STAVBA SLOVA A PRAVOPIS SLOVOTVORNÝ ZÁKLAD, PŘEDPONA, PŘÍPONA, KONCOVKA ryb-ka raba
hor-ský hora
bujn-ost bujný
pře-krásná krásná
SLOVO ODVOZENÉ SLOVO ZÁKLADOVÉ
Slovotvorný základ = část slova, kterou mají společné jak slovo základové, tak slovo odvozené (ryb, hor, bujn, krásná) Přípona (připojuje se za slovo základové) = část slova, kterou bylo slovo odvozeno ze slova základového nový význam (-ka, -ský, -ost)
slovo odvozené získává
Předpona (připojuje se před slovo základové) = část slova, kterou bylo slovo odvozeno ze slova základového nový význam (pře-)
slovo odvozené získává
Koncovka =část slova, která se mění při ohýbání (skloňování/časování) (-a, -y, -e, -u, -o, -e, -ou) rybk a rybk y rybc e rybk u rybk o rybc e rybk ou
1
SLOVA PŘÍBUZNÁ SKLÁDÁNÍM les-ní, les-natý
les-o-park pra-les
les-o-step
les-ík, les-íček
prales-ní bez-lesá
LES
PŘEDPONAMI
po-les-í Zá-les-í
PŘÍPONAMI
les-ník – lesník-ův lesnic-tví lesnic-ký les-ovna les-ák
za-les-nit zalesn-ěný
zá-lesák
PŘEDPONAMI + PŘÍPONAMI
Kořen = část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova (les)
STAVBA SLOVA, SLOVOTVORNÝ ROZBOR, ROZBOR STAVBY SLOVA Stavba slova hrad hrad za h r a d před za h r a d za h r a d za h r a d PŘEDPONY
KOŘEN
b k ník nic tv PŘÍPONY
Př. nástěnka žákyně výstavba
(a) (a) (a) (í)
růže prastarý pahorek nádvoří
KONCOVKA
Slovotvorný rozbor → jak bylo slovo vytvořeno (z kterého slova a čím) slovotv. zákl.
předškolní nosník horník sladkost nemravným
přípona
zahrád-ka zahrad(a)
slovo odvozené slovo základové
Rozbor stavby slova
→ z jakých částí se slovo skládá za – hrád – k(a) předp.
kořen
příp. konc.
2
ná – stěn – k(a) žák – yn(ě) vý – stav – b(a) růž(e) pra- star(ý) pa – hor – ek ná – dvoř – í před – škol – n(í) nos – ník hor – ník slad – k – ost ne – mrav – n(ým)
KOŘEN = část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova kniha, knihovna, knihař, knihovnice, knihařství, knihomol, zaknihovat
-v některých případech může být trochu pozměněn: knižní (h→ž), knížka (h→ž, i→í) PŘÍPONA = část slova, kterou bylo slovo odvozeno, slovo tak získává nový význam kniha → knih-ovna (místo, kde se uchovávají knihy) kniž-ní (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knize – knižní klub) knih-ař (člověk, který váže knihy) knih-ovat (zapisovat do knih, např. účetních)
-z těchto slov vznikají přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, v nově vytvořených slovech máme tedy přípony dvě knihovna → knih-ovn-ík (muž pracující v knihovně) knihař → knih-ař-ství (místo, kde se váží a vyrábí knihy) knih-ař-ina (učební obor, řemeslo knihaře) knih-ař-ský (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knihaři) knihovat → knih-ova-č (muž dělající zápisy do knih) knih-ova-cí (přídavné jméno vztahující se ke knihování – př. knihovací metoda)
-z některých těchto slov mohou vzniknou přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, máme tedy slova, v nichž jsou přípony tři knih-ova-č → knih-ova-č-ka (žena dělající zápisy do knih)
-z některých však vzniknou nová slova tak, že nová přípona nahradí příponu původní. Slovo má nový význam, ale počet přípon zůstává nezměněn knih-ovn-ík → knih-ovn-ice Příklady přípon: knížka světluška kamenný lékař hradby lesnatý synáček čistota žákyně
rozbor kníž-ka světl-uška kamen-ný lék-ař hrad-by les-natý syn-áček čist-ota žák-yně
složitější příklady lékařka lék-ař-ka knihovnice knih-ovn-ice lesnický les-ni-cký zaknihovaná za-knih-ova-ná zavařenina za-vař-en-ina
slovo základové kniha světlo kámen lék hrad les syn čistý žák
lékař knihovník (přípona –ík byla nahrazena příponou –ice) lesník (hláska –k je odtržena, na její místo se připojuje přípona –cký) zaknihovat zavařený
3
PŘEDPONA = slouží též k odvozování slov, nezapomínejme na ni, je vždy před kořenem stavba → vý-stavba pře-stavba pří-stavba ná-stavba
-podobně jako tomu bylo u přípon můžeme tato slova dále odvozovat novými předponami ob-hospodařovatelný ne-ob-hospodařovatelný (2 předpony) nej-ne-ob-hospodařovatelnější (3 předpony)
KONCOVKA = ta část na konci slova, která se mění při skloňování -většinou bývá součástí přípony stav-b(a) stav-b(y) stav-b(ě) stav-b(u) stav-b(o) stav-b(ě) stav-b(ou)
mlad(ý) mlad(ého) mlad(ému) mlad(ého) mlad(ý) mlad(ém) mlad(ým)
stav-b(y) stav-eb stav-b(ám) stav-b(y) stav-b(y) stav-b(ách) stav-b(ami)
mlad(í) mlad(ých) mlad(ým) mlad(é) mlad(í) mlad(ých) mlad(ými)
mlad(á) mlad(é) mlad(é) mlad(ou) mlad(á) mlad(é) mlad(ou)
mlad(é) mlad(ých) mlad(ým) mlad(é) mlad(é) mlad(ých) mlad(ými)
Slova na procvičování nástěnka prastarý traktorista smrček závodník výskok velikánský kouzelník šatstvo
mlad(é) mlad(ého) mlad(ému) mlad(é) mlad(é) mlad(ém) mlad(ým)
přednes přechodník nečistota dobrý tetřev nápověda (s) třešničkami rozvážka (bez) oddílových
Náročnější slova na procvičování nadporučice kostelnický borověnkových lesnictví přírodními
4
mlad(é) mlad(ých) mlad(ým) mlad(é) mlad(é) mlad(ých) mlad(ými)
STŘÍDÁNÍ HLÁSEK PŘI ODVOZOVÁNÍ Změny samohlásek krácení: mráz mrazík, krást krade dloužení: hrad hrádek, had hádě střídání: dům domek zub zoubek sbírat sběr, měřit míra (pzn: Kde je e/ě, často bude í) Změny souhlásek k č ruka c č vejce h ž noha ch š hoch
ručka vajíčko nožka hošík
s z t d
š ž c z
nosit nošení vozit navážet doplatit doplácet hodit házet
SKUPINY HLÁSEK PŘI ODVOZOVÁNÍ Asimilace (=spodoba) znělosti družka [druška] obsazovat [opsazovat] podklad [potklat] množství [mnošstvi:] -na styku předpony/přípony a kořene se objevují souhláskové skupiny, které jinak píšeme a jinak vyslovujeme (důvodem je výslovnost) -druhá souhláska ovlivňuje souhlásku první je-li znělá znělá je-li neznělá neznělá neznělé
p
t
ť
k
f
s
š
ch
c
č
znělé
b
d
ď
g
v
z
ž
h
ʒ
ǯ
ob žerství ob hlédnout ob dobný
ob sadit ob cházet ob táhnout
[ob]
[op]
5
Skupiny ts,ds a tš,dš ts, ds [c] dětství tš, dš
[ďectvi:]
lidský [licki:] většina [vječina]
[č]
podšívka
[poči:fka]
Výslovnost jsem, jsi… jsem, jsi [sem, si] (j se píše, ale nevyslovuje!!!)
Přídavná jména odvozená od jmen vlastních - odvozujeme pomocí přípon -ský, -ští →
Př: Morav(a)
morav|ský, morav|ští
Krkonoš(e) →
krkonoš|ský, krkonoš|ští
→
rychnov|ský, rychnov|ští
Rychnov VELKÁ PÍSMENA
MALÁ PÍSMENA
Pzn. 1) Jména zakončená na –s (typ Tunis) -píšeme pouze jediné –s, -š -v češtině neexistuje slovo s dvěma –ss- !!! Př: Tunis
→
Brandýs →
tuniský, tuniští brandýský, brandýští
Pzn. 2) Jména zakončená na –c,-k (typ Hradec, zámek) -píšeme pouze jediné –c, -č Př: Hradec
→ hradecký, hradečtí
Nové Zámk(y) → novozámecký, novozámečtí
6
ZDVOJENÉ SOUHLÁSKY Objeví-li se na švu slova (kořen/předp., kořen/příp.) dvě stejné nebo podobné souhlásky, obvykle je vyslovíme jako jednu souhlásku. Př: kamenný [kameni:] slezský [sleski:] Pzn. 1) zdvojeně vyslovujeme tam, kde je třeba odlišit význam, Př: racci
raci
nejjistější
nejistější
poddaný
podaný
rovněž tam, kde se jedná o slovo složené Př: půl│litr čtyr│ruční někdy i na styku předpony a kořene Př: od│dech roz│zářit
Pzn. 2) Skupiny [dď] a [nň] [dď]
plně zdvojeně [dď]
oddíl
[odďi:l]
[nň]
jako jednu hlásku [ň]
ranní
[raň:]
Pzn. 3) Pravopis nn x n •
Přípony –ný, -ní n
nn kámen
kamen│ný
dřev(o)
vín(o)
vin│ný
skl(o)
vin(a)
vin│ný
telefon rán(o)
telefon│ní ran│ní
raný = časný, brzký
!!!POZOR!!!
7
dřevě│ný skel│ný
•
Přípony –ík, -ice, -ina den
•
den│ík
vždy jen jedno n! den
den│ice
cena
cen│ina kon│ina
kámen
kamen│ík
kámen
Kamen│ice
kůň
vin(a)
vin│ík
vín(o)
vin│ice
uzen(ý)
Přípona –í, příd. jména od zvířat jelen vrán(a) tuleň havran
vždy jen jedno n!
jelen│í vran│í tulen│í havran│í
8
uzen│ina
SKUPINY bě/bje, vě/vje, pě, mě/mně A) bě/bje, vě/vje • • Př:
bje a vje → bě a vě →
tam, kde se setká přepona ob- nebo v- s kořenem začínajícím na jeostatní případy
vje/bje
vě/bě
jet v|jet ob|jet
věř u|věř|it ne|věr|ný
jezd|it v|jezd ob|jezd
běh vý|běh o|běh|nout
Pzn: V češtině neexistuje slovo s pje, píšeme vždy pě (pěvec, pěna, pěkný) B) mě/mně -řídí se podobností s jiným tvarem téhož slova nebo nejbližším slovem příbuzným -v kořeni slova je vždy mě (měst(o), měsíc, mělč|ina) • • Př:
→ →
mě mně
tam, kde je pouze -mtam, kde se vyskytuje skupina -mn-
mě
mně
zřejmě zřejmý
příjemně příjemný
nerozumně nerozumný
Pzn.1) Platí i případ, kdy se mezi písmeny m a n objeví í. vzpomněl vzpomíná Pzn. 2) Odvozujeme od nejbližšího možného tvaru. rozum rozumí rozuměl
rozumný rozumně
Pzn. 3) POZOR na tamější (odvozeno od slova tam, nikoliv tamní). ┌-ější tam ┤ └-ní Pzn. 4) Zájmeno já mě/mne 2. a 4.p. (tě/tebe)
┌-ejší dol(e) ┤ └-ní
mně/mi 3. a 6. p. (tobě/ti) 9
PŘEDPONY s-/se-, z-/ze-, vz-/vzes-
směr
(dohromady)
sjezd rodáků, sběr papíru, sbor hasičů shromáždění, spojit, smotat klubko
směr
(dolů)
sjezd na lyžích, spadnout, skácet, sletět,skosit
směr
(z povrchu pryč)
sklidit, smazat, setřít
vz-
-směr
(vzhůru)
vzletět, vzhlížet k někomu, vzplát, vznést se
z-
(ostatní případy) dokončení děje a změna stavu
ztrouchnivět, zčervenat, zorat pole, zestárnout, zblednout
správa finanční správa (vedení) správka (oprava) obuvi
zpráva (oznámení)
sběh sběh lidí
zběh vojenský zběh (dezertér)
stěžovat si stěžovat si na něco
ztěžovat ztěžovat někomu práci
svrhnout (shodit)
zvrhnout (převrhnout)
sužovat (trápit)
zužovat (činit úzkým)
sbít (stlouci)
zbít (zmlátit)
strhat (dolů) plakát
ztrhat (námahou nebo kritikou)
svedl svedl (dokázal) salto svedl (odloudil) ženu svedl to na něj svedl nás opatrně dolů
zvedl zvedl kámen
shlédl (shora dolů)
zhlédl (film)
vzhlédl (vzhůru, k někomu)
10
PŘEDLOŽKY s-/se-, z-/zes-/se-
7. p. (s kým, čím)
se sestrou, s tebou, s batohem
4. p. – kdo s koho! – být s to, nebýt s to (=schopen) z-/ze-
2. p. (z koho, čeho)
Pzn: Stále povolena i starší pravidla (s/se
z lesa, ze skály, z domu
skok se skály)
11
PRAVOPIS i/y A
PO TVRDÝCH SOUHLÁSKÁCH př.: bedny, chytrý, kyblíky
y
B
PO MĚKKÝCH SOUHLÁSKÁCH př.: jitrocel, žíla, čistit
i
Pzn: !!!POZOR!!! na psaní slov přejatých (princ, historie, cyklista)
C
PO OBOJETNÝCH SOUHLÁSKÁCH
i/y
1) kořeny vyjm. slov y platí i pro slova příbuzná př.: myslit mysl, Přemysl, myslivec… 2) kořeny ostatních slov i př.: milovat, písek, silný 3) přípony i př.: kotlina, kotlík, rybička, brzičko 4) pádové koncovky i/y řídíme se vzory podst. a příd. jmen př.: vsi – kosti holubi – páni vidí psy – pány dubový – mladý Kraví hora – jarní pzn: v koncovkách –ami, –emi, –ými, –ími… 5) slovesa v přít. čase i př.: prosí, trpí, sází 6) příčestí minulé a trpné i/y řídí se shodou s podmětem a) RMŽ i žáci odcházeli, jsou zkoušeni b) RS a děvčata odcházela, jsou zkoušena c) ostatní případy y dívky (RŽ) odcházely… hrady (RMN) stály… kuře, klisna, a štěně odpočívaly… 12
po –m- vždy měkké -i
i/y po b
i/y po p
————————————————————————————— by, bý: být, obyčej, bystrý; bylina, kobyla, býk; babyka; vlastní jména Bydžov, Přibyslav, Hrabyně, Zbyněk, Zbyslav aj. —————————————————————————————
————————————————————————————— py, pý: pýcha, pytel, pysk; netopýr, slepýš, pyl; kopyto, klopýtat, třpytit se; zpytovat, pykat, pýr; pýří, pýřit se, čepýřit se; vlastní jména Pyšely, Spytihněv aj. —————————————————————————————
S l o v a p ř í b u z n á : ( b ýt ) bytí, živobytí, byt, bytná, bytový, bytost, dobýt, dobyvatel, nabýt, nábytek, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, ubýt, úbytek, bývat, bývalý, starobylý, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, přibývat, přebytek, příbytek, zabývat se, zbývat, zbytek, dobytek, dobytčí, dobytkářství, bydlit, obydlí, bydliště, bydlo (příbytek nebo živobytí), bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby…, kdybych, kdybys, kdyby…, ( o b yč e j ) obyčejný, ( b ys t r ý ) bystře, bystrost, bystřina, Bystřice, ( b y l i n a ) býlí, býložravec, černobýl, (kobyla) kobylí, Kobylisy, Kobylnice, ( b ýk ) býček, býčí, býkovec, Býkovice.
S l o v a p ř í b u z n á : ( p ý c h a ) pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, ( p yt e l ) pytlík, pytlovina, pytlák, pytlačit, ( p y s k ) pystíček, ptakopysk, ( n e t o p ý r ) netopýří, (pyl) opylovat, opylení, ( k o p yt o ) kopýtko, sudokopytník, ( t ř p yt i t s e ) třpyt, třpytivý, třpytka, ( z p y t o v a t ) jazykozpyt, nevyzpytatelný, (pykat) odpykat, (pýr) pýř, pýřavka. Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: pýcha (pyšný) pyl (prášek v květu) slepýš (plaz) opylovat (oplodňovat pylem)
Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: býlí (plevel) bydlo (příbytek) být (jsem, budu) nabýt (nabudu vědomosti) dobýt (města)
bílý (bíle zbarvený) bidlo (tyč) bít (biji) nabít (nabiji pušku) dobít (poraněnou zvěř)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: pýcha – pytel – pysk; netopýr – slepýš – pyl; kopyto – klopýtat – třpytit se; zpytovat – pykat – pýr; pýřit se – čepýřit se.
i/y po s
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: být – bydlit – obyvatel – byt; příbytek – nábytek – dobytek; obyčej – bystrý – bylina; kobyla – býk – Přibyslav.
————————————————————————————— sy, sý: sytý, syn, sýr; syrový, syrý (syrový, vlhký), sychravý, usychat (i usýchat); sýkora, sýček, sysel; syčet, sypat; vlastní jména Bosyně, Syneč aj. —————————————————————————————
i/y po l ————————————————————————————— ly, lý: slyšet, mlýn, blýskat se; polykat, plynout, plýtvat; lýko, lysý, lýtko, lyže; pelyněk, vzlykat, slynout, plyš; plytký, vlys; vlastní jména Lysolaje, Volyně aj. —————————————————————————————
S l o v a p ř í b u z n á : ( s y t ý ) sytost, dosyta, nasytit, nenasytný, přesytit, ( s yn ) synovec, zlosyn, ( s ýr ) syreček, sýrař, sýrárna, sýrařství, syrovátka, ( s y r o v ý ) syrovinka, ( u s yc h a t i u s ýc h a t ) osychat i osýchat, vysychat i vysýchat, zasychat i zasýchat, ( s ýk o r a ) sýkořice, ( s yč e t ) sykot, zasyčet, ( s yp a t ) sypký, sýpka, sypek, sypkovina, nasypat, nasýpat, násyp, osypaný, osypky, posypat, posýpat, vysypat, vysýpat, zasypat, zasýpat, zásyp.
S l o v a p ř í b u z n á : ( s l y š e t ) slyšitelný, slýchat, neslýchaný, nedoslýchavý, ( m l ýn ) mlynář, mlýnice, ( b l ýs k a t s e ) zablýsknout se, blýskavice, blýskot, blýskavý, blyštět se, ( p o l yk a t ) , ( v z l yk a t ) vzlyk, vzlykot, zalykat se, ( p l yn o u t ) uplynout, plynný, plynulý, rozplynout se, rozplývat se, splývat, oplývat, plyn, plynový, plynárna, plynoměr, plynojem, ( l ýk o ) lýčí, lýčený, lýkovec, lýkožrout ( l ys ý ) lysina, lyska, Lysá, ( l y ž e ) lyžovat, lyžař.
Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: syrý (syrový, vlhký) sypat (písek) sýr, 2. pád sýra (mléčný výrobek) sýrový (ze sýra) syrový (neuvařený)
Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: lýčený (lýkový, zhotovený z lýka) vyplýtvat (z toho vyplývá, že…) lyska (pták nebo lysina) slynout (být proslulý) vlys (ozdobný pás ve stavebnictví) blýská se (bude bouře) mlýn, mlynář, mlýnice
líčený (děj), nalíčený (obličej) vyplivat (něco na zem) líska (lískový keř) slinit (vypouštět sliny) lis (přístroj na lisování) blízká (nedaleká) mlít (zakončení na –ít jako u slova třít)
i/y po v, z ————————————————————————————— vy, vý: slova s předponou vy-, vý- (např. vybrat, výběr), vy (zájmeno 2. os. č. mn.), vykat, vysoký; vydra, výr (pták); zvykat, žvýkat, výt, výskat, povyk; vyza, výheň, vyžle, cavyky; vlastní jména Vyškov, Výtoň aj. —————————————————————————————
i/y po m
S l o v a p ř í b u z n á : ( v y s o k ý ) vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, převyšovat, vyvýšenina, zvýšit, Vyšehrad, ( v yd r a ) vydří, vydrovka, ( z v yk a t ) zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navyknout, návyk, odvyknout, přivyknout, uvyknout, obvyklý, ( ž v ýk a t ) žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, ( v ýs k a t ) výskot, ( p o v yk ) zavýsknout, povykovat.
————————————————————————————— my, mý: my (zájmeno 1. os. mn. č.), mýt, hmyz; myslit (i myslet), mýlit se, myš; hlemýžď, mýto, mýtit; mykat, zamykat, vymykat se, přimykat se, smýkat, dmýchat; chmýří, nachomýtnout se, mys; vlastní jména Litomyšl, Kamýk aj. —————————————————————————————
Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: výt (pes vyje) výr (pták) výskat (jásavě křičet) výška (vysoký)
S l o v a p ř í b u z n á : ( m ýt ) mycí, myčka, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina, ( h m y z ) hmyzí, hmyzožravec, ( m ys l i t ) mysl, myšlenka, pomýšlet, přemýšlet, vymýšlet, výmysl, úmysl, smýšlení, smyšlenka, smysl, nesmysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, průmyslový, myslitel, myslivec, myslivecký, myslivna, Nezamysl, Přemysl, Křesomysl, ( m ý l i t s e ) mýlka, mylný, omyl, neomylný, zmýlená, ( m yš ) myšák, myšina, ( m ýt o ) mýtné, Mýto, ( m ýt i t ) mýtina, vymýtit, vymycovat, ( m yk a t ) mykaný, ( z a m yk a t ) odmykat, nedomykavost, ( v ym y k a t s e ) výmyk, ( s m ýk a t ) smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk, ( d m ýc h a t ) dmýchadlo i dmychadlo, ( n a c h o m ýt n o u t s e ) ochomýtat se.
vít (splétat, např. věnec) vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu) vískat (probírat se někomu ve vlasech) vížka (věžička)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: vy – vysoký – výt; výskat – zvykat – žvýkat; vydra – výr – vyžle; povyk – výheň a slova s předponou vy-, vý-.
————————————————————————————— zy, zý: brzy, jazyk, nazývat; vlastní jména Ruzyně aj. ————————————————————————————— S l o v a p ř í b u z n á : ( j a z yk ) jazýček, jazykozpyt, jazykověda, jazykový, dvojjazyčný, ( n a z ýv a t ) vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se.
Pozor na rozdíly v psaní těchto slov:
Pozor na rozdíly v psaní těchto slov:
mi (mně, 3. pád zájm. já) mít (mám) vymýtat (vypuzovat) milý (přítel), míli (cesty)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: my – mýt – myslit, mýlit se; hmyz – myš – hlemýžď; mýtit – zamykat – smýkat; dmýchat – chmýří – nachomýtnout se; Litomyšl.
sirý (osiřelý, opuštěný) sípat (při chrapotu) síra (na sirkách) sírový (ze síry)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: syn – sytý – sýr; syrový – sychravý – usychat; sýkora – sýček – sysel; syčet – sypat.
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: slyšet – mlýn – blýskat se; polykat – plynout – plýtvat; vzlykat – lysý – lýtko; lýko – lyže – pelyněk; plyš.
my (všichni, 1. os. mn. č.) mýt (myji) vymýtit (vykácet) mýlí se (mýlit se)
píchá (bodá) pil (pít, piji) slepíš (lepidlem) opilovat (obrousit kov)
brzy (jako v slově hezky) nazývat se (mít jméno, název)
13
brzičko (přípona –ičko, jako kratičko) zívat (únavou, touhou po spánku) nazívat se (mnoho zívat)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: brzy – jazyk – nazývat; Ruzyně
PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN Velká písmena se píší: na začátku vět a větných celků (nadpisy, záhlaví, adresy, nápisy apod.) k vyjádření úcty (oslovení v dopisech, některé tituly apod.) či jako prostředek zdůraznění v ustálených zkratkách, značkách a zkratkových slovech ve vlastních jménech
VLASTNÍ JMÉNA =označují určitou osobu, zvíře, věc -píší se s velkým začátečním písmenem
osoby: Jirka, Petr, Novákovi zvířata: Alík (pes), Amina (žirafa), Jumbo (slon) věci: jména zeměpisná - místa, řeky, hory, země, státy apod.: Podorlicko, Říp, Vltava, Praha, Morava, Švýcarsko jména národní a obyvatelská – příslušníci národů a států, obyvatelé apod.: Čech, Žid, Rychnovák, Asiat názvy institucí, organizací, podniků, hotelů apod.: Sokol, Škoda, Bohemians, Astra umělecká díla, knihy, časopisy, filmy apod.: Rusalka (opera), Kytice (sb. básní), Epocha (časopis), Avatar (film) svátky a významné dny: Vánoce, Hromnice, Velikonoce
vlastní jména
jednoslovné názvy
víceslovné názvy
Alík, Jirka…
Hvězdy nám nepřály (kniha) Spojené státy americké Hradec Králové Ústava České republiky
14
Pravidla psaní velkých písmen (VP) ve víceslovných názvech U víceslovného názvu se píše VP jen u prvního slova. Př: Hvězdy nám nepřály (kniha) Spojené státy americké (stát) Lidové noviny (noviny) Severní ledový oceán (oceán)
Dostane-li se do víceslovného názvu jiné vlastní jméno, zachovává si VP. Př: Spolková republika Německo (stát) Armáda České republiky (instituce) Dějiny Národního divadla (kniha)
U jmen zeměpisných a místních píšeme VP pouze v rozlišujícím přívlastku. Ostatní slova jako náměstí, most, ulice, nábřeží, moře, hora, záliv, mys, vysočina apod. považujeme za obecná. Př: hora Říp, Apeninský poloostrov, Tichý oceán, poušť Gobi, Spálená ulice, náměstí Republiky
Začíná-li však jméno ulice, náměstí, parku, domu, hotelu apod. předložkou – píšeme VP i po předložce Př: ulice Na Santošce, dům U Tří slunců, restarace U Černého koně, hotel Na Výsluní
Názvy obcí, měst a městských částí - všude VP -pzn: další rozlišující údaje si zachovávají svůj pravopis Př: Hradec Králové, České Budějovice, Františkovy Lázně Malá Strana, Bílá Hora (části Prahy) Staré Město pražské, Kostelec nad Černými lesy, Rokytnice v Orlických horách └──────┘ └────┘ └─────┘
15
Rozlišujeme: konkrétní jméno vlastní •
VP
obecné užití
instituce, úřady, školy aj. Sestra navštěvuje Základní školu v Dobřanech.
Sestra chodí na základní školu.
Pracuje na Městském úřadě v Rychnově nad Kněžnou. Je příslušníkem Armády České republiky. •
•
•
Je součástí české armády.
Sokol (spolek)
sokol (člen Sokola)
Sparta (oddíl)
sparťan (hráč či příznivec Sparty)
jména hvězdářská (planety, tělesa aj.) Měsíc, Země, Slunce
měsíc, země, slunce
(pouze ve hvězdářském významu)
Na cestu mi svítil měsíc.
Měsíc obíhá kolem Země.
Ve vysušené zemi se dělaly trhliny.
Probíhá monitorování erupcí na Slunci.
Ráno vyšlo slunce.
sídliště – jako součást názvu
obecné pojmenování
sídliště Červený vrch └───────┘ (v 1. p.)
zastávky Náměstí Míru (název zastávky metra)
•
Zajdi na městský úřad.
oddíly, kluby, spolky aj.
Sídliště Antala Staška └────────────┘ (následuje 2. p.) •
malé písmeno
náměstí Míru (náměstí)
výrobky, produkty, značky apod. hodinky Prim
koupil si primky
automobil Peugeot 308 GTi
projel se peugeotem
Madeta nám dodává tyto produkty: Lipánek vanilkový, Jihočeský tvaroh odtučněný a Jihočeské máslo nedělní
Koupil jsem lipánek, tvaroh a máslo.
POUŽÍVAT PRAVIDLA (PŘÍRUČKU)!!!
16
3. Oficiální názvy významnějších institucí, organizací, jejich stálých orgánů, samostatných provozoven apod.
1. Jména osob, nadpřirozených bytostí a zvířat
křestní jména a příjmení (Pavla, Jirásek, dívka Štíhlá laň) přezdívky a přídomky (Petr zvaný Pidifouk, Otec vlasti - Karel IV., Ivan IV. Hrozný) přídavná jména přivlastňovací od nich utvořená (Pavlin, Jiráskův) jména příslušníků národů a kmenů (Čech, Moravanka, Slovan, Žid) jména obyvatel určitého místa (Pražan, ti Plzenští - ale plzenští rodáci, Evropan, Australan, Marťan - obyvatel Marsu ve sci-fi) jména postav náboženských (Bůh, ale bůh – jakýkoli bůh, Duch Svatý) mytologických (Zeus, bohyně Lada) alegorických a pohádkových (Matka vod, Červená karkulka)
jména zvířat (Šemík, pták Ohnivák)
nebeská tělesa a jejich části (Neptun, Mléčná dráha, souhvězdí Malý vůz, Venuše) nutné odlišit: země (půda, stát) Země (planeta) slunce (obecně) Slunce (hvězda) měsíc (obecně, část roku) Měsíc (oběžnice Země)
ulice (ulice Dolnohradská, Horní ulice, ulice Za Továrnou, Národní třída, ulice Generála Píky, ulice Na Pěkné vyhlídce) náměstí (náměstí Míru, Senovážné náměstí, náměstí U Kostela) nábřeží (nábřeží Orlické, Alšovo nábřeží) sady, zahrady, parky… (Jiráskovy sady, Valdštejnská zahrada, sady Třešňovka) stavby a jejich význačné části (Prašná brána, Národní divadlo, Pražský hrad, též jen Hrad – myslí se tím výhradně pražské královské sídlo, Vladislavský sál) stanice a zastávky (Letiště Václava Havla, zastávka metra Náměstí Republiky, nádraží Jablonec nad Nisou – dolní nádraží)
4. Názvy dokumentů a uměleckých děl 5. Názvy výrobků a dopravních prostředků 6. Názvy významných událostí, období a svátků
útvary členitosti zemského povrchu a významné přírodní jevy ostrovy a poloostrovy, mysy (Cookovy ostrovy – ostrovy Cookovy, poloostrov Zadní Indie, mys Dobré naděje) hory a pohoří (hora Makalu, Skalisté hory, hory Skalisté, Českomoravská vysočina, Středočeská pahorkatina, Slovenské rudohoří, Český ráj, Moravskoslezské Beskydy, Vysoké Tatry, Malá Fatra) roviny, nížiny, kotliny, úvaly (Velká uherská nížina, Česká kotlina, Hornomoravský úval) pouště (poušť Kalahari) průsmyky, sedla, štíty (Vlárský průsmyk, Kladské sedlo, Gerlachovský štít) jeskyně (Punkevní jeskyně) pampy, prérie, náhorní plošiny… památné stromy, pralesy, významné prameny … vodstvo moře a oceány (Černé moře, moře Barentsovo, Tichý oceán) řeky a potoky (Žlutá řeka, řeka Dunaj, Tichá Orlice) zálivy, průlivy, úžiny, průplavy (Suezský průplav, záliv Biskajský) rybníky, jezera, přehrady, plesa (Máchovo jezero, rybník Bezdrev) vodopády (Viktoriiny vodopády) obce (Trhové Sviny, Malá Lhota) městské čtvrti (Nové Město pražské, Smíchov) sídliště (Sídliště Antala Staška sídliště Severní Terasa, sídliště Máj - je třeba odlišit, kdy je sídliště součástí názvu a kdy nikoliv)
7. Názvy cen a vyznamenání, soutěže a trofeje
2. Názvy hvězdářské, zeměpisné a místní
světadíly (Austrálie, Severní Amerika, Evropa) země a jejich části (Portugalsko, severní Čechy) krajiny, oblasti (Polabí, Podorlicko, Šumava, Haná)
17
mezinárodní organizace (Organizace spojených národů, Mezinárodní červený kříž, Rada bezpečnosti OSN) státy (Švédské království, Spolková republika Německo) správní oblasti okres Benešov benešovský okres úřední název není úřední název (okres Brno-venkov, okres Náchod, Královéhradecký kraj, kraj Královéhradecký) zastupitelské sbory (Parlament ČR) a orgány státu (Armáda ČR) Okresní úřad v Ústí nad Orlicí vlastní jméno jediného úřadu
okresní úřad obecné jméno označující všechny okresní úřady
(Městský úřad v Hořovicích – ale městský úřad, Ministerstvo kultury ČR, Kancelář prezidenta republiky, Státní notářství v Táboře) organizace, sdružení, politické strany, církve, podniky apod. (Sdružení přátel piva, Strana zelených, Českobratrská církev evangelická, Válcovny plechu, a. s., Zemědělské družstvo Horymír v Neumětelích, Česká spořitelna, Komerční banka) vědecké, vzdělávací, kulturní, tělovýchovné a zdravot. instituce Základní škola v Krucemburku
základní škola
vlastní jméno jediné školy
obecné jméno označující všechny zákl. školy
(Ústav pro jazyk český AV ČR, Akademie věd ČR, Biologická fakulta Jihočeské univerzity, Střední průmyslová škola stavební v Hradci Králové, Gymnázium Boženy Němcové, Prozatímní divadlo, Kulturní dům v Sobíňově – ale kulturní dům, koupaliště Džbán, Zdravotnické zařízení Praha 5 – ale zdravotnické zařízení, Fakultní nemocnice v Motole)
dokumenty (Dekret kutnohorský, Sbírka zákonů) umělecká díla (opera Dvě vdovy, obraz U nás v Kameničkách, socha J. Štursy Raněný) knihy (Čítanka pro 6. ročník, Dva roky prázdnin, Broučci) časopisy, noviny (Mladý svět, Epocha, Lidové noviny) filmy, seriály, pořady… (S tebou mě baví svět, Návštěvníci)
výrobky (hodinky Prim, automobil Škoda Favorit, prací prášek Tix – ale koupil si primky, jel favoritem, pere v tixu) dopravní prostředky (vlak Brněnský drak, loď Lidice, kosmická loď Apollo)
události (Květnová revoluce, Pražské povstání) akce (hudební festival Pražské jaro, výstava Země živitelka) svátky (Vánoce, Velikonoce, První máj, Hromnice. Nový rok – 1.1.) významné dny (Den Země, Den boje za svobodu a demokracii, Den matek) ocenění (Řád bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Nobelova cena míru, Jánského plaketa) soutěže (Pohár mistrů evropských zemí, Olympijské hry v Naganu – ale olympijské hry)
TVAROSLOVÍ DRUHY SLOV ■ král, myš, trůn, měsíc, útěk, hrdost, láska jsou názvy osob, zvířat, věcí a názvy pro vlastnosti, děje a vztahy
(1) podstatná jména
■ spravedlivý, ubohý, tlustý, hloupý vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem
(2) přídavná jména
■ já, kdo, co, to, tohle, sám, takový zastupují podstatná a přídavná jména nebo na osoby, zvířata a věci apod. ukazují
(3) zájmena
■ jeden, dva, oba, první, druhý, několikrát (4) mají číselný význam, označují počet, pořadí… číslovky ■ dřímat, říci, dělat, štěkat, být, stát vyjadřují děj, a to činnost nebo stav
(5) slovesa
■ tam, pak, napřed, silně, trochu (6) vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo příslovce vlastností, a to určení místa, času, způsobu… ■ z, s, v, na, k, přes, po, vedle, kolem vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény
(7) předložky
■ a, ale, že, když, protože, kdyby spojují slova nebo věty
(8) spojky
■ ať, kéž, nechť, ano, ne, zajisté, možná vyjadřují postoj mluvčího k výpovědi (přání apod.), platnost věty, vytýkají, zdůrazňují…
(9) částice
■ aha, vida, ach, hop, haf, mňau vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo označují hlasy a zvuky
(10) citoslovce
18
PODSTATNÁ JMÉNA =názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů
DRUHY PODSTATNÝCH JMEN A) PODSTATNÁ JMÉNA KONKRÉTNÍ A ABSTRAKTNÍ 1) Konkrétní (K) = názvy osob, zvířat, „věcí“ -to, co je hmotné -pomůcka: lze na ně ukázat, vidět je, změřit apod. Př: černoch, kočka, tabule, vzduch, Praha, řeka 2) Abstraktní (A) = názvy dějů, vlastností, vztahů apod. -to, co je nehmotné (pojmy) -pomůcka: nelze se jich dotýkat, měřit je, počítat apod. Př: zlost, láska, praní, válka, prázdniny, povýšení, počasí, pohyb, svoboda Pzn: Některá podst. jména mohou být za určitých okolností K i A Př: psaní - přišlo mi psaní (=dopis) K - psaní na stroji (=činnost) A měsíc - měsíc osvětloval cestu (=těleso) K - měsíc září (=období) A sladkost - jedli sladkosti (=cukrovinky) K - sladkost ovoce, odpočinku (=vlastnost) A
19
B) PODSTATNÁ JMÉNA POMNOŽNÁ, HROMADNÁ A LÁTKOVÁ ● většina podst. jm. -j. č. 1ks (ten pes) -mn. č. 2 a více ks (ti psi) ● některá podst. jm. takto nefungují, viz níže 1) Pomnožná (P) -pouze tvar mn. č.!!! (neexistuje j. č.) -1 ks/věc (ale i více ks/věcí) označují vždy mn. č. Př: (ty) dveře, nůžky, kalhoty, Čechy, Vánoce, Teplice (ta) záda, játra, kasárna 2) Hromadná (H) -tvarem j.č. (mn. č. není, nebo se moc nepoužívá) označují více věcí stejného druhu („hromadu kusů“) Př: (to) zrní (mnoho zrn) (to) obyvatelstvo (mnoho obyvatel) (to) křoví (hromada keřů) (ten) hmyz (mnoho drobných tvorů) (ta) drůbež (mnoho domácího ptactva) (ten) dobytek (mnoho krav, koz, ovcí…) 3) Látková (L) -tvarem j. č. označují látku bez ohledu na její množství -nelze je počítat na ks!!! -chceme-li určit množství, musíme uvést nějakou jednotku (kg, lžíce, litr, pytel…) Př: (ten) písek (lopata písku, 2t písku, hromada písku) (ta) voda (láhev vody, 2l vody, kapka vody) (to) dřevo (hromad dřeva, 2ks dřeva, kubík dřeva) Pzn: v mn. č. se mění jejich význam „Vrchní, prosím, dvě kávy!“ tj. 2 šálky nápoje „Vy jste ale dřeva.“ tj. nemehla Liška se chytila do želez tj. do pastí
20
B) PODSTATNÁ JMÉNA OBECNÁ A VLASTNÍ 1) Obecná (O) -označují jakoukoli (ne 1 určitou) osobu, zvíře, věc -tj. označují druh, typ – nekonkretizují! Př: muž, kluci, dívka, černoši pes, kočka divoká, tygr ussurijský řeka, hora, město, planina, planeta, klub 2. Vlastní (V) -označují určitou osobu, zvíře, věc -píší se s velkým písmenem na začátku • osoby – Tomáš, Jan Neruda… – Rychnovák, Němec, Evropan, Marťan (tj. obyvatel Marsu)… • zvířata – Alík, slon Jumbo • věci – jména zeměpisná (Plzeň, Sněžka, Baltské moře, Čechy, Austrálie, Jupiter…) – spolky, podniky, instituce, školy apod. (Svatobor, Tesla, Armáda ČR, Gymnázium Dobruška…) – knihy, filmy, umělecká díla, značky apod. (Lichožrouti, Avatar, symf. báseň Vltava, Škoda Octavia…) – sváteční dny, období apod. (Vánoce, Velikonoce, Nový rok…) – ad. jednoslovná – (Terezka, Velikonoce, Alík) mohou být víceslovná – (Česká republika, Orlické hory)
21
VZORY PODSTATNÝCH JMEN ROD
ZAKONČENÍ
ZAKONČENÍ
1. p. jedn. č.
2. p. jedn. č.
VZOR
Mužský bez koncovky neživotný
-u nebo -a -e
tvrdý vzor
Mužský životný
-a -e
tvrdý vzor
Ženský
Střední
bez koncovky
měkký vzor
měkký vzor
s koncovkou -a -e
tvrdý vzor
s koncovkou -a -e bez koncovky
tvrdý vzor
s koncovkou -o -e -e -í
měkký vzor
měkký vzor
-e(-ě) -i
vzor vzor tvrdý vzor
-e -ete
měkký vzor vzor vzor
hrad stroj pán muž předseda soudce žena růže píseň kost město moře kuře stavení
GRAMATICKÉ KATEGORIE JMEN Pád 1.-7. Číslo j. / mn. Rod
(ten, ta, to / ti, ty, ta)
m. / ž. / s. (ten / ta / to) životnost: živ. / neživ. 1. a 4. p.
1. a 4. p.
stejný
rozdílný
Vzor viz tabulka
POZNÁMKY KE SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN
22
1) Zakončení vlastních jmen osobních ve 3. a 6. p. j. č. vzor pán, muž -ovi zpravidla jen za posledním jménem př. (o) básníku Karlu Jaromíru Erbenovi (k) řediteli Janu Dolejšovi vzor předseda -ovi ve všech tvarech př. (k) hokejistovi Jirkovi Hrdinovi
8. Skloňování pomnožných jmen místních
2) Kolísání podstatných jmen v 6. p. mn. č. - některá podst. jm. RMŽ mají v 6. p. koncovku –ích zejména ta, která končí na –h, -ch, -k př. (o) dobrodruzích, hoších, vojácích - některá podst. jm. RMN takto zakončená mají vedle koncovek –ech a –ích i konc. –ách (zvláště zdrobněliny) př. (o) kouscích míčcích teplácích kouskách míčkách teplákách
1. p. č.j. 2. p. č.j.
3. p. 6. p. (o) 7. p.
7. p.
Stýblem
Purkyně Purkyňovi
Purkyněm
noc noci
nemoc nemoci
myším (písním) myších (písních) myšmi (kostmi)
nocím (písním) nocích (písních) nocemi (písněmi)
nemocím / nemocem (písních) (kostech) nemocích / nemocech (písních) (kostech) nemocemi (písněmi)
Podle vzoru píseň se skloňují všechna podst. jm. zakončená na měkké souhlásky (báseň, stráž, rozkoš, tvář…). Některá podst. jm. zakončená na –ť a –ď mají v 2.p. j.č. a 1. a 4.p. mn.č. tvary dva. 2.p. č.j. 1. a 4.p. č.mn.
tratě / trati tratě / trati
hutě / huti hutě / huti
(písně i kosti) (písně i kosti)
10. Jména krátící kmenovou samohlásku 7.p. č.j. 2.p. č.mn. 3.p. č.mn. 6.p. č.mn. 7.p. č.mn.
7. Skloňování vlastních jmen osobních - příjmení
Stýbla (o) Stýblovi
myš myši
Avšak v mn. č. mají tato jména ve 3. a 6. p. podle vzoru píseň nebo mají tvary dva.
6. Podstatná jména zakončená na -ý, -á, é, (-í) -skloňujeme podle vzorů příd. jmen -ý (vzor mladý) (ten) hajný, hajného, hajnému… -á (vzor mladá) (ta) Blatná, Blatné, Blatné… -é (vzor mladé) (to) vstupné, vstupného, vstupnému… -í (vzor jarní) (ten) průvodčí, průvodčího, průvodčímu… (ta) pokladní, pokladní, pokladní …
4. p. 6. p.
ŽENSKÝ ROD Kraslice Kraslic Kraslicím Kraslice Kraslicích Kraslicemi
Podle vzoru kost se skloňují všechna podst. jm. zakončená –ost (radost, moudrost, rychlost…) a podst. jm. řeč a věc. Ke vzoru kost řadíme podle kon. 2. p. č. j. také myš, noc, nemoc.
5) Podstatná jména vzoru soudce v 5. p. j. č. - 5. p. stejný jako 1. p. (oslovujeme, voláme) soudce (př. volám: zástupce, strojvůdce) !!!POZOR ODLIŠIT!!! -5. p. (vzor muž zakončená na –ec, letec letče) (př. otec otče, znalec znalče)
Purkyně (soudce) Purkyně Purkyňovi
ŽENSKÝ ROD Benátky Benátek Benátkám Benátky Benátkách Benátkami
9. Nepravidelnosti u některých jmen vzoru píseň a kost
4) Podstatná jména zakončená –ko, -cho v 6. p. mn. č. - zpravidla zakončená na –ách př. (v) městečkách, rouchách - vyskytuje se však i varianta –ách/-ích př. (o) jablkách/jablcích, (ve) střediskách/střediscích
Stýblo (pán) Stýbla Stýblovi
ŽENSKÝ ROD Vršovice Vršovic Vršovicím i –ům Vršovice Vršovicích Vršovicemi
1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p. 7. p.
3) Podstatná jména zakončená –ita, -ista v 1. a 5. p. mn. č. koncovka –é (př. husité, fotbalisté) - tvary s koncovkou -i jsou hovorové (př. husiti, hokejisti)
1. a 5. p. 2. p. 3. p.
MUŽSKÝ ROD Hradčany (Mosty) Hradčan (Mostů) Hradčanům Hradčany (o) Hradčanech (Neumětelích) Hradčany
1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p. 7. p.
Kníže (soudce) Knížete i Kníže Knítžetovi i Knížeti i Knížovi Knížete i Kníže Knížetovi i Knížeti i Knížovi
rána ránou i ranou
brána bránou i branou
kráva krávou
ran ránám i ranám (o) ránách i ranách ránami i ranami
bran bránám i branám bránách i branách bránami i branami
krav krávám i kravám krávách i kravách krávami i kravami
skála skálou
práce
chvíle chvílí
prací skal skálám i skalám skálách i skalách skálami i skalami
prací
chvil chvílím
pracích chvílích pracích chvílemi pracemi
- ke krácení dochází nejčastěji u dvojslabičných jmen vzoru žena a růže (viz tabulka) -ke krácení dochází i u některých podst. jm. jiných vzorů: sůl (soli, solím…), jméno (jmen), kámen (kamene, kameni…) aj. -u jednoslabičných podst. jm. RMŽ bývá dlouhá samohláska pouze v 1. p. u RMN i ve 4. p. (chléb – chleba, chlebu…)
Knížetem i Knížem
-příjmení zakončená -ů (Janů, Petrů) se většinou neskloňují, (lze je však skloňovat jako jména bez zakončení –ů: pan Petrů, pana Petra, panu Petrovi…)
23
11. Části lidského těla – odchylky ve skloňování
Některá podstatná jména označující části (lidského či zvířecího) těla mají v množném čísle některé zvláštní tvary.
1., 4. a 5. pád
oči
uši
2. pád
očí
uší
3. pád
očím
uším
6. pád
(o) očích
(o) uších
7. pád
1., 4. a 5. pád
očima
ušima
ruce
nohy
kolena
ramena
prsa
rukou
nohou noh
kolenou kolen
ramenou ramen
prsou
3. pád
rukám
nohám
kolenům
ramenům
prsům
6. pád
(o) rukou rukách
(o) nohou nohách
(o) kolenou kolenech
(o) ramenou ramenech
(o) prsou
7. pád
rukama
nohama
koleny
rameny
2. pád
prsy
V jednotném čísle se skloňují pravidelně podle vzoru. Poznámky: * zakončení –ma mají v 7. p. mn. č. i zdrobněliny – ručkama, očičkama apod. př.: Mrkla na mě svýma očkama. Miminko kopalo nožičkama. * koncovku – ma přebírají v 7. p. mn. č. v těchto případech i přídavná jména a některá zájmena a číslovky př.: svýma špinavýma rukama, mezi čtyřma očima, skočit do toho rovnýma nohama
Jestliže tato podstatná jména neoznačují části (lidského či zvířecího) těla skloňují se pravidelně podle vzorů. př.: Chlubil se hodinkami s fosforeskujícími ručičkami. Koupil židli s kovovými nohami.
24
PŘÍDAVNÁ JMÉNA =vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí či jevů označených podst. jm. nebo jim přivlastňují Př: hodný (soused), divoké (prase), plyšová (hračka), jarní (tání), Kubův (medvěd), Jitčina (ruka)
DRUHY A VZORY PŘÍDAVNÝCH JMEN DRUH
VZOR
TVRDÁ
mladý
MĚKKÁ
jarní otcův
PŘIVLASTŇOVACÍ matčin
PŘÍKLADY
-ý, -á, -é
dubový (les), -á (kůra), -é (dřevo)
-í(é), -é, -á
duboví (skřítci), -é (palice), -á (prkna)
-í
jarní (den, příroda, tání)
-í
jarní (dny, noci, poupata)
-ův, -ova, -ovo
Petrův (úkol), -ova (dívka), -ovo (štěně)
-ovi(y), -ovy, -ova
Petrovi (psi), -ovy (sestry), -ova (záda)
-in, -ina, -ino
tetin (gauč), -ina (váza), -ino (kanape)
-ini(y), -iny, -ina
tetini (příbuzní), -iny (stuhy), -ina (jablka)
POZNÁMKY KE SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN Pzn. 1) cizí, ryzí jarní
–i
Pzn. 2) příd. jm. do zvířat –i jarní Př: soví, orlí, sokolí, lví, krokodýlí, hovězí POZOR! vepřový, skopový (mladý)
25
Pzn. 3) 1. p. (5. p.), č. mn. – RMŽ -platí pro všechny vzory mladí chlapci jarní motýli ti otcovi kamarádi matčini příbuzní
–i
Pzn. 4) příd. jm. přivlastňovací •
1. a 5. p., č. mn., RMŽ
•
ve všech ostatních tvarech
-i (viz výše) -y
(vidí otcovy psy, otcovy sestry, otcových, otcovými…) Pzn. 5) jmenné tvary -některá příd. jm. tvrdá mají v 1. p. i jmenný tvar! RM
RŽ
RS
č. j.
zdráv
zdráva
zdrávo
č. mn.
zdrávi
zdrávy
zdráva
Pzn. 6) příd. jm. utvořená od jmen vlastních •
příd. jm. přivlastňovací VELKÉ PÍSMENO Př: Karel Karlův (kamarád) Petra Petřiny (sešity) Němec Němcova (vila)
•
ostatní příd. jm. malé písmeno Př: Praha pražské (ulice) Rychnov nad Kněžnou rychnovské (náměstí) Němec německý (výrobek)
26
STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN -většina příd. jm. dokáže svými tvary vyjádřit různou míru vlastnosti 1.
2.
Př: malý
menší
3.
nejmenší
1. stupeň
- vyjadřuje základní míru vlastnosti Př: pomalý, záhadný, hluboký, mělký
2. stupeň - vyjadřuje větší míru vlastnosti než 1. stupeň - porovnává (komparativ) -ejší, -ější, -ší, -í přípony
koncovka
Př: pomal|ejší, záhadn|ější, hlub|ší, mělč|í 3. stupeň - vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti (superlativ) nej- + 2.stupeň předpona
Př: nej|pomalejší, nej|záhadnější… Nepravidelné stupňování dobrý lepší nejlepší zlý horší nejhorší malý menší nejmenší velký větší největší
27
Některé složitější případy stupňování -í
-ší
hezký –hezčí lehký – lehčí měkký – měkčí břitký – břitčí tenký – tenčí
blízký – bližší krátký – kratší prudký – prudší řídký – řidší hladký – hladší sladký – sladší
-í i –ejší hebký – hebčí i hebčejší vlhký – vlhčí i vlhčejší trpký – trpčí i trpčejší křehký – křehčí i křehčejší mělký – mělčí i mělčejší hustý – hustší i hustější
těžký – těžší hluboký – hlubší vysoký – vyšší tichý – tišší suchý – sušší jednoduchý – jednodušší drahý – dražší úzký – užší
-ější
nízký – nižší
lidský – lidštější přátelský – přátelštější otrocký – otročtější ďábelský – ďábelštější
-ší i –ější snadný – snazší i snadnější zadní – zazší i zadnější
Koncovkou –í se tvoří druhý stupeň přídavných jmen na -ký a k se přitom měkčí v č (lehký – lehčí). Přípona –ký se často při tvoření druhého stupně odsouvá a druhý stupeň se pak tvoří příp. –ší (krátký – kratší). Podobně se před příponou –ší odsouvají i příp. –oký, -ný, -ní (hluboký – hlubší, snadný – snazší, zadní-zazší). Některé souhlásky se před příponou –ší mění: ch š, h ž, z ž, s š, někdy d z apod. (tišší, dražší, užší, vyšší, snazší). Ve výslovnosti dvě stejné souhlásky (nebo stejné díky spodobě znělosti) splývají, vyslovujeme je jako souhlásku jednu, např. tišší, hlušší, plošší dražší, tužší [ťiši:, hluši:, …], ale píšeme vždy dvě! Odvozená přídavná jména se stupňují příp. –ejší (-ější). Skupiny souhlásek sk, ck se mění před příponou –ější v šť, čť (přátelštější, otročtější).
Poznámky ke stupňování přídavných jmen o o o o
o
Některá příd. jm. stupňovat nelze, např. kadeřnický, modravý, překrásný, dřevěný, tamní, tamější (tamější není 2. stupeň od tamní). Význam příd. jm. lze zesílit/zeslabit různými příslovci: více žádoucí, nejlépe vyhovující, méně pěkný, velmi pěkný, maximálně přizpůsobivý, snadno přizpůsobivý apod. Od příd. jm. zakončených –mný se ve 2. a 3. stupni píše –mně-: skromný skromnější apod. Od příd. jm. zakončených –mý se ve 2. a 3. stupni píše –mě-: strmý strmější apod. 2. stupeň nemusí sloužit vždy ke srovnávání, zpravidla se jím v takovém případě vyjadřuje omezená míra vlastnosti označené 1. stupněm. Např. starší paní je paní, kterou mluvčí nehodnotí ještě jako starou, ale již ji nepokládá za mladou. Podobně jako příd. jm. lze stupňovat i příslovce (draze dráže i dráž nejdráže; vysoko výše nejvýše aj.).
28
ZÁJMENA =slova, která zastupují jména nebo na osoby, zvířata, věci apod. ukazují
DRUHY ZÁJMEN 1. Zájmena osobní odkazují k mluvčímu (já, my), posluchači (ty, vy) a k tomu, o kom/čem se mluví (on, ona, ono, oni, ony, ona). K osobním zájmenům se řadí také zvratné zájmeno se. Např. Já tam nepůjdu. Zranil se.
2. Zájmena přivlastňovací jsou ta kterými přivlastňujeme osobně první, druhé nebo třetí (můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj). Např. Můj bratr je zámečníkem.
3. Zájmena ukazovací jsou ta, kterými v řeči ukazujeme na určitou osobu, zvíře, věc nebo vlastnost (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám). Např. Tento chlapec mi ukázal cestu.
4. Zájmena tázací jsou ta, kterými se tážeme po osobě, zvířeti, věci nebo vlastnosti (kdo, co, který, jaký, čí). Např. Kdo to udělal?
5. Zájmena vztažná připojují k sobě některé věty v souvětí (kdo, co, který, jaký, čí, jenž). Např. My nevíme, kdo to udělal.
6. Zájmena neurčitá jsou ta zájmena, kterými blíže neurčujeme, o kom nebo o čem je řeč, nebo to určujeme jen obecně (někdo, něco, některý, nějaký, něčí; leckdo, lecco, leckterý…; ledakdo…; kdokoli(v)…; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; každý, všechen). Např. Někdo klepe na dveře.
7. Zájmena záporná jsou ta zájmena, kterými popíráme existenci nějaké osoby, zvířete, věci nebo vlastnosti (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný). Např. Nikdo o tom nic nevěděl.
29
SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN Já 2., 4. p. 3., 6. p.
mě/mne mně/(mi)
Pomůcka: tě/tebe tobě/(ti)
Pzn: mně mi Při důrazu a po předložce libovolně zaměnit Př: Mně to nedávej. Pojď ke mně.
nutný delší tvar mně. V ostatních případech lze Nedávej mně/mi to.
Ten, náš rod mužský JEDNOTNÉ ČÍSLO
rod ženský
rod střední
1. p. 2. p. 3. p. 4. p.
ten náš (pes, strom) toho našeho tomu našemu toho našeho (psa) ten náš (strom)
ta naše (píseň) té naší té naší tu naši
to naše (město) toho našeho tomu našemu to naše
6. p. 7. p.
(o) tom našem tím naším
(o) té naší tou naší
(o) tom našem tím naším
ty naše (písně)
ta naše (města)
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p.
ti naši (psi) ty naše (stromy)
ty naše (psy, stromy)
7. p.
těch našich těm našim ty naše (o) těch našich těmi našimi
Pzn: Podle náš se skloňuje i přivl. zájmeno váš. Pomůcka: naši naší (tu)
(té/tou)
30
ta naše
On -skloňuje se jako zájmeno náš rod mužský JEDNOTNÉ ČÍSLO
1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p.
on jeho, ho, jej jemu, mu jej, ho, -ň (živ. i neživ.) jeho (jen živ.) (o) něm
7. p.
jím
rod ženský
rod střední
ona jí jí ji
ono jeho, ho, jej jemu, mu ho, je, jej
(o) ní jí
(o) něm jím
ony
ona
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. p.
oni (živ.) ony (neživ.)
2. p.
jich
3. p. 4. p.
jim je
6. p. 7. p.
(o) nich jimi
Pzn: 1)
jeho
(bez předložky –j)
(pro) něho (s předložkou –n)
2) ji jí (tu) (té/tou) 3) delší tvary (jeho, jemu)
kratší tvary (ho, mu)
• po předložkách (pro něho, k němu)
● bez předložky a bez důrazu (Netýká se ho to.)
• při důrazu (Jeho se to netýká. Jemu se to nepovedlo.)
(Nedivím se mu.)
4) –ň (4.p.) -ve spojení s předložkami – archaismus -proň (=pro něho), zaň (=za něho) apod.
31
Můj, tvůj, svůj -skloňujeme podle vzoru mladý -odlišné tvary 1., 4. a 5. pád (můj, moje, moji) Pzn: RŽ (j. č.) přípustný i tvar mojí (hovorový) svůj používá se tehdy přivlastňujeme-li podmětu !!!
Jenž -kromě 1. pádu skloňujeme jako zájmeno on (ona, ono) + -ž rod mužský
rod ženský
rod střední
jenž (živ. i neživ.)
jež
jež
JEDNOTNÉ ČÍSLO 1. PÁD
již (živ.) jež (živ.)
jež
MNOŽNÉ ČÍSLO
jež
Způsob tvoření v ostatních pádech: Dívka, s kterou si dobře rozuměl. → s ní +ž → Dívka, s níž si dobře rozuměl. (Rozuměl si s kým?) Pomohl člověku, kterému se ztratily brýle? → jemu +ž → Pomohl člověku, jemuž se (Komu se ztratily brýle?) ztratily brýle. Pzn: významově totožné - jenž = který lze nahradit i zájmenem co (hovorové užití)
32
33
ČÍSLOVKY =mají číselný význam, vyjadřují počet, pořadí apod. URČITÉ
NEURČITÉ
jeden, dva, sto, dvě stě,
kolik
348, MMXIV, ¾
několik, málo, hodně, x, moc
prvý, první, druhý, stý,
kolikátý
348., XVII.
několikátý
dvojí, trojí, sterý
kolikerý, kolikery
dvoje, troje, stery
několikerý, několikery
dvakrát, třikrát, 4x,
kolikrát, kolikanásobný
dvojnásobný, trojnásobný
mockrát, několikrát, párkrát mnohonásobný, několikanásobný
ZÁKLADNÍ
ŘADOVÉ
DRUHOVÉ
NÁSOBNÉ
Poznámky 1) řadové číslovky -za číslicí se vždy píše tečka (4., 13., XVII., 5. 7., …) •
datum: 5. července 2014, 5. 7. 14 5
•
/7 14, 05-07-2014
panovníci: Karel IV. i
bez tečky!
Karel Čtvrtý
2) letopočty roku 1848 - osmnáct set čtyřicet osm - tisíc osm set čtyřicet osm - osmnáctistého čtyřicátého osmého - osmnáctistého osmačtyřicátého
34
3) Pasní číslovek -při psaní oddělujeme jednotky, desítky, sta, … př.: 2248 – dva tisíce dvě stě čtyřicet osm
ALE!!! složenky apod.
píšeme dohromady (+vlnovka za číslicí)
-jednotky + desítky př. 22
dvacet dva dvaadvacet
4) Skloňování číslovek jeden vzor ten dva, oba tři, čtyři
vzor (speciální skloňování, pozůstatek dvojného čísla) vzor kost (odlišnosti: 2. p. čtyř, /čtyřech, třech – hovorové/ a 7. p. třemi)
pět – devětadevadesát sto vzor město tisíc vzor stroj milion vzor hrad miliarda vzor žena
pouze dva tvary (1. a 4. p. – pět, ostatní pády – pěti)
kolik, několik, tolik, mnoho pouze dva tvary (1. a 4. p. – několik, ostatní pády - několika) málo (s počitatelným předmětem nesklonné: málo /2. p. i mála/ - s málo lidmi, bez mála lidí) (osamoceně dle vzoru město – spokojit se s málem) číslovky řadové vzory jarní, mladý dva, oba 1. p. dva, oba (muži) 2. p. 3. p. 4. p. dva, oba (muže) 6. p. 7. p.
dvě, obě (ženy) dvě, obě (pera) dvou, obou (mužů, žen, per) dvěma, oběma (mužům, ženám, perům) dvě, obě (ruce) dvě, obě (pera) (o) dvou, obou (mužích, ženách, perech) dvěma, oběma (muži, ženami, pery)
NEEXISTUJÍ TVARY: (bez) dvouch, obouch (k) dvoum, oboum (o) dvouch, obouch (s) dvouma,obouma (s) dvěmi, oběmi
35
