Problémy s imunitou v životních etapách
» V období školního věku a puberty pokračuje „dozrávání“ imunitního systému a jeho funkcí. ©claudiovaldes/Fotky & Foto
Problémy s imunitou v různých životních etapách – školní věk a puberta
V posledním čísle našeho časopisu z minulého roku (Alergie, astma, bronchitida, 4/2015) jsme se seznámili v článku Desatero péče o imunitu se zásadami, které vycházejí ze zkušeností našich babiček, maminek, ale i z vědeckých poznatků. V prvním čísle AAB 1/2016 jsme se podrobněji věnovali imunitě v kojeneckém a předškolním období. Nyní se budeme věnovat školnímu věku a období puberty.
Alergie, astma, bronchitida 2 | 2016
Imunita školního věku a puberty Období školního věku a puberty se od předškolního věku příliš neliší, ale přesto zde můžeme pozorovat jistá specifika. Pokračuje „dozrávání“ imunitního systému a jeho funkcí. Nespecifická imunita je již vesměs plně zralá, ale stále dochází vlivem prostředí k vyzrávání adaptivní (získané) imunity. Hladiny některých protilátek (např. imunoglobulinů) se u dětí dostávají na úroveň hladin, jaké jsou běžné v dospělosti, až v 6–10 letech. Díky této adaptivní imunitě se vytváří „imunologická paměť“, která se uplatňuje tak, že jedinec reaguje na infekci, se kterou se setkal již v předškolním věku, mnohem rychleji a účinněji svým imunitním systémem, takže „běžných nachlazení a infekcí“ je již méně než v předškolním věku.
21
Problémy s imunitou v životních etapách
Laicky se to dobře charakterizuje větou, že školáci již z běžných infekcí vyrostli. Navíc státní zdravotní systém napomáhá rozvoji „imunologické paměti“ dětí systémem očkování proti závažným chorobám, které v dřívějších dobách působily rozsáhlé epidemie, vysokou nemocnost i úmrtnost a v současné době je vidíme již jen sporadicky.
Očkování O očkování bych se rád zmínil poněkud podrobněji, protože v naší společnosti probíhá diskuse na téma, zda očkovat či neočkovat, zda očkováním pomáháme dětem, nebo je poškozujeme. V této diskusi je mnohdy více slyšet ty, kteří se k očkování staví odmítavě a poukazují na jeho komplikace a nežádoucí účinky. Je přímo hanebné, že sdělovací prostředky (vesměs vedeny snahou získat exkluzivitu na základě bombastických informací) zpravidla věnují těmto názorům mnohem větší prostor a publicitu než odborným informacím, které uvádějí stav věci na pravou míru.
Co je to očkování? Očkování (též vakcinace) je lékařský zákrok, při kterém se zdravý organismus záměrně setká s méně nebezpečným mikrobem nebo jeho částicí. Imunitní systém se naučí rozpoznávat příslušné antigeny, a očkovaný by tak měl být chráněn před nákazou, nebo alespoň před vážným průběhem onemocnění v případě, že se následně setká s původcem onemocnění. Očkování nevede vždy ke vzniku imunity, ne každý očkovaný je tedy chráněn před infekcí stoprocentně. Očkování je založeno na tom, že imunitnímu systému jsou předloženy antigeny spojené s původcem onemocnění, ale je zajištěno, aby neproběhla skutečná závažná infekce. Vrozená imunita rozpoznává cizí antigeny ihned po prvním setkání, ale vazba je poměrně slabá a odpověď není velká. Získaná imunita má odpověď cílenou na jednu konkrétní strukturu, je mnohem razantnější. Pokud se organismus poprvé setká s patogenem (mikrobem, virem), reaguje na něj pouze vrozená imunita. Takto rozpoznané struktury jsou během likvidace předkládány i částem imunitního systému odpovědným za vznik získané imunity. Pokud se organismus setká podruhé se stejným patogenem, je reakce již rychlejší a intenzivnější, v některých případech ani neproběhne onemocnění. Očkování proti některým nemocem má širokou společenskou podporu a také podporu některých
22
zdravotních pojišťoven a některých států. Očkování je významný nástroj veřejného zdraví, významným způsobem zabraňuje vzniku infekčních onemocnění.
Co je kolektivní imunita? Kolektivní imunita je termín popisující vyšší odolnost převážně imunní populace k šíření nakažlivé choroby. Takové imunity lze obvykle dosáhnout vysokou proočkovaností. Kolektivní imunita je současně nástrojem ochrany lidí, kteří nemohli být ze zdravotních důvodů očkováni, u kterých nedošlo k odpovědi na vakcínu a kteří mají z jakéhokoliv důvodu oslabený imunitní systém (imunodeficit, těžké nemoci, stáří). Nutnou podmínkou zachování funkce kolektivní imunity je vysoká míra proočkovanosti; její konkrétní požadovaná hodnota závisí zejména na nakažlivosti onemocnění a na efektivitě podávané vakcíny.
Očkovací kalendář Česká republika patří mezi země, ve kterých jsou některá očkování povinná. Povinné očkování: černý kašel, dětská obrna, Haemophilus influenzae typu B, příušnice, spalničky, tetanus, zarděnky, záškrt, žloutenka typu B. Povinné pro děti s rizikem: tuberkulóza. Nepovinné očkování: lidské papilomaviry, plané neštovice, pneumokokové infekce, rotavirové infekce. Výjimky z očkovacího schématu jsou přípustné pouze ze závažných zdravotních důvodů.
Proč očkovat? Infekční nemoci byly ještě na počátku 20. století příčinou více než poloviny lidských úmrtí. Očkování pomáhá infekčním nemocem předcházet. Je napodobením přirozené infekce, kdy dochází k tvorbě ochranných protilátek. V České republice má očkování dlouholetou tradici. Pravidelné očkování dětí pomohlo významně snížit či eliminovat řadu infekcí. Nesetkáváme se s přenosnou dětskou obrnou, záškrtem, tetanem. Výskyt spalniček, zarděnek, příušnic či tuberkulózy se podařilo významně snížit ve srovnání s roky před zavedením očkování. Někdy tato situace vede paradoxně k podceňování vakcinace veřejností. Předpokladem zabránění šíření infekčního agens v populaci je udržování vysoké proočkovanosti, vysoké kolektivní imunity. Ve státech, kde došlo ke snížení proočkovanosti (z důvodů dezinformačních
Alergie, astma, bronchitida 2 | 2016
Problémy s imunitou v životních etapách
kampaní médií, náboženských či ekonomických), vznikly v dětské populaci opět epidemie infekčních onemocnění s mnoha úmrtími (záškrt v Rusku, přenosná dětská obrna a spalničky v Nizozemsku, dávivý kašel ve Velké Británii a Japonsku).
A co nežádoucí reakce po očkování? Žádný léčebný výkon není bez rizika, ani očkování, ale jeho přínos je nesrovnatelně větší než případné nežádoucí reakce. Ostatně buďme upřímní: přestaneme používat automobily, přestože víme, že v České republice je každých 12 hodin usmrcen jeden člověk při autonehodě, nemluvě již o počtu raněných s trvalými následky? Reakce po očkování bývají mírné a krátkodobé. Nejčastěji dochází k lokální reakci v místě vpichu (bolestivost, zarudnutí, otok), případně k celkové reakci (zvýšená teplota, bolest svalů, mírná vyrážka). Tyto reakce vymizí během 1–3 dnů. Výskyt závažných a neobvyklých reakcí je výjimečný a podléhá hlášení. Lze je snížit tím, že očkující lékař přistupuje k očkování individuálně, vychází z aktuálního zdravotního stavu očkovaného, zná kontraindikace jednotlivých očkování, ví jak s očkovací látkou správně zacházet, dodržuje správné očkovací techniky. Abychom předešli nežádoucím reakcím, je potřeba dodržet základní pravidlo – k očkování má přijít dítě zdravé, v případě rizikových skupin v optimálním stabilizovaném stavu. To musí zajistit především rodiče, lékař pak musí zdravotní stav dítěte zkontrolovat.
Recidivující infekce u školáků a poruchy imunity V případě běžných infekcí se postupuje u školáků stejně jako u předškoláků – léčba je přísně individuální podle aktuálního stavu a je řízena praktickým lékařem pro děti a dorost. O recidivujících infekcích (nebo často se opakujících) vesměs hovoříme, když školák potřebuje více jak 4× do roka antibiotika, nebo pokud se po sobě opakují závažnější infekční onemocnění (zánět plic, těžce probíhající záněty středouší, angíny, močové infekce, kožní infekce apod.), které vyžadují hospitalizaci nebo dlouhodobější vyřazení z dětského kolektivu, kdy je indikováno podrobnější imunologické vyšetření ve specializované ambulanci alergologie a klinické imunologie. Vyšetření a léčba je pak vedena specialistou.
Léčebné lázně Janské Lázně Špičková léčba respiračních onemocnění dětí i dospělých
Jedinečná: • geografická poloha • orientace na jihovýchod • zastoupení kontrastních míst teplot a vlhkosti • skladba flóry Krkonošského národního parku UNIKÁTNÍ KOMBINACE VE SPOJENÍ S PLAVÁNÍM, DECHOVÝM A KONDIČNÍM CVIČENÍM PRO ŠPIČKOVOU LÉČBU ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍHO ÚSTROJÍ
Indikace – dospělí Ind. sk. V – NETUBERKULÓZNÍ NEMOCI DÝCHACÍHO ÚSTROJÍ V/1 Stavy po operacích horních a dolních cest dýchacích, stavy po transplantaci plic V/2 Poškození hrtanu a hlasivek v důsledku hlasového přetížení, stavy po fonochirurgické léčbě V/3 Stavy po komplikovaném zánětu plic V/4 Bronchiektazie, recidivující záněty DCD V/5 Asthma bronchiale, chronická obstrukční plicní nemoc V/6 Intersticiální plicní fibrózy jakékoliv etiologie v soustavném léčení V/7 Následky toxických účinků plynů, dýmů, leptavých par a dráždivých prachů na HCD a DCD Indikace – děti Ind. sk. XXV – NETUBERKULÓZNÍ NEMOCI DÝCHACÍHO ÚSTROJÍ XXV/1 Recidivující komplikovaná otitis po operačním řešení XXV/2 Chronická bronchitis a recidivující bronchitis XXV/3 Stav po opakovaném zánětu plic v průběhu posledních 2 let XXV/4 Bronchiektasie XXV/5 Asthma bronchiale XXV/6 Stavy po operacích a traumatech HCD a DCD, stavy po operacích malformací hrudníku XXV/7 Cystická fibróza, intersticiální plicní fibróza, sarkoidóza plic
www.janskelazne.com Alergie, astma, bronchitida 2 | 2016
Tel.: 499 860 111 23 E-mail:
[email protected]
Problémy s imunitou v životních etapách
Těžké vrozené poruchy obranyschopnosti se ve školním věku již neobjevují (ty se projevují vesměs v prvních měsících či letech věku dítěte), ale mohou se objevit nejčastější vrozené protilátkové imunodeficity (deficit tvorby v jednotlivých třídách protilátek IgA nebo tzv. CVID – běžný variabilní imunodeficit), které se mohou projevovat právě výše zmíněnými recidivujícími nebo závažnějšími infekcemi různých systémů. Lze je zjistit laboratorním imunologickým vyšetřením a patřičnou léčbou pod dohledem specialisty. Pokud se u dětí ve školním věku setkáváme s laboratorními nálezy odchylek různých ukazatelů protilátkové či buněčné imunity, jedná se vesměs o přechodné sekundární nálezy v souvislosti s vyčerpáním imunitního systému vlivem opakovaných infekcí, dlouhodobějšího fyzického či psychického vyčerpání, po závažnějších úrazech, operacích, při neodůvodněných restriktivních dietách nebo při chronických metabolických onemocněních (cukrovka), endokrinologických onemocněních (poruchy štítné žlázy) apod. V takových případech je potřebné se zaměřit na zvládnutí základní příčiny, která k poruše imunity vedla, protože její vyšetření a léčba vede i k následné stabilizaci imunitních funkcí.
Chronické únavové stavy ve školním věku a pubertě Stížnosti dítěte, jeho rodičů či učitelů na déletrvající únavu je potřeba pečlivě řešit. Jedná se o problém velmi široký, v němž se mohou skrývat hlavně stavy po prodělaných infekcích (sekundární přechodné poruchy imunity), které by se však měly postupně do 1–2 týdnů po infekci normalizovat. Ale mohou se tak prvotně projevovat některá skrytá onemocnění metabolická (cukrovka), endokrinní (štítná žláza), hematologická (např. chudokrevnost), autoimunitní (celiakie, juvenilní artritida), onemocnění oběhového systému a srdce, ledvin a další. Za přetrvávající únavou se však mohou skrývat i nadměrné nároky rodičů, učitelů, trenérů na výkonnost dítěte a někdy (častěji u pubescentů) i neuskutečněné ambice (studijní, sportovní, osobní, milostné) s cílem soustředit na sebe zvýšenou pozornost okolí a ze „své nemoci“ tak profitovat. Takové stavy je potřeba řešit velmi komplexně v úzké spolupráci rodičů, praktického lékaře pro děti a dorost a příslušných specialistů.
24
Školní věk a alergie Ve školním věku dochází k nárůstu alergických onemocnění. K nejčastějším patří především alergická rýma, průduškové astma a kopřivky, což je dáno změnou životního stylu dětí a dospívajících – častější pobyt ve venkovním (často industrializací znečištěném) prostředí, stresující životní styl, chemizace potravy, oblečení, vnitřního prostředí. V dřívějších dobách děti na venkově pobývaly často venku v přímém kontaktu s pyly trav, stromů, plísní či se zvířecími alergeny, ale dělo se to pravidelně, systematicky a přirozeně. Tyto alergeny byly v prostředí rozptýlené, a tím působily na organismus v nižších koncentracích. V současné městské zástavbě (industrializace na vesnicích je nyní již podobná městům), v ovzduší znečištěném výfuky naftových motorů a jiných průmyslových emisí, které jednak dráždí a poškozují slizniční a kožní bariéru u dětí a jednak se vážou na pylová zrnka trav a stromů, mění jejich vlastnosti, a činí je tak agresivnějšími. Výšková zástavba pak ztěžuje rozptylové podmínky, a tak je ve městech mnohem vyšší koncentrace pylů než na prostorově otevřeném venkově. To všechno jsou důvody, které způsobily čtyřnásobný nárůst alergických onemocnění za posledních 50 let. Proto v současnosti v Evropě udáváme 100 milionů alergiků (z toho 25 % dětí). V České republice evidujeme skoro 20 % pacientů s alergickou rýmou, 10 % s atopickým ekzémem, 10 % s průduškovým astmatem. Náklady na léčbu alergických onemocnění se v Evropě odhadují na 25 miliard eur ročně. Vedle vlivů prostředí nesmíme u školáků a dospívajících zapomenout na KOUŘENÍ.
Vzhledem ke komplexnosti této problematiky by i léčba měla být komplexní a měla by se do ní zapojit celá společnost – státní a podnikatelské struktury s vytvářením podmínek pro zdravé prostředí k práci a životu, škola a rodina významně ovlivňující fyzický i emocionální vývoj dětí. Úloha zdravotnictví spočívá hlavně v „hašení“ těchto potíží, ale také v burcování k aktivnímu přístupu uvedených společenských struktur v rámci preventivních opatření, která by zamezila dalšímu nárůstu alergií. Copak je v našem zájmu „mít stále více civilizačních chorob“?
Jaromír Bystroň
Alergie, astma, bronchitida 2 | 2016
Dovolená na Šumavě Ka
ŠPERK
š p e r s ké H o
šp
Hor y
Ka
ké
Pens N ov
V
vic
e
Buči n
au
VY
TERMAN
LPSKÁ
ion
H
H
o
A te l
é Hutě
OS
lta
K
N
dy
DK
vil
LÍ
Pe n si on P O
Po l k a - H o r n í
s er
KL
L
KA
K HOT EL PA R
ry
Pen
si
on
KA
A K n í že c í P l án
LÍ
ě
t
W
LIPKA
Pension HÁ
AVY.CZ M U YS ERL
m a u v Š y y l r Pe Jedna lepší nestžadčírusihjáe,n
.P W W
án m t r Apa
N
ř Fo
ov na
vybr at...
KR VY ÁLE ŠUMA
Lipka
ov á L a d a
U
O
Bor
c
KA
Ú Hotel N OVÉ
D
ol é Úd í - Stož e
y
N
ov
JE
