Postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Podnikání a právo

Postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení (bakalářská práce)

Autor: Filip Jakl Vedoucí práce: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. Rok obhajoby: 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení vypracoval sám a všechny prameny a zdroje informací, z nichž jsem čerpal při psaní této práce, jsem uvedl v poznámkách pod čarou a v seznamu použité literatury. V Praze 15. 5. 2013 …………….…………………………. Podpis studenta

Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce doc. JUDr. Zbyňku Švarcovi, Ph.D. a doc. JUDr. Jiřině Hásové, Ph.D. za cenné rady, připomínky, doporučení a čas strávený na mou prací.

Seznam použitých zkratek InsZ

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

Správce

Insolvenční správce

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

OZ

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

TZ

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

VoJŘ

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů

VoOIS

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů

VoPIS

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 314/2007 Sb., o minimálním limitu pojistného plnění a minimálních standardech pojistných smluv insolvenčních správců, ve znění pozdějších předpisů

VoZIS

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, ve znění pozdějších předpisů

ZoIS

Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů

ZoKV

Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů

InsO

BGBl. I S. 2866, Insolvenční řád, ve znění pozdějších předpisů

-1-

Obsah Seznam použitých zkratek ..................................................................................................... - 1 Úvod ...................................................................................................................................... - 4 1

Insolvenční správce ........................................................................................................ - 6 1.1

Současná právní úprava postavení insolvenčního správce ..................................... - 6 -

1.2

Zásady insolvenčního řízení ................................................................................... - 7 -

1.3

Postavení insolvenčního správce ............................................................................ - 9 -

1.4

Podmínky pro výkon funkce insolvenčního správce .............................................. - 9 -

1.4.1

Bezúhonnost .................................................................................................. - 11 -

1.4.2

Vzdělání insolvenčního správce .................................................................... - 11 -

1.4.3

Zkoušky insolvenčního správce .................................................................... - 12 -

1.5

Seznam insolvenčních správců ............................................................................. - 14 -

1.6

Insolvenční rejstřík ............................................................................................... - 15 -

1.7

Ustanovení osoby insolvenčním správcem........................................................... - 16 -

1.8

Odvolání insolvenčního správce ........................................................................... - 18 -

1.9

Zproštění insolvečního správce ............................................................................ - 19 -

1.10 Zvláštní druhy insolvenčních správců .................................................................. - 20 1.10.1

Předběžný insolvenční správce ..................................................................... - 20 -

1.10.2

Zástupce insolvenčního správce .................................................................... - 21 -

1.10.3

Oddělený insolvenční správce ....................................................................... - 22 -

1.10.4

Hostující insolvenční správce........................................................................ - 23 -

1.10.5

Zvláštní insolvenční správce ......................................................................... - 23 -

1.11 Odpovědnost insolvenčního správce .................................................................... - 24 2

Okruhy činností insolvenčního správce ....................................................................... - 28 2.1

Okruhy činností insolvenčního správce před vydáním rozhodnutí o úpadku ...... - 28 -

2.2

Okruhy činností insolvenčního správce po zahájení řízení .................................. - 28 -

-2-

2.2.1

Zjišťování majetkové podstaty ...................................................................... - 30 -

2.2.2

Zajišťování majetkové podstaty .................................................................... - 30 -

2.2.3

Soupis majetkové podstaty ............................................................................ - 32 -

2.2.4

Uspokojení pohledávek za majetkovou podstatu a pohledávky postavené na

roveň pohledávkám za majetkovou podstatu ............................................................... - 32 -

3

4

5

2.2.5

Zpracování a přezkoumání přihlášených pohledávek ................................... - 33 -

2.2.6

Přezkumné jednání ........................................................................................ - 34 -

2.2.7

Napadání neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů ..................................... - 35 -

2.2.1

Incidenční spory ............................................................................................ - 36 -

2.2.2

Povinnost mlčenlivosti .................................................................................. - 37 -

Úloha insolvenčního správce při jednotlivých způsobech řešení úpadku ................... - 38 3.1

Činnost insolvenčního správce při konkurzu........................................................ - 38 -

3.2

Činnost insolvenčního správce při reorganizaci ................................................... - 41 -

3.3

Činnost insolvenčního správce při oddlužení ....................................................... - 42 -

3.4

Činnost insolvenčního správce při úpadku finančních institucí ........................... - 43 -

Odměna insolvenčního správce a náhrada hotových výdajů ....................................... - 45 4.1

Odměna insolvenčního správce při konkurzu ...................................................... - 46 -

4.2

Odměna insolvenčního správce při reorganizaci .................................................. - 46 -

4.3

Odměna insolvenčního správce při oddlužení ...................................................... - 47 -

4.4

Náhrada hotových výdajů ..................................................................................... - 48 -

Historický vývoj úpadkového práva na českém území a krátký exkurz do německé právní

úpravy insolvenčního řízení ................................................................................................ - 50 5.1

Vývoj úpadkového práva ...................................................................................... - 50 -

5.2

Německá právní úprava insolvenčního řízení ...................................................... - 52 -

Závěr.................................................................................................................................... - 55 Seznam použité literatury .................................................................................................... - 58 -

-3-

Úvod Česká republika se již více jak 20 let nachází v prostředí tržní ekonomiky, což zpočátku vedlo k uvolnění a vzniku nového podnikatelského prostředí. Tržní ekonomika spočívá na vzájemné interakci nabídky a poptávky, což znamená, že zúčastněné subjekty se musí hodně snažit, aby v konkurenci uspěly. Každý zúčastněný subjekt se snaží především dosahovat co největších užitků (zisků) pro něho samotného, z čehož vyplývá fakt, že ne všechny subjekty mohou na trhu uspět. Hospodářsky neúspěšné subjekty jsou tedy nuceny opustit trh. Samotný odchod subjektů je nedílnou součástí tržní ekonomiky, neboť jen za této podmínky bude zaručeno neustálé přizpůsobování ekonomiky jak vývoji lidské společnosti, tak i jejím preferencím. Některé subjekty opustí toto prostředí dobrovolně, aniž by se dostaly do problémů se svými věřiteli, ale na druhou stranu se zde nachází velké množství subjektů, které skončí kvůli platební neschopnosti nebo předlužení. Aby nebyla narušena stabilita ekonomiky negativními vlivy ze strany nesolventních nebo předlužených subjektů, existují v tržní ekonomice brzdné či dokonce záchranné mechanismy, ke kterým samozřejmě patří i řešení úpadku. Když už nastane situace, že dlužník není schopen dostát svým závazkům, je potřeba vzniklý problém adekvátně řešit, neboť vedle dlužníka jsou to právě věřitelé, kteří jsou nejvíce jeho úpadkem zasaženi. Cílem řešení úpadku je co možná největší poměrné uspokojení věřitelů a nastolení nových poměrů mezi dlužníkem a věřitelem, aby nedošlo k dominovému efektu, kdy úpadek dlužníka zapříčiní i úpadek jeho věřitele. V posledních letech z důvodu hospodářské krize, která se vleče již od roku 2008, dochází k nárůstu počtu subjektů, které se dostaly do platební neschopnosti nebo se nachází ve stavu předlužení. Tento trend není spojován pouze s podnikatelskými subjekty, ale čím dál více fyzických osob vyhlašuje osobních bankrot kvůli nadbytku dluhů. Z důvodu, že v poslední době spousta subjektů ztrácí solventnost nebo jsou předluženy, jsem si vybral téma insolvenční správce, protože dané téma je o to více aktuální a domnívám se, že s problematikou insolvence by měl být seznámen každý účastník trhu. Dalším důvodem může být i fakt, že uvedené téma se dotýká nejen práva, ale i ekonomie. Hlavním cílem této bakalářské práce je analyzovat postavení insolvenčního správce v insolvenčním řízení včetně popsání předpokladů, které je nutno splnit pro výkon této funkce, odpovědnosti, pravomocí, výše odměny a zejména pak jeho činností v jednotlivých fázích insolvenčního řízení. V některých částech práce neopomenu uvést osobní názor k dané problematice a nastínit úvahy ohledně možných změn.

-4-

Svoji bakalářskou práci jsem rozdělil do pěti kapitol. V rámci první kapitoly jsou nejprve představeny základní právní předpisy, které upravují postavení insolvenčního správce, a jsou zde formulovány i základní zásady insolvenčního řízení. Dále se věnuji konkrétně osobě insolvenčního správce, jeho předpokladům pro výkon funkce, povinnostem a odpovědnosti, dále jeho ustanovení, odvolání, zproštění funkce a seznamu insolvenčních správců. V závěru je vymezeno postavení zvláštních druhů insolvenčních správců. Uplynuly již tři roky od doby, od níž mohou vykonávat funkci správce pouze osoby s platným povolením vydaným Ministerstvem spravedlnosti ČR, tudíž mezi dílčí úkol bude patřit zhodnocení této zkoušky, jestli opravdu přinesla tolik očekávané zlepšení situace oproti dřívější právní úpravě, díky níž na území ČR působilo několik tisíc amatérských insolvenčních správců. Druhá kapitola představuje v širším kontextu okruhy činností insolvenčních správců jak před vydáním rozhodnutí o úpadku, tak hlavně po zahájení řízení. Jsou zde především vymezeny obecná práva a povinnosti, které má správce bez ohledu na zvolený způsob řešení úpadku. V neposlední řadě jsou zde definovány incidenční spory. Třetí kapitola se potom již věnuje analýze úkonů a povinností insolvenčních správců v rámci zvoleného způsobu řešení úpadku. Pro lepší pochopení kontextu jsou zde i částečně rozebrány jednotlivé způsoby řešení úpadku především ty, které spočívají na sanačním principu, neboť se jedná o relativně nové instituty. Další kapitola se zabývá odměnou, která je správci vyplácena v rámci jednotlivých způsobů řešení úpadku. Mezi dílčí cíle kapitoly se řadí především zhodnocení výše odměny, jestli má motivující charakter pro insolvenčního správce a odpovídá vysokým požadavkům na výkon této funkce. Závěrečná kapitola je věnována vývoji úpadkového práva od jeho počátků po současnost se zaměřením především na území ČR. Poslední část je věnována německé právní úpravě úpadkového práva, neboť ta byla inspirací českým zákonodárcům při sestavování InsZ. V rámci popsané práce bude využita především popisná metoda a to převážně současné právní úpravy. Při zkoumání se bude v celé práci vycházet i z metody rozboru, při níž se zkoumané složitější právní skutečnosti rozkládají na lehčí a srozumitelnější.

-5-

1 Insolvenční správce 1.1 Současná právní úprava postavení insolvenčního správce Právní úprava institutu insolvenčního správce je obsažena v InsZ, který je v podstatě komplexní předpis upravující insolvenční řízení a vztahy insolvenčních správců s dalšími subjekty insolvenčního řízení. Tato norma je členěna na část obecnou a část zvláštní. Obecná část se vztahuje k insolvenčnímu řízení jako celku, jsou zde např. definovány základní pojmy důležité pro insolvenční řízení, možnosti ustanovení správce do funkce, jakož i problematika jeho odvolání či zproštění funkce. Je zde taky upraveno procesní postavení správce v insolvenčním řízení včetně např. jeho odpovědnosti, odměňování i zvláštních druhů insolvenčních správců. Přičemž zvláštní část upravuje jednotlivé způsoby řešení úpadku dlužníka a činnosti, které vykonává insolvenční správce v rámci jednotlivých způsobů řešení úpadku. Stěžejní úpravu institutu insolvenčního správce nalezneme v ZoIS, který ho vymezuje z hlediska hmotněprávního. Předmětem úpravy tohoto zákona je vznik práva umožňující vykonávat činnost správce, vedení seznamu insolvečních správců, dále pak upravuje činnost hostujícího insolvenční správce. Vedle zákonů jsou zde i vyhlášky, které upravují institut insolvenčního správce se zaměřením na dílčí aspekty. Týká se to VoJŘ, která upravuje specifická pravidla pro vedení insolvenčního řízení včetně všech náležitostí týkajících se výzvy k podání přihlášek a seznamu přihlášených pohledávek. Dále jde o VoZIS, podle níž musí zájemce o funkci správce vykonat zkoušku odborné způsobilosti, aby mohl tuto činnost vykonávat. Neméně podstatná je i VoOIS, která byla v nedávné době novelizována vyhláškou č. 488/2012 Sb., která mění způsob odměňování insolvenčních správců za jejich činnost, která spočívá ve zpeněžení zajištěného majetku zahrnutého do majetkové podstaty. Doposud byla stanovena odměna správce jako 2 % z částky vydané zajištěnému věřiteli.1 Oproti tomu nová úprava stanovuje 5 pásem, kde je výše odměny určena na základě výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele. Pokud je výtěžek ve výši do 1 mil., pak výše odměny správce bude činit 9 % z této částky, pokud však správce dosáhne výtěžku vyššího jak 500 mil., tak mu bude náležet odměna 10 650 000 Kč + 1 % z částky přesahující 500 mil. Kč. K novelizaci uvedené vyhlášky došlo především na základě vyvíjeného tlaku ze strany insolvenčních správců,

1

Dle § 1 odst. 2 VoOIS

-6-

kteří nebyli spokojeni s výší své odměny.2 Dále se jedná o VoPIS, která upravuje smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout při výkonu činnosti správce, a to především z hlediska minimálního pojistného plnění a minimálních standardů pojistných smluv. V rámci této části jsem představil základní právní předpisy, které upravují postavení insolvenčního správce, i když této problematiky se samozřejmě částečně dotýkají i jiné zákony. Pro insolvenční řízení a pro incidenční spory3 se použije přiměřeně ustanovení OSŘ4, což je umožněno podle § 7 InsZ, ale musí se dbát na to, aby takový postup nebyl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení.5 Tento zákon např. upravuje výlučně místní a věcnou příslušnost pro insolvenční řízení a incidenční spory, pro něž stanoví jako věcně příslušné krajské soudy, které jsou příslušné rozhodnout v prvním stupni řízení. Místní příslušnost se určuje podle toho, jestli je fyzická osoba podnikatel nebo nepodnikatel. V případě, že se bude řešit úpadek nebo hrozící úpadek osoby tvořící s dlužníkem koncern, použije se ustanovení § 87 odst. 2 OSŘ, podle něhož je k řízení příslušný soud6, který již zahájil insolvenční řízení s tímto dlužníkem z důvodu úpadku nebo hrozícího úpadku. Dále se na institut insolvenčního správce vztahuje např. zákon č. 586/1992, o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, který v § 7 odst. 2 stanoví, že příjmy z činnosti insolvenčního správce spadají mezi příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti.

1.2

Zásady insolvenčního řízení Při porovnání ZoKV s InsZ zjistíme, že InsZ upravuje v § 5 zásady insolvenčního

řízení, které ve starší úpravě nebyly upraveny, a novější úprava je stanovuje tak, aby vedly k co možná nejhospodárnějšímu a nejrychlejšímu insolvenčnímu řízení. Tyto zásady pomohou rozhodnout, zda prováděné procesní právní úkony neodporují cíli insolvenčního řízení. Dále chrání práva a povinnosti všech účastníků řízení, aby nemohli být poškozeni na svých právech a domohli se rychlého a ekonomicky hospodárného řízení. Tudíž níže uvedené zásady budou stěžejní pro samotnou aplikaci práva a nelze je opomíjet jak při výkladu

2

Konkurzní noviny. Je odměna insolvenčních správců dostatečná? [online]. 6. 12. 2012 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/je-odmena-insolvencnich-spravcu-dostatecna 3 Zabývám se podrobněji v kapitole 2.2.1 4 OSŘ je ve vztahu k InsZ z hlediska úpadkového práva předpisem subsidiárním 5 § 5 InsZ 6 § 87 odst. 2 OSŘ

-7-

insolvenčního práva, tak ani při aplikaci zvláštních předpisů, které upravují problematiku insolvence. Z první zásady vyplývá, že insolvenční řízení má být vedeno tak, aby nebyl žádný účastník insolvenčního řízení jak dlužník, tak ani věřitel nespravedlivě poškozen nebo znevýhodněn a aby se dosáhlo rychlého a hospodárného řízení, které uspokojí co nejvíce věřitelů. Samotná zásada sice pěkně zní, ale v praxi to tak rychle a efektivně nefunguje, ačkoliv průměrná doba trváni insolvenčního řízení se za posledních 5 let značně zkrátila, neboť průměrná délka řízení v ČR činí 3,2 roku, i když průměr zemí OECD činí 1,7 roku, z čehož vyplývá, že zde je ještě dost prostoru ke zlepšování.7 Nesmíme však zapomínat na situaci před rokem 2008, kdy průměrná délka insolvenčního řízení v České republice činila více jak 9 let, což je v tržní ekonomice nepřípustné a v mezinárodním srovnání jsme byli až na 113. příčce, kde se umisťují rozvojové země.8 Z další zásady vyplývá, že pokud věřitelé zastávají stejné nebo obdobné postavení, má se jim dostát stejných možností, z čehož vyplývá, že nesmí docházet ke zvýhodňování některých věřitelů před jinými, kteří zastávají stejné postavení jako oni. K uplatnění této zásady dojde tehdy, až se bude uspokojovat určitá skupina věřitelů. Zásada třetí stanoví, že pokud byla práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení, tak je vyloučeno, aby byla omezena rozhodnutím insolvenčního soudu nebo postupem insolvenčního správce. Tudíž pokud nedojde k nabytí práv v dobré víře, jedná se o postup, jež je v přímém rozporu s uvedenou zásadou a ztrácí nárok na úspěch. Poslední zásada stanoví, že není dána možnost se uspokojit v insolvenčním řízení jiným způsobem, než umožňuje zákon. Uvedená zásada se snaží zabránit situacím, které by vedly k samostatnému uspokojování věřitelů nebo ke krokům, které by nebyly v souladu se zásadami insolvenčního řízení. Výsledkem působení této zásady je ochrana věřitelů, jejichž zájmy by mohly být poškozeny ostatními věřiteli. Uvedená zásada platí pro všechny fáze insolvenčního řízení i pro všechny věřitele.

7

Insolvenční zákon: zlepšení úpadkového práva v praxi? Jednoznačně. DUBSKÁ, D. CFOworld [online]. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: http://cfoworld.cz/legislativa/insolvencni-zakon-zlepseni-upadkoveho-prava-vpraxi-jednoznacne-2084 8 Konkurzní noviny. Podle podnikatelů insolvenční zákon zkrátil trvání konkurzů [online]. 17. 12. 2008 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/podle-podnikatelu-insolvencni-zakonzkratil-trvani-konkurzu

-8-

1.3 Postavení insolvenčního správce Osoba insolvenčního správce nepatří mezi účastníky řízení, nýbrž mezi procesní subjekty insolvenčního řízení. Role správce v insolvenčním řízení je zcela zásadní, neboť bez něho by vůbec nemohlo řízení proběhnout. I když je jeho pozice oslabena ve prospěch věřitelů, tak ho nelze považovat jak za zástupce konkurzních věřitelů, tak ani ne za zástupce úpadce. Osoba insolvenčního správce je přesně vymezena v § 2 ZoIS, který uvádí, které subjekty po splnění podmínek mohou vykonávat funkci správce. Jedná se o fyzickou osobu, která je oprávněna vykonávat tuto činnost, dále to může být veřejná obchodní společnost či zahraniční obchodní společnost nebo zahraniční sdružení, které poskytuje stejné záruky ručení společníků jako veřejná obchodní společnost, a je založená dle práva členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru a je oprávněna vykonávat činnost správce. Dále se mezi insolvenční správce řadí hostující správce a to na základě § 2 odst. 3 ZoIS, z něhož vyplývá, že hostujícím insolvenčním správcem je státní příslušník členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, jež vykonává svoji funkci na území jiného členského státu a zamýšlí tuto funkci vykonávat dočasně nebo příležitostně na území České republiky, k čemuž potřebuje oprávnění. V případech, kdy je potřeba, aby měl správce zvláštní odbornou specializaci, ustanoví insolvenční soud zvláštního insolvenčního správce.9

1.4 Podmínky pro výkon funkce insolvenčního správce Poté co InsZ nabyl účinnosti, nastala velká změna, protože v rámci tohoto zákona byla daleko více specifikována osoba, která může působit jako insolvenční správce. Jednalo se především o zavedení institutů, které zpřísnily podmínky pro získání oprávnění působit jako správce na území České republiky, což vedlo podle očekávání k razantnímu poklesu insolvenčních správců z cca 400010 z roku 2006 na počet 482 osob, jež jsou zapsaný v seznamu insolvenčních správců a z nich je 389 správců, kteří vykonávají tuto činnost aktivně.11 Důvodem tohoto rapidního úbytku insolvenčních správců je fakt, že ZoKV

9

Zvláštní druhy insolvenčních správců jsou podrobněji rozebrány v kapitole 1.10 Konkurzní noviny. Počet insolvencí roste. Bude dost insolvenčních správců? [online]. 26. 3. 2009 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.kn.cz/clanek/pocet-insolvenci-roste-bude-dost-insolvencnich-spravcu 11 Konkurzní noviny. Statistické přehledy insolvenčních správců [online]. 29. 2. 2012 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/statisticke-prehledy-insolvencnich-spravcu 10

-9-

umožnil, že se do seznamu insolvečních správců mohly nechat zapsat vedle notářů a advokátů i osoby, které byly navrhovány samosprávnými organizacemi jako např. Komorou auditorů.12 Tehdy platný zákon dle § 8 odst. 1 ZoKV pouze stanovil, že „do seznamu správců lze zapsat jen bezúhonnou fyzickou osobu, která je plně způsobilá k právním úkonům, má přiměřenou odbornou způsobilost a se zápisem souhlasí nebo veřejnou obchodní společnost, která bude činnost správce vykonávat prostřednictvím svých společníků, o nichž prokáže, že splňují podmínky pro zapsání do seznamu“. Ona laxní formulace, že do seznamu insolvenčních správců může být zapsaná osoba „přiměřeně způsobilá“, zapříčinila, že v následujících letech rostl enormně v České republice počet správců, i když např. v Rakousku v té době byl počet insolvenčních správců několikanásobně nižší cca 400.13 Z podstaty věci je jasné, že v České republice byl obrovský rozdíl v kvalifikační úrovni správců, což mělo za následek potřebu změny v rámci přijetí InsZ, který přesně specifikoval podmínky, které musí být splněny, aby určitá osoba mohla být ustanovena do funkce insolvenčního správce. V rámci InsZ byly stanoveny podmínky, jež měly vést k větší kvalifikaci a nižšímu počtu správců. Toto tvrzení se postupem času ukázalo jako pravdivé. Osoby, které chtějí působit jako insolvenční správci, musí nyní splnit 6 kumulativních podmínek, které jsou uvedeny v § 6 InsZ. V první řadě jde o podmínku plné způsobilosti k právním úkonům, další podmínkou je skutečnost, že daná fyzická osoba je bezúhonná, dále musí mít ukončené vysokoškolské vzdělaní v magisterském stupni v členském státě nebo jí toto vzdělání bylo členských státem uznáno, za další musí složit zkoušku insolvenčního správce nebo rozdílovou zkoušku insolvenčního správce, předposlední podmínkou je uhrazení správního poplatku Ministerstvu spravedlnosti ČR pro zápis do seznamu insolvenčních správců a to ve výši 5000 Kč, za poslední musí být uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout při výkonu funkce insolvenčního správce. Tato smlouva je uzavřena na náklad správce a trvá po celou dobu výkonu jeho funkce.

12

KOTOUČOVÁ, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy související. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 113 - 114 13 Nikdo si nepřeje, aby zkoušky zvládlo co nejméně správců… [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2551

- 10 -

1.4.1 Bezúhonnost Požadavek na bezúhonnost uchazeče o post správce je zakomponován v § 7 ZoIS, který stanoví, které osoby se za bezúhonné nepovažují. V první řadě není pro tyto účely považovaná za bezúhonnou osoba, která byla odsouzena za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce nebo za jiný úmyslný trestný čin proti závazným pravidlům tržní ekonomiky, dále se jedná o osobu, které insolvenční soud v posledních pěti letech před podáním návrhu zamítl žádost o prominutí zbytku dluhů, také se nemůže jednat o osobu, vůči které probíhá insolvenční řízení, ve kterém se řeší úpadek této osoby nebo jí hrozící úpadek. V neposlední ředě se nemůžu jednat o osobu, která byla v posledních třech letech statutárním orgánem nebo členkou statutárního orgánu právnické osoby, u níž probíhá insolvenční řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek této právnické osoby. Za osobu bezúhonnou není rovněž považována osoba, pro kterou dosud trvá překážka výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby, která je podnikatelem nebo které bylo v posledních pěti letech podáním návrhu zrušeno povolení postupem stanoveným v ZoIS. Z uvedeného výčtu stačí, aby uchazeč splnil jednu z těchto podmínek, a není považován pro potřeby insolvenčního zákona za osobu bezúhonnou. Z podstaty věci je jasné, že osoba, která je sama v úpadku nebo jí úpadek hrozí či se v tomto oboru trestně provinila, nemůže v budoucnosti vykonávat funkci insolvenčního správce.

1.4.2 Vzdělání insolvenčního správce Nově zavedeným předpokladem pro výkon funkce insolvenčního správce je požadavek na vysokoškolské vzdělání v magisterském stupni. Další podmínkou navrhovanou některými zákonodárci mělo být stanovení oboru, ve kterém by mělo být vysokoškolské vzdělání ukončeno na vysoké škole v členském státě nebo mu bylo členským státem uznáno. Jednalo by o právnické vzdělání, ale tento návrh nebyl nakonec Parlamentem ČR přijat.14 Když se poohlédnu za hranice České republiky tak zjistím, že např. v Německu většina insolvenčních správců má právní vzdělání či v menší míře ekonomické vzdělání

14

KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 49

- 11 -

zaměřené na podnikovou ekonomiku.15 Osobně souhlasím spíše s německou úpravou, neboť právnické či ekonomické vzdělání by mělo být pro insolvenčního správce nutností, protože může nastat situace, kdy bude muset správce řídit podnik nebo na řízení podniku dohlížet, což bez ekonomického vzdělání může vést ke špatnému rozhodnutí či špatnému řízení podniku. Na druhou stranu je zřejmé, že znalosti z oblasti práva jsou taky nezbytné např. jak při analýze a vyhodnocování podnikových smluv, tak i pro průběhu insolvenčního řízení. Nesmíme však zapomínat na fakt, že tyto znalosti má prověřit zkouška insolvenčního správce, ale i přesto se domnívám, že hlubší znalosti z relevantních oborů by určitě nebyly na škodu. Argumentem proti je fakt, že oblasti podnikatelské činnosti jsou do jisté míry velmi rozmanité, tudíž osoba se specifickým vzděláním by mohla určité oblasti více rozumět než osoby pouze s ekonomickým či právnickým vzděláním. Správcům, kteří od přijetí InsZ nemají ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském stupni, bylo dáno přechodné šestileté období, ve kterém si musí toto vzdělání doplnit tedy k 31. 12. 2013, což je umožněno dle § 41 ZoIS. Z výše uvedené lhůty pro doplnění požadovaného vzdělání vyplývá, že zákonodárci dali správcům, jež dříve pracovali jako správci, dostatečnou lhůtu pro doplnění požadovaného vzdělání, aby nedošlo k radikálnímu úbytku správců, kdyby tato lhůta nebyla poskytnuta.

1.4.3 Zkoušky insolvenčního správce Právě zavedení požadavku na vykonání zkoušky insolvenčního správce mělo za následek rapidní úbytek osob, které vykonávaly funkci insolvenčního správce. Na základě VoZIS stanovilo Ministerstvo spravedlnosti ČR postup, kterým je odborná způsobilost uchazečů testována. Jedná se o složení zkoušky insolvenčního správce nebo o složení rozdílové zkoušky insolvenčního správce. V praxi se u rozdílové zkoušky insolvenčního správce jedná o zúžení jejího obsahu oproti zkoušce insolvenčního správce a to s přihlédnutím k profesi, kterou uchazeč o funkci insolvenčního správce vykonává. Rozdílovou zkoušku mohou vykonat osoby, které jsou uvedeny v § 25 ZoIS. Jedná se především o osoby, které jsou členy profesních komor, které mají své postavení vymezeno zákonem nebo o osoby sdružené v občanských sdruženích.16

15

Recht Steuern Wirtschaft. Der Insolvenzverwalter [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.beck-stellenmarkt.de/themenseite.aspx?toc=4214 16 Podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů

- 12 -

Insolvenční

správci

se

sdružují

v občanských

sdruženích

např.

v Asociaci

insolvenčních správců, která představuje nejvýznamnější dobrovolnickou a profesní organizaci, která zastupuje insolvenční správce.17 Osoby, které mohou vykonat pouze rozdílovou zkoušku, jsou tedy advokáti, daňoví poradci, auditoři a notáři. U advokátů se jedná např. o zúžení zkoušky v oblasti, kterou prověří advokátní zkouška. Konkrétní obsah zkoušky je upraven VoZIS. Oblast insolvenčního práva je vždy součástí zkoušky. Složení zkoušky odborné způsobilosti je novinkou, která nebyla zakomponována v ZoKV. Pokud tedy není stanoveno jinak, umožní Ministerstvo spravedlnosti ČR dle § 24 ZoIS vykonat uchazeči tuto zkoušku do šesti měsíců od doručení písemné žádosti o vykonání této zkoušky. Vykonání zkoušky bude umožněno fyzickým osobám, jež splňují podmínky, které byly uvedeny výše, a osobám, které uhradily poplatek za vykonání zkoušky insolvenčního správce ve výši 5000 Kč. Zkouška je realizována v ústní a písemné formě, avšak k ústní zkoušce se přistupuje pouze tehdy, pokud uchazeč zodpověděl alespoň 80 % otázek písemné části. V písemné části zkoušky se prověřují především znalosti z insolvenčního práva a jejich reálná aplikace a při ústní zkoušce se prověřují znalosti ze všech oborů, které souvisí s výkonem činnosti insolvenčního správce, jedná se jak o znalosti občanského, obchodního, finančního práva, tak i o znalosti finančních nástrojů a principů fungování finančního trhu. Ústní zkouška je vyhodnocena komisí, která se skládá ze tří osob, které jsou jmenovány Ministrem spravedlnosti ČR především z řad ministerstva. Pokud se jedná o zvláštní zkoušku, jmenuje jednoho člena komise ministr spravedlnosti po dohodě s guvernérem České národní banky. Pokud uchazeč u zkoušky neprospěje, tak může do 30 dnů ode dne konání požádat písemně ministerstvo o její opakování a to mu bude umožněno nejdříve po uplynutí 6 měsíců od vykonání zkoušky. Zkoušku je možné opakovat celkem dvakrát a ten, kdo neuspěl ani při opakování zkoušky, může zažádat o další opakování zkoušky nejdříve však po uplynutí lhůty 3 let ode dne posledního vykonání zkoušky. Tímto je zaručeno, že se uchazeči na zkoušku pečlivě připraví, ale na druhou stranu lze chápat lhůtu třech let, v níž nelze zkoušku znovu opakovat, jako nepřiměřeně přísnou. Po úspěšném složení zkoušky obdrží uchazeč písemné potvrzení, jež se stává nezbytnou součástí návrhu fyzické osoby na funkci insolvenčního správce dle § 4 ZoIS. V neposlední řadě se jedná o vykonání zvláštní zkoušky, jejíž úspěšné složení je nutné pro zápis do zvláštní části seznamu. Vykonání této zkoušky je umožněno správci se složenou zkouškou insolvenčního správce nebo rozdílovou zkouškou insolvenčního správce na základě

17

Asociace insolvenčních správců. [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.asis.cz

- 13 -

podání žádosti o vykonání zkoušky a zaplacení poplatku ve výši 3000 Kč. Po úspěšném vykonání zkoušky může být insolvenční správce správcem speciálních dlužníků.18 Domnívám se, že zavedení zkoušek insolvenčních správců byl krok správným směrem, protože od 1. 1. 2010 mohou funkci správce vykonávat již pouze osoby, které získaly oprávnění od Ministerstva spravedlnosti ČR. Uvedená skutečnost zapříčinila, že z původního vysokého počtu insolvenčních správců jich většina ztratila oprávnění a zbylo jich pouze 211 a z toho mělo 10 zvláštní povolení.19 Že zkoušky insolvenčních správců nejsou pouhá formalita, se potvrdilo hned poté, co skončilo přechodné období ZoIS. Důvodem pro zavedení zkoušek byla potřeba zkvalitnit způsob prověřování znalostí a praktických zkušeností žadatelů o funkci správce, aby se dosáhlo potřebné odborné úrovně insolvenčních správců. I když je poukazováno na dílčí nedostatky zkoušky, tak bylo dosaženo cíle, kterým bylo snížit počet správců a zvýšit jejich kvalifikaci.

1.5 Seznam insolvenčních správců Do seznamu insolvenčních správců se zapisují osoby, které splnily podmínky pro výkon funkce insolvenčního správce dle ZoIS. Tento seznam je veden Ministerstvem spravedlnosti ČR v elektronické podobě a jsou zde zapsány jak osoby právnické, tak i osoby fyzické, které by mohly vykonávat funkci insolvenčního správce. Dle dřívější úpravy vedl seznam insolvenčních správců každý krajský soud, v jehož obvodu daní správci působili, ale z důvodu administrativní zátěže byla povinnost vést tento seznam převedena na Ministerstvo spravedlnosti ČR, které dle § 16 ZoIS stanoví všechny náležitosti seznamu insolvenčních správců, údajů do něj zapisovaných, dále jeho členění, podmínky zápisu a jeho vedení. Seznam je členěn na část obecnou a zvláštní. Do obecné části seznamu se odděleně zapisují fyzické osoby, veřejné obchodní společnosti, zahraniční společnosti a hostující insolvenční správci, kterým vzniklo právo vykonávat činnost správce. Ve zvláštní části seznamu jsou zapsány osoby vykonávající činnost insolvenčního správce se zvláštním povolením v případě úpadku speciálních dlužníků. Osoby jsou v tomto seznamu vedeny dle abecedního pořádku. Podle § 16 a násled. ZoIS se do seznamu zapisují údaje především

18

Podle § 3 odst. 2 VoZIS jsou takovými dlužníky instituce se zvláštním režimem nebo obchodník s cennými papíry, centrální depozitář, provozovatel vypořádacího systému, organizátor trhu s investičními nástroji, investiční společnost, investiční fond nebo penzijní fond. 19 Asociace insolvenčních správců. Nový rok přinesl zásadní změnu v insolvenčním řízení [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.asis.cz/novy-rok-prinesl-zasadni-zmenu-v-insolvencnim-rizeni.html

- 14 -

týkající se identifikace správce. Jedná-li se o osobu fyzickou, uvádí se jméno, příjmení trvalý pobyt, rodné číslo a místo výkonu činnosti. Jako sídlo insolvenčního správce je chápána adresa, kterou uvedl jako místo výkonu své činnosti.

1.6 Insolvenční rejstřík Insolveční rejstřík je systém veřejné správy, který je veden Ministerstvem spravedlnosti v elektronické podobě. Insolvenční rejstřík funguje od 1. 1. 2008 a mezi jeho hlavní úkoly patří zajistit adekvátní míru publicity a možnost sledovat insolvenční řízení.20 Rejstřík je zdrojem informací týkajících se insolvenčního řízení a jeho součástí jsou též dle § 419 odst. 2 InsZ seznamy insolvenčních správců, dlužníků a jsou zde vedeny i dokumenty s insolvenčními spisy. Rejstřík plní především funkci informativní, protože poskytuje informace o aktuálních insolvenčních řízeních formou zveřejnění veškerých rozhodnutí insolvenčního soudu.21 Další nespornou výhodou je to, že k údajům se mohou dostat i osoby, které nejsou účastníky řízení, čímž došlo dle mého názoru ke zvýšení transparentnosti celého řízení. Údaje v něm zaznamenané jsou z větší části veřejně přístupné kromě dat, u kterých to stanoví zákon. V neposlední řadě rejstřík slouží jako medium pro doručování písemností, neboť písemnost se považuje za doručenou v době, kdy je vyvěšena na úřední desce soudu a zároveň zveřejněna v insolvenčním rejstříku.22

20

Konkurzní noviny. Insolvenční rejstřík zvýší rychlost soudních řízení [online]. 30. 4. 2008 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/insolvencni-rejstrik-zvysi-rychlost-soudnich-rizeni 21 Konkurzní noviny. Insolvenční rejstřík zvýší rychlost soudních řízení [online]. 30. 4. 2008 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/insolvencni-rejstrik-zvysi-rychlost-soudnich-rizeni 22 § 424 odst. 1 InsZ

- 15 -

1.7 Ustanovení osoby insolvenčním správcem Insolveční soud ustanovuje insolvenčního správce do funkce pro dané insolvenční řízení. Ze ZoKV byl převzat institut předběžného správce23, který je ustanoven ještě před insolvenčním správce, který musí dle § 27 InsZ být ustanoven nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Aby nedošlo k aktivnímu zasahování do insolvenčního řízení, vybere předseda insolvenčního soudu vhodného kandidáta ze seznamu insolvenčních správců a poté ho ustanoví insolvenční soud do funkce. Podle dřívější úpravy ho ustanovoval do funkce soudce vedoucí dané řízení24, čímž mohla vzniknout vazba mezi soudcem a správcem. Z dnešního pohledu došlo zajisté ke zvýšení transparentnosti při výběru vhodné osoby na post insolvenčního správce, neboť došlo k tomu, že předseda soudu vybere vhodnou osobu a insolvenční soudce tuto osobu ustanoví do funkce správce. Na základě tohoto už nemůže dojít k narušení nestrannosti, k čemuž mohlo docházet za dřívější úpravy podle ZoKV, kde mohl vzniknout prostor pro netransparentní jednání ze strany soudce a správce.25 Pokud je osoba ustanovena insolvenčním správcem a je zapsaná v seznamu insolvenčních správců, tak může své ustanovení odmítnout dle § 22 odst. 1 InsZ jen pod podmínkou, má-li pro to závažný důvod. Jako závažný důvod jsou zde chápany skutečnosti, které nejsou soudu blíže známy. Jedná se především o špatný zdravotní stav správce, díky němuž není nadále schopen vykonávat svoji funkci, dále se může jednat o dlouhodobou zaneprázdněnost správce. Pokud správce neprokáže soudu některý ze závažných důvodů, které mu nedovolují nadále vykonávat funkci správce, vyvodí z tohoto jednání insolvenční soud sankční důsledky. Jako sankční důsledek se nejčastěji ukládá insolvenčnímu správci pořádková pokuta dle § 81 InsZ a to za nesplnění své povinnosti. Zákon dále stanoví, že pokud není možné vybrat osobu insolvenčního správce ze seznamu insolvenčních správců, tak je zde možnost navrhnout fyzickou osobu, která splňuje jak obecné, tak i kvalifikační podmínky pro zápis a s tímto ustanovením souhlasí. Dle mého názoru se zde nabízí otázka, kolik takových osob se najde, které mají potřebnou kvalifikaci a ještě nejsou zapsány v tomto seznamu. Za předchozí úpravy, kdy do seznamu insolvenčních správců mohl být zapsán v podstatě kdokoli, by to možné bylo,

23

Institut předběžného insolvenčního správce vysvětlem podrobněji v kapitole 1.10.1 Nový rok přinesl zásadní změnu v insolvenčním řízení. Asociace insolvenčních správců [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.asis.cz/novy-rok-prinesl-zasadni-zmenu-v-insolvencnim-rizeni.html 25 PACHL, L. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum, 2008, č. 3, s. 108 24

- 16 -

ale v současné době, kdy osoby musí prokázat rozsáhlé znalosti jak ekonomické, tak i právnické, si myslím, že možnost najít takovou osobu je velmi malá. Při určení osoby insolvenčního správce bere předseda insolvenčního soudu dle § 25 odst. 2 InsZ zřetel zejména k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení a přihlédne i k osobě dlužníka a jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti správce a k jeho zatížení. Přihlédnutí insolvenčního soudu k zatížení správce považuji za správné, ale domnívám se, že není stanovena žádná míra, z níž by vyplývalo, že daný správce je už dost zatížen nebo naopak. Míra zatížení je dost subjektivní pojem a vidím problém v jejím určení. Dále je řešena situace, kdy dlužníci tvoří koncern. Pokud tomu nebrání jakékoliv překážky, určí předseda insolvenčního soudu jednu osobu správcem dlužníků, kteří tvoří koncern. Toto ustanovení považuji za velmi přínosné, neboť se domnívám, že pokud je zde více dlužníků, kteří tvoří koncern, a jeden správce, tak může dojít k rychlejšímu a hospodárnějšímu řízení. Na druhou stranu může nastat problém, že osoba insolvenčního správce nemusí být vždy nestranná ke všem účastníkům řízení nebo disponovat dostatečnou odbornou způsobilostí. Existuje také možnost, že osoba insolvenčního správce je ustanovena již v reorganizačním plánu procesu předpřipravované reorganizace.26 V tomto případě však platí, že s navrhovanou osobou na postat insolvenčního správce musí souhlasit většina věřitelů, jejichž pohledávky představují nejméně polovinu celkové majetkové hodnoty pohledávek věřitelů.27 Souhlasí-li soud s takto odsouhlaseným reorganizačním plánem, je povinen insolveční soud ustanovit do funkce insolvenčního správce osobu, na které se shodli věřitelé s dlužníkem v reorganizačním plánu, ale to nic nemění na faktu, že do funkce ji ustanovuje insolveční soud. Avšak existuje výjimka, kdy soud neustanoví takto odsouhlasenou osobu a to v případě, kdy navrhovaná osoba nesplňuje zákonem předepsané požadavky.28 Vedle výše uvedené výjimky je dána věřitelům možnost dle § 29 odst. 1 InsZ, potom co soud ustanoví insolvenčního správce, takto ustanoveného správce odvolat na první schůzi věřitelů, která se bude konat po přezkumném jednání.29 Pokud je toto usnesení přijato alespoň polovinou všech přihlášených věřitelů, je považováno za přijaté. Poté co byl správce odvolán věřiteli, hlasují

26

MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími přepisy ve znění zákonů č.69/2011 Sb. a č.73/2011 Sb. Praha: Leges, 2011, s. 58 27 § 347 InsZ 28 § 21 - 24 InsZ 29 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 61

- 17 -

znovu o ustanovení nového správce. Takto schválené usnesení musí být ještě potvrzeno insolvenčním soudem, ale lze předpokládat, že toto rozhodnutí schválí, neboť k zamítnutí by došlo za situace, že by nově ustanovený insolvenční správce nesplňoval podmínky dle § 21-24 InsZ. Dále je stanoveno, že zde neplatí § 54 InsZ, podle něhož může insolvenční soud zrušit usnesení věřitelů, pokud odporuje společnému zájmu věřitelů. Insolvenční soud rozhodne o potvrzení nového insolvenčního správce formou usnesení nejpozději do skončení schůze věřitelů, na které byl zvolen.30 Pokud insolveční soud potvrdí nově ustanoveného správce, tak proti takovému rozhodnutí není možnost se odvolat. Avšak existuje jedna výjimka, kdy je odvolání přípustné, a to v případě, že insolvenční soud nepotvrdí usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového insolvenčního správce, tak je oprávněnou osobou k podání odvolání věřitel, který hlasoval pro ustanovení této osoby správcem. 31 Na jednu stranu shledávám za velmi užitečné, že věřitelé mohou odvolat ustanoveného insolvenčního správce na první schůzi, protože by měli mít právo na volbu správce, když se prostřednictvím jeho osoby domáhají svých pohledávek, ale na druhou stranu se zde může vyskytnout problém spočívající ve skutečnosti, že na každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas.32 Tudíž může nastat v praxi situace, kdy jeden velký věřitel např. banka rozhodne jak o odvolání, tak i o novém ustanovení správce, což nemusí být vždy ku prospěchu všech věřitelů a především ne těch menších.

1.8 Odvolání insolvenčního správce Správce může být ze své funkce odvolán nebo zproštěn. Přičemž k odvolání se přistoupí tehdy, pokud insolvenční správce uvede nějaký závažný důvod a ke zproštění dojde, pokud např. dle § 32 InsZ neplní řádně své povinnosti. Odvolat správce může i insolvenční soud a to na základě návrhu samotného správce, věřitelského výboru nebo dokonce i bez návrhu.33 K odvolání nedochází na základě jeho pochybení, tudíž nebude udělena žádná sankce vůči odvolanému správci, ale na základě důležitého důvodu. Takovým důležitým důvodem může být to, že je správce zaneprázdněn nebo ze zdravotních důvodů. O takovémto návrhu rozhodne soud ihned po slyšení správce.

30

MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími přepisy ve znění zákonů č.69/2011 Sb. a č.73/2011 Sb. Praha: Leges, 2011, s. 63 31 MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími přepisy ve znění zákonů č.69/2011 Sb. a č.73/2011 Sb. Praha: Leges, 2011, s. 64 32 § 49 odst. 1 InsZ 33 § 31 odst. 1 InsZ

- 18 -

Zde bych se přikláněl k tomu, aby se soud zaměřil především na zjištění toho, jestli správce mohl vědět o takovéto překážce už dopředu před svým ustanovením do funkce, akorát ji bezodkladně neoznámil. Na jednu stranu chápu, že pokud jde o zdravotní potíže, tak ty správce mohl těžko předpokládat, ale na druhou stranu, když jde o zaneprázdněnost z důvodu např. dalšího vzdělávání správce, tak v těchto případech by se mělo jednat o zbytečné protahování řízení ze strany správce. Insolvenční soud rozhodne o odvolání správce i v případě, že podá žádost o odvolání z funkce do 3 dnů, co se dozvěděl o svém ustanovení do funkce a to za podmínky, že se svým ustanovením předem nesouhlasil.34 Když dojde k odvolání správce, má odvolaný správce povinnost spolupracovat s nově ustanoveným insolvenčním správcem dle § 31 odst. 4 InsZ, což znamená, že odvolaný správce musí nového správce bezodkladně informovat o své dosavadní činnosti a předat mu všechny relevantní podklady. Přičemž je stanoveno, že se nemůže zbavit odpovědnosti za činnost, kterou prováděl před svým odvoláním, což vede k větší právní jistotě všech účastníků řízení.35

1.9 Zproštění insolvečního správce Jak již bylo uvedeno, rozdíl mezi zproštěním a odvoláním správce je v tom, že pokud dojde ke zproštění, má to charakter sankce za nedodržení některé z jeho povinností. Dle § 32 InsZ jsou uvedeny tři situace, kdy může dojít ke zproštění funkce insolvenčního správce. Mezi ně patří to, že správce neplní řádně své povinnosti, druhým důvodem je skutečnost, že správce při výkonu své funkce nepostupuje s odbornou péčí, a v neposlední řadě jde o to, že správce porušil povinnost, která mu byla uložena zákonem nebo soudem. Ke zproštění může dojít, i když dojde k naplnění jen jednoho z těchto důvodů. Správce může být zproštěn funkce jak na návrh věřitelského orgánu, tak i na návrh dlužníka. Obdobně jako u institutu odvolání insolvenčního správce i zde ho může zprostit soud funkce a to i bez návrhu. O podaném návrhu musí soud rozhodnout neprodleně z důvodu nezastupitelnosti správce v průběhu řízení. Správce se může proti takovémuto rozhodnutí odvolat stejně tak i osoby, které jsou oprávněné podat návrh na zproštění funkce správce. Zproštěný správce má k nově ustanovenému správci také povinnosti o předání všech informací a dokumentů týkajících se řízení, jak je uvedeno v § 31 odst. 4 InsZ.

34

§ 31 odst. 2 InsZ KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 65 35

- 19 -

1.10 Zvláštní druhy insolvenčních správců V rámci InsZ můžeme rozlišit několik zvláštních insolvenčních správců, kteří existují vedle „standardního“ insolvenčního správce. Tito zvláštní správci jsou ustanoveni do funkce, buď aby spolupracovali se správcem, nebo jsou ustanoveni do funkce v průběhu řízení z nějakého důvodu či působí samostatně. Zvláštními správci se rozumí předběžný správce, zástupce insolvenčního správce, dále se jedná o odděleného, hostujícího správce a také zvláštního správce.

1.10.1 Předběžný insolvenční správce Institut předběžného insolvenčního správce byl převzat z dřívější právní úpravy ZoKV. V praxi se jedná o to, že za jistých podmínek může být ustanoven předběžný správce, ještě před insolvenčním správcem. Předběžného správce ustanoví do funkce insolvenční soud podle § 27 odst. 1 InsZ na základě podaného návrhu nebo i bez něj. Předběžný správce je ustanoven do funkce i na základě vydání předběžného opatření36, které má zabránit dlužníkovi nakládat s jeho majetkovou podstatou a předběžnému správci uloží povinnost, zajistit obvyklé hospodaření s majetkem. Rovněž může předběžného správce ustanovit soud současně, když dlužník vyhlásil moratorium dle § 115 InsZ nebo za situace, kdy je potřeba v této fázi řízení zajistit veškerou majetkovou podstatu dlužníka, pokud jde o velký majetek, aby nedošlo ke zmenšování dlužníkova majetku v neprospěch věřitelů v době, než soud rozhodne o úpadku. Doposud jsem uváděl situace, kdy insolvenční soud může předběžného správce ustanovit do funkce, ale existuje i možnost, kdy ho musí ustanovit obligatorně. Soud musí předběžného správce ustanovit dle § 112 odst. 1 InsZ v případě, pokud soud omezí dlužníka v nakládání s majetkem nad rámec omezení uvedeného v § 111 InsZ. Důvod pro toto opatření je zřejmý, jde o to, aby nedošlo ke ztenčování majetkové podstaty dlužníka. Skutečnost, že bylo zahájeno insolvenční řízení, je pro dlužníka stěžejní, neboť od této chvíle je omezen v nakládání se svojí majetkovou podstatou, avšak toto omezení se vztahuje pouze na úkony, při kterých by došlo k výraznému zmenšení majetku.

Podle mého názoru by

ve výše uvedeném případě věřitelé uvítali ustanovení předběžného správce, neboť pokud je dlužník omezen v řízení podniku, mohlo by dojít k neefektivnímu řízení podniku za strany dlužníka. 36

§ 113 odst. 1 InsZ

- 20 -

Mezi hlavní úkoly předběžného insolvenčního správce dle § 112 odst. 3 InsZ patří zjištění a zajištění dlužníkova majetku, přezkum dlužníkova účetnictví. Činnost předběžného správce je vymezena a řízena insolvenčním soudem.37 Předběžný správce, který vykonával svoji činnost v daném případě, bude s největší pravděpodobností zvolen i insolvenčním správcem.38 Považuji za správné, že se předběžný správce stane insolvenčním správcem, protože je s daným řízení už dostatečně seznámen, čímž přispěje k rychlejšímu průběhu řízení a ne k průtahům, ke kterým by mohlo dojít z důvodů předání a nastudování veškerých nutných podkladů pro řízení. Je-li činnost předběžného insolvenčního správce ukončena, nastává mu povinnost podat insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti a o nákladech, které mu při výkonu činnosti vznikly.39

1.10.2 Zástupce insolvenčního správce Mezi zvláštní správce dále patří institut zástupce insolvenčního správce, který byl také převzat ze ZoKV. Zástupce správce je ustanoven do funkce dle § 33 InsZ v případech, kdy je jeho ustanovení účelné, neboť správce nemůže např. ze zdravotních důvodů nebo kvůli studiu přechodně svou funkci vykonávat. Je-li zástupce ustanoven do funkce, nabývá v době nepřítomnosti insolvenčního správce všech jeho práv a povinností. Pro ustanovení zástupce insolvenčního správce do funkce, jeho odměňování a v neposlední řadě také zproštění funkce platí obdobně ustanovení o insolvenčním správci.40 Pokud by správce nemohl svoji funkci dlouhodobě vykonávat, přistoupí insolvenční soud k odvolání správce na základě návrhu správce, věřitele nebo i bez návrhu. Kdyby mělo dojít k odvolání insolvenčního správce i v případě, kdy je zcela zřejmé, že překážka bránící mu ve výkonu funkce správce má jenom dočasný charakter, tak by mohlo dojít u větších a dlouho trvajících řízení k velkým průtahům, neboť správce za léta trvání řízení nashromáždil spoustu poznatků, které mohou být mnohdy nepřenosné, proto nelze jinak

37

§ 27 odst. 2 InsZ § 27 odst. 2 InsZ 39 § 112 odst. 4 InsZ 40 § 35 odst. 2 InsZ 38

- 21 -

než souhlasit s názorem, že je lepší na určitou dobu zvolit zástupce než přistoupit rovnou k jeho odvolání.41

1.10.3

Oddělený insolvenční správce

Pokud jde o odděleného správce, tak k jeho ustanovení dojde v případě, že insolvenční správce bude ve vztahu k některému věřiteli či jeho zástupci.42 Hlavním úkolem odděleného správce je „eliminovat střety mezi insolvenčním správcem a některými osobami, které zpochybňují správcovu nepodjatost“.43 Tudíž soud ustanoví odděleného správce, který bude vykonávat svoji činnost v oblastech, kde by se dalo pochybovat o nepodjatosti správce. Zákon dále stanoví obecné podmínky podjatosti, za kterých musí být správce vyloučen z řízení, protože zde nelze pochybovat o jeho podjatosti.44 Oddělený správce je ustanoven do funkce obligatorně ihned, jak se prokáže, že insolvenční správce je k některým účastníkům řízení podjatý. Správce musí o své podjatosti k některému subjektu řízení ihned informovat insolvenční soud. Pokud by správce takovou skutečnost neohlásil, dojde k zanedbání povinností z jeho strany. Soud zároveň stanoví úkony, ke kterým je oddělený správce plně kompetentní, a dále je zde ponechána možnost, rozsah jeho působnosti v průběhu řízení rozšířit či zúžit. Ustanovení odděleného správce do funkce pro případ podjatosti insolvenčního správce považuji za správné, neboť z důvodu relativně nízkého počtu správců oproti minulosti si dokážu snadno představit, že někteří správci jsou zainteresováni především k velkým věřitelům, které mohou znát už z dřívějších řízení, neboť i sám insolvenční správce má samozřejmě zájem na tom, aby byl do funkce ustanoven.

41

KOZÁK, J.; BUDÍN, P.; DADAM, A. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 38. 42 § 34 odst. 1 InsZ 43 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 69 44 § 24 odst. 1 InsZ

- 22 -

Po novelizaci doplnil zákon č. 217/2009 Sb. ustanovení § 34 odst. 2 InsZ, které řeší možný střet zájmů, ke kterému by mohlo dojít, pokud by byl jeden správce jmenován správcem ve více řízeních, přičemž oddělený správce bude ustanoven pro úkony, kde lze předpokládat podjatost insolvenčního správce, protože jeho činnost by mohla vést k odlišnému zájmu věřitelů.45

1.10.4 Hostující insolvenční správce Institut hostujícího insolvenčního správce je vymezen dle ustanovení § 2 odst. 3 a 4 ZoIS a jedná se o státního příslušníka členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace (členský stát) nebo zahraniční firmu, která poskytuje stejné záruky ručení společníků. V obou dvou uvedených příkladech má subjekt v úmyslu dočasně nebo příležitostně vykonávat funkci insolvenčního správce na území České republiky. Hostující insolvenční správce je oprávněn vykonávat činnost na území České republiky na základě oprávnění vydaného Ministerstvem spravedlnosti ČR. Pro vydání povolení musí doložit kopii o vykonání zkoušky insolvenčního správce v členském státě a musí na své náklady uzavřít pojištění o odpovědnosti za škodu.

1.10.5 Zvláštní insolvenční správce V neposlední řadě patří mezi zvláštní správce i zvláštní insolvenční správce, který je ustanoven v „případech, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení řešit zvláštní problematiku vyžadující odborné specializace, může insolvenční soud ustanovit i zvláštního insolvenčního správce a upravit jeho vztah k insolvenčnímu správci“.46 V průběhu insolvenčního řízení může dojít k řešení vysoce odborných otázek, proto je zde ponechána možnost, ustanovit vedle insolvenčního správce ještě osobu zvláštního správce, který je odborníkem na konkrétní problematiku. Zde právě dojde k použití § 22 InsZ, podle něhož je možné správcem ustanovit fyzickou osobu, která není zapsána v seznamu insolvenčních správců a přitom splňuje jak podmínky pro výkon funkce, tak i s ustanovením souhlasí.47 45

KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 69 46 § 35 InsZ 47 KOZÁK, J.; BUDÍN, P.; DADAM, A. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 40. 47 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 70

- 23 -

Zvláštní správce působí vedle insolvenčního správce, i když je mu zpravidla podřízený. Aby nedocházelo ke střetům při výkonu jejich funkce, ustanoví insolvenční soud rozsah působnosti obou správců. Zvláštního správce určí předseda insolvenčního soudu a o jeho ustanovení do funkce rozhodne insolvenční soud formou usnesení, kde také vymezí jeho práva a povinnosti k insolvenčnímu správci. Nemělo by docházet k záměně institutu zvláštního správce podle § 35 InsZ s insolvenčním správcem se zvláštním povolením dle § 3 odst. 2 ZoIS, který vykonal zvláštní insolvenční zkoušku a je zapsán ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců. Správci s tímto povolením mají právo vykonávat funkci insolvenčního správce u specifického dlužníka.

1.11 Odpovědnost insolvenčního správce Pokud insolvenční správce při výkonu své činnosti způsobí škodu nebo újmu z důvodu porušení povinností, odpovídá za ni a jedná se o objektivní odpovědnost. Rozeznáváme tři druhy porušení odpovědnosti. V první řadě se jedná o porušení povinností, které mu byly uloženy zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu, dále se může jednat o to, že při výkonu své funkce nepostupoval s odbornou péčí. Pokud správce porušil svou povinnost48, tak se předpokládá, že za vzniklou škodu nebo újmu odpovídá. Ve všech situacích se jedná o odpovědnost objektivní49. Insolvenční správce se může dané odpovědnosti zprostit a to „ jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení“50. Z toho vyplývá, že důkazní břemeno nese správce a zprostí se odpovědnosti tím, že logicky zdůvodní své jednání a prokáže, že vzniku škody nebyl schopen zabránit. Správce odpovídá za vzniklou škodu dlužníkovi, věřitelům nebo třetím osobám a v uvedeném případě se jedná o tzv. manažerskou odpovědnost insolvenčního správce za škodu.51 Podle § 37 odst. 2 InsZ je stanoveno, že správce neodpovídá pouze za škodu a jinou újmu, kterou způsobil svým počínáním, ale nese i odpovědnost za osoby, které použil k plnění svých úkolů. Jedná se tedy např. o zaměstnance a osoby, které jsou ve smluvním vztahu

48

Např. jednu mu stanovou podle § 36 InsZ Není tedy podstatné, jestli insolvenční správce porušení povinností zavinil. 50 § 37 odst. 1 InsZ 51 KOZÁK, J; BUDÍN P.; DADAM, A. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 42. 49

- 24 -

s dlužníkem. Cílem uvedeného ustanovení je docílit toho, aby nemohlo dojít k tomu, že insolvenční správce přenese svojí odpovědnost na některého ze svých zaměstnanců. V § 37 odst. 3 InsZ je definován zvláštní druh odpovědnosti za škodu nebo újmu, která vznikla věřiteli s pohledávkami za majetkovou podstatu. Vznik takové pohledávky zapříčinil správce svým právním úkonem např. uzavřením smlouvy na určité služby a za takovou pohledávku není schopen zaplatit z důvodu nedostatku majetkové podstaty. „Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že v době, kdy tento právní úkon činil, nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé pohledávky za majetkovou podstatu“.52 Z uvedeného ustanovení vyplývá, že insolvenční správce musí vždycky před uzavřením smlouvy zvážit, jestli bude schopen takovou pohledávku v průběhu řízení uhradit. K promlčení práva na náhradu škody nebo jinak vzniklé újmy dojde dle § 37 odst. 4 InsZ v subjektivní lhůtě dvou let od doby, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, dále dojde k promlčení v objektivní lhůtě za 3 roky od okamžiku, kdy bylo skončeno insolvenční řízení, v neposlední řadě může jít o škodu, která byla způsobena úmyslným trestným činem, za který byl správce pravomocně odsouzen, pak je zde stanovena objektivní lhůta ve výši deseti let od okamžiku skončení insolvenčního řízení.53 Výkon funkce insolvenčního správce je možné považovat za výkon veřejné funkce, ale i nadále platí, že stát neodpovídá za škodu, kterou způsobil správce, což platí jak na základě nálezu Ústavního soudu54, tak i na základě rozsudku Nejvyššího soudu ČR55. V případě vzniku sporu, který je veden proti správci o náhradu škody nebo jiné újmy, jsou nabízeny různé pohledy na věc. Jedni zastávají názor, že spor, který je veden vůči insolvenčnímu správci o náhradu škody, je podle § 37 InsZ incidenčním sporem a bude tedy řešen v rámci insolvenčního řízení.56 Na druhou stranu jsou zde i lidé, kteří zastávají názor, že nejde o incidenční spor, protože jde o individuální nárok vůči správci, který lze uplatnit

52

§ 37 odst. 3 InsZ Řízení je považováno za skončené, pokud bylo vydáno rozhodnutí o zrušení konkursu, rozhodnutí o skončení reorganizace nebo rozhodnutí o splnění oddlužení. 54 Nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01, zveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 403/2002 Sb. 55 Rozsudek sp. zn. 29 Cdo 3064/2000 ze dne 22. 4. 2004, Soudní judikatura, sešit 10/2004, judikát č. 203, Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 36/2006, judikát č. 24 56 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 79 53

- 25 -

mimo rámec a to i po skončení insolvenčního řízení.57 Osobně spíše zastávám názor, že takto vzniklý spor není sporem incidenčním, neboť je v § 159 odst. 1 písm. e) InsZ řečeno, že incidenčním sporem je spor o náhradu škody na majetkové podstatě, která vznikla z důvodu porušení povinností insolvenčního správce. Pro případ, že by musel správce uhradit škodu, která vznikla při výkonu jeho funkce, musí být pojištěn, což patří k základním předpokladům pro výkon jeho funkce.58 Podle VoPIS jsou stanoveny v § 2 minimální limity pro pojistné plnění. Fyzické osoby musí být pojištěny pro případ vzniku škody, která vznikla při výkonu funkce insolvenčního správce nebo při výkonu činnosti jeho zaměstnanců, a to ve výši 1 000000 Kč. Výši pojistného za škodu způsobenou insolvenčním správcem považuju za velmi nízkou a to hlavně při pohledu na insolvenční řízení, kde správce nakládá s obrovským majetkem a velkým objemem finančních prostředků. Z čehož usuzuji, že zvýšení hranice pojistného plnění by mohlo zvýšit jak důvěryhodnost, tak i samotnou jistotu insolvenčního správce při výkonu funkce. Pokud správce nesplní povinnost mu uloženou insolvenčním soudcem, může soud dle § 81 odst. 2 InsZ přistoupit k uložení pořádkové pokuty a to i opakovaně, avšak maximálně do výše 200 000 Kč. Pokud správce opakovaně porušuje své povinnosti, je potřeba se zamyslet, jestli by nebylo lepší ho zprostit funkce, než se ho snažit opakovaným uložením pokuty přimět k řádnému výkonu funkce, neboť správce zastává v celém procesu klíčovou roli.59 Výše uvedený názor považuji za zcela správný, neboť motivovat insolvenčního správce k řádnému výkonu jeho funkce opakovaným uložením pokuty, nepovede nejspíš ke kvalifikovanému a odbornému výkonu funkce. Osoba insolvenčního správce může při výkonu své činnosti taky naplnit jednu ze skutkových podstat dle TZ. Nejčastěji se jedná o jeden z následujících třech trestních činů. Buď se může jednat o úmyslné nebo nedbalostní porušení povinností při správě cizího majetku, či o trestný čin pletichy v insolvenčním řízení. Aby nedošlo ke sporům o to, kdo je insolvenční správce, poskytuje § 128 TZ výčet osob, které jsou považovány za insolvenční správce. Správce se při nakládání s majetkem dlužníka může snadno dopustit trestného činu dle § 220 TZ, k čemuž dojde úmyslným porušením povinností dle § 13 odst. 2 TZ. Jedná se 57

MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími přepisy ve znění zákonů č.69/2011 Sb. a č.73/2011 Sb., Praha: Leges, 2011, s. 80 58 viz kapitola 1.4 59 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 178

- 26 -

o situaci, kdy správce poruší povinnost mu buď ze zákona, nebo smluvně uloženou, přičemž dojde ke vzniku škody nikoli malé, tudíž se jedná o škodu dosahující částky nejméně 25 000 Kč.60 Pokud správce naplní skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, může být postižen trestem odnětí svobody až na dva roky nebo zákazem činnosti. Pokud dojde k naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 220 odst. 2 a 3 TZ tedy škodě 500 000 Kč resp. 5 000000 Kč může mu být uložen trest až 8 let. K naplnění skutkové podstaty dle ustanovení § 221 TZ, tedy porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti, je vyžadováno zavinění z nedbalosti. Rozdílná míra zavinění představuje právě hlavní rozdíl mezi § 220 a 221 TZ. Hranice minimální výše škody je v tomto případě stanoven na 500 000 Kč. Správci může být uložen buď trest zákaz činnosti, nebo trest odnětí svobody a to do výše šesti měsíců, resp. trest odnětí svobody až tři roky, pokud způsobená škoda dosáhne výše 5 000000 Kč. V neposlední řadě se jedná o trestný čin dle § 226 TZ, jež se nazývá pletichy v insolvenčním řízení. Zmíněného trestného činu se insolvenční správce dopustí, pokud „v insolvenčním řízení přijme nebo si dá slíbit pro sebe nebo jiného ke škodě věřitelů majetkový nebo jiný prospěch, který mu nepřísluší“.61 Dojde-li tedy k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, může být insolvenčnímu správci uložen trest odnětí svobody nebo zákaz činnosti. Všeobecně lze předpokládat, že pokud dojde k takovémuto přislíbení nebo přijetí, bude to mít negativní efekt na věřitele, neboť s největší pravděpodobností dojde ke zmenšení uspokojení pohledávek věřitelů.

60 61

§ 138 TZ § 226 odst. 3 TZ

- 27 -

2 Okruhy činností insolvenčního správce 2.1 Okruhy činností insolvenčního správce před vydáním rozhodnutí o úpadku Jak již bylo uvedeno v kapitole 1.10.1 insolvenční soud může ještě před ustanovením konkrétního insolvenčního správce ustanovit předběžného správce, který má dlužníkovi zamezit v nakládání s jeho majetkovou podstatou nad rámec omezení. Toto rozhodnutí je vydáno v rámci předběžného opatření dle § 112 a 113 InsZ. Po přechodné období bude s majetkem dlužníka nakládat předběžný správce a to v rozsahu, ve kterém je omezen dlužník. Další možností, kdy lze ustanovit správce do funkce před vydáním rozhodnutí, je vyhlášení moratoria na dlužníka nebo pokud to vyžaduje rozsah majetkové podstaty.62 Předběžný správce se s největší pravděpodobností stane i insolvenčním správcem pro dané řízení, neboť je s daným případem již dostatečně seznámen, což zaručí jak rychlejší řízení, tak i jeho hospodárnost.

2.2 Okruhy činností insolvenčního správce po zahájení řízení Insolvenční řízení se zahajuje na návrh, který je oprávněn podat dlužník s věřitelem, a řízení je zahájeno dnem, kdy tento návrh došel k věčně příslušnému soudu.63 Pokud se tedy rozhodne podat insolvenční návrh na zahájení řízení věřitel, musí dle § 105 InsZ prokázat, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a současně přiložit i přihlášku této pohledávky. Věřitel, který podává insolvenční návrh musí dbát na to, aby splňoval náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 InsZ. Při podání návrhu musí také uvést další věřitele dlužníka a peněžité závazky, které mají více jak 30 dní po lhůtě splatnosti, a doložit, že dlužník není schopen tyto závazky splnit.64 Po zahájení řízení na návrh dlužníka má správce rozsáhlé povinnosti, zejména zjistit skutkový stav dlužníka a dále zajistit např. účetnictví a dlužníkovi peněžité i nepeněžité prostředky. Insolvenční návrh je oprávněn podat i sám dlužník. Podle § 104 InsZ musí dlužník k podanému návrhu přiložit seznam majetku s pohledávkami65 a svými dlužníky, dále se

62

viz kapitola 1.10.1 Věcně příslušnými soudy pro insolvenční řízení se rozumí krajské soudy a městský soud v Praze 64 RICHTER T., Insolvenční právo, Praha, ASPI. a.s., první vydání, 2008, s. 197 65 U pohledávek musí dlužník uvést skutečnosti, na kterých se zakládají, uvede i jejich výši a vyjádří se k jejich dobytnosti. 63

- 28 -

jedná o seznam svých splatných i nesplatných závazků s uvedením svých věřitelů, vedle toho je nutno přiložit seznam zaměstnanců, pokud dlužník nemá žádné zaměstnance, je povinen to výslovně uvést, v neposlední řadě musí doložit listiny, jež prokážou buď úpadek, nebo hrozící úpadek. Uvedené listiny a seznamy musí dlužník podepsat a uvést v nich své prohlášení o jejich správnosti a úplnosti. Dlužník může k podanému insolvenčnímu návrhu připojit i návrh na způsob řešení vzniklého úpadku. Insolvenční soud rozhodne o zahájení insolvenčního řízení nejpozději do dvou hodin od doby, kdy byl doručen insolvenční návrh.66 Považuji za velmi důležité se zmínit o tom, že InsZ byl s účinností od 1. 11. 2012 novelizován zákonem č. 334/2012 Sb., který více bojuje proti tzv. šikanózním insolvenčním návrhům. V praxi jde o to, že jsou občas podávány insolvenční návrhy na zdravé firmy. K tomu dochází především z důvodu konkurenčního boje, neboť tím lze dosáhnout např. poškození dobré pověsti či důvěryhodnosti. Vedle konkurenčního boje se k šikanózním insolvenčním návrhům uchylují i věřitelé, kteří se tak snaží vyvinout nátlak na dlužníka, aby zaplatil pohledávky, ačkoliv vědí, že se dlužník v úpadku ve skutečnosti nenachází.67 Problém šikanózních návrhů byl řešen i ve staré úpravě InsZ68, ale v praxi se uvedená právní úprava ukázala jako nedostatečná. Cílem novelizace bylo snížit počet insolvenčních návrhů s nepoctivými úmysly. Nově je např. insolvenčnímu soudu dle § 128a odst. 3 InsZ umožněno, aby ve svém rozhodnutí, kterým odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, uložil insolvenčnímu navrhovateli za podání šikanózního insolvenčního návrhu pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč. Uvedenou novelizaci považuji za velmi přínosnou především díky tomu, že za podání šikanózního insolvenčního návrhu bude navrhovateli uložena pokuta, což by mělo eliminovat počet nepoctivých insolvenčních návrhů.

66

ZELENKA, J. a kol., Insolvenční zákon, Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, Praha, Linde a.s., druhé vydání, 2008, s. 161 67 Novela insolvenčního zákona postihující šikanózní insolvenční návrhy. Kubištová Co. [online]. 2012 [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://www.kubistovaco.cz/cs/detail/46-novela-insolvencniho-zakona-postihujicisikanozni-insolvencninavrhy/?PHPSESSID=695363ccf28d3633299f363e286b670f 68 Starší právní úprava již také umožňovala se dle § 147 InsZ domáhat náhrady škody nebo jiné újmy, která byla způsobená zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v průběhu řízení.

- 29 -

2.2.1 Zjišťování majetkové podstaty Zjištění majetkové podstaty dlužníka a poté její soupis je jedním z nejdůležitějších úkolů insolvenčního správce, který zajišťuje od svého ustanovení v rozhodnutí o úpadku, neboť správce musí zajistit veškerý dlužníkův majetek, který bude předmětem řízení. Při soupisu postupuje insolvenční správce bez ohledu na to, jakým způsobem bude úpadek dlužníka řešen. Majetková podstata je tvořena aktivy uvedenými v § 206 InsZ, přičemž je zde uveden pouze příkladový výčet, neboť do majetkové podstaty patří všechny hodnoty, u nichž to nevylučuje InsZ nebo právní norma.69 Patří sem především věci movité i nemovité, podnik, soubory věcí, cenné papíry, obchodní podíly, dlužníkovi peněžité i nepeněžité pohledávky, dále také další příjmy dlužníka70 a další práva a hodnoty, které jsou penězi ocenitelné, ale i přírůstky a plody či užitky z výše uvedeného majetku. Dále do majetkové podstaty patří dle § 205 odst. 3 InsZ jak spoluvlastnický podíl dlužníka na majetku, tak i majetek, který je ve společném jmění manželů. Do majetkové podstaty naopak dle § 207 InsZ nepatří majetek, který nelze postihnout soudním rozhodnutím nebo exekucí.71 V neposlední řadě nelze postihnout dle § 207 InsZ majetek, kterým lze naložit jen určitým způsobem. V praxi se jedná především o účelové dotace. Z časového hlediska spadá do majetkové podstaty dle § 205 InsZ majetek, který patřil dlužníkovi jak před zahájením insolvenčního řízení, tak i v jeho průběhu. Podal-li tento návrh věřitel, spadá do majetkové podstaty jak majetek, který patřil dlužníkovi před vydáním předběžného opatření omezující dlužníka ve správě svého majetku, tak i veškerý majetek, který nabyl potom.

2.2.2 Zajišťování majetkové podstaty Zajistit majetek dlužníka může již předběžný insolvenční správce, protože to patří do jeho působnosti. V praxi dochází k zajištění majetku dlužníka již před rozhodnutím o úpadku. Z ustanovení § 209 InsZ vyplývá, že jak insolvenční správce, tak i předběžný správce jsou

69

KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 442 70 Mzda nebo plat, odměny, důchod, nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia atd. 71 Např. § 321 a 322 odst. 1 a 2 OSŘ

- 30 -

povinni se při soupisu majetku dlužníka řídit pokyny insolvenčního soudu, neboť nad nimi vykonává dohlédací pravomoc.72 Do doby než dojde k ustanovení předběžného či insolvenčního správce, je insolvenční soud dle § 209 odst. 2 InsZ oprávněn rozhodnout o opatřeních nezbytných k zajištění majetkové podstaty. Při zjišťování vychází správce nejčastěji ze seznamu majetku, který mu je povinen předložit sám dlužník, a to buď spolu s insolvenčním návrhem, nebo na základě rozhodnutí insolvenčního soudu. Po předložení seznamu majetku musí správce ověřit, jestli dlužník nějaký majetek neopomněl uvést a to nejčastěji na základě vlastního šetření či v součinnosti s orgány veřejné správy73, které jsou mu povinny poskytnout veškeré údaje o majetku dlužníka. Pokud nebude součinnost poskytnuta včas, vznikne dotyčným orgánům veřejné správy dle § 44 odst. 3 InsZ odpovědnost za škodu či újmu, která vznikla na základě jejich prodlení. Dále může správce využívat i nadále pomoci dlužníka, který má dle § 210 InsZ povinnost poskytnout insolvenčnímu správci všestrannou součinnost při soupisu jeho majetkové podstaty. Zákon myslí i na situaci, kdy někdo ztěžuje výkon funkce správce, čímž ohrožuje účel insolvenčního řízení, a může být potrestán trestem odnětí svobody až na 3 roky nebo zákazem činnosti.74 Uvedené ustanovení považuji osobně za velmi přínosné, neboť z podstaty věci je jasné, že insolvenční správce a dlužník mají zcela opačný zájem, protože dlužník se bude s největší pravděpodobností snažit alespoň část svého majetku uchránit. Při zjišťování majetkové podstaty může také správce v některých situacích využít § 214 InsZ, který mu umožňuje předvolat dlužníka či jinou osobu, která za dlužníka jedná, k výslechu a prohlášení o majetku. Předvolaný je povinen dostavit se osobně, pokud tak neučiní, může být nechán soudem předveden. Je zřejmé, že insolvenční správce nemůže vědět o všech osobách, které mají u sebe dlužníkův majetek, tudíž byla do § 213 InsZ zakotvena oznamovací povinnost pro osoby, které mají u sebe dlužníkův majetek, který nyní patří do majetkové podstaty. Nejčastěji se bude jednat o osoby, které mají od dlužníka některé věci vypůjčené. Oznamovací povinnost znamená, že musí vypůjčené věci oznámit správci hned, jak je na dlužníkův majetek vydáno rozhodnutí o úpadku. Pokud tak neučiní, bude jim s největší pravděpodobností uložena pořádková pokuta podle § 53 OSŘ. Dále by měl správce provést vlastní šetření spočívající ve 72

KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. s. 448 73 Dle § 43 InsZ jsou orgány veřejné správy povinny poskytnout insolvenčnímu správci součinnost a to zejména např. katastrální úřady, orgány evidující motorová vozidla, osoby vedoucí evidenci cenných papírů, finanční instituce, provozovatelé telekomunikačních služeb, dále jsou povinni poskytnout součinnost jak notáři, tak i exekutoři. 74 § 225 TZ

- 31 -

fyzické prohlídce míst, které buď dlužníkovi patří, nebo by mu patřit mohly. Jedná se především o dlužníkův byt, sídlo či místo podnikání. Do všech těchto objektů má správce na základě § 212 InsZ přístup.

2.2.3 Soupis majetkové podstaty Výsledkem zjišťování majetkové podstaty dlužníka je pořízení soupisu, který insolvenční správce doplňuje v průběhu celého řízení. Od doby, kdy dojde k samotnému zápisu majetku do soupisu, může s ním nakládat pouze oprávněná osoba. Zapsaný majetek či věci jsou přesně označeny a oceněny.

2.2.4 Uspokojení pohledávek za majetkovou podstatu a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatu Pohledávky za majetkovou podstatu75 se dle § 168 odst. 3 InsZ nepřihlašují u insolvenčního soudu jak je obvyklé, ale přímo u správce a ten v nich vystupuje jako dlužník, tudíž správce si musí důkladně rozmyslet, jestli bude schopen pohledávku v průběhu řízení uspokojit. V podstatě představují součet všech nároků, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria. Odpovědnosti za takto vzniklou pohledávku se může správce zbavit pouze v případě, že prokáže, že když se k této pohledávce zavázal, tak nemohl vědět, že majetková podstata nebude stačit k uhrazení pohledávky. U pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatu se jedná o pohledávky obdobné povahy jako u pohledávek za majetkovou podstatu. Mezi tyto pohledávky patří dle § 169 odst. 1 InsZ např. i všechny pracovněprávní nároky nebo se může jednat o pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví. Takto vzniklé pohledávky je insolvenční správce povinen uhradit v plné výši a včas, pokud tak neučiní, je věřitel oprávněn podat žalobu proti správci. Za této situace se nebude jednat o incidenční spor, nýbrž o občanskoprávní spor. Pokud nelze uspokojit pohledávku z majetkové podstaty, je zde možnost, uspokojit ji i z majetku správce.76

75

Přehled pohledávek za majetkovou podstatu je obsažen v § 168 odst. 1 a 2 InsZ, jedná se např. o náhradu nutných výdajů a odměnu likvidátora, předběžného správce atd. 76 KOZÁK, J. in KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 259.

- 32 -

2.2.5 Zpracování a přezkoumání přihlášených pohledávek Věřitelé jsou dle ustanovení § 110 InsZ oprávněni přihlašovat své pohledávky od zahájení insolvenčního řízení. Soud také vyzve věřitele, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky. Pokud věřitelé stanovenou lhůtu promeškají, tak soud již k později podaným přihláškám nebude přihlížet. I když za jistých významných okolností se přihlíží i k přihlášce, jež nebyla podána včas.77 Pro přihlášení pohledávky věřitelem je potřeba podat přihlášku včetně příloh ve dvojím vyhotovení u insolvenčního soudu, neboť jednu si ponechá insolvenční soud a druhou postoupí insolvenčnímu správci. Přihlášené pohledávky zveřejňuje insolvenční soud v insolvenčním rejstříku. Důležitým úkolem správce je kontrola jak formálních, tak i obsahových náležitostí podaných přihlášek. Správce při kontrole náležitostí přihlášek kontroluje, jestli podaná přihláška splňuje podmínky stanovené v § 21 VoJŘ, především jde o to, zda přihláška obsahuje označení věřitele a dlužníka, dále jestli jsou zde uvedené údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, na jejímž základě tato pohledávka vznikla. V neposlední řadě ji insolvenční správce kontroluje z formálního hlediska, jestli je přihláška na správném a řádně vyplněném formuláři. Podaná přihláška musí obsahovat i zvláštní náležitosti dle insolvenčního zákona. Správce je povinen každou přihlášenou pohledávku posuzovat samostatně na základě přiložených dokumentů. Zákon dále ukládá věřiteli povinnost pohledávku vyčíslit, i když se jedná o nepeněžitou. Jak již bylo uvedeno dříve, výpočet výše přihlášených pohledávek je zcela zásadní, neboť každý věřitel dostane na každou 1 Kč přihlášené pohledávky jeden hlas. Pokud správce shledá, že podaná přihláška není úplná nebo bezvadná, vyzve věřitele, aby ji ve lhůtě ne kratší než 15 dní buď opravil, nebo doplnil. Pokud tak neučiní, tak se k takové přihlášce nebude vůbec přihlížet, protože soud ji usnesením podle § 185 InsZ odmítne. Poté co jsou přihlášky bezvadné, přezkoumá je insolvenční správce. Samotný přezkum bude provádět na základě přiložených dokladů nebo podle účetnictví dlužníka či jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.78

77

Viz Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2011, sp. zn. KSBR 26 INS 869/2010, 2 VSOL 537/2011-P 48-9 78 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů

- 33 -

Má-li insolvenční správce po posouzení pohledávky nějaké pochybnosti, provede další nezbytná šetření v součinnosti s orgány veřejné správy dle § 43 odst. 1 InsZ. Pokud i po posouzení pohledávky dojde správce k názoru, že přihlášená pohledávka není pravá, není uvedená ve skutečné výši nebo má pochybnosti o pořadí všech přihlášených pohledávek, je oprávněn takovéto pohledávky popírat. Správce je povinen při přezkumu postupovat s odbornou péčí. Cílem výše popsané činnosti je sestavit seznam přihlášených pohledávek, který dále specifikuje pohledávky, které se do toho seznamu nezahrnují. Jedná se o pohledávky, ke kterým se v průběhu řízení nepřihlíží nebo jsou vyloučené z uspokojení (§ 170 InsZ) a další pohledávky, o nichž to stanoví zákon. Seznam musí dle § 189 odst. 1 InsZ obsahovat údaje potřebné k identifikaci věřitele, údaje o důvodu vzniku, výši a pořadí pohledávek, dále musí správce označit vykonatelné pohledávky a uvést důvod a způsob zajištění u zajištěných věřitelů. Správce je povinen na požádání věřitelů umožnit nahlédnutí do seznamu přihlášených pohledávek a dalších dokladů, které vedly k jeho sestavení.79 Pokud správce některé pohledávky popírá, musí podle § 11 odst. 2 VoJŘ uvést v jaké části pohledávku popírá a z jakého důvodu. Sestavený seznam přihlášených pohledávek musí správce předat insolvenčnímu soudu, neboť je podkladem pro přezkumné řízení. Soud je povinen seznam zveřejnit v insolvenčním rejstříku v zákonem stanovené lhůtě.80

2.2.6 Přezkumné jednání Přezkumné jednání je určeno k přezkoumání přihlášených pohledávek. Provádí se na základě seznamu přihlášených pohledávek za účasti jak insolvenčního správce, tak i dlužníka. Největší právo popírat pohledávky má bezpochyby správce, který ho může použít už při sestavování seznamu pohledávek, což udělá tak, že u dané pohledávky napíše, z jakého důvodu a v jaké výši ji popírá. Pokud správce pohledávku popře v seznamu, není to pro něj závazné, neboť u přezkumného jednání může vyjádřit jiné stanovisko. Správci je také umožněno popřít jakoukoliv pohledávku bez ohledu na to, jestli je vykonatelná nebo nevykonatelná. Pokud popře nevykonatelnou pohledávku, musí o tom vyrozumět ve

79

§ 189 odst. 2 InsZ Dle § 189 odst. 3 InsZ jde o 15 dnů přede dnem, kdy se o přihlášených pohledávkách má konat přezkumné řízení, a má-li se přezkumné jednání konat do 15 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, tak nejpozději 3 dny přede dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání. 80

- 34 -

stanovené lhůtě věřitele, kteří mohou podat žalobu na určení proti insolvenčnímu správci. Poté mohou nastat dvě situace, buď žalobu věřitel nepodá, tak potom se k pohledávce nepřihlíží, nebo žalobu podá a taková pohledávka se stává předmětem incidenčního sporu. Oproti tomu, když správce popře pohledávku vykonatelnou, má povinnost podat žalobu na určení, z čehož jasně vyplývá, že postavení věřitele je v uvedené situaci daleko silnější než v předchozím případě. Po skončení přezkumného řízení zapíše insolvenční správce výsledek do seznamu přihlášených pohledávek a u každé pohledávky musí být uvedeno, jestli je popřena nebo zjištěna.

2.2.7 Napadání neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů Mezi úkoly správce patří mimo jiné i napadání neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů, což má zamezit tomu, aby byla krácena majetková podstata. Neplatnost právních úkonů je řešena insolvenčním soudem, který může být zahájen jak dlužníkem, tak i věřitelem. Dalšími osobami, které jsou oprávněny podat žalobu, jsou insolvenční správce a státní zastupitelství. Z § 231 odst. 2 InsZ vyplývá, že správce je vždy účastníkem incidenčního řízení, které projednává platnost úkonů, které se týkají majetku a závazků dlužníka, a správce vystupuje buď na straně žalobce, nebo žalovaného. Insolvenční soud řeší neplatnost buď jako otázku předběžnou, nebo je řešena v incidenčním sporu. Jedná-li se o relativní neplatnost, může se jí dle § 231 odst. 3 InsZ dovolat jen ten, kdo je takovým úkonem dotčen tj. i insolvenční správce. Dojde-li k plnění z neplatného právního úkonu, jedná se dle § 451 odst. 2 a 1 ObčZ o bezdůvodné obohacení. Takto získaný majetkový prospěch musí být všechen vydán dle § 458 ObčZ a v případě, že to už není z nějakého důvodu možné, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Existuje i výjimka, kdy nemusí být vydán majetkový prospěch z neplatného právního úkonu, a to v případě, že dlužník z neplatného úkonu nijak neprofitovat nebo je-li požadováno více, než činí toto obohacení.81 Pokud dlužník svými právními úkony některé věřitele zkracuje nebo naopak zvýhodňuje, jedná se o neúčinné právní úkony. Účelem institutu neúčinnosti právního aktu je obdobný jako neplatného úkonu. Tudíž i zde vzniká povinnost vydat získané plnění zpět do majetkové podstaty. 81

§ 233 odst. 1 InsZ

- 35 -

Jediným subjektem, který může podat odpůrčí žalobu, je insolvenční správce. Odpůrčí žalobu může podat správce kdykoliv, kdy to uzná za vhodné. Pokud však o podání žaloby rozhodne věřitelský výbor, tak je správce povinen podat žalobu proti osobě, která má povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů zpět do majetkové podstaty, a v daném případě se jedná o incidenční spor.82 Pokud věřitelé rozhodnou o podání žaloby a insolvenční správce zjistí, že v majetkové podstatě není dostatek prostředků pro krytí nákladů řízení, může správce požádat věřitele o poskytnutí zálohy.83 Správci je dána dle § 239 odst. 3 InsZ lhůta jednoho roku pro podání žaloby, přičemž lhůta začíná běžet ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku.

2.2.1 Incidenční spory Incidenční spory jsou spory, které se týkají insolvenčního řízení. Přesný výčet sporů, které mezi ně patří, obsahuje § 159 odst. 1 InsZ.84 Mezi společné znaky incidenčních sporů patří to, že v první řadě vznikají v souvislosti s insolvenčním řízení, dále jde o to, že jejich účastníky jsou zpravidla účastníci insolvenčního řízení spolu s insolvenčním správcem, ale ten nemusí být vždy účastníkem takovéhoto sporu, výsledek incidenčního sporu je uplatnitelný pouze v insolvenčním řízení, protože mimo toto řízení nemá žádný význam, a v neposlední řadě se jedná o skutečnost, že místně a věcně příslušný soud je vždy insolvenční soud, u něhož probíhá insolvenční řízení.85 Fakt, že incidenční spory jsou projednávány u insolvenčního soudu, považuji za velmi přínosný, protože to zajistí hospodárnost a rychlost řízení. Insolvenční správce je oprávněn nakládat s majetkovou podstatou a jednat svým jménem na účet dlužníka. Právě insolvenční správce bývá často v incidenčních sporech žalován věřiteli. Insolvenční soud rozhoduje ve věci incidenčního sporu buď formou zamítavého či vyhovujícího rozsudku, nebo usnesením schvalujícím smír. Správce je oprávněn s dalším účastníkem řízení uzavřít smír dle podmínek stanovených v § 99 OSŘ, přičemž s tímto smírem musí souhlasit věřitelský výbor.

82

§ 239 odst. 1 InsZ § 239 odst. 2 InsZ 84 Jedná se o např. o spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem. 85 MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími přepisy ve znění zákonů č.69/2011 Sb. a č.73/2011 Sb., Praha: Leges, 2011, s. 252 83

- 36 -

2.2.2 Povinnost mlčenlivosti Na základě § 45 InsZ je stanovena povinnost mlčenlivosti pro insolvenčního správce. Jedná se především o skutečnosti, které se dozvěděl jak při výkonu své funkce, tak i po jejím skončení. Dále se vztahuje i na osoby, které vykonávají činnosti, které má primárně vykonávat insolvenční správce. Zproštěn mlčenlivost může být insolvenční správce jak ze strany soudu, tak i osoby, v jejímž zájmu správce tuto povinnost má. Osobně se domnívám, že povinnost mlčenlivosti je u správce zcela na místě, neboť správce se při výkonu své činnosti dostane k mnoha informacím o zúčastněných subjektech, ke kterým by se za normálních okolností nedostal.

- 37 -

3 Úloha insolvenčního správce při jednotlivých způsobech řešení úpadku 3.1 Činnost insolvenčního správce při konkurzu Konkurzu je druhý nejvíce využívaný způsob řešení úpadku dlužníka hned vedle oddlužení, které je použito v průměru u více jak poloviny insolvencí.86 Typickým rysem konkurzu je fakt, že podle § 246 InsZ hned po vyhlášení konkurzu přechází veškerá dispoziční práva a povinnosti k majetkové podstatě dlužníka na insolvenčního správce. Jedná se především o oprávnění disponovat s věcmi, které náleží do majetkové podstaty, dále o výkon akcionářských práv dlužníka a další výkon práv a povinností, které náleží dlužníkovi. V neposlední řadě se jedná i o to, že správce vystupuje jako zaměstnavatel ve vztahu k zaměstnancům dlužníka. V podstatě lze říci, že správce v uvedených právních vztazích zaujímá dlužníkovo místo. Po rozhodnutí o konkurzu se ihned insolvenční správce ujímá své funkce tím, že přebírá dlužníkovu agendu a po dobu konkurzu vede dlužníkovo účetnictví či daňovou evidenci a vystupuje vůči státním orgánům jménem dlužníka např. vůči orgánům daňové správy. Správce se dále snaží zajistit celou dlužníkovu majetkovou podstatu a sestavit seznam přihlášených pohledávek, na jehož základě zpracuje spolu s dalšími poznatky, které správce zjistil v průběhu řízení, zprávu o hospodářské situaci dlužníka, v níž porovná majetkovou podstatu dlužníka s jeho závazky. Předložená zpráva o stavu majetku dlužníka je projednána na schůzi věřitelů. Výše popsané povinnosti nebudou pro správce žádný problém v případě, že majetek dlužníka není nijak rozsáhlý, ale na druhou stranu si dokážu představit situaci, že např. dlužník vlastní velký podnik, pak bude muset správce najmout odborníky se zaměřením na danou problematiku, aby byla celá agenda zvládnuta rychle a odborně. Správce je mimo jiné oprávněn podat návrh na ukončení provozu podniku u insolvenčního soudu, avšak samotné rozhodnutí soudu je vázáno na vyjádření věřitelského výboru, což má jak posílit postavení věřitelů, tak i zabránit tomu, aby správce ukončil činnost podniku ze svých osobních důvodů. Jak už bylo uvedeno v předchozím odstavci, vedení podniku je pro insolvenčního správce velice náročné, neboť správce ne vždy má dostatek zkušeností pro vedením podniku. Dále je nutné uvést, že k samotnému vedení podniku je

86

Poradna Konkursních novin. Konkurzní noviny [online]. 2010 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/poradna-konkursnich-novin-144

- 38 -

potřeba i manažerských potenciál. Pokud se do vedení podniku dostane správce, který nemá dostatek znalostí a zkušeností, tak se může dostat do značných problémů, které povedou k rozsáhlé odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Nejdůležitějším bodem konkurzu je zpeněžení majetku dlužníka, neboť pohledávky mohou být věřitelům uhrazeny pouze v peněžité formě. Ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka se přistoupí až poté, co rozhodnutí o prohlášení konkurzu nabude právní moci a po první schůzi věřitelů, pokud se tedy nejedená o věci, které jsou bezprostředně ohroženy zkázou, či soud nepovolí výjimku.87 Na konkrétním způsobu zpeněžení majetkové podstaty dlužníka se správce musí domluvit s jeho věřiteli. Mezi možné způsoby zpeněžení patří veřejná dražba, prodej movitých a nemovitých věcí dle občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí a za třetí je to prodej majetku mimo dražbu.88 Správce má povinnost se rozhodnout pro jeden z uvedených způsobů zpeněžení a měl by ho věřitelům navrhnout. Přistoupí-li se k veřejné dražbě, uzavře insolvenční správce s dražebníkem smlouvu o vykonání dražby a tato smlouva nabude účinnosti, jakmile ji schválí věřitelský výbor.89 Dražba představuje jeden z nejtransparentnějších způsobů, kterým se může správce vyhnout stížnostem věřitelů v situaci, kdy se dosáhlo nízkého výtěžku. Dále lze zpeněžit majetkovou podstatu prodejem věcí a nemovitostí v rámci soudní dražby, na jejíž zahájení opět podává návrh insolvenční správce. Oproti veřejné dražbě představuje soudní dražba méně efektivní a zdlouhavější způsob zpeněžení majetku dlužníka. V neposlední řadě může dojít k prodeji mimo veřejnou dražbu, což je v praxi často využívaný způsob. Samotný prodej je realizovaný insolvenčním správcem, k čemuž potřebuje povolení jak od věřitelského výboru, tak i od insolvenčního soudu. Správce může dále zpeněžit celý podnik jednou smlouvou na základě souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Správce je vždy dle § 293 InsZ vázán pokyny, které mu byly uděleny zajištěným věřitelem, a odmítnout je může jen v případě, že najde lepší způsob zpeněžení majetku, ale i v tomto případě bude potřebovat, aby insolvenční soud přezkoumal pokyny věřitele a rozhodl o nich. Pokud by správce nerespektoval pokyny zajištěných věřitelů, mohla by mu být uložena pořádková pokuta nebo by to mohlo vést k tomu, že bude správce zproštěn funkce.

87

§ 283 odst. 2 InsZ PACHL, L. Insolvenční zákon s judikaturou. Praha: olters Kluwer Česká republika, 2011, str. 308 89 HOLEČEK, J. Postavení finančních institucí v novém insolvenčním zákoně v kontextu úpravy komunitárního práva. Praha: Linde, 2009, s. 143. 88

- 39 -

Správce je oprávněn pokračovat jako žalobce ve sporech, v nichž dlužník uplatňoval své pohledávky a práva týkající se jeho majetkové podstaty. Správce je jedinou osobou, která může podat žalobu či návrh k vymožení nároku, neboť v jiných případech tomu insolvenční soud nevyhoví.90 Mezi povinnosti správce v průběhu konkurzního řízení mimo jiné patří to, že musí informovat insolvenční soud o průběhu zpeněžení majetkové podstaty a o nakládání s těmito prostředky. Správce je povinen navrhnout insolvenčnímu soudu se souhlasem věřitelského výboru dle § 310 odst. 1 InsZ částečný rozvrh, pokud má k dispozici dostatek peněžních prostředků. Kdyby tak neučinil, mohlo by to mít za následek snížení jeho odměny. Správce předkládá insolvenčnímu soudu konečnou zprávu za předpokladu, že došlo ke zpeněžení veškerého majetku dlužníka a správci není znám jiný další majetek s výjimkou majetku, který je považován za nezpeněžitelný. Zpráva musí obsahovat finanční vyčíslení jeho činnosti a musí být z ní jasná výše částky, která je určena k uspokojení věřitelů s určením konkrétního podílu, který jednotlivým osobám náleží. Předložená zpráva je poté insolvenčním soudem přezkoumána, aby došlo k odstranění některých chyb a nejasností, čímž se předejde zbytečným námitkám. Společně s konečnou zprávou předloží správce i vyúčtování své odměny a náhrady hotových výdajů. Pokud se na insolvenčním řízení podílelo více správců, tak vyúčtování odměny předkládá soudu každý z nich samostatně. Poté co insolvenční soud schválí jak konečnou zprávu, tak i výši odměny, dojde k jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku a na úřední desce. Jakmile rozhodnutí o schválení konečné zprávy nabude právní moci, má insolvenční správce další povinnost, kterou je předložení rozvrhového usnesení insolvenčnímu soudu. V rámci zmíněného usnesení správce uvede, kolik má být vyplaceno na jednotlivé přihlášené pohledávky. Předložený návrh je po věcné stránce soudem přezkoumán a poté vydá soud rozvrhové usnesení, v němž určí výši částky a lhůtu, v níž je správce povinen tyto částky vyplatit. Správce proplatí částky, které připadají na jednotlivé věřitele tak, že je zašle bankovním převodem nebo poštovní poukázkou. Není však vyloučeno, že bude částky vyplácet osobně ve svém sídle.91 Jakmile správce splní rozvrhové usnesení, je povinen insolvenčnímu soudu podat dle § 307 odst. 3 InsZ o tom zprávu.

90

§ 249 InsZ MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. Praha: Linde, 2009, s. 107 91

- 40 -

Činnost správce nekončí okamžikem, kdy nabude právní moci rozhodnutí o zrušení konkurzu. Správce sice pozbude veškerá dispoziční práva k majetku dlužníka, neboť ty opět přejdou na dlužníka, ale soud ho zprostí funkce až ve chvíli, kdy splní všechny mu dle zákona stanovené povinnosti.92

3.2 Činnost insolvenčního správce při reorganizaci Po přijetí InsZ byla mezi způsoby řešení úpadku zahrnuta reorganizace, která představuje v českém právu relativně nový institut a pojem, neboť v ZoKV nebyla zahrnuta. Spočívá na sanačním principu a vyrovnává poměr mezi likvidačním a sanačním principem.93 Reorganizace v praxi není nějak hojně využívaný způsob, neboť se připouští pouze tehdy, je-li dlužníkův podnik ekonomicky rentabilní, protože samotná reorganizace spočívá v tom, že jsou pohledávky postupně uspokojovány při zachování provozu podniku, přičemž jsou přijata opatření k jeho ozdravění. Postavení insolvenčního správce při reorganizaci je zcela odlišné oproti konkurzu, neboť veškerá dispoziční práva zůstávají dlužníkovi a správce kontroluje a dohlíží na činnost dlužníka. Za jistých okolností může soud na návrh insolvenčního správce omezit dlužníkovi jeho dispoziční práva v případě, že vzniknou např. pochybnosti o poctivosti jeho jednání. Prioritou je snaha o co nejrychlejší uspokojování pohledávek dlužníkem. Jakmile je vydáno rozhodnutí o reorganizaci pozastavuje se jak činnost valné hromady u a.s. a s.r.o., tak i členské schůze u družstva. Tato působnost přechází na insolvenčního správce do doby, než nabude účinnosti reorganizační plán. V průběhu reorganizace má správce především povinnost informační a kontrolní. Dohlíží na sestavování seznamu věřitelů dlužníkem a pravidelně informuje insolvenční soud a věřitelský výbor o průběhu a stavu reorganizace. Vůči správci má informační povinnost dlužník, který ho musí informovat o svých krocích a o plnění reorganizačního plánu. Poté co se podaří splnit reorganizační plán, rozhodne insolvenční soud o ukončení reorganizace a o výši odměny insolvenčního správce. Z vlastního pohledu považuji za úspěch už jen to, že čeští zákonodárci zakotvili reorganizaci do InsZ. Po jejím nastudování se domnívám, že jde o velice zdařilou právní úpravu především díky tomu, že je věřitelům dán dostatečný prostor pro jejich účast na 92

Dle § 313 odst. 2 InsZ se jedná především např. o uzavření účetní knihy a sestavení účetní uzávěrky, splnění daňových předpisů, předání potřebných účetních záznamů a zbývajícího majetku dlužníkovi atd. 93 Reorganizace a její příprava. In: DEUTSCH, E. Konkurzní noviny [online]. 2009 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kn.cz/clanek/reorganizace-jeji-priprava-3

- 41 -

reorganizaci. Ačkoliv jde o relativně nový institut, domnívám se, že jde o krok správným směrem, když je dána krachujícímu podniku po vyhodnocení jeho pozice na trhu a jeho ekonomického stavu ještě jedna šance. Právě ono vyhodnocení různých faktorů považuji za zcela zásadní, neboť se nelze domnívat, že reorganizace je vhodná pro všechny. Za nejdůležitější považuji zhodnocení důvodů, které vedly k tomu, že se společnost ocitla v insolvenci, neboť do ní se může dostat i jinak ekonomicky zdravý podnik jen z důvodu, že management společnosti přijal v minulých letech špatná opatření a k tomu musí být přihlédnuto. Pokud je rozhodnuto o reorganizaci, nastane pro správce nesmírně těžký úkol, protože je to právě on, kdo sehraje vedle kvalitního managementu klíčovou roli ve snaze o oživení podniku. Pokud se v některých oblastech vyjadřuji, že jsou požadavky na výkon funkce insolvenčního správce zbytečně vysoké, tak tady jsou přiměřené, protože dostatečná kvalifikace spolu s manažerským potenciálem správce mohou zabránit zbytečnému plýtvání finančních prostředků při snahách o oživení společnosti, která už není životaschopná.

3.3 Činnost insolvenčního správce při oddlužení Oddlužení je vedle reorganizace další způsob řešení úpadku, který akceptuje sanační princip. Návrh na oddlužení může podat pouze osoba, která není podnikatelem94, v čemž se zcela odlišuje od reorganizace, která je právě podnikatelům určena. Dlužníkovi jsou v průběhu oddlužení ponechána všechna dispoziční práva k jeho majetku. Samotné oddlužení spočívá v tom, že jsou všechny dlužníkovy dluhy sjednoceny a zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, naopak nezajištění věřitelé jsou uspokojeni jen do schválené výše a zbytek dluhů může být dlužníkovi odpuštěn.95 Samotné oddlužení může být realizováno pomocí dvou způsobů, kterými jsou buď zpeněžení majetkové podstaty, nebo plněním splátkového kalendáře. Výběr způsobu oddlužení je ponechán nezajištěným věřitelům, kteří ho odhlasují na schůzi nebo mimo ni. Je-li odsouhlaseno zpeněžení majetkové podstaty, postupuje správce obdobně jako u jejího zpeněžení v rámci konkurzu. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře se jedná o postupné uspokojování pohledávek měsíčními splátkami, které dlužník bude ve stanovené výši provádět po dobu 5 let ze svých příjmů. Doba splácení je pevně stanovena a zkrátil ji lze 94

Může jít jak o nepodnikající právnické osoby, tak i fyzické osoby, které nejsou podnikateli. Oddlužení. In: Insolvenční zákon [online]. 2012 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/oddluzeni.html 95

- 42 -

pouze tehdy, pokud by dlužník uspokojil věřitele v plném rozsahu dříve. Správce v průběhu řízení vykonává kontrolní činnost, o níž pravidelně informuje insolvenční soud a věřitelský výbor. Správce v průběhu oddlužení v podstatě nevykonává nic jiného než kontrolní činnost nad dlužníkem, za níž taky dostane vcelku malé, ale řekl bych, že zde to představuje adekvátní výši peněžního ohodnocení v poměru k jeho povinnostem a odpovědnosti. Samotné oddlužení dlužníků, kteří mají zájem na vyrovnání s věřiteli, považuji za správné, ale na druhou stranu zde existují obavy, že může dojít ke zneužití tohoto institutu z důvodu snahy dlužníka, aby mu byla část jeho dluhů prominuta.

3.4 Činnost insolvenčního správce při úpadku finančních institucí Převážná většina finančních institucí se v dnešní době nachází na území více států EU, tak bylo zapotřebí harmonizovat způsob řešení jejich úpadku na evropské úrovni, tudíž došlo k implementaci směrnice 2001/24 ES

96

do InsZ. Jelikož činnost insolvenčního správce má

přeshraniční charakter, tak jsou zde i relativně velké požadavky na jeho odbornost. Oprávněni řešit úpadek finančních institucí jsou pouze insolvenční správci, kteří složili zvláštní zkoušku insolvenčního správce a jsou držiteli zvláštního povolení. Jako finanční instituce jsou pro potřeby insolvenčního práva označovány banky, spořitelní a úvěrová družstva, instituce elektronických peněz, pojišťovny i zajišťovny a některé další osoby např. osoby oprávněné vydávat elektronické peníze podle zvláštního předpisu.97 Z důvodu přeshraničního charakteru přesahuje oprávnění správce vykonávat svou činnost i na území jiných států Evropské unie. Správce na těchto území může jmenovat osoby, které mu budou nápomocny, nebo zde může jmenovat svého zástupce. Správce se na územích států tvořící Evropský hospodářský prostor řídí právním řádem daného státu. Obdobně to platí i pro zahraniční správce, kteří vykonávají svoji funkci na území České republiky, protože ti se řídí právním řádem ČR.

96

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24 ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových a institucí. 97 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 858

- 43 -

Jednou z prvních povinností insolvenčního správce je dle § 370 odst. 1 InsZ bez zbytečného odkladu zajistit zveřejnění podstatných částí rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkurzu v Úředním věstníku Evropské unie a alespoň ve dvou celostátních denících v každém státě, na jehož území dlužník podnikal nebo vykonával svoji činnost. Vzhledem ke složitosti celého řízení má správce povinnost informační. Správce je povinen dle § 371 InsZ nejméně jednou za rok uveřejnit zprávu jak pro věřitele, tak i pro veřejnost o postupu insolvenčního řízení. Úpadek finančních institucí je tak trochu zvláštní a málo častý jev a možná i proto patří mezi nejnáročnější pro insolvenčního správce.

- 44 -

4 Odměna insolvenčního správce a náhrada hotových výdajů Insolvenční správce působí jako osoba samostatně výdělečně činná a za jeho vykonanou činnost mu náleží odměna a náhrada hotových výdajů.98 Odměny a náhrady hotových výdajů99 správce jsou upraveny v § 38 a 39 InsZ. Otázka odměny správce je zde upravena zcela obecně, neboť zákon pouze stanoví, že výše odměny v případě konkurzu záleží na částce, která bude rozdělena mezi věřitele. Toto ustanovená má samozřejmě motivující charakter pro správce, protože jde taky o jeho peníze, tak má s věřiteli v podstatě stejný zájem a to rozdělit mezi věřitele co možná největší výtěžek z dlužníkova majetku. Z mého pohledu to považuji za velmi zdařilou úpravu, neboť správce by neměl být odměňován za prostý výkon funkce, ale za výsledky, kterých během výkonu své funkce dosáhl, vždyť cílem řízení by mělo být uspokojení co možná největšího počtu věřitelů. Pokud se tohoto cíle dosáhne, měla by být správci udělena adekvátní výše odměny. Na druhou stranu, pokud by dlužníkův majetek byl minimální a tudíž i možnost uspokojení věřitelů by byla malá, tak by mohlo dojít k nezájmu insolvenčních správců o daný případ. Rámcová úprava uvedené problematiky je tedy obsažena jak v InsZ, tak především ve VoOIS, na kterou odkazuje § 38 odst. 5 InsZ. Uvedená vyhláška stanoví pravidla pro určení odměny správce při různých způsobech řešení úpadku. Správce je tedy buď uspokojen z majetkové podstaty, nebo pokud majetková podstata nestačí, může dojít k uhrazení pohledávky insolvenčního správce ze záloh na náklady insolvenčního řízení, avšak tyto zálohy mohou věřitelé poskytnout pouze na základě rozhodnutí věřitelského výboru se souhlasem insolvenčního soudu dle § 39 odst. 1 InsZ. Dále je zde možnost, že pokud nelze zajistit krytí výdajů z uvedených zdrojů, tak to hradí stát v takovém rozsahu, v jakém to není možné z uvedených zdrojů a to výše max. 50 000 Kč.100

98

§ 38 odst. 1 InsZ Hotovými výdaji se rozumí např. náklady na cestovné, poplatky za telefon, poštovné, opisy a překlady dokumentů 100 § 8 VoOIS 99

- 45 -

4.1 Odměna insolvenčního správce při konkurzu Pokud je pro řešení úpadku dlužníka vybrán konkurz, tak se odměna vypočítá dle § 1 VoOIS jako součet dvou složek. První složkou je odměna z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a druhou je odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Uvedené ustanovení má motivující charakter pro činnost správce, protože je jeho odměna vypočítána z výše částky zpeněžení. Odměna správce určená z výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele závisí na konkrétní výši zpeněžení. Pokud např. bude výtěžek zpeněžení ve výši do 1 mil. Kč, tak potom bude odměna správce činit 9 % z této částky. Oproti tomu druhá složka, tedy odměna vypočítána z výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, se vypočítá dle § 1 odst. 3 VoOIS pomocí procentní sazby, která má degresivní charakter s rostoucím základem. Jsou zde dána pásma, v nichž platí, čím větší je základ, tím menší je procentní sazba pomocí níž se vypočítává odměna správce. V případě prvního pásma je hranice stanovena na 10 mil. Kč a odměna činí 15 %. Oproti tomu poslední pásmo je od 250 mil. Kč a odměna činí fixně 9 500000 Kč a k tomu 0,5 % z částky přesahující 250 mil. Kč.101 V případě řešení úpadku dlužníka konkurzem je taky stanovena nejnižší možná hranice odměny, která připadá správci, a to vždy alespoň 45 000 Kč.102

4.2 Odměna insolvenčního správce při reorganizaci Způsob určení výše odměny insolvenčního správce je v případě reorganizace zcela odlišný k výše uvedenému postupu v případě konkurzu. V případě reorganizace se výše odměny nevypočítává jako odměna z výtěžku, který je určen věřitelům, protože v tomto případě nedojde k likvidaci. V případě reorganizace byl stanoven odměňovací systém, podle něhož se výše odměny správce, která mu náleží za každý započatý měsíc po rozhodnutí o povolení reorganizace, stanoví dle § 2 VoOIS z dvanáctinásobku průměrného měsíčního obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu. Při reorganizaci má hlavní vliv na výši odměny obrat dlužníka, neboť odměna je dána fixní částkou, která je tím větší, čím větší je obrat dlužníka. Je stanoveno tedy pět pásem, které jsou odstupňovány podle obratu

101 102

§ 1 odst. 3 VoOIS § 1 odst. 5 VoOIS

- 46 -

dlužníkova podniku. Nejnižší odměna náleží správci při obratu do 250 mil. Kč a to 83 tis. Kč a naopak nejvyšší odměna je stanovena v případě obratu nad 1 mld. a to ve výši 415 tis. Kč.103

4.3 Odměna insolvenčního správce při oddlužení Odměna správce závisí v případě rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka pomocí oddlužení na zvolené formě oddlužení, neboť existují 3 možné způsoby oddlužení. Který z nich si zvolí nezajištění věřitelé, má vliv na výpočet odměny správce. Mezi zmíněné 3 způsoby oddlužení patří v první řadě oddlužení, které je realizováno pomocí prodeje majetku, který patří dlužníkovi. Pak odměna správce odpovídá odměně, která by mu náležela v případě konkurzu.104 Pokud se přistoupí k oddlužení pomocí splátkového kalendáře, tak správci náleží odměna za každý započatý kalendářní měsíc, po který trvají účinky schváleného oddlužení pomocí splátkového kalendáře, a výše odměny v takovém případě činí 750 Kč za každý měsíc trvání uvedených účinků. Správci v případě oddlužení náleží odměna už za kalendářní měsíc, ve kterém nebyly rozvrženy splátky mezi věřitele, neboť oddlužení je účinné od zveřejnění v insolvenčnímu rejstříku a v praxi to nějakou dobu zabere, a proto je odměna vyplácena již dříve.105 V neposlední řadě může být zvolena možnost, která kombinuje řešení pomocí splátkového kalendáře a současně dojde ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka. V takovém případě se výše odměny vypočítá součtem dvou složek. První složka činí 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc, po který trvají účinky oddlužení, a za druhé je to odměna, která např. činí 9 % z výtěžku do 1 mil. Kč, který připadá na zajištěného věřitele, tedy má nárok na odměnu ustanovenou dle § 1 odst. 2 VoOIS. Dále náleží správci paušální náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý měsíc v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení.

103

§ 2 VoOIS Podle § 3 písm. a) VoOIS je odměna analogická k odměně při konkurzu dle § 1 VoOIS 105 viz např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2010, sp. zn. KSHK 45 INS 6009/2010. 104

- 47 -

4.4 Náhrada hotových výdajů Výše náhrady hotových výdajů je upravena v § 7 VoOIS a to následujícím způsoben. V první řadě se jedná o cestovní náklady, které se řídí zákoníkem práce.106 Náklady na poštovné, telekomunikační služby, opisy, kopie atd. se hradí maximálně do výše 5 % odměny správce. Ostatní hotové výdaje se hradí v prokázané výši.107 Konečné vyúčtování odměny a hotových výdajů provede dle § 38 odst. 3 InsZ sám insolvenční správce a to buď v rámci konečné zprávy, nebo ve zprávě o jeho činnosti. Insolvenční soud může přistoupit ke snížení odměny po projednání takovéhoto návrhu s věřitelským výborem v situaci, kdy správce nevykonával svoji funkci řádně.108 Není zde dána pouze možnost snížit mu odměnu, ale i tuto odměnu zvýšit v případě, kdy vykonával správce svoji funkci s mimořádným úsilím. Správnost vyúčtování a účelnost hotových výdajů je zkoumána insolvenčním soudem z úřední povinnosti.109 Po přečtení této kapitoly se nabízí otázka, jak jsou chápány poskytované odměny a náhrady hotových výdajů samotnými insolvenčními správci, jsou dostatečné nebo nepokryjí vynaložené náklady? Z průzkumu, který prováděly Konkurzní noviny, vyplynulo, že odměny, jež jsou poskytovány za výkon funkce, nejsou dostatečně vysoké a v některých případech dokonce nepokryjí náklady, jež správce vynaložil.110 Tudíž za velmi zajímavou považuji skutečnost, že pokud správci nejsou patřičně ohodnoceni, tak svoji činnost vykonávají jako doplňkovou nebo vedlejší k jiné pracovní činnosti, což je dle mého názoru v rozporu s tvrzením, že insolvenční správci by měli být jenom profesionálové.111 V letošním roce došlo ke zvýšení odměny správce v případě, že se úpadek dlužníka řeší likvidačním způsobem a dochází k prodeji zajištěného majetku, což považuji za krok správným směrem.

106

zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 7 odst. 3 VoOIS 108 „ Za řádný výkon funkce se nepovažuje porušení některé z povinností správce nebo nenavržení provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení podstaty jinak umožňuje“. KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 82 109 Sp. Zn. 1Ko 33/2003 (VS v Praze) Správnost vyúčtování hotových výdajů správce konkurzní podstaty a jejich účelnost zkoumá soud z úřední povinnosti i bez námitek účastníků konkurzního řízení k vyúčtování. [SJ 2003, 5 : 385 ] 110 PACHL, L. Odměny insolvenčních správců nepokryjí ani jejich náklady. Konkurzní noviny [online]. 22. 6. 2011 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/odmeny-insolvencnich-spravcu-nepokryji-anijejich-naklady 111 PACHL, L. Odměny insolvenčních správců nepokryjí ani jejich náklady. Konkurzní noviny [online]. 22. 6. 2011 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/odmeny-insolvencnich-spravcu-nepokryji-anijejich-naklady 107

- 48 -

Dle mého názoru by měla být insolvenčnímu správci poskytnuta taková odměna, která by pokryla všechny jeho vynaložené výdaje včetně chodu kanceláře, aby nemusel tyto výdaje pokrývat z jiné činnosti, protože potom by mohlo dojít k tomu, že by se insolvenční správce plně nesoustředil na výkon své funkce, což by opět snižovalo jeho profesionální výkon funkce. Sami správci považují výši odměny za demotivující a nepodporující odpovědný přístup k výkonu funkce.112

112

Je odměna insolvenčních správců dostatečná?. Konkurzní noviny [online]. 2012 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kn.cz/clanek/je-odmena-insolvencnich-spravcu-dostatecna

- 49 -

5 Historický vývoj úpadkového práva na českém území a krátký exkurz do německé právní úpravy insolvenčního řízení 5.1 Vývoj úpadkového práva Počátky konkurzních řízení nejsou spojeny pouze s novodobou tržní ekonomikou, neboť jeho základy můžeme najít už v římském právu, které nedělalo žádný rozdíl mezi tím, jestli šlo o konkurz nebo majetkovou exekuci. Konkurzní řízení bylo zahájeno z podmětu jednoho nebo více věřitelů z důvodu, že dlužník např. nezaplatil ve stanovené době nebo se skrýval. Řízení bylo zahájeno vydáním prétorovým nebo místodržitelským dekretem, který byl vyhlášen veřejně, čímž byla dána možnost všem věřitelům zúčastnit se řízení. Když uplynula lhůta, do které se měli přihlásit věřitelé o svoje pohledávky, vyzval preator dekretem věřitele, aby si zvolili jednoho společného jednatele, který měl za úkol zpeněžit dlužníkův majetek ve prospěch všech věřitelů. Společný jednatel, který jednal za všechny věřitele, jednal na základě předem domluvených podmínek. Většinou šlo o to, že byla stanovena nejnižší cenová hranice, kterou jim měl kupující uhradit za jejich pohledávky. Uplynula-li lhůta, ve které nedošlo k prodeji, přišla na řadu veřejná dražba. Preator tedy vyzval věřitele, aby si zvolili tzv. magister bonorum113, který prodal majetek tomu, kdo nabídnul nejvíce za pohledávky věřitelů. Z dnešního pohledu můžeme magistra bonorum přirovnat k funkci dnešního insolvenčního správce, neboť je zde možné vidět myšlenku společného jednání na základě dohody věřitelů, což vedlo ke zpeněžení dlužníkova majetku, na jehož základě došlo k uspokojení věřitelů. Později ve středověku došlo k poznatku toho, že by měl být prodáván dlužníkův majetek kupcům po jednotlivých částech a ne jako celek, neboť tato metoda prodeje je v konečném důsledku pro věřitele mnohem výhodnější.114 Dalším poznatkem bylo to, že není potřeba rozprodávat celý dlužníkův majetek, pokud jeho majetek je mnohonásobně vyšší než pohledávky věřitelů, ale pokud dluhy a dlužníkův majetek jsou srovnatelné nebo dokonce vyšší, tak teprve zde se přistoupí k prodeji celého dlužníkova majetku.

113

SCHELLE, K. a SCHELLEOVÁ I. Konkurs und Ausgleich in der Tschechischen Republik [online]. 1. Aufl. München: GRIN, 2010, s. 36 114 SCHELLE, K. a SCHELLEOVÁ I. Konkurs und Ausgleich in der Tschechischen Republik [online]. 1. Aufl. München: GRIN, 2010, s. 37

- 50 -

Na počátku 17. století došlo na českém území ke snahám formovat a kodifikovat konkurzní řízení a tyto snahy uspíšily přijetí josefínského konkurzního řádu v roce 1781.115 Další historický vývoj si vyžádal novelizaci uvedeného řádu, jež proběhla v roce 1869, v rámci níž byly přijaty nové zásady jako např. stejné zacházení s dlužníky nebo fakt, že předmětem řízení jsou jak aktiva, tak i pasiva dlužníka.116 Od poloviny dvacátých let se mluvilo o tom, že by na území Československé republiky měl být přijat nový konkurzní řád, což vyústilo v přijetí zákona, který byl vyhlášen 1. května 1931 pod číslem 64Sb. Nově přijatá právní norma přinesla sjednocený konkurzní řád, který byl platný na celém území Československa. V rámci tohoto zákona byly stanoveny požadavky, které musí uchazeč o funkci správce konkurzní podstaty splňovat, šlo o „ osoby bezúhonné, spolehlivé, které mají k funkci správce konkurzní podstaty nebo vyrovnávacího správce potřebné znalosti“.117

Spolu s tímto zákonem byly přijaty i další předpisy, jež se týkaly např.

odměňování správců konkurzní podstaty, nařízení o doručování vyhlášek v konkurzním řízení.118 Po roce 1948 došlo ke zlikvidování soukromého vlastnictví a k přechodu na centrálně řízenou ekonomiku, což mělo za následek, rapidní pokles potřeby řešit úpadek podniků konkurzem z důvodu existence jednoho vlastnického subjektu, kterým byl stát. K potřebě řešit úpadky společností došlo až po více jak 40 letech, kdy byl umožněn návrat

ke

konkurznímu

právu,

neboť

opět

došlo

k návratu

k tržní

ekonomice

a k demokratickým principům fungování společnosti. Z uvedeného důvodu byl přijat ZoKV, který oproti dnešní právní úpravě nerozpracovával postavení konkurzních správců detailně, což vedlo k tomu, že do seznamu správců mohla být zapsána i osoba bez dostatečného právnického a ekonomického vzdělání. Z důvodu snahy zlepšit situaci byl přijat InsZ, kde je kladen důraz především na kvalifikační předpoklady správců. Nemalým důvodem pro přijetí nového zákona bylo zvýšení důvěryhodnosti insolvenčního řízení v očích obyvatel České republiky a celkové transparentnosti řízení, což opět zase souvisí s odbornou kvalifikací

115

Konkursní prvopočátky. [online]. 18. 4. 2001 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/konkursniprvopocatky 116 Konkursní prvopočátky. [online]. 18. 4. 2001 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/konkursniprvopocatky 117 Vládní nařízení o doručování vyhlášek v konkurzním a vyrovnávacím řízení a o uveřejňování jich v ústředním oznamovateli. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého. 20. 7. 1931. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1931/053-1931.pdf 118 SCHELLE, K. a SCHELLEOVÁ I. Konkurs und Ausgleich in der Tschechischen Republik [online]. 1. Aufl. München: GRIN, 2010, s. 45

- 51 -

správců.119 Konkurzních správců na území České republiky působilo několik tisíc a hned po přijetí nové právní úpravy klesl jejich počet na dvě stovky120, neboť je potřeba složit náročné zkoušky z právnických a ekonomických oborů. Ohlédnuli se za celkovým vývojem, lze konstatovat, že je snaha o to, aby osoba insolvenčního správce byla osobou nezávislou jak na dlužníkovi, tak na věřiteli a stejně tak, aby nevznikly vazby mezi osobou, která vyhlašuje na osobu dlužníka konkurz, a osobou, která tento majetek v konkurzním řízení spravuje a zpeněžuje.121 Dalším velkým vývojem prošla oblast zabývající se odbornou kvalifikací správce, neboť ta se vyvíjela od obecných nároků až po dnešní vysoké požadavky na vzdělání správců. Vyvíjely se nejen požadavky na správce, ale i samotné formy řešení úpadku např. velký prostor je dnes věnován sanaci jako formě způsobu řešení úpadku.122

5.2 Německá právní úprava insolvenčního řízení Německá právní úprava konkurzního práva vychází z Konkurzordnung (Zákon o konkurzu) z roku 1877, tudíž u německé právní úpravy lze spatřit dlouhodobou tradici konkurzů. V rámci Konkurzordnung věřitelé spravovali konkurz pod dohledem soudu. Po více jak 100 letech platnosti toho zákona došlo k jeho nahrazení InsO123 (Insolvenční řád), který byl přijat v roce 1994, přičemž v platnost vstoupil k 1. 1. 1999. Změna InsO oproti starší úpravě spočívá především v posílení autonomie věřitelů124 a v možnosti oddlužení fyzických osob. Hlavním cílem stávající právní úpravy je podle § 1 InsO společné uspokojení věřitelů dlužníka tak, že majetek dlužníka bude zpeněžen a výnos z toho bude buď rozdělen mezi věřitele, nebo je v insolvenčním plánu přijata odchylná právní úprava zejména pro zachování dlužníkova podnikání. Poctivým dlužníkům je dána možnost, aby byli od zbytku svých dluhů osvobozeni. Zachování dlužníkova podnikání a zejména vytvořených pracovních míst bylo přímo zakotveno v zákoně.

119

Žižlavský, M.: U nových insolvencí je riziko krádeží a zpronevěr minimální. Česká advokátní komora [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.advokatni-komora.cz/scripts/detail.php?id=3154 120 Žižlavský, M.: U nových insolvencí je riziko krádeží a zpronevěr minimální. Česká advokátní komora [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.advokatni-komora.cz/scripts/detail.php?id=3154 121 KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) : Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 56 123

BGBl. I S. 2866, Insolvenční řád, ve znění pozdějších předpisů „Ein Schwerpunkt der Insolvenzrechtsreform war die Stärkung der Gläubigerautonomie“ dle RIEDEMANN, S. Zur Entwicklung des Konkursrechts seit Inkrafttreten der Konkursordnung unter dem Aspekt der Gläubigerautonomie. 1. Aufl. Norderstedt: Books on Demand, 2004, s. 12 124

- 52 -

K podání insolvenčního návrhu dochází dle insolvenčního řádu z důvodu platební neschopnosti a to i hrozící nebo předlužení. Dlužník se dostává do platební neschopnosti, pokud není schopen dostát svým závazkům. K hrozící platební neschopnosti dojde za předpokladu, že dlužník nebude nejspíš schopen dostát svým závazků. Pokud jde o předlužení, tak to se týká jenom právnických osob za předpokladu, že jejich pasiva převyšují aktiva. Zásadní rozdíl oproti InsZ spočívá v tom, že dlužník se nachází úpadku i za situace, že má jediného věřitele, protože německá úprava nevyžaduje pluralitu věřitelů. Insolvenční řízení se zahajuje dle § 13 odst. 1 InsO pouze na základě písemného návrhu, který může podat dlužník nebo věřitel. Návrh věřitele na zahájení řízení je dle § 14 InsO přípustný pouze tehdy, pokud má na jeho otevření zájem a prokáže své pohledávky a důvod prohlášení konkurzu. Shledá-li soud návrh jako oprávněný, vydá usnesení, v němž ustanoví insolvenčního správce, u něhož se musí věřitelé hlásit, dále stanoví termín první věřitelské schůze a přezkumného jednání, v neposlední řadě určí i další postup pro insolvenční řízení. Správce je povinen přihlášené pohledávky zapsat a poté odevzdat insolvenčnímu soudu. V přezkumném jednání jsou projednávány jak včas přihlášené pohledávky, tak i ty později přihlášené, což představuje rozdíl oproti české úpravě. Insolvenční řízení zamítne soud pouze z nedostatku majetkové podstaty.125 Jedná-li se o fyzickou osobu, tak může podat návrh na osvobození od zbytku neuspokojených pohledávek nebo může podat soudu návrh na oddlužení. Německá úprava nikterak nespecifikuje podmínky pro zamítnutí návrhu, tudíž takové rozhodnutí bude zcela věcí soudu. Podané návrhy jsou zveřejňovány na portálu Insolvenzbekanntmachungen, který představuje obdobu našeho insolvenčního rejstříku. Do majetkové podstaty dlužníka patří vše, co kde dni zahájení řízení patří dlužníkovi, jakož i věci, které po prohlášení konkurzu nabyde.126 Po zahájení insolvenčního řízení ztrácí dlužník práva disponovat se svojí majetkovou podstatou, neboť ty přechází dle § 80 InsO na insolvenčního správce. Dlužníkovi také vzniká povinnost spolupracovat se správcem obdobně jako v ČR. Dispoziční práva k majetku dlužníka mohou být převedeny na předběžného insolvenčního správce, aby nedošlo ke krácení věřitelů.127 Pokud dlužník v průběhu řízení neposkytoval součinnost nebo dokonce mařil zajišťování majetkové podstaty, mohl by na něho soud uvalit vazbu.128

125

§ 26 InsO § 35 odst. 1 InsO 127 KREFT, G, DEPRÉ P a EICKMANN D. Insolvenzordnung. 6., neu bearbeitete Auflage. Heidelberg, Neckar: Müller, C F in Hüthig Jehle Rehm, 2011, s. 651 128 § 98 InsO 126

- 53 -

Postavení insolvenčního správce je v Německu obdobné jeho postavení v České republice, neboť čeští zákonodárci částečně vycházeli z německé právní úpravy. Jak již bylo uvedeno výše, správce plní v podstatě stejné funkce jako v ČR. Sestavuje seznam přihlášených pohledávek, které je oprávněn popírat, či předkládá zprávu o hospodářské situaci dlužníka a poté podává soudu návrh na rozdělení výtěžku mezi jednotlivé věřitele. Funkce insolvenčnímu správci zaniká, pokud je insolvenční řízení zrušeno nebo byl správce odvolán z funkce.

- 54 -

Závěr Když počátkem roku 2008 po dlouhé době příprav vstoupil v účinnost InsZ, tak všichni očekávali zlepšení situace. Po uplynutí poměrně dlouhé doby se domnívám, že stávající právní úprava opravdu přispěla ke zrychlení a zprůhlednění insolvenčního řízení, pomohla zlepšit postavení věřitelů a v neposlední řadě došlo k zavedení nových forem řešení úpadku, které umožňují sanační způsob řešení úpadku. Samotnou právní úpravu, která upravuje práva a povinnosti insolvenčního správce, lze dle mého názoru považovat za velmi zdařilou. Osobně oceňuji snahu zákonodárců novelizovat některá ustanovení InsZ např. nedávná novela směřující proti šikanózním insolvenčním návrhům, která si klade za cíl eliminovat insolvenční návrhy s nepoctivými úmysly. Insolvenčního správce lze popsat jako nezávislý a specifický subjekt insolvenčního řízení, který než je zapsán do seznamu insolvenčních správců musí prokázat vysoké kvalifikační předpoklady, které zajistí celkovou profesionalitu a řádný průběh insolvenčního řízení. Jeho práva a povinnosti se odvíjí od zvoleného způsobu řešení úpadku, ale vždy jedná tak, aby bylo dosaženo cíle insolvenčního řízení a ku prospěchu věřitelů, aby se jim dostalo maximálního uspokojení. Mezi hlavní cíle této práce patřilo popsat postavení insolvenčního správce, včetně jeho profesních předpokladů, odpovědnosti a pravomocí. První kapitola vymezila zásadní právní normy, které upravují institut insolvenčního správce, dále zde byly uvedeny požadavky na uchazeče o výkon funkce správce. Jedná se především o ukončené magisterské vzdělání a pak o zkoušku insolvenčního správce. Ukončené vysokoškolské vzdělání považuji za nutnost, protože si nedokážu představit, že by člověk bez adekvátního vzdělání vykonával činnost správce při úpadku společností, kdy insolvenční správce mnohdy vykonává činnost ekonoma, právníka a manažera zároveň. Zde se kloním spíše k německému systému, kde má většina insolvenčních správců právnické vzdělání nebo vzdělání se zaměřením na podnikovou ekonomiku, z tohoto pohledu považuji za škodu, že neprošla snaha některých českých zákonodárců prosadit krom vysokoškolského vzdělání i jeho právnický směr. Vedle toho lze považovat za úspěch, že došlo k zavedení zkoušky insolvenčního správce, která klade poměrně vysoké požadavky na znalosti správce. Uplynuly již tři roky od doby, kdy musí mít insolvenční správci tuto zkoušku složenou. Dle mého názoru lze říci, že splnila účel, kvůli kterému byla zavedena. Došlo ke zvýšení důvěryhodnosti celého řízení a především ke

- 55 -

zvýšení kvalifikace správců, neboť ubylo radikálně nekvalifikovaných správců a zbylo pouze několik set těch opravdu kvalifikovaných. Dílčím úkolem bylo zhodnocení odměny správce, jestli její výše má pro insolvenční správce motivační charakter především po zvýšení nároků na výkon funkce správce. V nedávné době došlo ke zvýšení odměny správců, pokud se úpadek dlužníka řeší likvidačním způsobem a dochází k prodeji zajištěného majetku. Uvedená novelizace byla dle mého názoru spíše nutností, neboť v případě malých konkurzů byly sazby odměn správců nastaveny velice nízko, i když se jedná o náročnou a vysoce kvalifikovanou činnost. Osobně však po nastudování všech materiálů nadále považuji výši odměny za poměrně nízkou v porovnání s odpovědností a povinnostmi správce. Jak vyplynulo z průzkumu, sami správci ji považuji za demotivující a činnost insolvenčního správce vykonávají někteří pouze jako vedlejší činnost. Domnívám se, že by mělo dojít ke zvýšení odměn správců především v případech, kdy správce dosáhl velkého uspokojení věřitelů a při reorganizaci, která je považována za velmi složitou. Výši odměny považuji za velmi důležitý faktor, který má insolvenčního správce motivovat k řádnému výkonu jeho funkce. Pokud jde o otázku odpovědnosti insolvenčního správce, vycházím z toho, že je přímo úměrná jeho postavení a velikosti majetku, se kterým nakládá. Lze namítnou, že správce má poměrně velkou odpovědnost, ale kdyby tomu tak nebylo, mohlo by dojít k nezodpovědnému a nehospodárnému chování ze strany správce. Za velmi zdařilou považuji úpravu zvláštních druhů správců, kteří mohou také přispět k rychlejšímu a efektivnějšímu průběhu řízení. Především pokud jde o předběžného správce, který ve své podstatě může přispět ke zrychlení řízení a především k většímu uspokojení věřitelů, protože omezí dlužníka v nakládání s jeho majetkovou podstatou, čímž zamezí možnému ztenčování majetkové podstaty ze strany dlužníka. Dalším cílem práce bylo analyzovat činnost insolvenčního správce při jednotlivých způsobech řešení úpadku. Zde bych především vyzdvihl možnost správce v případě konkurzu nadále provozovat podnik. Z mého pohledu laika bych toto rozhodnutí považoval za velmi riskantní a navíc se obávám, že je zde opět poskytnuta nízká odměna pro správce, která by ho měla k tomuto kroku motivovat, protože vedení podniku je pro správce velice náročné a může se dostat do značných problémů, které by mohly vést k rozsáhlé odpovědnosti za škodu jím způsobenou. Pokud jde o činnost insolvenčního správce při reorganizaci, zde jsou vysoké kvalifikační předpoklady na výkon funkce správce na místě, protože vysoká kvalifikace, zkušenosti a do jisté míry i manažerský potenciál mohou zabránit plýtvání finančních prostředků u snah, oživit již neživotaschopnou společnost. Naopak pokud jde o oddlužení, - 56 -

domnívám se, že kvalifikační nároky na správce jsou zbytečně vysoké, neboť vykonává v podstatě pouze kontrolní činnost, kterou by dle mého názoru mohl vykonávat pouze věřitelský výbor. Závěrem nutno podotknout, že vzhledem k rozsahu práce nebylo možné postihnout celou problematiku v dostatečné hloubce, ale domnívám se, že cíl práce byl splněn.

- 57 -

Seznam použité literatury Odborné knihy 

KOTOUČOVÁ, J. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. Vyd. 1. Praha: Beck, 2010, 1106 s. Komentované zákony (Beck). ISBN 978-80-7400-320-2.



MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční zákon: s poznámkami, judikaturou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy, ve znění zákonů č. 69/2011 Sb. a č. 73/2011 Sb. Praha: Leges, 2011, 793 s. Glosátor. ISBN 978-808-7212-752.



MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. Praha: Linde, 2009, 394 s. Praktická právnická příručka. ISBN 978-807-2017-805.



PACHL, L. Insolvenční zákon s judikaturou. Praha:

olters Kluwer Česká republika,

2011, 484 s. ISBN 978-807-3576-752. 

KOZÁK, J.; BUDÍN, P.; DADAM, A. et al. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, 903 s., ISBN 978-80-7357-375-1.



RICHTER, T. Insolvenční právo. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, 471 s. ISBN 978-807-3573-294.



ZELENKA, J. Insolvenční zákon: zákon č. 182/2006 Sb., ve znění zákona č. 312/2006 Sb., č. 108/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb.: poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2., aktualizované vyd. Praha: Linde, 2008, 796 s. ISBN 80-720-1707-1.



HOLEČEK, J. Postavení finančních institucí v novém insolvenčním zákoně v kontextu úpravy komunitárního práva. Praha: Linde, 2009, 249 s. Praktická právnická příručka. ISBN 978-807-2017-737.



SCHELLEOVÁ, I. Základy insolvenčního práva. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2008, 322 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7255-100.

- 58 -

Zahraniční publikace 

RIEDEMANN, S. Zur Entwicklung des Konkursrechts seit Inkrafttreten der Konkursordnung unter dem Aspekt der Gläubigerautonomie. 1. Aufl. Norderstedt: Books on Demand, 2004, 204 s. ISBN 38-334-0820-0.



KREFT, G.; DEPRÉ P.; EICKMANN, D. Insolvenzordnung. 6., neu bearbeitete Auflage. Heidelberg, Neckar: Müller, C F in Hüthig Jehle Rehm, 2011, 2457 s. ISBN 978-3-8114-3652-7.

Elektronické knihy 

SCHELLE, K a I SCHELLEOVÁ. Konkurs und Ausgleich in der Tschechischen Republik [online]. 1. Aufl. München: GRIN, 2010, 429 s. [cit. 2013-04-29]. ISBN 978-3-640-72817-6. Dostupné z http://books.google.cz/books?id=itdPAQecHUQC&printsec=frontcover&hl=cs&source=g bs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

Právní předpisy 

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů



Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů



zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů



zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů - 59 -



zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů



Vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů



Vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, ve znění pozdějších předpisů



Vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů



Vyhláška č. 314/2007 Sb., o minimálním limitu pojistného plnění a minimálních standardech pojistných smluv insolvenčních správců, ve znění pozdějších předpisů



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí

Judikatura 

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2011, sp. zn. KSBR 26 INS 869/2010, 2 VSOL 537/2011-P 48-9



Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 29 Cdo 3064/2000



Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 1Ko 33/2003



Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2010, sp. zn. KSHK 45 INS 6009/2010.



Nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01, zveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 403/2002 Sb.

Články 

Konkurzní noviny. Je odměna insolvenčních správců dostatečná? [online]. 6. 12. 2012 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/je-odmenainsolvencnich-spravcu-dostatecna



Insolvenční zákon: zlepšení úpadkového práva v praxi? Jednoznačně. DUBSKÁ, D. CFOworld [online]. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: http://cfoworld.cz/legislativa/insolvencni-zakon-zlepseni-upadkoveho-prava-v-praxijednoznacne-2084 - 60 -



Konkurzní noviny. Podle podnikatelů insolvenční zákon zkrátil trvání konkurzů [online]. 17. 12. 2008 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/podlepodnikatelu-insolvencni-zakon-zkratil-trvani-konkurzu



Konkurzní noviny. Počet insolvencí roste. Bude dost insolvenčních správců? [online]. 26. 3. 2009 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.kn.cz/clanek/pocet-insolvenci-rostebude-dost-insolvencnich-spravcu



Konkurzní noviny. Statistické přehledy insolvenčních správců [online]. 29. 2. 2012 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/statisticke-prehledy-insolvencnichspravcu



Nikdo si nepřeje, aby zkoušky zvládlo co nejméně správců… [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2551



Asociace insolvenčních správců. Nový rok přinesl zásadní změnu v insolvenčním řízení [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.asis.cz/novy-rok-prinesl-zasadnizmenu-v-insolvencnim-rizeni.html



Asociace insolvenčních správců. [online]. 2013 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.asis.cz



Konkurzní noviny. Insolvenční rejstřík zvýší rychlost soudních řízení [online]. 30. 4. 2008 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/insolvencni-rejstrik-zvysi-rychlostsoudnich-rizeni



Konkurzní noviny. Insolvenční rejstřík zvýší rychlost soudních řízení [online]. 30. 4. 2008 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/insolvencni-rejstrik-zvysi-rychlostsoudnich-rizeni



Nový rok přinesl zásadní změnu v insolvenčním řízení. Asociace insolvenčních správců [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.asis.cz/novy-rok-prinesl-zasadnizmenu-v-insolvencnim-rizeni.html



Poradna Konkursních novin. Konkurzní noviny [online]. 2010 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/poradna-konkursnich-novin-144



Reorganizace a její příprava. In: DEUTSCH, E. Konkurzní noviny [online]. 2009 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kn.cz/clanek/reorganizace-jeji-priprava-3



Oddlužení. In: Insolvenční zákon [online]. 2012 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/oddluzeni.html

- 61 -



Vládní nařízení o doručování vyhlášek v konkurzním a vyrovnávacím řízení a o uveřejňování jich v ústředním oznamovateli. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého. 20. 7. 1931. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1931/053-1931.pdf



PACHL, L. Odměny insolvenčních správců nepokryjí ani jejich náklady. Konkurzní noviny [online]. 22. 6. 2011 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/odmenyinsolvencnich-spravcu-nepokryji-ani-jejich-naklady



Je odměna insolvenčních správců dostatečná?. Konkurzní noviny [online]. 2012 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.kn.cz/clanek/je-odmena-insolvencnich-spravcudostatecna



Konkursní prvopočátky. [online]. 18. 4. 2001 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: www.kn.cz/clanek/konkursni-prvopocatky



Novela insolvenčního zákona postihující šikanózní insolvenční návrhy. Kubištová Co. [online]. 2012 [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://www.kubistovaco.cz/cs/detail/46novela-insolvencniho-zakona-postihujici-sikanozniinsolvencninavrhy/?PHPSESSID=695363ccf28d3633299f363e286b670f

- 62 -