Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 9
Poslední kapitola. Konec
„Spi, dûÈátko, spi, zavfii oãka sv˘...“ „¤eknûte jí, Ïe s tím musí pfiestat!“ zafival mi velitel zásahu do pravého ucha. „PánbÛh bude s tebou spáti, andílkové kolébati...“
„AÈ okamÏitû pfiestane zpívat tu stra‰nou písniãku!“ „Jo, jo. Je mi to jasn˘. Já uÏ vím, co mám dûlat,“ odpovûdûl jsem pfies miniaturní mikrofon, kter˘ mi technik mobilní zásahové jednotky pfied pár minutami pfiilepil na ko‰ili a díky nûmuÏ jsem teì ve spojení s velitelem zásahu. „Jestli na mû budete pofiád takhle fivát, tak si ten zasranej knoflík vyndám z ucha. Je vám to jasn˘?“ BlíÏil jsem se doprostfied mostu, kter˘ vedl pfies A 100. Mûstskou dálnici probíhající jedenáct metrÛ pod námi mezitím uzavfieli z obou stran – spí‰ aby chránili fiidiãe neÏ pomatenou Ïenu, jeÏ teì stála pfiede mnou na vzdálenost délky autobusu. „Angeliko?“ zvolal jsem nahlas její jméno. Díky krátkému brífinku, kter˘ se konal na provizorním velitelském stanovi‰ti, jsem se dovûdûl, Ïe té Ïenû je sedmatfiicet let, byla dvakrát trestaná za pokus o únos dítûte a z posledních deseti let Ïivota strávila nejménû sedm rokÛ v uza383
Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 10
vfieném zafiízení. BohuÏel jeden uznal˘ psycholog pfied mûsícem vystavil posudek, v nûmÏ doporuãil její opûtné zaãlenûní do spoleãnosti. Mockrát dûkuju, pane kolego. Pûknû jste nám to zavafiil! „PÛjdu trochu blíÏ, jestli nic nenamítáte,“ fiekl jsem a zvedl ruce. Nereagovala. Opírala se o rezavé zábradlí, ruce zkfiíÏené na hrudi jako do kolébky. Tu a tam se zakymácela mírnû dopfiedu, takÏe jí lokty pfieãnívaly pfies zábradlí. Chvûl jsem se napûtím stejnû jako zimou. Na prosinec se teploty sice pohybovaly obdivuhodnû vysoko nad bodem mrazu, ale subjektivní teplota se dala srovnat s Jakutskem. Tfii minuty venku na vûtru, a málem mi umrzly u‰i. „Haló, Angeliko?“ Kamínky zavrzaly pod m˘mi tûÏk˘mi vysok˘mi botami a Ïena poprvé otoãila hlavu ke mnû. Velice zvolna, jako ve zpomaleném filmu. „Jmenuju se Alexander Zorbach a rád bych si s vámi promluvil.“ PonûvadÏ je to moje povolání. Dnes jsem vyjednavaã. „Není nádherné?“ zeptala se stejnû zpûvnû, jako kdyÏ prve notovala ukolébavku. Spi, dûÈátko, spi... „Není moje dûÈátko nádhe-, nádherné?“ Potvrdil jsem jí to, i kdyÏ jsem na tu vzdálenost nepoznal, co si k svému hubenému hrudníku vlastnû tiskne. Mohl to b˘t zrovnatak kulat˘ pol‰táfi, sloÏené prostûradlo nebo hadrová panenka. Leã takové ‰tûstí nám dopfiáno nebylo. Termokamera to potvrdila. Îena drÏela v náruãi nûco Ïivého, nûco teplého. Je‰tû jsem to nevidûl, ale zato uÏ sly‰el. 382
Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 11
·estimûsíãní dítû kfiiãelo. Sice slabû, ale pofiád je‰tû kfiiãelo. To byla aÏ doteì ta nejlep‰í zpráva dne. Ta nejhor‰í byla, Ïe kojenci zb˘valo uÏ jen nûkolik minut Ïivota. Krucinál, Angeliko. Vybrala sis ‰patné dítû v kaÏdém ohledu. „Jakpak se ten roztomil˘ capart jmenuje?“ pokusil jsem se s ní znovu navázat hovor. Ta Ïena nemohla mít dítû kvÛli zpackanému potratu. A kvÛli tomu se pomátla na rozumu. Doteì uÏ tfiikrát unesla cizí dítû a vydávala ho za své. A pokaÏdé ji odhalili chodci poblíÏ nemocnice. Dnes to trvalo jen pÛl hodiny, neÏ si kur˘r na bicyklu v‰iml, Ïe na mostû postává bosonohá Ïena s plaãícím dûckem v náruãi. „Je‰tû nemá jméno,“ odpovûdûla Angelika. Proces vytûsÀování u ní pokroãil uÏ natolik, Ïe v tomto okamÏiku pevnû stavûla na tom, Ïe dítû, které drÏí v náruãi, je skuteãnû její krev. Vûdûl jsem, Ïe nemá smysl pfiesvûdãovat ji o opaku. âeho se nedosáhlo za sedm leÏ intenzivní terapie, to se docela urãitû nepodafií mnû za sedm minut – ale taky jsem nûco takového vÛbec nezam˘‰lel. „Co takhle Jan?“ navrhl jsem. Vzdálenost mezi námi uÏ ãinila nejv˘‰ deset metrÛ. „Jan?“ Îena sundala ruku ze zavinovaãky a odkryla ji. S úlevou jsem zaslechl, jak se dítû rozplakalo. „To zní hezky,“ konstatovala nepfiítomnû. Udûlala mal˘ krok dozadu a nestála uÏ tak blízko zábradlí. „Jako ·Èastn˘ Jan.“ „Ano,“ pfiitakal jsem jí a opatrnû popo‰el dal‰í krok dopfiedu. Devût metrÛ. 381
Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 12
„Nebo jako Jan z jiné pohádky.“ Otoãila se ke mnû a tázavû se na mû podívala. „Z jak˘ jin˘ pohádky?“ „Tfieba z té o nymfû Undinû.“ To je víc germánská sága neÏ pohádka, abych to upfiesnil, ale v daném okamÏiku na tom aÏ tak moc nese‰lo. „Undina?“ Angelika protáhla koutky úst. „Tu neznám.“ „Ne? Tak to vám ji musím povûdût. Je pfiekrásná.“ „Co chcete dûlat? Vám uÏ totálnû pfieskoãilo nebo co?“ kfiiãel mi velitel do pravého ucha a já to ignoroval. Osm metrÛ. Krok za krokem se propracovávám jejím pokutov˘m územím. „Undina byla boÏská bytost, nymfa krásná jako Ïádná jiná. Zamilovala se do nesmrtelného rytífie Jana.“ „Sly‰í‰, miláãku? Jsi rytífi!“ Dítû to kvitovalo hlasit˘m kfiikem. TakÏe pofiád je‰tû d˘chá. Díkybohu. „Ano, ale ten rytífi byl tak krásn˘, Ïe mu v‰echny Ïeny nadbíhaly,“ pokraãoval jsem. „A bohuÏel se zamiloval do jiné Ïeny a Undinu opustil.“ Sedm metrÛ. Poãkal jsem, aÏ zase usly‰ím dítû vfiískat. „A to Undinina otce, boha mofií Poseidona, rozhnûvalo natolik, Ïe Jana proklel.“ „Proklel?“ Angelika se zastavila uprostfied kolébavého pohybu. „Ano. Jan od té doby nemohl d˘chat nevûdomû, jen tak Ïe to ‰lo samo. Musel se na to soustfiedit.“ Demonstrativnû jsem pfii d˘chání nadzvedával hrudní ko‰. „A kdyby Jan jen jedinkrát zapomnûl, Ïe má d˘chat, tak by zemfiel.“ ·est metrÛ. 380
Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 13
„A jak ta pohádka konãí?“ zeptala se Angelika nedÛvûfiivû, kdyÏ jsem se k ní do‰oural na délku osobního auta. Zdálo se v‰ak, Ïe se jí mnohem víc nelíbí obrat, jak˘ v té pohádce nastal, neÏ to, Ïe se k ní pfiibliÏuju. „Umfie?“ zeptala se naprosto nev˘razn˘m hlasem. Z vyÏilého obliãeje jí zmizela ve‰kerá radost. „Ano. ProtoÏe ve spánku nevyhnutelnû zapomnûl d˘chat, a to znamenalo smrt.“ Cvaklo mi v uchu, ale velitel zásahu tentokrát drÏel hubu. Tady venku uÏ nebylo sly‰et nic kromû vzdáleného hukotu mûstského provozu. Vysoko nad na‰imi hlavami táhlo na v˘chod hejno ãern˘ch ptákÛ. „Tohle nebyla pûkná pohádka.“ Angelika zavrávorala kousek dopfiedu a cel˘m tûlem teì houpala dítû, které k sobû pevnû tiskla. „Ani trochu.“ Napfiáhl jsem k ní ruku a ‰el je‰tû blíÏ. „Ne, to není. A vlastnû to ani vÛbec není pohádka.“ „Ale?“ Udûlal jsem pauzu a ãekal, jestli od toho mrnûte zase usly‰ím nûjakou známku Ïivota. Ale nesly‰el jsem nic. Jenom ticho. Mûl jsem vyprahlá ústa, kdyÏ jsem fiíkal: „Je to pravda.“ „Pravda?“ Energicky zavrtûla hlavou, jako by uÏ tu‰ila, co jí teì fieknu. „Angeliko, poslouchejte mû prosím. To dítû trpní Undinin˘m syndromem. Nemoc se jmenuje podle pohádky, kterou jsem vám vyprávûl.“ „Ne!“ Ale ano. Tragické na tom bylo, Ïe jsem jí nepfiedestfiel Ïádnou taktickou leÏ. Undinin syndrom je vzácná porucha cen379
Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 14
trálního nervového systému, pfii nûmÏ se postiÏené dûti udusí, pokud se svou vÛlí nesoustfiedí na d˘chání. Je to tûÏká a Ïivotu nebezpeãná choroba. U Tima (tak se kojenec ve skuteãnosti jmenoval) d˘chací aktivita vystaãila je‰tû tak v bdûl˘ch fázích, aby se tûlíãko dostateãnû zásobovalo kyslíkem. Umûlé d˘chání potfieboval, jenom kdyÏ spal. „Je to moje dítû,“ protestovala Angelika a jako by pfiitom intonovala ukolébavku. Spi, dûÈátko, spi... „Jenom se podívejte, jak mi spokojenû dfiíme v náruãi.“ BoÏe, ne. Ona má pravdu. To dítû uÏ ze sebe nevydalo hlásku. PánbÛh bude s tebou spáti... „Ano, je to va‰e dítû, Angeliko,“ fiekl jsem naléhavû a popo‰el o dal‰í metr. „To nikdo nepopírá. Ale nesmí usnout, sly‰íte? Jinak zemfie jako ten rytífi Jan v pohádce.“ „Ne, ne, ne!“ zavrtûla vzpurnû hlavou. „Moje dûÈátko nezlobilo. Není prokleté.“ „Ne, to urãitû není. Ale je nemocné. Dejte mi ho prosím, aby vám ho lékafii mohli uzdravit.“ UÏ jsem se k ní dostal tak blízko, Ïe jsem cítil nasládle Ïlukl˘ pach jejích nemyt˘ch vlasÛ. Pach du‰evní i tûlesné zpustlosti, kter˘ prostupoval kaÏdou nitkou laciné teplákové soupravy. Otoãila se ke mnû a já jsem poprvé uvidûl dítû. Jeho mírnû zarudl˘, drobounk˘... spící obliãejík. Zdû‰enû jsem se podíval na Angeliku. A vtom se mi dostavil v˘padek mysli. „Kurva ne, nedûlejte to!“ fival mi do ucha velitel zásahu, kterého jsem v tu chvíli uÏ nesly‰el. „SkloÀte zbraÀ! DolÛ s ní!“ 378
Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 15
Tuhle a následující vûty jsem pozdûji na‰el v protokolu o zásahu, kter˘ mi pfiedloÏil ‰éf vy‰etfiovací komise. Dnes, sedm let ode dne, co mi zniãil Ïivot, si uÏ nejsem jist˘, jestli jsem to opravdu vidûl. To. To nûco v jejím pohledu. V˘raz ryzího, naprosto zoufalého sebepoznání. Ale tenkrát jsem si jist˘ byl. ¤íkejte si tomu pfiedtucha, intuice, jasnozfiivost. Je to, co to je, a já to cítil v‰emi smysly: v tom okamÏiku, kdy se ke mnû Angelika obrátila, si uvûdomila svou du‰evní poruchu. Poznala sebe samu. Uvûdomila si, Ïe je nemocná. Îe jí to dítû nepatfií. A Ïe bych jí ho uÏ nikdy nevrátil, jakmile bych ho drÏel v rukou. „PfiestaÀte! Nedûlejte kraviny, chlape!“ Z boxerského tréninku jsem mûl dostatek zku‰eností, abych vûdûl, na co mám u soupefie dávat pozor, kdyÏ chci pfiedvídat jeho pohyby. Na ramena! A Angeliãina ramena se pohnula smûrem, kter˘ pfiipou‰tûl pouze jedin˘ v˘klad. Zvlá‰È kdyÏ pomalu otvírala náruã. Tfii metry. UÏ jenom zatracen˘ tfii metry. Chtûla dítû hodit pfies most. „UpusÈte zbraÀ! Opakuji: okamÏitû upusÈte zbraÀ!“ Proto jsem nedbal na hlas, kter˘ mi znûl v hlavû, a namífiil jí pistoli pfiímo na ãelo. A vystfielil. Tohle je vût‰inou moment, kdy se s kfiikem probouzím a vtefiinku jsem rád, Ïe to byl jenom zl˘ sen. Dokud nenatáhnu ruku a na druhé pÛlce postele nenahmatám prázdno. Dokud mi nedojde, Ïe tohle v‰echno se opravdu stalo. A Ïe jsem kvÛli tomu pfii‰el o práci, rodinu a schopnost v noci spát, aniÏ by mû budily noãní mÛry. 377
Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 16
Od toho v˘stfielu Ïiju ve strachu. V prÛzraãném, studeném a v‰e pronikajícím strachu. V koncentrátu, kter˘ nasycuje mé sny. Tenkrát na mostû jsem zabil ãlovûka. A jakkoli si namlouvám, Ïe jsem tím mohl zachránit jin˘ Ïivot, jsem si jist˘, Ïe tahle rovnice nevychází. Co kdyÏ jsem se tenkrát m˘lil? Co kdyÏ Angelika vÛbec nemûla v úmyslu dítûti ublíÏit? Tfieba otvírala náruã jenom proto, aby mi dítû podala? V tom okamÏiku, kdy jí stfiela, kterou jsem vypálil, provrtala lebku. Tak rychle, Ïe mozek uÏ ani nestihl vyslat impuls k dal‰ímu rozvírání náruãe. Tak rychle, Ïe jsem dítû staãil zachytit, je‰tû neÏ mrtvé Ïenû vyklouzlo z rukou. TakÏe co kdyÏ jsem tenkrát na mostû zastfielil nevinného ãlovûka? Potom, a to zcela jistû, za svou chybu jednoho dne zaplatím. To jsem vûdûl. Pouze jsem netu‰il, Ïe ten den pfiijde tak brzy.
376
Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 17
83. kapitola
Z
ase jednou jsem se sv˘m synem nav‰tívil místo, o kterém se fiíká, Ïe v Berlínû není Ïádné jiné lep‰í kam dát dítû umfiít. „VáÏnû? Helikoptéru?“ zeptal jsem se a ukázal na otevfienou papundeklovou krabici, kterou jsem nesl skrz dlouhou chodbu. „UváÏils to dobfie? Je to koneckoncÛ helikoptéra Kapitána Jacka s powerboostem.“ Julian horlivû pfiik˘vl a dál obûma rukama táhl narvanou ta‰ku z Ikey tûsnû nad linoleem. Nûkolikrát jsem mu nabídl pomoc, ale on ten tûÏk˘ pytel chtûl vláãet po nemocnici za kaÏdou cenu vlastními silami. Typick˘ pfiípad fantazírování kaÏdého kluka ve fázi „UÏ jsem na to dost silnej sám“, která ho popadne nûkdy mezi „Ale já nechci sám“ a „Vy mi v‰ichni tak akorát mÛÏete...“ Jediné, co jsem mohl dûlat, abych neurazil jeho hrdost, bylo zpomalit krok. „Já uÏ tyhle vûci nepotfiebuju!“ prohlásil Julian rozhodnû. A potom se rozka‰lal. Napfied to vypadalo, jako kdyby se jenom zakuckal, ale posléze znûl jeho ka‰el ãím dál hrdelnûji. „Je to v pofiádku, prcku?“ Postavil jsem ‰katuli ráznû na zem. UÏ kdyÏ jsem ho doma vyzvedával, v‰iml jsem si zarudlého obliãeje, jenÏe Julian ten tûÏk˘ pytel pfiitáhl na zahradu úplnû sám, a tak jsem si myslel, Ïe vlhké zpocené ruce a provlhlé vlasy má od té námahy. 375
Sbûratel oãí - zlom
3.12.2013
12.39
Stránka 18
„Ty se‰ pofiád je‰tû nachlazenej, brá‰ko?“ projevil jsem starost. „To uÏ je dobr˘, tati.“ Nastavil ruku a zabránil mi sáhnout mu na ãelo. Potom se zas rozka‰lal, ale uÏ to opravdu nevypadalo tak stra‰nû. „Byla s tebou máma u doktora?“ Tfieba bychom tû tu mûli nechat prohlédnout, kdyÏ uÏ jsme jednou v nemocnici. Julian zavrtûl hlavou. „Ne, jenom...“ Zadrhl se a já cítil, jak se v nûm hromadí vztek. „Jenom co?“ Odvrátil se ode mû jako provinilec a popadl ucha od ta‰ky. „Tak moment, snad jste nebyli zas u toho ‰amana?“ Zdráhavû pfiik˘vl, jako by mi tím doznával, Ïe nûco provedl. JenÏe v tomhle pfiípadû nenesl vÛbec Ïádnou vinu. Byla to jeho matka, kdo se ãím dál víc ubíral po esoterickém scestí a radûji na‰eho syna vláãela k zázraãn˘mu indick˘mu guruovi, neÏ by s ním za‰la k doktorovi na ORL. Tenkrát dávno, kdyÏ jsem se zamiloval do Nicci, její splíny mû je‰tû bavily. Dokonce mi pfiipadalo roztomilé, kdyÏ mi chtûla ãíst budoucnost z ãar na ruce nebo prozradila, Ïe byla v minulém Ïivotû fieckou otrokyní. Leã s postupem let se z jejích ne‰kodn˘ch úletÛ staly parádní defekty, které jistû pfiispûly sv˘m dílem k tomu, Ïe jsem se od ní odpoutal napfied du‰evnû a pak i tûlesnû. AspoÀ bych si rád namluvil, Ïe na‰e manÏelství neztroskotalo ãistû jen mou vinou. „A co fiíkal ten mastiã... ten ‰aman?“ zeptal jsem se a vy374
