Poutní místa a sakrální areály v Čechách - Blaník

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Ústav zahradní a krajinářské architektury

Poutní místa a sakrální areály v Čechách - Blaník

Bakalářská práce

2008

Lucie Peukertová

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Poutní místa a sakrální areály v Čechách - Blaník vypracovala samostatně a použila pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 6.7.2008 ……...……………………………………. Lucie Peukertová

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu bakalářské práce Inq. Petrovi Hodonickému za cenné rady, které mi poskytl při konzultacích. Dále děkuji Martinu Klaudysovi ze Správy CHKO Blaník za poskytnutí mapových materiálů a cenných informací. V neposlední řadě děkuji za podporu mé rodině .

Lucie Peukertová Poutní místa a sakrální areály v Čechách - Blaník Pilgrimage places and church grounds in the Czech Republic - Blaník ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá poutními místy a sakrálními areály v CHKO Blaník. Má za cíl popsat historický vývoj sakrální architektury a poutních míst, jejich vztah ke krajině a k sídlu. Dále je zde popsán vztah mezi sakrálním areálem a dřevinným vegetačním prvkem.

Veškeré

zjištěné

objekty

jsou

vyznačeny

v mapovém podkladu. U zvláště významných staveb je uveden popis architektury, doba vzniku, vztah ke krajině, sídlu či dřevinnému vegetačnímu prvku, ale je taktéž uveden návod na úpravu jak samotné stavby, tak i jejího nejbližšího okolí.

Klíčová slova: krajinná dominanta, krajinný ráz, náboženské památky, památný strom, poutní místo, vegetační prvek ABSTRACT

This bachelor thesis is focused on pilgrimage places and church ground in protected region Blaník. Its aim is to describe historical progres of a church architecture and pilgrimage places. It studies their relationship to the landscape and residences. The church grounds are acompanied on purpose with trees and other vegetation. A relationship between church grounds

and the vegetation is also

described. All surveyed objects are marked in a map. For especially important structures description of architecture is given with the time of origin, relationship to the landscape, residence, vegetation. Where needed, the reconstruction of the building and the nearest surroundings are recomended. Key words: view point of landscape, scenery, sacred monument, memorable tree, place of pilgrimage, vegetative element¨

OBSAH PRÁCE

1. ÚVOD

8

2. CÍL PRÁCE

9

3. METODY SBĚRU DAT

10

4. HISTORIE OSÍDLENÍ CHKO BLANÍK

12

4.1 Keltské osídlení

12

4.2 Příchod Slovanů

13

4.3 Blaník ve středověku

14

4.4 Změny v krajině a sídlech

15

5. VÝVOJ NÁBOŽENSTVÍ

16

5.1 Pohanství na Podblanicku

16

5.2 Křesťanství v období středověku

17

5.3 Období husitských nepokojů

19

5.4 Protireformace a návrat křesťanské víry

20

5.5 Období 19. a 1. polovina 20. století

20

5.6 2. polovina 20. století

21

6. TEORIE POUTNÍHO MÍSTA

23

7. SAKRÁLNÍ STAVBY NA ÚZEMÍ CHKO BLANÍK

27

7.1 Kostely v CHKO Blaník

27

7.2 Premonstrátský klášter v Louňovicích pod Blaníkem

28

7.3 Kostel sv. Václava v Libouni

29

7.4 Kostel sv. Bartoloměje v Kondraci

32

7.5 Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem

35

7.6 Kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci

36

8. DROBNÉ SAKRÁLNÍ OBJEKTY

39

8.1 Úvod do problematiky drobné sakrální architektury

39

8.2 Typy drobných sakrálních objektů

39

8.2.1 Kříže

40

8.2.2 Boží muka

45

8.2.3 Kapličky

47

8.2.3.1Kapličky v Louňovicích pod Blaníkem a okolí 8.2.3.1.1 Výklenková kaplička č. 5

50 50

8.2.3.1.2 Kaplička se samostatným prostorem č. 6

51

8.2.3.1.3 Výklenková kaplička č. 8

52

8.2.3.1.4 Kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou č. 47

53

8.2.3.2 Kapličky v Libouni a okolí

54

8.2.3.2.1Kaplička výklenková č. 13

54


54


55

8.2.3.3 Kapličky v Načeradci a okolí

56


56


57


58

8.2.3.3.4 Kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou č. 41

59

8.2.3.4 Kaplička výklenková na návsi ve Velíši č. 1

60

8.2.3.5 Kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou ve Vracovicích č. 33

61

9. VZTAH DROBNÉHO SAKRÁLNÍHO OBJEKTU A STROMU

62

10. ZÁVĚR

66

11. SUMMARY

67

12. POUŽITÁ LITERATURA

68

13. PŘÍLOHY

71

Příloha 1 Přehledová mapa

71

Příloha 2 Blaník - 1. vojenské mapování

72

Příloha 3 Načeradec - 1. vojenské mapování

72

Příloha 4 Kondrac - 1. vojenské mapování

73


73


74


74


75


75


76

Příloha 11 Blaník – ortofoto

76

Příloha 12 Načeradec – ortofoto

77

Příloha 13 Kondrac – ortofoto

77

Příloha 14 Historické pohlednice

78

Příloha 15 Fotodokumentace Tab. 1 Zjištěné sakrální objekty v CHKO Blaník Příloha 16

81

1.ÚVOD

CHKO Blaník je významnou součástí středočeské krajiny. Nelézá se jižně od města Vlašim, přesněji tedy v Načeradské vrchovině. Oblast je známá především díky přírodním krásám, za kterými putuje mnoho turistů především na vrch Velký a Malý Blaník. Vrcholy Blaníku oplývají bohatou historií, kterou odkryly mnohé archeologické vykopávky především v průběhu 20. století. Toto bájné místo přitahovalo odjakživa obyvatele širokého i blízkého okolí k náboženským obřadům. Dnes je toho důkazem kaple sv. Máří Magdaleny na vrcholu Malého Blaníku, ze které se dochovalo pouze obvodové zdivo a drobná kaplička ve stěně. Sakrální stavby v minulosti protkaly celé území Podblanicka. Kompozičně je zajímavé postavení kostelů v Libouni, Louňovicích pod Blaníkem, Kondraci a Načeradci. Jedná se o dnes již přestavěné románské a gotické kostely, které jsou navzájem spojeny hlavní silnicí. Ta zřejmě kopíruje dávné cesty a dokazuje tak, že tyto objekty tvořily ve středověku a v pozdějším období strategická místa pro zde žijící obyvatele. Do současné doby se již nedochoval klášter v Louňovicích pod Blaníkem, který byl zničen za husitských válek. Dnes na jeho místě stojí pouze mohutná zeď, která tuto cennou sakrální památku připomíná. Křesťanství s sebou do oblasti Podbalnicka přineslo i zakládání drobných sakrálních objektů, jako jsou kříže, boží muka a kapličky. Ty pochází z různého historického období, především tedy z období baroka a 19. století. Tyto objekty byly zakládány na místech, která byla dominantní pro kraj a tvořila tak významné krajinné prvky. Staly se neodmyslitelnou součástí všedního venkovského života, často nahrazovaly v méně majetných obcích kostel a stávaly se orientačním prvkem, který poukazoval na průběh cesty v krajině. Mnohé z těchto objektů jsou poškozeny, většina z nich je ovšem zachráněna. Nejvíce drobné sakrální objekty utrpěly v období socialismu, kdy se staly terčem tehdy známého scelování zemědělské půdy. Mnohé z těchto staveb se ovšem dochovaly do současnosti a tvoří dnes již neodmyslitelnou součást krajiny CHKO Blaník.

8

2. CÍL PRÁCE Předmětem bakalářské práce byly sakrální objekty a poutní místa v CHKO Blaník. Byl posouzen jejich vztah ke krajině, sídlu a k dřevinným vegetačním prvkům. Cílem práce dále byl historický vývoj dané lokality se zaměřením na drobné sakrální objekty a významné kostely. Všechny objekty byly zakresleny do mapové přílohy v měřítku 1:10 000. V rámci bakalářské práce bylo prozkoumáno území CHKO Blaník a blízké okolí obce Načeradec, které již nezasahuje do území CHKO, a to z toho důvodu, že se v této oblasti nachází soubor významných drobných sakrálních objektů, které tvoří křížovou cestu.

9

3. METODY SBĚRU DAT Pro zpracování bakalářské práce jsem zvolila území CHKO Blaník ve Středočeském kraji (Příloha 1). Zabývala jsem se územím jak CHKO, tak byla v rámci bakalářské práce popsána taktéž významná křížová cesta u Načeradce zasahující již mimo hranice jmenované chráněné krajinné oblasti. Zpracování této bakalářské práce vyžadovalo opakované terénní průzkumy, při nichž byly zjišťovány jednotlivé sakrální objekty a poutní místa. Při jednotlivých průzkumech jsem se zaměřila na studium návaznosti sakrálních objektů a poutních míst na krajinné a sídelní struktury. Důležitou součástí průzkumu se také stalo pozorování vztahu mezi sakrálním objektem a dřevinným vegetačním prvkem. Dále byla prostudována literatura zabývající se danou problematikou.

Krajinná dominanta je krajinný prvek nebo složka krajiny výrazně přesahující některou ze svých vlastností (tvar, velikost, barva, kulturní aspekt, tec.) rámec ostatních částí sledovaného prostoru. (Sklenička, 2003)

Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. (Löw, Míchal, 2003)

Náboženské památky - jejich přítomnost v krajině vyplývala vždy z potřeby symbolizovat víru. Kromě symbolické, případně estetické funkce měly pro některé věřící význam duchovní ochrany, odpuštění apod. Kromě zasvěcení Bohu a Panně Marii bývají spojovány s postavou některého ze světců. Jsou situovány často na návsích , podél významných cest, u studánek apod. Znamení samotného kříže nebo kříže s doprovodnými elementy do krajiny přichází s křesťanstvím již od 4. století (na našem území později), ukřižovaný Kristus jako memento oběti o století déle. (Sklenička, 2003)

10

Ochrana památných stromů je zvláštní ochranou těch stromů či jejich skupin, které jsou mimořádně významné. Zákonodárce ochranu památných stromů systematicky přiřazuje k ochraně druhové do části páté zákona, i když předmětem jsou jednotliví konkrétní jedinci. Lidé měli odnepaměti ve vážnosti staré stromy mimořádného vzrůstu a spojovali s nimi různé kulty a legendy. S ochranou některých stromů pak byly svázány vlastenecké tradice. V současné právní úpravě lze stromy mimořádně významné rozhodnutím orgánu ochrany přírody podle § 46 ZOPK vyhlásit jako památné. Za stromy mimořádně významné lze považovat stromy vynikající svým vzrůstem, stářím, významné krajinné dominanty, stromy, se kterými jsou spojovány historické události a ke kterým se vážou různé pověsti. Může se také jednat o významné introdukované dřeviny. Vedle cíle zajistit těmto významným dřevinám zvýšenou ochranu má ochrana památných stromů i nepominutelný smysl osvětový. (Borovičková, Havelková, 2005)

Poutní místo je místo, které se, zpravidla vzhledem k určitému zázraku, stalo cílem poutí. Smyslem pouti je zpravidla uctít stopy zázraku, který se zde udál, poprosit Boha či světce o uzdravení (pokud bylo zázrakem uzdravení), případně za takové zázračné uzdravení poděkovat nebo skrze namáhavou cestu provést pokání či obětovat tuto námahu Bohu. (Wikipedie, 2008) Vegetační prvek (VP) je základní prostorotvorná složka díla zahradní a krajinářské tvorby. Je určen: - fyziognomií (vzhledem) - prostorovým uspořádáním rostlin a - způsobem pěstování

V praxi se rozlišují následující druhy primárních vegetačních prvků: Jednoduché VP - tvořené pouze jedním jedincem Složené VP - soubor několika jedinců stejné životní formy (stromy a keře, pereny, cibulnaté a hlíznaté rostliny, letničky), jedinci tvořící složený vegetační prvek označovaní jako sekundární (odvozené) vegetační prvky Kombinovaný VP – soubor několika různých vegetačních prvků. (Šimek, 1998)

11

4. HISTORIE OSÍDLENÍ CHKO BLANÍK

4.1 Keltské osídlení

Blaník a vůbec celé Podblanicko, do kterého spadá zkoumané území, byly odjakživa velmi nehostinnými kraji. Trvalo poměrně dlouho, než byla chladná, silně zalesněná a neúrodná krajina osídlena. Bezesporu prvními obyvateli, které je za pomocí archeologických vykopávek možné dokázat, byli Kelti. Již tito obyvatelé si uvědomovali strategický význam tohoto vrchu a možná započali i období, kdy budou Velký a Malý Blaník uctívanými poutními místy. Na Velkém Blaníku je z období 5. století n. l. doloženo halštatsko - laténské hradiště. Bylo nejvýchodněji položeným hradištěm s mohutným, poměrně složitým obranným systémem, který tvořily kamenné valy ze sbíraného kamene z místního balvanovitého rozpadu podloží, vybudovaných navíc v nezvyklé výšce. Nejmohutnější kamenný val dnes dosahuje šíře 6 až 10 m a výšky 1,5 až 2 m, vnitřní valy mají šířku 2,5 až 3,5 m a výšku 1 m. Na kamenné koruně valu lze předpokládat dřevěnou palisádu, doloženou výzkumy odjinud. Opevněná lichoběžníková akropole byla umístěna excentricky v jihovýchodním nároží vnějšího opevnění. Stavitelé využili terénní konfigurace a skal a opřeli ji o 2 skalní útvary. Ze 3 stran byla chráněna příkopem a valem, které představují velmi zvláštní střední okruh opevnění. Plocha akropole byla poškozena při stavbě rozhledny. Dnešní cesty pravděpodobně respektují historické komunikace. Na vrcholu a ve svahu byly prozkoumány v roce 1940 3 chaty, z nichž 2 pocházejí ze stejného období, poslední je pravděpodobně mladší. Oválné zahloubené objekty s přístavky měly rozměry 4,2 x 3 m, respektive 6,5 x 8 m. Nalezeny byly zlomky keramiky, včetně misek se zataženým okrajem, přesleny a ruční kamenné mlýnky, které nejsou vyrobeny z blanické žuly, ale z kamene, který pochází ze Sedlčanska, což by naznačovalo, že stavitelé hradiště přišli z této oblasti. Typologicky je však hradiště zařazováno do jihočeské skupiny podobných keltských opevnění, pro které je typický podobný nevelký územní rozsah a využití přírodních výhod. Hradiště leží v okrajové poloze mezi 2 halštatskými kulturami. Proto je mu připisována zejména strážní a vojenská úloha, vyplývající z nutnosti

12

hájit mocenskou pozici a snad též chránit dálkovou stezku podél Blanice. (Procházková, 2006) To, že je Blaník spojen s keltským osídlením, dokazuje i fakt, že mají Louňovice pod Blaníkem ve svém znaku divokého kance pod listnatým stromem. Keltové totiž kance uctívali jako posvátné zvíře a navíc uctívali lesní porosty, které jsou ve znaku symbolizovány listnatým stromem. Důvodem, proč byl Blaník v 5. století našeho letopočtu osídlen, byla těžba rudy a jiných materiálů. Poblíž se dokonce nachází zlatodůl Roudný. V průběhu dob byl Blaník zřejmě bez porostů, což by se dalo vysvětlit právě těžbou rudy, u níž je dřevo jako surovina zapotřebí. Radko Bílek pojednává o tehdejším starém pojmenování Blaníku: „Dá se předpokládat, že zde již Keltové těžili rudu nebo získávali zlato rýžováním. K úpravě rud byl potřebný dostatek dřeva, což byl možný důvod pro kácení lesa a vznik častého pojmenování - Holý vrch, Holý kopec či jednoslovně Holý.“ (Bílek, 2000) Jmenovaný autor dále přiznává, že je v rozporu teze, že byl Blaník Kelty vykácen kvůli potřebě dřeva, když tito právě les uctívali. Proto je možné, že označení Holý vrch a podobně vznikl až mnohem později. Keltské osídlení není dokázáno pouze na vrcholu Velkého Blaníku, ale je možné předpokládat i osídlení Malého Blaníku. Tímto se opět zabývá R. Bílek: „Pokud hovoříme o Malém Blaníku, domnívám se, že může být také spojován s posvátnými rituály Keltů. Zapadlost místa byla vhodná i daleko později vyznavačům různých náboženství. Pronásledovaným jistě vyhovovala odlehlost kopce.“ (Bílek, 2000) Osídlení v 5. století našeho letopočtu dokazuje, že již v dávných dobách, kdy lidé věřili v přírodní síly, byly oba Blaníky významným nejen rituálním místem, ale znamenaly též strategické ochranné body, z nichž bylo možné dohlédnout do širokého okolí a včas odhalit blížící se nebezpečí.

4.2 Příchod Slovanů

V Podblanicku se objevili Slované zřejmě již v 8. století. Osídlili především oblast v severní a západní části Benešovska. V okolí Blaníku máme pouze jen několik málo archeologických důkazů o jejich osídlení. Danou problematikou se zabývala autorka E. Procházková: „Jen hypoteticky můžeme s počátky slovanského osídlení spojit objevení údajné mohyly na jaře 13

v roce 1923 při shromažďování vhodného kamene na stavbu silnice z Načeradce do Slavětína na pastvince v horní návsi vesničky Olešné (dnes část Načeradce), v místě, kde se odedávna říkalo Na Skalce, a kde kamennou, travou porostlou vyvýšeninu obtékal potok. Popis situace a stav nálezu publikoval v následujícím roce v časopisu Pod Blaníkem učitel Jan Batelka.“ (Procházková, 2006) Nález dále komentuje již zmíněná autorka: „Když byla malá mohylka rozkopána, spatřili dělníci srovnané dosti velké křemičité valouny, pod nimiž byly kameny obklopené a rozrušené kusy tří nádob. Ty dělníci také rozkopali a přítomné děti roznesly. Teprve dodatečně zásluhou učitele byly opět soustředěny a nádoby znovu sestaveny. Největší nádoba ze žluté hlíny byla kruhovitá o průměru 40 cm a výšce 35 cm, silnostěnná (4 cm), soudkovitá, s plochým dnem. Rovnoběžně s okrajem byla ozdobena třemi čarami. Vzor se o něco níže opakoval. Na horním okraji byl vytlačen čtyřlístek a ležaté tvary v podobě zašpičatělých osmiček. Nádoba byla naplněna popelem a sloužila jako urna. Ze druhé nádoby zbyl pouze střep. Zdá se však, že byla vyrobena z jemnější plavené hlíny. Zdobená byla na horním okraji proužkem, přerušeným pravidelnými, krátkými řezy. Třetí nádoba byla džbáneček, asi 15 cm vysoký, se širokým hrdlem, z něhož se dochovala také jen část. V nich byly pravděpodobně uloženy obětní dary (zřejmě potraviny), které měly mrtvého, sociálně zřejmě nepříliš významného příslušníka komunity, doprovázet do záhrobí.“ (Procházková, 2006) Archeologický nález dnes není k dispozici. Dle nákresů je možno usoudit, že se jednalo o žárový pohřeb z období kolem 5. až 8. století našeho letopočtu. 4.3 Blaník ve středověku

Blaník byl zřejmě osídlen i ve středověku, ale dosud se jistě neví, zda se jedná o Velký či Malý Blaník. Různí autoři mají na toto rozdílný pohled. Touto otázkou se zabývala E. Procházková:„.....Tomáš Durdík položil hrádek na Velký Blaník. Domnívá se, že nalezl zbytky středověkého příkopu na akropoli keltského hradiště a další relikty osídlení.“ Dále pak: „Pavel Radoměrský lokalizoval hrádek na Malý Blaník, kde se mu podařilo objevit středověký objekt, který považoval za základy hradu, zlomky keramiky a kachle s husitskými bojovníky, které se hlásí spíše do druhé poloviny 15. nebo na přelom 15. - 16. století.“ (Procházková, 2006) Kdy byl hrad založen a do kdy na Blaníku stál, není dosud jasné. 14

4.4 Změny v krajině a sídlech

V rámci této kapitoly byla vybrána významná sídla, Louňovice pod Blaníkem, Kondrac a Načeradec, a krajinné dominanty, Velký a Malý Blaník a křížová cesta u Načeradce. Tyto krajinné či sídelní struktury byly porovnány na historických mapách a ortofotu. Příloha 2 znázorňuje Velký a Malý Blaník na mapě 1. vojenského mapování a je možné konstatovat, že toto území v porovnání s mapou 2. vojenského mapování (Příloha 5) neprodělalo větší změny. Pouze cestní síť je na mapě 1. vojenského mapování více rozvinutá. Na mapě 3. vojenského mapování je cestní síť téměř totožná

s mapou 2. vojenského mapování. Na všech jmenovaných

mapách je zachycena a popsána kaple sv. Máří Magdaleny na Malém Blaníku. V současnosti (Příloha 11) je cestní síť výrazně zredukována. Struktura krajiny je v porovnání s historickými mapami mnohem hrubší, což je způsobeno zvětšením plochy zemědělské orné půdy. Hlavní silnice vedoucí z Louňovic pod Blaníkem do Načeradce je naprosto totožná s hlavní komunikací zachycenou ve všech výše jmenovaných historických mapách. Příloha 3 znázorňuje obec Načeradec na mapě 1. vojenského mapování. Cestní síť je opět téměř shodná s cestní sítí na mapě 2. vojenského mapování (Příloha 6). Na žádné ze jmenovaných historických map není zakreslena křížová cesta, která v době, kdy se provádělo 1. vojenské mapování již existovala. V příloze 12 je průběh křížové cesty velice dobře zřejmý, i když je původní cesta místy téměř zaniklá. V okolí Kondrace je cestní síť zachycená na mapě 1.vojenského mapování (Příloha 4) více rozvinutá než je tomu na mapách 2. (Příloha 7) a 3. vojenského mapování (Příloha 10). Krajina zachycená na mapě 3. vojenského mapování je ovšem poměrně podobná stavu v současnosti. Novodobá síť komunikací kopíruje trasy zakreslené v mapě 3. vojenského mapování. Taktéž velikost sídla Kondrace se příliš nezměnila. Rozdíl je zřejmý pouze ve velikosti pozemků. Krajina se během staletí výrazně měnila. Přetvářel ji především sám člověk, který ji využíval pro svou zemědělskou činnost a pro stavbu sídel.

15

5. VÝVOJ NÁBOŽENSTVÍ

5.1 Pohanství na Podblanicku

V dřívějších dobách lidé věřili na přírodní síly. Ctili prameny, oheň, stromy, kameny, hory a plno dalších součástí přírodního prostředí. Pohané byli lidé, kteří dávali obětiny zlým duchům, aby jim neškodili na úrodě nebo jiným způsobem. Pohanství není přesně datováno, ale je možné jeho existenci vidět především v období před a na počátku letopočtu, ale i v době středověku, kdy se prolínalo s křesťanstvím. Pohané uctívali i křižovatky cest, připisovali jim magické schopnosti. Je nutné ovšem zmínit, že tyto křižovatky byly dle pohanů pod mocí zlých duchů. Právě na tato místa nosili své oběti. Pohanství ovlivnilo mnoho zvyků, jako zvyk „krmení skřítků“, další svátky měly pohanský podtext, který se projevoval při svatojánských slavnostech pohlavní volností nebo si lidé velmi často předávali ochranné amulety. Pohanství přetrvalo dlouhou dobu ještě v raném středověku, kdy byly české země rekatolizovány. (Nusek, Svoboda, 2001) Pohanské zvyky jsou též známé z období, kdy byla oblast Louňovic, a tedy i zřejmě oba vrcholy Blaníku, osídleny keltským obyvatelstvem. Pohané uctívali více bohů a jedním způsobem, jak jim vzdávali hold, bylo pálení ohňů na kopcích. K tomu zřejmě sloužily vrcholy Velkého i Malého Blaníku. Pohanské zvyky se prolínaly

i

se

zvyky

katolické

církve:

„Část

pohanských

zvyklostí

z předkřesťanského dávnověku převzala katolická církev. Slovanští pohané, stejně jako Kelti a Germáni světili Vánoce, Velikonoce i Dušičky a tyto svátky, jak je známé, vycházejí z přírodních cyklů.“ (Bílek, 2000) O tom, že ani 12. století není obdobím křesťanských Čech vypovídá sám Kosmas: „.......dosud mnozí vesničané jsou jako pohané: jeden ctí prameny aneb oheň, jiný se klaní hájům, stromům nebo kamenům, jiný oběti vzdává vrchům nebo pahorkům, jiný se modlí k hluchým a němým bůžkům, jež si sám udělal, a prosí je, aby ochraňovali jeho dům i jeho samého.“ (Nusek, Svoboda, 2001) Pohanské uctívání křižovatek cest si uvědomoval i sám Karel Veliký, který nechal stavět na těchto místech první kříže.“.....Karel Veliký, panovník pobožný,

16

přísné jest poručení dal, aby jeden každý katolický křesťan spatře kříž rozjímal sobě své hříchy a nepravosti, za které as pro které Kristus trpěti musel...z té také příčiny ve všech městech, městečkách, po vsích a vesničkách jakožto opravdoví katoličtí křesťané kříže postavují, aby se rozeznali od pohanův, kacířův a neznabohův.“ (Nusek, Svoboda, 2001) Během středověku začala na naše území pronikat křesťanská víra, jak již bylo výše uvedeno. Nejdříve byly stavěny kříže na křižovatkách důležitých cest. Jenže to nemělo v pohanských krajích příliš velký úspěch, jelikož na ně zpočátku pohané věšeli své ochranné amulety. V té době, v raném středověku, se navzájem křesťanství jaksi propojilo s pohanstvím. Dalším takovým přechodem mezi rozdílnými vírami, bylo věšení svatých obrázků na stromy. Zde je zřejmý symbol uctívaný pohany (strom) a prvek křesťanství (svaté obrázky). Tento zvyk přetrval i do dnešní doby, i když ne v takovém rozsahu. Svaté obrázky se věšely především na významné mohutné stromy, které tvořily krajinnou dominantu. Christianizace českých zemí skončila roku 1092 za Břetislava II. , který vydal nařízení proti pohanským zvykům. V té době byly káceny pohanské posvátné stromy a byl vydán zákaz pohřbívání mrtvých mimo církevní hřbitovy. Tajné pohanství ovšem přežívalo ještě po dlouhá staletí. 5.2 Křesťanství v období středověku

Z výše uvedeného úryvku z Kosmovy kroniky je zřejmé, že ještě ve 12. století byla pohanská víra velmi silně zakořeněna. Proti tomuto se postavili mnozí kněží

z drobných

sídel.

Ve

středověku

docházelo

k silnému

potlačování

pohanských zvyků a společnost dala stavět na místa křižovatek cest, což byl pro pohany důležitý prostor pro vzdávání obětí, kříže ale nově také boží muka. Drobné sakrální stavby jako jsou v té době nově zakládaná boží muka, byly často spojovány se jmény Boleslava II. a sv. Vojtěcha. V období středověku se začal rozmáhat nový trend, a tím jsou procesí, při nichž se konaly slavnostní pobožnosti. Poutí se účastnili mnozí poutníci z širého kraje. „Počátky poutnictví na Podblanicku je třeba spojovat mimo jiné se vznikem románské architektury. Tu nejstarší představuje rotunda sv. Václava v Týnci nad Sázavou, vybudována v 11. století na ostrožném masívu nad řekou. K ní byla kolem 17

roku 1200 přistavěna věž a kamenný palác. Před polovinou 12. století vzniká na Sázavské stezce kostel sv. Petra v Poříčí nad Sázavou, který se stal jistě magnetem prvních poutníků. Ve stejné době je vystavěn v Jankově kostel Narození sv. Jana Křtitele a kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci.“ (Nusek, Svoboda, 2001) CHKO Blaník je na románskou architekturou bohaté. Kromě kostela sv. Petra a Pavla v Načeradci se zde nachází více významných památek z doby, kdy na území probíhala christianizace. Jedná se též o rotundu sv. Jana Křtitele v Pravoníně, o níž jsou první zprávy kolem roku 1200, dále byl vystavěn v románském slohu kostel sv. Bartoloměje v Kondraci. Na celé Podblanicko měl velký vliv klášter založený v Louňovicích pod Blaníkem, ale též benešovský klášter. Tyto 2 monumentální stavby znamenaly pro Podblanicko významné body spojené s šířením křesťanské víry. Pro oblast přímo přiléhající k Blaníku měl přirozeně největší význam louňovický klášter. Do současnosti se zachovaly pouze drobné zbytky gotického zdiva, jiné důkazy o tomto klášteru se do současné doby nedochovaly. L. Racková pojednává o této církevní stavbě: „Po roce 1149 byl založen Želivskými premonstráty (opat Gotšalk, lékař Jindřich) ženský klášter v Louňovicích. Podle archeologického výzkumu ležela ohrazená klauzura jihovýchodně od dnešního farního kostela. Zbytek gotické zdi, chráněný jako kulturní a historická památka, patřil podle průzkumu k budovám na severní straně klášterního okrsku. Středověké zdivo bylo objeveno i ve sklepě čp. 20 a v základech čp. 39.“ (Racková, 2001) V poutnictví sehrál důležitou roli také Malý Blaník, na němž stála od pradávna kaple sv. Máří Magdaleny, jenž byla později přestavěná v barokním slohu. Je nutné zmínit, že zprvopočátku nebylo šíření víry po oblastech, kde lidé věřili v přírodní síly, jednoduché. Pohanství vyznávali nejen prostí vesničané, ale i šlechta a nižší klérus. O této problematice se zmiňuje E. Procházková: „Kulturní úroveň venkovských duchovních nelze většinou přeceňovat. Jejich znalosti liturgie vycházeli jen z několika liturgických knih ve špatném stavu. Většinou se farář nedostal dál než po Otčenáš a Credo. Jak víme z jiných částí dnešního Benešovska (a v Načeradci tomu asi nebylo jinak), odkud se nám zachoval cenný vizitační protokol pražského arcijáhna Pavla z Janovic, kněží často nedodržovali předpisy, odmítali udělovat svátosti, pokud nedostali zaplaceno, odbývali mše, zejména tzv. věcné mše, které měli sloužit za duše donátorů, chovali se násilnicky při vybírání poplatků, zanedbávali své povinnosti obecně.“ (Procházková, 2006) 18

Příchod křesťanské víry byl složitý. Lidé se s touto novou vírou dlouhou dobu nedokázali sžít a nadále uctívali přírodní živly a jiná božstva charakteristická pro pohany. 5.3 Období husitských nepokojů

V období husitských bouří nastaly mnohé změny na celém Podblanicku. Tato oblast byla ve 14. století silně ovlivněna tímto novým směrem a proto se přidala na stranu pod obojí. Pustošení husitů se ale Podblanicku ani přes toto nevyhnulo. Roku 1420 byl zpustošen premonstrátský klášter v Louňovicích pod Blaníkem a minoritský klášter v Benešově u Prahy. To zapříčinilo úpadek křesťanství na dlouhou dobu. Až v 17. století byla snaha opět nastolit a podpořit nový vývoj křesťanské víry, což byl nelehký úkol. Lidé na Podblanicku se totiž naučili žít takzvaně „bez víry.“ Husitství bylo v oblasti Podblanicka podpořeno i mnohými šlechtici. Bylo to období devastace kulturních památek a celkového vyčerpání obyvatelstva. Neblahý vliv měla tato doba též na sakrální objekty, především kostely, kláštery a drobné sakrální objekty, které byly silně devastovány a nebyla jim dodatečně věnována dostatečná péče. Oblast Louňovicka byla přímo podřízena Táboru. Autoři J. Nusek a J. Svoboda informují o postoji Matěje z Janova k sakrálním objektům, ale při této příležitosti zmiňují i samotného Jana Husa: „Ačkoliv se již u Husova předchůdce, Matěje z Janova, setkáváme s kritikou přehnaného uctívání svatých obrazů a ostatků, kterou byl nucen roku 1389 odvolat, ani on ani později Hus se nevyslovuje o Božích mukách a pobožnostech s nimi spojenými. Husova „Postila sváteční“, která je souborem mariánských kázání, pronesených roku 1407 zřejmě o poutích v kostele Panny Marie před Týnem, představuje autora jako vroucího ctitele Panny Marie. Husův konzervativismus ve věroučných otázkách dokládá i jeho podpora nauky o nanebevzetí Panny Marie, která ještě nebyla dogmaticky ustanovena. V kázáních o svátcích světců (sv. Ondřeje, Martina, Kateřiny, Alžběty aj.) k nim projevuje svou úctu a doporučuje jejich obecné ctění.“ (Nusek, Svoboda, 2001)

19

5.4 Protireformace a návrat křesťanské víry

Po období, které bylo plné bojů a neustálých nepokojů, bylo velice těžké obnovit křesťanství na Podblanicku, stejně jako tomu bylo i v jiných částech českých zemí. Poměrně velkým problémem byl zánik louňovického kláštera po roce 1420, což byl původně důležitý bod náboženského života na celém Podblanicku. Podblanicko bylo v 17. století již téměř 200 let naprosto nekatolické. Situaci měli zlepšit násilně dosazovaní kněží do místních kostelů. Ti měli znovu venkovské obyvatelstvo vrátit k víře v Boha. Dalším počinem bylo nové zakládání drobných sakrálních objektů v krajině, především se jednalo o boží muka, u nichž se v případě, že vesnice nevlastnila žádný kostel či kapli, pořádala kázání. O této poměrně složité době, kdy se kněží snažili o znovunastolení katolické víry informují autoři J. Nusek a J. Svoboda: „18. století je také významným obdobím pro vznik řady drobných sakrálních objektů, především šířících

se

výklenkových a prostorových kapliček. Ty tvoří nedílnou součást sekundární desakralizované „barokní krajiny“.“ (Nusek, Svoboda, 2001) Tento úryvek jasně vypovídá o novém trendu zakládání nových typů sakrálních objektů. Během období baroka bylo vystavěno velké množství těchto staveb, které esteticky působily na širý kraj. Byly stavěny na posvěcené půdě, většinou na křižovatkách cest nebo na vyvýšeném místě. 17. a 18. století jsou též obdobím pravidelně konaných poutí. Na území Podblanicka byla nejvýznamnějším poutním místem kaple sv. Máří Magdaleny postavená na vrcholu Malého Blaníku. Mariánský kult sehrál v té době velkou roli, a to právě při již zmiňovaných poutích. 5.5 Období 19. a 1. polovina 20. století

Období 19. století bylo pro sakrální areály, ale i pro poutní místa, revoluční dobou. Lidé se začali zajímat o lidovou architekturu, o lidové tradice a další činnosti, které byly spjaty s venkovským životem. V této době byly zakládány rozličné okrašlovací spolky a muzea, dále bylo napsáno mnoho významných publikací s touto tematikou. Byl vydáván časopis „Časopis Klubu českých turistů“, dále „Český lid“ a plno dalších. Drobné sakrální stavby, ale i kostely a kaple se dočkaly zasloužené péče, které se jim po dlouhou dobu nedostávalo. 20

5.6 2. polovina 20. století

Jak již bylo uvedeno, tak 19. století a dále pak počátek 20. století znamenaly pro sakrální objekty velký přínos, jelikož byly v této době nově zakládány a ty již dříve založené byly opravovány. Naproti tomu se staví 2. polovina 20. století a to především 50. léta. Jedná se o „soumrak“ symbolů lidské víry, vše co bylo tradiční a mělo hlubší duchovní smysl, bylo devastováno ve prospěch kolektivizace, ve prospěch rozmáhajících se velkovýrobních družstev, které v budoucí době budou znamenat velkou jizvu na tváři krajiny. V 50. letech 20. století došlo ke kolektivizaci. Při tomto procesu došlo k násilnému scelování ploch orné půdy, ale i lučních porostů. Od základů se česká krajina změnila. Pro to, aby byla produkční zemědělská plocha co největší a tím pádem co nejproduktivnější, byly zbourány staré remízky, byly rozorány původní cesty, které vznikly v dávných dobách a propojovaly jednotlivé celky pozemků ale i vedlejší sídla a s tím zaniklo i mnoho drobných sakrálních objektů, které se právě v doprovodu těchto prvků nacházely. Mnohé tyto stavby byly zbourány úplně, pokud tedy nevyhnutelně překážely v obdělávání rozlehlých lánů půdy. V jiném případě byly pouze posunuty z původního místa. Byly tedy naštěstí zachovány, ale ztratily původní vazbu na místo, na kterém stály dříve. Česká republika nenávratně ztratila mnohé kříže, kapličky, boží muka, kaple ale i kostely a kláštery. Mnohé z těchto památek měly pouze oblastní význam, ale jiné měly význam celorepublikový. Problematiku devastace sakrálních objektů popsal M. Valenčík: „Zásadní zlom v nazírání na sakrální památky přinesl politický převrat v únoru 1948. V očích nového režimu představovaly kostely a kaple ztělesnění náboženského tmářství, jež bylo třeba vykořenit. Pro tento primitivní ateistický přístup znamenalo zničení každé kaple či kříže drobné vítězství v dlouhém boji.“ (Valenčík, 2006) Na Podblanicku nebyla situace tolik tíživá jako v pohraničních oblastech, kde došlo k odsunu německy mluvícího obyvatelstva. Je ale nutné zmínit, že i v okolí Blaníku došlo ke zničení některých drobných sakrálních staveb, především těch, které svým umístěním překážely v polích. V současné době jsou mnohé z nich opravovány, ale v některých případech je běžné, že jsou poničené sokly u křížů, že jsou vytržené ze země i se základem nebo někdy chybí jedna z částí drobných sakrálních staveb docela. Během 20. století zchátralo mnoho objektů, je možné jmenovat křížovou cestu v Načeradci. Tato kulturní památka byla ovšem v 90. 21

letech znovu opravena a v současné době tvoří významnou krajinnou dominantu, která se rozbíhá mezi poli až k loukám a lesům. 20. století bylo pro sakrální objekty zhoubou ale i v určitém slova smyslu záchranou. Jak již bylo zmíněno výše, došlo k drancování sakrálních staveb, které měly pro místní obyvatelstvo velký význam. Při jejich každodenním životě, při každodenní úmorné práci na orné půdě je doprovázely, znamenaly pro mnohé příchozí orientační bod. Během 20. století se jejich počet výrazně snížil, situace je srovnatelná s dobou, kdy kraj ohrožovaly husitské války v 15. století. V druhé polovině 20. století si lidé uvědomili, že tyto stavby nejsou nepřítelem člověka a začali je znovu vnímat jako neodmyslitelnou součást kulturní krajiny. Považovali je za jakýsi doplněk duchovního rozměru přírody, který tu stál odjakživa. Ochranou krajiny, sakrálních staveb, ale například i návrhy na ochranu památných stromů se zabývá Správa CHKO Blaník, která sídlí v Louňovicích pod Blaníkem . Každoročně je navrhnuto několik památných stromů, kterým bude věnována standardní péče. Navrhuje ale také i způsob péče o sakrální objekty jako jsou kostely, kaple, kříže, boží muka a kapličky.

22

6. TEORIE POUTNÍHO MÍSTA Lidé konali již v dávných dobách poutě, při nichž navštěvovali významná místa, která měla duchovní rozměr. „Poutí rozumíme putování k památným nebo jinak významným místům, obyčejně hromadně. Zpravidla se uskutečňuje ve výroční den nějaké historické události, na památku světce.“ (Encyklopedie Diderot, 1999) Vysvětlením pojmu „poutní místo“ se ve zkratce zabývali autoři J. .Löw a I. Míchal: „Součástí komunikace s Bohem byla i poutní místa, tedy místa, kde lidé měli pocit, že jsou z nějakého důvodu Bohu blíž. V první řadě tato „zvlášť intenzivní přítomnost Boha“ byla tam, kde se staly nějaké zvláštní (zázračné) události.“ (Löw, Míchal, 2003) Procesí putující k poutním místům se rozmáhala především v období středověku. Tehdy sehrály velkou roli rozličné kříže či boží muka, u nichž se konaly pobožnosti. Další vývoj poutnictví je zaznamenán v období baroka Počátky

poutnictví

jsou

spojeny

s poutěmi,

které

se konaly tehdy

k románským stavbám, jako byly kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci, kostel sv. Bartoloměje v Kondraci a kostel sv. Jana Křtitele v Pravoníně, ale také klášter založený v Louňovicích pod Blaníkem. V období pozdějším, během 17. a 18. století, se staly důležitými stavbami kromě božích muk a křížů také kapličky. Při konaných poutích se u těchto staveb zastavovali poutníci na krátkou modlitbu. V období baroka došlo k významnému ovlivnění krajiny. Vznikla hvězdicovitá síť, která spojovala poutní místa, kostely, kapličky a jiné areály s polními cestami, po kterých chodila celá procesí. Poutní areál bývá často doplněn křížovou cestou, jak tomu je v CHKO Blaník u Načeradce.

Zřejmě nejvýznamnějším poutním místem ve zkoumaném území, které má dlouhou poutnickou tradici, je bezpochyby kaple sv. Máří Magdaleny (Obr. 1, Příloha 15 F1). Ta na vrcholu Malého Blaníku stála již od dávných dob, přesná datace není známa. V 17. století byla vystavěna znovu v barokním slohu buď na místě původní kaple nebo v její blízkosti. Dle R. Bílka byla kaple dostavěna mnohem později, a to v roce 1753. Ovšem poutě sem konané jsou doložené ještě mnohem dříve (rok 1543), než byla tato stavba dokončena. V roce 1543 ještě na

23

vrcholu Malého Blaníku není doložena žádná sakrální stavba, ale je zřejmé využívání tohoto vrchu pro poutnické účely. O založení kaple sv. Máří Magdaleny pojednává L. Racková: „Jisté je založení kaple sv. Máří Magdaleny na vrcholu Malého Blaníku r. 1672 Adamem z Říčan. Kaple i poustevna pod ní byly zrušeny za vlády Josefa II. Později upravil při zřícenině arcibiskup Schönborn malou poutní kapličku.“ (Racková, 2001) O tom, jak byla stavba nákladná pojednává R. Bílek: „V roce 1672 odkázal Karel Adam Lev z Říčan, pán na Louňovicích a Odlochovicích, v poslední vůli 300 zlatých rýnských na vystavění kaple sv. Máří Magdaleny na Blaníku. Okolo roku 1730 věnoval arcibiskup Ferdinand hrabě Khünburg 6000 zlatých bývalému kaplanovi z Mladé Vožice, Janu Josefu Teutschovi, který byl farářem v Louňovicích, na výstavbu zmíněné kaple.“ (Bílek, 2000) Dříve se poblíž kaple nacházel pramen vody. Když oblast sužoval nedostatek dešťů, tak se lidé chodili ke kapli modlit, aby konečně zapršelo. Zvláštností kaple dosud je i fakt, že byla přestavována. Důvod přestavby není dosud znám. Kaple neměla dlouhého trvání. V roce 1753 byla postavena a již o 30 let později byla opět Jesefem II. zrušena, to znamená, že svému účelu přestala sloužit v roce 1783. V té době byly současně se zrušením kaple zakázány poutě. Z roku 1672 je známa zpráva od načeradského děkana Jana Ignáce Bircknera, který se zmiňuje o papeži Klimentu X., že od 22. července, což byl den konání poutí ke kapli sv. Máří Magdaleny na Malý Blaník, propůjčuje kapli na 7 následujících let odpustky. Ze 17. století se dochovaly některé prameny, které pojednávají o správě kaple. O tu se staral již od svých 18 - ti let jakýsi Petr Havlovič (Gawlowitz), který byl původem z polského Krakova. Žil velice skrovným způsobem, a to v malé jeskyni ležící pod kaplí. Jako inventář kapli sloužily ornát, což byl kněžský šat, dále pak antipendium (ozdobný závěs na přední straně oltáře), stříbrný pohár a malé varhany s jazýčkovými píšťalami. Dnes zbyly z kaple pouze ruiny obvodového zdiva. Uprostřed kaple roste velký smrk Mnich, jedná se zřejmě o největší rostoucí smrk na Podblanicku s obvodem 322 cm a výškou 37 m. Kromě Velkého Mnicha se zde nachází Malý Mnich s obvodem kmene 256 cm. Oba tyto smrky byly vyhlášeny Památnými stromy.

24

Malá poutní kaplička (č. 17 v příloze 16, mapový list 23-11-08) nahrazovala kapli sv. Máří Magdaleny při konaných poutích na Malý Blaník poté, co byla kaple Josefem II. zrušena. Dnes je kaplička ve špatném stavu, zcela chybí původní dřevěný přístřešek (Příloha 15 F2). Tvoří ale velmi zajímavý prvek a i když je Malý Blaník vyhlášen Přírodní rezervací, což mimo jiné znamená i to, že se zde nesmí provádět žádné stavby, tak by si tato drobná sakrální stavba zasloužila obnovu. O kapličce se zmiňuje i M. Valenčík, tuto sakrální stavbu zařazuje právě do kategorie ohrožených staveb a popisuje ji takto: „Louňovice pod Blaníkem - kaplička JV od vsi na Malém Blaníku. Zabudovaná do stěny zříceniny staré kaple sv. Máří Magdaleny, zrušené za josefinských reforem. Dole vypadlé kameny (rám dvířek zčásti visí ve vzduchu). Fasáda zničena. Bez dveří. Prázdná.“ (Valenčík, 2006). Oblibu kaple u obyvatel, dokazuje množství dochovaných dobovým pohlednic s její stavbou a smrkem Mnichem (Přílohy 14 HP1, HP2, HP3). Další historická pohlednice znázorněná v příloze 14 HP4 z období 20. let 20. století zachycuje celkový pohled na Malý Blaník.

Obr. 1: Kaple sv. Máří Magdaleny na Malém Blaníku, ve stěně se nachází pozůstatek kapličky

25

Jak již bylo zmíněno, důležitými poutními místy byly v CHKO Blaník kostely v Libouni, Louňovicích pod Blaníkem, Kondraci a v Načeradci. Do současné doby se dochovala křížová cesta, po které chodila procesí až ke kostelu v Nečeradci. Jedná se o soubor úzkých a poměrně vysokých výklenkových kapliček (Obr. 2), kterých se zde nachází již pouze 9 (značeno č. 18 – 26 v příloze 16, mapový list 2311-14). Objektů bylo původně 13 a byly postaveny roku 1734. Všechny jsou orientovány severovýchodním směrem. Objekty se v 90. letech 20. století nacházely v dezolátním stavu, později byly opraveny. Současný stav objektů je zachycen na Obr. 2. Disponují dvěma nikami, ve kterých se dříve nacházely obrázky či sošky světců. Střechy jsou zhotoveny z pálené krytiny červené barvy. Díky dochovaným kapličkám je možné zjistit trasu původní polní cesty (Příloha 15 F3), která se nachází cca 1,5 m pod úrovní okolního terénu. Místy je cesta zarostlá a zavezená odpadky. U částí křížové cesty došlo k obnově třešňové aleje (Příloha 15 F4). Poslední kaplička se nachází již v zastavěné části Načeradce a její okolí by si zasloužilo více péče (Příloha 15 F5).

Obr. 2: Ukázka výklenkové kapličky (č. 25 v příloze 16, mapový list 23-11-14), která je součástí křížové cesty u Načeradce

26

7. SAKRÁLNÍ STAVBY NA ÚZEMÍ CHKO BLANÍK

7.1 Kostely v CHKO Blaník

Území CHKO Blaník je velice bohaté na sakrální stavby. Jedná se především o původně románské či gotické kostely, které dříve plnily funkci strategického bodu při konaných poutích. Kostely znamenaly pro katolickou církev důležité stavby nejen z důvodu konání bohoslužeb, ale i z důvodu, že právě zde mělo docházet k rekatolizaci tehdy po dlouhou dobu pohanského obyvatelstva. Tyto mnohdy monumentální stavby doplňují architektonicky drobné obce, v nichž se samy nachází, jako je tomu v obci Kondrac, která se roku 2007 stala obcí roku. Kostely dodávají sídlům jejich zvláštní atmosféru a jsou i symbolem. V současné době jsou tyto stavby hojně navštěvovány turisty, ale pro místní občany (především starší generace) představují neodmyslitelnou součást jejich všedního života. Jak již bylo zmíněno, většina těchto dominant byla postavena v románském

slohu.

Během

dlouhých

staletí

ovšem

prodělala

mnohé

architektonické změny. Pouze rotunda v Libouni si zachovala původní vzhled a je právě pro toto velkou raritou nejen v CHKO Blaník ale i v širokém okolí. Kostely je nutné vnímat jako svatostánky, které sehrály v dlouhodobém časovém úseku důležitou roli i jako místo, kam se lidé uchylovali v časech nepokojů. V CHKO Blaník bývají velké kostely obklopeny drobným hřbitovem, jako je tomu u románského kostela v Libouni a

Kondraci. Zatímco u kostelů

v Louňovicích pod Blaníkem a Načeradci nepřiléhá hřbitov přímo k sakrálním stavbám. Doprovodným prvkem mohou být i památné stromy, které církevní stavby kompozičně doplňují. Kostely je ovšem nutné vnímat i z pohledu krajinného, jelikož se jejich věže tyčí nad obcemi a jsou zřejmé již z velké vzdálenosti. Neméně důležitý je vztah církevního svatostánku a urbanismu daného sídla. Již při jejich zakládání bylo nutné pečlivě vybrat místo jejich vzniku. Často to byla místa položená nad úrovní okolního terénu, ve většině případů se kostely nachází i v dnešní době v úplném centru obcí. V následujících kapitolách budou popsány

27

kostely nacházející se v CHKO Blaník. Stejně jako drobné sakrální objekty jsou i kostely zakresleny do přílohy 16. 7.2 Premonstrátský klášter v Louňovicích pod Blaníkem

Louňovický klášter patří bezpochyby mezi jednu z nejvýznamnějších staveb v okolí Blaníku, která byla založena roku 1149 opatem želivského řádu premonstrátského, Gotšalkem a majetným lékařem Jindřichem. O tom, jak založení kláštera probíhalo, informuje A. N. Vlasák: „Koupil tudíž u vrchu Blaníku kus lesní pustiny a od knížete českého k tomu sobě povolení vyjednav, založil zde roku 1149 klášter panenský v lůně, oběma vrchy Blaníky tvořeném, kterému místu od starodávna „Lúněvice“, nyní Louňovice, říkají. Opat Gotšalk uvedl pak do něho panny řehole premonstrátské z Dünnenwaldu (diec. kolínské) přišlé, jež ve vsi kázni vycvičil a bedlivě uzavřel, ustanoviv nad nimi probošta jménem Petra, muže učeného, počestného a příkladného.“ (Vlasák, 1914) Nejvýznamnější osobou louňovického kláštera byl opat Gotšalk, ve své době byl velice znám po celých českých zemích. Mezi jeptiškami byly i některé jeho příbuzné. O samotné klášterní budově se nedochovalo mnoho informací. Je pouze známo, že se na místě dnešního zámku nacházelo probošství, dále se před klášterem nacházel farní kostel sv. Václava. Tento klášter si během let dokázal nashromáždit poměrně velké množství statků, o tomto informuje výše jmenovaný autor: „Během času podařili se klášteru louňovickému získati sobě znamenitého zboží: náleželať mu místa následující: městečko Domašín, vsi Znosím, Lhota, Milovanice, Želichov, Hrzín, Skrýšov, Ratměřice, Libuň, Laby, Předbořice, Hrajovice, Rajkovice, Lhota, Karhule, Křížov, Pravonín, Částrovice, Čáslavsko a Lhota Ovesná v okolí, dále Útěchovice, Mašejovice, Milotice a Vadčice blíž Červené Rečice a Pelhřimova: konečně Újezd Nedvědický, obsahující Nedvědice, Debrník, Vlastiboř, Mokré, Vesce, Záluží, Klenovice blíž Soběslavi.“ (Vlasák, 1914) Z toho je zřejmé, že se jednalo o prosperující klášter, který ovšem neměl dlouhého trvání. Osudným se klášteru stal 23. duben roku 1420. V kraji řádila husitská vojska a ani Louňovicím se nevyhnula. Zdejší hrad byl vypálen a zbořen. Veškeré cennosti byly schovány na příběnickém hradu, ale tento byl také dobyt.

28

O osudu

premonstrátských sester se nic neví. Spolu s klášterem zanikl též farní kostel sv. Václava, který byl dříve nazýván též chrám Nanebevzetí Panny Marie). Po klášteře zbyly pouze rozvaliny, jež se staly postupem času stavebním materiálem, z nichž vyrostly domy v Louňovicích. Do současných dob byla zachována

po klášteru pouze zeď (Obr. 3), která se nachází západně od MÚ

Louňovice.

Obr. 3: Pozůstatek z klášterní zdi premonstrátského kláštera v Louňovicích pod Blaníkem

7.3 Kostel sv. Václava v Libouni

Kostel sv. Václava (Obr. 5, Příloha 15 F7)) náleží do skupiny architektury, která byla vybudována v pozdně románském slohu. Její přesné založení se dle zdrojů dosti liší, ale L. Váňová uvádí období 2. čtvrtiny 13. století. Výše zmiňovaná autorka se zabývá problematikou architektury založené v románském období: „Jako románské jsou označovány stavby, které vznikaly na území našeho státu zhruba od 10. století do 1. poloviny 13. století, přičemž je

29

architektura členěna na předrománskou, raně románskou a pozdně románskou.“ (Váňová, 1990) Stavba se vyznačuje lodí s apsidou a věží s obdélníkovým půdorysem. Stěny jsou bíle omítnuty a střecha je pokryta pálenou krytinou. Nejbližší okolí pokrývá drobný hřbitov s elipsovitým půdorysem, který měl původně sloužit pro poslední odpočinek horníků. O hřbitovu informuje V. Zeman: „Podle místní tradice jej ve středověku postavili horníci z nedalekých zlatých dolů na Roudném.“ (Zeman, 2007) Rotunda se rozkládá na vyvýšeném prostoru na návsi obce, ze které je možné se ke kostelu dostat přes drobnou zděnou branku, která je ze stran obklopená 2 litinovými kříži (č. 14 a 15 v příloze 16, mapový list 23-11-13) a lipami. Na severozápadě se nachází socha sv. Jana Nepomuckého nesoucího kříž z roku 1721. Socha stojí na kamenném podstavci a po jejím boku rostou 2 památné stromy (Příloha 15 F6). Jedná se o Tilia cordata a Tilia platyphyllos (Příloha 15 F9). Je zde tudíž zřejmý vztah sakrální stavby a památného stromu. Oba stromy mají poměrně poškozené kmeny. Rostou na vyvýšeném místě nad silnicí směrem k zámku. Báze kmenů jsou bizardní (Příloha 15 F8), je zřejmý obnažený kořenový systém, jelikož postupně dochází k sesuvu půdy v oblasti kořenového systému. Obnažené kořeny jsou pokroucené a působí zajímavým dojmem. Existence obou památných stromů byla ohrožena a bylo dokonce odsouhlaseno skácení 1 z těchto veteránů: „Zajímavostí je, že již v roce 1951 požádal tehdejší MNV Libouň o povolení skácení těchto stromů rostoucích “u hornického kostela, jelikož jsou zchátralé a nebezpečné.“ (Pešout, 1997) Nejenže stromy nebyly z nějakého důvody pokáceny, ale v roce 1995 byly Správou CHKO Blaník vyhlášeny památnými. V současné době jsou dřeviny vitální a zmlazují. Kmeny byly ošetřeny. Mezi nimi stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Správa CHKO uvádí, že Tilia cordata měří na výšku 15 m a obvod kmene dosahuje hodnoty 420 cm. Tilia platyphyllos je vysoká taktéž 15 m a obvod měří 480 cm. Věk je u obou stromů odhadován na 250 - 300 let. Celá stavba spolu se hřbitovem je obehnána kamennou omítnutou zdí, která ji odděluje od ostatního prostoru sídla. Obr. 4 představuje orientaci kostela ke světovým stranám, umístění památných stromů a ostatních dřevinných vegetačních prvků a návaznost na komunikaci.

30

1

Obr. 4

2 3 1: 20 1 – památné stromy 4 5

2 – socha sv. Jana Nepomuckého 3 – kostel sv. Václava 4 – exempláře Tilia cordata u vstupní brány 5 – silnice vedoucí na Louňovice Pod Blaníkem

Stavba se nachází nedaleko zámecké budovy a Podzámeckého rybníku. Kostelní věž je zřejmá již z dálky, zajímavý pohled se pozorovateli nabídne při příjezdu směrem od Louňovic pod Blaníkem i z Velíše. Kostel malebně doplňuje zdejší krajinu a především ráz obce. Nechvalně působí budovy zemědělského podniku sloužící pro zemědělskou výrobu. Stavby pochází zřejmě ze 2. poloviny 20. století a jsou již ve špatném stavu. Při pohledu od silnice vedoucí z Velíše je tudíž výhled na rotundu přímo ovlivněn vzhledem jmenovaných budov. Kostel sv. Václava je pohledově propojen s božími muky, které se nachází v severní části obce (č. 51 v příloze 16, mapový list 23-11-13). Tato boží muka se vyskytují na pastvinách výše zmíněného podniku zabývajícího se zemědělskou výrobou.

31

Obr. 5: Kostel sv. Václava v Libouni

7.4 Kostel sv. Bartoloměje v Kondraci

Další významnou architektonickou památkou v CHKO Blaník je románský kostel sv. Bartoloměje (Obr. 7, Příloha 15 F10, F11), který byl postaven v období 13. století. Přesná datace není známa. Tato stavba je poměrně atypická pro venkovskou církevní architekturu a je proto unikátem nejen v rámci Podblanicka. O tomto pojednává L. Váňová: „Původnímu románskému kostelu náleží obdélná loď se západním průčelím završeným dvěma válcovými věžičkami se sdruženými okny.“ (Váňová, 1990) Právě zmiňované věže, které se tyčí na západní straně kostela, jsou architektonickou raritou a jsou právě pro kostel tolik specifické. Existují i takové domněnky, že zde byly postaveny další 2 věže, ale toto nebylo dokázáno. L. Váňová dále pokračuje popisem architektury stavby: „Chór s vítězným obloukem a sakristií jsou gotické vystavěné po roce 1375.“ (Váňová, 1990) Pro stavbu lodi byl použit světlý opracovaný kámen a rohy stavby byly vybudovány z červeného pískovce. Kostel byl důmyslně postaven na vyvýšeném terénu nad cestou, která spojovala louňovický klášter a vlašimský hrad. Na vyvýšeném místě byl kostel

32

vybudován z důvodu obrany. V současné době jsou dobře zřejmé i obranné valy, které obklopují stavbu. Významné v případě obléhání byly i obě věže na západní straně. Kondracký kostel prodělal i přestavbu. O ní vypovídá J. Hauser: „Kondracký románský kostel byl významně stavebně upraven ve druhé polovině 14. století nejpravděpodobněji v roce 1375 - kdy již významně vzrostl počet obyvatel - věřících v Kondraci i v okolních vsích. Snad přibyl i další kněz. Změnila se i vnější podoba a vnitřní zařízení kostela. Zdi románské lodi byly vyvýšeny a románská apsida odbourána a na jejím místě postaveno podlouhlé presbyterium (=kněžiště) o rozměru 9,19 x 5,65 m jako prostor s hlavním oltářem určený pro duchovenstvo a přisluhující laiky. Ve východních rozích kostelní lodi vznikl prostor pro pobočné oltáře.“ (Hauser, 2004) Tato úprava nebyla ovšem konečná. Současná podoba kostela vznikla v roce 1735. Mezi ty nejvýznamnější úpravy patří snížení zdiva, zvětšení oken a omítnutí stavby. V roce 1918 udeřil do 1 z kostelních věží (do dřevěné, která se původně nacházela mezi dnešními kamennými vížkami) blesk a způsobil tak požár kostela, který musel být následně opraven. Kondracký kostel je kromě valů obehnán také hřbitovem a omítnutou kamennou zdí. Přes val vede kamenný most (Příloha 15 F12). Před vstupní branou se nachází socha světce a litinový kříž (č. 40 v příloze 16, mapový list 23-11-09) na kamenném soklu. U vstupní brány se nachází 2 exempláře Tilia cordata. Východně za kostelem je možné vidět další dřevinné vegetační prvky, jedná se 2 exempláře Acer pseudoplatanus a 1 Tilia cordata. Stromy jsou v dobrém stavu a vhodně doplňují prostředí v blízkosti kostela. Z hlediska obce se kostel sv. Bartoloměje nachází téměř v centru obce. Obr. 6 vyjadřuje prostorové uspořádání kostela, umístění dřevinných vegetačních prvků a návaznost na komunikace. Kostel je ovšem důležitý prvek i v krajině. Jeho věže jsou dominantou. Je proto důležitým orientačním bodem.

33

2 7

1 6 3 5

4

1: 20

Obr. 6

1 – silnice vedoucí do Vlašimi

4 - kostel

2 – exempláře Tilia cordata

5, 6 – silnice na Louňovice a Vracovice

3 – vstupní brána

7 – dřevinné vegetační prvky

Obr. 7: Kostel sv. Bartoloměje v Kondraci

34

7.5 Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem

Monumentální stavba kostela (Obr. 9) pochází zřejmě již z roku 1352, byla vystavěna v gotickém slohu. Stavba byla ovšem ve druhé polovině 17. století přestavěna v barokním slohu. Dříve byla farnost důležitou součástí louňovického kláštera, který byl roku 1420 zpustošen husity. Dnes je kostel Nanebevzetí Panny Marie výraznou dominantou sídla Louňovice pod Blaníkem. Nachází se v centru městyse východně od náměstí Jana Žižky. Kostel má pravidelný obdélníkový půdorys. Celá stavba je obehnána kamenným omítnutým zdivem. Obr. 8 zachycuje vztah kostela k okolnímu prostoru. V přímé blízkosti kostela, v západním, východním a jižním rohu pozemku, se nachází 3 vzrostlé lípy (Tilia cordata), které jsou vyhlášeny za památné stromy (Příloha 15 F13, F14). Správa CHKO Blaník uvádí obvody kmenů ve výšce 1,30 m 240 - 310 cm, výšku 15 - 20 m a stáří odhaduje na 150 - 250 let. U brány se dále nachází prostý vysoký dřevěný kříž (č. 7 v příloze 16, mapový list 23-11-08). Kostel byl mnohokrát námětem pro dnes již historické pohlednice (Příloha 14 HP5). 1 2 4 3

Obr. 8

1: 20

1 – Náměstí Jana žižky

3 – vstupní brána

2 – památné stromy druhu Tilia cordata

4 - koste

35

Jak již bylo výše uvedeno, barokně přestavěný kostel tvoří výraznou dominantu, která stojí východně od louňovického zámku. Kostelní věž je zřejmá především z vrcholu nad Libouní, kde stojí 2 drobné sakrální stavby, výklenková kaplička (č. 11 v příloze 16, mapový list 23-11-13) a dřevěný prostý kříž (č. 10 v příloze 16, mapový list 23-11-13). Jelikož leží Louňovice v těsné blízkosti vrcholů Malého a Velkého Blaníku, je kostel dobře pozorovatelný i z těchto vrcholů.

Obr. 9: Kostel nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem

7.6 Kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci

Zřejmě z období poloviny 12. století pochází kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci (Obr. 11, Příloha 15 F15). Přesné datum založení není opět známo. Mezi nejstarší části stavby patří obvodové zdivo lodi a západní věž. Tyto části představují románskou etapu kostela. V prvopočátcích byl kostela zasvěcen zřejmě pouze sv. Petru, patrocinium sv. Pavla příslušelo kostelu v pozdějších dobách. E. Procházková informuje o tom, kolik bylo v roce 1677 v kostele oltářů: „V roce 1677 bylo v kostele pět oltářů: hlavní oltář sv. Petra a Pavla, postranní oltáře

36

sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Kateřiny, sv. Markéty. V přiléhající kapli, z roku 1359 zasvěcené Panně Marii, se nacházel v roce 1677 oltář Zvěstování Panny Marie a krypta donátorů, vybudovaná pravděpodobně po polovině 16. století Přechem Dvořeckým.“ (Procházková, 2006) Načeradský kostel prodělal velké množství oprav. O podobě věže informuje následující

text:

„Věž

hranolová

přiléhá

k průčelí

lodi,

posunuta

jsouc

k severozápadnímu jejímu nároží. Byla původně o patro nižší a měla v každém boku okénka sdružená, sloupkem dělená. Později okénka tato byla zazděna a věž o patro zvýšena.“ (Podlaha, 1911) Poslední přestavba nastala v roce 1890 - 1898. Byla opravena kostelní věž a odstraněna stará dlažba. Stavba se nachází na vyvýšeném terénu ve středu obce. Na jižní straně se vyskytuje litinový kříž na kamenném soklu (č. 29 v příloze 16, mapový list 23-1114), na severní straně přiléhá ke kostelní zdi 2. litinový kříž (č. 28 v příloze 16, mapový list 23-11-14). Celá stavba je konstrukčně zpevněna mohutnými opěrnými pilíři, které jí dodávají charakteristický vzhled. Na Obr. 10 je zachyceno prostorové uspořádání kostela, jeho vazba na komunikace a dřevinné vegetační prvky.

Obr. 10 6 1: 20 1 – Obecní úřad 1

2 – silnice na Mladou 5 4

Vožici 3 – živý plot z Thuja occidentalis 4 – silnice na Pravonín

2

3

5 - kostel 6 – vegetační prvky

Jak již bylo zmíněno, kostel sv. Petra a Pavla se nachází v centru obce Načeradec na vyvýšeném terénu. Stejně jako předešlé církevní stavby v CHKO

37

Blaník výrazně ovlivňuje okolní krajinu především výraznou hranolovitou věží, která je zřejmá z dálky. Stavba doplňuje svou malebností celkový ráz obce. Je orientována severozápadním směrem. V severní části pozemku se nachází několik exemplářů Betula pendula a Tilia cordata. Jižně je vysazen netvarovaný živý plot tvořený Thuja occidentalis. Lokalizace dřevinných vegetačních prvků je zobrazena na Obr. 10. Žádná z těchto dřevin nebyla vyhlášena za památný strom.

Obr. 11: Kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci

38

8. DROBNÉ SAKRÁLNÍ OBJEKTY

8.1 Úvod do problematiky drobné sakrální architektury

Tento typ architektury je nutné zařadit do samostatné kapitoly, a to z toho důvodu, že se od kostelů liší nejen velikostí a vzhledem, ale také funkcí a návazností na krajinu a sídlo. Drobné sakrální objekty se dělí na několik základních typů, patří sem kříže, boží muka a kapličky. Tyto se dále dělí na několik podtypů. Nejstaršími jsou bezesporu kříže. Ty byly do krajiny umisťovány již Karlem Velikým, který je nechával zřizovat na křižovatkách cest. Jedná se o nejjednodušší typ drobných sakrálních objektů, který může být zhotoven z kovu, kamene nebo ze dřeva. Druhým nejstarším typem jsou boží muka. Kapličky začaly obohacovat teprve až barokní krajinu a staly se co se týká drobných sakrálních objektů nejvýraznějšími a poměrně zachovanými stavbami, které krajině dodávají zajímavý ráz. Je ovšem nutné zmínit, že drobné sakrální objekty bývají v krajině často doprovázeny typickými dřevinami. Na Podblanicku se jedná ve všech případech o listnaté stromy jako Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Acer pseudoplatanus, Betula pendula.

8.1 Typy drobných sakrálních objektů

Jak již bylo výše zmíněno, do skupiny drobných sakrálních objektů náleží kříže, boží muka a kapličky. Smírčí kříže nebudou předmětem této bakalářské práce z toho důvodu, že se ve studovaném území nevyskytují nebo nebyly dosud v CHKO Blaník popsány. Drobné sakrální objekty jsou druhem lidové architektury a nesou její typické znaky. Nejsou příliš rozměrné, ve většině případů jsou zpracovány poměrně neuměle a pouze v několika málo případech jsou vytvořeny odborným zednickým mistrem. Dalším specifickým znakem je též absence jmen autorů, což je zřejmě způsobeno právě malým rozměrem a mnohdy nevelkým významem. Poměrně velký problém je též datování těchto staveb, u božích muk je tento problém větší než u

39

kapliček. Přesná datace je tedy uváděna pouze v málo případech a je proto pouze odhadována odborníky. Důležitými znaky pro posuzování přibližné doby založení staveb jsou způsob zpracování, použitý materiál ale také skutečnost, zda se zde neudála určitá historická událost, na jejíž upomínku byl sakrální objekt vystavěn. Typy drobných sakrálních objektů byly přejaty od autorů J. Nuska a J. Svobody, jelikož se touto problematikou zajímali v roce 2001 a kvalitně ji popsali. Veškeré zjištěné drobné sakrální objekty v CHKO Blaník jsou vyznačeny v Tab. 1 a jsou znázorněny v Příloze 16. Příloha 16 je dále rozdělena do 5 – ti mapových listů, a to 23-11-08, 23-11-09, 23-11-10, 23-11-13 a 23-11-14.

8.1.1 Kříže Kříže jsou bezesporu nejstaršími stavbami, které řadíme do skupiny drobných sakrálních objektů. Byly zřejmě zřizovány již Karlem Velikým, který je nechával stavět na důležitých křižovatkách cest. Tyto symboly křesťanství byly umisťovány do krajiny v dávných dobách, kdy měli vymýtit pohanskou víru. Kříže se v krajině objevily na našem území poprvé v 9. století. Samotný kříž ovšem nebyl vždy pouze symbolem křesťanství, ale sloužil jako popravčí nástroj: „Předem je třeba připomenout, že křesťanským symbolem se kříž stává až v době, kdy přestal sloužit jako popravčí nástroj, tedy od 4. století. Nařízení stavět kříže u cest je spojováno s Karem Velikým, a tak se i v Čechách pravděpodobně objevují po roce 845, kdy bylo čtrnáct českých velmožů pokřtěno v Řezně.“ (Nusek, Svoboda, 2001) Z prvopočátku byly stavěny dřevěné kříže, které se do dnešní doby nedochovaly. V CHKO Blaník se tento druh vyskytuje pouze v několika málo exemplářích. Je možné jmenovat dřevěný kříž u vstupní brány kostela Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem (č. 7 v příloze 16, mapový list 23-11-08). Tato drobná sakrální památka je znázorněna v příloze 15 F16. Kříž je stejně jako kostel orientován na západ směrem k zámecké budově. Další dřevěný kříž doprovází výklenkovou kapličku na kopci směrem na Libouň (č. 10 v příloze 16, mapový list 23-11-13). Tento je orientován jihovýchodním směrem. Dřevo bylo pro obyvatele snadno dostupným materiálem. O dřevěných křížích pojednává T. Hájek a I. Bukačová: „Dřevěná boží muka a kříže se stavěly zřejmě původně od ranného středověku, vzhledem k materiálu se však dochovaly jen velmi vzácně. V 17. století 40

však při protireformaci se pořizovala boží muka i kříže na veřejných místech, a protože jich bylo třeba mnoho, stavěla se dřevěná. Další vlna dřevěných křížů a kapliček je počátkem 19. století, kdy se zřejmě pro chudobu po josefínských reformách a napoleonských válkách stavěly na venkově z měkkého dřeva.“ (Hájek, Bukačová, 2001) Důležitým a vytrvalým materiálem pro zřizování křížů, byl kámen. Jedná se vždy o snadno dostupný materiál, který bylo snadné v dané oblasti získat. Kamenné kříže se ovšem do krajiny umisťovaly i v průběhu 19. století. Příkladem kamenného kříže na území CHKO Blaník je prostý kříž v Krasovicích na návsi (č. 42 v příloze 16, mapový list 23-11-09). Materiálem je žula. Kříž nenese žádný nápis a celý jeho vzhled je zcela prostý (Příloha 15 F17). Je orientován směrem na západ. J. Nusek uvádí jeho dataci do počátku 20. století. Dále je možné zmínit žulový kříž na návsi ve Vracovicích (č. 34 v příloze 16, mapový list 23-11-10). Tento objekt má přímou vazbu na kapličku se samostatným prostorem a zvoničkou, která je zasvěcena sv. Cyrilu a Metoději (č. 33 v příloze 16, mapový list 23-11-10). Je orientován na východ. Kříž je opět poměrně jednoduše zpracován (Příloha 15 F18). V místě protnutí ramen se nachází postava Krista. Kamenný sokl ovšem vypovídá o tom, že i toto dílo bylo věnováno rodinou, která v obci žila. Dokládá to zlatý nápis „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, ke cti a chvále Boží věnují manželé Antonín Marie Hromádkovi z Vracovic P. 1908.“ Tento objekt je cenný i z toho důvodu, že je zde zaznamenáno jméno kameníka, který kříž zhotovil. Byl to Josef Bárta z Křížova. Manželé Hromádkovi nechali vyrobit i další kamenný kříž, jež stojí u obchodu ve Vracovicích nedaleko kříže zhotoveného v roce 1908 (č. 35 v příloze 16, mapový list 23-11-10). Tento je předešlému podobný, v některých znacích se shodují, i nápis a věnování je podobné (Příloha 15 F19). Byl ovšem zhotoven mnohem déle, a

to

v roce

1935.

Jeho

orientace

je

směrem

západním.

Zřejmě nejvíce dochované jsou litinové kříže. Litina se začala ve větší míře využívat v 19. století a právě to se promítlo i do materiálového složení křížů nejen na Podblanicku. Litinové kříže

jsou velice variabilní, jejich rozměry a způsob

zpracování se liší v mnoha detailech . Některé znaky jsou ovšem společné (Obr. 12). Svrchní část tvoří ramena kříže, která mohou mít vzhled prostý nebo mohou být velice detailně rozpracována. Ukončení ramen může nést například květinové motivy. Dále mohou být na kříži zpracovány další detaily, jako plastické zpracování siluety Krista a v její blízkosti nápis INRI, který znamená „Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum.“ Mnohé kříže disponují taktéž textem, který může obsahovat oslavný 41

text, popřípadě text občana či celé rodiny, která tento objekt nechala zřídit. Kříž je většinou nesen mohutným kamenným soklem, vyrobeným nejčastěji ze žuly. Na tomto může být vytesán letopočet založení či text s rozličným obsahem.

1

Obr. 12: Litinový kříž u Vracovic (č. 38 v příloze 16, mapový list 23-11-09)

2 3

1

ramena kříže

2

korpus Krista

3

štítek

4

sokl

Mezi obcemi Kondrac a Vracovice se tyčí do výšky litinový kříž nevšedního zpracování (č. 36 4

v příloze 16, mapový list 23-11-10). Byl postaven u silnice směrem na Kondrac a je orientován na jih. V blízkosti se nevyskytují významné dřevinné vegetační prvky. Kříž nese postavu Krista, litinovou tabulku bez nápisu a postavu Panny Marie. Mnohem zajímavější je spíše soklový kámen. Tento typ je v CHKO Blaník zřejmě jediný. Sokl je vysoký, tvoří více jak jednu polovinu celé stavby. Půdorys

má čtyřhranný nepravidelný tvar. Sokl se vyznačuje výklenky a symboly pravidelných křížů. Ve spodní části téměř u země stojí nezřetelný letopočet 1870. Tento objekt by zasloužil větší péči. Na litinové tabulce je třeba obnovit text. Ač se jedná o stavby nejmenších rozměrů, tvoří neodmyslitelnou součást krajiny, ale i samotných sídel či nejbližšího okolí farního kostela či hřbitova. Kříže se v krajině vyskytovaly většinou v blízkosti cest a jejich křižovatek. V současné době se některé tyto stavby nachází uprostřed polí. Buď zde stojí samostatně nebo v doprovodu dřevin . V CHKO Blaník v obci Světlá se nachází právě litinový kříž orientovaný na jih v poli obklopen 2 lípami (Tilia cordata) (č. 48 v příloze 16, mapový list 23-11-08). Kříž se vyznačuje zdobností (Příloha 15 F20). Ramena jsou 42

zakončena tvarem trojlístku, v jehož každém poli je drobná květina. Dále se zde nachází nápis INRI a pod ním postava Krista. Na litinové destičce je zřejmý zlatý nápis „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, Věnováno ke cti a slávě Boží, Rodina Kuklova ze Světlé, L. P. 1932.“ Ve spodní části se nachází z kamene vyrobená ženská postava nesoucí kříž, zřejmě se jedná o Pannu Marii. Tato socha je zhotovena z kamene oranžové barvy. Kříž je nesen drobným žulovým soklem. Velmi cenný krajinný prvek tvoří litinový kříž v doprovodu dvou stromů Acer pseudoplatanus, který se vyskytuje téměř 1 km za Kondrací směrem na obec Vracovice (č. 38 v příloze 16, mapový list 23-11-09). Tento objekt je orientován na sever a dnes již nemá přímou vazbu na komunikaci, jelikož je od ní oddělen neudržovanými dřevinnými vegetačními prvky, jako je Prunus spinosa. Litinový kříž má klasickou stavbu - nese postavu Krista, na litinové tabulce byl zhotoven těžko čitelný text „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus“. Žulový soklový kámen disponuje nezřetelným letopočtem, zřejmě 1897. Dále je možné zmínit litinový kříž v Libouni u silnice směrem na Louňovice pod Blaníkem je znázorněn v Příloze 15 F21 (č. 12 v příloze 16, mapový list 23-11-13). Tento je orientován k severu a stojí vedle silnice. Doprovází ho dvojice lip Tilia cordata. Objekt je dobře zřejmý ze směru od Louňovic pod Blaníkem. K přerušení vazby sakrálního objektu a cest či jejich křižovatek došlo v období 2. poloviny 20. století, kdy byly scelovány pozemky a tím pádem byly rušeny stávající cestní sítě. Kříže jsou proto jakýmsi dokladem, kudy dříve vedly cesty, popřípadě kde existovaly křižovatky komunikací. Jak již bylo zmíněno, kříže jsou doprovodným prvkem nejbližšího okolí kostelů. Například u kostela v Louňovicích pod Blaníkem se nachází dřevěný kříž před průčelím kostela za branou (č. 7 v příloze 16, mapový list 23-11-08). Tento je zachycen v příloze 15 F16. Kříž je orientován stejně jako kostel na západní stranu směrem k zámecké budově. U románské rotundy v Libouni se nachází 2 litinové kříže. Oba jsou orientovány jihovýchodním směrem. První kříž je zdobnější a je umístěn nalevo od vstupní brány (č. 15 v příloze 16, mapový list 23-11-13), disponuje siluetou Krista, nápisem INRI a také malou kovovou destičkou, kde byl dříve nápis. Tento kříž má velice drobný sokl. Nachází se pod 2 lipami Tilia cordata. Druhý kříž stojící na pravé straně od vstupní brány s poměrně vysokým a úzkým soklovým kamenem není zdobný (č. 14 v příloze 16, mapový list 23-11-13). Vyznačuje se pouze siluetou Krista. Ani na jednom z těchto křížů není uvedena 43

datace. Další kříž je možno shlédnout před ohradní zdí kostela v Kondraci (č. 40 v příloze 16, mapový list 23-11-09). Kříž zdobí nápis INRI, Kristova socha, litinová destička s nápisem „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus“. Sokl je vytesán ze žulového kamene a ve spodní části nese nečitelný nápis. Samotný litinový kříž je detailně zpracován a tvoří dekorativní prvek obce. Pochází z období 19. století. Je orientován stejně jako kostel západním směrem. Velice zajímavá je kombinace výklenkové kapličky (č. 11 v příloze 16, mapový list 23-11-13) a dřevěného kříže (č. 10 v příloze 16, mapový list 23-11-13) nad Louňovicemi pod Blaníkem při cestě k Libouni. Oba tyto objekty stojí na vyvýšeném terénu oproti širokému okolí. Z tohoto místa je výhled na Malý a Velký Blaník. Oba objekty jsou ve velice dobrém stavu a tvoří pohledově hodnotný architektonický prvek zasazený do volné krajiny. Jsou obklopeny dřevinným vegetačním prvkem skládajícím se z mladých exemplářů Betula pendula. Porosty spolu s trvalým travním porostem jsou pravidelně udržovány. Mnohé z těchto drobných sakrálních objektů jsou v současné době poškozeny. Mnohdy se na místě, kde původně stál kříž, nachází pouze jeho části. Vandalové často ničí soklové kameny a ulamují samotné kříže. Těmto památkám by se tedy měla věnovat náležitá péče. Příkladem dnes již silně poškozeného litinového kříže na kamenném soklu je objekt nacházející se mezi Načeradcem a Pravěticemi (č. 32 v příloze 16, mapový list 23-11-14). Z původního drobného sakrálního objektu zbyl pouze kamenný sokl opřený o vedle stojící javor Acer pseudoplatanus (Příloha 15 F22, F23). Litinový kříž nebyl nalezen. Směrem od Načeradce na Daměnice stojí druhý poškozený litinový kříž (č. 31 v příloze 16, mapový list 23-11-14). Tentokrát jsou ovšem odděleny dvě kamenné části soklu a litinový kříž, dnes bíle nabarven, je o 1 z dílů opřen. Péči by zasloužil nejen objekt samotný, ale v neutišeném stavu se nachází i okolí, které je zarostlé křovinami a vysokými druhy travin. Na druhou stranu je též několik případů křížů, které byly zničeny a v současné době jsou obnoveny. Takový příklad je možné hledat v obci Křížov, kde se na mostě přes potok Brodec nachází drobný litinový kříž na kamenném soklu (č. 44 v příloze 16, mapový list 23-11-09). J. Nusek a J. Svoboda v roce 2001 uvedli, že byl kříž v tomto roce sejmut. V současné době je dílo obnoveno. Má klasickou stavbu se zdobnými rameny, postavou Krista a ve spodní části stojí postava Panny Marie zahalená do dlouhého roucha. Objekt je orientován na západ. 44

8.1.2 Boží muka

Dalším typem sakrálních objektů jsou boží muka. Jejich význam popsali autoři J. Löw a I. Míchal: „Boží muka tak jsou univerzálně určenými místy, kde je obzvlášť vhodné se k Bohu obrátit s pokáním (proto znázorňují klíčové události Kristova utrpení jako symbolu vykoupení) a většinou jsou umístěna u hlavních cest tam kde je nějak „hezky“.“ (Löw, Míchal, 2003).

Obr. 13: Boží muka v Libouni (č. 51 1

v příloze 16, mapový list 23-11-13)

2 3

1

vrcholový křížek

2

kaplicový nástavec

3

nika

4

dřík

5

sokl

Tento 4

staveb

patří

typ k

drobných

sakrálních

nejstarším

zřizovaným

objektům tohoto druhu. Nejdříve měly jednoduchou

sloupovou

podobu,

která

symbolizovala sloup, u něhož byl bičován Ježíš 5

Kristus.

Později,

v

průběhu

středověku, byla rozčleněna na více částí (Obr. 13). Horní část bývá tvořena lucernou či kaplicovým nástavcem, dále sloupovým

dříkem. Celou stavbu nese opět kamenný sokl, který už není tak výrazný jako u křížů. Boží muka dále disponují nikami, což jsou drobné výklenky ve stěnách stavby. Těch může být libovolné množství, často 2 nebo 4. Dalším specifickým znakem je půdorys, který bývá pravidelný, většinou tedy kruhový či čtvercový. Je nutné zmínit, že je kolikrát obtížné rozlišit boží muka a kapličky. Rozdíl je bezesporu v mohutnosti, která bývá větší u kapliček, ale jsou známy i výjimky.

45

T. Hájek a I. Bukačová (2001) se zabývají charakteristikou božích muk a zmiňují, že k nejčastějším ikonografickým námětům na tomto typu drobných sakrálních objektů patří bičovaný Kristus, ukřižování a pieta. Boží muka se začala na našem území objevovat zřejmě již ve 13. a 14. století. Na území Poblanicka ovšem takto staré objekty nebyly nalezeny. Většina božích muk dochovaných do současnosti pochází teprve až z období 19. a 20. století, i když dataci je kolikrát téměř nemožné zjistit. V CHKO Blaník byla nalezena pouze jediná boží muka (Obr. 14), a to v Libouni (č. 51 v příloze 16, mapový list 23-11-13). Na výšku měří téměř 2,5 m. Mají pravidelný čtvercový půdorys. V horní polovině stavby se na všech stěnách nachází niky, ve kterých se dnes již nevyskytují obrázky světců. Na vrcholu se tyčí drobný kovový kříž. Boží muka se nachází na pastvině skotu na vyvýšeném terénu, jediný dřevinný vegetační prvek je zde tvořen druhem Betula pendula. Při pohledu od severní strany je zřejmá návaznost na kostel sv. Václava v Libouni. Původní cesta, při které se původně boží muka zřejmě nacházela, není v terénu zřejmá.

Obr. 14: Boží muka a kostel sv. Václava v Libouni

46

8.1.3 Kapličky

V období baroka se na podporu křesťanské víry začal v krajině stavět poslední typ drobných sakrálních objektů, kapličky. Problematikou kapliček se zabývali autoři J. Nusek a J. Svoboda: „Architektura kapliček představuje vývojově mladší skupinu drobných sakrálních objektů, která se v českých zemích objevuje jako jeden ze symbolů protireformační obnovy zbožnosti v pobělohorském období, a to zvláště od počátku 18. století.“ (Nusek, Svoboda, 2001) Je nutné se zmínit o půdorysu kapliček, který je většinou obdélníkový, a právě proto jsou tyto stavby mohutnější ve srovnání s božími muky. Taktéž u kapliček se vyskytují niky, většinou se jedná pouze o jedinou. J. Nusek a J. Svoboda (2001) dělí kapličky na 2 základní typy, a to kapličky výklenkové a prostorové (jinak nazváno se samostatným prostorem). Pokud jsou prostorové kapličky vybaveny zvonem, jsou nazvány zvoničkami. Časté jsou také kombinace kapliček se samostatným prostorem a zvoničkou, kterých se na území CHKO Blaník vyskytuje hned několik.

Obr.

15:

Kaplička

výklenková

v Louňovicích pod Blaníkem (č. 6 v příloze 16, mapový list 23-11-08)

1 2

1

frontonový štít

2

profilovaná korunní římsa

3

pilastr

4

nika

5

podezdívka

3 4

Výklenkové kapličky (Obr.

15)

mají

většinou

menší rozměry, jsou tvořeny často 5

47

pouze jedinou nikou, ve které je

umístěna socha či obraz světce. Zastřešení objektů bývá zhotoveno z pálené krytiny, cihel či šindele. Celkový charakter tohoto typu kapliček je více strohý než u kapliček se samostatným prostorem. Mohutnějších rozměrů jsou kapličky se samostatným prostorem, které jsou zhotoveny pro 1 a více osob. Půdorys bývá opět nejčastěji obdélníkový. V některých případech jsou kapličky oploceny litinovým plotem. Uvnitř prostoru se nachází drobný oltář, socha či obraz světce, kterému je kaplička zasvěcena. Tento typ drobných sakrálních objektů měl v minulosti nahradit v obci kostel, byl proto stavěn v centru obce, tedy většinou na samotné návsi. Jsou známé i případy, kdy byly kapličky se samostatným prostorem stavěny mimo obec. Kapličky tvoří často silný estetický prvek, jejich architektonické zpracování je velice různorodé. Úprava může být novogotická, ale většinou nese znaky barokní architektury. Do dnešní doby se dochovaly pouze kapličky zděné, ale byly stavěny i kapličky dřevěné nebo v kombinaci zdiva a dřeva. Střecha bývá opět zhotovena ze šindelů, pálené krytiny nebo cihel. Specifickou skupinu prostorových kapliček tvoří taktéž zvonice a zvoničky. Tyto stavby byly zřizovány za vlády Marie Terezie, která vydala v roce 1751 ohňový patent. V té době měl být požár v obci ohlašován zvoněním. Tento charakteristický zvuk zvonu provázel obyvatele vesnic

během celého dne. „Ráno a večer byl

signálem pro klekání, v poledne k modlitbě Anděl Páně. Svolával k robotě, oznamoval úmrtí a doprovázel i na poslední cestě na hřbitov.“ (Nusek, Svoboda, 2001)

48

1

2

3 4

5

Obr. 16: Kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou v Křížově (č. 43 v příloze 16, mapový list 23-11-09)

1

vrcholový křížek

4

vstup do vnitřního prostoru

2

korunní římsa

5

podezdívka

3

pilastr

Jelikož nebyl ohňový patent příliš respektován, byl Josefem II. v roce 1787 obnoven „řád k hlášení ohně“. Architektonické zpracování zvoniček se opět silně lišilo. Ovlivňovaly ho především finance, kterými obec disponovala. Ty méně majetné obce si mohly dovolit pouze jednoduchou zvoničku, jejíž funkci mohl plnit zvonek ukrytý v drobné dřevěné konstrukci a zavěšený na stromě, či na kovové konstrukci nebo na dřevěném sloupku vidlicovitého tvaru. Tento typ se v CHKO Blaník nedochoval. Majetnější vesnice si mohly zřídit zděnou zvoničku, která mohla být neomítnutá či omítnutá. Tento typ se do současné doby zachoval a tvoří neodmyslitelný prvek dnešní krajiny (Obr. 16). V CHKO Blaník se nachází všechny typy z výše jmenovaných kapliček, objekty se nachází v různém stavu. V následujících odstavcích bude přiblížen jejich popis a umístění v krajině. Text se bude zabývat taktéž rozborem péče, která je

49

těmto stavbám lidové architektury věnována a jaká by se jim měla věnovat do budoucnosti. Jednotlivé kapličky jsou označeny číslem, pod kterým jsou uvedeny v mapovém podkladu přílohy 16 v měřítku 1: 10 000. Pro snadnější orientaci je uveden také mapový list.

8.2.3.1 Kapličky v Louňovicích pod Blaníkem a okolí

8.1.3.1.1 Výklenková kaplička (č. 5 v příloze 16, mapový list 23-11-08)

Jedná se o kapličku zděnou výklenkovou s obdélníkovým půdorysem (Obr. 17), která se nachází u silnice vedoucí z Velíše. Podezdívka je rozšířena, není omítnuta. Tělo kapličky je bíle omítnuto. Stříška obloukovitého tvaru je kryta pálenou krytinou. Frontonový štít je jednoduchý bez jakékoliv niky. Další částí je profilovaná korunní římsa, po stranách se nachází pilastry a mezi nimi nika se symbolem kříže. Dataci nebylo možné přesně zjistit, ale objekt

je zakreslen

v mapách 1. vojenského mapování. Z toho je možné usoudit, že možná datace připadá do období před lety 1764 - 1768. Kaplička je umístěna u lipového stromořadí a stojí vedle Tilia cordata. Přímá blízkost poměrně frekventované silnice celkově ruší atmosféru místa a je nutné konstatovat, že zde kaplička zaniká. Byla postavena na místě, které není dominantou okolí a tudíž ani ona sama netvoří významný krajinný prvek. Je orientována na jih. Stavba se nachází v průměrném stavu. Je doporučeno opravit omítku a krytinu.

50

Obr. 17: Výklenková kaplička v Louňovicích pod Blaníkem

8.2.3.1.2 Kaplička se samostatným prostorem (č. 6 v příloze 16, mapový list 2311-08)

Kaplička je zasvěcená sv. Janu Nepomuckému, jehož dřevěná rokoková socha se nachází ve vnitřním prostoru stavby, se nachází na náměstí vedle zámecké budovy. Je severně orientována k Náměstí Jana Žižky. Pochází z období 19. století a je zachycena na historické kolorované pohlednici z roku 1910 v příloze 14 HP6. Kaplička je půlkruhově zakončená. Podezdívka je bíle omítnuta. Střechu sedlového tvaru pokrývá pálená krytina červené barvy. Dále kaplička disponuje frontonovým štítem obloukovitého tvaru a jednoduchou profilovanou římsou. Vchod do kapličky je opatřen dřevěnými vrátky. Kaplička se nachází v přímé blízkosti zámecké budovy, stojí na zpevněném parkovišti. Od stavby je výhled na kostel. V okolí se nenachází doprovodný dřevinný vegetační prvek. Nalevo od stavby se nachází kovová tabule s reklamou, která negativně ovlivňuje výhled na tuto drobnou sakrální památku. Jako doporučení drobných úprav je možné uvést odstranění kovové cedule a výsadba nových dřevinných vegetačních prvků. Jelikož je omítka v nevyhovujícím stavu, je nutné provést její opravu. Obrázky 18 a 19 znázorňují současný stav stavby. 51

Obr. 18: Čelní pohled

Obr. 19: Boční pohled

8.2.3.1.3 Kaplička výklenková (č. 8 v příloze 16, mapový list 23-11-08)

Kaplička z roku 1842 je postavena nad sochou sv. Prokopa z roku 1767 (Obr. 20) naproti louňovickému hřbitovu. Je orientována na západ směrem ke hřbitovní bráně. Stavba má nepravidelný tvar bez podezdívky. Je pojata poměrně netradičně. Část s nikou, v níž se nachází socha, ustupuje mírně do pozadí, zatímco postranní pilastry vystupují do prostoru. Na jejich vnitřní straně stojí mohutné sloupy bílé barvy. Na střeše se tyčí drobný kovový křížek. Okolí kapličky je tvořeno travním porostem, vepředu je vysazen nízký živý plot z Ligustrum vulgare. Objekt se nachází u silnice směrem na Kondrac.

52

Obr. 20: Kaplička se sochou sv. Prokopa

8.2.3.1.4 Kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou (č. 47 v příloze 16, mapový list 23-11-08)

Dle J. Nusek a J. Svobody pochází kaplička (Obr. 21) ze 2. poloviny 19. století. Byla postavena na návsi malého sídla Světlá. Je orientována jihovýchodním směrem. Půdorys je obdélníkový, vchod do stavby je doplněn dřevěnými zdobnými dveřmi. V čelním štítu se nachází nika, ve které se dnes již nenachází socha patrona. Výrazný detail tvoří zvonička, která ční ze střechy pokryté páleno krytinou. Stavba se nachází ve velmi dobrém stavu. V přímé blízkosti rostou 3 exempláře Tilia cordata. Jedná se o dřeviny, které byly vysazeny po ukončení výstavby kapličky, jsou staré tedy více jak 200 let. Původně zde rostly pravděpodobně 4 exempláře, které tak ucelovaly pravidelný rastr kolem kapličky. Okolí je pravidelně ošetřováno, je doporučeno ovšem vysadit 4. exemplář Tilia cordata, který by prostor doplnil a zvýraznil.

Obr. 21: Zvonička na návsi ve Světlé 53

8.2.3.2 Kapličky v Libouni a okolí 6.2.3.2.1 Kaplička výklenková (č. 13 v příloze 16, mapový list 23-11-13)

Zděná kaplička (Obr. 22) pochází z období 18. - 19. století. (Nusek, Svoboda 2001). Nachází se ve vnitřním prostoru Libouně. Je orientována na jih směrem k rybníku Strašík. Půdorys má pravidelný obdélníkový tvar. Ze 3 stran se nachází niky, v hlavním výklenku se vyskytuje obraz s postavou sv. Václava sedícího na koni a nesoucího prápor. Nad tímto visí kovový kříž. Střecha je kryta pálenou krytinou. Kaplička se nachází na vyvýšeném terénu a je ve velice dobrém stavu. V jeho blízkosti se nenachází žádný dřevinný vegetační prvek. Stojí na křižovatce mezi silnicí směrem na Louňovice pod Blaníkem a cestou vedoucí k budovám, které dnes slouží pro velkochov skotu.

Obr. 22: Výklenková kaplička s obrazem sv. Václava od neznámého autora

8.2.3.2.2 Kaplička výklenková (č. 16 v příloze 16, mapový list 23-11-13)

Kaplička má úzký obdélníkový půdorys. Její vzhled je prostý, nejsou rozlišeny některé znaky typické pro výklenkové kapličky. Zcela zde chybí profilovaná korunní římsa a pilastry. Jsou zde ovšem 2 niky, ve kterých se nachází obrázky Panny Marie. J. Nusek a J. Svoboda (2001) uvádí, že kaplička pochází z poloviny 19. století, přesná datace na kapličce uvedena ovšem není.

54

Drobná výklenková kaplička stojí na vyvýšeném terénu v přímé blízkosti křižovatky. Je orientována na východ. V jejím doprovodu nerostou žádné významné dřevinné vegetační prvky. Stávající bylinný porost se nachází ve velmi neutišeném stavu, je tedy nutné provést úpravu nejbližšího okolí, popřípadě výsadbu dřevinných vegetačních prvků. Kaplička je vzhledem k tomu, že se nachází na křižovatce cest Libouň – Ratměřice - Roudný na vyvýšeném prostoru, významným krajinným prvkem viditelným ze značné dálky. Právě proto by se této stavbě měla věnovat mimořádná péče. Případná výsadba dřevin, jako Tilia cordata, Tilia platyphyllos, by celkový vzhled sakrálního objektu podpořila.

Obr. 23: Pohled na kapličku ze silnice směrem na Roudný

8.2.3.2.3 Kaplička zděná výklenková (č. 11 v příloze 16, mapový list 23-11-13)

Drobná stavba s obdélníkovým půdorysem zasvěcená sv. Anně (Obr. 24), jejíž obraz je namalován na zdivu niky (Obr. 25), se nachází na kopci mezi Libouní a Louňovicemi pod Blaníkem. Nika s obrazem je otočena ve směru na Velký a Malý Blaník, tedy směrem jihovýchodním. J. Nusek a J. Svoboda zmiňují období založení pouze sporadicky, a to přelom 18. - 19. století, jelikož přesná datace není uvedena. Od kapličky je výhled na Malý a Velký Blaník. Poblíž se nachází dřevěný kříž a porost bříz (Betula pendula). Stavba je v poměrně dobrém stavu, ale i přesto je doporučena oprava omítky, která je již mírně poškozena. Stavba je zřejmá již z velké dálky jak ze směru od Libouně, tak ze směru od Louňovic pod Blaníkem, a tvoří kvalitní krajinný prvek, který je nutno zachovat. Je 55

důležitá i z orientačního hlediska, jelikož se nachází na horizontu a vyznačuje lokalizaci pozemní komunikace. Jako možné doporučení je možné uvést výsadba doprovodných dřevin rodu Tilia, Quercus či Acer.

Obr. 24: Výklenková kaplička

Obr. 25: Detail obrazu sv. Anny

zasvěcená sv. Anně

8.2.3.3.Kapličky v Načeradci a okolí


Poměrně mohutná stavba představuje barokní architekturu (Obr. 26). Nachází se u silnice mezi Louňovicemi pod Blaníkem a Načeradcem. J. Nusek a J. Svoboda (2001) ji datují do období 2. poloviny 18. století, přesná datace ovšem není uvedena. Jsou zde zřejmé typické části zděných výklenkových kapliček, jako korunní římsa, pilastry a podezdívka. Omítnutí je růžovobílé a v současnosti v dobrém stavu. Uvnitř kapličky se nachází obraz Panny Marie, které je tato malebná barokní stavba zasvěcena.

56

Okolí je zarostlé různorodou dřevinnou a bylinnou vegetací, která nepříliš vhodně doplňuje ráz stavby. Proto je doporučené odstranění stávající vegetace a provedení nové výsadby dřevin, především do čtvercového rastru. Stavba je krajinnou dominantou jak ze směru na Louňovice pod Blaníkem, tak i z pohledu od Načeradce. Je orientována východním směrem ke kostelu sv. Petra a Pavla.

Obr.

26:

Kaplička

z čelního

pohledu

8.2.3.3.2 Kaplička se samostatným prostorem (č. 30 v příloze 16, mapový podklad 23-11-14)

Kaplička zasvěcená sv. Tadeáši stojí na kopci nad Načeradcem ve směru na Daměnice, je orientována na západ.

Z toho místa je výborný výhled na zdejší

kostel. Samotná stavba se nachází na drobném náspu, kde je navíc doplněna 4 stromy druhu Tilia cordata. Dřeviny jsou v průměrném stavu, koruny jsou proschlé. Přesná datace opět uvedena není, ale J. Nusek a J. Svoboda uvádí, že stavba vznikla na počátku 2. poloviny 18. století. Stejně jako předchozí je zástupcem kapliček, které doplňovaly tzv. „barokní krajinu“. Stavba i její okolí jsou v dobrém stavu. Jelikož je kaplička zřízena na kopci, který se zdvihá směrem od Načeradce k Daměnicím, je výborným krajinným prvkem, viditelným z velké dálky. Nachází se v přímé návaznosti na silnici vedoucí do Daměnic. Obrázek 27 zachycuje současný stav kapličky.

57

Obr. 27: Kaplička zasvěcená sv. Tadeáši


Zděná kaplička pocházející z roku 1794 je zajímavá pro svůj poněkud nevšední vzhled (Obr. 28). Nachází se na návsi v Křížově a je orientována severozápadním směrem. Disponuje širokým obdélníkovým půdorysem. Rozlišeny jsou následující části: podezdívka, pilastry jsou poměrně široké a na jejich vnitřní straně jsou široké sloupy, korunní římsa a střecha pokrytá pálenou krytinou nad níž se tyčí kříž. U stavby se nachází Tilia cordata, která je v dobrém stavu. Jelikož se kaplička nachází na návsi v Křížově a je umístěna mezi zdejšími budovami, netvoří významnou krajinnou dominantu. Je ovšem pěkným doplňkem drobného sídla.

58

Obr. 28: Čelní pohled na zvoničku

8.2.3.3.4 Kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou (č. 41 v příloze 16, mapový list 23-11-09)

Kaplička pochází z roku 1846. Nalézá se na návsi Krasovic u hlavní silnice a z 2. strany k ní přiléhá vedlejší nezpevněná komunikace. Je orientována jižním směrem. Zvon byl zavěšen do dřevěné konstrukce nad krytinou pokrytou střechu. Stavba je ve velice dobrém stavu, její oprava proběhla v nedávné době. V přímé blízkosti se nachází pouze novodobé výsadby bez větší historické hodnoty tvořené 1 zástupce Thuja occidentalis a Juniperus chinensis. Stávající stav kapličky a jejího okolí je výborný a znázorňuje ho obrázek 29.

Obr. 29: Pohled od západu ze silnice vedoucí na Kondrac

59

8.2.3.4 Kaplička výklenková na návsi ve Velíši (č.1 v příloze 16, mapový list 2311-08)

Drobná stavba se nachází na návsi Velíše vedle silnice vedoucí směrem na Louňovice pod Blaníkem. Je orientována východním směrem. Má obdélníkový půdorys a poměrně mohutnou podezdívku. Stěny jsou bíle omítnuty. Ve výklenku se nachází socha sv. Floriána (Obr. 31), kterému je kaplička zasvěcená. Dle J. Nuska a J. Svobody pochází socha ze 2. poloviny 18. století a samotná kaplička vznikla v pozdějším období, tedy v 1. polovině 19. století. U stavby se nenachází žádné dřevinné vegetační prvky, je zde postavena pouze nádoba s jednoletou výsadbou. Stavba působí poměrně stroze, její doprovod tvoří nevzhledná zastávka místní MHD. Je výrazně doporučeno upravit blízké okolí a především provést výsadbu dřevinných vegetačních prvků, které by mohly být tvořeny zástupci rodů Tilia, Quercus a Acer. Obrázek 30 vyjadřuje současný stav objektu.

Obr. 30: Čelní pohled na kapličku

Obr. 31: Socha sv. Floriána

60

8.2.3.5 Kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou ve Vracovicích (č. 33 v příloze 16, mapový list 23-11-10)

Kaplička větších rozměrů s obdélníkovým půdorysem byla postavena na návsi obce Vracovice (Obr. 32). Stavba má drobnou kamennou podezdívku, žlutě omítnuté stěny a střechu pokrytou pálenou krytinou. J. Nusek a J. Svoboda uvádí, že je kaplička zasvěcená sv. Cyrilu a Metoději. Byla postavena roku 1863. Východně ke kapličce přiléhá pravidelná obdélníková věž, která vznikla v 60. - 70. letech 20. století. Okolí je tvořeno udržovaným travním porostem. Směrem k silnici vedoucí na Kondrac se nachází jediný dřevinný vegetační prvek, a to Aesculus hippocastanum. Je doporučena výsadba dalších dřevin, které by ovšem neměly překrýt výhled na kapličku z dalších míst sídla. Na západní straně přiléhá ke kapličce žulový kříž (č. 34 v příloze 16, mapový list 23-11-10), který vhodně doplňuje kapličku.

Obr. 32: Kaplička ve Vracovicích z pohledu od východu

61

9. VZTAH DROBNÉHO SAKRÁLNÍHO OBJEKTU A STROMU Stromy byly již v době pohanství důležitými symboly, které uctívali prostí lidé. Postupně na ně byly zavěšovány svaté obrázky. Tehdy došlo k propojení symbolu pohanství a symbolu křesťanství. Z tohoto je zřejmé, že je strom neodmyslitelnou součástí křesťanské víry, a tedy i drobných sakrálních objektů, jakožto symbolů české krajiny. Drobná sakrální stavba by jistě tolik nevyzněla, kdyby nebyla doprovázena živým organismem - stromem. Ten modlícímu se poutníkovi nabízel stín v horkém počasí a ochranu proti živlům při letní bouři. Stromy doprovázeli odjakživa kříže, boží muka, ale i kapličky. Stopy času se ovšem na těchto památkách a jejich doprovodem, stromu, podepsaly. Zatímco sakrální památka stojí dodnes, strom může přežívat pouze jako torzo, či pouze jako upomínka na něj v podobně ztrouchnivělého pařezu. V těch lepších případech samozřejmě strom doplňuje sakrální památku dodnes. Jelikož se v mnoha případech jedná již o velikány či stromy, které byly vysazeny jako upomínka na významnou historickou událost, jsou tyto stromy vyhlášeny za památné. Takový případ, kdy je drobný sakrální objekt doplněn památným stromem a nenachází se v přímé blízkosti kostela, se v CHKO Blaník nenalézá. Památné stromy jsou ovšem častým doprovodem kostelů. O tomto bylo pojednáno v kapitole 7. V CHKO Blaník se nachází hned několik památných stromů, které nejsou doplňkem sakrálního objektu. Je možné jmenovat Salix alba v Libouni u rybníku pod zámkem (Obr. 33). Dřevina se vyskytuje v přímé blízkosti silnice. V. Kovařík, P. Pešout a V. Zelený (1996) uvádí obvod kmene ve 130 cm výšky měřený v roce 1996 435 cm. Koruna je zřetelně ve vrcholové části porušená zlomem, jedinec je ovšem vitální a obnovuje se. Neméně důležitá je i Tilia cordata v Olešné (Obr. 34). Výše jmenovaní autoři uvádí její obvod o velikosti 620 cm. Správa CHKO Blaník uvádí její výšku 27 m a stáří odhaduje na 250 - 400 let. Dřevina se nachází vedle opuštěného statku. Její koruna je mírně proschlá, strom je ovšem neustále vitální. U Podlouňovického rybníka se nachází stromořadí čítající 8 jedinců Tilia cordata a 1 jedince Ulmus minor (Obr. 35). Většina z dřevin má proschlé koruny. Obvody kmenů jsou v rozmezí od 220 do 590 cm, výšky se pohybují od 23 do 29 m. Jejich

62

stáří je odhadováno na 150 - 350 let. Na vrcholu Malého Blaníku rostou dva exempláře Picea abies, jedná se o velmi vitální dřeviny s obvody kmenů 256 a 322 cm. Mohutnější z těchto exemplářů dosahuje výšky 37 m a jeho stáří je odhadováno na 200 let. Jelikož jsou tyto stromy všeobecně známé, dostaly i pojmenování, Velký a Malý Mnich. Jsou přímým doprovodem zříceniny kaple sv. Máří Magdaleny na samotném vrcholu hory.

Obr. 33: Salix alba v Libouni

Obr. 34: Tilia cordata v Olešné

Obr. 35: Památné stromy Podlouňovického rybníku

63

Tato kapitola nepojednává pouze o vztahu drobné sakrální památky a památného stromu, ale je nutné zmínit i stromy, které vyhlášeny „za památné“ nebyly. Vztahem stromu a drobné sakrální památky se zabývá T. Hájek: „Výsledný stav „smíru a souladu“ mezi stromem a křížem v české krajině způsobila jak lidová přirozená úcta ke starým stromům opředeným legendami a drobným kultovním stavbičkám jako monumentům každodenní religiozity, tak i pragmatické ideologické uvažování, kdy církev (ale nejen ona) chtěla využít lidovou tradici, která viděla ve věkovitých stromech navázání na minulost a obdiv k životnosti přírody, a vysazovala především lípy jako ochranu kapliček, božích muk a křížků (včetně kostelů a klášterů).“ (Hájek, 2001) V CHKO Blaník se nachází mnoho drobných sakrálních objektů, které jsou doprovázeny stromem či skupinou stromů. Kaplička se samostatným prostorem na návsi obce Světlá (č.47 v příloze 16, mapový list 23-11-08) je obklopena 3 exempláři Tilia cordata. Pravděpodobně zde stály lípy 4. Stromy kdysi zřejmě tvořily pravidelný rastr, který náležel do prostoru obklopujícího kapličku. 2 exempláře Tilia cordata doprovází litinový kříž na okraji obce Libouň u silnice směrem na Louňovice pod Blaníkem (č.12 v příloze 16, mapový list 23-1113). Oba stromy jsou v dobrém stavu.

Obr. 36: Litinový kříž v doprovodu 2 exemplářů Tilia cordata ve Světlé

Drobné sídlo Světlá se pyšní dnes již odděleným litinovým křížem (č.48 v příloze 16, mapový list 23-11-08) od polní cesty, která se na místě dnes již nenachází, po jehož boku rostou 2 mohutné lípy Tilia cordata (Obr. 36). Jelikož se 64

tento kříž spolu se stromy nachází uprostřed mohutného zoraného lánu, tvoří zde poměrně výraznou dominantu. Na první pohled není kříž zřejmý, na jeho existenci upozorní právě vzrostlé stromy. Jak je již zřejmé, v blízkosti drobných sakrálních prvků v CHKO Blaník se nejčastěji nachází stromy z rodu Tilia.

Obr. 37: Litinový kříž se 2 exempláři Acer pseudoplatanus

Není tomu tak ovšem ve všech případech. Velice zajímavý krajinný prvek tvoří litinový kříž (Obr. 37) v doprovodu 2 zástupců Acer pseudoplatanus u pozemní komunikace za Vracovicemi směrem na Kondrac (č.38 v příloze 16, mapový list 2311-09). Strom byl odjakživa doprovodným prvkem drobné sakrální architektury. V některých případech plní svoji funkci i nadále, v některých případech svoji funkci již přestal plnit. Jisté ovšem je, že kříž, boží muka nebo kaplička působí poněkud studeným dojmem a poněkud neúplně v případě, že nejsou doplněny vzrostlou dřevinou.

65

10. ZÁVĚR

Bakalářská práce se zabývala drobnými sakrálními objekty a poutními místy v chráněné krajinné oblasti Blaník. Bylo celkově vyhodnoceno 51 drobných sakrálních objektů, z toho bylo zjištěno 21 litinových křížů, 16 kapliček výklenkových, 4 kříže kamenné, 4 kapličky se samostatným prostorem a zvoničkou, dále pak 3 kapličky se samostatným prostorem a pouze 2 dřevěné kříže a 1 boží muka. Dále byly popsány církevní stavby, kostel sv. Václava v Libouni, kostel sv. Bartoloměje v Kondraci, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem,

kostel

sv.

Petra

a

Pavla

v Načeradci,

premonstrátský

klášter

v Louňovicích pod Blaníkem a poutní místo kaple sv. Máří Magdaleny. Objekty jsou v různém stavu, nalezneme mezi nimi mnohé v dobrém či průměrném stavu, pouze některé jsou výrazně poškozené. O jejich údržbu se stará Správa CHKO Blaník se sídlem v Louňovicích pod Blaníkem. Sakrální objekty, především ty drobné, které dnes vnímáme spíše jako jakýsi estetický doplněk krajiny, dříve sloužily duchovním účelům. Lidé je budovali ve svých sídlech místo nákladných kostelů a kaplí. Do současné doby se jich ovšem dochovalo pouze několik. Nejvíce utrpěly ve válečných dobách, ale většina byla zlikvidována za dob socialismu. I když tyto památky mnohdy překážely lidem v jejich potřebách, tak se i do dnešních dob v krajině zachovaly a tvoří její nedílnou součást. Společně s doprovodnou vegetací, především dřevinnými vegetačními prvky, znamenají v krajině orientační bod, krajinný obraz, který se vyznačuje svou dynamikou a proměnlivostí v prostoru i čase. Kostely a kaple působí svou dlouhověkostí, setrvačností a mohutností. Jsou symbolem křesťanské víry, víry lidí v nadpřirozeno. Tyto stavby jsou pro prostorové uspořádání sídel určující. Zpravidla se na ně váže systém drobných sakrálních objektů. Tento systém je dále doplněn poutními místy, které se stávali pro obyvatele důležité především ve svátcích. Sakrální objekty a poutní místa je nutné vnímat jako pozůstatky dávných dob, které přečkaly až do současnosti a tvoří nedílnou součást krajinného rázu a krajinného prostoru. Právě pro jejich stálou hodnotu je nutné tyto stavby zachovat.

66

11. SUMMARY

There were assessed 51 small church grounds altogether in protected region Blaník. There were 21 cast – iron crosses, 4 stone crosses, 4 small chapels with a belfry, 3 small chappels, only 2 wooden crosses a 1 column of the crucification. Concerning churches, the thesis focuses on the church of St. Václav in Libouň, St. Bartoloměj in Kondrac, Nanebevzetí Panny Marie in Louňovice pod Blaníkem, and the church of St. Petr and Pavel in Načeradec. To the oldest small church memories belong crosses and column of the crucification, chapels appear later in Baroque period. In villages there were small church grounds instead of huge chapels and churches – only wealthy seats could afford them. Pilgrimage places were also important. Big processions were going there on Christ holidays. The most important place in protected region Blaník is the chapel of St. Máří Magdalena on Malý Blaník. Nowadays we can see ethere only perimeter walls and a small chapel in the wall. The churches mentioned in this thesis served as a pilgrime places, too. Church grounds are an integral part of Czech landscape. Trees often belong to them and aesthetically suplement them. This vegetation element can be seen from long distances and notice to a small church memories. Some of these trees are protected. Small church grounds came through many changes in historical periods. They suffered a lot daring World War 2, even more during socialism period, when they were often removed. Nowadays most of them are repaired and preserved. These days they usually percieved as an aesthetical element and seldom perform their original function. Previously they meant important orientation points for inhabitants but as well the place to pray. In any case they have accompanied people since pagan times when Christians tried to bring faith in one God. So they have a very long history. Church grounds have very high historical value and they speak to as. They are little works of art built along roads or at crossings. They enrich Czech country. So it is important to protect them also for the future.

67

12. POUŽITÁ LITERATURA BÍLEK, Radko. Blaník a svatý Václav v sochařství : Blaník v umění III. 1. vyd. Vlašim : [s.n.], 2005. 107 s. ISBN 80-86327-43-4. BÍLEK, Radko. Tajemní blaničtí rytíři : Pověsti-příběhy-proroctví-povídání. Praha : MAROLI, 2001. 159 s. ISBN 80-86453-01-4. BOROVIČKOVÁ, Hana, HAVELKOVÁ, Svatava. Ochrana dřevin : Památné stromy. Nástroje ochrany přírody a krajiny. 2005, č. 8, s. 17-18. BOUDOVÁ, Marie, et al. Louňovice : 600 let od první písemné zmínky o existenci obce. Louňovice : Bílý Slon, [2007]. 128 s. ISBN 80-86315-10-X. DURIŠ, Spirhanzl Jaroslav. Staré jihočeské chalupy. 3. vyd. Praha : Earth Save CZ, 2006. 132 s. ISBN 80-9030-859-7. HÁJEK, Tomáš, BUKAČOVÁ, Irena. Příběh drobných památek : Od nezájmu až k fascinaci. B.Stehlíková. [s.l.] : Studio JB, 2001. 137 s. Krajina domova; sv. 1. ISBN 80-900903-9-7. HAUSER, Josef. K historii podblanické obce Kondrac : Dub, Krasovice. Vlašim : [s.n.], 2004. JELLICOE, Geoffrey, JELLICOE, Susan. The Landscape of Man : Shaping the environment from prehistory to the present day. 3rd edition. London : Thames & Hudson, 1995. 408 s. ISBN 0-500-27819-9. KOVAŘÍK, Václav, PEŠOUT, Pavel, ZELENÝ, Václav. Zámecké parky a památné stromy Podblanicka. 1. vyd. Vlašim : [s.n.], 1996. 120 s. ISBN 80-902178-42. LÖW, Jiří, MÍCHAL, Igor. Krajinný ráz. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy : Lesnická práce, s.r.o., 2003. 552 s. ISBN 80-86386-27-9. NUSEK, Jindřich, SVOBODA, Jan. Příběh kapliček : Drobné sakrální objekty na Podblanicku. 1. vyd. Vlašim : Podblanické ekocentrum ČSOP, 2001. 128 s. ISBN 80-86327-16-7. PEŠOUT, Pavel. Památné lípy v Libouni. In Pod Blaníkem. [s.l.] : [s.n.], 1997. s. 45. PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Benešovském. Praha : Archeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. 225 s.

68

PROCHÁZKOVÁ, Eva. Načeradec : Dějiny městečka a okolních obcí. Načeradec : Načeradec, 2006. 317 s. ISBN 80-239-6996-X. RACKOVÁ, Lubomíra. Krajinou kolem Blaníka. 4. vyd. Vlašim : Podblanické ekocentrum ČSOP, 2001. 52 s. ISBN 80-86327-14-0. SKLENIČKA, Petr. Základy krajinného plánování. Petr Sklenička, Eva Pánková. 2. vyd. Praha : Naděžda Skleničková, 2003. 321 s. ISBN 80-903206-1-9. SVOBODA, Jan. Kapličky a křížky jsou nedílnou součástí krajiny Podblanicka. In Pod Blaníkem. [s.l.] : [s.n.], 1997. s. 19-25. ŠIMEK, Pavel. Vymezení pojmu „vegetační prvek“ a jeho praktické uplatnění. In Konference k 20.výročí trvání samostatného studia oboru pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Lednice na Moravě : Mendlova zemědělská a lesnická univerzita Brno, 1998, s. 87-95 VALENČÍK, Michal. Ohrožené památky : Kostely, kaple a kapličky v České republice. 1. vyd. Praha : Baset, 2006. 296 s. ISBN 80-7340-082-0. VÁŇOVÁ, Libuše. Románské a gotické umění na Podblanicku. Vlašim : [s.n.], 1990. 172 s. ISBN 3201-330-90. VLASÁK, Antonín Norbert. Blaník a Louňovice pod Blaníkem. Praha : [s.n.], 1914. 53 s. Všeobecná encyklopedie. 1. vyd. Praha : Diderot, 1999. 482 s. ISBN 80-902555-82. Základní mapa ČR 1:10 000. 4. přeprac. vyd. [s.l.] : Český úřad zeměměřický a katastrální, 2006. ZEMAN, Václav. Opomíjená místa na Podblanicku I.. Vlašim : [s.n.], 2007. ISBN 978-80-86327-57-0. Kostel sv.Václava v Libouni, s. 22-23. Táborsko Blaník : Cykloturistická mapa 1:70 000. Ing. Jiří Cajthaml. 1. vyd. Praha : Kartografie Praha, 2004. ISBN 80-7011-819-9. Tvář naší země - krajina domova. 1. vyd. Lomnice nad Popelkou : Studio JB, Společnost pro krajinu, 2005. 6 sv.(71,80,77,117,63,90 s.). ISBN 80-8651233-9.

69

Internetové zdroje CHKO Blaník [online]. [2008] [cit. 2008-07-05]. Dostupný z WWW: . Lounovicepodblanikem [online]. 2006 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . Lounovicepodblanikem : Oficiální internetová nástěnka městyse [online]. 2006 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . Mapy [online]. 2008 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . Oldmaps.geolab [online]. Laboratoř geoinformatiky univerzity J. E. Purkyně, 2005 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . Snem.cirkev : Tisíc let obyvatelstva českých zemí [online]. Praha : Vladimír Srb, 1998 [cit. 2008-06-30]. Dostupný z WWW: . Výletník [online]. c2006-2008 [cit. 2008-03-15]. Text v češtině. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-1786.

70

13. PŘÍLOHY

13.1 Příloha 1 – přehledová mapa (Cykloturistická mapa Táborsko – Blaník)

1: 70 000

▬ ▬ ▬ ▬ hranice CHKO

71

13.2 Příloha 2 – Velký a Malý Blaník - 1. vojenské mapování (http://oldmaps.geolab.cz)

1: 28 800

13.3 Příloha 3 – Načeradec - 1. vojenské mapování (http://oldmaps.geolab.cz)

1: 28 800

72

13.4 Příloha 4 – Kondrac - 1. vojenské mapování (http://oldmaps.geolab.cz)

1: 28 800

13.5 Příloha 5 – Velký a Malý Blaník – 2. vojenské mapování (http://oldmaps.geolab.cz)

1: 28 800

73


1: 28 800


1: 28 800

74

13.8 Příloha 8 – Velký a Malý Blaník - 3. vojenské mapování (http://oldmaps.geolab.cz)

1: 25 000


1: 25 000

75


1: 25 000

13.11 Příloha 11 – Velký a Malý Blaník – ortofoto (www.mapy.cz)

76

13.12 Příloha 12 – Načeradec - ortofoto (www.mapy.cz)

13.13 Příloha 13 – Kondrac - ortofoto (www.mapy.cz)

77

13.14 Příloha 14 - historické pohlednice HP 1 – kaplička na Malém Blaníku ve stěně kaple sv. Máří Magdaleny, přesná datace neuvedena (www.lounovicepodblanikem.cz)

HP 2 – kaple sv. Máří Magdaleny na Malém Blaníku, 40. léta 20. století (www.lounovicepodblanikem.cz)

78

HP 3 – dopisnice z roku 1907 znázorňuje kapli sv. Máří Magdaleny spolu s malou zastřešenou kapličkou ve stěně (www.lounovicepodblanikem.cz)

HP 4 – kolorovaná pohlednice ze začátku 20. let 20. století zachycuje Malý Blaník od rybníku Bejkovec (www.lounovicepodblanikem.cz)

79

HP 5 – pohlednice z roku 1924 zachycuje kostel Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem a Velký Blaník (www.lounovicepodblanikem.cz)

HP 6 – na kolorované pohlednici z roku 1910 jsou zachyceny Louňovice pod Blaníkem, kaplička se samostatným prostorem na náměstí a původní rozhledna na Velkém Blaníku (www.lounovicepodblanikem.cz)

80

13.15 Příloha 15 – fotodokumentace

F1: kaple sv. Máří Magdaleny na Malém Blaníku

F2: původně zastřešená poutní kaplička ve stěně kaple sv.Máří Magdaleny

81

F3: křížová cesta u Načeradce

F4: postupně obnovovaná třešňová alej je součástí křížové cesty

82

F 5: křížová cesta zasahuje do zastavěného prostoru Načeradce

F 6: Tilia cordata a Tilia platyphyllos, památné stromy u kostela sv. Václava v Libouni

83

F 7: východní průčelí budovy kostela sv. Václava v Libouni

F 8: obnažený kořenový systém památného stromu Tilia platyphyllos U kostela sv. Václava v Libouni

84

F 9: památné stromy u Kostela sv. Václava v Libouni

F 10: severní průčelí stavby kostela sv. Bartoloměje v Kondraci

85

F 11: východní průčelí stavby kostela sv. Bartoloměje v Kondraci

F 12: příkop a kamenný most vedoucí ke kostelu sv. Bartoloměje V Kondraci

86

F 13: kostel Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem a 3 památné stromy Tilia cordata

F 14: památný strom Tilia cordata u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem, exemplář nalevo od vstupní brány

87

F 15: kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci

F 16: dřevěný kříž u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem (č. 7, mapový list 23-11-08)

88

F 17: žulový kříž na návsi v Krasovicích (č. 42, mapový list 23-11-09)

F 18: žulový kříž na návsi ve Vracovicích (č. 34, mapový list 23-11-10)

F 19: žulový kříž na návsi ve Vracovicích F 20: litinový kříž ve Světlé (č. 48, (č. 35, mapový list 23-11-10) mapový list 23-11-08)

89

F 21: litinový kříž v Libouni (č. 13, mapový list 23-11-13)

F 22: zničený litinový kříž (č. 32, mapový list 23-11-14) a Acer pseudoplatanus

F 23: pozůstatek litinového kříže (č. 32, mapový list 23-11-14)

90

Poutní místa a sakrální areály v Čechách - Blaník

Recommend Documents