květen, červen, červenec a srpen 2013
Prázdninové bohoslužby v našich sborech:
PLZEŇ neděle 14. a 28.7. neděle 11. a 25.8. vždy od 10 hodin (ostatní neděle jsou „plzeňští“ vítáni v Tlučné)
TLUČNÁ každou neděli vždy od 8,30 hod.
HORNÍ BŘÍZA neděle – viz Plzeň vždy od 18 hod. LETNÍ BIBLICKÁ ŠKOLA PRO DĚTI V AMERICKÉ ANGLIČTINĚ
8.-12. července denně 9-14 hod. * možnost pro děti (6-15 let), aby se zúčastnily skvělé akce! * možnost pro mladé (16-… let), aby vypomohli!
JSTE TAKÉ ZVÁNI NA SVATEBNÍ BOHOSLUŽBU
29. června od 14 hod. v kapli Sboru sv. Pavla. Bohoslužba bude probíhat v angličtině.
ŠPINAVÉ ŠATY – A CO MYSL? Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Filipským 4:8
Kolikrát se nám, kteří jsme rodičové, stalo, že náš malý syn nebo dcera přišli domů celí od bláta, zamazaní od borůvek, nebo s roztrženými kalhotami? Možná jsme jim vyhubovali, ačkoli jsme věděli, co je důležitější: že jsou živé a šťastné. Kvůli špíně na šatech nebo na rukách se svět nezboří. Dá se omýt, vyprat; roztržené šaty lze spravit nebo odložit. Někdy kvůli nečistotě na šatech ztropíme rozruch, a přitom nad hrozivější nečistotou přivíráme oči nebo před ní oči úplně zavíráme. Mluvím tu o nečistých myšlenkách. Můžeme se bránit zlým myšlenkám? Myšlenkám na odplatu, nenávistným, zlostným, lstivým, závistivým myšlenkám? Sebestředným nebo i sebevražedným myšlenkám? Cožpak myšlenky prostě nepřicházejí samovolně, nenapadají nás? Jedno staré moudré přísloví, které v 16. století rád používal Martin Luther, k tomu říká: „Nemůžete zabránit tomu, aby ptáci létali nad vaší hlavou. Ale můžete je zarazit, když si chtějí udělat hnízdo ve vašich vlasech.“ My, kteří jsme se vírou upnuli ke Kristu a skrze křest jsme spočinuli v Něm, máme podíl na Jeho svatém Duchu a máme „mysl Kristovu“. Když nás napadají nečisté myšlenky, máme „Boží zbraně“, abychom se „nepřizpůsobovali tomuto věku“, který má sklon myšlenky nepovažovat za něco závažného, ale spíš se „proměňovali obnovováním své mysli“. Přeji nám bohulibé přemýšlení i konání! Váš pastor Petr Krákora 1
Dr. Dobson – Koutek pro manželství a rodinu LHANÍ MALÝCH DĚTÍ OTÁZKA: Můj pětiletý syn začíná mít problém se lhaním a já nevím, jakým způsobem se k tomu mám postavit. Co můžu dělat, aby se naučil říkat pravdu? ODPOVĚĎ: Lhaní je problém, se kterým se u svých dětí potýkají snad všichni rodiče. Každé dítě občas překroutí pravdu a z některých se stanou notoričtí lháři. Vhodný postup vůči tomuto jevu vyžaduje pochopení dětského vývoje a znalost povahy toho kterého dítěte. Nabídnu proto některé obecné rady, které je třeba upravit podle konkrétního případu. Zaprvé je třeba vědět, že malé dítě si ještě nemusí ani plně uvědomovat rozdíl mezi lží a pravdou. U chlapce či dívky předškolního věku existuje jen velmi tenká hranice mezi fantazií a realitou. Proto dříve, než na lež zareagujete s přísnou nesmlouvavostí, se ujistěte, co tím vlastně dítě myslelo a jaké byly jeho záměry. Pokud dítě zjevně lže, aby se vyhnulo nepříjemným důsledkům svého jednání nebo aby získalo nějaké výhody, je třeba, aby rodiče využili této příležitosti k poučení. Největší důraz by měl být kladen na pravdomluvnost ve všech situacích. Jde o ctnost, která se líbí Bohu. S dětmi si můžete přečíst a převyprávět např. Přísloví 6:16-19, kde moudrý král Šalomoun říká – „Těchto šest věcí Hospodin nenávidí viz rámeček vedle. Jde o působivé verše, které mohou a sedmá je mu ohavností: rodiče dětem vysvětlit i na příkladech. Mohou také povýšené oči, lživý jazyk, vysvětlit, kdo to byl král Šalomoun, jak přišel ke své ruce, které prolévají nevinnou krev, moudrosti a jak i nám Bůh pomáhá proti lhaní (např. použije k dobrému i na první pohled nepříjemné srdce chystající ničemné plány, důsledky pravdomluvnosti). Společně se tyto verše nohy spěchající páchat zlo, z Přísloví 6 můžete i naučit, abyste se k nim mohli křivý svědek, který šíří lži, v budoucnu vracet při jiných příležitostech. Dítě se a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.“ zároveň učí vnímat zodpovědnost za své mluvení, chování a rozhodování. Když se vrátíme konkrétně ke lhaní, ukažte dítěti na verších z Přísloví 6, že ze seznamu sedmi věcí, které se Bohu protiví, se dvě z nich týkají falešného mluvení. Čili říkat pravdu je něco, na čem Bohu velmi záleží, a proto by na něm mělo záležet i nám! Z toho důvodu – můžete dítěti vysvětlit – budete také vy trvat na tom, aby se dítě naučilo říkat pravdu, i když to bolí. Cílem je položit základy, na kterých bude ležet čestné jednání vašeho potomka v dospělosti. Při další příležitosti, kdy vaše dítě očividně zalže, se můžete k tématu vrátit a společně si připomenout slova Šalomouna. V určitém bodě, kdy to zralost a chápání dítěte umožňuje, můžete svou neústupnost ohledně pravdomluvnosti podtrhnout tím, že dítěti uložíte mírný trest v případě jeho dalšího lhaní. Postupem času tak můžete, pod Božím vedením, svého syna či dceru vychovat k celoživotní pravdomluvnosti a čestnosti. Samozřejmě, veškerou svou snahu o položení základů pravdomluvnosti u dítěte snadno narušíte tím, že sami před dítětem mluvíte lživě a dvojsmyslně. Věřte mi, že dítě si toho všimne a zachová se stejně. Když může táta překrucovat pravdu, nebude mít jeho slovo o lhaní v uších dítěte takovou váhu. Když už vás přece jen dítě přistihne při lži, je nejlepším řešením společná modlitba za odpuštění a vysvětlení ve smyslu: „Dělej, co Bůh říká; nedělej, co já dělám.“
2
Dr. James Dobson je americký křesťanský psycholog a specialista na manželství a rodinu. Tento text pochází z brožurky „Discipline from 4 to 12“ (Výchova a kázeň dětí od 4 do 12 let) a je upraven a publikován se svolením vydavatele, Family Talk with Dr. James Dobson. Published with permission.
Křesťané jsou svědky Krista, nikoliv ochránci Církve Jako věřící v Ježíše Krista hrajeme roli v tom, jak si církev v současnosti vede a jaká ji čeká budoucnost. O této roli mluví Ježíš, když se obrací na své učedníky se slovy: „… a budete mi svědky.“ (Skutky 1:8) Martin Luther kdysi napsal: „My nejsme ti, kdo dokážou udržet církev1 při životě. Ani naši předkové toho nebyli schopni. … My nejsme ochránci církve. My nezachováváme její existenci na zemi. … Kdyby to bylo na nás, tak by církev vzala za své před našima očima a my spolu s ní.“ Tenhle citát nabourává dosti rozšířenou představu křesťanů ohledně jejich role v církvi. Když vidíme, jak je církev v tomto světě zbitá a otlučená, pomyslíme si možná, že evangelium selhalo, že my jsme selhali, že naše programy selhaly, že naši duchovní pastýři selhali. To samé se děje, když vidíme klesající statistiky a studie, které naznačují, že církev ztrácí dech a stává se staromódní. Pak zákonitě přicházejí otázky typu: Kdo za to může? A co s tím budeme dělat? Co změníme, aby ta čísla a pověst byla lepší? Je bezesporu užitečné a potřebné jít do sebe a přezkoumat svou aktivitu v Božím království. Ale chybou by bylo zaměřit se na to, co my můžeme dělat lépe, aby církev byla úspěšnější. To by znamenalo, že jsme to my, kdo ochraňuje církev a kdo je zodpovědný za její růst a existenci v tomto světě. Takové břemeno ale neleží na našich ramenou. Církev vděčí za své přetrvání tomu, kdo je hlavou církve a Pánem církve – Ježíši Kristu. Samozřejmě, že hrajeme roli v tom, jak na tom církev v současnosti je a jaká bude, ale ne tu roli, kterou si mnohdy představujeme, že máme. Ježíš nám řekl, jaká je ta naše role. Prohlásil: „dostanete sílu Ducha svatého … a budete mi svědky“ (Sk 1:8). Tohle zaslíbení neplatí jen pro povolané sborové pracovníky. Nás, všech křesťanů, se dotklo poselství evangelia se svou osvobozující mocí Ducha. Přijali jsme věčné odpuštění, nový život a záchranu ze starého, mrtvého bytí. My všichni jsme Netrapte se postavením církve ve světě. nyní svědky Ježíši! Buďte tím, kým vás Ježíš povolal a učinil: Ježíš svěřuje do našich křehkých rukou a slabých hlasů své mocné evangelium – tedy dobrou zprávu o Jeho obětavém životě, kterým přemohl a přemáhá hřích i smrt. Evangelium je Boží moc, která působila v našem srdci. Ježíšův slib zní, že stejně bude působit i v srdcích ostatních! Proto se Petr o Letnicích odhodlaně postavil a hlásal evangelium o Kristu bez ostychu. Proto se později Luther nebojácně postavil falešným představám o Kristu a kázal a hlásal evangelium. A ono samo působilo a stejně působí dodnes. Možná se trápíte postavením církve v dnešním světě. Možná vám nedá spát, do jaké okrajové role se církev ve společnosti dostala. Naším úkolem, jakožto Ježíšových svědků, je ale se „pouze“ nechat Jeho Duchem použít k vydávání svědectví o Něm – slovy hlásat a životem dosvědčovat evangelium. Historii církve nechme tomu, komu náleží. Král králů přece nebyl sesazen, ani neabdikoval. A ani neopustil své učedníky v naší době … Přeloženo a upraveno z článku Witnesses, not guardians, author: John A. Braun, Forward in Christ – Volume 98, Number 5, Issue: May 2011, Copyrighted by WELS Forward in Christ © 2009. Použito se svolením. 1
Pod pojmem „církev“ je zde myšlen „souhrn všech věřících v Krista“ zde na zemi.
„světlem světa“,
„článkem Jeho těla“. 3
Události a dění v našich sborech
Služba vězněným bratrům Jako pastor pravidelně navštěvuji, dopisuji si, zasílám kázání a jménem našich sborů posílám i potravinové balíčky dvěma vězněným spoluvěřícím: Michalovi Florescu (věznice Nové Sedlo u Žatce) a Davidovi Vančurovi (věznice Plzeň Bory). Při jednom z pátečních setkání biblického kroužku pro děti jsme se s chlapci rozhodli poslat Davidovi V. pohled s povzbuzením a požehnáním. Obratem nám pak od něho přišel také pohled (byl přiložen v dopise), který potěšil zase chlapce. Potvrzují se tak slova, která zapsal apoštol Pavel, sám několikrát vězněný: „Bůh veškeré útěchy… nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.“ (2. Korintským 1:4) S Davidem jsem se také domluvil, že by se nám představil a napsal nám svůj životní příběh, který – díky Boží milosti v Kristu – neskončí v zatracení, ačkoli tam směřoval. Zde tedy jsou slova „nového Davida“:
Ahoj, jmenuji se David V. a narodil jsem se v malém městečku Polička, a to před 28 lety. V době mého narození byli moji rodičové nejspíš šťastní, až do té chvíle, než se rozvedli; to mi byly asi dva roky. Já zůstal v péči matky, a otce už jsem nevídal. Protože má matka pracovala, chodil jsem do jeslí nebo mě hlídal někdo z rodiny z matčiny strany, tety nebo babička, která je nyní už s naším Pánem v nebesích. Skoro celá naše rodina jsou křesťané a často jsme chodili do malého kostelíčka na vesnici, kde jsme všichni bydleli. Také mě babička často brala s sebou, ale to znám všechno pouze z vyprávění mé matky a rodiny. Má matka si zanedlouho našla přítele, za kterého se vdala a vzala si jeho příjmení a taky mně ho změnila. Byl jsem moc malý a byla to volba mé matky. (Ale co, nezáleží na tom, jak se člověk jmenuje, ale na tom, jaký je, jak se chová a líbí Pánu Bohu.) Matka zanedlouho otěhotněla s mým „novým tátou“ a narodil se můj bratr Jan. Vyrůstali jsme společně v paneláku, kde jsme všichni bydleli. Zdálo by se, že jsme byli spokojená rodina, ale jak čas běžel … ale to bych musel popsat mnoho stránek, abych popsal vše, jak a co se přesně v mém životě odehrálo, a proto Vám napíši pouze ty nejdůležitější pasáže v mém životě. Můj „nový otec“ často pil alkohol a často nás i matku bil a týral. Pokračování na další straně. 4
„Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.“ Přísloví 20:1
Kolikrát jsem provedl ňákou klukovinu a musel jsem za trest třeba spát na holé posteli bez matrace nebo klečet na vařečkách, když jsem přišel ze školy, a když jsem chtěl jít na záchod nebo jsem měl hlad, musel jsem zaklepat na dveře od pokojíčku, a když přišel otčím nebo matka, musel jsem takto poprosit: Tatínku, maminko, můžu dostat najíst? Můžu jít na záchod? A až poté jsem dostal najíst nebo šel na záchod. Jednou mě otčím bil hokejkou, kterou mi dal k Vánocům, tak silně a dlouho, že mi rozbil hlavu a já musel jet do nemocnice, aby mi hlavu zašili. Dnes mám hlavu plnou jizev po tom, jak mě otčím bil. U mého bratra to bylo o něco jiné, byl vlastně obou rodičů, tak to měl lehčí, ale také byl bit „za nic“. V té době jsem začal nejspíš dělat rodičům naschvály za to, jak se ke mně chovali. Občas jsem něco vzal v obchodě bez placení, chodil jsem s klukama za školu, ale jinak jsem se učil dobře. Když mi bylo asi 13 let, začala matka podnikat a otevřela si obchod s květinami, porcelánem a sklem. Ale moc to nezvládala a začala pít alkohol, a já, když jsem v 15 letech šel na střední školu, tak jsem pomalu začal chápat a uvědomovat si, co se vlastně u nás doma děje. Otčím pil, bil matku, mě i bratra; matka to nezvládala a začala pít taky, zahýbala otčímovi, proto jsme se nakonec rozdělili. Otčím s bratrem Honzou zůstali v bytě a já s matkou jsme byli v obchodě, kde podnikala. Byl to malý krámek, kde jsme spali. Matka hodně pila, a proto moc lidí k ní nakupovat nechodilo, a pomalu krachovala. Já dojížděl vlakem 40 km do školy, kde jsem se učil jako autoklempíř. Ale časem jsem si dělal, co jsem chtěl, a místo do školy jsem chodil s klukama do parku kouřit trávu. Matce to bylo všechno jedno, měla svůj alkohol, a nic jiného ji nezajímalo. Když se rodina – tety a babička – dozvěděla, jak na tom je matka a co provádím já, požádali sociálku, abych mohl být u nich a řádně dodělat školu; vlastně mi chtěli pomoci a pomohli. Soud mě dal do péče k tetě a strýcovi a já dodělal školu a vyučil se. V 18 letech jsem se od nich odstěhoval, protože jsem si našel dívku a chtěl jsem se osamostatnit. Narodila se nám dcera Kateřina, které je nyní 9 let. Ale s přítelkyní a dcerou Káťou už 8 let nežiji, odešla ode mě, protože si našla jiného chlapa. Dnes má 4 děti a je sama bez chlapa. V té době, když ode mě odešla i s dcerou Káťou, jsem šel bydlet na ubytovnu. Bydlel jsem na pokoji sám do doby, než dali ke mně kluka, který zrovna vyšel z vězení. Seznámili jsme se spolu a já začal dělat věci jako on. Naučil mě brát tvrdé drogy a páchat trestnou činnost. … Můj konec je takový, že díky pokušení Satana jsem nyní ve věznici a prošel jsem léčbou toxikomanie a také jsem přišel o vše, co jsem měl rád a miloval. O svoji rodinu, protože ta mě zavrhla a nechce mít se mnou nic společného, ale také o svoji milovanou dceru, která mě vlastně nezná, jen z fotek a dopisů, které jí z vězení píšu. Ve vězení jsem díky jednomu vězni poznal a přijal Ježíše Krista a uvědomil jsem si, že jediná cesta, která je nejen pro mě, ale pro všechny ta nejlepší a správná, je cesta s Bohem. … Chtěl bych svůj příběh zakončit povzbuzením. Buďte otevřeni tomu, co pro Vás Pán má, i v případě, že to není podle Vašich představ. Nechte se jím vést a uvidíte, že všechno má cenu a smysl. … Buďte v Bohu! S pozdravem, David V. Přidejte se, prosím, k mým modlitbám za posílení obou našich vězněných bratrů, Michala a Davida, v jejich novém životě v Kristu. A vězte, že na službě vězněným máte také podíl tím, že přispíváte svými „dary Bohu“ během bohoslužeb v našich sborech. Díky vám! Petr Krákora 5
Křty v plzeňském sboru sv. Pavla „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen,“ říká Ježíš svým učedníkům, když je posílá, aby šli do celého světa a hlásali evangelium (dobrou zprávu o Něm) všemu stvoření (Marek 16:15-16). Ježíšovo evangelium došlo také k nám a zasáhlo také srdce dětí a rodičů ve Škole Martina Luthera. V neděli 24. března tak byly pokřtěny 4 děti: Anežka Jana Štádlerová se sestřičkou Eliškou Janou Štádlerovou a také Markéta Jana Ambrožová s bratříčkem Markem Pavlem Ambrožem. V neděli 19. května, právě v den, kdy jsme si připomínali událost vylití Ducha svatého o Letnicích, byla pokřtěna Jana Marie Benešová a její dcerka stejného jména, Jana Marie Benešová. Modlíme se za to, aby všichni tito nově pokřtění dále rostli v poznání Boží milosti a pevně naroubováni v Krista nesli Jeho mocí „dobré ovoce Bohu“. Vítáme je v Boží rodině!
Koncert v kapli a Noc kostelů V sobotu 4. května se v kapličce v Tlučné shromáždilo přes 50 lidí na koncert žáků místní ZŠ. Na úvod hovořil pastor Krákora na téma „Chvála Stvořiteli“ podle Žalmu 150. V pátek 24. května proběhla po celé ČR akce s názvem Noc kostelů. V zámecké kapli v Rochlově promluvil k lidem pastor Krákora a zpěvem ho doprovodila jeho žena Gabriela. 6
„Zpívejte Pánu, chvalte Ho z celého srdce!“
Rozhovor s gymnazisty Tři studenti plzeňského Církevního gymnázia přišli začátkem května vyzpovídat pastora Krákoru. V rámci projektu „křesťanské církve v Plzni“ dostali za úkol zjistit podrobnosti o našich sborech a jejich fungování, dále se zajímali o to, co učíme a vyznáváme, a také se ptali na osobní zkušenosti pastora a jeho přístup k víře. Setkání bylo pro obě strany poučné a přínosné. Doufejme, že za výslednou práci dostali hoši také dobrou známku…
Konference luteránských pastorů Bulharská metropole Sofie hostila ve dnech 5.-9. června setkání zhruba třicítky luteránských pastorů z celé Evropy. Nechyběli zástupci domácího Bulharska, dále Německa, Švédska, Finska a Norska, Portugalska, Ruska, Lotyšska a Albánie. Přítomni byli i pastoři a misionáři z USA. Za naši Českou evangel. luteránskou církev se účastnil pastor Petr Krákora. Tématem setkání pastorů z evropského regionu byla „6. prosba modlitby Otčenáš: Neuveď nás v pokušení.“ Zástupci vybraných zemí přednesli referáty na zajímavá podtémata: (1) „Co to znamená být pokoušen?“, (2) „Pokušení z pohledu Jakuba 1:13“, (3) „Pokušení v novodobé společnosti (specifika té které země)“, (4) „Boží záchrana z pokušení“. Pastor Krákora zahájil páteční den zamyšlením nad verši z Jakuba 1:12-18 a modlitbou. Také se pravidelně zapojoval do diskusí. Konference byla prospěšná po mnoha stránkách. Díky patří americkým přátelůmkřesťanům, kteří sehnali finance umožňující účast našeho delegáta. Pozn. Na obrázku vlevo stojí s pastorem Petrem bulharský student teologie Ivo. S ním mohl náš pastor hovořit česky, protože Ivo před časem pracoval 2 roky v Plzni a naučil se náš jazyk.
Sbírky ve Sboru sv. Pavla Sbírka našich „darů Bohu“ ve Sboru sv. Pavla za březen až květen činila celkem 15440 Kč. Ostatní naše sbory uzavírají sbírky celoročně. Děkujeme všem, kteří jste přispěli a darovali! „Víte, že máte bohatství lepší a trvalé.“ - Židům 10:34 7
P r á z d n i n o v é h le dá n í „ n a s v a t b ě “ Najděte 20 rozdílů mezi obrázky „svatby ve městě Kána“. Podle Janova evangelia tam Pán Ježíš učinil své první znamení, kterým zjevil, kým je – a symbolicky také to, co přišel učinit. Tak jako proměnil vodu ve víno, dokáže proměnit i vaše životy. Věřte Mu …
„Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.“ (Jan 2:11) 8
Vydává Česká evangelická luteránská církev, Školní nám.1, Plzeň, 318 05, www.luterani.cz, e-mail:
[email protected]..
