PRACOVNÍ NÁPLŇ OSOBNÍ ASISTENCE PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ ÚSTECKÉHO KRAJE

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

PRACOVNÍ NÁPLŇ OSOBNÍ ASISTENCE PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ ÚSTECKÉHO KRAJE The Job Description of the Personal Assistance for the Handicapped of the Ústecký Locality

Bc. Dagmar Kmošťáková

Magisterská diplomová práce

Vedoucí magisterské diplomové práce: PhDr. Veronika Gigalová Olomouc 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a jiné zdroje, které jsem použila.

V Olomouci dne 28. 3. 2012

………………………….

PODĚKOVÁNÍ V první řadě bych chtěla poděkovat PhDr. Veronice Gigalové za odbornou akademickou pomoc, za cenné rady a připomínky. Dále pak Ing. Jaroslavě Frýdlové, ekonomce a projektové manažerce Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. za její ochotu a čas, který mi během konzultací věnovala a za její odbornou pomoc v oblasti objasnění praktické činnosti Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje. Nakonec bych ráda poděkovala své rodině a přátelům za trpělivost, pomoc a podporu, kterou mi při psaní této práce poskytli.

Dagmar Kmošťáková

Obsah Úvod .......................................................................................................... 6 Téma a cíle práce.................................................................................... 6 Obsah a struktura práce .......................................................................... 6 Stav zpracování a zhodnocení zdrojů ...................................................... 7 1. Osobní asistence v současném sociálním prostředí ............................10 1. 1. Definice osobní asistence ...............................................................10 1. 1. 1. Principy osobní asistence .......................................................12 1. 1. 2. Typy osobní asistence .............................................................12 1. 1. 3. Historie osobní asistence........................................................13 Historie osobní asistence v České republice .......................................14 1. 2. Volba metodologie pro pozorování definovaného jevu ...................15 1. 3. Organizační struktura Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. ..............................................................................................17 2. Popis pracovní pozice osobní asistentky Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje .......................................................................21 2. 1. Popis náplně práce a realizace služeb osobní asistence, popis cílů organizace a cílových skupin .................................................................21 2. 1. 1. Náplň práce osobní asistentky/a .............................................22 2. 1. 2. Konkrétní realizační služby osobní asistence ..........................33 2. 1. 3. Poslání organizace.................................................................35 2. 1. 4. Cíle organizace ......................................................................36 2. 1. 5. „Zásady poskytování sociálních služeb“ ................................37 2. 1. 6. Cílové skupiny........................................................................37 2. 2. Hodnocení práce osobních asistentů/tek .........................................38 2. 2. 1. „Kritéria hodnocení zaměstnance ..........................................39 2. 2. 2. Mzda osobních asistentů/tek ...................................................40 2. 2. 3. Přijímání nových zaměstnanců – osobních asistentů/tek .........41 „Přesný postup při přijímání nového zaměstnance“ ............................42 Požadavky na osobnostní a kvalifikační předpoklady osobní/ho asistenta/ky ........................................................................................43 Zaškolování nových osobních asistentů/tek........................................44 2. 3. Provázanost pracovní činnosti osobních asistentů/tek s pracovní činností přímého nadřízeného vedoucího – koordinátora osobní asistence ..............................................................................................................45 2. 3. 1. Mzda a náplň práce přímého nadřízeného: poradce – koordinátora asistenční služby versus mzda a náplň práce osobního asistenta/ky ........................................................................................46 2. 3. 2. Přijímání a zaškolování nového poradce – koordinátora asistenční služby v porovnání s přijímáním a zaškolováním nového osobního asistenta/ky .........................................................................48 2. 3. 3. Porovnání požadavků na osobnostní a kvalifikační předpoklady sociálního pracovníka – vedoucího detašovaného pracoviště a požadavků na osobnostní a kvalifikační předpoklady osobního asistenta/ky ........................................................................................50 2. 3. 4. Komunikace mezi zaměstnanci ...............................................54 2. 4. Postoje osobních asistentů/tek na projekt osobní asistence .............56 Otázky ...............................................................................................57 Odpovědi respondentek .....................................................................57

Interpretace závěrů standardizovaného rozhovoru ..............................59 2. 5. Poradenství uživatelům sociálních služeb.......................................60 2. 5. 1. O poradenství uživatelům sociálních služeb obecně ................60 2. 5. 2. „Obecné požadavky na jednání poradce – koordinátora osobní asistence při poskytování služeb základního i odborného poradenství“ ..........................................................................................................61 2. 5. 3. Pracovní postup základního a odborného poradenství............61 2. 5. 4. Konkrétní činnosti služby základního a odborného poradenství ..........................................................................................................63 Závěr ........................................................................................................64 Anotace ....................................................................................................70 Použitá literatura ....................................................................................71 Seznam tabulek .......................................................................................74 Seznam příloh ..........................................................................................74

Úvod Téma a cíle práce Toto téma své diplomové práce jsem si zvolila hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem je ta skutečnost, že v rámci Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. (CZP ÚK), prostřednictvím jehož interních dokumentů jsem měla možnost velkou část této práce vypracovat, pracuje rodinný příslušník na pozici, jež je pro celou práci pozicí klíčovou. Pracuje zde totiž na pozici osobního asistenta/ky. Na základě této skutečnosti jsem měla příležitost dostat se k interním materiálům organizace a možnost hlouběji porozumět pracovní náplni osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, jejíž podrobné vysvětlení a definování v celém jejím rozsahu je zároveň nejzásadnějším úkolem celé této práce. Dalším úkolem celé práce je definování osobní asistence. Druhým důvodem výběru tohoto tématu je ta skutečnost, že populace v České republice stárne, tudíž je v předpokladu, že potřeba sociálních služeb, jež se dokáží vypořádat se stárnoucí populací, bude na vzestupu. K tomu, abych mohla dostatečně uchopit nejzásadnější problematiku celé této práce, jsem byla nucena vypořádat se s dalšími cíli práce. Mezi tyto cíle patří pro dokreslení představy o tom, co všechno osobní asistence představuje, definování osobní asistence. Dále pak definování náplně práce osobního asistenta/ky, hodnocení práce osobních asistentů/tek včetně poukázání na problematiku finančního ohodnocení za práci osobní asistence a provázanost pracovní činnosti osobního asistenta/ky s pracovní činností přímého nadřízeného – koordinátora osobní asistence.

Obsah a struktura práce Celá práce je členěna do dvou částí. Každá z těchto částí je dále rozdělena do podkapitol. Některé podkapitoly se dále člení na další podčásti. Všechny

6

části jsem se pokusila vypracovat tak, aby pomohly vytvořit logický celek v rámci celé této práce. První část se zabývá problematikou definování osobní asistence včetně jejích principů a typů, včetně jejího historického hlediska. Dále zde uvádím metodologii, prostřednictvím které definuji pozorovaný jev v celém jeho rozsahu. Posledním tématem, jímž se tato část zabývá, je organizační struktura Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. Celá tato část má tedy za úkol čtenáře uvést do obecné problematiky osobní asistence, seznámit ho s prostředky, jakými budu pozorovat definovaný jev a přiblížit mu organizační strukturu organizace, v jejímž rámci jsem převážně uchopila definovaný jev. Tuto celou část tedy považuji za uvedení do problematiky. Druhá - klíčová část se podrobně věnuje pracovní náplni osobní asistence v celém jejím rozsahu. Zabývá se zároveň samotnou realizací služeb osobní asistence, popisem cílů organizace, cílových skupin, hodnocením práce osobních

asistentů/tek,

provázaností

pracovní

činnosti

osobních

asistentů/tek s pracovní činností přímého nadřízeného vedoucího – koordinátora osobní asistence, postoji osobních asistentů/tek na projekt osobní asistence a poradenstvím uživatelům sociálních služeb. Na základě podrobného rozpracování jednotlivých témat týkajících se klíčové problematiky celé této práce: Pracovní náplň osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, tuto problematiku v rámci jejího cíle naplňuji, potvrzuji a zároveň i částečně modifikuji.

Stav zpracování a zhodnocení zdrojů Pro zpracování tohoto tématu jsem vycházela především z interních dokumentů organizace. Jednalo se o standardy a směrnice včetně jejich dodatků a o přílohy ke směrnicím. Tyto vnitřní dokumenty, které mi byly propůjčeny, vycházely v letech 2007 až 2011. Dále jsem v rámci své práce využívala odborných publikací a to především publikací od autorky Ing. 7

Jany Hrdé1 a Doc. Mgr. PaedDr. Jana Michalíka, Ph.D.2 Pro vytvoření co nejucelenější vlastní představy o problematice, jsem použila dalších odborných publikací a internetových zdrojů. V seznamu použité literatury jsem tyto zdroje nazvala zdroji doplňkovými. Interní dokumenty byly vypracovány ve formátu A4. Informace, které se v nich nacházejí, jsou zpracovány povětšinou prostřednictvím bodů. Veškeré interní dokumenty (standardy, směrnice a jejich dodatky, přílohy ke směrnicím) se v organizaci nacházejí v jednom velkém společném šanonu srovnaném dle vzestupného očíslování příslušných standardů a směrnic. U sebe se nacházejí směrnice a standardy se společným číslem, ovšem s odlišným rokem (např. u směrnice č. 1 nalezneme výtisk směrnice č. 1 z roku 2007 i z roku 2011, atd.). Všechny tyto interní dokumenty jsou opatřeny přesným datem svého vydání a podpisy dvou osob z vedení CZP ÚK. V těchto dokumentech je dle mého názoru dostatečně a velmi svědomitě vypsána veškerá činnost organizace. Mým úkolem bylo v tomto množství interních dokumentů vybrat ty, které mi pomohou zodpovědět klíčovou otázku této práce. Publikace Ing. Jany Hrdé jsou spíše příručkami, jež mají jednak podat obecný popis a informace o osobní asistenci, jednak jsou příručkou 1

Hrdá, J. (Rok neuveden). Osobní asistence. Obecné informace o této sociální službě pro občany, kteří potřebují ke svému životu pomoc druhé osoby. Praha: Pražská organizace vozíčkářů. ISBN neuvedeno Hrdá, J. (2006). Osobní asistence, poradenství a zprostředkování. Praha: Asociace poraden pro zdravotně postižené. ISBN 80-239-6415-1 Hrdá, J. (2004). Osobní asistence. Příručka postupů a rad pro poskytovatele. Standardy kvality sociálních služeb promítnuté do praxe poskytování osobní asistence všem cílovým skupinám uživatelů. Praha: Pražská organizace vozíčkářů. ISBN neuvedeno Hrdá, J. (2001). Osobní asistence. Příručka postupů a rad pro osobní asistenty. Speciální informace o tomto typu služby občanům, kteří potřebují ke svému životu pomoc druhé osoby. Praha: Pražská organizace vozíčkářů. ISBN neuvedeno 2

Michalík, J. a kol. (2007). Metodika vzdělávání poradců uživatelů sociálních služeb. Praha: NRZP. ISBN 80-903657-2-8 Michalík, J. (2007). Poradenství pro uživatele sociálních služeb. Praha: NRZP. Druhé vyd. ISBN 80-903640-9-8

8

jednotlivým pracovníkům, kteří se v rámci své náplně práce osobní asistencí zabývají. Doc. Mgr. PaedDr. Jan Michalík, Ph.D. se ve svých publikacích naopak zabývá poradenstvím, zákonem o sociálních službách a vzděláváním poradců – sociálních pracovníků a osobností poradce uživatele sociálních služeb.

9

1. Osobní asistence v současném sociálním prostředí V této první hlavní části celé práce se nejdříve pokusím osobní asistenci definovat, dále popsat metodologii, prostřednictvím které budu pozorovat a zkoumat úvodně stanovený jev: Pracovní náplň osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje. V poslední podčásti pak podrobněji popíšu Organizační strukturu Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. Všechny výše zmíněné podčásti nám poskytnou jakýsi nezbytný náhled na celou problematiku a úvod k druhé hlavní a zároveň klíčové části celé práce: Popis pracovní pozice osobní asistentky Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje. Tuto část tedy celkově považuji za méně zásadní pro tuto práci, ovšem zpracování problematiky definování osobní asistence v rámci této části za podčást zásadní.

1. 1. Definice osobní asistence Na tomto místě nejprve uvádím obecnou definici osobní asistence dle Ing. Jany Hrdé, která se zároveň považuje za zakladatelku osobní asistence v České republice. Dále se zde zabývám Principy osobní asistence, díky kterým se osobní asistence vymezuje, Typy osobní asistence, jež osobní asistenci rozdělují do dvou základních druhů a následně se v poslední podčásti této podkapitoly dívám do Historie osobní asistence a to jak z pohledu na situaci ve světě, tak v rámci situace v České republice. Ze všeho nejdříve začnu tím, co osobní asistence není. „Není to nadstandard („nadúroveň“), neznamená to jen číst klientovi knížku, nebo ho doprovázet na procházky. Také to není pouhá úklidová či donášková služba, ani třeba cvičení či masáž“ [Hrdá 2001: 9]. Je to pomoc člověku, který ke zvládání běžných životních úkonů potřebuje pomoc druhé osoby. Touto druhou osobou bývá tzv. osobní asistent/ka. Cílovou skupinou, jež je určená pro činnost osobní asistence, je tedy člověk, který potřebuje k životu pomoc druhé osoby. „Komplex (souborný celek)

10

služeb se skládá ze základních prvků obligatorních (závazných, povinných): pomoc při hygieně, při stravování, sebeobsluze, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při prosazování práv a zájmů. Ze základních prvků fakultativních (nezávazných, nepovinných) je to poskytnutí informace (z hlediska zrakově postižených klientů je tento prvek obligatorní) a psychoterapie. Poskytování služby není časově ani místně ohraničeno“ [tamtéž]. Jde tedy „o službu návštěvní a terénní, která se poskytuje v přirozeném prostředí klienta bez omezení rozsahu, místa a času, tj. ve všem, vždy a všude dle jeho potřeb a dohody s ním. Osobní asistence je alternativou pobytu klienta v pobytovém zařízení typu domov/penzion“ [Hrdá 2004: 10]. Na tomto místě je vhodné rovněž uvést rozdíl osobní asistence oproti pečovatelské službě a tzv. podporovanému bydlení. „Pečovatelská služba3 poskytuje vyjmenované úkony, čili užší spektrum služeb než osobní asistence, a to při návštěvě v bytě klienta a v omezeném čase během dne“. (...) Podporované bydlení je rovněž „užší spektrum služeb, které jsou poskytovány s cílem umožnit člověku setrvat ve vlastním domácím prostředí“ [tamtéž]. „Hlavním cílem osobní asistence, stejně jako jakékoliv jiné sociální služby, je zachování integrity (celistvosti a neporušenosti) člověka i navzdory jeho nemohoucnosti, která plyne z postižení, stáří, nemoci nebo jiné příčiny“. Důležitou a nezbytnou podmínkou pro činnost osobních asistentů/tek je úcta k „důstojnosti, životnímu stylu a k naplnění smyslu života“ zdravotně postiženého člověka. (...) „Služby osobní asistence mají klientovi zabezpečit základní životní potřeby, a to jak biologické (...), tak společenské. (...) 3

Pečovatelská služba se poskytuje „v domácnostech potřebných občanů, a to zásadně za úplatu s výjimkou úkonů, kterými jsou zabezpečovány nezbytné životní potřeby. Pomoc a ošetření, které poskytují potřebnému občanovi rodinní příslušníci, nejsou považovány za pečovatelskou službu, a proto tyto osoby nemají nárok na odměnu za pečovatelskou službu, která je ostatním osobám jinak poskytována. Pečovatelská služba poskytuje běžné úkony osobní hygieny, jednoduché ošetřovatelské úkony, nákupy a nutné pochůzky, práce spojené s udržováním domácností, apod.“ Osobní asistence a pečovatelská služba se tedy navzájem doplňují [Hrdá rok neuveden: 11].

11

Osobní asistence řeší sociální handicap (oddělení od společnosti v důsledku zdravotního znevýhodnění), je to tedy zabezpečení sociální, případné potřebné zdravotnické ošetřování musí být zajištěno jinými odborně připravenými osobami“ [Hrdá 2006: 18 - 19].

1. 1. 1. Principy osobní asistence „Pomoc lidem s postižením se liší podle jeho druhu a míry. Je zřejmé, že při zajištění určitých podmínek mohou tito lidé samostatně žít a rozhodovat o svém životě“. Osobní asistence má za úkol umožnit uživateli toto nezávislé rozhodování o svém životě – má za úkol umožnit uspokojování potřeb takto postiženého člověka. Existují čtyři základní zásady, podle kterých má být osobní asistence poskytována – „principy – tzv. čtyři „D“: - Delimitace. Osobní asistence není vymezena taxativně určenými výkony, jež mají být prováděny v daném čase. - Deprofesionalizace“. Asistent není profesionál. Klient sám určuje, jakou činnost bude osobní asistent/ka vykonávat. - Demedikalizace. Lékařskou pomoc vyhledává člověk s postižením pouze v případě zdravotních těžkostí, není tedy pouhým předmětem lékařské péče. - Deinstitucionalizace. Uživatel osobní asistence má možnost žít ve svém bytě a řídit osobní asistenci přímo, bez mezičlánku“ [Hrdá rok neuveden: 10].

1. 1. 2. Typy osobní asistence Osobní asistence se rozděluje do dvou základních typů: 1) „Sebeurčující osobní asistence“. Považuje se za „osobní asistenci v pravém slova smyslu. Naplňují se při ní principy čtyř „D“4 (...) Znamená to, že vše je v režii klienta, že ten potřebuje a užívá 4

Viz. předcházející kapitola: 1. 1. 1. Principy osobní asistence

12

k zavedení

osobní

asistence

nanejvýš

poradenské

či

zprostředkovatelské služby, nikoliv organizaci, která vše udělá za něho“. Tento typ asistence nevyžaduje žádné odborné vzdělání osobních asistentů/tek. (...) „Uživatel služeb musí být schopen vyškolit si osobního asistenta, organizovat a vést jeho práci“. Tento typ osobní asistence se týká fyzických osob, které ze zákona nemusí mít žádnou kvalifikaci; ovšem je zapotřebí velkého zapojení samotného klienta. 2) Řízená osobní asistence. Tento typ asistence vyžaduje odbornou průpravu osobních asistentů/tek. „Týká se často osob, které potřebují specializovanou pomoc“. Organizovat a školit své asistenty je v tomto typu sociální asistence úkolem organizace, v které jsou tito osobní asistenti/ky zaměstnány. „Osobní asistenti v této službě asistují osobám, pro něž z podstaty asistence samé vyplývá potřeba koordinace osobních asistentů zvenku, aby byla jejich kvalifikace využita co nejúčelněji, například osobám s mentálním, duševním postižením, event. seniorům, které si nedovedou z podstaty svého postižení práci svého osobního asistenta samy řídit“. Tento typ asistence poskytují právnické osoby, jež jsou povinny řídit se zákonem a svou činnost přesně upravovat podle standardů kvality sociálních služeb [Hrdá 2006: 19 - 21].

1. 1. 3. Historie osobní asistence Historie osobní asistence sahá do konce šedesátých let minulého století, kdy „vzniklo ve Spojených státech amerických hnutí Independent living5, jehož cílem bylo „dosáhnout plné rovnoprávnosti zdravých lidí a těch s postižením. Založil je na univerzitě v Berkley v Kalifornii společně se svými přáteli, studenty s tělesným postižením, Ed Roberts. Říkali si Rolling 5

Independent living neboli jinými slovy sebeurčující život [Hrdá rok neuveden: 4].

13

Quads („valící se kvadrouši“) [Hrdá rok neuveden: 4]. Ed Roberts sám trpěl velmi těžkým tělesným postižením a to až takovým, že nemohl žít bez dýchacího přístroje [Hrdá 2004: 8]. „IL rozšířilo do celého světa zásady sebeurčujícího života“. Zmíním zde tu, „která dala jméno hnutí (...). Každý člověk má právo na sebeurčení, a proto je třeba poskytovat lidem takovou podporu, aby mohli toto své právo uplatnit. Jedním z hesel, které hnutí razí, je: Nejlepším odborníkem na život s postižením je sám člověk, který má postižení“. (...) Je tedy potřeba se v první řadě řídit potřebami a přáními takového člověka [tamtéž]. Rolling Quads vytvořili v roce 1969 „program nazvaný „Strategie nezávislého života“ a začátkem sedmdesátých let i první Centrum nezávislého života“. Zde se poskytovaly „služby lidem se zdravotním postižením, mezi něž patří zejména vzájemné poradenství (Peer Counseling) lidí s tělesným postižením, informační servis a zprostředkování osobní asistence“. Postupem času se k hnutí přihlásily i další státy „a vzniklo také Evropské hnutí sebeurčujícího života“ [Hrdá rok neuveden: 4].

Historie osobní asistence v České republice V České republice „podala první projekt na poskytování služeb osobní asistence Pražská organizace vozíčkářů (dále jen POV). Její pracovníci – Zdenka Hanáková a Petr Vojtík – se poučili ze švédských a holandských zkušeností, upravili pravidla podle svých představ a v roce 1991 začali poskytovat osobní asistenci deseti klientům POV“. Jana Hrdá byla pravděpodobně prvním člověkem, jež v tehdejším Československu žil s osobní asistencí. „Když v roce 1985 zemřela její matka, která se do té doby starala o ni a o její malé děti, začala ve své domácnosti organizovat pod záštitou Okresního ústavu sociálních služeb placenou osobní asistenci, a mimo ni i dobrovolnou“. Zajímavé je, že Jana Hrdá svou asistenci

14

provozovala dle zásad, jež jsou totožné i se zásadami světovými6. Tato skutečnost je opravdovým důkazem toho, co lidé s postižením skutečně potřebují. „Proto se pracovníci POV všemi silami začali snažit jednak o rozšíření osobní asistence do celé republiky, jednak o její uzákonění“ [Hrdá 2006: 17]. V dnešní době je u nás dodržování občanských práv zaručeno „Listinou základních práv a svobod, kterou jako součást ústavního pořádku České republiky vyhlásilo 16. prosince 1992 předsednictvo České národní rady“. V tomto dokumentu je „blíže určeno, za jakých podmínek a do jaké míry mohou být tato práva omezena na základě zákona“. Problém ovšem nastává s tím, že mnozí občané vlivem svého zdravotního postižení nemohou těchto práv naplno využívat. Tito lidé potřebují k naplnění těchto práv nezbytnou pomoc a zájem státu a dalších kompetentních osob [Hrdá rok neuveden: 16 17]. Do 14. března roku 2006 však žádný zákon, jež by se k této problematice vyjadřoval, neexistoval. Po přijetí nového zákona o sociálních službách „bylo završeno více než desetileté úsilí tisíců občanů se zdravotním postižením i dalších o vytvoření nových pravidel v této oblasti společenského života“ [Michalík 2007: 13].

1. 2. Volba metodologie pro pozorování definovaného jevu Než se začnu zabývat samotnou volbou metodologie pro definování pracovní náplně osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, nejprve uvedu přesnou adresu, kde Centrum pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s., díky němuž mi bylo umožněno toto téma v rámci diplomové práce zpracovat, sídlí.

6

Jana Hrdá v té době „nevěděla nic o hnutí Independent Living ani o tom, že této službě se říká osobní asistence [Hrdá 2004: 8].

15

Centrum pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, občanské sdružení sídlí na adrese: Štefánikova 25, 400 01 Ústí nad Labem. Svou činnost započalo v roce 2003. S definovaným jevem: Pracovní náplň osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje včetně dalších klíčových témat: definování, osobní asistence v současném sociálním prostředí, kritéria hodnocení osobních asistentů/tek a provázanost pracovní činnosti osobní asistence s pracovní činností přímého nadřízeného: poradce – koordinátora osobní asistence i včetně všech ostatních – méně zásadních témat celé této práce jsem se pokusila vyrovnat prostřednictvím metody kompilace, tedy prostřednictvím tvůrčí syntézy jednak interních dokumentů (standardy, směrnice, dodatky ke standardům a směrnicím a přílohy ke směrnicím) Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. a jednak prostřednictvím kompilátu z odborné literatury, které v rámci mé práce vévodí autorka Ing. Jana Hrdá a autor Doc. Mgr. PaedDr. Jan Michalík, Ph.D. K dokreslení vlastní představy o zkoumaném problému jsem využila i dalších zdrojů – šlo o další knižní publikace ve fyzické formě i o informace, které jsem získala v rámci internetových zdrojů. Všechny zdroje, z kterých jsem čerpala informace k této práci, ať už se jedná o zdroje zásadní, vedlejší či doplňkové, jsou řádně uvedeny v seznamu použité literatury. Pro zpracování části 2. 4. Postoje osobních asistentů/tek na projekt osobní asistence jsem využila metody standardizovaného rozhovoru s následnou interpretací závěrů tohoto standardizovaného rozhovoru. Pro potřeby standardizováného rozhovoru jsem oslovila právě dvě respondentky – pracovnice CZP ÚK v rámci Poradny pro zdravotně postižené a seniory v Děčíně na pozici osobní asistent/ka.

16

1. 3. Organizační struktura Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. Organizační strukturu Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. (CZP ÚK) tvoří zakladatelé Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, vrcholné orgány, realizační tým krajského ředitele, poradny pro zdravotně postižené a seniory, poradci – koordinátoři asistenční služby a osobní asistenti/ky. „Zakladatelé Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s.: -

Národní rada osob se zdravotním postižením v ČR, o. s.

-

Svaz neslyšících a nedoslýchavých ČR.

-

Svaz tělesně postižených v ČR.

-

Sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených v ČR“ [Směrnice č. 11 2010].

Vrcholné orgány: Valná hromada – volení statutární zástupci čtyř zřizovatelů (předseda výkonného výboru, volený statutární zástupce a výkonný výbor CZP ÚK versus krajský ředitel - jmenovaný statutární zástupce a organizační tým, jenž jednají ve shodě). 7

-

Valná hromada se „schází 1 – 2x do roka, skládá se ze zástupců zakladatelů“.

7

Viz. Příloha č. 2: Nákres organizační struktury Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s.

17

-

Výkonný výbor se „schází minimálně 4x do roka, je výkonným orgánem Valné hromady v období mezi jejími zasedáními“ [tamtéž].

-

„Valná hromada jmenuje krajského ředitele a volí výkonný výbor a jeho předsedu“, zároveň „je vrcholným orgánem řízení Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje.

-

Krajský ředitel a předseda výkonného výboru jsou ze své činnosti přímo odpovědni Valné hromadě, jednají samostatně ve vzájemné shodě.

-

Krajský ředitel, předseda výkonného výboru, eventuálně jimi pověřený pracovník zastupují organizaci navenek.

-

Krajský ředitel ve shodě s předsedou výkonného výboru odpovídá za svěřený majetek CZP ÚK, o. s. a je odpovědný za zajišťění včasného předkládání podkladových materiálů pro přípravu projektů na stávající služby“, za zajištění rozvojových projektů a „zajištění auditu a zpracování výročních zpráv.

-

Krajská ředitelka po dohodě a ve shodě s předsedou výkonného výboru řídí, organizuje a kontroluje činnost poradců – koordinátorů osobní asistence v jednotlivých regionech“, v nichž se nacházejí poradny pro zdravotně postižené a seniory. (...)

-

„Zaměstnance CZP ÚK, o. s. přijímá a pracovní poměry s nimi rozvazuje krajská ředitelka, podklady pro přijímací řízení připravují poradkyně – koordinátorky osobní asistence dle příslušné vnitřní směrnice“ [Dodatek ke standardu č. 9a, b 2008].

„Realižační tým krajského ředitele: -

Ekonom.

-

Projektový manažer.

-

Organizační pracovník. 18

-

Technicko-hospodářský pracovník“ [Směrnice č. 11 2010].

„Poradny pro zdravotně postižené a seniory: -

Děčín, Litoměřice, Most, Teplice8, Ústí nad Labem“ [tamtéž].

Kontaktní místa9: -

Benešov nad Ploučnicí, Ludvíkovice, Těchlovice – spadají do působnosti poradny Děčín“

-

Čížkovice, Libochovice, Lovosice – spadají do působnosti poradny v Litoměřicích

-

Bečov, Braňany, Obrnice – spadají do působnosti poradny v Mostě

-

Duchcov, Krupka, Osek – spadají do působnosti poradny v Teplicích

-

Chabařovice, Chlumec, Neštěmice – spadají do působnosti poradny v Ústí nad Labem [Směrnice č. 2 2010].

Poradci – koordinátoři osobní asistence: -

Jsou sociální pracovníci, poskytují „základní a odborné sociální poradenství.

-

Řídí, organizují a kontrolují práci osobních asistentů“ [Směrnice č. 11 2010] na pracovišti působících; jsou jejich přímými nadřízenými.

-

„Ze své činnosti jsou přímo podřízeni a odpovědni krajskému řediteli a předsedovi výkonného výboru.

8

Poradny pro zdravotně postižené a seniory v Děčíně, Litoměřicích, Mostě a Teplicích byly k 1. 7. 2011 zrušeny (pozn. pracovnice CZP ÚK pí. Ing. Jaroslava Frýdlová). 9

Kontaktní místa již byla rovněž zrušena (pozn. pracovnice CZP ÚK pí. Ing. Jaroslava Frýdlová).

19

-

Jsou odpovědni za vykazování docházky a zpracování podkladů pro vyúčtování mezd.

-

Řídí se obecně platnými zákony a vyhláškami, vnitřními směrnicemi a pokyny a doporučeními krajské ředitelky“ [Dodatek ke standardu č. 9a, b 2008].

Osobní asistenti: -

Jedná se o pracovníky v sociálních službách – tzv. „přímá obslužná péče“ [Směrnice č. 11 2010].

Funkce

Počet

Poznámka

Krajská ředitelka

1

Ekonomka, projektová manažerka

1

Hospodářka

1

Poradkyně – koordinátorka osobní asistence

5

Osobní asistenti

Děčín, Litoměřice, Most, Teplice, Ústí nad Labem

12 - 20

Tabulka č. 1: Přehled pracovníků Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje [Dodatek ke standardu č. 9a, b 2008].

„Zaměření a činnost občanského sdružení Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje a jeho poraden pro zdravotně postižené a seniory v jednotlivých regionech se řídí zejména obecně platnými právními předpisy; zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách; vyhláškou 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách; rozhodnutím o registraci sociálních služeb; stanovami občanského sdružení Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje; vnitřními směrnicemi.“

20

V rámci organizační struktury Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje vidíme, že tato struktura funguje na principu „přímé nadřízenosti poradců – koordinátorů osobní asistence vůči osobním asistentům“, kteří působí přímo na pracovišti (klientův byt či dům). „Poradci – koordinátoři asistenční služby jsou přímo podřízeni krajské ředitelce. Krajská ředitelka a předseda výkonného výboru, kteří musí jednat vždy ve shodě, jsou ze své činnosti odpovědni valné hromadě jako vrcholnému orgánu vedení CZP ÚK, o. s.“ [Směrnice č. 11 2010].

2. Popis pracovní pozice osobní asistentky Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje Tato druhá hlavní část je pro celou práci i částí klíčovou, protože se zde podrobně zabývám pracovní náplní osobní asistence CZP ÚK v celém jejím rozsahu. V první velké podčásti se věnuji Popisu náplně práce a realizace služeb osobní asistence, popisu cílů organizace a cílových skupin. Tato nejdelší podkapitola se dále člení na dalších šest podčástí. Další podčásti nesou název Hodnocení práce osobních asistentů/tek, Provázanost pracovní činnosti osobních asistentů/tek s pracovní činností přímého nadřízeného vedoucího – koordinátora osobní asistence, Postoje osobních asistentů/tek na projekt osobní asistence a poslední podčást se jmenuje Poradenství uživatelům sociálních služeb. Všechny tyto další podčásti se dále dělí na další podkapitoly.

2. 1. Popis náplně práce a realizace služeb osobní asistence, popis cílů organizace a cílových skupin Tato podčást je dále rozpracována do témat: Náplň práce osobní asistentky/a (tato podkapitola je ještě dále členěna), Konkrétní realizační služby osobní asistence, Poslání organizace, Cíle organizace, Zásady

21

poskytování sociálních služeb a Cílové skupiny. Tato část je pro celou práci částí velmi zásadní.

Přímé služby osobní asistence se uskutečňují dle ustanovení § 5 citované prováděcí vyhlášky: „Cílem této činnosti je podpora života imobilních, těžce zdravotně postižených či nemocných občanů v jejich přirozeném prostředí (rodinném nebo známém prostředí v okruhu svých přátel) tak, aby nebyli nuceni trávit svůj život v ústavech sociální péče, domovech důchodců či jiných zařízeních. Tam, kde je to z hlediska zdravotního stavu či věku možné, podpořit v maximální míře integraci těchto občanů do společnosti“ [Směrnice č. 2 2010].

2. 1. 1. Náplň práce osobní asistentky/a Zde čtenáře seznamuji s konkrétně rozpracovanými tématy: Pomoc při stanovení cílů a osobních plánů konkrétního klienta, hledání nového klienta, Individuální osobní plán, Zásady, jež musí dodržovat každý pracovník,, Etický kodex, Vedení docházky, účast na poradách, kontrola práce osobních asistentů/tek, Výkazy práce osobních asistentů/tek, Výběr finančních prostředků za poskytování služeb osobní asistence, Účast na pracovních cestách, Doplňující informace (tato podčást se zabývá nároky na ochranné pomůcky při pracovní činnosti osobních asistentů/tek, povinností účastnit se školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a požární ochraně, stížnostmi na poskytování služeb osobní asistence a na předcházení situacím, jež by mohly v souvislosti s činností osobní asistence nastat) a Telefon a městská hromadná doprava.

22

Pomoc při stanovení cílů a osobních plánů konkrétního klienta, hledání nového klienta Osobní asistent(ka) je zodpovědná za hledání nových klientů; pomoc při této činnosti poskytuje i přímý nadřízený: poradce – koordinátor osobní asistence. Pracovník/ice respektuje osobnost každého klienta, jeho vůli, přání, schopnosti, možnosti a sociální vazby, a snaží se společně s klientem najít optimální řešení jeho situace a stanovit si cíle, které odpovídají jak očekáváním klienta, tak jeho možnostem a schopnostem, zdravotnímu stavu a věku, a kterých je prostřednictvím poskytování sociální služby možné klientovi pomoci dosáhnout. Zásadní pro vytváření osobního plánu klienta je spolupráce jak s klientem (klient se zapojuje do vytváření vlastního osobního plánu), tak spolupráce s jeho rodinou coby stálými pečovateli. „Druh a rozsah poskytování sociálních služeb, jenž je dohodnut ve smlouvě o poskytování sociální služby, by měl být stanoven vždy tak, aby byl pro klienta motivující k rozvíjení či alespoň k udržení jeho aktuálních schopností a možností“ [Směrnice č. 1b 2010]. Organizace, kontrola dodržování Standardů kvality sociálních služeb a vnitřních směrnic, kontrola naplňování individuálních plánů klienta je prováděna poradcem – koordinátorem osobní asistence na každé poradně Centra; osobní plán je možné stále měnit a upravovat dle potřeb klienta. V rámci činnosti hledání nového klienta využívá osobní asistent/ka za pomoci svého přímého nadřízeného poradce – koordinátora asistenční služby všech dostupných prostředků: informací „na webových stránkách: www.krcentrum.cz“, rozdává propagační materiály, „zařazuje informace o organizaci do regionálních tisků (Katalogy sociálních služeb v jednotlivých městech Ústeckého kraje)“, zabezpečuje „informační články v regionálních novinách, vysílání televize a rozhlasu“, využívá ústních informací předávaných klienty služeb jejich příbuzným a známým a sama ústně předává informace mezi další osobní asistenty [Směrnice č. 3 2011].

23

Pokud je zájemců o osobní asistenci více, než je Centrum pro zdravotně postižené Ústeckého kraje schopné přijmout10, dostane se takový zájemce na tzv. čekací listinu a dle změn v obsazenosti služby v budoucnosti „může být klient z čekací listiny okamžitě osloven“ [Směrnice č. 2 2010].

Individuální osobní plán Podčást Individuální osobní plán vysvětlím na základě Cílů individuálního osobního plánu, Principů individuálního osobního plánování a Postupu při individuálním plánování. „V souladu s ustanovením § 88 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, písmene f) je poskytovatel sociální služby povinen plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců“ [Směrnice č. 8 a 2010]. Cíle individuálního osobního plánu Zaměření individuálního plánování klienta směřuje do oblastí potřeb klienta, jež se týkají zvýšení jeho sociálního začlenění, osobního rozvoje a spokojenosti a zvýšení či udržení schopnosti žít běžným způsobem života. Individuální plánování při své činnosti využívá všech formálních i neformálních zdrojů. „Klientovy potřeby jsou vyjádřeny formulací osobních cílů“. Individuální osobní plán je vlastně dohoda mezi klientem (a jeho osobními potřebami a přáními) a mezi poskytovatelem služby (co a jakým 10

Maximální počet klientů, jež organizace dokáže přijmout do služeb osobní asistence, je 27 [Příloha č. 1 ke směrnici č. 21 2008].

24

způsobem služba nabízí, jak bude naplňovat potřeby a přání klienta). „Cílem individuálního plánu je podpořit klienta v jeho sociálním začlenění do běžného způsobu života, zachování jeho důstojnosti, udržení určité míry nezávislosti, udržení míry jeho dovedností“ [tamtéž]. Principy individuálního osobního plánování - „Plánování je zaměřeno především na člověka, definují se žádoucí změny v jeho životě“. Je dále zaměřeno na „jeho potřeby, přání, očekávání“. - Dále individuální plánování sleduje „vlohy, silné stránky a odlišné životní zkušenosti klienta“. - Tím, že se klientovi vytváří osobní plán, dochází k posilování jeho aktivních neformálních zdrojů podpory (rodina, přátelé). - V individuálním plánování se obvykle používá jazyk přirozený oproti jazyku terminologie. - „Využívají se metody práce s lidmi se specifickými potřebami (komunikační metody, metody navazování kontaktu, formulace vlastních přání a potřeb osoby)“. - V rámci stanovení cílů se vychází z tzv. „běžného života“ „vrstevníka klienta a ze společenského dopadu jeho znevýhodnění tak, aby nedocházelo k jeho společenské izolaci“ [tamtéž]. „Postup při individuálním plánování“ Pro každého klienta, se kterým byla „uzavřena dlouhodobá smlouva o poskytování služeb osobní asistence“ se osobní individuální plán vypracovává „a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne uzavření této smlouvy.

Na

individuálním

plánování

a

vypracování

písemného

individuálního plánu se podílejí minimálně tyto osoby: klient, osobní asistentka (pověřený klíčový pracovník služby) a poradce a koordinátor služby osobní asistence. K vypracování individuálního osobního plánu klienta bývají, pokud je to možné, přizvány i osoby, k nimž má klient důvěrný vztah (rodinní příslušníci, přátelé), případně „se souhlasem klienta a na jeho přání“ i odborní pracovníci (ošetřující lékař, psycholog, atd.). Poradce – koordinátor osobní asistence příslušného pracoviště CZP ÚK je

25

osobou, jež je za „vypracování písemného individuálního plánu ve stanovené lhůtě“ odpovědná. [tamtéž]. Ty osoby, které se podílejí na vypracování individuálního osobního plánu, pravidelně

zpravidla

jedenkrát

za

dva

měsíce

písemnou

formou

vyhodnocují, „jakým způsobem je naplňována podpora a plnění osobních cílů klienta na základě stanovených konkrétních kritérií“. (...) Zároveň mají tyto osoby za povinnost i individuální osobní plán aktualizovat a to v případě, že došlo k jakýmkoliv změnám buď u smluvních stran nebo u osob podílejících se na vyhodnocování individuálního osobního plánu konkrétního klienta. Dále se individuální osobní plán klienta aktualizuje pokud stanovené cíle nejsou úspěšně naplňovány nebo pokud již neodpovídají přáním a potřebám klienta; pokud zvolené postupy a metody nevedou k naplňování stanovených cílů či již neodpovídají přáním a potřebám klienta; pokud si klient přeje individuální plán aktualizovat. Za písemnou aktualizaci,

vyhodnocování a vypracování individuálních

osobních plánů zodpovídá poradce – koordinátor osobní asistence [tamtéž], kdy se všechny činnosti spojené s osobním individuálním plánem písemně zaznamenávají a stávají se „součástí osobního spisu klienta“ a podléhají „režimu ochrany osobních dat klienta v souladu s vnitřní směrnicí Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. č. 9 [Standard 5b 2008].

Zásady, jež musí dodržovat každý pracovník „Každý pracovník musí znát a dodržovat Listinu základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Dále se každý pracovník musí řídit ustanovením § 88, písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kde je uvedeno výslovně: Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni vytvářet při poskytování sociálních služeb takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplňovat jejich lidská i občanská práva a které zabrání střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby“ [Směrnice č. 3 2007].

26

Každý pracovník musí ke každému klientovi přistupovat individuálně pomocí nedirektivního způsobu pomoci, jež je založený na důvěře klienta (...), to znamená, že další postup se klientovi pouze doporučuje. Rovněž musí každý pracovník respektovat názory a přání uživatele služby, i když se z pracovníkova „hlediska zdá klientovo přání nesplnitelné a jeho názor mylný“, je nutno snažit se najít prostředky buď k samotné realizaci klientových přání nebo je nutné snažit se hledat takové prostředky, aby došlo alespoň k přiblížení se splnění přání klienta [tamtéž]. Každý pracovník musí dodržovat zásadu „ochrany osobních dat, údajů a mlčenlivosti“. To znamená, že každý pracovník pracující s osobními daty klientů je odpovědný za to, „že učiní všechna opatření k tomu, aby nedošlo k jejich zneužití nebo nekontrolovatelnému nahlížení“ do nich. (...) „Při nástupu do pracovního poměru každý pracovník musí podepsat závazek mlčenlivosti“ (...) a Etický kodex, který je povinen zároveň i přesně dodržovat. „Rozhovory s klienty se zásadně musí konat ve vhodném prostředí, nerušeně a bez přítomnosti dalších osob, vyjma průvodců, je-li to výslovné přání klienta“ [tamtéž]. Pokud i přes tato opatření dojde „k porušení některé z výše uvedených zásad, je nutno tuto situaci okamžitě a nekompromisně řešit, ať už k podnětu k prošetření dojde ze strany klienta, jiné zúčastněné osoby či ostatních pracovníků. Porušení závazku mlčenlivosti či jednání pracovníka“, jež hrubě porušuje Etický kodex, „je důvodem k okamžitému rozvázání pracovního poměru“ [tamtéž]. Zároveň musí být osobní asistent/ka schopen/a v případě potřeby podat klientům srozumitelnou a ucelenou informaci o možnosti a způsobu podání stížnosti a způsobu jejího vyřízení.

Etický kodex - Pracovník nabízí své služby žadatelům bezplatně a to na základě principů jejich svobodného rozhodnutí.

27

- „Pracovník nabízí jen takové služby, které jsou v souladu s jeho kompetencí, znalostmi, zkušenostmi, dovednostmi a možnostmi jeho vlivu“. - Pracovník při poskytování služby vychází

hlavně z přání a potřeb

uživatele služby. - „Pracovník poskytne své služby dvěma nebo více si navzájem oponujícím stranám jedině s jejich vědomím a upřednostněním volby uživatele. Pečlivě zváží, zda za daných okolností daného vztahu mezi uživateli není vhodnější své kontakty s jedním z nich přerušit, ustoupit od nich nebo požádat o řešení jiné nestranné a kompetentní orgány“. - Ty vztahy, okolnosti či zájmy, u kterých hrozí, že by mohly ovlivnit pracovníkův úsudek či objektivitu poskytovaných služeb, jsou pro pracovníka závazkem k tomu, aby o nich informoval uživatele služby. - Pro pracovníka je povinné se před poskytnutím poradenské služby informovat „o skutečné potřebě žadatele o službu a pokud to vyžaduje situace, shromáždit si potřebné podklady pro důkladné pochopení problému a jeho následné objektivní řešení“. - V rámci vztahu uživatel – poradce je nutné, aby byl žadatel o službu ještě před samotným započetím služby plně srozuměn a seznámen s tím, jak bude služba vykonávána a pokud je to možné tak i s tím, jaký je očekáván výsledek služby. - Pracovník v rámci své práce vychází „ze vstupních informací o problému uživatele“ a zároveň sleduje „celkový vývoj situace podle pořeby“ až do vyřešení problému. - Za podmínek, které můžou ohrozit pracovníkovu objektivitu, nezávislost a bezúhonost, může pracovník odmítnout poskytování takovéto služby [tamtéž].

28

Vedení docházky, účast na poradách, kontrola práce osobních asistentů/tek Osobní asistent/ka je povinen/na zapisovat se do knihy docházky, pokud je na svém pracovišti (poradně). „Jestliže režim poskytování služeb osobní asistence neumožní asistentovi denně docházet na pracoviště, musí údaje do docházkové knihy doplnit minimálně jedenkrát za týden.“ (...) Za správnost zápisů v docházkové knize každý(á) osobní asistent(ka) sám(a) zodpovídá [Dodatek ke směrnici č. 2 2009]. Jedenkrát „týdně jsou uskutečňovány porady s osobními asistenty a to v následujícím režimu: Děčín: pondělí; Most: úterý; Litoměřice: pátek; Teplice: středa; Ústí nad Labem: pátek. V případě nepřítomnosti poradce – koordinátora osobní asistence jsou termíny porad aktuálně přesunuty“ [tamtéž]. Na poradách se řeší organizační a další záležitosti. Dále v tomto

čase dochází k seznamování asistentů se standardy týkající se kvality sociálních služeb, k seznamování s vnitřními směrnicemi Centra (následuje učení těchto směrnic a standardů formou samostudia) a dále dochází k seznámení s dalšími obecně platnými normami, které se týkají výkonu jejich funkce [tamtéž]. Práce osobních asistentů v terénu je kontrolována zpravidla dvakrát do měsíce – v případě potřeby i vícekrát; plnění individuálních plánů je kontrolováno minimálně jedenkrát za dva měsíce [tamtéž].

Výkazy práce osobních asistentů/tek Výkazy práce slouží „jako podklad pro stanovení ceny za poskytování služeb osobní asistence“, dále slouží „jako podklad pro kontrolu činnosti osobního asistenta“ (...) a „jako podklad pro vystavení příjmového pokladního dokladu v případě platby v hotovosti či vystavení faktury v případě platby v hotovosti či vystavení faktury v případě platby bankovním převodem“ [tamtéž]. Výkaz práce „musí být vyplněn čitelně, případné opravy musí být provedeny účetním způsobem (škrtnutí tak, aby 29

původní text byl čitelný a opatření parafou s poznámkou: opr.). Není přípustné používat bělítka, přelepky či jiné způsoby opravy) [tamtéž]. Počet vykázaných hodin poskytnuté asistenční služby potvrzuje svým podpisem klient nebo jeho zástupce v knize docházky osobního asistenta. Uhrazenou částku klientem a částku, jež je uvedena jako celková cena za poskytnuté služby osobní asistence ve výkazu práce osobního asistenta porovnává přímý nadřízený osobního asistenta – koordinátor osobní asistence a při nalezení rozdílu vyvozuje důsledky [tamtéž]. Dodatek č. 1 z roku 2011 ke směrnici č. 9 z roku 2007 zavádí povinnost osobního asistenta/ky kromě měsíčního výkazu práce osobního asistenta „vést pro každého klienta (...) ještě tzv. „Týdenní záznam průběhu asistenční služby“ [Dodatek č. 1 ke směrnici č. 9 2011].

Výběr finančních prostředků za poskytování služeb osobní asistence „Tento způsob je použit vždy při poskytnutí služby jednorázové v době využití volné kapacity osobních asistentů.“ (Pokud je tento způsob placení využíván za služby osobních asistentů/tek, jež jsou dlouhodobého charakteru, je nutné vyúčtovat výši ceny takové služby osobní asistence „a klient musí tuto cenu uhradit nejpozději do konce každého kalendářního měsíce“ – osobní asistent tedy v tomto případě inkasuje finanční hotovost minimálně jedenkrát do měsíce). Osobní asistent/ka vydává v případě přijmutí peněžní hotovosti klientovi stvrzenku, z které si udělá kopii, jež spolu „s vybranou hotovostí předá poradci – koordinátorovi osobní asistence oproti kopii příjmového pokladního dokladu. Kopie stvrzenek a originál příjmového pokladního dokladu zahrne poradce – koordinátor osobní asistence do měsíčního vyúčtování. (...) Osobní asistent je přímo odpovědný za předání celé hotovosti vybrané od klienta“ [Dodatek ke směrnici č. 2 2009]. „Klient může na základě ve smlouvě o poskytování služeb osobní asistence stanoveného druhu a rozsahu služeb“ požádat osobního asistenta/ku o obstarání běžného nákupu – v tomto případě klient předá osobnímu asistentovi rozpis nákupu a zálohu. „Výši zálohy si asistent poznamená do poznámkového sešitu (diáře).“ Po realizaci nákupu předá osobní asistent 30

klientovi objednané zboží a paragon z prodejny – následně společně s klientem odkontroluje jednotlivé položky. Posléze si osobní asistent poznamená do diáře podle paragonu výši úhrady za nákup, „rozdíl mezi zálohou a skutečnou cenou a výši vrácené částky klientovi“, popř. výši doplatku klienta. Pokud klient souhlasí, „přiloží k tomuto zápisu i paragon.“ Následně podepíše celý zápis „na důkaz svého souhlasu s vyúčtováním nákupu“ [tamtéž].

Účast na pracovních cestách Pracovní cestou se rozumí jakákoliv cesta mimo pracoviště spojená s plněním pracovních úkolů (jedná se o cestu „na odborné semináře, kurzy, konference či jiné aktivity“). (...) Vyúčtování pracovní cesty (...) je součástí měsíčního vyúčtování, které poradce – koordinátor pravidelně zpracovává po účetním uavření pokladny a odesílá na krajské ředitelství [Směrnice č. 7 2011]. V rámci konání pracovní cesty se posuzuje nárok na proplacení či

nárok na příspěvek u těchto položek: stravné, jízdenka, benzín, atd. „Záměr uskutečnění pracovní cesty a druh použitého dopravního prostředku schvaluje krajská ředitelka, v době její nepřítomnosti zástupce“ [Směrnice č. 7 2011].

31

Doplňující informace Každý osobní asistent(ka) má právo na výdej ochranných pomůcek. Jedná se o tyto pomůcky: Druh ochranné pomůcky

Provedení

Maximální cena

Spotřeba

Kalhoty

Dlouhé, bílé, bavlna

250,-

1x za 2 roky

Tričko

Bavlna

100,-

1x za rok

Obuv

Dle potřeby

500,-

1x za 2 roky

Ručník

30,-

1x za rok

Mýdlo

10,-

1x za měsíc

Krém na ruce

30,-

1x za 3 měsíce

Tabulka č. 2: Ochranné pomůcky osobního asistenta/ky [Směrnice č. 14 2007].

Nárok na ochrannou pomůcku – rukavice je individuální. Záleží na konkrétním klientovi (zda je imobilní, trpí inkontinencí) [Směrnice č. 6 2011]. „Všichni zaměstnanci Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. jsou povini zúčastnit se školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a požární ochraně při nástupu do zaměstnání a potom opakovaně 1x za rok. Z těchto školení se provádí zápisy a účast na školeních stvrzují zaměstanci svým podpisem“ [Směrnice č. 13 2007]. „Každá osoba, které jsou poskytovány sociální služby, může podat stížnost na kvalitu poskytované služby jakoukoliv formou (ústně, písemně, prostřednictvím svého zástupce nebo tlumočníka, anonymně, prostřednictvím poradkyň, osobních asistentů, eventuálně pracovníků krajského ředitelství Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s.) [Směrnice č. 10a 2008]. „Vedoucí detašovaných pracovišť i osobní asistenti musí být schopni podat klientům srozumitelnou a ucelenou informaci o možnosti a způsobu podání stížnosti a způsobu jejího vyřízení“ [Směrnice č. 10 2007].

32

Každý zaměstnanec prochází přípravou na předcházení situacím, jež by „mohly vzniknout v souvislosti s poskytováním služeb osobní asistence“. Jedná se o předcházení rizik: - U doprovodných služeb: osobní asistent u sebe musí mít nabitý mobilní telefon s kreditem, zároveň musí „mít v mobilním telefonu uložena krizová čísla (policie, hasiči, záchranná služba), (...) kontaktní čísla na bezprostředně nadřízeného pracovníka a na ředitelku CZP ÚK, o. s. a kontaktní čísla na rodinné příslušníky či jiné stálé pečovatele“. - U služeb obslužných u imobilních klientů: osobní asistent „je povinen splnit výše uvedené požadavky“ a zároveň provádí „přípravu podle individuálních podmínek bydlení a stavu klienta“ [Směrnice č. 13 2007].

Telefon a městská hromadná doprava Pracovníci, kterým byl přidělen mobilní telefon, mají povinnost být vždy v pracovní době na příjmu a pokud na příjmu být nemohou (jednání, návštěva lékaře, apod.), musí o této skutečnosti včas informovat svého bezprostředního

nadřízeného.

Osobní

asistent

stejně

jako

ostatní

zaměstnanci CZP ÚK mají nárok na proplacení telefonních služeb; měsíční limit nákladů na telefonní služby u osobních asistentů činí 200 Kč (jedná se o osobního asistenta majícího pouze soukromý telefon) či 250 Kč (jedná se o osobního asistenta, jenž má služební telefon). U městské hromadné dopravy činí maximální možný limit, který se zaměstnanci proplácí, 50% z ceny měsíčního kuponu [Směrnice č. 19 2008].

2. 1. 2. Konkrétní realizační služby osobní asistence Zde nejprve vyjmenuji realizační služby osobní asistence a následně poukáži na Ceník služeb osobní asistence.

33

- „Zajištění základních životních potřeb klientů (osobní hygiena, zajištění stravy, pitného režimu, podávání léků, apod.).“ - Pomoc při zvládání dalších běžných úkonů při péči o vlastní osobu, podpora udržení nebo rozvíjení klientovy soběstačnosti. - Pomoc při zajištění chodu domácnosti (obstarávání nákupů, příprava stravy, dle dohody obstarání či zprostředkování dalších domácích prací). - „Podpora integrace zdravotně postižených či nemocných klientů formou doprovodu do a ze zaměstnání. - Podpora vzdělávání zdravotně postižených či nemocných dětí, mladistvých i dospělých formou doprovodu do a ze školy, do a z rekvalifikačních kurzů, či do jiných vzdělávacích aktivit. - Doprovod k lékaři, na vyšetření, zajištění léků. - Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. - Podpora integrace zdravotně postižených a nemocných klientů do společnosti formou doprovodu na nejrůznější zájmové kroužky či aktivity, setkání, klubovou činnost, kulturní a sportovní akce, výlety.“ -

Samotné zprostředkování kontaktu se společenským prostředím.

- Pomoc při uplatňování práv, „při ochraně práv a oprávněných zájmů těchto klientů formou jejich doprovodu a podpory při jednáních s úřady státní správy a samosprávy“, pomoc při jednání s úřady dalších státních institucí a pomoc při obstarávání dalších osobních záležitostí. - „Doprovody klientů a podpora při jednání s poskytovateli sociálních služeb. - Další činnosti dle dohody.“ [Směrnice č. 2 2010]. V době, kdy je klient v přímé péči osobního asistenta, odpovídá osobní asistent plně za jeho bezpečnost a ochranu zdraví.

34

Ceník služeb osobní asistence Hodiny

Sazba Kč

Hodiny

Sazba Kč

1

100,-

5

420,-

1½

150,-

5½

470,-

2

190,-

6

490,-

2½

240,-

6½

540,-

3

270,-

7

550,-

3½

320,-

7½

600,-

4

350,-

8

610,-

4½

400,-

8½

660,-

Tabulka č. 3: Ceník služeb osobní asistence – přímé obslužné péče [Příloha č. 1 ke směrnici č. 21 2008].

Cena za jednu hodinu osobní asistence činí vždy 100 Kč. Cena za půl hodiny osobní asistence činí vždy 50 Kč. (...) Pokud se klient zaváže po dobu minimálně tří měsíců odebírat služby osobní asistence v rozsahu 40 hodin týdně, lze mu udělit takovou slevu, že celkově zaplatí 4000 Kč za měsíc; jedna hodina osobní asistence ho tedy vyjde na 50 Kč. Na tutéž slevu (50 Kč za jednu hodinu služeb osobní sistence) má právo i klient, jež se zavázal po dobu alespoň tří měsíců platit minimálně 2 500 Kč za měsíc. (...) „Kapacita služby osobní asistence za celou organizaci činí 27 klientů“ [Příloha č. 1 ke směrnici č. 21 2008].

2. 1. 3. Poslání organizace „Základní heslo organizace: POMOC – PODPORA – PÉČE“ V rámci tohoto hesla jde v podstatě o podporu, pomoc a péči „o sociálně znevýhodněné osoby z důvodu dlouhodobě (chronicky) nepříznivého zdravotního stavu či věku“. Mezi další poslání organizace patří informování klienta o jeho právech a možnostech řešení nepříznivé sociální situace,

35

společné hledání“ co nejvíce vhodného postupu řešení této jeho situace, jeho podpora „a pomoc při prosazování jeho práv a oprávněných zájmů“ a to hlavně v rámci komunikace s úřady a ostatními institucemi. Důležitým posláním je samozřejmě pomoc a podpora při rozvoji klientovy samostatnosti, při zvládání úkonů v péči o vlastní osobu a snaha o navazování nebo udržování společenských kontaktů, „podpora a pomoc při jeho zapojování se do různých aktivit a při seberealizaci v činnostech pracovních, studijních, zájmových, zábavních“ [Směrnice č. 10 2011].

2. 1. 4. Cíle organizace - „Nalezení pro klienta přijatelného řešení jeho nepříznivé situace, stanovení dosažitelných cílů dle konkrétních možností a schopností a v souladu se zájmy, vůlí a osobním přání klienta. - Odstranění či alespoň zmírnění pocitu osamění, odmítavých či negativistických postojů klienta vůči společnosti. - Zlepšení nebo udržení kvality života klienta na stávající úrovni dle jeho možností a schopností v přirozeném rodinném nebo známém, přátelském prostředí. - Udržení stávajících či navázání nových kontaktů klienta se společností, hledání nových příležitostí a aktivit, které by klienta zaujaly a podpořily co nejpřirozenějším způsobem, rozvoj jeho psychických i fyzických schopností a dovedností - Zvýšení samostatnosti klienta a odstranění či zmírnění jeho závislosti na jiných osobách či sociálních službách“ [Směrnice č. 1 2010].

Pro potřeby naplnění cíle je potřeba, aby každý zaměstnanec Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje „při jednání s klientem v místě jeho pobytu, na veřejnosti nebo při jednání o klientovi (např. na úřadech, s jinými poskytovateli sociálních služeb)“ dodržoval určitá pravidla. Do těchto pravidel patří neoslovování „klienta familiárním způsobem (babička, Máňa, aj.)“. Vhodné je klienta nazývat příjmením a pouze pokud o to klient

36

požádá, tak před jméno používat oslovení paní/pan (paní Jana, pan Jaroslav). Dále není vhodné zbytečně poukazovat na klientovo postižení. Ovšem vyjma případů, kdy je to pro klienta důležité (žádost o uvolnění místa v MHD) a to způsobem, jež nijak nevhodně nezvýrazní klientovo znevýhodnění. Vhodné není použít osobní diagnózy typu – paní je po operaci toho a toho orgánu, nýbrž paní vlastní průkaz ZTP, apod. [Směrnice č. 1d 2009].

2. 1. 5. „Zásady poskytování sociálních služeb“ Důležitými zásadami při poskytování sociálních služeb je „bezpodmínečné respektování osobnosti klienta, jeho vůle a přání, schopností, možností, sociálních vazeb“. V rámci přihlédnutí ke klientovu zdravotnímu stavu a schopnostem se klient vždy bere jako rovnocenný partner, kde se respektuje jeho vůle, oprávněné zájmy a práva a zároveň se napomáhá při prosazování těchto práv, zájmů a vůle. „Partnerský vztah mezi organizací a klientem je udržován po celou dobu poskytování sociální služby, tj. při sjednávání smluvních podmínek, sestavování osobního plánu a stanovení žádaných cílů, při vyhodnocování plnění tohoto plánu a hodnocení přínosu poskytované služby pro klienta“. Tím, že se plně respektuje individualita a soukromí klienta, se zároveň předpokládá „bezpodmínečné dodržování ochrany osobnosti a jejích práv“ a dodržování ochrany osobních údajů. Poslední velmi důležitou zásadou poskytování sociálních služeb je ochrana klientů „před předsudky a negativním hodnocením, ke kterému by mohlo dojít v důsledku poskytování sociální služby“ [Směrnice č. 1 2010].

2. 1. 6. Cílové skupiny Cílovou skupinou jsou všechny osoby, jež „mají ze zdravotních důvodů potíže při prosazování svých práv a oprávněných zájmů, při uspokojování potřeb péče o vlastní osobu“, mají potíže „s obstaráváním běžných záležitostí, s udržováním, navazováním či rozvíjením“ sociálních vazeb a

37

kontaktů, s vlastní seberealizací „a zapojením se do nejrůznějších“ společenských aktivit (pracovní, vzdělávací, zábavní,...). Shrnutě se jedná o „osoby, které jsou ohroženy sociální exkluzí či izolovaností“ [tamtéž]. Konkrétně se jedná o tyto skupiny: „a) Cílová skupina pro oblast sociálního poradenství“: - Zdravotně postižení (dlouhodobě nemocní, zdravotně postižení nejrůznějšího typu – smyslové, tělesné, mentální, kombinované postižení; osoby trpící závažnými civilizačními nemocemi – kardiovaskulární onemocnění, diabetes, roztroušená skleróza, onkologičtí pacienti, atp.). - Senioři – stáří je charakterizováno úbytkem psychických i fyzických sil, je často doprovázeno výskytem nejrůznějších chorob s velmi nízkou či nulovou šancí na zlepšení. - Rodiny s dětmi – jedná se o rodiny se zdravotně postiženými nebo dlouhodobě nemocnými dětmi, jež potřebují i celodenní péči [Směrnice č. 1d 2009].

Zdravotně postižení, senioři a rodiny s dětmi patří zároveň mezi cílové skupiny pro oblast osobní asistence [tamtéž].

2. 2. Hodnocení práce osobních asistentů/tek Hodnocení práce osobních asistentů/tek uchopím z hledisek: Kritéria hodnocení zaměstnance, Mzda osobních asistentů/tek a Přijímání nových zaměstnanců – osobních asistentů/tek. Tato podčást je v rámci této diplomové práce částí zásadní.

„Hodnocení zaměstnanců Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. je součástí procesu péče o zaměstnance od vstupu do zaměstnání a po celou dobu trvání pracovního poměru zaměstnance v organizaci“. (...) Hodnocení osobních asistentů/tek, stejně jako ostatních pracovníků CZP ÚK probíhá pravidelně jedenkrát za rok na základě poznatků, které hodnotící 38

zaměstnanec (krajská ředitelka, poradce – koordinátor osobní asistence) během tohoto období načerpal [Směrnice č. 23 2008].

2. 2. 1. „Kritéria hodnocení zaměstnance - Přesnost a kvalita splnění zadaných pracovních úkolů, včetně dodržení termínů“. - Zaměstnancova vstřícnost k plnění zadaných úkolů, jeho nasazení při práci „nad rámec běžných pracovních povinností či stanovené pracovní doby. - Účast a aktivita zaměstnance na pracovních poradách“. - Aktivita a účast pracovníka na seminářích a dalších vzdělávacích akcích. - Zaměstnancova iniciativa v rámci zapojení se „do připomínkového řízení k vnitřním směrnicím a standardům organizace, iniciace změn či úprav těchto norem. - Spokojenost klientů“ (...) (Posuzuje se na základě výsledků z kontrol prováděných přímo u klienta a podle „informace čerpané ze „zpětné vazby“ od klientů“ – tj. z ohlasů od klientů vyjádřených osobně nebo prostřednictvím vyplnění dotazníků, jež se týkají spokojenosti s kvalitou péče). - „Přijaté stížnosti, náměty a připomínky“ (posuzuje se jejich obsah a oprávněnost). - Iniciativní podávání podnětů na zlepšení či změnu zavedeného pracovního postupu“ [tamtéž].

Tato kritéria hodnocení zaměstnance se zpracovávají do protokolu, s jehož obsahem musí být zaměstnanec seznámen, „včetně podání bližších informací k objasnění tvrzení, které protokol obsahuje“. Následně ho pak 39

zaměstnanec, kterého se protokol týká, stvrdí svým podpisem. Pokud je „nutno na základě výsledků hodnocení přijmout jakákoliv opatření, uvede se tato skutečnost do protokolu“ a to včetně termínu, kdy dojde k odstranění závad. Zaměstnanec má právo se k jednotlivým skutečnostem v protokolu vyjádřit – „jeho vyjádření se stane součástí protokolu“ [tamtéž].

2. 2. 2. Mzda osobních asistentů/tek „Mzdový předpis se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a navazujícími prováděcími předpisy.“ Organizace má „právo poskytovat zaměstnanci v přechodném období od ukončení realizace základního projektu na činnost do doby poskytnutí další dotace v případě nedostatku finančních prostředků odměnu za práci ve výši 60% základní mzdy“ [Směrnice č. 15/2 2008].

Základní hrubá mzda činí 10 000 Kč a přísluší v dané výši pouze zaměstnanci, jež splňuje podmínku stanovené týdenní pracovní doby ve výši 40 odpracovaných hodin [tamtéž], přičemž takováto pracovní doba je pružná; v případě překročení 40 odpracovaných hodin za týden jsou tyto hodiny navíc kompenzovány zaměstnanci formou náhradního volna. Osobní příplatek do výše 50% základní mzdy (dle § 131 výše uvedeného zákona) se poskytuje zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci [tamtéž].

Kritéria pro přiznání osobního příplatku jsou tato: - „Kvalita a způsob poskytování služeb osobní asistence. - Ochota vyhovět požadavkům klienta na poskytování služby i mimo základní pracovní dobu.

40

- Neexistence oprávněných stížností klientů na kvalitu a způsob poskytování asistenční služby a na způsob chování osobního asistenta.“ - A „dle § 134 výše uvedeného zákona“ může být poskytnuta odměna za „úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu“ [tamtéž].

Osobního asistenta/ku je možné i morálně ohodnotit. A to například „za přítomnosti nadřízeného pracovníka (...), před kolektivem pracovníků – např. na poradách, před všemi pracovníky – při setkání všech pracovníků na seminářích či školeních“ formou pochvaly a poděkování, které je jednak zaznamenáno v zápise z porad a jednak zaznamenáno „v příslušném formuláři a založeno v agendě“ krajského ředitelství při tvorbě hodnocení jedenkrát za rok [Směrnice č. 15/5 2009].

2. 2. 3. Přijímání nových zaměstnanců – osobních asistentů/tek V této podčásti rozebírám témata Přesného postupu při přijímání nového zaměstnance, Požadavků na osobnostní a kvalifikační předpoklady osobní/ho asistenta/ky a Zaškolování nových osobních asistentů/tek. Dle § 116 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách se „stanoví předpoklady pro výkon funkce pracovníka v sociálních službách, v našem případě osobních asistentů, poskytovatelů přímé obslužné péče“ [Směrnice č. 12 2007]. „Vhodné kandidáty na místa osobních asistentů vybírají na základě svých zkušeností a znalostí“ poradci – koordinátoři asistenční služby. „Ti ověří zájem uchazeče o místo osobního asistenta, jeho dosavadní zkušenosti, znalosti, praxi, vzdělání, a shromáždí všechny zákonem předepsané dokumenty. Tyto dokumenty postoupí krajské ředitelce, která po osobním pohovoru s uchazečem rozhodne o jeho přijetí“ [tamtéž].

41

Osobní asistent/ka je povinem do 15 kalendářních dnů od podpisu pracovní smlouvy doložit „do podatelny Krajského úřadu Ústeckého kraje (...) v souladu s patřičnými ustanoveními zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (viz. § 79, 110, 116 tohoto zákona)“ pro potřeby zápisu do registru sociálních služeb fotokopii dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání, o „absolvování příslušného akreditovaného kurzu“ (...) a výpis z trestního rejstříku [Dodatek č. 1 ke směrnici č. 12 2009].

„Přesný postup při přijímání nového zaměstnance“ Dle § 110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách musí pracovník v sociálních službách pro výkon svého povolání splnit tyto podmínky: - „Způsobilost

k právním

úkonům“

(dokládá

se

na

základě

občanského průkazu „bez záznamu o omezení či zrušení způsobilosti k právním úkonům“). - Trestní bezúhonnost (dokládá se výpisem z trestního rejstříku). - „Zdravotní způsobilost (doloženo potvrzením lékaře, který provedl vstupní, eventuálně další zdravotní prohlídku). (...) - Odborná způsobilost (doloženo ověřenými doklady o dosažení nejvyššího

stupně

vzdělání,

absolvování

odborných

kurzů)

[Směrnice č. 12/a 2008].

Na pracovníka osobní asistence se nevypisuje žádný inzerát, ale poradce – koordinátor osobní asistence si své podřízené pracovníky – osobní asistenty/ky vytipovává sám, následně pak prvotně kontroluje

všechny

vstupní dokumenty uchazeče [tamtéž]. Jakoukoliv změnu údajů (např. změna bydliště, rodinný stav, jméno, zdravotní stav), jež zaměstnanec dokládal poradci – koordinátorovi osobní

42

asistence při přijetí do zaměstání, musí neprodleně oznámit poradci – koordinátorovi osobní asistence. „Pracovní poměr se zaměstnancem uzavírá krajská ředitelka, v době její nepřítomnosti zástupce“ [tamtéž].

Požadavky na osobnostní a kvalifikační předpoklady osobní/ho asistenta/ky Tyto předpoklady přesně stanovuje zákon „č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu č. 505/2006 Sb., v platném znění“. U pracovníka v sociálních službách – osobního asistenta/ky jsou nezbytné kromě výše zmiňované trestní bezúhonosti, způsobilosti k právním úkonům a zdravotní způsobilosti11 tyto osobnostní předpoklady: „motivace k práci, fyzická zdatnost, zodpovědnost, komunikativnost, zkušenosti s asistováním a prací s lidmi, empatie, časová a místní flexibila, schopnost pracovat dle konkrétních požadavků klienta, zejména v oblasti stravování, osobní hygieny, oblékání, pohybu, překonávání bariér, při komunikaci, při kontaktu se společenským prostředím, při zajištění chodu domácnosti, péči, schopnost zvládat stresové situace, schopnost řešit nenadále vzniklé situace. Ochota vzdělávat se a zapojovat do různých aktivit“ [Dodatek č. 2 ke směrnici č. 12/a 2011]. Dále se vyžadují následujícící dovednosti a zkušenosti: „znalost regionu, orgánu státní správy a samosprávy, ostatních poskytovatelů sociálních služeb. Znalost obchodní sítě a sítě služeb, vhodných pro konkrétní klienty“ [tamtéž]. V rámci zkušeností se vítají „zkušenosti získané praxí v oboru sociálních služeb, komunikační dovednosti“ obzvláště v rámci specifických druhů postižení klienta „(znaková řeč, komunikace s nevidomými klienty, s klienty 11

Viz. část: 2. 2. 3. Přijímání nových zaměstnanců – osobních asistentů/tek; třetí odstavec a část: Přesný postup při přijímání nového zaměstnance.

43

s omezenou schopností vnímání obsahu a významu jednotlivých sdělení)“ [tamtéž]. Kvalifikační předpoklady pracovníka v sociálních službách – osobního asistenta se řídí „dle § 116 odst. (5) písm. c zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách“. Toto povolání může vykonávat každý, kdo dosáhl vzdělání základního, středního, středního s výučním listem, středního s maturitou či vyššího odborného a zároveň absolvoval akreditovaný kvalifikační kurz, přičemž tento kurz není nevyžadován: „1. U fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního předpisu způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel ((...) § 36 zákona č. 96/2004 Sb.). 2. U fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle § 110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. 3. U fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem (...) – vyhláška 505/2006 Sb., (...) příloha č. 412. (...) Zákon umožňuje, aby si asistent, který nesplňuje vzdělání ke dni přijetí, doplnil vzdělání do 18 měsíců od data přijetí. Jedná se o akreditovaný kurz v rozsahu min. 150 hodin“ [tamtéž].

Zaškolování nových osobních asistentů/tek „Zaměstnanci přijatí na místo osobního asistenta“ nejprve „absolvují týdenní zácvik s pověřenými dalšími asistenty. Po zahájení samostatné činnosti“ se pravidelně provádí intervize poradcem – koordinátorem 12

Těmito obory jsou: „Sociální péče – pečovatelská činnost, Sociální péče – sociální činnost pro etnické skupiny, Sociální činnost – sociální pečovatelství, Sociální činnost – sociální vychovatelství, Sociální činnost v prostředí etnických minorit, Výchovná a humanitární činnost sociálně výchovná činost, Vychovatelství, Předškolní a mimoškolní pedagogika, Vychovatelství pro ústavy sociální péče, Rodinná škola – sociální služby, Charitativní služby, Práce ve zdravotnických a sociálních zařízeních – pečovatelské práce“ [Dodatek č. 2 ke směrnici č. 12/a 2011].

44

asistenční služby nebo jím „pověřeným zaměstnancem a to“ minimálně jedenkrát za dva týdny po dobu tří měsíců (zkušební doby). V termínu jeden „týden před uplynutím zkušební doby“ se „na základě hodnocení z absolvovaného zácviku a výsledků intervizí“ provádí závěrečné hodnocení při pohovoru vedeném poradcem – koordinátorem asistenční služby. Toto hodnocení se zaznamenává do osobního plánu zaškolení zaměstnance [Směrnice č. 12 2007].

2. 3. Provázanost pracovní činnosti osobních asistentů/tek s pracovní činností přímého nadřízeného vedoucího – koordinátora osobní asistence Tuto problematiku uchopím z pohledu srovnání jednotlivých personálních hledisek a činností u těchto zaměstnanců. Pro své srovnání jsem si vybrala tato hlediska a to z důvodu jejich klíčovosti pro tuto práci: Mzda a náplň práce, Přijímání a zaškolování nového zaměstnance, Porovnání požadavků na osobnostní a kvalifikační předpoklady a jako poslední hledisko jsem si zvolila Komunikaci mezi zaměstnanci. Každou z těchto podčástí doplňuji vlastním kometářem, který má za úkol dokreslit provázanost a porovnání jednotlivých hledisek u těchto zaměstnanců. Tímto způsobem potvrzuji a zároveň modifikuji úvodně stanovený jev: Pracovní náplň osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje. Tato podčást patří mezi klíčové části této práce.

45

2. 3. 1. Mzda a náplň práce přímého nadřízeného: poradce – koordinátora asistenční služby versus mzda13 a náplň práce osobního asistenta/ky14 Stejně jako u osobního asistenta/ky se „mzdový předpis řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a navazujícími prováděcími předpisy.“ Organizace má „právo poskytovat zaměstnanci v přechodném období od ukončení realizace základního projektu na činnost do doby poskytnutí další dotace v případě nedostatku finančních prostředků odměnu za práci ve výši 60% základní mzdy“ [Směrnice č. 15/1 2008].

Rovněž základní hrubá mzda činí stejně jako u osobního asistenta/ky 10 000 Kč za 40 odpracovaných hodin týdně [tamtéž]. Pokud poradce – koordinátor asistenční služby působí zároveň ve dvou okresech, jeho základní hrubá mzda činí 18 000 Kč [Dodatek č. 1 ke směrnici č. 15/1 2010]. Stejně tak možnost příplatku do výše 50% základní mzdy dle § 131 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a navazující prováděcí předpisy za dlouhodobé dosahování velmi dobrých pracovních výsledků či plnění většího rozsahu pracovních úkolů je stejná. Ovšem dle § 124 výše uvedeného zákona lze poskytnout poradci, „který řídí svědomitě a poctivě práci podřízených zaměstnanců ve výši 5 – 20% ze základní mzdy“ příplatek za vedení. „Jedním z orientačních kritérií pro přiznání tohoto příplatku je počet podřízených zaměstnanců [Směrnice č. 15/1 2008].

13

Viz. část: 2. 2. 2. Mzda osobních asistentů/tek.

14

Viz. část: 2. 1. 1. Náplň práce osobní asistentky/a a část: 2. 1. 2. Konkrétní realizační služby osobní asistence.

46

Počet podřízených

Výše příplatku při základní mzdě

zaměstnanců

10 000 Kč

3

500 Kč

4

875 Kč

5

1250 Kč

6

1625 Kč

7 a více

2000 Kč

Tabulka č. 4: Výše příplatku za počet podřízených zaměstnanců [tamtéž]

Kritéria pro přiznání osobního příplatku jsou zároveň v rámci standardní úrovně náplní práce přímého nadřízeného – koordinátora asistenční služby a tato kritéria a zároveň pracovní činnosti jsou tedy následující: - „Kvalita poskytovaných služeb“ a způsob a kvalita služeb sociálního poradenství; patří sem i ochota vyhovět klientům v rámci poskytování služby mimo pracovní dobu, případně i mimo Poradnu pro zdravotně postižené a seniory. - „Aktivní spolupráce s orgány samosprávy a státní správy (...) a aktivní práce v systému komunitního plánování v daném regionu. - Vyhledávání možných zdrojů financování. - Zpracování žádostí a projektů pro přidělování dotací, příspěvků a darů. - Spolupráce s ostatními poskytovateli sociálních služeb a jinými ekonomickými subjekty. - (...) Neexistence oprávněných stížností klientů na kvalitu a způsob poskytování poradenských služeb a na způsob chování poradce – koordinátora asistenční služby“ [tamtéž]. Tento poslední bod je zcela totožný i pro osobního asistenta/ku, stejně jako možnost odměny „dle § 134 výše uvedeného zákona“, kde odměna „může být poskytnuta za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu“ [tamtéž].

47

Komentář: Zde vidíme, že zatímco v oblasti finančního ohodnocení poradců – koordinátorů osobní asistence (vyjma poradců – koordinátorů osobní asistence, jež mají na starosti dva okresy) a finančního ohodnocení osobních asistentů/tek, je ono finanční ohodnocení totožné; v oblasti náplně práce je tomu převážně jinak. Osobní asistent/ka je přímo zodpovědná za dobře vykonanou terénní činnost, jeho/její přímý nadřízený: poradce – koordinátor asistenční služby kromě toho, že využívá způsobu práce takzvaného home office (využívání domácích počítačů k plnění pracovních úkolů a plnění pracovních úkolů v domácím prostředí [Směrnice č. 5 2011]), má za úkol přímo dohlížet na výkon svých podřízených, komunikuje s úřady, zpracovává žádosti a projekty pro přidělování dotací, příspěvků a darů, uzavírá s klienty smlouvy, poskytuje služby sociálního poradenství, aj. - tedy stará se o významnou část administrativní stránky chodu Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje. Pracovní činností, za kterou jsou odpovědní oba pracovníci Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, je hledání nových klientů; osobní asistent/ka klienty hledá a poradce – koordinátor osobní asistence jí v tom pomáhá.

2. 3. 2. Přijímání a zaškolování nového poradce – koordinátora asistenční služby v porovnání s přijímáním15 a zaškolováním nového osobního asistenta/ky16 Přijímání poradců – koordinátorů asistenční služby se řídí stejně jako přijímání osobních asistentů/tek zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. „§ 109 a § 110 výše uvedeného zákona (...) stanoví předpoklady

15

Viz. část: 2. 2. 3. Přijímání nových zaměstnanců – osobních asistentů/tek.

16

Viz. část: 2. 2. 3. Přijímání nových zaměstnanců – osobních asistentů/tek – podkapitola: Zaškolování nových osobních asistentů/tek.

48

pro výkon fukce sociálního pracovníka – u vedoucích detašovaných pracovišť, kteří na jednotlivých pracovištích zabezpečují i služby základního a odborného sociálního poradenství. Uchazeč o tuto pracovní pozici musí souhlasit s podmínkami zapojení se do vzdělávacích programů dle ustanovení § 111 výše uvedeného zákona“. (...) Na pracovní místa poradců – koordinátorů asistenční služby se vypisuje výběrové řízení, „členy výběrové komise jsou mimo jiné oba statutární zástupci CZP ÚK, o. s.“ [Směrnice č. 12 2007]. Stejně jako nově přijatý osobní asistent/ka je povinem nově přijatý poradce – koordinátor asistenční služby do 15 kalendářních dnů od podpisu pracovní smlouvy doložit „do podatelny Krajského úřadu Ústeckého kraje (...) v souladu s patřičnými ustanoveními zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (viz. § 79, 110, 116 tohoto zákona)“ pro potřeby zápisu do registru sociálních služeb fotokopii dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání, o „absolvování příslušného akreditovaného kurzu“ (...) a výpis z trestního rejstříku [Dodatek č. 1 ke směrnici č. 12 2009].

Zaškolování nových vedoucích detašovaných pracovišť probíhá tak, že nově přijatí vedoucí „absolvují 14 denní zácvik na ostatních detašovaných pracovištích. Po zahájení samostatné činnosti“ se provádí pravidelně minimálně jedenkrát za dva týdny po dobu tří měsíců (zkušební doba) krajskou ředitelkou či jí pověřenými zaměstnanci intervize. Skutečnosti o provedeném zácviku a intervizích jsou zaznamenány „v osobním plánu zaškolení nového zaměstnance. (...) jeden týden před uplynutím zkušební doby“ je „na základě hodnocení z absolvovaného zácviku a výsledku intervizí provedeno závěrečné hodnocení na pohovoru vedeném krajskou ředitelkou.“ Toto hodnocení se rovněž zaznamenává do osobního plánu zaškolení zaměstnance [tamtéž].

Komentář: Na pracovní pozici poradce – koordinátora asistenční služby se vypisuje výběrové řízení. Oproti tomu výběr pracovníků – osobních

49

asistentů/tek leží zcela v rukou přímého nadřízeného. Stejně jako osobní asistent/ka musí poradce – koordinátor osobní asistence doložit fotokopie příslušných dokladů do podatelny Krajského úřadu Ústeckého kraje. Co se týče zaškolování poradců – koordinátorů asistenční služby a zaškolování nových osobních asistentů/tek, probíhá zaškolování u obou pracovníků velmi podobným způsobem. Poradce – koordinátor asistenční služby rovněž jako osobní asistent/ka musí nejprve absolvovat zácvik na ostatních jemu určených pracovištích. Posléze se u obou pracovníků provádí po dobu zkušební doby pravidelné intervize a na základě závěrečného hodnocení provedeném jeden týden před uplynutím zkušební doby se v rámci ústního pohovoru rozhoduje o tom, zda se pracovníkovi prodlouží smlouva.

2. 3. 3. Porovnání požadavků na osobnostní a kvalifikační předpoklady sociálního

pracovníka

–

vedoucího

detašovaného

pracoviště

a

požadavků na osobnostní a kvalifikační předpoklady osobního asistenta/ky17 Pro oba dva typy povolání platí předpoklady, jež „jsou přesně stanoveny zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění a prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu č. 505/2006 Sb., v platném znění“. Pro sociálního pracovníka – poradce – koordinátora osobní asistence se jedná kromě výše zmiňované trestní bezúhonosti, způsobilosti k právním úkonům a zdravotní způsobilosti (tyto základní předpoklady jsou společné i pro pracovníka v sociálních službách)18 o tyto důležité osobnostní předpoklady: „motivace k práci, zodpovědnost, komunikativnost, zkušenosti s vedením kolektivu a prací s lidmi, empatie, časová a místní flexibila, 17

Viz. část: Požadavky na osobnostní a kvalifikační předpoklady osobní/ho asistenta/ky.

18

Viz. část: 2. 2. 3. Přijímání nových zaměstnanců – osobních asistentů/tek; třetí odstavec a část: Přesný postup při přijímání nového zaměstnance.

50

schopnost pracovat samostatně a spolehlivě, schopnost zvládat stresové situace, schopnost řešit samostatně nenadále vzniklé situace, schopnost navazovat kontakty, schopnost komunikace se zástupci státní správy, samosprávy, institucí a poskytovatelů sociálních služeb na úřední úrovni. Ochota vzdělávat se a zapojovat do různých aktivit“ [Dodatek č. 2 ke směrnici č. 12/a 2011]. K těmto osobnostním předpokladům jsou vyžadovány ještě následující dovednosti a zkušenosti: „znalost práce s PC alespoň na uživatelské úrovni (Word, Excel, Outlook, internet) a s běžnou kancelářskou technikou (tiskárna, kopírka). Základní znalosti z výkaznictví (základní účetní doklady, statistické výkazy). Znalost regionu, jeho specifik, poskytovatelů sociálních služeb, orientace v orgánech státní srávy a samosprávy. Vítána je znalost cizích jazyků, případně řidičský průkaz“ [tamtéž]. Co se týče zkušeností, jsou vítány „zkušenosti získané praxí v oboru sociálních služeb, komunikační dovednosti“ obzvláště v rámci specifických druhů postižení klienta „(znaková řeč, komunikace s nevidomými klienty, s klienty s omezenou schopností vnímání obsahu a významu jednotlivých sdělení)“ [tamtéž]. U kvalifikačních předpokladů poradce – koordinátora osobní asistence – sociálního pracovníka, která se řídí „dle § 110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách“, se za nejvýznamnější předpoklad považuje dosažené vzdělání: a) „Vyšší

odborné

vzdělání“,

jež

je

získáno

absolvováním

akreditovaného vzdělávacího programu „podle zvláštního právního předpisu“ v takových oborech, které jsou zaměřeny „na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální a humanitní práci, (...), sociálněprávní činnost, charitní a sociální činnost. b) „Vysokoškolské

vzdělání“

bakalářského,

magisterského

či

doktorského studijního programu, jež je svým oborem zaměřeno „na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči,

51

sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku a jež je rovněž akreditováno dle zvláštního právního předpisu“. c) „Absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů“ v totožných oblastech, jako jsou uvedeny v částech a) a b) a to „v celkovém rozsahu 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání v oblasti studia“, jež není uvedena v části b). d) „Absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů“ v totožných oblastech, jako jsou uvedeny v částech a) a b) a to „v celkovém rozsahu 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 10 let, za podmínky středního vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním, ukončeného nejpozději 31. prosince 1998“ [tamtéž]. Komentář: Základní předpoklady pro oba typy pracovníků upravuje stejný zákon a to zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu č. 505/2006 Sb., v platném znění“. Konkrétně v oblasti osobnostních předpokladů je rovněž řada těchto předpokladů pro oba pracovníky totožná (motivace k práci, empatie, časová a místní flexibilita, schopnost zvládat stresové situace, ochota vzdělávat se a zapojovat do různých aktivit, atd.) s tím, že poradce – koordinátor osobní asistence musí být navíc schopen komunikovat se zástupci státní správy a samosprávy, s dalšími institucemi a poskytovateli sociálních služeb na úřední úrovni. S tímto osobnostním předpokladem se nezbytně pojí i další důležité dovednosti a zkušenosti sociálního pracovníka, která nejsou totožná s důležitými dovednostmi a zkušenostmi pracovníka v sociálních službách. Těmito důležitými dovednostmi a zkušenostmi sociálního pracovníka jsou například znalost práce s PC na uživatelské úrovni (internet, Word, Excel, Outlook), základní znalosti z výkaznictví (základní účetní doklady, statistické výkazy). Naproti tomu se mezi důležité dovednosti a zkušenosti u 52

pracovníka v sociálních službách kromě společných dovedností a zkušeností pro oba typy pracovníků (např. znalost regionu a ostatních poskytovatelů sociálních služeb, orientace v orgánech státní správy a samosprávy; v rámci zkušeností se jedná o zkušenosti získané praxí v oboru sociálních služeb a komunikační dovednosti ve vztahu ke specifickým druhům postižení – znaková řeč, komunikace s nevidomými klienty, atd.) řadí znalost obchodní sítě a sítě služeb, jež jsou vhodné pro konkrétní klienty. Odlišnými důležitými osobnostními předpoklady od sociálního pracovníka jsou u pracovníka v sociálních službách zkušenosti s asistováním a schopnost práci přizpůsobit konkrétním požadavkům konkrétního klienta a to hlavně v oblasti stravování, osobní hygieny, oblékání, pohybu, překonávání bariér, v rámci vedení komunikace s klientem, kontaktu klienta se společenským prostředím, při zajištění chodu domácnosti a další péče o klienta. V otázce kvalifikačních předpokladů co se týče stupně dosaženého vzdělání, jež je nezbytnou podmínkou výkonu onoho typu zaměstnání zcela poradce – koordinátor osobní asistence převyšuje osobního asistenta/ku. U osobního asistenta/ky pro výkon jeho/jejího povolání v podstatě stačí dosáhnout základního vzdělání. Ovšem žádoucí samozřejmě je, aby osobní asistent/ka měla vzdělání vyšší než základní – jedná se například o střední vzdělání s výučním listem či střední vzdělání s maturitou s tím, že povinností k takovému stupni dosaženého vzdělání je absolvovat akreditovaný kvalifikační kurz, který až opravňuje takovou fyzickou osobu vykonávat pracovní činnost osobní/ho asistenta/ky. Existují ovšem osoby, které dosáhly specifického stupně vzdělání, a které tedy tímto akreditovaný kvalifikační kurz nemusí absolvovat. Jedná se o fyzické osoby se způsobilostí v oboru ošetřovatel, s odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka a o fyzické osoby, jež získaly střední vzdělání v oboru vzdělání dle vyhlášky 505/2006 Sb., příloha č. 419. 19

Viz. část: Požadavky na osobnostní a kvalifikační předpoklady osobní/ho asistenta/ky; předposlední odstavec.

53

Pro pracovní činnost sociálního pracovníka – poradce – koordinátora osobní asistence je naopak nutné dosáhnout buď vyššího odborného vzdělání v sociálních oblastech nebo vysokoškolského vzdělání v těchto oblastech či absolvovat akreditované vzdělávací kurzy.

2. 3. 4. Komunikace mezi zaměstnanci Směrnice č. 8 CZP ÚK, o. s. upravuje komunikaci nejen mezi osobními asistenty/tkami a jejich přímými nadřízenými – koordinátory osobní asistence, ale mezi všemi zaměstnanci CZP ÚK. Já se zaměřím hlavně na komunikaci mezi osobními asistenty/tkami a jejich vedoucími detašovaných pracovišť. V rámci osobní komunikace například při osobních setkáních na pracovištích se užívá běžného, neformálního způsobu komunikace. Do osobní komunikace dále patří komunikace na pracovních poradách „vedení s poradci – koordinátory osobní asistence“. Četnost těchto porad je zpravidla jedenkrát za měsíc. Stejná četnost probíhá i u porad koordinátorů osobní asistence se svými podřízenými osobními asistenty/tkami. Porady všech zaměstnanců CZP ÚK se konají zhruba dvakrát do roka. Ze všech výše zmíněných porad se pořizují podrobné zápisy [Směrnice č. 8 2011]. Co se týče další komunikační techniky, tak všichni zaměstnanci jsou vybaveni mobilními telefony, kdy se jim hradí náklady na používání mobilního telefonu na základě stanovených limitů20. Zároveň je povinností každého zaměstnance mít ve svém mobilním telefonu uloženy kontakty na ostatní zaměstnance. Poradci - koordinátoři osobní asistence jsou povinni

20

Viz. část: 2. 1. 1. Náplň práce osobní asistentky/a; podčást: Telefon a městská hromadná doprava

54

denně a průběžně „minimálně však na začátku a na konci pracovní doby kontrolovat došlou“ elektronickou „poštu a vyřizovat ji. (...) Všichni poradci – koordinátoři osobní asistence a pracovníci krajského ředitelství jsou navzájem propojeni prostřednictvím programu ICQ, kde operativně vyřizují všechny dotazy“ [tamtéž]. „V některých případech je nutno komunikovat prostřednictvím listovních zásilek. (...) Jedná se například o potvrzení výše příjmu, (...) žádost o rozvázání pracovního poměru“, která se musí na krajské ředitelství zaslat ve třech originálech, kde se dva originály ponechají na ředitelstí pro potřeby vyřízení a jeden originál opatřený potvrzením zaměstnavatele bude vrácen zaměstnanci, a další zásilky od zaměstnanců „(neschopenky, potvrzení o pokračování pracovní neschopnosti, potvrzení o studiu dětí, potvrzení o účasti na seminářích či osvědčení, atd.)“ [tamtéž]. Komentář: Pro oba dva pracovníky je společná ta skutečnost, že musí vlastnit mobilní telefon, na kterém musí být zároveň kdykoliv během pracovní doby k zastižení. Mezi oběma pracovníky převládá většinou běžný, neformální způsob komunikace (konají se i pravidelně porady mezi oběma zaměstnanci) ovšem s tím rozdílem, že poradce – koordinátor osobní asistence musí zároveň pravidelně komunikovat s pracovníky krajského ředitelství prostřednictvím elektronického komunikačního programu ICQ a nejlépe

několikrát

denně

musí

vyřizovat

elektronickou

poštu

prostřednictvím internetové služby e-mail. Rovněž pro oba pracovníky je totožná komunikace, u které je potřeba, aby byla doložena písemným dokumentem (potvrzení výše příjmu, žádost o rozvázání pracovního poměru, atd.). U takovéto komunikace se využívá služeb České pošty v rámci její služby přijímání a odesílání listovních zásilek.

55

2. 4. Postoje osobních asistentů/tek na projekt osobní asistence Tuto část uchopím z pohledu standardizovaného rozhovoru s následnou interpretací odpovědí dotazovaných osobních asistentek. K dispozici mám dvě asistentky, které pracují v rámci Poradny pro zdravotně postižené a seniory v Děčíně, a které svolily k tomu, že mi věnují čas na zodpovězení čtyř otázek, jež se týkají definování osobní asistence z jejich pohledu. Dále se otázky pokouší zjistit, jak jsou ony samy spokojeny s náplní práce osobní asistence, s kritérii hodnocení jejich pracovní činnosti, jak jsou spokojeny se mzdou a jakým způsobem je jejich pracovní činnost propojena s činností jejich přímého nadřízeného poradce – koordinátora osobní asistence. Ptám se na tato témata z důvodu zaměření této práce (vlastní název celé práce, Pracovní náplň osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, a dílčí cíl Definování osobní asistence v současném sociálním prostředí zcela napovídá, že standardizovaný rozhovor je vhodné vést směrem, který ukáže faktickou stránku věci – faktickou představu o osobní asistenci, spokojenost a uchopení vlastní náplně práce osobních asistentů/tek z jejich vlastního pohledu; jedná se tedy o pohled osobních asistentů/tek na klíčová témata celé této práce), přičemž v posloupnosti otázek dodržuji tematickou posloupnost předcházejícího textu. Mám za to, že vzorek právě dvou asistentek by měl být dostačujícím a to vzhledem ke skutečnosti, že tato část: 2. 4. Postoje osobních asistentů/tek na projekt osobní asistence, nepatří mezi klíčové části celé práce.

56

Otázky Ze všeho nejdříve, před konáním samotného rozhovoru, jsem představila sebe a účel tohoto krátkého standardizovaného rozhovoru. 1) Jak vy sama definujete osobní asistenci – co si pod pojmem osobní asistence představujete? 2) Jak jste spokojena se svou náplní práce? 3) Jak jste spokojena s kritérii hodnocení své práce a se mzdou? 4) Jak je vaše pracovní činnost provázána s pracovní činností vašeho přímého nadřízeného?

Odpovědi respondentek Respondentka č. 1: žena, věk: 30 – 40 let, 6 letá praxe v oboru, středoškolské vzdělání s maturitou Ot. č. 1: Je to péče o zdravotně postiženého klienta; jedná se o činnost dle smlouvy (úklid, péče o klienta na lůžku, donáška nákupů, komunikace, procházky, dohled nad hygienou, stravovacím a lékovým režimem, s klientem návštěva lékaře, vyzvedávání léků v lékárně, zabavení klienta – například četbou). Klienti hodně vyžadují úklid. Ke každému klientovi je potřeba jiného osobitého přístupu. Klienti mají rádi přesnost a své rituály. Klienti jsou zvyklí na své návyky z mládí. Ot. č. 2: Baví mě to. Není to stereotyp. Je to ale psychicky náročná práce hlavně na komunikaci. Práce je to hezká, ale špatně oceněná. Ot. č. 3: Spokojenost se mzdou není a vzdělávací programy oceněny nejsou; je potřeba lepší finanční motivace. Ot. č. 4: Přímá komunikace, ochota při řešení pracovních záležitostí, odevzdávání peněz vedoucí za služby osobní asistence, výkazů od klienta –

57

týdenní záznamy a měsíční výkazy, porady jedenkrát za měsíc, s vedoucí jsme v aktivním kontaktu (po telefonu), debaty nad pracovními činnostmi, společná účast na školeních, odevzdávání vypracovaných individuálních osobních plánů vedoucí, vedoucí dohlíží na činnost osobních asistentů v rámci kontrul a návštěv u klienta. Vedoucí a zároveň i osobní asistent kontroluje plnění cílů individuálních plánů.

Respondentka č. 2: žena, věk: 50 – 60 let, 4 letá praxe v oboru, středoškolské vzdělání s maturitou Ot. č. 1: Pomoc seniorům při určitých výkonech; obstarání služeb, které potřebují a to v rámci možnosti nabídky Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje. Ot. č. 2: Jsem i nejsem celkově spokojená. Spokojená jsem s tím, že se dělá práce, která je určená ve smlouvě a nespokojená jsem v tom, že klienti mají tendence vyžadovat výkony navíc, anebo výkony, které nejsou ve smlouvě. Ot. č. 3: Práce je to velmi náročná psychicky i tělesně a je málo ohodnocená po finanční stránce. S kritérii hodnocení své práce jsem spokojená, ale se mzdou spokojená rozhodně nejsem. Ot. č. 4: Já si nemůžu stěžovat. Od začátku mi vedoucí radila velmi dobře, jak postupovat a držela se pracovních postupů uvedených v příslušných vnitřních dokumentech Centra. Svou vedoucí jsem povinna poslouchat a plnit zadané úkoly. Vedoucí nás informuje, co je v organizaci nového a my se musíme dle těchto informací řídit. Jsme povinné své vedoucí odevzdávat měsíční a týdenní výkazy, předáváme jí vybranou částku za asistenční služby se stvrzenkou, kde je podepsán osobní asistent a klient. Vedoucí nám po převzetí stvrzenky a tržby vydá potvrzení, že jsme jí tuto sumu za osobní asistenci odevzdaly. Vedoucí nám proplácí každý měsíc příspěvek na městskou hromadnou dopravu a na telefon, popřípadě nám proplácí jízdenky a stravné v rámci různých školeních. S vedoucí se scházíme dle 58

potřeby v rámci práce a klienta (vyřízení formulářů, v případě jakýchkoliv pracovních změn a v případě potřeby předání klíčů od klientova bytu či se klíč předá přímo kolegyni). Vedoucí kontroluje práci osobních asistentek a spokojenost klienta se službami osobní asistence.

Interpretace závěrů standardizovaného rozhovoru Jako první bych chtěla zdůraznit, že z odpovědí respondentek je patrné, že standardy a směrnice, jimiž by se měli pracovníci obecně řídit, skutečně slouží svému účelu. Jejich zpracování tedy plně odpovídá tomu, jak to v rámci osobní asistence, co se týká praktické stránky věci, funguje. V obou případech se jedná o respondentky, jež dosáhly středoškolského stupně vzdělání s maturitou, a které mají zároveň několikaletou praxi v oboru. Dalo by se říci, že se respondentky zcela shodly v definování osobní asistence – v tom, co si pod pojmem osobní asistence představují. Obě zde odpověděly, že se jedná o činnost, jež je definována příslušnými vnitřními dokumenty Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. Dále jsou obě celkově spokojeny se svou náplní práce, ovšem druhá respondentka se vyjadřuje ještě k té skutečnosti, že klienti mívají tendence vyžadovat výkony navíc či výkony, jež ve smlouvě nemají stanoveny vůbec. Tato skutečnost ji v tomto ohledu činí nespokojenou. Důležitou skutečností, na které se respondentky dále shodly je to, že se za svou pracovní činnost necítí dostatečně finančně ohodnoceny, že se jedná o práci psychicky náročnou a že v rámci spolupráce se svou přímou nadřízenou, nemají nejmenších výhrad. Shodly se i ve vyjmenování jednotlivých pracovních činností, které jsou v přímé souvislosti s pracovními činnostmi jejich přímé nadřízené. Respondentky tedy na projekt osobní asistence z pohledu představy o definici osobní asistence, dále z pohledu spokojenosti se svou náplní práce, z pohledu spokojenosti s kritérii hodnocení (jež zde velmi úzce souvisejí se spokojeností v rámci náplně práce, protože z náplně práce v podstatě kritéria hodnocení práce vycházejí) a se mzdou i z pohledu provázanosti jejich

59

pracovní činnosti s pracovní činností jejich přímého nadřízeného, zaujímají nezávisle na sobě (každé respondentce jsem pokládala otázky ve stejném pořadí a zároveň zvlášť v jiném čase, takže neměly možnost být ovlivněny odpověďmi kolegyně) stejný postoj, názor a pohled.

2. 5. Poradenství uživatelům sociálních služeb V této části se nejprve pokusím krátce osvětlit, co si vlastně lze pod pojmem poradenství uživatelům sociálních služeb představit. V dalších podčástech se již budu věnovat konkrétní situaci poradenství v rámci Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. Nejprve poukáži na Obecné požadavky na jednání poradce – koordinátora osobní asistence při poskytování služeb základního i odborného poradenství, dále pak na Pracovní postup základního a odborného poradenství a v poslední podčásti se seznámíme s Konkrétními činnostmi služby základního a odborného poradenství. Celá tato část dokresluje pracovní náplň osobní asistence CZP ÚK z pohledu zázemí a dalších činností CZP ÚK. Celkově tuto podčást nepovažuji za nejzásadnější téma v rámci této diplomové práce.

2. 5. 1. O poradenství uživatelům sociálních služeb obecně „Zákon o sociálních službách nově definuje sociální poradenství jako činnost, která je nedílnou a základní součástí systému sociálních služeb“. Dle zákona se rozlišuje základní a odborné poradenství. Základní poradenství mají za povinnost poskytovat všichni poskytovatelé. Do odborného poradenství patří i terapeutické činnosti, které mají za hlavní cíl obnovit vztahy, praktické schopnosti a dovednosti, „které jsou narušeny v důsledku způsobu života a sociální situace dané osoby“ [Michalík 2007: 19]. Poradenství uživatelům je služba, která vznikla v roce 2007 a u které se předpokládá, že dojde k dalšímu „prohlubování obsahových, personálních i

60

teritoriálních prvků nového systému poradenské podpory sociálních služeb“ [c. d.: 21]. Cílem „samostatného systému poradenství uživatelům sociálních služeb (...) je provázet uživatele sociální služby při jeho jednáních s poskytovatelem, poskytnout mu poradenství vážící se k uzavírané smlouvě o poskytování služby a všem jejím náležitostem“ [Michalík 2007: 7].

2. 5. 2. „Obecné požadavky na jednání poradce – koordinátora osobní asistence při poskytování služeb základního i odborného poradenství“ Sociální pracovník má přímo na starosti poskytování služeb základního i odborného poradenství. Poradce – koordinátor osobní asistence má za povinnost komunikovat „s průvodci, rodinnými příslušníky, zákonnými zástupci či pečovateli klientů“, jestliže zdravotní stav klientů či jejich schopnosti neumožňují, aby jednali sami za sebe a hrozí, že takový klient dostatečně neporozumí smyslu a podstatě jednání. Pokud hrozí vlivem klientova zdravotního postižení, že komunikace s takovým klientem bude nemožná, Centrum pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. má v takovém případě sjednané dohody „s odborníky pro kontakt s lidmi se zrakovým, sluchovým i mentálním postižením, kteří mohou zprostředkovat rozhovor s takto postiženým klientem“ [Směrnice č. 2 2010].

2. 5. 3. Pracovní postup základního a odborného poradenství Ze všeho nejdříve je potřeba zájemce uvítat a seznámit ho s činností a působností organizace. Následně je zájemce sociálním pracovníkem vyzván k tomu, aby co nejlépe osvětlil svou situaci a požadavky. Na základě toho sociální pracovník posoudí, zda je schopen buď sám nebo „ve spolupráci s dalšími pracovníky organizace žadateli pomoci“. Pokud danou situaci poradce – koordinátor osobní asistence vyhodnotí tak, že není v jeho kompetentnosti žadateli pomoci, odkáže ho, aby se obrátil na orgány, jež mu

61

pomohou jeho situaci řešit. V případě, že klientův požadavek je v kompetentnosti řešení CZP ÚK, „poskytne poradce všechny dostupné informace ať již všeobecného charakteru, tak informace odpovídajícící náplni

základního

i

odborného

sociálního

poradenství

v souladu

s ustanoveními § 37 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a dále v souladu s § 3 a § 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách“ [tamtéž]. Sociální pracovník vede o poskytovaných informacích, počtu klientů a délce intervencí evidenci. (...) V případě složitějšího problému klienta se náštěvy klienta opakují, poradce v takovém případě zavede klientovi kartu klienta, kde zaznamenává všechny důležité informace, jež s řešeným problémem souvisejí (popis řešeného problému, způsob jeho řešení, atd.) [tamtéž]. Osobní údaje, jež jsou obsahem karty podléhají zákonu o ochraně osobních údajů, jsou tedy uchovávány tak, aby k nim neměla veřejnost přístup [Směrnice č. 5 2011]. V rámci potřeby („např. žádost o přiznání příspěvku na péči“) vyhotoví poradce kopii nutných dokladů a zároveň krátký záznam o tom, že klient souhlasí s použitím této kopie všude tam, kde to je potřeba (úřady, právník). Tento záznam klient na souhlas stvrdí podpisem. V Poradnách pro zdravotně postižené a seniory, „kde jsou zřízeny půjčovny kompenzačních pomůcek, poskytuje poradce i služby půjčování těchto pomůcek“. V Ústí nad Labem na pracovištích poradce vyřizuje i žádosti „o zřízení vyhrazeného místa k parkování. Poradci spolupracují s Národním institutem pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace Ř, o. s. při posuzování stavebních projektů veřejně přístupných staveb z hlediska bezbariérovosti“. Všechny spolupracující subjekty jsou klientům k dispozici na všech poradnách pro zdravotně postižené a seniory v seznamu, jež se pravidelně aktualizuje [Směrnice č. 2 2010].

62

2. 5. 4. Konkrétní činnosti služby základního a odborného poradenství Dalšími důležitými činnosti, jež poskytují všechna detašovaná pracoviště kromě výše zmíněných (předchozí kapitola 2. 5. 2. Pracovní postup základního a odborného poradenství) jsou: - „Sepisování podání, odvolání, vyplňování formulářů, apod.“. - Možnost „odborného právního poradenství (spolupráce s JUDr. Hutařem, právníkem Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, o. s.)“ a poradenství speciálního v závislosti na druzích zdravotního postižení. - Poradenské služby pracovníků z Úřadu práce. - „Umožnění přístupu na internet“. - Podpora integrace imobilních osob do společnosti a poskytování poradenské činnosti těmto osobám i přímo v jejich bydlišti a rodině. - Organizace přednášek a besed, volnočasových a zájmových aktivit a kulturních a sportovních akcí. - Distribuce a prodej odborných tiskovin, letáků a vlastních informačních materiálů. - Možnost absolvování praxe studentů a stážistů, jejichž oborem je sociální sféra [tamtéž].

63

Závěr Klíčovou problematikou celé této práce bylo naplnění cíle definování osobní asistence v současném sociálním prostředí a potvrzení či modifikování pracovní náplně osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje v rámci celého jejího rozsahu. K tomu, aby se mi to podařilo, bylo potřeba celou práci rozdělit do dalších dílčích klíčových i ne zcela zásadních pro tuto práci, ovšem nelze hovořit o zcela nepostradatelných, oblastí. V rámci první části se věnuji oblasti, jež je nezbytná pro vytvoření rámcové představy o tom, co všechno osobní asistence představuje. Podrobněji se zde zabývám definováním osobní asistence včetně jejích principů, typů a historie. Osobní asistence je pomoc v rámci komplexních činností („pomoc při hygieně, při stravování, sebeobsluze, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při prosazování práv a zájmů“) zdravotně postiženému člověku, který k tomu, aby zvládl tento běžný život, potřebuje pomoc druhé osoby [Hrdá 2001: 9]. Osobní asistence se řídí principy, jež mají za úkol umožnit uživateli nezávislé rozhodování o svém životě; rozděluje se do dvou typů a z historického hlediska její světové počátky sahají do konce šedesátých let minulého století a v rámci České republiky do roku 1991. Klíčovým nejen pro osobní asistenci, ale pro veškeré sociální služby, byl rok 2006, kdy byl přijat zákon o sociálních službách, jež se pokouší vyrovnat s rovnoprávností zdravotně postižených lidí a lidí bez zdravotního postižení. V rámci první části, kde se věnuji výše zmíněnému definování osobní asistence, zpracovávám metodologii, prostřednictvím které jsem tuto práci vypracovala a organizační strukturu Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. Zakladateli této organizace bylo v roce 2003 sdružení čtyř právnických osob: „Národní rada osob se zdravotním postižením v ČR, o. s., Svaz neslyšících a nedoslýchavých ČR, Svaz tělesně postižených v ČR a Sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených v ČR“ [Směrnice č. 11 2010]. Sdružení těchto čtyř právnických osob představuje valnou hromadu, která stojí v organizační struktuře celé organizace nejvýš.

64

Následuje předseda a výkonný výbor, jež spolu s krajskou ředitelkou jednají ve shodě. Na dalším stupni se vyskytuje poradce – koordinátor osobní asistence a koncovým pracovníkem je osobní asistent/ka, v jehož/jejíž náplni práce je přímá obslužná péče klientů.

Naprosto klíčovou část představuje druhá část, kde se podrobně zabývám popisem pracovní pozice osobní asistentky Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje. Na tomto místě se věnuji v první podčásti této druhé části náplni práce osobních asistentů/tek a realizaci služeb osobní asistence, popisu cílů organizace a cílových skupin, kde v rámci podkapitol první podčásti

zpracovávám

problematiku

kromě

velice

do

podrobna

rozpracované náplně práce osobní asistentky (viz. následující odstavec), také problematiku konkrétních realizačních služeb osobní asistence (v rámci této podkapitoly je uveden i ceník služeb osobní asistence; cena za jednu hodinu služeb osobní asistence činí 100 Kč, za půl hodiny 50 Kč), poslání organizace (řídí se podle hesla: pomoc – podpora – péče), cílů organizace (zásadním cílem je pomoc určená klientovi takovým způsobem, že mu co nejvíce pomůže vést samostatný a rovnoprávný život), zásad poskytování sociálních služeb (na prvním místě stojí zásada partnerství osobní asistence vůči klientovi a respektování osobnosti klienta, jeho vůle, přání, schopností a možností, sociálních vazeb) a cílových skupin (zde jsou cílovou skupinou pro oblast sociálního poradenství i pro oblast osobní asistence zdravotně postižení, senioři a rodiny s dětmi). V rámci první podkapitoly první podčásti druhé části se zabývám v této podkapitole o náplni práce osobní asistentky/a konkrétními pracovními činnostmi osobních asistentů.

Cílem pracovní činnosti osobních asistentů je podpora „těžce zdravotně postižených či nemocných občanů v jejich přirozeném prostředí“ a to takovým způsobem, aby pro ně nebylo nutností „trávit svůj život v ústavech sociální péče, domovech důchodců či jiných zařízeních“. Dalším cílem je

65

podpora těchto občanů v oblati integrace do společnosti [Směrnice č. 2 2010].

V této první podkapitole první podčásti druhé části se tedy nacházejí informace

o

těchto

konkrétních

pracovních

činnostech

osobních

asistentů/tek: osobní asistenti/ky pomáhají při stanovení cílů a osobních plánů konkrétního klienta, společně s přímým nadřízeným poradcem – koordinátorem asistenční služby hledají nového klienta, vytváří klientovi individuální osobní plán, který má odpovídat požadavkům a přáním konkrétního klienta a který je zároveň časem aktualizován a kontrolován v rámci jeho plnění. Dále musí dodržovat závazek mlčenlivosti nejen po dobu zaměstnání na pozici osobní asistent, nýbrž po celý život, protože se během své pracovní činnosti dozvídají soukromé informace z klientova osobního života; musí dodržovat Etický kodex organizace.

V rámci své pracovní činnosti jsou dále povinni/y zapisovat se do knihy docházky, účastnit se pracovních porad a podávat týdenní a měsíční výkazy o tom, jak služba osobní asistence u konkrétního klienta probíhá. Osobní asistenti/ky jsou povinni/y za službu osobní asistence vybírat finanční hotovost a to nejpozději vždy na konci každého kalendářního měsíce. Dále do jejich náplně práce patří povinná účast na pracovních cestách (školení, semináře). Osobní asistent/ka má nárok na ochranné pomůcky při své pracovní činnosti, musí se účastnit školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a požární ochraně při nástupu do zaměstnání a poté pravidelně jedenkrát za rok, musí být schopna klientovi podat srozumitelnou informaci o tom, jak může podat stížnost na poskytování služeb osobní asistence a musí být schopna předcházet krizovým situacím (např. při zhoršení zdravotního stavu klienta musí osobní asistent/ka vyhodnotit, zda volat či nevolat záchrannou zdravotní službu, poskytnout první pomoc, aj.). Osobní asistent/ka má od zaměstnavatele nárok na příspěvky na telefon a městskou hromadnou dopravu.

66

Druhá podčást druhé části řeší problematiku hodnocení práce osobních asistentů/tek. „Hodnocení zaměstnanců Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. je součástí procesu péče o zaměstnance od vstupu do zaměstnání a po celou dobu trvání pracovního poměru zaměstnance v organizaci“. (...) Hodnocení osobních asistentů/tek, stejně jako ostatních pracovníků CZP ÚK probíhá pravidelně jedenkrát za rok [Směrnice č. 23 2008].

Tato podčást se dále člení do tří podkapitol: Kritéria hodnocení zaměstnance (úzce souvisí s dobře vykonanými pracovními činnostmi osobního asistenta/ky), Mzda osobních asistentů/tek (je velice nízká; činí 10 000 Kč hrubého, ovšem existuje možnost příplatků za mimořádnou iniciativu v rámci plnění pracovních úkolů) a Přijímání nových zaměstnanců – osobních asistentů/tek.

Tato třetí podkapitola se dále člení na tři části, které komplexně uchopují tento proces. Výběr uchazeče na pozici osobního asistenta/ky je zcela v iniciaci přímého nadřízeného – koordinátora osobní asistence. Uchazeč na pozici osobního asistenta/ky není nijak limitován vzděláním, to znamená, že tuto pozici může obsadit i člověk se základním vzděláním; žádoucí ovšem je, aby měl uspěšně ukončené vzdělání vyššího stupně. Zaškolování probíhá v rámci týdenního zácviku s pověřenými asistenty. Následně je u uchazeče zahájena samostatná činnost, která je pravidelně kontrolována přímým nadřízeným a to jedenkrát za dva týdny po dobu tří měsíců (zkušební doby) [Směrnice č. 12 2007].

Třetí podčást druhé části se zabývá provázaností pracovní činnosti osobních asistentů/tek s pracovní činností přímého nadřízeného vedoucího – koordinátora osobní asistence. Toto podtéma jsem uchopila z pohledu srovnávání jednotlivých personálních hledisek, které jsou klíčovými pro tuto práci, mezi těmito zaměstnanci. Jedná se o srovnání hledisek v rámci mzdy 67

a náplně práce, přijímání a zaškolování nového zaměstnance, porovnávání požadavků na osobnostní a kvalifikační předpoklady a komunikace mezi těmito zaměstnanci. Následně jsem tato srovnání podrobila komentářům.

Z hlediska mzdy jsou na tom oba zaměstnanci stejně, vyjma případů, kdy má přímý nadřízný na starosti místo jednoho dva okresy. V takovém případě činí jeho mzda 18 000 Kč místo 10 000 Kč. Oba zaměstnanci mají nárok na stejné příplatky za mimořádný výkon a přímý nadřízený může získat ještě příplatek za vedení ve výši až 20% ze základní hrubé mzdy. Náplň práce spočívá u osobního asistenta v přímé obslužné pěči, u přímého nadřízeného v koordinování této přímé obslužné péče a vykonávání poradenské činnosti. Zaškolování nového zaměstnance probíhá u obou pracovníků stejným způsobem až na to, že vedoucí – koordinátor osobní asistence místo týdenního zácviku absolvuje zácvik na ostatních detašovaných pracovištích 14 denní a kontroly jedenkrát za dva týdny provádí krajská ředitelka. Co se týče osobnostních předpokladů, jsou u obou pracovníků vyžadovány totožné osobnostní předpoklady s tím rozdílem, že na pracovní pozici osobního asistenta/ky může být přijat i uchazeč se základním vzděláním; na pozici vedoucího – koordinátora asistenční služby nikoliv. Zde se vyžaduje nejlépe vzdělání vysokoškolské. Komunikace probíhá mezi oběma zaměstnanci nejčastěji přímá (v rámci pravidelně konaných porad), dále pak prostřednictvím mobilního telefonu. Přímý nadřízený dále musí ovládat výpočetní techniku na uživatelské úrovni v rámci komunikace se svými nadřízenými a v rámci komunikace s ostatními orgány. Tato další klíčová část celé práce pomáhá potvrdit a zároveň mofdifikovat úvodně stanovený jev.

Čtvrtá podčást druhé části se zabývá postoji osobních asistentů/tek na projekt osobní asistence. Tuto podčást zpracovávám prostřednictvím standardizovaného rozhovoru, kdy obě respondentky pracují jako osobní asistentky v rámci Poradny pro zdravotně postižené a seniory v Děčíně. Položila jsem jim čtyři otázky, jež se zabývají klíčovými oblastmi celé 68

práce. Jedná se o definování osobní asistence z jejich pohledu, o jejich spokojenost s náplní práce, s kritérii hodnocení práce a se mzdou, o provázanost jejich pracovní činnosti s pracovní činností jejich přímého nadřízeného.

Asistentky se ve svých odpovědích shodovaly a jejich odpovědi se zároveň shodovaly

i

se

skutečnostmi,

které

jsem

podrobně

rozpracovala

v předchozích částech práce. Velmi výrazně se vyjadřovaly ke skutečnosti, že se cítí za svou práci nedostatečně oceněny. Obě práce baví a obě jsou spokojeny s tím, jak je jejich pracovní činnost provázána s pracovní činností jejich přímého nadřízeného, jak s nimi přímý nadřízený spolupracuje.

V poslední páté podčásti druhé části se věnuji poradenství uživatelům sociálních služeb. Kompetentními pracovníky pro tuto činnost jsou vedoucí – koordinátoři osobní asistence, kteří uživatelům poskytují služby základního i odborného poradenství. Radí především v oblastech činností s nejrůznějšími formuláři (vyplňování, odvolání, podání), organizují besedy a přednášky, distribuují a prodávají odborné tiskoviny, vyjednávají projekty na bezbariérové stavby, zařizují vyhraněná místa k parkování, v rámci konkrétního druhu zdravotního postižení poskytují speciální poradenství, aj.

Čtvrtá a pátá podčást druhé části nepatří mezi nejzásadnější části této práce, ovšem bez nich by byla práce, troufnu si říct, neúplná. Klíčové problematiky – definování osobní asistence v současném sociálním prostředí jsem v rámci práce naplnila; pracovní náplň osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje jsem potvrdila a zároveň částečně modifikovala, a to především v částech vyjadřujících se k náplni práce a k hodnocení práce osobních asistentů a v části vyjadřující se k provázanosti pracovní činnosti osobního asistenta/ky s pracovní činností přímého nadřízeného.

69

Anotace Příjmení a jméno autora: Bc. Dagmar Kmošťáková Název katedry a fakulty:

Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta

Název diplomové magisterské práce:

Pracovní náplň osobní asistence pro

zdravotně

postižené

Ústeckého kraje Vedoucí diplomové magisterské práce:

PhDr. Veronika Gigalová

Počet znaků včetně mezer:

127 347

Počet příloh:

4

Počet titulů použité literatury:

32

Klíčová slova:

osobní asistence, náplň práce, hodnocení práce, zdravotně postižení

Tato práce se pokouší definovat osobní asistenci v současném sociálním prostředí a naplnit – potvrdit či modifikovat pracovní náplň osobní asistence pro zdravotně postižené Ústeckého kraje. K tomu, aby se autorce podařilo tohoto cíle dosáhnout, bylo potřeba celou práci rozpracovat do mnoha podtémat. Klíčovým podtématem je část věnující se definování osobní asistence a náplni práce osobního asistenta/ky. V rámci kapitoly o náplni práce autorka zpracovává zásadní tematiku, která se k hlavní problematice práce klíčovým způsobem vyjadřuje. Jedná se o rozpracované oblasti náplně práce, mzdy a kritérií hodnocení osobního asistenta/ky a provázanost pracovní činnosti osobního asistentta/ky s pracovní činností přímého nadřízeného. Výsledkem celé práce je naplnění cíle a potvrzení a částečná modifikace úvodně stanoveného jevu. This theses attempts to define the personal assistance in the current social environment and to fulfill – to confirm or modify the job description of the personal assistance for the handicapped of the Ústecký locality. The fact that the author managed to achieve this aim, it has been necessary to develop the theses into many subtopics. A key sub-theme is dedicated to the definition of the personal assistance and the job description of the personal assistant. The chapter on the content, the author handles the major themes that the main issue of the theses expresses a key way. This is an developed domain of the job description, wage and evaluation criteria of the personal assistant and a cohesion of the labor activity of the personal assistant and supervisor. The result of all this theses is the aim of the fulfilment and validation and partial modification of the beginning established phenomenon.

70

Použitá literatura

Klíčové zdroje Dodatky ke směrnicím Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. (2007 – 2011). Ústí nad Labem. ISBN neuvedeno Dodatky ke standardům Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. (2007 – 2011). Ústí nad Labem. ISBN neuvedeno Směrnice Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. (2007 2011). Ústí nad Labem. ISBN neuvedeno Standardy Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. (2007 – 2011). Ústí nad Labem. ISBN neuvedeno Přílohy ke směrnicím Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. (2007 – 2011). Ústí nad Labem. ISBN neuvedeno

Vedlejší zdroje Hrdá, J. (Rok neuveden). Osobní asistence. Obecné informace o této sociální službě pro občany, kteří potřebují ke svému životu pomoc druhé osoby. Praha: Pražská organizace vozíčkářů. ISBN neuvedeno Hrdá, J. (2006). Osobní asistence, poradenství a zprostředkování. Praha: Asociace poraden pro zdravotně postižené. ISBN 80-239-6415-1 Hrdá, J. (2004). Osobní asistence. Příručka postupů a rad pro poskytovatele. Standardy kvality sociálních služeb promítnuté do praxe poskytování osobní asistence všem cílovým skupinám uživatelů. Praha: Pražská organizace vozíčkářů. ISBN neuvedeno Hrdá, J. (2001). Osobní asistence. Příručka postupů a rad pro osobní asistenty. Speciální informace o tomto typu služby občanům, kteří potřebují ke svému životu pomoc druhé osoby. Praha: Pražská organizace vozíčkářů. ISBN neuvedeno Michalík, J. a kol. (2007). Metodika vzdělávání poradců uživatelů sociálních služeb. Praha: NRZP. ISBN 80-903657-2-8 Michalík, J. (2007). Poradenství pro uživatele sociálních služeb. Praha: NRZP. Druhé vyd. ISBN 80-903640-9-8 71

Doplňkové zdroje Buriánek, J. (2005). Lékařské tajemství, zdravotnická dokumentace a související právní otázky. Praha: Linde Praha. ISBN 80-7201-544-3 Fleischmann, O. a kol. (2006). Vybrané psychologické aspekty terénní sociální práce. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. ISBN 80-7044769-9 Hutař, J., Krása, V. (2006). Co přináší zákon o sociálních službách pro uživatele, poskytovatele, orgány státní správy a samosprávy. Praha: NRZP. ISBN neuvedeno Hutař, J. (2009). Sociálně právní minimum pro osoby se zdravotním postižením. Praha: NRZP. Desáté vyd. ISBN 978-80-87181-02-7 Kacanu, E. (2001). Jsme (inva)lidé. Praha: Mutabene. ISBN 80-86745-05-8 Králová, J., Rážová, E. (2007). Sociální služby a příspěvek na péči 2007. Olomouc: ANAG. ISBN 978-80-7263-405-7 Kubátová, D. (ed.), Kroufek, R. (ed.). (2010). Pedagogické a psychologické disciplíny v přípravě pracovníků v sociální sféře. Sborník z mezinárodní konference konané dne 21. 4. 2010 na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně. ISBN 978-80-7414-276-5 Michalík, J. (2008). Poradenství uživatelům sociálních služeb. Olomouc: VCIZP, Praha: NRZP. ISBN 978-80-903658-2-7 Michalík, J. (2008). Smluvní vztahy v sociálních službách. Olomouc: VCZIP, Praha: NRZP. ISBN 80-903658-1-7 Novosad, L. (2008). Východiska a principy poskytování odborného sociálního poradenství osobám se zdravotním postižením. Praha: Asociace poraden pro zdravotně postižené. ISBN 978-80-904152-0-1 Tošnerová, T. (2002). Ageismus. Průvodce stereotypy a mýty o stáří. Praha: Ambulance pro poruchy paměti. Ústav lékařské etiky 3. LF UK Praha a FNKV Praha 10. ISBN 80-238-9506-0 Tošnerová, T. (2002). Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině. Průvodce pro zdravotníky a profesionální pečovatele. Praha: Ambulance pro poruchy paměti. Ústav lékařské etiky 3. LF UK Praha. Druhé vyd. ISBN neuvedeno

72

Wedlichová, I. (ed.). (2008). Terénní sociální práce v praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. ISBN 978-80-7044-975-2

Doplňkové internetové zdroje Osobní asistence – příručka postupů a rad pro osobní asistenty. www.pecujici.cz.

online.

cit.

17.

března

2012

http://www.pecujici.cz/priruckyonline.shtml?x=200640) http://www.apzp.cz/ http://www.helpnet.cz/ http://www.krcentrum.cz/ http://www.kr-ustecky.cz/ http://www.mpsv.cz/cs/ http://www.nrzp.cz/ http://www.poradnaprouzivatele.cz/

73

(dostupné

z

Seznam tabulek Tabulka č. 1: str. 20 Přehled pracovníků Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje Tabulka č. 2: str. 32 Ochranné pomůcky osobního asistenta/ky Tabulka č. 3: str. 35 Ceník služeb osobní asistence – přímé obslužné péče Tabulka č. 4: str. 47 Výše příplatku za počet podřízených zaměstnanců

Seznam příloh Příloha č. 1:

Termíny

Příloha č. 2:

Nákres organizační struktury Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s.

Příloha č. 3:

Pracovní smlouva

Příloha č. 4:

Závazek mlčenlivosti

74

Příloha č. 1: Termíny CZP ÚK – zkratka označující Centrum pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s. Detašované pracoviště – jinými slovy oddělené neboli vyčleněné pracoviště; označuje Poradnu pro zdravotně postižené a seniory v konkrétních městech (Děčín, Litoměřice, Most, Teplice, Ústí nad Labem) Osobní asistent – je v širším pojetí pracovník v sociálních službách Poradce – koordinátor osobní asistence – je v širším pojetí sociální pracovník a zároveň vedoucí detašovaného pracoviště Pracovník v sociálních službách – je v rámci Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje a dalších sdruženích zabývajících se osobní asistencí osobní asistent Sociální pracovník – je v rámci Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje a dalších sdruženích zabývajících se osobní asistencí poradce – koordinátor osobní asistence a zároveň vedoucí detašovaného pracoviště Vedoucí detašovaného pracoviště – je v širším pojetí sociální pracovník a zároveň poradce – koordinátor osobní asistence

75

Příloha č. 2: Nákres organizační struktury Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o. s.

Valná hromada - statutární zástupci 4 zřizovatelů

Předseda, volený

Krajská ředitelka, jmenovaná

jednající ve shodě

statutární zástupce a

statutární zástupkyně a organizační tým a

poradkyně – koordinátorka OA

Výkonný výbor CZP ÚK

pro okresy Louny, Chomutov

Poradkyně – koordinátorka OA pro okresy Děčín, Litoměřice, Most

Poradkyně – koordinátorka OA pro okresy Teplice, Ústí nad Labem

Osobní asistenti Popis pracovních pozic: 1. Krajská ředitelka (1 pracovnice, plný pracovní úvazek): • jako výkonná ředitelka řídí chod celé organizace a je za něj odpovědná • působí jako sociální pracovnice (poradkyně – koordinátorka OA pro okresy Louny a Chomutov 2. Organizační tým (1 pracovnice, plný pracovní úvazek): • ekonomka, která plní současně z části i povinnosti to THP pracovnice, jejíž místo je neobsazeno. 3. Poradkyně – koordinátorky OA (2 pracovnice na plný pracovní úvazek) • působí v regionech Děčín, Litoměřice, Most a Teplice a Ústí nad Labem 4. Osobní asistenti: • pracovníci v sociálních službách • jejich počet se odvíjí od počtu a potřeb klientů

76

Příloha č. 3: Pracovní smlouva

Zaměstnavatel: CENTRUM pro zdravotně postižené ÚSTECKÉHO kraje, o.s. (dále jen CZP ÚK) se sídlem Štefánikova 25, 400 01 Ústí nad Labem Zastoupený: paní Danuše Š A F E R O V Á, krajská ředitelka a Zaměstnanec: ...................................................... Datum narození ................... číslo OP ....................... Trvale bytem ...................................................... PSČ ........... Uzavírají tuto pracovní smlouvu I. Zaměstnanec nastoupí do zaměstnání dne ............................. Jako (funkce, druh práce) .......................................... Místo výkonu práce ................................................. II. Pracovní poměr se sjednává na dobu ................................. od ............................... do .............................. Zkušební doba ................ III. Na základě sjednaného druhu práce byla dohodnuta hrubá mzda ve výši ................................../slovy/.......................... IV. 1. 2.

Zaměstnanec je povinen konat práce osobně, řádně, svědomitě, odborně a plně využívat pracovní dobu Zaměstnanec je povinen dodržovat pracovní a organizační řád (pokud jsou zaměstnavatelem vydány), předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a další předpisy, které se vztahují na výkon jeho práce

77

3. 4.

Zaměstnanec bude zachovávat mlčenlivost v souladu se všemi vnitřními směrnicemi organizace Zaměstnanec může, vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu, vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož je zaměstnán, jen s jeho předchozím písemným souhlasem (viz.ustanovení §75 zákoníku práce)

V. 1. 2. 3.

Zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci v souladu s touto smlouvou a vytvářet mu k jejímu výkonu vhodné pracovní podmínky Zaměstnavatel je oprávněn přeřadit zaměstnance na jiný druh práce nebo na jiné pracoviště jen za podmínek stanovených zákoníkem práce Zaměstnanec nemá právo svým jednáním zavazovat zaměstnavatele, pokud to nevyplývá z jeho organizačního zařazení, nebo pokud k tomu nebyl výslovně zmocněn

VI. Pokud při výkonu práce budou zaměstnanci svěřeny peněžní hotovosti, ceniny nebo jiné předměty a hodnoty, odpovídá zaměstnanec za jejich ztrátu nebo za vzniklý schodek. Tento závazek zaměstnance bude upřesněn dohodou o hmotné odpovědnosti, která se stane součástí smlouvy. VII. Další ujednání Bezprostřední nadřízenou je pan/paní ...................................... VIII. Ostatní práva a povinnosti smluvních stran, vyplývající z této smlouvy se řídí ustanoveními zákoníku práce a interními směrnicemi a předpisy. Sjednaný obsah této pracovní smlouvy lze měnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Změna musí být provedena vždy písemně. Pracovní smlouva je zpracována v 5 vyhotoveních (1x zaměstnanec, 1x zaměstnavatel, 1x účtárna zaměstnavatele, 1x poradce - koordinátor, 1x ÚP) v ............................

V Ústí n.L., dne ..............

......................... ................................. Podpis zaměstnance Razítko a podpis zaměstnavatele

78

Příloha č. 4: Závazek mlčenlivosti

Pracovník:

.................................................................................................................

Datum narození:

.................................................. č.OP ..................................................

Trvale bytem:

.................................................................................................................

Pracovník se zavazuje zachovat úplnou mlčenlivost o všech informacích, se kterými přichází během výkonu své profese, služby do styku:
veškeré informace, týkající se klientů-uživatelů a jejich rodinných příslušníků (jejich osobních údajů, zdravotního stavu, majetkových poměrů, atd.)
informace ze supervizních a jiných pracovních setkání
informace, které jsou obsahem svěřených právních, ale i jiných dokumentů
vnitřní informace Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o.s., interní informace o spolupracujících organizacích, apod. Pracovník bere na vědomí, že:
na základě zákona o ochraně osobních dat povinnost mlčenlivosti n e z a n i k á ukončením pracovní smlouvy,dohody, nebo jiné formy pracovního poměru či vykonávání služby
porušení výše uvedených závazků může být důvodem k rozvázání pracovního poměru nebo jiného pracovního vztahu pro porušení etiky Centra pro zdravotně postižené Ústeckého kraje, o.s. Zaměstnanec dostal dostatečný časový prostor k prostudování Závazku mlčenlivosti, byly mu vysvětleny všechny dotazy, závazek plně chápe, plně mu rozumí a bude se jím v celém rozsahu řídit.

•

V Ústí n.L., dne ...........................................

………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………. podpis zaměstnance zástupkyně

podpis krajské ředitelky a statutární

rozdělovník: 1x zaměstnanec 1x zaměstnavatel

razítko

pro zdravotně postižené ÚK, o.s.  Štefánikova 25 400 01 Ústí n.L. IČ: 26593661  www.krcentrum.cz [email protected]  475201019 775204056-7 č.ú. 182796256/0300
provozní doba: po,stř 8-12 13-16, út,čt,pá 8-12 dále dle individuální dohody

79