyrábět jako je obálka, jednotlivé složky, přílohy atp., dílčí verze, které mohou být dány jazykovými mutacemi zakázky a nakonec různé další poznámky a úkoly k dané zakázce. Spodní záložky tvoří rozšíření formuláře zakázky a obsahují editační políčka, která by se jinak na pracovní plochu již nevešla. Proto také toto členění do logických celků… Je to stejné jako se záložkami v jiných programech nebo se záložkami v šanonu. Informace, které nemůžeme zobrazit na jednom listu papíru, zobrazíme ve dvou a více listech. Takové listy pak tvoří naše záložky. (Řazené jakoby za sebou…)

Editační pole Editační pole jsou základní prvky jednak k zobrazení dat, ale především k jejich zadávání. Známe jistě formuláře v tištěné podobě, které editační pole také obsahují. S programem to funguje stejně. Data se zadávají do příslušných z nich. V případě softwarového zadávání, tedy pomocí nějakého programu, můžeme editačních polí rozlišit hned několik druhů. Než se k tomu ovšem dostaneme, pojďme se podívat na to, co znamená barevné zvýraznění takovýchto editačních polí. Celkem můžeme definovat čtyři základní barvy, které svým významem jednoznačně určují, co s daným polem můžete dělat: • • • •

Bílá: pole je nepovinné, hodnotu nemusíme zadávat. Modrá: pole je povinné, hodnotu musím zadat vždy, jinak se mi nepodaří záznam uložit. Světle šedá: pole je popisek. Zde hodnotu nezadáváme, ta se objeví automaticky. Tmavě šedá: pole je volitelné, pokud neobsahuje hodnotu, doplní ji systém sám při uložení.

Všechny až na bílou můžete vidět ve vyobrazení formuláře výše. Základní editační pole Jedná se o nejjednodušší editační pole, pomocí kterého zadáváme většinou krátký jednořádkový text, například název zakázky. Těchto polí je v systému asi nejvíce. Mohou se barevně lišit podle toho, zda jsou povinná či nikoliv.

Označení (Check Box) I s tímto polem ( ) jsme se mohli setkat v papírové podobě formuláře a to všude tam, kde určujeme, zda jev nebo událost platí či nikoliv. Například k označení pohlaví můžeme mít předtištěné volby muž, žena, u kterých je políčko pro zaškrtnutí příslušné z nich. I sportka je formulář s různými takovými políčky. V našem systému toto pole obsahuje nějaký popis a zaškrtnutím říkáme, že daný jev platí… Datumové pole Datumové pole je navrženo složením prostého editačního pole a tlačítka. Zadáváme do něj datum ve správném formátu podle nastavení systému Windows. V našem případě většinou DD.MM.RRRR. reus s.r.o. | Formulář

8

Zápis můžeme provést manuálně přímo do pole, nebo můžeme využít tlačítka ( vybrané hodnoty z kalendáře, který se stiskem tlačítka zobrazí.

) k přenesení

Kalendář je přitom dialogové okno, které nám pomůže s výběrem data s ohledem například na pracovní dny, soboty a neděle, pokud si datem nejsme jistí. Hodnotu pak přeneseme do editačního pole pomocí tlačítka OK.

Sdružené pole Sdružené pole slouží z velké části k definici tzv. cizích klíčů. To je pojem rozšířený v databázovém inženýrství a není předmětem této kapitoly si jej vysvětlovat. Zkusme si alespoň přiblížit, o co se jedná… V našem případě zakázkového formuláře definujeme celkem tři vlastnosti, které se pojí s jinou databázovou tabulkou: • • •

Manažer zakázky Obděratel Příjemce faktury

Představme si, že s každou definicí zakázky budeme muset slovy vypsat jméno manažera, název společnosti jako zákazníka a název společnosti jako příjemce faktury. To by mělo jistě za následek různorodý zápis pro tutéž osobu i společnost. Někdo by napsal například: Jaroslav Halva, jiný například jaroslav halva, někdo by mohl jméno zkomolit: Jaroslav Hlava atp. To samé by se mohlo stávat i u společností. Pak by bylo velice složité hledat v zakázkách například podle jména manažera zakázky. Kdybychom zadali kritérium pro vyhledání zakázek pro Jaroslav Halva, určitě by se nám neobjevila zakázka, kde je uvedeno Jaroslav Hlava… A stejný problém bychom měli v případě hledání zakázky například také podle zákazníka. Abychom tomuto předešli, existuje v systému (a to v databázích obecně) struktura, která definuje například jména manažerů, názvy společností (říkáme jim kmenová data) a do formuláře tyto reus s.r.o. | Formulář

9

hodnoty nezapisujeme, ale vybíráme z již definovaných seznamů. Aby byl výběr vždy jednoznačný, obsahují seznamy (tabulky kmenových dat) navíc také další informace a hlavně tzv. identifikační číslo (ID). To znamená, že Jaroslav Halva je v databázi kdesi definován (v nějakém seznamu nebo tabulce kmenových dat) pod číslem: 10001. Stejně tak společnost, kterou bychom chtěli vybrat. Sdružené pole obsahuje tři základní části: • • •

Editační pole pro ID záznamu Editační pole pro popisek Tlačítko pro zobrazení seznamu, ze kterého můžeme vybírat

Máme přitom celkem 2 možnosti jak hodnotu do takového sdruženého pole zadat. Pokud víme identifikační číslo, zapíšeme jej manuálně do příslušeného políčka. Vím-li, že zákazník, kterého chci v zakázce definovat, má identifikační číslo 10040, pak jej jednoduše zapíšeme… Jinak použijeme tlačítko (

) k zobrazení kmenových dat společností (tabulka) a zde si ji vybereme.

Tlačítkem pro export ( ) v tabulce kmenových dat pak hodnotu uložíme zpět do editačního pole našeho formuláře. Většinou budeme muset použít nějaký ze způsobů hledání, což si popíšeme v souvislosti s tabulkovým zobrazením dat. Jakmile editační pole pro zápis tzv. identifikačního čísla společnosti (ID cizího klíče společnosti) obsahuje hodnotu, zobrazí se v dalším (světle šedém) políčku popis. Ten samozřejmě my už nevypisujeme a program to ani neumožňuje. V některých případech se zobrazit nemusí, pokud společnost byla označena k výmazu, ale to je povídání do jiné kapitoly… Seznam Takové pole už jsme jistě také někdy viděli. Jedná se o „rolovací“ políčko, kdy se kliknutím v pravé části zobrazí seznam nebo výčet hodnot, ze kterých můžeme vybrat. Tím je volba prakticky provedena. Na pozadí systému se pak stejně jako v předchozím případě uloží určitá hodnota ID pro vybranou položku seznamu. Na obrázku je seznam pro volbu druhu vazby nebo produktu…

Pokud je seznam delší, obsahuje v pravé části rolovací lištu, pomocí které můžeme přejíždět mezi začátkem a koncem seznamu.

reus s.r.o. | Formulář

10

Víceřádkový text (Memo) Není až tak od věci zadávat i víceřádkové texty. I s touto možností se v systému UDS můžeme setkat. Především potom v zadávání nějakých poznámek a doplňujících informací. K tomu slouží speciální editační pole, kde je možné zapisovat text jako v textovém editoru, ovšem bez možnosti jeho formátování. Podle definice v databázi je možné zapisovat souvislé texty s délkou 500- 5000 znaků.

Tabulka Pokud jsme se až do této chvíle bavili o formuláři, měli jsme možnost vidět prakticky všechny informace vždy pro jeden řádek databázové tabulky. (Tedy všechny sloupce pro vybraný řádek.) V případě tabulkového zobrazení máme možnost nahlížet na data mnohem komplexněji. Vidíme totiž skutečně tabulkovou strukturu, tedy hned několik řádků a sloupců najednou. Takové tabulky jsou obsahem některých formulářů (jako je například formulář pro zakázku) ale také pro zakázky samotné. Proč to? V prvé řadě chceme mnohdy sledovat více záznamů z databáze na jednom místě. Zobrazujeme je tedy formou tabulky, jak můžete znát například z aplikace MS Excel. Taková tabulka (berme nyní například opět tabulku zakázek) nám umožňuje jednak data sledovat, filtrovat a řadit, ale také nová zapisovat nebo stávající měnit. (říkáme EDITOVAT)

Na ukázku jsem zvolil tabulku verzí, která je součástí formuláře zakázky. Vidíme zde zobrazení všech definovaných verzí pro zakázku: 61357: ÚNOR 2015 – TEST. Tabulka z pohledu své definice obsahuje řádky a sloupce. Každý řádek představuje jeden záznam, každý sloupec si můžeme představit jako editační políčko ve formuláři. Tato reprezentace nejlépe vystihuje podstatu databáze. Tak nějak je totiž koncipována: data se řadí do sloupců a řádků…

reus s.r.o. | Tabulka

11

Každá tabulka obsahuje tzv. kontextovou nabídku, kterou si můžeme vyvolat pomocí pravého tlačítka myši vždy, když jím klikneme kdekoli v tabulce. Tím je také dáno, co s daty v tabulce můžeme dělat. Kontextová nabídka se různí podle toho, s jakou tabulkou právě pracujeme, takže si popíšeme jen základní operace. Podívejme se, jak vypadá tabulka zakázek, a popišme si základní možné operace, které můžeme s touto strukturou provádět. Zakázky jsou označovány jako tzv. operativní data. Neustále narůstají. Tabulkové zobrazení se chová jako formulář, je koncipováno do nemodálního okna MDI, takže i takovýchto tabulek můžete mít v programu otevřeno hned několik a dokonce můžete mít otevřený formulář a tabulkou pro stejný objekt (zakázka) zároveň. Posun v jednom či druhém, tedy z řádku na řádek se promítne pak v obou zobrazeních. Co to znamená? Pokud se v tabulce přesunu z jednoho řádku na druhý, zobrazí se ve formuláři také příslušná zakázka podle označeného řádku v tabulce.

Tak jako v našem případě se zobrazuje většina základních tabulek. Tabulka denních výkazů, tabulka faktur, tabulka dodacích listů, tabulka dokumentů pohybu nebo například tabulka materiálových požadavků. Její název je umístěn do horní lišty programu, jako tomu bylo u formuláře a pracovní plocha je přes celou šíři obrazovky. V horní části nalezneme opět panel nástrojů pro tabulku s databázovým navigátorem a pak sérii tlačítek, která provádějí určitou akci.

(Platí pouze pro hlavní tabulková zobrazení vyvolaná z hlavní nabídky, jinak je tomu v tabulkách formuláře, kde tato tlačítka obsažena nejsou…) Najdeme zde opět tlačítka databázového navigátora, která nám umožňují pohyb a různé operace ukládání a mazání, tlačítko pro zhotovení kopie aktuálního záznamu (

) a potom tlačítka, o kterých jsme doposud nemluvili jako je filtrace ( reus s.r.o. | Tabulka

12

)

umožňující vyhledávání v záznamech, zobrazení formuláře pro daný záznam (

), export hodnot

tabulky do MS Excel ( ), případně další akce, které budou podrobně probrány v příručkách pro jednotlivé moduly systému. Jedno stojí obecně za zmínku: jedná se o tlačítko, které zobrazuje tzv. akce. To jsou operace, které jsou definované do položky AKCE z kontextové nabídky dané tabulky.

Výše jsem zobrazil kontextovou nabídku tabulky zakázek (kliknutím pravého tlačítka myši) a nyní se podívejme na nabídku, kterou zobrazuje tlačítko v panelu nástrojů:

Ne vždy musejí být obě nabídky identické jako v tomto případě… Platí přitom, že nabídka AKCE v kontextové nabídce tabulky zobrazuje VŽDY akce všechny! Podívejme se ještě jednou na obrázek kontextové nabídky, která pro základní položky (Kopírovat záznam, filtrace, formulář atp.) zobrazuje také klávesové zkratky. Je nasnadě si tyto pamatovat, protože se s nimi setkáte prakticky v každé tabulce. Zobrazit formulář pro daný řádek v tabulce tak můžete, pokud to systém dovoluje a položka nabídky pro zobrazení formuláře je aktivní, zkratkou Ctrl+O. V tabulce je možné se pohybovat pomocí myši, pomocí šipkových kláves a také pomocí speciálních kláves a jejich kombinací jako je Home (pohyb na první sloupec v daném řádku), End (pohyb na poslední sloupec v daném řádku), Ctrl+Home (Pohyb na první řádek tabulky v daném sloupci), Ctrl+End (pohyb na poslední řádek tabulky v daném sloupci) atp. Tabulka obsahuje celkem dvě základní části: • •

Záhlaví sloupců Data

Je přitom důležité vědět, kdy se myší pohybovat v které z uvedených částí. V záhlaví se myš při přechodu ze sloupce na sloupec změní a je možné šířku sloupce změnit. Vše ostatní si ukážeme v dalších kapitolách. reus s.r.o. | Tabulka

13

Řazení Jedná se o nejjednodušší operaci s daty. Stačí přitom kliknout na jedno ze záhlaví sloupců tabulky a data se podle tohoto také seřadí.

Řazení je vždy vzestupné, tedy 1-9, A-B a může se lišit jen v případě speciálních znaků české diakritiky, kdy jsou tyto záznamy řazeny až nakonec. Přitom platí, že se spolu s řazením RUŠÍ VŠECHNY PŘEDCHOZÍ FILTRY a tabulka zobrazí vždy VŠECHNY záznamy. Stejně tak je to způsob, jak data v tabulce tzv. aktualizovat pokud víme, že do ní jiný uživatel v mezičase vložil nové záznamy. Protože při seřazení zobrazí tabulky vždy všechny aktuální záznamy, je třeba mít na paměti, že než řadit velké tabulky, je lepší je filtrovat, jak si ukážeme za chvíli. Proč? Například seřazením tabulky zakázek se do paměti programu promítnou všechny záznamy databázové tabulky a těch může být v některých případech až několik miliónů. Asi tušíte, jak by to dopadlo…? Takové tabulky je vždy lepší filtrovat. Tabulky formulářů oproti tomu můžeme s klidem řadit, tam je výčet vždy omezený záznamem (například zakázkou), ke kterému se vztahují. Pro náš případ bych to shrnul asi takto: Řadit hlavní tabulku zakázek? Rozhodně ne, zde bych používal filtraci. Řadit tabulku verzí ve formuláři zakázky? Ano…

Hledání (filtrace) Mluvím o hledání a správně se jedná o tzv. filtraci. To je totiž cílem většiny uživatelských operací nad daty: Snažit se zredukovat výsledek na co možná nejmenší počet záznamů, které odpovídají našemu kritériu. Filtrace slouží k tomu, abychom například v tabulce zakázek dokázali najít jen ty záznamy, se kterými chceme pracovat. Proto právě tato tabulka obsahuje také několik předdefinovaných filtrů. Filtraci spustíme pomocí kontextové nabídky příkazem: ROZŠÍŘENÁ FILTRACE… Stejně tak můžeme stisknout klávesovou zkratku Ctrl+F. Můžeme také požít tlačítko v panelu nástrojů ( ), pokud jej tabulka obsahuje. Zobrazí se jednoduché dialogové okno s volbou až 5 sloupců, podle kterých můžeme hledat. Přitom je implicitně vybrán ten sloupec (jako první kritérium vyhledávání a současně kritérium řazení), který je označený, tedy zvýrazněná buňka tabulky. Pravidlo první: První sloupec jako kritérium pro vyhledání (tučný) je také sloupec pro řazení.


14

Kromě sloupce musíme zvolit také relaci, což je vztah mezi námi zvoleným kritériem a hodnotou ve zvoleném sloupci. Zde platí základní pravidla: Pravidlo druhé: Relace pro text je vždy +/-, relace pro čísla a data (což je de facto číslo) volíme jako symboly: >/ =/ <=/ (větší než/ menší než/ větší nebo rovno než/ menší nebo rovno než/) atp. Relace +/- jsou podobnostní. Vyjadřují buď shodu (+) nebo neshodu (-) ve skupině uvedených znaků ohraničených symboly %. Zápis vlastního kritéria také podléhá pravidlům… Pravidlo třetí: Znaky % reprezentují libovolný počet znaků ve vyhledávaném textu. Podobně jako * ve Windows… Z toho vyplývá, že chceme-li hledat přesnou číselnou hodnotu, znaky % vůbec nepoužíváme. Chcemeli najít textovou hodnotu, která se podobá našemu kritériu, například zakázky pro zákazníka GGP, kdy GGP je část názvu, pak kritérium zapíšeme takto: %ggp% nebo %GGP% ale i %ggP%. Psaní malých a velkých písmen je rozhodující POUZE v diakritice. Písmena anglické abecedy systém automaticky převádí na velká a porovnává je s texty v databázi také převedenými na velká písmena… Naše zadání by mohlo vypadat například takto:


15

Výsledek by potom vypadal takto (zobrazena je pouze část…):

Kombinací různých kritérií pak získáte rozličné výsledky filtrace. A aby toho nebylo málo, i zde platí pravidlo, které říká, v jakém vzájemném vztahu jsou mezi sebou jednotlivá zvolená kritéria. Pokud má být kritérium aplikováno na výběr, musí být zvolen vždy sloupec pro vyhledávání. Pravidlo čtvrté: jednotlivá kritéria vyhledávání / filtrace se slučují jako logický součin (AND). To znamená, že podmínce vyhoví jen ty záznamy, které splňují současně všechna definovaná kritéria.

Zadávání a editace dat Tabulka je obecně tvořena tzv. buňkami. Většinou je buňkou běžné editační pole, ale stejně jako ve formuláři, to může být také výčet ze skupiny hodnot a nebo zaškrtávací políčko. Pravidla pro zápis do těchto buněk se pak odvíjí od jejich vlastností tak, jak jsme je popsali u formuláře. Takže stejně jako u formuláře můžeme i do buňky tabulky zapisovat hodnoty, vybírat ze seznamu, zaškrtávat atp.


16

Pokud začneme psát do již založeného záznamu, pak hodnoty v buňce měníme. Říkáme, že provádíme tzv. editaci, tedy změnu hodnoty v příslušné buňce. Na tom asi nic není… Jak ovšem záznam uložíme? Pravidlo první: Změny v tabulce uložím tím, že opustím řádek. Uložení provedených změn se projeví okamžitě, jakmile daný řádek opustíme. Můžeme například kliknout myší na jiný řádek, nebo pomocí šipek „přeskočit“ o řádek níž nebo výš. To platí i v případě, že stojíme na PRVNÍM řádku tabulky. I zde je možné odjet šipkou o řádek výš, kdy systém prvotně změny uloží, pak bude chtít přejít ukazatelem na předcházející řádek, ale protože stojíme již na prvním, zůstane kurzor na pozici. Co se stane, když uložím poslední řádek tabulky šipkou dolů? V takovém případě systém záznam nejprve uloží a hned na následujícím řádku založí záznam nový. Tady je třeba být obezřetný, neboť už jen při pouhém pohybu v tabulce se nám může stát, že omylem založíme nový záznam tím, že tzv. přejedeme poslední řádek o jednu pozici níž. Systém založí nový záznam, který bude třeba ukončit (zrušit) klávesou ESC. Odtud také pravidlo pro vkládání nových řádků v tabulce: Pravidlo druhé: Nový záznam vložíme tak, že z posledního řádku v tabulce sjedeme o pozici níže nebo v libovolném řádku tabulky zvolíme klávesu INSERT. Do nově založeného řádku (záznamu) můžeme psát jako v případě provádění změny. Stejně tak záznam uložíme. V případě, že budeme chtít založit opět nový záznam, uložíme šipkou dolů, jinak nejlépe šipkou nahoru… Pravidlo třetí: Každou změnu aktuálního záznamu, tedy nějaký zápis v řádku tabulky, vždy můžeme PŘED ULOŽENÍM zrušit klávesou ESC. Stejně tak i bezpečně poznáme, zda pracujeme s novým záznamem, zda neprovádíme jen editaci, tedy změnu stávajícího záznamu, a nebo zda je záznam uložený. Symboly vlevo v tabulce na dané pozici (prakticky nultý sloupec) jednoznačně určují: •

Editaci ( )

•

Nový záznam ( )

•

Uložený záznam ( )

Tiskové sestavy Tiskové sestavy vznikají uskupením dat z databáze do podoby, která připomíná dokument. Můžeme tak zobrazovat data, která vznikají výpočtem, sloučením nějakých dat z různých tabulek a uspořádat je do podoby, která je pro uživatele vypovídající. Určitě nejpoužívanější tiskovou sestavou je zakázková dokumentace. Našli bychom ale i jiné, stejně důležité, jako je přehled palet podle transportů, celkový přehled zakázky atp. reus s.r.o. | Tiskové sestavy

17

Všechny sestavy mají jedno společné: Data jsou zpracována v nějakém generátoru sestav, který je dokáže zobrazit ve formě přijatelné pro tisk. Výsledek pak vypadá jako dokument. Obecně platí, že tiskové sestavy jsou vždy koncipovány do formuláře, ke kterému se pojí. Tak například zakázkovou dokumentaci nenajdete ve formuláři pro dodací listy, ale ve formuláři zakázky… Tak jsou jednotlivé sestavy logicky členěny podle modulů. Každý formulář, který v sobě zahrnuje i tiskové sestavy, obsahuje ve svém panelu nástrojů tlačítko pro výběr určité z nich. ( ) Kliknutím na šipku vpravo se rozbalí nabídka s možnostmi pro výběr. A pokud hovořím o nabídce, stejně tak se i chová. Volbu tedy provádíme levým tlačítkem myši, při najetí na určitou položku se zobrazuje nápověda atp. Podívejme se na jednu z nich a popišme si prostředí, ve kterém se budeme pohybovat. Když jsem naznačil, že tiskové sestavy vznikají za pomoci jistého generátoru sestav, měl jsem na mysli programové prostředí, které nejen data uskupí do požadovaného vzhledu, ale také zajistí vlastní tisk. Prostředí, které je použito pro tvorbu tiskových sestav je FastReport 4.0: Mocný nástroj umožňující tvorbu velmi rozličných tiskových sestav včetně výstupů do různých formátů, zpracování kontingenčních a třírozměrných tabulek tzv. CUBE…

Tisková sestava (v našem případě přehled verzí – výrobní statistika), je koncipována jako tisková předloha. Vzhledem připomíná například dokument typu Word. Pomocí navigátora prostředí reus s.r.o. | Tiskové sestavy

18

FastReport je pak možné provádět další akce jako je zoom (zvětšení, zmenšení náhledu), tisk, export do určitého formátu (podporované jsou CSV a PDF) a další podle volby tlačítka v panelu nástrojů.

Základní funkce si můžeme popsat: (

) Provádí vlastní tisk. Zobrazí nejprve standardní dialogové

okno pro obecná nastavení tisku ve Windows. ( volbou z nabídky. (

) Provádí export do podporovaného formátu

) Provádí rovnou export do formátu PDF, pokud je v počítači instalován PDF

Reader nebo jiný prohlížeč formátu PDF. (

) Umožní tzv. fulltextové hledání v dokumentu tiskové

sestavy. ( ) Tlačítka slouží pro změnu velikosti náhledu. ( Tlačítka slouží pro pohyb mezi jednotlivými stránkami dokumentu.

reus s.r.o. | Tiskové sestavy

)

19

Projekt UDS_XE. listopad 22

Recommend Documents