PRAVDA O DOPLŇCÍCH STRAVY Brian R. Clement, Ph.D

PRAVDA O DOPLŇCÍCH STRAVY Brian R. Clement, Ph.D.

PRAVDA O DOPLŇCÍCH STRAVY Pravda o vitaminech, minerálech a jejich vlivu na zdraví, kterou se před vámi snaží utajit

BRIAN R. CLEMENT, Ph.D. Ředitel Hippocrates Health Institute

Mladá fronta

„Doktor Clement má dostatek zkušeností a vědomostí na to, aby pro sadil nový obor skutečně přírodní zdravotní péče.“ —Coretta Scott Kingová— „Doktor Clement a Hippocrates Institute prostřednictvím klinického výzkumu, který v posledních padesáti letech prováděli na stovkách ti síc klientů, jasně odhalili podvod, kterému se až příliš často říká „pří rodní doplňky“. Přečtěte si jeho rady, vezměte si je k srdci a povězte o nich všem přátelům.“ —Victoras Kulvinskas, spoluzakladatel Hippocrates Health Institute—

Copyright © Brian Clement, 2016

Poděkování

Už řadu let mám to velké štěstí, že se mohu věnovat komplementární medicíně. Během celé kariéry je mým největším nepřítelem nepoctivý průmysl zabývající se výrobou doplňků stravy. Před několika lety mi kolega doktor Scott Treadway zaslal teze, které by se podle něj měly stát základem naší společné knihy, jejímž prostřednictvím se tento podvod pokusíme odhalit. Tím mi nahrál a já se mohl pustit do práce s výzkumníkem a redaktorem Randallem Fitzgeraldem, který při vzni ku tohoto přesvědčivého díla sehrál klíčovou úlohu. Snažili jsme se prozkoumat historii vzniku živin v pilulce a jejich sestup na scestí a zároveň ji uceleně a srozumitelně popsat. Během této práce jsme si všimli nápadných rozdílů mezi zdravými živinami přirozeně se vyskytujícími v potravinách a těmi vyrobenými v che mické laboratoři. Jak Treadway, který je známým výrobcem kvalit ních doplňků, tak uznávaný investigativní novinář Fitzgerald mi obstarali ohromné množství dat i vědeckých studií, které rozebíraly klamavé metody využívané farmaceutickými společnostmi a velkový robci potravinových doplňků a dokázaly, že laickou veřejnost uvádějí v omyl. Právě díky snaze obou kolegů se podařilo sepsat knihu, která zna mená v oboru lidského zdraví skutečný převrat. Doufám, že se o své ohromení z toho, že nám velká většina takzvaně přírodních doplňků často škodí, podělíme s miliony čtenářů. Mým hlavním cílem je pře svědčit co nejvíce lidí o významu kvalitní stravy a vyvrátit všeobecně rozšířený stereotyp, že všechny živiny jsou si rovné. Během každoden ního výzkumu zde v Hippocrates Health Institute (Institut zdraví Hip pocrates) tyto vědomosti dále prohlubujeme a sbíráme další informace o jejich pravdivosti.

9

10

PRAVDA O DOPLŇCÍCH STRAVY

Chtěl bych poděkovat všem, s jejichž pomocí se Pravda o doplň‑ cích stravy stala první knihou, která otevřeně odhaluje jeden z nejne bezpečnějších omylů současnosti. Bez pomoci výše zmíněných osob, ale také dalších, zejména mé manželky doktorky Anny Marie Gahns ‑Clementové a mých čtyř dětí – Dalyho, Danielle, Gail a Blakea, kteří se často podíleli na hodinách, které příprava této publikace zabrala, by její vznik nebyl možný.

Obsah

Předmluva 13 Úvod: Zrada přírody 19

Část I: Čtyři omyly o vitaminech Kapitola 1: Omyl č. 1: Jídlo obsahuje všechny potřebné vitaminy Kapitola 2: Omyl číslo 2: Syntetické živiny jsou rovnocenné s těmi přírodními Kapitola 3: Omyl č. 3: Výsledky výzkumu o vitaminech jsou spolehlivé Kapitola 4: Omyl číslo 4: Můžete důvěřovat označení „přírodní“

29 49 67 85

Část II: Co pro vás doplňky dělají doopravdy? Kapitola 5: Mastné kyseliny a rybí omyly Kapitola 6: Role konkrétních vitaminů v našem zdraví Kapitola 7: Minerály důležité pro zdraví

107 119 147

Část III: Skutečně přírodní standard u doplňků Kapitola 8: Jaká je kvalita doplňků z přímého prodeje? 165 Kapitola 9: Dávejte si pozor na označení „z potravinových zdrojů“ 173 Kapitola 10: Zmatek kolem doporučených denních dávek 183

Kapitola 11: Právní prostředky k ochraně přírodních standardů Doslov: Váš nový životní standard

189 197

Příloha A: Přírodní zdroje vitaminů a příznaky nedostatku vitaminů Příloha B: Abstrakt článku o skutečně přírodním standardu Příloha C: Zdroje přírodních produktů

201 209 221

Bibliografie 225 Rejstřík 233 O autorovi 245

PŘEDMLUVA Valerie V. Huntová

Tato úžasná kniha není jen skvělým přehledem a kritikou doplňků stravy jako vitaminů, minerálů a mastných kyselin. Výživa je spolu s psychologií jedním z nejčastějších témat. Texty o ní jsou psány na základě osobních zkušeností, někdy jsou podložené pochybnými mul tivariabilními studiemi a jindy zas metodami odpovídajícími vědec kým požadavkům (jsou kontrolovatelné, opakovatelné, na omezeném vzorku). Doktor Clement má bohaté akademické i vědecké zkušenosti, kte ré spojuje s rozsáhlým výzkumem v Hippocrates Insitute, a převratné informace v této knize sepsal velmi čtivě, přehledně a komplexně. Jeho slova by měla ovlivnit naše volby, čím se živíme a jak komunikujeme se stále se vyvíjejícím světem rostlin a minerálních prvků. Ti z vás, kte ří jsou obeznámeni s mým výzkumem, jistě vědí, že jsem rozlouskla „kosmické vajíčko“, další hranici v medicíně i zdraví, vědeckým hod nocením, diagnostikou a léčbou bioenergetického pole, neboli lidské frekvence, kterou jsem popsala v knize Infinite Mind: Science of the Hu‑ man Vibrations of Consciousness (Nekonečná mysl: Zkoumání lidských vibrací vědomí). Bioenergetické pole konečně dokazuje, že primárním životním cílem v budoucnu nebude absence nemocí, ale zdraví. Proto je vhodné, abych byla spojována s těmi nejlepšími teoriemi o výživě, jaké jsou zde představovány doktorem Clementem, jehož cí lem není uzdravování z nemocí a náprava špatně fungujícího těla, ale zachování zdraví díky kvalitní výživě.

13

14


Co je to život? Původně jsme se domnívali, že život vznikl z chemické polévky, kde se buňky dělily, rostly a uspořádávaly, aby vytvořily žijící a vyvíjející se organismus. Tato domněnka je však chybná – vůbec nic se nedělo, do kud tyto chemické změny nespustil elektrický náboj. Život je primárně výsledkem elektrických nábojů. Tyto náboje pocházejí z atomů, nej menších částeček hmoty v těle. Fyzika nám říká, že při štěpení atomu se uvolňuje energie, což je životní síla vyvolávající neustálý růst a ob novu. U teplokrevných živočichů, mezi něž patří i člověk, udržuje život metabolismus. Atomová energie se uvolňuje v kladně a záporně nabitých částicích neboli iontech. Kladně nabité ionty obíhají tělem jako volné ra dikály a hledají záporně nabité ionty, aby s nimi znovu vytvořily atom. Jak všichni víme, tyto volné radikály do opětovného spojení se záporně nabitými ionty poškozují buňky. Záporně nabité ionty zase obíhají po po vrchu těla a stávají se aurou. Tyto záporně nabité ionty neunikají, protože povrch těla – kůže, je nabitý kladně, aby je udržel u těla. Můj malý synovec této energii říká „ty šmouhy, co vidíš kolem těla, když mžouráš“. Objevila jsem, že jsme tyto vibrace zatím nezaznamenali proto, že jsou tak drobné, pouze v mikrovoltech (což je jedna miliontina voltu). Dosud byly vyvinuty pouze přístroje snímající energii v milivoltech (ti sícinách voltu), například energii v mozku, svalech a srdci. Vyvinula jsem přístroj, který tuto energii v mikrovoltech změří, je jako stín, ale v mikroskopickém měřítku je velmi skutečná. Teď vám popíšu, jak se veškerá hmota skládá z atomů – kov, ká men, dřevo i lidmi vyrobené látky, ovšem uspořádané projevy těchto atomů jsou statické. Nejsou živé, nemění se – vyzařují pouze úzké, omezené pole. Tyto vibrace cítíme, ale naše pole na ně reaguje jen nevýrazně. U živých rostlin, živočichů, stromů a vzduchu – všech dy namicky vibrujících látek – jednáme dynamicky, naše bioenergetické pole si vybírá vibrace pole, které se mu nejvíce líbí. Naše aury jsou dále uspořádané u každého jednotlivce jeho emocemi, aby chránily jeho život a zdraví, využívaly ho a poskytovaly mu radost. Takže u organizovaného a selektivního pole některé vibrace přijí máme a jiné zase odmítáme. V průběhu života přijímáme stereotypy,

Předmluva

15

které v nás silně zakořenily po převratných zkušenostech, bohužel však kazí ideál, kterým nás obdařila příroda – když se budeme špatně rozhodovat, nebudeme zdraví. Podobné informace o naší interakci s vibracemi země nás zavedou přímo k postřehům doktora Clementa, že žijící, rostoucí organismy mají živé vibrace, které nás udržují při životě, a reagují v rámci světa informací a rovnováhy. Doktor Clement tvrdí, že vibrační systém lidského těla má ve svém komunikačním poli zabudované správné volby. Pozná rozdíl mezi čis tými a přírodními látkami a látkami umělými, které nevibrují jako živá hmota. Autor nám dokázal, že velká většina výzkumu týkajícího se nutričních potřeb je zaměřená na nemoci. Kirlianovy fotografie nám ukazují vibrace vyzařující ze živého jídla. Podobné techniky nezobrazují dramatické interakce mezi lidskou aurou a živým jíd lem. Oním „PSČ“, o kterém mluví doktor Clement, je interakce mezi podobnými vibracemi v jídle a těle, která podporuje vstřebávání při rozených látek. Biodostupnost přírodních vitaminů s jejich přirozeně se vyskytu jícími kofaktory a stopových prvků jsou vzorce kompatibilních nutro biovibrací. Líbila se mi i jeho kritika dvojitě zaslepených studií, které nebe rou v úvahu přesné reakce lidí. Rozsáhlá studie Hippocrates Institute o nutriční historii jednotlivce má mnohem přesnější výpovědní hod notu. Doktor Clement moudře doporučuje rozšířený nutriční pro gram, aby se zajistila dostatečná výživa, a zdroje potravin hodnotí podle nového standardu – Naturally Occurring Standard (skutečně přírodní standard, NOS). Doufám, že brzy bude všeobecně dostupný můj snímač bioener getického pole, kterým bude možné prověřit nutriční chování jednot livce mnohem přesněji než pouhými obecnými informacemi o věku, pohlaví, nutričním zdraví a úrovni stresu. Napsala jsem předmluvy už k řadě průlomových knih, ale nic mě nepotěšilo tak, jak když jsem byla požádána, abych uvedla i knihu Pravda o doplňcích stravy: vitaminech, minerálech a jejich vlivu na zdraví, kterou se před vámi snaží utajit.

16


Doufám, že tato kniha bude přeložená do mnoha jazyků. Díky, Bri ane, za to, jak moc jsi touto bohatou studnicí informací prospěl světu, i za to, že jsi mě do tohoto tématu zasvětil.

S velkým uznáním Valerie V. Huntová, doktorka vědecké pedagogiky, emeritní profesorka na katedře fyziologie Kalifornské univerzity, vedoucí výzkumu v Bio Energy Fields Foundation 501(c)3 (Nadace bioenergetických polí)

ÚVOD Zrada přírody

Jestli jste někdy v životě užívali vitaminy (a podle průzkumů to či nily dvě třetiny z nás), tak jste zřejmě nevědomky skočili na jeden z nejškodlivějších a nejvíce zakořeněných mýtů, které kdy ovlivňovaly povědomí veřejnosti o zdraví. Měli jste uvěřit tomu, že vitaminové doplňky, které užíváte, abyste posílili odolnost těla proti nemocem, jsou bezpečné a účinné. Namlou vali nám, že tyto doplňky jsou přírodní látky jen v koncentrovanější formě a jsou receptem na dobré zdraví. Možná jste dokonce měli po cit, že těch 22 miliard dolarů (přesně tak, jen ve Spojených státech se za potravinové doplňky utratí 22 miliard ročně) jsou dobře investova né peníze do ochrany veřejného zdraví. V této knize zjistíte, že tyto názory a spousta dalších informací o výživě jsou jen nebezpečnou sbírkou mýtů a polopravd založených na nepřirozeném přesvědčení, které celou naši kulturu svedlo daleko od příslibu přírody a jejích schopností nám zajistit zdraví a léčení. Hlavním problémem rozebíraným v této knize je fakt, že většina prodávaných vitaminů je umělá, vyráběná v laboratořích vlastněných nebo ovládaných farmaceutickými společnostmi. Tyto společnosti pro výrobu vitaminů používají stejné výrobní zásady a postupy jako pro vý robu léků na předpis a volně prodejných léků. Podle organizace Orga nic Consumer’s Association (Asociace biospotřebitelů) obsahuje nějaké syntetické látky minimálně 95 % všech dnes vyráběných vitaminů. Výrobci tvrdí, že jejich umělé chemické vitaminy vyrobené v labora tořích jsou naprosto totožné a stejně účinné jako přirozeně se vyskytu jící vitaminy, které v rostlinách vyrábí příroda. Tato kniha jejich tvrzení

19

20


v mnoha ohledech zpochybňuje, a to na základě přírodních zákonů, vědy, vypozorovaných vlivů na lidské zdraví i ochrany spotřebitele. Synergie znamená, že dvě nebo více chemických látek nebo slouče nin spolupracují, aby došlo k silnějším účinkům, než by jedna vytvořila samostatně. Synergie je základním přírodním zákonem. Převládající syntetický názorový systém kladoucí důraz na izolaci molekul chova jících se jako „kouzelné střely“ se tento fakt k našemu velkému nebez pečí rozhodl ignorovat. Žádný člověk by nemohl žít pouze z izolovaných syntetických ži vin; musíme jíst jídlo vytvořené přírodou, jinak nepřežijeme. Co v pří rodě vytváří potraviny udržující nás při životě a živiny, které člověk nedokáže napodobit? I když se nad tímto tajemstvím někdy zamýšlelo asi jen málo z nás, je to faktor nezbytný pro zdraví i život samotný, protože tyto dvě věci spolu úzce souvisejí. I když vědci umějí vyrobit mořskou vodu s naprosto totožnou che mickou strukturou, jakou má ta přirozená, když do tohoto umělého prostředí dáte mořské ryby, neprospívají a nejsou zdravé, protože to není jejich přirozené prostředí. Internetový magazín Reefkeeping určený pro mořské akvaristy, zdůrazňuje, jak je umělá mořská voda „nedokonalou náhražkou dokonalého prostředí pro růst mořských ži vočichů – tedy čisté oceánské vody“. Někteří chemici se vás budou dál snažit přesvědčovat, že mořská voda je to samé, jako když do vody při dáte chlorid sodný a že syntetická mořská voda má totožnou chemic kou strukturu jako ta přirozená. Ve skutečnosti, jak uvádějí akvaristé, je mořská voda „složitá a ne úplně prozkoumaná směs prakticky všech látek, které kdy svou přítomností poctily naši planetu“. Tyto látky vy tvářejí synergii, která prospívá životu v moři a udržuje ho. Která součást přírodní mořské vody udržuje život v moři a vytváří sílu, kterou ta umělá, lidmi vytvořená, nedokáže napodobit? Je to ta samá zásada životní síly, stejný typ synergie složitých látek spoluúčin kující v přírodních potravinách, které prospívají naší formě života a udržují ji. Tato životní síla je jedním z témat této knihy. Výzkumníkům se zatím ještě nikdy nepodařilo laboratorně vyro bit jablko. Jablka umí vyrábět pouze příroda. Jak jednou trefně vyjád řil vědec Carl Sagan: „Kdybyste chtěli z ničeho vyrobit jablečný koláč, museli byste nejprve vyrobit vesmír.“

Úvod

21

Ze stejného důvodu pak vědci nemohou vyrobit umělé živiny, které přesně napodobují nebo nahrazují ty přirozené. Tato kniha vy jadřuje znepokojení nad následky a nad vlivem na naše zdraví, když se vědecká arogance ve formě syntetické biologie pokouší uplatňovat svou vůli na základě nepřesných předpokladů, které mají nahradit zkušenost a přírodní moudrost. Převládající marketing vitaminů a minerálů nás trvale udržuje v klamu, že živiny mohou být izolovány jedna od druhé a uměle vy robeny v laboratoři a i nadále budou mít stejné účinky na zdraví jako živiny vyskytující se v bio ovoci a zelenině. Toto pojetí „kouzelné stře ly“ zůstává pevně zakořeněné ve víře v syntetickou výrobu tak typické pro naši kulturu. Ale tato kniha vám dokáže, jak chybný tento názor je. Velkou roli v nadřazování přírodních doplňků nad těmi umělými hraje i ochrana spotřebitele. Kromě potenciálně jedovatých umělých barviv (získávaných z uhelného dehtu), umělých dochucovadel a dal ších přídavných látek, které jsou součástí „potravinových“ doplňků, přidává řada výrobců do vitaminových doplňků ve formě želé bonbónů i částečně hydrogenovaný sójový olej. Ano, čtete správně! Stejný olej, který bývá dáván do souvislostí s kardiovaskulárními onemocněními – cévními mozkovými příhodami a infarkty, se často přidává do vitami nů prodávaných v obchodech se zdravou výživou. Věděli jste, že 90 procent vitaminu C, který se dnes produkuje ve světě, je syntetických a téměř všechen se vyrábí v Číně? V uplynulém desetiletí vznikly v kontinentální Číně čtyři farmaceutické firmy ovlá dající globální trh s vitaminem C, ve skutečnosti však vyrábějí pouze kyselinu askorbovou. (Rozdíl mezi skutečným vitaminem C a kyseli nou askorbovou vysvětlíme později.) Jen čas nám prozradí, jaké dů sledky pro ochranu spotřebitele bude mít, když tak důležitou část trhu s vitaminy ovládá jedna země, zvláště pak po té, co u potravin pochá zejících z Číny došlo ke kontaminaci melaminem. Dokonce i když se informovaní spotřebitelé pokoušejí umělým látkám vyhýbat a hledají na etiketě označení přírodní, nemohou si být jistí, že dostanou skutečně přírodní látku. Slovo přírodní už se totiž to lik let zneužívá a ředí, že úplně přišlo o svůj původní význam, a to ze jména díky marketingové manipulaci a politickým úskokům výrobců umělých náhražek.

22


Podle současných amerických zákonů musí vitamin označovaný jako přírodní obsahovat 10 procent skutečně původních, z rostlin získaných látek – dalších 90 procent přísad klidně může být umělých. Když výrobek obsahuje pouhý gram uhlíku, může se legálně nazývat 100 procentně přírodní. I takovému klamání se v knize budeme vě novat. Když v knize budeme hovořit o přírodních nebo zdravých doplň cích, máme tím na mysli vitaminy a další produkty obsahující ucele nou škálu mikroživin (těch rozpoznaných i těch zatím neznámých), přesně takovou, jaká se vyskytuje v přírodě. Jako příklad si vezmeme látku betakaroten. Umělé sloučeniny propagované jako betakaroten se obvykle vyrábějí z plynného acetylenu a jsou to izolované molekuly. V přírodě se betakaroten nikdy nevyskytuje samostatně, ale je součástí velké rodiny karotenoidů. Když tedy najdeme betakaroten v mrkvi nebo rajčatech, najdeme tam i alfakaroten a gamakaroten a spoustu dalších látek, které všechny mají podíl na vzájemné syner gii. Izolováním betakarotenu od vzdálených příbuzných – podpůrných antioxidantů a mikronutrientů, se výrobci umělé náhražky vitaminů připravili o řady prospěšných účinků. Není divu, že když lékařské studie testovaly účinnost některých dobře známých léčivých živin v oblasti prevence nemocí, byly jejich výsledky někdy negativní, protože výrobci nepoužívají přirozeně se vyskytující vitaminy, ale ty syntetické. Jedním z posledních příkladů, kdy se výzkumníci dostali do slepé uličky při pokusech s umělými ná hražkami, byl ve výzkumu, který se snažil zjistit roli živin v prevenci nádorových onemocnění. Článek z června 2009 zveřejněný v časopise Clinical Nutrition Insight hodnotil sérii studií používajících syntetické doplňky a dospěl k závěru, že „odborníci na výživu zřejmě příliš zjed nodušili složitý vztah mezi výživou a nádorovými onemocněními“. Kladli totiž příliš velký důraz na snahu izolovat konkrétní bioaktivní živiny a malou pozornost „složitým směsím bioaktivních sloučenin“. Jinými slovy, pokud jde o prevenci nemocí, nemohou uměle vyrobe né náhražky zastoupit pravé jídlo. Tato chybná metodologie a upnutí se na izolování živin a výrobu jejich syntetických verzí je stejná, jako kdybyste si chtěli prohlédnout květinu, ale soustředili se jen na jediný okvětní plátek.

Úvod

23

Pokud jde o biodostupnost (schopnost vašeho těla látku vstře bat) přírodních versus syntetických vitaminů, je vítěz opět jasný. Vaše tělo rozdíl pozná, i když jsou umělé náhražky vyrobeny tak, aby se ho snažily ošálit. Přírodní živiny se lehko vstřebávají, protože jsme biologicky naprogramovaní tak, abychom přirozeně se vyskytující lát ky rozpoznávali jako pravé živiny. Izolované chemikálie neboli syn tetické „živiny“ tělo naopak okamžitě zadrží, dokud nedokáže určit spolučinitele potřebné pro umožnění jejich dostupnosti. Tento velmi složitý proces začíná analýzou chemických látek a jeho součástí je i ur čení zdrojů dostupných z vlastních zásob, ve snaze přeměnit chemický doplněk do využitelné podoby. Jak se dozvíte později, padesát pro cent každého syntetického doplňku naše tělo okamžitě učiní neužiteč ným, pro případnou budoucí přeměnu tudíž zbývá pouhých padesát procent. Navíc není nijak zajištěno, že se přemění celá tato část, nebo vlastně vůbec něco; to závisí pouze na konkrétních zdrojích jednotliv ce. Syntetické doplňky jsou tedy pouze potenciálními zdroji „živin“. Dobrým příkladem je syntetický vitamin E, o němž bylo v řadě studií prokázáno, že má pouze poloviční, nebo dokonce jen třetinový účinek na lidské tělo ve srovnání s přírodní verzí. Profesorka Camb ridgeské univerzity Isobel Jenningsová, průkopnice vědy o výživě, ve své knize Vitamins in Endocrine Metabolism (Vitaminy v endokrinním metabolismu) uvedla toto: „Syntetické vitaminy, které nepocházejí z přírody, ale jsou vyrobené z chemických látek, často mívají méně biologicky aktivní vliv než jejich přírodní obdoby, čímž se snižuje možný pozitivní účinek.“ Umělé vitaminy jsou jako obrazy, které vidíme v zrcadle. Sice vy padají přesně jako skutečnost, což říkají i chemici, když pod mikro skopem porovnávají molekulární strukturu syntetických a přírodních molekul. Ale stejně jako zrcadlové obrazy, které vidíme a které se ne mohou aktivně pohybovat, jen naše pohyby napodobovat, neúčinkují umělé vitaminy stejně jako přírodní chemické sloučeniny, které měly napodobit. Rozdíl mezi přírodními a syntetickými látkami asi nejlépe ilustru je, když sledujeme, jak jejich molekuly reagují na paprsek polarizova ného světla. Když světlo prochází přírodním vitaminem, vždy se kvůli rotaci molekul ohýbá doprava. Proto se také na obalech často objevuje

24


písmeno „d“, které znamená „dextro“, tedy pravý. Světlo procházející syntetickým vitaminem se rozděluje: jeden paprsek se ohýbá doprava, druhý doleva, proto se také na etiketách občas objevuje označení „dl“, vyjadřující „dextro“ a „levo“, což znamená levý. Výrobci umělých vitaminů se vás snaží přesvědčit, že mezi synte tickými a přírodními produkty nejsou vůbec žádné rozdíly, protože výroba těch umělých je mnohem levnější a mají tudíž mnohem vyšší ziskovou marži. A to je celé. Jedná se o vítězství zisků nad zdravím a většina lidí ve vyspělých zemích světa tento hodnotový systém be zděčně přijala za svůj. Bylo by báječné, vlastně přímo ideální, kdybychom všechny ne zbytné a zdravé živiny získávali přímo z ovoce a zeleniny. Ovšem půdy, na kterých jsou tyto plodiny pěstovány, kvůli špatným pěsteb ním technikám v minulých desetiletích ztratily řadu živin a další živi ny z potravin mizí zpracováváním. Dokonce i u biopotravin, kterým byste měli vždy dávat přednost před těmi vypěstovanými tradičním zemědělstvím, protože obsahují vyšší hla diny fytochemických látek a menší, nebo vůbec žádné množství pesticidů, dochází v době mezi sklizní a konzumací ke ztrátě živin. Ztráta je ještě větší, když se tyto potraviny nekonzumují syrové, ale uvaří se. Následkem toho americké ministerstvo zemědělství na základě průzkumu u 21 500 osob zjistilo, že ani jeden z nich z potravin, které za den sní, nepřijme sto procent ministerstvem doporučované denní dávky živin. Proto potřebujeme vitaminové i minerální doplňky, abychom uspokojili potřeby svého těla a udrželi si optimální zdraví. Skutečnou otázkou pak je, zdali jsme my, spotřebitelé, schopní informovaných rozhodnutí o doplňcích i poté, co se dozvíme, jak jsou přírodní doplň ky nadřazené těm umělým. Proto jsme také vytvořili značku Naturally Occurring Standard (skutečně přírodní standard – NOS), která jasně prozradí, jestli vita min nebo jiná látka pochází (nebo je složený) přímo ze sloučenin zís kaných z rostlin. Značka NOS pomůže odstranit zmatek v tom, co je skutečně přírodní a co je zčásti nebo zcela umělé. Jsme kultura přímo zaplavená mýty, dezinformacemi a omyly o roli, jakou výživa a doplňky stravy hrají, nebo by měly hrát, v našich životech.

Úvod

25

Možná patříte k lidem, kteří věří, že k udržení zdraví stačí vyváže ná strava, ať se tím rozumí cokoli, a není nutné užívat žádné doplňky. Nebo jste možná bez jakýchkoli pochyb přijali propagační slogany vý robců, že všechny vitaminy jsou si rovny a jejich účinky se liší pouze kvůli rozdílnému dávkování. I když o některých reklamních heslech pochybujete, možná doplňky dál užíváte a doufáte, že se vyplní sta ré pořekadlo, že je lepší se chránit, než později něčeho litovat. Nebo možná doufáte, že cokoli dokáže příroda, dokonce i v oblasti výživy, umí věda lépe – když ne dnes tak jistě v brzké budoucnosti. Tato kniha je určená vám všem. Příroda nám dala slib. Byl to slib dobrého zdraví a dlouhého živo ta, když jí vyrobené živiny budeme moudře využívat k léčení. Zrada tohoto slibu vírou v umělou výrobu byla jedním z největších selhání našeho zdravotnictví. Řada zjištění uvedených na stranách této knihy přispívá k návratu našeho vztahu k přírodě do správné rovnováhy, aby se přístup ke zdraví prospěšným živinám a doplňkům opět stal naším vrozeným právem.

ČÁST I Čtyři omyly o vitaminech

KAPITOLA 1 Omyl č. 1: Jídlo obsahuje všechny potřebné vitaminy

Někteří lékaři své pacienty od užívání vitaminů odrazují tvrzením, „že vitaminy vyrábějí jen ‚drahou moč‘“. Jiní takzvaní odborníci se nás pokoušeli ujistit, že stačí jíst vyváženou stravu a získáme všechny po třebné živiny. Dokonce máme Výživová doporučení pro Američany sestavená dvěma ministerstvy – ministerstvem zemědělství a ministerstvem zdravotnictví a sociálních služeb – která nám radí, abychom se, pokud jde o vitaminy a jídlo, řídili těmito radami: Výživové potřeby by měly být naplněny zejména z potravy. Jídlo nám poskytuje celou řadu živin (ale také fytochemikálií, antioxidan tů atd.) a dalších sloučenin, které zřejmě jsou zdraví prospěšné. Do plňky mohou být užitečné pro doplnění konkrétního rozpoznaného nedostatku, který nemůže být nebo není z nějakého důvodu uspoko jován stravou. Výživové doplňky nemohou zdravou stravu nahradit.

V ideálním světě by tyto rady byly rozumné a jejich dodržování bychom mohli jen doporučit. Ale jak asi víte, my v ideálním světě neži jeme – a ani se k tomu neblížíme – což rozhodně platí pro dostupnost a kvalitu živin, na kterých závisí náš dobrý zdravotní stav. Musíme začít prostým biologickým faktem: vitaminy a minerály jsou pro lidské zdraví nezbytné a lidské tělo si většinu z toho, co po třebuje, nedokáže samo vyrobit. Tyto živiny musíme získávat příjmem potravy a užíváním doplňků vyrobených z potravin.

29

30


Bylo nebylo, kdysi dávno půdy, na kterých se naše potraviny pěs tovaly, obsahovaly živiny potřebné pro lidské tělo. Dnes většina půd biozemědělců obsahuje pouze dvě až čtyři procenta organické hmoty, avšak tento obsah by měl přesahovat dvacet procent. Většina potravin se kdysi jedla krátce po sklizni, proto tyto živiny byly z převážné části uchovávány pro vstřebávání. To se začalo měnit v průběhu 20. století se zavedením pesticidů, herbicidů a dalších umělých chemických konta minantů, potraviny navíc začaly být zpracovávány pomocí konzervantů a dalších přídavných látek. Ztráta minerálů v našich půdách a sklizené úrodě vyvolávala znepokojení už minimálně od roku 1936, kdy byl senátnímu výbo ru předložen takzvaný Dokument 264, který právě na tento problém upozorňuje. I když to nebyla oficiální vládní zpráva ani studie, ale přetisk článku z médií, který předložil senátor Duncan Fletcher, je to jedno z prvních upozornění na chudnutí našich půd. Zde uvádíme úryvek: Většina z nás dnes trpí nebezpečnými nedostatky ve výživě, kte ré se nenapraví, dokud nebudou chudé půdy, na kterých se naše jídlo pěstuje, uvedeny do řádné minerální rovnováhy. Potraviny, ovoce, zelenina i obilí se dnes pěstují na polích o mnoha milio nech hektarů, která už neobsahují potřebné minerály, proto hla dovíme, ať už toho sníme sebevíc. Přední odborníci tvrdí, že 99 procentům světové populace tyto minerály chybí a že výrazný nedostatek nějakého z významněj ších minerálů může mít za následek nemoc. Jakékoli narušení rovnováhy nebo velmi nízká hladina nějakého prvku, i kdyby ho tělo potřebovalo jen mikroskopické množství, způsobuje, že onemocníme, máme zdravotní problémy a zkracujeme si život. Při nedostatku vitaminů může systém využívat minerály, ovšem vitaminy bez minerálů jsou neúčinné.

Teď v tomto procesu ochuzování půd přeskočíme až do roku 1992 k první Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji známé jako Su mmit Země pořádané v Brazílii. Toto setkání 108 hlav států obdrželo dokument připravený zemědělskými odborníky, který ukazoval, do

Část I: Čtyři omyly o vitaminech

31

jaké míry ze zemědělských půd po celém světě mizí živiny. Odhady byly mnohem horší, než kdokoli tušil. Podle této zprávy zmizelo v průběhu 20. století ze zemědělské půdy v Severní Americe přibližně 85 procent všech živin. Asie a Jižní Amerika ztratila 76 procent živin z půdy. Afrika přišla o 74 procent a v Evropě došlo k poklesu o 72 procenta. Tyto živiny zmizely z půdy kvůli hnojivům, pesticidům, herbicidům, zemědělských technikám, zavlažování a dalším následkům lidské činnosti. Minimálně 90 procent těchto zmizelých živin je považováno za nezbytné pro lidské zdraví, a to včetně šedesáti minerálů a šestnácti vitaminů, které jsou nutné pro řádné fungování imunitního systému. Teď se ještě zamyslete nad tím, co se asi stane, když se potraviny pěsto vané na této chudé půdě dostanou do velké továrny na jejich zpracová ní, kde je nacpou konzervanty, barvivy a dalšími přídavnými látkami. Hladina živin opět klesne o více než 80 procent a opět se to týká i mi nerálů a vitaminů. V době, kdy se tyto potraviny připravují za vysokých teplot, čímž se ještě více snižuje množství živin, nemá už si z nich lid ské tělo téměř co vzít. Mezi lety 1973 a 1997 americké ministerstvo zemědělství hlási lo, že množství živin měřených v každé kategorii zeleniny pěstované v USA dramaticky kleslo. Množství vápníku v brokolici se v tomto ob dobí snížilo o 53 procent, thiaminu o 35 procent, niacin se propadl o 29 procent. Měření v cibuli, mrkvi a dlouhém seznamu dalších dru hů ukazovalo obdobný propad důležitých živin. Jako by tato rozsáhlá ztráta živin v každé fázi pěstování i zpracová vání potravin neposkytovala dostatek přesvědčivých argumentů pro po třebu naši stravu nějak doplňovat, dnes už také víme, že jen málo lidí splňuje aspoň minimální výživová doporučení pro příjem zdravého ovoce a zeleniny. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí 15. března 2007 oznámilo, že vládou doporučený příjem ovoce a zeleniny konzumuje méně než třetina Američanů. Na základě průzkumu 305 000 dospělých bylo zjištěno, že pouhých 27 procent dospělých přijímá zeleni nu v takovém množství, aby si z ní mohli vzít všechny vitaminy a minerály potřebné k ochraně těla před chronickými onemocněními a nemocemi. Není proto divu, že vědecké studie začínají poskytovat důkazy o přímé vazbě mezi nedostatkem těchto vitaminů a minerálů a řadou

32


onemocnění. Studie z roku 2005 nazvaná „Dvojitě zaslepená, place bem kontrolovaná zkouška chrom pikolinátu u atypických depresí“ v Journal of Psychiatric Practice například zkoumala 113 osob od 18 do 65 let a zjistila, že osoby s depresivními projevy měly zároveň i ne dostatek chromu, což je stopový prvek, který se běžně vyskytuje na příklad v obilovinách. Když tyto testované osoby s depresí dostávaly doplňky s chromem, jejich symptomy se podle autorů studie Johna Dochertyho a dalších „výrazně zlepšily“. Odhadovaným třiceti milio nům lidem, kteří jen v Americe trpí depresí, by tato studie mohla při nést velkou naději. Další vědecké studie zase upozornily na prospěšnost doplňování vitaminů a minerálů. Nízké hladiny vitaminu B5 byly spojovány s pří znaky artrózy a vitamin B3 (niacin) zase zlepšuje pružnost kloubů a snižuje záněty v nich. Řada osob s artritidou má rovněž vážný ne dostatek vápníku. Nadace revmatických onemocnění nabízí doplňky s borem, které by měly pomáhat se zmírňováním příznaků revmatoid ní artritidy a osteoartrózy, kterými jen v USA trpí dvacet milionů osob. Výzkum také prokázal, že pro zdraví očí jsou klíčové vitaminy E, C a betakaroten, a řada epidemiologických studií dává vitamin E a beta karoten i do spojitosti se sníženým výskytem srdečních onemocnění. The Journal of Nutrition uvedl studie dokazující, že multivitaminy mo hou snížit výskyt infarktu myokardu. Devět randomizovaných studií zase zjistilo, že doplňky s chromem zvyšují citlivost na inzulin a zlep šují řízení hladiny krevního cukru u diabetiků. Seznam dalších mož ných kladných účinků na zdraví pokračuje dále a dále. Některé vitaminy a minerály, například selen a vitaminy C a E, mají v lidském těle roli antioxidantů a spolupracují jako první ochrana těla před rakovinou a kardiovaskulárními nemocemi. „Fakt, že nor mální stravou nesplníme dokonce ani doporučené denní dávky, vede k potřebě užívat doplňky stravy,“ uvedl Yousry Naguib, produktový manažer firmy Soft Gel Technologies z Los Angeles v roce 2004 v obo rovém časopise. „Antioxidanty většinou působí společně, synergicky. Vytvářejí vzájemně propojený obranný systém, který nás chrání před nemocemi spojovanými s oxidativním stresem.“ Řada zdravotních odborníků začíná vyjadřovat silnou podpo ru užívání doplňků stravy. „Máme dnes k dispozici rozsáhlý soubor


33

dat dokazujících, že kdyby každý z nás denně užíval několik doplň ků, výrazně by tím snížil riziko řady závažných onemocnění,“ tvrdí doktor David Heber, ředitel a zakladatel Centra výživy na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA). Během výpovědi před kongresovým výborem v roce 2002, ve které podrobně popisoval svůj výzkum užívání rostlinných doplňků při léčbě rakoviny a dalších nemocí, doktor Heber o roli vitaminů v našich životech mimo jiné uvedl: Současný člověk se vyvinul před 50 000 lety v Africe, ve skutečné rajské zahradě, kde byly naše geny v rovnováze s pestrou a různo rodou stravou pocházející z řady rostlin a bylin, které naši stravu obohacovaly a prospívaly našemu zdraví. Jedním z následků mo dernizace produkce potravin je právě ztráta této pestrosti. Když jsem před téměř třiceti lety chodil na lékařskou fakultu, učili nás, že všechny potřebné vitaminy získáme ze čtyř základních skupin potravin. Dnes víme, že to není pravda a máme velké množství důkazů o tom, že čtyři základní vitaminy včetně multivitaminů s kyselinou listovou, vitaminem E, vitaminem C a vápníkem by velmi prospěly všem Američanům, protože by výrazně snížily ri ziko výskytu chronických onemocnění.

V roce 2002 také v The Journal of the American Medical Association vyšla studie nazvaná „Vitaminy pro prevenci chronických onemocnění u dospělých“, která shrnovala třicet let lékařského výzkumu o vzta hu chronických nemocí a vitaminů. Autoři této studie z Harvardovy univerzity, K. M. Fairfield a R. H. Fletcher, jasně viděli, že nedosta tek vitaminů a minerálů v naší stravě nás vystavuje riziku rakoviny, onemocnění srdce a celé řadě dalších problémů. V závěru shrnuli, že „všichni dospělí by měli denně užívat multivitaminové tablety.“ V roce 2004 Council for Responsible Nutrition (Rada pro odpo vědnou výživu) ve Washingtonu vydávala prohlášení přesvědčující spotřebitele, aby se pravidelné užívání multivitaminů stalo základem ochrany zdraví a prevence nemocí. Tato skupina zdůraznila kladný vliv vitaminových doplňků zejména v těchto oblastech: posílení imu nitního systému, ochrana proti šedému zákalu, zlepšení kognitivních funkcí a budování a zachování zdravých kostí.

34


Důvěra spotřebitelů ve fakt, že naše strava je schopná uspoko jit všechny naše výživové potřeby, prudce poklesla, protože vědecké důkazy o opaku stále přibývají. Podle průzkumů provedených v roce 1994 agenturou pro průzkum veřejného mínění Multi‑Sponsor Surveys z Princetonu v New Jersey věřilo 70 procent amerických žen tomu, že jim jejich strava dodává všechny potřebné vitaminy a mi nerály; do roku 2000 však toto číslo kleslo na pouhých 46 procent dotazovaných. Přestože jsou si dvě třetiny z nás vědomy, že vitaminy jsou potřeb né, doplňky pravidelně užívá pouhá třetina z nás, což svědčí o meze ře, která může být překonána jen řádnou osvětou o výživě. I když už máme tolik důkazů, že jen naše výživa nám všechny vitaminy a mine rály dodat nemůže, proč tedy neužíváme doplňky, abychom stravu do plnili? Na vaší odpovědi na tuto otázku může záviset zdraví a duševní pohoda těch, které milujete a kteří na vás závisejí.

Historie vývoje vitaminů V této chvíli si možná říkáte, co přesně to jsou vitaminy, a jak jsme vlastně zjistili, že jsou pro naše zdraví velmi důležité. Na první otáz ku můžeme odpovědět takto: vitaminy jsou organické mikronutrienty nezbytné pro správnou funkci metabolismu. Na rozdíl od tuků, sacha ridů a některých bílkovin se metabolismem z vitaminů nezískává ener gie. Většinu si tělo nedokáže vyrobit a v malých dávkách jsou dostupné v přírodních potravinách. Každá z těchto přirozeně se vyskytujících organických sloučenin má konkrétní nezastupitelnou funkci a tělo je potřebuje pro zdraví a prevenci nemocí. Známé vitaminy se dělí na čtyři typy rozpustné v tucích (A, D, E a K) a devět typů rozpustných ve vodě (osm vitaminů B a vitamin C). Vitaminy rozpustné v tucích se mohou v těle ukládat, proto je nemu síte přijímat každý den. Protože se vitaminy rozpustné v tucích z těla nevylučují močí, můžete se jimi, když jich budete přijímat nadměrné množství, otrávit. Vitaminů rozpustných ve vodě se zbavíte mnohem snáze, proto je bez většího nebezpečí můžete přijímat ve vyšších dáv kách. Vitamin C a devět vitaminů ze skupiny B (kromě vitaminu B12


35

a kyseliny listové) jsou rozpustné ve vodě. Nemohou se v těle ukládat, proto je musíte přijímat často. Původně se vědci dohodli, že vitaminy budou vedle chemických názvů označovat i písmeny. Jen málo z nás ví o formě vitaminu E na zvané d‑alfa tokoferol sukcinát, ale většina z nás má povědomí o tom, co je to „vitamin E“ a jaké má účinky. Některé látky byly původně ozna čené písmenem „B“, ale nakonec se ukázalo, že vůbec neúčinkují jako vitaminy. Možná jste nikdy neslyšeli o vitaminech B4, 7, 8, 9, 10 a 11, protože byly postupně z vitaminů vyřazeny. I když byly naše znalosti a povědomí o vitaminech jako důleži tých složkách výživy získané poměrně nedávno, už většina tradičních lékařství, starých až 5000 let, prokazovala jisté povědomí o tom, že některé bylinky a zelenina obsahují neviditelné látky s energií nebo životní silou, která může zlepšit závažné zdravotní problémy. Jak ve starověkém Egyptě, tak ve starověkém Řecku se například vědělo o tom, že šeroslepost lze často s úspěchem odstranit mrkví. V dnešní době víme, že tento starý lék účinkuje díky vitaminu A, kte rý se v této zelenině přirozeně vyskytuje. Ať už se starověké kultury řídily selským rozumem, zkušenostmi získanými pozorováním, nebo pouhou intuicí, chápaly, že životní síla v přírodních potravinách může zachovávat zdraví, nebo ho dokonce navracet. Naše porozumění této zásadě udělalo kvantový skok v roce 1747, kdy skotský námořní lékař James Lind objevil, že neznámá látka v ci tronech, limetách a dalším ovoci a zelenině zabraňuje kurdějím, což byl v tomto období mezi námořníky velmi závažný problém. Tato látka bude později rozpoznána jako vitamin C. Mezi lety 1650 a 1850 umírala na kurděje polovina námořníků na zaoceánských plavbách. V té době to byla běžná a smrtelná nemoc a zabila více britských námořníků než námořní bitvy. V roce 1753 Ja mes Lind vydal své Pojednání o kurdějích, ale protože jeho práci dal ších čtyřicet let přehlíželi, zahynulo na tuto nemoc více než 100 000 britských námořníků. Později jeho dílo získalo uznání a ocenění krá lovského námořnictva, které začalo vyžadovat, aby se na všech lodích dopravovaly citrusy a další potraviny s vysokým obsahem vitaminu C. Kurděje jsou vážné krvácivé onemocnění způsobující nedostatek energie, špatnou funkci imunitního systému a spontánní krvácení,

36


které často končí smrtí. I když ti, kdo jedli citrusové plody a cizrnové klíčky, v té době neměli žádné ponětí o „vitaminech“, jak je chápeme dnes, věděli, že v citrusech a zelenině je něco, co předchází kurdějím. Protože limety dobře snášely transport, byly často volbou kapitánů lodí, kteří je pak rozdávali námořníkům i posádce. Právě kvůli pou žívání limet britským námořnictvem i obchodním loďstvem se brit ským námořníkům a obyvatelům Britských ostrovů začalo přezdívat „limeys“ (limeťáci). Zjistilo se také, že kurdějím mohou předcházet i syrové brambory, které rovněž obsahují malé množství vitaminu C. V 60. letech 19. století Louis Pasteur prokázal, že řada nemocí sou visí s mikroskopickými organismy. Krátce poté se základem „západ ní“ teorie medicíny a nemocí stal pojem infekce způsobená mikroby. Přibližně v této době se za infekční nemoci považovaly i nemoc beri beri a pelagra. Beri beri může způsobovat duševní problémy, slabost a ochablost končetin, oslabení srdečního svalu a nakonec i srdeční se lhání. Pelagra způsobuje trávicí obtíže, vyrážky, ztrátu paměti, halu cinace, a když nedojde k podání vitaminů B, nakonec i smrt. Později bylo doktorem Williamem Fletcherem a dalšími zjištěno, že této nemo ci lze předejít konzumací celozrnných výrobků, které jsou bohaté na vitaminy skupiny B. Objevení účinků vitaminů na lidské zdraví se dále prohloubilo ko lem roku 1905, kdy anglický lékař William Fletcher prováděl pokusy na obyvatelích ústavu pro choromyslné v malajském Kuala Lumpuru. V té době bylo onemocnění beri beri způsobené nedostatkem živin poměrně běžné ve všech asijských zemích, kde se hodně jedla rýže. Fletcher se domníval, že zvláštní živiny obsažené v rýžových slupkách by mohly nemoci beri beri předcházet. Fletcher dokázal, že u téměř 25 procent těch, kteří konzumovali bílou rýži neobsahující vitaminy B, se beri beri objevilo, mezi 123 pacienty, kteří dostávali rýži natural s obsahem vitaminů B, se objevilo pouze ve 2 procentech. Svou teorii prokázal pokusy, což vedlo k objevení vitaminu B1 (thiaminu) a dal ších vitaminů skupiny B. V roce 1912 Fletcherovy myšlenky dále rozvinul 28letý biochemik Kazimierz Funk narozený v Polsku, který v té době pracoval na slav ném londýnském Listerově institutu. Funk dokázal, že vitaminy jsou pro zdraví nezbytné. Zformuloval hypotézu o nemocech způsobených


37

nedostatkem vitaminů, v níž tvrdil, že nedostatek určitého vitaminu může vyvolat nemoc. Izoloval aktivní látku ve slupkách rýže natural, která zamezovala výskytu beri beri a vymyslel výraz „vit‑amin“, který definoval jako důležitou složku jídla mající životní důležitost – vita znamená „život“ a amin sloučeniny dusíku vyskytující se v thiaminu (vitamin B1), který izoloval z rýžových slupek. (Původně se domníval, že jsou tyto dusíkaté sloučeniny podobné aminům, ale tato chemická paralela byla později vyvrácena.) Nicméně název a význam vitaminů zaujal veřejnost a toto slovo se stalo všeobecně užívaným pojmem. Rok 1913 však znamenal významný, kladný, ale zároveň i záporný okamžik v historii vědy o výživě, vlivná skupina vědců totiž obrátila pozornost na objevení a izolování vitaminů v jídle. Thomas Osborne s Lafayettem Mendelem prováděli experimenty na Yaleově univerzitě a zjistili, že máslo obsahuje faktor nezbytný pro přiro zený růst a vývoj. Tento faktor začal být známý jako vitamin A rozpustný v tucích. Jeho chemické složení bylo určeno v roce 1933 a syntetizován byl v roce 1947. Krátce poté byly objeveny i další vitaminy. Zjistilo se, že kravské mléko obsahuje látky podporující růst, mezi něž patří i skupina vitaminů B rozpustných ve vodě: Před 30. lety 20. století se mluvilo o je diném vitaminu B; dnes už víme, že je to rodina tvořená řadou B vitami nů, známá také jako B‑komplex. V roce 1928 si skupina vizionářských amerických biochemiků a fy ziologů uvědomila, že se v rámci biologických věd objevuje nová spe cializace, a to věda o výživě, proto založili první světovou vědeckou společnost zaměřenou právě na výživu. Všichni zakládající členové se aktivně zapojovali do učení, psaní učebnic a akademických článků, které tuto novou disciplínu vymezovaly. Jejich nová „Výživová společ nost“ přilákala velkou pozornost právě k užívání vitaminů. Společnost nazvali American Institute of Nutrition (Americký ústav výživy) a jejím původním účelem bylo vydávat časopis se zprá vami o výzkumu v nově vznikajícím oboru výživy. Hlavní členové institutu byli zároveň členy redakční rady časopisu Journal of the Ame‑ rican Institute of Nutrition (Časopis Amerického ústavu výživy). Spo lečnost se v roce 1933 otevřela i dalším výzkumníkům a první vědecké shromáždění uspořádala v roce 1934 na Lékařské fakultě Cornellovy univerzity. V roce 1941 se oficiálně začlenila do Federace amerických

38


společností pro experimentální biologii. Dnes je tato společnost, pod novým názvem American Society for Nutritional Sciences (Americká společnost nutričních věd, od roku 1996) nejstarší a nejproslulejší společností zaměřenou na vědy o výživě. Ve 30. letech 19. století dokazovala záplava vědeckých studií bio chemické funkce různých vitaminů a stanovovala, proč je tělo po třebuje. Od té doby začaly být formy těchto vitaminů široce dostupné v tisícovkách průmyslově zpracovaných potravin vyráběných v masiv ním množství. Tyto umělé vitaminy se přidávají do našeho pečiva, cereálií, těstovin a dalších výrobků z obilovin, ale také do mnoha mléčných výrobků, nápojů a dezertů. Vlastně je téměř nemožné najít obohacený výrobek, který by neobsahoval nějakou formu syntetického vitaminu. I když tito první vědci v mnoha ohledech výrazně přispěli k pocho pení role jednotlivých vitaminů pro zdraví, snaha o jejich identifikaci a izolaci vedla k nesprávným předpokladům (které už více než století sdílí velká většina odborníků na výživu), že vitaminy jsou stejně účin né a zdravé v syntetické i přírodní formě. Tito vědci to nemysleli špatně, ale neuvědomovali si, že svým za měřením a prací pomáhají vytvořit chabé základy, o které se dnes věda o výživě opírá. Tehdy zkrátka nepochopili, že účinnost vitaminů závisí na dalších faktorech, které jsou však přítomné pouze u přírodních vi taminů v potravinách nebo v doplňcích vyrobených přímo z nich. Bohužel tato všeobecně přijímaná, ale chybná „pravda“ neboli pa radigma zůstává hlavní filozofií v současných zdravotních, výživových a potravinářských protokolech, které se zaměřují pouze na izolování a opravu částí celku, bez ohledu právě na tento celek. Přes množství nových poznatků o výživě vědci stále nejsou schop ní pozorovat a chápat, jak živiny skutečně fungují. Díky kvantové vědě máme k dispozici data dokazující, že uvnitř a kolem těchto životně důležitých nutričních struktur (vitaminů) se vyskytuje celá řada ko faktorů, které jsou nezbytné pro jejich správnou funkci. Tyto mikro skopické a často neviditelné činitele mohou mít z výživového hlediska stejný význam jako samotné vitaminy. Dokonce ani na té nejzáklad nější úrovni nebudou vitaminy ani minerály bez těchto spolučinitelů plně funkční. Proto také izolované, uměle vyrobené chemické látky ne mohou poskytovat živiny, které tělo potřebuje. Bohužel také mohou


39

oslabit imunitní systém, čímž se zvyšuje náchylnost k nemocem, proto je považujeme za toxické. V dnešní době začíná naštěstí stále více lidí přijímat životní styl, kte rý je v souladu s přírodou a zahrnuje přirozené biopotraviny a doplňky vyrobené z přírodních látek, protože to je nejlepší cesta ke zdraví a štěstí.

Léčebné užívání vitaminů Od objevení vitaminů v roce 1911 až do 50. let minulého století téměř všichni lékaři své diagnózy nedostatku vitaminů zakládali na snadno pozorovatelných příznacích, například krvácení způsobeném kurdě jemi nebo paralýze vyvolané beri beri. V tomto období výzkumníci pokládali základy novému způsobu pohledu na přírodní i syntetické vitaminy jako léčiva. V polovině 40. let minulého století kanadský lékař Evan V. Shute uvedl do praxe myšlenky maďarského fyziologa a objevitele vitami nu C Szent‑Györgyiho o vitaminové terapii. Shute s kolegy pomocí velkých dávek syntetického vitaminu E léčili pacienty s nejrůznějšími kardiovaskulárními onemocněními. Přibližně ve stejné době se pak doktor Frederick R. Klenner z Reidsvillu snažil nejrůznější virová onemocnění včetně dětské obrny s omezeným úspěchem léčit velkými dávkami syntetického vitaminu C. V roce 1952 zkusil MUDr. Abram Hoffer, Ph.D., léčit syntetickými vitaminy C a B3 schizofreniky a za znamenal jisté úspěchy. To byl start nového způsobu přemýšlení o vi taminech, začaly být brány stejně jako léky. Víme, že izolované chemicky vyrobené doplňky mohou dobře účinkovat při předcházení nebo potlačování příznaků, ale také víme, že uměle vyrobené léky a vitaminy mají toxické vedlejší účinky. Pro tože nejsou „přírodní“, nepocházejí z přírodních surovin, tělo je ne rozezná jako užitečné živinové stavební jednotky. Kvůli syntetickému původu je tělo vnímá jako cizorodé látky, což vyvolává reakci imunitní ho systému. Tato imunitní reakce nebrání syntetickému vitaminu C ve zmírňování příznaků, na první pohled se tudíž zdá, že došlo k léčbě. Ve skutečnosti však platí pravý opak: když je tělo zaplavené umělý mi látkami, přestává na ně být citlivé, ale zároveň se musí vyrovnat

40


se stresem způsobeným imunitní reakcí. Proto také zatím nebyly za znamenány velké úspěchy při používání syntetických vitaminů v rámci dlouhodobých léčebných programů. Vymizení příznaků totiž většinou nebývá projevem dobrého zdra ví. U pacientů se nemoci poměrně běžně vracejí, i když se všechny pří znaky podařilo úspěšně odstranit. Proč? Protože nebyla odstraněna hlavní příčina nemoci. Zdraví přichází teprve po odstranění problé mů, které způsobily dané příznaky, a tudíž i nemoci jako takové. Jak už jsme upozorňovali, žádné umělé látky nemohou sloužit jako výživové stavební jednotky, tudíž nemohou tyto nedostatky řešit na základní úrovni a přispívat k dobrému zdraví. I když umělé vitami ny s největší pravděpodobností mají méně vedlejších účinků než léky, bude lepší, když si uvědomíme, čím ve skutečnosti jsou: nízkými dáv kami syntetických léků, které s nemocemi pracují na periferní, symp tomatické úrovni. Což je hlavní vysvětlení toho, proč neúčinkují při udržování dobrého zdravotního stavu. Vitaminy mohou být užitečné v nouzových situacích a řada odbor níků je řadí do stejné kategorie jako léky. Což dává smysl; syntetické vitaminy se izolují z lidmi vyrobených chemických sloučenin, a tudíž se podobají lékům. Skutečně přírodní vitaminy se těm umělým vůbec nepodobají, a proto je do kategorie léčiv neřadíme. Přirozeně se vysky tující vitaminy se získávají pouze z potravy a dalších zdrojů, mimo jiné z ovoce, zeleniny nebo rostlin. Syntetické vitaminy se vyrábějí chemic kými procesy v laboratořích za použití chemických zdrojů. V přírodních vitaminech je molekulární struktura přirozená a ne porušená výrobním procesem. Díky tomu se podařilo zachovat jem nou matrici kofaktorů a jsou proto účinnými při léčbě nemocí a pro návrat dobrého zdraví.

Srovnání procesu výroby umělých vitaminových doplňků a přirozeně se vyskytujících doplňků Syntetické vitaminy se podobně jako léky kompletně vyrábějí sérií che mických procesů v laboratořích nebo výrobních závodech. Jejich paten tově chráněné složení, k jehož výrobě se používá několik chemických


41

látek a více než deset výrobních kroků, má napodobit molekulární strukturu kýženého izolovaného vitaminu. Konkrétní postupy nejsou veřejně přístupné; hlavním smyslem celého tohoto stručného popisu je zdůraznit, že syntetické vitaminy jsou vyráběny pouze chemicky. Farmaceutické společnosti umějí dobře vyrábět nejrůznější che mické sloučeniny jako léky a také umějí zacházet s chemickými látka mi tak, aby vznikaly chemické sloučeniny. I když základní materiály používané pro výrobu syntetických vitaminů mohou působit „přírod ně“ nebo „organicky“, v syntetických vitaminech se vyskytují jen zříd ka. Ještě horší je, že u některých z nich byly prokázané toxické účinky, což platí například pro uhelný dehet a další petrochemické produkty. Jako příklad si vezměme syntetický vitamin B1. Začíná se často po užívaným základním materiálem, uhelným dehtem, pak chemik může přidat kyselinu chlorovodíkovou nebo jinou chemikálii, aby vznikla sra ženina (precipitát) – což je látka vznikající kombinací dvou reaktivních sloučenin. Pak výroba pokračuje, může zahrnovat další dodatečné kroky včetně kvašení nebo jiného patentově chráněného procesu, směs se ně kolikrát zahřeje a zase ochladí a nakonec vznikne kopie finální izolova né sloučeniny, vitaminu B1. Finální „vitaminová“ látka se suší, testuje se její chemická „čistota“ a pak se dopravuje k distributorům nebo výrob cům, kteří tento materiál využívají při výrobě doplňků stravy. Při výrobě konečného produktu ještě mohou výrobci chemický „vitamin“ různými způsoby upravovat: mohou používat různé množství pojiv, ať už toxic kých, nebo netoxických, aby vznikly tablety; tablety také lze vyrábět bez pojiv; nebo se mohou používat kapsle ze želatiny, což je výrobek obvykle získávaný z hovězích a vepřových kůží a dalších vedlejších látek – nebo v ideálním případě z rostlinných zdrojů, například celulózy. Proces výroby doplňku s přírodně se vyskytujícím vitaminem B1 je naprosto jiný. Nejprve se sklidí a očistí potravina či rostlina obsahující kýžený vitamin nebo živinu, například pšeničné nebo rýžové klíčky. Pak se dá do obrovské kádě, kde se smíchá s čistou vodou a přefiltruje se, aby vznikl extrakt. Během filtračního procesu se odstraňuje celu lóza a vláknina, což jsou pevné, nestravitelné části rostliny nebo po traviny bez výživné hodnoty. Je však nutné upozornit na to, že i když celulóza ani vláknina nemají žádnou výživnou hodnotu, jsou nesmír ně cenné, kvůli své schopnosti čistit trávicí trakt a podpoře zdravého

42


vyprazdňování střev. Zdravá výživa a vyvážený nutriční plán by měly denně obsahovat vhodné množství vlákniny. Když však chceme získat koncentrovaný potravinový doplněk s přirozeně se vyskytující živinou, pak se vláknina odstraňuje, aby se živiny vstřebávaly rychleji a účinněji. Příklad ze světa potravin – když jíte brokolici kvůli vitaminu A (a dalším cenným živinám) a vláknině, ale ještě k tomu pijete zeleninovou šťávu, nebo berete přírodní doplňky, abyste dávky vitaminu A zvýšili. Výsledný extrakt pak obsahuje stejné plné spektrum živin a dal ších pomocných činitelů jako původní potravina. Tento extrakt se následně usuší, obvykle za nízkých teplot a přirozenými metodami, ne mražením nebo oxidem uhličitým a dalšími chemikáliemi a za vy sokých teplot. Jakmile je extrakt vysušen a otestován, může se začít balit. V případě přirozeně se vyskytujících doplňků výrobci obvykle upřednostňují podobu vegetariánských gelových kapslí z rostlinné ce lulózy nebo tablet vyrobených bez umělých přísad, jako jsou stearan hořečnatý nebo další umělá pojiva a maziva. Z tohoto příkladu jasně vyplývá, že syntetické vitaminové doplňky se od těch přirozeně se vyskytujících výrazně liší. Syntetické vitami ny jsou čistě chemické sloučeniny, které se nikdy nevyskytovaly v po travině ani rostlině vytvořené přírodou. Ve své krystalické chemické podobě sice syntetické vitaminy mají dobu trvanlivosti až tisíce let a podobně jako syntetické léky jsou poměrně stabilní. Ale není na nich vůbec nic přírodního.

Objev DNA Kyselina deoxyribonukleová (DNA) obsahující biologický plán pro stavbu lidského těla byla objevená v roce 1944. O rok později doktor Linus Pauling vyvinul pojem „molekulárních nemocí“ a položil zá klady současné molekulární biologie. Jeho myšlenky připravily půdu pro užívání obrovských dávek syntetických vitaminů. Doktor Pauling se stal horlivým zastáncem užívání vitaminů, zvláště pak megadávek umělého vitaminu C. K dalšímu milníku došlo koncem roku 1954, když doktor Den ham Harman, emeritní profesor Lékařské fakulty Nebraské univerzity


43

rozvinul teorii o volných radikálech a stárnutí a promluvil o způsobu, jakým antioxidanty (jako jsou vitaminy C a E) mohou odstraňovat vol né radikály a tím vlastně prodlužovat život. Harmanova myšlenka byla prostá: volné radikály, což jsou molekuly s nevyváženou dvojicí elek tronů, reagují s DNA a poškozují ji spolu s dalšími součástmi buněk. Harman zjistil, že antioxidanty jako vitaminy C a E mohou tyto volné radikály zneškodnit, když se s nimi spojí a tím je chemicky zneutrali zují, čímž tělu usnadňují, aby se jich zbavilo. V dnešní době se o vita minech C a E ví, že v kompletní formě mají silné antioxidační účinky. V roce 1956 doktor Roger Williams zveřejnil svou teorii o bio chemické a výživové jedinečnosti. Na základě rozsáhlého souboru anatomických, genetických a biochemických dat Williams tvrdil, že individuální výživové potřeby lidí se výrazně liší. Minimální a doporu čené denní dávky viděl jen jako pokusy o vytvoření statistických norem v situacích, kde nejsou možné žádné normy. Jediným rozumným pří stupem podle jeho názoru byla snaha o optimální stravu. Doktor Linus Pauling s těmito myšlenkami souhlasil a v roce 1968 popsal teoretické základy nutriční medicíny. Pauling molekulární biologii převyprávěl slovy srozumitelnými i laikům. Ve svém pojetí nazývaném „ortomo lekulární“ medicína Pauling doporučoval, aby lidé užívali látky (včet ně syntetických živin a vitaminů), které považoval pro biochemii za „normální“. Je důležité upozornit na to, že chemicky získané živiny vyvolávají biochemické reakce, které zpočátku na vědeckou komunitu působily dojmem, že tyto látky obnovují zdraví. Vědci si však neuvědomovali, že mezi těmito chemickými látkami a imunitním systémem dochází k válkám, což celkové zdraví naopak poškozuje. V roce 1955 pokračující výzkum fungování přirozených vitaminů prokázal, že pomáhají předcházet nemocem způsobeným jejich nedo statkem, ale mají cenný přínos i díky svým léčebným účinkům. Koneč ným výsledkem užívání přirozeně se vyskytujících doplňků je a bude zdravé tělo. Syntetické vitaminy jsou jako léky, zpočátku může díky nim v těle docházet k pozitivním změnám. Tak například niacin (B3) pomáhá se snižováním hladiny cholesterolu. Když však užíváte jakýkoli syn tetický vitamin nebo lék, přijímáte s ním i jeho toxicitu a nepříznivé

44


vedlejší účinky. Užívání chemických doplňků k léčení příznaků nemo cí jednoduše není dobré řešení. Aby došlo k trvalé nápravě, musí být příznaky řešeny mnohem důkladněji změnou stravy i životního stylu. Syntetické doplňky stravy sice obvykle bývají méně účinné než léči vé přípravky, ale obě skupiny mají vedlejší účinky. Propagátoři léčivých přípravků tvrdí, že jsou pro vás vhodnější, ale ve skutečnosti zdraví po škozují do stejné míry jako ty běžné, uměle vyrobené varianty.

Kontroverzní definice Už ve 30. letech 20. století se začaly rozcházet názory na přesnou defi nici vitaminu. Někteří odborníci jej definovali jako přirozeně se vysky tující látku, kterou nalézáme pouze v potravinách a rostlinách. Tato definice byla v rozporu s názorem chemiků a vědců, kteří syntetizovali části vitaminových sloučenin. Vitaminy definovali jako izolované syn tetické chemické sloučeniny, které se podobají určitým částem přiro zeně se vyskytujících vitaminů. Proti užívání syntetických vitaminů propagovaných velkými far maceutickými společnostmi a jejich vládními podporovateli bojova lo několik významných zastánců přírodní stravy a medicíny. Jedním z prvních hrdinů boje za přírodní vitaminy byl doktor Royal Lee, prů kopník přírodní medicíny a jeden z prvních tvůrců přírodních alterna tiv tehdy užívaných syntetických vitaminů. Doktor Lee vyrostl na farmě poblíž Dodgeville ve Wisconsinu; jeho zájem o vědu a výživu začal už na místní základní škole. Ve 12 letech si do sešitu zapsal definice z biochemie a výživy a začal sbírat kni hy na tato témata. Doktor Lee promoval v roce 1924, vystudoval zubní lékařství na Marquette University ve Wisconsinu, kde ho velmi zaujal význam výživy. V roce 1923 sepsal přednášku, která naznačovala souvislost mezi nedostatečným příjmem vitaminů a zubním kazem a dokazovala, že vitaminy by měly být nezbytné součásti naší stravy. Později doktor Lee hrdinsky věnoval svůj čas i další prostředky boji proti podporovatelům syntetické živiny a obohacování jídla syntetic kými vitaminy. Doktor Lee jasně viděl, jak nebezpečné je, když si do stravy začneme zavádět umělé vitaminy. Stále ještě jsme nezapomněli


45

jeho snahu o zachování našich tradic přírodní medicíny, jeho odvahu i velkorysé příspěvky. Spory o definici skutečného vitaminu přetrvaly dodnes. Soustřeďují se zejména na to, zdali je syntetickou chemickou sloučeninu vůbec mož né definovat jako vitamin, nebo zdali se za pravý vitamin může označo vat pouze přirozeně se vyskytující látka, kterou najdeme v přírodě. Je zajímavé, že postupem času zřejmě zvítězilo chemické pojetí: vět šina zdravotníků, prodejců zdravých potravin a veřejnost přijímá chemic kou definici vitaminu. Na tom není nic překvapivého, protože to obvykle trvá tak rok, než se podaří pohnout názorem veřejnosti. A vysoce ziskový mnohamiliardový sektor výrobců potravinových doplňků ročně investuje miliony dolarů do toho, aby působil na veřejnost a udržel status quo. Chemická definice „vitaminu“ si vezme jakoukoli izolovanou část vitaminu, která na molekulární úrovni vypadá podobně jako část pří rodního vitaminu. Chemici obvykle nerozeznávají rozdíly mezi pří rodními a syntetickými vitaminy, jim připadají totožné. My však víme, že zdání může klamat a přírodní vitamin se od toho syntetického nepochybně liší. Složité celky vyskytující se v přírodě jsou se svými nenahraditelnými funkcemi těm umělým více než nadřazené. V přirozeně se vyskytujících doplňcích jsou čtyři prvky, které většina chemiků úplně přehlíží. Jsou to: hormony, obsah kyslíku, fy tochemikálie (sloučeniny, které se přirozeně vyskytují v živých rostli nách) a enzymy, my v Hippocrates Health Institute pro ně používáme zkratku H. O. P. E. (Pozn. překl. Zkratka je vytvořená z anglických ná zvů daných prvků.) Každá z těchto významných součástí plní výživové i elektromagnetické funkce a jsou nezbytné pro zdraví a řádnou funkci buněk. Protože udržují činnost vitaminů a minerálů, jsou stejně důle žité jako ony, ale dnešní akademici o tom přesvědčení nejsou. Lidé, kteří rozumějí tomu, že za vitamin lze považovat pouze přirozeně se vyskytující látku obsaženou v potravinách a rostlinách, s chemickým pojetím vitaminů nesouhlasí. Odmítají názor, že synte tické vitaminy na molekulární úrovni vypadají podobně jako přírod ní vitaminy, proto musí být stejné. Fotka nebo plastový model rostlin také vypadá jako rostlina, ale rostlina to není. Rozdíl mezi skutečným, živým vitaminem a „mrtvou“ chemickou sloučeninou je rozdíl mezi životem a smrtí.

46


Jedním z důvodů, proč řada lidí přijala chemické pojetí vitaminů, je, že v nás pevně zakořenil názor, který se poprvé objevil ve 30. letech, a to že „chemie nám zlepšuje život“. V té době se zdálo, že chemie a technika mají nekonečné možnosti. Lidé se proto do chemie úplně zbláznili a hranice mezi přírodními a syntetickými látkami brzy začaly splývat. Když se dnes zeptáte chemika, jaký je rozdíl mezi syntetickým vitaminem a přírodním, s největší pravděpodobností vám odpoví, že jsou úplně stejné. Chemická forma však je „mrtvá“, získaná z chemi kálií a dalších nějak zpracovaných materiálů, zatímco přírodní forma je „živá“, pochází ze zdroje vytvořeného přírodou, která život přímo vyzařuje. Syntetické chemikálie a anorganické materiály nikdy „živé“ být nemohou, protože pocházejí z neživých zdrojů. Můžeme vůbec rozštěpené, izolované části vitaminu říkat sku tečný vitamin? Na tyto významné otázky odpovíme, asi poprvé, když začneme rozebírat kontroverze, ke kterým dochází mezi výrobci pra vých a syntetických vitaminů už téměř osmdesát let. V této knize vám pomůžeme znovu definovat a pochopit, z čeho se skládá „skutečný“ vitamin. (Viz například následující chromatografie.)

První obrázek

Druhý obrázek

Čistý komerční vitamin C

Acerola (západoindická třešeň) –

(kyselina askorbová).

přirozené C.

Typické kruhy kyseliny askorbové, ale

Zubaté okraje a silné záření naznačují

žádná biologicky aktivní látka.

přítomnost dalších faktorů, vitaminů a činnosti enzymů.


47

Tento obrázek ilustruje složité biologické rozdíly mezi syntetic kým vitaminem a do něj přidaným anorganickým materiálem a při rozeným vitaminem s mnoha přírodními kofaktory uspořádanými a vyváženými v laboratoři přírody. Tyto chromatografie dokazují, že to, co stvořila příroda, člověk nedokáže napodobit, i kdyby se obě lát ky při chemickém rozboru zdály totožné. Z hlediska výživy lidem nepochybně prospěje, když moderní vý živové postupy tento rozpor vezmou v úvahu a uznají, že snahy lidí o nápodobu přírody mají nevalné výsledky. Jsme velmi vděční doktoru Ehrenfriedu E. Pfeifferovi a zaměstnancům jeho Biochemické výzkum né laboratoře ve Spring Valley ve státě New York za neskutečnou péči a trpělivost, se kterou přistupovali k tvorbě těchto chromatografií. Máme teď před sebou velký globální úkol, a to obnovu kvality půdy – dokonce i na biofarmách –, abychom do ní vrátili živiny, které byly z našich potravin odčerpány. Je nezbytně nutné, abychom bioze mědělství opět zavedli jako hlavní zemědělskou metodu a začali zlep šovat kvalitu půdy střídáním plodin. Ničení našich půd trvalo mnoho desetiletí, teď nějaký čas zabere jejich oživení a uzdravení. V mezido bí pak můžeme dostatečné množství živin v jídle zajistit pouze dopl ňováním stravy přirozeně se vyskytujícími, nesyntetickými vitaminy a živinami, ideálně z biofarem, které se soustředí na šetrné zacházení s půdou.

KAPITOLA 2 Omyl číslo 2: Syntetické živiny jsou rovnocenné s těmi přírodními

V našem Hippocrates Health Institute provádíme už dvacet let experi ment, který dosud žádný z nutričních specialistů neprováděl: výkon ným mikroskopem zkoumáme krev více než 11 000 klientů, kteří při příchodu k nám do institutu užívali syntetické doplňky. Měřili jsme hladinu živin v jejich tělech před začátkem třítýdenního pobytového programu a po něm. Zvláště jsme se zajímali o rozdíly mezi počtem červených a bílých krvinek, což je indikátor buněčného zdraví (při zvýšeném počtu), nebo naopak špatného vstřebávání či nedostatečné funkce buněk v případě sníženého počtu. To, co jsme zjistili, se za celých dvacet let nezměnilo: u více než 11 000 uživatelů doplňků na bázi léků, jejichž krev jsme odebrali a otestovali, nedocházelo k téměř žádnému vstřebávání ani uchovávání syntetických vitaminů. Navíc jsme pomocí technologií laboratoří Spectracell zkoumali jejich leukocyty, abychom určili, které živiny se vstřebávají. Buňky u je dinců užívajících chemické doplňky na začátku našeho programu trvale vykazovaly výrazný nedostatek živin ve srovnání s jeho koncem, což ještě zdůraznilo praktickou neúčinnost laboratorně vyrobených doplňků. Jakmile klienti Hippocrates Health Institute nastoupí na náš tří týdenní program, konzumují pouze stravu složenou ze zdravých ne zpracovaných potravin v biokvalitě a syrovou stravu obsahující také přírodní doplňky vyrobené právě z nezpracovaných potravin. Na bízíme jim snad nejvýživnější a nejbohatší stravu ze všech dietních programů na světě. Po třech týdnech krev klientům opět testujeme a srovnáváme výsledky předtím a potom.

49

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

PRAVDA O DOPLŇCÍCH STRAVY Brian R. Clement, Ph.D

Recommend Documents