PROGRAMOVÁNÍ ENERGETICKÉ HOMEOSTÁZY

diabetologie/metabolismus

PROGRAMOVÁNÍ ENERGETICKÉ HOMEOSTÁZY IMPRITING OF ENERGY HOMEOSTASIS ZLATKO MARINOV1, HANA STŘÍTECKÁ2, JITKA RIEDLOVÁ3, DALIBOR PASTUCHA4, DAGMAR KARBANOVÁ5, HELENA LETÁKOVÁ6, CECÍLIA MARINOVÁ7, BOŽENA SLÁMOVÁ8 1

Dětské obezitologické ambulance, Pediatrická klinika, FN Motol a 2. LF UK Praha Katedra vojenského válečného vnitřního lékařství a vojenské hygieny, Univerzita obrany, Fakulta vojenského zdravotnictví, Hradec Králové 3 Ústav anatomie, 3. LF UK Praha 4 Lázně Teplice nad Bečvou, Ústav rehabilitace, Lékařská fakulta, Ostravská Universita, Ostrava 5 Ordinace PLDD, Lužec nad Vltavou 6 Ordinace PLDD, Turnov 7 Medasol s.r.o., Praha 8 Ordinace PLDD, Žďár nad Sázavou 2

SOUHRN V 21. století o zdraví jednotlivce a celé společnosti rozhoduje prevence civilizačních onemocnění se stěžejním postavením obezity. Běžná obezita se stala nejvýznamnějším zdravotním problémem. Závažné následky se očekávají od pandemie dětské obezity. Genomový program energetické homeostázy je na podkladě rozvoje obezitogenního prostředí vystaven neomezenému energetickému příjmu se závažnými patofyziologickými důsledky. Obezitogenní prostředí zasahuje negativně nejen do společenských makroekosystémů, ale i do perinatálního mikroekosystému matka–dítě. Vliv vnějšího prostředí na genomovou expresi energetické homeostázy se uplatňuje v tomto období pomocí programování (impritingu), které nastavuje základní energetické metabolické pochody a v subkortikálních centrech preferenční jídelní chování. Toto programování primárně modifikuje reprodukční schopnost ve vztahu k aktuálním podmínkám vnějšího prostředí. Klíčová slova: primární prevence, dětská obezita, imprinting, energetická homeostáza, mikrobiota SUMMARY In 21st century the healthiness of individuals and whole society is mostly affected by prevention of lifestyle diseases mainly represented by obesity. Common obesity becomes the most important medical issue of contemporary humankind. Serious consequences are to be awaited since the pandemic of childhood obesity. Genomic program of energy homeostasis based on development of obesity causing surroundings is exposed limitless energy intake with pathophysiologic consequences, which are continously being uncowered. Obesity causing surroundings negativly interfer not only with social macroecosystem but also with perinatal and postnatal microecosystem in terms of connection between mother and child. Effect of external surroundings on genomic expression of energy homeostasis is applied via programing in these days. It sets basic energetic metabolic processes and in subcortical centers sets preferential eating habits. Programing primary modifies fertility in connection to current conditions of external surroundings. Key words: primary prevention, childhood obesity, imprinting, energy homeostasis, microbiota

ENERGETICKÁ

HOMEOSTÁZA

Vyvážená energetická homeostáza je jednou ze základních podmínek života. Energetická regulace řeší základní rozpor mezi dvěma proměnnými: nepřetržitý energetický výdej proti přerušovanému energetickému příjmu. K dosažení energetické homeostázy spouští centrální řízení vysoce koordinované odpovědi, včetně podnětu, kdy ukončit DMEV • ROČNÍK 18 • 2015 • ČÍSLO 2

příjem jídla. Podnět sytosti se z  analyticko-regulačního centra v  hypotalamu a  okolních jader převádí do  pocitu potěšení v limbickém systému a orbitofrontální korové oblasti, které vedle uspokojení z jídla regulují významně stav nálady. Centrální řízení energetické homeostázy je přes několikastupňový zpětnovazebný systém regulováno řadou hormonů, nervových podnětů a metabolitů (Levison, 2012). Nepřetržitě vyhodnocuje proces využití a  ukládání

69

diabetologie/metabolismus energie (jaterní metabolismus, sekrece pankreatických šťáv a  hormonů, svalová práce, stav tukové tkáně) a  proces příjmu potravy (trávení potravy a  vstřebávání živin v  gastrointestinálním traktu) (Lam, 2010). Vedle vnitřních podnětů zasahuje významně do regulace energetické homeostázy imunitní systém a střevní mikrobiální flóra (Turnbaugh a Gordon, 2009). Nastavení centrální regulace na podkladě vnějších podmínek v  evoluční biologii člověka ovlivňuje nástup jeho reprodukční schopnosti. Jedním ze spouštěčů puberty v  senzitivním vývojovém období je podíl tukové tkáně v  těle a  věk začátku puberty je nepřímo úměrně závislý na stupni prepubertálního body mass indexu (BMI) (Krásničanová, 2010). Po  dosažení individuálního minima BMI dochází ke  zvyšování podílu tělesného tuku, který je jedním z  předpokladů následného pubertálního pohlavního vývoje. V souvislosti s dlouhodobými změnami růstu a vývoje české dětské populace se období lokálního minima BMI za posledních padesát let posunulo na 50. percentilu BMI o 1,3 roku a je u chlapců v 4,9 a u dívek v 5,2 letech. Na  90. percentilu BMI nastal posun o  1,8 roku. U  chlapců s  nadváhou je v  4,2, u  dívek v  4,1  letech věku (Vignerová et al., 2006) a u dětí s obezitou se posouvá k 2. roku věku (Vignerová et al., 2001). Nadváha v kritickém období urychluje nástup menarche o 0,13 roku na navýšenou jednotku BMI (Biro et al., 2006), zkracuje dětství a prohlubuje rozdíl mezi biologickou a sociální zralostí.

PROGRAMOVÁNÍ

METABOLICKÝCH POCHODŮ

Barkerova hypotéza prediktivního adaptačního programování (Barker et al., 1989) je za čtvrtstoletí existence ověřována na  řadě zvířecích a  populačních modelů (Vickers, 2011). V současné době se popisují vztahy v rámci vývojové plasticity metabolického programování zejména ve  spojitosti s  nepříznivými nitroděložními podmínkami plodu (Entringer, 2012). Plod mění svůj fyziologický vývoj s cílem zvýšit své bezprostřední šance na  přežití, které se odrážejí ve  fenotypu metabolické homeostázy, endokrinních systémů a  v  růstové regulaci (Remmers a  Delemarre-van de Waal, 2011). Komplexní vztahy intrauterinní podvýživy jsou prezentovány na  modelu krátkodobého holandského hladomoru v zimě 1944–45 ve srovnání s dlouhodobým obléháním Leningradu. Krátkodobé vystavení podvýživy plodů u holandského hladomoru v raném těhotenství vedlo v dospělosti ke  zvýšenému rozvoji hypertenze a  obezity a  při vystavení ke konci těhotenství obezity a inzulinové rezistence (Painter et al., 2005). U leningradské blokády nedostatek potravy přetrvával i  postnatálně a  u  těchto jedinců nebyly v  dospělosti pozorovány žádné následné změny metabolismu (Stanner a Yudkin, 2001). Nepříznivý metabolický efekt nesouladu intrauterinní podvýživy a poporodní nadvýživy je popsán v indických (Yajnik, 2004) a čínských studiích (Yanping et al., 2010) a podobné změny jsou popsány u dystrofických novorozenců (Ravelli et al., 1999). Jedinci s rychlým postnatálním růstem narození s nízkou porodní hmotností jsou ohroženi rozvojem abdominální obezity, inzulinové rezistence a metabolického syndromu (Druet et al., 2012). Vztahy v  rámci metabolického programování při intrauterinní hyperalimentaci jsou dokumentovány u  plodů

70

vystavených nekompenzovanému gestačnímu diabetu (Hillier et al., 2007) a jsou podobného charakteru jako u matek s obezitou se zvýšeným příjmem nasycených tuků (Li et al., 2011). V obou případech dochází k nadváze plodu a v dospělosti jsou tito jedinci ohroženi rozvojem obezity, jaterní steatózou a inzulinovou rezistencí. Již mírná nadváha matky s  hyperalimentací vyvolává u  plodu zmnožení tukové tkáně a změnu centrální regulace chuti k jídlu, zejména pokud je následována rychlým postnatálním růstem (Ayres et al., 2012). Děti matek s nadváhou mají dvakrát vyšší a děti matek s obezitou třikrát vyšší pravděpodobnost rozvoje obezity oproti dětem matek s  normální těhotenskou hmotností (Yu et al., 2012). Dvakrát vyšší riziko rozvoje obezity mají novorozenci od  porodní hmotnosti nad 4000 g (Schellong et al., 2012). Pro programování metabolických pochodů je nejvýhodnější zdravé životní prostředí (La Merrill a Birnbaum, 2012), normální hmotnost budoucí matky ještě před těhotenstvím a její přiměřené udržení po dobu celého těhotenství (von Kries et al., 2011). V  prenatálním období je stěžejní podmínkou nejvýhodnějšího celoživotního naprogramování odpovídající růst plodu (Nicoletto a  Rinaldi, 2011). Těhotná žena by měla mít adekvátní hmotnostní přírůstky (Lee et al., 2009), které lze podpořit dietologickými opatřeními (Thangaratina et al., 2012) ve  spojení s  adekvátní fyzickou aktivitou (Ruchat a Mottola, 2012). Samozřejmostí je zákaz alkoholu a kouření (Morandi et al., 2012), který se rozšiřuje na domácnost a prostředí, v němž se těhotná běžně vyskytuje (Steur et al., 2011).

IMPRITING

STŘEVNÍ MIKROFLÓRY

Významnou úlohu v perinatálním období sehrává prvotní osídlení humánní mikrobiální flóry (Musso et al., 2010). Vývoj mikroflóry kojence se odehrává v prvních letech života (Reinhardt et al., 2010) v přímé souvislosti s vývojem a vyzráváním imunitního systému (Martin et al., 2010) a její skladba se po prvním roce zásadně nemění (Tilg a Kaser, 2011). Humánní střevní mikroflóra je mezi jednotlivci vysoce variabilní (Costello et al., 2009), ale přesto se v ní vyskytuje jen malý počet dominantních mikrobiálních kmenů (Zoetendal et al., 2008) se stěžejním podílem rodů Firmicutes a Bacteroidetes (Eckburg et al., 2005). Mikrobiální flóra má metabolickou výkonnost rovnocennou jaternímu metabolismu (Macfarlane a  Macfarlane, 1997), podílí se na  metabolismu živin a její skladba jej významně ovlivňuje (Korner a Leibel, 2003). Obézní jedinci mají ve složení střevní mikroflóry menší zastoupení kmenu Bacteroidetes, větší podíl Firmicutes a  sníženou celkovou bakteriální rozmanitost (Turnbaugh et al., 2009). Za  fyziologických podmínek je zdrojem prvotního osídlení humánní mikroflóry střevní mikroflóra rodičky při průchodu porodním kanálem (Rigon et al., 2012). Některé studie ukazují, že novorozenci z  císařského řezu mohou mít jedenapůlkrát vyšší riziko obezity (Kuhle et al., 2015) a odlišná mikrobiální flóra obézní matky může významně ovlivnit osídlení novorozence (Kalliomäki et al., 2008). Druhotným zdrojem humánní mikroflóry je mateřské mléko, které obsahuje na 1 ml 103 kultur ze střevní mikroflóry matky (Perez et al., 2007). DMEV • ROČNÍK 18 • 2015 • ČÍSLO 2

diabetologie/metabolismus RŮSTOVÉ

TEMPO V PROGRAMOVÁNÍ

ENERGETICKÉ HOMEOSTÁZY

Novorozenec se rodí s  vrozenými reflexy a  vývojovými vzorci, které mají ve  vymezeném časovém období programovou plasticitu (Eberle a  Ament, 2012). Prenatální programování energetické homeostázy prochází postnatálně korekcí podle zevních podmínek (Vickers a Sloboda, 2012). Nepříznivé metabolické naprogramování je v tomto období možné při cíleném výživovém zásahu zvrátit (Howie et al., 2012). Základní podmínkou přeprogramování v  kojeneckém období je udržení pozvolného růstového tempa (Karaolis-Danckert et al., 2006). Urychlený kojenecký růst podmiňuje metabolické procesy, které jsou výhodné z evolučního hlediska (Zucchi et al., 2012; Vickers, 2011), ale při působení obezitogenního prostředí se stávají podkladem patofyziologických mechanismů (Marinov a Pastucha, 2012). Navýšení růstového tempa o  jednu směrodatnou odchylku zvyšuje dvojnásobně riziko nadváhy (Ong et al., 2000). Prosazování udržení pozvolného růstového tempa je v rozporu s nevýhodným přístupem matek, které nižší kojeneckou hmotnost hodnotí objektivně, ale nadváhu podhodnocují (Hager et al., 2012).

INTERPRETACE

RŮSTOVÝCH GRAFŮ VE VZTAHU

K PROGRAMOVÁNÍ ENERGETICKÉ HOMEOSTÁZY

V  případě nevýhodného prenatálního programování energetické homeostázy je vhodné individuální zhodnocení růstových parametrů podle hmotnostně růstových křivek (Rolland-Cachera a  Péneau, 2011). Standardně používané růstové grafy mají z tohoto pohledu významné limity (Johnson et al., 2012). Jejich sestavování bylo realizováno na české populaci v období první fáze epidemie obezity (Marinov a Pastucha, 2012), nezávisle na příkrmech neadaptovaným kravským mlékem (Agostoni a Turck, 2011), které obsahuje zvýšené množství bílkovin. Vysoký příjem bílkovin indukuje zvýšenou sekreci inzulinu a insulin-like growth factor 1, který vede k buněčné hyperplazii včetně hyperplazie tukových buněk a  k  poklesu lipolýzy a  hypertrofii tukových buněk (Loche et al., 1987; Hoppe et al., 2004). Hmotnostně výškové grafy sestavené podle populace s  bílkovinou hyperalimentací (Agostoni et al., 2005) mají strmější průběh nežli grafy plně kojených dětí. Při porovnání vývoje plně kojených dětí s platnými grafy dochází po 3. měsíci k nadhodnocení 3. a podhodnocení 90. percentilu. U plně kojených ohrožených kojenců je vhodné uvážit odlišný průběh hmotnostně výškového průběhu (Paulová et al., 2011) pro rozhodnutí, zdali nedochází k urychlení růstového spurtu (Dennison et al., 2006).

PROGRAMOVÁNÍ

ENERGETICKÉ HOMEOSTÁZY

BĚHEM VÝLUČNĚ MLÉČNÉHO OBDOBÍ

Po porodu prochází novorozenec energeticky náročnou stabilizací životních funkcí, orgánových systémů a autonomního metabolismu, který je zajištěn mateřským mlékem. Skladba mateřského mléka se od ostatních savců významně liší. Jeho hlavní vývojovou úlohou není celkový růst, ale DMEV • ROČNÍK 18 • 2015 • ČÍSLO 2

podpora vývoje klíčového orgánu – centrální nervové soustavy (Marsh et al., 2008). O mateřském mléku můžeme hovořit především jako o „mozkovém“ mléku (Innis, 2008), protože podporuje růst specifického orgánu na úkor ostatních. V rámci sekulární akcelerace došlo k posunu zdvojnásobení porodní hmotnosti z 6. na 4. měsíc (Vignerová et al., 2001), ale přesto je stále ze všech savců nejpomalejší. Lidské mléko má vůči ostatním savcům nejnižší energetický obsah, vysoký obsah cholesterolu, má unikátně vyvážený poměr nasycených a nenasycených mastných kyselin a nejnižší obsah bílkovin ve specifické skladbě. Jako jediné přirozené mléko má obrácený poměr bílkovin k sacharidům 1 : 7 (Nevoral, 2013). Kojení je vnímáno jako základní preventivní prvek civilizačních onemocnění, ale v prevenci obezity má omezený význam (Péneau et al., 2014). V  rámci prevence obezity se kojení řadí za prevenci prekoncepční nadváhy, vysoké a nízké porodní hmotnosti vzhledem ke gestačnímu věku, urychlenému nárůstu hmotnosti v  kojeneckém věku a  kouření v těhotenství (Weng et al., 2012). Při porovnávání jakéhokoliv kojení s žádným kojením je snížení rizika v rozmezí 0,76 (Arenz et al., 2004) až 0,93 (Owen et al., 2005). Z  pohledu metabolického programování je žádoucím cílem kojení do 6 měsíců věku (Agostoni et al., 2008) s průběhem metabolické „U“ křivky v rozmezí od 3 do 9 měsíců. Kojení nad 9 měsíců vede v rámci nastavování metabolických pochodů v dospělosti ke  zvyšování kardiovaskulárního rizika (O‘Gorman et al., 2010). Funkce gastrointestinálního traktu a  ledvin jsou dostatečně vyzrálé k metabolické zátěži z příkrmů ve věku 4 měsíců (Ziegler a  Fomon, 1971) a  od  17. týdne příkrmy neovlivňují rozvoj obezity (Kramer a Kakuma, 2012). Pro náhradní mléčnou výživu se preferují plně adaptované výrobky s co nejnižším obsahem bílkovin 0,43 g/100 kJ (1,8 g/100 kcal) (Koletzko et al., 2014). Doporučovaný minimální obsah bílkovin pokrývá nutriční potřeby téměř všech narozených zdravých dětí a není žádoucí je v kojeneckých mlécích překračovat, protože nevyužité nutrienty musí být uloženy nebo vyloučeny. Nepřiměřené navýšení nutriční zátěže spouští u kojenců patofyziologické procesy a nastavuje nepříznivě celoživotní programování metabolických pochodů.

DŮSLEDKY

NEROVNOVÁHY ENERGETICKÉ HOMEOSTÁZY

V současné době jsme vystaveni pandemii rozvoje běžné alimentární obezity. Spojení infekčního názvosloví s komunitním onemocněním není náhodné jednak pro rychlost nárůstu výskytu, a především pak pro nemocnost a úmrtnost, která převyšuje v  tomto století všechna infekční onemocnění dohromady. Za  poslední čtvrtstoletí došlo k  nárůstu globální nadváhy (Ng et al., 2014) a obezita se stala jedním z  nejvýznamnějších zdravotních problémů. Nejzávažněji se projevuje pandemie obezity v dětské populaci, ve které trpí běžnou obezitou 95–99 % obézních dětí. Výskyt dětské nadváhy v  ČR překonal nejpesimističtější předpoklady z osmdesátých let minulého století (Lhotská et al., 1994). Za čtvrtstoletí epidemie obezity došlo k dvojnásobnému nárůstu nadváhy v rámci celého populačního spektra a v dětské populaci k  zpětinásobení  počtu obézních dětí. Nadváhou v dětství trpí každé čtvrté dítě, obezitou každé sedmé a extrémní obezitou čtyři ze sta dětí (Marinov, 2014). U chronicky obézních dětí nastupuje nadváha ve čtvrtině případů

71

diabetologie/metabolismus do 5. měsíce, v polovině případů do dvou let věku (Harrington et al., 2010), a  tak dnes trpí obezitou celosvětově více než 42 milionů dětí mladších pěti let (WHO 2014). V České republice je podle výsledků průzkumu z roku 2013 (Marinov, 2014; Ritschelová et al., 2013) okolo 154 000 dětí do 16 let s obezitou, z toho 85 000 dětí s komplexními metabolickými změnami a 34 000 s extrémní obezitou.

CÍLENÁ

PREVENCE NADVÁHY

Samotný proobezitogenní genom nezpůsobuje běžnou nadváhu bez působení obezitogenního prostředí, které odráží dynamiku rozvoje naší civilizace. Vedle faktorů obezitogenního prostředí, jež se uplatňují v  kojeneckém věku v rámci metabolického programování a genetických dispozic, jsou kojenci vystaveni faktorům, které působí nepřímo v  rámci kognitivně-behaviorálních vztahů (Medical Access Solutions, 2014a). Od 80. let došlo k výraznému civilizačnímu posunu a  vznikla potřeba definovat zdravý životní styl i  v  kojeneckém věku. Lidský genom a  základní výživové principy zůstávají stále stejné, ale selhání životního stylu nejenom v  kojeneckém věku zapříčiňuje především nedostatečná nutriční a zdravotní gramotnost. V prevenci a léčbě dětské nadváhy v kojeneckém věku existují jednoduchá výživová doporučení (Frühauf, 2015), která, přestože na první pohled mohou působit banálně, mají překvapivý dlouhodobý výsledek (Medical Access Solutions, 2014b). Tyto zásady jsou zahrnuty v Postupech prevence nadváhy a obezity v kojeneckém věku z roku 2013 (Marinov et al., 2014), které definují ohroženou skupinu. K cílenému preventivnímu přístupu jsou určeni novorozenci s nízkou a vysokou porodní hmotností pro svůj gestační věk, novorozenci matek s nikotinismem, s gestačním diabetem a obezitou či se závažnou genetickou dispozicí obezity. K cílenému preventivně léčebnému přístupu jsou určeni kojenci, jejichž hmotnost vzhledem k  věku přestoupila dvě percentilová pásma, a  kojenci a batolata, kteří překročili 90. percentil hmotnosti vzhledem k věku. K cílenému léčebnému přístupu jsou určeni kojenci, kteří překročili 97. percentil hmotnosti k délce nebo 97. percentil  BMI (Ong et al., 2000). Běžná dětská obezita vytváří v  ambulanci praktického lékaře pro děti a  dorost po  alergických onemocněních druhou největší skupinu s chronickým onemocněním. Skupina dětí s  nadváhou převyšuje závažností následků zbytek ostatních dětských chronických onemocnění především v důsledku dlouhodobých metabolických změn (Marinov a  Pastucha, 2012). Její závažnost je zejména v kardiometabolických komplikacích podmíněných centrální dysregulací energetické homeostázy s následným rozvojem patofyziologických kompenzačních mechanismů s periferní inzulinorezistencí a endoteliální dysfunkcí (Desai et al., 2013). Prevence a léčba dětské obezity v ambulanci praktického lékaře pro děti a  dorost má významný potenciál, pokud je zahájena včas a  racionálně. Cílené prevenci nadváhy v  kojeneckém věku se věnuje projekt S  kojenci proti obezitě (skojenciprotiobezite.cz), který byl podpořen z Fondu prevence Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. Na webových stránkách je možné se v rámci registrovaného přístupu seznámit s  podrobnými on-line literárními podklady a  konkrétními postupy prevence a  léčby nadváhy od  nejútlejšího věku.

72

Naplnění katastrofické vize následků obezity jsou velkou výzvou (Marinov, 2014). Záleží bez nadsázky na všech, jestli se podaří zvrátit současné negativní trendy. Každý jedinec by měl dostat šanci uplatnit svůj život v zdravém životním stylu, který je nutné budovat od nejútlejšího věku, a ne získat pocit selhání v současném obezitogenním prostředí.

LITERATURA 1. Agostoni C, Decsi T, Fewtrell M, et al. Complementary feeding: a commentary by the ESPGHAN Committee on Nutrition. J Pediatr Gastroenterol Nutr 2008 Jan;46(1):99–110. 2. Agostoni C, Scaglioni S, Ghisleni D, et al. How much protein is safe? Int J Obes (Lond) 2005 Sep;29 Suppl 2:S8–13. 3. Agostoni C, Turck D. Is Cow’s Milk Harmful to a Child’s Health? JPGN 2011;53: 594–600. 4. Arenz S, Rückerl R, Koletzko B, von Kries R. Breast-feeding and childhood obesity – a systematic review. Int J Obes Relat Metab Disord 2004 Oct;28(10):1247–56. 5. Ayres C,  Agranonik M,  Portella AK, et al. Intrauterine growth restriction and the fetal programming of the hedonic response to sweet taste in newborn infants. Int J Pediatr 2012;2012:6573–79. 6. Barker DJP, Osmond C, Winter PD, Margetts B, Simmonds SJ. Weight in infancy and death from ischaemic heart disease. Lancet 1989;2:577–80. 7. Biro FM, Khoury P, Morrison JA. Influence  of  obesity  on  timing of puberty. Int J Androl 2006 Feb;29(1):272–7; discussion 286–90. 8. Costello EK, Lauber CL, Hamady M, Fierer N, Gordon JI, Knight R. Bacterial community variation in human body habitats across space and time. Science 2009;326(5960):1694–97.  9. Dennison BA, Edmunds LS, Stratton HH, Pruzek RM. Rapid infant weight gain predicts childhood overweight. Obesity (Silver Spring) 2006 Mar;14(3):491–9. 10. Desai M, Beall M, Ross MG. Developmental origins of obesity: programmed adipogenesis. Curr Diab Rep 2013 Feb;13(1):27–33. 11. Druet C,  Stettler N,  Sharp S, et al. Prediction  of  childhood obesity by infancy weight gain: an individual-level meta-analysis. Paediatr Perinat Epidemiol 2012 Jan;26(1):19–26. 12. Eberle C,  Ament C. Diabetic  and  metabolic  programming:  mechanisms  altering  the  intrauterine  milieu. ISRN Pediatr 2012;2012:975685. 13.  Eckburg PB, Bik EM, Bernstein CN, et al. Microbiology: diversity of the human intestinal microbial flora. Science 2005;308(5728):1635–38. 14. Entringer S,  Buss C,  Swanson JMm, et al. Fetal  programming  of  body  composition,  obesity, and metabolic  function: the  role  of  intrauterine  stress  and  stressbiology. J Nutr Metab 2012;2012:632548. 15. Frühauf P. Zdravý start. [online] Praha: Poradenské centrum Výživa dětí, srpen 2011[cit. 5.5.2015]. Dostupné z http://www. zdravystart.cz/. 16. Hager ER, Candelaria M, Latta LW, et al. Maternal  perceptions  of  toddler  body size: accuracy and satisfaction differ by  toddler  weight status. Arch Pediatr Adolesc Med 2012 May;166(5):417–22. 17. Harrington JW, Nguyen VQ, Paulson JF, et al. Identifying the “tipping point” age for overweight pediatric patients.  Clinical Pediatrics 2010;49(7):638–643. 

DMEV • ROČNÍK 18 • 2015 • ČÍSLO 2

diabetologie/metabolismus 18. Hillier TA, Pedula KL, Schmidt MM, et al. Childhood obesity  and  metabolic  imprinting: the ongoing effects of maternal hyperglycemia. Diabetes Care 2007 Sep;30(9):2287–92. 19. Hoppe C, Udam TR, Lauritzen L, et al. Animal protein intake, serum insulin-like growth factor I, and growth in healthy 2.5-y-old Danish children. Am J Clin Nutr 2004;80:447–52. 20. Howie GJ, Sloboda DM, Vickers MH. Maternal undernutrition during critical windows of development results in differential and sex-specific effects on postnatal adiposity and related metabolic profiles in adult rat offspring. Br J Nutr 2012 Jul;108(2):298–307. 21. Innis SM. Dietary omega 3 fatty acids and the developing brain. Brain Res 2008 Oct 27;1237:35–43. 22. Johnson W, Wright J, Cameron N. The risk of obesity by assessing infant growth against the UK-WHO charts compared to the UK90 reference:findings from the Born in Bradford birth cohort study. BMC Pediatr 2012 Jul 23;12:104. 23. Kalliomäki M, Collado MC, Salminen S, Isolauri E. Early differences in fecal microbiota composition in children may predict overweight. Am J Clin Nutr 2008 Mar;87(3):534–8. 24. Karaolis-Danckert N,  Buyken AE,  Bolzenius K, et al. Rapid  growth  among  term  children  whose  birth  weight  was  appropriate  for  gestational  age  has alonger  lasting effect on body fat percentage than on body mass index. Am J Clin Nutr 2006 Dec;84(6):1449–55. 25. Koletzko  B1,  Chourdakis  M,  Grote V, et al. Regulation of early human growth: impact on long-term health. Ann Nutr Metab 2014;65(2-3):101–9. 26. Korner J, Leibel RI. To eat or not to eat – how the gut talks to the brain. N Engl J Med 2003;349(10):926–8. 27. Kramer MS, Kakuma R. Optimal duration of exclusive breastfeeding. Cochrane Database Syst Rev 2012 Aug 15;8:CD003517. 28. Krásničanová H. Vztahy mezi tělesnou hmotností a skeletální a sexuální maturací. Stav výživy a biologický věk – vybrané auxologické aspekty. Postgrad Med 2010;2:52–60. 29. Kuhle S1, Tong OS,  Woolcott CG. Association between caesarean section and childhood obesity: a systematic review and meta-analysis. Obes Rev 2015 Apr;16(4):295–303. 30. Lam TK. Neuronal regulation of homeostasis by nutrient sensing. Nat Med 2010 Apr;16(4):392–5. 31. La Merrill M, Birnbaum LS. Childhood obesity and environmental chemiclas. Mt Sinai J Med 2011 Jan–Feb;78(1):22–48. 32. Lee W, Balasubramaniam M, Deter RL, et al. Fetal growth parameters and birth weight: their relationship to neonatal body composition. Ultrasound Obstet Gynecol 2009 Apr;33(4):441–6. 33. Levinson RS. Metabolic Syndrome e-poster. [online] Nature Medicine 5.8. 2012 [cit. 5.5.2015] Dostupné z www.nature.com/ nm/e-poster/index.html. 34. Lhotská L, Bláha P, Vignerová J, et al. Vth  nation-wide  anthropological  survey 1991 in the Czech Republic comparison with 1981 data. Cent Eur J Public Health 1994 Dec;2(2):95–9. 35. Li M, Sloboda DM, Vickers MH. Maternal obesity and developmental programming of metabolic disorders in offspring: evidence from animal models. Exp Diabetes Res 2011;2011:592408. 36. Loche S, Cappa M, Borrelli P, et al. Reduced growth hormone  response  to  growth  hormone-releasing  hormone  in  children with simple obesity: evidence for somatomedin-C mediated inhibition. Clin Endocrinol (Oxf ) 1987 Aug;27(2):145–53. 37. Macfarlane GT, Macfarlane S. Human colonic microbiota: ecology, physiology and metabolic potential of intestinal bacteria. Scand J Gastroenterol Suppl 1997;222:3–9.

DMEV • ROČNÍK 18 • 2015 • ČÍSLO 2

38. Marinov Z. Nadváha a běžná obezita v dětském věku – zdravotní výzva 21. století. Lékařské listy 2014;9:21–4. 39. Marinov Z, Pastucha D. Komplexní metabolické změny u obézních dětí. Pediatr Praxi 2012:13(1):12–5. 40. Marinov Z, Pastucha D. Praktická dětská obezitologie. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-4210-6. 41. Marinov Z, Pastucha D, Finková M, et al. Postupy prevence nadváhy a obezity v kojeneckém věku. Pediatr. praxi 2014: 15(3): 144-147. 42. Martin R, Nauta AJ. Ben Amor K, et al. Early life: gut microbiota and immune development in infanc. Beneficial Microbes, December 2010;1(4):367–82. 43. Morandi A, Meyre D, Lobbens S, et al. Estimation  of  Newborn Risk for Child or Adolescent Obesity: Lessons from Longitudinal Birth Cohorts. PLoS One 2012;7(11):e49919.  44. Musso G, Gambino R, Cassader M. Obesity, Diabetes, and Gut Microbiota. Diabetes Care 2010;33:2277–84. 45. Ng M, Fleming T, Robinson M, et al.Global, regional, and national prevalence of overweight and obesity in children and adults during 1980-2013: a systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2013. Lancet 2014 May 28. pii: S0140-6736(14)60460-8. 46. Nevoral J. Praktická pediatrická gastroenterologie, hepatologie a výživa. Praha: Mladá fronta, 2013. ISBN 978-80-204-2863-9. 47. Nicoletto SF, Rinaldi A. In the womb‘s shadow. The theory of prenatal programming as the fetal origin of various adult diseases is increasingly supported by a  wealth of evidence. EMBO Rep 2011 Jan;12(1):30–4. 48. Obezitogenní prostředí kojence [online] Praha: Medical Access Solutions s.ro., 2014 [cit. 5.5.2015]. Dostupné z http://skojenciprotiobezite.cz/obezitogenni-prostredi-kojence. 49. O‘Neill MB, Conwell LS. Considering statins for cholesterol-reduction in children if lifestyle and diet changes do not improve their health: a review of the risks and benefits. Vasc Health Risk Manag 2010 Dec 20;7:1–14. 50. Ong KK, Ahmed ML, Emmett PM, et al. Association between postnatal  catch-up  growth  and  obesity  in  childhood:  prospective cohort study. BMJ. 2000 Apr 8;320(7240):967–71. 51. Owen CG, Martin RM, Whincup PH, at al. The effect of breastfeeding on mean body mass index throughout life: a quantitative review of published and unpublished observational evidence. Am J Clin Nutr 2005 Dec;82(6):1298–307.  52. Painter RC,  Roseboom TJ,  Bleker OP. Prenatal exposure to the Dutch famine and disease in later life: an overview. Reprod Toxicol 2005 Sep-Oct;20(3):345–52. 53. Paulová M, Riedlová J, Vágnerová J, Schneiderová D. Jak hodnotiti růst kojeného dítěte. Praha: SZÚ, 3. LF UK Praha, Matrix Media, 2011. 54. Péneau S, Hercberg S, Rolland-Cachera MF. Breastfeeding, early nutrition, and adult body fat. J Pediatr 2014 Jun;164(6):1363–8. 55. Perez PF, Doré J, Leclerc M, et al. Bacterial imprinting of the neonatal immune system: lessons from maternal cells? Pediatrics 2007;119:e724–32. 56. Praktické rady prevence nadváhy a obezity v kojeneckém věku [online] Praha: Medical Access Solutions s.r.o., 2014 [cit. 5.5.2015]. Dostupné z http://skojenciprotiobezite.cz/ /prakticke-rady. 57. Prevalence of overweight and obesity in children and adolescents. [online] WHO 2014 [cit. 20.9.2014]. Dostupné z www. who.int/dietphysicalactivity/childhood/en/. 58. Ravelli AC, van Der Meulen JH, Osmond C, et al. Obesity at the age of 50 y in men and women exposed to famine prenatally. Am J Clin Nutr 1999 Nov;70(5):811–6.

73

diabetologie/metabolismus 59. Reinhardt C, Reigstad CS, Bäckhed F. Intestinal microbiota during infancy and its implications for obesity. J Ped Gastroenterol Nutrition 2009;48(3):249–56.  60. Remmers F, Delemarre-van de Waal HA. Developmental programming of energy balance and its hypothalamic regulation. Endocr Rev 2011 Apr;32(2):272–311 61. Rigon G, Vallone C, Lucantoni V, Signore F. Maternal Factors Pre- and During Delivery Contribute to Gut Microbiota Shaping in Newborns. Front Cell Infect Microbiol 2012;2:93.  62. Ritschelová I, et al. Statistická ročenka České republiky 2013. Český statistický úřad 2013, Praha: 128. ISBN 978-80-250-2386-0. 63. Rolland-Cachera MF, Péneau S. Assessment of growth: variations according to references and growth parameters used. Am J Clin Nutr 2011 Dec;94(6 Suppl):1794S–8S. 64. Ruchat SM, Mottola MF. Preventing Long-Term Risk of Obesity for Two Generations: Prenatal Physical Activity Is Part of the Puzzle. J Pregnancy 2012;2012:470247. 65. Schellong K, Schul SD, Harder T, Plagemann A. Birth Weight and Long-Term Overweight Risk: Systematic Review and a Meta-Analysis Including 643,902 Persons from 66 Studies and 26 Countries Globally. PLoS One 2012;7(10): e47776.  66. Stanner SA, Yudkin JS. Fetal programming and the Leningrad Siege study. Twin Res 2001 Oct;4(5):287–92. 67. Steur M,  Smit HA,  Schipper CM,  Scholtens S, et al. Predicting the risk of newborn children to become overweight later  in  childhood: the  PIAMA  birthcohort  study. Int J Pediatr Obes 2011 Jun;6(2-2):e170–8. 68. Thangaratina S, Rogozińska E, Jolly K, et al. Effects of interventions in pregnancy on maternal weight and obstetric outcomes:  meta-analysis  of randomised evidence. BMJ 2012;344:e2088. 69. Tilg H, Kaser A. Gut microbiome, obesity, and metabolic dysfunction. J Clin Invest 2011 Jun;121(6):2126–32. 70. Turnbaugh PJ, Gordon JI. The  core  gut  microbiome,  energy balance and obesity. J Physiol 2009 Sep 1;587(Pt 17):4153–8.  71. Turnbaugh PJ, Hamady M, Yatsunenko T, et al. A core gut microbiome in obese and lean twins. Nature 2009;457(7228):480–4.  72. Vickers HM, Sloboda DM. Strategies for Reversing the Effects of Metabolic Disorders Induced as a Consequence of Developmental Programming. Front Physiol 2012;3:242. 73. Vickers MH. Developmental programming of the metabolic syndrome – critical windows for intervention. World J Diabetes 2011 Sep 15;2(9):137–48.

74

74. Vignerová J, Bláha P, et al. Sledování růstu českých dětí a dospívajících. Norma, vyhublost obezita. Praha: Státní zdravotní ústav a Univerzita Karlova, 2001:173. 75. Vignerová J, Riedlová J, Bláha P, et al. 6. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001. Česká republika. Souhrnné výsledky. Praha: PřF UK, SZÚ, 2006: 238. ISBN 80-86561-30-5. 76. von Kries R,  Ensenauer R,  Beyerlein A. Gestational weight gain and overweight in children: Results from the cross-sectional GermanKiGGS study. Int J Pediatr Obes 2011;6:45–52. 77. Weng SF,  Redsell SA,  Swift JA, Yang M,  Glazebrook CP. Systematic  review  and  meta-analyses  of  risk  factors  for  childhood overweight identifiable during infancy. Arch Dis Child 2012 Dec;97(12):1019-26. 78. Yajnik CS. Obesity epidemic in India: intrauterine origins? Proc Nutr Soc 2004 Aug;63(3):387–96. 79. Yanping Li Yuna He,  Lu Qi, et al. Exposure to the Chinese Famine in Early Life and the Risk of Hyperglycemia and Type 2 Diabetes in Adulthood. Diabetes 2010 October; 59(10):2400–6. 80. Yu Z1, Han S, Zhu J, et al. Pre-pregnancy body mass index in relation to infant birth weight and offspring overweight/ obesity: a systematic review and meta-analysis. PLoS One 2013 Apr 16;8(4):e61627. 81. Ziegler EE, Fomon SJ. Fluid intake, renal solute load, and water balance in infancy. J Pediatr 1971;78:56–8. 82. Zoetendal EG, Rajilić-Stojanović M, de Vos WM. High-throughput diversity and functionality analysis of the gastrointestinal tract microbiota. Gut 2008;57(11):1605–15. 83. Zucchi FRC,  Yao Y, Metz AG. Front. The secret language of destiny: stress imprinting and transgenerational origins of disease. Genet 2012;3:96.

MUDr. Zlatko Marinov Dětská obezitologická ambulance Pediatrická klinika, FN Motol a 2. LF UK Praha V Úvalu 84 150 06 Praha 5 e-mail: [email protected]

DMEV • ROČNÍK 18 • 2015 • ČÍSLO 2