Poslední závod Arnošta Nejedlého Do tabulek českých běžeckých výkonů se před 1. světovou válkou výrazně zapsal Arnošt Nejedlý. Doposud je jediným běžcem, který vyhrál 4x závod Běchovice-Praha, jako první Čech závodil na maratonské trati na olympijských hrách v Aténách 1906 (16.místo) a Londýně 1908 (18.). Zvítězil také v prvním Českém marathonu, který se běžel z Prahy do Dobříše dne 25.10.1908 časem 3:22:50. Narodil se v Praze 22.5.1883, místo a datum jeho úmrtí byly doposud nejasné. V některých materiálech se uvádí jako místo skonu Hamburk v r. 1917, jiné prameny hovoří o smrti na srbské frontě v r. 1916. V tomto článku najdete přesnější informaci, vycházející z materiálů Vojenského historického archivu. Pravdivým termínem skonu je 20.6.1915 a místem obec Snovydiv na Ukrajině.
Arnošt rukuje v Hamburku Arnošt Nejedlý v cíli Prvního českého marathonu v r. 1908 oznámil ukončení své atletické kariéry ve věku 25 let. Odešel z Prahy do Hamburku, kde se živil jako číšník na lodi. V Hamburku jej zastihla mobilizace a odvod do armády Rakouska-Uherska. Při mobilizaci v červenci roku 1914 byly povolány ročníky 1882-1890.
Mobilisování záložních pražských pluků, srpen 1914
Arnošt se dostavil k odvodu 11.1.1915 na vojenské velitelství v Hamburku, kde uvedl bydliště Hamburg 4, Haffenstr. 88. Rukovalo se do útvarů podle „trvalého bydliště“, Ernst Nejedly jako rodilý Pražák byl zařazen k pěšímu pluku č. 28 (Infanterieregiment No.28). Pěšímu pluku č.28 se přezdívalo „Pražské děti“, protože do něj rukovali muži s bydlištěm v Praze. Za povšimnutí stojí poznámka na německém Osvědčení o domobranecké prohlídce z ledna 1915, kde je u zdravotního stavu uvedeno „etwas schwach/trochu sláb“. Výsledek odvodu byl však jednoznačný: „schopen“. Badatele potěší, že z vojenských dokumentů lze vyčíst další neznámé údaje o Arnoštovi: jako svého otce uvedl Arnošta Nejedlého, rodné příjmení matky Pelzová. Kolonka jazyky je vyplněna znalostí češtiny, němčiny, angličtiny a polštiny.
1
Nejedlý - Odvodový list 11.1.1915 CZ
2
Pěší pluk č. 28 - Pražské děti Historie pluku „IR 28“ sahá až do r. 1698, kdy byl založen císařem Leopoldem I. Na počátku 1. sv. války bylo velitelství pluku v Innsbrucku. Pluk měl 4 prapory. I. prapor měl posádku v Praze, II. a IV. v Českých Budějovicích a III. v hornorakouském Freistadtu. Pluk byl z 90% tvořen odvedenci z Prahy.
28.pluk – část
28.pluk – část III.praporu
3
28.pluk - Pražské děti 1915
4
Párková aféra V r. 1905 část vojáků 28. pluku pobývala jako vojenská posádka v Českých Budějovicích. Starosta města Josef Taschek požádal velitele posádky, aby vojáci zasáhli proti demonstracím za všeobecné hlasovací právo. Šlo o to, že podle sociálních skupin měly sebrané hlasy různou váhu, nejmenší měly právě hlasy tzv. páté kurie tvořené voliči z řad zaměstnanců. V Budějovicích tak demonstrovali především dělníci z tužkárny továrníka Hardtmutha. Vojáci 28.pluku však zasahovali proti demonstracím velmi neochotně, navíc se dozvěděli, že starosta nabídl Ministerstvu války 20.000 zlatých, pokud bude z jeho pohledu nespolehlivý 28.pluk nahrazen jiným. Vojákům, čekajícím v soboru 11. listopadu 1905 na budějovické radnici na povel k zásahu, oznámil po celém dni čekání velitel asistence, že jim starosta Taschek posílá párky a sud piva. Vojáci toto gesto odmítli, situaci komentoval pěšák Václav Fiala: „Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!“. Následovalo vyšetřování, Fiala byl odsouzen na 3 měsíce, 8 dalších vojáků na 1 až 3 týdny posádkového vězení. Od této aféry byl oblíbeným pozdravem vojáků 28. pluku: „Tě párek!“
28.pluk - Vozatajská četa
5
Pravda o zradě 28. pluku Pluk byl na jaře 1915 umístěn na východní frontu proti ruské armádě u obce Bardejov na dnešní slovensko-polské hranici. Dne 3.4.1915 o velikonoční sobotě se údajně celý pluk vč. vojenské hudby bez boje vzdal Rusům. Tato verze byla podporována velitelem pluku generálem Schaumeirem, který debakl zdůvodňoval nespolehlivostí pražských vojáků. Vrchní velitel Arcivéhoda Bedřich na základě tohoto incidentu rozhodl již 11.4.1915 o symbolickém rozpuštění 28.pluku. Součástí rozkazu bylo i rozhodnutí císaře Františka Josefa I: „Pln bolesti nařizuji, aby pěší pluk č.28 byl pro zbabělost a zradu před nepřítelem vyloučen z mého vojska, Prapor bude pluku odebrán a předán do vojenského muzea. Dějiny pluku, který vytáhl z domova do pole s otrávenou morálkou, se dnešním dnem končí.“ V době plánování ruského útoku zajišťovali průzkum na ruské straně mj. i vojáci tzv. České družiny s velitelem Vladimírem Klecandou. Právě tento zasloužilý legionář, který se po válce stal generálem čs.armády, rozšiřoval výklad, jak se 28. pluk vzdal bez boje i s kapelou právě i díky agitaci vojáků České družiny, i když proti tomu již v té době zaznívala řada kritických hlasů. Po r. 1948 se nepravdivá historka také hodila, vždyť pluk se dobrovolně vzdal hodným Rusům v duchu slovanské vzájemnosti a odporu proti C.K. císařství. Skutečný popis událostí s využitím dobových vojenských hlášení z obou stran tak přinesly až práce badatelů po r. 1989. Jak to tedy bylo s 28.plukem na jaře 1915? A kde byl v tu dobu Arnošt?
Rak.vojáci v Karpatech jaro 2015
Z maďarského Szegedu, kde byly shromažďovány pražské posily pro 28. pluk, vojáci putovali vlakem do Bardejova, kam přijeli 26.3.1915 (Arnošt mezi nimi?). Vzhledem k velkým ztrátám v probíhajících bojích byl výcvik odvedenců zkrácen na minimum, většina vojáků se nedostala ani k jedinému cvičnému výstřelu z pušky. Velitel pluku gen. Schaumeier konstatoval, že nové posily neumí ani nasadit bodák. I s posilami však měl 28.pluk výrazný podstav celkem 1550 mužů, tj. jen 37% předepsaného válečného stavu,. Pochod v zimním horském terénu na pozice kolem obce Stebnická Huta byl těžkou zkouškou pro všechny. Vojáci trpěli chladem i nedostatkem zásob, nicméně po 3 dnech vojáci zaujímají frontová postavení proti ruské armádě. Počet vojáků zdaleka nepokrýval velikost území, které měli střežit. Vzdálenost jednotlivých vojáků byla přes 10m, na jednu rotu připadal kilometr fronty. Četa s polními kulomety je umístěna nelogicky mimo linii obranné pozice a nemůže pěšáky krýt přehradní palbou. Vojáci hloubí v zasněženém lese provizorní příkopy, které se ihned plní tající vodou, která v noci mrzne. Počasí je velký nepřítel, sněhové vánice se střídají s oblevou, v nosi silně mrzne. Objevují se časté omrzliny a žaludeční potíže z konzumace sucharů a studených konzerv. I konzervy však během prvních dnů docházejí a dál mají vojáci na sněhu jen suchary. Přibývá nemocných, do týlu muselo být staženo 360 vojáků. Po 9-ti dnech nocování v zimních horách, v soboru 3.4.1915, v 05:00 začal ruský útok. Výrazná přesila připravených ruských vojáků snadno zdolává provizorní zákopy 28. pluku, často
6
dochází k boji na bodáky. Rusové velmi rychle postupují, vzniká zmatek, na nepřehledné frontové linii nelze provést spořádaný ústup. Řada jednotek je obklíčena. Do konce dne počet zajatých vč. padlých činí 700 vojáků. Z 28. pluku zbylo asi 400 mužů, kteří se stihli stáhnout. Tyto počty, stejně jako skutečnost, že v žádném případě nešlo o hromadné „vzdávání se“ bez boje, ale úspěšnou bojovou akci pod nepřátelskou palbou, potvrzují i deníky zúčastněných bojových útvarů na ruské straně.
Rak.vojáci zajatí na vých.frontě 1915
Rehabilitace 28. pluku Přeživší vojáci 28. pluku byli staženi z ruské fronty. Nejprve byli v rámci rozpouštění pluku začleněni do jiných útvarů na italské frontě. Na velitelství v Temešváru zatím probíhalo vyšetřování událostí z 3.4.1915. Po úspěšných bojích českých vojáků, především několika ztečích a znovudobytí Monte San Michelle v červenci 1915 vydal dne 26.12.1915 polní maršál Arcivévoda Bedřich výnos, kterým se obnovuje 28.pěší pluk.
7
Nezvěstný Arnošt Nejedlý Po odvodu v lednu 1915 v Hamburku putoval Arnošt Nejedlý pravděpodobně do města Szeged a přes Bardejov na frontu k 28.pluku, kde se zúčastnil ruské ofenzivy u Stebnickej Huty. Zajatí vojáci, mezi nimi pravděpodobně i Arnošt Nejedlý, se vydávají na pochod do ruského vnitrozemí, nejprve jsou soustředěni v Konieczné, kde je ruští kozáci obírají o veškeré osobní věci vč. korespondence, vojáci musejí odevzdávat i zbytky rumu v polních lahvích. Podle mínění historiků až 2/3 vojáků v ruském zajetí umírá na zranění, tyfus nebo „jen“ na špatné podmínky vč. nedostatku stravy. Evidence zajatců je nedokonalá. Arnošt Nejedlý byl prohlášen za Nezvěstného dne 25.4.1923. U nezvěstných se čekalo 5 let po skončení války, zda se náhodou někde neobjeví. Proto jeho jméno není na oficiálních seznamech padlých, které v průběhu války vycházely v tisku téměř každý den. V oficiální evidenci je uveden jako nezvěstný s datem 20.6.1915 a místem Snovydiv (Snowidow), pravděpodobně na základě svědectví jiného zajatce po válce. Hrob není znám. Bylo mu 32 let. Pokud se Arnošt účastnil obrany u Stebnickej Huty, pak v ruském zajetí za 3 měsíce urazil přes 400km. S největší pravděpodobností pěšky, do Snovydova ani vlak nejezdí.
Nejedlý - Kmenový list
8
Nejedlý - Nezvěstný 1923
Mapa 400km Stebnicka Huta-Snovydiv
9
Z dochovaných vzpomínek na Arnošta Nejedlého se tento výjimečný atlet ukazuje jako muž, který se s osudem musel pořádně porvat. Nic mu nespadlo do klína, vyhrával v dobách, kdy sportovci ještě nebyli celebritami a vždy si udržel vtip a nadhled. Až budete mít pocit, že vám při běhu docházejí síly, zkuste si vzpomenout na Arnošta a pošlete mu tichý pozdrav: Tě párek, Arnošte!
Prameny Záznam vojáka A.Nejedlého – Vojenský ústřední archiv: http://www.vuapraha.cz/soldier/8157129 Osmadvacátníci: spor o českého vojáka Velké války 1914-1918 - Josef Fučík Pražské děti – 300 let od založení 28. Pěšího pluku – Ivan Šedivý 28. pluk "Pražské děti" : osmadvacátníci, veselí kluci, ve válečné vichřici - Karel Rélin Přechod 28. pěšího pluku („Pražských dětí“) do ruského zajetí 3. dubna 1915 – Jakub Doležal http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/jeste-jednou-o-rusech-pred-bardejovem-3-41915.html http://www.vhu.cz/treti-duben-roku-1915-co-vime-o-boji-osmadvacatniku-u-stebnickej-huty/
10
