ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ R E P U B L I K A ( 19 )
POPIS VYNALEZU 199 070 K AUTORSKÉMU OSVĚDČENÍ
(11)
(BIJ
(6l)
(23) Výstavní priorita (22) Přihlášeno
(51) Int.
26 03 76
CI.J G 2 1 J 5/CO
(2!) PV 1967-76
ÚŘAD PRO VYNÁLEZY A OBJEVY
(40) Zveřejněno (45) Vydáno
01 05 82
(75)
Autor vynálezu
KARPINSKY JURIJ ing.CSc.
NĚMEC JAROSLAV ing.
SLABÍ STANISLAV ing.CSc.
SCH1IIEDBERGER PETR ing.CSc.
TOMEK JAROSLAV ing., HUHA
(54)
Způsob určování ráže jaderného výbuchu a zapojení k jeho provádění
Vynález se týká způsobu určování ráže jaderného výbuchu a zapojení k jeho provádění. Časový průběh optického zářivého toku vysílaného ohnivou koulí jaderného výbuchu _3
se vyznačuje charakteristickou krátkou špičkou o trvání řádu 10
s, strmým poklesem
k minimu a relativně pomalým vzrůstem k tzv. druhému maximu přibližně v okamžiku dokončení růstu průměru ohnivé koule, po němž následuje povlovný pokles způsobený chladnutím rozžhavených plynů tvořících ohnivou kouli. Zpoždění okamžiků, v nichž dochází k minimu a k druhému maximu zéřlvého toku, proti okamžiku iniciace výbuchu je závislé na tzv. ráži jaderného výbuchu, to jest na ráži příslušné jaderné nálože, vyjádřené ve vhodných jednotkách energie, např. v ekvivalentní hmotnosti TNT. Tato zpoždění jsou přibližně přímo úměrná odmocnině z ráže. Při provádění známých způsobů se ráže určuje právě z polohy minima nebo druhého maxima časového průběhu. Příslušné automatická zařízení určují okamžik, kdy nastává hledaný extrém, tj. minimum nebo druhé maximum, vyyhodnoeují jeho zpoždění proti okamžiku iniciace, tj. prakticky proti krátkému impulsu odvozenému z prvního záblesku nebo z příslušného radiového impulsu doprovázejícího výbuch, a z tohoto zpoždění vyhodnocují ráži.
199 070
г
199 070
Okamžik, kdy extrém nastává, určují derivační obvody nebo pomocí špičkových detektorů. Známá řešení mají řadu nedostatků. Možnost použití poměrně výrazného minima je omezena nízkou úrovní signálu v tomto okamžiku. U vzdálenějších výbuchů pak je měření, a tím i určení okamžiku, v němž k minimu dochází, zkresleno z důvodů nedostatečné citlivosti zařízení, které musí být dimensováno tak, aby nebylo poškozeno ani bližšími výbuchy v okamžiku velice intenzivního prvního maxima nebo druhého maxima zářeni. Kromě toho okamžik minima následuje velice těsně po silném elektromagnetickém impulsu a impulsu pronikavého záření, které mohou na krátkou dobu vyřadit elektronické části zařízení z činnosti. Při použití druhého maxima se uplatňuji nevýhody plynoucí z jeho plochosti. Malé ruSivé signály v elektronické vyhodnocovací aparatuře, případné kvantování úrovni měřených signálů při číslicovém zpracováni informace a zejména proměnlivý vliv mraků na osvětlení snímače záření při měnícím se průměru ohnivé koule mohou způsobit až řádovou chybu při vyhodnocování ráže z polohy druhého maxima. Tyto nedostatky do značné míry odstraňuje a nové možnosti pro využití jiných druhů záření, doprovázejících vývoj ohnivé koule, vytváří podle vynálezu způsob určování ráže jaderného výbuchu, při němž se vyhodnocuje extrém, to je maximum nebo minimum měřeného i
časového průběhu hustoty zářivého toku v oblasti elektromagnetického vlněni, ku příkladu ve viditelné části světelného spektra, a nebo korpuskulárni emise, vysílaného ohnivou koulí. Podstata způsobu podle vynálezu spočívá v tom, že se určí Saeový interval mezi okamžikem iniciace výbuchu a okamžikem, ve kterém je hodnota hustoty zářivého toku v pevném, to je v předem zvoleném poměru к hodnotě vyhodnocovaného extrému. Jelikož časový Interval je funkci pevného poměru a ráže jaderného výbuchu, je jimi ráže jaderného výbuchu dána. Způsob podle vynálezu je uskutečnitelný zapojením podle vynálezu, které sestává ze snímače hustoty zářivého toku a zesilovacího a transformačního bloku. Podstata tohoto zapojení spočívá v tom, že výstup zesilovacího a transformačního bloku je spojen s informačním vstupem analyzátoru průběhu transformovaného signálu, jehož startovací vstup je spojen s výstupem prostředků pro určení okamžiku iniciace jaderného výbuchu a jehož výstup je spojen se vstupem vyhodnocovacího bloku, jehož výstup je spojen se zařízením pro indikaci, záznam nebo přenos určené ráže jaderného výbuchu. Způsobem určování ráže jaderného výbuchu a zapojením k jeho provádění podle vynálezu se dosahuje té výhody, že se podstatně sníží závislost určené ráže na odchylce odměřeného průběhu hustoty zářivého toku od jejího teoretického průběhu odpovídajícího skutečné hodnotě ráže jaderného výbuchu. Tím se přesnost určeni ráže přiblíží к přesnosti, s jakou jsou známy teoretické průběhy pro různé ráže.
3
199 070
Vynález bude popsán na příkladu určení ráže jaderného výbuchu z průběhu optického zářivého toku, ze kterého jsou patrny dosažené výhody proti známému stavu. Na připojených výkresech znázorňuje obr. 1 průběhy hustoty zářivého toku optického zářeni a veličiny použité při určování ráže. Na obr. 2 jsou vyznačeny příklady volby charakteristických bodů na průběhu hustoty zářivého toku libovolného druhu. Na obr. 3 je uvedeno blokové schéma zapojení к provádění způsobu podle vynálezu a na obr. 4 je uveden příklad zapojení analyzátoru průběhu měřené «ustoty zářivého toku. Na obr. 1 je křivkou f-^(t) zobrazen teoretický průběh odpovídající zářivému toku, nezkreslenému ruôivými vlivy. Křivka f9(t) zobrazuje výsledek skutečného měření zkreslený např. časově proměnným vlivem oblalfů na poměr přímé a rozptýlené složky záření dopadajícího na snímač. Pro orientaci je naznačena část teoretického průběhu f^(t) odpovídajícího čtyřnásobné ráži. Sas t je počítán od okamžiku iniciace výbuchu. Křivky f-^(t) a fg(t) se vyznačují krátkým prvním maximem, po němž klesají rychle do minima. Potom stoupají do druhého maxima Y-ц, reap. Tfg, které nastává v okamžicích T^ a Tg. U teoretického průběhu f-^(t) je z teorie a z experimentálních výbuchů znám vztah mezi ráží q a časem T^ příslušejícím maximu Tento vztah je dán funkcí F: q = F(TX)
(1)
Podle známého způsobu se vyhodnocení provádí tak, že se do vztahu (1) dosadí změřená hodnota T 2 a tak se vypočte hodnota ráže q: q = F(T2)
(2)
Funkce F je přibližně kvadratická: F ^ ) = konat, if
'
(3)
Pak platí л
2 q
ф2
=
Л . Т Г
(4)
Je zřejmé, že poměrná přesnost určení ráže je silně závislá na poměrné přesnosti určení času Tg» která je v praxi pro plochost druhého maxima velice nízká. Bylo zjištěno, že při zvláště nepříznivé vzájemné konfiguraci oblaků, centra jaderného výbuchu a snímače záření může poměr ^ ^ l dosailova,t hodnot cca 3, což znamená řádovou chybu v určení ráže. Podle vynálezu se za charakteristické body na vyhodnocovaných křivkách místo maxim zvolí body např. na čelo druhého impulsu zářeni, a to tak, aby příslušné úrovně у byly ve stanoveném poměru K:1 к maximálním hodnotám Y. Na nezkreslené, teoretické křivce f^ít) má podle obr. 1 uvedený charakteristický bod A^ pořadnici y^ = K .
kde K
á® zvolená konstanta, a časovou souřadnici
199
г
4
Na křivce Fg(t)
charakteristický bod A 2 pořadnici y 2 = K . Y 2 , a příslušnou Sašovou
souřadnici tg. Poměr tg/t^ je rozhodující pro relativní přesnost vyhodnocení ráže. Na obr. 1 je odchylka obou hodnot způsobena dvěma příčinami: za prvé posunutím vyhodnocovací úrovně, ý2 =
^
" ^1»
a to z
důvodu, že došlo ke zkreslení úrovně maxima, t.j.
/ Yg,
za drahé proto, že ke zkreslení průběhu došlo i v okamžiku t^, tj. f^ťt^) 4 f2(t^>. Z jednoduché úvahy plyne, že lze-li v okolí bodu t-^ aproximovat ideální průběh f^(t) podle vztahu ŕ-jU) i atk
(5)
kde а, к jsou konstanty а к Je rovno směrnici tečny ke křivce f^(t) zobrazené na logaritmickém papíru, pak odchylky vyhodnocení způsobené každou z výše uvedených příčin a vyjádřené poměrem
to
Jsou tyto:
pro nezkreslené maximum
a
= Y2, Y^ =
zkreslený průběh f2(t) v okolí t = t^
platí t,
-I
I
;
(6)
pro zkreslené maximum (Y^ / Y2, y^ ^ y 2 ) a nezkreslený průběh f2(t) v okolí t = t-^ platí
(7)
při současném zkreslení f2(t) v okolí t = t^ i v okolí maxima pak platí
*2
i
*!<*!>
.
Y
2
V
(8)
Z výrazu (8) plyne skutečnost zřejmá 1 z pouhého názoru, že jestliže se celý průběh f (t 5 Y 1 f„(t) zeslabí rovnoměrně pro všechny hodnoty času t, tj. že mj. platí лlц l t = -«• 2
r
t
2
l
V
pak -t®= 1 a vyhodnocení jest zoela přesné. Tedy způsob podle vynálezu je necitlivý 1 na změny měřítka hodnot vyhodnocovaného průběhu, at již Jsou způsobeny změnou citlivosti příslušného zařízení, různou vzdáleností jaderného výbuchu, nebo v průběhu vývoje ohnivé koule konstantním, i když neznámým útlumem záření v atmosféře, např. při výškovém výbuchu nad hustou homogenní vrstvou mraků, mlhy, prachu, nebo při vyhodnocování ráže nízkého jaderného výbuchu z rozptýleného světla, pokud se vlastnosti těch oblastí atmosféry, které jsou rozhodující pro přenos záření, nemění v průběhu vývoje ohnivé koule. Protože se vlivy zeslabeni záření dopadajícího na snímač v okamžiku t^ a v okamžiku maxima navzájem kompenzují, je pro posouzení maximální chyby určování ráže způsobem podle vynálezu účelné vycházet ze vztahu (6) nebo (7).
5
199 070
Velikost konstanty К závisí na relativní úrovni vyhodnocováni dané konstantou К a též na vlnové délce záření. Sím je vlnová délka vyhodnocovaného záření kratší, tím strměji vzrůstá hustota spektrálně vymezeného záření a postupujícím vývojem ohnivé koule, při kterém roste zdánlivá teplota jejího povrchu z cca 2 ООО °K na 6 ООО °K. Například pro к = 8 pokles f2(t) na 32 % z f-^t), tj. pokles o 10 dB, způsobí podle (6) chybu v určení času, vyjádřenou poměrem
=
T ~
[
I 1 V 0,32
=
1
'15 '
Za předpokladu, Se časové měřítko průběhu hustoty záření se zvětšuje úměrně s odmocninou ráže, což je v souladu s (3), je poměr vyhodnocené ráže
q к její teoretické
hodnotě q 2
4
=
(тг)
= 1 152 =
'
^
tj. chyba určeni ráže je v tomto případě cca 30 %. Podobně podle (7), jestliže к zeslabeni dojde pouze v okolí maxima, a to opět o 10 dB, bude chyba v určení ráže - 30 %. Uvedená hodnota zeslabení optického záření v určité fázi vývoje ohnivé koule, pokud je například způsobeno odkrytím nebo zakrytím části ohnivé koule s oblakem, který ovlivňuje pouze přímé světlo dopadající na snímač, lze považovat za realistický odhad pro výškové výbuchy. К podobným změnám dochází při střídavém zakrývání a odkrývání slunce postupujícími oblaky. Dalšího snížení chyby vyhodnocení lze dosáhnout tím, že se příslušné měřící zařízení opatří filtrem propouštějícím jen určitou část světelného spektra, nejlépe tu, která nejvýrazněji se mění při vývo.ii ohnivé koule. Při použití filtru, propouštějícího krátkovlnou část záření, se mimo to zvýší v záření dopadajícím na snímač poměr rozptýlené složky к
složce přímo dopadající. Dalšího zvýšení tohoto poměru lze docílit tak, že se
zorné pole příslušného zařízení omezí na úzkou oblast kolem zenitu, takže na snímač dopadá vždy pouze rozptýlené světlo s výjimkou málo pravděpodobného případu, kdy jaderný výbuch nastane v zorném poli snímače a kdy vesměs beztak dojde k jeho zničení. Popsaný způsob vyhodnocování ráže lze modifikovat tak, že charakteristické body leží na sestupné části prvního impulsu nebo druhého impulsu. Úroveň charakteristických bodů у
též může být stanovena vzhledem к úrovni minima křivky, jejíž přesné určeni je
usnadněno při logaritmické transformaci měřených hodnot hustoty zářivého toku. Popsaný příklad použití způsobu podle vynálezu lze zobecnit na vyhodnocování ráže z průběhů hustoty elektromagnetického zářivého toku i mimo optickou oblast, a to v široké nebo i velice úzce vymezené spektrální oblasti, nebo z průběhu hustoty korpuskulárního
г
199 404
zářivého toku, v Širokém nebo i úzce ohraničeném energetickém pásmu. Všechna zářeni, která při vývoji ohnivé koule vznikají, nutně maji alespoň jeden extrém - maximum, případně i více extrémů včetně alespoň jednoho minima. Vyhodnocení podle vynálezu je u těchto průběhů možné provádět za předpokladu, že z teoretických rozborů nebo experimentů je známa jejich teoretické závislost na ráži a že tato závislost je dostatečně výrazná. I v těch případech, kdy jde o záření, které atmosféra nemůže ovlivnit, je použití způsobu podle vynálezu výhodnější než vyhodnocování z času, kdy dochází к extrému, a to z toho důvodu, že extrémy, zejména maxima časových průběhů veličin při fyzikálních procesech jsou vždy více méně ploché, a proto jejich poloha může být špatně vyhodnocena i vlivem poměrně malých zkreslení vznikajících například v měřící aparatuře. Je též možno určovat časy několika charakteristických bodů průběhu, jež leží na zvolených úsecích průběhu a jejich pořadnice jsou v definovaných poměrech к pořadnicím zvolených extrémů. Na obr. 2 jsou např. zobrazeny tři charakteristické body, z nichž A g ^ a A g ^ leží na vzestupné části к extrému Y 2 průběhu f2(t) a A g ^ leží na sestupné části. Příslušné konstanty K (1) , K (2) ,
definující poměr pořadnic charakteristic-
kých bodů vzhledem ke společnému extrému Yg jsou v uvedeném příkladě vesměs různé. Urči se časové intervaly tg^1',
t g ^ příslušející různým daným poměrům hodnot hustoty
zářivého toku к hodnotě ve zvoleném extrému Yg a z těchto časových intervalů se podle teoretických závislostí vyhodnocuje, nejlépe statistickými metodami, ráže jaderného výbuchu. Zapojení к provádění způsobu podle vynálezu je znázorněno na obr. 3, kde výstup 101 snímače 1 hustoty zářivého toku je spojen se vstupem 201 zesilovacího a transformačního bloku 2, jehož výstup 202 je spojen s informačním vstupem 301 analyzátoru .J průběhu (fg(t)) transformovaného signálu. Analyzátor
je opatřen startovacím vstupem JOJ a vý-
stupem 302. který je spojen se vstupem 401 vyhodnocovacího bloku £ opatřeného výstupem 402. Signál snímače 1 úměrný hustotě fg(t) zářivého toku ohnivé koule je přiváděn na vstup 201 zesilovacího a transformačního bloku g, v němž je zesílen a případně transformován podle zvolené monotonní funkční závislosti, např. logaritmické. Účelem logaritmování je dosažení stálé relativní přesnosti, s jakou je výstupní signál snímače .1, měnící se v rozsahu několika řádů, zobrazen na výstupu 202 transformačního bloku 2. Ve zvláštním případě může být zesilovací a transformační blok 2 proveden pouze Jako lineární zesilovač případně lineární převodník měřeného signálu snímače 1 na veličinu přiváděnou přes informační vstup 301 do analyzátoru
Transformace signálu fg(t) může v tomto
případě pozůstávat jen ve změně úrovně signálu nebo v jeho zakódování do číslicového tvaru. Nelineární transformaci měřeného a zesíleného signálu včetně zakódování do číslicového tvaru může provádět Jednoúčelový počítač realizovaný např. na bázi mikroprocesoru,
7
199 070
který Je pak součástí zesilovacího a transformačního bloku 2. Analyzátor j obsahuje zdroj časové informace, např. elektronické hodiny vytvořené z čítače impulsů, který je spouštěn startovacím impulsem přiváděným na vstup 303 analyzátoru J. Tento startovací impuls může být odvozen např. z čela výstupníku signálu snímače 2 nebo z čela výstupního signálu pomocného přijímače elektromagnetického impulsu doprovázejícího jaderný výbuch. Startovací impuls přibližně odpovídá okamžiku iniciace vyhodnocovaného výbuchu. Analyzátor vyhodnocuje průběh transformovaného signálu íf(f2(t)), určuje jeho maximální hodnotu y^Yg) a
2as
odpovídající hodnotě f (KY2),
t j. češ t2, pro který platí KY2 = f2(t), přičemž t 2 odpovídá bodu na zvoleném úseku průběhu, tj. např. vzestupu druhého impulsu optického záření. Informace o čase t 2 je přiváděna na vstup 401 vyhodnocovacího bloku na jehož výstup 402 je vyváděna informace o ráži q. Tento výstup může být např. číslicový a může být připojen na displej, tiskárnu nebo počítač. Obecně může analyzátor ^ určovat několik hodnot času t2, odpovídajících různým charakteristickým bodům průběhu f2(t), např. hodnoty t 2 ^ \ t 2 * 2 \
podle obr. 2.
Analyzátor ^ a vyhodnocovací blok 4 mohou být realizovány ze známých prostředků, případně mohou být sloučeny do jednoho bloku, který může obsahovat počítač. Příklad zapojení analyzátoru Д pro vyhodnocování ráže z jednoho charakteristického bodu A
2
^ ležícího podle obr. 2 na sestupné části průběhu f2(t) a pro zesilovací a
transformační blok 2 s logaritmickou charakteristikou je uveden na obr. 4. Analyzátor j sestává z detektoru 31 extrému se vstupem 304 a výstupem 305. ze součtového členu J£2 s prvním vstupem 306. druhým vstupem 307 a s výstupem 308. ze zdroje posunutí úrovně 22 3 výstupem 309. komparátoru 313, a výstupem 312 a z hodin 21
se
s prvním vstupem 310. druhým vstupem
vstupem 314 pro spouštění, vstupem 313 pro zastavování
a výstupem j15 časové informace. Transformovaný průběh log. f2(t) je přiváděn přes V3tup 301 současně na vstup 304 detektoru .Д1 extrému a na vstup 310 komparátoru Na výstupu 305 detektoru Д1 extrému se v okamžiku dosaženi maxima ustálí signál s úrovní log X2, který se, po sečtení v součtovém členu J2 se stejnosměrným signálem o úrovni log K na výstupu zdroje posunutí úrovně
změní na signál o úrovni log Y g + log К =
= log KI2, přiváděný na druhý vstup 311 komparátoru 34. Poněvadž v daném případě je К < 1, je úroveň KY2 nižší než úroveň log. Y2. V okamžiku, kdy se klesající úroveň transformovaného signálu přiváděného na první vstup 310 komparátoru J4 vyrovná s úrovní log. KY2 signálu na jeho druhém vstupu 311. vyšle komparátor
Přes výstup 312 logický signál, který přes vstup 313 zastaví hodiny
jg. jež byly před tím přes vstup 314 totožným se startovacím vstupem 303 analyzátoru j spuštěny výše uvedeným startovacím impulsem. Na výstupu 315 zastavených hodin 31 se
199
г
8
objeví informace o čase tg. Výstup 31? hodin 35 .1e v tomto případě totožný s výstupem 302 analyzátoru Má-li být vyhodnocování ráže prováděno podle charakteristického bodu na vzestupné části průběhu f2(t), např. podle bodu A g ^ na obr. 2, lze analyzátor j jednoduše modifikovat. Opatří se pamětí do níž se zapisuje transformovaný průběh nebo v případě číslicové paměti Jeho vzorky pro zvolenou posloupnost okamžiků t^, kde
i = 1,2
n
a n je celkový počet vzorků. lato paměí, neuvedená na obr. 3, je pomocí běžně známých řadicích a spínacích prostředků, rovněž na obr. 4 neuvedených, po dobu zaznamenávání transformovaného průběhu (f2(t) ) spojena s výstupem 202 zesilovacího a transformačního bloku 2 a pak, po dobu provádění analýzy zaznamenaného průběhu, spojena se vstupem j04 detektoru JI extrému a s prvním vstupem 310 komparátoru
Běžně známé prostředky,
dále obsažené v analyzátoru 3, zajiěíujf reprodukci zaznamenaného transformovaného průběhu (f2(t)), a to v obráceném časovém sledu. Časová informace t 2 může být získávána opět na výstupu 315 hodin 35. jež jsou v tomto případě opatřeny prostředky pro reverzovánl chodu, kterou na začátku provádění analýzy zaznamenaného průběhu zajišťují výše uvedené řadicí prostředky přes k tomu určený vstup hodin
na obr. 4 neuvedený. Poněvadž při použití číslicové paměti s ná-
hodným výběrem je čas t^ vzorku v jednoznačném vztahu s adresou přísluěného zaznamenaného vzorku, lze adresu, při jejímž čtení došlo к vynulování nebo změně znaménka rozdílu f2(ti) - KYg» považovat za kód vyhodnocené ráže. Tuto adresu je proto možné příslušnými prostředky přivést na výstup J02 analyzátoru 3 podle obr. 3, a dále na vstup 401 vyhodnocovacího bloku 4. V případě použití číslicové paměti a při velkém rozeahu vyhodnovaných ráží je pro úsporu paměťových míst a zvýšení relativní přesnosti určení času t 2 výhodné použít nerovnoměrné posloupnosti vzorkovacích okamžiků tif např. podle geometrické progrese. Je zřejmé, že při použití číslicové paměti je výhodné použít číslicového nebo hybridního provedení funkčních bloků tvořících analyzátor j. Obecně nemusí být transformace měřeného průběhu fg(t) logaritmická, Jak bylo pro ilustraci uvedeno v zapojení na obr. 4. Využití paměti v analyzátoru J je výhodné i z Jiných důvodů, nejen pro případ zpracování časového průběhu fg(t) v obráceném časovém sledu. Např. může být výhodná v případě, že vyhodnocená ráže ae provádí z několika charakteristických bodů, nebo že se požaduje dodatečný přenos naměřeného průběhu do vyhodnocovacího střediska vybaveného prostředky pro podrobnější analýzu, případně pro komplexní zpracováni výsledků pozorování jaderných výbuchů prováděných sítí stanic. Analyzátor i včetně řadicích prostředků a paměti může být realizován vestavěným počítačem, nejlépe na bázi mikroprocesoru. Zvláště v tomto případě může být sloučen s vyhodnocovacím blokem 4, příp. i s částí zesilovacího a transformačního bloku 2, přičemž některé jednotky, jako např. paměí, procesor a řadič mohou být pro celý blok společné.
9
199 070
Způsob určování ráže jaderného výbuchu a zapojení k jeho provádění lze využít v systémech pro vyhodnocení účinků jaderného napadení.
PŘEDMĚT
VYNÁLEZU
1. Způsob určování ráže jaderného výbuchu, při němž se vyhodnocuje extrém měřeného časového průběhu hustoty zářivého toku v oblasti elektromagnetického vlnění anebo korpuskulárni emixe, vysílaného ohnivou koulí, vyznačující se tím, že se určí časový interval mezi okamžikem iniciace výbuchu a okamžikem, ve kterém je hodnota hustoty zářivého toku v pevném poměru к hodnotě vyhodnocovaného extrému, kterýžto časový interval Je funkcí pevného poměru a ráže jaderného výbuchu. 2. Zapojení к provádění způsobu podle bodu 1, sestávající ze snímače hustoty zářivého toku a zesilovacího a transformačního bloku, vyznačující se tím, že výstup (202) zesilovacího a transformačního bloku (2) je spojen s informačním vstupem (301) analyzátoru (3) průběhu transformovaného signálu, jehož startovací vstup (303) je spojen s výstupem prostředků pro určení okamžiku iniciace jaderného výbuchu a jehož výstup (302) je spojen s vstupem (401) vyhodnocovacího bloku (4), jehož výstup (402) je spojen se zařízením pro indikaci, záznam nebo přenos určené ráže jaderného výbuchu. 3. Zapojení podle bodu 2, vyznačující se tím, že mezi výstup (202) zesilovacího a transformačního bloku (2) a vstup (301) analyzátoru (3) průběhu transformovaného signálu je vřazena paměí. 4. Zapojeni podle bodů 2 a 3, vyznačující se tím, že v analyzátoru (3) průběhu transformovaného signálu jsou zapojeny interpelační prostředky pro interpelaci průběhu transformovaného signálu mezi zaznamenanými vzorky. 5. Zapojení podle bodů 2 až 4, vyznačující se tím, že zesilovací a transformační blok (2) je tvořen logaritmickým zesilovačem.
4 výkresy
OBR. i
OBR. 2
OBR. 3
OBR. 4