VRCHNÍ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ V PRAZE odbor závažné hospodářské a finanční kriminality
nám. Hrdinů 1300 140 65 Praha 4 tel.: 261 196 830 fax: 261 196 851 e-mail:
[email protected] datová schránka: uzcaety
7 VZV 23/2012-1994
Praha, dne 24.3.2014
Vážený pan JUDr. Tomáš Sokol advokát AK Brož & Sokol & Novák Sokolská 60 120 00 Praha 2
Obvinění Mgr. Jiří Staněk, nar. 2.2.1976 a JUDr. Vlasta Parkanová, nar. 21.11.1951 – vyšetřování trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) trestního zákona a porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona - přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 65 odst. 2 trestního řádu
Dne 17.3.2014 byla doručena, na Vrchní státní zastupitelství v Praze, Odbor závažné hospodářské a finanční kriminality, žádost obviněné JUDr. Vlasty Parkanové o přezkoumání důvodů odepření práv nahlédnout do spisu podle § 65 odst. 2 trestního řádu, datovaná dne 14.3.2014. Z obsahu žádosti obviněné vyplývá, že dne 7.2.2014 se obviněná JUDr. Vlasta Parkanová, prostřednictvím svého právního zástupce (obhájce), obrátila na policejní orgán s žádostí ve smyslu ustanovení § 65 trestního řádu, o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu. Dne 18.2.2014 bylo právnímu zástupci obviněné doručeno sdělení policejního orgánu ze dne 17.2.2014, č.j. OKFK-321-738/TČ-2010-251102, kterým policejní orgán rozhodl tak, že právo nahlédnout do vyšetřovacího spisu s odkazem na ustanovení § 65 odst. 2 trestního řádu obhájci obviněné odepřel a uvedl, že termín nahlédnutí do spisu stanoví ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne doručení rozhodnutí o možnosti prostudovat vyšetřovací spis. Vzhledem k tomu, že obviněná považuje tento postup policejního orgánu za nezákonný, neodůvodněný a poškozující základní právo obviněné na obhajobu v trestním řízení, podala tímto obviněná prostřednictvím svého obhájce žádost, aby dozorový státní zástupce přezkoumal závažnost důvodů, na základě kterých policejní orgán odepřel právo obviněné na nahlédnutí do vyšetřovacího spisu.
2 Tuto žádost pak obviněná odůvodňuje následovně tak, že policejní orgán obdobně, jako tomu bylo v předchozích případech, odůvodňuje své rozhodnutí odepřít obviněné právo nahlédnout do vyšetřovacího spisu tím, že jedná ve snaze ochránit oprávněné zájmy dalších osob účastných na trestním řízení, především ve vztahu k nezveřejňování jejich osobních údajů, jakožto nezveřejňování dalších údajů ze spisu, jejichž veřejná známost může ovlivnit podání dožádání osob, které policejní orgán vyžádal, podání doplnění znaleckého posudku či zpracování právních pomocí v zahraničí. Důvodnost těchto obav pak zjevně dovozuje ze skutečnosti, že obviněná, po konzultaci se svým obhájcem, uveřejnila významnou část vyšetřovacího spisu v anonymizované podobě na svých internetových stránkách, a to i přesto, že byla poučena v souladu s ustanovením § 8b trestního řádu o důvěrnosti informací v trestním řízení. K postoji policejního orgánu se uvádí jako nejzásadnější námitka, že i kdyby byla pravda to, co tvrdí v odůvodnění svého odmítnutí policejní orgán, k takovému postupu jej to nelegitimuje. Trestní řád jasně vymezuje důvody, pro které lze odepřít nahlédnutí do spisu, a to, co uvádí policejní orgán, důvodem není. Nepřichází v úvahu, aby si orgány činné v trestním řízení jakousi volnou úvahou rozšiřovaly důvody odepření nahlédnout do spisu. Policejní orgán není zákonodárce a není oprávněn zákon dotvářet. Policejní orgán zřetelně nepochopil, že principiálně je problém zcela jinde. Je jednou věcí, že obviněný má právo nahlížet do spisu, a tak získávat informace potřebné pro svoji obhajobu v trestním řízení. A úplně jinou věcí je, zda kromě toho tyto informace nad rámec přímého využití pro trestní obhajobu využije i jinak. I kdyby s tím „jinak“ orgán činný v trestním řízení nesouhlasil, nelegitimuje jej to k tomu, aby odepřel obviněnému něco, na co prostě má zákonný nárok. Výjimkou by snad byl případ, při němž by sekundární využití informací získaných z trestního spisu směřovalo k maření vyšetřování. Tak tomu v dané věci ale rozhodně není a ani to nikdo netvrdí. Nutno věc vnímat také tak, že tvrzené porušení norem, na jejichž dodržování nemá policejní orgán oprávnění dohlížet, nemůže být důvod, případně jen záminka k odepření něčeho, nač má obviněný zcela nesporně právo. Jinak řečeno, má-li policejní orgán pocit, že způsob využití informací získaných obviněným z trestního spisu zakládá skutkovou podstatu přestupku, může to signalizovat věcně příslušnému orgánu. Nemůže ale přijímat opatření, která sistují ustanovení trestního řádu a v podstatě jsou jakousi quasi sankcí. Po prostudování obsahu předmětného sdělení policejního orgánu a s ohledem na informace v něm uvedené, má obviněná za to, že žádný z důvodů, které policejní orgán ve svém poměrně strohém sdělení uvedl, nedosahuje takové závažnosti, aby mohl odůvodnit absolutní odepření práva obviněné nahlédnout do vyšetřovacího spisu, a to až do skončení přípravného řízení. V odůvodnění žádosti se dále uvádí, že co se týká postupu obviněné, spočívajícího v uveřejňování některých částí vyšetřovacího spisu, na pro ten účel speciálně zřízených webových stránkách, obhajoba již v minulosti opakovaně vyslovila svůj právní názor, že se nejenže nejedná o porušení jakékoli povinnosti obviněné, ale naopak jedná se o její ústavní právo. Je asi bezpředmětné již po několikáté vysvětlovat, že ustanovení § 8b trestního řádu se na obviněného nevztahuje. Znění tohoto ustanovení i důvodová zpráva poměrně jednoznačně stanovují, že primárním účelem tohoto ustanovení je ochrana práv oběti trestného činu, nikoli omezování práv obhajoby, jak si zcela zjevně představuje policejní orgán. I pokud by tomu však bylo jinak, byl policejní orgán při posouzení střetu různých ústavních práv povinen postupovat v souladu s tzv. „testem proporcionality“ tak, jak jeho obsah vymezil Ústavní soud. Tento test však policejní orgán zcela ignoroval, a to i přesto, že se v dané věci zcela zjevně o střet základních lidských práv jedná, a to konkrétně práva obviněné na ochranu osobní cti a dobré pověsti ve smyslu čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva
3 na svobodu projevu ve smyslu čl. 17 odst. 1, odst. 2 Listiny s právem osob zúčastněných na trestním řízení na ochranu osobních údajů ve smyslu čl. 10 odst. 3 Listiny. Takto přitom postupoval již opakovaně, bez ohledu na uznávanou judikaturu Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16.6.2005, sp. zn. I. ÚS 353/04, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 09.02.1998, sp. zn. IV. ÚS 154/97) a bez jakéhokoli relevantního odůvodnění. Kromě výše uvedeného obhajoba v odůvodnění své žádosti poukazuje na to, že ve svém sdělení policejní orgán dále vyslovil obavu z možnosti ovlivnění podání dožádání osob, které si policejní orgán vyžádal, podání doplnění znaleckého posudku či zpracování právních pomocí v zahraničí. Vzhledem k tomu, že obhajoba nemá přístup do vyšetřovacího spisu a předmětné sdělení žádné konkrétnější odůvodnění neobsahuje, obhajoba neví, o jaká dožádání či jaký znalecký posudek se má v daném případě jednat, či jakým způsobem by mohlo uveřejnění částí vyšetřovacího spisu tyto procesní úkony ovlivnit. V každém případě je však nutné poukázat na povahu těchto úkonů. Podstatou institut dožádání je povinnost dožádaného orgánu provést procesní úkon či poskytnout úplné a pravdivé informace, které jsou předmětem dožádání a které jsou výhradně určovány policejním orgánem, který dožádání učinil. V tomto směru není obhajobě nijak zřejmé, jakým způsobem by mělo uveřejnění některých částí vyšetřovacího spisu splnění této zákonné povinnosti dožádaného orgánu ovlivnit. Obdobné přitom platí pro zmíněné doplnění znaleckého posudku. Obhajoba v tomto směru pouze předpokládá, neboť si to s ohledem na zamítnutí přístupu k vyšetřovacímu spisu nemůže ověřit, že rovněž znalec vypracovává úplný a pravdivý znalecký posudek, kdy má k dispozici všechny podklady, které k jeho zpracování potřebuje. Jistě není smyslem policejního orgánu naznačit, že pokud by byl obsah vyšetřovacího spisu známý, tak by znalec vypracoval znalecký posudek nepravdivý a dopustil se tak úmyslně trestného činu dle § 346 trestního zákoníku. Či snad by mohly být znalci policejním orgánem poskytnuty neúplné podklady, a pokud by měl znalec podklady úplné, musely by být jeho závěry jiné. Obhajoba věří, že tomu tak není, přestože si to díky postupu policejního orgánu nemůže nijak ověřit. Dále obhajoba v odůvodnění své žádosti namítá, že pokud se týká obsahu právní pomoci v zahraničí, obhajobě nezbývá než zopakovat, že policejní orgán dle všech dostupných informací opětovně žádá o obdobné údaje, jak to již učinil v předchozí žádosti o právní pomoc uplatněné v průběhu přípravného řízení. Opět je nutné konstatovat, že pokud by byly tyto informace poskytnuty, bude se jednat buďto o informace veřejně dostupné, nebo o informace utajované, které by stejně obviněná s ohledem na znění zákona č. 412/2005 Sb., tak jako tak uveřejnit nemohla a policejní orgán nemůže mít k dispozici žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné se domnívat, že by obviněná měla v úmyslu tento zákaz porušit. Nelze opominout ani skutečnost, jakou dobu se na poskytnutí těchto informací již čeká. Je zřejmé, že pokud by dožádané státy chtěly tyto informace poskytnout, už by tak učinily nebo by o jejich poskytnutí již alespoň rozhodly. Na tom skutečnost, zda bude či nebude obviněné umožněno do vyšetřovacího spisu nahlédnout, nic změnit nemůže. I přes výše uvedené je nutné konstatovat, že i v případě oprávněnosti obavy z vyzrazení utajovaných skutečností policejnímu orgánu nic nebrání, aby v souladu s ustanovením § 65 odst. 5 trestního řádu přijal opatření k jejich ochraně. Povahu utajovaných informací však zcela zjevně nemá celý spis a tak není důvod, proč právo k přístupu k vyšetřovacímu spisu v celém jeho rozsahu obviněné resp. jejímu obhájci odepřít. S ohledem na rozhodnutí policejního orgánu i nadále omezovat ústavní právo obviněné na obhajobu a obviněné i nadále bránit na průběhu přípravného řízení se aktivně účastnit, nezbývá obhajobě než konstatovat, že policejní orgán si dost dobře neuvědomuje svou roli v přípravném řízení. Tou totiž není snaha docílit odsouzení obviněného, který nezřídka ani
4 nemusí být pachatelem, ale zjištění skutkového stavu za součinnosti stran tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Právě možnost obhajoby nahlédnout do vyšetřovacího spisu je základním předpokladem toho, aby obhajoba mohla policejnímu orgánu tuto součinnost poskytnout, navrhnout další důkazy či se k důkazům již zajištěním vyjádřit. Tím, že policejní orgán v tomto obhajobě brání, nejenže porušuje její práva, ale současně i své povinnosti. Ať už je tento postup veden osobní antipatií k obhájci obviněné či snad jen z přesvědčení policejního orgánu, že pouze jeho právní názor je ten správný, a to aniž by byl čímkoli potvrzen, nelze než uzavřít, že se jedná o postup nesprávný, nedůvodný a z hlediska průběhu trestního řízení zcela neúčelný, a proto obviněná žádá, aby dozorový státní zástupce postup policejního orgánu přezkoumal a pokynem ve smyslu §174 odst. 2 písm. a) trestního řádu mu uložil, aby obviněné, případně jejímu obhájci, nahlédnutí do vyšetřovacího spisu umožnil. Výše citované rozhodnutí policejního orgánu - Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Policie ČR, SKPV, odboru závažné hospodářské trestné činnosti, ze dne 17.3.2014, č.j. OKFK-321-738/TČ-2010-251102, kterým stanovil obviněné JUDr. Vlastě Parkanové termín k nahlížení do spisu tři pracovní dny od doručení vyrozumění o možnosti prostudovat vyšetřovací spis, dozorový státní zástupce na základě relevantní části předloženého spisového materiálu v úplnosti přezkoumal, a to jak z hlediska jeho věcné, tak i formální správnosti, přičemž vzal do úvahy předchozí průběh a současný stav vyšetřování, rovněž přihlédl k oprávněnosti části námitek obviněné a dospěl tak k závěru, že žádost obviněné, JUDr. Vlasty Parkanové, o přezkum rozhodnutí policejního orgánu o odepření práva nahlédnout jí do vyšetřovacího spisu je zčásti důvodná, byť nesprávně formálně označená. Policejní orgán - Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Policie ČR, SKPV, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, opřel své rozhodnutí o odepření práva nahlédnutí obviněné JUDr. Vlastě Parkanové do vyšetřovacího spisu zejména z toho důvodu, že obviněná dne 14.8.2013 zveřejnila velkou část vyšetřovacího spisu na svých internetových stránkách, a to i přesto, že byla výslovně poučena dne 17.4.2012 při svém podání vysvětlení (viz str. 2 protokolu) a posléze opakovaně dne 23.8.2012 v rámci poučení obviněné při jejím výslechu (viz str. 4 protokolu) a naposledy dne 2.5.2013 v rámci poučení obviněné při jejím výslechu (viz str. 4 protokolu) podle § 8b trestního řádu o důvěrnosti informací v trestním řízení. Se zákonným poučením byla obviněná JUDr. Parkanová seznámena včetně sankční odpovědnosti za porušení tohoto zákonného ustanovení, což vždy stvrdila svým podpisem. Přestože policejní orgán v této věci podal podnět, později doplněný, Úřadu pro ochranu osobních údajů a tento úřad pravomocně rozhodl o tom (právní moci nabylo rozhodnutí odvolacího orgánu tohoto úřadu dne 17.1.2014), že výše uvedeným jednáním se obviněná dopustila přestupku – správního deliktu a uložil ji sankci, obviněná nadále má na svých internetových stánkách zveřejněny údaje, za které byla postihnuta, což si ověřil téhož dne nahlédnutím na příslušné internetové stránce. Podle názoru policejního orgánu jedná obviněná JUDr. Vlasta Parkanová protiprávně, a to i poté, co na tuto skutečnost byla policejním orgánem upozorněna a byla ji uložena za toto jednání sankce ve správním řízení, přičemž kopie, které zveřejnila, byly poskytnuty obhájci v rámci jeho nahlížení do vyšetřovacího spisu podle § 65 trestního řádu, a které, jak předpokládá, předal obviněné sám obhájce. Rovněž obhájce byl dle § 8b trestního řádu poučen doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné JUDr. Parkanové dne 23.7.2012, kdy součástí usnesení je i příslušné poučení. Podle zjištění policejního orgánu
5 jednání obviněné obhájce schvaluje, resp. jí to přímo doporučil, přičemž policejní orgán odkazuje na veřejné zdroje, konkrétně na deník Právo 16.8.2013, zprávy iDnes.cz 15.8.2013 a lidovky.cz 15.8.2013. Dále své rozhodnutí opírá policejní orgán o odborný článek samotného obhájce: „Přípravné řízení v přímém přenosu“, uveřejněný v Bulletinu advokacie č. 8 z roku 2003, kdy autor (obhájce) sám v tomto článku uvedl, že obdobné jednání bylo Českou advokátní komorou označeno za neetické, nikoliv nezákonné. K tomu policejní orgán podotýká, že v době vydání článku neexistovala stávající právní úprava podle § 8b trestního řádu. Policejní orgán následně odkazuje na zákonnou úpravu, a to konkrétně ustanovení § 65 odst.1 trestního řádu, které je obecným ustanovením ve vztahu k osobám a jejich právům nahlížet do spisu a ustanovení § 65 odst. 2 trestního řádu, kde je uvedeno že „ právo odepřít nahlédnutí do spisu nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy“, z čehož patrně vyvozuje, že odepřít právo nahlédnout obviněnému do spisu je možno kdykoliv, s výjimkou toho, kdy je přistoupeno k prostudování spisu. Na závěr pak uvádí, že o žádosti podle § 65 trestního řádu bylo již jednou policejním orgánem rozhodováno a to dne 19.9.2014, přičemž od té doby se na přístupu obviněné k chráněným údajům nic nezměnilo, přestože byla za tento svůj přístup postižena ve správním řízení sankcí. Vzhledem k výše uvedenému, aby policejní orgán ochránil oprávněné zájmy dalších osob účastných na trestním řízení, především ve vztahu k nezveřejňování jejich osobních údajů, jakožto nezveřejňování dalších údajů ze spisu, jejichž veřejná známost může ovlivnit podání dožádání osob, které policejní orgán vyžádal, podání doplnění znaleckého posudku, či zpracování právních pomocí v zahraničí, stanovil termín k nahlížení do spisu tři pracovní dny od doručení vyrozumění o možnosti prostudovat vyšetřovací spis. Následně byla obviněná správně poučena o tom, že o přezkum stanoviska policejního orgánu může požádat dozorového státního zástupce. V prvé řadě je zapotřebí uvést, že v rozhodnutí policejního orgánu ze dne 17.2.2014, č.j. OKFK-321-738/TČ-2010-251102, dozorový státní zástupce neshledal, po formální stránce, nedostatky spočívající v nedostatečnosti (rozsahu) odůvodnění a po věcné strance, ve zdůvodnění závažnosti důvodů, pro které policejní orgán stanovil obviněné JUDr. Vlastě Parkanové termín k nahlížení do spisu tři pracovní dny od doručení vyrozumění o možnosti prostudovat vyšetřovací spis, když policejní orgán dne 19.9.2014, pod Č.j. OKFK-321686/TČ-2010-251102, podle § 65 odst. 2 trestního řádu, o žádosti obviněné podle § 65 odst. 1 trestního řádu, založené na v podstatě shodných námitkách obviněné a zdůvodnění rozhodnutí policejního orgánu, již jednou rozhodoval a více méně odkázal na svojí předchozí právní argumentaci, kterou obviněná zcela akceptovala, když nepožádala dozorového státního zástupce o přezkoumání výše citovaného rozhodnutí policejního orgánu, které jí v té době neumožnilo nahlédnutí do vyšetřovacího spisu. Ve světle shora uvedeného, i když policejní orgán neshledal, že by se od té doby na přístupu obviněné k chráněným údajům v rozporu se zákonem (viz níže) něco změnilo, přestože byla za tento svůj přístup postižena ve správním řízení sankcí, se pak jeví, že si je obviněná JUDr. Vlasta Parkanová plně vědoma svého jednání contra legem, tak, jak o něm rozhodl Úřad na ochranu osobních údajů ve svých rozhodnutích Č.j. UOOU-07100/13-47 a Č.j. UOOU07100/13-58, a že její argumentace v odůvodnění její žádosti je v části neopodstatněná a její žádost formálně nesprávně označená, když z rozhodnutí policejního orgánu je zřejmé, že
6 neodepřel obviněné právo nahlížet do spisu, ale stanovil termín k nahlížení do spisu tři pracovní dny od doručení vyrozumění o možnosti prostudovat vyšetřovací spis, takže obviněná měla podat žádost o přezkum rozhodnutí policejního orgánu o stanovení termínu nahlížení do spisu. Vzhledem k tomu, že zákonná úprava v ustanovení § 65 trestního řádu, takový to přezkum rozhodnutí policejního orgánu o stanovení termínu nahlížení do spisu neupravuje, postupuje dozorový státní zástupce analogicky podle § 65 odst. 2 věta druhá trestního řádu, s tím, že přezkoumá rozhodnutí policejního orgánu, kterým stanovil termín k nahlížení do spisu tři pracovní dny od doručení vyrozumění o možnosti prostudovat vyšetřovací spis. Naopak po věcné stránce je právní argumentace policejního orgánu konzistentní a z procesního hlediska i odpovídajícím způsobem přezkoumatelná. Podle § 8b odst. 1 trestního řádu osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé, pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům. O tom musí být tyto osoby poučeny. Jak je uvedeno v publikaci Šámal P. a kol. , Trestní řád, Komentář - 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, k ustanovení § 8b odst. 1, toto ustanovení navazuje na § 8a odst. 1 větu druhou, která obsahuje zákaz zveřejnění informací umožňujících zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka, a to v přípravném řízení. Informací umožňující zjištění totožnosti se rozumí jakákoli informace, ve které je uvedeno jméno (popř. jména) nebo příjmení fyzické osoby, adresa jejího bydliště či pobytu nebo název a sídlo právnické osoby anebo i jiné údaje, které by takovou osobu umožnily identifikovat. Jinými údaji umožňujícími identifikaci některé z uvedených osob mohou být i údaje, které se přímo netýkají takové osoby, např. u fyzické osoby fotografie jeho rodiny nebo přátel, místa jeho bydliště, nebo u právnické osoby fotografie jejího sídla, statutárních orgánů apod. Výslovně se zde zakazuje osobám, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na něž se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé, pro účely trestního řízení, k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, další poskytnutí takových informací komukoli jinému, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům. V tomto ustanovení je tedy na rozdíl od § 8a odst. 1 věty druhé, kde ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení je uveden zákaz zveřejnění, zdůrazněn zákaz jejich poskytnutí komukoli, tedy i jednotlivé osobě (např. novináři, zaměstnanci televizního zpravodajství, ale i jakémukoli jinému subjektu). Osoby, kterým byly poskytnuty uvedené informace pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, jsou osoby rozdílné od orgánů činných v trestním řízení. Může jít např. o probačního úředníka, znalce, tlumočníka,obhájce, osobu nahlížející do spisu, svědka apod.). Tyto osoby nesmějí získané informace dále šířit a mohou je poskytovat dalším osobám rovněž jen k plnění jejich úkolů (např. probační úředník poskytne takové informace o obviněném osobě poskytující mu na základě dobrovolnosti již v přípravném řízení psychologické poradenství nebo léčení závislosti na návykových látkách) či k výkonu práv (např. obhájce je poskytne obviněnému k výkonu práva obhajoby) nebo pro účely trestního řízení, nikoli pro jiné účely. O tom musí být tyto osoby poučeny. Ze shora uvedeného je zřejmé, že osoby, kterým byly poskytnuty uvedené informace pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním
7 právním předpisem, jsou osoby rozdílné od orgánů činných v trestním řízení, a že se jedná o demonstrativní výčet osob, mezi kterými není zmíněna osoba obviněného právě proto, že primárně tímto ustanovením se ho snaží zákonodárce ochránit před zjištěním jeho totožnosti, bydliště, zaměstnání apod. Je-li v komentáři k ustanovení § 8b odst. 1 trestního řádu uvedeno, že získané informace se mohou poskytnout mimo jiné k výkonu práv, např. obhájce je poskytne obviněnému k výkonu práva obhajoby, neznamená to, že obviněný sám může takové informace získané legálně z vyšetřovacího spisu, týkající se jiných fyzických osob (svědků, poškozených, znalců, apod.) a právnických osob (obviněných, poškozených, apod.), sám zneužít tím, že zveřejní informace umožňující zjištění jejich totožnosti. Pokud by zákonodárce neměl takový úmysl, expresis verbis by tak v zákonném textu paragrafovaného znění (např. v § 8d trestního řádu) uvedl, že zákaz zveřejnění informací, upravený v ustanovení § 8b odst. 1 trestního řádu, se nevztahuje na osobu obviněného, případně jeho obhájce. Policejní orgán není skutečně zákonodárce, jak zdůrazňuje ve svém odůvodnění stížnosti obviněná, ale také není tím, kdo volnou úvahou rozšiřuje důvody pro odepření nahlédnout do spisu, když § 65 odst. 2 věta první trestního řádu umožňuje státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu ze závažných důvodů odepřít právo nahlédnout do spisu. Závažnost takových důvodů policejní orgán spatřuje v jednání obviněné contra legem tím, že dne 14.8.2013 zveřejnila velkou část vyšetřovacího spisu na svých internetových stránkách, a to i přesto, že byla výslovně poučena podle § 8b trestního řádu o důvěrnosti informací v trestním řízení, včetně sankční odpovědnosti za porušení tohoto zákonného ustanovení. Toto její deliktní jednání bylo pravomocně zjištěno v rozhodnutích Úřadu na ochranu osobních údajů. V kontextu s tím je pak na policejním orgánu, jak dalece vyhodnotí a posoudí závažnost tohoto nezákonného jednání, jímž je, dle jeho názoru, mařeno samotné vyšetřování, což je jeden z mála relevantních argumentů obviněné v této části odůvodnění žádosti (viz bod 3) nebo ovlivnění podání dožádání osob, které si policejní orgán vyžádal, podání doplnění znaleckého posudku, či zpracování právních pomocí v zahraničí (viz bod 6) patrně tím, že obviněná zveřejňuje informace, které mohou obecně poškodit práva a právem chráněné zájmy dožádaných fyzických, či právnických osob. Policejní orgán tuto skutečnost vyhodnotil způsobem, který má odraz v jeho vlastním rozhodnutí a dozorový státní zástupce se s ním více méně ztotožňuje. V jiném stádiu vyšetřovaní, respektive v době, kdyby byly prováděny úkony výslechem dalších svědků, by totiž v takovém jednání obviněné mohl být odůvodněně spatřován důvod koluzní vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu - maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Se sugestivními závěry obviněné v odůvodnění její žádosti (bod 8), že si policejní orgán dost dobře neuvědomuje svou roli v přípravném řízení, kterou má být pouze snaha docílit odsouzení obviněného, který nezřídka ani nemusí být pachatelem, že porušuje nejen práva, ale i své povinnosti, přičemž spekuluje o tom, že jeho postup je veden osobní antipatií k obhájci obviněné, či snad jen z přesvědčení policejního orgánu, že pouze jeho právní názor je ten správný, a to aniž by byl čímkoli potvrzen, se dozorový státní zástupce v žádném případě neztotožňuje, neboť jednání obviněné contra legem tím, že zveřejnila velkou část vyšetřovacího spisu na svých internetových stránkách, což vedlo ke zjištění totožnosti osoby spoluobviněného a dalších 37, ve věci vyslechnutých, svědků v přípravném řízení, bylo potvrzeno rozhodnutími Úřadu pro ochranu osobních údajů Č.j. UOOU-07100/13-47 a Č.j. UOOU-07100/13-58 a dodává, že mít právní názor není ani nezákonné, ani vada charakteru, naopak mít právní názor patří k základnímu odbornému a mít obecně názor, i k osobnostnímu vybavení reprezentanta orgánu činného v trestním řízení, přičemž takový právní názor je případně následně korigován v soustavě opravného řízení.
8 Ačkoliv předmětem tohoto rozhodnutí dozorového státního zástupce není pochopitelně právní rozbor formální a věcné správnosti, či pouhá citace obsahu, rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů, Č.j. UOOU-07100/13-47 a Č.j. UOOU-07100/13-58, když obviněná je nepochybně dostatečně seznámená s výrokem i odůvodněním výše citovaných rozhodnutí, kterými bylo pravomocně konstatováno, že porušila povinnost podle § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, tedy povinnost zachovat mlčenlivost o osobních údajích, nelze pominout, s ohledem na posouzení závažnosti jejího deliktního jednání v kontextu se závažnými důvody, které shledal policejní orgán pro stanovení termínu k nahlížení do spisu až tři pracovní dny od doručení vyrozumění o možnosti prostudovat vyšetřovací spis. V rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů, Č.j. UOOU-07100/13-58, na str. 5-7, počínaje druhou větou posledního odstavce a konče druhým odstavcem na str. 7 se uvádí, dozorový státní zástupce cituje z jeho pohledu relevantní podstatnou část textu: „Obsah protokolů je, jak je uvedeno výše, osobním údajem. Vedení trestního spisu je nutné považovat za zpracování osobních údajů dle § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., a proto je Policie České republiky ve vztahu k osobním údajům v postavení správce dle § 4 písm. j) zákona č. 101/2000 Sb. V takové situaci má každý, kdo přichází do styku s osobními údaji v trestním spise, povinnost mlčenlivosti. Tuto povinnost mají jak jednotliví policisté, státní zástupci, tak ovšem i všechny další osoby, které v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění a povinností přicházejí do styku s osobními údaji, tj. znalci, tlumočníci, ale i svědci nebo sami obvinění a jejich obhájci, poškození a jejich zmocněnci. Tato povinnost je jednoznačně a dostatečně určitě stanovena v § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. Z hlediska formulace tohoto ustanovení poté není dle odvolacího orgánu pochyb, na koho směřuje, tedy komu všemu povinnost mlčenlivosti o osobních údajích ukládá. Jak konstatuje napadené rozhodnutí a ostatně i podaný rozklad, právo na svobodu projevu, garantované čl. 17 Listiny základních práv a svobod, zahrnuje právo každého vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Toto právo lze dle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Legitimním, a také nutným, omezením práva na svobodu projevu je tradičně považováno stanovení povinnosti zachovat důvěrnost určitých informací (např. Wagnerová, E.; Širníček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol: Listina základních práv a svobod. Komentář Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, str. 435, bod 44). Mezi ústavně konformní omezení práva na svobodu projevu tedy patří všechny formy povinnosti mlčenlivosti stanovené právními předpisy, mezi které patří např. mlčenlivost zdravotnického personálu obecně, advokátní mlčenlivost, různé druhy služební mlčenlivosti, povinnosti stanovené v souvislosti s ochranou utajovaných informací, a také mlčenlivost ve vztahu k osobním údajům. To tedy dle odvolacího orgánu znamená, že ustanovení § 15 odst.1 zákona č. 101/2000 Sb. je v souladu s čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod druhých (práva na ochranu soukromí dle čl. 10 Listiny základních práv a svobod) a porušení této povinnosti zakládá odpovědnost konkrétní osoby, obviněné. Uvedená povinnost mlčenlivosti poté chrání právo na soukromí všech osob, které v trestním řízení vystupují v postavení obviněného, svědka atd. … Odvolací orgán dále konstatuje, že odpovědnost za porušení povinnosti mlčenlivosti dle § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. bude v zásadě vždy v souladu s ústavním pořádkem a nebude
9 zásahem do svobody projevu (posuzováno a vyvažováno individuálně). Pouze v naprosto výjimečných případech může nastat situace, kdy okolnosti, za kterých k porušení povinnosti mlčenlivosti došlo, povedou k závěru, že svoboda projevu v daném případě převáží, tedy že by postih za porušení mlčenlivosti byl neproporcionálním ve vztahu k tomuto ústavně garantovanému právu. Tyto výjimečné okolnosti ovšem odvolací orgán v posuzovaném případě neshledal... Odvolací orgán dále nesouhlasí s tvrzením obviněné, že je právem každého obviněného v trestním řízení se hájit tím způsobem, že bude zveřejňovat všechny zí skané informace bez rozdílu. Tento způsob obhajoby je naopak v rozporu s povinností mlčenlivosti, částečně také s omezeními vyplývajícími z § 8a až § 8d trestního řádu. Ani skutečnost, že případné hlavní líčení ve věci probíhá veřejně, není okolností, která by měla vliv na odpovědnost obviněné za přestupek. Předně totiž není jisté, že do této fáze trestní řízení dospěje. Současně, i pokud by se tak stalo, neznamená to, že do té doby nemohou být osobní údaje chráněny povinností mlčenlivosti, neboť až do jejich zákonem předpokládaného zveřejnění v řízení před soudem je trestní řízení (přípravné řízení) neveřejné. Tomu ostatně odpovídá i např. úprava § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., která umožňuje zpracovávat bez souhlasu subjektu údajů osobní údaje v případě, kdy se jedná o oprávněně zveřejněné osobní údaje; do okamžiku oprávněného zveřejnění se ovšem tato výjimka neuplatní a veškeré zpracování by bylo neoprávněné (včetně zveřejnění). Smysl stanovené povinnosti mlčenlivosti je tedy v tom, že obviněná v daném případě nemá žádnou jistotu, zda osobní údaje budou oprávněně zveřejněny v řízení před soudem ( naopak, lze předpokládat, že je jejím zájmem, aby trestní řízení bylo zastaveno co nejdříve), a obecně v ochraně soukromí dotčených osob až do té doby, dokud nebudou v souladu se zákonem zveřejněny. Odvolací orgán dále neshledal v zákonem č. 101/2000 Sb. stanovené povinnosti mlčenlivosti zásah do práva obviněné na obhajobu v její trestní věci. Ani z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by obviněná nemohla poskytnout získané protokoly s osobními údaji svému obhájci, nebo případně znalci či dalším osobám, pokud to bude mít přímou souvislost s výkonem jejího práva na obhajobu v trestní věci. Takové sdělení osobních údajů není samoúčelné a např. ve vztahu k obhájci je naopak předpokládáno a upraveno právními předpisy. To jinými slovy znamená, že právě tyto obviněnou uváděné krajní případy jsou ty, kde jiná ústavně garantovaná práva převáží nad právem dle § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. Jak již ovšem odvolací orgán uvedl výše, za součást obhajoby v trestním řízení nepovažuje zveřejnění osobních údajů v předmětných protokolech.“ Na základě výše uvedené argumentace Úřadu pro ochranu osobních údajů lze, podle názoru dozorového státního zástupce, nejen akceptovat právní názor policejního orgánu o závažnosti důvodů, kterého vedly k postupu podle § 65 odst. 2 věta první, respektive stanovení termínu k nahlížení do spisu až tři pracovní dny od doručení vyrozumění o možnosti prostudovat vyšetřovací spis, ale také vzít do úvahy při svém rozhodování, jaký důsledek má střet základních lidských práv v daném konkrétním případě na právo obviněné na obhajobu garantovanou Listinou základních práv a svobod, jak se o tom zmiňuje ve svých rozhodnutích Úřad pro ochranu osobních údajů, tak i obviněná v bodě 5) své žádosti, která se domáhá mimo jiné toho, aby orgány činné v trestním řízení postupovali v souladu s tzv. „testem proporcionality“ tak, jak jeho obsah vymezil ústavní soud a pro srovnání uvádí nález Ústavního soudu ze dne 16.6.2005, sp. zn. I. ÚS 353/04 (dle názoru dozorového státního zástupce však obviněná na podporu svých argumentů předkládá ne zcela přiléhavé rozhodnutí, které řeší otázku střetu vlastnického práva a práva na ochranu legitimního očekávání nabytí majetku, což je i při extenzivním výkladu pro oblast trestněprávní málo
10 přiléhavé, byť je řešen střet dvou základních práv) a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9.2.1998, sp. zn. IV. ÚS 154/97 a dále při aplikaci zásady trestního řízení upravené v § 2 odst. 5 věta první trestního řádu, kdy mají orgány činné v trestním řízení mimo jiné postupovat za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz bod 8). Právo obviněného nahlížet do spisu zakotvené v § 65 odst. 1 trestního řádu je jednou ze složek jeho práva na obhajobu, zaručovaného čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a tomu odpovídá i stávající konstantní judikatura, mimo jiné i nálezy Ústavního soudu IV. ÚS 154/1997, III. ÚS 239/04 a celá řada dalších, které vykládají různé aspekty při jeho aplikaci v praxi. Základem však je proporcionálně posuzovat střet různých ústavních práv a to tak, aby byla zachována z každého jednotlivého ústavního práva jeho podstata, případně co nejvíce, v kontextu s konkrétní nastalou situací, či stavem trestního řízení (v tomto případě), a to v okamžiku, kdy mají být uplatňována. Z rozhodnutí policejního orgánu ze dne 17.2.2014, potažmo spisové materiálu, vyplývá, že obviněná neměla možnost nahlédnou do vyšetřovacího spisu nejméně od 19.9.2013, kdy ji policejní orgán naposledy odepřel nahlédnutí do spisu podle § 65 odst. 2 trestního řádu (k poslednímu nahlédnutí do vyšetřovacího spisu obhájcem mělo dojít dne 17.1.2013). S ohledem na skutečnost, že je vyšetřování stále v běhu a patrně bude ukončeno teprve v řádu několika dalších měsíců, není možno výkon jejího práva nahlédnout do vyšetřovacího spisu, odložit na dobu, kdy bude policejním orgánem obviněná předvolána k prostudování spisu. Rovněž lze konstatovat, že téměř všechny nezbytné úkony byly zajištěny, zejména pak výslechy svědků a úkony mezinárodní právní pomoci v zahraničí. Z postoje obviněné a zjištění policejního orgánu, že obviněná i nadále udržuje protiprávní stav tím, že nadále na svých webových stránkách zveřejňuje osobní údaje, vedoucí ke zjištění totožnosti osob svědků a obviněného, takže se s těmito údaji mohou seznámit další osoby, lze usoudit, že i nadále trvá možnost ohrožení maření vyšetřování. Na druhou stranu, s přihlédnutím k tzv. zásadě proporcionality realizace ústavních práv, v tomto stádiu přípravného řízení a provedení téměř všech nezbytných úkonů v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 věta první trestního řádu, převažuje, dle právního názoru dozorového státního zástupce, zájem na naplnění ústavně deklarovaného práva obviněné JUDr. Vlasty Parkanové nahlédnout do vyšetřovacího spisu v souladu s ustanovením § 65 odst. 1 trestního řádu, čímž bude zajištěna rovnost stran v trestním řízení a tzv. fair proces. Dozorový státní zástupce, které mu je ze zákona svěřen dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení tak dospěl k závěru, že při aplikaci základních zásad trestního řízení upravených v § 2 odst. 4 věta třetí trestního řádu, kdy se trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, kterými je Česká republika vázána, v § 2 odst. 5 věta první trestního řádu, kdy mají orgány činné v trestním řízení mimo jiné postupovat za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, dále v souladu s konstantní judikaturou (zejména nálezy Ústavního soudu IV. ÚS 472/2000 a III. ÚS 239/04), s přihlédnutím k současnému stavu vyšetřování, kdy zbývá provést přibranými tlumočníky překlady dokumentů (cca 2000 stran), zajištěných španělskou prokuraturou u společnosti EADS na základě příkazu dozorového státního zástupce k zajištění důkazního prostředku v jiném členském státě Evropské unie podle § 460b odst. 1 trestního řádu ze dne 29.11.2013, jejich následné předání znaleckému ústavu American Appraisal, s.r.o. k doplnění jeho znaleckého posudku s datem hodnocení dne 7.5.2009 a dne 27.1.2010 a době nezbytné k dokončení všech nezbytných úkonů, vedoucích ke skončení věci v horizontu několika měsíců, že jsou dány odůvodněné skutečnosti, na jejichž základě může obviněná JUDr.
11 Vlasta Parkanová, nar. 21.11.1951, realizovat své právo nahlédnout do vyšetřovacího spisu podle ustanovení § 65 odst. 1 trestního řádu, a to bez zbytečného odkladu a za podmínek upravených v § 65 odst. 5, 6 trestního řádu. Nad rámec výše uvedeného považuje dozorový státní zástupce za nezbytné zdůraznit, v návaznosti na některé námitky, či vyjádření, obsažená v odůvodnění žádosti obviněné, že policejní orgán postupuje důsledně v souladu s ustanovením § 2 odst. 4, 5 věta první trestního řádu. Tímto sdělením, kterým byl přezkoumán podle § 65 odst. 2 trestního řádu postup policejního orgánu, se považuje za vyřízenou žádost obviněné o přezkoumání důvodů odepření práv nahlédnout do spisu podle § 65 odst. 2 trestního řádu ze dne 14.3.2014 (respektive o přezkoumání stanovení termínu k nahlížení do spisu), s tím, že dozorový státní zástupce: –
uloží podle § 174 odst. 2 písm. a) trestního řádu policejnímu orgánu samostatným přípisem pokyn, aby umožnil obviněné bez zbytečného odkladu a po dohodě s obhájcem, nahlédnutí do vyšetřovacího spisu podle § 65 odst. 1, 5, 6 trestního řádu,
–
upozorňuje, že je možno podle § 157a odst. 2 trestního řádu přezkoumat jeho postup státním zástupcem bezprostředně vyššího státního zastupitelství.
JUDr. Jan Kořán v.r. státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze
Za správnost vyhotovení: Andrlíková K.
Kateřina Andrlíková
Digitálně podepsal Kateřina Andrlíková DN: c=CZ, o=VRCHNÍ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ [IČ 49625586], ou=Vrchní státní zastupitelství v Praze, ou=420, cn=Kateřina Andrlíková, serialNumber=P407367 Datum: 2014.03.24 11:46:03 +01'00'
