Problematika sporů rodičů o dítě a předcházení jejich vzniku Centrum pro rodinu Vega Kladno MUDr. Elena Turnovská
Co bychom měli vědět? Problémům spojeným s rozchodem či rozvodem partnerů a situacím, kdy může dojít ke sporům o děti, lze předejít včasným oslovením odborníků při jakýchkoli prvních projevech, že je nezvládneme sami. Prevenci lze chápat jako koordinovanou práci řady odborníků hned od počátku zjištěných problémů v rodině. Problémy mohou identifikovat v první řadě ti, kterých se týkají, osoby blízké, podílející se na výchově dětí (širší rodina, přátelé, kamarádi), dále učitelé, lékaři … Obrátit se na odborníka je projevem rodičovské odpovědnosti a snahy problém řešit s vědomím, že si to krizová situace žádá. Není neobvyklé, že v prvních fázích rozchodu, rozvodu partnerů, jsou odlišné pohledy na situaci, hledání viníka, přítomnost negativních emocí, které brání vidět a vnímat potřeby dětí. Rozchod, rozvod partnerů je proces, který vyžaduje čas, odžití jednotlivých fází a provázení odborníky s ohledem na to, ve které fázi se partneři právě nachází. Sociální pracovník OSPOD v nás může vyvolávat obavy jako ten, kdo má moc rozhodovat o našem dalším osudu. Můžeme ho též vnímat jako partnera, který nám vysvětlí, na koho se s tím kterým problémem obrátit, informuje nás o poradnách poskytujících partnerské a rodinné poradenství, mediaci, psychologické poradenství pro naše děti.
Rozvod Rozvod je proces citového a sociálního přizpůsobení se nové situaci, který zraňuje všechny členy rodiny. Každý z rodičů se může nacházet v jiné fázi rozvodu. Vliv rozvodu na širší rodinu. Možnost ovlivnit průběh i ze strany příbuzných. První fáze: frustrace jako reakce na ztrátu, hlavně u opouštěného partnera, může způsobit stavy hněvu, nepřátelských, útočných tendencí, deprese, zoufalství apod. První fázi je nutné odžít jako předpoklad citového odpoutání partnerů a přijetí reality. Druhá fáze: oddělení manželství od rodičovství - snižuje se tak riziko vtažení dětí do vzájemných sporů. Třetí fáze: rodiče opět vnímají potřeby dětí, jejich trápení a strádání a mohou začít hledat způsob, jak jim těžkou situaci usnadnit. Čtvrtá fáze: rodiče mohou zaměřit jednání do budoucna a vytvořit vzájemnou dohodu o další péči o děti, o materiálním a finančním vyrovnání a připravit se tak na přijetí a uspořádání života po rozvodu manželství. Přestávají být partnery, zůstávají rodiči.
Kdo se může podílet na řešení problémů? Sociální pracovníci OSPOD, advokáti rodičů, soudci, soudní znalci v oboru psychologie a psychiatrie, mediátoři, psychologové, psychoterapeuti odborných poraden, pedagogicko-psychologických poraden, učitelé, lékaři, policie, přátelé, příbuzní. Rizika eskalace konfliktu: odborníci mohou pracovat různým způsobem, často o sobě nevědí, odborníci mají rozdílné názory, problematiku nahlížení z hlediska svého profesního zaměření práce odborníků na sebe nenavazuje diskuse o uznání existence syndromu zavrženého rodiče diskuse o tom, co je nejlepší zájem dítěte rodiče mohou docházet odděleně k různým odborníkům zájmové skupiny otců, matek dlouhodobost soudních jednání z důvodu odvolávání rodičů proti rozsudkům.
Odborníci a jejich kompetence Role sociální pracovnice/pracovníka OSPOD: rodiče i děti (bez vědomí rodičů) se na ně mohou obrátit s žádostí o pomoc. V případě ohrožení dítěte a v případě, že je OSPOD soudně ustanoven kolizním opatrovníkem dítěte, má státem danou pravomoc s rodinou pracovat – ještě před rozvodem manželství musí být upraveny poměry nezletilých dětí ( otázky výchovy a výživy) po rozvodu manželství. Zásadně neutrální role OSPOD – spor nesoudí, nestraní ani jednomu z rodičů, úkolem je hájit zájem dítěte.
Pravomoci: poskytování poradenství, šíření a shromažďování informací, provádění šetření v domácnosti, škole, volnočasových aktivitách, zjišťování názorů rodičů, dětí, účast na soudním řízení, práce s rodinou po rozvodu - příprava dohody za přítomnosti OSPOD či mediátora, doporučování dalších odborných služeb, spolupráce s dalšími odborníky, případové konference, individuální plánování, možnost využít správního řízení v případě nespolupráce rodičů v zájmu dítěte.
Mediace: neformální, strukturovaný proces mimosoudního řešení konfliktů. Je založena na respektu potřeb a možností. Mediátor jako nezávislá a nezaujatá osoba napomáhá identifikovat zájmy obou stran a podporuje je v hledání společných praktických a reálných řešení. Cílem a výsledkem mediace je vzájemně přijatelná, jasně formulovaná, srozumitelná a prakticky uskutečnitelná dohoda, na jejíž podobě se podílejí obě strany. Dohoda zahrnuje konkrétní postupy řešení, rozdělení zodpovědnosti, úkolů a sankcí za jejich nedodržení. V určité formě může být právně závazná. Výhody mediace: kontrola nad procesem a výsledkem řešení sporu, vyhnutí se soudnímu sporu, pocit emoční podpory, pocit soukromí a uchování důvěrných informací, možnost pochopit druhou stranu a sami být pochopeni, ujasnění potřeb, očekávání, zájmů svých i druhé strany, snížení napětí a zlepšení vztahů.
Čemu chceme předejít? U dětí: Psychické traumatizaci, zatahování dětí do sporů rodičů, až psychickému týrání a zneužívání, kdy je dítětem manipulováno jedním rodičem proti druhému, či je jeden z rodičů v jeho očích očerňován, je mu bráněno s jedním z rodičů se vídat. U rodičů: Eskalaci konfliktu mezi rodiči, křivým obviňováním druhého rodiče, manipulacím, předání odpovědnosti institucím, hledání viníka, hledání spojenectví s dětmi či odborníky, častým výměnám odborníků, opakovaným stížnostem a odvoláváním se u soudu, která jsou důvodem vleklosti soudních sporů. U odborníků: Odsuzování jak některého z rodičů, tak kolegů navzájem, překračování kompetencí, neudržení nestranného postoje, nespolupráci. Ve společnosti: Manipulacím veřejným míněním zkreslenými informacemi jednostrannou medializací.
Děti a rozvod Děti trpí rozvodem vždy, je třeba to mít na mysli, jejich reakce lze vnímat jako „normální na nenormální situaci“ Potřebují a mají rády oba rodiče. V době konfliktu jsou svědky hádek, až agrese a násilí, nebo jeden z rodičů odejde. Jindy se stávají spojencem, až nástrojem zraňování a obviňování jednoho rodiče druhým, nástrojem manipulace jedním rodičem proti druhému, mohou se stát obětí psychického či fysického týrání. Děti mohou reagovat změnou chování, mohou se stát uzavřenými, smutnými, či naopak agresivními, zhoršit se ve školním prospěchu, mohou trpět psychosomatickými obtížemi, úzkostmi, depresemi, nočními děsy, menší děti mohou trpět enurézou, může se objevit koktavost. Jindy se děti projevují vyrovnaně, nechtějí rodičům přidělávat další starosti, jsou zamlklé, poslušné, o to závažnější dopad mohou mít vnitřně prožívané pocity viny, konflikt loajality, převzetí odpovědnosti za rodiče. Studie upozorňují na zvýšené riziko vzniku poruch chování, projevů psychického stresu, horších výsledků ve škole, nižšího sebevědomí a obtíží ve společenském přizpůsobení u dětí vystavených dlouhodobým rodičovským sporům. Děti se od rodičů učí strategii zvládání konfliktů, budují si dle jejich vzoru hodnotový systém, vytváří si vztahové modely. Riziko osvojování agresivních a konfrontačních postojů.
Reakce dětí na rodinnou krizi 2/3 dětí se během jednoho roku až dvou let zotaví s oporou přirozeného sociálního prostředí (prarodiče, další příbuzní, přátelé), 1/3 vyžaduje individuální či skupinovou terapii. Řetězení stresorů v rozvodové situaci: stěhování, finanční problémy, konflikty mezi rodiči, v širší rodině, změna školy, ztráta kamarádů. V první fázi: šok (minuty, hodiny, výjimečně dny) - ochromení, utlumení projevů, lhostejnost, fyzické i psychické „odpojení se“, někdy paradoxně smích. Ve druhé fázi: popření –dítě si situaci nepřipouští, např. věří tomu, že se otec vrátí, opět ochranná funkce, trvání několik týdnů až měsíců, problémy se projeví s odstupem, kdy už s nimi nikdo nepočítá. Konfrontace s realitou vyvolává vnitřní rozpor, je potřeba, aby se postavilo čelem skutečnostem, které nechce přijmout. Objevují se psychosomatické obtíže, problémy v sociálním chování – agrese vůči ostatním dětem, nerespektování autority. Zažívá-li podporu, může se posunout do další fáze. Ve třetí fázi: může začít mluvit o skutečných prožitcích, o tom, čeho se bojí, co cítí. Až nyní se projeví skutečné pocity – smutek, strach, zoufalství, vztek. Příležitost k přijetí toho, co se stalo. Malé děti egocentrické - vinu dávají samy sobě, od 9 let konflikt loajality, konflikt zda se přiklonit k jednomu či druhému rodiči, od 12 let stud, adolescenti převezmou zodpovědnost, mohou se stát “náhradními partnery“.
Role školy pro dítě v procesu rozvodu rodičů Co dítě oslabuje: role oběti, dlouhodobé omlouvání, snižování nároků na dítě. Co mu pomáhá: spoluzodpovědnost za zvládnutí krize, odpovědnost za školu(od 10 let výše), držet nároky na dítě. Škola je místo, kde se nic nemění: kamarádi, legrace, povzbuzení. Případná osobní pomoc učitelky/učitele: formou nabídky, uvědomit si vlastní hranice, možnosti, těžké problémy delegovat raději na školního psychologa, mluvit o věci přímo, bez oklik a opisů, opakovat jednoduché věty, zachovat neutrální postoj. Vtahování instituce školy do rozvodu: málokdy oprávněné, vysvětlit proč je nutné zachovat bezpečné zázemí pro dítě, informovat o možnostech a roli školy – učitele, školního psychologa, případně PPP, spolupráce s OSPOD.
Jak předcházet eskalaci problémů? Konflikty rodičů se mohou vyostřit v momentě, kdy se nepodaří odborníkům všech zainteresovaných profesí nalézt konsensus, jak v těchto složitých situacích postupovat. Prvořadé je vyhodnotit situaci rodiny a společně posoudit a doporučit toho kterého odborníka s vysvětlením jeho role a kompetence, zajištěním jejich spolupráce a vzájemného respektu od začátku řešení situace rodiny.
Nejlepší zájem dítěte může být rodiči, jejich advokáty, sociálními pracovníky, psychology, soudními znalci, soudci hodnocen z jiného úhlu pohledu. Je proto nutné dospět ke konsensu a k řešení v zájmu dětí přijatelnému oběma rodiči. Nejlepší zájem svých dětí mají v první řadě znát a naplňovat rodiče, jejichž nezastupitelná rodičovská role a odpovědnost trvá i po rozchodu jako partnerů. Rolí odborníků je poskytnout rodičům a dětem podporu a provázení procesem rozvodu, rodičům umožnit důstojný rozvod, aby mohli být nadále autoritami a vzory identifikace pro své děti. Dokud neprojdou oba rodiče fázemi rozvodu, neměla by být činěna žádná rozhodnutí. Předčasná rozhodnutí mohou eskalovat konflikt a být tak vážnou překážkou možnosti dohody rodičů v nejlepším zájmu dětí. V případech, kdy je rozvod spojen s těžkým konfliktem rodičů, je nezbytná kombinace včasné intervence, podpory a výkonu sociálně právní ochrany dětí. Musíme včas odhalit, kdy dochází k psychickému týrání a zneužívání dětí (manipulace, očerňování jednoho rodiče druhým v očích dítěte, omezování jednoho z rodičů v rodičovských právech, křivá obvinění apod.) a být připraveni k opatřením, která tomuto jednání zabrání.
Jaké mohou nastat situace? Porozvodové situace můžeme pomyslně rozdělit do tří skupin. V první skupině jsou rodiče, kteří jsou si vědomi své zodpovědnosti za děti, nejlepší zájem dítěte znají a naplňují. Rodiče jsou schopni dohodnout se na způsobu porozvodové péče, odborníka, osloví rodiče sami, když to shledají vhodným. I u těchto rodičů vstupuje do řešení orgán sociálně právní ochrany dětí jako opatrovník dítěte a soud stvrzuje dohodu rodičů svým rozhodnutím. Zodpovědnost není předána (či převzata) institucím (institucemi). Odborníci i instituce jsou pro rodiče partnery. Ve druhé skupině rodičovský konflikt a emoce s touto zátěžovou situací spojené brání jednomu či oběma rodičům vidět zájem dítěte. Podpora odborníků je nutná. Ve fázi konfliktu a emotivního vypětí může rozhodnutí eskalovat konflikt. Po zvládnutí krizové situace za podpory odborníků mohou v další fázi dospět k dohodě ohledně další péče o děti. Mohou se objevit rizika jako ve skupině třetí. Nevhodné jednání rodiče/rodičů vůči dětem je třeba identifikovat a včas přistoupit k opatření, které tomuto jednání zabrání. Ve třetí skupině vznikají při rozvodu či rozchodu rodičů situace, které jsou velmi obtížně řešitelné – těžké vztahové problémy, psychické problémy, závislost, násilí v rodině. V zájmu ochrany dětí jsou instituce nuceny přistupovat k rodiči/rodičům z pozice autority. Je nezbytná komplexní odborná práce s rodinou ruku v ruce s výkonem sociálně právní ochrany dětí, včasná identifikace psychického či fysického týrání dětí a připravenost k opatřením. Pro soud má pak orgán sociálně právní ochrany dětí dostatek podkladů, které mohou usnadnit proces jeho rozhodování.
Syndrom zavrženého rodiče Syndrom odcizeného rodiče (autorem R.A.Gardner): porucha u dětí, která vzniká v kontextu konfliktů rodičů během rozvodových sporů. Projevuje se u dětí neoprávněnou kritikou a odmítáním jednoho rodiče. Toto chování je podněcováno jedním z rodičů proti druhému. Odmítání a očerňování je dlouhodobé, neodůvodněné a neoprávněné a přispívá k němu preferovaný rodič vědomým či nevědomým způsobem. 3 stupně: slabá forma: děti neodmítají s odcizeným rodičem trávit společný čas, mají k němu zachovalou silnou vazbu střední forma: děti mají obtíže s přechodem mezi preferovaným a odcizeným rodičem, chovají se provokativně. Silná až patologická vazba k preferovanému rodiči. Před konfliktem měli k odcizenému rodiči silnou a zdravou vazbu. silná forma: děti intenzivně a neodůvodněně očerňují odcizeného rodiče, kterého odmítají navštěvovat, chovají se k němu otevřeně provokativně až nepřátelsky. Vazba k odcizenému rodiči byla před konfliktem silná a zdravá, vazba k preferovanému rodiči je patologická.
