Městský soud v Praze Hybernská 1006/18 111 21 Praha 1 DS: snkabbm Sp. zn.: (nepředchází)
Žalobce:
Tomáš Pecina, nar. 21. 4. 1966 Slezská 1668/56 120 00 Praha 2 DS: whehjsc
Zastoupen:
JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem Opletalova 1535/4 110 00 Praha 1 DS: cp7kgk3
Žalovaný:
Ministerstvo vnitra ČR Nad štolou 936/3 170 34 Praha 7 DS: 6bnaawp
Správní žaloba proti rozhodnutí ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015, podaná podle ustanovení § 65 et seq. soudního řádu správního (dále jen „SŘS“)
Elektronicky Plná moc Soudní poplatek: 3 000 Kč; k výzvě soudu Přílohy: dle textu; podle seznamu
– 2 –
I. Rekapitulace [1] Žádostí o informace ze dne 30. prosince 2014 žalobce požádal povinný subjekt, Policejní presidium České republiky, o zaslání závazného pokynu policejního presidenta č. 250/ /2013 ze dne 3. prosince 2013, o identifikačních úkonech (dále jen „Pokyn“). [2] Rozhodnutím náměstka policejního presidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ze dne 26. února 2015, č. j. PPR-37191-11/ČJ-2014-990140, byla žádost podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), částečně odmítnuta, a to v rozsahu čl. 1 odst. 1 písm. i), čl. 58 odst. 2 a odst. 5 písm. b), čl. 62 odst. 4, čl. 64, čl. 86 až 96, čl. 98 odst. 4 a 5 Pokynu a jeho přílohy č. 8. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, avšak to bylo rozhodnutím ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítnuto a rozhodnutí povinného subjektu bylo potvrzeno. [4] Neboť napadené rozhodnutí je nezákonné, žalobci nyní nezbývá než brojit proti němu správní žalobou. D ů k a z:
rozhodnutí ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015 – v příloze
II. Žalobní body [5] Ačkoli žalovaný přisvědčil některým odvolacím bodům, shledal oprávněným důvod odmítnutí žádosti týkající se nutnosti chránit „osobní a citlivé údaje příslušníků a zaměstnanců policie.“ [6]
K tomu žalovaný uvedl: „Důvody pro omezení poskytnutí informace spatřuje povinný subjekt též v nutnosti ochrany osobních a citlivých údajů příslušníků a zaměstnanců policie. Je nesporné, že při zpracování profilu DNA dochází k nakládaní s citlivými údaji definovaným ustanovením § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Citlivé údaje je možné poskytovat pouze v souladu s ustanovením § 9 cit. zákona. V zásadě je vyloučeno zveřejnění takových údajů bez souhlasu osoby, ke které se údaje vztahují. V daném případě se sice nejedná o poskytnutí citlivých údajů příslušníků a zaměstnanců Policie ČR, nicméně je zde patrná vyšší míra zájmu na ochraně interních normativních dokumentů souvisejících s jejich zpracováním, než v případě »pouhých« osobních údajů. K získání citlivých údajů příslušníků a zaměstnanců policie povinným subjektem došlo sice v souvislosti s plněním úkolů veřejné
– 3 –
moci, je však zřejmé, že citlivé údaje týkající se genetických informací těchto osob nelze oddělit na část související s výkonem veřejné správy a část soukromou, jejíž ochrana vyplývá i z čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Tato skutečnost tak představuje legitimní důvod pro případné omezení práva na poskytnutí informace vztahující se výlučně k vnitřním pokynům a to i v kontextu limit daných ustanovením čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť se jedná o ochranu práv a svobod druhých při nakládání s citlivými údaji. Při přezkumu uvážení povinného subjektu, zda je nejen možné, ale i případné, právo na informace v dané věci omezit, dospěl odvolací orgán k závěru, že povinný subjekt v rámci své diskreční pravomoci nevybočil ze zákonných mezí, jeho úvahy, byť ve vztahu k citlivým údajům stručné, jsou z rozhodnutí seznatelné a respektují základní pravidla logického uvažování. Přes nepatřičnost některých úvah povinného subjektu, na které odvolatel upozorňoval a které byly rozebrány výše, shledal odvolací orgán existenci alespoň jednoho důvodu pro omezení informací vztahujících se výlučně k vnitřnímu pokynu, při jehož aplikaci povinný subjekt nevybočil ze své zákonné pravomoci, a proto napadené rozhodnutí potvrdil.“
[7] Žalobce konstatuje, že této úvaze nerozumí. Ochrana osobních údajů, včetně údajů citlivých, představuje bezesporu zákonný důvod pro odepření informací, avšak Pokyn žádné osobní ani citlivé informace příslušníků a zaměstnanců Policie České republiky neobsahuje a pouhý fakt, že způsob jejich zpracování popisuje a upravuje, nemůže být legitimním důvodem pro odmítnutí žádosti o informace, a to ani na základě výkladu, že je tím – dle mínění žalobce arci zcela arkánním, nevysvětleným a nevysvětlitelným způsobem – posilován interní charakter požadovaných informací. [8] Argumentace napadeného rozhodnutí je zmatená, inkonsistentní, nelogická a naprosto nepřesvědčivá, a žalobce není bez bližšího osvětlení mechanismu, jakým podle mínění žalovaného skutečnost, že se určitý dokument týká způsobu zpracování citlivých údajů – aniž by ovšem tyto údaje sám obsahoval – odůvodňuje požadavek jeho utajení, resp. vynětí z režimu InfZ, schopen svou argumentaci precisovat nebo rozšířit: napadené rozhodnutí žalobce považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
III. Včasnost žaloby a příslušnost soudu [9] Žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 7. dubna 2015, tato žaloba je tedy podávána ve lhůtě dvou měsíců ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 SŘS. [10] Neboť žalovaný má sídlo v obvodu Městského soudu v Praze, v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 a 2 SŘS je k jejímu projednání příslušný tento krajský soud.
– 4 –
IV. Formulace petitu [11] Podle ustanovení § 16 odst. 4 InfZ při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout. [12] kládá.
Z toho vyplývá atypická formulace žalobního petitu, který žalobce soudu před-
V. Závěrečný návrh Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby soud po projednání jeho žaloby vydal tento rozsudek: 1. Rozhodnutí ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015, a rozhodnutí náměstka policejního presidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ze dne 26. února 2015, č. j. PPR-37191 -11/ČJ-2014-990140, s e z r u š u j í. 2. Policejnímu presidiu s e n a ř i z u j e poskytnout žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku plné znění čl. 1 odst. 1 písm. i), čl. 58 odst. 2 a odst. 5 písm. b), čl. 62 odst. 4, čl. 64, čl. 86 až 96, čl. 98 odst. 4 a 5 závazného pokynu policejního presidenta č. 250/2013 ze dne 3. prosince 2013, o identifikačních úkonech, a jeho přílohy č. 8. 3. Žalovaný je povinen uhradit žalobci ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku náklady řízení, k rukám žalobcova právního zástupce.
V Praze dne 7. dubna 2015
Tomáš Pecina
– 5 –
Seznam příloh: 1. plná moc 2. rozhodnutí ředitelky kanceláře ministra vnitra ze dne 7. dubna 2015, č. j. MV-17239-5/KM-2015
