PRO SEBEVĚDOMÉ ZAMĚSTNANCE A FIREMNÍ KULTURU
, S O K 5 M Č a , 12-1 z ý l na r. 8-9 a a il a st l a h n d o e t o C čtě
Proč vládě
nejde o lidi 12|2010 Cena 33 Kč, pro předplatitele 30 Kč
>>> sonda Sond
Nečas nás vede do tmy, ale penze lze zachránit tvrdí Jaroslav ŠULC Revue Sondy přinesla v minulém čísle obsáhlý rozhovor s JUDr. Vítem Samkem, členem druhého Bezděkova poradního expertního sboru k reformě penzí, který přiblížil obsah návrhu, k němuž se současná koaliční vláda hlásí ve svém prohlášení. Názory na cílovou podobu penzijní reformy se zjevně rychle vyvíjejí a je docela složité domýšlet všechny souvislosti, výhody i rizika nových návrhů. Na to, jakou pozici zastává naše největší odborová centrála, se redakce zeptala Jaroslava ŠULCE, člena skupiny expertů pro penzijní reformu při ČMKOS.
Mezi variantami, se kterými přišly týmy v Bezděkově komisi v roce 2006 a letos, jsou podstatné rozdíly. Co je příčinou posunu v názorech? Zřejmě nikdo nechce být v budoucnu spojován s příliš riskantní alternativou. Proto se ustoupilo od varianty tzv. rovného důchodu. Konečně se uznává, že spousta lidí buď není s ohledem na nízké příjmy schopna, anebo si ani programově nechce z běžného výdělku dávat stranou větší část peněz na budoucí přilepšení v důchodu. A to i přesto, že vědí dopředu, že budou mít důchod tak nízký, že z něho stěží vyžijí.
Opustila se však i jiná, bezpečnější varianta - tzv. švédský model virtuálních účtů... Nutno navíc dodat, že na něj vedle Švédů v posledních patnácti letech přešly i další čtyři země. Navíc šest zemí Evropské unie a také Chorvatsko mají systémy v podobě, kterou lze na švédský model snadno překlopit.
Tak proč touto „evropskou“ cestou nejdeme i my? Protože tato varianta není zdaleka tak solidaristická jako ta naše dnešní (díky tomu máme i nejnižší míru chudoby v Evropě). Více by přála lidem s vyššími příjmy a déle pracujícím. Riziko, že by se spousta nových důchodců ocitla s nízkým důchodem blízko hranici
8 REVUE
životního minima, či dokonce za ní, by se však mohlo odstranit jednak nepatrným zvýšením základní sazby odvodu, jednak odstraněním zvýhodňování OSVČ, kde už teď odtékají desítky miliard, a brzy bude asi hůř.
Vždyť jde o dostupné informace!
To by asi bylo pro každého politika rizikové, něco takového prosazovat, že?
A to lidé kolem Bezděka nevědí?
Kde je Masarykově zásadovosti konec! Bohužel jsme opět v situaci, kdy
No právě! Pro mne je největším zklamáním, jak málo byli experti v Bezděkově týmu ochotni se poučit z kolapsů řady evropských, ale především amerických firemních penzijních fondů.
Většinu z nich znám osobně, a proto vím, že to vědí až moc dobře. Ale podle známého přísloví o košili bližší
Diskutujeme o důchodové reformě odborníkům na veřejné finance do toho silným hlasem a nekompetentně mluví politici. Ti dávají přednost pro ně nejméně rizikovému řešení ve snaze nepřijít o voličskou přízeň.
Máte na mysli špatné zkušenosti z nynější finanční krize s poklesem hodnoty penzijních úspor? Samozřejmě, a to si české penzijní fondy vedly nadmíru úspěšně. Ztratily na přechodnou dobu jen asi 8 miliard korun, což při zhruba 200 miliardách finančních aktiv dělalo přibližně jen čtyři procenta. Přitom průměr obdobně fungujících penzijních fondů v evropských zemích či za oceánem byl v kritickém roce 2008 asi čtyřikrát horší. Jako by ta čísla neexistovala.
kabátu mají důvod při navrhování přesunu části peněz ze státního průběžného do privátního fondového systému zdůrazňovat jen tu část cyklu, kdy jdou nahoru ceny aktiv, do kterých jsou investovány peníze na výplatu budoucích důchodů. Protože jen a jen za této situace má smysl tento přesun udělat.
To je tedy podstata navržené varianty penzijní reformy? Ano. Cílem finanční lobby, která byla zastoupena v Bezděkově komisi, bylo vytáhnout část peněz z dnešního státního a plně průběžného systému někam jinam a spravovat je jinak. Napříště by se měl systém zkomplikovat tím, že se do něj vloží několik draze fungujících mezičlánků. Zprvu aspoň zčásti, nejdří-
>>> sonda Sond ve pro lidi mladší 40 let a jen do určitého množství peněz u každého jednotlivce. Taková plíživá privatizace dnes ještě veřejných peněz.
Takže až se reforma spustí... ... tak se nějaké firmy budou muset zabývat výběrem pojistného, zřejmě i správou účtů, nějaké další firmy investováním vybraných peněz, nějaké úplně jiné firmy - ovšem nejdříve tak za čtvrt století - zase výplatou důchodů. Právě o výši budoucích důchodů lidé kolem Vladimíra Bezděka a všichni, co cítí vůni peněz z poplatků a provizí, teď budou samozřejmě mlžit. Budou vehementně tvrdit, že objem peněz, který konkrétní osobě bude někdy od roku 2038 a dál vyplácen v podobě doživotní starobní penze, bude celkově výrazně vyšší než objem peněz, které tato osoba bude nejméně 25 let platit na odvodech. Pokud možno budou mlčet o variantě, kdy budou celkové výnosy nulové či snad záporné, a to nejen kvůli inflaci, ale i ztrátám na burze. Jsem přesvědčen, že debata se už vůbec nepovede o celkových finančních nákladech, které ty mezičlánky nutně spolknou (soukromé firmy bude zajímat hlavně zisk), a to nemluvím ani o nákladech na efektivní dozor a audity, ani o riziku vytunelování.
amerických a dalších penzijních fondů před dvěma lety. Jestli nás Evropská unie vyzývá k takové reformě, která zajistí dlouhodobou finanční udržitelnost penzijního systému a současně požaduje přiměřeně vysoké důchody, řešením je zůstat u průběžného systému, ten dál parametricky upravovat a obrátit pozornost k doplňkovým penzím. Tedy tam, kde jsou skutečné problémy. Dobrý penzijní systém není ten, který funguje „v dobrém počasí“, ale ten, který bezchybně funguje za všech okolností. Budoucí peníze na penze nesmějí procházet burzovním kasinem, protože tam se střídá fáze výher a proher. Penzijní peníze - to musí být vždy stoprocentní jistota. A tu byť jen částečně fondový systém - což je podstata varianty doporučované Bezděkovou komisí - zjevně nezaručuje.
Kdo by nesl riziko? To není na první pohled vidět. Při přechodu jen na částečně fondový systém by to v první řadě byli již současní
nejsou, spíše všude vidím nějaké dluhy. Kupní síla důchodců bude klesat. To by musely vyjít do ulic desítky tisíc chudých demonstrujících důchodců, a to zatím nevidím příliš reálně. Tento prohlubující se deficit nevidím ani tak jako riziko, ale spíše jako jistotu, že to tak bude. Vedle toho vidím i druhý negativní faktor - totiž riziko, že někteří budoucí penzisté (opt-outoví i direct-outoví) nebudou mít vždy štěstí, že v době, kdy přejdou do penze, budou finanční trhy nahoře, ale budou dole a oni začnou čerpat nízké důchody. Navíc se zřejmě naplní ještě další riziko, že budoucí „reformní“ penzisté budou mít i tak nízké penze kvůli vysokým správním poplatkům.
Je vůbec nějaké východisko? Ale samozřejmě! A v tom je pointa návrhu, se kterým jdeme na Radu ČMKOS. Přestaňme řešit pilíř státních penzí, který - navíc když se odstraní hloupá řešení z poslední doby - se může na spoustu dalších let (až několik
Kdo náklady na výběr peněz, jejich správu, investování a výplatu ponese a jak budou vysoké? Samozřejmě je viditelně zaplatí každý, kdo do tohoto systému vstoupí. Buď vstoupí dobrovolně, a pak to bude verze opt-out, nebo vstoupí ze zákona povinně, pak bych to označil za jakýsi direct-out. Jen je třeba doufat, že analogie s boxem tu v českých podmínkách nebude platit. Přitom administrativní náklady mohou činit možná dvacet, možná třicet procent z vložených příspěvků. A to nepočítám náklady na reklamu a provize. Co mi ale nejvíce vadí, je zbytečné a vědomé podstoupení systémového rizika, které - když se naplní - zaplatíme všichni.
Co tím míníte? Oba systémy mají své „genetické“ slabé stránky. Třeba ten dnešní průběžný musí čelit především riziku stárnutí populace. Reaguje na ně prodlužováním věku odchodu do důchodu, snižováním náhradového poměru, některými zpřísněními u zápočtových dob a tak dále. Tvrdím, že fondový systém má rizik nepoměrně více a jsou vyšší, některá dokonce likvidační - viz krize
penzisté a také všichni další lidé, kteří půjdou do penze v horizontu zhruba příštích dvaceti pěti let. Pokud se brzy nezvýší přítok peněz na důchodový účet změnami parametrů, dojde k opaku toho, co se stalo vloni a předloni, kdy se parametry změkčily a výsledkem je desetimiliardový schodek, na účtu pro ně nebude nikdy dost peněz. Bude totiž chybět narůstající část peněz od těch, kteří se přihlásí k reformě - ať dobrovolně, či povinně.
Co lze dělat při trvale deficitním stavu důchodového účtu? Nezbude prostor pro dosud běžné podoby valorizace stávajících penzí; žádné kloudné finanční rezervy tu
desítek let) dostat do stavu blízko rovnováze! Raději řešme to, co skutečně hoří a co výrazně zhoršuje efektivnost dnešního systému. Řešme doplňkové penze, především penzijní připojištění se státním příspěvkem. A pokud v něm předěláme systém státní podpory, o kterém je od počátku zjevné, že je nastaven v principu špatně, a přitom spolyká asi deset miliard korun ročně, můžeme v dohledné době nejen zvýšit celkový náhradový poměr mezi důchodem a mzdou, ale elegantně vyjít vstříc i nálezu Ústavního soudu, který napadl - a opodstatněně - nepřiměřenost výpočtu důchodu u osob s nadprůměrnými příjmy. (red) Kresba: Miloslav MARTENEK
REVUE
9
>>> náš rozhovor
Ekonom Martin Fassmann odhaluje
Proč vládě Souhlasíte s prohlášením předsedy ČMKOS Jaroslava Zavadila, že jde o nejsilnější útok na práva zaměstnanců za posledních dvacet let? Ano, nejhorší na tom je, že připravované reformy se budou dotýkat všech bez rozdílu a budou ve svých důsledcích nevratné a svým způsobem i ponižující. Proč ponižující?
Vláda Petra Nečase získala hlasy svých 118 poslanců z celkových dvou set důvěru, a tak může podle svého prohlášení a koaliční smlouvy uzavřené mezi ODS, TOP 09 a Věcmi veřejnými diktovat vývoj v České republice. Co nás s největší pravděpodobností v příštích čtyřech letech čeká? Hovořili jsme o tom s Martinem FASSMANNEM, vedoucím makroekonomického oddělení ČMKOS a šéfem týmu, který analyzoval program nové vlády. Jde zatím o jediný objektivní rozbor toho, co nás čeká v ekonomickém a sociálním vývoji.
12 REVUE
V programovém prohlášení je rozvedena koaliční teze o krácení některých druhů sociálních dávek „sociálně citlivým způsobem“. Vládní koalice si to představuje tak, že u všech druhů sociálních dávek, podpor a příspěvků bude jejich výplata podmíněna čestným prohlášením žadatele, že se bez této podpory z veřejných rozpočtů neobejde. Vynucování čestného prohlášení od lidí, kterým v pojistných systémech vznikl nárok na příslušné dávky, nemůžeme hodnotit jinak než jako nechutné vydírání sociálně zranitelných občanů. Navíc tato teze nevymezuje, jakých typů dávek a plateb se bude týkat, ani jak chápat termín „obejít se bez podpor“. Jsem přesvědčen, že v praxi tento mechanizmus nepostihne ty, kteří sociální systém zneužívají a bez uzardění podobné prohlášení podepíší. Odnesou to lidé zodpovědní a poctiví. Jde o nehoráznost, která má vyvolat v občanech pocit studu za to, že si dovolují čerpat dávky, které si předtím formou pojistného dávno uhradili a na něž mají nárok. A není stejnou nehorázností i snižování daní bez ohledu na to, jaké to má důsledky? Současná koalice navazuje na vládu ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, která v posledních deseti letech zásadním způsobem změnila přerozdělování ve společnosti. Daňové břemeno přesunula od vyšších příjmových skupin a firem ke skupinám středně- a nízkopříjmovým, přičemž za dozorování bývalého a současného ministra financí Miroslava Kalouska neklesalo daňové zatížení u všech poplatníků rovnoměrně.
V čem je zakopaný pes? Progresivní zdanění bylo zrušeno u daně z příjmu fyzických osob, došlo ke stanovení stropu a několikanásobnému snížení sazeb sociálního a zdravotního pojištění, výrazně se zvýšily tzv. daňové paušály u OSVČ, miniaturizovány byly majetkové daně, výrazně se snížily sazby z daně právnických osob, značně pokleslo zdanění vysokopříjmových skupin a firem. Na druhou stranu u nízkopříjmových obyvatel byla drobná opatření spojená s přechodem na rovnou daň (nezdanitelný základ) násobně vyvážena výrazným zdaněním spotřeby zvýšením sazby DPH, spotřebních daní i zavedením nových daní z energií, tzv. ekologických daní. Tím se solidarita vyšších příjmových skupin s nižšími, chcete-li bohatých s chudými, mění na solidaritu uvnitř nízkopříjmových skupin, tedy chudých s chudými. Pokud bychom uvažovali o zdanění OSVČ, šlo by dokonce o solidaritu chudých s bohatými. Co by měl podle vás vědět dobrý účetní? Podle odhadu ministerstva financí se podíl všech daní a pojistného na HDP loni pohyboval na úrovni 32 procent, ale průměr Evropské unie je 39 procent. Kdyby se naše daňová kvóta, která je jednou z nejnižších v Unii a způsobuje výrazné problémy veřejným financím, zvýšila o pět procent a stále tak zůstala pod průměrem EU -, měli bychom vyrovnané veřejné finance, respektive minimálně státní rozpočet! To by měl každý dobrý účetní vědět, s tím by měl kalkulovat. Nemuseli bychom čekat na splnění pochybných slibů současné vládní koalice do roku 2017. Je paradoxem, že tytéž skupiny, které vyvolaly daňové závody bezhlavým snižováním daní za předchozích vlád, dnes chtějí, aby tyto experimenty zaplatili především ti, kteří na předchozím snižování daní prakticky nic nevydělali. Potrestáni mají být nevinní? Čím mají platit? Vyššími cenami základních potřeb, nižšími platy, výrazným redukováním či zrušením
>>> náš rozhovor sociálních dávek, snížením nemocenských dávek a podpor v nezaměstnanosti, výrazně vyššími platbami u lékaře či dodatečnými platbami za vzdělání svých dětí. Jinak řečeno - opasky si nebudou utahovat lidé, kteří v předchozích etapách nejvíce vydělali na snižování daní. Politická reprezentace si nepřipouští, a ani nemůže, že při zachování současného extrémně nízkého nastavení daňového systému se nelze k rovnováze veřejných financí proškrtat soustavnou redukcí výdajů státu. Uvedu to na příkladu. I letos se deficit veřejných financí, přes signalizované mírné oživení HDP, přiblíží 200 miliardám. Pokud bychom okamžitě zlikvidovali veškeré sociální dávky vyplácené státem i obcemi, to je včetně nemocničních dávek, podpor v nezaměstnanosti, všech rodinných dávek apod., snížil by se tento deficit pouze na 120 miliard korun.
Takže si zaděláváme na další malér, tentokrát ve zdravotnictví? Předchozí Topolánkovou reformou byly příjmy zdravotních pojišťoven osekány v několika směrech. Stanovení stropu a rozklad systému cenové regulace léků vedly ke snížení příjmu zdravotních pojišťoven asi o čtyři miliardy a k prudkému růstu výdajů za léky zdravotních pojišťoven i občanů. Kromě toho se nevalorizovaly platby za státní pojištěnce. V kombinaci s důsledky ekonomické krize, tedy růstem nezaměstnanosti spojeným s poklesem uhrazeného pojistného, se tak loňské hospodaření pojišťoven propadlo do deficitu a lepší nebude ani letos. Odhadujeme ztrátu deset miliard, bývalý ministr zdravotnictví Julínek dokonce hovoří o patnácti miliardách. Letos tak budou vyčerpány rezervní fondy a nejpozději ve druhém
nejde o lidi O co tedy jde ve veřejných financích, kterými se vláda rozpočtové odpovědnosti, jak se sama nazvala, ohání? Dávno už nejde o zvýšení účinnosti sociálních dávek a jejich přesměrování těm nejpotřebnějším, či jen o malé zvýšení spoluúčasti v oblasti veřejných služeb, například školné a poplatky ve zdravotnictví. Vláda totiž zvolila jako svou jedinou prioritu škrty, ať to stojí, co to stojí. Dopady pak budou mnohem bolestnější a dramatičtější, než si možná představují i někteří koaliční partneři. Proč většina občanů souhlasí s utahováním opasků jako s nezbytnou obětí, která pomůže státu vybřednout ze současných potíží? Zdá se mi, že neumí číst v koaliční smlouvě a v programovém prohlášení vlády. Neuvědomují si, a možná je to i úmysl, že při daném a neměnném nastavení příjmové strany veřejných financí v žádném případě nejde o utažení opasků přechodné, ale naopak trvalé, a to i v případě, že dojde k obnovení ekonomického růstu. Redukce výdajů se nebudou týkat pouze výdajů státního rozpočtu, ale promítnou se do celého komplexu veřejných rozpočtů, tedy i do místních, a výdajů zdravotních pojišťoven.
čtvrtletí 2011 se zdravotní pojišťovny dostanou do problémů s platební schopností. Průšvih je v tom, že i přes rostoucí potíže v posledních dvou letech byly zdravotní pojišťovny díky rezervám z minulosti stabilizujícím prvkem veřejných financí, ale od příštího roku to bude naopak. Jak se s miliardovými ztrátami vláda vypořádá? Zavede další regulační poplatky? Koaliční smlouva je plná slov o dostupné kvalitní zdravotní péči na principu skutečné solidarity, hovoří o posílení práv pacientů i o „nedopuštění zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče“. Ve skutečnosti se však připravuje zásadní změna po roce 1989, mnohem důležitější, než bylo zavedení tzv. regulačních poplatků. Co se má skutečně odehrát, ukazuje věta: „Definujeme nárok, tedy rozsah péče hrazené z veřejného pojištění, na základě medicínských kritérií a v rozsahu možností veřejného zdravotního pojištění.“ Ale už nyní je zdravotní péče za deset až patnáct miliard korun poskytována nad „možnosti veřejného zdravotního pojištění“. Aby mohla být zdravotní péče poskytována ve stejném rozsahu, protože koalice „nedopustí zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče“, budou muset tyto peníze zaplatit pacienti.
Ale o tom, že by občané měli hradit zdravotní péči, není v koaliční smlouvě ani slovo. Zavedení spoluúčasti občanů na úhradě zdravotní péče se v ní cudně skrývá pod „navýšením zdrojů legálním přísunem soukromých zdrojů“. Protože koalice chce, aby nové zákony týkající se zdravotnické reformy platily od roku 2012, budou pacienti již brzy do zdravotnictví „legálně přisunovat své soukromé zdroje“ v rozsahu deseti až patnácti miliard korun. Celkový „přísun“ se tak minimálně zvýší ze čtyřiceti miliard v roce 2008 na 55 až 60 miliard v roce 2012, takže míra spoluúčastí vzroste z 15,4 procenta na 23 procent. Ale tím to zdaleka nekončí. Proboha, nevyhrožujte... Výrazná redukce sociálních systémů a služeb hrazených z veřejných zdrojů je jen prvním krokem. Následovat bude dokončení privatizace sociálních transferů a veřejných služeb - přípravné práce v oblasti důchodů a zdravotnictví běží naplno. Šikovná kampaň se sloganem „nebude na důchody“ je argumentem na vyvedení desítek miliard korun z veřejného systému soukromým penzijním fondům. Nebyla přece náhoda, že v posledních čtyřech letech se pod různými záminkami - od podpory konkurenceschopnosti přes reformu až po boj s krizí - již šestkrát snižovalo sociální pojistné! Důvod je přitom zřejmý. Pokud jsou sociální systémy a veřejné služby rozumně naplněny z veřejných zdrojů, nemá průměrný občan potřebu se připojišťovat pro případ nemoci, nezaměstnanosti, důchodu, vzdělávání dětí apod. To však nepřeje byznysu v této oblasti. Naopak šikovná kampaň může přinést desítky a stovky miliard soukromé sféře. Obdobně stagnace ekonomiky, kdy prorůstová opatření, na nichž se dohodli zaměstnavatelé a odbory za minulé Fischerovy vlády, upadla v zapomnění a přetrvávající vysoká nezaměstnanost vytváří atmosféru strachu ze ztráty zaměstnání. Na tomto strachu postavila vládní koalice svou politiku - snaží se vsugerovat zaměstnanci, že je rovnocenný partner podnikatele, a tak má povinnost se dělit, nejlépe rovným dílem, o veškerá podnikatelská rizika s majitelem firmy nebo svým zaměstnavatelem. Ale takový zaměstnanec zároveň nepotřebuje sociální či jinou ochranu pracovního poměru, nepotřebuje odbory ani někoho jiného, kdo hájí jeho zájmy. Není náhoda, že slovo zaměstnanec se v koaliční smlouvě nevyskytuje. Této vládě o zaměstnance, lidi a práci nejde přednost má byznys. Jan HÁBÍK
REVUE
13
Odbory nebudou
MLČET Dopady koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády Reformovaný zákoník práce: nejistota a bezpráví NÁVRH KOALIČNÍ VLÁDY
JAK TO ODSKÁČOU ZAMĚSTNANCI A JEJICH RODINY
Přistoupíme ke komplexní reformě zákoníku práce. Předložíme nový občanský zákoník.
Zvýšená smluvní svoboda v zákoníku práce a jeho provázání s liberálním občanským zákoníkem sníží ochranu zaměstnanců a oslabí odborová práva. Zaměstnanci se budou muset domáhat ochrany soudní cestou.
V součinnosti se sociálními partnery navrhneme úpravy zákoníku práce směřující k vyšší motivaci zaměstnavatelů pro vytváření nových pracovních míst.
Např. prodloužení zkušební doby, zkrácení výpovědní doby, snížení stálé mzdy u konta pracovní doby či prodloužení vyrovnávacího období až na 4 roky sníží ochranu zaměstnanců.
Zvýšíme rozsah zaměstnání na dohodu o provedení práce ze 150 na 300 hodin a posílíme kontrolu proti zneužívání tohoto institutu.
Na pracovněprávní vztahy založené dohodami o provedení práce zaměstnanců se nevztahuje: právní ochrana před skončením tohoto pracovněprávního vztahu, právo na dovolenou, v rozporu s evropskou legislativou a úmluvami MOP ani právní úprava pracovní doby a dob odpočinku, sociální pojištění. Poklesne výběr pojistného na sociální zabezpečení a zvětší se deficit veřejných financí.
Odstupné bude vázáno na počet odpracovaných let (do 1 roku práce – 1 měsíční odstupné, do 2 let práce – 2 měsíční odstupné, nad 2 roky práce – 3 měsíční odstupné).
Odstupné ve výši jediného nebo dvou násobků průměrného výdělku nekompenzuje ztrátu zaměstnání. Zhoršuje ochranu zaměstnanců, neboť motivuje zaměstnavatele ke sjednávání velmi krátkých pracovních poměrů.
Uvolníme opakované uzavírání a délku smluv u nově vzniklých pracovních poměrů na dobu určitou (na období 5 let).
Zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou prakticky nezíská hypotéku nebo větší půjčku, ztrácí reálnou možnost založit rodinu. Prodloužení této nejistoty ze dvou na pět let přinese velmi negativní sociální a ekonomické následky.
Zavedeme pružnější konta pracovní doby a umožníme její flexibilnější nerovnoměrné rozložení. Umožníme tak firmám lépe využívat pracovní dobu v návaznosti na množství zakázek.
Jde o skrytou snahu prodloužit vyrovnávací období při kontu (až na několik let) a snížit tzv. stálou mzdu, která je zaměstnancům při uplatnění konta vyplácena, na 60 % průměrného výdělku; v současnosti je nejméně 80 % průměrného výdělku. Zaměstnancům by „dlužná“ část mzdy nemusela být vyplacena, zhorší se nároky v oblasti sociálního zabezpečení.
Snižování platů ve veřejné sféře je nebezpečné NÁVRH KOALIČNÍ VLÁDY
JAK TO ODSKÁČOU ZAMĚSTNANCI A JEJICH RODINY
Vláda sníží objem mezd v organizačních složkách státu a v rozpočtových a příspěvkových organizacích o desetinu, výjimkou budou platy pedagogických pracovníků, které se zvýší.
Plošné snižování objemu prostředků na platy zhorší pracovní podmínky a životní úroveň zaměstnanců, přímo je tak ohrožen rozsah a kvalita veřejných služeb i státní správy a bezpečí občanů, institucí a firem, jak jsme se přesvědčili např. při povodních a jiných velkých katastrofách.
Nespravedlivý bič na nezaměstnané NÁVRH KOALIČNÍ VLÁDY
JAK TO ODSKÁČOU ZAMĚSTNANCI A JEJICH RODINY
Podpora v nezaměstnanosti bude vázána na aktivitu nezaměstnaného.
Hrozí šikana nezaměstnaných kvůli nedostatku pracovních míst a neschopnosti státu (krajů) nabídnout veřejně prospěšné práce. Úřady práce nemohou s nezaměstnanými individuálně pracovat, kontrolovat je, zajišťovat rekvalifikace a jiné aktivní nástroje politiky zaměstnanosti.
Snížení podpory pro nezaměstnané, kteří ukončili pracovní poměr z vlastní vůle.
Trest pro zaměstnance, kteří skončí pracovní poměr z důvodů nemoci člena rodiny, šikany na pracovišti, nevhodných pracovních podmínek, nevyplacení mzdy či vynucené dohody o skončení pracovního poměru. Paradoxně proti vládnímu záměru omezí proklamovanou flexibilitu a mobilitu pracovní síly a odradí od hledání lepší a výhodnější práce.
Zrušení institutu nekolidujícího zaměstnání z důvodu jeho zneužívání.
Konec možnosti souběhu podpory a přivýdělku formou tzv. nekolidujícího zaměstnání - platí pro uchazeče o zaměstnání, kteří jsou evidováni u ÚP, pokud jejich měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy (tj. aktuálně částku 4000 Kč za měs.), ztráta kontaktu s pracovním prostředím a pracovních návyků, zvýší se riziko práce načerno, zvýší se tlak na další sociální systémy (zejména státní sociální podporu a sociální péči).
Podpora pro nezaměstnané, kteří začnou podnikat.
Diskriminační opatření jednostranně zvýhodňující pouze OSVČ.
14 REVUE
>>> aktuálně Sociální oblast a zdravotnictví: po nás potopa NÁVRH KOALIČNÍ VLÁDY
JAK TO ODSKÁČOU ZAMĚSTNANCI A JEJICH RODINY
Zachovat nemocenské ve výši 60 % po celou dobu nemoci pracovní neschopnosti (PN).
Sníží se zajištění v době nemoci u zaměstnance s průměrnou mzdou (24 000 Kč měsíčně): za druhý měsíc pracovní neschopnosti asi o 1260 Kč, od třetího měsíce nemoci o 2520 Kč měsíčně.
Zaměstnavatelé budou poskytovat náhradu mzdy po 3 týdny PN (místo dosavadních 2 týdnů), opatření bude platit po dobu 3 let, poté se vrátí stav roku 2010.
Hrozí přecházení nemocí a „zneužívání“ dovolené při kratších nemocech z obavy ze ztráty zaměstnání. Finanční dopady na zaměstnance s nerovnoměrnou pracovní dobou (náhrada mzdy je pouze za zameškanou směnu, nemocenské za kalendářní den).
Zruší se sociální příplatek.
Nejchudší rodiny s dětmi měsíčně přijdou až o 1125 Kč na dítě (podle věku) a ztratí tím značnou část svého příjmu. Opatření povede k sociálnímu vyloučení a nárůstu chudoby v České republice.
Porodné pouze při prvním dítěti a při příjmu do 2,4násobku životního minima
Většina rodin porodné nedostane (tj. ztráta 13 000 Kč na dítě), na porodném se vyplatí sedmkrát méně než dosud. Dosáhnou na něj rodiče pouze při příjmu maximálně 16 990 Kč čistého měsíčně, tj. oba by museli pracovat pouze za nejnižší mzdu - maximálně za 9500 Kč. Opatření negativně ovlivní populační vývoj, pro ČR je již v současnosti typická rodina s 1 dítětem.
Rodičovský příspěvek při čerpání do 4 let dítěte bude krácen tak, aby celkový objem prostředků byl jako v případě příspěvku do 2 let dítěte.
Snížení rodičovského příspěvku při jeho čerpání do 4 let dítěte na asi 3500 Kč, tj. o 300 Kč měsíčně, popř. zkrácení doby pobírání příspěvku o 2 měsíce. Jedná se o výrazné snížení důležitého příjmu rodin s malými dětmi.
Příspěvek na péči pro I. stupeň závislosti bude zredukován na 800 Kč měsíčně.
Snížení výše příspěvku o 60 % způsobí nedostatek prostředků na zajištění péče o závislou osobu, což povede k zásadnímu snížení životní úrovně těchto osob. Péče o závislé osoby tak bude ohrožena.
Vláda prosadí změnu regulačních poplatků. Poplatek za položku na receptu bude nahrazen poplatkem za recept, levné léky budou vyřazeny z úhrad veřejného zdravotního pojištění. Regulační poplatek za hospitalizaci bude minimálně 100 Kč za ošetřovací den.
Zhorší se dostupnost zdravotní péče zejména pro osoby s nižšími příjmy: poplatek při hospitalizaci vzroste o více než 60 %, výrazně narostou výdaje občanů za zdravotní péči, a to při současném snížení nemocenského.
Vláda definuje rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění na základě medicínských kritérií a v rozsahu možností veřejného zdravotního pojištění.
Nadstandard (tj. co není hrazeno z veřejného pojištění) lze definovat v oblasti zdravotnických prostředků, zdravotnických pomůcek a případně některých léků, ale ne v oblasti léčby. Tento přístup je v rozporu s ústavními principy, je to i neekonomické, neboť je často nutná dřívější reoperace (např. kvůli rychlejšímu opotřebení levnější náhrady kloubu) a s tím souvisejí další náklady nejen na léčbu, ale také na rehabilitaci atd. Přístup je nepřijatelný z hlediska humánního i proto, že se ekonomický problém systému jednostranně přenáší na pacienta.
Daně: škrty pocítí každý, chudí nejvíce NÁVRH KOALIČNÍ VLÁDY
JAK TO ODSKÁČOU ZAMĚSTNANCI A JEJICH RODINY
Snížíme platy poslanců a dalších ústavních činitelů o dalších 5 %. Zároveň poslanecké náhrady, které jsou součástí příjmu, budou podléhat zdanění.
Za tímto opatřením může následovat obdobné zdanění cestovních náhrad u všech zaměstnanců a funkcionářů.
Zdaníme výsluhový příspěvek ozbrojených sborů jako součást daně z příjmu fyzických osob.
U dlouholetých příslušníků ozbrojených sborů se sníží čistý příjem, který má obdobný charakter jako penze z důchodového pojištění.
Příspěvek na bydlení příslušníků ozbrojených složek bude redukován o 36 % nebo méně, ale tak, aby redukce příspěvku a daň z příjmu z něj dosahovaly 36 %.
Zhoršení personální situace v ozbrojených složkách, neboť příspěvek na bydlení má charakter stabilizačního příspěvku.
Vláda bude pokračovat v rozpracovaném projektu jednotného inkasního místa (JIM). V rámci tohoto projektu dojde ke sjednocení základu daně pro všechny přímé odvody poplatníků. Vláda se ale zavazuje, že takový krok nepoškodí osoby samostatně výdělečně činné.
Snížení čistých příjmů zaměstnanců, neboť jde o zdanění starobních penzí při vyšších výdělcích, zdanění režijních jízdenek, příspěvku na stravování, sociálních výpomocí a dalších plnění (tzv. benefitů), poskytovaných ze sociálního fondu a fondu kulturních a sociálních potřeb. Záměr současně nepoškodit OSVČ vyvolává vážné pochybnosti o jeho serióznosti a utvrzuje v přesvědčení, že jediným cílem je zhoršit postavení zaměstnanců.
V oblasti daně z příjmu zrušíme většinu stávajících daňových výjimek s výjimkou podpory vědy a výzkumu, rodin s dětmi, odpovědnosti vůči slabým a potřebným, vlastnímu bydlení a odpovědnosti vůči vlastnímu vzdělání a stáří.
Snížení příjmu zaměstnanců, zhoršení podmínek na pracovišti i podmínek pro slaďování rodinného a pracovního života. Ohrožení tvorby a většiny nepeněžních plnění poskytovaných z FKSP a sociálního fondu (zisku po zdanění), tzv. zaměstnaneckých benefitů. Zrušení osvobození od daně u stravenek, režijních jízdenek, členského příspěvku člena odborů atd.
Vláda bude podporovat rozvoj péče o seniory v domácím prostředí. Daňově zvýhodní členy rodiny, kteří doma pečují o seniory s vyšším stupněm závislosti na jejich péči. Pečující bude moci uplatnit daňový odpočet ve stejné výši jako při péči o děti.
Nepříznivé pro zaměstnance s nízkými příjmy, kteří ve skutečnosti žádnou daň neplatí. Dosavadní přímé příspěvky jsou spravedlivější, neboť lze kontrolovat kvalitu péče i to, zda jsou veřejné prostředky náležitě využity.
REVUE
15
