POSTUPY VÝROBY A PRODEJE KINEMATOGRAFICKÝCH

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav filmu a audiovizuální kultury

Bc. Hana Hlavová (FAV, bakalářské prezenční studium)

POSTUPY VÝROBY A PRODEJE KINEMATOGRAFICKÝCH PŘÍSTROJŮ VYRÁBĚNÝCH VE FIRMĚ V

OPTIKOTECHNA

PŘEROVĚ V LETECH 1938 AŽ 1946

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Anna Batistová, Ph.D.

Brno 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů. V Brně dne 11. dubna 2011 ……………………………………….. vlastnoruční podpis

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Anna Batistová, Ph.D. za odborné rady a věcné připomínky k vypracování mé bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala také pí. Zuzaně Veselé za poskytnutí informací z firemního archivu firmy Meopta-optika, s.r.o. a zodpovězení všech mých dotazů.

OBSAH 1

ÚVOD ............................................................................................................................. 7

2

TEORETICKÝ KONTEXT..................................................................................................... 9

3

HISTORICKÝ KONTEXT ....................................................................................................14 3.1

Politický vývoj ČSR ve 20. až 40. letech 20. století..............................................14

3.2

Hospodářský vývoj ČSR ve 30. a 40. letech 20. století ........................................15

3.3

Průmyslová výroba ...............................................................................................17

3.4

Fotografická a kinematografická technika .......................................................... 18

3.5

Prostorové vymezení a stručné dějiny Přerova ....................................................19

4

HISTORIE OPTIKOTECHNY ............................................................................................. 20

5

POSTUP ZAVÁDĚNÍ VÝROBY KINEMATOGRAFICKÝCH PŘÍSTROJŮ PODLE KONCEPTU EKONOMIE

TECHNICKÝCH ZMĚN............................................................................................................. 24

5.1

6

Počátek výroby kinematografických přístrojů aneb fáze vyvinutí nápadu......... 24

5.1.1

První kroky k výrobě kinematografických přístrojů..................................... 25

5.1.2

Nové licence na promítací přístroje.............................................................. 26

5.1.3

Počátky výroby snímacích kamer ................................................................. 27

5.1.4

Patentní politika Optikotechny..................................................................... 28

5.2

Sériová výroba kinematografických přístrojů aneb fáze inovací .........................31

5.3

Prodej kinematografických přístrojů aneb fáze rozšíření na trhu ...................... 35

OBCHODNÍ SPOJENÍ S FIRMAMI JEMNÉ MECHANIKY A OPTIKY .......................................... 39 6.1

Spolupráce s firmou Suchánek ............................................................................ 39

6.2

Spolupráce s firmou Srb & Štys a s firmou Eta ................................................... 40

7

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 42

8

POUŽITÉ ZDROJE ........................................................................................................... 45

9

8.1

Literatura ............................................................................................................. 45

8.2

Prameny ............................................................................................................... 47

8.3

Internetové zdroje................................................................................................ 47

DOKUMENTAČNÍ PŘÍLOHY ............................................................................................. 49

10 RESUME ....................................................................................................................... 73 4

SEZNAM DOKUMENTAČNÍCH PŘÍLOH OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Obr. č. 1: Průčelí závodu Optikotechna v Přerově v letech 1933 – 1937. [Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov]........................................................................................... 49 Obr. č. 2: Závod Optikotechna na Malých Novosadech v letech 1933 – 1937. [Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov]................................................................................ 49 Obr. č. 3 : Ing. Alois Beneš – zakladatel podniku Optikotechna. [Firemní archiv Meoptaoptika, s.r.o., Přerov]......................................................................................................... 50 Obr. č. 4: Dr. Alois Mazurek – zakladatel podniku Optikotechna. [Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov]........................................................................................... 50 Obr. č. 5: Kinoprojektor OP 16 se zvukem. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]....................................................................................................................... 52 Obr. č. 6: Kinoprojektor OP 16 bez zvuku. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]....................................................................................................................... 52 Obr. č. 7: Kufry k projektoru OP 16. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 1968].................................................................................................................................. 53 Obr. č. 8: Cívky pro 16mm film. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]53 Obr. č. 9: Kinoprojekční objektiv POLAR 1:1,5 pro normální a úzký film. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968] ................................................................. 53 Obr. č. 10: Kinoprojektor OP 8. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]54 Obr. č. 11: Snímací kamera OP 8. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968] .......................................................................................................................................55

5

TEXTOVÁ PŘÍLOHA 1. POPIS

KINEMATOGRAFICKÝCH PŘÍSTROJŮ VYRÁBĚNÝCH FIRMOU

OPTIKOTECHNA [Firemní

archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov].................................................................................51 2. PATENTOVÝ SPIS Č. 66035: PROMÍTACÍ FILMOVÝ PŘÍSTROJ (cit. 8. 2. 2011)............. 56 3. PATENTNÍ SPIS Č. 66037: KINEMATOGRAFICKÝ PŘÍSTROJ (cit. 8. 2. 2011)............. 58 4. PATENTNÍ SPIS Č. 71914: PŘENOSNÝ PROMÍTACÍ PŘÍSTROJ PRO ZVUKOVÝ FILM (cit. 8. 2. 2011)...............60 5. PATENTNÍ SPIS Č. 68597: PROMÍTACÍ FILMOVÝ PŘÍSTROJ (cit. 8. 2. 2011)............. 62 6. PATENTNÍ SPIS č. 69176: Kinematografický promítací přístroj s elektrickým reprodukčním zařízením (cit. 8. 2. 2011) ................................................................................................................... 64 7. PATENTNÍ SPIS Č. 70470 : KINEMATOGRAFICKÝ PŘIJÍMACÍ PŘÍSTROJ (cit. 8. 2. 2011)............. 66 8. DOHODA MEZI FIRMOU OPTIKOTECHNA A CAMILLEM KALLUSCHEM Z 20. ŘÍJNA 1937........ 68 9. OPČNÍ DOHODA MEZI FIRMOU OPTIKOTECHNA A ING. JOSEFEM ČERNÝM Z 1. PROSINCE 1942 [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968] .................................................. 69 10. LICENČNÍ DOHODA MEZI FIRMOU OPTIKOTECHNA A ING. JINDŘICHEM VAVŘINOU Z 5. ZÁŘÍ 1938 [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968] ..........................................71

6

1 ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá výrobou kinematografické techniky v podniku Optikotechna, který byl v provozu mezi lety 1933 a 1946, a po znárodnění se připojil k národnímu podniku Meopta. Podnik Optikotechna sídlící v Přerově se nejprve zabýval především optikou, poté přidal i jemnou mechaniku, kam lze zařadit i výrobu kinematografické techniky. Podnik byl jednou z mála firem zabývajících se touto výrobou na území Československa. Průmyslová výroba kinematografické techniky se po I. světové válce na našem území rozvíjela velmi pomalu. Na trhu se sice objevovalo několik malých firem, které vyráběly fotografickou techniku, ale ty ani zdaleka nemohly konkurovat německým výrobcům, kteří tvořili hlavní skupinu dodavatelů fotografického a kinematografického materiálu i techniky v Československu.1 Sortiment Optikotechny byl však velmi různorodý a zvláště po připojení podniku k závodu Zbrojovka se Optikotechna

několikrát

rozšiřovala

a

vybudovala

si

tak

pevné

místo

na

československém trhu. Jako hlavní úkol jsem si v této bakalářské práci vytyčila postihnout vývoj kinematografické techniky vyráběné podnikem Optikotechna v letech 1938 až 1946. V té době Optikotechna vyvíjela řadu kinematografických přístrojů, především pro 8mm, nebo 16mm film a další doplňkové výrobky. Nejaktivnější byla Optikotechna v pokusné dílně, zde se konstruovaly první prototypy výrobků, samotná sériová výroba však rozsáhlá nebyla a ani prodej přístrojů nebyl, hlavně kvůli válce, nijak významný. V této práci chci zejména odpovědět na otázku, proč selhala sériová výroba, dále se chci pokusit popsat podrobněji výrobní politiku Optikotechny. Z kinematografických přístrojů Optikotechna vyráběla jak promítací, tak snímací přístroje, jejich popis je součástí dokumentační přílohy. V další části bakalářské práce se zmíním o tuzemské spolupráci

Optikotechny

s jinými

podniky

obchodujícími

s kinematografickou

technikou, jako byly např. firma Suchánek z Brna nebo firma Srb & Štys a firma Eta, obě sídlící v Praze. Tato část práce by měla přinést úplný pohled na firmu Optikotechna v souvislosti s kinematografickou technikou a objasnit její postavení v rámci celého odvětví jemné mechaniky a optiky.

1

LACINA, Vlastislav (1995): Hospodářství českých zemích 1918 – 1938. In: Smolka, Ivan a kol. : Studie o technice v českých zemích 1918 – 1945. Praha: Národní technické muzeum, s. 670.

7

Dějiny české kinematografické techniky nejsou ještě zcela kompletně a detailně zpracovanou oblastí české kinematografie, proto je hlavním cílem této bakalářské práce seznámit studenty filmových oborů, ale i filmové nadšence s touto problematikou. Podnik Optikotechna byl příkladem stavu tehdejšího podnikatelského zájmu o výrobu kinematografické techniky. Chci se tedy pokusit zmapovat postupy výroby a prodeje kinematografických přístrojů ve firmě Optikotechna, která může být ukazatelem těchto postupů

i

v

dalších

firmách

zabývajících

se

kinematografickou

technikou

v Československu ve 30. a 40. letech 20. století. Hlavními zdroji, ze kterých jsem v této bakalářské práci čerpala, jsou archivní materiály Zemského archivu v Opavě uložené v pobočce v Olomouci a podnikový archiv společnosti Meopta. Důležité informace jsem také získala z patentních spisů, obsahujících různé přihlášky přístrojů k patentní ochraně.

8

2 TEORETICKÝ KONTEXT Téma mojí bakalářské práce spadá v rámci filmových studií do oblasti studia filmové historie. Zatímco filmoví teoretici se snaží „vytvořit a verifikovat určitá tvrzení o filmu nebo jeho dalších aspektech“2 a filmoví kritici hodnotí filmy nebo skupinu filmů podle určitých kritérií a kvalit, filmoví historici se snaží vysvětlit změny, které se v průběhu vývoje kinematografie udály a také zachytit ty oblasti kinematografie, které na tyto změny nereagovaly.3 Je však potřeba si uvědomit, že zatímco badatelův zájem o historii je ovlivněn jeho představami o minulosti samotné, tyto představy jsou utvářeny v přítomnosti. Na minulost je tak nahlíženo skrze přítomnost, a tak se bude výzkum určitého dějinného období vždy lišit od jiného v závislosti na tom, kdy a kým je proveden. Historie není nikdy objektivní: kromě pohledu na dějiny skrze přítomnost jsme ovlivněni také naším pohledem na svět, tím, co je pro nás při studiu historie důležité, tím, jaký dáváme význam určitým událostem, jak je analyzujeme atd. Dobrým příkladem může být například názor na husitské války v 15. století. Zatímco pro minulý režim se husité stali obdivovanými válečníky s kladnými vlastnostmi, dnešní společnost zaujímá na husity kritičtější názor a zdůrazňuje i negativní aspekty jejich konání. Pokud se blíže podíváme na studium filmové historie, můžeme nalézt čtyři základní okruhy zájmu. Jedná se o studium estetických, ekonomických, technických nebo sociálních dějin. V této bakalářské práci se budu zabývat dějinami ekonomickými a technickými, nelze však říci, že by z mého pole zájmu vymizely i další výše zmíněné okruhy, protože upustit od nich zcela nelze. Dále je potřeba zdůraznit, že při svém bádání nejsem schopná v rozsahu bakalářské práce (a ani to není mým cílem) postihnout technické dějiny kinematografie na území celého Československa. V rámci studia se soustředím jen na jeden podnik, a využívám tak konceptu lokální filmové historie. Autoři tohoto konceptu navrhují „nové definice jednotek výzkumu, relevantních pramenů, historické kauzality a temporality a kladou důraz na interdisciplinární propojení s ostatními společenskými a humanitními vědami“.4 V mém 2

ALLEN, Robert C. & GOMERY, Douglas (1985): Film History. Theory and Practice. New York: McGraw – Hill, s. 4. 3 ALLEN, Robert C. & GOMERY, Douglas (1985): Film History. Theory and Practice. New York: McGraw – Hill, s. 5. 4 SZCZEPANIK, Petr (2004): Úvod. Nová filmová historie, kulturní dějiny a archeologie médií. In: Szczepanik, Petr a kol.: Nová filmová historie: antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Herrmann & synové, s. 10.

9

případě je onou jednotkou podnik Optikotechna, pro jeho studium bylo důležité prostudovat nejenom archivní prameny, které se ho přímo týkají, ale také například literaturu o dobové patentní politice, informace o dalších firmám z oboru atd. Samozřejmě že Optikotechna neexistovala v nějakém vakuu, vliv na její činnost mělo i okolní prostředí a doba, ve kterém podnikala. Roli ve vývoji podniku tak hrála II. světová válka a poválečné politické klima. Co se týče propojení s jinými vědami, ve své práci se například zabývám ekonomickými procesy nebo technickými výkresy kinematografických přístrojů a neomezuji se tedy pouze na chronologický popis výroby a prodeje přístrojů. Lokální filmová historie by se tak dala charakterizovat jako zkoumání dějin určitého místa s vlastní historií a sociálním a kulturním kontextem. Nová filmová historie, jejímiž zásadami se lokální přístup k dějinám kinematografie řídí, se především snaží vymezit vůči tradičním historikům, kteří staví filmové dějiny na dějinách velkých hrdinů, kteří ovlivnili vývoj kinematografie. Postupy bádání autorů nové filmové historie lze shrnout následovně. V konceptu převládá snaha o vědecké pracovní postupy a nenarativní podání dějin, což má vést k exaktnějšímu výzkumu bez snahy uměle vytvářet příběhy dějin. K tomu je samozřejmě potřeba využívat skutečně relevantních pramenů, nezkoumat jenom samotné filmy, ale i nefilmové zdroje, jako jsou odborné časopisy, copyrightové zápisy, ekonomické a právní dokumenty, patentní návrhy atd.5 Snahou badatele není zkoumání celé historie na ploše velkého území, ale naopak podat detailnější pohled na určitou část historie v rámci malého území. Jak dále shrnuje Petr Szczepanik v „Úvodu“ ke knize Nová filmová historie: antologie současného myšlení o kinematografii a audiovizuální kultury, klíčovým aspektem je otevření se obecnějším historickým jevům, propojením filmových textů a průmyslových formací s širšími kontexty dějinných procesů, jimiž společnosti a kultury procházejí. Zájem o technické dějiny patří k novějším přístupům studia dějin kinematografie. V popředí vždy stály estetické dějiny, nyní se však badatelé soustřeďují i na studium technických, ekonomických nebo sociálních dějin. To má své opodstatnění, neboť jak říkají Allen a Gomery ve své knize Film History, Theory and Practice, film je závislý na strojích. Kinematografické přístroje prodělaly v průběhu více jak století velký vývoj, a to 5

SZCZEPANIK, Petr (2004): Úvod. Nová filmová historie, kulturní dějiny a archeologie médií. In: Szczepanik, Petr a kol.: Nová filmová historie: antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Herrmann & synové, s. 21 - 22.

10

od prvních jednoduchých kamer, kopírek a promítaček až k připojení zvuku, použití barvy, širokoúhlých formátů a 3D. Dá se říci, že je to právě technika, čím se film odlišuje od jiných druhů umění. Zatímco však film závisí na kinematografických přístrojích, závisí i tyto přístroje na mnoha dílčích objevech v oblasti optiky, chemie, jemné mechaniky atd. Vývoj kinematografické techniky je tak založen na předpokladu vynalezení nového přístroje nebo součástky, které se však musí stát použitelnými pro masovou výrobu, až se z nich nakonec stane běžná součást produktu nebo nějakého procesu. Konceptu vývoje kinematografické techniky se říká ekonomie technických změn [Allen – Gomery, 1985]. Jak již z názvu vyplývá, technické změny úzce souvisí s ekonomickými podmínkami. Koncept se skládá ze tří fází. První fáze se nazývá vyvinutí nápadu (development of the invention). Jde tedy o zrod prvotní ideje. Tato fáze je potřebná k tomu, aby se nový produkt nebo proces stal účinným. Je jakýmsi předpokladem pro pozdější uvedení nového produktu nebo procesu na trh. Pokud je prvotní myšlenka schválena k praktickému použití, přesouváme se do druhé fáze technické změny, která se nazývá inovace (innovation). Tato fáze v sobě zahrnuje metody produkce, distribuce a marketingu, které ovlivňují to, jak se výrobek na trhu ujme. Společnost při rozhodování o tom, zda se jí vyplatí investovat a uvést na trh nový produkt, poměřuje náklady na vývoj nového produktu s očekávanými tržbami. Důležité pro prosazení inovace je také správné načasování. Třetí a poslední fází je rozšíření (diffusion). Má se tím na mysli to, když se nová technika stane běžně dostupnou a rozšířenou v rámci celého odvětví. Technická změna s sebou přináší i realokaci ostatních zdrojů. Jedná se především o nové vybavení podniku, přesuny pracovní síly nebo zvyšování její kvalifikace. Jestli bude rozšíření úspěšné, závisí také z velké části na marketingové strategii podniku. Při vysvětlení konceptu ekonomie technické změny si můžeme uvědomit, jak spolu jednotlivé oblasti výzkumu filmových historiků souvisí, mám tím na mysli okruhy technických a ekonomických dějin, a nelze je proto od sebe striktně oddělovat.6

6

ALLEN, Robert C. & GOMERY, Douglas (1985): Film History. Theory and Practice. New York: McGraw – Hill, s. 113 – 115.

11

S velmi zajímavým pohledem na studium dějin techniky přicházejí autoři konceptu konstruktivního studia techniky7, který kombinuje historický a sociologický pohled na vývoj techniky. Vývoj technických přístrojů a systému by neměl být chápat jako izolovaný proces, ale naopak jako otevřený systém, který je ovlivňován společností a zároveň je sám schopný společnost ovlivnit. Wiebe E. Bijker ve své knize Of Bicycles, Bakelites, and Bulbs. Toward a Theory of Sociotechnical Change uvádí příklad jízdního kola a jeho vlivu na ženskou módu. Kvůli pohodlnější a bezpečnější jízdě na kole začaly ženy při projížďkách nosit kalhoty. Tím sice vzbuzovaly pozornost na veřejnosti a mnohdy ji i pobuřovaly, zároveň však jízda na kole podnítila rozšíření nošení dámských kalhot. Dá se tedy říci, že vynález kola přispěl k emancipaci žen. Pod tímto úhlem pohledu by nás mohlo například zajímat, jak se změnily preference v trávení volného času po uvedení snímacích kamer na trh. Dalo by se očekávat, že lidé začali trávit více času zaznamenáváním různých okamžiků, možná chodili více do přírody, kde by natáčeli přírodní záběry. Tento směr konceptu konstruktivního studia jsem však příliš ve své práci nevyužila, více jsem pracovala dle přístupu sociální konstrukce techniky.8 Podle tohoto přístupu nelze studovat technické systémy v jejich lineárním vývoji, ale naopak je třeba hledat techniku v jejích variantách a různých vývojových linií. Stejně tak slepé uličky vývoje techniky si zasluhují naši pozornost, protože i když se daný výrobek na trhu neuchytil, může pro nás být cenným zdrojem informací o tom, jaké inovace vznikaly, proč se zrovna tento daný výrobek neprosadil atd. Většinou o tom, zda bude inovace přijata, či ne, rozhoduje společnost. Záleží tedy i na okolí (sociálních, ekonomických, politických podmínkách) a nejenom na čistém technickém vývoji, kam se bude technika vyvíjet. Optikotechna měla po II. světové válce řadu nápadů na nové kinematografické přístroje, k jejich výrobě nakonec většinou nedošlo, nebo se tak stalo až po znárodnění, přesto jsou i tyto informace cenné a dokreslují celkový obraz o zamýšlené výrobě. Je však třeba si uvědomit, že samotné technické systémy jsou dále tvořeny mnoha komponenty: výrobními firmami, bankami, vědeckým výzkumem, vědeckými knihami,

7

BIJKER, Wiebe E. (1997): Of Bicycles, Bakelites, and Bulbs. Toward a Theory of Sociotechnical Change.Cambridge: Massachusetts Institute of Technology, s. 6. 8 V rámci konceptu konstruktivního studia techniky lze rozlišit ještě dva další přístupy, a to systémový přístup a přístup hereckých sítí. (PINCH, Trevor J., BIJKER, Wiebe E. (1989): The Social Construction of Facts and Artifacts: Or How the Sociology of Science and the Sociology of Technology Might Benefit Each Other. In: Bijker, Wiebe E., Hughes, Thomas P., Pinch, Trevor J.: The Social Construction of Technological Systems. New Direction in the Sociology and History of Technology. Cambridge: Massachusetts Institute of Technology, s. 28.)

12

články, akademickými pracemi.9 Důležitý je také právní rámec, do kterého je technický systém zasazen. Právě v této fází vstupuje do bádání ochrana vynálezů a udělování patentů Optikotechně na její výrobky. Nesmíme však zapomínat ani na roli, kterou v technickém systému zastávají vynálezci, inženýři, manažeři i řadoví pracovníci. V našem případě to byli právě většinou konkrétní jedinci, kteří vymýšleli zlepšení přístrojů a zasloužili se tak o rozvoj firmy. Pokud se na kinematografii podíváme z ekonomického pohledu, můžeme říci, že kinematografie je byznys a s jejími produkty se může obchodovat na filmovém trhu jako s jakýmkoliv jiným zbožím. Film je prodáván distribučními společnostmi za cenu, kterou určí střet nabídky a poptávky po tomto filmu. Stejně tak je určena i cena kinematografického materiálu a techniky. Mezi hlavní faktory ovlivňující výši ceny lze zařadit cenu materiálu, úroveň know-how, cenovou elasticitu poptávky, konkurenci na trhu, diferenci produkce, bariéry pro vstup do odvětví, marketingové strategie, vývoj a výzkum a mnoho dalších. To, jestli se výrobek na trhu uchytí a začne být ziskový nebo se aspoň vyplatí do něho investovat z dlouhodobého hlediska, ovlivňuje také reálné tržní prostředí daného území, jako je např. růst HDP, vliv inflace, fáze ekonomického cyklu, ve které se ekonomika v danou chvíli nachází, vládní politika v oblasti veřejných financí, vývoj daného průmyslového odvětví atd. Při mém bádání tedy bylo důležité zabývat se i ekonomickými veličinami, které mohly ovlivnit chování Optikotechny, uvidíme, že vládní podpora zbrojení před II. světovou válkou výrazně zasáhla do výrobního programu firmy. Optikotechna také musela reagovat na chování svých konkurentů, neustrnula ve svém vývoji, ale naopak aktivně usilovala o rozvoj odvětví například tím, že investovala do výzkumu.

9

HUGHES, Thomas P. (1989): The Evolution of Large Technological Systems. In: Bijker, Wiebe E., Hughes, Thomas P., Pinch, Trevor J.: The Social Construction of Technological Systems. New Direction in the Sociology and History of Technology. Cambridge: Massachusetts Institute of Technology, s. 51.

13

3 HISTORICKÝ KONTEXT

3.1 Politický vývoj ČSR ve 20. až 40. letech 20. století Mohlo by se zdát, že tato kapitola přímo nesouvisí s tématem mé bakalářské práce, ale pro pochopení širších souvislostí je potřebné seznámit se s dobou, ve které firma Optikotechna podnikala. Doba 30. a 40. let minulého století byla dobou bouřlivou. Češi, Slováci, ale i jiné národy získaly nezávislost, po I. světové válce docházelo k oživení ekonomik a k růstu životního standardu. Poté však přišel zlom v podobě ekonomické krize a vše vyústilo až do II. světové války. Stejně překotná byla i politická situace v českých zemích. Nejen že se několikrát změnil název našeho území, ale měnily se i hranice a politický systém. Na všechny tyto situace musela reagovat i Optikotechna. Konec I. světové války znamenal v Evropě velké změny. Mnoho národů získalo samostatnost. Byli mezi nimi i Češi a další národy bývalého Rakouska-Uherska. 18. října 1918 tedy vzniklo samostatné Československo, stát, který v sobě sdružoval nejenom Čechy, ale i Moravany, Slezany, Slováky a obyvatele Podkarpatské Rusy. Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk. První roky samostatného státu byly léty, ve kterých se stát teprve ustavoval a ve kterých se vytvářely politické strany a znovu obnovovalo po válce zdevastované hospodářství.10 Například průmyslová a zemědělská výroba dosahovala sotva poloviny předválečného stavu.11 I když stát sužovaly i další problémy, jako např. sociální neklid, bylo období první republiky považováno za jedno z nejúspěšnějších let českých zemích. Stát si vytvořil řadu kontaktů se západní Evropou a patřil v té době k nejvyspělejším zemím v Evropě. Počátkem 30. let se projevila krize a především nástup Adolfa Hitlera do funkce německého kancléře. V průběhu 30. let se v Československu vyhrocovala politická situace, docházelo k radikalizaci politických stran a také k posílení pozice německých obyvatel Československa. Vyvrcholením byl vznik nacionalistické politické strany vedené Konradem Henleinem pod názvem Sudetoněmecká vlastenecká fronta. V roce 1937 odstoupil z funkce prezidenta Tomáš G. Masaryk a na jeho místo byl jmenován 10

KÁRNÍK, Zdeněk (2003): České země v éře První republiky (1918 – 1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1929). Praha: Libri, s. 346. 11 VESELÝ, Zdeněk (1999): Přehled dějin českého státu. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, s. 282.

14

Edvard Beneš. Německo stupňovalo svoji agresivní nacistickou politiku a hodlalo získat pod svoji vládu Československo. Nejprve žádalo, aby se pod německou správu přidala všechna pohraniční území obydlená Němci. Tak bylo 30. září 1938 rozhodnuto představiteli Německa, Itálie, Velké Británie a Francie o odtržení Sudet od českého území a jejich přiřazení k Německu. Tomuto období českých dějin, tzn. období po Mnichovu, se říká druhá republika. Tímto aktem se výrazně změnily hranice českého území, ne však na dlouho, neboť již 14. března 1939 vyhlásil slovenský sněm v Bratislavě vytvoření samostatného slovenského státu.12 Také na nátlak Maďarska byla celá oblast Podkarpatské Rusy připojena právě k Maďarsku. Hned následující den, tzn. 15. března 1939, začaly být české země okupovány Němci. Od 16. března 1939 lze datovat vznik protektorátu Čechy a Morava. Protektorátu zůstaly navenek autonomní správní orgány, které však byly zcela podřízeny Velkoněmecké říši. V čele státu vystupoval prezident Emil Hácha a byla také ustanovena protektorátní vláda. Prezident ani vláda však neměli žádné rozhodovací pravomoci. Parlament byl zrušen zcela. Skutečnou moc tak v rukou držel říšský protektor. Jako první byl na tuto funkci jmenován Konstantin von Neurath.13 Konec II. světové války v roce 1945 přinesl obnovení spojení českých zemí a Slovenska, přitom Slovensko získalo větší autonomii a Československá republika byla zřízena jako federativní stát. Co se týče Zakarpatské Ukrajiny, ta se již k Československu nepřipojila a splynula se Sovětským svazem.

3.2 Hospodářský vývoj ČSR ve 30. a 40. letech 20. století Ekonomika ČSR byla ve 30. letech 20. století velmi ovlivňována hospodářským vývojem ve světě. Krach na newyorské burze 29. října 1929 zasáhl nepříznivě nejenom do amerického hospodářství, ale způsobil ekonomické krize i ve zbytku světa. Ty se však ve většině zemí projevily se zpožděním. České země zasáhla krize v letech 1931 a 1932, ke krátkému oživení došlo v roce 1937, další krize bohužel nastoupila už v roce 1938, na ni však měla vliv i politická situace. Charakteristickým rysem krize z let 1931 až 1937 byla zejména její délka. To bylo způsobeno především nízkou technickou modernizací a skromnou investiční aktivitou. Svého dna krize dosáhla v roce 1933. V tomto roce 12 13

VESELÝ, Zdeněk (1999): Přehled dějin českého státu. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, s. 307. VESELÝ, Zdeněk (1999): Přehled dějin českého státu. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, s. 337.

15

klesla průmyslová výroba o 40 % a ještě v roce 1937 nedosáhla úrovně z roku 1929. Závažným problémem se dále stala nezaměstnanost. Nepříznivý vývoj na domácích trzích způsobil i zhoršení mezinárodní pozice. Podíl ČSR na světovém vývozu se mezi léty 1928 – 1938 snížil z 1,9 % na 1,6 %, podíl na vývozu do evropských států ze 4,2 % na 3,6 %.14 Situace byla neúnosná, a proto musela vláda na průběh krize určitým způsobem reagovat. Inspirovala se postupy v dalších zemích a začala uskutečňovat snahy o státní intervencionismus, tzn. že se svými zásahy pokoušela ovlivňovat vývoj ekonomiky. Nejvíce se tyto zásahy promítly do legislativy. Mám tím na mysli především stovky zákonů, vládních nařízení a vyhlášek, které byly v té době vyprodukovány. Hlavními znaky těchto právních norem byla podpora monopolizace a ochrana domácího zboží pomocí dovozního protekcionismu. Export se snažil stát naopak zvýšit. To se však nejprve nedařilo, k zastavení poklesu došlo až po dvou devalvacích v roce 1931 a 1934. Teprve poté byl vývoz konečně podnícen.15 Začátek příznivého vývoje československého hospodářství byl však nabourán mimoekonomickými událostmi, které způsobily nastoupení další krize − politickým vývojem v Evropě a mocenskými snahami Německa. Milníkem v této dějinné etapě zůstalo 30. září 1938, kdy došlo k odtržení pohraničních oblastí ve prospěch Německa a k podřízení našeho hospodářství německému. Československo tak podle odhadů ztratilo území, na něž připadalo 35 % vytvořeného národního důchodu a dvě pětiny průmyslové kapacity státu, 40 % větších závodů a 43 % ekonomicky aktivním obyvatel.16 Pro II. světovou válku v Československu byl typický model centrálně řízeného hospodářství. Oním řídícím centrem pak bylo samozřejmě Německo. Tržní ekonomika fakticky přestala existovat a na její místo nastoupila centrálně řízená. Ta byla charakteristická pevně stanovenými cenami všech výrobků, stejně tak byly závazně určeny mzdy. V průmyslu se uplatňoval direktivní systém při rozdělování surovin, paliv, elektrické energie atd. Samozřejmostí se stal také přídělový systém zásobování 14

PRŮCHA, Václav a kol. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. I.díl. Období 1918 – 1945. Brno: Doplněk, s. 273. 15 PRŮCHA, Václav a kol. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. I.díl. Období 1918 – 1945. Brno: Doplněk, s. 314 – 315. 16 PRŮCHA, Václav a kol. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. I.díl. Období 1918 – 1945. Brno: Doplněk, s. 428.

16

v důsledku nedostatku zboží. Lístkový systém se nejprve uplatňoval jen na základní potraviny a mýdlo, záhy se však rozšířil i na další produkty, průmyslové výrobky nevyjímaje. Dalším krokem v poněmčení protektorátu bylo vytlačení Čechů z vysokých hospodářských pozic. Němci se tak dostávali na vedoucí místa managementu podniků, ve správě měst či orgánů řízeného hospodářství. Samozřejmě se také měnili vlastníci mnoha podniků. K tomu docházelo buď obchodními transakcemi, kdy se pod nátlakem odkupovaly kapitálové účasti českých vlastníků za velmi nízké ceny, anebo přímo konfiskací majetku. Tyto konfiskace se prováděly pod politickými a rasovými záminkami. Zabavován byl majetek jak fyzických, tak právnických osob. Nejvyšším stupněm konfiskace pak byla arizace, kterou se myslí nucený převod židovského majetku.17

3.3 Průmyslová výroba Hospodářská krize 30. let 20. století se nejvíce projevila na průmyslové výrobě. V jejím průběhu se výroba v ČSR snížila dokonce o 40 %, a objemem se tak vrátila na úroveň 10. let 20. století. Tento silný pokles byl zapříčiněn především zostřeným konkurenčním bojem, ve kterém československé výrobky s těmi zahraničními nemohly, co se ceny a technické vyspělosti týče, soutěžit. Úspěchu tak dosáhly pouze ty výrobky a obory, kde se projevovala vysoká kvalita nebo kde se mzdy ustálily na nižší hladině než v zahraničí.18 K oživení průmyslové výroby začalo docházet až v polovině 30. let 20. století, a to jako důsledek zahájení rozsáhlého zbrojení vynuceného obavami z napadení státu. Tyto obavy se nakonec potvrdily a po vzniku protektorátu znovu začal pokles výroby. Byl vyvolaný především adaptací na nové podmínky, zánikem některých civilních odvětví a nedostatkem surovin. Od roku 1942 však nastal obrat a v souvislosti s totální mobilizací začala výroba stoupat s tím, jak se zvýšil počet pracovních sil a prodloužila pracovní doba. Poté, co se v roce 1944 začalo rozpadat německé hospodářství, klesala i česká výroba.19

17

PRŮCHA, Václav a kol. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. I.díl. Období 1918 – 1945. Brno: Doplněk, s. 455 – 472. 18 Mezi odvětví s nejnižším poklesem výroby lze zařadit výroby elektřiny a chemický, papírenský a polygrafický průmysl, a to s důvody elektrifikace, zavádění nových inovačních procesů nebo stále se rozšiřujícího sortimentu. (PRŮCHA, Václav a kol. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. I.díl. Období 1918 – 1945. Brno: Doplněk, s. 285.) 19 PRŮCHA, Václav a kol. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. I.díl. Období 1918 – 1945. Brno: Doplněk, s. 476 – 477.

17

3.4 Fotografická a kinematografická technika Fotografická a kinematografická technika se většinou vyráběla v podnicích jemné mechaniky a optiky a tyto přístroje byly součástí širokého sortimentu podniku. Výroba filmové suroviny i kinematografických přístrojů byla ve 20. letech minulého století na našem území spíše výjimečná. Tyto podniky vyráběly i další optické přístroje, například diaprojektory, zvětšovací přístroje či přístroje pro vojenskou techniku, postupně se přidávaly i kinematografické přístroje. V roce 1923 byla založena firma Globus, která uvedla mezi svými školními pomůckami na trh diaprojektor. Dalším příkladem byla firma Pleskot & spol., která přivedla na trh epiprojektor Epirex. Postupně vznikaly i další podniky. V roce 1924 to byla například firma Nesrsta-Bekárek se svým zvětšovacím přístrojem Argo. Mezi podniky na výrobu fotografického papíru lze vybrat závod Neobrom sídlící v Brně. Z nefotografických opticko-mechanických dílen pak můžeme jmenovat podnik Srb & Štys, který sídlil v Praze. Většina fotografické techniky a fotografického materiálu se však musela dovážet převážně z Německa.20 První snímací kameru pro 16mm film přinesla na trh firma Kodak v roce 1923. Téhož roku se na trh dostala i kamera pro 9,5mm film od francouzské firmy Pathé. Již v následujících letech se výrobou amatérských kamer zabývaly i další americké a evropské podniky.21 Brzo začaly s výrobou i české firmy. V roce 1932 se k těmto formátům přidal i formát pro 8mm film. Velmi oblíbené byly snímací kamery firmy Suchánek z Brna. Z kinoprojektorů vyráběných od 30. let 20. století můžeme jmenovat německý projektor Siemens Standart pro 16mm film a americký Kodak G pro 16mm film. Z českých projektorů byly nejpoužívanější projektor Almo pro 16mm film, Somet pro 8mm film a Popular s vyměnitelnou hlavicí pro 8, 9,5 a 16mm film. Používané byly také projektory firmy Optikotechna, a to projektor OP 8 pro 8mm film a OP 16 pro 16mm film.22

20

JIRÁČEK, Milič (1995): Fotografická technika. In: Smolka, Ivan a kol.: Studie o technice v českých zemích 1918 – 1945. Praha: Národní technické muzeum, s. 670. 21 KAMENÍK, Karel (1942): Amatérský film od A do Zet. Praktická příručka pro začátečníky i pokročilé. Praha: V. Kadečka, náj. Jan Vejvara, s. 23. 22 KAMENÍK, Karel (1953): Úzký film od A do Zet. Praha: Orbis, s. 218.

18

3.5 Prostorové vymezení a stručné dějiny Přerova Přerov je město ležící ve středu Moravy na řece Bečva. Nachází se na jižním okraji úrodné Hané, a tak již od pravěkých dob bylo křižovatkou obchodních cest. Přerov byl významným kulturním a obchodním centrem i v období středověku, teprve ze vlády Habsburků ztratil na významu. Až s rozvojem železničních sítí došlo k opětovnému rozkvětu města a hospodářskému růstu způsobenému zejména výrobou zemědělských strojů. Přerov se tak znovu stal důležitým městem mezi Brnem a Olomoucí. Období první republiky se stalo dalším pokračováním rozmachu města, budovaly se např. nové veřejné budovy pro soudní, finanční a politickou správu. 23 Do života Přerova velmi citelně zasáhla II. světová válka. Již v listopadu 1940 byl Němci vypracován plán na vytvoření německého koridoru přes celou Moravu, který by tak odtrhl Čechy od Slováků. Tímto koridorem se mělo na mysli vysídlení českých obcí a příchod Němců na toto území, navíc se počítalo i s vybudováním průplavu Dunaj − Odra a nové dálnice přes celou Moravu. S vysídlením se začalo na Vyškovsku a Prostějovsku, byl vypracován plán i na vysídlení Přerova, nakonec k tomu však nedošlo. Pro Přerov se stalo významné datum 20. listopadu 1944 − toho dne totiž došlo k bombardování města americkými letouny. Lidé dostali zprávy, že byla již bombardována města Brno a Zlín, nyní byla řada na Přerovu. Cílem byl podnik Optikotechna, který byl pod správou Němců, kteří zde vyráběli vojenské optickomechanické přístroje. V té době však v prostoru závodu pobývalo i několik lidí. Bomby dopadly na území Optikotechny, dále do prostoru pod nemocnicí, za řeku Bečvu, ale i do obytné ulice U Rybníka. Během jedné minuty dopadlo na zem celkem 95 bomb, bylo zničeno 15 domů, 13 obyvatel bylo usmrceno a 32 zraněno.24 V průběhu celé války v Přerově probíhalo čilé odbojové hnutí proti nacismu, které vyvrcholilo 1. května 1945 povstáním, to však bylo potlačeno.

23 24

(cit. 19. 11. 2010) (cit. 20. 11. 2010)

19

4 HISTORIE OPTIKOTECHNY Vznik závodu Optikotechna byl z velké části spjat s osobou Dr. Aloise Mazurka, který řadu let usiloval o vybudování optického závodu v Československu. Dr. Mazurek měl mnoho zkušeností s jemnou mechanikou. Po I. světové válce vyučoval na Vyšší průmyslové škole v Banské Štiavnici, ale v roce 1926 byl na žádost ministerstva školství přesunut do Přerova, kde byla zřízena Průmyslová škola pro jemnou mechaniku. Pod pojem jemná mechanika spadala v té době tři odvětví, a to odvětví mechanické, elektrotechnické a optické. V Přerově se nejprve soustředili hlavně na elektrotechnickou mechaniku, v roce 1930 však došlo k přebudování oddělení na optické. Byly zde školní dílny, kde se vyrobily první kondenzory, achromatické tmelené čočky (objektivy), achromatické tříčočkové lupy, okuláry a také první anastigmat v republice. Tyto výrobky vzbudily všeobecný zájem o optiku a do školy začaly chodit nové objednávky výrobků. Školní dílny však nebyly schopné uspokojit všechnu poptávku, a proto bylo potřeba přejít k jinému druhu výroby − k výrobě tovární.25 Příprava založení průmyslové výroby začala v roce 1930, kdy se Dr. Mazurek seznámil se stavitelem Ing. Aloisem Benešem, který v Přerově vlastnil cukrovar. Protože však v tomto roce vládla v zemi ekonomická krize a výroba se omezovala, neměl pan Beneš všechny prostory cukrovaru využité. Tito dva pánové se tedy dohodli na tom, že pan Beneš poskytne prostory a potřebný kapitál na vybudování sériové výroby a pan Mazurek závod povede − tak vznikl závod Optikotechna. Jediným majitelem firmy byl podle živnostenského listu ze dne 18. května 1933 Ing. Alois Beneš. Již v dubnu roku 1933 byla na Malých Novosadech v Přerově zřízena optická dílna a výpočtové oddělení továrny pro jemnou mechaniku a optiku. Ve výpočtovém oddělení byli zaměstnáni dva inženýři a jeden právník, další zaměstnanci byli většinou právě propuštění lidé z oblasti zednictví, kovářství atd. Do dílny byli také přizváni tři učni z Průmyslové školy v Přerově, kteří měli s optikou již nějaké zkušenosti. Sortiment Optikotechny se v počátcích dělil na jednoduché přístroje, jako byly čočky, lupy a kondenzory, a na složité a velmi přesné objektivy a anastigmaty. Nejprve se vyráběly optické komplementy, které byly součástí různých přístrojů. Optikotechna 25

ZAO Ol, f. Optikotechna , s. s r. o. Přerov, k. 5, inv. č. 46, Vývoj továrny Optikotechna od RNDr. Aloise Mazurka, 1940 – 1962, s. 5.

20

byla tedy závislá na jiných firmách, kterým dodávala součástky do jejich přístrojů. Když však zanikla firma Kolář, závod pro fotografické a zvětšovací přístroje v Modřanech u Prahy, do které měla Optikotechna dodat 100 ks anastigmatů Benar, bylo rozhodnuto o rozšíření podniku o výrobnu přístrojů, ve kterých by se optické výrobky uplatňovaly.26 K tomu byl panem Benešem zakoupen závod na výrobu zvětšovacích přístrojů Camilla Kallusche v Bílovicích nad Svitavou. Výrobce tak přešel přímo do Přerova a C. Kallusch se stal vedoucím mechanického oddělení. Za jeho vedení byly vyrobeny první zvětšovací přístroje Ideál pro formát 4 x 4 cm, Multifax pro formát 6 x 9 cm, Unikum pro formát 9 x 9 cm a Herkules pro formát 18 x 24 cm.27 V roce 1934 se dále rozšířily některé provozní výrobny, jako byly lakovny, sklad, provozní kanceláře a mechanické konstrukce. Narostl také počet zaměstnanců, a to na 35. Nejvýznamnějším výrobkem se stal fotografický přístroj pro 16mm film. Také se v tomto roce začaly výrobky vyvážet do zahraničí. První zemí, do které Optikotechna vyvážela své zboží, byla Itálie. Již v roce 1935 se však vývoz rozšířil o další zemi, konkrétně o Jihoafrickou republiku. Rozšířila se také výroba, a to o různé druhy lup a doplňků k zvětšovacím přístrojům, začalo se také s výrobou periskopických tankových dalekohledů. Neustálé rozšiřování výroby však předpokládalo značné investice do technického zařízení a koupi nových prostor. Na to však pan Beneš nebyl ochoten přistoupit, proto se zdálo velmi výhodné využít nabídky brněnské Zbrojovky, která měla zájem o opticko–mechanickou výrobu, a připojit se k ní. K 15. červnu 1935 se tak Optikotechna stala samostatnou společností s ručením omezeným v rámci koncernu Zbrojovka se základním kapitálem 1 000 000 Kč. Prvními jednateli společnosti se stali Ing. Josef Nosál, Ing. Karel Stalle a Alois Mazurek. Ředitelem byl jmenován Ing. Jaroslav Polák. Optikotechna tedy mohla i nadále rozšiřovat svoji výrobu, vybudovaly se nové kanceláře, administrativní, nákupní, prodejní a účetní oddělení. Dále byly nakoupeny nové stroje, měřící zařízení a pomůcky, zlepšila se i mzdová politika. Všechny tyto úpravy vyvrcholily v roce 1937, kdy byl podnik přestěhován do nových prostor, které odpovídaly výrobním, technickým, ale i hygienickým požadavkům. Z hlediska výroby začaly převažovat vojenské objednávky, rozšířila se i výroba zvětšovacích strojů pro profesionální fotografy ve formátu 9 x 12 cm – Laborant I – a ve 26

ZAO Ol, f. Optikotechna , s. s r. o. Přerov, k. 5, inv. č. 46, Vývoj továrny Optikotechna od RNDr. Aloise Mazurka, 1940 – 1962, s. 8. 27 ZAO Ol, f. Optikotechna , s. s r. o. Přerov, k. 5, inv. č. 46, Vývoj továrny Optikotechna od RNDr. Aloise Mazurka, 1940 – 1962, s. 8.

21

formátu 13 x 18 cm – Laborant II. Nadále pokračovala také expanze do zahraničí. Nyní se již vyváželo do zemí, jako jsou Spojené státy americké, Velká Británii, Švédsko, Norsko, Nizozemí, Belgie, Jugoslávie, Švýcarsko, Rumunsko, Argentina, Peru, Jamajka, Nový Zéland, Austrálie, Indie, Egypt. Pro vývoj československé kinematografické techniky byl významný především rok 1938. V tomto roce podnik představil veřejnosti na jarním Pražském vzorkovém veletrhu nový stabilní nezvukový kinoprojektor OP 16 pro 16mm film. Projektor byl určen především pro školní projekce. Novátorským prvkem bylo zabudování maltézského kříže. O rok později začal podnik na trh dodávat další kinoprojektor, a to OP 8 pro 8mm film a také kinoprojektor OP 16 již se zvukovou aparaturou. Na trh se dostala komora pro tříbarevnou fotografii Coloretta. V této době také začala výroba zrcadlových komor Flexaret a Optiflex, které byly mezi fotografy velmi oblíbené. Rok 1939 byl již ve znamení války. V optické výrobě převážila výroba vojenských zakázek především z nacistického Německa. II. světová války byla sice spojena s rozmachem podniku, počet dělníků dosáhl do té doby nejvyššího čísla, rozšířil se strojní park, budovaly se nové výrobní prostory28, ale to vše na úkor mírové výroby, která naopak upadala. Vyrábělo se zcela pro vojenské účely Říše, byl zaveden třísměnný provoz. Během války musela Optikotechna čelil mnoha náletům, odbojáři z řad zaměstnanců byli zatýkáni a posíláni do koncentračních táborů. V roce 1942 byl dokonce propuštěn zakladatel podniku Alois Mazurek, který byl podrobován již od začátku války mnoha výslechům. Optikotechna společně s celým Přerovem byla osvobozena Rudou armádou 8. května 1945. Hned po válce nastala reorganizace výroby a přechod na výrobu mírových výrobků. Hlavní změnou v podniku však bylo jeho znárodnění. Optikotechna byla znárodněna na základě Vyhlášky Ministerstva průmyslu č. 157 ze dne 27. prosince 194529 a s platností od 1. ledna 1946 byl zřízen národní podnik Meopta30. Znárodnění firem v oborech jemné mechaniky a optiky se dělo ve dvou fázích. Tato vyhláška vycházela z Dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů 28

Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 158. BATISTOVÁ, Anna (2008): „Na širokém plátně klid“. Přípravy na zavedení širokoúhlého formátu v české kinematografii (1953-1956). Brno: Masarykova univerzita [rukopis disertační práce], s. 32. 30 Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 127. 29

22

a některých průmyslových podniků ze dne 24. října 1945. V oddíle 1 § 1 byly definovány podniky, které se staly předmětem znárodnění. V tomto paragrafu pod odstavcem 1, číslo 6 bylo možné nalézt i podniky jemné mechaniky a optiky, které byly znárodněny, pokud měly více než 500 zaměstnanců podle průměrného stavu ke dnům 1. ledna let 1942 až 1944.31 Sídlem národního podniku Meopta se stal Přerov, kde se nacházelo technické oddělení, administrativní a obchodní oddělení bylo přesunuto do Prahy. Ředitelem podniku byl jmenován Ing. Vladimír Pásek. V této první fázi znárodnění byly do národního podniku Meopta kromě Optikotechny včleněny také podniky ETA (PrahaNusle), Srb & Štys (Praha-Košíře), SOMET (Trnovany u Teplic), Löschner A. (Modřany).32 K druhé fázi znárodnění došlo 1. ledna 1948, kdy byly do Meopty včleněny i menší podniky jemné mechaniky a optiky s počtem zaměstnanců do 50. Národní podnik se tedy rozšířil o další podniky, a to Jindřich Suchánek (Brno), Bratři Bradáčové (Hovorčovice), Král a spol. (Praha 7), Aktofot (Praha-Záběhlice), Bratři Kleinhamplové (Královská Lípa), Dalibor Štys (Praha 8) a Ing. Sázavský (Modřany).33 Postupně byly některé z těchto podniků v rámci Meopty rušeny. Tato etapa dějin Meopty však již není předmětem této bakalářské práce, a proto se jí více věnovat nebudu.

31

(cit. 2. 2. 2011) 32 Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 127. 33 Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 127.

23

5 POSTUP ZAVÁDĚNÍ VÝROBY KINEMATOGRAFICKÝCH PŘÍSTROJŮ PODLE KONCEPTU EKONOMIE TECHNICKÝCH ZMĚN

5.1 Počátek výroby kinematografických přístrojů aneb fáze vyvinutí nápadu Při práci na vlastním výzkumu je potřeba si položit otázku, kdy se vlastně v Optikotechně objevila myšlenka na konstrukci kinematografických přístrojů, jak postupoval jejich vývoj a kdo za tímto vývojem stál. Optikotechna se brzy po svém založení stala středně velkým podnikem se stále se zvyšujícím počtem zaměstnanců. Účelem založení podniku bylo pro Aloise Beneše především zhodnocení finančních prostředků, a tedy dosažení co možno nejvyššího zisku. Teprve poté, co Optikotechnu koupila v červnu 1935 Zbrojovka, začalo se více investovat do strojů, vybudoval se kontrolní systém, vznikly pokusné dílny a do podniku přišli noví inženýři. Již v roce 1935 bylo v Optikotechně zaměstnáno 70 dělníků a úředníků, počátkem ledna však toto číslo vzrostlo až na 158 zaměstnanců.34 Na konci roku 1936 se počet zaměstnanců vyšplhal až na 57 úředníků a 450 dělníků. Přibývalo také nových prostor a mluvilo se o přesunu celého podniku do nových budov. Před válkou se počet zaměstnanců pohyboval okolo čísla 600, během války se tento stav výrazně zvýšil, většina dělníků ale pracovala ve vojenské výrobě. Například v prosinci 1941 pracovalo v Optikotechně 1 895 dělníků a 437 úředníků. Podnik takového rozsahu již potřeboval určité rozdělení závodu na menší funkční jednotky, kdy každá z nich měla svého vedoucího. V podniku se tak vyvinula liniová struktura organizace podniku, nejvyšší jednotkou bylo ředitelství se sekretariátem, pod ně spadal administrativní odbor. Zde se pracovalo na účetnictví podniku, přijímaly se zakázky a vedl marketing podniku. Dalším velkým oddělením byla výroba, která se však dále dělila podle zaměření na optické a mechanické dílny, montáž a kontrolní oddělení. Třetím oddělením byl výzkum. I ten se dělil na další dílny, které měly vlastní vedoucí. V rámci výzkumu bylo možné rozlišit tyto dílčí jednotky: optickou konstrukci, mechanickou konstrukci, laboratoře, pokusné dílny a technickou službu.35 Byla to právě 34 35

Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 20. Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 126.

24

dílna mechanické konstrukce, kde začaly vznikat první návrhy na konstrukci kinematografických přístrojů. Vznik dílny mechanické konstrukce lze datovat rokem 1934, kdy se k Optikotechně připojil závod na výrobu zvětšovacích přístrojů Camilla Kalusche. A právě

jeho

jméno

kinematografických

lze

přístrojů.

spojovat

s rozvojem

Připojením

výzkumu

Kalluschova

konstrukce

podniku

tak

nejen začala

v Optikotechně fáze vyvíjení nápadů na výrobu různých přístrojů. S jeho příchodem se odstartovala nejprve výroba zvětšovacích přístrojů, dále se přidaly diaprojektory a nakonec i kinematografické přístroje, a to především promítací. Vývoj těchto přístrojů však nelze spojovat jenom s jeho jménem. Optikotechna využívala i dalších vynálezců, kteří nebyli jejími zaměstnanci. Například Ing. Jindřich Vavřina a Ing. Josef Černý, kteří nabídli Optikotechně za finanční odměnu své vynálezy na promítací, v případě pana Vavřiny, a přijímací přístroje, v případě pana Černého. Dá se tedy říci, že Optikotechna využívala různých cest k diversifikaci své produkce a zvýšení konkurenceschopnosti.

5.1.1 První kroky k výrobě kinematografických přístrojů Původně byla Optikotechna založena jako závod na výrobu optických součástek do různých přístrojů. Podnik se ale postupně rozrůstal a také pole jeho působnosti se rozšiřovalo. Aby nebyla firma závislá na dodávkách mechanických částí přístrojů, do kterých zakomponovávala své optické součástky, zakoupila v roce 1934 výrobnu na zvětšovací přístroje Camilla Kallusche sídlící v Bílovicích nad Svitavou. Sám Kallusch se stal vedoucím mechanické dílny a od této doby lze mluvit o mechanické výrobě zvětšovacích a později i kinematografických přístrojů. Camillo Kallusch se přestěhoval do Přerova a přizval k sobě i své bývalé spolupracovníky ze závodu v Bílovicích nad Svitavou. Mechanická dílna vykazovala dobré výsledky v konstrukci zvětšovacích přístrojů, jejichž sortiment se rychle rozšiřoval. V roce 1936 byla zřízena pokusná dílna mechanického oddělení, jejímž vedoucím se stal Camillo Kallusch. Ze smlouvy mezi Optikotechnou a C. Kalluschem z roku 1937 vyplývá, že veškeré jeho nároky na modely zvětšovacích a promítacích přístrojů zkonstruovaných podle jeho návrhů, které do data vystavení smlouvy učinil, byly Optikotechnou vykoupeny částkou

25

79 500 Kč.36 Tímto aktem Optikotechna získala výlučné právo tyto vynálezy vyrábět a prodávat pod vlastní značkou. Ještě pod vlastním jménem přihlásil v roce 1934 C. Kallusch k patentní ochraně podpěrné zařízení pro optické přístroje. Přihláška byla přijata 15. ledna 1937. I tuto přihlášku postoupil pan Kallusch za finanční odměnu Optikotechně, ta si dále vyhradila právo na přihlašování všech vynálezů navržených panem Kalluschem v době trvání jeho pracovního poměru na jméno Optikotechna. Jmenovitě Optikotechna získala od pana Kallusche za dobu trvání jeho pracovního poměru patent na ovládací zařízení pro kinematografické přístroje, zařízení pro vedení filmu37 u promítacích a snímacích přístrojů, chránítko pro sklopné kladky promítacích přístrojů, promítací přístroj, světelnou komoru promítacích přístrojů a hnací ústrojí kinematografických přístrojů.38

5.1.2 Nové licence na promítací přístroje Optikotechna se snažila získávat modely nových přístrojů také od externích konstruktérů. Díky smlouvě s Jindřichem Vavřinou si Optikotechna opatřila další patenty na promítací přístroj pro 8mm film, 16mm film a 16mm zvukový film, dále patent na zařízení k vedení filmu a na náhon promítacích přístrojů. V této smlouvě přenechal pan Vavřina Optikotechně výhradní právo na užívání, výrobu a prodej projekčních přístrojů zhotovených podle jeho konstrukcí.39 Dohoda se týkala promítacích přístrojů pro film užší než 35 mm, a to jak němý, tak zvukový. Výsledkem bylo, že Optikotechna byla oprávněna používat veškeré vynálezy, u kterých byl Vavřina autorem nebo spoluautorem, a přihlásit je na své jméno k patentování. Vavřina předal Optikotechně veškeré podklady, informace, prohlášení a podpisy k podání patentních přihlášek v ČSR i v cizině. Dále souhlasil pomoci Optikotechně v technických záležitostech a podat veškeré potřebné informace a zkušenosti k výrobě němého projektoru OP 8 a zvukového projektoru OP 16. Jako protihodnotu si vyúčtoval částku 30 000 Kč, která mu byla zaplacena ve dvou termínech. Za postoupení práva se zavázala Optikotechna platit licenční poplatek ve výši 2 % z ceny za každý vyrobený, prodaný 36

ZAO Ol, f. Optikotechna s. s r.o., Přerov, k. 3, inv. 18, Jednání s Camillo Kalluschem, 1933 – 1937. Toto zařízení „vymezuje pohyb filmového pásu zajišťovaný transportním mechanismem, vodícími válečky a filmovou dráhou vybavenou vodící a přítlačnou lištou, přítlačnou destičkou nad jistícími kolíky. (LEVINSKÝ, Otto – STRÁNSKÝ, Antonín, Dr. a kol. (1974): Film a filmová technika. Praha: Nakladatelství technické literatury, s. 306.) 38 ZAO Ol, f. Optikotechna s. s r.o., Přerov, k. 3, inv. č. 32, Seznam udělených a obchodně zužitkovaných patentů OP ke dni 31.12. 1943. 39 Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 44. 37

26

a zaplacený projekční přístroj. Dohoda byla uzavřena na dobu trvání patentu, nejdéle však na 15 let ode dne počátku patentu.40

5.1.3 Počátky výroby snímacích kamer Předmětem zájmu Optikotechny byla také výroba snímacích kamer. Na jejím vývoji pracoval Vilém Brendl, zaměstnanec Optikotechny, který jí licenci na výrobu přijímacího kinematografického přístroje postoupil.41 Přihláška na patentní ochranu byla podána 13. listopadu 1939. Kromě tohoto interního výzkumu spolupracovala v následujících letech Optikotechna také s Ing. Josefem Černým, který byl vynálezcem „přijímacího přístroje pro úzký zvukoobrazový film šířky 8mm, resp. 16mm“42. Korespondence mezi Optikotechnou a panem Černým probíhala od října do listopadu 1941 a opční dohoda byla podepsána 1. prosince 1942. V této dohodě přenechával pan Černý všechna práva plynoucí z vynálezu Optikotechně. To znamená, že na Optikotechnu byla převedena licence k výrobě, prodeji a používání přijímacího přístroje. Dále byla Optikotechna oprávněna přístroj kdekoli přihlásit k patentní ochraně. V opční dohodě se také domluvilo zhotovení prototypů zvukoobrazového přijímacího přístroje pro 8mm a 16mm film, aby se tak ověřila jejich účinnost. K zhotovení těchto prototypů pan Černý samozřejmě předal Optikotechně všechny potřebné podklady a výpočty a zavázal se pomoci při konstrukci, pokud by se vyskytly problémy. Finanční odměna, za kterou Ing. Černý postoupil Optikotechně práva na výrobu, prodej a užívání přijímacího přístroje, byla obdobná jako u finanční odměny pro Ing. Vavřinu při postoupení jeho práva. Optikotechna zaplatila panu Černému licenční poplatek v hodnotě 2 % z ceny přístroje. Za technickou pomoc při konstrukci přístroje by pan Černý inkasoval 25 000 Kč, a to ve dvou splátkách.

40

Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 45. ZAO Ol, f. Optikotechna s. s r.o., Přerov, k. 3, inv. č. 32, Seznam udělených a obchodně zužitkovaných patentů OP ke dni 31.12. 1943. 42 ZAO Ol, f. Optikotechna s. s r.o., Přerov, k. 3, inv. 29, Jednání a dohody s firmou Cinephon – Ing. Ryšan, Praha, s Ing. Josefem Černým, Přerov a dr. Hugo Kasperem, Brno, 1941 – 1943. 41

27

5.1.4 Patentní politika Optikotechny Od roku 1934 do roku 1939 si Optikotechna podala k Patentnímu úřadu celkem 27 žádostí na poskytnutí patentní ochrany, ve kterých jí bylo vyhověno. Můžeme o tomto čísle říci, že je velké či malé? Bylo běžnou praxí podávat na každý přístroj co možno nejvíce patentních přihlášek? Než se pokusím odpovědět na tyto otázky, je potřeba seznámit se s poskytováním patentní ochrany v rámci celého Československa. Po vzniku Československa byl v roce 1919 založen i Patentní úřad, jehož posláním bylo přijímat patentní přihlášky na vynálezy a po ověření oprávněnosti nároků na patentní ochranu i její udělení. Patentní úřad se legislativně řídil Patentním zákonem č. 305/1919 Sb., který však vycházel z rakouské normy z 11. ledna 1897 číslo 30 říšského zákoníku.43 Patentní úřad pod tímto názvem fungoval až do roku 1952, poté byl přejmenován na Úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty. Aby byl vynález prohlášen za patent44, musel splňovat následující podmínky: vynález musel být nový, přinášet technický účinek a musel být průmyslově využitelný.45 Až do začátku II. světové války se jich k Patentnímu úřadu přihlašovalo řádově tisíce, například v roce 1937 to bylo 8 406 přihlášek, patentní ochranu však získalo jen 3 100 vynálezů. Počátkem války však docházelo k poklesu přihlášek a v roce 1940 byla činnost úřadu omezena německými úřady natolik, že mu bylo zakázáno přijímat nové patentní přihlášky. Úřad se mohl zabývat pouze neuzavřenými přihláškami, na ostatní přihlášky se však vztahovaly říšské zákony a oprávněnou institucí na udělování patentní ochrany se stal patentní úřad v Berlíně. Mezi roky 1941 až 1944 se proto Patentní úřad v Praze zabýval průměrně jen 20 žádostmi ročně. Proto je pochopitelné, že naopak po konci války bylo na úřad zasíláno přihlášek mnohem více. V roce 1945 to bylo 2 601 podaných žádostí, z toho 700 bylo vyhověno, v následujících letech se toto číslo ustálilo na hodnotě předválečného stavu, a to 6 000 – 7 000 podaných přihlášek ročně.46

43

(cit. 23. 2. 2011). Pojem patent lze definovat jako „ jedna z forem ochrany vynálezu nebo průmyslového vzoru, v užším smyslu název dokumentu, jímž se uděluje výhradní právo k nakládání s vynálezem nebo průmyslovým vzorem. (LANDA, Pavel (1989): Patent na rozum. O průmyslových právech. Praha: Albatros, s. 100.) 45 VITÁČEK, František (1933): Československý patentní zákon s příslušnými zákony, nařízeními, vyhláškami a státními smlouvami jakož i s rozhodnutími od roku 1899 do doby přítomné. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství, s. 64. 46 ŠPINDLER, Karel (1999): Osmdesát let Patentního úřadu v České republice. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, s. 72. 44

28

Pokud bychom se chtěli blíže podívat na patentní politiku Optikotechny, je vhodné zkoumat ji v porovnání s jinými podniky zabývajícími se jemnou mechanikou a optikou. Z internetových stránek Úřadu průmyslového vlastnictví lze vyčíst, že nejenom Optikotechna si podávala patentní přihlášky na své vynálezy, ale např. i pražská firma Srb & Štys hojně využívala této možnosti ochrany svých vynálezů. Po dobu působení jí bylo uděleno přes 20 patentních ochran, tedy zhruba stejně jako Optikotechně. Firma Srb & Štys si sice nepodala přihlášku na kinematografický přístroj, ale specializovala se na jiné optické přístroje, jako byly např. mikroskop, záměrná busola nebo dalekohled a v těchto výrobcích mohla Optikotechně konkurovat. Dále lze jmenovat firmu Pleskot & spol., která se zabývala fotografickou technikou. Ta získala patentní ochranu např. na přístroj k promítání neprůhledných, barevných a plastických předmětů nebo na přístroj k samočinnému promítání diapositivů.47 Přihlásit své vynálezy si také nechal konkurent Optikotechny Jindřich Suchánek, majitel stejnojmenné firmy jemné mechaniky sídlící v Brně. Ten si již roku 1935 požádal o patentní ochranu promítacího přístroje a dále mu byly uděleny tři patenty na příslušenství48 ke kinematografickým přístrojům. Z toho lze tedy usuzovat, že podávání přihlášek na patentní ochranu vynálezů i zlepšovacích návrhů bylo nutným předpokladem pro to, aby podnik obstál v konkurenčním prostředí, vždyť udělení patentní ochrany dávalo možnost majiteli patentu nakládat se svým vynálezem podle vlastního uvážení a použit vynález bez svolení majitele bylo chápáno jako přestupek. Optikotechna si tak chránila své výrobky a zároveň se snažila udržet krok i s dalšími firmami z oboru. Kromě kinematografických přístrojů Optikotechna získala např. patent na zvětšovací přístroje, záměrné busoly, fotografický přístroj a komoru, tedy na celý sortiment výrobků, které se konstruovaly v mechanické dílně. Větší část ale tvořily patenty na kinematografické přístroje nebo jejich části. Většina těchto přihlášek přitom nepřihlašovala vynález zcela nový, ale jen ho zlepšovala. Optikotechna se tak snažila odstranit problémy dosavadních přístrojů a zlepšit jejich využitelnost. Jako první si 47

(cit. 23. 2. 2011). Příslušenství obsahuje „vybavení a doplňky kamery, které lze rozdělit na základní a zvláštní. Základní příslušenství tvoří nezbytnou výbavu, zahrnuje pohonný motorek, ústrojí pro posuv filmu, cívky na kazety na film, objektiv, hledáček, spoušť, počítadlo metrů. Zvláštní příslušenství je buď nedílnou součástí bohatěji vybavených přístrojů nebo jím lze přístroj doplnit dodatečně. Je to zejména mechanismus pro změnu obrazoví frekvence, mechanismus pro expozici jednotlivých políček, zámek spouště pro trvalý chod, samospoušť, zpětný chod aj.“ (LEVINSKÝ, Otto – STRÁNSKÝ, Antonín, Dr. a kol. (1974): Film a filmová technika. Praha: Nakladatelství technické literatury, s. 233.) 48

29

Optikotechna požádala o patentní ochranu na ovládací zařízení pro kinematografické přístroje podle návrhu Camilla Kallusche, a to dne 6. září 1937. Toto zařízení pak bylo chráněno od 15. března 1939. Zařízení mělo například přinést velké zjednodušení obsluhy přístroje, a to díky rozvodovému orgánu, se kterým bylo snazší ovládat všechny ústředí přístroje.49 Dále Optikotechna získala patent na chránítko pro sklopné kladky promítacích přístrojů. Toto chránítko mělo zabránit spadnutí lanek z ramen přístrojů při jejich transportu. Camillo Kallusch ml. pracoval s osvětlovacími zařízeními a řešil problém velkých rozměrů přístrojů právě kvůli chlazení osvětlovacích přístrojů. Jeho vynález na zmenšení přístroje tak určitě zjednodušil manipulaci s přístrojem i jeho transport. Optikotechna také získala řadu patentů přímo na promítací i snímací přístroje.50 Jednalo se vždy o nějaké vylepšení součástek přístroje. Například vynález, jehož přihláška byla podaná 24. ledna 1938, měl předcházet poškození filmu a také umožnit snadnější čistění promítacího okénka, další vynález vylepšoval hnací ústrojí přístroje nebo reprodukční zařízení51. Z analýzy první fáze konceptu ekonomie technických změn si můžeme všimnout několika dílčích závěrů. I když trh fotografické a kinematografické techniky nebyl velký, byl to trh relativně vysoce konkurenční a firmy se snažily svůj podíl na něm zvýšit právě vyvinutím nového nápadu. Tímto nápadem většinou bylo nějaké zlepšení přístroje, čímž se zjednodušila jeho manipulace nebo obsluha a údržba. Na vyvíjení nápadů měla Optikotechna vyhrazeno celé oddělení, i přesto využívala externích pracovníků. Nesmíme však zapomínat na to, že vyvíjení kinematografických přístrojů se nedělo v izolovaném prostředí, naopak velký vliv na vývoj v případě Optikotechny měla i další odvětví jemné mechaniky, jako byla výroba zvětšovacích přístrojů, neboť některá ústrojí byla konstruována na stejných základech. Vývoj kinematografických přístrojů v Optikotechně tak nezačínal na zelené louce, půdu mu již připravilo bádání v oblasti zvětšovacích a fotografických přístrojů.

49

PATENTNÍ SPIS č. 64988. (cit. 8. 2. 2011). Částečné opisy patentních spisů týkajících se celých kinematografických přístrojů jsou obsaženy v dokumentační příloze. 51 Optikotechna se snažila vyřešit nevhodné umístění jak reprodukčního zařízení, tak amplionu. 50

30

5.2 Sériová výroba kinematografických přístrojů aneb fáze inovací V roce 1938 Optikotechna zahájila výrobu kinematografických přístrojů a k tomuto datu lze otevřít i druhou fázi konceptu ekonomie technických změn, a to fázi zavádění do výroby. Jako první se začal vyrábět amatérský kinoprojektor OP 16 pro němý film. Větší rozmach výroby těchto přístrojů se pak datuje k 6. září 1938, kdy byla podepsána licenční dohoda mezi Optikotechnou a Ing. Jindřichem Vavřinou. Je však třeba si uvědomit, jaké postavení zaujímaly kinematografické přístroje v rámci celopodnikové výroby. Výrobu závodu by bylo v té době možné rozdělit na dvě hlavní odvětví, a to na optickou a mechanickou dílnu. Optické oddělení vyrábělo řadu čoček, lup, kondenzorů a anastigmatů, a to jednak rovnou určených k prodeji, jednak jako součástky do přístrojů vyráběných v mechanické dílně. Optické výrobky byly hlavním výrobním a obchodním artiklem a Optikotechna si brzy získala dobrou pověst výrobce optických přístrojů. V roce 1934 se začala rozjíždět mechanická dílna, ve které se vyráběly kinematografické přístroje. Hlavním impulsem pro založení této dílny byla výroba zvětšovacích přístrojů. Optikotechna jich zkonstruovala řadu. Teprve poté se začalo s výrobou diaprojektorů a nakonec i s kinematografickými přístroji. Objem jejich výroby byl však v porovnání se zvětšovacími přístroji zanedbatelný. Navíc po odkupu Optikotechny Zbrojovkou v roce 1935 se k výrobnímu programu přiřadila i výroba vojenských přístrojů, která od té doby hrála prim a zvýšila se hlavně během II. světové války. Zatímco Optikotechna vyráběla více než desítku typů zvětšovacích přístrojů, kinematografických přístrojů vyráběla pouze čtyři typy, a to projektory OP 8, OP 16 bez zvuku, OP 16 se zvukem a snímací kameru OP 8. To diaprojektory byly vyráběny v širší paletě. I když měly tyto kinematografické přístroje jen malý vliv na celkový objem výroby a tudíž i na výši zisku, staly se konstantní položkou ve výrobním plánu a brzo po válce začal jejich rozmach, tentokrát již v rámci národního podniku Meopta. Zavádění výroby kinematografických přístrojů ve větším rozsahu bránil vysoký počet vojenských zakázek a objednávek zvětšovacích přístrojů, ze kterých plynuly stabilní zisky, což se o kinematografických přístrojích říci nedalo. Je těžké odhadnout, jaké vyhlídky a plány měli manažeři Optikotechny při zahájení výroby kinematografických přístrojů. Je zřejmé, že trh s kinematografickou 31

technikou se teprve rozvíjel, což pro Optikotechnu znamenalo nejistotu dosažení zisku, ale na druhou stranu možnost zisku vysokého, pokud by se nový výrobek na trhu uchytil dobře a byl by o něj zájem. Investice do výroby se tak jevila jako jedna z možností jak zvýšit podíl na trhu a stát se konkurenceschopnějším. Do výroby však nakonec zasáhla válka, která změnila predikce vytvořené Optikotechnou, a tak se její cíle a záměry nenaplnily zcela podle původních představ. Můžeme jen spekulovat, kam by směřovala výroba kinematografických přístrojů, kdyby byla válka odvrácena. Stala by se z pouze okrajové záležitosti výroba kinematografických přístrojů tahounem celého podniku v případě, kdyby se program nemusel přesměrovat na vojenskou výrobu? Možná by však i přesto zůstávala na okraji výrobního programu a největší objem výroby by představovaly zvětšovací přístroje a fotoaparáty. Při konstrukci prvních přístrojů však muselo být zřejmé, že z jejich prodeje se velké zisky očekávat nedají, jednak náklady na výrobu prototypů a poté i přístrojů byly neúměrně vysoké vůči prodejní ceně52, za druhé se přístrojů zkonstruovalo jen pár a ty tyto náklady nemohly zaplatit. Přesto s výrobou kinematografických přístrojů Optikotechna začala. Až do zahájení II. světové války lze tedy zaznamenat větší zájem o výrobu kinematografických přístrojů. Dle stavu prototypů z 5. listopadu 1938 vyplývá, že do výroby byly zadány prototypy projektoru OP 8 a snímací kamery OP 8 pro 8mm film. K 15. prosinci 1938 byly již 2 kusy projektoru OP 8 zhotoveny. To, že se skutečně intenzivně pracovalo na přístrojích, lze vyčíst i z technické zprávy za dobu od 1. ledna do 5. února 1939, podle které byla také zhotovena snímací kamera pro 8mm film. Dále se zahájila příprava pro sériovou výrobu projektoru OP 8 a zároveň se vyrobila malá sérii pro prezentování na veletrhu a v zahraničí. Projektor OP 8 a zvukový projektor OP 16 se pak dostaly na trh počátkem roku 1939. Počet zhotovených projektorů však dosáhl pouze několika kusů a s příchodem války se jejich výroba skoro zastavila. Příznivý nástup výroby započatý v roce 1939 byl kvůli válce násilně utlumen. Hlavním znakem následujícího období bylo přeorientování se na vojenskou výrobu, a tím pádem i zpomalení výroby ostatních výrobků. Zde je vhodné připomenout, že Optikotechna byla stále součástí koncernu Zbrojovka. Aby Němci zabránili vývozu 52

O této vysoké výrobní ceně svědčí i dokument stanovující zásady pro zaceňování inventury hotových výrobků, kde je zmíněno, že „ projektory OP 16 nejsou zaceněny vzhledem k vysokým výrobním nákladům výrobní cenou, nýbrž hodnotou, která odpovídá prodejní netto ceně.“ (ZAO Ol, f. Optikotechna, k. 16, inv. 166, Inventura hotových výrobků, 1938.)

32

zbrojního materiálu z Československa, začala Drážďanská banka v únoru 1939 jednat s generálním ředitelem Zbrojovky Edvardem Outratou o odkupu jejích akcií. 7. března 1939 získala tato banka 90 000 akcí Zbrojovky, což společně s 130 528 akciemi vlastněnými státem, který byl podřízen Říši, znamenalo de facto získání podstatného vlivu ve Zbrojovce a její ovládnutí.53 V souvislosti s touto událostí přišel do Optikotechny v druhé polovině roku 1939 Dr. Štefan Kerlin, který se stal bezpečnostním referentem a jeho

činnost

byla

podřízena

zcela

německému

Úřadu

pro

ochranu

(Abwehrnebenstelle) sídlícímu v Brně.54 Úkolem Dr. Kerlina bylo zajistit všechna bezpečnostní opatření, chránit podnik před sabotáží a zradou. Ředitelství se dále zavázalo přizvat pana Kerlina k poradám, bez předchozího souhlasu referenta nesmělo vydávat rozhodnutí o prohlídkách závodu, přijímat nebo propouštět zaměstnance, vedoucí dílen museli ihned hlásit případná podezření na sabotáž.55 Také vrátní a hlídači byli podřízeni přímo Dr. Kerlinovi. Z tohoto postupu Úřadu pro ochranu je zřejmé, v jaké situaci se Optikotechna nacházela. Byla zcela pod kontrolou Říše a ta si žádala výrobu vojenských zakázek. Optikotechna musela převzít zakázky, které nebyly německé firmy schopny plnit, byli přijímáni noví zaměstnanci, pouze však na vojenské zakázky, na mírové výrobky nezbýval čas. Pokles výroby mírových přístrojů tak kopíruje trend v celém protektorátním hospodářství. To se muselo podřídit německému diktátu, stalo se centrálně řízeným hospodářstvím a dostalo se do recese, kterou doprovázel nedostatek surovin. Po konci války se začal výrobní program vracet do původních kolejí. Zatímco výroba zbrojních přístrojů byla na ústupu, do popředí se tlačily mírové výrobky. Jedním z propagovaných odvětví se stala i výroba kinematografických přístrojů. Poválečná ekonomika se však musela vypořádat s mnoha problémy. Militarizací hospodářství během války se změnila struktura výroby, byly vyčerpány zásoby surovin, materiálu i hotových výrobků.56 Ze seznamu výrobků přidělených do výroby z 9. listopadu 1945 vyplývá, že o nápady na výrobu kinematografických přístrojů v Optikotechně nouze nebyla. Dále lze však vyčíst, že často zůstalo jen u výkresů nebo prototypů, a to právě z důvodu nedostatku materiálu a elektrické energie. Optikotechna také čelila úbytku

53

FRANĚK, Otakar (1969): Dějiny koncernu brněnské Zbrojovky. Díl první, 1918 – 1939. Brno: BLOK, s. 328. Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podiku Meopta, 1962, s. 50. 55 Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 51. 56 PRŮCHA, Václav a kol. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. I.díl. Období 1918 – 1945. Brno: Doplněk, s. 572. 54

33

pracovních sil, někteří významní konstruktéři museli např. odejít na vojnu, jiní se věnovali již zavedeným výrobkům, jako byly zvětšovací přístroje. Hned na konci roku se ve vývoji objevily objektivy pro kinoprojekci a reprodukci, dále kinosnímačka pro 4mm, 8mm i 16mm film, také byl připraven prototyp zvukové kamery.57 Co se týče kinoprojektorů, měla Optikotechna ve vývoji kinoprojektor pro 4mm film a profesionální zvukový kinoprojektor pro 16mm film.58 Optikotechna samozřejmě pokračovala také ve výrobě dalších výrobků, jako byly zvětšovací přístroje, fotoaparáty, komory pro tříbarevnou fotografii, dalekohledy, busoly, binokulární lupy, reflektory, navigační letecké přístroje atd. Výroba těchto přístrojů probíhala lépe, což bylo dáno zejména tradicí jejich výroby již před válkou a úspěšností prodeje.59 Ze zprávy výzkumu za prosinec 1945 dále vyplývá, že Optikotechna začala s konstrukcí dětského projektoru OP 8. Optická část přístroje byla zhotovena již na 80 %. Záhy začala pracovat i na dětském projektoru OP 16. Výzkumný obor měl v plánu také práci na zlepšení kinoprojektoru OP 8 a dokončení návrhu snímací komory OP 2x8.60 Tyto práce však byly přerušeny. Z těchto údajů je zřejmé, že Optikotechna chtěla navázat na vývoj započatý před válkou, ekonomické podmínky však její snahu výrazně stěžovaly a výroba kinematografických přístrojů se tak rozjížděla velmi pozvolně.

57

Označením snímačka se mají na mysli snímací kamery, Optikotechna je dále dělila na ty pro luxusní a lidové použití. Přídavek luxusní podle mého názoru vyjadřuje, že v ceně přístroje byla zahrnuta i cena veškerého příslušenství, zatímco přídavné jméno lidové odkazuje pouze na základní vybavení, a tím nižší cenu přístroje. Z 8mm snímacích kamer pracovala Optikotechna na kameře pro půlený 8mm film. Dále vyráběla různé součástky do přístrojů, např. zvukové adaptéry, štěrbinovou mikrooptiku, převíječky, optické prohlížečky atd. 58 ZAO Ol, f. Optikotechna, k. 40, inv. č. 241, Seznam výrobků nalézajících se ve výrobě s uvedením všech charakteristických znaků a výrobní program k 9. listopadu 1945. 59 Zatímco bylo v červenci 1945 vyrobeno např. 600 periskopů, 130 zvětšovací přístrojů Opemus a 87 fotoaparátů Flexaret, kinoprojektorů OP 16 bylo až v říjnu 1945 dohotoveny 3 kusy. (Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Zprávy technického oboru, 1945.) 60 Mimo tyto přístroje se již v létě 1945 rozšiřovala výroba o další součástky. Pracovalo se na snímacím objektivu pro 35mm film a na zvukovém budiči také pro 35mm film. (Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Zprávy technického oboru, 1945.)

34

5.3 Prodej kinematografických přístrojů aneb fáze rozšíření na trhu O prodeji kinematografických přístrojů Optikotechny od počátku výroby v roce 1938 do znárodnění v roce 1945 toho víme velmi málo. Je to dáno především II. světovou válkou, ze které se nedochovalo mnoho archivních materiálů. Je však zřejmé, že sériová výroba mírových přístrojů, mezi něž kinematografické přístroje samozřejmě patřily, ustoupila do pozadí ve prospěch výroby vojenských zakázek. Ale i ve srovnání s ostatními mírovými

výrobky

kinematografické

přístroje

ve

své

odbytovosti

zaostávaly.

Z olomouckého archivu jsem získala informace o celkových tržbách v letech 1936 až 1940. Za rok 1938, což je první rok, kdy se na trhu objevily kinoprojektory OP 16, se celkové tržby mírových výrobků v tuzemsku vyšplhaly na 1 529 421,05 Kč, toto číslo je však v porovnání s tržbami za vojenské výrobky – 17 892 519,90 Kč − skoro zanedbatelné. Následující rok to bylo 3 664 451 Kč a v roce 1940 pak 6 088 056,45 Kč. V tomto roce byl rozdíl mezi mírovou a vojenskou výrobou ještě markantnější, neboť z celkové fakturace připadalo na vojenskou výrobu více jak 87 %, což představovalo 54 062 881,95 Kč.61 Co se týče exportu v roce 1938, tedy ještě před válkou, tržby z mírových výrobků byly vyšší než z výrobků prodaných v tuzemsku, vyšplhaly se na 1 954 664,40 Kč. V období války se však tento poměr převrátil a tržby z exportu byly mnohem nižší. Tento pokles byl důsledkem přetrhání vazeb mezi Optikotechnou a spojeneckými státy, jako byly Spojené státy americké nebo Velká Británie. V roce 1939 tedy tržby z exportu činily jen 1 013 533,50 Kč a v roce 1940 1 008 056,45 Kč.62 O propojení s německým hospodářstvím svědčí fakt, že největším importérem všech výrobků se stala právě Říše. Z vojenských výrobků připadalo na export do Říše 58,72 %. Čísla z pozdějších let se nedochovala. Je však zřejmé, že jen malá část tržeb z mírových výrobků byla získána díky prodeji kinematografických přístrojů. Čísla za jednotlivá léta neznáme, ale víme kolik činily tržby z prodeje kinematografických přístrojů od roku 1938, kdy byla projektorům udělena licence, do konce roku 1943, a to díky dokumentu shrnujícímu všechny patenty udělené Optikotechně k 31. 12. 1943. Podle tohoto záznamu bylo do konce roku 1943 61 62

Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 53. ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, k. 21, inv. č. 180, Přehled výroby, fakturace, 1940 – 1945.

35

prodáno 20 kusů zvukového kinoprojektoru OP 16 za průměrnou cenu 12 950 Kč za kus, což celkově činilo 259 000 Kč. Jelikož se průměrná cena němého kinoprojektoru OP 16 pohybovala kolem 4 950 Kč za kus, prodalo se ho do konce roku 1943 mnohem více kusů, a to 223. Celkový objem tržeb činil při této průměrné ceně 1 103 850 Kč. Nejvíce se však prodával němý amatérský kinoprojektor OP 8, kterého se do konce roku 1943 prodalo 1 032 kusů při průměrné ceně 1 900 Kč za kus. Oproti kinoprojektorům OP 16 měl tedy konkurenční výhodu v mnohem nižší ceně. Tržby z OP 8 při stanovené průměrné ceně se celkově vyšplhaly na 1 960 800 Kč.63 Pokud tato čísla srovnáme s celkovými tržbami mírových výrobků za jednotlivé výše zmíněné roky, je zřejmé, že tržby z prodeje kinoprojektorů měly na výši zisku marginální vliv. Jen u kinoprojektoru OP 8 lze říci, že se výrazněji zasloužil na zmíněných tržbách. Naopak nejvíce se o vysoké tržby mírových výrobků staraly zvětšovací přístroje a od roku 1945 také fotografické komory Flexaret. Zatímco ve vydaných fakturách za rok 1944 se objevil jen jeden kinoprojektor OP 16 a dále dvě jeho opravy, zvětšovacích přístrojů se měsíčně prodávalo řádově desítky.64 Nejvíce se prodávaly zvětšovací přístroje Opemus a Opematus, dále Magnitarus. Jak jsem se již zmínila výše, rozdíl v prodeji zvětšovacích a kinematografických přístrojů souvisel hlavně se stabilnějším zavedením výroby zvětšovacích přístrojů. Jejich sortiment byl rozmanitý a za několik let výroby si našel své stálé zákazníky. Kinematografické přístroje byly ve fázi, kdy si své zákazníky musely teprve hledat. Zvětšovací přístroje měly větší možnosti využití a také jejich cena byla příznivější. Pouze Magnitarus byl dražší než projektor OP 8, stál 2 290 Kč, jinak se však cena zvětšovacích přístrojů pohybovala kolem 1 000 Kč, Opemus 1 152 Kč, Opematus 1 320 Kč.65 Cílem Optikotechny po válce bylo navrátit se k předválečným plánům výroby a zaměřit se na výrobu fotopřístrojů, projekčních a zvětšovacích přístrojů. Sama Optikotechna se charakterizovala jako „prvotřídní, zavedená a dobře vedená společnost“66 a podnik byl velmi důležitou jednotkou z hlediska národohospodářského plánu. Ze zprávy Ústředního prodeje optiky v Praze k 30. listopadu 1945 je možné vyčíst 63

ZAO Ol, f. Optikotechna s. s r.o., Přerov, k. 3, inv. č. 32, Seznam udělených a obchodně zužitkovaných patentů OP ke dni 31.12. 1943. 64 ZAO Ol, f. Optikotechna s. s r.o., Přerov, inv. č. 129, Deník vydaných faktur, 1944 – 1946. 65 Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Reklamní letáky přístrojů. 66 Archiv ČNB. ŽB/6575-8 Optikotechna, spol. s r. o. Přerov. Úvěrový návrh 80/46, Optikotechna, spol. s r. o., Přerov, ze dne 5. dubna 1946.

36

počet došlých zakázek na kinematografické přístroje. Jedná se o dosud neakceptované zakázky,

které

však

byly

uspokojeny

po

zhotovení

rozpracovaných

sérií.

Z kinematografických přístrojů bylo objednáno do listopadu 4 095 projektorů OP 8, 716 němých projektorů OP 16 a 255 zvukových projektorů OP 16.67 Bohužel výroba projektorů byla zdlouhavá a často přerušovaná, a to kvůli nedostatku potřebného materiálu nebo i z důvodu omezení v dodávkách elektrické energie a hlavně kvůli nedostatečné pracovní síle, a proto byly pohledávky za odběrateli uspokojovány se zpožděním a velmi pomalu. Již od konce války se ve výrobě začalo pracovat na zakázkách kinoprojektorů. Kinoprojektoru OP 8 mělo být do konce roku 1945 vyrobeno 1000 ks, přesto až do konce tohoto roku byly projektory rozpracovány pouze na 20 % a žádný nebyl zhotoven zcela. Zakázka na zvukový kinoprojektor OP 16 činila 110 kusů, v listopadu 1945 byly vyrobeny 3 kusy, dalších 7 přibylo v prosinci, kdy celková výroba dosahovala 60 % zhotovení. Dokončení těchto projektorů se tedy odsunulo na konec ledna 1946.68 Všechny tyto pohledávky tak byly uspokojeny až po začlenění Optiktotechny do národního podniku Meopta. V roce 1946 měla na počet zakázek vliv především kinofikace země. Do Optikotechny přišly v dubnu objednávky na 2 ks kinoprojektoru OP 16 a 3 ks kinoprojektoru OP 8, v květnu jejich počet výrazně stoupl právě díky kinofikaci a počet se ustálil na 20 – 30 ks kinoprojektorů jak OP 16, tak OP 8 za měsíc. Největším odběratelem se tak stalo Československé ústředí pro kinofikaci, dalšími odběrateli byly např. Českomoravská společnost pro úzký film Zlín, Srb & Štys Praha, Jindřich Suchánek Brno, Půjčovna filmů Kyjov a také řada soukromých osob, částka jejich objednávek však byla již nevýznamná. Pokud bychom se chtěli znovu zabývat srovnáním s konceptem ekonomie technických změn, museli bychom konstatovat, že třetí fáze rozšíření se zcela nezdařila nebo probíhala jen velmi pomalu. K úplnému završení celého procesu došlo až se vznikem národního podniku Meopta, do kterého se Optikotechna přidružila. Teprve pod jeho vedením došlo ke skutečné sériové výrobě a rozběhl se i prodej kinematografických přístrojů. Že se stávaly přístroje oblíbenými a vyráběnými ve větších sériích, je mimo jiné zásluhou připojení jiných podniků do národního podniku, např. podniku Suchánek 67

Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Zpráva o činnosti Ústředního prodeje optiky v Praze za měsíc listopad 1945. 68 ZAO Ol, f. Optikotechna s. s r.o., Přerov, k. 39, inv. č. 225, Program výroby na léta 1941/1944.

37

nebo firmy Srb & Štys, díky němuž se sortiment rozšířil a mohl více využívat úspor z rozsahu, a tedy i více vyrábět. Hledat důvody neúspěchu rozšíření kinematografických přístrojů bychom měli ale již v druhé fázi konceptu. Výroba neprobíhala zcela bez problémů, přednost se dávalo hlavně vojenským výrobkům nebo již osvědčeným zvětšovacím

přístrojům.

Významnou

roli

na

pomalém

zavádění

do

výroby

kinematografických přístrojů sehrálo i společenské klima. V zemi panoval strach z možného vypuknutí války, stát začínal se zbrojením a zadával Optikotechně stále více vojenských zakázek. Samotný příchod války toto přesměrování na vojenskou výrobu ještě umocnil, podnik se dostal pod dohled německého Úřadu pro ochranu a mírová výroba byla odsunuta na druhou kolej.

38

6 OBCHODNÍ SPOJENÍ S FIRMAMI JEMNÉ MECHANIKY A OPTIKY

6.1 Spolupráce s firmou Suchánek Firma Suchánek sídlící v Brně byla jednou z prvních v Československu, která se zajímala o výrobu kinematografických přístrojů pro úzké formáty filmu. Protože se Jindřich Suchánek zaměřoval spíše na mechanickou část výroby kinematografických přístrojů, brzy navázal kontakty s firmou Optikotechna, která mu měla zajišťovat optické součástky do jeho přístrojů. Krátce po svém založení mu dodávala lupy, hledáčky a jiné čočky.69 V roce 1935 dokonce Jindřich Suchánek Optikotechně navrhl prodej svého závodu, ale na doporučení ministerstva národní obrany a vzhledem k přeorientování se na výrobu vojenských přístrojů byl tento návrh zamítnut.70 Roku 1938 se jednání s firmou Suchánek obnovila. Na schůzce z 28. října 1938 se mluvilo o možné spolupráci na výrobním programu a to tak, že by Optikotechna vyráběla všechny druhy projekčních přístrojů a firma Suchánek všechny snímací přístroje, aby se tak dosáhlo zvětšení výrobních sérií.71 Za postoupení výrobního programu firmě Optikotechna však pan Suchánek požadoval finanční kompenzaci v hodnotě 250 000 Kč.72 Dále by byla zřízena pokusná dílna, ve které by byl pan Suchánek vedoucím. Tato dílna by patřila firmě Suchánek, ale vybavení by koupila Zbrojovka. Panu Suchánkovi byl dále nabídnut měsíční plat 3 000 Kč. Na jednáních se také diskutovalo o prodeji výrobků. Prodej výrobků firmy Suchánek by v tuzemsku zajišťovali obchodníci firmy Optikotechna. Zahraniční prodej by byl zcela zajištěn Zbrojovkou prostřednictvím jejích zahraničních oddělení. Smyslem vzniku pokusné dílny měla být výroba 6 až 8 prototypů ročně, které by se dále uplatnily v sériové výrobě. Tato jednání však kvůli vysokým finančním požadavkům firmy Suchánek nebyla úspěšná. Pan Suchánek nechtěl slevit z žádných svých požadavků, a proto se nepředpokládala žádná budoucí spolupráce. Optikotechna by byla ochotna přistoupit na částku 100 000 Kč, tímto se však uzavřely dveře k jakékoli větší sériové výrobě kinematografických přístrojů vyráběné Optikotechnou až do jejího znárodnění. 69

Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 7. Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 16. 71 Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov, Závodní kronika národního podniku Meopta, 1962, s. 46. 72 ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, k. 3, inv. č. 23, Licenční dohoda s firmou Oldřich V Haagem, Praha II a jednání s firmou Jindřich Suchánek, 1938. 70

39

6.2 Spolupráce s firmou Srb & Štys a s firmou Eta Ze smlouvy mezi firmou Srb & Štys sídlící v Praze a firmou Eta sídlící v Praze – Vršovicích platné od 1. srpna 1945 vyplývá, že výše zmíněné firmy spolupracovaly na výrobě optických přístrojů pro civilní potřebu. Předmětem smlouvy byla „spolupráce při zhotovování a prodeji optických výrobků pro civilní potřebu pro tuzemsko i zahraničí.“73 I když se smlouva vztahovala na technickou část výroby, předpokládalo se v budoucnu i finanční a právní sloučení firem. Spolupráce zahrnovala čtyři oblasti, a to rozdělení výrobních programů zúčastněných firem, provádění výpočtů optických soustav, spolupráce při výrobě nebo opravě součástí optických přístrojů a spolupráce v oborech normalizace a standardizace, výzkumu a především v oblastech živnostensko–právní ochrany a udělování patentů. Výroba kinematografických přístrojů byla touto smlouvou přidělena firmě Optikotechna. Po předpokládaném finančním sloučení firem by i prodej probíhal společně, k tomuto účelu by byly v tuzemsku zřízeny společné prodejny. Pokud by však firmy nebyly právně a finančně sloučeny, obchodovaly by i nadále ve vlastních prodejnách, pouze na zahraničním trhu by produkty distribuovala za všechny firmy firma Optikotechna.74 Z této smlouvy vyplývá přesměrování a centralizace výroby kinematografických přístrojů do jedné firmy, a to do Optikotechny. Z této dohody lze také vyčíst myšlenkové tendence, které se v Československu objevily na konci války. Již ve 30. letech po nástupu krize se v zemi projevoval sílící intervencionismus, kdy byly potlačeny tržní mechanismy nastolování hospodářské rovnováhy. Po válce se k této myšlence vrátil i sám prezident Edvard Beneš, který chápal státní zásahy do hospodářství jako „cestu k vyřešení vlastnických vztahů a s nimi souvisejících právních a sociálních problémů“75. Myšlenka zestátnění pak byla i formálně zahrnuta do Košického programu, ve kterém se mluvilo o začlenění klíčových průmyslových a jiných podniků do státní správy.76 Takovéto řešení nastupujících problémů schvalovaly i podniky a samy se začaly spojovat. Smlouva mezi firmou

73

ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, k. 3, inv. č. 33, Spolupráce s firmou Srb & Štys a firmou ETA Praha, 1944 – 1945. 74 ZAO Ol, f. Optikotechna, spol. s r. o. Přerov, k. 3, inv. č. 33, Spolupráce s firmou Srb & Štys a firmou ETA Praha, 1944 – 1945. 75 KALINOVÁ, Lenka (2004): Východiska, očekávání a realita poválečné doby. K dějinám české společnosti v letech 1945 – 1948. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, s. 27. 76 KALINOVÁ, Lenka (2004): Východiska, očekávání a realita poválečné doby. K dějinám české společnosti v letech 1945 – 1948. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, s. 43.

40

Optikotechna a firmami Srb & Štys a Eta tak pro ně byla jen logickým předstupněm před blížícím se znárodněním.

41

7 ZÁVĚR V první kapitole této bakalářské práce se zmiňuji o rozdělení studia filmové vědy do tří hlavních okruhů. Předkládaná práce se zabývá podle tohoto rozdělení filmovou historií. I tento výzkumný okruh se dále štěpí, mým polem zájmu je pak především studium technických dějin filmu. Tato oblast stála dlouho v pozadí studia filmová historie, nyní se však zvláště s rozvojem nové filmové historie dere do popředí. Moje práce se tedy věnuje postupům výroby a prodeje kinematografických přístrojů vyráběných ve firmě Optikotechna v Přerově v letech 1938 až 1946. Na tuto problematiku se dívám optikou konceptu ekonomie technických změn definovaným Robertem C. Allenem a Douglasem Gomerym. Kromě teoretického základu obsahuje práce také společensko-historický kontext, který je pro pochopení výrobní politiky firmy Optikotechna nezbytný. V další části práce se zabývám historií podniku Optikotechna, největší plocha je poskytnuta především výzkumu postupů výroby a prodeje promítacích přístrojů OP 8 pro 8mm film a OP 16 pro 16mm film, které Optikotechna zaváděla do výroby od roku 1938. Poslední kapitolu pak tvoří obchodní spojení firmy Optikotechna s dalšími firmami jemné mechaniky a optiky a dotváří tak představu o působení firmy v rámci celého odvětví jemné mechaniky a optiky. Bakalářská práce vychází zejména z primárních archivních materiálů, dále také ze sekundární literatury, která slouží k pochopení dobového kontextu. Metodologická stránka práce se opírá především o knihy obsahující myšlenky nové filmové historie a konceptu konstruktivního studia techniky. Koncept ekonomie technických změn je pak obsažen v knize Roberta C. Allena a Douglase Gomeryho Film History. Theory and Practice. Podle tohoto konceptu se zavádění nové kinematografické techniky děje ve třech krocích. Prvním je fáze vyvinutí nápadu, druhým fáze inovací a třetím rozšíření. Na tyto fáze lze rozdělit i výrobu kinematografických přístrojů firmy Optikotechna. Z práce vyplývá, že rozšíření kinematografických přístrojů dle tohoto konceptu se však zcela nenaplnilo. Pouze první fáze byla úspěšná, došlo k vyvinutí onoho nápadu, Optikotechna pracovala na mnoha prototypech kinematografických přístrojů a usilovala o několik patentů na své přístroje, již ve druhé fázi se však objevily problémy, které

42

vyvrcholily ve fázi třetí, a proces tak nebyl ukončen. Hlavní nedostatky druhé fáze shledávám ve společenské situaci a také v postavení kinematografických přístrojů v rámci celého výrobního programu firmy Optikotechna. Problémy ve fázi inovace souvisí především s II. světovou válkou a přeorientováním se na vojenskou výrobu. V tu chvíli byly narušeny rozjeté mechanismy a po válce bylo těžké se k nim znovu vracet. Přesto se Optikotechna hned po válce pustila do výroby mírových výrobků a jako jeden ze svých hlavních produktů si stanovila promítací přístroje. Výroba však byla složitá, znovu zde hrálo roli poválečné klima – podnik sužoval nedostatek surovin i pracovních sil – a tak se zavádění přístrojů do výroby dělo pomalu a v malém množství. Třetí fáze konceptu se tedy nenaplnila a Optikotechna nikdy zcela nepřestoupila na sériovou výrobu promítacích přístrojů. Tyto přístroje zůstaly spíše doplňkem celé produkce. K sériové výrobě došlo až po připojení podniků jemné mechaniky a optiky do národního podniku Meopta v roce 1946, čímž se rozšířily výrobní kapacity, vyrábělo se více různých kinematografických výrobků, a využívalo se tak úspor z rozsahu, což vedlo ke skutečné sériové výrobě. V této práci jsem se snažila probádat postupy výroby kinematografických přístrojů vyráběných firmou Optikotechna. Věřím, že na mojí základní výzkumnou otázku bylo odpovězeno. Optikotechna dělala vše pro zařazení kinematografických přístrojů do sériové výroby. Jak jsem zjistila, využívala k tomu možnosti udělování patentů a získání ochrany na svoje výrobky, využívala odborníků jak z řad svých zaměstnanců, tak z řad externích inženýrů. Horlivě také zaváděla své prototypy do výroby. Další příčiny neúspěchu bych hledala v nedostatečně rozvinutém trhu s kinematografickou technikou. Tento trh musíme vnímat v souvislosti s trhem s optikou

a

jemnou

mechanikou,

na

němž

působily

firmy,

které

vyráběly

i kinematografickou techniku. Tyto podniky však byly většinou malé a výroba kinematografických přístrojů byla jen doplňkem jejich sortimentu. V době krize se tak snižoval počet neosvědčených výrobků a naopak se vyráběly přístroje již zavedené a rentabilní. I když měla Optikotechna velkou vývojovou a materiálně–technickou základnu, také ona v době nedostatku surovin a zaměstnanců dávala přednost jiným výrobkům před těmi kinematografickými. Důvodem byly také vysoké náklady na výrobu kinematografických přístrojů oproti zvětšovacím, které se tak vyráběly mnohem více. Při zpracování práce jsem se však někdy musela uchylovat k tvrzením, která mohou být diskutabilní a nejsou zcela podložena fakty. Při svém bádání jsem totiž

43

narazila na nedostatek archivních materiálů z období II. světové války. Myslím si, že toto je problém většiny výzkumů zabývajících se tímto obdobím, neboť důležité dokumenty byly před Němci pečlivě schovávány a je možné, že se dosud některé z nich nenašly. Jako cíl práce jsem si vytyčila probádat dosud nedostatečně prozkoumanou kapitolu technických dějin české kinematografie. Tato práce tak má zaplnit mezeru v mozaice dějin a nabídnout čtenáři historii kinematografických přístrojů vyráběných podnikem Optikotechna, který se pro tuto práci stal jakýmsi představitelem podniků zabývajících se jemnou mechanikou a optikou ve 30. a 40. letech 20. století. Doufám, že práce tento cíl naplnila a přispěje tak k zevrubnějšímu studiu dějin české kinematografie.

44

8 POUŽITÉ ZDROJE

8.1 Literatura ALLEN, Robert C. & GOMERY, Douglas (1985): Film History. Theory and Practice. New York: McGraw – Hill. BATISTOVÁ, Anna (2008): „Na širokém plátně klid“. Přípravy na zavedení širokoúhlého formátu v české kinematografii (1953-1956). Brno: Masarykova univerzita [rukopis disertační práce]. BIJKER, Wiebe E. (1997): Of Bicycles, Bakelites, and Bulbs. Toward a Theory of Sociotechnical Change.Cambridge: Massachusetts Institute of Technology. FRANĚK, Otakar (1969): Dějiny koncernu brněnské Zbrojovky. Díl první, 1918 – 1939. Brno: BLOK. HUGHES, Thomas P. (1989): The Evolution of Large Technological Systems. In: Bijker, Wiebe E., Hughes, Thomas P., Pinch, Trevor J.: The Social Construction of Technological Systems. New Direction in the Sociology and History of Technology. Cambridge: Massachusetts Institute of Technology. JIRÁČEK, Milič (1995): Fotografická technika. In: Smolka, Ivan a kol.: Studie o technice v českých zemích 1918 – 1945. Praha: Národní technické muzeum. KAMENÍK, Karel (1942): Amatérský film od A do Zet. Praktická příručka pro začátečníky i pokročilé. Praha: V. Kadečka, náj. Jan Vejvara. KAMENÍK, Karel (1953): Úzký film od A do Zet. Praha: Orbis. KALINOVÁ, Lenka (2004): Východiska, očekávání a realita poválečné doby. K dějinám české společnosti v letech 1945 – 1948. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR.

45

KÁRNÍK, Zdeněk (2003): České země v éře První republiky (1918 – 1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1929). Praha: Libri. LACINA, Vlastislav (1995): Hospodářství českých zemích 1918 – 1938. In: Smolka, Ivan a kol. : Studie o technice v českých zemích 1918 – 1945. Praha: Národní technické muzeum. LANDA, Pavel (1989): Patent na rozum. O průmyslových právech. Praha: Albatros. LEVINSKÝ, Otto – STRÁNSKÝ, Antonín, Dr. a kol. (1974): Film a filmová technika. Praha: Nakladatelství technické literatury. PINCH, Trevor J., BIJKER, Wiebe E. (1989): The Social Construction of Facts and Artifacts: Or How the Sociology of Science and the Sociology of Technology Might Benefit Each Other. In: Bijker, Wiebe E., Hughes, Thomas P., Pinch, Trevor J.: The Social Construction of Technological Systems. New Direction in the Sociology and History of Technology. Cambridge: Massachusetts Institute of Technology. PRŮCHA, Václav a kol. (2004): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. I.díl. Období 1918 – 1945. Brno: Doplněk. SZCZEPANIK, Petr (2004): Úvod. Nová filmová historie, kulturní dějiny a archeologie médií. In: Szczepanik, Petr a kol.: Nová filmová historie: antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Herrmann & synové. ŠPINDLER, Karel (1999): Osmdesát let Patentního úřadu v České republice. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví. VESELÝ, Zdeněk (1999): Přehled dějin českého státu. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze.

46

VITÁČEK, František (1933): Československý patentní zákon s příslušnými zákony, nařízeními, vyhláškami a státními smlouvami jakož i s rozhodnutími od roku 1899 do doby přítomné. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství.

8.2 Prameny Archiv České národní banky (ČNB), Praha. Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov. Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc (ZAO Ol), fond Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968.

8.3 Internetové zdroje Dekret

presidenta

o

znárodnění

dolů

a

některých

průmyslových

podniků.

(cit. 2. 2. 2011). HUBENÝ, David (2009): Patentní úřad, Praha. (cit. 23. 2. 2011). PATENTNÍ SPIS č. 64988. (cit. 8. 2. 2011). ROSMUS, Jiří (2002): Okupace a osvobození Přerova. (cit. 20. 11. 2010).

47

Statutární

město

Přerov,

historie

města.


prerove/historie-mesta.html> (cit. 19. 11. 2010). Úřad průmyslového vlastnictví. <www.upv.cz/cs.html> (cit. 23. 2. 2011).

48

9 DOKUMENTAČNÍ PŘÍLOHY

Obr. č. 1: Průčelí závodu Optikotechna v Přerově v letech 1933 – 1937. [Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov]

Obr. č. 2: Závod Optikotechna na Malých Novosadech v letech 1933 – 1937. [Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov]

49

Obr. č. 3 : Ing. Alois Beneš – zakladatel podniku Optikotechna. [Firemní archiv Meoptaoptika, s.r.o., Přerov]

Obr. č. 4: Dr. Alois Mazurek – zakladatel podniku Optikotechna. [Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov]

50

1. POPIS KINEMATOGRAFICKÝCH PŘÍSTROJŮ VYRÁBĚNÝCH FIRMOU OPTIKOTECHNA [Firemní archiv Meopta-optika, s.r.o., Přerov] K technickému popisu kinematografických přístrojů jsem vycházela z informačních letáků Optikotechny, kterými inzerovala své výrobky. Tyto inzerce pocházejí z roku 1939. ZVUKOVÝ KINOPROJEKTOR OP 16 Projektor OP 16 byl určen pro promítání jak zvukových, tak němých 16mm filmů. Ve své době byl vhodný především pro amatéry, školní představení a menší kina. Jeho nespornou výhodou byla snadná obsluha, která nevyžadovala odborné znalosti. Projektor byl tvořen několika částmi. Obsahoval objektiv POLAR se světelností 1:1,5 a ohniskovou vzdáleností f = 50mm. Osvětlovací ústrojí bylo složeno z projekční žárovky o 120 V/ 500 W, speciálního jednočočkového kondenzoru v objímce a odrazného zrcátka. Dále přístroj obsahoval zvukové zařízení, které se skládalo z prosvětlovací žárovky, štěrbinové mikrooptiky, uklidňovacího zařízení a fotobuňky. K reprodukci samotného zvuku pak sloužil dvoustupňový zesilovač. Projektor OP 16 umožňoval promítání zvukových filmů vyráběných podle dvou v té době platných norem. Projektor byl zkonstruován podle německé normy DIN (Deutsche Industrie Normen), která předpokládala umístění zvukového záznamu na pravé straně, pokud bychom se dívali směrem od kondenzoru k objektivu. Pokud však byl promítán film z americké produkce, vyrobený dle normy SMPE (Society of Motion Picture Engineers), nacházel se zvukový záznam na levé straně. V takovém případě docházelo k převrácení obrazu i titulků pomocí hranolu nasazeného na objektiv. Jak již bylo řečeno, projektorem OP 16 mohly být promítány jak němé, tak zvukové filmy. Němé filmy však mohly být dále doplněny o mluvené slovo nebo hudbu reprodukovanou z gramofonových desek. K tomuto účelu byl na desce projektoru umístěn přepínač, kterým se připojovala fotobuňka zvukového projektoru nebo gramofonová přenoska nebo mikrofon. Přes mikrofon se mohl němý film doplnit komentářem

a

nevylučovala

se

ani

možnost

přidat

ke

komentáři

zároveň

i reprodukovanou hudbu. Celý přístroj byl pak napájen jednofázových elektrickým motorem. Zakládání filmu probíhalo pomocí sklopných ramen. Do ramen se mohly

51

vkládat cívky o délce maximálně 600 m. K posunutí filmového okénka docházelo pomocí šroubu, díky němuž se současně posunoval i projekční objektiv. Film se táhl přes drapák ozubeným bubnem, který se otáčel pomocí maltézského kříže. Projektor byl uzpůsoben na promítání jak černobílého, tak barevného filmu a také rychlost projektoru byla ručně nastavitelná. Tak se při promítání němého filmu mohla snížit frekvence filmových okének na 16 snímků za minuty, případně se při promítání zvukového filmu nastavila zpátky klasická rychlost 24 snímků za minutu. Celý projektor se pak přenášel ve dvou kufrech o rozměrech 40 x 25 x 50 cm. Váha projektoru i s příslušenstvím vloženým v obou kufrech byla asi 50 kg. K příslušenství se řadil především reproduktor, 20 m gumového šňůry se speciální zásuvkou pro připojení reproduktoru, transformátor s příslušenstvím a 240 m dlouhá cívka pro snímání filmu.

Obr. č. 5: Kinoprojektor OP 16 se zvukem. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]

Obr. č. 6: Kinoprojektor OP 16 bez zvuku. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]

52

¨

Obr. č. 7: Kufry k projektoru OP 16. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 1968]

Obr. č. 8: Cívky pro 16mm film. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]

Obr. č. 9: Kinoprojekční objektiv POLAR 1:1,5 pro normální a úzký film. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]

53

KINOPROJEKTOR OP 8 Projektor OP 8 byl určen pro promítání 8mm němých filmů a vyznačoval se minimálními rozměry a malou vahou, to bylo způsobeno použitím odlitků z lehkých kovů, a proto byl vhodný hlavně pro kinoamatéry. Jeho výhodou, stejně jako u OP 16, byla jednoduchá obsluha. Vyráběl se ve dvou provedeních, buď byl konstruovaný pouze pro projekci vpřed, nebo pro projekci dopředu i zpět. Jeho objektiv byl čtyřčočkový POLAR se světelností 1:1,6 a ohniskovou vzdáleností f = 25mm. Osvětlovací ústrojí se pak skládalo z nízkovoltové žárovky o 12 V/ 100 W. Stejně jako projektor OP 16 i OP 8 byl napájen elektrickým motorem. Posunutí filmu bylo umožněno zavedením transportního válečku, dvojitým odpérovaným drapákem a tříkřídlovou clonou. Na projektoru bylo možné promítat i barevný film. Rozměry OP 8 byly oproti OP 16 asi poloviční: 23 x 14 x 27 cm a jeho váha i s transformátorem činila asi 8,5 kg.

Obr. č. 10: Kinoprojektor OP 8. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]

54

SNÍMACÍ KAMERA OP 8 Další kinematografický výrobek, který Optikotechna uvedla na trh, byla snímací kamera OP 8. Stejně jako u projektoru OP 8, Optikotechna vyzdvihovala u tohoto přístroje jeho malé rozměry a účelný tvar bez výstupků, jednoduchou obsluhu a dostupnou cenu. Snímací kamera OP 8 měla vyjímatelné filmové vodítko s objektivem, které umožňovalo snadné čistění drážky, zakládal se do ní běžný film šířky 2x8mm na 7,5 m dlouhých cívkách.

Obr. č. 11: Snímací kamera OP 8. [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968]

55

2. PATENTOVÝ SPIS Č. 66035: PROMÍTACÍ FILMOVÝ PŘÍSTROJ (cit. 8. 2. 2011) Přihlášeno 24. ledna 1938

Chráněno od 15. července 1939

Předmětem vynálezu jest úprava promítacího okénka, jakož i vedení filmu u filmového promítacího přístroje. Promítací okénko, které jest obvykle vytvořeno odpruženým rámečkem, bylo doposud upravováno na pevné části přístroje. Nevýhodou této úpravy bylo, že vedení filmu bylo pevné a že pro přitlačení filmu na podávací zařízení bylo nutno použiti zvláštního protlačovacího zařízení. Úpravy, u nichž promítací okénko bylo upraveno na pružném orgánu, přitlačujícím film k podávacímu zařízení, měly tu nevýhodu, že film se poškozoval a často trhal. Nevýhodou obou úprav bylo jednak obtížné vkládání a zavádění filmového pásu do vedení a na podávací váleček, jakož i nesnadná přístupnost při čištění. Tyto nevýhody jsou odstraněny úpravou podle vynálezu, která spočívá v tom, že rámeček s nastavitelným promítacím okénkem jest upraven na výkyvném orgánu s vedením filmu, který jest opatřen zahnutým, podávací váleček částečně obejímajícím vodítkem s ustavujícími prostředky, které zabírají s ustavujícími, na pouzdře přístroje upravenými prostředky tak, že ustavením orgánu vzdálenost mezi podávacím válečkem a vodítkem filmu zůstává neproměnnou. S výhodou orgán s rámečkem promítacího okénka a s vodítkem jest uložen výkyvně v čepu, upraveném odnímatelně na pouzdře přístroje, takže orgán jest celý odnímatelný z přístroje, čímž je umožněno snadné čištění. Některé další podrobnosti vynálezu jsou patrny z příkladného provedení, které jest znázorněno na přiloženém výkrese. Na výkrese jest v obr. 1 znázorněn orgán s vedením filmu a promítacím okénkem v pohledu ze strany, na obr. 2 v pohledu zpředu. […]

56

57

3. PATENTNÍ SPIS Č. 66037: KINEMATOGRAFICKÝ PŘÍSTROJ (cit. 8. 2. 2011) Přihlášeno 19. května 1938

Chráněno od 15. července 1939

Předmětem vynálezu jest kinematografický přístroj zejména promítací, opatřený zařízením, jímž jest umožněna snadná, rychlá a při tom přesná montáž vyměnitelného vodítka filmu s obrazovým okénkem. Stávající promítací přístroje tohoto druhu mají tu nevýhodu, že po demontáži nutné při výměně vodítka filmu s obrazovým okénkem za účelem promítaní filmu jiného formátu nebo při čištění apod. činí velké potíže opětovné sestavení projektoru. Nesnáz spočívá v tom, že obrazové okénko vodítka filmu jest nutno přesně nastaviti vzhledem k objektivu, aby optická osa objektivu procházela středem vodícího okénka. Tyto obtíže se podle vynálezu odstraní tím způsobem, že objektiv a vodítko filmu s obrazovým okénkem jsou uloženy jako oddělené celky ve společném držáku tak, že jsou samostatně vyměnitelné, při čemž osa ložné plochy vodítka filmu, prochází obrazovým okénkem a splývá s optickou osou objektivu a podélnou osou držáku. Pomocí takto vytvořeného držáku lze obě skupiny po demontáži neb výměně okénka složiti s naprostou přesností v nejkratší době, při čemž se odstraní dosud nutná dodatečná práce se sestavováním jednotlivých částí a s nastavováním částí v přístroji, aby optická osa objektivu procházela středem obrazového okénka. Příkladné provedení zařízení podle vynálezu jest nakresleno na připojeném výkrese. Obr. 1 představuje v částečném podélném řezu držák se zasazeným vodítkem filmu, zatímco obr. 2 představuje čelní pohled na vodítko filmu s obrazovým okénkem. […]

58

59

4. PATENTNÍ SPIS Č. 71914: PŘENOSNÝ PROMÍTACÍ PŘÍSTROJ PRO ZVUKOVÝ FILM (cit. 8. 2. 2011) Přihlášeno 15. září 1938

Chráněno od 15. června 1942

Předmětem vynálezu jest přenosný promítací přístroj pro zvukový zejména úzký film. U dosavadních přístrojů tohoto druhu, které se sestávají z obrazového projektoru, zvukového zařízení a z amplionu, činilo velké potíže vysílání zvuku, neboť projektor i amplion byly uspořádány s ohledem na stěsnanou konstrukci, podmíněnou podmínkou snadné dopravy ve společné skříni, takže hluk způsobený pohybujícími se součástkami obrazového projektoru rušil čistotu reprodukce. Kromě toho amplion, vázaný na projektor, bylo nutno zpravidla umístiti na nevhodném místě, čímž opět trpěl zvukový přednes přístroje. Tyto nevýhody jsou odstraněny úpravou přenosného promítacího přístroje pro zvukový film podle vynálezu, který spočívá v tom, že jest upraven v přenosné skřínce, dělené nejméně ve dvě části tak, že jedna část jest zcela odnímatelná, nese amplion a jest opatřena prostředky pro stabilní postavení v libovolné vzdálenosti od prvé základní části s obrazovým projektorem a se zvukovým zařízením. Podle dalšího provedení podle vynálezu, odnímatelná část skříňky sestává nejméně ze dvou spolu pevně spojených stěn, z nichž jedna nese amplion a druhá tvoří základní ložnou stěnu. Ke stěně nesoucí amplion jsou kloubově připojeny po obou protilehlých stranách boční stěny, uzavírající skříňku ve složeném stavu. Tímto způsobem možno část s amplionem zcela odděliti od části nesoucí obrazový projektor a zvukové zařízení a upraviti do tvaru, vhodného pro usměrněné vysílání zvuku na kterémkoliv místě, neboť kloubově připojené bočnice umožňují vytvořiti k tomu účelu vhodnou ozvučnici. Další výhodou jest, že hluk pohybujících se částí projektoru a zvukového přístroje, jako ozubených koleček, kulis, drapáků apod. neruší vysílání reprodukovaného zvuku. Příkladné provedení přenosného promítacího přístroje podle vynálezu jest patrno z výkresu. V obr. 1 a 2 jest schematicky znázorněn přístroj podle vynálezu zepředu a ze strany a to tak, že z obr. 1 jest patrno dělení skříňky přístroje, ježto část s amplionem jest od základní části poněkud oddálena. Obr. 3 představuje základní část přístroje v pohledu zepředu, kdežto v obr. 4 jest naznačena v pohledu oddělená část skříňky

60

s amplionem, v poloze vysílací. Z obr. 5 a 6 jest patrný detail připojení odnímatelné části skříňky základní. […]

61

5. PATENTNÍ SPIS Č. 68597: PROMÍTACÍ FILMOVÝ PŘÍSTROJ (cit. 8. 2. 2011) Přihlášeno 9. listopadu 1938

Chráněno od 15. června 1940

Předmětem vynálezu jest úprava hnacího ústrojí pro promítací filmové přístroje, zejména přenosné. U velkých přístrojů jsou pohyblivé části projektoru a navíjecí ústrojí hnány samostatnými motorky. U menších přístrojů, zejména přenosných, od nichž se vyžaduje lehkost, jednoduchá konstrukce a levná cena, se náhon těchto zařízení děje od společného hřídelíku, naháněného jediným elektromotorem. Přes to, že jest použito jen jediného motorku, nezjednoduší se mnoho celková úprava, neboť jest zapotřebí převodových zařízení a mimo to tato úprava vyžaduje značně prostoru, což pro přenosné přístroje jest nevýhodné. Nevýhody hnacích ústrojí těchto přístrojů jsou odstraněny úpravou podle vynálezu, která spočívá v tom, že hřídelík hnacího elektromotorku jest prodloužen na obě strany tak, že jedna strana slouží k náhonu pohyblivých částí projektoru a druhá k náhonu navíjecího ústrojí. Výhodná jest zejména taková úprava, u níž osa hřídelíku elektromotorku jest kolmá k hřídelíku projektoru a hnacího ústrojí, neboť tím docílí se vhodného prostorového vyřešení náhonu. Tímto se podstatně zjednoduší celková konstrukce přístroje, neboť odpadne řada součástek, a mimo to docílí se stěsnané a lehké úpravy, důležité pro tyto vlastnosti, zejména pro přesné přístroje. Na přiloženém výkresu jest znázorněno jedno příkladné provedení úpravy hnacího zařízení podle vynálezu pro přenosný promítací zvukový přístroj. Obr. 1 představuje schématický náčrtek celého promítacího přístroje v pohledu. Obr. 2 značí částečný podélný řez skříní elektromotorku s připojenými převodovými skříněmi, z nichž pravá skříň jest znázorněna v pohledu. […]

62

63

6. PATENTNÍ SPIS č. 69176: Kinematografický promítací přístroj s elektrickým reprodukčním zařízením (cit. 8. 2. 2011) Přihlášeno 20. května 1939

Chráněno od 15. září 1940

Předmětem vynálezu jest kinematografický promítací přístroj, zejména přenosný, opatřený zařízením pro promítání zvukových filmů. Přenosné přístroje tohoto druhu provádějí se rozkladatelné za účelem usnadnění dopravy a sestávají pravidelně ze dvou samostatných jednotek, z nichž jedna – promítací jednotka – sestává ze zařízení k pohonu filmu, z motoru s ventilátorem, z promítacího mechanismu včetně promítací elektrické lampy, zrcadla kondensoru, objektivu a zařízení k reprodukování zvuku s příslušnou osvětlovací lampou, fotoelektrickou buňkou a se zařízením ke stabilizování chodu filmu. Druhá jednotka sestává ze samostatného nízkofrekvenčního zesilovače. U dosavadních promítacích přístrojů tohoto druhu, u nichž promítací jednotka jest odnímatelně uložena na skříni zesilovače pro zesílení výstupního proudu fotoelektrické buňky, jest elektrické i mechanické spojení obou jednotek provedeno pomocí zástrček, vyčnívajících nad dosedací plochu promítací jednotky, jež se zasunou při složení jednotek do zdířek zesilovací jednotky. Toto uspořádání zejména, pokud se týče mechanického spojení obou jednotek, činí potíže u výkonnějších přístrojů, u nichž elektrické spínací dotyky jsou větších rozměrů, ploché a musí býti tak upraveny, aby nebyly poškozeny při uložení těžkého promítacího přístroje na příklad na stůl nebo při nesprávném nasazení na zesilovací jednotku. Tyto potíže jsou odstraněny úpravou podle vynálezu, který spočívá v tom, že na dosedacích plochách obou jednotek jsou upraveny prostředky, které slouží jednak k vedení při nasazování jedné jednotky na druhou, jednak k ustavení a k zajištění plochy, v níž jest umožněno spínání chráněných elektrických dotyků pro zapojení proudokruhu mezi promítací a zesilovací jednotkou. Prostředky ustavující a zajišťující polohu promítacího přístroje v podélném směru tvoří narážku, rovnoběžnou s řadou elektrických dotyků, takže při dosednutí této jednotky na narážku a sklopení na dosedací plochu spodní jednotky, uzavřou se všechny elektrické proudokruhy. Tímto způsoben jest umožněno snadné nasazení promítací jednotky na zesilovací, docílení správné polohy zajišťující spojení elektrických dotyků a není zapotřebí se obávati, že by se dotyky poškodily.

64

Na přiloženém výkrese jest zobrazeno příkladné provedení úpravy podle vynálezu. Obr. 1 je názorný pohled na promítací přístroj při nasazování na zesilovací jednotku, a to v poloze před spojením dotyků proudokruhu. Na obr. 2 jest v částečném příčném řezu a v pohledu zepředu znázorněna zesilovací jednotka s nasazenou promítací jednotkou, od níž jest nakreslena pouze spodní část. Na obr. 3 je znázorněn částečný podélný řez zesilovací jednotkou, na níž je nasazena promítací jednotka, a to v odklopné poloze. Promítací jednotka ve sklopené poloze a se spojenými elektrickými dotyky jest v tomto obraze nakreslena čárkovaně. […]

65

7. PATENTNÍ SPIS Č. 70470 : KINEMATOGRAFICKÝ PŘIJÍMACÍ PŘÍSTROJ (cit. 8. 2. 2011) Přihlášeno 13. listopadu 1939

Chráněno od 15. května 1941

Předložený vynález týká se kinematografického přijímacího přístroje se strojním pohonem, jímž možno zhotovovati jak plynulé snímky, tak i jednotlivé fotografie. Předmětem vynálezu jest pak ústrojí k řízení drapákového zařízení, které slouží k pohonu filmu. U známých přístrojů tohoto druhu byly ovládány a řízeny od stavěcího a spouštěcího knoflíku pomocí soustavy pak pohonné elementy přístroje. U těchto přístrojů byly pak snímatelné plynulé nebo jednotlivé snímky jen časově omezené, tj. přístroj působil jen po dobu stisknutí spouštěcího knoflíku. Takové provedení mělo různé závady, spočívající zejména v tom, že působením mechanismu na pohonný element, případně na část, umístěnou mezi oběžnou clonou a pohonným elementem, nedosáhlo se přesného výsledku v ovládání pohybu oběžné clony. Tyto nevýhody jsou odstraněny úpravou přístroje podle vynálezu, který spočívá v tom, že přístroj jest opatřen zarážecím ústrojím, spolupracujícím bezprostředně s oběžnou clonou a ovládaným a řízeným spouštěcím a stavěcím orgánem tak, že oběžnou clonu možno zajistiti (aretovati), uvolnit její pohyb pro fotografování časově omezené nebo neomezené nebo omeziti její pohyb pro fotografování jednotlivých snímků časově omezených nebo neomezených. Uvolnění oběžné clony může býti tudíž dočasné nebo trvalé, popř. omezené nebo neomezené. Zvýšení přesnosti chodu přístroje dosáhne se uložením vačky k pohonu drapákového zařízení na společný hřídel s oběžnou clonou, jejíž pohyb jest řízen jednoduchým zarážecím ústrojím podle vynálezu, spolupracujícím bezprostředně s oběžnou clonou popř. s elementem pevně s clonou spojeným. Na připojeném výkrese je znázorněn příklad provedení úpravy podle vynálezu. Na obr. 1 jest názorný pohled na zařízení podle vynálezu se stavěcím a spouštěcím orgánem a s oběžnou clonou. Obr. 2 zobrazuje v pohledu zepředu toto zařízení se stavěcím a spouštěcím orgánem, avšak bez oběžné clony. Na obr. 3 jest nakreslena v pohledu vnější část skříně kinematografického přístroje. Na obr. 4 jest v pohledu a ve

66

větším měřítku nakreslen detail zarážecího ústrojí, při čemž čep oběžné clony jest nakreslen v obou krajních relativních polohách vzhledem k tomuto ústrojí. […]

67

8. DOHODA MEZI FIRMOU OPTIKOTECHNA A CAMILLEM KALLUSCHEM Z 20. ŘÍJNA 1937 [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968] Odvolávající se na ústní jednání s Vámi potvrzujeme Vám tímto, že jsme s Vámi uzavřeli tuto dohodu, upravující Váš služební poměr s námi. […] Prohlašujete, že veškeré Vaše nároky z titulu zvětšovacích a promítacích přístrojů pokud byly, jsou nebo budou vyráběny podle Vašich konstrukcí nebo modelů, které jste do dnešního dne učinil, jsou jednorázovým výkupem částkou 79 500 Kč, která Vám byla z titulu postoupení výlučných výrobních práv zaplacena Ing. A. Benešem, zcela vyrovnány a že máme tudíž výlučné právo tyto přístroje bez jakékoli další odměny vyráběti, užívati a prodávati. Zavazujete se dále, že Vaši patentní přihlášku č. P 3637-34, přihlášenou dne 6. června 1934, původně o názvu „Podpěrné zařízení pro optické přístroje“, popř. patent na ni udělený, převedete na naše vyzvání a na naše útraty do našeho vlastnictví a zavazujete se tímto účelem nejpozději do 21. října 1937 podepsati resp. vyhotoviti příslušnou postupní listinu. Prohlašujete, že majetková hodnota úplaty byla Vámi již naším právním předchůdcem Ing. A. Benešem úplně zaplacena, takže nejsme Vámi povinni již ničeho za tento postup platiti. Pro budoucí vynálezy, které za trvání tohoto zaměstnaneckého poměru učiníte, platí ustanovení platného závodního patentového regulativu ze dne 1. března 1935, jehož obsah jest Vám znám a se kterým souhlasíte. […]

68

9. OPČNÍ DOHODA MEZI FIRMOU OPTIKOTECHNA A ING. JOSEFEM ČERNÝM Z 1. PROSINCE 1942 [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968] Odvolávající se na dosavadní jednání s Vámi potvrzujeme, že jsme se dohodli na tomto: Předmětem této dohody jsou přijímací přístroje pro úzký zvukoobrazový film šířky 8mm resp. 16mm, popřípadě způsob a zařízení k provádění zvukového a obrazového záznamu na standardní film jmenované šířky. Prohlásil jste, že jste jediným a oprávněným autorem a majitelem zdokonalené konstrukce přijímacího zvukoobrazového přístroje popř. výrobních způsobů úzkého filmu, jak je nahoře uvedeno, kterážto zdokonalení jsou dle Vašeho názoru schopna patentní ochrany. Jsou to: 1. Přijímací zvukoobrazový přístroj pro úzký film 8mm resp. 16mm s přestavitelným zvukozapisovacím zařízením. 2. Způsob provedení zvukového a obrazového záznamu na standardní film šířky 8mm resp. 16mm. Poskytl jste nám až do doby udělení příslušných německých patentů opční právo na výlučnou licenci k výrobě, prodeji a používání předmětů jmenovaných vynálezů, jež budou přihlášeny k tuzemské a cizozemské patentové ochraně. Zavázal jste se tudíž zejména, že v době až do udělení německých patentů nezcizíte jmenované vynálezy, resp. patentní přihlášky ani v celku, ani z části žádné třetí osobě nebo firmě, dále že tyto patentní přihlášky nezatížíte licenčním nebo jakýkoliv jiným právem. Jsme oprávněni jmenované vynálezy přihlásiti ihned na naše jméno kdekoliv k patentování. […] Za účelem zjištění a ověření předpokládaných efektů zhotovíme a na naše náklady vyzkoušíme prototyp zvukoobrazového přijímacího přístroje 8mm resp. 16mm s příslušenstvím dle Vašich návrhů a zavazujete se poskytnouti nám potřebné informace, pokyny, údaje a vůbec všemožnou účinnou technickou pomoc jak při

69

zhotovování potřebných výkresů, tak i při výrobě součástek popřípadě montáži přijímacích přístrojů se zařízením k vyvolávání a kopírování příslušného filmu. […] Žádáme zdvořile, abyste nám svým podpisem potvrdil souhlas s touto smlouvou.

70

10. LICENČNÍ DOHODA MEZI FIRMOU OPTIKOTECHNA A ING. JINDŘICHEM VAVŘINOU Z 5. ZÁŘÍ 1938 [ZAO Ol, f. Optikotechna, s. s r. o. Přerov, 1928 - 1968] Odvolávajíce se na ústní jednání s Vámi potvrzujeme Vám, že jsme se dohodli na tomto: Předmětem této dohody jsou promítací přístroje pro film užší než 35mm, a to jak pro film němý, tak i zvukový, vybavená prismatickým zařízením k optickému řazení obrazů, jak jsou nebo budou Vámi navrženy a zobrazeny na výkresech, které budou tvořiti součást technické pomoci. Prohlašujete, že jste jediným a oprávněným autorem a majitelem konstrukcí těchto přístrojů, na nichž podle Vašich údajů jest použito těchto vynálezů, které jsou schopny patentové ochrany. 1. zvukový adaptér pro kinematografy 2. ozvučná deska pro amplion 3. naháněcí ústrojí pro promítací přístroje 4. vodící kladka filmu pro promítací přístroje Prohlašujete, že jste tyto vynálezy, popř. jiné konstrukce použité na těchto přístrojích ani sám, ani prostřednictvím třetí osoby dosud nepřihlásil, ani nepřihlásíte k patentové ochraně. Postupujete nám tímto výhradní právo na užívání, výrobu a prodej projekčních přístrojů zhotovených podle konstrukcí, jichž jste autorem, a na nichž jest použito Vašich vynálezů, zejména uvedených ve výše uvedeném článku.Postoupené výhradní, ničím neomezené právo se vztahuje jak na ČSR, tak na celé cizozemí, a jsme oprávněni toto právo komukoliv kdekoliv postoupiti, ať již ve výhradní nebo částečné licenci, a to za podmínek, o niž rozhodovati přísluší jedině nám. Zamýšlený postup tohoto práva Vám vždy předem ohlásíme spolu s jeho podmínkami. […]

71

Jsme oprávněni veškeré vynálezy, jichž jste autorem nebo spoluautorem a jež jsou použity na předmětech této dohody, přihlásiti na naše jméno kdekoliv k patentové ochraně. […] Za tímto účelem zavazujete se nám předati před jakýmkoliv zveřejněním předmětů této dohody veškeré podklady, informace, jakož i potřebná prohlášení a podpisy k podání patentních přihlášek v ČSR nebo kdekoliv v cizině. Uznáváte, že jedině my jsme oprávněni rozhodovati o všech záležitostech patentových a vzdáváte se zejména jakýchkoli nároků z titulu nepřihlášení Vašich vynálezů k patentování. […] Aby bylo umožněna v krátké době a bez obtíží výroba předmětů této dohody v našem závodě, zavazujete se do týdne ode dne platnosti této dohody předati nám technickou pomoc podle přiloženého sestavení, jakož i poskytnouti nám veškeré potřebné informace a sděliti Vaše zkušenosti, týkající se zejména němého projektoru 8mm film a zvukového projektoru 16mm film. […] Veškerá zlepšení, která učiníte na předmětech podle této dohody, zavazujete se nám neprodleně sděliti a postoupiti k výhradnímu používání. Jest nám dáno na vůli tato zlepšení přihlásiti na naše jméno kdykoliv k jakékoliv ochraně, zejména patentové, přičemž eventuelně udělené patenty zakládají pro Vás nárok na zvýšení licenčního poplatku na 2 %, jestliže z předmětů, na nichž se zlepšení vztahuje, byl do té doby placen pouze 1 % licenční poplatek. […] Žádáme Vás zdvořile o potvrzení příjmu tohoto dopisu na důkaz, že s jeho obsahem souhlasíte.

72

10 RESUME In the first chapter of this bachelor graduation thesis I mentioned division of film study into three main parts. The presented thesis deals film history according to this division. Studies in film history is futher divided, my field of interest is especially the study of technological film history. This part of film history stood long in the background, now particularly with the development of new film history it is coming to the fore. My thesis pursues production processes and sale of cinematographic devices which were made in firm Optikotechna in Přerov in 1938 – 1946. On this issue I look through the lens of the concept of the economics of technological change defined by Robert C. Allen and Douglas Gomery. In addition to the theoretical basis the thesis contains also social-historical context that is necessary for understanding of the production policy of firm Optikotechna. In the next chapter I deal with history of firm Optikotechna, however the biggest part is dedicated to the research of production processes and sale especially of projection devices OP 8 and OP 16 which Optikotechna have introduced into production since 1938. The last chapter forms trade links of firm Optikotechna with other firms of fine mechanics and optics and it completes the picture of bussines activity across the whole industry of fine mechanics and optics. The bachelor graduation thesis is based on primary archival sources and also on secondary literature that deals with contemporary context. The methodological page of this thesis is based on thesis about new film history and the concept of constructive study of technology. The concept of the economics of technological change is contained in the work of Robert C. Allen and Douglas Gomery Film History. Theory and Practice. According to this concept the implementation of new cinematographic technology is done in three steps. The first is the phase of development of the invention, the second is the phase of innovation and the third is diffusion. The production of cinematographic devices of firm Optikotechna can be also divided into these phases. Resulting from the thesis diffusion of cinematographic devices did not work completely according this concept. Just the first phase was sucessful, the development of that invention was made, Optikotechna worked on several prototypes of cinematographic

73

devices and seek several patents for its devices, but already in the second phase some problems appeared which culminated in the third phase so the process was not completed. I find the main restrictions of the second phase in the social situation and also in the position of the devices within the whole production program of firm Optikotechna. The problems in the phase of innovation especially related to World War the Second and reorientation of military production. At that moment mechanisms were disrupted and it was hard to come back to them again after War. Yet Optikotechna released to manufacturing of peace products immediately after War and it set projection devices as one of its main products. However the production was difficult, lack of resources and staff plauged the company, so the diffusion of devices into the production was slow and in the small scale. Therefore the third phase of the concept was not completed and Optikotechna never moved to production in series of projection devices. This devices remained rather complements of whole production. After connecting businesses of fine mechanics and optics to the national company Meopta in 1946 production in series started and the production capacity was expanded, more different cinematographic devices were made so the company exploited the economies of scale that led to actual production in series. The aim of my thesis is to explore previously uncharted chapter of technological history of Czech cinematography. Therefore this thesis intends to fill a gap in the mosaic of history and offers readers the history of production of cinematographic devices made by firm Optikotechna which for this thesis became sort of representative of companies of fine mechanics and optics in the 30th and 40th of 20th century.

74