PROFESNÍ PORADENSTVÍ:

PROFESNÍ PORADENSTVÍ: OSOBNÍ PERSONALISTIKA PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Název projektu:

Kariérový koučink do škol

Číslo projektu:

CZ.1.07/1.1.00/14.0072

Aktivita:

Osobní personalistika

Tento materiál je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Obsah I.

KOMPETENCE PRO TRH PRÁCE .......................................................................................... 5 1. Principy koučování .......................................................................................................... 5

II.

1.1.

Položme si základy koučinku .................................................................................... 5

1.2.

Na řešení orientovaný rozhovor .............................................................................. 6

1.3.

Základní pravidla pro práci terapeuta...................................................................... 7

1.4.

11 technik na řešení zaměřeného přístupu ............................................................. 7

1.5.

Zakázkový model .................................................................................................... 12

TRH PRÁCE A SEBEPOZNÁNÍ ŽÁKŮ ................................................................................... 13 2. Význam sebepoznání ..................................................................................................... 13 3. Temperament ................................................................................................................ 14 4. Týmové role ................................................................................................................... 18 4.1.

Rozlišení týmových rolí .......................................................................................... 18

4.2.

Test týmových rolí .................................................................................................. 22

5. Profesní orientace ......................................................................................................... 26 6. Pracovní motivace ......................................................................................................... 27 7. Trh práce ....................................................................................................................... 28 7.1.

Nedostatkové profese aktuálně............................................................................. 28

7.2.

Prestiž povolání ...................................................................................................... 29

7.3.

Firemní kultura ....................................................................................................... 29

7.4.

Způsoby vedení spolupracovníků a podřízených ................................................... 31

Test stylu chování ............................................................................................................. 33 8. Vedení rozhovoru .......................................................................................................... 33 8.1.

Rozhovor, to jsou především otázky ...................................................................... 33

8.2.

Postup vedení koučovacího rozhovoru.................................................................. 35

8.3.

Umíte aktivně naslouchat? .................................................................................... 38

8.4.

Umění mlčet ........................................................................................................... 39

Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 2

9. Neverbální komunikace................................................................................................. 40 9.1.

Jaký význam pro sdělení má řeč těla ..................................................................... 40

9.2.

Chyby ve vnímání druhých lidí ............................................................................... 42

9.3.

Jedenáct rad pro navazování a udržování efektivní komunikace .......................... 42

10.

Práce s informacemi .................................................................................................. 43

10.1.

Logické úlohy ...................................................................................................... 43

10.2.

Jak zacházíme s informacemi? ........................................................................... 44

11.

Prokrastinace ............................................................................................................. 44

11.1.

Jak s prokrastinací bojovat? ............................................................................... 45

11.2.

Práce s nesoustředěností ................................................................................... 45

11.3.

Jak se více namotivovat? .................................................................................... 45

11.4.

Eisenhowerův princip ......................................................................................... 46

11.5.

Vylepšení time managementu ........................................................................... 47

11.6.

Zlepšení organizačních dovedností .................................................................... 48

III. KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ NA ZŠ ZA VYUŽITÍ KOUČINKU................................................ 50 12.

Uvědomme si, jaké role ve svém životě zastáváme .................................................. 50

12.2.

Předsudky a … výmluvy ...................................................................................... 52

12.3.

Co nás ovlivňuje.................................................................................................. 52

13.

Praktické rady ke zvládání obtížných situací ............................................................. 54

14.

Stresory – negativní životní faktory ........................................................................... 54

15.

Kde se stres vzal ......................................................................................................... 55

16.

Pozitivní a negativní stres .......................................................................................... 56

17.

Průběh stresu............................................................................................................. 56

18.

Sociální zdatnost ........................................................................................................ 58

19.

Salutory – pozitivní životní faktory ............................................................................ 59

20.

Řešení konfliktů ......................................................................................................... 60

20.1.

Praktický návod, jak se zachovat při řešení konfliktu ........................................ 60


Stránka 3

20.2. 21.

Konflikty vnitřní .................................................................................................. 61

Příklady dobré praxe.................................................................................................. 62

21.1.

Rozbor assessment centra ................................................................................. 62

21.2.

Konstruktivní otázky ........................................................................................... 63

21.3.

Rovnocenné partnerství ..................................................................................... 63

21.4.

Rozbor pracovních pozic .................................................................................... 63

22.

Použitá literatura ....................................................................................................... 64


Stránka 4

I.

KOMPETENCE PRO TRH PRÁCE 1.

Principy koučování

1.1. Položme si základy koučinku V souladu s Miltonem H. Ericksonem (1965/1980, s. 223) uvádíme: „Úkolem pracovníka (poradce/kouče/terapeuta) by nemělo být obracet klienta na svou víru prostřednictvím vlastních názorů a vědomostí. Žádný klient nedokáže plně pochopit chápání svého poradce/kouče/terapeuta, a ani to nepotřebuje. To čeho je zapotřebí, je nastolení takové situace, která klientovi umožní používat jeho vlastní myšlení, jeho vlastní porozumění, jeho vlastní emoce takovým způsobem, který zapadne do jeho životního schématu.“ Koučink je prostor pro rozvoj klientových vlastních schopností, ujasnění si jeho vlastních cílů, nacházení odpovědí na otázky. Koučink podle anglické Wikipedie je "strukturovaný proces, řízený vztahem mezi koučem a jeho klientem... Konečným záměrem koučování je vyvinout vnitřní a vnější struktury, které lidem pomohou dosáhnout úspěchu (resp. dosáhnout cíle pozn. autora). Koučování rozvíjí potenciál lidí rozšířením jejich smyslu pro to, co je možné. Koučování je o objevování, uvědomování si a volbě.“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kou%C4%8Dov%C3%A1n%C3%AD) Protože, jak uvádí Whitemore (2009), „chtít je pro dosažení dobrého výkonu lepší než muset. Když něco chci, dělám to kvůli sobě. Když něco musím, dělám to kvůli někomu. Vnitřní motivace je věc osobní volby.“ Studentka ostravského gymnázia o koučování říká: „kouč vede rozhovor tak, aby si klienti sami uvědomili, co chtějí“. Podněty k zamyšlení: Lidé jsou nápadití, někteří se ale obávají nebo si nedovolí se „odvázat“. M. H. Erickson (in Freedman, Combs, 2009, s. 28) „byl přesvědčen, že my všichni se celý život učíme a že život je dobrodružstvím, v němž nikdy nevíme, co nás čeká za nejbližším rohem, ale ať je to cokoli, bude to zajímavé a my to pravděpodobně zvládneme a něco se naučíme a vyzrajeme a tím obohatíme svůj život.“ Ono je v podstatě jedno, na jakou školu si studenti podají přihlášku, ale důležité je, jak si zařídí, aby se svou volbou byli spokojení… Jak vidí koučování studenti? Kariérový koučink je:  „prostor pro uvažování o svých schopnostech, dovednostech a způsobech jejich využití“  „způsob, který je donutil přemýšlet“ Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 5

 „svoboda uvažování, udělá to (úkoly, které si v rámci koučinku sám zadal - pozn. autora) proto, že chce“  „možnost zažít něco jiného než to, že jim někdo radí“  „osobní - probírá se, co potřebují - nejen kariéra“  inspirací k přemýšlení – „přemýšleli nad konzultací ještě po ní“  možnost „zastavit se a popřemýšlet, co dál“, většina ze studentů to do té doby neudělala, až v rámci individuálních konzultací

1.2. Na řešení orientovaný rozhovor Solutions Focused Approach (SFA) neboli přístup zaměřený na řešení vychází z terapeutického přístupu, který začali v 70. letech ve své praxi rozvíjet Steve de a Insoo Kim Berg, kteří později v Milwaukee založili Centrum pro krátkou rodinnou terapii - The Brief Family Therapy Center (BFTC). Pro svou efektivitu si přístup zaměřený na řešení od počátku 90. let získává stále větší oblibu rovněž v rámci podnikatelského prostředí a je využíván v rámci systemického koučinku. Základem úspěchu tohoto směru je možná poněkud netradiční přístup k řešení problémů... Obvykle si myslíme, že k tomu, abychom mohli vyřešit nějaký problém, musíme nejdřív přijít na to, jak vznikl a odhalit jeho příčinu. Steve de Shazer a Insoo Kim Berg ale přišli na to, že v praxi je užitečnější použít opačnou logiku - místo na problém se zaměřit na řešení. To umožňuje vyhnout se rozvláčnému analyzování příčin problému a maximálně se soustředit na dosažení klientem požadovaného řešení. Zdroj: http://www.bmct.cz/ V průběhu koučování dochází obvykle ke zlomu, změně. Klienti si začínají pokládat otázky, které si dříve nepoložili. Dochází ke změně v myšlení a ve vnímání sebe sama, resp. smyšlení o sobě (zkompetentnění). „Náš názor totiž určuje, co se stane“ (Shazer, s. 41, 1989). Parma (2006, s. 99) uvádí, že zkušenosti práce s lidmi v posledních desetiletích říkají, že užitečnější než analyzovat problém a jeho tzv. příčiny, je konstruovat, tvořit něco nového, žádoucího v budoucnosti (ne-problém, cíle).


Stránka 6

1.3. Základní pravidla pro práci terapeuta

Nespravuj, co není rozbité.

Dělej víc toho, co funguje.

Když to nefunguje, nedělej to, dělej něco jiného.

1.4. 11 technik na řešení zaměřeného přístupu Základní předpoklady pro práci kouče zaměřeného na řešení problémů lze uvést slovy Steva de Shazera: „Kouč musí vědět, co dělá, a to, co klienti dělali předtím je obvykle nejlepší ukázkou toho, co nedělat“ (Shazer, s. 98, 1989). Když koučujete, zjistíte, že není jednoduché držet se pokynů de Shazera a Berg, že ono to není tak snadné, jak to vypadá, dojít k řešení. Berg dává tip, jak to dělá ona, aby dokončila koučink úspěšně: „Kde se bere moje houževnatost a schopnost vytrvat tam jako pit bull s kostí? Je to z důvodu víry v lidi. Tato absolutní víra v lidi znamená, že když přežili ve svých životech do teď, určitě vědí jak jít ještě o kousek dál. Mnoho klientů má schopnosti, ale nevěří, že je mají. Tudíž když je nevidíte, je snadné stát se sraženým, ztratit odvahu“ (Berg, Horké tipy). Následuje 11 jednoduchých technik na řešení zaměřeného přístupu:

1.4.1 Zaměřenost na řešení místo na problém Je jednodušší konstruovat řešení, než odstranit problém. Pro klienty je snadnější opakovat dříve úspěšné způsoby chování, než se pokoušet zastavit nebo změnit probíhající problematické chování (Berg, 1992). Každá změna je rozdíl, který může být dostatečný na to, aby se stal součástí řešení (Shazer, s. 81, 1989).


Stránka 7

1.4.2 Hledání výjimek z problému Výjimky jsou chvíle, kdy očekávaný problém není. Výjimky záměrné jsou ty, kde je klient schopen popsat krok po kroku. Příklad: „Přinutila jsem se vstát z postele, sejít dolů, udělat kafe, vypravit děti do školy, donutila jsem se vyjít z domu, pomohlo mi to cítit se trochu lépe.“ Protože je klientka schopna popsat, co dělala, může své chování, které ji pomohlo cítit se lépe, opakovat, dělat toho více. Samovolná výjimka je taková, kdy klient není schopen popsat svůj úspěch nebo jej připisuje někomu nebo něčemu jinému. Taková situace vyžaduje buď úkol predikce, jaký bude následující den, nebo rozbor dne s tím, co z něj dělá „dobrý“ a jak se liší od toho, co se děje ve „špatný“ den. To ukáže směr, kde dělat více (Berg, 1992).

1.4.3 Stanovení cíle Cíl musí být malý, jednoduchý a skutečně dosažitelný. Cíl musí být pozitivní náhradou chování. „Takže co budete dělat namísto přejídání se?“ Cíl musí být pro klienta důležitý. Cíl musí být popsán jako začátek nového chování (Berg, 1992). Cíl a z něho vyplývající důsledky stanoví klient sám, ne terapeut (Shazer, s. 99, 1989). Cíl musíme zkoumat také z pohledu sociálních a vztahových souvislostí (jak dosažení cíle pozná tvůj manžel, šéf,… co se po dosažení cíle změní na tvém vztahu ke spolupracovníkům, manželovi?). A také z pohledu různých situačních souvislostí (jak se to, že doma dosáhneš cíle, projeví v práci, co všechno tvůj pracovní posun ovlivní ve tvém soukromí) (Parma, s. 35, 2006).

1.4.4 Užitečné otázky To, které otázky se terapeut rozhodne položit, kdy a komu, má výrazný vliv na vztah terapeut – klient. Některou otázku nikdy nepoložit má mnohdy ještě mocnější vliv. Pět užitečných otázek (Berg, 1992): 1. Otázky na úspěchy a změny v minulosti, př. „Když jste prošla tím, čím jste prošla, jak jste našla dost síly ještě to dál vydržet?“ „…jednou ze základních tezí na řešení orientovaného modelu je skutečnost, že se změny objevují stále. A tak často pozorujeme, že klienti udělali změny v jejich existujícím problémovém jednání před příchodem na první setkání. Tyto změny před prvním setkáním jsou tak časté, že se stalo naší rutinou, požádat klienty, aby je sledovali, už při domlouvání prvního setkání“ (Berg, Jak vést rozhovor ke změně). „Je naší zkušeností, že mnoho lidi zaznamená, že se věci zlepšily v čase mezi domluvením setkání a uskutečněním prvního setkání. Všiml jste si takových změn ve vaší situaci?“ Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 8

2. Otázky pátrající po výjimkách, př. „Tak co byste řekla, že děláte jiného, když jste míň v depresi?“ Mladý muž chtěl mít jasno o Ericksonově metodě. Erickson přerušil diskuzi a vzal jej ven. Ukázal na ulici a zeptal se ho, co vidí. Muž zmateně odpověděl, že vidí ulici. Erickson ukázal na stromy, které ulici lemovaly. „Všiml sis na těch stromech něčeho?“ Mladík po chvíli podotkl, že se všechny naklánějí východním směrem. „To je pravda, kromě jednoho. Druhý od konce se naklání západním směrem. Vždy existuje výjimka.“ Jay Haley, Advanced Techniques of Hypnosis and Therapy (1967 in Berg, Jak vést rozhovor ke změně) 3. Zázračná otázka př. „Rád bych vám teď položil trochu jinou otázku. Budete při ní muset použít svou fantazii. Předpokládejme, že po tomto sezení jdete domů a půjdete večer spát. Zatímco spíte, stane se zázrak a problém, který vás přivedl sem, je vyřešen, prostě jen tak (lusknutím prstu). Protože jste ale spal, nevíte o tom, že se zázrak stal. Co předpokládáte, že bude první malá věc, která vám zítra ráno řekne, že se v noci stal zázrak a problém, s nímž jste přišel, je vyřešen? 4. Měřící otázky (škály), př. „Na škále od 1 do 10, kde 10 znamená, že máte úplnou důvěru, že tento problém může být vyřešen, a 1 znamená žádnou důvěru, kam byste se umístila dnes?“ 5. Otázky na zvládání (zdroje), př. „Protože jste člověk, který věří tomu, co o vás matka řekla, chápu, jak moc můžete sama sebou být zklamaná. To mi ale řekněte, Heleno, jak to vydržíte den za dnem, když není žádná naděje? Jak to děláte, jen když máte ráno vstát?“ „Jakkoliv malé se mohou zdát tyto malé věci, které klientka dělá, aby „pouze zvládla“, jsou to věci, kterých musí dělat víc každý den, aby si vybudovala základ, na kterém vystaví svou úspěšnou míru. Taková klientka potřebuje hodně připomenutí a povzbuzení, aby alespoň zvládala. Je pravda, že by si zasloužila užívat si života více, ale to přijde později. První krok pro tuto klientku spočívá v uvědomění si svých zvládacích (překlenovacích) schopností“ (Berg, Jak vést rozhovor ke změně).

1.4.5 Nabídka doporučení a úkolů Úkol musí mít pro klienta smysl, proto buďte trpěliví, nespěchejte s nabízením rad a nápadů, nechte si čas na zkoumání situace a kladení otázek a pozorně naslouchejte. Pokud věříte, že klient přijme úkol jako moudrý z jeho vlastního pohledu, tak můžete vnést určité pochyby do způsobu, jakým svůj problém pojímá. Příklady úkolů na mezidobí (Berg, 1992): 1. Úkol prvního sezení - Všímat si toho, co je dobré „Mezi tímto a příštím setkáním si všímejte toho, co jde dobře ve vašem životě (čehokoli co je rubem klientčina problému) a co byste chtěla, aby se opakovalo znovu a znovu…“ Pozornost je zaměřena k pozitivním věcem, které dělá, a nikoli ke chvílím, kdy je všechno špatně (Berg, 1992). Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 9

Shazer (s. 163, 1989) doporučuje otvírat druhé a další sezení dotazem „Co se stalo takového, co klienti chtějí, aby pokračovalo?“ nebo „Co klient dělá takového, že je to pro něho dobré?“ 2. Předstírání, že se zázrak stal Získejte dobrý popis zázraku vyjádřený v konkrétních, realistických a měřitelných projevech. Nechejte klienta určit si den, který mu bude vyhovovat. Ten den ať si řekne: „Zázrak se stal.“ a pak dělej všechno, jako když nastal zázrak a sleduj všechno, co se změní s vámi, s vaší rodinou, a jak na vás reagují ostatní (Berg, 1992). 3. Úkol předvídat Občas klienti referují, že výjimky z problému nastávají, ale cítí je mimo svou kontrolu, objevují se náhodně, samy od sebe. Tento úkol pomáhá klientům zjistit, že tyto výjimky mohou ovládat mnohem více, než si myslí. Klient má za úkol „předvídat“ na konci každého dne, zda následující den bude „dobrý“ nebo „špatný“. Příští den, ať dělá vše, jako obvykle. Večer si má projít celý den a zaznamenat, zda byl „dobrý“ nebo „špatný“ a předvídat, jaký bude den následující. A tak každý den až do další schůzky (Berg, 1992).

1.4.6 Obdiv Skládání komplimentů je účinná technika, které může být použita jako první. „Med účinkuje lépe než ocet.“ Co obdivovat? Cokoli, o čem si myslíte, že klientovi pomůže posílit jeho sebeocenění a schopnosti (Berg, 1992). „Mnoho pozorovatelů mých terapeutických sezení je překvapeno, jak často používám slovo "Wow" během dění v hodině. Jeden dokonce spočítal a oznámil mi, že jsem použila to samé slovo 25x během jednoho sezení! Sama jsem užasla. Samozřejmě jsem si toho nebyla vědoma až do té doby, než o tom lidé začali dělat vtipy, ne že bych se cítila uražena“ (Berg, Horké tipy).

1.4.7 Znormálnění Technika ujišťující klienty, že to co dělají, prožívají, je za daných okolností v hranicích běžného normálu lidského chování (Berg, 1992).


Stránka 10

1.4.8 Iluze volby Každý si rád vybírá nebo přinejmenším chce věřit, že si vybírá, př. „Bylo by pro vás snadnější navštívit nás v 8 nebo v 11 dopoledne (ve středu nebo ve čtvrtek)?“ Podstatná není volba samotná, ale pocit oslovené osoby, že možnost volby má. Drobná rozhodnutí umožní dělat konkrétní změny (Berg, 1992).

1.4.9 Přeznačkování „Naše zkušenost nám dává bezpočet příkladů, kdy tzv. jedno a totéž vidí lidé různě. Dokonce jedno a totéž může jeden člověk v různou dobu vnímat různě“ (Parma, s. 104, 2006).

co je nějaké, může být jinaké… (konstruktivitstická teze)

jednu a tutéž vlastnost je možné vidět pozitivně i negativně (B.L.Bettner, A.Lew)

Pozitivní vysvětlení problematického chování nastolením pozitivního výkladu klientovy situace, př. lenost – drží se zpátky, vyrovnanost, uvolněnost; dravost – asertivita, zaměřenost na činnos; netrpělivost – vysoká náročnost, činorodost; nezájem – nechává prostor ostatním. Přeznačkování pomáhá klientům cítit se a jednat odlišně.

1.4.10

Předepsání symptomu

Terapeut doporučí klientovi, aby se přinutil být ještě depresivnější apod., což v konečném důsledku vede ke zmenšení problému (Shazer, s. 33, 1989).

1.4.11

Dělej něco jiného

Shazer (s. 128, 1989) uvádí kritéria použití této techniky: „Jedna osoba si stěžuje na chování druhé osoby, už „všechno zkusila“ a teď se zasekla a reaguje stále stejně, zatímco problematické chování přetrvává.“ Klienti si stěžují na neúčinnost svých reakcí. Standardní zadání úkolu: Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 11

„Rádi bychom, aby v čase od dneška do dalšího setkání, každý z vás alespoň 1x udělal něco jiného, než jste doteď dělali. Nezáleží na tom, jaké to bude, co uděláte, jak nezvyklé nebo střelené to bude, důležité je, že to musí být odlišné.“ Příklad: „Když Josh začal zuřit, otec mu beze slova podal keks. Záchvat ustal. Když se zuřícím chlapcem byla matka, začala tančit. Záchvat ustal.“

1.5. Zakázkový model Základní otázka: „Jak vám mohu pomoci?“ Trvejte na odpovědi. Postupným vyjasňováním si zakázky už vlastně pracujete na řešení. Pro práci s klientem kouč potřebuje zakázku. Postupně ji společně formulují. „Při formulování zakázky jde o nalezení co nejkonkrétnějšího klientova popisu výstupu“, klient popisuje žádoucí stav. Cíl by měl být SMART (Specifický, Měřitelný, Ambiciózní, ale zároveň Akceptovatelný, Realistický a Termínovaný). Navíc vnášíme do formulace cíle Ekologičnost a Sociální hledisko. Cíl má být začátek něčeho nového (nesprávná formulace: „Chci zhubnout.“ / správná formulace: „Budu chodit plavat (pečovat o vnouče apod.).“ K tomu slouží otázky podněcující klienta k popisu konkrétního chování: „Co všechno bude jinak?“, „Kdo to na Vás pozná, že je něco jinak? A podle čeho?“, „Co ještě nového se objeví?“ Práce se škálou: Napište si ty schopnosti, dovednosti, vlastnosti, které chcete rozvíjet a určete, kde na škále jste nyní: ……………………………………………………….

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

5

6

7

8

9

10

5

6

7

8

9

10

……………………………………………………….

1

2

3

4

……………………………………………………….

1

2

3


4

Stránka 12

II. TRH PRÁCE A SEBEPOZNÁNÍ ŽÁKŮ

2.

Význam sebepoznání

Každý člověk je jedinečnou osobností. Lidé se od sebe liší svými vlastnostmi, tím, co znají a dovedou. Rozdíly jsou také v tom, jak lidé život prožívají, jak o sobě přemýšlejí a jak se obvykle chovají. Tyto rozdíly do značné míry určují úspěšnost a spokojenost v životě a také v práci. Dobrá znalost sebe sama snižuje chyby v praktickém jednání a je nutným předpokladem pro to, aby se neopakovaly. Nevíme-li, kde je problém například při absolvování pracovních pohovorů, nemůžeme ho odstranit. Jestliže nevíme, v čem je naše silná stránka, nemůžeme jí uplatnit. Každý člověk má přednosti, které může využít při hledání zaměstnání, zbývá jen je objevit. Platí, že „kdo zná druhé, je chytrý. Kdo zná sebe, je moudrý!“. Cvičení: Odkud a jak získáme informace o sobě samých? Tipy: Co si o nás vyprávějí lidé v naší nepřítomnosti? Jak nás hodnotí ti, kteří nás nemají rádi? Co nesnášíme na svých rodičích, partnerovi – nejsou to snad naše vlastnosti? Z čeho máme největší strach? S čím se nedokážeme vyrovnat? Doplňte další 3 zdroje sebepoznání: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… V hodnocení sebe sama můžeme udělat spoustu chyb. Proto kromě toho, jak se vidíme my sami, je výborným zdrojem sebepoznání také hodnocení druhými lidmi a v neposlední řadě psychotesty. Při hodnocení druhých si dávejme pozor na tzv. projekci. To znamená, že promítáme své vlastní vlastnosti, pocity, zkušenosti do posuzovaného. Projekce může být vyjádřena rčením podle sebe soudím tebe – tzn. že zloděj vidí zloděje v každém, lhář vidí lháře také v každém. Jinak hodnotí druhé optimista, jinak pesimista, hodnocení druhých může ovlivňovat první dojem, vzhled, tituly, podoba na někoho známého, jméno, které nám někoho připomnělo atd.


Stránka 13

3. Temperament Temperament je vrozený způsob prožívání sebe a světa kolem nás. Temperament si nevybíráme, narodíme se s ním. Nemůžeme příliš ovlivnit, jakou máme povahu. Můžeme však ovlivnit své chování. Ukážeme si to na krátkém příběhu:

Anička byla vždy velmi citlivá. Snadno ji něco dojme, hned má slzy na krajíčku –někdy ze smutku, jindy z radosti. Dlouho se za svou citovost styděla a lidí se stranila. Cítila se hodně sama. Jednou se odhodlala a dala přečíst svým nejlepším kamarádkám několik svých básní. Příjemně je tím překvapila a jejich přátelství se upevnilo. Aničce se zvýšilo sebevědomí. Přestože nadále nepatřila k nejupovídanějším, cítila se teď ve společnosti ostatních daleko lépe.

Anička v příběhu nezměnila svou povahu – i nadále zůstává citlivá a náladová. Podařilo se jí však změnit své chování k lidem. Nyní ví, že nemusí být sama, pokud nechce. Je sebevědomější a spokojenější. Někteří lidé jsou vyrovnaní, jiní spíš nevyrovnaní. Někteří jsou rádi ve společnosti, jiní naopak dávají přednost samotě. Podle těchto vlastností rozlišujeme čtyři základní temperamenty: 

cholerik



sangvinik



melancholik



flegmatik

Žádný člověk však není pouze jeden vyhraněný typ, může však jeden typ převažovat. Udělejte si následující test.


Stránka 14

Cvičení: Test temperamentu: Označte 10 slov, která vás vystihují.

tichý

opatrný

vzrušivý

aktivní

náladový

smutný

optimistický

prudký

neprůbojný

zamyšlený

výbušný

rychlý

váhavý

bázlivý

rozhodný

bojovný

nejistý

plachý

vášnivý

vznětlivý

přemýšlivý

nenáročný

družný

bezstarostný

pokojný

pasivní

činorodý

živý

vyrovnaný

pomalý

bystrý

společenský

klidný

rozvážný

pohotový

povídavý

pohodový

beze spěchu

veselý

vnímavý

Podívejme se na rozlišení jednotlivých temperamentových typů na následujícím obrázku: Emocionální Melancholik

Cholerik

Samotářský

Společenský

Flegmatik

Sangvinik Vyrovnaný

Cholerik je rád ve společnosti lidí, k nepřehlédnutí je jeho nedůtklivost. Snadno se nadchne nebo naopak rozzuří. Toto nadšení nebo hněv však brzy opadne. Bývá hodnocen negativně – zejména kvůli své výbušné povaze. Je však dobré si všimnout jeho silných stránek – je aktivní, Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 15

pohotový, optimistický a upřímný. Cholerici se vrhají do práce s mimořádně vysokým nasazením, pracují rychle a podávají vysoký výkon. Málo času však věnují řádnému promýšlení postupu a výsledků své práce. Proto často dělají chyby. Silné stránky: vitalita, dynamika, aktivita, nadšení Slabé stránky: podléhání prudkým emocím, impulzivita, netrpělivost Sangvinik je člověk družný, mnohomluvný, činorodý, vyrovnaný, bezstarostný a spokojený. Pracuje s vysokým nasazením a přitom se dokáže vyvarovat chyb. Nedělá si však mnoho starostí a může zanedbat některé povinnosti. Ve styku s lidmi bývají sangvinici oblíbenými společníky. Dokáží pobavit a zaujmout ostatní, hovoří velice přesvědčivě. Podobně jako cholerici však mohou být nevšímaví k problémům jiných lidí. Silné stránky: rychlost, pružnost, přizpůsobivost Slabé stránky: roztěkanost, menší schopnost koncentrace v rutinní činnosti Melancholik je člověk tichý, uzavřený, zdrženlivý, nedůvěřivý, úzkostlivý a náladový, ale také citlivý a svědomitý. Ve styku s lidmi to jsou lidé velmi vnímaví, dokážou se vcítit do druhých a dávají si pozor, aby druhému neublížili. Při nezvládnutí svých emocí působí melancholici zasmušile a nezábavně, od ostatních se spíše drží stranou. Proto je nutné, aby učili své emoce zvládat. Lidé nemají rádi jejich kritičnost, stěžování a věčnou nespokojenost. Silné stránky: vnímavost, sociální inteligence, empatie Slabé stránky: přecitlivělost, zranitelnost, váhavost Flegmatik je člověk klidný, opatrný, spolehlivý, přemýšlivý, ovládající se a pokojný. Práce flegmatika bývá pomalá, avšak kvalitní. Flegmatik se dá těžko ovlivnit ostatními, nenechá se vyvést z míry a pracuje svým tempem, ať se děje, co se děje. Je obtížné flegmatika k čemukoli nutit – nebude dělat věci, do kterých nemá chuť. Ve styku s lidmi bývají flegmatici velmi pohodoví. Berou věci tak, jak přicházejí, nerozčilují se, jsou obvykle v dobré náladě. Jejich základním postojem je, že ”se stejně nic neděje”. Nebývají však příliš ochotni pomoci ostatním, pokud by to narušilo jejich pohodlí. Silné stránky: klid, vyrovnanost, odolnost vůči psychické zátěži, dotahování věcí do konce Slabé stránky: pomalejší pracovní tempo, nutnost vnější stimulace Cvičení: Který temperamentový typ je vám nejbližší? ……………………………………………………… Vypište 3 jeho silné stránky ……………………………………………… ……………………………………………… ……………………………………………… Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 16

Vypište, na co si musí dávat pozor (rezervy): ………………………………………… Cvičení: Pro které typy temperamentu jsou vhodná jednotlivá povolání? Manažer, knihovnice, účetní, fotograf, policista, pokladní, aranžérka, učitelka, zdravotní sestra, kadeřnice, obchodník, dělník, květinářka, recepční, zahradník, lékař: Cholerik …………………………………………………………………………… Sangvinik ………………………………………………………………………….. Melancholik ……………………………………………………………………….. Flegmatik …………………………………………………………………………... A protože zdrojem sebepoznání je také posouzení druhým člověkem, předejte svá skripta kolegovi, aby vás mohl posoudit:


Stránka 17

Cvičení: Test temperamentu: Označte všechna slova, která podle vás vystihují majitele těchto skript. tichý

opatrný

vzrušivý

aktivní

náladový

smutný

optimistický

prudký

neprůbojný

zamyšlený

výbušný

rychlý

váhavý

bázlivý

rozhodný

bojovný

nejistý

plachý

vášnivý

vznětlivý

přemýšlivý

nenáročný

družný

bezstarostný

pokojný

pasivní

činorodý

živý

vyrovnaný

pomalý

bystrý

společenský

klidný

rozvážný

pohotový

povídavý

pohodový

beze spěchu

veselý

vnímavý

Odkaz na osobnostní testy naleznete na webové adrese: http://www.smrov.cz/projektyesf/karierovy-koucik-do-skol/on-line-poradenstvi

4. Týmové role Role je způsob, jakým se člověk projevuje na pracovišti a v týmu. Jde o chování člověka k ostatním, o jeho přístup k řešení pracovních problémů, o to, jak řeší zadané úlohy. Na pracovištích se role doplňují. Jde o ty práce, u kterých je nutná vzájemná spolupráce, kde se pracuje v týmu, což se týká naprosté většiny povolání. Problém nastává většinou tehdy, když některé důležité role v týmu chybí.

4.1. Rozlišení týmových rolí Myslitel (MY) - velmi tvořivý, přináší myšlenky - určuje si svůj vlastní postup - často netradiční, nerad se řídí návodem, - pracuje s odstupem od jiných členů týmu, Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 18

- jeho myšlenky mohou být neuskutečnitelné, - citlivě reaguje na kritiku a pochvalu. Přínos: - tvoří nové návrhy a podněcuje nové aktivity, - dokáže řešit složité problémy, - sestavuje počáteční fáze projektů. Dodavatel (DO) - rychle a nadšeně reaguje, - má velmi dobré komunikační dovednosti, - vyhledává nové příležitosti a kontakty, - skvěle zjistí, co je dosažitelné, - nemá příliš originální myšlenky, ale dovede chápat a rozvíjet myšlenky ostatních, - má sklon ke zvědavosti, - vidí příležitost ve všem novém, - potřebuje podporu a uznání ostatních, Přínos: - získává zakázky, informace, finance, materiál - navazuje a udržuje kontakty. Slaďovatel (SL) - směruje ostatní ke společnému cíli, - zralý, sebejistý, - rozpozná individuální talent a využívá ho v zájmu skupinových cílů, - má důvěru ve schopnosti ostatních, - má široký rozhled, - může mít střety s usměrňovateli (FO). Přínos: - dobře vede lidi s rozdílnými schopnostmi, - maximálně využívá celkovou schopnost výkonu všech na pracovišti, - zvyšuje sebevědomí spolupracovníků. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 19

Velitel (VE) - vysoce snaživý, má mnoho energie, - soutěživý, agresivní, hádavý, - rád vede a nutí ostatní do akce, - tvrdohlavý a asertivní, - citlivě reaguje, kdykoliv je nespokojený, - má málo porozumění pro ostatní, Přínos: - motor činnosti, vnáší život a energii, - zvládá překážky a komplikace, nebojí se nepříjemných opatření, - usměrňuje diskusi a činnost. Pozorovatel (PO) - pořádný, obezřetný, odolává nadšení, - vše si řádně promyslí, než se rozhodne, zvažuje všechny vlivy, - schopný kriticky uvažovat o činnosti týmu, - málokdy se mýlí. Přínos: - kritické zhodnocení efektivnosti projektů, - nepronáší unáhlená rozhodnutími. Přítel (PŘ) - přátelský, družný, mírný, - dobrý posluchač, má zájem o ostatní, chápe jejich názory, - je pružný, umí se přizpůsobit různým situacím i lidem, je diplomatický, - bývá nerozhodný v kritické situaci, vyhýbají se konfliktům. Přínos: - vytváří báječnou atmosféru, zabraňuje konfliktům, - má stmelující vliv, zvyšuje morálku, - lidé pod jejich vedením lépe spolupracují. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 20

Organizátor (OR) - praktický organizátor, - mění nápady v uskutečnitelné úkoly, - rád dělá plány a časové rozvrhy, - je ukázněný a odpovědný, dbá na disciplinu, - řeší problémy systematicky, - ochotně se chápe administrativy. Přínos: - dokáže použít nápady v praxi, - udělá vždy to, co je nutné, - umí zorganizovat i velmi komplikované činnosti. Dokončovatel (DO) - soustřeďuje se na drobnosti, - nezačíná nic, co nedokáže dokončit, - není tolerantní k nedomyšleným řešením a nepřesné práci, - nerad ostatní žádá o pomoc, raději vše udělá sám. Přínos: - domýšlí podrobnosti projektů, - dbá na dodržování postupu a časových rozvrhů, - vyniká přesností při dokončování akcí. Specialista (SP) - nadšenec pro svůj obor, pyšní se odbornými znalostmi a dovednostmi, - usiluje o dosažení špičkové profesionality, - brání svou odbornou oblast, - má malý zájem o ostatní lidi, těžko s nimi komunikuje. Přínos: - dodávají odbornou úroveň řešeným úkolům, - dodávají prestiž na veřejnosti. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 21

Toto rozdělení rolí však není přesné. Jeden člen skupiny může současně vykonávat několik úkolů a zastávat i více rolí. To můžeme pozorovat při řešení nových pracovních úkolů, kdy vystupují na povrch i ty z vlastností, které se při plnění předešlých úkolů neprojevily.

4.2. Test týmových rolí Pokyny: U každé otázky (I - VII), rozdělte 10 bodů mezi jednotlivé věty podle toho, do jaké míry vystihují vaše chování. V krajním případě můžete rozdělit těchto 10 bodů mezi všechny věty nebo dát všech 10 bodů jedné větě. I. JAK SI MYSLÍM, ŽE MOHU BÝT PRO TÝM PROSPĚŠNÝ: 10. • Dokážu rychle vycítit novou příležitost a využít jí. 11. • Lidé dobře přijímají mé názory. 12. • Dokážu dobře spolupracovat skoro s každým. 13.• Umím vymýšlet nové nápady. 14.• Umím podnítit lidi, když zjistím, že umějí něco užitečného pro splnění úkolu. 15.• Spolehlivě dokončím úkoly, které jsem přijal. 16.• Technické znalosti a zkušenosti jsou mým hlavním kladem. 17.• Jde-li o správnou věc, jsem připraven překonat kvůli ní překážky. 18.• Obyčejně dokážu dobře odhadnout, co se má smysl a co ne. 19.• Když se mi něco nelíbí, umím navrhnout jiný postup. II. MÁM-LI NEDOSTATKY V TÝMOVÉ PRÁCI, MŮŽE TO BÝT TÍM, ŽE: 20.• Nemám rád, když jsou porady špatně zorganizované a vedené. 21.• Všímám si i takových názorů, o kterých se málo hovořilo. 22.• Odmítám vyjádřit svůj názor, když se mluví o něčem, čemu málo rozumím. 23.• Mám sklon moc mluvit. 24.• Mám sklon podceňovat svůj přínos pro tým. 25.• Jsem tak rozumný, že se málokdy nadchnu. 26.• Když se jedná o důležitý problém, jsem tvrdý a neústupný. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 22

27.• Je pro mne obtížné vést lidi, protože jsem příliš ovlivněn jejich pocity. 28.• Nechávám se unášet vlastními myšlenkami a málo si všímám co se děje. 29.• Odmítám se vyjádřit k návrhům, které jsou málo podrobně vypracované a promyšlené. III. PŘI ZAPOJENÍ DO ČINNOST S DRUHÝMI LIDMI: 30.• Mám schopnost lidi ovlivňovat bez toho, že bych na ně tlačil. 31.• Energicky bráním chybám a nedbalosti, které snižují kvalitu práce. 32.• Starám se, abychom neztráceli čas a dokončili úkol bez zdržování. 33.• Jsem znám tím, že často přijdu s novým nápadem. 34.• Jsem vždy připraven bránit nějakou dobrou myšlenku ostatních. 35.• Vždycky zůstanu sám sebou. 36.• Rychle poznám novou příležitost. 37.• Snažím se zachovat dobrou odbornou úroveň práce. 38.• Věřím, že má rozhodnutí přispívají ke správným závěrům. 39.• Umím věci dobře zorganizovat. IV. MŮJ PŘÍSTUP KE SKUPINOVÉ PRÁCI SPOČÍVÁ V TOM, ŽE: 40.• Snažím se poznat své kolegy lépe. 41.• Když vím, o čem se mluví, snažím se přispět. 42.• Nevadí mi zastávat svůj názor, i když budu vědět, že většina je proti. 43.• Obvykle dokážu nalézt správné důvody k odmítnutí špatných návrhů. 44.• Dokáži se postarat se o uskutečnění akcí, jakmile se práce rozběhne. 45.• Mám sklon přicházet s neobvyklými myšlenkami a vyhýbat se tomu, co je běžné. 46.• Při jakékoliv práci mám sklon k perfektnosti. 47.• Rád zajišťuji kontakty mimo skupinu nebo mimo firmu. 48.• Zajímá mě lidská stránka pracovních problémů. 49.• Zajímají mě všechny názory, ale ve správné chvíli se dokážu rozhodnout. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 23

V. PRÁCE MĚ USPOKOJUJE, KDYŽ: 50.• Rád rozebírám situace a vážím všechny možnosti postupu. 51.• Rád nacházím praktická řešení problémů. 52.• Podporuji dobré vztahy na pracovišti. 53.• Mám značný vliv na rozhodování. 54.• Setkávám se rád s novými lidmi a novými názory. 55.• Snažím se, aby se lidé sjednotili na tom, co je důležité. 56.• Jsem ve svém živlu, když se mohu věnovat úkolu s plným nasazením. 57.• S radostí přijímám úkoly, které rozšiřují mou představivost. 58.• Cítím, že velmi výhodně využívám svou kvalifikaci a praxi. 59.• Dělám to, co je důležité pro firmu. VI. MÁM-LI PROVÉST ÚKOL V OMEZENÉM ČASE 60.• Obyčejně jsem úspěšný bez ohledu na okolnosti. 61.• Rád si o problému zjistím tolik, kolik je možné. 62.• Chci nalézt vlastní řešení a pak se pokusit přesvědčit ostatní. 63.• Chci pracovat s člověkem, který se kladně staví i k obtížným úkolům. 64.• Rozdělím úkoly mezi lidi podle jejich možností. 65.• Díky vrozenému smyslu pro termíny, dokážu dodržovat harmonogram. 66.• Zachovám si chladnou hlavu a nepodléhám panice. 67.• Bez ohledu na různé tlaky se soustředím na splnění úkolu. 68.• Převezmu vedení skupiny, pokud je skupina pozadu. 69.• Začnu diskutovat, aby se objevily nové názory, které nás dostanou kupředu. VII. MÝM PROBLÉMEM JE: 70.• Jsem netrpělivý, pokud někdo brání pokroku prací. 71.• Příliš všechno rozebírám. 72.• Snažím se zabývat všemi detaily. 73.• Brzy se začnu nudit, pokud se neděje nic důležitého. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 24

74.• Pokud nemám úplně přesně jasno, co se ode mne chce, nedokážu začít. 75.• Je pro mne těžké vysvětlit složité věci. 76.• Musím často žádat ostatní o pomoc, protože řadu věcí neumím udělat sám. 77.• Myslím, že mi ostatní nedávají dostatečný prostor pro to, abych se vyjádřil. 78.• Zdá se mi, že ztrácím čas s ostatními, protože bych to sám udělal lépe. 79.• Nechce se mi vyjadřovat svůj názor před důležitými lidmi a před nepříjemnými lidmi. Vyhodnocení a) Vepište body do tabulky. I

II

III

IV

V

VI

VII

10.

20.

30.

40.

50.

60.

70.

11.

21.

31.

41.

51.

61.

71.

12.

22.

32.

42.

52.

62.

72.

13.

23.

33.

43.

53.

63.

73.

14.

24.

34.

44.

54.

64.

74.

15.

25.

35.

45.

55.

65.

75.

16.

26.

36.

46.

56.

66.

76.

17.

27.

37.

47.

57.

67.

77.

18.

28.

38.

48.

58.

68.

78.

19.

29.

39.

49.

59.

69.

79.

b) Převeďte body do následující tabulky. Body ve sloupcích pak sečtěte. I

13

10

14

17

19

12

18

15

16

11

II

28

23

21

26

25

27

20

29

22

24

III

33

36

30

32

38

34

39

31

37

35

IV

45

47

49

42

43

40

44

46

41

48

V

57

54

55

53

50

52

51

56

58

59

VI

62

69

64

68

66

63

67

65

61

60

VII 75

73

76

70

71

79

74

72

78

77


Stránka 25

MY

DO

SL

VE

PO

PŘ

OR

DO

SP

NB

c) Nejvyšší skór ukazuje, jak se dokážete prosadit v týmu. Druhý nejvyšší skór vyjadřuje záložní roli. Dva nejnižší skóry znamenají vaše slabiny. „NB“ se nepočítá.

5.

Profesní orientace

Cvičení: Uveďte zaměstnání, o které máte zájem vy sami a požadavky na něj: …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. Každý člověk má tendenci preferovat určitou skupinu podobných činností, směřovat svou pracovní kariéru k příbuzným povoláním. Někdy je člověk k této preferenci přinucen, např. svým postižením: smyslovým, tělesným atd. nebo nemožností studovat svůj vysněný obor (děti živnostníků za éry komunismu, dnes padesátníci). Životní profesní dráha je předurčena již v dětství. Volba profesní dráhy vyplývá z určitých zájmů a kompetencí, které člověk v této době prokázal. Na volbě povolání se podílí mimo jiné školní úspěšnost, či úroveň inteligence, která pak předurčuje volbu určité profesní role a určitá profese a s ní spojený životní styl zase ovlivňuje další rozvoj různých schopností dospělého člověka. Samotná pracovní činnost má vliv na vývoj a zrání celé řady osobnostních vlastností (např. na pracovitost, ochotu, iniciativnost, snaživost, přesnost, rychlost atd.). Pracovní trh v České republice rozlišuje práci mužskou a práci ženskou, což je dáno plánovaným rozdělením povolání na mužská a ženská v 50. a 60. letech, kdy docházelo k přesunům mužů z lehkého průmyslu a služeb (likvidace živností) do odvětví těžkého průmyslu. Původní pracovní místa pak zaujaly ženy. V současnosti jsou zejména technické obory (telekomunikace, výpočetní technika apod.) doménou mužů (z 97 %), feminizovány jsou naopak pedagogické obory (z 90 %), farmacie (z 80 %) nebo filozofie (z 76 %). Rozlišujeme šest typů osobnosti podle prostředí, které odpovídá jejich zaměření. Každý z těchto typů vyhledává pracovní prostředí podle svého zaměření. Jsou to typy: R – typ praktický se vyznačuje schopnostmi a dovednostmi, které jsou spojeny s fyzickou aktivitou (zemědělství a řemesla), I – typ zkoumavý dává přednost poznávacím aktivitám (přemýšlení, zařizování, Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 26

budování), S – typ sociální upřednostňuje kontakt s lidmi před rozumovou nebo fyzickou činností (sociální práce, diplomacie, psychologie, sekretářka), C – typ úřední vyhledává činnosti, které jsou jasně vymezeny pravidly, předpisy a návody (účetnictví a financování), E – typ podnikavý využívá své schopnosti přesvědčovat druhé k dosahování vlastních cílů (management, právo, obchod), A – typ umělecký usiluje o vyjádření sebe sama, vyjádření svých citů a tvořivou práci (hudba, literatura, výtvarné umění, herectví). Pokud jeden typ výrazně převažuje, je situace snadná. Tento člověk si bude vyhledávat pracovní místo podle svého zaměření. Pokud však dojde k rovnováze dvou nebo více typů, dochází u tohoto při výběru pracovního místa ke konfliktům a i v průběhu jeho pracovního života se tato rozdílná zaměření budou připomínat. Např. laborantka, která je nejen typem praktickým a zkoumavým, ale i uměleckým, bude hledat možnosti pro uplatnění svého výtvarného nadání mimo své zaměstnání. Podívejme se na rozdělení jednotlivých typů podle toho, co mají společného: R: praktický C: úřední E:podnikavý

I: zkoumavý A: umělecký S:společenský

Na tomto obrázku jsou si některé typy vzájemně blízké a jiné si jsou vzdálenější. Pokud naše typy spolu sousedí, není to na závadu a dokonce to může být i v určitých povoláních výhodou. Tak pro výrobního technika je skvělá kombinace typu praktického a zkoumavého, pro obchodního zástupce firmy pak kombinace typu podnikavého a společenského. Naopak při opačném rozložení našich typů dochází k typovým konfliktům. Odkaz na test profesní orientace naleznete na webové adrese: http://www.smrov.cz/projekty-esf/karierovy-koucik-do-skol/on-line-poradenstvi

6. Pracovní motivace Mnoho vedoucích se domnívá, že jedinou hnací silou pro pracovníky jsou peníze. Ty mají jistě velký význam, ale pouze o peníze nejde. Jsou lidé, kterým na výdělku příliš nezáleží, a cení si více jiných věcí - například osobního pohodlí nebo potěšení ze svých zálib. Různé typy lidí Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 27

dávají přednost různým způsobům uspokojování potřeb. Každého v práci těší něco jiného. Mohou to být: Peníze jsou významným motivem pro většinu lidí. Někteří jedinci jsou ochotni kvůli penězům udělat téměř všechno. Tito lidé jsou pro firmu velkým přínosem. Má-li firma finance k dispozici, budou její zaměstnanci pracovat na maximum. Osobní postavení - potřeba vést lidi, rozhodovat, řídit je a i určitá pýcha na dosažené postavení se objevuje skoro u každého vedoucího pracovníka. Takový člověk se snaží být úspěšný kvůli svému postavení. Nebezpečné však je, když o osobní postavení usiluje nikoliv prací, ale pomluvami a intrikami. Pracovní výsledky, výkon – lidé, kteří mají rádi svou práci a snaží se v ní vyniknout, jsou motorem, energií firmy. Jsou soutěživí a rádi se srovnávají s ostatními. Dělá jim dobře, když jsou lepší. Pokud se jim nedaří, dělají všechno proto, aby ostatní překonali. Pro firmu je prvořadé, aby její zaměstnanci byli výkonní. Přátelství – pro tyto lidi je nejdůležitější dobrá atmosféra na pracovišti. Mají rádi lidi, kteří pracují kolem nich a daleko více jim záleží na přátelských vztazích než na pracovních výsledcích nebo penězích. Neradi se hádají, raději ustoupí. Jistota – lidé, kteří jsou zaměřeni na jistotu, netouží po mimořádných příjmech ani po vysokém postavení. Raději se spokojí s málem, ale musejí to mít jisté. Hodně se řídí předpisy a neradi riskují. Odbornost je rozhodující u těch, kteří se chtějí neustále vzdělávat. Takový pracovník se snaží především vyniknout ve svém povolání a nedovede si představit, že by měl dělat něco jiného. Samostatnost – jsou to lidé, kteří nad sebou těžko snášejí nějakého nadřízeného. Chtějí o všem rozhodovat sami a těžko snášejí, když jim do toho někdo mluví. Nakonec si to stejně udělají po svém. Tvořivost je potřeba vytvářet něco nového. Takový člověk má rád práci, při které může přemýšlet a vymýšlet nové věci. Odkaz na test pracovní motivace naleznete na webové adrese: http://www.smrov.cz/projekty-esf/karierovy-koucik-do-skol/on-line-poradenstvi

7.

Trh práce

7.1. Nedostatkové profese aktuálně


Stránka 28

IT vývojáři, programátoři, klíčoví obchodníci či pracovníci specializovaných technologických profesí, například konstruktéři, budou letos žádaní i podle Ondřeje Myslivečka, analytik společnosti LMC, která provozuje portály Jobs.cz a Prace.cz. "V případě žádaných specialistů technických profesí v průmyslu jde do jisté míry o generační problém," míní Mysliveček. Část zkušených zaměstnanců totiž postupně odchází do důchodu, ale řada studentů paradoxně v technických oborech nevidí perspektivu a volí raději humanitně orientované obory. Ty však na pracovním trhu neskýtají tolik možností uplatnění. Pokles zájmu o pracovníky by letos mohl podle Myslivečka nastat ve finančním sektoru a v důsledku možných vládních škrtů také v administrativě. zdroj:http://www.pamservis.cz/33/jake-profese-chybi-na-trhu-praceuniqueidgOkE4NvrWuPVy2eNz784nwGg7bULgYWXpLpGVMy1prA/?query=&serp=1

7.2. Prestiž povolání Prestiž (z latinského praestigiae = mámení) je dobrá reputace jedince či skupiny spojená s úctou a vlivem. Prestiž je nejčastěji odvozována od profese, jejím nositelem však může být i příslušnost k společenským skupinám jiného druhu. Odborníci upozorňují na fakt, že míra prestiže povolání se s výší platů nedá spojovat. Ve vnímání prestiže nehraje příjem rozhodující roli, i když by se tak dalo intuitivně předpokládat. Při hodnocení lidé berou zejména v úvahu moc hodnoceného, jeho vzdělání, náročnost a charakter profese a společenský přínos. U profesionálních sportovců hraje roli také sláva. Ve společnosti nepanuje absolutní konsenzus o prestiži jednotlivých skupin a profesí, míra shody je však poměrně vysoká. Prestiž je předmětem sociologického zkoumání již od roku 1911, kdy provedl T. H. C. Stevenson první empirický výzkum prestiže. Od 40. let 20. století se prestiž zkoumá v západních zemích pravidelně. V 60. letech byla provedena první velká mezinárodní komparace. Na prvních místech se umísťují povolání lékaře, univerzitního profesora a soudce (tedy profese vyžadující poměrně vysokou kvalifikaci, a zároveň v sobě nesou jisté poslání a jednoznačnou prospěšnost pro společnost), naopak ve spodní části žebříčku jsou především nekvalifikované manuální profese (tedy bez zodpovědnosti nebo nepříliš prospěšné pro společnost).

7.3. Firemní kultura Lidé v různých podnicích se chovají odlišně. Někde jsou přátelští a veselí, jinde jsou hádaví a ukřičení. Někde usilovně pracují, jinde se snaží práci odbýt. Říkáme tomu kultura. Kultura jsou zvyky, zvyklosti – čili to, jak se věci na pracovišti dělají. Kultura zahrnuje: Způsob jednání lidí: Jsou k sobě přátelští nebo si dělají naschvály a podrazy? Pomáhají si nebo se každý stará jenom o své věci? Snaží se po práci bavit, nebo se nestýkají? Co je odměňováno: Je odměňován výkon nebo délka zaměstnání? Jsou odměňováni ukáznění pracovníci nebo nápadití? Je odměňována upřímnost nebo podlézání a čištění klik? Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 29

Co je postihováno: Jsou přestupky postihovány přísně nebo mírně? Postihují se pozdní příchody, špatné výsledky práce, pití alkoholu, nedodržování postupů nebo se to všechno přehlíží? Vztah k práci: Snaží se lidé podávat co největší výkon, nebo spíš přemýšlejí, jak by práci odbili? Způsob řeči: Používají lidé běžných výrazů nebo se domlouvají těžko srozumitelným odborným jazykem? Mluví slušně nebo používají sprostá slova? Tykají si nebo si vykají? Úpravu budov a pracovišť: Je na pracovišti nepořádek nebo jsou pracoviště perfektně upravena a vyčištěna? Jsou oprýskané omítky nebo jsou budovy nově natřeny? Jsou mezi budovami vysázeny stromy a tráva? Je zeleň udržována? Historky a vtipy o lidech, kteří ve firmě pracovali, jsou společným dědictvím zaměstnanců firmy. V různých firmách, na různých pracovištích, se setkáme s různými kulturami: Zaměření na výkon (kultura výkonu): ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Zaměření na moc (kultura moci): ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Zaměření na lidi (kultura vztahů): ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Zaměření na předpisy (kultura rolí): ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Zaměření na osobní úspěch (kultura frajerů): ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Noví zaměstnanci se kultuře učí a přizpůsobují. Napodobují zkušenější zaměstnance a osvojují si podobné jednání. Ten, kdo se odlišuje, kdo jedná jinak, mívá problémy. Lidé ho považují za zvláštního a dělají mu těžkosti nebo se na něho dívají přes prsty. Takový člověk má tři možnosti: Přizpůsobit se zvyklostem – kultuře. To znamená naučit se způsobům, které jsou na pracovišti běžné a neodlišovat se. Starší zaměstnanci si nejdříve dělají legraci, potom vyvíjejí na nového pracovníka tlak a snaží se ho přinutit k tomu, aby přijal jejich zvyklosti. Odejít jinam, pokud mu zvyklosti nesedí. Zvyknout si na kulturu pracoviště může být pro někoho obtížné až nepřekonatelné. Tak se například poctivý člověk těžko přizpůsobí tam, kde je běžné švindlování a krádeže. Klidný a přátelský člověk se nezačlení v kultuře, kde lidé neustále soupeří a dělají si naschvály. Toto prostředí mu není příjemné a raději odchází. Dále se odlišovat a mít problémy se spolupracovníky. To je řešení zvláště obtížné a většina lidí ho dlouho nevydrží. Znamená to zůstat svůj, a nenechat se ovlivnit různými úšklebky nebo útoky spolupracovníků. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 30

7.4. Způsoby vedení spolupracovníků a podřízených Existují dva odlišné pohledy na chování lidí v práci. Nazýváme je názor X a názor Y. Názor X je tradiční. Základní teze názoru X jsou:  Lidé jsou ve své podstatě líní a snaží se vyhnout práci.  Protože lidé neradi pracují, musejí být k práci přinuceni systémem odměn a trestů a při práci musejí být kontrolováni.  Pracovníci se vyhýbají odpovědnosti a rádi se nechají řídit.  Existuje malá skupina lidí, pro které toto neplatí. Ti jsou povoláni k tomu, aby řídili a kontrolovali ostatní. Proti této tradiční představě stojí novější názor Y:  Pro člověka je práce stejně přirozenou aktivitou jako zábava nebo odpočinek.  Člověk rád přijímá samostatnost a odpovědnost.  Schopnost samostatného rozhodování je silně rozšířena, není záležitostí několika málo jedinců. Dnes se ukazuje, že na obou názorech je část pravdy. Jsou pracovníci, kterým se pracovat nechce a vyhýbají se odpovědnosti - platí pro ně „X“. Na druhé straně je také řada lidí, kteří si své práce váží a vykonávají ji se zájmem - pro ty platí názor „Y“. Dokonce i u jednoho člověka může za určitých okolností působit „X“ a při jiných pracích „Y“. Vykonává-li člověk činnost, která ho baví, bude pracovat ze všech sil, aniž by ho někdo musel pohánět, tedy podle „Y“. Naopak při vykonávání neoblíbených aktivit bude potřebovat tlak zvenčí, v souladu s názorem „X“. Typického milovníka provozu, kterého baví stroje a práce s nimi, bude otravovat administrativa. Vedoucí z něho bude vytrvale vymáhat veškeré výkazy a až je dostane, stejně budou špatně vyplněné. Naopak byrokrat bude s radostí vykonávat administrativní práce, ale pochůzkám po provozu se bude vyhýbat, jak jen to půjde. Za základní styly vedení jsou považovány tyto tři: 1. autokratický – vedoucí rozhoduje sám, veškerá moc je soustředěna v jeho rukou, šíří strach, přiděluje lidem přesně definované úkoly, vede podle principu „cukru a biče“ (rozhoduje o udělení či neudělení odměny či trestu), vyžaduje striktní dodržování jeho nařízení, komunikace je jednosměrná, shora dolů. Někteří autokratičtí vedoucí jsou nazýváni laskavými autokraty. Jsou to takoví vedoucí, kteří sice naslouchají názorům, nápadům a zájmům svých podřízených, ale rozhodují sami. Jedná podle zásad teorie X: - Člověk je v podstatě líný a práci se vyhýbá. - Protože odpor k práci je pro člověka přirozený, je třeba ho do práce nutit, kontrolovat ho a hrozit mu postihy. - Člověk se rád vyhýbá odpovědnosti, raději se nechá řídit. výhoda – dosažení pravidelného a vysokého výkonu nevýhoda – potlačení individuální motivace a iniciativy Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 31

2. demokratický styl – vedoucí deleguje velkou část své autority, formuluje úkoly se spoluúčastí pracovníků, zvažuje jejich názory, ponechává si však odpovědnost v konečných rozhodnutích, konzultuje se spolupracovníky výsledky práce, pomáhá jim s plněním jejich povinností, motivuje možností aktivně se podílet na rozhodování, na práci, na hodnocení a na odměnách, komunikace je obousměrná. Jedná podle zásad teorie Z: - Zaměstnanec je v prvé řadě člověk - Vnitřní kontrola s formální mírou výhoda – osobní zaujetí pracovníků nevýhoda – časová ztráta vyplývající z demokratického rozhodování 3. volný styl (participativní) – vedoucí ponechává podřízeným volnost v rozhodování, podřízení sami řeší rozdělení své práce a její postupy, hlavní role vedoucího je v podpoře práce podřízených, zprostředkováním informací, vazeb s partnery apod., komunikace probíhá na horizontální úrovni, to je mezi jednotlivými členy skupiny. Jedná podle zásad teorie Y: - Pro člověka je práce přirozená jako hra či odpočinek. - Člověk je schopen sám kontrolovat, jestli jeho práce směřuje k cíli. - Rád přijímá samostatnost a odpovědnost. - Odměny podporují snahu člověka dosáhnout cíle. - Rád používá při řešení úkolů tvořivost, představivost, důvtip. výhoda – tvořivost lidí, dělají si „svým tempem“ a „podle svého mínění“ nevýhody – tápání v situacích


Stránka 32

Test stylu chování KRITICKÝ

PRACOVITÝ

RÁZNÝ

ENERGICKÝ

NEROZHODNÝ

VYTRVALÝ

ÚSEČNÝ

NEZÁVISLÝ

MRZUTÝ

VÁŽNÝ

TVRDÝ

PRAKTICKÝ

VYBÍRAVÝ

DISCIPLINOVANÝ

DOMINANTNÍ

ROZHODNÝ

ZÁSADOVÝ

POŘÁDNÝ

NEPODDAJNÝ

VÝKONNÝ

UZAVŘENÝ

PŘEMÝŠLIVÝ

CHLADNÝ

CÍLEVĚDOMÝ

PŘIZPŮSOBIVÝ

POMÁHAJÍCÍ

OVLIVŃUJÍCÍ

AMBICIÓZNÍ

NEJISTÝ

UCTIVÝ

VZNĚTLIVÝ

PODNĚCUJÍCÍ

OCHOTNÝ

PŘEJÍCÍ

NEUKÁZNĚNÝ

NADŠENÝ

ZÁVISLÝ

SPOLEHLIVÝ

REAGUJÍCÍ

PŮSOBIVÝ

NETAKTICKÝ ¨ HODNÝ

PŘÍJEMNÝ

SDÍLNÝ

SPOLEČENSKÝ

PŘÍSTUPNÝ

ŽIVÝ

TVOŘIVÝ

8.

Vedení rozhovoru

8.1. Rozhovor, to jsou především otázky Veškeré informace se od svého partnera dozvídáte tak, že mu kladete otázky. Formulovat vhodné otázky, klást je v pravý čas a tak, aby nenaváděly k určité odpovědi, aby se druhého nedotkly, je skutečné umění. Otázky slouží více účelům:  Jsou projevem zájmu o druhého člověka  Udržují pozornost druhého a nutí ho přemýšlet  Vedou k zisku informací o protějšku, jeho názorech, postojích, přáních, vlastnostech apod.  Otázkami získáváme čas  Mohou snížit napětí, zabránit konfliktu  Udržují tok rozhovoru a zaměřují ho ke stanoveným cílům  Kladením otázek se stáváme tím, kdo rozhovor řídí a určuje jeho směr Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 33

Správně volená otázka má druhého povzbudit k odpovědi. Typů otázek je celá řada a některé z nich mohou druhou stranu proměnit v nepřítele! Typy otázek: a) Uzavřené otázky  umožňují odpověď “ano, ne, nevím” („Mohu počítat s tímto termínem?“);  je vhodné užívat je cíleně v kontaktu s extrémně upovídanými lidmi nebo s lidmi, kteří často odbíhají od tématu;  jejich převaha v komunikaci dvou nebo více osob může vytvářet dojem “výslechu”;  je vhodné užívat je v situacích, kdy je nutné rychle zjistit fakta; b) Otevřené otázky  otevírají komunikaci („Můžete mi říci více podrobností o tomto volném místě?“);  je vhodné je užívat v kontaktu s lidmi zamlklými nebo s těmi, kteří přesně nevědí, co chtějí, neformulují své požadavky konkrétně;  užívají se v těch situacích, kdy chceme zjistit názor jiného člověka;  začínají tázacími zájmeny (jak, kde, kdy, v kolik);  patří k osvědčeným technikám překonávání námitek druhé strany (zákazník: Jde vám jen o to vytáhnout z lidí peníze!, prodejce: jsou i takoví, můžete mi říci, jak jste získal takovou zkušenost?) Vhodně položená otázka nutí nespokojený protějšek přemýšlet, konkretizovat. c) Sugestivní otázky  užívají se v situacích, kdy chceme předem získat souhlas, nesouhlas, ovlivnit odpověď; kdy s druhým člověkem manévrujeme, manipulujeme;  jsou efektivní u sugestibilních osob, u osob lehce manipulovatelných, u malých dětí, kde by vysvětlování a přesvědčování nemělo smysl („Jistě se mnou všichni budete souhlasit, když“....);  někdy je sugestivní otázka dána pouhou intonací, ze které tázaný vytuší, jakou odpověď si asi přejeme slyšet d) Alternativní otázky     

dávají možnost výběru; podporují rozhodování; je vhodné je užívat u osob, které jsou nerozhodné, u osob, které se vyjadřují nekonkrétně; nepředpokládají zamítavé stanovisko; neumožňují “vyhnout se konkrétní odpovědi” („Přijdete ve středu nebo ve čtvrtek?“);


Stránka 34

Pamatujte, že vždy je důležitá intonace hlasu, intonací lze i otevřenou otázku změnit na sugestivní!

8.2. Postup vedení koučovacího rozhovoru Konzultace s klienty probíhají dle níže uvedeného postupu s přihlédnutím ke konkrétní situaci:


Stránka 35

PRVNÍ SEZENÍ START: Návštěvník? Stěžovatel (má stížnost)? Zákazník (chce se stížností něco dělat)?

KONSTRUOVÁNÍ STÍŽNOSTI

NE POUZE DÁT OCENĚNÍ (ZPĚT NA START)

NE

ANO

ZMATENÁ/VÁGNÍ = úkol prvního NE

HLEDÁNÍ VÝJIMEK ANO

HYPOTETICKÁ ŘEŠENÍ ANO

sezení OBECNÝ RÁMEC = dekonstrukce rámce KONKRÉTNÍ

=

dekonstrukce

stížnosti ZÁMĚRNÉ X SPONTÁNNÍ

POPSAT ROZDÍLY MEZI VÝJIMKAMI A STÍŽNOSTMI

Rozvinout zaměření na něco MALÉHO a snadného pro experiment

STANOVENÍ CÍLŮ

Předepsat: Dělejte více toho, co funguje.

Předepsat: Náhodně dělejte více toho, co funguje.

STANOVENÍ CÍLŮ

Předepsat: Dělejte to nejjednodušší, co by mohlo fungovat.

DRUHÉ A NÁSLEDUJÍCÍ SEZENÍ


Stránka 36

DRUHÉ A NÁSLEDUJÍCÍ SEZENÍ START: -

sada všech známých úkolů soubor pravidel, která pomáhají tvořit nové úkoly

Podruhé na NE ZLEPŠENÍ?

VYBRAT: Úkol na pozorování

NE ANO

tomto místě = PLNĚNÍ

VZORCE

stížnost nebo

ÚKOLŮ

STÍŽNOSTI

VYBRAT: Jeden ze všech známých úkolů

dekonstruovat ČÁSTEČNĚ

ANO

vzorec stížnosti POMOHLO TO NĚČEMU?

SLEDUJTE ROZDÍLY MEZI ZMĚNOU A STÍŽNOSTÍ

ANO

VYBRAT: Úkol s prvkem náhody

NE

NE JSOU CÍLE NAPLNĚNY ?

DEKONSTRUKCE

přetvořit

DĚLAT VÍCE TÉHOŽ

VYBRAT: Úkol přerušující vzorec

ANO

KONEC


Stránka 37

8.3. Umíte aktivně naslouchat? Položíme-li druhému otázku, dočkáme se odpovědi. Abychom správně pochopili význam sdělení, musíme se naučit naslouchat. Není to tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo, k efektivnímu naslouchání musíme vyvinout určité úsilí. Cvičení: Udělejte si test, zda umíte správně naslouchat: 1. Při jednání si všímám nejen toho, co druhý říká (obsah), ale také toho, jak to říká (tón hlasu, intonace, zabarvení hlasu): ano- spíše ano – spíše ne – ne 2. Po ukončení jednání jsem schopen podat detailní, přesný popis partnera, se kterým jsem jednal: ano- spíše ano – spíše ne – ne 3. Při jednání sleduji výraz tváře partnera, jeho gesta, postoj, pohyby: ano- spíše ano – spíše ne – ne 4. Mimikou, gesty i poznámkami dávám při řeči partnera viditelně najevo, že naslouchám: ano- spíše ano – spíše ne – ne 5. I když mne sdělení partnera příliš nezajímají, ovládám se a nedávám nezájem žádným způsobem najevo: ano- spíše ano – spíše ne – ne 6. Kladu otázky, které signalizují můj zájem o druhého a jeho potřeby: ano- spíše ano – spíše ne – ne 7. Po ukončení rozhovoru jsem schopen podat objektivní a celistvý záznam jeho průběhu, klíčových momentů a závěrů akceptovaných oběma stranami: ano- spíše ano – spíše ne – ne 8. V průběhu času dohodnutého k jednání mám vypnutý mobil, neberu telefon, nenechám se vyrušovat žádnými vedlejšími podněty, nedávám najevo nudu, nezájem, nervozitu, netrpělivost apod.: ano- spíše ano – spíše ne – ne 9. Většinou mám pocit, že jsem se z jednání dozvěděl něco zajímavého či přínosného o předmětu rozhovoru či o osobnosti toho, s kým jsem jednal: ano- spíše ano – spíše ne – ne Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 38

10. V průběhu rozhovoru dám najevo poznámkou či otázkou něco pozitivního, co jsem si zapamatovat o druhé straně z předchozích jednání. Oslovuji druhého jménem: ano- spíše ano – spíše ne – ne U každé položky od „ano“ po „ne“ si započítejte 3, 2, 1, 0 bodů: 30 – 23 bodů: Jste výborným posluchačem a umíte si získat druhé svým upřímným zájmem. 22 – 16 bodů: Nacházíte se v průměru. Určitě se vám vyplatí věnovat druhým ještě více pozornosti a zájmu. 0 – 15 bodů: Vaše rezervy v aktivním naslouchání druhým jsou značné. Jste pravděpodobně vůdčí typ, který přejímá aktivitu. Někdy je nutné i přínosné přirozenou dominanci potlačit!

Aktivní naslouchání je důležité pro vzájemnou komunikaci. Dobré aktivní naslouchání zahrnuje:  Soustředěnost  Schopnost pochopit názor a druhého člověka  Schopnost „číst mezi řádky“ Aktivním nasloucháním dáváte najevo, že posloucháte, že rozumíte, že vnímáte. Svůj zájem dáváte najevo slovy (skutečně?, rozumím, chápu vás, apod.) i tělem (kývnutím hlavou, pohledem do očí, mírným nakloněním k partnerovi, apod.) Jakých chyb v aktivním naslouchání se můžeme dopustit?    

Skáčeme do řeči Soustředíme se pouze na jednu informaci Projevujeme nadřazenost Sdělení nás nezajímá a my to dáme najevo

Cvičení: uveďte alespoň 5 způsobů, jak dát druhému najevo, že nasloucháte, a 5 způsobů, kterými naopak projevíte svůj nezájem, lhostejnost:

8.4. Umění mlčet La Rochefoucauld řekl: „Jak můžete čekat, že jiní lidé udrží naše tajemství, když sami jsme nebyli schopni je udržet?“ Zachovat mlčení vyžaduje sebeovládání, a proto může být náročnější než trénování verbální komunikace. Cvičení: Udělejte si test, zda umíte mlčet: Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 39

1.

Pro svou otevřenost a upřímnost mívám potíže: často – občas – výjimečně – nikdy

2. Stává se mi, že plácnu něco, čeho vzápětí lituji: často – občas – výjimečně – nikdy 3. Myslím, že problémy se mají řešit otevřeně, na rovinu: často – občas – výjimečně – nikdy 4. Stává se mi, že se neuváženým výrokem nechtěně někoho dotknu: často – občas – výjimečně – nikdy 5. Myslím, že problémy mezi lidmi je třeba řešit okamžitě: rozhodně – většinou ano – spíše ne – až po zvážení všech okolností 6. Stane se, že mi vyklouzne tajemství či důvěrná informace: často – občas – výjimečně – nikdy 7. Držet bobříka mlčení – (tj. 24 hodin nepromluvit ani slovo) by mi dělalo potíže: rozhodně – spíše ano – spíše ne – ne Vyhodnocení: U každé položky stupnice ve směru zleva doprava si započítejte 3,2,1,0 bodů: 0 – 7 bodů: Jste člověk, který dokáže vážit slova a udržet tajemství. To je vlastnost nezbytná nejen pro diplomacii, ale i obecně pro úspěch v jednání s lidmi. 8 – 14 bodů: Nacházíte se v průměru, jste na tom jako většina lidí. Občas se dostáváte do potíží, situace „slona v porcelánu“ vám není zcela neznámá. 15 – 21 bodů: Nezřízenou otevřeností vnášíte zbytečné problémy do svých vztahů s jinými lidmi. Vaše upřímnost a spontánnost je až hrozivě nebezpečná. Typickým projevem nedostatku mlčenlivosti a také taktu je potřeba se neustále vyjadřovat ke všemu – věcem, událostem, lidem, jejich chování, vlastnostem.

9.

Neverbální komunikace

9.1. Jaký význam pro sdělení má řeč těla Komunikace, kde se nepoužívá slov, se nazývá řečí těla (jinak též neverbální komunikace).


Stránka 40

Až do dnešní doby bylo zaznamenáno asi milion signálů, které při komunikaci vysíláme, Jak dalece jsou pro nás tyto signály důležité? Slova vyjadřují jen 7 % z celkového sdělení, 38 % vyjadřuje hlas (tón hlasu, jeho síla, melodie a ostatní zvuky) a celých 55 % zahrnuje řeč těla. Už se vám asi stalo, že jste s někým hovořili a něco se vám nezdálo? Dotyčný člověk nepůsobil přesvědčivě. Mohlo to být třeba proto, že jeho tělo naznačovalo něco jiného, než říkala jeho ústa. Možná ani sám nevěřil tomu, co vám sděloval nebo vás záměrně klamal. Podle názorů odborníků se slova používají k předání informace, zatímco řeč těla prozrazuje pocity lidí. Určitá sdělení mohou být přenášena pouze řečí těla, například pokrčením ramen při vyjádření, že něco nevíme, kroucením hlavou při nesouhlasu, přikyvováním při souhlasu, výstražným pohybem ukazováčku při kárání dítěte apod. Výzkumy, které byly provedeny u slepců, ukazují, že i oni používají ve stejných situacích gesta, jako ostatní jedinci. V tomto případě jde o vrozená gesta. Mnoho gest a pohybů je ale ovlivněno kulturou a prostředím, ve kterém žijeme. Mezi obecná gesta a projevy patří pokyvování nebo kroucení hlavou, úsměv, krčení ramen, krčení nebo povytažení obočí. U některých gest platí, že v jedné zemi mohou být použita v naprosto odlišném významu než ve druhé. Do oblasti nonverbální komunikace patří kromě gest a mimiky i hlas, jeho síla, tón a rychlost mluvy. Cvičení: Jaká gesta a mimika jsou typická pro hněv, popište: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Jaká gesta a mimika jsou typické pro strach, popište ……………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Jaká gesta a mimika jsou typické pro radost, popište ……………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Která gesta podle vás značí uvolněnost a pohodu ……………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Jak byste se chovali u přijímacího pohovoru ………………………………………………………………………………………………………………………………………………..


Stránka 41

9.2. Chyby ve vnímání druhých lidí První dojem (haló – efekt) Je založen na principu vytvoření postoje k druhé osobě na základě nápadných znaků za spolupůsobení kontextu místa nebo situace (příklad: univerzitní profesor při úklidových pracích). První dojem má tendenci přetrvávat a ovlivňuje tak další průběh komunikace, další komunikační setkání. Černobílé vidění Je založeno na sympatiích a antipatiích. Osoby sympatické - pozitivní hodnocení, nesympatické - negativní. Obvykle nedovedeme posoudit osobnost jako celek s různorodými vlastnostmi (například naše hodnocení politiků). Chyby kontrastu a podobnosti Člověk má tendenci všímat si u druhých lidí buď vlastností rozdílných nebo podobných jemu samému. Předsudky Předem vytvořené soudy, bez rozumového poznání, nekriticky přejaté od osob, kterým věříme. Soudy tradované z generace na generaci. Nálada Pozitivní a negativní emoční vyladění ovlivňuje vnímání lidí, stejně působí únava a přesycenost podněty. Sociální klima, sociální rámec Idealizace nebo nepřijetí jednotlivce na pozadí skupiny, vnímání na základě sociální role (např. známý umělec). Vzájemné postavení Nadřízenost – podřízenost, rovnocennost postavení.

9.3. Jedenáct rad pro navazování a udržování efektivní komunikace Máte problémy v komunikaci? Máte pocit, že se s vámi druzí nechtějí bavit? Chcete být úspěšní v komunikaci s druhými lidmi? Pokuste se řídit následujícími radami: 1. Zajímejte se upřímně o lidi. Vyplatí se naslouchat zkušenostem jiných. 2. Usmívejte se. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 42

3. Pamatujte si jména lidí a oslovujte je. 4. Buďte pozornými posluchači. Mějte druhé k tomu, aby hovořili o sobě. 5. Sledujte reakce partnera, dává vám zpětnou vazbu. 6. Hovořte o všem, co zajímá druhého. 7. Upřímně vzbuďte v druhém pocit, že je důležitou osobou. 8. Vyhýbejte se manipulacím. 9. Podstatné vícekrát zopakujte. 10. Nikdy se nepřeme s tím, koho chceme přesvědčit a získat. 11. Slůvka „děkuji“ a „prosím“ nejsou nikdy zbytečná. A hlavně: uvědomte si, s kým mluvíte (jinak budete mluvit s dítětem a jinak s dospělým) a jasně formulujte své myšlenky!!! Příklad nejasné informace: „Mám několik málo knih o sportu“. Kolik jich mám, dvě, pět, deset nebo více? Pro každého výraz „několik málo“ znamená něco jiného. Je jedna možnost, jak si můžeme ověřit, že si vzájemně rozumíme. Můžeme použít tzv. zpětné vazby.

10. Práce s informacemi 10.1. Logické úlohy Typy na logické úlohy najdete: rozvíjejí komunikaci v týmu, práce týmu…. http://hlavolamy.stylove.com/ http://www.cz-milka.net/logicke-hadanky/ http://www.beruna.cz/rs/print.php?t=83 volné papíry (nůžky), fixy, flipchart papíry


Stránka 43

10.2. Jak zacházíme s informacemi? Co je pro vás na informacích důležité? Je náš rozvoj závislý na informacích?

11. Prokrastinace Zamyslete se nad následujícími tvrzeními a oznámkujte se. Do jaké míry na Vás platí? Buďte k sobě upřímní :-).

Často plním úkoly, které jsem si naplánoval/a, se zpožděním několika dnů. Často odkládám nákupy věcí tak dlouho, že už je nakonec vyprodáno (např. lístky na koncerty atd.). Když mi zazvoní budík, ihned vstávám. Napsaný dopis nechávám ležet na stole i několik dní, než jej odešlu. Vánoční dárky nakupuji na poslední chvíli. Na zmeškané hovory okamžitě odpovídám. Úkoly, které nezaberou moc času plním více dní. Odkládám úkoly na později. Při plnění úkolu se nevěnuji jiným činnostem. Úkoly často plním dříve než je to potřeba. Prokrastinace je …. Prostor pro doplnění definice z výkladu lektora

Nejčastějšími příčinami prokrastinace jsou: Jak prokrastinaci omezit?


Stránka 44

11.1. Jak s prokrastinací bojovat? Lidem trpícím prokrastinací mohou pomoci specializovaní psychologové, či svépomocné terapeutické skupiny. Pokud se s ní ale chcete vypořádat sami, existuje několik tipů, jak s ní bojovat.

11.2. Práce s nesoustředěností Nesoustředěnost na úkol a jeho dokončení je jedním z prvotních problémů. Pokud ji dokážete překonat, jste na dobré cestě. Zbavte se problémů s nesoustředěním. - Uvědomte si, kdy se přestanete na zadaný úkol soustředit a pokuste se přimět pokračovat v práci. Pojmenování příčiny nesoustředěnosti je prvním krokem k jejímu zvládnutí. Zbavte se věcí, co Vás rozptylují. - Toto je největší problém lidí studujících či pracujících doma. Velmi často podléhají svodům televize, kuchyně či Internetu. Z pracovního stolu odstraňte všechny zbytečné věci a je-li to možné, odpojte si i Internet. Uspořádání prostředí zvyšuje pravděpodobnost dokončení úkolu. - Tato strategie vychází z poznatků, že dostatečná úroveň kontroly podnětů z vnějšího prostředí má pozitivní vliv na výkon. Pracovní prostředí mnohdy neposkytuje potřebné podmínky pro koncentraci a prokrastinátoři jsou rozptylováni nežádoucími podněty.

11.3. Jak se více namotivovat? Uvědomte si „proč" vůbec chcete na úkolu pracovat? - I když se to zdá hodně přitažené za vlasy, za mnohé potíže s motivací může jednoduchý důvod. Jste si skutečně jistí, proč tuto věc chcete dělat? Odpověď na „proč" musí vycházet z Vás. Nemůže vám ji nikdo nadiktovat. Že je to samozřejmé? Najděte opravdu důležité důvody. Váháte-li jen chvíli, sepište si je. Pokud si totiž nejste schopni odpověď na otázku „Proč se tímto úkolem vlastně zatěžuji?", máme pro vás velmi špatnou zprávu. Chuť ani motivace se nedostaví. A co je horší, možná se nedostaví ani pocit z dobře vykonané práce. Udělejte si poznámky. - Sepište si co a dokdy máte udělat a dejte si poznámky na viditelné místo. Po dokončeném úkolu si je zkuste odškrtávat, což Vám může přinést jistý pocit sebeuspokojení. Poznámky by měly být umístněny na viditelném místě (např. na dveřích, monitoru počítače) nebo jsou vedeny v elektronických nebo stránkových diářích, které denně používáte. Ráno se do poznámek pravidelně podívejte, naplánujte si podle nich pracovní den, a večer zhodnoťte, zda se Vám plán podařilo splnit. Stanovte si nějakou odměnu. - Jaká bude odměna za splnění Vašeho úkolu? Řekněte si, že dokud nedokončíte stanovený úkol, odepřete si určité potěšení nebo nějakou svou malou Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 45

neřest (Facebook, hru, čokoládu, hospůdku atd.). Dřív, než splníte své předsevzetí, si to prostě nedovolíte. Převezměte vlastní zodpovědnost za své chování. - Jak už jsme uvedli výše v textu, prokrastinátoři pro své chování často přicházejí s různými typy omluv, které jsou okolím mnohdy přijímané jako oprávněné. Často se stává, že jedinec nesplní svou povinnost včas a lidé z jeho okolí jsou nuceni úkol dokončit za něj. Za těchto okolností se však prokrastinující necítí za nedodržení termínu zodpovědný. Z tohoto pohledu je důležité, aby byl prokrastinátor seznámen s následky, které při nedodržení termínu ponese. Nicméně s ohledem na již zmiňovanou nízkou sebeúctu, je důležité klást důraz na selhání při plnění úkolu, nikoliv označit jedince jako selhání.

11.4. Eisenhowerův princip Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký voják a politik. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944-1945). Po válce nějakou dobu pobýval v nejvyšších vojenských funkcích USA, načež v roce 1952 odešel do důchodu a vstoupil do americké politiky. Získal nominaci republikánské strany na funkci prezidenta USA, v prezidentských volbách zvítězil, úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953-1961.


Stránka 46

důležitost = jak velké mohou být důsledky, pokud úkol neudělám naléhavost = kolik času mi do splnění zbývá priorita = co udělám nejdřív

11.5. Vylepšení time managementu Organizace času je klíčovou dovedností pro všechny, kteří se rozhodli nebo jsou nuceni studovat či pracovat samostatně. Studium na vysoké škole je na samostatné a termínované práci založené. Vyjmenované strategie nepředstavují úplný výčet všech možností, ale jelikož jednotlivé postupy neúčinkují u všech prokrastinátorů stejně, čím více jich vyzkoušíte, tím spíše připadnete na některou, která Vám pomůže. Stanovte si priority. - Pokud máte úkolů více, rozdělte si je na ty, které nepočkají a na ty, které tolik nespěchají. Mnoho odkladačů totiž odkládá ty úkoly, které jsou v daný čas nejdůležitější a nejvíce spěchají. Úkol si rozdělte na menší úseky. - Prokrastinátor se musí naučit postupovat směrem k cíli po dílčích krocích. K dalšímu kroku může přistoupit až po splnění toho předchozího. Často se Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 47

doporučuje rozepsat si jednotlivé kroky na papír a sledovat vlastní postup; odškrtávání úkolů je formou odměny. Po každém vypracovaném úseku si dejte menší pauzu, můžete si dát kafe, nebo si přečíst noviny. Prostě se snažte přijít na jiné myšlenky a na zadaný úkol se snažte nemyslet. Přestávku ovšem zbytečně neprotahujte. Po každém splněném úseku se Vám postupně bude vracet sebevědomí a budete získávat chuť úkol dokončit. Vedle odškrtávání úkolů lze přidat i hmatatelnější formu odměny (např. návštěvu oblíbené restaurace). Rozdělte si čas na stejné časové úseky a ty pak přesně naplánujte. - Tato metoda zvaná time-managing nám usnadní situaci - víme, že čas věnovaný určitému úkolu, je poměrně krátký, a tím pádem lépe zvládnutelný. I 5 minut stačí. - Další možností je naplánovat si práci na nepříjemném úkolu na pouhých pět minut. Tím oblafneme naši vlastní vůli v tom základním - začít. Je celkem pravděpodobné, že po pěti minutách se do práce zabereme natolik, že jí věnujeme více času. Jen nepřetrhnout řetěz. - Další fintou, kterou můžete zkusit na pravidelně se opakující nepříjemnou činnost, je tvoření řetězce v kalendáři. Každý den, kdy jsme denní úkol splnili, v kalendáři zakrou.žkujeme. Když vydržíme několik dní, už se nám nebude chtít řadu kroužků přerušit a lépe se donutíme splnit úkol každý další den. Vynechejte maximálně 2 dny za sebou. Nikdo není dokonalý, čas od času se i ten nejlepší řetěz přetrhne. Když vynecháte jeden den, v tom druhém dni už rozhodně neváhejte. Donuťte se a uvidíte, že si budete vděční. Využijte volný čas. - Pokud se během dne nudíte, pusťte se do práce na úkolu. I kdybyste pracovali jen půl hodiny. A navíc je lepší využít nudu, než se do práce nutit později, když na ni nebudete mít z různých důvodů čas.

11.6. Zlepšení organizačních dovedností Měli bychom se naučit upřednostňovat priority před méně podstatnými záležitostmi a jejich splnění věnovat zvýšené úsilí. Stejně tak si musíme umět včas obstarat nezbytné prostředky, které jsou potřebné pro zdárné dokončení úkolu. Existuje mnoho tipů, jak svou práci na úkolu zorganizovat tak, aby byla zvládnutelná a přinášela uspokojení. Najděte nejbližší možný krok. - Při pohledu na náročný úkol máme tendenci blednout nebo přímo upadat do letargie. Existuje jedna velmi jednoduchá pomůcka - zeptejte se sami sebe: „Kdybych měl jednu jedinou možnost, jak posunout tuto věc o krok dál, co bych udělal?" Uvidíte, že se úkol rozdrobí do malých krůčků a Vaše motivace se hned o kousek zvýší. Stanovte si nejdůležitější úkol dne. - Mnohdy musíte motivaci trochu popostrčit. Pokud Vám úkol stojí delší dobu právě proto, že se vám do něj nechce, existuje jednoduché řešení. Zítra, jakmile začnete pracovat (nebo vůbec existovat), udělejte jej jako první věc dne. Dřív, než Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 48

zkontrolujete poštu. Než začnete číst noviny. Než... Zbytek si už doplňte sami. Nerozdělujte problémy na malé a velké - Pravidlo 1: Problém je problém. Pravidlo 2: Neexistuje nic podobného jako malý problém. Když se člověk řídí tím, že velké problémy se hasí nejdříve, změní se malé problémy doslova ve „vtěrky". Motivaci k jejich řešení vystřídá frustrace. Drobnosti se budou stále připomínat, nejčastěji v nejnevhodnějších chvílích. Proto i s malými problémy zacházejte, jako kdyby se jednalo o průšvihy největšího kalibru. Odhadujte realisticky čas potřebný ke splnění úkolu. - Prokrastinátor se učí odhadnout, kolik času bude potřebovat na splnění úkolu. Pro měření přesnosti odhadu musí být stanovena externí kritéria. Nebuďte perfekcionisty. - Stanovte si reálné cíle. Pokud přípravu na zkoušku dokončíte včas nebo odevzdáte práci ve stanoveném termínu, jen málokdo si všimne, že jste tomu věnovali pouze 50 % nebo 80 % Vaší kapacity. Je lepší práci opravit nebo zkoušku zopakovat, než se neustále vymlouvat, že jste nestíhali nebo že nejste 100% připraveni. Cvičení: Vysvětlete lektorovi, jak na to? Připravte na volný list. 

11.6.1

Jeden den v životě studenta Edy

Eda je studentem 3. ročníku střední školy. Bydlí asi 20 minut od budovy školy, takže mu stačí každý den stávat v 6,30. Budík, který si nařizuje na mobilu, má tu výhodu, že když se „típne“, tak za pět minut zazvoní znovu a tak si Eda užívá dalších 20 minut slastného spánku. Výsledkem ovšem je, že se nestihne nasnídat a od rána má pocit, že nestíhá, který se s ním táhne celý den. Škola obvykle probíhá bez větších problémů, ke kterým Eda už nepočítá narychlo psané úkoly o přestávkách a minuty paniky prožívané na začátku hodiny, protože se nestihl připravit na zkoušení, přestože učitel upozorňoval, že bude zkoušet. Cestou domů si Eda plánuje, co všechno dneska musí stihnout. Hned po příchodu domů usedá k televizi s tím, že podívá na jeden díl sitcomu („musím si přeci odpočinout, na to mám po škole právo, o to víc energie, budu mít na učení“). Z jednoho seriálu jsou dva a Eda už v hlavě proškrtává, co nestihne: měl bych se učit slovíčka do angličtiny („chci umět anglicky to se hodí vždycky“). Taky by se měl podívat na dějepis, tam budou psát písmenku za dva dny. Ještě ta čeština na zítřek – ruský realismus - už tam má tři trojky. Taky slíbil kamarádovi, že za něj napíše program do informatiky, no slíbil, spíš mu to tak odkývnul. Eda zasedá k počítači. Skype a ICQ má nastaveno tak, že se mu zapne při startu počítače, zároveň si zapíná chat na lide.cz („udržovat vztahy se musí, kdybych s lidmi nekomunikoval, tak bych ztratil kontakt“). Ještě sjede svoje oblíbené stránky a koukne na email. Je pět odpoledne, je třeba zabrat. Eda otevírá češtinu a začte se. Z plochy počítače na něj kouká Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 49

ikona oblíbené hry. Edu napadá, že by mohl po každé naučené kapitole zapařit jedno kolo hry. Po dvou hodinách „učení“ Eda zjišťuje, že věnoval češtině tak 25 minut. Je večer a Eda ví, že dneska už nic nestihne („aspoň dohraji tu hru, ať už mě příště neláká a od zítřka fakt začnu, od zítřka!“). Určete, kde Eda podléhá prokrastinaci Navrhněte Edovi – za pomoci Eisenhowerova principu – jak si naplánovat odpoledne, aby „stíhal“. 

Nezapomeňte Edovi najít místo pro zábavu a relax! 

III. KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ NA ZŠ ZA VYUŽITÍ KOUČINKU 12. Uvědomme si, jaké role ve svém životě zastáváme 12.1.1

Co se od nás očekává?

To jakého jsme pohlaví, k jaké rase ve společnosti patříme a v jakém jsme věku, výrazně ovlivňuje, jak se k nám ostatní, v nejrůznějších situacích chovají. Tyto charakteristiky určují naše postavení ve společnosti. Sociální role je něco, podle čeho nás může okolí posuzovat a očekávat naše reakce na reakce. Jestliže zastáváme určitou roli, je od nás očekáváno určité chování, např. od role nezaměstnaného je očekáváno, že hledá práci, od role dítěte je očekáváno, že bude poslouchat. Některé role si nemůžeme vybrat (muž/žena; černoch/běloh, …), o jiných se částečně rozhodnout můžeme nebo jsou plně v naší moci (student/pracující; rodič/bezdětn(ý/á); nepracující/brigádník/plný úvazek; …). Pracovní trh v České republice rozlišuje práci mužskou a práci ženskou, což je dáno plánovaným rozdělením povolání na mužská a ženská v 50. a 60. letech, kdy docházelo k přesunům mužů z lehkého průmyslu a služeb (likvidace živností) do odvětví těžkého průmyslu. Původní pracovní místa pak zaujaly ženy. V současnosti jsou zejména technické Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 50

obory (telekomunikace, výpočetní technika apod.) doménou mužů (z 97 %), feminizovány jsou naopak pedagogické obory (z 90 %), farmacie (z 80 %) nebo filozofie (z 76 %). Cvičení: Udělejte si seznam rolí, které v životě zastáváte: ………………………………………………………………………………………………………………………………………………

12.1.2

Jak jednotlivé role sladíme?

Člověk se své roli učí v procesu socializace, tj. výchovou. V průběhu života si své role může člověk v jisté míře vybírat a přizpůsobit sobě samému. Každý člověk má potenciál k zaujímání většího počtu rolí. Jinak vystupujeme ve vztahu k rodičům, jinak ve vztahu partnerském, kamarádském, jinak jako student ve škole a úplně jinak např. při porušení dopravních předpisů. Vztah člověka k roli může zahrnovat širokou škálu možností od téměř absolutního ztotožnění se s rolí až k úplnému odmítnutí role. Člověk se se svou rolí může plně identifikovat a je s ní spokojen. Může však být do role tlačen svým okolím a necítí se v ní dobře, ale přizpůsobí se požadavkům. A nebo roli považuje za něco zcela přirozeného (např. role studenta). Cvičení: Rozdělte role z předchozího cvičení na ty, s kterými jste spokojení, a ty, ve kterých se necítíte dobře: Název role, se kterou jsem spokojen

Proč

Název role, ve které nejsem spokojen

Proč

S rolí souvisí určité konvenční rituály (např. podání ruky při seznámení se s novým člověkem). Jedná se o určité chování. Rituály souvisí se snahou opakovat to, co se alespoň zdánlivě osvědčilo. Problém může nastat v případě, kdy se vytrácí původní smysl a cíl jednání, a dochází k ulpívání na rutině. Lidé např. v roli nezaměstnaného používají stále stejné způsoby kontaktování zaměstnavatelů nebo se ucházejí o stejné pracovní pozice a nepřemýšlejí o jiných možnostech. Cvičení: Jaké chování a rituály očekáváte od níže uvedených rolí: Výchovný poradce

…………………………………………………………………………………………...

Zaměstnanec

..................................................................................

Kamarádka

…………………………………………………………………………………

Žák

…………………………………………………………………………………….


Stránka 51

Učitel

….....................................................................

Kouč

…………………………………………………………………………

12.2. Předsudky a … výmluvy Sami si často vymýšlíme nejrůznější výmluvy, kterými omlouváme svou neschopnost dosáhnout věcí, které bychom chtěli: 

Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne i chaos.



Nejsem robot, abych se musel pořád řídit plánem.



Kdo v práci nepospíchá, je podezřelý.



Věci se musí zvládat tak, jak přicházejí.



Na velké rozmýšlení a plánování není čas.



Zvládnout se musí vše.



Na nedostatek odpočinku se dá zvyknout.



Plánováním času se stejně nic nezmění.



Práce je o něčem jiném, než plánování času.



Já už jsem takový, s tím se nedá nic dělat.

Cvičení: S jakými dalšími předsudky se setkáváte?

12.3. Co nás ovlivňuje Mnoho návyků, znaků našeho chování či reagování na určité situace je výsledkem působení jakýchsi příkazů, které jsou v nás ukryty od dětství. Takové s člověkem do určité míry manipulující příkazy se nazývají manipulační pověry. Popsána byla řada manipulačních pověr, nejvýznamnějších je však pět následujících: 1. Musím být perfektní Projevuje se tak, jako by nás vnitřní hlas neustále pobízel, abychom byli lepší než ostatní. Člověk se zakořeněnou touto pověrou často používá výrazy jako: "Samozřejmě", "Jistě", "Jasně", „Já vím“ a snaží se okamžitě sebevědomě dávat najevo, že rozumí nebo že záležitost zvládne. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 52

2. Musím se více snažit Člověk s touto manipulační pověrou si jakoby neustále opakoval, že by se měl více snažit, je se svým výkonem nespokojen a často říká: "To je těžké", "To asi nebudu umět", "Nevím" apod. Navenek se projevuje jako věčně utrápený člověk s nízkou sebedůvěrou. 3. Musím být milý Tito lidé se neustále obávají, že nejsou k ostatním dostatečně milí a ohleduplní a často používají různé zdvořilostní obraty jako: "To jste laskavý", "Myslíte, že byste mohl...", "Nezlobte se, ale vy víte nejlépe..." Množství takovýchto frází často komplikuje jejich komunikaci a někdy až zabraňuje se rozumně dohovořit se svým okolím. 4. Musím pospíchat Lidé s takovouto vyvinutou pověrou jsou jakoby neustále v časovém tlaku, mají stále pocit, že něco nestíhají, jsou v horečnatém spěchu a nahlas používají postesky: "Co ode mne zase chtějí?", „Vždyť to nejde stihnout!“ a vůči svému okolí: "Rychleji, rychleji!". 5. Musím být silný Člověk vyznačující se silně touto pověrou se řídí snahou ukrýt před okolím jakýkoliv případný projev slabosti. S oblibou zdůrazňuje: „Mně to nevadí", „Já si s tím poradím“ příp. "Bez komentáře" a jeho výrazy jsou chladné a tvrdé. Každý člověk má v sobě tyto příkazy zakořeněny jinak a v různé kombinaci. Zpravidla jsme si je osvojili díky naší výchově a máme je proto zejména od svých rodičů:  Pokud nám říkali, resp. svým příkladem vštěpovali: "Musíš být perfektní", byli naši rodiče pravděpodobně málokdy spokojeni sami se sebou.  Pokud říkali: "Musíš se více snažit", bylo to asi proto, že byli přesvědčeni, že jedinými věcmi, které stály v životě za to, byly ty těžko dosažitelné, vykoupené tvrdou prací a jim se své sny realizovat nepodařilo.  Pokud nám vštěpovali: "Snaž se být milý", bylo to zřejmě proto, že přikládali větší význam názoru jiných než svému.  Pokud nám vždy říkali: "Pospěš si", neměli asi nikdy dost času pro sebe.  A pokud nám říkali: "Musíš být silný", obávali se možná sami být slabými. Žádná z uvedených zásad manipulačních pověr se nedá označit za vyloženě špatnou. Snad každý by chtěl vynikat svými výsledky, dosahovat jich vlastním úsilím, vycházet slušně s lidmi Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 53

okolo, neplýtvat zbytečně časem a být dostatečně odolný vůči stresům a negativním tlakům okolí. Pokud však byla některá z těchto zásad vštípena příliš hluboce, stává se jakoby „koulí na noze“ komplikující svému nositeli život. Podle názoru odborníků strávíme až 80% našeho času reagováním na naše manipulační pověry! Úspěšný člověk by proto měl umět vědomě porušovat své manipulační pověry a stát se tak více svým vlastním pánem. Výsledkem přehnaného působení manipulačních pověr může být, že se staneme jejich otroky. Odstrašujícím příkladem je workholismus = chorobná závislost na práci (z angl. work práce, pracovat), na jehož vzniku se podílí zejména pověra „Musím se více snažit“. Workholici se nikdy necítí dobře, necítí se být užiteční, nemyslí si, že za něco stojí. Přitom vyvíjejí horečnatou aktivitu a jsou neustále přetíženi prací. Své tělo i duši obětují tomu, čemu říkají "moje práce" a kvůli čemu prožívají neustálý strach a úzkost. Tito lidé zpravidla nejsou sami schopni s odstupem posoudit svůj stav a něco na svém způsobu života změnit. Výzkumy ukazují, že workholici nepodávají v práci špičkové výkony. Jejich kariéra často končí propuštěním nebo selháním zdraví. Závislost na práci je totiž choroba, která není-li včas léčena, může vyústit ve vážné duševní a fyzické poruchy. Způsobuje žaludeční vředy, problémy se zády, nespavost, deprese, nadváhu, infarkty a v konečném důsledku i předčasnou smrt.

13. Praktické rady ke zvládání obtížných situací Ve stresu se občas ocitne každý z nás. Říkáme, že “jsme vystresovaní, ve stresu, jednáme pod vlivem stresu.” Stres je reakce člověka na nadměrnou zátěž. Tato reakce se odehrává na třech úrovních: Tělesné – do těla se vyplavují hormony; reaguje nervová tkáň, srdce, cévy, trávicí soustava, … Psychické – člověk zažívá pocit napjetí, ohrožení, podrážděnost, ale také apatie, únavy a vyčerpání; zhoršuje se soustředění a paměť Mezilidské – dochází ke změnám chování k lidem – mohou se objevit zkratovité reakce, nedůtklivost, velká uzavřenost, nebo naopak šaškování, předvádění se.

14. Stresory – negativní životní faktory Stres může být způsoben celou řadou vlivů, které souhrnně nazýváme stresory. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 54

Stresorem může například být nedostatek času, nová neznámá situace, pocit odpovědnosti, zkouška ve škole… Různé stresory na nás působí dnes a denně. Mohlo by se zdát, že nejlepší by bylo se jim prostě vyhnout, ale není tomu tak. Tím, že každodenně zvládáme různé stresové situace, posilujeme svoje sebevědomí a svou schopnost stres zvládat. Je to jako ve sportu, prostě trénujeme. Naše porozumění situaci ovlivní, zda ji budeme považovat za stresor či nikoliv. Nejdůležitějším faktorem změny stresového prožívání bude změna sebe sama. Každý z nás je ke stresu jinak odolný. Existují lidé, kteří stres přímo vyhledávají, dokonce jsou na něm závislí. Chybí jim, když ho dlouho nemají. Jsou to např. horolezci, parašutisté, účastníci soutěží a další. Podle toho si také volí zaměstnání. Jiným lidem vyhovuje spíše klidné, tiché místo, kde je stresu co nejméně. K takovým mohou patřit povolání uklízečky, některá úřednická místa. Počítejte s tím, že většina zaměstnání je spíš spojena s vyšším stresem, klidná a tichá místa se hledají velmi těžko.

15. Kde se stres vzal Stres je reakce, která se u člověka rozvinula v dávné době. Původně plnila svou funkci a napomáhala v každodenním nelítostném boji o přežití. Přestože dnes nežijeme v pralese či na savaně našich dávných předků, reagujeme v podstatě stejně jako oni. Udělejme si krátký výlet do minulosti, abychom se o tom přesvědčili: Pračlověk po lovu sedí před jeskyní a v klidu zpracovává svůj úlovek. Najednou zaslechne podezřelý zvuk. Napadne ho, že na něj chce zaútočit nějaké zvíře. Jaká bude reakce? Ztuhne, aby ho nebylo vidět. Jeho tělo se připraví k boji: zvýší se přísun krve do svalů, začne mu rychleji bušit srdce, zrychlí se dýchání, svaly jsou napjaté. Naježí se mu srst (přirozená zvířecí reakce – králík před útočníkem také naježí srst, aby vypadal větší a odradil útočníka od útoku) Začne se potit, aby v případě napadení bylo jeho tělo kluzké a mohl útočníkovi lépe vyklouznout. Poznáváte své reakce? Vidíte, pro pračlověka byly velmi důležité – pomáhaly mu přežít v nebezpečné době. Dnes už se nás většinou nesnaží nikdo ulovit ani si z nás udělat večeři. Dnes je nám naopak nepříjemné, když se před přijímacím pohovorem začneme zvýšeně potit, když nám naskočí husí kůže, nebo když při první otázce ztuhneme a nevypravíme ze sebe ani slovo.


Stránka 55

S historií vzniku stresu souvisí také reakce na stres, které prožíváme v současnosti. Existují 3 nejstarší způsoby, jak se člověk vyrovnává s náročnou situací: Útěk – rychlé opuštění místa, které je ohrožující a nebezpečné; v přeneseném smyslu například snaha stáhnout se a nekomunikovat Útok – využití síly proti překážce; může znamenat napadení toho, kdo mě ohrožuje – nejen fyzické napadení, ale i ironie, pomluvy… Volání o pomoc – obrácení se na někoho silnějšího, kdo může pomoci – např. Policie, přátelé, rodina, … Nelze však říci, že by stres byl jenom škodlivý. Určitá míra stresu je potřebná. Bez ní bychom měli nedostatek podnětů k překonávání překážek.

16. Pozitivní a negativní stres Rozlišujeme dva druhy stresu podle toho, jak na nás působí: Eustres – je to pozitivní stres, který má dobré účinky na náš organizmus. Patří sem radost a nadšení, které prožíváme, když jsme zamilovaní, uspějeme ve zkoušce, vyhrajeme konkurz na skvělé místo,… Je spojen s překonáváním překážek, ale s příjemným očekáváním. Pozitivní stres působí v situacích, které máme pod kontrolou. Distres – negativní stres, který může způsobit zdravotní i psychické problémy. Působí na nás při hádce, konfliktu, když nám ujede autobus, dostaneme výpověď z práce. Působí všude tam, kde věci přestaneme zvládat, cítíme se přetíženi, ztrácíme jistotu a nadhled.

17. Průběh stresu Stres probíhá ve třech fázích: Mobilizační fáze – dochází k tzv. “nažhavení” organizmu, kdy člověk prožívá pocit vnitřního napětí a optimistického zápalu situaci řešit. Fáze aktivního řešení – člověk reaguje, hledá informace, řešení, jedná, přizpůsobuje se novým podmínkám, využívá svou energii. Důsledková fáze – dochází k přizpůsobení nové situaci jejímu zvládnutí. Pokud však organizmus neměl dostatek energie ke zvládnutí situace a vyčerpal se, dochází ke zhroucení. Typy stresu z hlediska časového trvání Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 56

Akutní stres – má náhlý začátek, ale rychle odeznívá. Odpověď našeho organizmu nemusí být úměrná situaci. Možná znáte situaci, kdy někdo způsobí dopravní nehodu a z místa nehody uteče. Není to proto, že by chtěl utéci policii, ale je v takovém šoku a tak silném stresu, že si neuvědomuje, co dělá. Chronický stres – dlouhodobý, pomalu nastupuje, trvá dlouhou dobu. Časem si na něj dokážeme zvyknout, najdeme si možnosti, jak se s ním vyrovnat. Pokladní v supermarketu je za pokladnou ve stálém stresu – bojí se, aby správně vrátila peníze, aby pracovala dostatečně rychle, aby se netvořila fronta u její pokladny. Přesto řada žen vydrží pracovat na tomto místě řadu let – zvykly si a jsou spokojené. Střídavý stres – je nejhorší, protože se střídají chvíle velkého vypjetí s krátkodobým uvolněním. Tělo si na něj nemůže zvyknout a neumí se mu bránit. Může se podílet na vzniku některých nemocí – například žaludeční vředy, infarkt, astma, deprese. Záchranáři, kteří mají pohotovost, nikdy neví, co je čeká. Stačí zazvonění telefonu a už vědí, že musejí vystartovat do terénu, kde je čeká třeba havárie nebo nebezpečná práce. Když se z výjezdu vrátí, až do dalšího telefonu se nic neděje. Mohli by odpočívat, ale jsou stále napjatí a připravení znovu vyrazit. Ideální: střední stav s přiměřeným stupněm stresu Cvičení: Určete, jakým druhem stresu jste byli ohroženi v poslední době? ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Napište 3 zaměstnání, která jsou podle vás nejnáročnější na stres: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Napište 3 zaměstnání, o kterých si myslíte, že jsou nejklidnější: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………


Stránka 57

18. Sociální zdatnost Dobré komunikační a sociální dovednosti pomáhají snížit distres, zejména tím, že jsou prevencí sociální úzkosti. Co je to sociální zdatnost? Je to soubor dovedností, které nám umožní sdělit druhým, jak se cítíme, co prožíváme a co od nich potřebujeme. Sociální dovednosti jsou potřebné např. při jednáních na úřadech, při hledání zaměstnání, při vycházení s nadřízenými i podřízenými, ale také v osobním životě např. k tomu, abychom uměli říci druhému člověku, jak se s ním cítíme, vyslechnou ho, když se trápí, povzbudit ho, když potřebuje pomoci. Problémy v sociálních dovednostech mají lidé úzkostní a depresivní. Hůře vyjadřují své pocity blízkosti, hněvu, radosti, štěstí, důvěry apod., často pasivně mlčí. Celkově dostávají méně pozitivních projevů od ostatních, protože obvykle málo pozitivních projevů okolí dávají. Cvičení: Zamyslete se nad lidmi ve svém okolí a napište, které chování, u kterých osob, ve vás častěji vyvolává napětí, strach, bezmoc nebo rezignaci. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Teď se zamyslete nad svým vlastním chováním k druhým, a pak si zapište, které vaše chování, ve kterém konkrétním člověku, může vyvolat napětí, strach, bezmoc či rezignaci. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Souhrn: Které chování u druhých lidí ve vás typicky vyvolává nepohodu, napětí, úzkost, bezmoc nebo rezignaci: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… A které chování pro druhé stresující často sami používáte: ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………


Stránka 58

19. Salutory – pozitivní životní faktory Salutory jsou faktory, které člověka v těžké situaci posilují, povzbuzují a dodávají mu sílu a výdrž v boji i odvahu k dalšímu pokračování zápasu se stresem. Příkladem může být smysluplnost vykonávané činnosti, přesvědčení o hodnotě toho, oč se snažíme, pochvala a uznání lidí, kterých si vážíme. Cvičení: Co považujete za své salutory? ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Osobnostní charakteristiky, které hrají roli při zvládání stresu Mezi lidmi jsou rozdíly v přístupu k těžkostem, které nás všechny potkávají. Na jednom konci kontinua jsou lidé, kteří při zvládání těžkostí vycházejí ze sebe samých, svých zkušeností, dovedností, hovoříme o lidech s vnitřním místem kontroly – jsou sami zodpovědní za své činy a zodpovídají se ze svých činů především sami sobě. Na druhém konci jsou lidé, kteří se domnívají, že se tíživá situace vyřeší sama nebo že za jejich neúspěchy mohou lidé a věci okolo nich. Jsou to lidé s vnějším místem kontroly. Tito lidé potřebují pro vyburcování se k aktivitě podněty z vnějšku. Někde mezi těmito dvěma extrémy se nachází většina z nás. Kde se na pomyslném kontinuu nacházíte vy? Zaznačte na přímce: Cvičení: Místo kontroly vnitřní místo kontroly

vnější místo kontroly

Cvičení: Kolo rovnováhy zdraví práce

zábava

vzdělání

peníze

vztahy

bydlení rodina


Stránka 59

20. Řešení konfliktů Jsou tři možnosti, jak konflikt vyřešit. Volíme je podle situace, podle toho, na co se cítíme, podle toho, v jakém jsme postavení. 1. Ustoupit, podle hesla „moudřejší ustoupí“. Přinese uklidnění situace. Pozor ale, pokud bychom ustupovali příliš často, naše okolí si na to zvykne! Jeho požadavky budou stále přemrštěnější. Váš šéf po vás bude chtít, abyste mu uvařila kávu. Příště vás pošle pro svačinu a potom po vás bude chtít, abyste mu vyzvedla děti ze školky. Co asi bude požadovat příště? 2. Snažit se za každou cenu prosadit, vyhrát spor. Takové chování vede jen k dalším konfliktům. Vyhrajete bitvu, ale může se vám stát, že prohrajete válku. Odmítnete zůstat v práci přesčas, i když víte, že se blíží konec termínu dodávky. Váš šéf sice ustoupí, ale příště si vybere na zvlášť dobře placený úkol někoho jiného. 3. Najít řešení, které by vyhovovalo oběma stranám (kompromis). Každý trochu ustoupí ze svého stanoviska a dohodnete se. Oba se potom mohou cítit jako vítězové, jejich další spolupráce není ohrožena. Váš šéf po vás bude chtít práci přesčas. Nabídnete dohodu, že tento týden uděláte 5 přesčasových hodin, příští týden budete každý den chodit domů o hodinu dřív. Oba máte z dohody dobrý pocit. Většinou máme sklon reagovat v nové konfliktní situaci stejně, jako při minulém konfliktu. Pokud naše řešení není úspěšné, dochází ke vzniku dalších problémů. Dostáváme se do bludného kruhu. Pokud však chcete a jste schopni své chování v konfliktu pozorovat nebo si nechat od někoho poradit, můžete se poučit se ze svých chyb. Konflikt nás často může posunout dál, povzbuzuje nás k tomu, abychom přemýšleli o novém, lepším řešení. Léta děláte svou práci stejně. Nastoupí nový vedoucí a navrhne Vám jiné řešení. Dostanete se s ním do konfliktu, ale když budete o jeho návrhu přemýšlet, možná sami zjistíte, že už jste si příliš zvykli a nad svou prací nepřemýšlíte, pracujete stereotypně. Uvědomíte si, že by se dala dělat jinak, např. rychleji a s lepšími výsledky. Dokážete přerušit hranice bludného kruhu a konflikt pro Vás může být pozitivní zkušeností. Úspěšné zvládnutí konfliktu Vám může přinést zvýšení sebedůvěry, posílení sebevědomí při jednání s autoritou nebo větší jistotu při jednání s lidmi.

20.1. Praktický návod, jak se zachovat při řešení konfliktu Udělejte v rozhovoru pauzu, abyste mohli přemýšlet a uvolnit se (vhodné při konfliktu s agresivním partnerem). Pokuste se zjistit co nejpřesněji o co jde – začněte se ptát na důvody druhého a zatím nenaznačujte, že třeba nesouhlasíte. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 60

Postupně se snažte říkat své názory – buďte přímí a otevření, ne však příliš důrazní nebo ustupující Pokuste se problém shrnout – řekněte, o co mezi vámi vlastně jde a vyjmenujte všechno, co je na vašich názorech společné.Někdy zjistíte, že o konflikt vlastně vůbec nejde, jenom o nedorozumění. Dohodněte se na řešení přátelsky. Cestou k takovému řešení je pochopit, že v rozhovoru nejde o to, kdo má pravdu, ale o to, co je správné.

20.2. Konflikty vnitřní Vnitřní konflikt, čili intrapsychický, představuje srážku dvou motivů v rámci téže osoby. I zde funguje transakční analýza. Např. dítě v nás si přeje vykřiknout: “… tak už mě konečně zaměstnejte, copak nevidíte, že všechno umím!“, rodič se do toho vloží se slovy: „ … nikdo přece neumí všechno a pouze zaměstnavatel má právo rozhodovat, koho příjme a koho ne.“

20.2.1

Typy vnitřních konfliktů

1. -

+

člověk se má rozhodnout mezi věcí, která bude mí kladný či záporný dopad na naše budoucí jednání, např. dneska půjdu na kurz a budu se snažit hledat práci a možná budu mít úspěch nebo zůstanu doma, uklidím byt a uvařím jako každý den a práci určitě nenajdu 2. +

+

člověk se má rozhodnout mezi dvěma pozitivními věcmi či motivy jednání, např. dlouhou dobu hledám práci a pak uspěji u dvou pracovních pohovorů, které zaměstnání si vyberu? 3. -

-

člověk se má rozhodnout mezi dvěma negativními věcmi či motivy jednání, např. mám přijmout málo placenou práci nebo zůstat doma za stejné peníze od státu Cvičení: Zamyslete a napište další příklady vnitřních konfliktů: -

+

……………………………………………………………………………………………………………………………………………… +

+

……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 61

-

-

……………………………………………………………………………………………………………………………………………… Vnitřní konflikt více než jiné vede ke vzniku psychosomatických onemocnění. Jsme svědky toho, že v klasické medicíně selhává model příčiny (např. nalezení bakterie) a následku (vzniku nemoci). Nemoci jako chronický únavový syndrom nebo vznik žaludečního vředu jsou typickým příklady nemocí, u kterých nelze zcela jednoznačně určit příčinu. Na vzniku určitých nemocí se podílí naše osobnost. Lidé se od sebe liší svými individuálními stránkami, které nazýváme rysy osobnosti. Tyto rysy ovlivňují mimo jiné i efektivní výkon pracovních činností. Naše osobnost stojí za návyky i pracovním modelem, určujícími způsob využívání času, organizování vlastní práce, dosahování úspěchu. Většinou si to ani neuvědomujeme, ale jsou to naše návyky a životní hodnoty, které do značné míry rozhodují o našem úspěchu v životě.

21. Příklady dobré praxe 21.1. Rozbor assessment centra Jak si kouč poradí s výstupy testů, které říkají, jaký daný člověk je a na co se hodí? Využije při rozboru testů koučovský přístup. V praxi to znamená představení hlavních bodů testů a následné otázky jako:  osobnostní a profesní test - Jak to vidíte Vy?, Odráží výstup skutečnost?, V čem vidíte své silné stránky - pozitiva - na čem může stavět? Jak se ty pozitivní vlastnosti projevují? Co jste díky nim dosáhla? Jaké stránky své osobnosti chcete rozvíjet (vidí nějaké rezervy, slabé stránky)? Co chce na místo toho? Jak by to mělo vypadat? Jak poznají ostatní, že jste se posunula? Co Vás na různých činnostech/práci/učení zajímá, proč to děláte, tak jak to děláte? Vidí to i v tom testu?  pracovní pozice z profesního testu - tohle Vám vyšlo z testu, jak to vidíte? Sedí vám to? Přemýšlela jste o některé z těchto pracovních činností nebo oblastí? O čem uvažujete? Co vás zajímá?  testy koncentrace pozornosti a reakčního času - Jak to obvykle máte? Co u zkoušení/zkouškových testů? Co vám vyhovuje více? Je něco z toho, na čem byste chtěla pracovat? Na závěr konzultace doporučujeme výstupy shrnout jako celek – „z pohledu kamaráda“ - co takového poradíte své nejlepší kamarádce, které vyšlo v testech tohle? Jakou pracovní činnost jí doporučíte, do jaké oblasti by se měla orientovat? Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 62

21.2. Konstruktivní otázky Ve většině konstruktivních otázek / jak si představujete svoje budoucí povolání, co Vás může čekat v nové škole, co takového se má stát, aby…, co by pomohlo k…, jak Vy si představujete…, co můžete udělat proto, aby…, na čem poznáte, že…, co ještě…, co jiného…/ žáci znali odpověď, byť déle odpověď rozmýšleli, uměli se také zeptat na to, co potřebovali. V málo situacích opravdu nevěděli a potřebovali radu. Koučink je prostor pro zvažování možností a uvědomění si, co vše k úspěšnému dosažení cíle / možnost studovat na škole, kterou si vybrali/ vede, je dalším užitkem. Odpovědi na otázky, jak toho lze dosáhnout žáky zplnomocňují ke změně. Žáci si uvědomují osobní odpovědnost za svůj další život. Sami prohlížejí weby škol, hledají podmínky přijetí apod.

21.3. Rovnocenné partnerství Vyplatí se brát žáky základní školy jako rovnocenné partnery, nebavit se s nimi jako jejich rodiče, učitelé, kamarádi nebo poradci. Rodiče je často směřují na školy podle uvážení jich samotných, často podle šance na práci, a neuvědomují si, že jednak za pár let můžou být zcela jiné pracovní příležitosti, a také že proces hledání svého místa v životě je dlouhodobou záležitostí. Často jim rodiče zcela direktivně přikazují, kam by měly jít studovat, nebo jsou v druhém extrému – nechají to zcela na dětech. Velkou váhu při rozhodování má vzdálenost školy od domova. Děti, stejně tak i rodiče, volí školu v místě bydliště a nezohledňují talent a zájmy.

21.4. Rozbor pracovních pozic Žáci 9. tříd z větší části nemají ještě zdaleka jasnou představu o své budoucí kariéře, protože ani nemůžou mít představu o většině existujících či budoucích profesí. Velice se osvědčilo rozebírat s žáky konkrétní pracovní náplň příslušných profesí, aby si uvědomili, co by je prakticky čekalo po ukončení studia či učebního oboru. Hodně důležité bylo, že si žáci uvědomili svůj potenciál a své schopnosti. Zde Vám může být nápomocný web www.istp.cz.


Stránka 63

22. Použitá literatura Baštecká, B.: Základy klinické psychologie, Praha: Portál 2001 Belz, H., Siegrist, M.: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení, Praha: Portál 2001 Berg, I.K. Family Preservation (Posílení rodiny). London: BT Press, 1991, překlad 1992 Bělohlávek, F., Konečná, D.: Poznejte sami sebe (Jaký jsem – co umím – co chci), Ostrava: Škola manažerského rozvoje s.r.o. 2007 Bělohlávková, V., Schneider, M.: Komunikace, Ostrava: Škola manažerského rozvoje s.r.o. 2006 Honzák, R., Novotná V.: Jak se asertivně prosadit, Praha: GRADA 2006 Hroník, F.: Jak se nespálit při výběru zaměstnanců, Praha: Computer Press 1999 KAHN, Norma B. Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 152 s. ISBN 80-7178-443-5 Kol. autorů. Velká kniha technik učení, tréninku paměti a koncentrace. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2009. 232 s. ISBN 978-80-247-3023-3 Kolektiv ŠMR, Analýza problematiky návratu cílových skupin na trh práce /zpracováno v rámci projektu ESF 2.2/ Ostrava: 2007 Křivohlavý, J.: Psychologie zdraví, Praha: Portál 2001 MOSER-WILL, Ines; GRUBE, Ingrid. 110 her pro rozvoj myšlení, lepší paměť a koncentraci. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2010. 272 s. ISBN 978-80-247-3560-3 Navarová, S..: Trh práce, Škola manažerského rozvoje s.r.o., Ostrava 2006 Parma, P. Umění koučovat. Praha: Alfa Publishing, 2006 Praško, J, Prašková, H.: Asertivitou proti stresu, Praha: GRADA 1996 Shazer, S. Keys to Solution in Brief Therapy (Klúče k riešeniu v krátkej terapii). London: W.W.Norton and Company, 1985, překlad 1989 Siegel Z. Jak úspěšně hledat a získat zaměstnání, Praha: GRADA 2005 Štěpaník, J.: Umění jednat s lidmi 2, Komunikace, Praha: GRADA 2005 Štěpaník, J.: Umění jednat s lidmi, Cesta k úspěchu, Praha: GRADA 2003 Šuleř, O.: Techniky organizace práce, Ostrava: Škola manažerského rozvoje s.r.o. 2005 Články Berg, I.K., Horké typy. Berg, I.K., Orientace na řešení: Jak vést rozhovor ke změně. Osobní personalistika pro ZŠ

Stránka 64

Internetové zdroje: http://www.bmct.cz/ http://xman.idnes.cz/nejste-lini-trpite-prokrastinaci-poradime-vam-jak-na-ni-pio-/xmanstyl.aspx?c=A101101_211730_xman-styl_fro http://poradna.adiktologie.cz/article/clanky-o-tematu-2/ http://www.contros.cz/management/time/eisenhower.htm http://www.smrov.cz/projekty-esf/karierovy-koucik-do-skol/on-line-poradenstvi


Stránka 65

PROFESNÍ PORADENSTVÍ:

Recommend Documents