PROFESNĚPRÁVNÍ PROBLÉMY Právní problematika
Určeno pro studenty VŠB TUO
Fakulta elektrotechniky a informatiky Bakalářský studijní program
JUDr. Milada Štefková Ostrava 2006
OBSAH I. Úvod II. Právní východiska umožňující výkon právních úkonů v elektronické podobě III. Podmínky pro vyhotovování právně závazných dokumentů v elektronické podobě l. Zákonem daná možnost nahrazení psaného textu textem v elektronické podobě l.l. Občanský zákoník l.l.l. Náležitosti právního úkonu l.l.2. Spotřebitelské smlouvy
l.2. Uzavírání smluv v elektronické podobě mezi podnikateli 2. Elektronický podpis 2.1 Základní pojmy 2.1.1. Elektronický podpis 2.1.2 Elektronická značka 2.1.3. Kvalifikované časové razítko 2.1.4. Certifikát 2.1.5 Certifikace 2.1.6. Elektronická podatelna
2.2. Právní závaznost elektronického podpisu, elektronické značky 2.3. Právní závaznost automatizovaně označené zprávy 2.4. Zajištění shody originálu s odesílanou elektronickou zprávou 2.5. Odpovědnost za porušení povinností daných zákonem a náhrada škody 2.5.l. Obecná právní úprava odpovědnosti a náhrad škod §§ 415-450 OZ 2.5.1.1. Předcházení škodám - prevence 2.5.1.2. Odpovědnost za škodu 2
2.5.1.3. Subjekty odpovědnosti za škodu 2.5.1.4. Náhrada škody 2.5.2 Bezdůvodné obohacení 2.5.3. Odpovědnost za porušení povinností uložených zákonem o elektronickém podpisu
2.6. Uznávání kvalifikovaných zahraničních certifikátů
2.7. Státní správa v oblasti působnosti zákona o elektronickém podpisu 2.7.1. Kontrolní činnost 2.7.2. Správnětrestní odpovědnost
IV. Vybrané otázky ochrany práv duševního vlastnictví Zákon číslo 121/2000 Sb. - autorský zákon l. Dílo na Internetu a jeho právní aspekty upravené autorským zákonem 1.1. Užití díla prostřednictvím Internetu 1.1.1. Zpřístupnění díla 1.1.2. Stahování, rozmnožování díla 1.2. Odpovědnost za porušení práva autorského na Internetu 2. Ochrana práv k počítačovým programům
V. Hospodářská soutěž l. Právo nekalé soutěže 2. Právo proti omezování soutěže 3. Právo na ochranu spotřebitele
3
I . Úvod Cílem výuky tohoto předmětu je poukázat na dopad moderních informačních a komunikačních technologií do právních vztahů. Pro právní dokumenty vedoucí ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu, které měly závažný dopad do osobnostní nebo majetkové sféry jejich účastníků tj. fyzických a právnických osob, vyžadoval právní řád formu písemného listinného dokumentu opatřeného podpisem stran. Technický pokrok dnes umožňuje vyhotovování písemných dokumentů v digitální formě včetně podpisu takovýchto dokumentů, jejich předávání elektronickou poštou. V důsledku toho došlo ke změně právní úpravy formy právních úkonů, které s sebou nesou vznik, změnu , zánik právního vztahu především novelou občanského zákoníku a vydáním zákona o elektronickém podpisu v roce 2000, který položil základní kámen pro uskutečňování právně závazných právních úkonů v elektronické podobě. Oblasti života, kterých se dotýká využívání právních dokumentů v elektronické podobě l. Získávání informací, dokladů a činění podání tj. komunikace s orgány veřejné správy. 2. Výkon zaměstnání doma. 3. Nahrazení papírové dokumentace elektronickou a komunikace prostřednictvím elektronických prostředků. 4. Elektronické obchodování s informacemi. 5. Elektronický obchod s věcmi.
II. Právní východiska umožňující výkon právních úkonů v elektronické podobě Občanský zákoník - z.č. 40/l964Sb. Obchodní zákoník - z.č. 513/1991Sb. Zákon o ochraně spotřebitele – z.č. 634/1992Sb. Zákon o elektronickém podpisu - z.č. 227/2OOOSb. Nařízení vlády č. 495/2OO4 Sb., kterým se provádí z.č. 227/2000Sb. a týká se zajištění jeho fungování u orgánů veřejné moci. Nařízení vlády o elektronických podatelnách č. 496/2004Sb. Zákon o archivní a spisové službě č. 499/2004Sb. Zákon o ochraně osobních údajů - z.č. 101/2001Sb. Vyhláška Úřadu pro ochranu osobních údajů o upřesnění podmínek pro používání elektronického podpisu - vyhláška č. 366/2OO1Sb. Zákon o svobodném přístupu k informacím – z.č. 106/1999Sb.
4
III. Podmínky pro vyhotovování právně závazných dokumentů v elektronické podobě Elektronická forma právních úkonů nese s sebou řešení dvou základních problémů, a to zákonem danou možnost nahrazení psaného textu digitálním textem a právní závaznost elektronického podpisu. l. Zákonem daná možnost nahrazení psaného textu textem v elektronické podobě 1.1. Občanský zákoník z.č. 40/l964Sb. 1.1.1. Náležitosti právního úkonu: - § 2, odst. 3 umožňuje tzv. smluvní volnost, legalizuje tedy formu elektronického obchodu, jehož použití je odvislé od svobodného rozhodnutí smluvních stran. - § 4O, odst. 4 písemná forma právního úkonu je zachována i pokud je zachycena elektronickými prostředky - § 40, odst. 3 umožňuje podpis právního dokumentu elektronicky - § 52-56 úprava spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku 1.1.2. Spotřebitelské smlouvy Spotřebitelskou smlouvou jsou smlouvy, kdy na jedné straně je dodavatel a na straně druhé spotřebitel. Jedná se např. o smlouvu o dílo, smlouvu kupní, kde subjekty uzavírající smlouvu (smlouva kupní prodávající a kupující, smlouvy o dílo zhotovitel a objednatel) naplňují obsah pojmu dodavatel a spotřebitel. Dodavatel je osoba, která při uzavírání smlouvy jedná v rámci své obchodní činnosti nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Jako typy spotřebitelských smluv, tj. smluv splňujících výše uvedené kriterium, jsou pak uvedeny: a) smlouvy uzavírané na dálku, b) smlouvy uzavírané mimo provozovnu. Pro oba typy smluv pak zákon v zájmu zvýšené ochrany práv spotřebitele specielně upravuje povinnosti dodavatelů a oprávnění spotřebitelů. ad a) Smlouvy uzavírané na dálku zahrnují smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku. Právní režim smluv uzavíraných na dálku Prostředky komunikace na dálku mohou být použity jen se souhlasem spotřebitele. Tímto prostředkem je i komunikace elektronická. Dodavatel má stanoveny zákonem povinnost informovat spotřebitele o určitých skutečnost před uzavřením smlouvy i po uzavření smlouvy. Zvýšená ochrana spotřebitel je dána jeho právem na odstoupení od smlouvy do 14 dnů bez udání důvodu od převzetí plnění, pokud byla dodavatelem porušena informační povinnost právo na odstoupení činí 3 měsíce od převzetí plnění. Dodatečné poskytnutí informací ve tříměsíční lhůtě znamená její stavení a začne běžet čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení bez udání důvodu. Je-li na dálku komunikováno elektronicky jsou stanoveny další právní náležitosti jako např. archivace uzavřených smluv dodavatelem atd..
5
Smlouvy uzavírané mimo provozovnu Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání nebo dodavatel žádné stálé místo k podnikání nemá, může spotřebitel do 14 dnů od jejího uzavření písemně od smlouvy odstoupit bez udání důvodů. Nedošlo-li ještě ke splnění dodávky má právo od smlouvy odstoupit do l měsíce bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce. Dodavatel je povinen spotřebitele písemně upozornit na výše uvedená práva. Pokud tak neučiní má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do l roku od jejího uzavření. (Tyto smlouvy nejsou smlouvami uzavíranými na dálku přímo z probíranou problematikou nesouvisí. Do kapitoly jsou zařazeny v zájmu poskytnutí ucelené informace o spotřebitelských smlouvách jako takových.)
1.2. Uzavírání smluv v elektronické podobě mezi podnikateli Ustanovení Občanského zákoníku se týká i obchodů uzavíraných mezi podnikatelskými subjekty,jejichž právní režim je dán Obchodním zákoníkem. Tento závěr vychází ze vztahu těchto dvou právních norem, kdy Občanský zákoník je normou generální a Obchodní zákoník normou speciální a platí zásada, že pokud určitý právní vztah není upraven normou speciální a Obchodní zákoník výše uvedenou problematiku neřeší, pak platí pro vztahy v podnikatelské sféře Občanský zákoník.
2. Zákon o elektronickém podpisu z.č. 227/2000Sb. Vzhledem k tomu, že závaznost právního úkonu je vázána na podpis fyzické osoby, která tímto dává najevo, stvrzuje, že se ztotožňuje s daným textem a tento se pro ni stává právně závazný, bude následující kapitola věnována právní úpravě elektronického podpisu zákonem číslo 227/2OOOSb. O elektronickém podpisu. Cílem právní úpravy je položit základní kámen pro úpravu elektronického podpisu u elektronických právních úkonů pro oblast práva soukromého i veřejného. Zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství používání, tvorbu a zajištění důvěryhodnosti elektronického podpisu, elektronické značky při vyhotovování právních dokumentů v elektronické podobě, poskytování certifikačních služeb poskytovateli usazenými na území ČR, kontrolu povinností stanovených tímto zákonem a sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem.
2.1. Základní pojmy 2.1.1. Elektronický podpis Prostý elektronický podpis Prostý elektronický podpis jsou data v elektronické podobě, která umožňují identifikovat osobu, která podpis vytvořila. Např. heslo. Z hlediska právního je právně závazná tato forma podpisu. S touto formou podpisu jsou spojeny téměř nulové náklady jeho pořízení, ale je zde velké riziko možného zneužití. Prakticky je použitelný pouze mezi omezeným počtem subjektů, kteří se vzájemně na jeho formě dohodnou.
6
V zájmu posílení bezpečnosti a věrohodnosti elektronického podpisu zákon definuje další formy elektronického podpisu.
Zaručený elektronický podpis Zaručený elektronický podpis poskytuje podepisující i spoléhající se osobě zákonnou záruku, že spoléhající se strana bude schopna z podepsané datové zprávy podepisující osobu identifikovat. Technologicky je záruka zajištěna tzv. technologií digitálního podpisu jehož vytvoření probíhá prostřednictvím soukromého a veřejného klíče. Soukromý klíč bývá zabezpečen heslem, PINem. Veřejný klíč (data pro ověřování elektronického podpisu) umožňuje ověřit, že elektronický podpis je pravý. . K ověření zaručeného elektronického podpisu slouží certifikát. Certifikát lze získat přímo od podepisující osoby nebo z veřejného seznamu certifikátů, který vede poskytovatel certifikačních služeb. Do veřejného seznamu lze zapsat pouze osoby, které se zveřejněním souhlasí, neboť údaje obsahují osobní data podpisujícího se (Zákon o ochraně osobních údajů). Osoba, která si nepřeje zveřejnění musí svým partnerům poskytnout certifikát sama.
Vyšší forma zaručeného elektronického podpisu Takovýto podpis je zaručený kvalifikovaným certifikátem nebo kvalifikovaným certifikátem vydaným akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb 2.1.2. Elektronická značka Elektronickou značkou jsou údaje v elektronické podobě, které jsou připojeny k elektronické zprávě a blíže identifikují původce zprávy tím, že uvádí za kterou fyzickou nebo právnickou osobu je právní úkon činěn. Např. státní orgán – Ministerstvo dopravy, podnikatelský subjekt. Právní dokument označený pouze elektronickou značkou nevyvolá žádné právní účinky, ty jsou vždy vázány na elektronický podpis fyzické osoby, která jménem právnické osoby jedná.
2.1.3.Kvalifikované časové razítko Kvalifikované časové razítko je datová zpráva, které lze přenášet prostředky elektronické komunikace a uchovávat na záznamových mediích. Kvalifikované časové razítko je garancí, že předmětná data existovala někdy před časovým okamžikem, s nímž jsou kvalifikovaným časovým razítkem spojena. Např. Pokud si necháme doručenou poštu označit časovým razítkem, zlepšíme důkazní situaci tak, že budeme schopni prokázat, že příslušný e-mail nám byl doručen před časovým okamžikem uvedeným v razítku. Znemožní případné antidatování elektronického podpisu.
2.1.4. Certifikát Certifikát je datová zpráva, kterou vydává poskytovatel certifikačních služeb a která jednoznačně propojuje veřejný 7
klíč elektronického podpisu nebo elektronické značky s identitou svého držitele. Držitel certifikátu Držitelem certifikátu může být fyzická, právnická osoba a organizační složka státu. Držitelem certifikátu může být osoba podepisující nebo osoba označující a vztahuje se pouze na toho kdo získal kvalifikovaný certifikát nebo kvalifikovaný systémový certifikát. Pokud je držitelem certifikátu osoba označující nemá přístup k soukromému klíči tj.k heslu, PINu. Příklad: zaměstnavatel – zaměstnanec Kvalifikovaný certifikát Kvalifikovaný certifikát je vydán kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Užívá se pro vytváření, ověřování elektronických podpisů. Kvalifikovaný systémový certifikát Kvalifikovaný systémový certifikát je obdoba předchozího kvalifikovaného certifikátu s tím, že může identifikovat fyzickou osobu, právnickou osobu nebo organizační složku státu. Užívá se pro ověřování, vytváření elektronických značek. 2.1.5 .Certifikace Poskytovatel certifikačních služeb Poskytovatelem certifikačních služeb se může stát jakákoliv osoba i organizační složka státu, která má technické zařízení způsobilé pro tvorbu certifikátů a která poskytuje certifikační služby. Nemusí jít o osobu odlišnou od osoby podepisující nebo spoléhající. Naopak v takovémto případě má elektronický podpis maximální možnou míru spolehlivosti. 8
Kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb Jde o poskytovatele certifikačních služeb viz výše, který kromě všeobecných podmínek kladených na podnikatele právním řádem (všeobecné živnostenské podmínky) musí oznámit předem Ministerstvu informatiky, že danou službu hodlá v souladu se zákonem poskytovat. Jedná se o tyto služby: - vydávání kvalifikovaných certifikátů pro elektronický podpis - vydávání kvalifikovaných systémových certifikátů pro elektronické značky - vydávání kvalifikovaných časových razítek - vydávání prostředků pro bezpečné vytváření elektronických podpisů. Za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem odpovídá kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb podle Občanského zákoníku. Akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb Rozdíl proti předchozímu spočívá v akreditaci o kterou musí poskytovatel požádat Ministerstvo informatiky. Ministerstvo informatiky prověřuje zda jsou splněny organizační, technické, personální a další podmínky pro poskytování této služby. Hlavním přínosem akreditace je pro poskytovatele možnost vydávat certifikáty, které jsou použitelné v řízeních u orgánů veřejné moci. Akreditace k působení jako akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb uděluje a odnímá Ministerstvo informatiky.
2.1.6. Elektronická podatelna 9
Elektronickou podatelnou se podle tohoto zákona rozumí pracoviště, které u orgánu veřejné moci zajišťuje odesílání a příjem elektronických datových zpráv. Jedná se o pracoviště , které slouží k prvotní evidenci dokumentů vstupujících do úřadu, jejich základnímu třídění a předávání k dalšímu zpracování. Navíc pak ověřuje náležitosti doručených datových zpráv souvisejících s jejich elektronickou formou především ověření elektronického podpisu. 2.2. Právní síla, závaznost elektronického podpisu a elektronické značky Zákon uvádí, že datová zpráva je podepsána pokud je opatřena elektronickým podpisem. Takže tam, kde právní předpis požaduje podpis je podmínka splněna použitím elektronického podpisu. Tam kde zákonodárce výslovně uvádí vlastnoruční podpis nebo podpis vytvořený vlastní rukou elektronický podpis není dostačující a právní dokument by byl neplatný. Pokud jde o elektronický podpis je pro právní závaznost dostačující elektronický podpis prostý. U úředně ověřeného podpisu zákon stanoví přímo, který orgán je oprávněn ověřit vlastnoruční podpis. K tomto právnímu úkonu jsou ze zákona zmocněni notáři a obce pověřené vedením matriky. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že elektronický podpis i když certifikovaný akreditovaným poskytovatelem nelze považovat za úředně ověřený. I když věrohodnost takového podpisu /výklad dále/ má značnou důvěryhodnost, zákon mu tento status nepřiznává. Z dikce zákona vyplývá, že podpis písemného dokumentu jednoznačně prokazuje, že osoba, která dokument podepsala 10
se s tímto seznámila a svůj souhlas s jejím obsahem potvrzuje svým podpisem. S ohledem na možnost automatizovaného vytváření elektronického podpisu je třeba řešit to, že není zcela jasné a určité, zda osoba, která použila elektronický podpis se jednoznačně seznámila s obsahem elektronického podání a právní úkon by mohl být označen za neplatný a tudíž by nemohl vyvolávat právní následky jím zamýšlené. Právo pro takovýto případ používá tzv vyvratitelnou právní domněnku, takže pokud není prokázán opak má se za to, že osoba, která použila elektronický podpis se s textem elektronického podání seznámila. Zákon pak dále pro tyto případy zaručuje možnost alespoň ověření totožnosti podepisující osoby, a to za těchto podmínek. l. Použití zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu. 2. Vytvoření podpisu pomocí prostředků pro bezpečné vytváření elektronického podpisu. Ad 1/ Věrohodnost zaručeného elektronického podpisu je dána: a) ověřitelností údajů týkajících se totožnosti podepisující osoby b) připojením digitálního podpisu Poskytovatel kvalifikovaného certifikátu elektronického podpisu je rovněž prověřená osoba, takže je u ní zaručena celkem vysoká míra věrohodnosti. Dozor na činností tohoto poskytovatele vykonává Ministerstvo informatiky. Ad 2/ Prostředky pro bezpečné vytváření elektronických podpisů poskytují rovněž záruku
před zneužitím třetími osobami. Požadavky na bezpečné vytváření jsou dány technickými normami ISO 15408, profil 11
CWA 14689. Dosud však nebyla vydána technická norma pro ověřování elektronického podpisu. Podmínky pro vytváření i ověřování elektronického podpisu kontroluje ze zákona Ministerstvo informatiky. Kontrola podmínek pro ověřování elektronického podpisu z důvodu absence technické normy nemůže být prováděna. V současnosti však nikdo takovéto služby neposkytuje Elektronická značka právně nezavazuje, musí k ní být připojen elektronický podpis. Technická norma označující prostředky pro bezpečné vytvoření elektronických značek dosud nebyla vydána.
2.3. Právní síla, závaznost automatizovaně označené zprávy Vzhledem k tomu, že technicky je možné automatizované označování zpráv, to znamená podpis činěný technickým zařízením bez soustavné kontroly podepisující osoby, řeší právo závaznost takto vydaných dokumentů. Např. vydávání elektronických výpisů z jimi vedených rejstříků. Bez zásahu fyzické osoby nastavením technických parametrů lze tato dokumenty zasílat přímo žadateli. Právo zaujímá odlišné stanovisko pro automatizovaně označenou zprávu pro oblast práva soukromého /uzavírání obchodů/ a pro oblast práva veřejného./závazná podání k orgánům veřejné moci, vydávání veřejných listin těmito orgány např. soudy, ministerstva, finanční úřady, kraje, obce, katastrální úřady, obchodní rejstřík atd./. Pro oblast soukromého práva tj. uzavírání smluv je automatizovaně označená zpráva ze zákona hodnocena jako právní úkon neplatný, pro nedostatek projevu vůle podepisující osoby. Pokud se však smluvní strany dohodnou, že takovýto způsob označení zpráv zasílaných mezi partnery je možný, jsou jimi smluvní strany vázány a nedodržení dohody je právně vymahatelné.
Pro oblast veřejného práva tj. pro právní akty vydávané orgány veřejné moci jsou § 11 zákona prohlášeny za právoplatné, mají hodnotu veřejné listiny vydané v písemné formě, pokud jsou vydány v elektronické podobě označené zaručeným elektronickým podpisem, založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb nebo elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních 12
služeb. O tom, zda je dostačující potvrzení zpráva pouze elektronickou značkou (bez elektronického podpisu) rozhoduje statutární orgán příslušného orgánu veřejné moci. Takovéto zprávy musí být odesílány prostřednictvím elektronické podatelny. 2.4. Zajištění shody obsahu originálu s odesílanou elektronickou zprávou Z hlediska právní závaznosti elektronicky odesílaných právních dokumentů je třeba zabezpečit obsah elektronické zprávy z originálem. Z výše uvedeného výkladu o zaručeném elektronickém podpisu, zaručené elektronické značce a kvalifikovaném časovém razítku vyplývá, že i tato skutečnost je zajištěna, a to tím, že zpráva je označena časem odeslání /kval.čas.razítko/ a následná změna dokumentu originálního je z hlediska časového podchycena a je dostatečným důkazním prostředkem, že v době podání originál a elektronicky odesílaný právní dokument měly shodný obsah a že jde o změnu následnou. Např. výpis z Katastru nemovitostí, Obchodního rejstříku. Oba výpisy mohou být podkladem právních vztahů, které mají dopad do majetkových právních vztahů a v důsledku chyb pak bude řešena záležitost náhrady škod a určení subjektu, který za ni odpovídá.
2.5. Odpovědnost za porušení povinností daných zákonem a náhrada škody podle Občanského zákoníku Tato kapitola pojednává o právní odpovědnosti vzniklé porušením zákona o elektronickém podpisu. Tento zákon uvádí povinnosti subjektů uvedených v zákoně o elektronickém podpisu a pokud se týká právního režimu odpovědnosti za porušení těchto povinností a následné povinnosti hradit škodu odkazuje na ustanovení Občanského zákoníků. 2.5.1. Obecná právní úprava odpovědnosti a náhrad škod §§ 415-450 OZ
13
Tato kapitola pojednává o odpovědnostních vztazích a náhradách škod obecně upravených Občanským zákoníkem. Pro pochopení odpovědnostních vztahů podle zákona o elektronickém podpisu je zařazení nezbytné, protože zákon na tato ustanovení odkazuje. Předcházení škodám – prevence Odpovědnost za škodu Subjekty odpovědnosti za škodu Náhrada škody Bezdůvodné obohacení 2.5.1.1. Předcházení škodám - prevence Odpovědnost k náhradě škody vzniká jako druhotná právní povinnost, kterou má subjekt, jenž porušil prvotní právní povinnost, která pro něho vyplynula ze zákona nebo jiné právní skutečnosti např. z uzavřené smlouvy. Porušení právní povinnosti vyvolává sankční účinek pro rušitele práva, který znamená postih ve sféře majetkové /náhrada škody/ nebo ve sféře osobní /zadostiučinění, odstranění závadného stavu/. Občanský zákoník § 415 ukládá povinnosti subjektům občanského práva jejichž plněním je zabezpečeno předcházení škodám má tedy preventivní účinky. Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, životním prostředí. Zákonem je pak uložena v § 417, odst. l OZ povinnost aktivně zasáhnout pro případ hrozící škody. Ten, komu škoda hrozí je povinen zakročit k jejímu odvrácení, a to způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení. Povinnost zákroku ohroženého
14
Nesplnění povinnosti zákroku ohroženého tj. prevenční povinnosti nese s sebou povinnost (odpovědnost) k náhradě škody, která vznikla v důsledku nezakročení proti jejímu vzniku. Splní-li ohrožený povinnost a zakročí a vznikne mu tím škoda, má nárok na její náhradu. Nároky ohroženého vzniklé ze škody zásahem proti hrozící škodě jsou limitovány výší škody, která mohla vzniknout. To znamená, že zákrok musí být přiměřený a jím samotným nesmí vzniknout škoda vyšší než by vznikla, kdyby k zákroku proti hrozící škodě vůbec nedošlo.
2.5.1.2. Odpovědnost za škodu Pro vznik odpovědnostního vztahu jsou zákonem dány konkrétní podmínky, které musí být splněny, aby odpovědnostní vztah a z něho vyplývající povinnost k náhradě škody mohla vzniknout. Návaznosti na zákonem dané podmínky pro vznik odpovědnostního vztahu rozlišujeme dva typy odpovědností, a to : a) subjektivní odpovědnost b) objektivní odpovědnost V občansko právních vztazích jsou uplatňovány oba typy odpovědností. Subjektivní odpovědnost Podmínky pro vznik odpovědnosti: a) protiprávní úkon b) vznik škody
15
c) příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vzniklou škodou d) zavinění /oprávněný musí prokázat povinnému/ Zavinění jako vztah vědomí a vůle k protiprávnímu úkonu může být úmyslné nebo nedbalostní. Splněním těchto podmínek vzniká odpovědnostní vztah a povinnost hradit škodu. Objektivní odpovědnost Podmínky pro vznik odpovědnosti: a) protiprávní úkon b) vznik škody c) příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vzniklou škodou Splněním těchto tří podmínek vzniká subjektu povinnému odpovědnost za vzniklou škodu a tudíž povinnost tuto škodu hradit. Zákon však pro tento případ odpovědnostního vztahu uvádí tzv liberační důvody, t.j. takové důvody, jejichž prokázáním stranou povinou se tato může z odpovědnosti za škodu a povinnosti tuto hradit vyvinit. Liberační důvody jsou uvedeny přímo u jednotlivých případů odpovědnosti za škodu, a to v §§ 421-437 OZ. 2.5.1.3. Subjekty odpovědnosti za škodu Subjekty odpovědnosti za škodu jsou osoby fyzické, právnické a stát. Způsobilost nést následky jednání, které je v rozporu s právem: 16
a) fyzická osoba - dosažením zletilosti, pokud netrpí duševní poruchou, která odpovědnost vylučuje. § 422 OZ stanoví, že pokud se vlastní vinou FO přivede do stavu přechodné duševní poruchy odpovídá za své jednání. b) právnická osoby - vznikem právnické osoby c) stát - odpovídá za nezákonná rozhodnutí nesprávný úřední postup státních orgánů Spoluodpovědnost za způsobenou škodu. Pokud za škodu odpovídá více škůdců, odpovídají solidárně, tj. každý za všechny, všichni za každého s nárokem na následné vzájemné vypořádání. Zavinění poškozeného. Poškozený sám zavinil škodu, pak tuto nese výlučně sám. Spoluzavinění poškozeného Při spoluzavinění poškozeného je třeba určit podíl, míru spoluzavinění a pak nese poměrnou část náhrady škody, která odpovídá výši jeho podílu na zavinění. Zavinění i spoluzavinění poškozeného se nepředpokládá, musí se prokazovat. Prokázáním zavinění nebo spoluzavinění poškozenému odpovídajícím subjektem vede k jeho úplnému nebo částečnému osvobození od náhrady škody. 2.5.1.4. Náhrada škody Vznik škody je nezbytným předpokladem vzniku odpovědnostního vztahu. Škoda může vzniknout na : a) majetku b) na zdraví. Škoda na majetku Škoda je majetková újma vyčíslitelná v penězích. 17
Škoda skutečná je škoda, která spočívá ve zmenšení majetku tj. v rozdílu hodnoty majetku před a po škodné události. Ušlý zisk je vyčíslením toho o co v důsledku škodné události poškozený přišel, nerozmnožil svůj majetek. Hradí se škoda skutečná plus ušlý zisk. Pro rozsah náhrady škody není stanoven limit. Výši škody určuje a prokazuje poškozený. Pokud škoda nebyla způsobena úmyslně může soud na návrh povinného výši náhrady škody snížit /tzv. moderační právo soudu/. Výše škody se stanoví tak, aby odpovídala ceně v době poškození. S ohledem na pohyb cen nahoru ale i dolu, je pro určení výše škody rozhodující to, aby si poškozený mohl pořídit věc téhož druhu a kvality. Způsob náhrady škody je zásadně v penězích. Na žádost poškozeného je-li to možné a účelné, lze nahradit škodu navrácením do původního stavu. 2.5.2. Bezdůvodné obohacení Předpokladem vzniku závazků z bezdůvodného obohacení je skutečnost, že došlo k získání určitého majetkového prospěchu na straně neoprávněného subjektu. Obohacení na straně jedné musí vyvolat majetkovou újmu na straně druhé. Obohacení může být ve formě peněžité nebo formou užívání cizí věci.. Musí však mít vždy majetkovou hodnotu a musí být vyjádřitelné v penězích. Zákon pak deklaruje, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vrátit. Neodůvodněnost nabytí majetkového prospěchu tkví v právní sféře. Existuje nedostatek právem uznaného podkladu pro jeho získání. Jde on získání prospěchu v těchto případech: a) plnění bez právního důvodu b) plnění z neplatného právního úkonu c) plnění z právního důvodu, který odpadl d) majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů e) majetkový prospěch získaný tím, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Právním následkem bezdůvodného obohacení je vznik povinnosti toto obohacení vydat tomu, na jehož úkor bylo získáno. Tato povinnost přechází i na dědice věřitele i dlužníka.
18
Dispozice poškozeného s právním nárokem Pro uplatňování nároků z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení u povinného a v případě, že není ochoten dobrovolně plnit uplatněním u soudu, platí zásada dispozice. To znamená, že je na vůli poškozeného zda se bude náhrad domáhat nebo ne. Jedná se o právo poškozeného ne o jeho povinnost.
Poznámka Tato ustanovení OZ platí o pro obchodní vztahy, neboť Obchodní zákoník neobsahuje samostatnou právní úpravu tohoto institutu.
2.5.3. Odpovědnost za porušení povinností uložených zákonem o elektronickém podpisu V případě doručování elektronických zpráv jde o porušení povinností daných zákonem o elektronickém podpisu těmito subjekty:: a) podepisující osobou b) označující osobou c) napadením vnějším /hekři/ d) držitelem certifikátu e) poskytovatelem kvalifikovaného certifikátu f) poskytovatelem služeb při vydávání kvalifikovaných certifikátů a kvalifikovaných systémových certifikátů g) poskytovatelem služeb při vydávání kvalifikovaných časových razítek Ad a)/ Podepisující osoba /elektronický podpis/ Za porušení povinností uvedených v § 5 zákona nese odpovědnost podepisující osoba, a to na principu odpovědnosti subjektivní dostačující je zavinění z nedbalosti/viz výše předchozí kapitola/. Právní úkon podepsaný jinou osobou je absolutně neplatný. Škody se domáhá poškozená osoba na tom , kdo podepsal, čí podpis je uveden. Odpovědností vztah se bude týkat toho, kdo neochránil před zneužitím a toho kdo zneužil. Podíl na náhradě škody bude dán mírou zavinění toho kterého subjektu. Osoba spoléhající nese odpovědnost za škodu vzniklou na základě zneplatněného elektronického podpisu. Osoba spoléhající je povinna si ověřit, zda podpis na dokladu je uveden v seznamu, je povinna ověřit si tuto skutečnost. Ad b)/ Označující osoba /elektronická značka/ Povinnosti označující osoby jsou dány § 5a zákona. Odpovědnost za neoprávněné použití, zneužití elektronické značky nese označující osoba, a to na základě subjektivní odpovědnosti dostačující je zavinění nedbalostní. Odpovědnost poskytovatele elektronické značky viz bod d-g). Ad c)/ Napadení vnější
19
Škoda způsobená napadením vnějším nebo vnitřní poruchou je založená na odpovědnosti subjektivní nedbalostní. Ad d-g)/ Povinnosti držitele a poskytovatele certifikátu Povinnosti držitele a poskytovatele certifikátu jsou dány §§ 5b, 6, 6a, 6b.Vzájemné vztahy těchto dvou subjektů budou založené smlouvou. Pokud budou obě dvě strany podnikatelskými subjekty a bude se týkat jejich podnikatelské činnosti , nebo půjde o vztah státu nebo samosprávné územní jednotky /kraj, obec/ a podnikatelského subjektu při zajišťování služeb pro veřejnost mají tyto vztahy právní režim obchodního zákoníku a jsou založeny na odpovědnosti objektivní. Ochrana osobních údajů Ochrana osobních údajů používaných při aplikaci zákona má právní režim zákona č. 101/2000Sb. o ochraně osobních údajů.
2.6. Uznávání kvalifikovaných zahraničních certifikátů Uznávání elektronických podpisů má význam především pro rozvoj elektronického obchodu. Směrnicí EU 99/93 jsou vydány „Zásady společenství pro elektronické podpisy“, které řeší uznávání elektronických podpisů takto:. l. Členské státy EU Každý členský stát EU zajistí uznávání kvalifikovaných certifikátů vydaných jinou členskou zemí. 2. Stát mimo EU a) poskytovatel splňuje podmínky směrnice EU 99/93 a je akreditován v členské zemi b) akreditovaný poskytovatel v členské zemi převezme odpovědnost ze certifikát vydaný mimo EU c) závazek uznání vyplývá z mezinárodní smlouvy, kterou je ČR vázána Vzhledem k tomu, že zajištění uznávání elektronických podpisů některou z výše uvedených forem má i technické problémy a je těžce proveditelné, ovšem tato skutečnost nemůže bránit v možnosti používání elektronických podání, protože některé právní předpisy již s nimi počítají a dávají tuto formu podání jako podmínku např. v oblasti veřejných zakázek, kdy nelze z účasti vyloučit zahraničního uchazeče proto, že není ověřitelný jeho podpis, nabízí se řešení této situace tzv. bridgeovou certifikační autoritou. Bridgeová certifikační autorita Bridgeová certifikační autorita je autorita, která různými metodami sdílí důvěru mezi dvěma a více systémy certifikačních autorit. Vytvoření systému uznávání autorit nadřazenou autoritou. Výsledkem je vrcholná certifikační autorita tzv. kořenová certifikační autorita jejíž certifikát je samopodepsaný. Autorita podřízených je odvozena od autority nadřízené. Z tohoto systému pak vyplývají dvě možná řešení uznávání. l. Systémy certifikačních autorit na jejichž vrcholech stojí kořenové certifikační autority a tyto jsou spojeny bridgeovou certifikační autoritou, která vydá veřejné klíče pro vrcholové –
20
kořenové autority. Certifikační cesty jsou zakončeny kořenovou a bridgeovou autoritou. Uživatel přiznává důvěru pouze jedné bridgeové certifikační autoritě namísto každému jednotlivému systému certifikačních autorit.. 2. Seznam důvěryhodných kořenových autorit CTL – certificate trust list, který je podepsán klíčem bridgeové autority. Na základě důvěry v bridgeovou autoritu, vybírá uživatel certifikát ze seznamu CTL. EU využívá tohoto způsobu uznávání zahraničních kvalifikovaných certifikátů.
2.7. Státní správa v oblasti působnosti zákona o elektronickém podpisu Státní správa oblasti působnosti zákona o elektronickém podpisu je zajišťována Ministerstvem informatiky a Úřadem na ochranu osobních údajů, který má rovněž postavení ústředního orgánu státní správy. Výkon státní správy na tomto úseku činnosti spočívá v kontrolní činnosti a vyvozování důsledků z porušování zákona tj. správnětrestní odpovědnosti.
Kontrolní a správnětrestní pravomocí je nadáno Ministerstvo informatiky. Odpovědnými osobami jsou podle zákona kvalifikovaní poskytovatelé certifikačních služeb, kteří se dopustí jednání v rozporu se zákonem a tím se dopustí správního deliktu nebo přestupku jako podnikatelé právnické osoby nebo osoby fyzické. V zájmu objasnění a pochopení používaných termínů je zařazena kapitola obecně pojednávající o správním právu trestním.
2.7.1. Správní právo trestní Správně-právní odpovědnost přichází v úvahu pokud doje k narušení společenských vztahů chráněných správním právem. Protiprávní jednání subjektů správního práva je označeno jako správní delikt. PŘESTUPKY SPRÁVNÍ DELIKTY se dělí: JINÉ SPRÁVNÍ DELIKTY - správní delikty při podnikatelské činnosti - správní disciplinární delikty - správní pořádkové delikty Zákon o elektronickém podpisu uvádí dva správní delikty, a to přestupek a správní delikty při podnikatelské činnosti. Přestupky - zákon číslo 200/1990Sb. o přestupcích
21
Základním principem pro uplatňování zákony o přestupcích příslušnými orgány veřejné správy je zachovávání priority prevence před represí. Posláním těchto orgánů tedy je vést občany k dodržování zákonů, respektování práv spoluobčanů, a to tak, aby nedocházelo k narušování veřejného pořádku a občanského soužití. Pojem přestupku Přestupkem se rozumí zaviněné jednání, jež porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů nebo o trestný čin. Rozdíl mezi trestnými činy a přestupky spočívá ve stupni jejich společenské nebezpečnosti.
Ke vzniku odpovědnostního vztahu musí být splněny tyto podmínky: l. Protiprávní jednání fyzické osoby, která má způsobilost k právní odpovědnosti. Pokud určitou povinnost poruší právnická osoba a toto porušení povinnosti má jinak znaky přestupku, uplatní se odpovědnost vůči fyzické osobě, která za právnickou osobu jednala nebo jednat měla. K náležitostem subjektu odpovědného za přestupek patří dosažení určitého věku a příčetnosti. Podle platné právní úpravy je odpovědnost za přestupek vyloučena u osoby mladší l5 let. Stejně tak je tomu v případě, že fyzická osoba spáchala přestupek ve stavu nepříčetnosti, pokud se však do tohoto stavu nepřivedla byť i z nedbalosti požitím alkoholu, nebo užitím jiné návykové látky. Subjektem přestupku může být každý, kdo se ho na území ČR dopustí, a to bez ohledu na státní příslušnost. Odpovědnost za přestupky nelze uplatnit vůči osobám, které požívají výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva. 2. Zaviněné protiprávní jednání tj. zavinění. Princip zavinění je důsledně koncipován tak, že zásadně je dostačující zavinění z nedbalosti, úmysl u přestupku přichází do úvahy jen výjimečně tam, kde to stanoví zákon. 3. Škodlivý následek 4. Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem
Zánik odpovědnosti za přestupek Přestupek nelze projednat uplynu-li od jeho spáchání jeden rok. Nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci vykonat nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie.
Správní delikty podnikatelů Těchto správní deliktů se mohou dopustit nejen fyzické ale i právnické osoby, provozující podnikatelskou činnost. Objektivní stránkou těchto správních deliktů je porušování zvláštních povinností spojených s provozováním podnikání. Sankcemi za správní delikty tohoto druhu jsou pokuty. Výši pokut pak uvádí konkrétní právní předpis upravující danou oblast podnikatelské činnosti
22
Pro zahájení řízení platí subjektivní lhůta jeden rok ode dne kdy bylo porušení zjištěno, objektivní lhůta tři roky, ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Uvedené lhůty mohou být i delší, konkrétně je vždy uvádí příslušný právní předpis, který předmětnou povinnost ukládá a její nedodržování sankcionuje. V řízeních o těchto deliktech se postupuje podle správního řádu.
2.7.2. Správní delikty a přestupky podle zákona o elektronickém podpisu Zákon o elektronickém podpisu uvádí v §§ l8 a 18a shodné skutkové podstaty činů, které jsou porušením zákona a jsou správním deliktem nebo přestupkem. Subjektem těchto správních deliktů jsou poskytovatelé certifikačních služeb a akreditovaní poskytovatelé certifikačních služeb. Správních deliktů se dopouští právnické nebo fyzické osoby podnikatelé, kteří odpovídají na základě objektivní odpovědnosti, kdy liberačním důvodem je prokázání skutečnosti, že vynaložily veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení právní povinnosti zabánily. Přestupků se dopouští fyzické osoby, které nejsou podnikatelé nebo se dopustí správnětrestního jednání mimo provozovanou podnikatelskou činnost. Odpovědnost je založena na odpovědnosti subjektivní narušiteli je nutné prokázat zavinění z nedbalosti. K projednání správních deliktů i přestupků a k ukládání pokut je zákonem zmocněno Ministerstvo informatiky. Sankce Správní delikt - pokuta do výše 10 milionů korun. Přestupek - pokuta do výše 1O milionů korun - pokuta do výše 250.000 korun fyzické osobě za porušení mlčenlivosti Promlčecí doby Správní delikt : objektivní 3 roky subjektivní l rok Přestupek: objektivní l rok
IV. Vybrané otázky ochrany práv duševního vlastnictví – z.č. 121/2000 Sb. autorský zákon
23
l. Dílo na Internetu a jeho právní aspekty upravené autorským zákonem 1.1. Užití díla prostřednictvím Internetu 1.1.1. Zpřístupnění díla Nejdříve je třeba definovat, zda materiály zpřístupněné na Internetu lze považovat za dílo ve smyslu autorského zákona (dále AZ). § 2 odst. l AZ - Dílo Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.(dále dílo). Z pohledu uživatele jsou v podstatě veškeré materiály , které lze na Internetu nalézt autorským dílem. Opačně lze posuzovat materiály uvedené v §2, odst. 6 AZ. Dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla , denní zpráva, myšlenka, námět, postup, princip, metoda, objev…. . Stačí však denní zprávu okomentovat a už se dílem stává. Výjimku co není dílem pak stanoví § 3 AZ Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na úřední dílo, výtvory tradiční lidové kultury, politický projev. Z výše uvedeného vyplývá, že zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu podléhá autorskému souhlasu a tato právní úprava platí nejen podle AZ na území ČR, ale i v rámci celé Evropy, celého světa.
1.1.2. Stahování, rozmnožování díla Stahování díla z Internetu lze klasifikovat jako rozmnožování díla ve smyslu § 13 AZ. § 13, odst. l Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla, a to jakýmkoli prostředky a v jakékoli formě, za účelem zpřístupňování díla prostřednictvím rozmnoženin. §13, odst. 2 Dílo se rozmnožuje ve formě ……….anebo ve formě elektronické obsahující vyjádření analogové nebo digitální. Pokud jde o rozmnožování díla je třeba odlišit tzv. nesoukromé a soukromé rozmnožení díla. „Nesoukromé“ rozmnožování kteréhokoliv díla podle autorského zákona obecně podléhá ochraně autorského zákona. Výjimkou je dílo volné, tj. takové u kterého uplynula doba trvání majetkových práv a lze ho dále volně užívat. „Soukromé“ rozmnožování díla nepodléhá souhlasu autora, s výjimkou pořizování rozmnoženin počítačového programu, elektronické databáze. Do práv autora není zasaženo ani zhotovením rozmnoženiny díla v nezbytném rozsahu, pokud slouží pro předvedení zboží zákazníkovi při prodeji díla § 30, odst.2, b). Toto ustanovení lze vztáhnout na prodej nejen v obchodě, ale i na obchod internetový. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je prokázání skutečnosti, že jde opravdu o prodej a ne o jinou
24
činnost,kterou je prodej pouze předstírán. Současný výklad Ochranného svazu autorského je takový, že za rozsah nezbytný pro předvedení díla zákazníkovi se považuje ukázka v délce maximálně 30 vteřin.
1.2. Odpovědnost za porušení práva autorského na Internetu V této kapitole bude podán stručný popis odpovědnostních vztahů jednotlivých subjektů řetězce: koncový uživatel – poskytovatel připojení – poskytovatel volného prostoru – poskytovatel obsahu. Někdy splývají jednotlivé subjekty v subjekt jeden. Věnovat se budeme pouze odpovědnosti soukromoprávní tj. povinnosti k náhradám škod. Tyto odpovědnostní jsou často předpokladem i pro vznik správní a trestní odpovědnosti. Správní odpovědnost viz kapitola o přestupcích 2.7.2. o trestně právní odpovědnosti bude pojednáno v závěru této kapitoly. Koncový uživatel je ten, kdo pracuje u počítače doma, ve škole, v zaměstnání a jeho počítač je připojen k síti Internet. Ten kdo Internet využívá. Poskytovatel připojení je ten, kdo umožní koncovému uživateli připojení na Internet. Poskytovatel volného prostoru umožňuje konkrétní osobě fyzické nebo právnické, aby na jeho serveru umístila svá data, např. webovskou stránku. Poskytovatel obsahu je konkrétní subjekt, který vytvořil, nebo si nechal vytvořit obsah své webovské stránky a má ji umístěnu na disku k tomu vyhrazeném poskytovatelem volného prostoru. Poskytovatel odkazu je osoba, která na své stránce poskytuje odkazy a jiné dokumenty přístupné prostřednictvím sítě Internet. Jde o zvláštní kategorii poskytovatele obsahu. Odpovědnostní vztah mezi uvedenými subjekty znamená vytvoření vzájemných práv a povinností mezi nimi. Odpovědnost za porušení AZ je dána § 40, odst. l a 2 AZ. Ochrana práv autora - § 40, odst. l, AZ Tento paragraf uvádí, že autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, se může domáhat určení autorství, zákazu ohrožení svého práva, odstranění následků zásahu do práva, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou majetkovou újmu omluvou nebo peněžním zadostiučiněním. Odpovědnost za porušení autorského práva je objektivní odpovědností. Viz Kapitola .2.5. Právo autora na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení - § 40, odst. 3, AZ Tyto právní nároky se uspokojují podle Občanského zákoníku viz kapitola 2.5. Pro poskytovatele Internetových služeb pak podle OZ § 420a škoda způsobená provozní činností a tato je založena na principu objektivní odpovědnosti. U bezdůvodného obohacení v případě poskytování Internetových služeb v návaznosti na autorská práva by mohlo jít nejčastěji o získávání prostředků z nepoctivých zdrojů, tj. šíření děl bez ošetření licencí.
2. Ochrana práv k počítačovým programům Ochrana práv k počítačovým programům je právně zakotvena v zákoně číslo 121/2000 Sb. „Autorský zákon“ §§ 65 a 66.
25
Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární. Dílo je předmětem ochrany práva autorského, jehož obsahem jsou práva osobnostní a práva majetková. Osobnostní práva Autor má právo rozhodnout o zveřejnění díla. Autor má právo osobovat si autorství díla, včetně práva rozhodnout zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění díla. Autor má právo na nedotknutelnost díla. Osobnostních práv se autor nemůže vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu. Majetková práva Autor nápravo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Poskytnutím oprávnění nezaniká autorství, vzniká pouze další osobě právo k užívání díla. Právo užívání díla obsahuje“ a) právo na rozmnožování díla b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny e) právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny f) právo na sdělování díla veřejnosti Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu,, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle autorského zákona chráněny. Zákon pak dále stanoví úkony, kterými oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu nezasahuje do práv autora § 66 „Autorského zákona“. Užívání díla jiným subjektem než jeho autorem se realizuje na základě uzavření licenční smlouvy. Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití /viz výše/, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. Smlouva musí být uzavřena písemně, pokud jde o poskytnutí licence výhradní. Licenční smlouva Licenční smlouvou poskytovatel licence /autor/ umožňuje nabyvateli licence výkon užívacích práv k předmětu smlouvy, kterým jsou práva k nehmotným statkům. Jedná se pouze o užívací vztah, vlastníkem nehmotných statků je i nadále autor tj. poskytovatel. Po skončení užívacího vztahu se všechna užívací práva navracejí zpět autorovi tj. poskytovateli. Přechod vlastnických práv k dílu by bylo nutné realizovat smlouvou kupní nebo smlouvou darovací. Podstatné náležitosti smlouvy licenční: a) určení předmětu licence b) rozsah výkonu užívacího práva k dílu c) území, na němž budou práva vykonávána
26
d) úplata za užívání e) doba poskytnutí licence.
Trestněprávní ochrana autorského práva Trestněprávní ochrana autorského práva je dána § 152 Trestního zákona, zákon číslo 140/1961 Sb. uvedením skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva. Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem propadnutím věci bude pachatel potrestán získá-li uvedeným činem značný prospěch+ nebo dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu++. + Značný rozsah….. ++ Značný prospěch……..
V. Hospodářská soutěž Právo hospodářské soutěže je souborem právních norem upravujících fungování hospodářské soutěže jako základního předpokladu pro fungování tržní ekonomiky. Soutěž je chápána jako boj dvou nebo více soutěžitelů o dosažení co nejlepšího postavení na relevantním trhu. Relevantní trh je dán územím, na kterém se soutěžitelé setkávají a nabízejí své služby. Tržní ekonomika, jejímž nutným předpokladem je existence trhu a soutěžitelů, tj. subjektů, kteří na relevantním trhu poskytují plnění téhož druhu nebo plnění zastupitelná a vytvářejí tak pro subjekty na straně poptávky nebo nabídky možnost volby. Úkolem státu je vytváření prostoru pro rozvoj hospodářské soutěže a zabezpečení čistých pravidel jejího fungování. Pravidla chování vydaná státními orgány, které zajišťují fungování hospodářské soutěže jsou obsahem tzv. Soutěžního práva. Obecně je Obchodním zákoníkem soutěžitelům garantováno právo svobodně rozvíjet hospodářskou činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu, sdružovat se k této činnosti. Ze zákona se zakazuje zneužívání účasti v soutěži. Soutěžní právo lze rozdělit do tří základních úseků, a to právo nekalé soutěže, právo proti omezováním soutěže, právo na ochranu spotřebitele.
l. Právo nekalé soutěže Právní úprava nekalé soutěže je obsažena v Obchodním zákoníku,kde je uveden výčet jednání, která mohou zkreslit výsledky hospodářské soutěže, to znamená, že díky takovémuto jednání neobstojí na trhu ten, kdo by jinak obstál a naopak poskytne výhody tomu, kdo by se
27
jinak na trhu neuplatnil.Protiprávní jednání soutěžitele zajišťuje tomuto výhodnější postavení na trhu. Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje. Výčet nekalosoutěžních jednání je příkladný není vyčerpávající. Jedná se o klamavou reklamu, klamavé označování zboží, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží dotčena se mohou dovolat prostřednictvím práva ochrany svých práv a oprávněných zájmů. Právní odpovědnost, která z porušování právních ustanovení o nekalé soutěži vyplývá je upravena takto. Vznik odpovědnosti za porušování právních předpisů o nekalé soutěži Porušování právních předpisů proti nekalé soutěži vyvolává odpovědnostní právní vztahy ve sféře soukromoprávní a ve sféře trestněprávní.
Odpovědnost soukromoprávní Předpoklady vzniku odpovědnosti a náhrady újmy: a) protiprávní jednání b) újma c) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a újmou Odpovědnost je založena na odpovědnosti objektivní. Pokud rušitel prokáže, že neporušil právo může se z odpovědnosti vyvinit. Subjektem odpovědnosti jsou: a) osoba, jejichž práva byla porušena nebo ohrožena b) osoba oprávněná chránit zájmy spotřebitelů, soutěžitelů Sankce - oprávněný se může domáhat: a) zdržení se protiprávního jednání b) odstranění protiprávního stavu c) přiměřeného zadostiučinění (omluva, peníze) d) náhrada škody e) vydání bezdůvodného obohacení Odpovědnost trestněprávní Tento odpovědnostní vztah je založený na subjektivní odpovědnosti, je nutné prokázat škůdci zavinění. Skutková podstata trestného činu je uvedena v § 149 Trestního zákona č. 140/1961 Sb. cituji: „Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo zvyklostmi soutěže , poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci“.
28
2. Právo proti omezováním soutěže Právní regulace omezování soutěže je dána zákonem číslo l43/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže. Zákonem je zřízen ústřední orgán státní správy „Úřad na ochranu hospodářské soutěže“, který vykonává dohled nad fungováním této oblasti hospodářského života. Tento zákon pak řeší tři základní problémy, kterými by mohlo dojít k omezování hospodářské soutěže, a to: a) dominantní postavení soutěžitelů na trhu b) dohody soutěžitelů - vytváření kartelů soutěžiteli c) spojování - fúze soutěžitelů Ad a) / Dominantní postavení soutěžitelů na trhu Zákon připouští nabytí dominantního postavení na trhu. Dominantní postavení na trhu mají soutěžitelé, kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve znační míře nezávisle na jiných soutěžitelích a kteří dosáhli ve zkoumaném období větší jak 40% podíl na trhu. Zákon stanoví, že zneužívání dominantního postavení je zakázáno. Uvádí co je zneužitím dominantního postavení a postup obrany ostatních soutěžitelů proti takovémuto jednání, kterým je podání návrhu na „Úřad“, který svým rozhodnutím zakáže takovéto jednání pokud jím dochází k narušování hospodářské soutěže.
Ad b) / Dohody soutěžitelů - kartely Kartelové právo jsou právní normy zakazující dohody soutěžitelů směřující k omezení hospodářské soutěže v určité oblasti nebo na určitém trhu. Zákonem na ochranu hospodářské soutěže jsou tyto dohody zakázány a prohlášeny za neplatné, pokud není „Úřadem“ povolena výjimka z tohoto zákazu. Zákon dále uvádí činnosti, které nejsou narušením hospodářské soutěžě a tudíž jsou ze zákona dovolené, např. přispějí ke zlepšení výroby a distribuce zboží.
Ad c) / Spojování soutěžitelů Spojování soutěžitelů, není v tomto kontextu chápána pouze ve smyslu sloučení podniků jako takového ale především o spojování, kdy jeden ze soutěžitelů nabývá faktickou nebo právní možnost kontroly nad dalším soutěžitelem a tím dochází k omezování hospodářské soutěže. Ze zákona pak takovéto spojování podléhá povolení „Úřadu“.
3. Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele před manipulací ze strany dodavatele a zneužíváním jeho postavení je upravena OZ /viz spotřebitelské smlouvy, prodej v obchodě/ a zákonem číslo 634/1992 Sb. O ochraně spotřebitele, kterým jsou blíže stanoveny podmínky pro podnikání významné pro ochranu spotřebitele, úkoly orgánů veřejné správy při ochraně spotřebitele /zákon o Česko obchodní inspekci z.č. 64/1986Sb./ a uplatňování odpovědnosti z vad výrobků / z.č. 59/1998Sb./. Zákon o ochraně spotřebitele stanovuje podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany práv spotřebitele a oprávnění spotřebitelů.
29
Týká se podmínek výroby, dovozu, prodeje a označování výrobků a poskytování služeb. Vztahuje se na prodej výrobků a poskytování služeb jejichž plnění se uskuteční na území České republiky. Povinnosti dodavatele: a) dodržování poctivosti prodeje a umožnění spotřebiteli toto překontrolovat, b) zákaz diskriminace spotřebitele, c) zákaz klamání spotřebitele, d) plnění informační povinnosti, tj. informovat spotřebitele o vlastnostech a charakteru výroku, či poskytované služby.
30
Kontrolní otázky l. Který typ elektronického podpisu je právně závazný? 2.Jakým typem certifikátu musí být ověřitelný elektronický podpis na podáních k orgánům veřejné moci? 3. Je právně závazný elektronicky vyhotovený dokument označený elektronickou značkou? 4. Které činnosti zajišťuje elektronická podatelna? 5. Jakým nástrojem je zabezpečena shoda originálu s odesílanou elektronickou zprávou? 6. Jaké jsou podmínky vzniku subjektivní odpovědnosti? 7. Čím je dán rozsah náhrady škody? 8. Jakým způsobem jsou uznávány zahraniční kvalifikované certifikáty v rámci EU? 9. Je chráněno autorským zákonem zveřejnění díla na Internetu? 10. Je třeba souhlas autora k rozmnožování díla uveřejněného na Internetu? 11. Jakým způsobem se povinný zprostí odpovědnosti v případě odpovědnosti objektivní? 12. Jaká práva náleží nabyvateli licence na základě uzavřené licenční smlouvy? 13. Které právní vztahy jsou obsahem práva hospodářské soutěže? 14. V jakém rozsahu ovládá relevantní trh soutěžitel s dominantním postavením? 15. Jaké jsou podmínky slučování soutěžitelů na relevantním trhu? 16. Jaké povinnosti má dodavatel při realizaci prodeje nebo služby vůči spotřebiteli?
31
32
