Postavení českých au pair v britských rodinách The Status of Czech Au Paris in British Families

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Filozofie

Katedra:

Studijní program: Učitelství pro 2. stupeň Základních škol Občanská výchova – Anglický jazyk

Studijní obor

Postavení českých au pair v britských rodinách The Status of Czech Au Paris in British Families Diplomová práce: 2011 – FP – KFL – 181

Autor:

Podpis:

Barbora BUZOVSKÁ

Vedoucí práce: Mgr. Jitka Masopustová

Počet stran

Grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

94

0

10

1

29

3 + 1 CD

V Liberci dne: 19. 4. 2011

Čestné prohlášení Název práce:

Postavení českých au pair v britských rodinách

Jméno a příjmení autora:

Barbora Buzovská

Osobní číslo:

P06100006

Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, ţe má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracoval/a samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem. Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţil/a elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 19. 4. 2011 Buzovská Barbora

Poděkování Předně bych velice ráda poděkovala Mgr. Jitce Masopustové, která se ochotně ujala vedení mé práce poté, co jsem byla nucena vedoucí v průběhu vypracovávání změnit. Přispěla tak velkou měrou svými radami k úspěšnému dokončení celé práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Martině Květoňové ze společnosti STUDENT AGENCY za cenné informace, díky nimţ jsem mohla na celou problematiku pohlédnout i z jiného úhlu. V neposlední řadě děkuji téţ své rodině a přátelům, bez jejichţ podpory, po celou dobu studia, bych nebyla schopna se takhle daleko vůbec dostat.

Postavení českých au pair v britských rodinách Anotace: Diplomová práce se zabývá dnes velmi oblíbeným kulturně výměnným programem au pair ve Velké Británii, který vyuţívají tisíce nejen českých mladých lidí, zejména dívek, aby zlepšily své jazykové znalosti, vyzkoušely si ţivot v cizí zemi a poznaly nové přátele. Cílem práce bylo zjistit, jaké zkušenosti mají s programem české au pair, konkrétně pak jak jsou přijímány ze strany hostitelských rodin. Výsledky kvalitativního výzkumu naznačují, ţe i přes jisté problémy, které nejeden pobyt doprovází, jsou české dívky britskými rodinami přijímány jako rovnocenní členové.

Klíčová slova: au pair, péče o děti, práce v zahraničí, kultura, jazyk, kvalitativní výzkum

Summary: The diploma thesis deals with the now very popular cultural exchange program au pair in Great Britain. It is used by thousands of young people not only from the Czech Republic, especially girls, to improve their language knowledge, experience life in foreign country and meet new friends. The aim of the work was to find out what experiences with the program the Czech au pairs have, specifically how they are accepted by host families. The results of the qualitative research suggest that despite some problems which accompany some of the stays, the Czech girls are accepted as peer family members by the British families.

Key words: au pair, childcare, work abroad, culture, language, Qualitative Research

Zusammenfassung: In dieser Diplomarbeit habe ich mich mit einem sehr populären und kulturellen Au-pair Austauschprogramm in Großbritannien befasst. Viele tschechische junge Leute, vor allem Mädchen, nutzen diese Möglichkeit aus. Sie können ihre Sprachkenntnisse verbessern, neue Freunde kennen lernen oder das Leben im Ausland versuchen. Das Ziel dieser Diplomarbeit war zu finden, welche Erfahrungen die tschechischen Au-pair Mädchen und Jungen haben und ob die Nachrichten wahr oder falsch von ihrer Arbeit in den Familien sind. Die Ergebnisse der qualitativen Forschung zeigen, dass gewisse Probleme wirklich existieren. Im Grunde können wir sagen, dass diese Au-pair Mädchen und Jungen als Familienmitglied werden. Schlüsselwörter: Au-pair, Kinderbetreuung, Arbeiten im Ausland, Kultur, Sprache, Qualitative Forschung

Obsah Úvod.................................................................................................................... 11 Základní vymezení pojmu au pair ...................................................................... 13 2.1 Kdo je povaţován za au pair ........................................................................... 13 2.2 Historie............................................................................................................ 15 2.3 Právní koncept au pair v Evropě ..................................................................... 17 2.4 Au pair není chůva .......................................................................................... 18 2.4.1 Chůvy ...................................................................................................... 18 2.4.2 Au pair .................................................................................................... 19 3. Au pair ve Velké Británii .................................................................................... 21 3.1 Základní podmínky au pair programu dle Home Office................................. 21 3.1.1 Pracovní povolení a povolení k pobytu .................................................. 22 3.1.2 Zdravotní pojištění .................................................................................. 22 3.1.3 Znalost jazyka ......................................................................................... 23 3.2 Práva a povinnosti au pair ............................................................................... 24 3.2.1 Au pair a povinnosti ................................................................................ 24 3.2.2 Povinnosti hostitelské rodiny .................................................................. 27 3.2.3 Volný čas a společenský ţivot ................................................................ 29 3.3 Problémy, které mohou au pair potkat ............................................................ 30 3.3.1 Problémy s dětmi .................................................................................... 31 3.3.2 Problémy s rodiči .................................................................................... 32 3.3.3 Kulturní šok a stesk po domově .............................................................. 34 3.4 Jak se stát au pair ve Velké Británii ................................................................ 35 3.4.1 Agentury ................................................................................................. 36 3.4.2 Inzeráty ................................................................................................... 38 3.4.3 Osobní zprostředkování .......................................................................... 40 4. Informace o výzkumu ......................................................................................... 41 4.1 Stanovený cíl................................................................................................... 41 4.2 Strategie výzkumu .......................................................................................... 42 4.2.1 Výzkumný vzorek ................................................................................... 42 4.2.2 Koncept výzkumu ................................................................................... 43 4.2.3 Metoda sběru dat ..................................................................................... 44 5. Výsledky výzkumu ............................................................................................. 46 5.1 Stanovená pravidla vs. skutečnost .................................................................. 46 5.1.1 Pracovní doba ......................................................................................... 47 5.1.2 Pracovní náplň – vykonávané činnosti ................................................... 49 5.1.3 Volný čas ................................................................................................ 52 5.1.4 Vlastní pokoj a strava zdarma ................................................................. 53 5.1.5 Návštěva jazykových kurzů .................................................................... 55 5.2 Společné prvky rozhovorů .............................................................................. 56 5.2.1 Problémy s rodinami ............................................................................... 56 5.2.2 Volný čas strávený s rodinou .................................................................. 60 5.2.3 Vztahy dívek a rodin ............................................................................... 62 5.2.4 Očekávání vs. Realita ............................................................................. 64 5.2.5 Seznámení a současný kontakt s rodinami ............................................. 66 6. Shrnutí výsledků výzkumu ................................................................................. 71 7. Závěr ................................................................................................................... 75 8. Seznam literatury ................................................................................................ 77 8.1 Tištěné zdroje .................................................................................................. 77 1. 2.

8.2 Webové zdroje ................................................................................................ 78 9. Seznam obrázků .................................................................................................. 79 10. Seznam tabulek ................................................................................................... 80 11. Seznam příloh ..................................................................................................... 81 11.1 Příloha P1 – Respondentky a jejich hostitelské rodiny................................... 82 11.2 Příloha P2 – Přihlašovací formuláře ............................................................... 85 11.3 Příloha P3 – Ukázkový rozhovor .................................................................... 92

Seznam použitých zkratek CACHE

Council for Awards in Children’s Care and Education

IAPA

The International Au Pair Association

NNEB

National Nursery Examination Board

1. Úvod Kdyţ jsem stála, jako tisíce studentů vysokých škol přede mnou, před rozhodnutím, jaké téma pro svou diplomovou práci si vybrat, volba byla celkem jasná – Au pair. Tenhle kulturně výměnný program je v současné době velice populární, a to zejména z důvodu, ţe takhle mohou mladí lidé velmi snadno, levně a poměrně do hloubky poznat cizí kulturu na vlastní kůţi. Sama jsem téhle moţnosti před pár lety vyuţila a právě ona zkušenost byla jedním z faktorů, které ovlivnily mou volbu tématu. Přestoţe mnoţství au pair, jeţ cestují do zahraničí kaţdý rok, aby se skrze souţití s hostitelskou rodinou naučili cizí jazyk a poznali jinou kulturu z blízka, je obrovské, jen málo která či který z nich ví, co je ve skutečnosti čeká. Proto jsem se rozhodla skrze svou závěrečnou práci podívat blíţe na to, jaké jsou skutečné podmínky, ve kterých se české au pair pohybují. Jako nástroje jsem vyuţila výzkumu, který, prostřednictvím rozhovorů s bývalými i současnými au pair, mapuje postavení českých au pair ve Velké Británii. Samozřejmě, ţe Velká Británie není jediným místem, kam české (čeští) au pair míří, přesto však je nejčastějším cílem, a proto jsem se rozhodla svou práci zaměřit právě na poměry panující na Britských ostrovech a v britských rodinách, dá-li se taková rodina v multikulturním Spojeném království nalézt. „Podtitul“ ´Sluţka nebo člen rodiny´ navíc napovídá, ţe jsem svou pozornost věnovala mimo jiné také vztahům a rolím, do kterých se české au pair během pobytů dostávají. Toto téma není nijak zvláště zmapováno, a tak se většina dívek a chlapců o tom, co skutečně práce au pair obnáší, dozvídá aţ na základě vlastních zkušeností. Proto bych chtěla, aby tahle práce mohla zároveň poslouţit jako rádce pro budoucí au pair, kde se skrze skutečné příběhy dozvědí více o ţivotě „pomocnic či pomocníků matek“, jak se au pair také říká, a skutečně věděli do čeho jdou. Cílem práce je postavit proti sobě teorii a daná pravidla, jimţ se au pair programy řídí, s realitou, v níţ se české (čeští) au pair během svého pobytu skutečně pohybují. Výsledkem by mělo být zjištění, zda-li se postavení dívek a chlapců v rámci hostitelských rodin opravdu vyrovná jednotlivým členům, či jsou bráni spíše jako levná pracovní síla „z východu“. Tomu téţ odpovídá členění práce. První teoretická část má za úkol seznámit 11

s právní a teoretickou rovinou kulturně výměnného program au pair. A to jak obecně, tak s její konkrétní podobou ve Velké Británii. Druhá část, tedy výzkum samotný, pak konfrontovat daná pravidla s tím, co se děje ve skutečnosti a co nejvěrněji vystihnout vztahy a pocity zúčastněných respondentek z vlastních au pair pobytů. I kdyţ by problematika zaslouţila hlubší zkoumání a tudíţ i značně širší záběr výzkumu, i tento letmý pohled jistě pomůţe k vytvoření obrazu toho, jaké postavení zaujímají české au pair v rámci britských rodin. V průběhu zpracovávání práce došlo z důvodu odchodu PhDr. Zuzany Kubišové z TUL ke změně vedoucí práce. Od března 2011 se novou vedoucí práce stala Mgr. Jitka Masopustová.

12

2. Základní vymezení pojmu au pair V současné době se termínu au pair uţívá poměrně volně. Jsou jím označovány osoby, dívky i chlapci, které se starají o děti svých hostitelských rodin a pomáhají s lehčími domácími pracemi. Na druhou stranu je ale tenhle termín velmi často a milně zaměňován s pojmem chůva. Ta však, na rozdíl od au pair, má v popisu práce zejména péči o děti a úkoly s nimi spojené. Většinou má také příslušné vzdělání či dlouhodobé zkušenosti s péčí o děti a je placena jako kaţdý běţný zaměstnanec dle počtu odpracovaných hodin.1 K tomu abychom byli schopni určit, jaké postavení zaujímají české au pair v rámci britských rodin, je tedy naprosto nezbytné přesně charakterizovat pojem au pair a uvést základní práva a povinnosti, jeţ se s touhle pozicí váţí.

2.1 Kdo je považován za au pair Pojem au pair pochází z francouzštiny a dá se přeloţit jako „sobě rovný“ nebo „na stejné úrovni“. Jiţ původ slova naznačuje, ţe au pair mají mít v rodině stejné postavení jako zbývající členové.2

Obrázek 1 Au pair s dětmi Zdroj: www.goaupair.com

Přesnou definicí statusu au pair rozumíme svobodnou dívku či chlapce ve věku 18 aţ 27 let (chlapci 20 – 27 let). Daná věková hranice se však můţe lišit stát od státu, kde je program zaveden. Au pair přijíţdí do cizí země na dobu určitou, většinou na 6 - 12 měsíců, zejména za účelem zdokonalení se v jazyce daného státu a poznáním nové kultury, ţivotního stylu a

1 2

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 11 - 12 Tamtéţ s. 13

13

přátel. Ţije společně se svou hostitelskou rodinou, kde pomáhá s péčí o děti a lehkými domácími pracemi. Maximální „pracovní doba“ by se měla pohybovat okolo 25 hodin týdně. Za to jí nebo jemu rodina poskytuje ubytování a stravu zdarma, plus týdenní kapesné. Minimální výše kapesného je přesně stanovena. Ve Velké Británii je aktuální minimum stanovené vládním úřadem Home Office, z května 2004, 55 liber3 za týden. Navíc má au pair také nárok na 2 celé volné dny v týdnu.4 Všechny (všichni) au pair5 by v rodinách měly (měli) fungovat jako plnohodnotní členové domácnosti se všemi povinnostmi i právy. To dokládá i fakt, ţe hostitelské rodiny s au pair neuzavírají ţádnou formální písemnou smlouvu. Mezi oběma stranami dochází „pouze“ k ústní dohodě. Jediný dokument, kde jsou písemně sepsána práva a povinnosti budoucích au pair, je tzv. zvací dopis, ve kterém rodiny dívkám či chlapcům upřesňují, co bude jejich náplní práce, výši kapesného, volný čas, informace o rodině, místě bydliště atd.

Obrázek 2 Au pair chlapec s dětmi Zdroj: chinewsblog.wordpress.com

Jak předchozí definice naznačuje, au pair se můţe stát jak dívka, tak také chlapec. Tenhle fakt však např. ve Velké Británii neplatí dlouho. Aţ do roku 1993 se ve Spojeném království mohla au pair stát pouze dívka. Teprve aţ v důsledku legislativních tlaků ze strany Evropské Unie byl tento zákon zrušen a v současnosti, z celkového počtu au pair jeţ do Británie přijíţdí, je asi 10 % chlapců. Přesto však je tohle číslo stále dosti nízké. Rodiny totiţ i nadále volí jako pomocnice ke svým dětem raději děvčata, protoţe v mnohých neustále přeţívají předsudky, ţe kluci, jenţ mají zájem se stát au pair, jsou

3

Některé zdroje uvádí téţ 60 liber, avšak oficiálně se mi podařilo nalézt právě zmiňovanou částku 55 liber. 4 Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 12 - Goodheart, K. Childcare: The Guide for Busy Parents. Richmond: Crimson Publishing, 2008. s. 49 5 Vzhledem k tomu, ţe au pair můţe být jak dívka, tak chlapec a všechna obecná pravidla se tudíţ týkají obou z nich, budu se snaţit v teoretické části práce mluvit o au pair v mnoţném čísle. V některých případech to sice můţe znít trochu podivně, avšak chci, aby byly brány v potaz obě pohlaví.

14

něčím divní, ţe musí být nutně gayové či trpět jakoukoliv úchylkou. Na druhou stranu rodiny, které si chlapce jako au pair vyberou, musí konstatovat, ţe nejsou v ničem horší neţ dívky. Snad jen se trochu liší aktivity, jenţ jsou po muţském au pair poţadovány. Častěji pomáhají s těţšími pracemi, jako např. na zahradě, a jen málokdy vaří. Ale jinak zastanou povinnosti spojené s „au pairingem“ na stejné úrovni. Navíc v rodinách kde mezi dětmi převládají chlapci, je au pair kluk přirozenější autoritou neţ děvče, jelikoţ mají podobnější zájmy.6

2.2 Historie Pojďme k úplnému prvopočátku programu. Zcela poprvé byl pojem au pair, který, jak jiţ bylo výše zmíněno, znamená „na stejné úrovni“, pouţit v roce 1897. V novinách Girl’s Own Paper, které vycházely aţ do roku 1956, se autor zmiňuje o anglické dívce, jeţ odjíţdí do Francie vyučovat svůj rodný jazyk. Výměnou za lekce angličtiny se jí dostávaly hodiny francouzštiny.7 Další rozměr získal „au pairing“ na přelomu 19. a 20.

století,

který

byl

ve

znamení

bojů

ţen

za zrovnoprávnění v rámci společnosti. Do té doby bylo jedinou povinností ţeny se vdát a vychovávat děti. Emancipace ţen však postupně sílila, aţ vyústila ve zborcení zaţitých stereotypů a ţeny si, stejně jako muţi, začaly budovat kariéru.

Bohuţel však mnohdy

na úkor rodiny. Navíc v období světových válek, kdy byli muţi verbováni do národních armád, aby bojovali na frontách, bylo zapotřebí nahradit jejich pracovní sílu. Ţeny tedy byly nuceny zaujmout Obrázek 3 Girl´s Own Paper z roku 1897 Zdroj: www.mostly-victorian.com

prázdná místa

v továrnách a jiných podnicích. Matky tak začaly trávit v zaměstnání čím dál tím více času a bylo tudíţ zapotřebí najít způsob, jak zkombinovat pracovní ţivot s výchovou

6 7

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 13 - 15 Tamtéţ.

15

dětí a péčí o domácnost. Nejjednodušší variantou se jevilo najmutí paní či slečny, která by doma obstarala povinnosti, jeţ do té doby byly plně v kompetenci matky.8 Dalším důvodem, který napomohl k rozvoji au pair programů, byl fakt, ţe zdevastovaná poválečná Evropa zkrátka potřebovala způsob, jak se vyhnout dalším celosvětovým konfliktům. Jednou z moţností, jak úspěšně dosáhnout daného cíle, se ukázala být skutečnost, ţe pokud se jednotlivé národy a kultury o sobě dozvědí co nejvíce a poznají se opravdu do hloubky, ubude snah o podmanění si jiných států a dojde tak k rozvoji tolerance a vzájemného porozumění mezi nimi. A jak toho dosáhnout jednodušeji, neţ dát moţnost lidem jednoho státu, okusit si ţivot v prostředí, který je pro jinou zemi naprosto typický? Naučit se jejím zvykům, jazyku…9 V neposlední řadě se na vzniku „au pairingu“ podepsal téţ fakt, ţe dívky spatřovaly v této práci jednoduchý způsob, jak získat nové zkušenosti a dovednosti a jak si v zahraničí najít lépe placené zaměstnání, neţ nabízí jejich vlast. Postupem času tedy pojem au pair nabral na značně širším významu, neţ tomu bylo v roce 1897. Vezmeme-li v úvahu všechny výše zmíněné etapy, které se „společnými silami“ podílely na vzniku kulturně výměnného programu jak jej známe dnes, můţeme konstatovat, ţe od prapůvodního cíle naučit se cizí jazyk, s nímţ au pair odjíţděly do zahraničí nejdříve, přes pomoc v domácnosti, která převzala prioritu počátkem 20. století, aţ po kulturní „seznamování“, jenţ přišlo na řadu po 2. světové válce, se “au pairing“ vyvinul v komplexní program, který umoţňuje účastníkům získat jak zkušenosti spojené s praktickými činnostmi, tak také zkušenosti, jeţ vybaví jedince do ţivota mnoha osobnostními kvalitami, jakými jsou např. samostatnost, zodpovědnost, soběstačnost, tolerance vůči druhým atd. V neposlední řadě také umoţňuje snazší budování kosmopolitní společnosti, která se s umazáváním vzdáleností ve světě formuje a zvyšuje vzájemné porozumění mezi kulturami, jeţ ústí v lepší vzájemnou kooperaci a komunikaci. Do programu se postupně zapojovalo čím dál tím více států. Od počátečních zemí, které se na budování „au pairingu“ podílely nejvíce, jako jsou Švýcarsko, Velká Británie či 8

Ehrenreich, B., Hochschild, A. R.: Global Women. Nannies, Maids, and Sex Workers in the New Economy. New York: A Metropolitan/OWL Book. 2002. - Freaupair. Org. Au Pair History [online]. 2008 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW: . 9 Tamtéţ.

16

Rakousko, se myšlenka kulturní výměny a poznání velice rychle rozšířila do celého světa. Dnes můţeme desítky tisíc au pair najít téměř po celém světě od Spojených států Amerických aţ po Austrálii.10

2.3 Právní koncept au pair v Evropě V důsledku rychlého rozvoje au pair programu v druhé polovině 20. století a obrovského nárůstu počtu au pair, zejména dívek, bylo nutné, aby se status au pair a s ním vázaná práva i povinnosti ošetřily i po legislativní stránce. V roce 1969 se proto tahle problematika dostala na jednací stůl dokonce ve Štrasburku. Tam byla 24. 11. 1969 podepsána tzv. Evropská dohoda o umisťování au pair11 (dále jen Evropská dohoda), která vymezuje právní rámec statusu au pair12. Přesnější definici pozice si pak kaţdý jednotlivý stát, ve kterém existuje au pair program, vymezuje vlastní legislativou. Proto se také liší věkové rozmezí au pair, délka pobytu, pracovní doba či povinnost navštěvovat jazykovou školu země od země. Příkladem je zákonná povinnost au pair v Belgii navštěvovat jazykový kurz, kdeţto např. ve Velké Británii nebo Německu je to pouze na dívkách či chlapcích, zda-li se rozhodnou, během pobytu v zemi, školu navštěvovat.13 Kaţdá osoba mající status au pair má podle Evropské dohody právo na:14 

Stravu a ubytování (podle moţnosti nejlépe ve vlastním pokoji)



Návštěvu jazykových kurzů



Minimálně jeden celý den volna



Navštěvovat bohosluţby



Kapesné v patřičné výši



„Pracovní dobu“ cca 5 hodin denně

10

Ehrenreich, B., Hochschild, A. R.: Global Women. Nannies, Maids, and Sex Workers in the New Economy. New York: A Metropolitan/OWL Book. 2002. - Freaupair. Org. Au Pair History [online]. 2008 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW: . 11 V originále - European Agreement on „au pair" Placement 12 Zajímavostí je, ţe Velká Británie tuhle smlouvu nikdy neratifikovala, jelikoţ se obávala, ţe by případné právní smlouvy mezi au pair a rodinami přesunuly pozici au pair z člena rodiny na právoplatného zaměstnance. Česká republika téţ nepatří mezi signatáře, důvod však není znám. 13 Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 24 - ECHO magazín. AU PAIR: Jak se jim ţije ve Velké Británii? [online]. 24.08.2008 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW: 14 Council of Europe. European Agreement on "au pair" Placement [online]. 2004 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW: .

17

Za to, ţe hostující rodiny poskytnou au pair vše na co mají podle Evropské dohody právo, jsou ony povinny (oni povinni) rodinám oplatit pohostinnost sluţbami, které zahrnují běţné denní rodinné povinnosti. V polovině 90. let minulého století byl učiněn další krok k lepší kontrole dodrţování pravidel kulturně výměnného programu au pair zaloţením mezinárodní organizace The International Au Pair Association, známou pod zkratkou IAPA15. Asociace sdruţuje agentury z celého světa, jeţ se au pair programem zabývají a chtějí-li se stát členy IAPA, musí nutně splňovat podmínku bezproblémového fungování po dobu nejméně 2 let a zavázat se k dodrţování tzv. IAPA's Code of Conduct, ve kterém asociace definuje své formální a etické standardy. V dnešní době má asociace 160 členů ze 42 zemí světa. Česká republika je zastoupena společností STUDENT AGENCY s.r.o.

2.4 Au pair není chůva Jiţ bylo zmíněno, ţe pojmy au pair a chůva (v angličtině nanny) se v současné době velmi jednoduše a často zaměňují. Avšak je velice důleţité si uvědomit, ţe ačkoliv ne kaţdý spatřuje v obou pozicích rozdíl, po právní stránce se jedná o naprosto odlišné posty, jeţ s sebou nesou téţ různé podmínky, práva a povinnosti pro obě strany.

2.4.1 Chůvy S. Griffith a S. Legg ve své knize píší: „U chův se obvykle očekává, ţe mají nějakou formální přípravu, jako třeba osvědčení z péče a vzdělávání dítěte, nebo nějaký jiný stupeň odborné kvalifikace.“ Tím můţe být např. tzv. CACHE (Council for Awards in Children's Care and Education) diplom, který nahradil NNEB (National Nursery Examination Board) certifikát. Lze jej získat po absolvování kurzu ve Velké Británii a je zárukou toho, ţe osoba, která jej obdrţí, je plně kvalifikovanou chůvou jak v oblasti bezpečnosti dítěte, tak téţ v jeho správném vývoji a vzdělávání. Na druhou stranu však mnohdy rodiče dávají přednost spíše chůvám, jeţ sice nemají potřebné vzdělání, avšak mají dlouholeté zkušenosti s dětmi, které se „pouhým“ vzděláním těţko nahradí.16

15

Více informací na: www.iapa.org Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 12 - 13 - Renata & Adriana. Môţe byť kaţdá au pair nanny? ECHO magazín. Červenec 2006, roč. II, č. 07, s. 34 - 35 16

18

Za svou práci je chůva placena jako „běţný“ zaměstnanec. Tedy příslušnou hodinovou sazbou, dle počtu odpracovaných hodin. Není neobvyklé, ţe chůvy pracují i 60 hodin týdně, jelikoţ jsou najímány zejména rodiči, kteří pracují na plný úvazek a mají malé děti, jeţ nemohou navštěvovat mateřské školy a tudíţ je od chův vyţadována celodenní péče o ně. V rodině svého zaměstnavatele mohou proto bydlet, ale výjimkou není, ţe chůva k rodině pouze denně dochází. V kompetenci chův je práce, která je výhradně spojena s dětmi. Neočekává se tedy, ţe by pomáhaly s domácími pracemi, jeţ se dětí netýkají.

2.4.2 Au pair Au pair jsou v mnohém chápány jako chůvy, avšak mají pár značných odlišností, které je řadí do samostatné kategorie. Tou asi úplně největší je, ţe právě prostřednictvím běţného fungování v hostitelské rodině, kde téţ bydlí, studují cizí jazyk a kulturu, coţ je hlavním posláním au pair programu. Dále je pozice au pair omezena věkem a značně niţší jsou i počty hodin, které au pair během týdne odpracují a samozřejmě i odměna, jeţ za práci získají. Narozdíl od chův je navíc finanční odměna pouze kapesným, které au pair získávají k ubytování a stravě zdarma. Rozhodně se tedy nejedná o plat, jako v případě pozice chůvy, a nevztahují se tak na něj ţádné daňové povinnosti v dané zemi, kde au pair svůj pobyt tráví.17 Au pair programy se dále dělí podle počtu odpracovaných hodin na:18 

Au pair - pracuje cca 25 hodin týdně



Au pair plus - pracuje cca 30 hodin týdně



Demi au pair - pracuje cca 15 hodin týdně

Všechny tři typy jsou ve své podstatě stejné, tzn. ţe au pair mají totoţná práva i povinnosti. Jediné co se liší, je jiţ zmíněná pracovní doba a s ní i spojená výše odměny (kapesného).

17

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 12 - 13 - Renata & Adriana. Môţe byť kaţdá au pair nanny? ECHO magazín. Červenec 2006, roč. II, č. 07, s. 34 - 35 18 Anglie.cz. Au-pair [online]. 2010 [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW: < http://www.anglie.cz/prace/aupair/>.

19

Je-li tedy např. matka v hostitelské rodině trvale doma, obstará spoustu povinností sama a au pair má pak za úkol jí spíše pomáhat a neodpracuje tolik hodin.

Obrázek 4 Au pair s dětmi Zdroj: www.language4you.com

Speciálním druhem au pair pobytů jsou pak prázdninové pobyty. Během nich mají děti hostitelských rodin obvykle prázdniny, a jsou proto celé dny doma. Letní au pair tudíţ musí počítat s tím, ţe nebudou mít mnoho volného času. Odměnou však často bývá společná, mnohdy zahraniční, dovolená s rodinou či výlety nejen do okolí.19

19

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 12 - 13

20

3. Au pair ve Velké Británii Pozice au pair není ve Velké Británii, na rozdíl třeba od Spojených států amerických, definována v ústavě. Přesto však je tenhle kulturně výměnný program kontrolován tzv. Home Office20, jedním z vládních úřadů, obdoby českého ministerstva, který v Británii dohlíţí na imigrační, bezpečnostní a pořádkové záleţitosti. Home Office přesně definuje základní podmínky, které musí být splněny, má-li program být v souladu se zákony Velké Británie, a to jak ze strany au pair, tak také hostitelských rodin. Blíţe pak podmínky rozpracovávají jednotlivé agentury, které si mohu, v rámci daných pravidel, určit své vlastní omezení či povinnosti, aby co nejvíce odpovídaly jejich vnitřním standardům.

3.1 Základní podmínky au pair programu dle Home Office21 

Au pair přijíţdí do Velké Británie za účelem studia jazyka a seznámením se s britskou kulturou.



Věkové rozmezí au pair je stanoveno na 17 – 27 let. Při opakovaném pobytu je však hranice posunuta aţ na 28 let. U chlapců je nejniţší věková hranice stanovena na 20 let, a to v případě všech pobytů.



Osoba mající status au pair musí být svobodná a bez dalších závazků. (Např. au pair nesmí mít vlastní děti.)



Základní podmínkou je čistý trestní rejstřík zúčastněných.



Průměrná délka pobytu je 6 – 12 měsíců. Celková doba však nesmí přesáhnout období 2 let. Existuje také moţnost absolvovat letní au pair program, který trvá 2 – 3 měsíce. Dívky či chlapci mají moţnost au pair pobyt ve Velké Británii absolvovat opakovaně, avšak mezi jednotlivými setrváními musí uplynou doba nejméně 2 let.



Pracovní doba je stanovena na 25 hodin týdně, plus 2 – 3 tzv. „baby-sittingy“22 týdně. Kaţdý další je jiţ nad rámec stanovených povinností a musí být tedy proplacen.



V rámci pracovní doby jsou au pair povinny (povinni) rodině pomáhat s lehkými domácími prácemi a péčí o děti.

20

Bliţší info na: www.bia.homeoffice.gov.uk Aupair world. Au pair in the United Kingdom [online]. 2011 [cit. 2011-02-16]. Dostupné z WWW: . 22 Anglický výraz pro večerní hlídání dětí. 21

21



Au pair mají právo na 2 celé volné dny v týdnu, jednou za měsíc musí být volná neděle.



Výše kapesného je, od května 2004, limitována nejniţší hranicí 55 liber/týden, (Kapesné se můţe lišit v závislosti na zprostředkovatelské agentuře, která má moţnost si stanovit vlastní hranici pro týdenní kapesné. To přesto nesmí spadnout pod stanovené minimum.) plus mají au pair nárok na stravu a ubytování zdarma.



Au pair by měla být poskytnuta moţnost návštěvy jazykové školy. Rodiny nemají povinnost hradit jakékoliv poplatky s tím spojené, avšak mohou se na placení podílet, jsou-li ochotny.



Hostitelské rodiny se nemusí nutně skládat z matky, otce a dětí, avšak samostatně ţijící osoba není povaţována za rodinu.



Hostitelské rodiny musí být trvale ţijící ve Velké Británii a komunikačním jazykem by měla být angličtina.



Au pair si hradí veškeré náklady spojené s cestou do a z Velké Británie samy (sami).

3.1.1 Pracovní povolení a povolení k pobytu Účastníci programu ze zemí Evropské Unie nepotřebují ţádná pracovní povolení ani víza. Ke vstupu do země stačí pouze platný identifikační doklad (pas nebo občanský průkaz). Menší omezení se však vztahují na obyvatele Rumunska a Bulharska, a to i přesto, ţe jsou obě země rovněţ členy Evropské Unie.23

3.1.2 Zdravotní pojištění Ve Spojeném království nejsou hostitelské rodiny povinny za své au pair hradit zdravotní pojištění. Vyřízení pojištění na celou dobu pobytu je tak plně v kompetenci au pair samotných. Au Pair International CZ na svých stánkách k problematice zdravotního pojištění uvádí: „Od roku 1992 do roku 2002 stačilo českým „aupairkám“ se pouze průkazně odhlásit z plateb tuzemského zdravotního pojištění a v Británii plně vyuţívat výhod Československo – Britské dohody o reciproční lékařské péči z roku 1976, kteráţto je doposud v platnosti. Vzhledem k novele českého Zákona o zdravotním pojištění z roku 2002 došlo bohuţel k vypuštění části věty, jeţ osvobozovala české občany od plateb v tuzemsku

23

Aupair world. Au pair in the United Kingdom [online]. 2011 [cit. 2011-02-16]. Dostupné z WWW: .

22

za předpokladu existence dohody o reciproční lékařské péči s tím kterým státem.(…)“24 To v reálu znamená, ţe budoucí au pair mají nyní dvě moţnosti: 1) před odcestováním do Velké Británie se odhlásit ze zdravotní pojištění v České republice, coţ ovšem lze pouze v případě, je-li doba pobytu v Británii delší neţ 6 měsíců, a na potřebný čas si zřídit cestovní pojištění, které je moţné vyřídit prakticky u kterékoliv pojišťovny v České republice; 2) odcestovat se stávajícím zdravotním pojištěním platným v ČR, jeţ samozřejmě podle dohody o reciproční lékařské péči stále platí i v rámci celého Spojeného království, avšak budou nuceni i nadále zde v České republice platit minimální pojistné na zdravotní péči pro ekonomicky neaktivní osoby. Od roku 2006 se jedná o částku 1.074,- Kč měsíčně.25 Velice důleţitou poznámkou, na kterou by však měli myslet všechny dívky i chlapci, jeţ se chystají vycestovat do Británie, je, ţe v rámci mnoha základních cestovních ani normálního zdravotního pojištění není zahrnuto zubní a oční ošetření. To si dokonce i Britové připlácí nad rámec běţného zdravotního pojištění. Léky je téţ nutno platit v hotovosti.

3.1.3 Znalost jazyka Znalost anglického jazyka nemusí být na nijak zvláště pokročilé úrovni. Většina hostitelských rodin počítá s tím, ţe nové (noví) au pair budou mít spíše základní, popřípadě učebnicovou, znalost anglického jazyka a jsou připraveny jim s tím co nejvíce pomoci. Konec konců studium jazyka je jedním z důvodů, proč au pair do Velké Británie cestují. Důleţité však je, aby byli dívky i chlapci schopni se se svými rodinami alespoň částečně dorozumět, byť písemnou formou. Pokud však budoucí au pair neumí cizím jazykem vůbec komunikovat, je to nejen nebezpečné, např. v případě, ţe bude potřeba zavolat záchrannou sluţby či hasiče, ale jsou navíc hostitelským rodinám prakticky k ničemu,

24

AU PAIR INTERNATIONAL CZ. Zdravotní péče ve Velké Británii [online]. 2010 [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW: . 25 Tamtéţ.

23

zvláště pak mají-li slečny popřípadě hoši v plánu zůstat pouze na krátkou dobu a není velká šance, ţe se v jazyku časem zlepší.26

3.2 Práva a povinnosti au pair V kaţdé rodině je běţné, ţe všichni členové mají vedle svých práv také povinnosti, jeţ pomáhají k tomu, aby domácnost dobře a hladce fungovala. Nejinak tomu je v případě programu au pair. Chtějí-li obě strany, aby se celý pobyt obešel bez větších problémů a z počátku spíše formální vztah přerostl v přátelství, je nutné, aby se jak au pair, tak hostitelské rodiny nejen k sobě chovali kamarádsky, ale také plnili své povinnosti, které jsou stanoveny a na nichţ se společně předem dohodli. Poměrně často se stává, ţe překročení mezí, jenţ byly na začátku ujednány, vede k rozporům mezi au pair a rodinami a nezřídka končí předčasným odjezdem hostujících dívek či chlapců. Pojďme si tedy přesně říci, co je náplní práce au pair a na co mají za svůj výkon nárok.

3.2.1 Au pair a povinnosti Předně je důleţité si uvědomit, ţe au pair nejedou do Velké Británie na dovolenou, nýbrţ se skrze běţný ţivot naučit anglický jazyk a poznat kaţdodenní fungování britské kultury. To s sebou samozřejmě nese i závazky, které po au pair budou za strany hostitelských rodiny vyţadovány. Aby se předešlo neshodám, měli by se všechny nové a noví au pair (dívky i chlapci) s rodinami dohodnout na tom, jaké budou kaţdodenní povinnosti ještě dříve, neţ vůbec do Británie odcestují. Kaţdá rodina je jiná a tudíţ se liší i poţadavky, jeţ budou na slečny či hochy kladeny, a proto je nezbytné, aby se na kaţdodenním fungování předem shodli obě strany a nikdo nebyl později nemile překvapen. Běţná definice říká, ţe povinností au pair je péče o děti, coţ zahrnuje veškerou činnost spojenou s dětmi, a pomoc s lehkými domácími pracemi. Oba pojmy jsou poměrně široké a kaţdý si pod nimi můţe představit leda co. Pojďme si tedy vyjmenovat, co patří do základních kompetencí tzv. dívek či chlapců k dětem ve Velké Británii.27

26

ProfiAupair. Info pro Au Pair [online]. 2007 [cit. 2011-03-14]. Dostupné z WWW: . 27 Goodheart, K. Childcare: The Guide for Busy Parents. Richmond: Crimson Publishing, 2008. s. 50 - 51

24



Příprava jednoduchým jídel pro děti. Není také výjimkou, ţe au pair pomáhají během vaření kaţdodenní večeře.



Praní a ţehlení, které se nemusí vztahovat pouze na dětské oblečení.



Mytí nádobí či dávání a vytahování nádobí z myčky.



Vynášení odpadků.



Drobnější nákup.



Udrţování kuchyně, koupelny i jiných místností v pořádku. Tzn. mytí podlahy, vysávání, utírání prachu, poklízení… Au pair by však neměly být jediné osoby, jeţ se touhle činností „doma“ zabývá. Pokud by tomu tak bylo, je nezbytné se na tom předem dohodnout.



Ranní buzení dětí, příprava snídaně, vypravení dětí do školy či školky.



Odvoz a vyzvednutí dětí do a ze školy či školky, které obvykle bývá následováno hlídám a zabavením svěřenců, neţ se jejich rodiče vrátí z práce.



Večerní koupání dětí a příprava na spaní, případně čtení pohádek.



…

Je zřejmé, ţe záběr povinností všech au pair je poměrně široký. Některé rodiny vyţadují výhradně činnosti spojené s péčí o děti, jiné, zejména ty s odrostlejšími ratolestmi, aby au pair pomáhali s chodem domácnosti. Vţdy však záleţí na domluvě mezi kaţdou jednou či jedním au pair a příslušnou hostitelskou rodinnou, jaké práce budou mít v kompetenci. Tím se také předejde moţným neshodám, kdy se au pair mohou cítit být přetěţovány (přetěţováni) a naopak, kdy rodiny spatřují v chování dívek či chlapců nedostatečné „pracovní nasazení“. Obvykle se dá téhle situaci vyhnout tak, ţe si hned na začátku pobytu au pair s „novými“ rodiči sednou a dají dohromady kaţdodenní harmonogram. Vůbec nejlépe pokud bude v písemné formě. Kaţdý pak uvidí, co je jeho aktuální povinností a nebude docházet ke zcela zbytečným konfliktům, které jenom nabourávají plynulý průběh spoluţití.28 Od všech au pair se také očekává, ţe na ně bude 100% spolehnutí. Hostitelské rodiny jim svěřují to nejcennější co mají, a to své děti. Tudíţ očekávají, ţe pohybují-li se jejich ratolesti ve společnosti au pair, jsou v maximálním bezpečí a dívky či chlapci se o ně dokáţí plnohodnotně postarat bez toho, aby je vystavovali i sebemenšímu nebezpečí.29 28 29

Morris, D. A. Au pair – dívka k dětem. Praha: Budka, 1994. s. 15 - 17 Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 17

25

Z výše uvedených povinností tedy jasně vyplývá, ţe nezbytnými vlastnostmi au pair by měla být ochota zapojit se do chodu domácnosti, flexibilita, zodpovědnost a hlavně radost z práce s dětmi, jelikoţ s těmi přijde do kontaktu nejčastěji. Pokud tedy dívky či chlapci zrovna nevyhledávají přítomnost dětí, měli by si nejdříve rozmyslet, jestli jim au pair program za to vůbec stojí.

Obrázek 5 Au pair s dítětem Zdroj: www.euroaupair.com

Občas se bohuţel ale také stává, ţe rodiny v au pair spatřují, spíše neţ členy rodiny a další pár pomocných rukou do domácnosti, levnou pracovní sílu, která má nejčastěji plně nahradit funkci uklízečky. Téţ úkoly, jeţ padnou na bedra obzvláště au pair dívek, pak zcela neodpovídají základnímu výčtu „au pair kompetencí“. Níţe uvedené činnosti spadají přesně do takové kategorie prací, které by rodiny po svých au pair neměly bez jejich předchozího souhlasu vůbec vyţadovat.30 

Práce na zahradě. V případě, jsou-li au pair chlapci, je běţné, ţe jej rodiny mohou poţádat např. o posekání trávníku. Přesto však by ani oni neměli být nuceni k velkému podzimnímu úklidu zahrady, rytí, sázení atd.



Velký úklid typu mytí oken, čištění koberce, leštění stříbra, jarní úklid… Kdyţ uţ jsou au pair o tuhle činnost poţádány (poţádáni), coţ se můţe stát tam, kde jsou v rodině odrostlejší děti a především dívky mají více povinností spojených s úklidem, měly (měli) by za tuhle práci navíc dostat také zaplaceno.



Mytí auta a čistění jeho interiérů. Zvláště pak tam, kde au pair auto nemají vůbec k dispozici.

30

Goodheart, K. Childcare: The Guide for Busy Parents. Richmond: Crimson Publishing, 2008. s. 51

26



Velký týdenní nákup. Ten by měl být plně v kompetenci hostitelských rodičů. Au pair však mohou vykonávat menší nákupy během týdne.



Uklízení po domácích zvířatech, která nejsou trénovaná. (např. štěňat)



Rozhodně by po au pair neměl být vyţadován úklid mimo hostitelský domov, jako např. v kancelářích, u známých apod.

Je tak očividné, ţe au pair by v rámci svých povinností měli vykonávat opravdu jednoduché činnosti, jeţ jsou spojeny výhradně s dětmi a rodinou. Veškeré „nadstandardní“ úkony týkající se věcí, se kterými au pair buďto nemají nic společného, nebo s nimi nikdy nepřijdou do kontaktu, viz úklid u rodinných známých či mytí vozidla, by jim měly být buďto proplaceny, nebo, v tom lepším případě, by o ně neměli být vůbec poţádány (poţádáni).

3.2.2 Povinnosti hostitelské rodiny Je naprostou samozřejmostí, ţe au pair nemají v rámci hostitelských rodiny pouze povinnosti, ale také svá práva. Jinak řečeno i rodiny samotné mají určité závazky, které jsou povinny dodrţovat. Ty vychází z faktu, ţe „au pairing“ je kulturně výměnný program, jehoţ hlavním smyslem je poznat novou kulturu ze vnitř. Vše je navíc spojeno s péčí o děti, tudíţ by činnosti, které budou na au pair kladeny, měly být v maximální míře spojeny právě s nimi. V předchozích kapitolách jsem se jiţ několikrát zmínila o tom, na co má osoba mající status au pair právo, proto se pojďme blíţe podívat jen na několik vybraných bodů.31 

Rodiny musí au pair zdarma poskytnout adekvátní ubytování, tzn. takové, které odpovídá standardům rodiny. Au pair by tedy měli mít vlastní pokoj, pokud moţno útulný a dostatečně velký na to, aby se tam vešla postel, skříň a menší stolek. Samozřejmostí je, ţe místnost poskytuje dostatečné soukromí, tedy není průchozí a dají se tam zavřít dveře. Případné další vybavení, jako např. televize, rádio, počítač…, je jiţ na moţnostech hostitelských rodin.

31

Au-pair agency Maxconsult. What the family provides? [online]. 2007 [cit. 2011-02-17]. Dostupné z WWW: . - Council of Europe. European Agreement on "au pair" Placement [online]. 2004 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW: .

27



Au pair mají právo vedle ubytování také na stravu po celý den zdarma. Zda-li budou jíst společně s rodinami, nebo se jim budou potraviny kupovat zvlášť, je zase a jenom na společné dohodě.



Ze zákona rodiny vyplácí au pair také týdenní kapesné. Jeho minimum je stanoveno na 55 liber/týdně, avšak kaţdá agentura si můţe pro své au pair, které do zahraničí vysílá, stanovit vlastní limit. Na konečné částce se odráţí také to, kolik rodiny sami au pair nabídnou. Můţe se tedy stát, ţe jedna dívka bude dostávat 60 liber a druhá, jeţ bydlí jen o dům vedle, 90 liber. Výše kapesného je tedy závislá, jak na finančních moţnostech rodin, tak také třeba na počtu dětí, které mají, či mnoţství práce, jeţ po au pair budou poţadovat. Jediné co musí kapesné vţdy splňovat, je minimální výše a také to, ţe by nemělo být neúměrně vysoké. Pak by se totiţ dalo povaţovat za plat a na ten se jiţ vztahují daňové povinnosti.



Všechny činnosti, které mají au pair v kompetencích, by měli zvládat během cca 5 hodin denně. Pracovní doba je totiţ stanovena na 25 hodin týdně a cokoliv je nad rámec, by měly rodiny svým au pair zaplatit navíc podle minimální hodinové sazby stanovené britskou vládou. V pracovní době jsou zahrnuty téţ 2 večerní hlídání dětí, o kterých by rodiny měly dívky a chlapce vţdy předem informovat. Kaţdé další musí být rovněţ rodinami proplaceny.



Všem osobám se statusem au pair musí být poskytnuty 2 celé volné dny během týdne. Obvykle jde o víkendy. Pokud však rodiče pracují během soboty a neděle, vyberou si au pair volno po dohodě s rodinami v jiné dny.



Home Office sice nestanovuje au pair ve Velké Británii povinnost navštěvovat jazykové školy, avšak vzhledem k tomu, ţe jedním z cílů programu je se naučit cizímu jazyku, je naprosto pochopitelné, ţe se dívky i chlapci chtějí kurzů zúčastnit. Rodiny by měly dát au pair moţnost k docházení do školy, popřípadě jim pomoci s vyhledáním ideálního kurzu. Platit za školu však jiţ není v jejich povinnostech a záleţí na vůli kaţdé z rodin, jestli své au pair s jazykovými kurzy finančně vypomohou, nebo ne.

Mimo všech výše zmíněných věcí, které au pair ze zákona garantuje příslušná agentura, očekávají dívky či chlapci, ţe s nimi jejich hostitelské rodiny budou jednat jako se sobě rovnými. Tedy povaţovat je za členy rodiny, kteří mají vedle svých povinností také své potřeby, přání… Rodiny by se měly snaţit au pair podporovat, pomáhat, trávit s nimi také volný čas, snaţit se je více poznat atd. (Samozřejmě to platí i naopak.) To vše zajistí, ţe se 28

budou v cizí zemi i rodině cítit spokojené (spokojení), a to se bezesporu odrazí i na kvalitě výkonu jejich povinností, které tak nebudou brát pouze jako nutnost, ale jako moţnost se hostitelským rodičům odvděčit za jejich podporu.

3.2.3 Volný čas a společenský život Kaţdý z nás potřebuje čas od času na chvíli oddech, klid, uvolnění… od kaţdodenních povinností. Pro au pair to všechno platí dvojnásob. Nejenţe práce s dětmi je sama o sobě velmi náročná, kdyţ se pak navíc ještě dívky a hoši pohybují v cela cizím prostředí, je nápor na člověka abnormální. Volný čas tak není jen jakousi odměnou za vykonanou práci, ale naprostou nutností. Způsobů, jimiţ mohou au pair vyplnit své volné chvíle, existuje nepřeberné mnoţství. Od návštěv muzeí, koncertů, nákupů aţ po výlety nejen do nejbliţšího okolí. Mnohdy však postačí k relaxaci jednoduchá káva či pravý anglický čaj, který si au pair vychutnají ve společnosti svých přátel či hostitelských rodin.32 Volný čas trávený s kamarády obvykle během au pair pobytu jasně převládá. Nejen ţe výlety a různé akce jsou pak mnohem zábavnější, ale také se au pair mohou podělit o svá trápení, radosti, zkušenosti… s někým, kdo se dokáţe vţít do stejných pocitů a situací, či je jednoduše nad věcí. Najít si však nové přátele ve zcela cizí zemi, není mnohdy jednoduchou záleţitostí. „Budování společenského ţivota „od podlahy“ je v kaţdé době dosti obtíţné a v cizím jazyce a cizí kultuře ještě těţší. (…) Pro vás to můţe představovat netypicky extrovertní chování, ale překonání počátečních zábran téměř vţdy stojí za vynaloţenou námahu. Kdyţ jste sklíčeni, neexistuje za přátele ţádná náhrada,“33 píší k tématu S. Griffith a S. Legg. Agentury proto mnohdy svým klientům, ještě před odjezdem, poskytují kontakty na stávající au pair v nejbliţším okolí, aby jim adaptaci na nové prostředí co nejvíce usnadnily. V hledání přátel mohou být nápomocni také sami hostitelští rodiče, a to tím, ţe představí nové au pair svým známým či sousedům, kde nějaké (nějací) téţ ţijí.34 Příjemně strávené volné chvíle mohou au pair proţít také se svými „náhradními“ rodinami. Jistě to posílí vzájemné vztahy a vytvoří doma přátelskou atmosféru. Avšak se můţe stát, 32

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 84 - 91 Tamtéţ. s. 84 - 85 34 Jedna důleţitá rada, na kterou by budoucí au pair neměli nikdy zapomínat! - Pokud se dívka či chlapec rozhodnou trávit večery s kamarády, či dokonce u někoho zůstat na noc nebo déle, rozhodě by měli informovat svou hostitelskou rodinu o plánech předem. I kdyţ nejsou jejich vlastní děti, mají o ně stejnou starost. 33

29

ţe rodiny vyuţijí přítomnosti au pair a „zapřáhnou“ je do práce či hlídání dětí, i kdyţ mají mít zrovna volno. V neposlední řadě vyuţívají au pair volných dnů či chvílí k tomu, aby vylepšili, popřípadě upevnili, své dosavadní jazykové znalosti. Nejsnazší způsob je jiţ výše mnohokrát zmiňovaná návštěva jazykových kurzů. Ve Velké Británii existuje ohromné mnoţství státních i soukromých jazykových škol, které se specializují na výuku anglického jazyka pro nerodilé Obrázek 6 Au pair a hostitelská rodina Zdroj: www.language4you.com

mluvčí.35 Dokonce existují kurzy angličtiny přímo pro au pair. Rodiny či agentury jsou většinou velmi

ochotné s hledáním toho pravého kurzu pomoci. Nezřídka se dokonce stává, ţe rodiny na poplatky s výukou spojené přispívají, či dokonce svým au pair hodiny angličtiny zaplatí, ač to není její povinností. Další moţností, jak si zdokonalit angličtinu, je trávit čas zejména s rodilými mluvčími nebo rovněţ anglicky hovořícími přáteli. Pobyt v cizím prostředí sice mnohdy člověka tlačí k tomu, aby si hledal „kousek domova“ a trávil tak čas se svými krajany, avšak překonají-li to au pair a budou se snaţit pohybovat více mezi místními lidmi, určitě to v budoucnu ocení. S jazykem jsou také velmi ochotny pomáhat sami děti, které se nebojí své au pair upozornit na kaţdou chybu, kterou např. během čtení pohádek, udělají.36

3.3 Problémy, které mohou au pair potkat Asi nikdo z nás, včetně budoucích au pair, není tak naivní, aby myslel, ţe celý pobyt bude procházka růţovou zahradou, a to ani v případě, ţe se au pair dostanou do naprosto dokonalých rodin. Existuje obrovské mnoţství různých obtíţí a překáţek, jeţ se postupem času mohou před slečny a chlapce postavit a je jen na nich, jakým způsobem se s nimi porvou. Někdy to bude otázka kratičkého pokárání dětí, jindy bude zapotřebí všech sil jak samotných au pair, tak i hotelských rodin, aby se vše úspěšně zvládlo.

35 36

Je-li kurz provozován státní institucí, bývá jeho návštěva pro obyvatele Evropské Unie zpravidla zdarma. Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 84 - 91

30

Oblasti, kde se au pair s obtíţemi mohou setkat, jsou velice různorodé. Od pole vztahů s rodiči a dětmi, přes počáteční starosti s novými úkoly, aţ po tzv. kulturní šok, jenţ je způsoben nutností osoby fungovat v pro ně naprosto neznámém socio-kulturním prostředí. Níţe uvedený výčet komplikací je jen kratičkou ukázkou běţných starostí, s nimiţ se kaţdá (kaţdý) au pair můţe během pobytu potkat.

3.3.1 Problémy s dětmi S těmi se au pair setkají zejména ze začátku pobytu. Čím jsou děti menší, tím jsou problémy obvykle větší. Starší děti, obzvláště pak nejedná-li se o jejich první au pair, neberou dívku či hocha jako náhradu své matky, ale spíše jako další osobu, která se o ně přijela starat a na které si mohou vyzkoušet, kolik toho snese. Jinak tomu bohuţel bývá u mladších dětí, jeţ ještě nechápou, proč s nimi jejich máma netráví čas, ale svěřuje je do péče naprosto cizí osoby. Mají pak tendenci si vybíjet svůj vztek právě na au pair, doufaje, ţe odejde a jejich matka se o ně bude opět starat sama. V takové chvíli je nejdůleţitější zatnou zuby a počkat, aţ si dítko zkrátka na novou tvář v rodině zvykne. Budou-li se však au pair snaţit vybudovat si s dětmi pozitivní vztah, hrát si s nimi, vymýšlet zábavné aktivity atd., důvěra mezi nimi a novými svěřenci se vytvoří mnohem rychleji a s ní obvykle vymizí i počáteční obtíţe.37 Další běţný jev u dětí, kterému budou au pair nuceny (nuceni) čelit, je neposlušnost. Ta můţe být způsobena mnoha faktory - dítě je natolik zabráno do hry, ţe přestane vnímat okolí, je unavené, má hlad, je vzrušené, nebo naopak rozrušené, jednoduše se mu nechce, dělá naschvály, či se jen snaţí prosadit svou nezávislost. To je typické zejména pro děti do 3 let. Ať uţ je ale důvod neposlušnosti jakýkoliv, na au pair je, aby dokázali dostat chování dětí do určitých mezí, které se nesmí překračovat. Pokud totiţ děti odmítají dodrţovat základní pokyny nehrozí jen to, ţe půjdou spát s nevyčištěnými zuby či snědí tolik čokolády, ţe nebudou večeřet, ale také to, ţe dojde k nějakému, v horším případě, zranění. Proto by se vţdy au pair měly (měli) snaţit být důsledné (důslední) a z kaţdé neposlušnosti vyvodit patřičné důsledky. To ovšem neznamená, ţe budou děti mlátit či je zavírat do pokoje. Mnohdy postačí např. zrušení plánovaného výletu, zákaz zákusku po večeři nebo postavení na pár minut do kouta.38

37 38

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 61 - 65 Tamtéţ.

31

Ale vůbec nejlepším způsobem řešení nedisciplinovanosti je jí předcházet. Malé děti snáze přijmou pravidla, jsou-li jim podána např. ve formě hry. Jak říkají Susan Griffith a Sharon Legg: „Děti budou dvojnásobně přístupné disciplíně, která je aplikována s citlivě přívětivým humorem a invencí, takţe ji vůbec jako disciplínu nevnímají.“39 Starším dětem je pak jiţ moţno spoustu věcí vysvětlit. Další velmi účinný způsob, jak své svěřence naučit poslušnosti, je být jim vzorem. To samozřejmě zahrnuje, aby se dívky a chlapci sami nechovali v rozporu se stanovenými pravidly a nepodkopávali si tak autoritu. Je tu však ještě jedna věc, na kterou by slečny a hoši měli pamatovat, stanovují-li pro své svěřence určité limity, a to je názor rodičů dětí. Nikdy by jejich pravidla neměla být v rozporu s tím, jak vychovávají děti jejich vlastní máma a táta, ať se na to názor au pair liší sebevíce. Vrátíme-li se ještě na skok k moţnostem trestání dětí za neposlušnost, je nutné, aby měli au pair vţdy na paměti, ţe ač u nás v České republice je běţné dítěti naplácat na zadek, protoţe jde zkrátka o nejrychlejší způsob, jak dítku naznačit, ţe jednalo proti pravidlům, tak ve Velké Británii je tohle naprosto nepředstavitelný způsob chování. Obzvláště pak na veřejnosti, kdy dokonce hrozí, ţe by lidé v okolí mohli zavolat policii.

3.3.2 Problémy s rodiči I kdyţ většinu času tráví au pair spíše ve společnosti dětí neţ jejich rodičů, mohou nastat problémy také s nimi. Přeci jenom sdílí stejnou domácnost a zastávají spoustu činností, které patří do kompetencí matky a otce, a tak mohou vzniknout střety také v oblasti vztahů au pair – hostitelští rodiče. Jiţ v minulé kapitole jsem se zmínila o moţných rozporech v názorech na výchovu dětí. Mnohé dívky a chlapci mohou po dětech vyţadovat více disciplíny, neţ jsou zvyklé, aniţ by si to sami uvědomovali, protoţe v rámci jejich vlastní kultury existuje na výchovu poněkud odlišný názor. Např. u nás jsou rodiče ke svým dětem mnohem přísnější neţ v Británii, a tak to co přijde přirozené au pair z České republiky, je pro rodiče z britských ostrovů nepředstavitelné. Je tedy důleţité, aby si jiţ na začátku pobytu rodiče a au pair vyjasnili, jaká pravidla v dané rodině platí a těch by se hostující slečny a chlapci měli drţet, i kdyby s nimi stokrát nesouhlasili. Přeci jenom přijeli s dětmi pomáhat, nikoliv je převychovávat.

39

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 64

32

Střety mohou vyvstanou také ve chvíli, mají-li rodiny o au pair programu milné představy a od au pair nereálná očekávání. Není neobvyklé, ţe si hostitelští rodiče pletou au pair se svými zaměstnanci a tudíţ i mnoţství úkolů, kterými je častují, vysoce převyšuje rámec předepsaných

povinností.

Obdobná

situace

nastává,

„trpí-li“

rodiče

nějakými

výstřednostmi, jenţ poţadují téţ po svých au pair. Nejlepším příkladem je puntičkářství v úklidu. V takovém případě by se dívky či hoši měli snaţit svým „náhradním“ rodičům sdělit, ţe se cítí být přetěţováni mnoţstvím činností, jeţ rozhodně nejsou v rámci jejich povinností a ţe do Británie přijeli poznat novou kulturu, nikoliv stát se uklízečkou. Pokud jsou stíţnosti skutečně opodstatnělé a hostitelské rodiny je i přesto neberou v potaz, je asi na místě, aby si au pair našli nové místo.40 V neposlední řadě mohou být au pair postaveny (postaveni) před situaci, kdy po nich budou rodiče chtít, aby trávili s dětmi více času, neţ bylo předem dohodnuto a zasáhne to tak i do osobního volna. K tomu dochází především tam, kde jsou rodiče plně pracovně vytíţeni. Potom je na snaze, aby se dívky či chlapci domluvili na jisté kompenzaci, ať jiţ finanční či náhradním volnu. "Velmi důleţitá je komunikace mezi au pair a hostitelskou rodinou, “ říká Mgr. Martina Květoňová ze STUDENT AGENCY. „Dívky nebo jejich rodiče nám volají a sdělují své pocity a starosti, které se jim zdají být neřešitelné. S těmito klienty jsme ve spojení po dobu trvání problému a dostávají naši plnou podporu. V naprosté většině případů se ale nakonec ukáţe, ţe šlo o nedorozumění způsobené chybějící či nedostatečnou komunikací mezi hostitelskou rodinou a au pair. (…) Velmi často se také stává, ţe o nespokojenosti au pair se hostitelská rodina dozvídá aţ od agentury a je tím velmi překvapena. Takový postup můţe vztah mezi rodinou a au pair zbytečně narušit.“ Zřejmé tedy je, ţe mnohdy nejjednodušším způsobem, jak vyřešit vzniklý problém, ať je jiţ jakýkoliv, je postavit se mu čelem. Sami hostitelské rodiny jistě ocení více, budou-li k nim au pair upřímné (upřímní) a o tom, co je trápí se nejdříve svěří jim. Upevní se tak jistě i vzájemné vztahy a důvěra. Řešení starostí nejdříve prostřednictvím agentury by mohlo být naopak ze strany rodin chápáno jako nepoctivé, aţ uráţející jednání a podkopalo by pozici, kterou si au pair do té doby vytvořili. Vše by pak mohlo vyústit aţ v poţádání té či oné slečny nebo chlapce, aby rodinu raději opustili.

40

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 69 - 76

33

3.3.3 Kulturní šok a stesk po domově Ke všem starostem, které se na au pair mohou navalit ze strany rodičů a dětí, je tu ještě jedna záleţitost, s níţ se budou muset „porvat“ všechny slečny či chlapci bez výjimky, a to hned po příjezdu do Velké Británie. (Nejinak tomu bude i v jiných zemích, kam za svými zkušenostmi au pair míří) Je jí tzv. kulturní šok, který jde ruku v ruce se steskem po domově. Ten je o to větší, jsou-li dívka či hoch mimo rodinu na tak dlouhou dobu zcela poprvé.

Obrázek 7 Au pair s dětmi Zdroj: www.aupairinamerica.com

Pánové Výrost a Slaměník konstatují: „Kulturní šok vyplývá ze ztráty bezpečí, které člověku poskytuje prostředí a lidé sdílející stejné přesvědčení, hodnoty, vzorce chování (tedy stejnou kulturu) jako on.“41 Au pair se tudíţ ze dne na den ocitnou v pro ně naprosto neznámém kulturním prostředí. Nejenom ţe lidé kolem mluví odlišným jazykem, chovají se z pohledu dívek a chlapců nepředvídatelně a mají nepochopitelné zvyky, ale také okolí mnohdy nepřipomíná ani za mák to, na co jsou au pair z domu zvyklé (zvyklí).42 Vše se můţe zpočátku zdát velmi vzrušující, avšak jen do chvíle, neţ narazí na první nedorozumění způsobené kulturní odlišností. Poté se křehké sebevědomí, jenţ si au pair „přivezli“, začíná bortit a následně vyvolaný šok je patrný i navenek. Dochází k častým změnám nálad, nejčastěji však k uzavření se do sebe, k poruchám v konzumaci potravy, psychickému i fyzickému vyčerpání, nechuti k jakýmkoliv činnostem… ale hlavně se začne pořádně stýskat. A to ne jenom po rodině a kamarádech, ale také (českém) jídlu, časopisech, programech v televizi, hudbě atd. Nejdůleţitější je, si v téhle chvíli uvědomit,

41

Výrost, J., Slaměník, I. Sociální psychologie. 2. přepracované a rozšířené vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. s. 381 42 Jak jsem jiţ v úvodu zmínila, sama jsem se au pair programu zúčastnila a musím konstatovat, ţe se člověk z počátku skutečně cítí, jako by se ze dne na den ocitnul na jiné planetě. Jak moc se dokáţe lišit, na první pohled celkem podobná kultura, si člověk neuvědomí aţ do chvíle, kdy je nucen v ní po delší dobu pobývat.

34

ţe kulturní šok není projevem špatného rozhodnutí odcestovat do zahraničí, ale naprosto přirozený jev, kterým je doprovázena adaptace na cizí prostředí a jemuţ sice zabere i pár týdnů či měsíců neţ odezní, ale není ničím neobvyklým.43; 44 Hostitelské rodiny by si toho měly být také vědomi a z počátku na au pair neklást přehnané nároky. Někdy však práce a rychlé dostání se do rutiny pomůţe počátečný šok rychleji překonat. Uţitečné můţe být také to, ukáţí-li rodiny novým au pair okolí. Kde je obchod, knihovna, hospůdky, škola, kudy budou vozit děti do školy, kde jsou nějaká dětská hřiště atd. Seznámení se s prostředím totiţ také umaţe něco málo z nejistoty, kterou neznámé okolí vyvolává. Později k lepší adaptaci přispějí také noví přátelé, s nimiţ se dívky a chlapci seznámí např. ve škole. V neposlední řadě velmi důleţitým faktorem, který umoţňuje zvládnutí kulturního šoku, můţe být i to, jak se au pair samotné (samotní) postaví ke svým „novým rodinám“. Budou-li se je snaţit jiţ od počátku brát jako rodinu, nikoliv cizince a budovat si s rodiči i dětmi otevřený přátelský vztah zaloţený na společné komunikaci, mnohem rychleji se budou nejen ve Velké Británii cítit jako doma.45

3.4 Jak se stát au pair ve Velké Británii V současné době existuje nespočet moţností, které můţe budoucí au pair zvolit, aby našli tu správnou rodinu. Je moţné je zařadit do tří hlavních kategorií: 1. Najít si rodinu skrze agenturu. 2. Najít si rodinu prostřednictvím inzerátu, a to jak na internetu tak v novinách. 3. Najít si rodinu na doporučení známých či bývalé au pair. Kaţdá varianta má samozřejmě své výhody i nevýhody, na které by měli au pair brát zřetel. Nejdůleţitější je však mít neustále na paměti, ţe ať jiţ dívky či chlapci zvolí kteroukoliv moţnost k vycestování do zahraničí v rámci au pair programu, měli by se snaţit jako nejdůleţitější měřítko pro svůj výběr brát sympatie vůči rodině a ne místo, kde svůj pobyt stráví. Přeci jenom to jak se budou au pair v rodinách cítit, mohou ovlivnit jejich členové, nikoliv město kde ţijí.

43

Více o kulturním šoku téţ na: Kučera, D. Cesty. Kulturní šok [online]. 2011 [cit. 2011-02-21]. Dostupné z WWW: . 44 Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 59 - 60 45 Tamtéţ.

35

3.4.1

Agentury

Agentury zprostředkovávající au pair pobyty existují v České republice jiţ mnoho let a mají tedy zkušenosti, které mohou budoucím au pair pomoci se rozhodnout, zda-li je tenhle program skutečně to, co hledají. Nejjednodušší je, aby se dívky či chlapci vydali přímo do agentury a prostřednictvím seznamovacího rozhovoru získali všechny potřebné informace ještě předtím, neţ si podají závaznou přihlášku. Ušetří si tím mnoho nepříjemností, které by tak mohly nastat, mají-li potenciální au pair o programu zkreslené představy, jako např. ţe jde o dovolenou. Budou-li se však představy shodovat s podmínkami au pair pobytu, nic nebrání tomu, aby dotyční podepsali smlouvu s vybranou agenturou a vyplnili všechny potřebné dokumenty46, s nimiţ bude dále agentura pracovat.47 „Prvotní úlohou agentur pro au pair, chůvy a domáckých agentur je představit potencionální au pair/chůvy vhodné rodině. V případě zahraničního umístění se vzájemné představení provádí výměnou vyplněných dotazníků. Agenti působí jako informační centrum pro rozličné formy ţádostí a snaţí se vyhovět poţadavkům rodin nabídkou ţadatelů, kteří jsou u nich registrování. Pokud poţaduje španělská rodina římskokatolickou au pair, mluvící anglicky a milující psy, nekuřačku a vlastnící řidičský průkaz, pak agent udělá, co můţe, (…) aby našel vhodného kandidáta.“48 Je tedy zřejmé, na jaké principu agentury, jenţ poskytují au pair pobyty, pracují. Důleţité je však poznamenat, ţe ideálního kandidáta nevyhledává agentura pouze pro rodinu, ale také pro au pair. V přihlášce dívky a hoši udávají téţ vlastní poţadavky, které se agentura musí snaţit v maximální míře splnit. Aspiranti na pozici au pair by však měli pamatovat, ţe čím více podmínek si „nadiktují“, tím déle můţe jejich umisťování trvat. Pojďme se tedy prodívat blíţe na to, jak takové hledání ideálních kandidátů skrze agenturu vypadá. Jak model jsem zvolila agenturu STUDENT AGENCY49, jelikoţ jsem sama jejich prostřednictvím absolvovala au pair pobyt. Avšak je nutné podotknout, ţe postupy jsou u většiny českých agentur prakticky totoţné.

46

Ukázky dokumentů, které budoucí au pair u agentur vyplňují, jsou k dispozici v přílohách. Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 30 - 37 - Bartoněk, L. Výhody a úskalí práce českých au pair v Německu a v anglosaských zemích. Brno, 2006. 96 s. Diplomová práce na Masarykově univerzitě na pedagogické fakultě. 48 Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 31 49 Více informací na: www.studentagency.cz 47

36

Jednotlivé kroky probíhají následovně:50 1. Vyplnit

přihlášku

a

společně

s všemi

potřebnými

dokumenty

–

dopis

pro rodinu kde se au pair blíţe představí, sdělí proč se rozhodla (rozhodnul) pro au pair program atd.; fotografie ve společnosti dětí; pasová fotografie (nejdůleţitější je, aby se na ní au pair usmívala / usmíval, protoţe to bude většinou první obrázek osoby, kterou si chce rodina pozvat domů); reference spojené a dětmi; povahové reference; lékařské potvrzení; výpis z rejstříku trestů; kopie řidičského průkazu (vlastní-li jej au pair); kopie poslední stránky pasu – odevzdat příslušné agentuře. 2. Bliţší pohovor v agentuře, který je veden částečně v cizím jazyce. Má zejména za úkol ověřit míru znalosti jazyka a 100% se ujistit, ţe au pair chápe principy programu a ví, proč jej chce absolvovat. 3. Dotyčná agentura ve spolupráci s agenturami v zahraničí hledá vhodnou rodinu pro dívku či chlapce. Zejména tím, ţe dává k dispozici ţadatelským rodinám profil budoucí / budoucího au pair, který nejlépe odpovídá jimi stanovenými kritériím. 4. Dojde-li ke shodě a rodina si dívku či chlapce vybere, jsou obratem informováni ze strany své agentury a v případě zájmu au pair je dohodnut rozhovor s hostitelskou rodinou. Během něj se mohou obě strany o sobě dozvědět co nejvíce, dohodnout se na povinnostech, platu, volném čase, poptat se na to co je zajímá atd. a budou-li sympatie pokračovat i nadále, dojde k potvrzení o umístění au pair v hostitelské rodině. Ta je pak povinna skrze agenturu poslat své nové/novému au pair tzv. zvací dopis, kde jsou přesně uvedeny informace o rodině, kontakt a všechny povinnosti a práva, na kterých se rodina s au pair během rozhovoru dohodli. 5. Jako poslední následuje předodjezdová schůzka, kde je au pair předán zvací dopis a poskytnuty poslední potřebné informace. Navíc během téhle návštěvy agentury poskytují au pair moţnost jejím prostřednictvím si zajistit dopravu do místa pobytu a pojištění. Je důleţité mít na paměti, ţe tenhle „kolotoč“ trvá i několik týdnů aţ měsíců, a proto by to budoucí au pair měli brát v potaz, plánují-li vycestovat jenom na přesně danou dobu. Jak jiţ bylo výše zmíněno, doba vyřízení se dá zkrátit tím, čím méně poţadavků si budou slečny či chlapci klást a čím více budou flexibilní. Ne všechny oblasti totiţ evidují stejný 50

Student Agency. Au pair [online]. 2010 [cit. 2011-02-22]. Dostupné z WWW: .

37

počet hostitelských rodin a čím více daných kritérií, tím méně rodin do nich spadá. „Nároky ze strany au pair jsou rok od roku vyšší,“ konstatuje Mgr. Martina Květoňová „Mají speciální poţadavky na lokalitu, věk a počet dětí, pracovní dobu, výši kapesného apod. Z praxe však víme, ţe hostitelské rodiny preferují flexibilnější uchazečky, které jsou umístěny vţdy velmi rychle.“ Cestovaní prostřednictvím agentury má samozřejmé své klady i zápory. Velkou výhodou je, ţe v případě jakéhokoliv problému agentura funguje jako třetí nezávislá strana, která umoţňuje rychlejší vyřešení obtíţí. Au pair se na ni mohou kdykoliv během pobytu obrátit s jakýmkoliv dotazem (např. ve STUDEN AGENCY jsou koordinátory au pair pobytů k dispozici 24 hodin denně), agentura můţe novým au pair také poradit s výběrem doktora v zahraničí, poskytnout kontakty na další au pair v okolí nebo zprostředkovat jízdenky, letenky, pojištění atd. Nevýhodou na druhou stranu je, ţe vyhledávání vhodné rodiny můţe trvat delší dobu, agentury jsou závislé na zprostředkovaných informacích o rodinách, které tak mohou být značně zkreslené, nebo také to, ţe si slečna či hoch nemohou vybrat rodinu přesně dle svého přání, nýbrţ pouze z těch, jenţ jsou jim nabízeny. Agentury mají navíc také své sluţby zpoplatněny. Částka se u našich agentur pohybuje okolo 2 tisíc Kč za zprostředkování ročního pobytu. Čím kratší doba, tím jsou poplatky s tím spojené vyšší. Je však na čistě au pair, která strana převáţí a zda se rozhodnou vycestovat právě skrze agenturu, všechny je moţno najít a kontaktovat prostřednictvím internetu, či zvolí jednu z dalších dvou moţností.

3.4.2 Inzeráty Zkontaktovat se s hostitelskou rodinou je moţné také tím, ţe dívky či chlapci odpoví na inzeráty, ať jiţ v novinách či na internetu. V současné době existuje ohromné mnoţství internetových agentur51, jeţ umoţňují jak rodinám, tak samotným au pair vytvořit si na jejich webové stránce profil, kde budou uvedeny všechny potřebné a důleţité informace a obě strany, tedy au pair i rodiny, si mohou vybírat přímo z konkrétních osob. Důleţité je vědět, ţe i internetové agentury musí dodrţovat přesná pravidla pro au pair programy, avšak jejich dodrţování se hůře kontroluje.

51

Např. www.aupairbureau.com; www.freeaupair.org; www.aupair-world.net; www.easyaupair.com a mnohé další. Všechny je moţné jednoduše vyhledat na internetu.

38

Neskutečnou výhodou téhle metody hledání si rodiny je, ţe dívky a chlapci mají moţnost se přímo zkontaktovat s hostitelskými rodiči jiţ na začátku a všechny potřebné informace tak získávat podrobněji a „přímo od zdroje“. Obě strany se mohou lépe poznat jiţ před příjezdem au pair do rodiny, coţ můţe všem ulehčit situaci. Navíc jsou au pair schopny (schopni) se více podílet na stanovování jejich povinností, výše kapesného atd. V neposlední řadě jsou budoucí au pair s novými rodinami v kontaktu po mnohem delší dobu, hledání přes internet bývá zdarma a vyřizování probíhá značně rychleji.52 Nevýhodou pobytu „přes internet“ je to, ţe většina internetových agentur se specializuje pouze na zprostředkovávání informací, tedy funguje jako databáze, a jiţ nenese zodpovědnost za to, co se děje po příjezdu dívek a chlapců do rodin. Nastane-li tak nějaká potíţ, není zde nikdo, kdo by pomohl s jejím řešením. Velkým problémem je téţ ohromná anonymita virtuálního prostředí. Ač se během společné komunikace mohou hostitelští rodiče zdát velmi milí a příjemní a na fotografiích celá rodina vypadat naprosto idylicky, ve skutečnosti můţe jít v lepším případě o pouhou přetvářku, která skončí ve chvíli, kdy au pair do rodiny dorazí. V horším případě se za obrázky usměvavé rodiny můţe skrývat člověk či skupina, která nemá ani v nejmenším zájem si najít au pair, ale osobu, kterou by umístil do různých pochybných podniků atd. Proto by se zejména děvčata měla mít, při tomhle způsobu hledání rodiny, na obrovském pozoru a skutečně se snaţit o té své konkrétní rodině dozvědět maximum informací, snaţit se např. hovořit se všemi po telefonu či se na internetu „poohlédnout“, zda nejsou na tuhle osobu popř. osoby nějaké negativní reference od jiných au pair.

Obrázek 8 Au pair s dětmi Zdroj: www.momlogic.com 52

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 37 - 42 - Búriková, Z. ECHO magazín. AU PAIR: Ako si nájsť rodinu [online]. 24.08.2008 [cit. 2011-02-23]. Dostupné z WWW: .

39

Velice podobná situace nastává v případě odpovědi na inzerát zveřejněný v tištěných médií, jako jsou časopisy, noviny atd.

3.4.3 Osobní zprostředkování Třetí variantou, kterak si au pair mohou najít hostitelskou rodinu, je na doporučení známých nebo bývalých au pair. Tahle moţnost má velkou výhodu v tom, ţe je jednak zdarma, a pak, nahrazují-li dívky či chlapci bývalé au pair, mohou se od nich dozvědět různé důleţité a uţitečné informace. Tedy co platí na děti, jak jednat s rodiči, co přesně bude náplní práce atd. Ví pak lépe do čeho jdou, a to můţe být, zejména ze začátku, velkou výhodou. Rodiny mají navíc také větší důvěru v nové au pair, je-li to někdo, koho jim doporučily osoby s nimiţ sdíleli své starosti a radosti do té doby.53 Nevýhodou můţe být v tomhle případě to, ţe kaţdý člověk je jiný a tudíţ se liší i povahy všech au pair. Proto nemusí nutně nový slečnám (novým chlapcům) rodiny sednou i přes to, ţe jejich kamarádky a kamarádi brali hostitelské rodiny za vlastní. Navíc mohou také bývalé pomocnice (bývalí pomocníci) rodin jednoduše lhát a nové (noví) au pair se po příjezdu nebudou stačit divit, kde se ocitli. V neposlední řadě, obdobně jako u předchozí moţnosti výběru rodiny, ani tady neexistuje v případě vyskytnutí se problémů ţádná třetí strana, která by pomohla s řešením. Jakou variantu hledání rodin si budoucí au pair zvolí, je tedy čistě a jenom na nich. Kaţdá má své plusy i mínusy, a proto by všichni uchazeči měli jasně zváţit, co je pro ně prioritou a čeho jsou ochotni se vzdát. Nicméně by měli mít stále na paměti, ţe au pair pobyt je kulturně výměnný program, jenţ má za cíl umoţnit jedinci lépe poznat novou kulturu a zdokonalit se v cizím jazyce, výměnou za pomoc s dětmi a domácností rodině, která jim umoţní, aby právě skrze ni vstřebávali zvyky a tradice své kultury. Proto by rozhodující roli nemělo hrát, kde hostitelské rodiny bydlí, kolik mají peněz či jak často jezdí na dovolenou, ale to jak se chovají, jak přijímají nové au pair a jaké vztahy si mezi sebou vytvoří. Jedině to můţe zaručit příjemný pobyt, ať uţ se na něj dívky či hoši dostanou kterýmkoliv způsobem.

53

Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. s. 37 - 42 - Búriková, Z. ECHO magazín. AU PAIR: Ako si nájsť rodinu [online]. 24.08.2008 [cit. 2011-02-23]. Dostupné z WWW: .

40

4. Informace o výzkumu 4.1 Stanovený cíl Cílem výzkumu a potaţmo celé práce bylo zjistit, v jakém postavení v rámci hostitelských rodin se nachází české au pair, jeţ se rozhodnou vycestovat v rámci kulturně výměnného programu do Velké Británie. Konkrétně jsem vycházela z osobních zkušeností 11 bývalých a jedné současné au pair, které jsem v zájmu zachování anonymity jak dívek samotných, tak i jejich hostitelských rodin, pro potřeby téhle práce pojmenovala podle začátečních písmen abecedy.54 Bohuţel jsem neměla moţnost se zkontaktovat s ţádným bývalým au pair chlapcem a tudíţ se nadále jiţ nebudu zmiňovat o problematice postavení chlapců během au pair pobytů, které by jistě samo o sobě stálo za hlubší prozkoumání, a zaměřím se čistě na to, jak mezi sebe hostitelské rodiny přijímají či nepřijímají česká děvčata. Během osobních rozhovorů jsem se snaţila co nejkonkrétněji zjistit, v jakém prostředí se dívky nacházely, jaké byly jejich povinnosti a pracovní doba, vztahy, které si k rodině vybudovaly a naopak jaké měly pocity z chování rodiny vůči nim, atd. Samozřejmě, ţe se během výzkumu vyskytly i záleţitosti, které jsem při sestavování základních otázek pro rozhovor nebrala v potaz, avšak se objevily u několik dívek nezávisle na sobě. Příkladem jsou problémy, do kterých se děvčata, mnohdy ne svou vinnou, dostala, a tak jsem je do závěrečné analýzy zařadila také. V analýze jsem se však předně snaţila, jak jsem jiţ předznamenala v úvodu, postavit proti sobě zákonem stanovená pravidla, jimiţ se au pair programy řídí a přesně stanovují práva a povinnosti au pair a hostitelských rodin, a skutečnou realitu, ve které ţily a ţijí všechny respondentky výzkumu. Výzkum by měl vytvořit alespoň zběţný obraz toho, jak prostředí, ve kterém české au pair ţijí, opravdu vypadá a zda-li se liší od toho, co je prezentováno agenturami, které se au pair pobyty zabývají a jaké je postavení českých au pair v britských rodinách.

54

Dívky jsem pojmenovala Anna, Barbora, Cilka, Dagmar, Emma, Gabriela, Helena, Ivana, Jitka, Klára, Lucie a Marta.

41

4.2 Strategie výzkumu Vzhledem k tomu, ţe jsem se snaţila co nejvěrněji zachytit skutečné prostředí hostitelských rodin a získat co moţná nejpodrobnější informace o au pair pobytech daných dívek,

zvolila

jsem

jako

metodu

sběru

dat

kvalitativní

výzkum,

zaloţený

na strukturovaném rozhovoru s otevřenými otázkami, jenţ mi umoţnil získání konkrétních informací v širších souvislostech. A to jak předpokládaných, tedy získaných na základě kladení daných otázek, tak také rozšiřujících, jeţ vyplynuly z rozhovorů samotných.

4.2.1 Výzkumný vzorek Výzkumný soubor je tvořen 12 dívkami. 11 z nich jsou bývalé au pair a jedna stále v současné době v téhle pozici ve Velké Británii pobývá. Věkové rozmezí respondentek se pohybuje mezi 20 – 30 lety, avšak vzhledem ke zkoumané skutečnosti jde o zanedbatelný faktor. Dívky byly pro výzkum vybrány tzv. metodou sněhové koule. Cíleně byly osloveny dvě respondentky a kontakty na zbylá děvčata jsem získala na základě jejich doporučení a doporučení dalších účastnic výzkumu. V konečném důsledku tedy došlo k vytvoření různorodého vzorku, který umoţní objektivnější pohled na zkoumanou realitu. Před rozhovorem samotným byly všechny respondentky seznámeny jak s obsahem, tak i cílem celého výzkumu. Byl jim téţ sdělen fakt, ţe rozhovory budou pro potřeby další analýzy nahrávány a nechybělo ani ujištění o zachování jejich naprosté anonymity během celého průběhu výzkumu. Všechny dotazované s danými podmínkami souhlasily bez jakýchkoliv výhrad.

42

Jméno55

Doba pobytu56

Hostitelská rodina

Anna

říjen 2010 současnost

Úplná – 2 děti (dívka; hoch)

Barbora

1 rok

Pouze otec – 1 dítě (hoch)

Cilka

2,5 roku

Úplná – 2 děti (dívka; hoch)

Dagmar

1 rok

Pouze matka – 3 děti (dívka; 2 hoši )

Emma

1 rok

Pouze otec – 3 děti (dívka; 2 hoši)

Gabriela

11 měsíců

Úplná – 2 děti (hoši)

Helena

2 roky

Úplná – 4 děti (dívka; 3 hoši)

Ivana

2 měsíce

Úplná – 3 děti (dívka; 2 hoši)

Jitka

8 měsíců

Úplná – 2 děti (dívka; hoch) * Slečna vystřídala 3 rodiny, o výše zmíněné se však zmiňovala nejvíce.

Klára

2 měsíce

Úplná – 3 děti (dívka; 2 hoši)

Lucie

2 měsíce

Úplná – 2 děti (dívka; hoch) * Slečna vystřídala 3 rodiny, o výše zmíněné se však zmiňoval nejvíce.

Marta

1,5 roku

Úplná – 1 dítě (hoch) * Rodina měla ještě jednoho syna, avšak ten jiţ s rodinou neţil.

Tabulka 1: Stručný přehled celého výzkumného vzorku57

4.2.2 Koncept výzkumu Hlavní výzkumná otázka vychází z názvu a tématu celé práce, tedy: Jaké je postavení českých au pair v britských rodinách? Později, během zpracovávání rozhovorů, byla formulována ještě podotázka, která má pomoci k lepšímu posouzení dané problematiky, tedy: Jak se liší skutečnost od státem daných pravidel au pair programu ve Velké Británii. Aby se mi podařilo během rozhovorů získat od respondentek co nedetailnější informace a zároveň všechna poţadovaná data, vypracovala jsem sérii otevřených otázek. Ty byly rozděleny do tří oblastí:

55

Všechna jména jsou smyšlená, stejně jako jména rodinných příslušníků v rozhovorech. Uvedená délka pobytu udává nejdelší dobu, kterou respondentky v rodině v kuse strávily. U dívek, jenţ vystřídaly více rodin, se doba týká té rodiny, kde strávily nejvíce času či o ní nejvíce během rozhovoru hovořily. 57 Podrobnější charakteristika výzkumného vzorku viz přílohy. 56

43

1.

Rodina

2.

Vztahy

3.

Povinnosti

Společně tvoří základní a ucelený pohled na to, jak probíhal au pair pobyt u jednotlivých respondentek. Jednotlivé otevřené otázky pak zněly:

1.Rodina

- V jakém městě rodina ţila? - Kolik členů měla rodina? - Jaké bylo zaměstnání rodičů? - Jakou školu navštěvovaly děti? - Ţila rodina v bytě nebo v domě? - Jak jste se s rodinou zkontaktovali?

2.Vztahy

- Jaká očekávání jste měla před odjezdem? - Jaké pocity jste měla při prvním setkání s rodinou? - Jaké pocity jste měla z celého pobytu? - Jaké vztahy měli členové rodiny navzájem? - Jaký měla rodina vztahy k vám? - Jaký byl váš vztah k rodině? - Lišilo se chování rodiny ve vaší a mimo vaši přítomnost?

3.Povinnosti - Jaké byly vaše povinnosti? - Lišily se velmi od povinností členů rodiny? - Jaká byla odměna za práci? (Kapesné, volno, pochvala…) - Byla vaše práce adekvátně ohodnocena? - Měla jste dostatek volného čas?

4.2.3 Metoda sběru dat Data byla shromáţděna prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru, jenţ byl zaloţen na dotazníku s otevřenými otázkami (viz výše). Vše probíhalo v souladu s pravidly uvedenými v sociologické literatuře věnující se kvalitativnímu výzkumu58. Respondentkám

58

Hendl, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. - Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1. vyd. Boskovice: Albert ; Brno: Sdruţení Podané ruce, 1999. - Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, 2007

44

bylo na začátku znovu vysvětleno, jak by měl rozhovor zhruba probíhat i k jakému účelu budou všechna získaná data vyuţita. Rozhovory se uskutečnily v období mezi červnem 2010 aţ únorem 2011 a byly nahrávány na digitální záznamník (samozřejmě se souhlasem všech respondentek) a později doslovně přepisovány. Odborná literatura uvádí moţnost přepisu dat pomocí spisovného jazyka59, avšak pro zachování větší autenticity jsem se rozhodla, ponechat všechny citace v původním hovorovém stylu. Délka rozhovorů se pohybovala od 10 aţ do 45 minut, v závislosti na tom, jak moc se jednotlivé respondentky o tématu rozhovořily. Navíc některé odpovědi dívek vedly k doplňujícím otázkám, čímţ se doba rozhovoru rovněţ protáhla.

59

Hendl, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. s. 208

45

5. Výsledky výzkumu Během vyhodnocování výsledků výzkumu jsem se rozhodla rozdělit celé shrnutí do dvou hlavních sekcí, které v celku snad pomohou k objasnění, zda-li jsou skutečně české au pair v Británii chápány svými hostitelskými rodinami jako členové, či spíše dochází k jejich vyuţívání a tím i porušování pravidel programu au pair. První část se bude zabývat, jiţ v úvodu zmíněným, porovnáním právní roviny programu se skutečnou realitou. Půjde tedy částečně o kvantitativní informace výzkumu. Druhá část se zaměří na zajímavé prvky pobytů dotazovaných au pair, jeţ se v rozhovorech objevily nezávisle na sobě u několika respondentek a tudíţ nemusí jít nutně jen o náhodnou shodu, ale o fenomén, který je u au pair pobytů normální záleţitostí. Jedná se např. o problémy, jeţ nastaly mezi au pair a rodinou a často vedly k předčasnému odjezdu dívky, či naopak velmi pozitivní vztahy, jeţ přetrvávají do dnešní doby. V téhle sekci se jistě objeví zajímavosti, které mohou být uţitečnými informacemi pro všechny budoucí au pair. Jiţ v úvodu jsem uvedla, ţe sama jsem au pair pobyt před několika lety absolvovala, a tak se do analýzy budu snaţit zařadit i vlastní postřehy a zkušenosti a tím vytvořit další pohled na danou problematiku. Ač jsem, narozdíl od zbytku respondentek, neţila u Britů, ale v rodině indického původu, jistě bude další názor cenným zdrojem informací.

5.1 Stanovená pravidla vs. skutečnost Všechny pobyty ve Velká Británii, které české au pair absolvují, musí probíhat v souladu se základními pravidly, jeţ jsou pevně stanovena vládním úřadem Home Office a podrobněji rozpracována příslušnými britskými a potaţmo i českými agenturami. V kapitole 3.1 se nachází hlavní body, které musí být splněny jak ze strany au pair, tak hostitelských rodin, aby bylo vše v souladu se zákonem a kapitola 3.2 uvádí výčet věcí, na něţ mají au pair i rodiny během celého pobytu nárok. Některé z podmínek se dají kontrolovat poměrně snadno, např. věk au pair, stav jejího trestního rejstříku či výše kapesného. Jiné však podléhají vnější kontrole značně obtíţněji, a tak je na obou stranách, tedy hostitelské rodině i jejich au pair, aby si dodrţování pohlídaly.

46

Pojďme si nyní, na základě reálných zkušeností všech 12 respondentek, ukázat, jsou-li skutečně základní podmínky programu dodrţovány, či je jejich porušování běţnou záleţitostí.

5.1.1

Pracovní doba

Pracovní doba au pair je stanovena na 25 hodin za týden. Všechny povinnosti, jenţ jsou v jejich kompetenci, by tedy měly být schopny zvládnout během 5 hodin denně. Povinnostmi se samozřejmě rozumí veškerá činnost, která jim byla zadána hostitelskými rodiči a nevychází z vlastní iniciativy tzn. od připravování snídaně, přes kaţdodenní úklid aţ po ukládání dětí do postelí. Během rozhovorů se u většiny respondentek shodně objevovala konstatování, ţe pracovní doba více méně vţdy odpovídala tomu, co bylo stanoveno. „Tady jsem ráno vlastně měla 4 hodiny úklidu od 8 do 12. Kaţdý den jsem měla něco jiného. (…) A večer od 6 do 7 jsem děti koupala, a pak jim četla pohádky,“ říká slečna Jitka. Podobný denní rytmus měla i Marta: „Já jsem ráno vstala, udělala jsem mladému snídani, odvezla ho do školy. Pak jsem přijela domů, uklidila jsem barák, a pak jsem měla volno do takových 16 hodin. Potom jsem zase pro něj jela, udělal mu večeři a zase jsem měla volno. A potom časem, kdyţ uţ jezdil sám autem, tak jsem vţdycky ráno uklidila barák a měla jsem volno.“ Slečna Helena téţ potvrzuje, ţe denní povinnosti byla schopna během 6 hodin bez problémů zvládat: „No a myslím, ţe reţim jsem tam měla asi jako kaţdá au pair. Tzn. ţe ráno je připravit do školy, odvézt je do školy. (…) Potom jsem měla od 9 do 3 osobní volno, kdy potom ve 3 hodiny vyzvednout ze školy, rozvoz na krouţky, večeře. A pracovní doba mi končila 8, 8.30.“ No a slečna Barbora na tom byla ze všech dotazovaných úplně nejlépe. Délka její pracovní doby se dá totiţ charakterizovat jako značně podprůměrná: „Tak to se nasmějete. Byla jsem tam hlavně kvůli malému, takţe kdyţ měl Stan volno, tak já měla taky volno. Takţe v podstatě tak 4 dny jsem jakoţe něco dělala. Ráno jsem vzbudila malého, udělala mu snídani, malej se oblekl, já ho vzala do školy, a pak jsem měla klid. (…) Ve tři jsem ho musela vyzvednout, dát mu oběd pozdní, a pak uţ přišel Stan a já měla padla,“ popisuje svůj běţný den. Ani v mém případě tomu nebylo jinak. Pracovní doba mi jen zřídkakdy přesáhla 5 hodinový denní limit. Ráno jsem odvedla Jayeshe do školky, poklidila a další povinnosti jsem měla aţ večer, kdy jsem Jayeshe ze školky opět vyzvedla, hrála si s ním, dala mu večeři, vykoupala a poté se ho jiţ ujali rodiče.

47

Nutno je však zmínit, ţe ne zcela všechny au pair měly tolik štěstí, aby jejich hostitelské rodiny respektovaly stanovených 5 – 6 hodin denní pracovní doby a svým „pomocnicím k dětem“ nakládaly takové mnoţství práce, ţe se jejich osobní volno často rovnalo prakticky nule. Během rozhovoru se slečna Dagmar rozhořčeně rozpovídala o svém pracovním vytíţení: „Ono jsme se jako na začátku dohodly, ţe pracovní doba je 6 hodin denně. V tom je příprava dětí ráno do školy, pak nějaký drobný úklid, nádobí, ţehlení a večer příprava večeře pro děti a za to jsem taky byla placená. Ale postupem času se to dostalo tak daleko, ţe jsem nakonec neměla skoro ţádný volný čas, moţná tak 2-3 hodiny denně, a pak aţ večer. Ona totiţ kdyţ jsem tam přijela, tak měla ještě zaměstnanou uklízečku na úklid domu, ale chvíli po tom co jsem tam přijela já, tak jí propustila a chtěla to všechno po mě.“ Vše se prý částečně obrátilo k lepšímu poté, co se Dagmar rozhodla jiţ tenhle stav netolerovat a promluvit si se svou hostitelskou matkou: „Paní domácí nakonec po mých velkých protestech uklízela koupelny, a nakonec pak zase najala zpět tu uklízečku, která 1x týdně chodila na kompletní úklid kuchyně a koupelen a wc. (…) No a nakonec jsem si začala určovat pravidla já. Cca po 4 – 5 měsících jsem se vzepřela a sepsala jí na papír, kolik mám placeno a kolik hodin pracuju, takţe pak to vypadalo tak, ţe jsem jí ráno oznámila, ţe dnes pouze vyţehlím prádlo atd.“ Podobné zkušenosti popisuje i slečna Klára, která sice poznamenala, ţe volného času měla celkem dost, ale někdy po ní rodina chtěla, aby pracovala i v osobním volnu. “Na volný čas jsem si nemohla stěţovat! Měla jsem ho dostatek. Nejvíc mi ale vadila ta nedělní práce. To nebylo dohodnuté, ale pro ni hodinka sem, hodinka tam nic nebylo. Vadilo mi, ţe občas sem musela pracovat v mém osobním volnu, ale s nima nemělo cenu se nějak dohadovat a navíc to nebylo tak časté.“ O svém pracovní době pak Klára hovoří následovně: „Měla sem rozdělené, co uklízet který den. Makala jsem tuším do 12:30, pak sem měla volno do cca 5 hodin, a poté jsem pomáhala s večeří a úklidem, chystala jsem „lunch“60 pro děti a chlapa na další pracovní den. Kdyţ jsem ve svém osobním volnu nevypadla z baráku, baba mě hned zaúkolovala. (…) V neděli večer jsem pomáhala dělat „lunch“ nebo vynést z auta nákup, coţ mi teda trvalo tak minimálně půl hoďky.“ Z případů Dagmar a Kláry je tedy zjevné, ţe ne všechny hostitelské rodiny jsou ochotny skloubit potřeby své a svých au pair. Dívkám, které mají doma pouze pomáhat, tak klidně padne na bedra chod celé domácnosti. Přesto však si myslím, ţe se dá říci, ţe obecně je

60

Anglický výraz pro oběd.

48

pracovní doba au pair 25 hodin týdně rodinami dodrţována a je-li tomu naopak, jde spíše výjimku potvrzující pravidlo.

5.1.2

Pracovní náplň – vykonávané činnosti

Činnosti, které během své pracovní doby dívky vykonávají, jsou velmi různorodé a odpovídají potřebám rodin, ve kterých ţijí. Tzn. tam, kde jsou děti odrostlejší je náplní práce spíše úklid a naopak v rodinách s malými ratolestmi jsou au pair „nuceny“ trávit více času právě v jejich společnosti. V kapitole 3.2 jsou uvedeny jak povinnosti, které jsou běţně v kompetencích au pair, tak téţ ty o nichţ by hostitelské rodiny neměly, v souvislosti s dívkami, vůbec uvaţovat. Z rozhovorů však jasně vyplynulo, ţe prakticky veškerá práce, jeţ respondentky během svého pobytu ve Velké Británii vykonávaly, se dá zařadit právě do prvně zmiňované kategorie. Na otázku, jaké byly vaše povinnosti, slečna Ivana odpovídá: „Ráno kluky obléknout, to bylo nejtěţší (smích). Dohlédnout na ranní hygienu, případně jim na záchodě utřít zadek (smích). Připravit jim snídani, tzn. nasypat vločky. No a pak to bylo různé. 2x týdně chodili do školky, takţe to byla pohoda. Jinak s dětmi jsme taky hodně chodili ven, protoţe doma po nich byl šílený bordel! (smích) (…) No a někdy jsem vařila večeři, věšela jsem prádlo, zametala jsem, uklízela nádobí. Na velký úklid k nim ale chodily jednou za 14 dní uklízečky.“ Slečna Barbora se odpovědí na obdobnou otázku téţ přiklání k tomu, ţe její činnosti byly jednoznačně „v normě“ a rodina po ní nikdy nevyţadovala ţádné extrémní práce: „Měli jsme myčku, takţe nádobí do myčky. Vysávala jsem tak 1x do týdne a utírala prach taky tak nějak a ţehlila tak dvakrát do týdne. Ale dva kluci toho zase moc nenadělají, takţe pohoda.“ Podobně svou pracovní náplň popisuje i Anna: „Vzbudit děti, dát jim snídani, dohlíţet na ně, připravit jim oblečení a vypravit je zkrátka do školy. V 7:30 odjezd autem do školy. (…) Odvezu je do školy a jedu zpět. Přijedu dom, vyvenčím psa, poklidím kuchyni po snídani, případně udělám nějakou další menší práci, kdyţ je potřeba - vyndání myčky. (…) Odpoledne zase jedu pro děti do školy a přivezu je dom. Uvařím jim večeři. Po večeři nějaká hra nebo tak něco, zabavit je neţ přijde mamka z práce. Večer uloţení do postelí, pohádka. Jednou týdně celý den úklid - luxování, mytí koupelen, podlahy, prach, atd. Zhruba tak.“ Jediná Klára se během rozhovoru zmínila, ţe po ní rodina vyţadovala téţ činnosti, které byly nad rámec běţných povinností a nebyly ani propláceny: „Jednou za čas jim úklidovka 49

přijela umýt okna zvenčí, zevnitř jsem to umejvala samozřejmě já. (…) Kdyţ měli nějakou větší „pártošku“, tak si objednali uklízečku, a já jí pak obvykle pomáhala. Já tam byla spíš taková holka pro všechno.“ Jak jiţ bylo řečeno, práce, které slečny vykonávají, obvykle spadají do oné skupiny ţádoucích činností a je poměrně neobvyklé, aby rodiny dívky úkolovaly příliš sloţitými či náročnými prácemi. Samozřejmě, ţe vzorek dotazovaných je na konstatování se 100% jistotou poměrně malý, avšak i na základě vlastních zkušeností si myslím, ţe rodiny, které svou au pair přetěţují, jsou spíše výjimečné. Velmi podstatné, v souvislosti s vykonávanými činnostmi, je téţ zopakovat, ţe by neměla nikdy nastat situace, kdy je au pair jediná osoba v domácnosti, která tzv. „něco dělá“. Rodiny by si stále měly opakovat, ţe dívky, které s nimi aktuálně ţijí, mají fungovat jako pomocný pár rukou navíc a nikoli plnohodnotný zaměstnanec. S touhle myšlenkou se během rozhovoru téţ ztotoţnila většina respondentek a 8 z celkových 12 dotazovaných se přímo zmínilo o tom, ţe hostitelští rodiče doma běţně uklízeli či vařili. „Kolikrát tam smejčila i ta máma,“ říká např. slečna Cilka „Já chtěla pomoct a ona ţe ne, ţe to udělá sama, ţe v pohodě. To jsem třeba byla za počítačem a bylo mi to aţ trapný, ţe tam nic nedělám (smích). Ale kdyţ sem tam byla sama jen s malou, tak sem tam uklízela.“ Slečna Helena dokonce popisuje, jak s domácími pracemi pomáhaly i děti. Právě tenhle stav je nejideálnější a samotné au pair jistě usnadní to, aby se v nové rodině cítila jako doma: „(…) pomáhat vlastně s lehkými pracemi jako je ţehlení, praní, mytí nádobí apod. Ale ve všem jsme se s maminkou střídaly. (…) Kdyţ jsem odjíţděla, tak jsme zavedly s maminkou seznam drobných povinností pro ně61, co se týče úklidu, jakoţe vyprazdňování nádobí z myčky, úklid botníku apod. Kaţdý z nich měl celý týden tu jednu povinnost, pak se jim to střídalo vţdycky po týdnu, a kdyţ to splnili, tak dostávali, řekněme, libru navíc ke kapesnému.“ A o zapojení jak rodičů, tak dětí do domácích činností se zmiňuje téţ Barbora: „Stan přisel domů a ještě uklízel. Dům byl obrovskej a rok starej, takţe všechno nové a čisté. A malý měl vlastní „playroom“62, tak ten si musel uklidit sám a svůj pokoj taky. Jo a Stan nikdy nevysával, ale pral a uklízel kuchyni po vaření.“ Zřejmé tedy je, ţe není výjimkou, ţe se hostitelské rodiny od domácích prací nedistancují a, ač k tomu mnohdy přítomnost au pair svádí, podílí se rovněţ na plynulém chodu domácnosti.

61 62

Všechny děti. Místnost na hraní.

50

Na druhou stranu se ale téţ velmi často se stává, ţe si au pair hledají rodiny, kde rodiče pracují celý den a nejsou tak schopni obstarat běţný chod domácnosti vlastními silami. Jedním z příkladů takové au pair, která se prakticky sama starala o úklid celého domova, jsem byla i já. Nutno však dodat, ţe jsem byla o všem předem informována a vzhledem k tomu, ţe můj svěřenec byl ve školce po celý den, byl úklid vlastně hlavním důvodem, proč si mě rodina jako au pair „najala“. Podobně na tom byla i slečna Emma. Ta však, narozdíl ode mne, nebyla rodinou předem informována, ţe bude hlavní osobou, která „potáhne“ celou domácnost. Z výpovědi navíc vyplývá, ţe činnosti, které po ní byly vyţadovány, spadaly i do skupiny prací, které by se au pair týkat neměly. „Vše jsem za ně dělala. Úklid celého baráku, ţehlení, vaření, praní, jezdila jsem nakupovat atd. Neuznávali mě jako autoritu a měli mě tam jako sluţku,“ shrnuje celou problematiku Emma.

Obrázek 9 Já s Jayeshem a hostitelskou matkou Tanyou

Zcela opačným případem, je situace, kdy je alespoň jeden z rodičů trvale doma a má tudíţ dostatek času na to, aby většinu domácích prací obstaral sám. Au pair by v takových rodinách měly působit spíše jako „pomocníčci“, kteří chod domácnosti usnadňují, neţ řídí. Právě v takové rodině strávila svůj pobyt, jiţ mnohokrát zmiňovaná, slečna Dagmar. Její „host mother“63 nepracovala a byla tak celý den doma. Dagmar však rozhodně nemůţe hovořit o tom, ţe by byla doma pouze pomocnicí. Na otázku, zda také rodina doma dělala nějaké práce, odpověděla: „Rodina = jejich matka. Ta si vařila kafe, seděla nahoře v pracovně u počítače nebo chodila nakupovat, na návštěvy, do „fitka“, apod. A jediné, co občas dělala, bylo, ţe sekala zahradu traktůrkem a vařila večeři, kdyţ měl přijít její nový přítel večer. Podotýkám, ţe nepracovala. Ţivil je manţel, který rodinu opustil (…), takţe ona nepracovala předtím ani potom, kdyţ tam měla mě. Chtěla tam prostě au pair, aby vůbec zvládala sama starost o děti, ale podle mě se o ně úplně v pohodě mohla starat sama, jen by neměla tolik volného času.“ 63

Anglický výraz pro hostitelskou matku.

51

Ze všech uvedených příkladů je zjevné, ţe míra participace hostitelských rodin na domácích pracích se poměrně liší. Ve své podstatě se ale značná část respondentek ve výpovědích shodla na tom, ţe se rodiče snaţí doma uklízet, vařit, zahradničit, atd., alespoň tak často, jak jim to čas dovolí. Pracovní zapojení dětí je však, aţ na výjimky, většinou minimální.

5.1.3

Volný čas

Dle stanovených pravidel, mají mít všechny au pair v Evropě, tedy i Velké Británii, dva celé dny volna. Obvykle jde o víkendy, kdy jsou celé rodiny doma a dívky tak mají moţnost se věnovat vlastním aktivitám, cestování, nákupům, schůzkám s přáteli… To ţe tomu tak skutečně v drtivé většině rodin je, dokazuje i vzácná shoda všech 12 respondentek. Kaţdá, bez výjimky, uvedla, ţe víkendy obvykle patřily jen a jen jí. „Ano, víkendy jsem měla volné vţdy, a tak jsem jezdila za kamarády do Londýna nebo jsem jela nakupovat do města,“ odpovídá na otázku volného času slečna Emma. Slečna Marta téţ souhlasně konstatuje, ţe se nestalo, aby si dvou dní volna týdně neuţila: “Volný čas… No tím, ţe jsem neměla malé dítě, ţe jsem nedělala ţádné „baby sittingy“, měla jsem opravdu někdy od pátku od 15 hodin do neděle, nebo do pondělí do rána volno.“ Zcela stejná odpověď, k otázce volného času, zazněla i v případě Gabriely: „Určitě… Měla jsem určitě spoustu. Měla jsem volné víkendy a vlastně celé dopoledne,“ Anny: „Volného času mám, řekla bych, dostatečně. Mám volné víkendy, zpravidla,“ či Ivany „ (…) o víkendech jsem si mohla jezdit, kam jsem chtěla.“ Slečna Cilka pak jako jediná uvedla, ţe dva volné dny jí ne vţdy vyšly na víkend, a to z důvodu nepravidelné pracovní doby rodičů: „Jen tím, ţe oni občas dělali i o víkendech, tý mámě to vycházelo tak, protoţe měla vţdycky 4 noční a pak 4 dny off 64, tak jsem mívala i volno přes tejden a někdy naopak jsem měla hlídací víkend. Ale tak dalo se to. Spíš, ţe ostatní holky mívaly víkendy volný, tak se to občas tak přelínalo. A kdyţ jely na výlet, tak sem to musela oţelet,“ vypráví o svém volném čase Cilka. Jedině snad u Kláry docházelo k porušování osobního volna po čas víkendů. Jak jiţ bylo v kapitole 4.1.1 uvedeno, nezřídka po ní rodina chtěla, aby pracovala i v neděli: „Nejvíc mi

64

Day off v angličtině znamená volný den.

52

ale vadila ta nedělní práce. To nebylo dohodnuté, ale pro ni hodinka sem, hodinka tam nic nebylo.“ Já jsem téţ patřila k au pair, které si mohly uţívat víkendu dle své libosti. Mí hostitelští rodiče sice téţ mívali nepravidelnou pracovní dobu, nicméně vţdy byl o víkendu alespoň jeden doma. Já jsem tak nemusela hlídat malého Jayeshe a mohla jsem se věnovat svým zálibám.

5.1.4

Vlastní pokoj a strava zdarma

Naprostou samozřejmostí a téţ základní podmínkou kulturně výměnného programu je, ţe kaţdá hostitelská rodina je povinna své au pair poskytnou adekvátní ubytování, tzn. ve vlastním neprůchozím pokoji, který se kvalitou nijak neliší od všech ostatních místností v domě (popřípadě bytě, ale je poměrně neobvyklé, aby rodiny, které si au pair hledají, ţily jinde neţ v rodinných domcích.) a stravu zcela zdarma. Vzhledem k tomu, ţe jiţ v samotných definicích pozice au pair se velmi často objevuje, ţe au pair pomáhá rodině za byt a stravu, tak by se asi jenom s těţí hledala dívka nebo chlapec, u kterých by rodina tuhle podmínku porušovala. Co se týče ubytování, prakticky všechny dotazované na otázku zda-li měli svůj vlastní pokoj a dostatek soukromí odpověděly kladně. Např. slečna Dagmar se o svém bývalém pokoji vyjadřuje následovně: „V mém pokoji jsem měla postel – letiště, skříň, komodu, zrcadlo, televizi a rádio. Koupelnu jsem měla sice společně s dětma, ale ty ji vyuţívaly fakt jen ráno a večer a hodně rychle (smích).“ Vlastní pokoj se společnou koupelnou zmínila v rozhovoru i Ivana: „Kdyţ spočítám pokoje, tak dole obývák a kuchyň a nahoře celkem 4 pokoje a 2 koupelny. Já jsem pokoj měla vlastní, ale koupelnu s dětma.“ Jitka, která za své au pair působení vystřídala celkem 3 rodiny, si téţ nemohla na ubytování stěţovat. Jediné, co mírně pokulhávalo, bylo právě ono soukromí, avšak to pouze v případě jedné jediné rodiny. Ke svým třem pokojům říká: „Měla jsem v kaţdý ze svých rodin svůj vlastní pokoj. Samozřejmě se to lišilo. V první to byla maličká místnůstka, v druhý rodině větší místnost a v tý třetí rodině vlastní koupelna s pokojem, tam to bylo nejlepší. Plus satelit a velká postel. Tam soukromí stoprocentně bylo. Vlastně i v druhý rodině nebyl problém se soukromím. V první to bylo trošku jinak, protoţe mi do pokoje chodila 11tiletá slečna, kterou jsem měla na starost. Tam to tak slavný nebylo. Jinak to ale bylo v těch dalších 2 rodinách fajn.“ Já jsem samozřejmě nebyla výjimkou a jako ostatní respondentky, jsem 53

obývala svůj vlastní „minipokojík“. Obdobně však jako Cilka, jeţ konstatovala, ţe: „Pokojík sem měla malinkej, ale tak na přespání to stačilo,“ jsem i já ve svém pokoji trávila prakticky jenom noci, a tak mi menší velikost místnosti téţ postačovala. Výtky ke svému ubytování měla pouze slečna Klára. Ta si nejvíce stěţoval právě na soukromí, které bylo ze strany rodiny narušováno, jelikoţ její pokoj se opravdu nedal nazvat jako její. Na otázku, zda-li měla svůj pokoj odpověděla: „Malý pokoj, kde sem bydlela a kde oni měli své oblečení, a kdyţ sem tam narvala ţehlicí prkno, tak uţ sem se tam skoro nepohla.“ Aţ na případ Kláry se však dá konstatovat, ţe se rodiny svým au pair snaţí poskytnou příjemné ubytování a alespoň základní soukromí, aby pro ně byl pobyt v cizím prostředí co nejpříjemnějším a cítily se tam skutečně jako doma. Musím přiznat, ţe otázku jídla, které jsou rodiny povinny au pair poskytovat téţ zdarma, jsem během sestavovaní okruhů a otázek pro rozhovor, nebrala vůbec v potaz. Měla jsem za naprostou samozřejmost, ţe se au pair stravují společně se svými hostitelskými rodinami, či si minimálně mohou z lednice vytáhnout na cokoliv mají chuť. Z omylu mě vyvedla aţ slečna Lucie, která si s jednou ze svých tří hostitelských rodin skutečně uţila své. Abych lépe pochopila, jakými útrapami si musela během dvou měsíců projít, přeposlala mi pár svých emailů, které v době kdy ještě u rodiny pobývala, posílala domů. O problémech, jenţ měla ve spojení se stravou, se v jednom z nich píše: „Pak tam taky byl problém s jídlem. Mohla jsem jíst, co jsme chtěla, ale háček byl v tom, ţe tam nic k jídlu nebyl., Amy mi řekla, ţe jsem jí to měla napsat, ţe by to koupila. Pak jsem jí teda řekla, tak na to jeden den zapomněla, a kdyţ i druhej den přijela a nic nekoupila tak mi vynadala, co si jako myslím, ţe má čas kaţdý den běhat do krámu a celej den v práci přemýšlet o tom, co by měla „au pairce“ koupit k jídlu? Tak jsem tam jedla celej týden špagety se sýrem anebo brambory s máslem a mlíkem. A pak došel sýr, tak uţ jen brambory. (…) Mimochodem ještě, kdyţ uţ tam něco bylo, tak to pojmenovala „pro děti“. Kromě brambor a špaget tak bylo pojmenovaný všechno, takţe sem tam sem si vzala nějakej ten jogurt (děti po večeři snědli třeba 6 dohromady – večeři samozřejmě nejedly – neměly hlad).“ Ač se tohle můţe zdát naprosto neuvěřitelné a pravděpodobně jenom vymyšlené, jde bohuţel o fakt a zároveň jeden z nejhorších příkladů nedodrţování základních podmínek celého programu. Sama osobně jsem se s ničím podobným nikdy nesetkala, a to ani u jiných au pair, se 54

kterými jsem měla moţnost se kdy potkat a bavit. To ţe neměla slečna Lucie k jídlu prakticky nic víc neţ brambory a špagety, však ještě není k problému potravin bohuţel vše. Lucie v emailu dále píše: „Kdyţ sem něco snědla, tak se mě přišla zeptat, kde to je! To mě teda fakt nebavilo. Pak tam měla třeba balení sušenek („pro děti“,) tak jsem asi 2 snědla, pak jsme asi 5 dala dětem, jak šel čas a nějaký uţ tam nebyly. No a jednoho krásnýho dne děti zlobily, tak je Amy chtěla sušenkama uklidnit, ale ona tam byla poslední... Takţe potom, co jsem jí řekla, ţe nějaký sušenky jsem jim dala, kdyţ ona byla v práci, mi nařídila spočítat, kolik těch sušenek jsem jim dohromady dala – těch sušenek v tom balení původně bylo asi deset nebo kolik, takţe zjistit si, kolik jich seţrala „au pairka“, nebylo těţký!“ Ač se, výše zmíněný, případ slečny Lucie, můţe zdát jako odstrašující příklad, sama si dovolím tvrdit, ţe jde o opravdu velice výjimečnou záleţitost, která má o au pair programu jen malou vypovídající hodnotu. Nicméně jsem povaţovala za důleţité ukázat i situaci, kdy ne všechno jde podle plánu či stanovených pravidel. Přesto si myslím, ţe se na základě výpovědí ostatních respondentek i mých vlastních zkušeností, dá konstatovat, ţe rodiny své au pair rozhodně hlady netrápí. A kdyţ uţ se strava rodiny a dívky rozchází, jistě se v drtivé většině případů najde řešení, které je ku prospěchu obou stran.

5.1.5

Návštěva jazykových kurzů

Pravidla programu ve Spojeném království neustanovují au pair povinnost navštěvovat jazykové kurzy, avšak je běţnou praxí, ţe dívky do škol chodí a mnohdy i velice rády, jelikoţ se tam mají moţnost setkat s dalšími „au pairkami“ či kamarády. Já sama jsem rovněţ navštěvovala kurz angličtiny, který byl jak velkým přínosem pro mou schopnost plynule komunikovat anglickým jazykem, tak jsem se tam seznámila s několika tehdejšími au pair, které mi pobyt ve Velké Británii velice zpříjemnily. Značná část dotazovaných dívek se v rozhovoru téţ zmínila, ţe během „au pairingu“ docházely do různých kurzů, či dokonce denně navštěvovaly jazykové školy. Konkrétně např. slečna Helena během hovoru poznamenala: „A vlastně ve svém osobním volnu jsem chodila 3x týdně do školy.“ Emma se dokonce, ve spojitosti s obtíţemi s dopravou, zmínila o tom, jak moc stála o to, aby mohla na angličtinu chodit: „Doprava nic moc a já chtěla chodit do školy. Nakonec mě tam aspoň vozili jednou týdně či jednou za 14 dní.“ Velmi podobné zkazky, spojené s návštěvou jazykových kurzů, se objevily i u dalších respondentek, avšak jde většinou jen o kratičké poznámky, které se těţko dají vytrhnout z kontextu celého rozhovoru.

55

Pravidla nestanovují hostitelským rodinám ani povinnost financovat kurzy svých au pair, jak bylo jiţ mnohokrát zmíněno. Nicméně není výjimkou, ţe tak rodiny i přesto činní. Buď dívce přispějí poměrnou částkou, a nebo jí jednoduše školu zaplatí celou. Tuhle zkušenost má např. slečna Barbora, jeţ sice během pobytu zjistila, ţe její „host father“65 není takový, za jakého ho povaţovala, avšak se k ní choval vţdy fér: „V podstatě mi nic neudělal, spíš naopak. Na začátku mi zaplatil školu, ale to chování… hlavně ke konci...“ Já sama jsem neměla tolik štěstí, aby mi rodina zaplatila celý kurz angličtiny, avšak menší částkou mi přeci jenom pomohli s jeho financováním. Velice nápomocní mi hostitelští rodiče byli téţ během hledání jazykové školy. Závěrem se tedy, na základě všech rozhovorů, dá říci, ţe au pair během svých pobytů navštěvují jazykové školy opravdu často, ne-li téměř ve všech případech. Výjimky tvoří snad jen dívky, jeţ absolvují tzv. letní au pair pobyty, kdy bohuţel mnoho kurzů angličtiny v běhu není, a tak se prostě ţádného zúčastnit nemohou. V otázce finančních příspěvků ze strany rodin bych si dovolila konstatovat, ţe se nedá jednoznačně říci, zda-li většina hostitelských rodičů svým au pair kurzy platí, či ne, ale rozhodně se nejedná o výjimečnou situaci.

5.2 Společné prvky rozhovorů Vzhledem k tomu, ţe otázky rozvoru byly otevřené a ne vţdy konkrétně specifikované, mohly si respondentky vyloţit jejich obsahovou náplň podle svého. Proto se také na jednotlivé otázky odpovědi mnohdy značně lišily. Nicméně se však u nemalé části dívek objevily informace, které uvádí i několik z nich nezávisle na sobě. Právě tahle fakta budou, společně s některými dalšími zajímavými prvky, náplní téhle části analýzy.

5.2.1

Problémy s rodinami

Tahle oblast je s pojmem au pair spojována poměrně často, dokonce i v novinách. Pokud např. dáte na oficiálních webových stránkách kterékoliv z britských deníků v archivu vyhledat „au pair“, „vyskáče“ vám značné mnoţství článků, které popisují mnohdy aţ hororové situace, jeţ si au pair s hostitelskými rodinami, či naopak rodiče s „dívkami k dětem“ proţily. Nemalá část respondentek se také během rozhovorů o různých potíţích

65

Anglický výraz pro hostitelského otce.

56

zmínila, u tří z nich dokonce vedly k předčasnému odjezdu. Jelikoţ jde o velmi závaţné téma, ráda bych se v téhle podkapitole věnovala nejen zkušenostem respondentek samotných, ale vyuţila téţ knihy sepsané bývalou českou au pair, nyní novinářkou a autorkou dvou knih, Evou Dőmény. Ta v díle Slečna au pair aneb jak jsem pečovala o anglické děti66 popisuje svůj patnácti měsíční pobyt ve Velké Britanii, a poskytne tak další konkrétní ukázku toho, jak můţe au pair pobyt probíhat. Začněme však u dotazovaných dívek. Nejhorší zkušenosti má zřejmě slečna Lucie, kterou jsem jiţ v souvislosti s porušování pravidel jednou uvedla. Jídlo však bohuţel nebyl jediný problém, s nímţ se musela za 2 měsíce souţití s jednou ze svých hostitelských rodin vypořádat. Potíţe ji potkaly také s dětmi, coţ není pro au pair ničím neobvyklým, a s hostitelskou matkou Amy. Ta jí nejen ţe pobyt nijak neulehčila, ba dokonce by se dalo z vyprávění vyvodit, ţe právě ona byla hlavním důvodem, který Lucii donutil rodinu předčasně opustit. K prvnímu jiskření mezi „host mum“ a Lucií došlo jiţ krátce po jejím příjezdu. V emailu popisuje situaci následovně: „Druhý týden mi udělala scénu se sousedama. Já se totiţ jedno dopoledne s dětma sebrala a šla k sousedům – sousedce to nevadilo. Danny tam měl kamarády, a tak mě strašně přemlouval a hlavně mě nenapadlo, ţe by na tom mohlo být něco špatného. Sousedka byla milá, bavila se se mnou, atd. Kdyţ se vrátila Amy, vběhla tam, rozhořčeně něco začala vykládat sousedce, rozuměla jsem jí z toho akorát, ţe sem jí neposlechla, ţe mi to jasně zakázala tam chodit a ţe se hrozně za mě omlouvá atd. Na to se otočila, spakovali jsme se a uţ jsem mazali domů. Amy na mě pak doma ječela, co sem si to dovolila jít si hrát k sousedům, kdyţ mi to jasně zakázala. Tak jsem jí řekla, ţe jsem jí teda asi blbě rozuměla - a to sem teda fakt nerozuměla, protoţe jinak bych tam přes její zákaz nešla! (…) Kdyţ jsem jí řekla, ţe jsem jí teda asi blbě rozuměla a ţe jsem se ještě pro jistotu ptala Dannyho, jestli to mámě nebude vadit, tak prohlásil, ţe určitě ne (ale věděl moc dobře, ţe bude a já mu to uvěřila), tak mi na to řekla, proč jsem jí nenapsala. Na to jsem jí odpověděla, ţe na to, abych jí psala kaţdou hodinu, je to na mě fakt drahý. Tak mi dala její mobil - měla ještě jeden - a nařídila mi, ţe nikomu jinýmu nesmím psát.“ Amyna reakce na situaci se rozhodně jeví jako přehnaná. Vzhledem k tomu, ţe Lucie byla v rodině teprve krátkou dobu, jen stěţí mohla vědět, co a jak chodí a neměla tedy důvod Dannymu nevěřit, kdyţ tvrdil, ţe k sousedům na návštěvu mohou. Tohle jistě měla Amy vzít v potaz ještě před tím, neţ se na Lucii utrhla, jako by spáchala nějaký zločin. Osobně si myslím, ţe právě tento způsob jednání ze strany hostitelské 66

Domény, E. Slečna au pair aneb jak jsem pečovala o anglické děti. Praha: Formát, 2003.

57

mámy, byl hlavním důvodem, proč nakonec Lucie rodinu po 2 měsících opustila. Neustálé námitky ze strany Amy na „nedokonale“ odvedenou práci, pak byly pro Lucii jen tou tzv. třešničkou na dortu. Takto se o nespokojenosti své „host mum“ zmiňuje ve všech emailech: „Kdyţ jsem zalezla do postel a chtěla jsem mít klid, tak za mnou přišla a říkala mi, co jsem neudělala nebo udělala jinak atd. (…) No a pak mi najednou večer zaťukala na dveře a já jsem šla vţdycky s nadějí, ţe mi jde říct třeba něco milého, protoţe jinak neměla čas se se mnou bavit, otevřít a ona mi jen řekla, co bych příště mohla udělat líp… no a odešla. (…) Amy se teda většinou snaţila chovat mile, ale nebyla to nic víc neţ přetvářka ve většině případů a během prvního měsíce nebyl jeden jedinej den, kdy by mi něco nevyčetla nebo neřekla, ţe je blbě. (…) To, ţe mě upozorňovala na chyby, bych ještě brala, ale ona mě na ně upozorňovala značně nevrle - zvýšila hlas nebo při tom byla evidentně rozčilená a v tom rozčilení se na mě snaţila křečovitě usmívat. Párkrát na mě i zařvala, a pak kdyţ jsem svěsila uši, tak řekla, ale to je ok, z toho si nic nedělej…“ Obdobné zkušenosti pak uvádí i slečna Klára, stejně jako Lucie jiţ několikrát zmiňovaná ve spojení s nedodrţováním povinností ze strany hostitelské rodiny. „Ke mě nechovali respekt, spíše naopak! A navíc cokoliv jsem udělala, nebylo dostatečně dobré. Kdyţ uţ ale bylo nejhůř, paní se mne snaţila uklidňovat tím, ţe nejsem tak špatná, ţe mě naučí pracovat tak, aby byla spokojená s mými výsledky, ale víš jak… uklidíš jim záchod a za hodinu tam někdo jde a neuklidí si po sobě a čí je to chyba ? Moje!“ Právě nyní bych se obrátila ke knize slečny Domény. Ta totiţ ve svém díle líčí něco velmi obdobného. Ani její hostitelská matka nedokázala ocenit práci, kterou pro ni dělala, a to i přesto, ţe Eva pracovala nad rámec daných povinností. Nejlépe to vystihuje následující pasáţ knihy: „Sotva jsem osaměly, změřila si mě přísným pohledem a řekla: ´Myslíš, ţe je tato práce nad tvé síly?´ Chvíli jsem se nezmohla na jediné slovo, neţ jsem ze sebe vymáčkla strohé vysvětlení. Pokoušela jsem se ji ujistit, ţe všechny úkoly, jeţ mi ráno na seznamu předala, jsem zvládla, a ţe před příchodem dětí ze školy byl dům ve zcela jiném stavu. Katherin („host mum“) mě však jediným gestem své ruky brzy zarazila a dala najevo, ţe ji tyto argumenty vůbec nezajímají. ´Já moc dobře vím, co děti dokáţí,´ řekla tónem, který vtiskl mé dřívější výpovědi nádech naprosté bezpředmětnosti. ´Tohle není můj problém,´ pokračovala zaníceně. ´(…) Tvou povinností je, aby aţ se vrátím, byl tenhle dům v nejlepším pořádku, a je mi úplně jedno, jak to uděláš. Kdybych si s tím věděla rady sama, nepotřebovala bych au pair.´“67 Katherin během kárání Evy poměrně dobře vystihla to, proč jsou mnohdy všechny „host mum“ tak nespokojené. Mají totiţ jasnou představu 67

Domény, E. Slečna au pair aneb jak jsem pečovala o anglické děti. Praha: Formát, 2003. s. 65

58

o tom, jak by měla vypadat ideálně uklizená domácnost či umyté nádobí, avšak ta je ve většině případů naprostou utopií. Tam kde se bydlí, i ta nejlepší uklízečka světa jen stěţí vytvoří „sterilní“ prostředí, natoţ pak prakticky nezkušená au pair. Moţná byste namítli, proč si tedy paní domácí neuklidí samy a bylo by vše vyřešeno… Jenţe jak řekla Katherin, kdyby věděla jak na to, nepotřebovala by au pair. Dalším problémem, o kterém se během rozhovoru zmínila slečna Barbora, jsou pomluvy ze strany hostitelské rodiny. Většinou jsou na adresu bývalých au pair, avšak rozhodně nepomohou k utvoření dobrému obrazu rodiny před au pair novou. Jak sama Barbora uvedla, byla velice zklamaná tímto způsobem chování jejího „náhradního“ otce. „Znáte Angličany… Jsou chladní a přetvařují se, na to jsem ale došla úplně na konci. (…) Třeba kdyţ mluvil o ostatních „au-pairkách“, dvě z nich znám osobně, tak mi to potvrdili. To pomlouvání za zády apod. Já si myslím, ţe mě měl rád, ale těţko říct. Ty ostatní „au-pairky“ si to taky myslely. Byla jsem z toho zklamaná.“ Horší variantou je, snaţí-li se rodiny pomluvami pomstít své au pair, která se rozhodla během pobytu změnit místo. To pak není neobvyklé, ţe dívku agentuře popisují v tom nejhorším světle, aby hledání její nového působiště, pokud moţno, co nejvíce znepříjemnili. Jako příkladu bych vyuţila opět slečnu Dömény, která tuto nemilou zkušenost, na rozdíl od šťastnějších respondentek, zaţila na vlastní kůţi. „Bohuţel jsem zjistili, ţe oněch deset minut stačilo k tomu, aby nás Rosemary („host mum“) předběhla a povyprávěla Clair (vedoucí au pair agentury) tak neuvěřitelnou story, nad kterou nám všem zůstal rozum stát. Kdyţ poloţila sluchátko, dozvěděla jsem se, ţe mě Rosemary obvinila z krádeţe jakéhosi zlatého náramku a týrání Janet (dívka o kterou se Eva starala). Tu jsem prý ztloukla tak, ţe ji chudinku musela vzít k lékaři, protoţe na následky mého hrubého zacházení přestala dokonce i slyšet. Kdyby se mě ta vymyšlená historka přímo netýkala, dokázala bych se jí snad i s chutí zasmát. Ale ve chvíli, kdy jsem to slyšela, zůstala jsem jako opařená. (…) Někteří lidi mají bujnou fantazii, nicméně ta Rosemaryina by mohla konkurovat nejednomu dramatikovi.“68 Z uvedených příkladů je vidět, ţe hostitelští rodiče si ke svým au pair dovolí leccos, a to jsem vycházela pouze ze zkušeností dotazovaných dívek. Ve své knize pak Eva Dömény popisuje i další útrapy, které se však respondentkám a naštěstí i mě samotné vyhnuly. Nicméně ani výše jmenovaná kniha nedokáţe obsáhnout celou škálu problémů, jeţ mohou au pair potkat a vzhledem k rozsahu práce není ani v mých silách se zmínit o všech. 68

Dömény, E. Slečna au pair aneb jak jsem pečovala o anglické děti. Praha: Formát, 2003. s. 49

59

Děti za svými rodiči ve vytváření potíţí rozhodně nezaostávají. Nejčastěji se od nich slečny dočkaly naprosté ignorace k jakýmkoliv „příkazům“, či naopak ohromných protestů, bylo-li cokoliv proti jejich vůli. Pravdou však je, ţe většina respondentek uvedla, ţe poté, co si na ně děti zvykly, problémy obvykle vymizely. Tuhle zkušenost mohu potvrdit i já. Zpočátku jsme s Jayeshem téţ bojovali, kdo toho více snese, ale během pár týdnů se všechno obrátilo o 180o. Stejně to uvádí i Dagmar: „No s dětma to docela šlo. S tou nejmenší jsem tedy první asi 4 měsíce den co den bojovala, aby mě vůbec poslouchala, ale bylo jí v té době 3,5 roku a na všechno měla do té doby jen maminku, tak si nemohla zvyknout.“ A konec konců i Lucie, ač tam zvykání, podle vyprávění, trvalo o něco déle. „Kdyţ jsem pak dorazila do Anglie, údajně hodný děti byly šílený, vůbec mě ze začátku nechtěly přijmout, ale nakonec jsem si zvykly a bylo to v pohodě…“ Tolik tedy k oblasti problémů. Budu se znovu opakovat, ale v rozsahu téhle práce je naprosto nemoţné obsáhnout všechno s čím se au pair za dobu fungování programu setkaly. Chtěl-li by se někdo do takového počinku pustit, jistě by vytvořil velice zajímavou knihu. Respondentky však jako nejčastější potíţe, které je potkaly, uváděly nespokojené či přehnaně náročné mámy nebo neposlušné děti.

5.2.2

Volný čas strávený s rodinou

Nejen obtíţe „připravují“ svým au pair hostitelské rodiny. Velmi často je téţ zahrnují do svých volnočasových aktivit, od hraní společenských her aţ po rodinné dovolené. Není proto výjimkou, ţe se pobyt ve Velké Británii promění v záţitek na celý ţivot, a to v tom pozitivním slova smyslu. S tím se ztotoţňuje i značná část dotazovaných dívek. Ač si během rozhovorů vlastně kaţdá respondentka „postěţovala“ na nějakou tu výstřednost své „náhradní“ rodiny, drtivá většina z nich ale uvedla, ţe nebylo neobvyklé, kdyţ společně s rodinou trávili volný čas. „Občas jsme jeli na výlet nebo na minigolf. Jednou jsme byli i s malým v kině,“ konstatovala slečna Barbora. Výlety s rodinou zmiňuje i Ivana: „Navíc mě brali hodně na výlety, na různé hrady a zříceniny, to miluju! Kde mi dávali vţdycky tak hoďku čas na prohlídku.“ Ve své podstatě šlo o výlety i v případě Gabriely: „Jezdila jsem s nimi na koňské dostihy, protoţe mě to bavilo. A… vzali mě třeba i na rodinnou oslavu, vzali mě na návštěvu k rodičům a podobně.“ Není neobvyklé, ţe vedle výletů absolvují au pair se svými rodinami i celou dovolenou, kde jsou navíc jen velmi zřídka „nuceny“ pracovat. Proto i mezi dotazovanými se našla 60

děvčata, která díky svým rodinám poznala nejen krásy Velké Británie, ale téţ zahraničních destinací. O společné dovolené se zmiňuje např. slečna Cilka: „Oni měli karavan a jezdili na dovolený nebo i prodlouţený víkendy s karavanem pryč a mě brávali s sebou. To bylo úţasný. Takţe kus Anglie jsem poznala i s nima. A tam jsem většinou ani děti hlídat nemusela, měla jsem tam volno. Jak bych to řekla tak neslušně, v týhle rodině jsem se měla jako prase v ţitě (smích).“ Do zahraničí se pak s rodinou podívala Jitka: „A hlavně pak mě vzali i na dovolenou do Španělska, ţe jsem tam s nimi byla týden.“ To slečna Dagmar v rozhovoru sice uvádí, ţe byla ráda, kdyţ si mohla od rodiny o víkendu odpočinout, ale ani ona nebyla vyjmuta z rodinné dovolené. „O víkendech vůbec, to jsem si chtěla uţít klidu od nich (smích). Občas jsme ale někam jeli společně (…). Jednou mě vzali na necelý týden do severního Irska, kam jeli na dovolenou,“ popisuje. Asi úplně nejvíce ze všech respondentek si ale cestování s rodinou uţila Helena. Jiţ v rozhovoru uvedla: „Oni mě s sebou brali na všechny výlety, na všechny dovolené.“ Následující léto pak navíc ještě s rodinou strávila pár týdnů cestováním po USA. Mám-li připojit i vlastní zkušenosti, pak budu bohuţel muset konstatovat, ţe jsem neměla tolik štěstí jako výše zmiňované. Celý rok jsme volný čas trávili s rodinou prakticky odděleně. Nicméně jsem byla i celkem ráda, ţe jsem si mohla uţít volné chvíle ve společnosti někoho, kdo rozuměl i mému rodnému jazyku. Rozhodně jsem však nebyla jediná, která trávila volné chvíle mimo „domov“. Emma dokonce na otázku, zda-li chtěla trávit více volného času s rodinou odpověděla: „Asi ani ne, táta by hulil. Já jsem dost velký odpůrce kouření, takţe mi vadilo, jak smrděl a ten kouř. Oni se mnou ani moc nemluvili. A během víkendů jsem se snaţila být pryč.“ Naopak Klára by jistě ocenila, kdyby byla rodina více vstřícná a zapojila ji do svých aktivit. Moţná by se tím i zlepšily vzájemné, ne příliš vřelé, vztahy. Na obdobnou otázku jako Emma totiţ uvedla: „Ne! (smích) Kdyby mi to nabídli, tak bych ráda udělala krok ke sblíţení, to se ale nestalo. Párkrát sem si sice hrála s malou, kdyţ měla dobrý den… no… je to smutné (úsměv).“ Na základě výpovědí dotazovaných bývalých au pair se nedá jednoznačně říci, ţe společně strávený volný čas je podmíněn pozitivními vztahy, jak by se dalo předpokládat. Děvčata, která ne vţdy s „host family“69 vycházela dobře, se s ní podívala nejen po Británii, jako 69

Anglický výraz pro hostitelskou rodinu.

61

Dagmar, a naopak au pair, jeţ si s rodinou rozuměly, zase v době osobního volna „uţívaly svobody“, viz má zkušenost. Proto nelze jednoznačně určit, která skutečnost obecně převládá. Mezi respondentkami však většina svůj volný čas, alespoň párkrát, s rodinou spojila.

5.2.3

Vztahy dívek a rodin

Do rozhovorů jsem se záměně snaţila zařadit i otázky na pocity dívek z chování rodin a vztahů, které se mezi všemi zúčastněnými vytvořily. Co uţ by totiţ mělo lépe pomoci identifikovat, jaké postavení zaujímají české au pair v rodinách, neţ je nechat, aby ony samotné vyjádřily své pocity. Z odpovědí, které mnohdy vykrystalizovaly z vyprávění a nebyly tedy přímou odpovědí na poloţenou otázku, se dá konstatovat, ţe drtivá většina dívek, i po několika letech, má stále pocit, ţe je rodina tehdy opravdu přijala za vlastní a nebyly pro členy jenom jakýmsi dočasným zaměstnancem. Mnohdy prý s nimi dokonce rodiče jednali lépe, neţ s vlastními ratolestmi. Tuto zkušenost popisovala během setkání Cilka: „Jo jo, měli jsme spolu super vztah! S oběma jsem si rozuměla výborně, zaţila jsem s nima plno legrace. Oba dva byli srandisti. Ale na malýho byli pedanti. (…) No řekla bych, ţe ke mě se chovali pomalu líp jak k dětem (smích). Šli jsme hrát s malým na zahradu fotbal, a pak, kdyţ táta přišel z práce, seřval malého, ţe co jsme tam sešlapali tu trávu, ţe ví moc dobře, ţe tam fotbal hrát nesmí. Já jen tak na něj koukla, on se na mě otočil a jen ţe to je v pohodě, ţe já o tom nevěděla. A to nebylo jen jednou!“ Téţ Ivana uvedla, ţe nikdy neměla pocit, ţe by ji rodina jenom vyuţívala. „Nepřipadala jsem si jako sluţka, ale spíš jako kamarádka.“ I Gabriela z chování „své“ rodiny nabyla dojmu, ţe ji neměli jenom za zaměstnance, ale i něco víc. „Já jsem se cítila jako člen domácnosti,“ konstatovala. Slečna Anna v současné chvíli, kdy práce vzniká, v Británii neustále pobývá, a tak jako jediná z dotazovaných nemá ještě pocity „obroušené“ denně časem. Přesto však se nedá říci, ţe by měla jiný názor na chování rodiny vůči ní, neţ výše zmiňované dívky. „Chovají se velmi dobře, nevím, jak by se chovali ke své dceři v mém věku, ale asi podobně, coţ je velmi dobře, řekla bych.“ To Slečna Jitka měla zase moţnost porovnat, jak se chovala kaţdá ze tří rodin, jenţ vystřídala během pobytu v Británii. V prvních dvou rodinách to moc ideální zřejmě nebylo, avšak o té poslední, kde nakonec strávila asi 7 měsíců konstatovala, ţe ji rozhodně povaţovali za člena rodiny a dávali to téţ najevo. „Oni mě brali víc jakoby mezi sebe, neţ ty rodiny předtím, ţe jsem se fakt cítila jako součást té rodiny. (…) Ona (hostitelská máma) mi třeba 62

někdy přinesla, prostě jen tak, tričko, ţe mi koupila. To bylo pěkný (smích). To by mi předtím nikdy neudělali.“ Obdobně se pak vyjadřovaly i další respondentky. Jediná Marta uvedla, ţe ač její hostitelští rodiče prakticky nerozlišovali mezi ní a jejich synem, ona si přeci jenom zachovávala určitý odstup. „No já jsem se tam cítila jako doma, ale zase jsem si je nepřipouštěl k tělu. Brala jsem je jako svoje zaměstnavatele. Hodně milé zaměstnavatele.“ Z jaké důvodu jsem se ale bohuţel nedozvěděla. Já sama jsem ze strany své rodiny nikdy nepocítila, ţe by mě povaţovali jen za nájemní sílu. Ba naopak ke mně byli vţdy milí, vstřícní a snaţili se mi v maximální míře vyhovět. Ač jsme spolu netrávili volný čas, vţdy jsem se cítila být jim rovnocenným partnerem.

Obrázek 10 Já s Jayeshem a hostitelským otcem Nithesem

Nicméně mezi dotazovanými „au pairkami“ se našly i takové, jeţ doslova uvedly, ţe si v rodinách připadaly jen jako pracovní síla, které nemusela rodina příliš platit. „Já jsem tam byla holka z „východu“, jako levná pracovní síla. Snaţili se být milí, nebylo by to tak, ţe by mě šikanovali nebo podobně. (…) V podstatě, i kdyţ to nebylo úplně perfektní, tak můj vztah k nim byl kladný, dobrý, měla jsem je svým způsobem ráda. Jen jsem byla naštvaná, ţe nejsem v Londýně a ţe jsem sluţka,“ vzpomíná na svůj pobyt slečna Emma. Dagmar pak téţ uvedla, ţe sice vztahy s rodinou nebyly aţ tak otřesné, ale pocit, ţe tam byla jenom kvůli úklidu, jí zůstal do dnes. „Připadalo mi, ţe mě brala jako člena rodiny, který akorát za ni zastane veškerou práci. Někdy jsem měla pocit, ţe jsem méněcenná sluţka, ale to je prostě jejich anglická nátura, to se těţko popisuje,“ shrnula problematiku Dagmar. A pak jsou tu opět Klára a Lucie. Jiţ z předešlých částí je zřejmé, ţe zrovna tyhle dvě slečny jen stěţí budou popisovat, jak se k nim rodiny chovali mile a uctivě. Klára se o vztahu rodiny vůči její osobě vyjádřila následovně: „Vztahy vůči mě nebyly nijak dobré, spíš sem pro ně byla zaměstnanec z východu (…), kterého kdyţ budou cepovat, tak oni 63

budou mít svůj komfort za málo peněz.“ Lucie zase z chování své „host mum“ nabyla pocitu, ţe většina „zášti“ vůči nejen její osobě, vzhledem k tomu, ţe i minulá au pair od rodiny utekla, pramení z pocitu viny, ţe není sama schopna se o děti a domácnost postarat tak, jak by si přála. V emailech vše popisuje takto: „Ten její přístup ke mě. Podle mě ona nesouhlasila s tím, aby se jí o děti staral někdo jiný neţ ona. (…) S tím jsem sice souhlasila, ale taky ona měla brát „au pairku“ spíš jako kamarádku co se jí snaţí pomoct, popřípadě kamarádku pro děti plus pomocníčka pro domácnost v nejhorším, ale já z ní měla dojem, ţe mě tam spíš bere jako vetřelce, co nic neudělá tak dobře, jak by to udělala ona sama. Tak od tý doby jsem se tam uţ teda necítila moc vítaná vůbec!“ Patrné je, ţe vztahy, které se budují mezi rodinami a au pair, se mohou velice lišit. Přesto však na základě rozhovorů s respondentkami, mých osobních zkušeností a záţitků další bývalých či současných au pair si troufám konstatovat, ţe hostitelské rodiny se ve většině případů maximálně snaţí, aby se dívky cítily být její součástí a vše se obešlo bez zbytečných konfliktů. Nicméně je důleţité poznamenat, ţe to, jaké vztahy budou provázet celý pobyt, není jen v rukou hostitelských rodin, ale i au pair samotných. Ty také musí udělat jisté vstřícné kroky aneb jak poznamenala slečna Helena: „Je to určitě o tom, ţe se musí snaţit hodně obě strany.“

5.2.4

Očekávání vs. Realita

Důvody, proč au pair do Velké Británie cestují, jsou povětšinou různé, avšak očekávání se téměř u všech shodují – „naučím se jazyk, získám zkušenosti, poznám prima přátele, jinou zemi...“ Setkají-li se představy s realitou, většinou pak ještě dlouhá léta po návratu au pair rády vzpomínají na dobu strávenou se svou hostitelkou rodinou. Je-li tomu však naopak, můţe se „au pairing“ proměnit v ne příliš veselou etapu ţivota, na niţ dívky velice rády zapomenou. Na základě výpovědí všech dotazovaných si však troufám říci, ţe ony naplněné představy často převládají a to i přesto, ţe ne celý pobyt můţe probíhat ideálně. Důkazem je i slečna Emma. U ní rozhodně nelze hovořit o tom, ţe by byla s prostředím, ve kterém ţila, spokojená, nicméně na au pair pobyt rozhodně nezanevřela. „Jela jsem tam, protoţe jsem se chtěla naučit anglicky a protoţe jsem si chtěla vydělat. Anglicky jsem se naučila, i kdyţ mohlo být líp, a peníze jsem si také nějaké uspořila, i kdyţ jsem měla minimální mzdu. Ale

64

nebylo dodrţeno hned několik mých poţadavků. (…) Kdyby mi ale bylo 20, jela bych klidně hned znovu a nebála se najít si rodinu sama,“ uvedla k otázce očekávání Emma. U drtivé většiny respondentek však byla očekávání splněna, tak říkajíc, nad očekávání. Např. Cilka odjíţděla s počátečními obavami, které ale vzaly brzy za své. „Věděla jsem, ţe určitě nevím, v podstatě, do čeho jdu a obávala jsem se toho, jakou rodinu chytnu, ale naštěstí mé obavy byly jen plané,“ odpověděla na otázku, s jakými představami kdysi do Británie cestovala. Podobně na tom byla i Jitka. Ta však měla obavy podloţené předešlými, ne zrovna příjemnými, zkušenostmi. „Bála jsem se hodně. Já jsem tam původně vůbec nechtěla jet, protoţe jsem měla dvě špatné zkušenosti, ale nakonec to dopadlo dobře,“ konstatovala. Gabriela sice počáteční pochybnosti neměla, nicméně její shrnutí celého pobytu mluví za vše: „Určitě jsem nečekala, ţe se tam budu mít tak dobře.“ Slečna Barbora v „au pairování“ dokonce spatřuje velký ţivotní krok. „Byl to start… V podstatě jsem ráda, ţe jsem to absolvovala. Rozkoukala jsem se, dalo mi to určitě moc moţností. Díky tomu teď studuju univerzitu ve Skotsku. Kdybych neudělala první krůček, tak se sem asi nedostanu. A rodina byla fajn, znám tolik neuvěřitelnejch historek od „au-pairek“, ţe jsem ráda, ţe to nepotkalo mě. Určitě to byl jeden z nejdůleţitějších roků v mém ţivotě a setkalo se to s mým očekáváním,“ zakončila náš rozhovor. To Anna ve Velké Británii v současnosti stále pobývá, a tak ještě nemůţe říci, splnil-li pobyt její očekávání. Avšak z jejích slov se dá usoudit, ţe rozhodně svého rozhodnutí stát se au pair nelituje: „Odjíţděla jsem za účelem, tím hlavním, zdokonalit si angličtinu, no a doufám, ţe se to plní (smích).“ Já osobně se rovněţ musím zařadit mezi dívky, u kterých se očekávání minimálně vyrovnala realitě. Má představa byla, ţe vyzkouším něco nového a získám zkušenosti, jeţ bych jen těţko dosahovala v prostředí, kde jsem se pohybovala. Díky au pair programu jsem se stala více nezávislou, soběstačnou a hlavně sebevědomou osobou, jíţ jsem od té doby rozhodně nebyla. O splněných představách jistě nemůţe hovořit slečna Lucie. Ta si za dobu, kdy pobývala v Británii, opravdu zaţila leda co. Přesto v tom všem spatřuje pozitivum: „Jsem vděčná za to, ţe jsem mohla mít takový zkušenosti. S mojí neotrkanou povahou jsme to potřebovala a opravdu, i kdyţ jsem si „uţila“, tak toho teď nelituju!“ Naopak např. Dagmar byla svým „au pairingem“ tak rozčarovaná, ţe by další působení na pozici au pair velice zvaţovala. O představách a jejich naplnění se v rozhovoru vyjádřila následovně: „No… Tak čekala jsem, ţe to je daný tou agenturou a ţe se to bude dodrţovat. To mi řekli předem, jak to 65

chodí. Akorát skutečnost byla jiná. (…) Šla bych do toho leda za podmínek, ţe bych opravdu měla na starosti pouze děti, ale uţ nikomu nehodlám dělat sluţku!“ Na základě všech rozhovorů i vlastních zkušeností si troufám konstatovat, ţe opravdu jen minimum dívek můţe na konci pobytu říci, ţe se nesplnila, byť jen částečně, jejich očekávání. Navíc, jak dokazuje Lucie, i na špatných zkušenostech a nesplněných představách se dají najít pozitivní aspekty, na coţ by měly au pair pamatovat.

5.2.5

Seznámení a současný kontakt s rodinami

Na závěr ještě pár „statistických“ údajů, jeţ se týkají způsobu vyhledávání hostitelských rodin a udrţování kontaktu i po ukončení kulturně výměnného pobytu. V kapitole 3.4 jsou uvedeny moţnosti, jejichţ prostřednictvím si mohou budoucí au pair najít hostitelskou rodinu. Samozřejmě neexistuje ţádné pravidlo, které by říkalo, ţe ta či ona varianta zajistí ideálnější podmínky. Je tedy jenom na dotyčných, pustí-li se do hledání rodiny prostřednictvím agentury, internetu nebo dají na rady známých. Zcela náhodou, se téměř všechny dotazované rozdělily do dvou skupin. Jedna se k hostitelské rodině dostala přes agenturu. Ta druhá pak přes kamarádku či známou. Agenturu, jako prostředníka seznámení, uvádí např. slečna Helena. Zároveň se v její odpovědi objevuje i jedna z výhod zprostředkovatelských agentur, a to ţe hostitelské rodiny znají mnohdy po dlouho dobu, a mohou tak budoucím au pair poskytnou ověřené informace. „Já jsem jela přes agenturu Student Agency,“ říká Helena. „A ta říkala, ţe právě ta rodina někoho shání a ţe tam moc lidí nechce, protoţe mají hodně dětí.“ O agentuře se v rozhovoru zmiňuje i slečna Gabriela. Na otázku, jak se s rodinou zkontaktovala, odpověděla: „Přes agenturu. Kontaktovali mě oni. A sedli jsme si hned na první telefonát.“ Podobně pak reagovala i slečna Dagmar: „Přes Student Agency. Podala jsem si nějakou tu přihlášku a oni mi pak dali na výběr 3 rodiny, které mě kontaktovaly, a já si mohla vybrat.“ No a výjimkou není ani slečna Klára. K otázce kdo byl zprostředkovatelem jejího pobytu uvedla: „Agentura Cool Agent. Pak mě kontaktovala „baba“ z anglické partnerské pobočky, a pak ta máma mi zavolala.“ Či Cilka: „Já přes agenturu českou a ti byli v kontaktu s anglickou agenturou. Dřív to ještě snad ani nešlo, najít si rodinu přes net, jako teď... nebo nevím, nebylo to aţ tak rozsáhlý v roce 2003, takţe vlastně přes agenturu jsem je našla.“ Já osobně téţ spadám do téhle skupiny. 66

Vycestovala jsem prostřednictvím agentury a rozhodně toho nelituji. Uţ jen to vědomí, ţe se mohu v případě problému na někoho v zahraničí obrátit, stál za drobnější finanční náklady, které jsou s agenturami spojeny. Dvě slečny pak během rozhovorů vyjádřily svou nespokojenost s činností agentur. Emma dokonce konstatovala, ţe práci zprostředkovatelské agentury povaţuje za selhání. Doslova uvedla: „Nebylo dodrţeno hned několik mých poţadavků - být v Londýně, ţít v nekuřácké rodině, starat se o děti, mít moţnost řízení auta a navštěvovat školu. (…) bohuţel v tomhle Student Agency selhalo.“ Otázkou je, proč tedy Emma do rodiny vůbec odcestovala, kdyţ musela předem vědět, jaké podmínky jí bude schopna poskytnout. K tomu se Emma vyjádřila následovně: „Volali mi po telefonu. V té době jsem anglicky uměla velmi špatně a byla jsem ráda, ţe jsem ráda. Rozuměla jsem jim jen část věcí a hlavně ve Student Agency mi řekli, ţe rodina odpovídá mým poţadavkům. Mohla jsem odmítnout na začátku nebo v průběhu pobytu, ale jak jsem řekla, nemám ráda konflikty a komplikace, tak jsem to tam přeţila.“ Těţko tak říci, byla-li chyba skutečně čistě na straně agentury, či téţ slečny Emmy, která doplatila jak na svou tehdejší nedostatečnou znalost angličtiny, díky níţ se se svou rodinou nemohla dohodnout na konkrétních záleţitostech, tak na nekonfliktní povahu, kdy se odmítla ozvat i přesto, ţe pobyt zcela neodpovídal jejím poţadavkům. Druhá slečna uvádějící nespokojenost s výkonem agentury byla Anna. Ta však, na rozdíl od Emmy, ve chvíli kdy zjistila, ţe ne vše jde přesně dle jejích poţadavků, vyměnila agenturu za internetové stránky. V rozhovoru to komentuje následovně: „Rodinu jsem našla prostřednictvím webové stránky, kde jsem si zřídila profil. Tam se mi rodina ozvala, ţe by měli zájem a po pár telefonátech, „skypech“ a emailech bylo jasno. Předtím jsem zkoušela Student Agency, ale nebylo to ono, nebyla jsem moc spokojená.“ Do druhé skupiny bývalých „au pairek“, jenţ uvádí jako způsob zkontaktování se s hostitelskou rodinou kamarádku či známou, pak patří např. Marta. Svou cestu k rodině popisuje následovně: „Moje máma měla zákaznici, která měla dceru, která končila v té rodině. Takţe jsem se tam dostala přes ni. No a od ní jsem taky věděla, ţe se nebudu muset starat o malé dítě a věděla jsem, ţe to jsou Angličani, v jakém jsou věku, a tak nějak celkově, ţe to tam je celkem v klidu.“ Osobní zprostředkování dostalo k rodině i slečnu Jitku. Ta vystřídala během pobytu rodiny hned tři, ale s poslední, kde byla velice spokojená, ji seznámila právě kamarádka.“(…) přes kamarádku „au pairku“. To uţ nebylo přes agenturu. Předtím to bylo přes agenturu, teď uţ ne.“ A prakticky totoţně se vyjádřila 67

např. i Ivana, která doslova na otázku, jak se k rodince dostala, uvedla: „Přes kamarádku, která byla u jejích známých.“ Jak jsem jiţ zmínila, většina respondentek se k rodinám dostala přes agentury či kamarády a věřím, ţe tomu tak je i globálně. Nicméně i třetí varianta, kterou mohou au pair k seznámení s rodinami vyuţít, tedy internetové a novinové inzeráty, jistě tvoří nemalý podíl na sjednávání pobytů. Z dotazovaných slečen tohoto způsobu vyuţily jiţ jmenovaná Anna a pak slečna Lucie. Ta je však smutnou ukázkou toho, jak se také můţe anonymní internetové prostředí vymstít. V podkapitole 3.4.2 je jako ohromná nevýhoda webových inzerátů zmíněna nejistota, zda-li jsou uvedené informace vůbec pravdivé, či se ke skutečnosti ani nepřibliţují. Právě Lucie svou zkušeností dokazuje, ţe ač se na první pohled můţe vše zdát bezproblémové, realita je zcela odlišná. „Podvod“, který na ni „nachystala“ bývalá au pair rodiny, v původních emailech popisuje následovně: „Odjela jsem do Anglie do údajně dobrý rodiny. Jela jsem přes inzerát, co jsem našla na netu. Podala ho „au pairka“, se kterou jsem se pak osobně sešla a vše mi vysvětlila a domluvily jsme se. Kdyţ jsem pak dorazila do Anglie, údajně hodný děti byly šílený, vůbec mě ze začátku nechtěly přijmout, ale nakonec jsem si zvykly a bylo to v pohodě. Kdyţ se ale konečně uklidnily děti (teda neuklidnily, ale aspoň mě přijaly a začaly mít rádi), tak problémy začaly s „host mum“ Amy. (…) Asi 14 dní po tom, co jsem tam přijela, jsem se dozvěděla, ţe Lence ţádný děda neumřel. Utekla od nich! (…) Jenţe jsem netušila, proč utekla. Aţ do poslední chvíle o nich mluvila hezky, takţe jsem to nechápala. Jen teda tenkrát psala, ţe má nervy v háji (kvůli dědovi), pak ţe se pohádala s Amy, ale ţe to byla její vina, a pak napsala, ţe jede do ČR a ţe uţ na mailu nebude, protoţe se na net nedostane a ať uţ se domlouvám s Amy sama. Bylo mi to všechno divný, nevěděla jsem nic jistě, nevěděla jsem ani co si mám myslet, nevěděla jsem, co všechno je a není moje vina, ale Amy mě postupně utvrzovala v tom, ţe Lenka asi fakt utekla.“ Lucie tedy Lence věřila, ţe jediný důvod, proč odjíţdí předčasně, je zdravotní stav dědy. Proč by také neměla. Vţdyť uvádí, ţe o své „náhradní“ rodině Lenka mluvila vţdy hezky, a tak neměla nejmenší důvod se domnívat, ţe by měl být někde problém. O opaku se bohuţel přesvědčila aţ ve chvíli, kdy do rodiny přicestovala. Vzhledem k tomu, ţe pravdivost informací uvedených v inzerátech nikdo nekontroluje, můţe se do obdobné situace jako Lucie dostat kaţdá a samozřejmě i kaţdý budoucí au pair. Nicméně věřím tomu, ţe případy, jako je tenhle, jsou jen výjimečné a ţe Lenka měla bohuţel jen tu smůlu, ţe odpověděla na špatný inzerát. 68

Ke sjednávání au pair pobytů jsou tedy, jak je vidět, běţně vyuţívány všechny tři způsoby. Přesto však si na základě výzkumu a osobních zkušeností troufám říci, ţe nejčastěji cestují au pair do Británie prostřednictvím zprostředkovatelských agentur. Je-li tomu z důvodu jakéhosi zabezpečení pro případ potíţí, či je pro kandidáty zkrátka snazší nechat vyřizování na někom jiném, by bylo otázkou dalšího zkoumání. Osobní zprostředkování však za agenturami rozhodně nezaostává. Četnost „pobytů přes internet“ si netroufám odhadovat. Zatím jsem se totiţ osobně setkala pouze s Annou a Lucií, jenţ se k rodinám dostaly tímhle způsobem. Poté, co au pair do Británie přicestují, tráví v prostředí svých hostitelských rodin prakticky kaţdý den. Mnohdy se díky tomu vytvoří skutečná přátelství, která přetrvávají i po odjezdu dívek zpět do vlasti. Jindy vše zase skončí ve chvíli, kdy za sebou bývalá au pair zavře dveře. Mezi děvčata, jeţ si s rodinami psala či volala ještě dlouhou dobu poté, co jim pobyt skončil, patří např. slečna Gabriela. Ta během rozhovoru na otázku, zda-li je s rodinou stále v kontaktu odpověděla: „Ano. Je to dva roky a já jsem s nimi stále v kontaktu.“ Slečna Helena téţ přitakala: „(…) trvá to vlastně do dneška. Kdyţ si voláme přes Skype, tak je to určitě třeba na hodinu a půl.“ Ta navíc patří k „au pairkám“, jenţ si s rodinou sedli natolik, ţe původní pobyt nebyl konečnou a do Británie se vrací opakovaně jiţ několik let. „Dvacátého třetího70 tam vlastně odlétám na dva měsíce, takţe… No a bude to asi naše poslední léto,“ uvádí Helena. Já jsem se svou „bývalou“ rodinou taktéţ stále v kontaktu. Není to sice tak pravidelné jako např. v případě Heleny, ale vţdy jsem velmi ráda, kdyţ slyším, jak se můj „ex-svěřenec“ má, jak povyrostl či co právě dělají mí hostitelští rodiče. Do druhé skupiny dívek, jejichţ ţivoty se s těmi rodinnými rozešly v okamţiku ukončení pobytu spadají např. Jitka: „(…) máme se na internetu, ale vůbec si nepíšeme, vůbec nevím vlastně, jak se mají ty děti.“ Ivana: „Myslím, ţe jsem tam na ty 2 měsíce pěkně zapadla. Pak jsme si ještě nějaký čas „mejlovali“, ale pak to nějak vyšumělo.“ A do třetice i Dagmar: „Nejsme. Snaţila jsem se několikrát s nimi spojit, psala jsem maily nebo přání k narozeninám dětem a tak, ale nikdy ţádná odpověď.“

70

23.6. 2010

69

Zůstanou-li au pair s rodinami v kontaktu i po skončení au pair pobytu, tedy nezávisí jenom na tom, zda si během pobytu rozuměli, či ne. Ivana rozhodně nemůţe říci, ţe by měla s rodiči během „au pairingu“ potíţe, ba přímo naopak, a přesto dnes jiţ nijak společně nekomunikují. Má-li započaté přátelství pokračovat i po odjezdu dívek, musí se tak o to nutně přičinit obě strany, protoţe v opačném případě vše, jak se říká, vyšumí.

70

6. Shrnutí výsledků výzkumu Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, jak jsou české au pair přijímány britskými rodinami. Jinak řečeno, jsou-li povaţovány za rovnocenné členy, jak prezentují zprostředkovatelské agentury, či spíše nájemnou pracovní sílu, která, v porovnání se skutečnými zaměstnanci, vyjde na zlomek nákladů. Z důvodu získání konkrétnějších údajů pro vyvození závěru, byly všechny rozhovory rozpracovány do dvou oblastí – první se snaţila ukázat, jsou-li fakta propagovaná agenturami skutečně dodrţována, druhá pak kladla důraz spíše na pocitovou stránku pobytů všech ex au pair. Pravidla jsou pro au pair programy rozpracována poměrně dopodrobna. Mají totiţ za úkol zabránit neshodám, které mohou plynout z faktu, ţe se během pobytu au pair v hostitelské rodině, střetávají dvě, v mnohém poměrně odlišné, kultury. Jak jiţ bylo jednou v teoretické části zmíněno, to co je pro britskou rodinu běţnou záleţitostí, se můţe hostující české dívce jevit jako přehnané a naopak. Home office a zprostředkovatelské agentury proto přesně specifikují poţadavky71 jak na au pair, tak téţ hostitelské rodiny a má-li celý pobyt probíhat bez větších problémů, pak by měly obě strany plnit své povinnosti. Na základě výsledků výzkumu si troufám tvrdit, ţe v drtivé většině tomu tak opravdu je. Značná část respondentek se k otázkám, spojených s dodrţováním základních podmínek kulturně výměnného programu au pair, vyjádřilo ve smyslu, ţe vše na čem se předem s hostitelskými rodinami, popřípadě agenturami, dohodly, bylo také později během jejich setrvání ve Velké Británii dodrţeno. Pokud však přeci jen bylo třeba z jakéhokoliv důvodu v průběhu pobytu pozměnit pracovní náplň či rozsah, byl tenhle počin vţdy předem rodinou oznámen a také dívce náleţitě kompenzován. Např. jedna z dotazovaných dívek byla po nějaké době rodinou poţádána o venčení domácího mazlíčka, za coţ jí ze „seznamu povinností“ ubylo praní, s čímţ byla v konečném důsledku vlastně velmi spokojená. Jiným příkladem byl „velký úklid“ domu, za který další z respondentek vţdy dostávala peníze navíc ke kapesnému. Nicméně výzkum také ukázal, ţe ne vţdy jsou rodiny ochotny přijmout fakt, ţe dívky mají v rodině fungovat jako její rovnocenná součást se všemi svými povinnostmi i ale nároky. Zejména tři dotazované respondentky si nejednou „postěţovaly“, ţe hostitelské rodiny mnohdy aţ hrubě porušovaly jejich základní práva. Např. v jednom případě nebyl dodrţen 71

Podrobnější informace v kapitole 2.2.

71

fakt, ţe má au pair nárok na vlastní pokoj, který bude jen její, jindy pracovní doba tázané dívky vysoce překračovala stanovených

25

hodin

týdně

a do

třetice měla

jedna respondentka dokonce problémy najít k jídlu cokoliv, na čem by nebyla cedulka „pro děti“. Samozřejmě, ţe nelze jinak, neţ konstatovat, ţe dané rodiny očividně zneuţívaly svého „postavení“ vůči slečnám, které jim přijely pomáhat. Přesto však je důleţité také zmínit, ţe dvě z těchto tří nespokojených au pair byly naprosto pasivní vůči jakémukoliv řešení nastalých problémů. Pouze jediná z dívek byla ochotna postavit se proti „zneuţívání“ ze strany rodiny, coţ samozřejmě vedlo k téměř okamţitému napravení. Zbylé dvě bohuţel přijaly všechny nastalé nesnáze jako fakt, coţ pravděpodobně pro rodiny znamenalo ujištění, ţe je jejich au pair s nastavenými pravidly spokojená. Troufám si říci, ţe kdyby se obě slečny ozvaly včas a nenechaly zajít danou situaci aţ tak daleko, kdy nebylo jiného východiska neţ rodinu opustit, jistě by se, minimálně v jednom případě, našlo řešení, které by bylo ke spokojenosti obou stran. Výsledky výzkumu tedy jasně potvrzují konstatování Mgr. Květoňové (viz kapitola 3.3.2), ţe základem spokojeného a dobře fungujícího vztahu mezi au pair a hostitelskou rodinou je otevřená komunikace. Všechny dotazované bývalé au pair, jeţ si se svými „náhradními“ rodinami skutečně rozuměly a nezaznamenaly prakticky ţádný závaţný problém, za celou dobu svého pobytu, totiţ přímo, či nepřímo, uvedly, ţe k sobě byly s rodiči vţdy maximálně upřímní a cokoliv se jedné ze stran nelíbilo, řešily okamţitě a nenechávali vše, jak se říká, osudu. To se pak samozřejmě odráţelo i na vztazích, které byly skutečně upřímné a ne jen na oko. Důleţitost komunikace si, bohuţel pozdě, uvědomila také, mnohokrát v analýze rozhovorů zmiňovaná, slečna Lucie: „Kdyţ ona neměla věčně čas a já furt čekala, aţ konečně přijde ten ´pravej čas´... chtěla jsem se s ní bavit spíš přátelsky a ne s ní rozhovor začít o tom, co mě vadí... No poučení do příště... řešit všechno okamţitě a nečekat aţ se ´stane zázrak´!“ Jako shrnutí a rada pro všechny budoucí au pair by se tedy dalo konstatovat, ţe včasné řešení všech problémů ušetří mnohé nepříjemnosti, jeţ nastanou, nechají-li se obtíţe neřešené. Časem totiţ naberou takových rozměrů, ţe pobyt neskončí nijak jinak, neţ předčasným odjezdem au pair. Druhá část analýzy rozhovorů se orientovala na prvky, které byly spojeny zejména s pocitovou a vztahovou stránkou pobytů dotazovaných ex au pair. Mnohé závěry však jenom potvrzují výše uvedené výsledky. Např. kapitola 5.2.1 věnovaná problémům, s nimiţ se některé z dotazovaných dívek potýkaly po dobu pobývání v Británii, je, bohuţel, 72

jenom smutným příkladem toho, jak se mohou neřešené problémy vymstít. Na druhou stranu je ale také nutno podotknout, ţe ne vţdy byla příčinou špatných vztahů mezi au pair a hostitelskými rodinami, nedostatečná komunikace. Mnohdy se bohuţel sami „náhradní“ rodiče postarali o to, aby si ke svým au pair „zatarasili“ cestu. Zejména dotazovaná slečna Lucie můţe jenom stěţí o všech svých patáliích s „host mum“ Amy prohlásit, ţe byly způsobeny nedostatečnou komunikací mezi nimi. Značná část totiţ pravděpodobně pramenila z frustrace samotné Amy, která zřejmě tak moc chtěla mít vše dokonalé a podle svých představ, jen neměla čas či nevěděla jak na to, ţe jí nedocházelo, jak moc svým chladným a kritickým jednáním ubliţuje Lucii, která se upřímně snaţila plnit všechny její „přání“. Obávám se, ţe tady by ani ona otevřená komunikace nic nevyřešila a Lucii předčasný odjez neodvrátila. Rozhodně se však nedá tvrdit, ţe by vztahy dívek s rodinami byly jenom záporné, ba naopak. Právě v druhé části analýzy výzkumu se ukázalo, ţe hostitelské rodiny se opravdu v maximální míře snaţily své au pair přijmout za vlastní, či minimálně za rovnocenné partnery, se kterými se musí jednat jako se sobě rovnými. To dokazuje jak fakt, ţe je zahrnovali do rodinných dovolených, tak skutečnost, ţe se je nesnaţili „vystříhávat“ ani z výletů či rodinných akcí, kde by se dalo předpokládat, ţe chce rodina strávit nějaký ten čas spolu, kdyţ nebyla moţnost během týdne. Dívky díky tomu nejednou nabyly pocitu, ţe jsou opravdovými členy rodiny, ne jen pouhými „dočasnými zaměstnanci“. Samozřejmě zde byly i výjimky, výše uvedené případy jsou ţivým důkazem. To se pak, jak uvedly některé z dotazovaných ex au pair, slečny cítily jako levná síla z východu. Naštěstí, na základě výsledků, mohu konstatovat, ţe se nejedná o převaţující jev, coţ je rozhodně dobrou zprávou pro všechny potencionální au pair. Výzkum také mimo jiné dokázal, ţe kulturně výměnný pobyt obvykle dokáţe splnit očekávání, jeţ do něj budoucí au pair vkládají. Prakticky ani jedna z respondentek během rozhovoru nekonstatovala, ţe by jí pobyt v Británii zklamal, nebo minimálně nevybavil zkušenostmi do budoucna. I ty dotazované, jeţ doslova nehovořily o naplnění všech představ, které do pobytu vkládaly před odjezdem, uvedly, ţe rozhodně nelitují, ţe tuhle zkušenost podstoupily, protoţe je v ţivotě posunula o velký kus kupředu. Já osobně jsem si jak z výzkumu, tak ze svého pobytu odnesla jeden poznatek. A to, ţe čím realističtější očekávání bude dívka od au pair pobytu mít, tím větší pravděpodobnost je, ţe se jí splní. Vůbec nejlépe někdy bývá, nemít očekávání „ţádná“. To pak můţe být člověk na závěr i 73

velmi mile překvapen, nebo také ne, samozřejmě. Kaţdopádně přehnané představy budoucích au pair jsou většinou prvním krokem k tomu, aby se celý pobyt proměnil v jedno velké zklamání. Velmi zajímavým výsledkem výzkum se ukázal být fakt, ţe jen malá část všech respondentek je v současné době s hostitelskou rodinou stále v kontaktu. I přesto, ţe většina si během souţití s nimi připadala „jako doma“, dnes jiţ nijak ani s rodiči, ani s dětmi nekomunikují. Moţnou příčinnou by mohlo být to, ţe všechny ex au pair nebyly pro rodinu ani první, ani poslední pomocnicí, a ty tak zkrátka nemají potřebu další komunikace, protoţe volné místo, které jejich odjezdem vzniklo, bylo ihned zaplněno. Kdeţto pro dívky, jeţ poměrně často vyjadřovaly lítost nad tím, ţe jejich komunikace s rodinou utichla, byla právě ta rodina jedinou, se kterou, kromě té vlastní, proţily nemalou část ţivota. A vzhledem k tomu, ţe k udrţování kontaktu je zapotřebí zájmu obou stran, je asi pochopitelné, ţe pro většinu dotazovaných dívek znamenal konec pobytu zároveň koncem spojení s hostitelskou rodinou. Nicméně jsou mezi respondentkami samozřejmě i výjimky, jeţ s rodinami komunikují dodnes. Tímto bych si dovolila shrnutí těch nejdůleţitějších výsledků výzkumu zakončit. Osobně si myslím, ţe všechny rozhovory poskytly velice detailní náhled do ţivota au pair v Británii a tím také nástroj k určení toho, jaké tedy postavení mají české au pair v rámci britských rodin. Přesto však bych chtěla ještě upozornit na jeden poměrně podstatný detail, a to, ţe celá práce byla zpracována jenom z pohledu au pair a nebyla poskytnuta moţnost vyjádření i druhé straně, tedy samotným hostitelským rodinám. Pro stanovení závěru se 100% jistotou by určitě bylo zapotřebí, znát názory a příběhy obou stran, avšak to bohuţel rozsah práce ani moje moţnosti neumoţňují.

74

7. Závěr Během zpracovávání celé práce, a to jak výzkumu, tak teoretické části, jsem měla moţnost proniknout hluboko pod povrch kulturně výměnného programu au pair. Kdyţ jsem před pár lety sama jako au pair do Británie odjíţděla, vůbec by mě nenapadlo si zjišťovat, jak vlastně takový au pair pobyt ve skutečnosti vypadá. Měla jsem jen velmi mlhavé představy co mě čeká a prostě jsem se do toho vrhla, jak se říká po hlavě. Nyní kdyţ vidím, jaké všemoţné nástrahy na dívky a chlapce na Ostrovech čekají, musím uznat, ţe jsem tenkrát byla váţně odváţlivec. A právě moţná ta tehdejší nevědomost v kombinaci s pozdější zkušeností mě dovedly aţ k téhle práci. Cílem bylo zjistit jaké postavení zaujímají české au pair v britských rodinách. Teoretická část práce se poměrně obsáhlým způsobem snaţí postavit status au pair ve Velké Británii do konkrétních teoretických mezí. Právě v souvislosti se vznikem této části bych ráda uvedla, ţe sehnat potřebné informace nebylo mnohdy vůbec jednoduché. Je s velkým podivem, ţe ač nemalá část au pair ve světě pochází právě z České republiky, najít českou literaturu, nebo alespoň český překlad zahraničního díla, týkající se toho programu, je prakticky heroický výkon. Sama jsem byla tímto faktem poměrně zaskočena, a to nejen z důvodu, ţe jsem byla nucena po validní literatuře pátrat, kde se dalo. Osobně si totiţ myslím, ţe je velká škoda, ţe se u nás o au pair pobytech příliš nepíše, protoţe by větší informovanost jistě pomohla odstranit, alespoň částečně, i tu malou část negativních zkušeností českých au pair. Empirická část zase prostřednictvím rozhovorů s bývalými a jednou současnou au pair, jeţ byly získány v rámci kvalitativního výzkumu, líčí skutečný ţivot au pair v hostitelské rodině. Aby bylo dosaţeno stanoveného cíle, byly všechny rozhovory a autentické emaily, v případě jedné z respondentek, analyzovány ze dvou hledisek. Za prvé to byla konfrontace fakt uvedených v teoretické části s realitou popsanou v rozhovorech. Druhá rovina se pak snaţila zachytit další, velmi důleţité, okamţiky pobytů dívek. Má-li se pokusit shrnou celé bádání, s přihlédnutím k výše zmíněnému faktu, ţe pohled na problematiku postavení au pair není v důsledku absence názoru druhé strany úplný, pak si rozhodně troufám konstatovat, ţe značná část britských rodin povaţuje nejen české au pair za skutečné členy rodiny, i kdyţ se to někomu můţe zdát zvláštní. Aţ na pár výjimek se téměř všechny respondentky výzkumu jasně vyjádřily, ţe z chování 75

svých hostitelských rodin vycítily, ţe je rozhodně nepovaţují pouze za další dočasný pár rukou do domácnosti, ale sobě rovné partnery, díky nimţ se i v cizí zemi a rodině cítily jako doma. Ne však všechny ex au pair mohly tohle tvrzení kvitovat a bohuţel tak poukázaly na fakt, ţe au pair pobyt můţe být i tzv. sázkou do loterie. Zvláště pak cestují-li dívky, popřípadě chlapci, do ne 100% prověřených rodin, nebo jsou např. natolik nekonfliktní či neotrkané povahy, ţe se jen stěţí vzpírají přehnaným nárokům rodin na jejich osobu. Ač je někdy hodně těţké uţ jen udělat to rozhodnutí a do Británie, či kamkoliv jinam, jako au pair vycestovat, pro mě a všechny respondentky šlo o záţitek na celý ţivot, který přinesl nejen kopu nových přátel, nespočet záţitků a poznání nové kultury, ale také ohromný ranec zkušeností, jeţ jsou v ţivotě k nezaplacení. Úplně na závěr bych velice ráda „dala slovo“ slečně Emmě, která svou vskutku trefnou citací dodá práci onu tečku na závěr. „Kdyby se nějaká slečna rozmýšlela a chtěla poradit, tak bych řekla jasné ano. Nikde jinde se člověk nenaučí anglicky tak dobře jako v cizině a i kdyţ se to zrovna mně úplně nevyvedlo, i tak je to důleţitá zkušenost.“

76

8. Seznam literatury 8.1

Tištěné zdroje

 Bartoněk, L. Výhody a úskalí práce českých au pair v Německu a v anglosaských zemích. Brno, 2006. 96 s. Diplomová práce na Masarykově univerzitě na pedagogické fakultě.  Búriková, Z., Miller, D. Au Pair. Cambridge: Polity Press, 2010. ISBN – 13: 9780-7456-5011-1  Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. 2002. ISBN 80246-0139-7  Dömény, E. Slečna au-pair aneb jak jsem pečovala o anglické děti. Praha: Formát, 2003. ISBN 80-86718-17-4  Ehrenreich, B., Hochschild, A. R. Global Women. Nannies, Maids, and Sex Workers in the New Economy. New York: A Metropolitan/OWL Book. 2002. ISBN 0-8050-7509-7  Felix, N. Oh My, Au Pair! A Complete Guide to Hiring and Hosting an Au Pair. Indianapolis: Dog Ear Publishing, 2009. ISBN 978-160844-250-8  Gregor, Ján. Au pair bez ilúzií. ECHO magazín. 2005, roč. II, č. 1. s. 10 - 11  Griffith,S., Legg, S. Au pair: praktický rádce pro práci v zahraničí. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0668-3  Goodheart, K. Childcare: The Guide for Busy Parents. Richmond: Crimson Publishing, 2008. ISBN 978-1-85458-408-3  Hendl, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2  Hess, S., Puckhaber, A. ‘Big sisters’ are better domestic servants?! Comments on the booming au pair business. Feminist Review. 2004, vol. 77, no. 1. s. 65-78 ISSN 0141-7789  Práva, povinnosti a zákon… ECHO magazín. 2005, roč. II, č. 1. s. 12 - 13  Renata & Adriana. Môţe byť kaţdá au pair nanny? ECHO magazín. Červenec 2006, roč. II, č. 7. s. 34 - 35. ISSN 1750 – 791X  Silverman, D. Ako robiť kvalitatívny výskum: praktická príručka. Bratislava: Ikar. 2005. ISBN 80-551-0904-4

77

 Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Boskovice: Albert; Brno: Sdruţení Podané ruce, 1999. ISBN 80-85834-60-X  Student Agency. Au Pair v USA a Evropě. Brno: Student Agency, 2010.  Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. Vyd. 1. ISBN 978-80-7367-313-0

8.2

Webové zdroje

 www.anglie.cz  www.aupair-bg.com  www.au-pair-int.cz  www.aupair-world.net  conventions.coe.int  www.ecesty.cz  www.echomagazin.com  www.iapa.org  www.freeaupair.org  www.profiaupair.cz  www.studentagency.cz  www.studymix.cz

78

9. Seznam obrázků Obrázek 1 Au pair s dětmi .................................................................................................. 13 Obrázek 2 Au pair chlapec s dětmi..................................................................................... 14 Obrázek 3 Girl’s Own Paper z roku 1897 .......................................................................... 15 Obrázek 4 Au pair s dětmi .................................................................................................. 20 Obrázek 5 Au pair s dítětem ............................................................................................... 26 Obrázek 6 Au pair a hostitelská rodina .............................................................................. 30 Obrázek 7 Au pair s dětmi .................................................................................................. 34 Obrázek 8 Au pair s dětmi .................................................................................................. 39 Obrázek 9 Já a Jayeshem a hostitelskou matkou Tanyou .................................................. 51 Obrázek 10 Já s Jayeshem a hostitelským otcem Niteshem .............................................. 63

79

10. Seznam tabulek Tabulka 1 Stručný přehled celého výzkumného vzorku .................................................... 43

80

11. Seznam příloh P1 – Respondentky a jejich hostitelské rodiny ....................................................................82 P2 – Přihlašovací formuláře ................................................................................................85 P3 – Ukázkový rozhovor .....................................................................................................92

81

11.1 Příloha P1 – Respondentky a jejich hostitelské rodiny Anna Slečna Anna ţije se čtyřčlennou rodinou v domku na britské ostrově Isle of Man ve městě Ramsey. Má na starosti osmiletou holčičku a sedmiletého chlapce, kteří navštěvují základní školu. Rodiče oba pracují, matka jako manaţerka v bance a otec je spoluředitelem firmy.

Barbora Slečna Barbora ţila s dvoučlennou rodinou v domku ve městě Trowbridge v hrabství Wiltshire v jihozápadní Anglii. Na starosti měla devítiletého chlapce, který navštěvoval základní školu. Otci bylo 53 let a pracoval v továrně s pneumatikami. Matka bohuţel zemřela, kdyţ byly chlapci pouhé 3 roky.

Cilka Slečna Cilka ţila se čtyřčlennou rodinou v domku v malém městečku Didcot poblíţ Oxfordu v hrabství Oxfordshire v jihovýchodní Anglii. Na starosti měla šestiletého chlapce, který navštěvoval základní školu a dvouletou holčičku, s níţ byla Cilka nejdříve doma a později ji vodila 3x týně do mateřské školy. Rodiče byli oba zaměstnáni, matka v laboratořích, kde se vyráběly elektrody pro diabetiky a otec ve velkoskladu jednoho z obchodních řetězců.

Dagmar Slečna Dagmar ţila se čtyřčlennou rodinou v domku ve městě Ashtead v hrabství Surrey na jihovýchodě Anglie. Na starosti měla dva chlapce 8 a 6 let, kteří navštěvovali základní školu a čtyřletou holčičku, jeţ zrovna dokončovala docházku do mateřské školy. Matce bylo 38 let, rozvedená a toho času nezaměstnaná.

Emma Slečna Emma ţila s čtyřčlennou rodinou v domku ve vesnici poblíţ města Slough v hrabství Berkshire na jihovýchodě Anglie. Na starosti měla dva chlapce, 17 a 11 let, a patnáctiletou dívku, jeţ chodili na základní školu. Otec byl rozvedený a vlastnil logistickou a kurýrní firmu. 82

Gabriela Slečna Gabriela ţila se čtyřčlennou rodinou v domku ve městě Hailsham v hrabství Sussex v jiţní Anglii. Na starosti měla dva chlapce 8 a 6 let, kteří navštěvovali základní školu. Oba rodiče pracovali, matka jako podnikatelka a otec jako počítačový inţenýr v bance.

Helena Slečna Helena ţila s šestičlennou rodinou v domě ve městečku Harpenden v hrabství Hertfordshire ve východní Anglii (asi 25 km severně od Londýna). Na starosti měla chlapce, 13, 10 a 8 let, kteří všichni navštěvovali základní školu a patnáctiletou dívku, jeţ chodila tamtéţ. Matka byla v domácnosti a otec pracoval na burze.

Ivana Slečna Ivana bydlela s pětičlennou rodinou v domě v malém městečku asi 20 km od Edinburgu ve Skotku. Na starosti měla tříletá dvojčata chlapce, kteří navštěvovali 2x týdně mateřkou školu a několika měsíční holčičku. Oba rodiče, 30, pracovali, matka na poloviční úvazek v obchodním řetězci s nábytkem a otec jako vedoucí pracovník pro jednu z Londýnských a Edinburgských bank.

Jitka Slečna Jitka vystřídala během ročního pobytu celkem 3 rodiny. V důsledku neshod a špatné komunikace opustila první dvě rodiny po 2 měsících. V poslední čtyřčlenné ţidovské rodině nakonec zůstala po zbytek pobytu v Británii. Ţila s nimi v domě v severním Londýně v části Finchley. Na starosti měla pětiletého chlapce, který docházel do základní školy a dvouletou holčičku, jeţ 3x týdně navštěvovala mateřskou školu. Otec pracoval v realitách a matka si prý v průběhu Jitčina pobytu našla práci alespoň na poloviční úvazek.

Klára Slečna Klára ţila s pětičlennou ţidovskou rodinou v domě v severním Londýně v části Hatch End. Na starosti měla dva chlapce, 9 a 11 let, kteří docházeli do základní školy a tříletou holčičku, jeţ navštěvovala mateřskou školu. Otec pracoval jako právnický úředník a matka v průběhu Klářina pobytu nastoupila na částeční úvazek jako zdravotní sestra do zubní ordinace.

83

Lucie Slečna Lucie vystřídala během ročního pobytu celkem 3 rodiny. V první a druhé rodině strávila 2 měsíce, v poslední pak cca 14 měsíců. Všechny autentické emaily, které jsem od Lucie v rámci výzkumu získala, se týkají rodiny první. Se čtyřčlennou rodinou ţila v domě v městě Canterbury v hrabství Kent na jihovýchodě Anglie. Na starosti měla pětiletého chlapce a tříletou holčičku. Oba rodiče pracovali, otec jako voják z povolání, takţe doma příliš podle slov Lucie nebyl, a matka

Marta Slečna Marta ţila se tříčlennou rodinou v domě ve městě Leeds v metropolitním hrabství West Yorkshire v severní Anglii. Na starosti měla šestnáctiletého chlapce, který navštěvoval uměleckou střední školu. Oba rodiče pracovali, matka jako ortoped a otec vlastnil firmu na výrobky pro zdravé cestování.

Já a moje hostitelská rodina Ţila jsem se tříčlennou indickou rodinou v domě ve městě Leeds v metropolitním hrabství West Yorkshire v severní Anglii. Na starosti jsem měla tříletého chlapce, který navštěvoval mateřskou školu. Oba rodiče byli zaměstnáni v místní nemocnici, matka jako gynekolog porodník a otec jako onkolog.

84

11.2 Příloha P2 – Přihlašovací formuláře Student Agency – Základní přihlašovací formulář

85

86

87

Cool Agent – Charakterové doporučení a doporučení o péči o děti

88

89

Studymix – Zdravotní reference

90

91

11.3 Příloha P3 – Ukázkový rozhovor Rozhovor - Jitka T: Takţe… nejdříve se zeptám, jestli souhlasíte s nahráváním? J: Ano, souhlasím. T: Takţe… nejdříve mi zkuste popsat vaši rodinu, tak všeobecně, kde jste bydleli, kolik členů měla… J: Měla jsem 3 rodiny celkem. V první rodině jsem byla 2 měsíce. Měli 3 děti a otec pracoval v bance, matka byla nezaměstnaná a starala se o děti a měla na starosti hledání nových au pair. V rodině jsem byla jenom 2 měsíce, protoţe to nakonec ztroskotalo na komunikaci s tou matkou. Potom jsem šla do druhý rodiny, tam jsem byla další dva měsíce. Měli taky 2 děti, 2 holky – 3letou a 5letou. Nejdřív to bylo všechno v pořádku, ale pak jsme se taky nějak nepohodli… to bylo vlastně v prosinci, a to uţ jsem pak jela domů na Vánoce, a pak uţ jsme se dohodli, ţe uţ se tam nevrátím. T: A můţu se zeptat, v čem jste se nepohodli? J: No…ona měla přede mnou „au pairku“, která za ni dělala jako víc věcí, neţ jenom “au pairky“ dělaj, protoţe byla architektka a měla ve všem strašný zmatek…a ona jí dělala snad i sekretářku, a to očekávala i ode mě, coţ jsem fakt nečekala. T: Takţe to bylo nad rámec vašich povinností, a to se vám nelíbilo… J: Ano. T: A ta poslední rodinka? J: Ta byla nejlepší. Tam jsem byla od února do září. A… ty měli 2 děti, klukovi bylo 5 let a holčičce 2 roky. Byli to ţidi. Otec pracoval nějak… ţe prodával domy a matka nejdřív nic, ale pak si našla práci asi na 3 dny v týdnu. A ti byli nejlepší, protoţe se ke mně chovali úplně jinak. T: A kde jste bydleli? J: Severní Londýn u Finchley. T: A bydleli jste v domečku nebo bytě? J: V domečku, ve všech případech to byl domeček. T: A děti chodili do nějaké školy? J: Kluk chodil do normální školy, protoţe tam (GB) se chodí do školy normálně v 5 letech a holčička chodila do školky 3x týdně. T: Jasně… a jaké byly tedy vaše povinnosti v té rodině? J: Já jsem hlavně vlastně v té poslední rodince uţ jenom uklízela, protoţe předtím jsem měla na starosti víc ty děti. Ale tady jsem ráno vlastně měla 4 hodiny úklidu od 8 do 12… kaţdý den jsem měla něco jiného, někdy jsem myla okna, někdy jsem…vţdycky něco jiného, někdy jsem ţehlila… no a někdy jsem měla na starosti i tu holčičku, kdyţ zrovna byla v matka v práci, ale to bylo třeba na hodinu jenom. A večer od 6 do 7 jsem děti koupala, a pak jim četla pohádky. T: Takţe jste tam byla více méně spíš na úklid… A myslíte, ţe kapesné, co jste dostávala, bylo adekvátní za tu práci to jste vykonávala? J: 60 liber na týden, coţ bylo docela málo, protoţe předtím jsem měla 70 a předtím 90. Jenomţe předtím jsem byla mini Mother´s help, a to jsem mnohem víc trávila čas s dětma. Takţe asi to bylo adekvátní, ale kdybych neměla ještě další „cleaningy“ (úklidy v sousedství) navíc, tak by mi to nevyhovovalo. Měla jsem asi 2 „cleaningy“ navíc ještě.

92

T: Takţe si myslíte, ţe byste mohla dostávat klidně víc ještě? J: Ano. T: A nepřetěţovala vás rodina nějak? J: Ne! Úplně perfektní! Vůbec se nedává srovnávat ten přístup těch rodin předtím s touhle. T: A měla jste dostatek volného času? J: Určitě! 5 hodin denně. T: A rodina oceňoval tu práci, kterou jste pro ni dělala? J: Oni mě brali víc jakoby mezi sebe neţ ty rodiny předtím, ţe jsem se fakt cítila jako součást té rodiny. T: Jasně.. a kdyţ se dostaneme tedy k té rodině… Jaké jste měli vztahy mezi sebou? Vezměme tu poslední rodinu, kde jste byla nejdéle, o které můţete mluvit jakoby nejvíc. J: No… Ona mi třeba někdy přinesla, prostě jen tak, tričko, ţe mi koupila. To bylo pěkný (smích). To by mi předtím nikdy neudělali. T: A jak byste teda popsala ty vztahy? Kdybyste měla říct, byli jsme tak či tak… J: Tak určitě jsme nebyli jenom zaměstnavatel a zaměstnanec, ale něco víc. Ale ona taky někdy měla ty svoje nálady, to má kaţdý, to je jasný, ale byla… nevím jak to popsat… ale bylo to dobrý. T: Jasně. A kdyţ to vezmeme úplně od začátku… jak jste se k té rodině dostala? J: Přes kamarádku au pairku, to uţ nebylo přes agenturu. Předtím to bylo přes agenturu, teď uţ ne. T: Kdyţ jste odjíţděla k té rodině po nějaké té zkušenosti, jste tam uţ s něčím jela… J: Bála jsem se hodně. Já jsem tam původně vůbec nechtěla jet, protoţe jsem měla 2 špatné zkušenosti, ale nakonec to dopadlo dobře. T: A kdyţ to teda potom porovnáte s tím, jaké to bylo? J: Lepší neţ jsem čekala. Já jsem se opravdu bála, protoţe předtím jsem zůstala v rodině 2 měsíce a tady jsem byla 7. T: Takţe si nemůţete na nic stěţovat… J: Ne! T: A jaký jste měla vy vztah k té rodině? J: Hodně mi teďka chybí ty děti, protoţe jsme se seznámili, máme se na internetu, ale vůbec si nepíšeme, vůbec nevím vlastně jak se mají ty děti. Pak jsem znala tu „au pairku“, co tam byla po mě, ale s tou se taky moc dobře neznám, takţe… nevím prostě. Docela by mě to zajímalo, jak se maj teďka. T: Takţe nejste v kontaktu moc… J: Moc ne uţ… ale víc neţ s těma lidma předtím, s těma vůbec nejsem (smích). T: Takţe jste spolu vycházeli úplně v pohodě… A kdyţ se zpětně podíváte na tu rodinu, kdyţ se oprostíte od těch pocitů, co jste měla tam…Dalo vám to něco? J: Určitě! Jazyk, samostatnost… Jsem tam jela v 19… po maturitě a najednou hozená do vody (smích). T: Myslím, ţe to bude asi vše, co bych potřeboval vědět… Ale teď bych ještě chtěla, kdybyste se zamyslela a zkusila celý ten au pair pobyt jakoby shrnout. Vztahy atd. Kdyţ se zpětně odíváte, tak jaké to bylo? J: Drsné! (smích) Vztahy ve všech rodinách… ono hrozně záleţí, jaké lidi potká, takţe to můţe být od toho nejlepšího do toho nejhoršího… záleţí… „au pairka“ od „au pairky“, ţe to kaţdý můţe proţít úplně jinak, ale myslím si, ţe po třetí jsem uţ měla štěstí. T: A trávila jste s to rodinou i volný čas?

93

J: Někdy jo. A hlavně pak mě vzali i na dovolenou do Španělska, ţe jsem tam s nimi byla týden. T: Jasně… tak jo, tak já vám asi v tomhle směru poděkuju, to je vše co bych potřebovala vědět… a pak vám dám vědět, jak výzkum dopadl. Děkuju. J: Není zač.

94