Poslední propadne peklu Ve staré,hnilobou prolezlé,hospodě,,U starýho vola“ seděla trojice zdeptaných žoldáku.Miriam,místní čišnice, je v duchu pojmenovala,,Spolek zoufalců“. Hlavní slovo měl seveřan Hisáh. Byl to statný pořez s krátkými blond vlasy. Na sobě měl navlečenou kroužkovou zbroj s dvěmi dýkami. Ještě před nedávnem sloužil jako průvodce v Severních horách.Pak se mu povedlo závest celý strážní oddíl do bažin ,kde se na ně vrhla banda místních lapků.Ti šťastnější se utopili,zbytek byl pochytán a umučen. Hisahovi se podařilo utéct.Přičemž i úplnou ,,náhodou“ zachránil oddílovou pokladnu. Po pravé ruce mu seděl dobrodruh Farouz ,věčný optimista.Na osmahlé,skoro dětské, tváři mu soustavně zářil pobavený úsměv. Celkový příjemný vzhled jen poněkud kazila bílá jizva ve tvaru hadího jazyku,tahnoucí se přes celou levou tvář.Farouz sloužil jako osobní strážce u významného šlechtice v království Xoana.Byla to příjemná práce.Xoanský hrabě ho příliš nevytěžoval,zato jeho ,,drahá“ polovička možná až příliš.To že ji Farouz obšťastňuje, ve chvílích volna, svoji přítomností,Hrabě odbýval mávnutím ruky.Sám nedokázal tu panovačnou stárnoucí matronu vystát.Když se ale dozvěděl,že navštěvuje i jeho dceru,vypuklo peklo.Od téhle chvíle byl mladík na útěku. Poslední společník měl dlouhý, olivově zbarvený plášť,hluboko do tváře zaražený klobouk a široký obouruční meč.Původně sloužil u jedné čarodějky v Sayragu.Pak se díky jeho mocichtivé paní proměnila polovina města v masový hrob.Takže mu nezbylo nic jiného
než zapřít žoldáckou čest a zdrhnout.Teď cestoval na sever inkognito pod jménem Codan.Cestou narazil na prchajcího Farouze,s nímž se znal řadu let.Když dorazili ke ,,Starýmu volovi“ našli s popíjejcím Hisáhem hodně rychle společnou řeč.Načež začali svorně nadávat na zlořečený osud.K jejich nespokojenému brblání se přidala i mladá čišnice. Miriam,nejstarší ze tří sester,měla ke spokojenosti daleko.Původně byla studentkou magických věd .Leč osud krutě zasáhnul a dívčina matka zemřela na přejetí koňským povozem.Po tichém pohřbu,ve sklepě rodiného podniku, musela dívka studií zanechat.Rodiná tradice vyžadovala, aby nejstarší dívka převzala úlohu číšnice-matky ve všech ohledech.Obdobné by to bylo v případě smrti otce, jehož úlohu by přejal nejstarší ze synů. ,,Sklapnětéé!!ozval se vzteklý hlas připomínajcí krákání supa.“To vaše skuhrání se nedá poslouchat!Jestli ale chcete změnit svůj osud,můžu vám pomoct!“ Pohledy všech sklouzly k navštěvníkovi, jehož si doteď nevšimly.V koutě na židli,skrytá ve stínu,seděla shrbená stařena.Nejen hlasem, ale i tělem připomínala supa.Drobné tělo,zobanovitý nos,pronikavý číhavý pohled spolu s dlouhým černý pláštěm vytvářely věrný předobraz proslulého mrchožrouta.V pravé ruce svírala dlouhou hůl, jejiž konec byl vyřezán do podoby vztyčené kobry. ,,Ty zrovna !“ušklíbl se hospodský.,,Ještě si pamatuju, jak to dopadlo,když jsem po tobě chtěl něco na posílení těla!Vypadaly mi všechny vlasy!“ „Máš díky tomu tři dcery a dva kluky!Tak na co si stěžuješ?“odsekla stařena.Načež seskočila ze židle a došla ke stolu bojovníků.Ze záhybů pláště vylovila malou skleněnou lahvičku.Podobnou těm jenž používají
alchymisti.Takle měla na hrdle čtyři,do stran jdoucí, hroty. ,,Tento přívěšek vám může slpnit jakékoliv přání.Mám ho od potulného kněze,který přísahal, že byl stvořen mocným démonem sloužící strašlivému Hellmasterovi“. ,,To nemaj v pekle nic lepšího na práci než plnit smrtelníkům přání?!“ opáčil se hospodský.,,Co kdybych si přál horu zlata?To by taky dokázal splnit?´“ ,,Jistěže ano! Ale k čemu bys potřeboval tolik zlata?Tahle hospoda,jediná v okolý,postavená na hlavní cestě tahnoucí se třemi královstvími,ti musí vynášet víc než dost.Jen hraničáři tady prochlastáj celé jmění.Nebýt takový skrblík,mohl by jsi tuhle shnilou putyku spálit a postavit místo ní pět nových.Jenže ty jsi starý … Pud sebezáchovy zabránil stařeně dokončit větu.Dobře si povšimla,jak rudolícímu krčmáři naskakují pod koženou zástěrou mohutné pletence svalu.Ještě než převzal otcovo povolání živil se jako zápasník v aréně.Napjatou situaci naštěstí uvolnil Codan otázkou: ,,Jak to sakra funguje?“ Stařena se zhluboka nadechla.,,Teď mě dobře poslouchejte!Návod jsem sice ztratila, ale pečlivě jsem ho nastudovala...A nečumte na mě tak blbě!Kdyby byl ke každému magickému předmětu dodán návod k použití nedocházelo by k tolika katastrofám!Takže, aby to fungovalo, je potřeba čtyř osob.Každá musí dát do ampulky trošku krve.Stačí malá kapka.Pak už stačí jí jenom uchopit a něco si přát.Ale pozor!Přání se splní pouze třem lidem a každý má jenom jedno!Prvním dvou se splní přání bez problému.Jenže ten třetí po vyplnění svého přání zemře a navíc ten poslední propadne peklu!Čtvrtému zůstane amulet a povinost předat ho někomu dalšímu!Pak je tady ještě jedna věc.Pokud po vyřčení prvního přání nebude do tří
dnů vysloveno i to poslední,zemřou všichni čtyři!Tak máte zájem?!“ Codan uchopil amulet a zamyšleně si ho prohlédl. Chystal se na cosi optat, ale stařena mezitím zmizela. Hospodský suše prohodil, že je navzdory věku pořád rychlá jako blesk.I když obvykle utíká bez zaplacení útraty. ,,Tak co bude?Vyzkoušíme to?“zajímalo Farouze.,,Je nás tady na to dost!“ Codan do sebe zamyšleně lil víno.,,No... na hrátky s černou magií ještě nejsem dost vožralej!A pak hlásíš se jako dobrovolník na třetí přání, spojený s výletem do pekla? V jakým chcete jít pořadí? “ Hisáh mávl rukou.,,Zbytečně se vzrušujete!Tá bába lhala, až se jí od huby prášilo!Tohle nemůže fungovat!Jo kdyby nám dala starou lampu na olej nebo uschlou opičí pracku ,tak bych byl ochotnej tomu uvěřit!Ale skleněná baňka?To ani omylem!“ Načež se rozpoutala zuřivá debata o magických předmětech,během níž pozvolna zapadlo slunce a přibylo vypitých džbánů vína.Nakonec došlo k určité dohodě.Hisáh s Miriam vysloví první dvě přání .Farouz s Codanem si hodí mincí a poražený vyřkne poslední přání.Zatímco vítězovi připadne padesát zlaťaků, za které si Hisáh s Miriam koupily privilegium říct první dvě přání.Pokud nebude amulet fungovat,dohoda se ruší a penězi bude zaplacena útrata. ,,Když dámy dovolíte,tak já začnu !“prohlásil Hisáh. Nikdo nic nenamítal, pouze Farouz Hisáha kamsi poslal. Bývalý průvoce se postavil,uchopil amulet a spustil:,,Já chci zmizet z týhle páchnoucí díry.Někam, kde je klid a bezpečí. Ať je to někde blízko vody.A chci tam být hned!“
Rozhostilo se napjaté ticho.Narušované pouze praskáním dohořívajcího ohně.Krčmář přihodil do krbu několik smolných polen,přičemž Čtveřici obdařil posměšný úšklebkem.Hisáh otráveně hodil amulet na stůl. Zprudka usedl zpět na židli,která to nevydržela.Zadní nohy praskly a bojovník se odporoučel k zemi.Leč ani podlaha dopad masivní zadnice nevydržela.Takže Hisáhuv pád ukončila až ušlapaná zemina ve sklepě.Odkud se vzápětí vyvalil vodopád kleteb,proklínajcí pitomá přání a všechny podomní prodavačky magie. Navzdory vzniklé škodě,hospodský řval smíchy.Se slzami v očích, stál opřený o krb,neschopen přestat.Ostatní byli v porojevování nadšení poněkud zdrženlivější.Miriam dokonce vynadala otci,ať se neposmívá cizímu neštěstí.Ten pak,pod náporem proseb, sešel s Farouzem do sklepa pomoct trpícímu. Hisáh byl celkem v pořádku.Kromě šrámu na hlavě měl pouze roztržené kalhoty,znichž koukalo obnažené pozadí plné třísek.Krčmář zahulákal směrem k Miriam,že jim už zase zatíká do slepa.Farouze poněkud zaskočil pohled na hrob bývalé paní domu.Pronesl cosi o podivných morbidních zvycích Seveřanů.Codan to zaslech a suše poznamenal:,,No jo,takhle se pozná pravý syn Jihu. Jižana nikdy nenapadne,jak moc blbě se v zimě vykopávaj hroby!“ ,,No, ale teď už je snad léto,tak by snad...“zamumlal nejistě Farouz.,,A přesazovat mrtvoly, jako kytky, to ti nepříjde úchylný?“ odsekl Codan.,,Umřela v zimě, tak ji pohřbili ve sklepě!Být léto, tak by jí pohřbili venku! Jasný? Ale dost řečí!Vytáhněte ho!“ Když ošetřený Hisáh,konečně usedl zpět ke stolu,začal Farouz mluvit o peněžním vyrovnání.Přání bylo vyplněno,
tudíž on a Codan mají právo dostat svoje zlato.Seveřan cosi sprostého zavrčel, ale měšec s dohodnutou častkou na stůl položil.Ale Miriam se k placení neměla. ,,To že se pod jeho tlustou zadnicí propadla podlaha není důkaz!“tvrdila.,,Napřed vyslovím svoje přání!Pokud se vyplní,dotanete svůj žold!“S těmito slovy uchopila amulet. ,,Přeji si,aby se mému otci, natrvalo vrátila do těla mužná síla!“Po jejích slovech všichni bojovníci vyprskli smichy.Otec začal dceři hubovat,ať nevytahuje rodiné problémy před cizími lidmi.Uprostřed kázání se zarazil.Prudce zbledl,pravačkou křečovitě sevřel levý prsní sval a padl k zemi jako podťatý strom. Miriam zavřeštěla.Codan se k němu okamžitě vrhlul , ale nebylo v jeho silách mu pomoci.Hospodský byl mrtvý. Při pohledu na dolní polovinu těla,jejíž jedna část připomínala vztyčený pouštní minaret,jenom zaraženě zamumlal:,,Přiliš vzrušení!“ Teď už nebylo do smíchu nikomu.Všichni pocítili na krku, neviditelnou,stahujcí se,smyčku smrti.Hisáh začal jednat.Přiskočil k Miriam.Levačkou ji uchopil za vlasy, pravou rukou,svírajcí dýku,přiložil k jejímu hrdlu.Oči mu žhnuly plamenen rodícího se šíleství. ,,Splnilo se! zasyčel.,,I druhý přání se vyplnilo.Tak na co čekáte?Máme dohodu!Nebudu čekat tři dny na vlastní smrt!To néé!Jeden zvás řekne poslední přání hned teď!Nebo ji zabuiju ! ,,Rád bych ti něco vysvětlil!“pronesl Farouz s naprosto bohorovným klidem.,,Když jsme tu dohodu uzavíraly,tak nikdo znás nevěřil tomu,že by to opravdu fungovalo.To za prvé!Za druhé:když si bereš rukojmí,tak nepoužívej proti nám holku kterou vůbec neznáme!Za
třetí:co když si budu přát tvojí smrt?Co pak uděláš?A za čtvrté... ,,To už by stačilo!“zavrčel Codan.,,Navzdory okolnostem,dohoda je dohoda!Dostaly jsme zaplaceno tak ji dodržíme!To je zákon žoldácké cti!“ ,,Kecy!“vyprskl Farouz.,,Tohle nemá Zangu l...totiž Conan...Codane!S žoldáckou ctí co dělat!“ ,,Možná ne!“připustil žoldák zvedajíce amulet ze stolu. ,,Farouzi,měli jsme si o tohle privilégium,, hodit“ ,ale dlužím ti od našeho posledního setkání velkou laskavost. Takže...přeju si,abych se,předtím než vydechnu naposled,stal králem!Chci mít krásnou ženu,hromadu dětí a největší žoldnéřskou armádu na světě!“ Opět se rozhostilo napjaté ticho.Hisáh upustil Miriam, která sklouzla na zem.Všichni čtyři společníci nervózně těkali pohledem,jeden po druhém.Ale nic se nestalo. ,,Takže..to..byla...“koktala Miriam.,,..jenom náhoda?“ V tu chvíli se místností prohnala neviditelná,mrazivá vlna. Jako kdyby si samo záhrobí povzdechlo.Všechna světla v místnosti,včetně ohně v krbu,jako na povel, zhasla.Vzapětí přišla druhá vlna.Těla všech přítomných strnula v takřka posmrtné ztuhlosti.Nemohli hýbat ničím jiným než očima. Pak přišla třetí vlna a s ní i její pán. Zprvu to vypadalo,jako kdyby jeden ze stínů v krčmě oživl.Když se přiblížil ke stolu,spatřili hosté hrůznou postavu,připomínajcí vychrtlého muže.Příchozí byl navlečen do špinávé sutany se zkrácenými rukávy,pokryté srpovitými vzory.Ruce,jakoby lišejníky porostlé,byly zakončené zažloutlými drápy.V pravé ruce svíral dlouhou nefritovou tyč,zakončenou vybělenou lebkou,do které byly zasazené čtyři zahnuté čepele,zohýbané tak, že připomínaly
číslo osm.Po nataženou kápí se černala jakási hmota ,v níž zářila dvě rudá světla.Navštěvník natočil hlavu směrem ke Codanovi.V temné hmotě zazářila oblouková trhlina připomínajcí úsměv.V bojovníkově hlavě zaznělo pobavéné ,,CHYTREJ!“ Pak se rozmáchnul a rozsekl Farouze od slabin až po bradu.Z těla nevystříkla ani kapka krve.V místě kde ho démon zasáhnul se objevila pulzujcí fialová houba. A ta do sebe postupně nasála Farouze.Poté zmizela.,,Sekáč“ sebral amulet a vyrazil ke dveří.V půlce cesty se rozplynul v okolní temnotě.Sotva zmizel,povolila neviditelná pouta. První se jako obvykle vzpamatoval Hisáh.Bafnul svoje věci a vyletěl z hospody jako blesk.Dva dny nato narazil na přeživšího člena zničeného odílu,který se na bývalého druha vrhnul s taseným mečem a nepřestal do něj sekat, dokud hromada masa u jeho nohou,nepřestala připomínat lidskou bytost. Miriam usedla zpět ke stolu a nevěřícně zírajícímu Codanovi řekla:,,Ty dopadneš nejlíp!Umřeš, až se ti splní přání!Zatracená baba!Takže poslední nebyl třetí,ale čtvrtý... ,,Zatracení jsme my,ale pitomci!“zavrčel Codan, dodávajíce staré moudro:,,Kdo se s peklem spolčí,blbě skončí!“ Jednoho dne,daleko od hospody ,,U starýho vola“,až u břehů jižního moře,nabízel mladý poutník,skupince dobrodruhů magický amulet,plnící přání.Skupinku vedla drobná ukřičená zrzka,která měla o amulet velký zájem. Poutník podal dívce malou skleněnou ampulku a podrobně jí vysvětlil pravidla.Zrzka mu sice příliš nevěřila ale nakonec si ho vzala.Sotva odešla,tak se na mladíkově osmahlé tváři, přes jejíž levou polovinu se táhla bílá jizva
ve tvaru hadího jazyku,objevil spokojený úsměv....
