Postavení státního zástupce v trestním řízení

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva

Bakalářská práce

Postavení státního zástupce v trestním řízení Petra Dohnalová 2007/2008

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Postavení státního zástupce v trestním řízení“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 4 1

Právní úprava související s činností státních zastupitelství a státních zástupců ............ 6

2

Změna postavení a role státního zástupce od počátku 90. let 20. století do současnosti ..................................................................................................................... 7

3

Zásadní zásady činnosti státního zástupce ................................................................... 10 3.1 Zásada legality .................................................................................................... 10 3.2 Zásada oportunity ................................................................................................ 12 3.3 Zásada obžalovací ................................................................................................ 12

4

Přípravné řízení ............................................................................................................ 14

5

Postavení státního zástupce v přípravném řízení ......................................................... 16 5.1 Státní zástupce jako orgán činný v trestním řízení .............................................. 16 5.2 Státní zástupce jako vyšetřující orgán ................................................................. 16 5.3 Státní zástupce jako veřejný žalobce ................................................................... 17 5.4 Státní zástupce jako dozorce ................................................................................ 19 5.5 Státní zástupce jako dominus litis........................................................................ 28

6

Charakteristika činnosti státního zástupce v přípravném řízení .................................. 29 6.1 Stadium prověřování v rámci postupu před zahájením trestního stíhání............. 30 6.2 Stadium vyšetřování po zahájení trestního stíhání .............................................. 39

7

Řízení před soudem – hlavní líčení ............................................................................. 49

8

Postavení státního zástupce v řízení před soudem jako procesní strany ..................... 51

9

Charakteristika činnosti státního zástupce v řízení před soudem – hlavní líčení ........ 53 9.1 Příprava ................................................................................................................ 53 9.2 Zahájení ............................................................................................................... 53 9.3 Dokazování .......................................................................................................... 55 9.4 Závěr .................................................................................................................... 56 9.5 Rozhodnutí .......................................................................................................... 57

10 Zhodnocení současné právní úpravy a náměty de lege ferenda .................................. 59 Závěr ................................................................................................................................... 62 Resumé ............................................................................................................................... 64 Seznam použité literatury ................................................................................................... 66

3

Úvod Tématem předkládané bakalářské práce je postavení státního zástupce v trestním řízení. Toto téma jsem si zvolila z toho důvodu, že mne státní zástupce jako orgán veřejné žaloby a orgán výkonu trestní spravedlnosti zajímá a myslím si, že jeho úloha a vůbec role a postavení v trestním řízení je nedoceněná. Důležitost a nezastupitelnost státního zástupce spočívá především v tom, že pouze on je oprávněn podat obžalobu v trestní věci vůči obviněnému po skončení vyšetřování v rámci přípravného řízení a následně zastupovat obžalobu v řízení před soudem. I když je role státního zástupce v přípravném řízení důležitá, jelikož prostřednictvím svých dozorových oprávnění koordinuje činnost všech orgánů působících v této fázi řízení, aby mohlo dojít k co nejrychlejšímu a zároveň efektivnímu a správnému vyřízení trestní věci, role státního zástupce v řízení před soudem je o to důležitější, protože zde zastupuje zájem státu a celé společnosti na spravedlivém potrestání obžalovaného. Jak uvádí Fenyk i v současné době se veřejná žaloba odsouvá spíše mezi orgány veřejné správy než orgány soudní a veřejný žalobce do pozice funkcionáře než orgánu výkonu trestní spravedlnosti a je proto na místě právní úpravu státního zástupce analyzovat s cílem ho obnovovat či optimalizovat Úkolem mé bakalářské práce je představit státního zástupce ve smyslu jeho postavení v trestním řízení. Státní zástupce je orgánem veřejné žaloby, tj. orgánem, který vystupuje za stát (společnost) při ochraně veřejných zájmů, při ochraně dodržování zákona, přičemž se účastní soudního řízení. Podle čl. 80 Ústavy České republiky státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení, vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon. Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon. Tímto zákonem je zejména zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, který upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního zastupitelství. Dále upravuje zejména postavení státních zástupců jako osob, jejichž prostřednictvím státní zastupitelství vykonává svou činnost. V České republice je veřejná žaloba, tj. státní zastupitelství součástí moci výkonné. Pro postavení státního zástupce v trestním řízení je stěžejní právní normou zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Právě tímto zákonem je

4

především upravena jeho role v trestním řízení, v tomto zákoně a jeho novelizacích se také odráží vývoj postavení státního zástupce v trestním řízení. Trestní řízení je nejširší pojem, který označuje veškerý proces upravený trestním řádem. Zahrnuje jednak stadium přípravného řízení a stadium řízení před soudem. Postavením státního zástupce v trestním řízení se tak myslí jeho postavení v přípravném řízení, které zahrnuje postup před zahájením trestního stíhání, v jehož rámci probíhá prověřování a postup po zahájení trestního stíhání tzv. vyšetřování a postavení státního zástupce v řízení před soudem především v hlavním líčení. Stání zástupce dále působí v tzv. zvláštních způsobech řízení, v řízení o opravných prostředcích v tzv. odvolacím řízení a v řízení vykonávacím, přičemž všechna tato řízení probíhají v rámci řízení před soudem. A neopomenutelné je postavení státního zástupce v trestním řízení ve styku s cizinou. Mým cílem je zaměřit se především na postavení a roli státního zástupce v přípravném řízení a v řízení před soudem – hlavním líčení a vyložit ucelený výklad vyplývající ze současné platné právní úpravy. V rámci jednotlivých kapitol se zmíním o právních předpisech, které upravují orgán veřejné žaloby. Stručně pojednám o zásadních proměnách státního zástupce, ke kterým došlo od 90. let 20. stol. do současnosti. Uvedu zásadní zásady, kterými by se měl státní zástupce při své činnosti řídit. Vyjmenuji jednotlivé role státního zástupce v přípravném řízení a v řízení před soudem. V této souvislosti učiním rozbor jeho jednotlivých oprávnění a povinností, které mu náleží v rámci přípravného řízení a v rámci řízení před soudem. V závěru zhodnotím současnou právní úpravu a nastíním případné náměty pro budoucí právní úpravu postavení a role státního zástupce v chystané rekodifikaci trestního řádu zákona č. 141/1961 Sb.

5

1 Právní úprava související s činností státních zastupitelství a státních zástupců Zásadní úpravu postavení státního zastupitelství obsahuje zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Ta upravuje státní zastupitelství v části věnované moci výkonné, konkrétně v čl.80 Ústavy ČR. Nejdůležitější normou je bezesporu zákon o státním zastupitelství č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1994 a k jeho provedení

byla

dne

7. ledna 1994

vydána

vyhláška

ministerstva

spravedlnosti

č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška byla později ještě několikrát novelizována. K realizaci jednotlivých oblastí činnosti státního zastupitelství může Nejvyšší státní zástupce vydávat pokyny obecné povahy. Postavení státního zastupitelství v trestním řízení upravuje zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění novel a postavení státního zastupitelství v civilním řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění novel. Dalším souvisejícím zákonem s tematikou státního zastupitelství je také zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců ve znění novel a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

6

2 Změna postavení a role státního zástupce od počátku 90. let 20. století do současnosti Po revolučních změnách koncem 80. let 20. století vývoj veřejné žaloby ve střední a východní Evropě následoval změny v trestním řízení ve prospěch ochrany základních práv a svobod. Tomu byly podrobeny téměř všechny systémy veřejné žaloby tzv. postkomunistických zemí, i když se názvy a organizací dnes odlišují. Tak např. slovenská, maďarská nebo polská prokuratura jsou v současnosti orgány moderní, pružné, vyhovující boji proti trestné činnosti na straně jedné a chránící lidská práva a základní svobody na straně druhé. Česká cesta se zbytečně zkomplikovala zavedením nestandardního, smíšeného modelu státního zastupitelství, jehož působnost spočívala především ve sféře trestní.1 90. léta 20. století byla obdobím řady změn, ať již co se týká změn politických, tak i změn samotného postavení prokuratury. Tak předně došlo ke zrušení vedoucí úlohy KSČ. Tímto se otevřel prostor pro chápání prokuratury jako skutečného všeobecného strážce zákonnosti. Právní kontinuita byla zajištěna tím, že stále zůstaly v platnosti příslušné části Ústavy, včetně zákona č.60/1965 Sb., o prokuratuře ve znění novel. Ve vztahu k prokuratuře byla přijata novela zákona o prokuratuře pod č.168/1990 Sb.. Novela přinesla jen drobnější, avšak zásadní změny, reagovala tak na zrušení vedoucí úlohy strany. Omezila především dozor prokuratury nad zákonností postupu a rozhodování soudů a státních notářství. K zásadní změně došlo až později přijetím nové ústavy ČR ústavní zákon č. 1/1993 Sb. a nového zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, který zrušil zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře. Zásadní změna struktury a činnosti orgánu veřejné žaloby byla uskutečněna v návaznosti na čl. 80 Ústavy ČR, který stanoví, že Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení a vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon. Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon. Tímto zákonem se stal právě již výše zmíněný zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, který nabyl účinnosti 1.1.1994.2 Počátkem 90.let doprovázel vytváření koncepce státního zastupitelství spor, zda-li budeme mít silné a nezávislé státní zastupitelství typu francouzské prokuratury, nebo 1 2

Fenyk, J. Vademecum státního zástupce. Praha: Nakladatelství ASPI Publishing, 2003, s. 3 Fenyk, J. Veřejná žaloba. Díl první. Historie, současnost a možný vývoj veřejné žaloby. Příručka Ministerstva spravedlnosti. Praha: Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 2001 s. 24

7

slabé a závislé na politické moci (podřízené ministerstvu spravedlnosti), jako v Německu. Spor byl nakonec vyřešen ve prospěch druhé varianty. Pokud bych měla porovnat model socialistické prokuratury a současný model státního zastupitelství, tak státní zastupitelství již nemá obecný dozor nad zákonností, jako tomu bylo u socialistické prokuratury, která podle sovětského modelu byla „všeobjímajícím strážcem socialistické zákonnosti.“ a po StB orgánem represe číslo dvě. Proto bylo státní zastupitelství zbaveno funkce orgánu obecné represe a zůstalo toliko orgánem trestního řízení s několika výjimkami ingerence mimo tuto sféru. V současném demokratickém modelu státního zastupitelství má být postup státního zastupitelství v souladu se zákonem rychlý, odborný a účinný. Svoji působnost vykonává státní zastupitelství nestranně, respektuje a chrání lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu základních lidských práv a hodnot. Plní úlohu veřejného žalobce a vykonává dozoru tam, kde je zákonným způsobem omezována osobní svoboda. Státní zastupitelství především zastupuje stát při ochraně veřejného státního zájmu ve věcech svěřených do jeho působnosti. Státní zastupitelství spolu s policií a justicí představuje třetí pilíř „demokratické zákonnosti“ opak smutně proslulé „socialistické zákonnosti“. Pro postavení státního zástupce v trestním řízení je stěžejní právní normou zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád). Právě tímto zákonem je především upravena jeho role v trestním řízení, v tomto zákoně a jeho novelizacích se také odráží vývoj postavení státního zástupce v trestním řízení. Zásadní novely zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) které změnily postavení státního zástupce v trestním řízení je bezesporu novela přijatá po roce 1989 zákon č. 292/1993 Sb. a tzv. velká novela z roku 2001 zákon č. 265/2001 Sb. Z. č. 292/1993 Sb. přinesl zásadní změnu postavení SZ v tom, že slova prokurátor byly nahrazeny slovy „státní zástupce“, slova „Generální prokuratura“ byly nahrazeny slovy „nejvyšší státní zástupce“. Již před velkou novelou byl státní zástupce nazýván pánem přípravného řízení, ve skutečnosti však bylo jeho postavení v přípravném řízení výrazně omezováno silným a specifickým postavením policejního vyšetřovatele. Skutečně účinná realizace oprávnění a plnění povinností státního zástupce v předsoudním stádiu trestního řízení tak byla možná jen v případech bezkonfliktní spolupráce státních zástupců a vyšetřovatelů, pro něž bylo

8

charakteristické společné úsilí trestní případ objasnit tak, aby ho bylo možno odpovídajícím způsobem ukončit. Jestliže nebyl tento předpoklad splněn, byly tím zároveň podstatně ztíženy podmínky pro úspěšné zastupování veřejné žaloby v řízení před soudem Změna postavení a role státního zástupce na základě zákona č. 265/2001 Sb. byla následující. V prvé řadě cílem právní úpravy bylo: -

posílit dominantní postavení státního zástupce v přípravném řízení

-

zajistit účinnější výkon dozoru státního zástupce v přípravném řízení

-

umožnit státnímu zástupci kvalifikovanější zastupování obžaloby před soudem

-

možnost odklonu formou rozhodnutí státního zástupce o schválení narovnání v přípravném řízení Shrnutí výsledků je následující:

-

došlo k posílení postavení státního zástupce v přípravném řízení

-

některé negativní dopady, zejména značný nárůst agendy

-

připravenost státního zástupce na zastupování obžaloby se výrazně nezměnila

-

výraznější přesun těžiště řízení do soudního stadia oslabuje pozici státního zástupce v řízení před soudem

-

dopady oprávnění státního zástupce rozhodovat o schválení narovnání v přípravném řízení jsou zanedbatelné. 3 Zatímco zákon č. 141/1961 ve své původní podobě představoval silní, dominující

typ

přípravného

řízení,

charakterizovaným

nadměrným

rozsahem

dokazování

v přípravném řízení, který byl v podstatě identický s rozsahem dokazování v hlavním líčení, silným vlivem přípravného řízení na výsledky rozhodnutí v hlavním líčení a formální náročností vyšetřování v přípravném řízení. Výše zmíněné novely postupně změnily původní koncepci silného typu přípravného řízení, zeslabily jeho váhu v celkové struktuře trestního procesu a posílily vliv soudního řízení.4

3

JUDr. Petr Zeman, Ph.D. Trestněpolitická úloha velké novely trestního řádu – poznatky z výzkumu. Web: portal.justice.cz [citováno 10. 3. 2008]. Dostupný z http://portal.justice.cz/soud/soubor.aspx?id=62458. 4 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s.432

9

3 Zásadní zásady činnosti státního zástupce Základní zásady trestního řízení jsou v rámci trestního práva procesního upraveny na dvou místech a to v § 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád (dále jen TŘ) a v § 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávné činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů. Mým úkolem je zaměřit se na nejdůležitější zásady, které se týkají činnosti a postavení státního zástupce v trestním řízení a těmi jsou zásada, legality, zásada oportunity a zásada obžalovací.

Zásada legality Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak (§ 2 odst. 3 TŘ). Povinnost státního zástupce stíhat trestné činy vyplývá i ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (§ 4 zákona o státním zastupitelství). Aby však státní zástupce mohl někoho stíhat pro spáchání trestného činu, musí pro to být splněny zákonné důvody. Jinak řečeno povinnost stíhat trestné činy a postupovat z úřední povinnosti musí být v souladu se zásadou stíhání jen ze zákonných důvodů (§ 2 odst. 1 TŘ). Zásada legality tedy vyjadřuje povinnost státního zástupce dbát zákonem stanovenými prostředky, aby byl řádně a včas stíhán každý pachatel každého trestného činu. Odpovědnost za uskutečnění trestního stíhání ve všech případech, kdy jsou pro to zákonné důvody, má státní zástupce na základě zásady legality. Zásada legality v sobě obsahuje jak funkci iniciační tj. odhalování trestných činů a zahájení jejich stíhání), tak funkci akuzační tj. předání věci k rozhodnutí o vině a případně o trestu k tomu oprávněnému orgánu, kterým je soud. Zásada legality se nevztahuje na přestupky a na kárná provinění.5 Výjimky ze zásady legality, kdy státní zástupce stíhat nesmí jsou tyto.6 1) V případě, že jde o osoby vyňaté z pravomoci orgánů činných v trestním řízení proto, že požívají výsady a imunity podle zákona nebo mezinárodního práva (§ 10 TŘ) 2) Je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11 TŘ) 3) Pokud poškozený neudělí souhlas k trestnímu stíhání v případech zákonem předpokládaných ( § 163 TŘ, § 163a TŘ) 5 6

Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007 str. 120 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007 s. 120-121

10

4) Jurisdikce státu je zúžena mezinárodními smlouvami (§ 20a odst. 2 tr. zák.) Výjimky ze zásady legality, kdy státní zástupce stíhat nemusí (tj. může, ale nemusí stíhat pro trestný čin jsou tyto.7 1) Trestní stíhání je neúčelné z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. a) a písm. b) TŘ. Neúčelnost trestního stíhání záleží v tom, že trest, k němuž může stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo ho podle očekávání postihne (§ 172 odst. 2 písm. a TŘ), anebo v tom, že již o skutku obviněného bylo rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky, kárně, cizozemským soudem nebo úřadem a toto rozhodnutí lze považovat za postačující (§ 172 odst. 2 písm. b TŘ). Děje se tak tedy v případě, že skutek není trestným činem. Před zahájením trestního stíhání lze z těchto důvodů věc odložit (§ 159a odst. 3 TŘ). Po zahájení trestního stíhání lze trestní stíhání zastavit. 2) Trestní stíhání je neúčelné z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. c) TŘ. Po zahájení trestního stíhání může státní zástupce zastavit trestní stíhání, jestliže vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. 3) Jsou-li splněny podmínky pro uplatnění odklonů (prostředků, které umožňují vyřízení trestní věci obviněného jiným způsobem než tradičním postavením před soud, který by rozhodoval o vině a trestu). Jsou-li splněny podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání, pro narovnání, ve zkráceném přípravném řízení podmínky pro podmíněné odložení návrhu na potrestání a v řízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže též podmínky pro odstoupení od trestního stíhání. Výjimkou ze zásady legality je také případ, kdy státní zástupce dá souhlas policejnímu orgánu dočasně odložit zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce a to tehdy pokud je to třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů (§ 159 odst. 2 a 3 TŘ).8 Zásada legality se uplatňuje v přípravném řízení ještě před zahájením trestního stíhání.

7 8

Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007 str. 122 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 18

11

3.2 Zásada oportunity Opakem zásady legality je zásada oportunity. Tato zásada umožňuje státnímu zástupci v konkrétním případě z důvodu účelnosti (vhodnosti) nestíhat pachatele, ačkoli obecné podmínky pro trestní stíhání jsou splněny. Zásada oportunity je v trestním řádu koncipována jako výjimka z obecného principu legality.9 Počet výjimek ze zásady legality se průběžně rozšiřuje. Do našeho trestního řádu jsou postupně zaváděny stále četnější a masivnější případy oportunity. Zásada oportunity se uplatňuje v přípravném řízení ještě před zahájením trestního stíhání.

3.3 Zásada obžalovací Zásada obžalovací se přičítá k zásadám vztahujícím se k zahájení řízení. Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje státní zástupce ( § 2 odst. 8 TŘ). Obžalobu nebo návrh na potrestání podává a před soudem zastupuje státní zástupce, proti němu stojí obžalovaný, příp. zastoupený obhájcem, a jejich spor rozhoduje nezávislý a nestranný soud, který zároveň jednání řídí. Podkladem soudního řízení je obžaloba nebo návrh na potrestání, bez které nemůže být soudní řízení zavedeno. Žalobce je tedy dominus litis tzv. pán sporu. Procesní postavení stran v řízení před soudem tj. státního zástupce a obžalovaného s obhájcem je zásadně rovné, poněvadž mají stejná práva podávat návrhy, vyjadřovat se k návrhům a tvrzením druhé strany, nabízet důkazy prokazující svá tvrzení, klást vyslýchaným osobám otázky, vyjadřovat se k prováděným důkazům a přednést závěrečnou řeč, v které zaujímají konečné stanovisko k výsledkům celého trestního řízení. Takové uspořádání trestního procesu jedině umožňuje úplné a všestranné objasnění věci, a to jak z hlediska obžaloby, tak i z hlediska obhajoby, čímž významnou měrou napomáhá k řádnému a úplnému zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tím k spravedlivému rozhodnutí.10 Platí princip bez žalobce není soudce. Až do podání obžaloby je pánem sporu státní zástupce. Řízení ve stadiu před podáním obžaloby je ve výlučné kompetenci státního zástupce. Po podání obžaloby přechází věc na soud, který rozhoduje samostatně všechny

9

Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 122 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 34

10

12

otázky související s dalším řízení. Právo podat obžalobu je výlučným právem státního zástupce.11 Obžalovací zásada se neuplatňuje v přípravném řízení, které není vybudováno jako řízení sporné, kontradiktorní. Obžalovací zásada se uplatní jen v řízení před soudem, zejména v hlavním líčení a ve stadiu odvolacího řízení.

11

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.141 - 142

13

4 Přípravné řízení Přípravné řízení je prvním stádiem trestního řízení. Jeho legální definice je obsažena v ustanovení § 12 odst. 10 Zákona č. 141/1961 Sb. TŘ. Přípravným řízením se rozumí úsek trestního řízení od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a pokud tyto úkony nebyly provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, a nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež má účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.12 TŘ vymezuje přípravné řízení poněkud komplikovanou definici. Přípravné řízení můžeme podle právní úpravy obsažené v TŘ lišit do dvou časových úseků, jimiž jsou postup před zahájením trestního stíhání a vyšetřování.13 Postup před zahájením trestního stíhání počíná sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí (§ 158 odst. 3 TŘ), a končí zahájením trestního stíhání nebo odložením věci či jiným vyřízením věci (zejména odevzdáním věci), a v rámci něhož dochází k šetření, objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho předpokládaného pachatele.14 Vyšetřování je úsek řízení od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu (§ 171 TŘ) nebo zastavení trestního stíhání (§ 172 TŘ), přerušení trestního stíhání (§ 173 TŘ), podmíněné zastavení trestního stíhání (§ 307 odst. 1 TŘ), odstoupení od trestního stíhání v řízení ve věcech mladistvých (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) nebo schválení narovnání (§ 309 odst. 1 TŘ.), a které především slouží k opatření a příp. i provedení důkazů v přípravném řízení.15 Přípravné řízení nemusí proběhnout v obou těchto úsecích. Může skončit již v prvním úseku odložením věci, nebo odevzdáním věci jinému orgánu (§ 159) Jindy je podezření, že byl spáchán trestný čin, takového druhu nebo je trestní oznámení doloženo takovým způsobem, že lze ihned provést zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1), takže odpadá první úsek a je tu jen druhý úsek. 12

Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 426 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 427 14 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1098 15 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1099 13

14

Oba dva úseky přípravného řízení trestní řád upravuje společně v části druhé nazvané Přípravné řízení a o kterých se budu v následujících kapitolách podrobně zabývat se zaměřením na roli a postavení státního zástupce v něm.16 Do přijetí novely trestního řádu zákon č. 265/2001 Sb. znal trestní řád pouze jednu formu přípravného řízení. Zmíněná novela zavedla tři formy přípravného řízení, které rozčlenila v závislosti na tzv. typové společenské nebezpečnosti deliktu, který je jeho předmětem. Je to standardní přípravné řízení, které se koná u všech trestných činů, nejde-li o trestné činy, u kterých se koná rozšířené či zkrácené přípravné řízení. A kde může probíhat postup před zahájením trestního stíhání podle § 158 až § 159b TŘ a vždy se koná vyšetřování podle § 151 až § 167 TŘ.17 Rozšířené přípravné řízení se koná u trestných činů, o nichž řízení vede krajský soud a kde může probíhat postup před zahájením trestního stíhání podle § 158 až § 159b TŘ a vždy se koná rozšířené vyšetřování podle § 168 až § 170 TŘ.17 Zkrácené přípravné řízení se koná u trestných činů, o nichž řízení vede v prvním stupni okresní soud a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož hranice nepřevyšuje tři léta, přičemž se musí jednat o trestné činy skutkově jednoduché. Toto řízení probíhá v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, a proto u něho odpadá vyšetřování a trestní stíhání se zahajuje až podáním návrhu na potrestání soudu, který ho projedná ve zjednodušeném řízení před samosoudcem. 17 Účelem přípravného řízení je zjistit trestné činy a odhalit jejich pachatele, zajistit provedení neodkladných a neopakovatelných a dalších úkonů, vyhledávání nezbytných důkazů, popř. jejich provedení, jež jsou vždy nezbytné pro rozhodnutí státního zástupce o tom, zda ve věci podá obžalobu, nebo bude učiněno jiné rozhodnutí ve věci (např. rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci, příp. o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání), opatřit podklady potřebné pro projednání věci v líčení před soudem. 17 S ohledem na obsáhlost mého zvoleného tématu bakalářské práce se budu věnovat formě standardního přípravného řízení

16 17

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1099 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1098

15

5 Postavení státního zástupce v přípravném řízení 5.1 Státní zástupce jako orgán činný v trestním řízení Orgány činnými v trestním řízení se rozumí soud, státní zástupce a policejní orgán ( § 12 odst. 2 TŘ). Státní zástupce se účastní trestního řízení v rozsahu stanoveném trestním řádem. Státní zástupce má mezi subjekty trestního řízení speciální místo. Státní zástupce je v řízení činný ve veřejném zájmu. Veřejným zájmem je zájem většiny společnosti na tom, aby všechny trestné činy byly zjištěny a jejich pachatelé potrestáni. Veřejný zájem ovšem nesměřuje výlučně k potrestání osoby, proti které se řízení vede. Úkolem státního zástupce je také dbát toho, aby žádná nevinná osoba nebyla trestně stíhána, obžalována, odsouzena.18

5.2 Státní zástupce jako vyšetřující orgán Kdo je vyšetřujícím orgánem stanovuje trestní řád v § 161 odst. 2 až 5 TŘ. Vyšetřování trestných činů koná zpravidla služba kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v útvarech stanovených zvláštním zákonem;

ministr vnitra může pověřit

vyšetřováním i jiné útvary Policie ČR a stanovit jejich působnost (§ 161 odst. 2 TŘ). Státní zástupce koná vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie ČR, příslušníky Bezpečnostní a informační služby a příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace (§ 161 odst. 3 TŘ). O takový trestný čin jde tehdy, je-li spáchán takovou osobou za trvání jejího služebního poměru k Policii ČR, k BIS nebo k Úřadu pro zahraniční styky a informace. Státní zástupce koná pouze podle tohoto ustanovení vyšetřování, a proto nekoná prověřování.

Prověřování v těchto věcech koná útvar Ministerstva vnitra pro inspekční

činnost (půjde-li o podezření z trestného činu příslušníka Policie ČR), pověřený orgán Bezpečnostní informační služby (půjde-li o podezření z trestného činu příslušníka Bezpečnostní informační služby) nebo pověřený orgán Úřadu pro zahraniční styky a informace (půjde-li o podezření z trestného činu příslušníka Úřadu pro zahraniční styk a informace). Příslušnost k výkonu dozoru podle § 174 TŘ nad zachováním zákonnosti při prověřování konané policejním orgánem ve věcech podezření z trestného činu spáchaného

18

Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007,s. 191

16

příslušníkem Policie ČR, BIS nebo Úřadu pro zahraniční styky a informace je státní zástupce, který by byl jinak příslušný konat vyšetřování o tomto trestném činu.19 Ve věcech v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor

nad

zachováním zákonnosti v přípravném řízení, myslí se tím stadium vyšetřování, státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství (§ 175 odst. 2 TŘ). Státní zástupce konající vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie ČR, příslušníky BIS a příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování (§ 161 odst. 3 TŘ). Pojem přiměřeně znamená, že státní zástupce nepostupuje podle jednotlivých ustanovení trestního řádu o vyšetřování prováděném policejním orgánem zcela shodně, ale s určitými odchylkami.20 Při vyšetřování trestných činů příslušníků Policie ČR, příslušníků BIS, příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace může státní zástupce konající vyšetřování požádat policejní orgány o opatření jednotlivého důkazu nebo provedení jednotlivého úkonu vyšetřování, o součinnost při opatřování důkazů nebo provádění úkonu vyšetřování, o předvedení osoby, o doručení písemnosti (§ 161 odst. 3 TŘ). Státní zástupce může takto dožádat útvar Ministerstva vnitra pro inspekční činnost, pověřený orgán BIS, pověřený orgán Úřadu pro zahraniční styky a informace, policejní orgány Policie ČR pokud je vyřízení takového dožádání v rámci jejich působnosti.21 Za splnění podmínek §20 odst. 1 koná státní zástupce vyšetřování podle odst. 3 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie ČR, příslušníky BIS, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace (§ 161 odst. 4 TŘ). Podle tohoto ustanovení státní zástupce koná vyšetřování i vůči těmto osobám, ovšem jen za podmínek společného řízení (§ 20 odst. 1 TŘ). Byla-li věc proti těmto spoluobviněným vyloučena ze společného řízení, pak vyšetřování v této věci koná již příslušný policejní orgán.22

5.3 Státní zástupce jako veřejný žalobce Obžalobu je oprávněn podat pouze státní zástupce, obžaloba má být podána u věcně a místně příslušného soudu.23

19

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. 21 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. 22 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. 23 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. 20

17

Praha: C. H. Beck, 2005, s.1239 Praha: C. H. Beck, 2005, s.1241-1243 Praha: C. H. Beck, 2005, s.1243-1244 Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1244 Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1356

Podáním obžaloby u soudu realizuje státní zástupce svou funkci veřejného žalobce. Tím dochází k naplnění obžalovací zásady, neboť trestní stíhání před soudem je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem. Ve věcech v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, může státní zástupce podat pouze návrh na potrestání.24 Podání obžaloby je součástí přípravného řízení, což vyplývá nejen ze systematického zařazení tohoto ustanovení v rámci trestního řádu, ale i z toho, že jde o jedno rozhodnutí, jímž může skončit přípravné řízení. Základním ustanovením vztahujícím se k příslušnosti státních zástupců k podání obžaloby je § 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, podle něhož státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Takovými zvláštními předpisy jsou jednak zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství a vyhláška č. 23/1994 Sb. o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli.24 Z uvedených ustanovení tedy vyplývá, že obžalobu může podat u věcně a místně příslušného soudu: a) státní zástupce státního zastupitelství, které u tohoto soudu působí b) státní zástupce vyššího státního zastupitelství, pokud věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství (podle § 179 odst. 1 anebo podle § 15 odst. 3 jednacího řádu zákona o stáním zastupitelství, když v tomto případě je stanoven zvláštní postup a to předchozí souhlas nejvyššího státního zástupce k rozhodnutí, že ve věci je příslušné nižší státní zastupitelství). Nikdy však nepřichází v úvahu, aby obžalobu u krajského soudu podal přímo státní zástupce okresního státního zastupitelství.25 Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen tehdy pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.26

24

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1356 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1356-1357 26 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1357 25

18

5.4 Státní zástupce jako dozorce Státní zástupce je dozorcem nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení. Výčet dozorových oprávnění vyplývá z § 157 odst. 2 TŘ a z § 174 TŘ, který na něj navazuje. Výčet je taxativní. Práva a povinnosti státního zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení vyplývají především z ustanovení trestního řádu, přičemž některé podrobnosti jsou upraveny ve vyhlášce č. 23/1994 Sb., o jednací řádu státního zastupitelství atd. popř. v pokynech obecné povahy. Protože dozor je doménou státního zástupce, zaměřím se na tuto oblast podrobněji přesným výkladem jednotlivých ustanovení TŘ zmíněných výše. Státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele (§ 157 odst. 2 TŘ). Státní zástupce je již od počátku trestního řízení oprávněn ukládat policejnímu orgánu provedení úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo k zjištění pachatele. Postup státního zástupce podle tohoto ustanovení se vztahuje nejen na období trestního řízení do zahájení trestního stíhání, ale i na období pozdější, kdy jde již o trestní stíhání, vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení prostředky uvedenými v § 174. Státní zástupce může ukládat provedení jen těch úkonů, které je policejní orgán oprávněn provést. U policejních orgánů půjde především o úkony trestního řízení, ale může se jednat i o úkony, které jsou oprávněny provést podle jiných předpisů než trestního řádu, zejména podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. Půjde zejména o úkony pátrací, úkony operativně technické povahy, daktyloskopické, mechanoskopické atd. Postup podle tohoto ustanovení může státní zástupce uplatnit nejen v případech, kdy se jedná o objasnění povahy podání doručeného na státní zastupitelství a označovaného jako trestní oznámení, ale věcně a místně příslušný státní zástupce předá trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání učiněné na státním zastupitelství neprodleně tomu orgánu, který je příslušný k postupu před zahájením trestního stíhání, s pokynem k prověření podle § 158 odst. 1 a 3 TŘ. Pokyn k prověření může být formulován buď obecně, nebo zde mohou být uvedeny konkrétní úkony, které má policejní orgán provést (což je žádoucí). Za úkony trestního řízení je třeba považovat všechny úkony vykonávané orgány činnými v trestním řízení podle trestního řádu a na jeho základě, přičemž nezáleží na stádiu trestního řízení, v kterém jsou prováděny. Např. to budou úkony prováděné

19

v přípravném řízení

před zahájením trestního stíhání včetně neodkladných a

neopakovatelných úkonů (§ 157 až § 159b TŘ, § 160 odst. 3,4 TŘ). Pokyny státního zástupce podle § 157 odst. 2 budou směřovat zejména k tomu, aby policejní orgán opatřil nezbytné podklady, opatřil nezbytná vysvětlení a zjišťoval a zajišťoval stopy trestného činu. K prověřování trestních oznámení budou přicházet v praxi v úvahu zejména vysvětlení, o kterých se sepíše úřední záznam. Jsou-li splněné podmínky uvedené v § 160 odst. 1, může státní zástupce vydat policejnímu orgánu – službě kriminální policie a vyšetřování i pokyn k zahájení trestního stíhání vůči určité osobě. Tohoto úkonu je třeba k objasnění věci a státní zástupce je oprávněn takto postupovat. Státní zástupce může vydat i pokyn policejnímu orgánu k vydání rozhodnutí nebo opatření podle § 159a TŘ, resp. i k dočasnému odložení trestního stíhání podle § 159b TŘ. Takový postup policejního orgánu lze zahrnout pod pojmy objasnění věci nebo zjištění pachatele.27 K prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je státní zástupce dále oprávněn: a) vyžadovat od policejního orgánu spisy včetně spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při prověřování oznámení, b) odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu, c) dočasně odložit zahájení trestního stíhání (§ 157 odst. 2 písm. a až c TŘ). K písm. a) § 157 odst. 2: Především jde o oprávnění vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály, a zprávy o postupu při prověřování oznámení. Toto oprávnění je nutné k tomu, aby státní zástupce mohl na základě znalostí všech potřebných skutečností vyplývajících z těchto dokumentů ukládat policejnímu orgánu provedení dalších dosud neprovedených, ale pro prověření trestního oznámení potřebných úkonů. Jde v podstatě o obdobu ustanovení § 174 odst. 2 písm. b) TŘ. Toto oprávnění je však širší, poněvadž státní zástupce může v rámci něho vyžadovat i spisy ve věcech, v nichž ještě nebyl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení, tedy operativní svazky policie. Policejní orgán je povinen tyto spisy předložit. Státní zástupce stejně jako u oprávnění podle § 174 odst. 2 písm. b) TŘ využívá následujících metod: prověrek, dotazů na stav prověřování, vyhrazení si předkládání opisů protokolů o procesních úkonech a úředních záznamů, nahlížení do plánu prověřování nebo vyžadovaní informace

27

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1110-1114

20

policejního orgánu a jeho obsahu a konzultaci o stavu prověřování s policejním orgánem.28 K písm. b) § 157 odst. 2 TŘ: Odejmutí věci policejnímu orgánu a učinění opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu má povahu rozhodnutí a činí se formou usnesení, proti němuž není stížnost přípustná. Tento postup je možný jak ve věci, o které se dosud koná jen prověřování, tak ve věci, v které již probíhá vyšetřování. Toto oprávnění je však nutné odlišovat od oprávnění podle § 174 odst. 2 písm. f) TŘ, kde jde jen o změnu osoby služebně činné v policejním orgánu, která koná vyšetřování. Důvodem pro takový postup přímou či zprostředkovanou delegaci může být např. podjatost policejního orgánu, jeho nezákonný postup, neprovedení úkonu podle § 157 odst. 2 TŘ atd. Tímto postupem lze na rozdíl od obecné delegace zasahovat nejen do místní, ale i do věcné příslušnosti, přičemž státní zástupce může o této delegaci rozhodnout jak na návrh, tak i z vlastní iniciativy.29 K písm. c) § 157 odst. 2 TŘ: Státnímu zástupci je poskytnuto oprávnění dočasně odložit trestní stíhání. A to ve věci, kde sám koná vyšetřování buď podle § 161 odst. 3, 4 TŘ o trestných činech spáchaných příslušníky Policie ČR, Úřadu pro zahraniční styky a informace BIS, nebo podle § 174 odst. 2 písm. c) TŘ, kdy koná na základě svého dozoru celé vyšetřování v jiné trestní věci. A dále tak může učinit i v jiných případech, kdy policejní orgán nepožádá o souhlas podle § 159a ost. 1 TŘ a trestní stíhání dočasně neodloží, přičemž by vzhledem k nebezpečí z prodlení nemohlo splnit účel vydání pokynu policejnímu orgánu k takovému postupu, poněvadž by hrozilo, že v mezidobí příslušný policejní orgán zahájí trestní stíhání.30 Dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní zástupce (§ 174 odst. 1). V tomto ustanovení je vymezen dozor státního zástupce v přípravném řízení trestním v návaznosti na § 4odst. 1 písm. a) zákona o státním zastupitelství. Při výkonu dozoru státní zástupce dbá na dodržování základních zásad trestního řízení i všech ostatních ustanovení trestního řádu upravujících přípravné řízení. Policejní orgán sice používá při provádění úkonů trestního řízení procesní samostatnosti, ale je vázán pokyny státního zástupce. Státní zástupce je povinný věnovat výkonu dozoru zvýšenou pozornost ve věcech provinění mladistvých. Úkolem státního zastupitelství při výkonu dozoru 28

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1114 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1114-1115 30 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1115 29

21

v přípravném řízení je dohlížet na to, aby orgány činné v přípravném řízení trestním dodržovaly všechna ustanovení trestního řádu, aby postupovaly ve shodě s účelem trestního řízení a základními zásadami trestního řízení. Přitom musí zvláště dbát o to, aby nikdo nebyl bezdůvodně trestně stíhán, nezákonně omezován na osobní svobodě a jiných základních a lidských právech a svobodách. Dozor státního zástupce nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení lze vymezit jako soustavnou, systematickou a cílevědomou kontrolní činnost vykonávanou průběžně v celém přípravném řízení a zaměřenou na činnost policejních orgánů při přijímání a prověřování podnětů nasvědčujících spáchání trestných činů, zjištění stavu a průběhu prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a po zahájení trestního stíhání i na stav a průběh vyšetřování se zaměřením na prověření postupu policejního orgánu z hlediska jeho zákonnosti, rychlosti, plynulosti a ne neprodlené odstraňování zjištěných nedostatků. Dozor státního zástupce v přípravném řízení směřuje též k tomu, aby nikdo nebyl bezdůvodně trestně stíhán, ani nad míru stanovenou zákonem omezován ve svých právech a svobodách v přípravném řízení. Dozor státního zástupce je vykonáván v trestním řízení především z hlediska zákonnosti postupu policejního orgánu, ale také z hlediska jeho věcné správnosti, odůvodněnosti a úplnosti. Pokud výsledky prověřování a výsledky vyšetřování nasvědčují spáchání trestného činu a v konečné fázi i postavení obviněného před soud, státní zástupce si při výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení vytváří z hlediska veřejného zájmu předpoklady a podmínky pro podání obžaloby a její zastupování v řízení před soudem, tedy pro splnění obžalovací funkce. Jinak výkon dozoru směřuje k uplatnění filtrační funkce přípravného řízení a tím k jinému konečnému vyřízení věci, zejména zastavení trestního stíhání, postoupení věci jinému orgánu anebo použití některého z odklonů a to podmíněného zastavení trestního stíhání či narovnání. Státnímu zástupci je uloženo uplatňovat v průběhu přípravného řízení svá jednotlivá oprávnění tak, aby si s přihlédnutím k závažnosti a povaze trestní věci zajistil přehled o stavu a výsledcích přípravného řízení a měl možnost účinně působit na jeho průběh a neprodleně odstraňovat zjištěné nedostatky. V závažných věcech, zejména ve věcech vazebních nebo ve věcech skutkově, důkazně či právně náročných, stání zástupce pravidelně prověřuje stav přípravného řízení, účastní se důležitých procesních

22

úkonů, případně si vyžádá protokoly o takových úkonech, a svými pokyny usměrňuje průběh přípravného řízení a jeho zaměření.31 Kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů, b) vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje, c) zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu, d) vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění, e) rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o odložení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak, než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti usnesení a policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu, f) přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu (§ 174 odst. 2 písm. a až f TŘ). Zatímco § 159 odst. 2 TŘ je dozorem nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení ve stádiu před zahájením trestního stíhání tj. ve fázi prověřování. § 174 TŘ je dozorem nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení ve stádiu trestního stíhání tj. ve fázi vyšetřování. Státní zástupce je oprávněn (i povinen) v rámci výkonu dozoru ve fázi prověřování použít

dozorová oprávnění vyplývající z § 174 odst. 2 TŘ a ve fázi

vyšetřování při výkonu dozoru je zase oprávněn (i povinen) používat všech dozorových oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 TŘ, a to vzhledem k výslovnému odkazu v návětě odstavce § 174 TŘ. Jinak řečeno koncepce dozoru státního zástupce nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení se vztahuje jednak na postup před zahájením trestního stíhání tj. na fázi prověřování a jednak na postup po zahájení trestního stíhání tj. na fázi vyšetřování. Ve fázi prověřování se především uplatní oprávnění státního zástupce vymezená v § 157 odst. 2 TŘ, ale vzhledem k tomu, že i toto stadium je součástí přípravného řízení, lze tu použít i veškerá oprávnění státní zástupce vyplývající z ustanovení § 174 odst. 2 TŘ. Státní zástupce ve fázi vyšetřování je zase oprávněn při 31


23

výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti používat oprávnění jednak ty, které vyplývají z § 157 odst. 2 TŘ a dále ty, které vyplývají z § 174 odst. 2 písm. a) až f) TŘ. Státní zástupce má tak možnost pravomocemi vyplývajícími z výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti ovlivňovat celé přípravné řízení. K písm a):

Pokyny k vyšetřování trestných činů jsou jedním z nejdůležitějších

dozorových oprávnění státního zástupce, který je vydává ve formě opatření. Pokyny jsou pro policejní orgán závazné, a proto policejní orgán nemůže odepřít splnění pokynu. Pokyny jsou zpravidla dávány písemně, není však vyloučeno dát konkrétní pokyn i ústně, telefonicky, faxem apod. O všech pokynech učiní státní zástupce záznam do dozorového spisu, pokud není přímo opis písemného pokynu do spisu založen. Podle § 157 odst. 2 písm. a) TŘ je oprávnění státního zástupce vymezeno úžeji, než oprávnění podle § 174 odst. 2 písm. a) TŘ. Podle prvního státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci, nebo zjištění pachatele. Druhé oprávnění směřuje k vyšetřování trestných činů a není vázáno na objasnění věci nebo zjištění pachatele. I když nelze vyloučit, že se oprávnění podle těchto dvou ustanovení budou prolínat, zpravidla je bude možné od sebe oddělit. Oprávnění podle § 174 odst. 2 písm. a) TŘ se týká celého přípravného řízení a popř. i postupu po podání obžaloby, zatímco oprávnění podle § 174 odst. 2 písm. a) TŘ je zaměřeno na usměrňování vyšetřování.32 K písm. b): Státní zástupce zde může vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaný trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje. Toto oprávnění se překrývá s oprávněním vyplývajícím z § 157 odst. písm. a) TŘ, které upravuje obdobné oprávnění. Oprávnění vyplývající z § 174 odst. 2 písm. b) TŘ se týká prověrek, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje, tedy se bezprostředně týká vyšetřování a postupu v něm. Oprávnění vyplývající z § 157 odst. 2 písm. a) TŘ se vztahuje na prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Pod pojem spisy se zde rozumějí vyšetřovací spisy. Materiály a dokumenty jsou listiny, které dokládají vyšetřovací spisy a které nebyly založeny přímo do spisu. Vzhledem k tomu, že státní zástupce zde prověřuje, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání je státní zástupce oprávněn přezkoumávat i usnesení o zahájení trestního

32

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1330-1331

24

stíhání (tj. zda usnesení bylo vydáno příslušným policejním orgánem, popis skutku je uveden tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, obsahuje údaje o místě, době a způsobu spáchání trestného činu, atd.). Zjištění jimiž státní zástupce realizuje své oprávnění lze učinit zejména metodami jako jsou prověrky spisových materiálů u policejního orgánu, dotazy na stav přípravného řízení (jedná se o ústní informace o stavu řízení vyžadované od policejního orgánu, o nichž státní zástupce pořídí vždy záznam do dozorového spisu), předkládání opisů protokolů o procesních úkonech (jde-li zejména o procesní úkony, kterých se nemůže zúčastnit), nahlížením do plánu prověřování a vyšetřování nebo vyžadování informace policejního orgánu o jeho obsahu, konzultace o stavu přípravného řízení s policejním orgánem, které jsou zcela neformální a nemohou nahradit prověrky ani dotazy na stav přípravného řízení. Stav přípravného řízení zjišťuje též na základě písemných zpráv o spáchaných trestný činech nebo jen na podkladě ústních informací, které vyžaduje od vyšetřovatele a o jejichž obsahu učiní stručný záznam do dozorového spisu. Další informace čerpá z žádostí a stížností obviněného i jiných osob.33 K písm. c): Státní zástupce již v prověřování zváží svou účast při provádění výslechů svědků a rekognicí jako neodkladných a neopakovatelných úkonů podle § 158a TŘ, kterých by se měl státní zástupce zúčastnit, a dále při ohledání místa činu, vyšetřovacím pokusu, rekonstrukci, prověrce na místě nebo výslechu dalších důležitých svědků, nejde-li v tomto případě o neodkladný či neopakovatelný úkon, popř. při výslechu znalce. Státní zástupce si také může vyhradit provedení určitého vyšetřovacího úkonu v závažných trestných věcech, popř. i v jiných případech podle jejich povahy s přihlédnutím k úrovni práce policejního orgánu. Též si může vyhradit vydání rozhodnutí, které jinak přísluší policejnímu orgánu. Jde o výjimečný zásah do procesní samostatnosti policejního orgánu. V těchto případech je nutno u policejního orgánu zajistit, aby byl státní zástupce o době a místě konání těchto úkonů v potřebném časovém předstihu vyrozuměn. Policejní orgán je povinen umožnit státnímu zástupci, aby mohl osobně a soustavně sledovat postup trestního řízení a být osobně přítomen kterémukoliv procesnímu úkonu. V případech, kdy si státní zástupce vyhradil čas na procesním úkonu, vyrozumí jej policejní orgán nejméně 24 hodin před provedením takového úkonu, pokud nejde o procesní úkon, který nesnese odkladu. Při provádění takového úkonu státní zástupce sleduje postup policejního orgánu a dbá, aby úkony byly prováděny v souladu se zákonem a byly správně protokolovány. Do provádění úkonů však zasahuje jen výjimečně, pokud je to nutné k zajištění správného a 33


25

zákonného provedení úkonu. Obdobně postupuje ve vyšetřování při využívání svého oprávnění podle § 174 odst. 2 písm. c) TŘ, kdy se státní zástupce účastní zejména takových úkonů, které jsou rozhodné pro správné a úplné objasnění závažnější věci, a to především tehdy, jestliže vzhledem k jejich povaze nelze opakovat. Celé vyšetřování provede státní zástupce sám jen výjimečně, zvláště v případě, kdy nestačí provést jednotlivý úkon, popř. ani použít oprávnění podle písm. a), d), f) viz výše. V takovém případě státní zástupce přiměřeně postupuje podle pokynu obecné povahy upravující postup státních zastupitelství při trestním stíhání a ve zkráceném přípravném řízení ve věcech příslušníků Policie ČR, příslušníků BIS, příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace. Vyšetřování podle § 174 odst. 2 písm. c) TŘ, jako součást dozorových oprávnění, je na rozdíl od vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Policie ČR, příslušníky BIS, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace fakultativní ve smyslu možnosti státního zástupce konat vyšetřování, nikoli jeho povinnosti. Stížností lze napadnout každé rozhodnutí státního zástupce ve stejném rozsahu jako rozhodnutí policejního orgánu. O stížnosti rozhoduje vždy nadřízený státní zástupce.34 K písm. d): Vrácení věci policejnímu orgánu s pokyny k doplnění činí státní zástupce písemným opatřením (pokynem), v němž konkrétně uvede pokyny, v jakých směrech, popř. kterými důkazy, má být řízení doplněno a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. Pokyny jsou závazné, neboť jejich závaznost vyplývá již ze samého pojmu dozoru v přípravném řízení. Tento postup se uplatňuje v případech závažných vad řízení a nedostatků v objasnění věci. Pokud jde o závažné vady řízení, uplatní se tento postup zejména pokud např. nebylo řádně zahájeno trestní stíhání, byly provedeny neodkladné a neopakovatelné úkony, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky, obviněný neměl obhájce v případě nutné obhajoby, a to popř. jen pro určitou část vyšetřování atd. U závažných vad řízení musí státní zástupce zvážit, zda lze ještě vůbec příslušnou vadu odstranit nebo napravit, anebo zda by nebylo vhodnější takovou vadu odstranit až v řízení před soudem. V některých případech půjde o vady, které již ani účinně napravit nelze, a pak se samozřejmě o důvod k postupu

nejedná. Státní zástupce by měl vypracovat

opatření, jímž vrací věc k doplnění po obsahové stránce tak, aby z něho na jedné straně byla zřejmá povaha závažných vad řízení a vad v objasnění skutku ve vyšetřování, a aby na druhé straně toto sdělení obsahovalo dostatečně jasné a určité vymezení úkonů, která má policejní orgán ve věci provést. Vrácení věci z důvodu, že věc nebyla dostatečně 34


26

objasněna nebo byl opomenut určitý zákonný postup, přichází v úvahu v těchto případech a to po předložení spisu policejním orgánem po skončení vyšetřování s návrhem na podání obžaloby, po předložení spisu policejním orgánem při jiné příležitosti, po vrácení věci státnímu zástupci soudem ať prvního nebo druhého stupně.35 K písm. e): Podle tohoto ustanovení může státní zástupce zrušit kterékoli rozhodnutí nebo opatření policejního orgánu za podmínky, že je buď nezákonné, nebo neodůvodněné, postačí i splnění jedné z těchto podmínek. Některá důležitá rozhodnutí musí být státnímu zástupci doručena policejním orgánem. Před rozhodnutím je vhodné, aby se státní zástupce seznámil i s podkladovým spisovým materiálem, poněvadž i usnesení, jevící se zprvu jako správné, může být po přezkoumání spisového materiálu shledáno nezákonným nebo neodůvodněným. Státní zástupce ruší opatření policejního orgánu svým opatřením a jeho usnesení svým usnesením. Děje se tak tehdy, jestliže v konkrétním případě není třeba, aby bylo učiněno nové opatření nebo rozhodnutí. Jinak může státní zástupce po zrušení opatření nebo usnesení policejního orgánu sám vydat nové opatření nebo usnesení, které již bude v souladu se zákonem, dát závazný pokyn ve smyslu písm. a), aby policejní orgán učinil nové opatření nebo usnesení a to popř. i po doplnění řízení, postupovat podle písm.f) a dát novému policejnímu orgánu závazný pokyn učinit nové opatření nebo usnesení. Pokud státní zástupce zrušil usnesení policejního orgánu na základě stížnosti oprávněné osoby a nahradil-li je vlastním, jde o rozhodnutí v druhém stupni a není proti němu stížnost přípustná. Pokud státní zástupce zamítl stížnost oprávněné osoby jako neodůvodněnou, nemůže již použít svého oprávnění podle písm. e). Naopak o stížnosti musí rozhodnout vždy, i když již přezkoumal zákonnost a odůvodněnost usnesení podle písm. e). Jestliže rozhodnutí policejního orgánu nahradil státní zástupce vlastním rozhodnutím jinak, než na podkladě stížnosti tzn. nahrazení rozhodnutí policejního orgánu v rámci dozoru nad zachováváním zákonnosti, ať už na základě žádost, nebo podnětu nebo i bez takového podnětu či žádosti je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu.36 K písm. f): Státní zástupce je oprávněn přikázat, aby úkony ve věci nadále prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu. Tento postup je třeba odlišovat od oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 písm. b) TŘ odejmout kteroukoli věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu,

35 36

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1335-1337 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1337-1339

27

což je svou podstatou odnětí a přikázání věci neboli tzv. delegace. Státní zástupce zde rozhoduje usnesením, kterým ve výroku obecně přikáže, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu, aniž by konkrétně takovou osobu určoval. Usnesení doručí se spisem příslušnému vedoucímu policejnímu orgánu s pokynem, aby pověřil vyšetřováním jinou osobu služebně činnou v policejním orgánu; opis usnesení zašle na vědomí osobě, jíž byla věc odňata. Na základě takového rozhodnutí příslušný vedoucí policejního orgánu přidělí věc jiné osobě služebně činné v příslušném policejním orgánu. Státní zástupce postupuje podle tohoto ustanovení zejména v případech, kdy zjistí vážnější nedostatky v činnosti osoby, která v policejním orgánu věc projednává, nebo shledá, že taková osoba služebně činná v policejním orgánu nerespektuje jeho pokyn nebo neprovede požadované doplnění dokazování v přípravném řízení, anebo zjistí důvody vyloučení této osoby a osoba, jíž se takové důvody týkají, nevydá odpovídající rozhodnutí. Státní zástupce tímto postupem nemůže na rozdíl od oprávnění podle § 157 odst. 2 písm. b) TŘ zasahovat do věcné nebo funkční, ale ani místní příslušnosti policejního orgánu. Pokud chce odejmout věc policejnímu orgánu a přikázat ji jinému policejnímu orgánu musí postupovat podle § 157 odst. 2 písm. b) TŘ. Dozorující státní zástupce může přiměřeně postup podle písm. f) uplatnit i v případech, kdy vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie ČR a příslušníky BIS koná státní zástupce podle 161 odst. 3 a 4 TŘ.37

5.5 Státní zástupce jako dominus litis Postavení státního zástupce v přípravném řízení je zcela rozdílné od jeho postavení v řízení před soudem. V přípravném řízení je státní zástupce dominus litis, neboť autoritativně vystupuje vůči obviněnému (příp. zastoupenému obhájcem) i vůči ostatním osobám zúčastněných na řízení a rozhoduje v podstatě o všech zásadních otázkách s výjimkou rozhodnutí svěřených i v přípravném řízení soudci či soudu. Z uvedeného postavení státního zástupce vyplývá i jeho povinnost dbát i bez návrhu stran o stejně pečlivé objasnění okolností svědčících ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízená vede. Státní zástupce má v předsoudním stádiu českého trestního řízení vycházející z koncepce kontinentálního evropského procesu dominantní postavení.

37

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1339

28

6 Charakteristika činnosti státního zástupce v přípravném řízení Pokud jde o činnosti státního zástupce ve stadiu postupu před zahájením trestního stíhání je to především výkon dozoru nad zachováním zákonnosti pří prověřování trestných činů. Postup státního zástupce v rámci tohoto prvního stadia trestního řízení se nijak neodlišuje od postupu po zahájení trestního stíhání, samozřejmě s výjimkou skutečnosti, že při prověřování nevykonává státní zástupce svou pravomoc ve vztahu k obviněnému - podezřelému, který zde ještě z povahy věci nemůže vystupovat. Státní zástupce zásadně osobně neprovádí objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. To činí především policejní orgán.38 Státní zástupce je oprávněn uložit policejnímu orgánu provedení úkonů ve věci podle § 157 odst. 2 TŘ, jakož i využít některého ze svých oprávnění podle § 157 odst. 2 písm. a) až c) TŘ nebo § 174 odst. 2 písm. c) nebo e) TŘ. Jsou-li splněny zákonné podmínky, může též vydat kterékoli z rozhodnutí uvedených v § 159a odst. 1 až 4 TŘ. K takovému rozhodnutí, popř. i opatření může státní zástupce vydat též pokyn policejnímu orgánu dle § 157 odst. 2 TŘ nebo může s takovým rozhodnutím nebo opatřením vyslovit souhlas.39 Ohledně činnosti státního zástupce ve stadiu vyšetřování je to zase především dozor nad zachováním zákonnosti při vyšetřování trestných činů policejním orgánem. Ve věcech, v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení (dozor nad zachováním zákonnosti při vyšetřování trestných činů konané státním zástupcem) zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství. Trestní stíhání zahajuje a vyšetřování vede zpravidla policejní orgán, který je oprávněn ve smyslu § 160 odst. 2 TŘ konat vyšetřování. Tímto policejním orgánem je služba kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v útvarech stanovených zvláštním zákonem. Přičemž ministr vnitra může pověřit vyšetřováním i jiné útvary Policie ČR a stanovit jejich působnost. V případech uvedených v § 161 odst. 3 a 4 TŘ, dle § 174 odst. 2 písm. c) TŘ, za splnění podmínek § 20 odst. 1 TŘ o společném řízení zahajuje trestní stíhání a koná vyšetřování státní zástupce. Státní zástupce je skutečným pánem přípravného řízení ve stadiu vyšetřování z důvodu toho, že je oprávněn přezkoumat napadené usnesení o zahájení trestního stíhání na základě podané stížnosti ze strany 38 39

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1128 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1135

29

obviněného a to v zákonné lhůtě od doby, kdy mu bylo usnesení oznámeno, a proti kterému již tedy může vykonávat pravomoc z důvodu změny v procesním postavení této osoby, která už není osobou podezřelou, ale obviněnou. Výlučná oprávnění státního zástupce v přípravném řízení tj. v řízení, které předchází řízení před soudem vyplývají z § 175 TŘ, a která mu náleží jak ve stadiu postupu před zahájením trestního stíhání, tak i ve stadiu vyšetřování. Podrobnějšímu výkladu činnosti státního zástupce ve stadiu postupu před zahájením trestního stíhání, které zahrnuje fázi prověřování tak ve stadiu vyšetřování se věnuji v následující podkapitolách a to v chronologickém sledu jednotlivých ustanovení, jak o nich pojednává Z. č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, (trestní řád).

6.1 Stadium prověřování v rámci postupu před zahájením trestního stíhání Postup orgánů činných v trestním řízení ještě před zahájením trestního stíhání je prvním stadiem trestního řízení a současně i přípravného řízení. Jde tedy o počátek trestního procesu, jehož úlohou je zjišťovat podmínky, na základě nichž může být učiněn závěr o přechodu věci do dalšího úseku trestního řízení, nebo závěr o tomu, že tu takové podmínky chybí a je nutno věc řešit mimo rámec trestního řízení. Úlohou postupu do zahájení trestního stíhání je odhalení a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a směřující ke zjištění jeho pachatele, čímž jsou zároveň opatřovány nezbytné podklady pro zahájení trestního stíhání nebo pro vydání jiného rozhodnutí. Současně se zde opatřují potřebné podklady, nebytná vysvětlení, zajišťují stopy trestného činu a další důkazy o nichž hrozí nebezpečí jejich zmaření, zničení nebo ztráty. Zatímco pojem postup před zahájením trestního stíhání je pojmem širším, tak prověřování není synonymem pro postup před zahájením trestního stíhání. Pod pojem prověřování nelze totiž zahrnout sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, ani některé fáze opatřování a shromažďování podkladů a nelze pod něj zahrnout ani konečné rozhodnutí, zejména odložení nebo jiné vyřízení věci. V rámci postupu před zahájením trestního stíhání probíhá fáze prověřování, neboli objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin.40 Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit

40


30

o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatření (§ 158 odst. 2 TŘ). Povinnost přijímat oznámení o trestných činech mají všechny orgány činné v trestním řízení. Státní zástupce a policejní orgán mají však v této souvislosti, na rozdíl od soudu, další povinnosti, a to především trestní oznámení, co nejrychleji vyřizovat. Přitom jsou povinni oznamovatele poučit nejen o odpovědnosti za vědomě nepravdivé oznámení, ale i o tom, že má právo požádat o vyrozumění o učiněných opatřeních ohledně svého trestního oznámení. Orgány činné v trestním řízení jsou i při odhalování trestných činů a zjišťování jejich pachatelů povinny postupovat podle zásady oficiality, jakmile se jakýmkoliv způsobem dovědí o trestném činu. Státní zástupce po doručení podání, jehož obsahem je trestní oznámení popř. po sepsání protokolu podle § 59 odst. 2 TŘ o trestním oznámení učiněném ústně přezkoumá zda, z obsahu podání vyplývají skutečnosti, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Jestliže v podání nejsou uvedeny takové skutečnosti a je odůvodněný předpoklad, že je lze získat doplněním podání, může státní zástupce tyto skutečnosti doplnit sám, a to buď jejich vyžádáním v přiměřené lhůtě od oznamovatele, jeho osobním výslechem, nebo doplněním již provedeného výslechu, popř. postupem podle § 157 odst. 2. TŘ Státní zástupce může také podání vrátit podateli s příslušným poučením, jak nedostatky odstranit, a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Pokud ani po výzvě není podání doplněno a k doplnění nevedl ani postup podle § 157 odst. 2 TŘ, státní zástupce postupuje tak, že věc podle povahy odloží, nebo odevzdá podle § 159a odst. 1 resp. písm. a) nebo b) TŘ anebo podatele o závěru spočívajícím ve zjevné neodůvodněnosti podezření z trestného činu vyrozumí. Státní zástupce takto postupuje, jestliže je příslušný k vyřízení trestního oznámení, jinak trestní oznámení neprodleně postoupí příslušnému státnímu zastupitelství a oznamovatele o tom vyrozumí. Úplné nebo doplněné trestní oznámení státní zástupce předá neprodleně orgánu příslušnému k jeho prověření popř. i s pokynem podle § 157 odst. 2 TŘ. Stejně postupuje i při získání jiného podnětu k trestnímu stíhání (např. poznatky z tisku, televizního zpravodajství, ...).41 Následuje fáze, která ještě není trestním řízením podle trestního řádu a v rámci níž se provádí operativní policejní práce, potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a směřující ke zjištění pachatele. Po ní následuje další fáze, ve které policejní orgán pomocí úkonů trestního řízení prověřuje tyto neformálně odhalené skutečnosti, a která se zahajuje sepsáním záznamu o zahájení úkonů 41


31

trestního řízení. Smyslem záznamu o zahájení úkonů trestního řízení je za prvé vymezení počátku přípravného řízení a tím i celého trestního řízení a za druhé informace státního zástupce, který tím okamžikem může vykonávat dozor v přípravném řízení podle § 174 TŘ, neboť doručením záznamu se dozví o tom, že v dané věci probíhají úkony trestního řízení. do té doby mohla policie provádět úkony podle zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR.42 Opis záznamu o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zašle policejní orgán do 48 hodin od zahájení trestního řízení státnímu zástupci (§ 158 odst. 3 TŘ). Opis záznamu o zahájení úkonů trestního řízení je třeba zaslat do 48 hodin státnímu zástupci, aby byl informován o tom, že se vede v této věci trestní řízení, a mohl vykonávat dozor v přípravném řízení podle § 174 TŘ. Zákon zde používá pojem zaslat, vyžaduje tedy jen odeslání do 48 hodin, nikoli doručení v této lhůtě státnímu zástupci. Činnost státního zástupce po doručení záznamu je upravena zejména ve vyhlášce č. 23/1994 Sb. o jednacím řadu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli. Státní zástupce jemuž byl doručen záznam o zahájení úkonů trestního řízení a který se nepovažuje za místně nebo věcně příslušného, učiní veškerá opatření, která nesnesou odkladu, včetně vydání rozhodnutí, která činí státní zástupce podle trestního řádu při použití operativně pátracích prostředků, která náleží do působnosti státního zastupitelství a ke kterým je oprávněn tak, aby nedošlo ke zmaření účelu trestního řízení. Jinak postoupí věc k dalšímu řízení státnímu zastupitelství místně a věcně příslušnému. O postoupení věci současně vyrozumí policejní orgán, jenž mu záznam o zahájení úkonů trestního řízení doručil. Státní zástupce po doručení opisu záznamu policejního orgánu o zahájení úkonů trestního řízení nejprve posoudí, zda tu nejsou důvody pro využití některého z oprávnění podle § 157 odst. 2 TŘ nebo § 174 odst. 2 TŘ Dojde-li státní zástupce k závěru, že záznam byl vydán policejním orgánem, který k jeho vydání nebyl věcně příslušný, učiní opatření, aby věc byla neprodleně předána příslušnému policejnímu orgánu, popř. může rozhodnout podle § 157 odst. 2 písm. b) TŘ o odejmutí věci policejnímu orgánu a o učinění opatření, jímž se věc přikazuje jinému policejnímu orgánu; záznam zůstává v platnosti. Jakmile státní zástupce zjistí, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení neobsahuje náležitosti podle § 158 odst. 3 věty první TŘ, upozorní na tuto skutečnost policejní orgán a uloží mu provedení 42


32

opatření k nápravě. Podle povahy věci přicházejí nejčastěji v úvahu oprava nebo doplnění záznamu podle § 131 TŘ a § 138 TŘ per analogiam popř. jiné vhodné opatření. Státní zástupce není oprávněn zrušit takový záznam postupem podle § 174 odst. 2 písm. e) TŘ, může však vydat pokyn policejnímu orgánu, aby neprodleně rozhodl o odložení nebo odevzdání věci podle § 159a TŘ, zejména pokud zjistí, že nejsou dány skutečnosti důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, že trestní stíhání není nepřípustné atd.43 Jedním z oprávnění, které policejní orgán nebo státní zástupce mají k objasnění a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících spáchání trestného činu, je možnost provádět tzv. neodkladné a neopakovatelné úkony. Trestní řád definuje neodkladné a neopakovatelné úkony v ustanovení § 160 odst. 4 TŘ, ale nepodává jejich ani taxativní, ani demonstrativní výčet, a proto při posuzování neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu bude třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu. Vodítkem může být také vývoj soudní praxe vyjádřený ustálenou judikaturou. V přípravném řízení sleduje splnění zákonných kritérií pro provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu při výkonu dozoru. státní zástupce.44 Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce, soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný (§ 158a TŘ). Ustanovení § 158a TŘ se vztahuje výlučně

na prověřování skutečností

nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele, tedy na postup před zahájením trestního stíhání. Garantem zde bude soudce činný v přípravném řízení,

který

bude

garantovat

zákonný

průběh

provádění

neodkladných

a

neopakovatelných úkonů pokud je nutné je provést ještě před zahájením trestního stíhání. Ve stadiu po zahájení trestního stíhání se těchto úkonů zpravidla zúčastní obhájce příp. obviněný a účast soudce není proto důvodná. Toto ustanovení se nepoužije ohledně všech neodkladných nebo neopakovatelných úkonů, ale pouze u takových úkonů spočívajících

43 44

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1136 – 1137 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s.447

33

ve výslechu svědka a v provedení rekognice. V případě, že policejní orgán dospěje k závěru, že výslech svědka nebo rekognice má povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, informuje o tom neprodleně státního zástupce a dá mu podnět k podání návrhu soudci, aby byl tento úkon proveden ve smyslu § 158a TŘ za účasti soudce. Přitom státnímu zástupci zdůvodní, proč podkládá rekognici nebo výslech svědka za neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Skutečnosti na základně nichž je úkon považován za neodkladný nebo neopakovatelný je třeba uvést do protokolu o úkonu,. Dále policejní orgán postupuje podle pokynů a rozhodnutí státního zástupce. Neshledá-li státní zástupce důvod pro provedení výslechu svědka nebo rekognice podle § 158a TŘ, neboť nepovažuje tento úkon za neodkladný nebo neopakovatelný, učiní o tom policejní orgán záznam do vyšetřovacího spisu a tyto úkony se neprovedou. V případě, že státní zástupce shledá, že jsou splněny podmínky pro provedení výslechu svědka nebo rekognice jako neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, navrhne příslušnému soudci provedení úkonu a současně s ním projedná na žádost policejního orgánu nebo i bez takové žádosti, aby úkon byl proveden v době, co nejkratší, aby nedošlo ke zmaření účelu a smyslu takového neodkladného či neopakovatelného úkonu a účelu sledovaného trestním řízením. Návrh na provedení úkonu může státní zástupce učinit písemně, ale postačí i telefonický nebo ústní návrh, jehož znění se poznamená v protokole o úkonu. Pokud má být prováděna rekognice státní zástupce navrhne provedení úkonu za účasti soudce tak, aby se soudce mohl zúčastnit již výslechu poznávající osoby. Výslech svědka nebo provedení rekognice za účasti soudce je možné jen na návrh státního zástupce. Příslušným k návrhu je státní zástupce vykonávající dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení. O návrhu, který je soudci adresován, soudce nerozhoduje, neboť soudci nepřísluší přezkoumat, zda úkon je neodkladný nebo neopakovatelný, a proto se soudce vždy takového úkonu zúčastní. Tuto skutečnost přezkoumává soud rozhodující v hlavním líčení o tom, zda bude protokol o takovém úkonu k důkazu přečten jako důkaz. Soudce, který se účastní úkonu, odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Přičemž jen do formálně procesního postupu orgánu činného v trestním řízení, nikoli věcně obsahové stránky provádění úkonu. Úkon bude zpravidla provádět policejní orgán, ale může ho provádět i státní zástupce v případech upravených v § 161 odst. 3 a 4 TŘ nebo v § 14 odst. 2 písm. c) TŘ a spíše výjimečně v § 179a odst. 3 TŘ. Účast státního zástupce při tomto úkonu není sice ve smyslu zákona povinná, ale je zásadně žádoucí s ohledem na povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, kdy

34

chyby policejního orgánu mohou zmařit jeho náležité a řádné provedení, a proto je na něm, aby náležitě zvážil z těchto hledisek svou účast na neodkladném nebo neopakovatelném úkonu za účasti soudce. Nelze totiž pominout, že státní zástupce je dominus litis přípravného řízení a toto jeho postavení planě platí i zde.45 Jestliže prověření trestního oznámení ukáže, že nejsou předpoklady pro zahájení trestního stíhání, trestní stíhání se nezahájí a věc se buď odevzdá jinému orgánu, nebo odloží (§ 159a TŘ). Odložení věci přichází v úvahu, když: 1) nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak, tj. učinit některá opatření uvedená v § 159a odst. 1 TŘ (§ 159a odst. 1 TŘ), 2) trestní stíhání je vzhledem k ustanovení § 11 odst. 1 TŘ nepřípustné (§ 159a odst. 2 TŘ) 3) trestní stíhání je neúčelné vzhledem k § 172 odst. 2 písm. a) nebo b) TŘ (§ 159a odst. 3 TŘ), 4) nepodařilo se zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 159a odst. 4 TŘ). Usnesení o odložení věci musí být doručen poškozenému pokud je znám (§ 159a odst. 5 TŘ). Usnesení o odložení věci učiněné z toho důvodu, že stíhání je nepřípustné, nebo že je neúčelné, nebo proto, že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to požádal (§ 159a odst. 5 TŘ). Proti usnesení o odložení věci může poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek (§ 159a odst. 6 TŘ). Odevzdání věci přichází v úvahu v případech § 159a odst. 1TŘ. Jde o případ

odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo

jiného správního deliktu (§ 159a odst. 1 písm. a TŘ), nebo odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání (§ 159a odst. 1 písm. b TŘ). V § 159a odst. 1 až 6 TŘ jsou upraveny případy odložení nebo jiné vyřízení věci, což jsou způsoby skončení věci v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, pokud při prověřování nebyly shledány podmínky k zahájení trestního stíhání. Odložení věci má vždy formu usnesení, proti kterému může poškozený pokud je znám podat stížnost s odkladným účinkem. Usnesení může vydat státní zástupce nebo policejní orgán. § 174 45

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1154 – 1157

35

odst. 2 písm. e) TŘ umožňuje státnímu zástupci zrušit usnesení o odložení věci vydané policejním orgánem do 30 dnů od doručení shledá-li státní zástupce po jeho přezkoumání, že usnesení je nezákonné nebo neodůvodněné. Zrušení usnesení o odložení věci není možné v případech, kdy již uplynula jak lhůta 30 dnů, tak lhůta k podání stížnosti oprávněnému poškozenému. Rozhodující však tu je, že usnesení o odložení věci nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté, a proto pokud po uplynutí lhůty 30 dnů, tak i lhůty k podání stížnosti poškozenému, který je znám, vyjdou najevo nové skutečnosti, které odůvodňují pokračovat v prověřování, vydá státní zástupce pokyn policejnímu orgánu, aby v prověřování pokračoval, anebo policejní orgán z vlastní iniciativy či na jiný podnět opět pokračuje v řízení. Uvedený postup se zásadně neuplatňuje u usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 4 TŘ, kde věta druhá stanoví, že pominou-li důvody odložení, trestní stíhání se zahájí a vydá se usnesení o zahájení trestního stíhání. Jiné vyřízení věci, jímž se míní odevzdání věci podle § 159a odst. 1 písm. a) nebo b) TŘ, při postupu před zahájením trestního stíhání má formu opatření. Proti opatření podle písm. a) a písm. b) zákon stížnost nepřipouští .46 K § 159a odst. 1 TŘ: Odložení věci je podle tohoto ustanovení možné, jestliže: za prvé nejde ve věci o podezření z trestného činu a nejde ani o podezření z přestupku nebo disciplinárního deliktu, za druhé sice by skutek mohl být přestupkem, jiným správním deliktem nebo jiným disciplinárním deliktem, avšak v době, kdy by mělo dojít k odevzdání věci podle písm. a) či b) § 159 odst. 1 TŘ, je případný přestupek nebo jiný správní delikt promlčen anebo disciplinární delikt vzhledem k uplynutí stanovené doby již nesmí být projednán či trest nebo jiné opatření uložen. Věc se obligatorně opatřením odevzdá příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo orgánu příslušnému k vyřízení jiného správního deliktu jen za podmínky, pokud není ještě případný přestupek či jiný správní delikt promlčen nebo již nelze uložit trest. Věc se obligatorně opatřením odevzdá jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání, jde-li o disciplinární delikty fyzických osob, tj. kázeňská nebo kárná provinění. Proti opatření podle písm. a) i b) zákon stížnost nepřipouští. Pokud bylo opatření vydáno lze v řízení pokračovat. Státní zástupce může opatření zrušit pokud je v rozporu se zákonem. Pokud státní zástupce opatření nezruší a vydá pokyn k pokračování v prověřování podle § 157 odst. 2 TŘ, po dalším prověřování je třeba ve věci vydat nové rozhodnutí, jímž prověřování končí a původní nezrušené pozbude právních účinků. Odložení věci má formu rozhodnutí usnesení a je 46


36

obligatorním konečným vyřízením věci ve stadiu před zahájením trestního stíhání. Toto rozhodnutí však nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, a proto je možné i přes rozhodnutí o odložení věci později trestní stíhání téže osoby pro týž skutek zahájit, aniž je třeba, aby usnesení o odložení věci bylo předtím zrušeno v řízení o stížnosti pro porušení zákona nebo v řízení o povolení obnovy.47 K § 159a odst. 2 TŘ: Podle tohoto ustanovení je možno postupovat pouze před zahájením trestního stíhání sdělením obvinění. Státní zástupce nebo policejní orgán při rozhodování dospěl k závěru, že došlo k spáchání trestného činu, avšak je zde některá z okolností uvedených v § 11 odst. 1 TŘ, která brání zahájení trestního stíhání. Analogicky se tohoto ustanovení použije, brání-li zahájení trestního stíhání některá z okolností uvedených v § 11a TŘ.48 K § 159a odst. 3 TŘ: I v tomto ustanovení lze postupovat jen před zahájením trestního stíhání. Státní zástupce nebo policejní orgán dospěl k závěru, že osoba jíž se týká podnět k trestnímu stíhání, sice spáchala trestný čin, avšak její trestní stíhání by bylo vzhledem k okolnostem případu neúčelné, neboť je tu některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. a), b) TŘ, který by jinak vedl po zahájení trestního stíhání k jeho zastavení. Odložení věci podle tohoto ustanovení je fakultativní, což vyplývá z formulace může před zahájením trestního stíhání odložit věc. Důvody, o které se takové rozhodnutí opírá jsou uvedeny taxativně.49 K § 159a odst. 4 TŘ: Státní zástupce nebo policejní orgán odloží věc také tehdy, jestliže se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující k zahájení trestního stíhání sdělením obvinění určité osobě. Spadá sem případ, kdy pachatele nebylo možné odhalit, tak i případ, kdy zjištěné skutečnosti dostatečně neodůvodňovaly závěr, že trestný čin byl spáchán určitou osobou. Zákon předpokládá, že se mohou objevit nové skutečnosti nebo důkazy, které povedou k zahájení trestního stíhání určité osoby.50 K § 159a odst. 5 TŘ: Každé usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému za podmínky, že je znám, čímž je míněno, že se postupem podle § 158 odst. 3 TŘ podařilo zjistit potřebné identifikační údaje, které umožňují doručení usnesení. Tato podmínka bude splněna, je-li poškozený zároveň oznamovatelem. Jenom takový známý poškozený má proti usnesení o odložení věci stížnost. Oznamovatel má právo stížnosti

47

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. 49 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. 50 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. 48

37

Praha: C. H. Beck, 2005, s.1197-1199 Praha: C. H. Beck, 2005, s.1199 Praha: C. H. Beck, 2005, s.1200 Praha: C. H. Beck, 2005, s.1200-1201

pak jedině za předpokladu, že je zároveň poškozeným. Jinak má pouze právo na to být vyrozuměn o učiněných opatřeních ve lhůtě jednoho měsíce. Státnímu zástupci se doručují jen usnesení, pokud je učinil policejní orgán. Smyslem je, aby státní zástupce mohl uplatnit své pravomoci při postupu před zahájením trestního stíhání. Oznamovatel, pokud není zároveň poškozeným, se o odložení věci pouze vyrozumí za podmínky, že o to požádal.51 K § 159a odst. 6 TŘ: O stížnosti poškozeného proti usnesení policejního orgánu o odložení věci rozhoduje státní zástupce, který vykonává ve věci dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení. O stížnosti poškozeného proti usnesení státního zástupce o odložení věci, rozhoduje státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství. Jestliže státní zástupce vydal k takovému usnesení policejnímu orgánu pokyn, rozhoduje o stížnosti poškozeného také státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství. Pokud státní zástupce dal k takovému usnesení souhlas, opět rozhoduje o stížnosti poškozeného státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství. Státní zástupce, který vykonává dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení může podle § 174 odst. 2 písm. e) TŘ zrušit usnesení policejního orgánu o odložení věci podle § 159a odst. 1 až 4 TŘ a to nejpozději do 30 dnů od jeho doručení. Tato lhůta běží zcela nezávisle na lhůtě pro podání stížnosti ze strany poškozeného. Stížnost proti usnesení o odložení věci má odkladný účinek. Z tohoto důvodu zde nepřichází v úvahu předběžná vykonatelnost podle § 140 odst. 2 TŘ. Dokud usnesení o odložení věci nenabude právní moci, účinky odložení věci nenastanou. Vzhledem k tomu, že usnesení o odložení věci nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, po marném uplynutí lhůty 30 dnů přichází v úvahu vydání pokynu policejnímu orgánu k dalšímu prověřování a není nutné takové usnesení rušit po uplynutí lhůty 30 dnů.52 Jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů, může policejní orgán se souhlasem státního zástupce dočasně odložit zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce. Trvají-li důvody, pro které bylo trestní stíhání dočasně odloženo, může státní zástupce na návrh policejního orgánu vyslovit souhlas s prodloužením lhůty uvedené v odst. 1 nejvýše o další dva měsíce, a to i opakovaně. O dočasném odložení trestního stíhání policejní orgán vyhotoví záznam, jehož 51 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1201 52


38

opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci. Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, policejní orgán trestní stíhání neprodleně zahájí. (§ 159b odst. 1 až 4 TŘ). K § 159b odst. 1 TŘ: Institut dočasného odložení trestního stíhání má umožnit oddálení trestního stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 TŘ, jestliže je to třeba z hlediska objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů. Postup podle tohoto ustanovení lze uplatnit jedině ve věci, v níž byl vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení. K dočasnému odložení trestního stíhání je oprávněn policejní orgán nebo státní zástupce. Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Naproti tomu státní zástupce konající vyšetřování podle § 161 odst. 3,4 TŘ souhlas nemusí vyžadovat. Dočasné odložení trestního stíhání je sovu povahou opatření, o kterém policejní orgán sepíše záznam.53 K § 159b odst. 2 TŘ: Souhlas státního zástupce na návrh policejního orgánu je možno dát opakovaně, přičemž zákon nestanoví žádnou maximální lhůtu, na kterou je možno trestní stíhání odložit. Státní zástupce musí ve svém souhlasu uvést i délku další lhůty, o kterou bude zahájení trestního stíhání odloženo. Souhlas státního zástupce s dalším prodloužením lhůty je třeba vyznačit záznamem ve spise.53 K § 159b odst. 3 TŘ: Záznam, který o dočasném odložení trestního stíhání vyhotovuje policejní orgán, musí obsahovat: důvody dočasného odložení trestního stíhání, trestný čin, pro který je trestní řízení vedeno, označení osoby podezřelého, dobu, na kterou se trestní stíhání odkládá. Záznam je třeba doručit státnímu zástupci do 48 hodin k výkonu dozoru ve smyslu § 174 odst. 2 TŘ Lhůta se počítá od okamžiku do okamžiku a je pořádková. Tuto povinnost nemá státní zástupce, který záznam o dočasném odložení vydal. 53 K § 159b odst. 4 TŘ: Trestní stíhání je třeba zahájit ihned poté, kdy odpadly důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, pokud tomu nebrání jiné okolnosti. Důvody nesplnění této povinnosti je povinen státní zástupce u policejního orgánu zjišťovat. 53

6.2 Stadium vyšetřování po zahájení trestního stíhání Zahájení trestního stíhání je institutem, který odděluje první fázi přípravného řízení, jíž je postup před zahájením trestního stíhání, od druhé fáze, kterou je vyšetřování, v němž 53

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1204

39

je již označena jednoznačně osoba, vůči které se trestní řízení vede (obviněný), vymezen skutek a trestný čin, pro nějž se trestní stíhání vede. Vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání začíná vyšetřování. Zahájení trestního stíhání je zároveň počátkem trestního stíhání, kterým je úsek trestního řízení od zahájení do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení. Trestní stíhání tedy zahrnuje vedle vyšetřování i podstatnou část řízení před soudem, s výjimkou vykonávacího řízení, řízení o mimořádných opravných prostředcích a některých úkonů souvisejících s trestním řízení (některých případů milosti, amnestie, právního styku s cizinou apod.).54 Vyšetřování je úsek trestního stíhání před podáním obžaloby (§ 176 a § 177 TŘ), postoupením věci jinému orgánu (§ 171 TŘ) nebo zastavení trestního stíhání (§ 172 TŘ), přerušení trestního stíhání (§173 TŘ), včetně schválení narovnání (§ 309 TŘ) a podmíněného zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby (§307 TŘ). Jde o fázi přípravného řízení následující až po zahájení trestního stíhání. Vyšetřování pravidelně předchází prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Výjimkou je však postup, kdy se vydá usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 TŘ bez předchozího prověřování, pokud budou zjištěné skutečnosti již v době doručení trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání, anebo skutečnosti zjištěné na základě vlastních poznatků policejního orgánu nasvědčovat tomu, že byl spáchán trestný čin, a zároveň budou dostatečně odůvodňovat závěr, že jej spáchala určitá osoba, přičemž nesmí přicházet v úvahu ani postup dle § 159b TŘ o dočasném odložení trestního stíhání.55 Podle § 164 odst.1 až 5 TŘ, který upravuje tzv. postup při vyšetřování postupuje především policejní orgán, ale i státní zástupce v určitých případech. Za prvé, koná-li vyšetřování ve smyslu § 161 odst. 3 a 4 TŘ o trestných činech spáchaných příslušníky Policie ČR a příslušníky BIS, kdy platí úprava v § 161 odst. 3 TŘ podle které postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování. Za druhé, při provádění jednotlivého vyšetřovacího úkonu nebo i celého vyšetřování ve smyslu § 174 odst. 2 písm. c) TŘ, kdy postupuje podle ustanovení trestního řádu platných po policejní orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejnímu orgánu.56

54

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1213-1214 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1237 56 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1257-1258 55

40

Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 TŘ zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3 TŘ nebo § 169b odst. 1 TŘ (§ 160 odst. 1 TŘ). V případech, kdy jsou hned na počátku splněny podmínky § 160 odst. 1 TŘ, není třeba aby byl sepisován záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 3 TŘ a následovalo prověřování, byť takový postup bude spíš výjimkou než pravidlem. K závěru o spáchání trestného činu určitou osobou postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, který však musí být konkrétními zjištěnými skutečnostmi dostatečně odůvodněn, není však nutné, aby trestná činnost byla spolehlivě prokázána v míře, jak je tomu u obžaloby. Zjištěnými skutečnostmi se tu rozumějí skutečnosti zjištěné zejména podle § 158 odst. 3 TŘ, tedy postupy, jimiž orgány k tomu podle zákona oprávněné zjišťují, objasňují a prověřujíc skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele, které zahrnují procesní relevantní důkazy, úřední záznamy a další podklady získané podle trestního řádu, ale i podklady získané při činnosti BIS, při činnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace atd. Rozhodnutí o zahájení je oprávněn vydat příslušný policejní orgán nebo státní zástupce. Policejním orgánem se zde rozumí jen policejní orgán, který je ve smyslu § 161 odst. 2 TŘ oprávněn konat vyšetřování. Tímto policejním orgánem je především služba kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v útvarech stanovených zvláštním zákonem, jímž je zákon o Policii ČR. Ministr vnitra může pověřit vyšetřováním i jiné útvary Policie ČR a stanovit jejich působnost. Výjimkou je pouze případ, kdy z důvodu neodkladnosti a proto, že nelze dosáhnout toho, aby trestní stíhání zahájil příslušný policejní orgán, tak učiní jiný policejní orgán, který však po provedený nezbytných neodkladných nebo neopakovatelných úkonů je povinen neprodleně věc předat k dalšímu řízení příslušnému policejnímu orgánu oprávněnému konat vyšetřování podle § 161 odst. 2. TŘ K zahájení trestního stíhání příslušným policejním orgánem není třeba souhlasu státního zástupce. Státní zástupce je oprávněn zahájit trestní stíhání postupem podle § 174 odst. 2 písm. c) TŘ v případě, kdy nahrazuje činnosti policejního orgánu, přičemž vzhledem k tomu, že přípravné řízení začíná již sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, anebo hrozí-li nebezpečí z prodlení provedením potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů, může tak státní zástupce učinit prakticky v kterékoli fázi prověřování skutečností, důvodně nasvědčujících

41

tomu, že byl spáchán trestný čin; může tak učinit i na jeho samém počátku, či dokonce před jeho zahájením, neboť v tom případě jde o úkon, jímž se přípravné řízení zahajuje a takové oprávnění státnímu zástupci v souladu s § 174 odst. 2 TŘ bezpochyby náleží. Dále je oprávněn zahájit trestní stíhání v řízení o trestných činech příslušníků Policie ČR a příslušníků BIS, kde je to jeho výlučné oprávnění vyplývající z toho, že v těchto věcech koná vyšetřování, přičemž v těchto věcech je oprávněn konat řízení i proti jiným osobám, které již nejsou příslušníky Policie ČR nebo příslušníky BIS, za podmínky, že jsou dány důvody společného řízení, a proto i vůči těmto osobám zahajuje trestní stíhání ; v řízení o trestných činech příslušníků Policie ČR a příslušníků BIS může trestní stíhání zahájit i státní zástupce vykonávající dozor, jehož oprávnění k takovému postupu vyplývá z jeho dozorových oprávnění podle § 174 odst. 2 písm. c) TŘ. Výjimkou je i zde případ uvedený v § 160 odst. 3 TŘ, kdy z důvodu neodkladnosti , a proto že nelze dosáhnout toho, aby trestní stíhání zahájil státní zástupce, tak učiní policejní orgán, který však po provedení nezbytných neodkladných nebo neopakovatelných úkojů je povinen neprodleně věc předat příslušnému státnímu zástupci, který pak pokračuje v řízení. Trestní stíhání lze zahájit jen usnesením.57 Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení (§ 160 odst. 2 TŘ). Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je policejní orgán nebo státní zástupce povinen doručit obviněnému nejpozději na počátku jeho prvního výslechu a nejpozději do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci obviněného. U obhájce obviněného počíná tato lhůta běžet okamžikem jeho ustanovení nebo zvolení. Podle čl. 24 odst. 1 obec. pokynu č. 12/1993 Sb. pokynů NSZ příslušný státní zástupce ihned po doručení usnesení o zahájené trestního stíhání přezkoumá, zda za a ) usnesení bylo vydáno příslušným policejním orgánem, za b) popis skutku ve výrokové části usnesení je uveden tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, obsahuje údaje o místě, době a způsobu spáchání trestného činu, za c) z popisu skutku jsou zřejmé všechny znaky skutkové podstaty stíhaného trestného činu včetně subjektivní stránky a skutečnosti, pro které policejní orgán posuzuje jednání obviněného jen jako přípravu či pokus nebo jako účastenství na trestném činu, pro který se trestní stíhání vede, za d) trestný čin je uveden číselným označením i slovním pojmenováním včetně označení jeho stadia a formy účastenství, za e) trestní stíhání 57


42

obviněného není přípustné, za f) v odůvodnění usnesení jsou uvedeny zejména konkrétní důkazy a skutečnosti, o které policejní orgán opírá důvodnost zahájení trestního stíhání, a právní zhodnocení takto zjištěného skutkového stavu odůvodňujícího použitou právní kvalifikaci z hlediska všech znaků stíhaného trestného činu včetně jeho stadia či formy účastenství. Pokud výroková část vzbuzuje vážné pochybnosti o své zákonnosti nebo odůvodněnosti, státní zástupce spisový materiál přezkoumá. Obsah spisu přezkoumá také tehdy, byla-li podána stížnost proti usnesení obviněným nebo jinou oprávněnou osobou. Zjistí-li, že usnesení je nezákonné nebo neodůvodněné, postupuje neprodleně podle § 74 odst. 2 písm. e) TŘ. Spisový materiál po zrušení vrátí policejnímu orgánu s pokynem podle § 174 odst. 2 písm. a) TŘ, pokud neuplatní je-li to potřebné ještě jiná oprávnění v rámci dozoru.58 Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba postupovat podle § 160 odst. 1. a 2. (§ 160 odst. 5 TŘ). Při zjištění dalšího skutku, pro který nebylo zahájeno trestní stíhání a který tedy nebyl uveden ve výroku původního usnesení, zahájí policejní orgán znovu trestní stíhání novým usnesením pro tento další skutek. Stejně postupuje ve smyslu § 174 odst. 2 písm. c) TŘ státní zástupce, resp. státní zástupce konající vyšetřování o trestných činech příslušníků Policie ČR. Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, než jak byl v usnesení o zahájení trestního stíhání právně posouzen, upozorní na to policejní orgán obviněného a učiní o tom záznam do protokolu (§ 160 odst. 6 TŘ). V souladu s tím není třeba nově zahajovat trestní stíhání. Podle tohoto ustanovení se postupuje jak v případě přísnější právní kvalifikace skutku, pro nějž bylo sděleno obvinění, tak i v případě mírnější právní kvalifikace takového skutku, jakož i v případě jednočinného souběhu trestných činů, kdy některá právní kvalifikace přibude nebo ubude. Protokolem se tu rozumí zejména protokol o výslechu obviněného. Není však vyloučeno, že takové upozornění se stane při jiném procesním úkonu, u kterého je obviněný osobně přítomen; záznam se pak učiní do protokolu o takovém úkonu. Upozornění je nutno učinit neprodleně, neboť trestní věci se musí projednávat co nejrychleji. Pokud státní zástupce

58


43

zamýšlí v obžalobě skutek posuzovat jako jiný trestný čin, musí na to ještě před podáním obžaloby upozornit obviněného a jeho obhájce.59 Proti usnesení o zahájení trestního stíhání je přípustná stížnost ( § 160 odst. 7 TŘ). Obviněný má právo na přezkoumání usnesení o zahájení trestního stíhání dozorovým státním zástupcem a to na základě stížnosti jakožto řádného opravného prostředku. Státní zástupce na podkladě stížnosti obviněného nebo jiné oprávněné osoby proti usnesení o zahájení trestního stíhání přezkoumá obsah spisu. O stížnosti rozhodne urychleně a dbá o to, aby s výjimkou případů, kdy bezprostředně po předložení spisu se

stížností

obviněného nebo oprávněné osoby je zřejmé, že usnesení bude nutno zrušit, byly i v době mezi oznámením usnesení a rozhodnutím o podané stížnosti prováděny vyšetřovací úkony. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání zákon připouští stížnost, která však nemá odkladný účinek, a to vzhledem k tomu, že tento úkon je také podmínkou některých zajišťovacích úkonů. Pokud by proti usnesení o zahájení trestního stíhání bylo možno podat stížnost s odkladným účinkem, nebylo by možno takových zajišťovacích úkonů, jejichž podmínkou je zahájení trestního stíhání, použít do doby nabytí právní moci usnesení o zahájení trestního stíhání, co by mohlo vést nejen ke zmaření takových zajišťovacích úkonů, ale i ke zmaření účelu trestního stíhání.60 Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo učí návrh na některé rozhodnutí podle § 171 až 173 TŘ, podle § 307 TŘ nebo podle § 309 TŘ (§ 166 odst. 3 TŘ). Policejní orgán předá spis státnímu zástupci a podá buď návrh na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších , nebo návrh na rozhodnutí dle § 171, § 172, § 173, § 307, § 309, § 176 odst. 1, § 174 odst. 2 písm. d). TŘ Policejní orgán tedy nevypracovává žádnou závěrečnou zprávu o vyšetřování, ale pouze učiní návrh na podání obžaloby s dalšími uvedenými náležitostmi nebo učiní návrh na jiné konečné rozhodnutí v přípravném řízení. Pokud jsou dány v konkrétní věci zároveň důvody pro různá rozhodnutí podle § 171, § 172, § 173 TŘ, musí policejní orgán navrhnout takové rozhodnutí, které je pro obviněného nejpříznivější.61

59

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1228 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1229-1230 61 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1283-1285 60

44

K meritornímu rozhodnutí ve věci, v níž bylo zahájeno trestní stíhání je oprávněn pouze státní zástupce na základě návrhu podaného ze strany policejního orgánu na konci přípravného řízení tedy po skončení vyšetřování a to buď ten, který koná vyšetřování nebo státní zástupce vykonávající dozor nad vyšetřováním, pokud si toto právo rozhodnout vyhradil. Státní zástupce má tedy výlučnou pravomoc rozhodovat o všech způsobech skončení přípravného řízení. Státní zástupce je oprávněn na konci vyšetřování rozhodnout těmito způsoby: - postoupí věc jinému orgánu ( § 171 TŘ) - zastaví trestní stíhání (§ 172 TŘ) - přeruší trestního stíhání ( § 173 TŘ) - vrátí věci policejnímu orgánu k doplnění (§ 174 odst. 2 písm. d TŘ) - podá obžalobu (§ 176 odst. 1 TŘ) - podmíněně zastaví trestní stíhání (§ 307 TŘ) - schválí narovnání ( § 309 TŘ) - odstoupí od trestního stíhání ( § 71 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění (§ 171 odst.1 TŘ). V širším slova smyslu se tedy nejedná o trestný čin, ale o správní delikt. Rozhodnutí o postoupení věci po sdělení obvinění vytváří překážku věci pravomocně rozsouzené, neboť orgán činný v trestním řízení v podstatě rozhodl, že skutek není trestným činem. Jde o rozhodnutí, které v sobě fakticky nutně obsahuje rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro skutek, pro který bylo vůči obviněnému zahájeno trestní stíhání. Proto pokud nabylo právní moci a nejvyšší státní zástupce nevyužil své oprávnění toto usnesení zrušit pro nezákonnost, které vydal nižší státní zástupce má stejné účinky jako pravomocné usnesení o zastavení trestního stíhání. Naproti tomu rozhodnutí příslušného orgánu o přestupku, jiném správním deliktu nebo kárném provinění aniž by mu byla věc postoupena podle § 171 odst.1 TŘ příslušným orgánem činným v trestním řízení nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k trestnímu řízení. Opětovné stíhání obviněného pro týž skutek je možné jen v případě zrušení nejvyšším státním zástupcem usnesení o postoupení věci vydaného nižším stáním zástupcem v řízení o povolení obnovy řízení nebo v případě v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem.

45

V řízení před obecným soudem by bylo možné opětovné stíhání obviněného pro týž skutek také na základě dovolání podaného proti usnesení o postoupení věci jinému orgánu, které je považováno za rozhodnutí ve věci samé. Proti usnesení o postoupení věci může podat stížnost pouze obviněný a poškozený za podmínky, že je znám. Podaná stížnost má odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství. Usnesení o postoupení věci doručí státní zástupce bezodkladně po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství.62 Státní zástupce zastaví trestní stíhání: a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci, c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný, d) je-li trestní stíhání nepřípustné dle § 11 odst.1, e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, f) zanikla trestnost činu (§ 172 odst. 1 písm. a-f TŘ). Státní zástupce může zastavit trestní stíhání: a) je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne, b) bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem kázeňsky, kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem a toto rozhodnutí lze považovat za postačující, c) jestliže vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu je zřejmé že účelu trestního řízení bylo dosaženo ( § 172 odst. 2 písm. a-c TŘ). Dle § 172 odst. 1 písm. a) až f) TŘ, zastavení trestního stíhání je obligatorní, tedy pokud je splněna některá z podmínek zde uvedených, trestní stíhání musí být neprodleně zastaveno a děje se formou usnesení. Důvody jsou uvedeny taxativně. Dle § 173 odst. 2 písm. a) až c) TŘ, zastavení trestního stíhání je fakultativní a děje se formou usnesení. Důvody jsou uvedeny taxativně. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tu lze vydat, jen když věc byla dostatečně objasněna

a zároveň není žádný z obligatorních důvodů

uvedených v odst. 1. Po právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání lze znovu stíhat téhož obviněného pro týž skutek jen v případě, že nejvyšší státní zástupce zrušil do dvou měsíců od právní moci nezákonné usnesení nižšího státního zástupce o zastavení trestního stíhání podle § 174 TŘ a, úspěšné obnovy řízení nebo dovolání. Další stíhání téhož obviněného pro týž skutek je výjimečně možné také po zrušení usnesení v rehabilitačním řízení nebo v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Proti usnesení o zastavení 62


46

trestního stíhání může podat stížnost pouze obviněný a poškozený za podmínky, že je znám. Podaná stížnost má odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství. Usnesení o zastavení trestního stíhání

doručí státní

zástupce bezodkladně po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství.63 Státní zástupce přeruší trestní stíhání: a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit, b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud, c) není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání, d) navrhuje-li se předání trestního stíhání do ciziny, nebo byl-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn (§ 173 odst. 1 písm. a až d TŘ). Na rozdíl od rozhodnutí podle § 171 a § 172 TŘ, jde v tomto případě o rozhodnutí zatímní povahy, neboť věc není vyřízena konečným způsobem. Zpravidla bude ještě nutné vydat další rozhodnutí jímž bude ukončeno přípravné řízení a skončeno trestní stíhání, které však může být ukončeno v případě podání obžaloby až v řízení před soudem. Přerušení trestního stíhání dle § 173 odst. 1 TŘ je obligatorní, tedy pokud je splněna některá z podmínek zde uvedených, trestní stíhání musí být neprodleně přerušeno a děje se formou usnesení. Důvody jsou uvedeny taxativně. Rozhodnout dle § 173 odst. 1 TŘ lze jen, kdy věc byla dostatečně objasněna v rozsahu nezbytném pro toto rozhodnutí, přičemž je nezbytné, aby před tímto rozhodnutím bylo učiněno vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhání. Důvody, v důsledku v nichž bylo trestní stíhání přerušeno, mohou trvat jen po přechodnou dobu, ale i delší dobu, a proto je třeba, aby byly před přerušením trestního stíhání provedeny všechny dostupné a potřebné vyšetřovací úkony, které zabezpečují úspěšné provedení trestního stíhání po odpadnutí příslušného důvodu přerušení. Pokračovat v trestním stíhání lze pouze na základě usnesení státního zástupce. Proti tomuto usnesení státního zástupce není přípustná stížnost. Poškozený se o přerušení trestního stíhání pouze vyrozumívá.64 § 174 odst. 2 písm. d) TŘ upravuje vrácení věci k doplnění policejnímu orgánu. O tomto ustanovení se zmiňuji na jiném místě v rámci dozoru státního zástupce v přípravném řízení. Rozhodnutí státního zástupce na základě § 307 TŘ a § 309 TŘ spadají do zvláštních způsobů řízení.

63 64

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1307-1315 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.1321-1323

47

Rozhodnutí státního zástupce dle § 71 zákona o soudnictví ve věcech mládeže spočívá v odstoupení od trestního stíhání. Rozhodnutí státního zástupce dle § 176 odst. 1 TŘ upravuje podání obžaloby. Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy (§ 176 odst. 1 TŘ). Státní zástupce před podáním obžaloby pečlivě přezkoumá výsledky vyšetřování prověřením celého vyšetřovacího spisu a posoudí, zda dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. Posouzení této otázky závisí na tom, zda v přípravném řízení byly opatřeny v souladu se zákonem důkazy o všech základních skutkových okolnostech potřebných pro meritorní rozhodnutí soudu.65

65

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1357

48

7 Řízení před soudem – hlavní líčení Hlavní líčení je nejdůležitějším stadiem trestního stíhání v řízení před soudem, protože se v něm rozhoduje o vině a trestu obviněného, příp. i o ochranném opatření a náhradě škody a naplňuje se tím konkrétně smysl a účel trestního řízení. Tedy je jádrem trestního řízení v tomto smyslu, je těžištěm rozhodnutí v trestním řízení. V hlavním líčení je zpravidla dále těžiště dokazování a strany trestního řízení zde mohou v nejširší míře uplatnit svá procesní práva a ovlivnit způsob rozhodnutí soudu. Jak postup orgánů a osob účastnících se hlavního líčení, tak i jeho příprava jsou proto podrobně upraveny. Cílem je dosáhnout ze strany předsedy senátu (samosoudce) projednání obžaloby a rozhodnutí o ní v jediném hlavním líčení, požadavek rychlosti však v žádném případě nesmí být prosazován na úkor řádného objasnění věci.66 Stadia předcházející, tj. přípravné a předběžné projednání obžaloby, mají mít jen přípravnou a předběžnou povahu.67 K mimořádnému významu hlavního líčení také přispívá, že se v něm v nejširší míře uplatňují zásady trestního řízení, zejména zásada obžalovací, zásada oficiality, vyhledávací zásada, zásada zajištění práva na obhajobu, zásada veřejnosti, zásada ústnosti, bezprostřednosti, zásada volného hodnocení důkazů.68 Obžaloba je pravidelným výsledkem přípravného řízení a základem pro jednání soudu. Její podání jednak stanoví povinnost soudu zabývat se jí a zároveň tím, že označuje osobu a stíhaný skutek, vymezuje hranice pro možné rozhodnutí, které soud nesmí přestoupit. Pokud by soud nerozhodl o celé obžalobě nebo ji překročil, došlo by k porušení obžalovací zásady. Vzhledem k důležitosti obžaloby je nezbytné, aby procesní strany (kromě státního zástupce, který ji podal) měly předem možnost seznámit se s jejím obsahem a mohly včas reagovat např. návrhem na provedení dalších důkazů v obžalobě nezahrnutých spolu s uvedením okolností, které jim mají být objasněny.69 Průběh hlavního líčení je v zásadě určen obžalovací zásadou. Obžaloba, obhajoba a rozhodování věci tj. soud jsou rozděleny mezi samostatné procesní subjekty, jejichž procesní funkce jsou předem dány. Tím je vytvořen základní předpoklad pro sporný průběh řízení, protože soudná jednání má charakter sporu mezi žalobcem a obžalovaným

66

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1514 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 493 68 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 491 69 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007,s. 1515 67

49

(a jeho obhájcem), kteří mají postavení rovnoprávných procesních stran. Žalobce tj státní zástupce a obžalovaný s obhájcem mají procesně rovnoprávné postavení.70 V rámci řízení před soudem v hlavním líčení už to není státní zástupce, tak jak tomu bylo v rámci přípravného řízení, ale soud, který má dominantní postavení, neboli roli a v případě senátu je tato role rozdělena mezi předsedu senátu a senát.

70

Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s 491

50

8 Postavení státního zástupce v řízení před soudem jako procesní strany Státní zástupce, který rozhodoval o postupu v přípravném řízení a o podání obžaloby, má v hlavním líčení a vůbec v řízení před soudem postavení strany.71 Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek (§ 12 odst. 6). Procesními stranami jsou ty subjekty řízení, které uplatňují nebo podporují žalobu anebo stojí na straně obhajoby a sebe nebo jiného proti ní obhajují.72 Nauka vymezuje pojem strany tak, že stranou je subjekt oprávněný uplatňovat nebo podporovat obžalobu anebo sebe nebo jiného proti obžalobě obhajovat.73 Ze uvedeného vyplývá, že trestní řád vymezuje pojem strany poněkud odlišným způsobem než nauka. Pojem strany nespojuje jen s řízením před soudem. Určité subjekty trestního řízení jsou stranami trestního řízení pouze v řízení před soudem, což zákonodárce správně uvádí jen u státního zástupce.72 Osobou proti níž se řízení vede je podezřelý, dále obviněný, obžalovaný i odsouzený, podmíněně odsouzený a osoba, proti které už trestní stíhání skončilo. Podezřelý je ten vůči, kterému ještě nebylo zahájeno trestní stíhání, ale vede se již proti němu prověřování. Obviněný je ten, proti kterému bylo řádně zahájeno trestního stíhání, a to až do nařízení hlavního líčení soudem. Poté se označuje jako obžalovaný, přesněji po podání návrhu na obžalobu ze strany státního zástupce. V rámci přípravného řízení se pod pojmem obviněný nesmí chápat niky obžalovaný, nebo odsouzený. Zatímco v řízení před soudem se pod pojmem obviněný rozumí též obžalovaný a odsouzený.74 Osobou, jež má stejné postavení jako strana je např. svědek, který uplatnil svědečné, znalec, jenž uplatnil znalečné za znalecký úkon, příbuzní obžalovaného pokud podali návrh na obnovu řízení nebo návrh na zahlazení odsouzení, ředitel věznice v případě, že podal návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody atd. Takovou

71

Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 492 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s.150 73 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007, s. 166 74 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 150-151 72

51

osobou je i ta, která je podle zákona oprávněna podat návrh či žádost, na základě kterého se řízení vede nebo opravný prostředek.75 Teorie rozlišuje mezi subjektem a stranou. Subjekty trestního řízení i strany hrají v trestním procesu rozličnou procesní roli, odpovídající jejich zvláštním procesním zájmům a jejich specifickému postavení.76 Procesními stranami jsou tedy pouze ty, kterým zákonodárce přiznává zvláštní procesní práva. Jsou to nejdůležitější subjekty trestního řízení. A z toho důvodu, že tyto procesní práva mohou být uplatňována jen v řízení před soudem, tedy zásadně nikoliv v předsoudním stadiu trestního řízení, pojem procesní strany se vztahuje jen na stadium řízení před soudem. Procesní zájmy různých osob v trestním řízení mohou být i protichůdné. V trestním řízení vybudovaném na zásadě obžalovací, tj. principu, že trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby (návrhu na potrestání) podané státním zástupcem, mají zájem na konečném výsledku řízení především žalobce, tj. osoba, která stíhá, a obviněný (obžalovaný) tj. osoba, která je stíhána. Proto jsou hlavními procesními stranami v trestním řízení před soudem státní zástupce a obžalovaný.77 Osoba, která má zájem na výsledku trestního řízení vedle žalobce a obviněného je poškozený. Je to ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Jeho procesním zájmem je především přiznání náhrady škody způsobené trestným činem, ale i zadostiučinění z potrestání pachatele trestného činu. Poškozený je samostatnou nezávislou stranou trestního řízení, jeho postavení není závislé na postavení státního zástupce. I když zájmy státního zástupce a poškozeného jsou do jisté míry totožné, v konkrétním případě se mohou velmi i lišit.76 Osoba, jejíž věc byla zabrána nebo má být zabrána v trestním řízení. I tato osoba má zájem na výsledku trestního řízení.76 Hlavními procesními stranami jsou tedy státní zástupce, obviněný a obhájce. Jsou jimi však i poškozený, zúčastněná osoba, svědek, znalec.

75

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 150 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007,s. 167 77 Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007,s. 168 76

52

9 Charakteristika činnosti státního zástupce v řízení před soudem – hlavní líčení Charakter činnosti státního zástupce v řízení před soudem je v obecných rysech zejména upraven v § 2 odst. 5, § 180 odst. 2,3, § 203 odst.1, § 215 odst. 2. Hlavní líčení jako důležité stadium trestního stíhání představuje souhrn různých procesních úkonů a faktických činností, jejichž pravidelný průběh lze rozčlenit do několika postupných časových fází: a) počátek hlavního líčení (§ 205 - § 206) b) dokazování v hlavním líčení (§ 207 - § 215) c) závěr hlavního líčení (§ 216 - § 218) d) rozhodnutí soudu v hlavním líčení (§ 220 - § 230)78 V této kapitole se zaměřím na činnosti státního zástupce v hlavním líčení v chronologickém sledu jednotlivých ustanovení zákona č 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

9.1 Příprava Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby státní zástupce od vyrozumění měl alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jeho souhlasem, je třeba zachovat zpravidla aspoň třídenní lhůtu (§ 198 odst. 1 TŘ). Zajišťuje se tím, aby státní zástupce měl řádnou možnost přípravy.79 O hlavním líčení se vyrozumí státní zástupce (§ 198 odst. 2 TŘ) Hlavní líčení nemůže být konáno bez nepřetržité přítomnosti státního zástupce.80

9.2 Zahájení Státní zástupce ztrácí své postavení z přípravného řízení a v řízení před soudem se stává jednou ze stran, což se plně vztahuje i na hlavní líčení. Dominantní role v hlavním líčení nyní náleží samosoudci a v případě senátu je rozdělena mezi senát a předsedu senátu. Soud rozhodne zda ve věci bude hlavní líčení nařízeno a jakým způsobem bude ukončeno.81 Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů, zapisovatele a státního zástupce (§ 202 odst. 1 TŘ). 78

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1567 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1525-1527 80 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1527-1528 81 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1544-1545 79

53

Státní zástupce musí být rovněž nepřetržitě přítomen u celému průběhu hlavního líčení, byť se ani zde nevyžaduje, aby šlo o jednu a tutéž osobu. Bez přítomnosti státního zástupce nelze konat hlavní líčení vůbec. Protože hlavní líčení je těžištěm a vyvrcholením dokazování, je zásadně nutné, aby se ho zúčastnily kromě soudu obě nejdůležitější procesní strany trestního řízení, jež mají rovnoprávné procesní postavení, ale vystupují proti sobě: státní zástupce, který podává a před soudem zastupuje obžalobu, a obviněný příp. jeho obhájce proti němuž se trestní stíhání vede.82 Předseda senátu provedením jednotlivého důkazu nebo úkonu může pověřit člena senátu, anebo může jeho provedení uložit státnímu zástupci za podmínek § 180 odst. 3. odst. 1 TŘ). Jde o provedení jednotlivého důkazu nebo úkonu, nikoli o celé dokazování nebo jeho podstatnou část, byť takových jednotlivých důkazů a úkonů může být více. Předseda senátu je oprávněn žádat státního zástupce o opatření důkazu podporujícího obžalobu, přičemž není rozhodné, zda důkaz má být opatřen na území České republiky nebo cestou právní pomoci v cizině. K takové žádosti je předseda senátu oprávněn nejen v případě, když má být opatřen důkaz, který dosud nebyl opatřen a proveden, ale i tehdy dovozuje-li státní zástupce vinu obžalovaného z důkazu, který tak jak byl v přípravném řízení opatřen, je v řízení před soudem nepoužitelný. Tento postup bude namístě v případech, když takový důkaz navrhl státní zástupce, jde o důkaz, který podporuje obžalobu, nebo bylo-li provedení takového důkazu navrhováno již v obžalobě atd. Okruh důkazů nebo úkonů, jejichž provedení je oprávněn předseda senátu uložit státnímu zástupci nijak omezen. Státní zástupce je povinen vyhovět a provést důkaz nebo úkon i v součinnosti s policejním orgánem, který může státní zástupce požádat o součinnosti i po podání obžaloby.83 Předseda senátu vyzve státního zástupce, aby přednesl obžalobu (§ 206 odst. 1 TŘ). Přednesení obžaloby státním zástupcem je dalším zásadním úkonem po zahájení hlavního líčení a po zjištění, že nic nebrání jeho dalšímu řádnému průběhu. Obžalobou vymezuje státní zástupce předmět hlavního líčení a realizuje obžalovací zásadu. Obžalobu přednáší státní zástupce na výzvu předsedy senátu, a to tak, že přečte její podstatný obsah, zejména označení státního zástupce, který obžalobu podává, jméno, příjmení a případně další identifikační údaje obžalovaného, vlastní žalobní návrh a jeho stručně odůvodnění včetně návrhů na provedení důkazů. Protože podkladem pro jednání soudu v hlavním

82 83

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1543-1545 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1559-1562

54

líčení je písemně podaná obžaloba, nemůže již státní zástupce v rámci přednesu obžaloby její obsah měnit ani doplňovat, zejména nemůže změnit obsah obžalovaného ani vymezení skutku, a jeho případné prohlášení o změně nebo doplnění obžaloby by bylo bez právních účinků. Pokud by státní zástupce hodlal v této fázi obžalobu vzít zpět, může tak učinit jen tehdy, když obžalovaný netrvá na pokračování hlavního líčení.84

9.3 Dokazování Státní zástupce může se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, když předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají otázek členové senátu (§ 215 odst. 1TŘ). Právo stran (včetně státního zástupce) klást vyslýchaným osobám otázky umožňuje, aby strany aktivně spolupůsobily při objasňování okolností, které ze svého hlediska považují pro rozhodování o věci za významné. Otázky stran mohou být zaměřeny rovněž na vše, co je významné pro posuzování hodnověrnosti údajů sdělených vyslýchanou osobou, a tím lze ovlivnit úvahy soudu při hodnocení při hodnocení provedených důkazů. Stání zástupce, obžalovaný, jeho zákonný zástupce a obhájce mají právo klást otázky každé osobě vyslýchané u hlavního líčení tj. obžalovanému, svědkům, znalcům, poškozeným, zúčastěným osobám. Pořadí, v jakém mohou strany klást vyslýchané osobě otázky, určí předseda senátu v rámci svého práva řídit hlavní líčení. K tomu, aby strany mohly klást vyslýchaným osobám otázky, se vyžaduje souhlas předsedy senátu.85 Státní zástupce může žádat, aby mu bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce. Předseda senátu mu vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz prováděný k jeho návrhu nebo jím opatřený a předložený; není povinen mu vyhovět, jde-li o výslech obviněného, výslech svědka mladšího než 15 let, nemocného nebo zraněného svědka, anebo jestliže by provedení důkazu státním zástupcem nebylo z jiného závažného důvodu vhodné (§ 215 odst. 2 TŘ) Toto ustanovení umožňuje pouze dvěma nejdůležitějším proti sobě stojícím stranám tj. státnímu zástupci a obviněnému nebo jeho obhájci, aby samy provedly důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce, a nebyly tak závislé na způsobu provádění některých důkazů soudem. Výpověď svědka nebo znalce, o nichž se zde zákon výslovně zmiňuje, totiž patří k nejčastějším a k nejdůležitějším důkazům před soudem. Stání zástupce má možnost provádět a navrhovat důkazy na podporu svých stanovisek, státní zástupce je povinen 84 85

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1572-1573 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1654-1655

55

prokazovat vinu obžalovaného, je povinen navrhovat důkazy v obžalobě, je povinen postupovat v řízení před soudem tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby, na žádost předsedy senátu nebo s jeho souhlasem opatřovat nebo provádět i další důkazy podporující obžalobu, a to i takové, které v obžalobě navrženy nebyly. Umožnit postup dle tohoto ustanovení lze jen na výslovnou žádost státního zástupce nebo obviněného o takový postup. Ustanovení neomezuje okruh důkazů, jejichž provedení lze umožnit, přičemž výslech svědka a výslech znalce patří k netypičtějším a nejčastějším důkazům.86 Po provedení výslechu nebo jeho části podle odst. 2 má právo druhá strana klást vyslýchanému otázky (§ 215 odst. 3 TŘ). Toto ustanovení dopadá na výslech jakékoli osoby prováděný jednou z oprávněných stran (státním zástupcem a obžalovaným popř.jeho obhájcem) tj. na výslech svědka, znalce a obžalovaného. Zákon tím zaručuje rovnost stran, tak aby druhá strana mohla ze svého hlediska dosáhnout doplnění podané výpovědi otázkami, které si sama formuluje a zaměří podle vlastního zájmu. Právo klást otázky má druhá strana, jež výslech neprováděla. Vedle práva klást otázky druhou stranou zůstává všem stranám právo vznášet kdykoliv v průběhu provádění důkazů stranami námitky proti způsobu provádění těchto úkonů.87 Po provedení všech důkazu zjistí předseda senátu, zda strany nečiní návrhy na doplnění důkazu (§ 215 odst. 4) Toto ustanovení umožňuje, aby soud získal stanovisko stran k zamýšlenému ukončení fáze dokazování v hlavním líčení. Postup zde uvedený je obligatorní a předseda senátu je povinen zjistit, zda strany nečiní návrhy na doplnění dokazování i za situace, že kromě dosud provedených důkazů již žádné další důkazy v průběhu řízení nebyly k dispozici.87

9.4 Závěr Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem (§ 216 odst. 1 TŘ). K ukončení dokazování v hlavním líčení dochází tím, že předseda senátu prohlásí dokazování za skončené. Předpokladem tohoto prohlášení je zjištění a konstatování, že 86 87

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1655-1660 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1660

56

byly provedeny všechny potřebné nebo dodatečně navržené důkazy, a není zde dalších důkazních návrhů, anebo že soud rozhodl o zamítnutí návrhů na provedení dalších důkazů.88 Osoby, které jsou oprávněny k závěrečným řečem jsou státní zástupce, poškozený, zúčastněná osoba, obhájce obžalovaného, popř. obžalovaný, má-li poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, promluví zmocněnec. Jako první má závěrečnou řeč státní zástupce a po něm promlouvají další oprávněné osoby. Obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný mluví však vždy jako poslední. Udělení slova k závěrečné řeči, určení jejich pořadí, popřípadě přerušení závěrečných řečí patří k oprávněním předsedy senátu v rámci řízení hlavního líčení. Závěrečná vystoupení stran a jejich zástupců je přednášená s cílem ovlivnit soud v jeho úvahách před meritorním rozhodnutím a naposled v průběhu hlavního líčení shrnout a prezentovat vlastní stanoviska k věci. Žádná z osob oprávněných přednést závěrečnou řeč tak nemusí učinit, každé z nich však musí být uděleno slovo, aby mohla tohoto práva využít. V závěrečné řeči státní zástupce shrne výsledky dokazování při hlavním líčení, podle toho navrhne a odůvodní právní kvalifikaci pro rozhodnutí o vině a navrhne a odůvodní uložení určitého trestu, popřípadě ochranného opatření.89

9.5 Rozhodnutí Rozhodnutí soudu ve věci je meritorním rozhodnutím. Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (§ 220 TŘ). Při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně které sám potvrdil (§ 220 odst. 2 TŘ). Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán (§ 221 odst. 3 TŘ). Ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností případu a je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření, může soud vrátit věc státnímu zástupci k došetření (§ 221 odst. 1TŘ). Soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření také tehdy, ukazují-li výsledky hlavního líčení, že se obžalovaný dopustil ještě dalšího skutku, který je trestným činem, a státní zástupce o vrácení věci požádá vzhledem k potřebě společného projednání. (§ 221 odst. 2 TŘ). 88 89

Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1665 Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 1666

57

Proti rozhodnutí podle odst. 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. (§ 221 odst. 4 TŘ).

58

10 Zhodnocení současné právní úpravy a náměty de lege ferenda Jaké má státní zástupce postavení v celém trestním řízení, jaké je směřování a vývoj pozice státního zástupce tj. zda, jakým způsobem a jakým směrem se v praxi role státního zástupce mění a vyvíjí zjišťujeme tak, že provádíme analýzu současné právní úpravy především v důsledku novelizací tj. změn právní úpravy. Analýza samotné právní úpravy však nestačí k posouzení otázky, jaký efekt ve skutečnosti daná novelizace měla, a proto se využívají i jiné metody jako je analýza statistických údajů či např. dotazníkové šetření. Analýzou právní úpravy postavení státního zástupce v trestním řízení zjistíme de lege lata tj., co platí, bez ohledu na to, jestli je to vhodné či nikoli. Analýza právní úpravy, analýza statistických údajů, dotazníkové šetření aj. nám slouží ke zjištění de lege ferenda tj. jaká právní úprava postavení státního zástupce by byla vhodná, co by mělo či nemělo být upraveno. Dojdeme k námětům pro přípravu nové právní úpravy. Analýza právní úpravy neslouží pouze ke zhodnocení změny právní úpravy provedenou novelizací, ale také ke zjištění námětů de lege ferenda. Pro postavení státního zástupce v trestním řízení je stěžejní právní normou zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád) a ten také je a bude předmětem analýzy právní úpravy postavení státního zástupce. Všichni jsou si vědomi toho, že rekodifikace trestního řádu, novelami různě poflikovaného je nutná. Hloubka a kvalita reformy trestního řízení, založená rekodifikací trestního řádu, se dotkne životů statisíců účastníků trestního řízení. Je proto na místě v ní jít až ke kořenům, aby nový trestní řád sloužil celá následující desetiletí bez nutnosti rozsáhlých novelizací. Náměty de lege ferenda jsem čerpala z britských listů, z deníku o všem, o čem se v České republice příliš nemluví. Autor se v článku „Před rekodifikací trestního řádu I“ zamýšlí nad současným postavením a rolí státního zástupce v těchto směrech. Autor v článku cituje: Státní zástupce je pánem trestního řízení, který dozoruje přípravné řízení až do podání obžaloby a dále pak vystupuje jako veřejný žalobce. Činnost státních zástupců probíhá za zavřenými dveřmi, mimo zraky veřejnosti. Je neprůhledná

59

jako inkviziční proces. Stížnosti proti jejich případným chybným rozhodnutím jsou sice přípustné, ale pravidla jejich vyřizování jsou nastavena tak, že naděje na úspěch stěžovatele je velmi malá. Ostatně rozhodnutí státních zástupců bývají odůvodněna tak kuse, pokud vůbec, že stěžovatel má značně ztíženou úlohu. Neznaje důvody rozhodnutí, správné argumenty proti nim nalezne jen náhodou. Soudu vytýkáme, že se nesprávně orientoval ve skutkové podstatě a dospěl k nesprávným závěrům. Naříkáme nad špatně provedeným přípravným řízením a fušersky připravenou obžalobou, jež soudu připravily neprůhledné informační prostředí, v němž se může dobrat pravdy jen přibližně s velkými potížemi a někdy vůbec. 90 Autor hodnotí současnou právní úpravu postavení státního zástupce v tom smyslu, že činnost státního zástupce není kontrolovaná a stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce se míjejí účinkem. Autor zde upozorňuje na fakt, že soud v některých případech nerozhodl korektně a to v důsledku špatně provedeného přípravného řízení, jak ze strany policejního orgánu, tak ze strany státního zástupce, který koná dozor nad přípravným řízením V článku „Před rekodifikací trestního řádu II“ autor hodnotí současnou právní úpravu v souvislosti s postavením státního zástupce v trestním řízení takto: Autor v článku cituje. K narušování soukromí může docházet při prověřování podezření, k němuž policie nepotřebuje souhlas soudu, může je konat na popud státního zástupce nebo z moci úřední, sbírá při něm o podezřelém jakékoli informace, jež se dle jejího názoru vztahují k věci. Podezřelého při tom nemusí ani kontaktovat až do té doby, než se ujistí, že podezření je důvodné. Pak ho teprve musí uvědomit o zahájení úkonů trestního řízení, čili sdělit mu obvinění. Pokud nevyústí prověřování ve sdělení obvinění, policie je zastaví a sledovaný občan se v krajním případě nemusí vůbec dovědět, že se o něj zajímala. Nad kroky, které policie činí během jeho prověřování, nemá sledovaný žádnou kontrolu. Doba, po kterou lze takto v tichosti provádět prověřování, je trestním řádem omezena v závislosti na závažnosti podezření. Jenže státní zástupce ji může na žádost policie nebo i z vlastního popudu bez omezení prodlužovat. Bylo by zřejmě na místě omezit úpravou trestního řádu prostor pro policejní a státně zástupcovskou libovůli v této věci. V žádném případě by nemělo být prověřování časově neomezené a o jeho opakované prodloužení by měl státní zástupce žádat souhlas soudu. Pokud prověřování nevyústilo v

90

Jemelík Z. Před rokodifikací trestního řádu I. Web: britskelisty.cz [citováno 7.3.2007] Dostupný z http://82.208.32.80/2007/3/7/art33233.html

60

zahájení trestního stíhání, občan by se měl po jeho ukončení dovědět, že se o něj policie zajímala, a měl by být obeznámen s důvody jejího zájmu i s obsahem shromážděných informací. Možná by měl být informován již v okamžiku, kdy státní zástupce rozhodl o prodloužení prověřování nad základní lhůtu.91 Zde autor navrhuje, aby jak prověřování, tak vyšetřování probíhalo pod dohledem soudu aby podezřelý a následně obviněný měl kontrolu nad kroky policejního orgánu ohledně obsahu shromážděných informací o něm a postupem státního zástupce, který vykonává nad prověřováním a vyšetřováním v dané věci dozor. Na tyto dva výše zmíněné články pak reaguje jiný autor a to článkem:„ Několik poznámek k trestnímu řízení z pohledu obhájce“, ve kterém uvádí tyto náměty de lege ferenda. V článku „Před rekodifikací trestního řádu I“ poukazuje Zdeněk Jemelík na neúnosný stav vládnoucí v přípravném řízení, nad jehož zákonností vykonává dozor státní zástupce. S autorem lze souhlasit v tom, že přípravné řízení, tedy vlastní vyšetřování by od počátku mělo probíhat pod dohledem soudu. V celkovém systému přípravného řízení není postavení obhájce vůči vyšetřovateli rovnocenné. Návrhy na provedení důkazů (výslechy svědků, konfrontace aj.) vyšetřovatel mnohdy odmítá s poukazem na takřka posvátný názor státního zástupce, aniž je tento postup náležitě odůvodněn.. Nicméně i oni velmi dbají, aby státní zástupce, dozorující vyšetřování, nebyl pohněván, takže samotný systém je vede k tomu, že obhajoba je omezována s poukazem na státního zástupce, přičemž jediným zdůvodněním je to, že si to tak pan státní zástupce prostě přeje. Věc je v podstatě neřešitelná, pokud nad zákonností přípravného řízení nebude dozorovat soud. Pak bude dosud nevyvážený vztah mezi zájmy obhajoby a zájmy žalobce zrovnoprávněn.92

91

92

Jemelík Z. Před rokodifikací trestního řádu II. Web: britskelisty.cz [citováno 19.3.2007] Dostupný z http://82.208.32.80/2007/3/19/art33397.htm Uhlíř A.. Několik poznámek k trestnímu řízení z pohledu obhájce. Web: britskelisty.cz [citováno 8.3.2007] Dostupný z http://82.208.32.80/2007/3/8/art33244.html

61

Závěr V přípravném řízení má státní zástupce dominantní postavení. Je dominus litis tj. pánem sporu. Nejvýznamnějším oprávněním a zároveň povinností státního zástupce v přípravném řízení je výkon dozoru nad zachováváním zákonnosti v této fázi řízení. Úkolem státního zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení je dohlížet na to, aby orgány činné v přípravném řízení dodržovaly všechna ustanovení trestního řádu, aby postupovaly ve shodě s účelem trestního řízení a základními zásadami trestního procesu. Dozor státního zástupce je vykonáván již ve fázi prověřování podezření ze spáchání trestné činnosti a pokračuje ve fázi vyšetřování. Státní zástupce má tak v plném rozsahu práva povinnosti vyplývající z výkonu dozoru v přípravném řízení. V průběhu celého přípravného řízení je možné přezkoumat jak postup policejního orgánu, tak postup státního zástupce. Ten, proti němuž se řízení vede, a poškozený má právo žádat kdykoli v průběhu přípravného řízení státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu. Nejsou přitom vázáni žádnou lhůtou. Takovou žádost je státní zástupce povinen neprodleně vyřídit, jakmile je mu předložena a o výsledku přezkoumání vyrozumět žadatele. Žádost podle tohoto ustanovení je jedním z podnětů k uplatnění dozoru státního zástupce vůči úkonům policejního orgánu. Policejní orgán prověřuje, objasňuje a vyšetřuje. V tom je nezastupitelný a je při provádění úkonů trestního řízení vázán pouze pokyny státního zástupce. Státní zástupce koná vyšetřování jen u trestných činů spáchaných příslušníky Policie České republiky, příslušníky Bezpečnostní informační služby a příslušníky Úřadu pro zahraniční styk a informace. Přičemž prověřování trestných činů u těchto osob koná policejní orgán. Dozor nad zachováním zákonnosti při prověřování vykonává státní zástupce, který vykonává vyšetřování. Dozor nad zachováním zákonnosti při vyšetřování již koná státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství. Státní zástupce má výlučnou pravomoc meritorně rozhodovat v přípravném řízení. Obžalobu je oprávněn podat pouze státní zástupce. Podáním obžaloby státní zástupce realizuje svou funkci veřejného žalobce. V řízení před soudem má dominantní postavení soud. Hlavní úlohou státního zástupce v řízení před soudem je zastupování veřejné žaloby.

62

Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. Jedině státní zástupce je oprávněn na počátku hlavního líčení přednést obžalobu. Na závěr hlavního líčení přednáší jako první závěrečnou řeč. V řízení před soudem státní zástupce je oprávněn důkazy vyhledat, předložit, navrhnout provedení důkazu a důkazy provádět. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. Tím, že státní zástupce provádí důkaz, který podporuje obžalobu, tím v pravém slova smyslu obžalobu zastupuje před soudem. Provedení jednotlivého důkazu může soud uložit státnímu zástupci pouze v případě důkazu podporujícího obžalobu. Předseda senátu může státnímu zástupci uložit i provedení jednotlivého úkonu, jako je opatření důkazního prostředku, který by měl být zdrojem důkazu podporujícího obžalobu. V neposlední řadě může státní zástupce žádat, aby mu bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce. Významnou součástí činnosti státního zástupce v řízení před soudem může být i provádění tzv. protivýslechu, tj. kladení otázek osobám, jejichž výslech provedl obžalovaný, resp. jeho obhájce. Volba prostředků a metod při dokazovaní státním zástupcem by měla být předem promyšlená a systematická. Jedině tak lze úspěšně před soudem obhájit podanou obžalobu. Soud může vrátit státnímu zástupci věc k došetření po předběžném projednání obžaloby nebo po zrušení rozsudku v odvolacím řízení.

63

Resumé The subject of my diploma work is the position of public prosecutor in the criminal proceedings. Public prosecutor is the authority of the denunciation. The authority who stands for the state (the society) in the course of protection law-abidingness during which time he participates in the criminal proceedings. In the pre-trial public prosecutor has the dominating position. He is dominus litis. The most important competence which public prosecutor has is the supervision over the maintainance legality in this stage of the proceedings. Public prosecutor performs the supervision in the stage of the vertification and in the stage of the investigation. Public prosecutor has competence and responsibilities resulting from the supervision in the pre-trial. During the pre-trial it is possible to crosscheck procedure of the criminal police and crosscheck procedure of the public prosecutor on the basis of the request. Public prosecutor investigates a crimes committed by the persons who mentioned in the criminal code. In this criminal case a police performs the vertification. Public prosecutor performs the charge of the vertification and public prosecutor of the higher prosecution performs the charge of the investigation. In the pre-trial public prosecutor has exclusive power to decide. Public prosecutor has exclusive power to bring a criminal charge in the pre-trial. In the trial by a court has the dominating position a court. Public prosecutor leads for the prosecution in the trial by a court. Only the prosecutor presents the criminal charge in the beginning of the trial by a court. In the end of the trial by a court he has the last word. In the trial by a court public prosecutor has the capacity to look for the proof and he has the capacity to put forward the proof. Public prosecutor proposes the proof and the conducts the proof too. Public prosecutor has the obligation to prove defendant´s guilt. A court can return a criminal case to public prosecutor to the order inquiry after preliminary hearing of a criminal charge or after revenue of a decision in appeal of procedure.

64

Poděkování Děkuji doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr. za odborné vedení mé bakalářské práce, kritické připomínky a cenné rady.

65

Seznam použité literatury 1) Císařová D. Trestní právo procesní, 4 vydání Praha: Linde 2006. 2) Fenyk, J. Vademecum státního zástupce. Praha: Nakladatelství ASPI Publishing, 2003. 3) Fenyk, J., Růžička, M., Havlík, T. Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu řádu: 1918-2004. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. 4) Fenyk, J. Veřejná žaloba. Díl první. Historie, současnost a možný vývoj veřejné žaloby. Příručka Ministerstva spravedlnosti. Praha: Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 2001. 5) Fenyk, J. Veřejná žaloba. Díl druhý. Příručka pro práci státního zástupce. Praha: Institut vzdělávání Ministerstva spravedlnosti České republiky, 2002. 6) Jelínek, J., a kol. Trestní právo procesní. 5 vydání. Praha: Linde, 2007. 7) Růžička, M. Přípravné řízení a stadium projednání trestní věci v řízení před soudem (velká novela a připravovaná rekodifikace trestního řádu). První vydání Praha: Lexis Nexis, 2005. 8) Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář I. díl (§1 až §179h). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 9) Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář II. díl (§180 až §471). 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. Právní předpisy : 1) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 2) Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů 3) Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů 4) Zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře 5) Zákon č. 168/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o prokuratuře 6) Zákon č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích 7) Zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Elektronické publikace a články: 1) JUDr. Petr Zeman, Ph.D. Trestněpolitická úloha velké novely trestního řádu – poznatky z výzkumu. Web: portal.justice.cz [citováno 10. 3. 2008]. Dostupný z http://portal.justice.cz/soud/soubor.aspx?id=62458. 2) JUDr. Petr Zeman, Ph.D. Vliv vybraných ustanovení velké novely trestního řádu na průběh trestního řízení. Zpráva z výzkumu: Praha 2008. Dostupný z http://www.ok.cz/iksp/docs/343.pdf 3) Jemelík Z. Před rekodifikací trestního řádu I. Web: Britské listy [citováno 7.3.2007] Dostupný z http://82.208.32.80/2007/3/7/art33233.html. 4) Jemelík Z. Před rekodifikací trestního řádu II. Web: Britské listy [citováno 19.3.2007] Dostupný z http://82.208.32.80/2007/3/19/art33397.htm. 5) Uhlíř A.. Několik poznámek k trestnímu řízení z pohledu obhájce. Web: Britské listy [citováno 8.3.2007] Dostupný z http://82.208.32.80/2007/3/8/art33244.html.

66

Postavení státního zástupce v trestním řízení

Recommend Documents