880/ Pozměňovací návrh poslance Marka Bendy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk 880)
1. V Čl. I se dosavadní bod 91 zrušuje. Následující body se přečíslují.
Odůvodnění:
V období probíhajících prací na zdokonalování psychiatrické péče byl vyřazen obor už historicky příslušející k psychiatrické a psychoterapeutické péči. Jsem přesvědčen, že jak v rámci této reformy psychiatrické péče, tak v široké oblasti poradenství a psychoterapie ve zdravotnictví vůbec je arteterapie velmi důležitým oborem. Její účinné faktory spočívající v práci s výtvarnou tvorbou jsou nosné v mnoha oblastech zdravotnictví, což potvrzuje Českomoravské psychologické společnosti a některé psychiatrické nemocnice a zdravotnická zařízení.
Zvláště v některých indikacích je arteterapie považována za metodu první volby, např. při léčbě mutismu/elektivního mutismu, traumatu, při práci s pacienty s organickým postižením mozku, některými poruchami osobnosti, při psychologické práci s dětmi, které dosud dostatečně nedisponují verbálními prostředky apod.
V klinické praxi je používána jak v oblasti terapie, tak pro podporu a detailní vykreslení lékařské diagnostiky, pracuje na zajištění adherence a compliance při somatické léčbě apod. a jako taková je součástí komplexní zdravotnické péče. Uplatnění arteterapie jako psychoterapeutického oboru je primárně ve zdravotnické prevenci, léčbě i rehabilitační péči, a to nikoliv pouze podpůrně.
Zakotvení profese arteterapeuta v zákoně podporují tyto aspekty: (1) Účinnost arteterapie je doložena řadou výzkumů jak v zahraničí, tak u nás. Výzkumy realizované v zahraničí i u nás prokázaly mj. statisticky významnou shodu mezi vývojem výtvarné tvorby a redukcí symptomů. Účinnost arteterapie se pohybuje dle metaanalytických studií mezi střední a vysokou. (2) Arteterapie je obor využívaný v systematické psychoterapii jako samostatný způsob terapie využívající výtvarnou tvorbu jako prostředek léčby, ale také ve všech dalších terapeutických přístupech jako doplňková metoda léčby, čímž též napomáhá současným integračním tendencím v psychoterapii. (3) Arteterapie disponuje jasným teoretickým rámcem, metodami a principy práce (vychází z teze o změnách ve výtvarném projevu, které korelují se změnami v obtížích pacienta, pracuje dle indikace s obsahem výtvarné tvorby, formou, procesem či posunem, event. komplexně se všemi těmito aspekty, je využitelná ve všech psychoterapeutických přístupech, které jsou u nás akreditovány). (4) Arteterapie je definována jako zdravotnický obor v evropském kontextu. (5) Arteterapie je součástí komplexní péče též v širokých souvislostech adherence a compliance pacienta s ošetřujícím týmem.
(6) Ve výše uvedeném rámci vyžaduje arteterapie vysoké nároky na kvalifikaci stejně jako u ostatních zdravotnických oborů, kde práce s pacientem předpokládá vysokou zodpovědnost, odborné znalostí a osobnostní zralost. (7) Obor se studuje na univerzitě (Jihočeská univerzita) a následně ve speciálním psychoterapeutickém výcviku, má vypracovaný modulový kvalifikační kurz a stále prohlubuje své metody v terapii i praxi a rozvíjí též výzkumnou činnost.
Rizika vyřazení: V oblasti arteterapie v řadě zdravotnických institucí panuje situace, kdy na pozicích arteterapeutů jsou zaměstnáváni lidé bez dostatečné kvalifikace, kteří jsou vedeni oficiálně např. jako sanitáři. Pod hlavičkou arteterapie je často provozována laická volnočasová aktivita, která navíc vystavuje potenciálně pacienty riziku (re-)traumatizace v důsledku neodborných „terapeutických pokusů“. V širším smyslu jde o to, že by nebylo zajištěno bezpečí pacienta.
Výsledkem je netransparentnost pro pacienty (event. i pro zdravotníky), je-li arteterapií nazývána činnost jiná než terapeutická.
Iatrogenní poškození pacientů či dokonce postup non lege artis v tomto oboru není sice patrné na fyzické úrovni, je ale stejně závažné, jako takové poškození v jakémkoliv dalším oboru ve zdravotnictví.
Pro kvalitní kompetentní práci arteterapeuta jsou nezbytná kvalifikační kritéria, podmínky vykonávání praxe a kompetence práce arteterapeuta, tedy kvalitně nastavené a kvalitně realizované vzdělání. Vyjmutí arteterapie ze zákona o nelékařských povoláních by tento požadavek ohrozilo.
Argumentace k Důvodové zprávě, ve které jsou uvedeny důvody pro vypuštění jiného odborného pracovníka – arteterapeuta :
Pro porozumění je třeba na úvod tří poznámek:
Z důvodové zprávy Ministerstva zdravotnictví vyplývá, že k vypuštění jiného odborného pracovníka – arteterapeuta došlo na základě „zásadních připomínek“ těchto institucí: AAAkademie alternativa, MAUT-Moravská, později přejmenovaná na Mezinárodní, asociace uměleckých terapií, Muzikoterapeutický institut České republiky, Společnost pro hudební terapii (ČHS-SPHT). Na úvod je třeba k těmto institucím uvést, že se jedná o instituce, které (1) nejsou zdravotnickými institucemi
(2) se zabývají především hudebními aktivitami, nemají nic společného se zdravotnictvím: soukromý vzdělavatel AA-Akademie alternativa- s akreditací MŠMT v DVPP pro speciální pedagogy a psychology ve školství, a personálně identická MAUT-Moravská, později přejmenovaná na Mezinárodní, asociace uměleckých terapií. Další instituce, které se k věci vyjadřovaly, nemají nic společného ani se samotnou arteterapií (MIČR – Muzikoterapeutický institut České republiky, Společnost pro hudební terapii (ČHS-SPHT). Vzhledem k tomu, že ani Akademie alternativa nedosahuje ve své výuce na potřebnou kvalifikaci ve zdravotnictví a v arteterapii, je pochopitelný její dlouhodobý tlak na snížení kvalifikačních požadavků na arteteapeuta.
Vyřazení par. 43, bod e) nebylo původně Ministerstvem zdravotnictví při předání novely zákona k připomínkám označeno jako navržené ke změně, výše uvedené instituce podaly své připomínky z vlastní iniciativy. Důvodová zpráva neobsahuje jiné připomínky, než připomínky těchto institucí.
Zdá se, že určité nedorozumění při připomínkování mohlo zapříčinit to, že není jasné, jak je arteterapie definována. Dříve byl název arteterapie používán jako zastřešující i pro jiné druhy uměleckých či kreativních terapií (kam se zařazují taneční terapie, dramaterapie, muzikoterapie), což z hlediska zákonodárství není možné vzhledem k rozdílným obsahům vzdělávání užívat. Česká arteterapeutická asociace definuje arteterapii takto: Arteterapie je léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Jde o tvořivou činnost s výtvarným materiálem. Je možné také rozlišovat arteterapii (léčbu) od artefiletiky (vzdělávání a výchova prostřednictvím výtvarných prvků).
Argumentace k jednotlivým bodům Důvodové zprávy:
(1) Důvodová zpráva konstatuje, že podmínky získávání odborné způsobilosti stanovené v par. 43, odst. 2 písm. e) jsou pro mnohé profesní skupiny uměleckých zaměření, např. arteterapie, muzikoterapie, nevyhovující. K tomuto argumentu je třeba uvést, že vypuštěný paragraf se týká pouze arteterapie a neobsahuje žádné podmínky týkající se muzikoterapie aj. uměleckých zaměření, není tedy jasné, které jsou „mnohé profesní skupiny uměleckých zaměření“.
Dále Důvodová zpráva nevyjasňuje důvod, proč, konkrétně v čem jsou požadavky nevyhovující.1
1
Na základě jednání, která probíhala v souvislosti s arteterapeutickou profesí a vzděláváním arteterapeutů cca od roku 2010 víme, že uvedené instituce, zejména Akademie alternativa a MAUT, se soustavně snažily o snížení požadavků na vzdělávání arteterapeutů. Domníváme se, že připomínkování zákona 96/2004 ve věci získávání způsobilosti jiného odborného pracovníka – arteterapeut - § 43, písm. e (Odborná způsobilost k výkonu povolání jiného odborného pracovníka se získává absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu v oboru arteterapie po absolvování studijního
Domnívám se, že obecným cílem novely zákona2 je zkvalitňování vzdělávání a nikoliv jeho redukce na nižší úroveň.
(2) Důvodová zpráva konstatuje, že nedošlo ke shodě na podobě akreditovaného kvalifikačního kurzu, kterým by se získávala odborná způsobilost k výkonu povolání jiného odborného pracovníka – arteterapeuta. K tomuto důvodu je nezbytné uvést, že o přípravu Kvalifikačního kurzu byla požádána Národním centrem ošetřovatelství a nelékařských zdravotních oborů (NCO NZO) v Brně Česká arteterapeutická asociace, která se od svého založení r. 1994 zabývá vzděláváním v arteterapii, etickými aspekty a ochranou profese. Česká arteterapeutická asociace tento vzdělávací program vytvořila (konzultovala přitom s odborníky z praxe, s akademickými pracovníky, absolventy psychoterapeutických
výcvikových komunit, s odborníky s funkční specializací v psychoterapii, v klinické psychologii, z lékařských oborů a dbala, aby odpovídal současným evropským standardům vzdělání arteterapeutů). Připomínkové řízení proběhlo z iniciativy NCO NZO, nosné připomínky byly zapracovány, konečná verze byla ještě na doporučení MZd připomínkována Asociací klinických psychologů. Jejich připomínky byly do textu programu též zapracovány. Vznikl tak návrh kvalifikačního programu pro arteterapeuty, který svým modulovým charakterem měl sjednocovat vzdělání arteterapeutů. S tomu, že je třeba uvést, že tento program se netýkal muzikoterapie, ale pouze arteterapie.3
(3) Důvodová zpráva konstatuje, že za více než 8 let, kdy byla tato profese v roce 2008 zákonem č. 96/2004 Sb. ukotvena, nevznikl podle tohoto zákona jediný arteterapeut.
Vzhledem k tomu, že bylo pozastaveno přijetí kvalifikačního kurzu z důvodu neshod odborných institucí4, nebyla vytvořena jednotná báze, která by dovolila definovat profesi na základě vzdělání. oboru vyšší nebo vysoké školy pedagogického, sociálního, zdravotnického, psychologického nebo uměleckého zaměření (arteterapeut)) by nemělo být v kompetenci těchto institucí. 2
Návrh zákona si klade za cíl stabilizovat a zkvalitnit stávající systém kvalifikačního vzdělávání a stávající systém specializačního vzdělávání, především v oblasti ošetřovatelských profesí, a to v souladu s aktuálními potřebami v oblasti zdravotnictví. Tyto potřeby vycházejí z požadavků a potřeb praxe (zlepšení motivačních, pracovních, vzdělávacích podmínek a uplatnění pracovníků "nelékařských zdravotnických povolání"). Návrh reflektuje potřebu na snížení ekonomických nákladů na vzdělávání ze strany státu, zaměstnavatelů i zdravotnických pracovníků a vytvoření předpokladů pro rozvíjení spolupráce zaměstnavatelů se vzdělávacími institucemi. V oblasti akreditací dochází k úpravám v jejich udělování, převodu nebo přechodu práv a povinností. (Cit. ze Závěrečné zprávy RIA – MZd) 3
Arteterapie jako zastřešující název pro umělecké (kreativní) terapie se už řadu let nepoužívá, používá se v souvislosti s využitím výtvarných prostředků v psychoterapii.
V ČR je dostupné univerzitní vzdělání prostřednictvím postgraduálního studia5. To, že již 7 let není možné poskytovat lege artis arteterapii ve zdravotnictví (lze-li ztotožňovat lege artis postup a absence kvalifikačních požadavků) je projevem nedořešení akreditace Kvalifikovaného kurzu Mzd, nicméně toto jakkoliv neodůvodňuje nesystematické vypuštění jiného odborného pracovníka – arteterapeuta.
(4) Dle Důvodové zprávy „Naopak, odborníci, kteří mají arteterapeutické vzdělání, nemohou být za arteterapeuty uznáni, neboť jejich vzdělání není v souladu s tímto nefunkčním ustanovením v zákoně.“ Zde je třeba zdůraznit, že Důvodová zpráva ale neuvádí, kteří odborníci (resp. jakého vzdělání) tedy mají arteterapeutické vzdělání.
(5) Argument v Důvodové zprávě, že uvedení v zákoně brzdí kotvení v dalších oblastech (školství, sociální služby) je irelevantní. Arteterapie má mimo zdravotnictví své aplikace, které mohou využívat další, příslušnými rezorty definované obory, např. artefiletika, arteterapeutické poradenství apod. Např. ve školství je to speciální pedagog a školní psycholog, kteří si v rámci DVPP mohou prohloubit stávající kvalifikaci, tyto kurzy však nevedou k získání kvalifikace nové (tj. arteterapeut). Není tedy pravdou, že uvedení jiného odborného pracovníka – arteterapeuta v předmětném zákoně brzdí kotvení v dalších oblastech.
(6) „Předkladatel má za to, že vypuštěním povolání arteterapeuta nedojde ke snížení kvality a bezpečí poskytované zdravotní péče,“ konstatuje Důvodová zpráva. Na základě čeho má předkladatel za to, že vypuštěním povolání arteterapeuta nedojde ke snížení kvality a bezpečí poskytované zdravotní péče Důvodová zpráva neudává. Arteterapie je oborem, který je více než jiné obory přitahován jako „módní“, zajímavý, alternativní a tím je ohrožován nekvalifikovaným přístupem těch, kteří tím, že by nebyl ukotven v zákoně a vymezen kvalitním vzděláním, praktikován jako alternativní forma práce s lidmi, která může ohrozit zdraví pacientů. Klienti či pacienti by měli mít záruku odbornosti profese, tedy toho, že arteterapeut bude mít dostatečné odborné znalosti, proto je ukotvení v zákoně žádoucí.
4
5
Viz výšeuvedené instituce (AA, MAUT, SPHT, ČHS)
Arteterapie je v ČR studována ve více vzdělávacích zařízeních, např. už od 90. let min. stol. v bakalářském programu Arteterapie na Jihočeské univerzitě, v dílčích oblastech ve studijních programech dalších fakult, dále existuje psychoterapeutický výcvik SUR – akreditovaný Psychoterapeutickou společností České lékařské společnosti, který je zaměřený na terapeutické dovednosti v arteterapii.
(7) „Činnosti arteterapie, tj. výtvarné, tvořivé aktivity, lze provádět na základě smluvního vztahu mezi fyzickou osobou provádějící činnosti arteterapie na straně jedné a zdravotnickým zařízením na straně druhé,“ konstatuje Důvodová zpráva.
K tomuto argumentu je třeba uvést, že toto je možné, až na to, že bez dokladovaného vzdělání, které má jednotně nastavené odborné požadavky, je takovýto smluvní vztah už samou podstatou rizikový.
Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad v Obecné části Důvodové zprávy Ministerstva zdravotnictví konstatuje, že zákon byl přijímán jako jeden z nástrojů ke zvýšení motivace pracovníků nelékařských zdravotnických povolání k celoživotnímu vzdělávání, ke zlepšení motivačních, pracovních, vzdělávacích podmínek a uplatnění pracovníků nelékařských zdravotnických povolání. Je třeba si uvědomit, že požadavky na vzdělávání v profesi arteterapeuta jsou od začátku jednání tlačeny na nižší úroveň, proto je třeba postavit se za požadavek odbornosti oboru a nikoliv řešit věc jednoduše jeho vyřazením ze zákona. V konečném důsledku by byli poškozeni pacienti, kteří by nemohli profitovat z této léčebné modality, jejíž efektivita je dlouhodobě sledována a podložena vědeckými důkazy.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že vypuštění jiného odborného pracovníka – arteterapeuta z předmětného zákona zcela nekoresponduje se současným trendem v evropském kontextu ve vztahu k ochraně pacientů.
