PONĚTOVICKÝ ZPRAVODAJ
1/2015
AKTUALITY × KULTURA × VÝROČÍ × HISTORIE
SLOVO STAROSTY Vážení občané, přechod ze zimního období do jara je vždy plný optimismu a nové naděje. Šedé dny se pomalu mění v teplé a slunečné a většina z nás se nemůže dočkat, až se zahrady zazelenají. Doufám, že nám dobrá nálada vydrží po celý rok. Už od poloviny roku 2014 jsme začali řešit projekt, který jsme nazvali „Revitalizace zeleně v okolí vodní nádrže Ponětovice“, na kterém spolupracujeme se Šlapanicemi a Jiříkovicemi. Hlavním cílem projektu je především vytvořit bezpečné prostředí pro návštěvníky Ponětovského rybníka a jeho okolí. Lokalita rybníka je cílem vycházek nejen našich obyvatel, částečně slouží i jako trasa pro cyklisty a je hojně navštěvována rybáři. V rámci znaleckého posudku dřevin v této lokalitě bylo zjištěno, že téměř všechny stromy jsou přestárlé, poškozené, mnohé v havarijním stavu. Z tohoto důvodu jsou stromy navrženy k asanaci nebo částečnému ořezu,
u části z nich budou zachována pouze torza. Na místech vykácených dřevin je plánována nová výsadba dle struktury určené projektovou dokumentací. Při realizaci bude kladen důraz též na zachování a znovuobnovení přirozeného geofondu krajiny, rozmanitosti biologických druhů a jejich společenstev. V rámci tohoto připravovaného projektu požádáme o dotaci Operační program Životní prostředí, ze kterého by byla velká část projektu financována. Projekt bude probíhat ve dvou etapách. V první etapě jsou v každé lokalitě navrženy různě dlouhé úseky dřevin určené k asanaci. Na jejich místě budou liniově vysazeny nové stromy. Zároveň je tato etapa zaměřena na odstranění havarijních jedinců, nebo jedinců s velice špatným zdravotním stavem. Dřeviny, které budou ponechány, budou ošetřeny odborným bezpečnostním a zdravotním řezem, který prodlouží jejich životnost a zlepší zdravotní stav. Druhá etapa bude probíhat za 7 let od realizace první etapy. Zde je počítáno s asanací zbylých vzrostlých topolů a dosadbou nových jedinců.
Stromy navržené k nové výsadbě jsou javor mléč, topol černý, střemcha obecná, dub letní, vrba bílá, jilm vaz, lípa velkolistá. Další významnou akcí je to, že v letošním roce Správa železničních a dopravních cest provede výměnu kolejového svršku, který zahrnuje výměnu kolejí a části náspu. Tato rekonstrukce bude probíhat v úseku Šlapanice - Blažovice a dotkne se významnou měrou Ponětovic. Nám se podařilo prosadit, že v rámci rekonstrukce kolejí proběhne i oprava nástupiště na zastávce v Ponětovicích, s tím, že se zvýší nástupní hrana nástupiště o 20 cm a proto nastupování do vlaku bude pohodlnější. Dojde také k opravě stávající čekárny směrem na Brno a vybudování nové čekárny směrem na Blažovice. Rekonstruované nástupiště bude mít nové osvětlení. Obec letos podala množství žádostí o dotace ohledně opravy budovy školy, dětského hřiště a vybavení našich hasičů. Uvedené akce se budou provádět jen v případě úspěchu těchto žádostí. Chtěl bych upozornit občany, že jsme zvýšili počet kontejnerů na bio-odpad, zavedli jsme sběr kovového odpadu (kovy vhazujte do označené popelnice vedle budovy obecního úřadu, u kontejnerů na tříděný odpad). Dále mají občané možnost vhazovat monočlánky a drobné baterie (například od mobilních telefonů) do označené nádoby umístěné za vstupními dveřmi chodby do budovy obecního úřadu. Tím výrazně přispějete k ochraně životního prostředí. V letošním roce si 8. května připomínáme 15. výročí od slavnostního vysvěcení naší krásné kaple. Dalším velice významným výročím je 24. 4. 1945 – letos si
POMOC DĚTEM DO GAMBIE MÍŘÍ I Z PONĚTOVIC Naše MŠ se zapojila do celorepublikového projektu Sněhuláci pro Afriku, který vyhlásila společnost Kola pro Afriku na leden a únor letošního roku. Cílem bylo stavění sněhuláků a finanční sbírka na dopravu kol do Gambie. Mnohé africké vesnice jsou velmi vzdálené od škol, kolo je tak pro děti velkým přínosem pro dostupnost ke vzdělání. Jelikož naše letošní téma zní: Cesta kolem světa, sněhuláci nám plynule vklouzli do Afriky. Děti se mnohé o životě afrických dětí dozvěděly, měly možnost porovnávat životní podmínky s našimi. Žijeme na Jižní Moravě a tak jsme si naplánovali variantu „bez sněhu“. Děti vymýšlely a vyráběly různé sněhuláky a během 4 dnů byla školka plná sněhuláků z odpadového papíru, plastů, vyřazeného textilu…Tyto výtvory jsme africkým dětem vyfotografovali. Těšili jsme se na 11. února, kdy „Den sněhuláků“ nastal. Rodiče oblékli děti za sněhuláčky a za každého se vybíralo 50 Kč. Užili jsme si radovánky, tanečky, soutěžení a ochutnali perníkové sněhuláky, které nám napekly naše maminky. Pokladnička se plnila a výtěžek sbírky předčil očekávání. Jsme jednotřídní školka a za
připomínáme 70 let osvobození obce od nacistické okupace - více v příspěvku naší paní kronikářky.
Poslední dárek p. Františka Fišera dětem z MŠ V životě jsou chvíle, o kterých víme, že přijdou, ale vždy nás jejich příchod překvapí. Tím víc nás překvapí, když tyto chvíle přijdou náhle a neočekávaně. V březnu navždy opustil nejen rodinu, ale i obec, zastupitelstvo obce, všechny známé a kamarády pan Ing. František Fišer CSc., který se mimo jiné aktivně podílel na rozvoji obce myšlenkou i dobrou radou. Velice miloval děti, a proto podporoval činnost MŠ Ponětovice. Byl to dobrý člověk a pro naši obec hodně znamenal! Na závěr přeji občanům krásné jarní dny! Pavel Vymazal starosta obce
cíl jsme si stanovili vybrat 1 500 Kč. Vybralo se a odeslalo 5 500 Kč! Do sbírky se zapojili nejen rodiče dětí, zaměstnanci školy, ale i pan starosta a někteří občané Ponětovic.
Tento den jsme zakončili společně s rodiči zhlédnutím divadelního představení o černouškovi, který putoval do Grónska za sněhem. Měli jsme i sladkou tečku v podobě dortu od Vojtíškovy babičky, který nemohl být
jiný než ve tvaru sněhuláka. Troufám si za všechny říct, že jsme odcházeli domů po vydařeném dni s hřejivým pocitem u srdce. Z celé republiky bylo do akce zapojeno na 350 různých škol. Velmi kladně hodnotím nejen pomoc dětem v Africe, ale fakt jak se podařilo pěkným způsobem plnit vzdělávací cíle v oblasti multikulturní výchovy, prosociálního cítění a sblížení rodiny se školou. Bc. Kamila Matulová Vlachová ředitelka MŠ Ponětovice TŘÍDĚNÍ ODPADU V NAŠÍ OBCI Opět, jak již se stalo tradicí, byl proveden v naší obci sběr nebezpečného odpadu v bývalé prádelně naproti AVUSU a v následujícím týdnu provedla firma SITA odvoz tohoto odpadu k odborné likvidaci. V této fázi sběru nebyl likvidován velkoobjemový odpad (tzn. ledničky, televizory, počítače apod.). Vyzýváme občany, aby až do provedené likvidace již další předměty nevozili. Velkoobjemové kontejnery na suť a stavební odpad a dále na spalitelný velkoodpad ve dvoře obecního úřadu jsou i nadále občanům k dispozici. Poplatek za uložení a likvidaci tohoto odpadu je 20,- Kč za stavební kolečko. K hnědým kontejnerům na biodpad, umístěným v prostoru určeném pro kontejnery za budovou školy, byly objednány další, které budou umístěny před výletištěm a nad Hliníkem. Tyto kontejnery budou vyváženy 1x týdně. Připomínám, že do těchto hnědých kontejnerů patří jen tráva a zbytky rostlin ze zahrad. V žádném případě tam nesmí přijít uhynulá zvířata. Při této příležitosti vyzýváme všechny občany k dodržování separátního umisťování odpadu dle druhu do barvou označených kontejnerů. Za nedodržení byla obec pokutována, protože některý z neukázněných spoluobčanů do žlutého kontejneru na plasty odhodil pytel s lidskými výkaly a tak byla znečištěna celá třídící linka. Obec utrpěla finanční újmu a proto jsme podali na policii trestní oznámení na neznámého pachtele . Miroslava Tupá místostarostka PONĚTOVICKÝ OBCHOD Ponětovice jsou v širokém okolí jednou z nejmenších obcí. Pro obce této velikosti je vždy velmi těžké zajistit svým občanům základní občanské vybavení. Počínaje přijatelným dopravním spojením, školkou a konče obchodem s dostačující nabídkou sortimentu. Již více než dva roky máme díky podpoře a šikovnosti zejména starosty obce a provozovatele této sítě prodejen možnost nakupovat v obchodě Hruška. Jak jsou občané spokojení a nakolik jej využívají, jsme se rozhodli zjistit z malé ankety, která mezi některými z vás proběhla v
uplynulých týdnech. Ptali jsme se vás občanů na tři otázky. 1. Oceňujete snahu OÚ udržet v obci obchod a tím usnadnit zejména starším obyvatelům nakupování? 2. Jak často navštěvujete náš obchod? Nakupujete i v jiných obchodech s potravinami? 3. Vyhovuje vám sortiment nabízeného zboží? Co byste příp. změnili? Zde vám přinášíme anonymně vaše odpovědi. S.X. I když do obchodu chodím málo, jsem ráda, že zde obchod máme. Sortiment mi vyhovuje. Pokud bych něco změnila, pak je to úprava otevírací doby, alespoň na 2 hodiny sobotu. V tu dobu tady chodí hodně lidí na procházky, je zde spousta rybářů apod., kteří by obchod určitě využili. Z.W. Jsem ráda, že tady máme funkční prodejnu. Její služby využívám téměř denně. V jiných obchodech nakupuji minimálně a pouze zboží, které tady v nabídce není, např. některé druhy zeleniny či maso. Sortiment zboží mi vyhovuje, dobrá je i nabídka drogerie a ostatních potřeb, a pokud něco není, p. prodavačka je vždy ochotná zboží objednat. Ceny jsou ve srovnání se supermarkety spíše nižší. Velmi bych uvítala možnost platit bezhotovostní kartou. G.Q. Obchod navštěvuji cca 3x týdně k drobnějším nákupům, supermarket 1x týdně k nákupům větším. Sortiment i ceny mi vyhovují, také jsem velmi ráda za kvalitní uzeniny, převyšující kvalitou nabídky jiných obchodů a za čerstvé pečivo. Pokud někdo nemá mnoho času, tak se zde dají nakoupit všechny důležité potraviny a člověk ušetří i na benzínu a vyhne se dlouhým čekáním u pokladen. Navíc ceny jsou zde velmi dobré i ve srovnání se Šlapanickým supermarketem. E.L. Jelikož jsem denně v zaměstnání v Brně, tak nakupuji veškerý sortiment tam. Pokud obchod využívají jiní lidé, je to od obce určitě dobrá věc, že chce starším lidem vyjít vstříc. Na ostatní otázky vám nedokážu odpovědět. F.E. Myslím, že obchod je pro občany velmi potřebný. V současnosti jej navštěvuji každý druhý den, jiné obchody max. 1x týdně pro doplnění ovoce a zeleniny. Ceny jsou zde srovnatelné s jinými obchody, sortiment dle prostorových možností. Výhodou je čerstvé pečivo, horší je výběr ovoce a zeleniny, ale to je pro tak malý ochod pochopitelné. Moc se mi nelíbí zavážení zboží v době, kdy přicházejí zákazníci. U.J. Do obchodu v podstatě nechodím. Nevyhovuje mi sortiment zboží. Často v akčních letácích něco nabízejí a v obchodě to není. Chodím tedy pouze do supermarketů, kde mám mnohem lepší výběr.
R.D. Velice oceňuji snahu obce zajistit občanům možnost nákupu přímo v obci, bez nutnosti dojíždění. Jako člověk zaměstnaný v Brně tam však nakupuji málo, ale manželka na mateřské jej využívá téměř denně. Pokud už tam jdu nakoupit, je to mnohem příjemnější než ve Šlapanicích. Netlačím se mezi lidmi, nejsem nucený poslouchat tupou hudbu, nečekám na místo k parkování a oceňuji milou p. prodavačku. Děkujeme všem za názory, podněty a inspirace. Karel Marosz TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2015 I v letošním roce byla tříkrálová sbírka uspořádaná v naší obci ve spolupráci s Charitou Rajhrad. Oproti loňskému roku byla částka vybraná v Ponětovicích o něco menší (10.324,- Kč), ale i tak jsme hrdi na to, že jsme přispěli na usnadnění života seniorům a lidem se zdravotním postižením, mládeži ohrožené negativními společenskými jevy a na humanitární pomoc v případě živelních pohrom v České republice i zahraničí. Díky za Vaše dary! Miroslava Tupá místostarostka
INFORMACE ZE SVAZKU OBCÍ PRO VODOVODY A KANALIZACE Vážení občané. Stejně jako v uplynulém roce, tak i letos vám přinášíme informaci o ceně vodného a stočného ve všech obcích sdružených ve Svazku obcí pro vodovody a kanalizace Šlapanicko (dále jen Svazek). Závazek České republiky v rámci Operačního programu životní prostředí (z tohoto programu čerpá Svazek finanční prostředky na stavbu Posílení skupinového vodovodu I. etapa) byl, aby ceny rostly meziročně o 5% nad úroveň inflace, v rámci Fondu soudržnosti (financována stavba kanalizace) o 3% nad úroveň inflace, a to minimálně po dobu udržitelnosti projektu, tj. 5 let od kolaudace díla. V prvním pololetí letošního roku Svaz vodovodů a kanalizací měst a obcí s.r.o. společně s vedením VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a.s. a jednotlivými Svazky, vyjednaly na Ministerstvu životního prostředí snížení tohoto povinného nárůstu, a to z 5% na 2% nad inflaci, což povede ke zpomalení růstu ceny vody. Také pro rok 2015 platí, že při srovnání výše ceny vodného a stočného v rámci republiky jsme ve středu pomyslné tabulky (69,62 Kč/m3 – VaK Kroměříž, 103,67 Kč/m3 – ČEVAK Tábor). V letech 2006 a 2007 jsme měli jednu z nejvyšších cen vodného a stočného v republice.
Rok 2015 Vodné (Kč/m3) Stočné (Kč/m3) Celkem (Kč/m3)
bez DPH 37,00 40,36 77,36
s DPH 42,55 46,41 88,96
Pro srovnání ještě uvádím, že v roce 2011 byla cena vodného a stočného 72,88 Kč/m3, v roce 2012 78,54 Kč/m3, v roce 2013 83,52 Kč/m3, v roce 2014 87,40 Kč/m3. Pokud bychom tedy chtěli vyčíslit navýšení ceny vodného a stočného v korunách, byla v roce 2012 zvýšena cena o 5,66 Kč/m3, v roce 2013 bylo toto navýšení o 4,98 Kč/m3 a v roce 2014 o 3,88 Kč/m3. Navýšení ceny pro rok 2015 je o 1,56 Kč/m3. Pokud budeme vycházet z průměrné roční spotřeba vody na osobu za rok 36 m3 (ve skutečnosti je nižší), která je dána zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů, znamená navýšení vodného a stočného pro rok 2015 zatížení peněženky každého občana našeho Svazku za rok o 56,15 Kč. Ing. Markéta Staňková tajemnice Svazku VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ Rádi bychom pokračovali v hezké tradici slavnostního zápisu do pamětní knihy obce Ponětovice, ale brzdí nás nové opatření v získávání dat podle zákona o ochraně osobních dat. Proto vyzýváme rodiče nově narozených miminek od října 2014, aby na obecním úřadě tuto skutečnost potvrdili a dali souhlas s přivítáním občánků. Miroslava Tupá místostarostka BILLIARD CLUB PONĚTOVICE V těchto dnech pomalu končí sezona 2014 – 2015 a naše družstva hrající soutěže, své úkoly dané před sezonou beze zbytku splnila.
Vítězné družstvo 3Bandu, zleva Petr Peštál, Slávek Tauterman a Egbert Zündorf
Družstvo A hrající extraligu ČR skončilo ve střední části tabulky, když po velmi dobrém výkonu porazilo v domácí prostředí Plzeň, Trutnov, Havířov a Ujezdeček. Pro velmi nízký věk je to úctyhodný výkon a výhoda pro budoucnost. Družstvo B hrající 1 třídu JMO tuto soutěž suverénně vyhrálo a postoupilo do 1 ligy (Morava) Naši hráči od prvního až do posledního zápasu hráli velice zodpovědně. Družstva hrající soutěž 3Bandu (kvarty), taktéž splnila cíl daný před začátkem sezony. 1. družstvo ve své skupině zvítězilo bez prohry a postoupilo do závěrečných bojů o mistra ČR. 2. družstvo skončilo na druhém místě (nepostupovém), hrálo se ve třech skupinách.
V březnu jsme se také sešli na hřišti, abychom připravili hrací plochu na letošní sezonu. Chystáme tradiční akce jako čarodějnice nebo dětský den a těšíme se na hojnou účast veřejnosti. Milan Laichman předseda NK ZPRÁVA O ČINNOSTI SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ V PONĚTOVICÍCH Výroční valná hromada sboru se konala 12. prosince 2014. Pro sbor došlo k významné události – po dlouholetém působení ve funkci starosty sboru se vzhledem k věku rozloučil s funkcí br. Alois Fišer a na základě návrhu výboru byl starostou sboru zvolen br. Josef Dvořáček. Současně byl na pozici zástupce starosty sboru zvolen br. Jiří Hauf. Oběma za celý sbor přeji hodně úspěchu a radosti v nových funkcích. Br. Fišerovi bych rád na tomto místě poděkoval za vše dobré, co pro sbor za svého patnáctiletého starostování vykonal.
Turnaj neregistrovaných hráčů Během dlouhého zimního období se hrál tradiční turnaj neregistrovaných hráčů, kterého se zúčastnilo 21 hráčů nejen z Ponětovic ale i z blízkého okolí. Po velkém boji zvítězil Jiří Merhout ze sousedních Šlapanic. BC Ponětovice Foto: Vlasta Haufová Z ČINNOSTI NOHEJBALOVÉHO KLUBU Abych navázal na poslední zpravodaj, ve kterém jsem se zmínil o účasti na halovém turnaji v Kobylnicích, který se konal po uzávěrce tohoto čísla. Naše trojice ve složení Jan Chlup, Jiří Chlup a Jiří Šíla vybojovala na tomto turnaji krásné třetí místo. Další turnaj byl už v naší pořadatelské režii a to ve Šlapanické sportovní hale, kde celou zimu trénujeme. Z osmi nahlášených mužstev se na poslední chvíli dvě omluvily a tak celou polovinu z šesti týmů tvořili domácí. Při sestavování týmů jsme zvolili taktiku jedné silné a konkurenceschopné trojice, která uhraje co nejlepší výsledek. Tato trojice ve složení Bořivoj Zeman, Jiří Chlup, Jan Chlup se dostala až do finále ve kterém podlehla týmu z Jiříkovic. Třetí se umístilo mužstvo ze Slavkova. V březnu jsme uspořádali dětský karneval. V plně obsazené společenské místnosti, se děti celé odpoledne dobře bavily.
Jako každoročně jsme kalendářní rok začali pořádáním tradičních akcí a to Ostatků a Koštu vína. Ostatky proběhly 14. února 2015 a po průvodu masek obcí za hudby pana Kadlce pokračovala večerní zábava u Montiho při hudbě pana Malého. Restaurace byla plně obsazena.
Foto: Vlasta Haufová
Košt vína proběhl v pátek 6. března 2015 ve společenské místnosti. Akci navštívilo celkem 43 převážně členů sboru s manželkami. Garantem byl po dobré zkušenosti z předchozích let opět pan Richard Janoušek z vinařství Rozařín z Moutnic. Po degustaci cca 25 vzorků byla vyhlášena tombola a poté jsme strávili příjemný večer za hudby houslí, cimbálu a vozembouchu, kterého se aktivně ujal br. Karel Chlup.
Foto: Vlasta Haufová S radostí mohu napsat, že pravidelně probíhají schůzky s mladými členy sboru a od 13. dubna 2015 budou již na hřišti. Mladí hasiči se během zimy zúčastnili halové soutěže mládeže konané v Campusu Brno. Ponětovický sbor sestavil dvě čtyřčlenná družstva. Jako každoročně provedli mladí hasiči úklid v okolí obce, za což jim patří velké poděkování.
NAŠI JUBILANTI V druhé polovině roku 2015 se dožijí tito naši spoluobčané významných kulatých nebo půlkulatých narozenin: Červenec 2015 pan Alois Fišer pan Jindřich Kůrka paní Drahomíra Antlová paní Marie Žemlová pan Ladislav Ondráček
70 let 94 let 87 let 82 let 87 let
Srpen 2015 pan Alois Urbánek pan Jaroslav Karásek
80 let 50 let
Září 2015 pan Miloslav Šedý
75 let
Říjen 2015 paní Marie Hlavatá pan František Macháček paní Eva Karásková
85 let 65 let 50 let
Listopad 2015 pan Stanislav Melichar pan Bohumil Žemla
65 let 87 let
Prosinec 2015 pan Karel Chlup paní Božena Kadlecová pan František Stárek paní Dobromila Berková paní Božena Polcarová
70 let 89 let 65 let 93 let 65 let
Všem přejeme hodně životní energie, radost v kruhu rodiny, ale hlavně pevné zdraví! Obecní zastupitelstvo VČELAŘENÍ NA ŠLAPANICKU
Foto: Vlasta Haufová Dne 18. dubna proběhl tradiční sběr železného šrotu. Všem, kteří se aktivně zapojili, bych rád poděkoval. Pro letní období dále sbor připravuje nové kulturní a společenské akce. Vzhledem k tomu, že je vše ještě ve fázi příprav, budeme všechny včas informovat. Br. Milan Skládaný Jednatel SDH
Člověk je spjat se včelou od nepaměti. V počátcích bylo získávání medu podobné spíše brtnictví, čili způsobu medvědímu. Později si však člověk začal včelstva přesouvat blíže svému obydlí a započal tak jejich cílený chov. V těchto dobách Přemyslovských králů požívali chovatelé včel velké vážnosti s mnoha privilegii. Až později, v průběhu 19. st., byl vynalezen úl, do kterého bylo možno nahlédnout a včely stavěly své dílo již do rámků. Včelař tak mohl rozebráním včelího díla posoudit sílu včelstva a tím se započala historie moderního včelaření. Dlouhou dobu byl med jediným sladidlem, ale sloužil také k výrobě medoviny a v lékařství měly med a propolis velkou cenu. V té době se na našem území vyskytovala včela tmavá. Je to druh včely, která má sklony k rojivosti, je více bodavá, ale bývá odolnější vůči nemocem a snáší i chladnější klima.
Šlechtitelskými snahami u nás však naprosto převážila včela kraňská, která má svůj původní domov v širším okolí Slovinska. Včelaři si vážili jejich vlastnosti jako je mírnost, vysoké výnosy medu, nerojivost. V současnosti se na našem území chová pouze kraňka.
Včelí pastva – sběr nektaru S postupným rozvojem techniky v zemědělství, industrializací krajiny a v poválečných letech scelováním pozemků a zakládáním družstev hospodařících na velkých výměrách polí, došlo k výrazné změně pastevních podmínek pro včelstva. Krajina kolem nás přišla o svou pestrou mozaiku políček, luk a remízků a došlo k postupnému vysušení krajiny. Tato změna je v okolí Šlapanic mimořádná. Pro včelstva je velmi důležitá vyváženost a pestrost zdrojů nektaru a pylu. Na zdejších úrodných černozemích se pěstují především obilniny, plodiny pro včely neatraktivní a jen někde řepka či slunečnice. Navíc zde úplně chybí květnaté louky a ani porosty anglických trávníčků jsou pro včely pouští. Říká se, že oblast jihovýchodně od Brna patří mezi ty, které jsou pro chov včel z celé ČR nejméně vhodné. V podmínkách Šlapanicka se tak stávají ovocné stromy v zahrádkách a výsadby alejí často jediným jistějším zdrojem potravy. Význam včel jako opylovatele kulturních rostlin je pro přežití lidstva mimořádný. Výnosy ovocných stromů se dají opylením zvýšit až o několik desítek procent a některé studie tvrdí, že život bez včel by nebyl možný déle než 4 roky.
Bohužel v současné době není jediným problémem nedostatečná pastva. Jistě jste si všimli, že se v mediích objevují zprávy o místy masivních úhynech včelstev v rámci celé střední Evropy. Příčinou je roztoč Kleštík včelí, který roznáší různé virózy. Včely se pak rodí deformované a krátkověké. Přesto, že je léčba metodicky náročná na přesné postupy, je mnoho včelařů, kteří jí podceňují a následně zjistí, že nemají v úle ani včelu. Přitom jejich nezodpovědností si roztoč vytvořil proti některých léčivým přípravkům rezistenci. Šlapanice však dopadly v rámci republiky velmi dobře. Naše zimní úhyny nepřesahují obvyklých 10 % a tak pokud příroda dovolí, nějaký med letos zřejmě bude. Jestliže včelstva dobře vyzimují, začíná náročná včelařova práce, tak aby byla včelstva připravena v plné síle na hlavní snůšku. U nás především ovocné stromy, řepka a někdy lípa a akát. Je třeba úly rozšiřovat, přidávat nové rámečky, kontrolovat rojovou náladu, chovat trubce a hlídat medníky a samozřejmě mít pod kontrolou zdraví včel. Většinu těchto prací koordinují základní organizace svazu včelařů. V oblasti Šlapanicka tato organizace zaujímá katastry obcí Podolí, Šlapanice, Ponětovice, Jiříkovice, Prace a Blažovice. V současné době je ve spolku registrováno 26 členů, kteří obhospodařují cca 200 včelstev. Jsme jedním z nejmenších včelařských spolků, což je způsobeno jednak nevhodnými podmínkami pro chov včel ale také stylem života obyvatel bydlících v těchto okrajových oblastech velkých měst. Přes všechna negativa, dopadající na včelařství si myslím, že věnovat se včelám má význam v jakýchkoliv podmínkách, vzdát se a rezignovat znamená tiše se smířit s danými podmínkami. Včelaření totiž povznáší ducha a dává životu vyšší smysl. Vidět matku, jak klade do buněk plástů vajíčka, jak mladušky – kojičky krmí mladé larvičky, jak se poté ze zavíčkovaných buněk prokousáním derou na svět mladé včely, je pohled nezapomenutelný. Snad proto v době, kdy velká část národa tráví svůj pracovní čas s myší v ruce, se začíná projevovat určitá renesance tohoto oboru, kdy do našich spolků začínají přibývat i mladší ročníky, které opravdu chtějí od života víc, než kariéru, uznání a kapitál. Karel Marosz SPOLEČENSKÉ A KULTURNÍ AKCE
Zavíčkovaný včelí plod
Iniciativní přístup naší nové zastupitelky paní Vieroslavy Veselé: V sobotu 11.4.2015 byl uspořádán výlet do Slavkova u Brna, vlakem a na pořádané výstavy – Svět kostiček LEGO, Mnoho tváří krajek, výstava počítačů Appůe a pro zájemce možnost návštěvy prohlídkové trasy slavkovského zámku. Přes osobní pozvánky do schránek všech našich domácností byla účast mizerná, vlastně kromě rodiny paní Veselé nulová.
Přesto se pokusíme uspořádat ještě další akce a doufáme, že probudíme občany ke spolupráci a účasti. Od začátku roku již některé akce proběhly a to jen namátkou – tradiční ostatkový průvod masek a večerní zábava u Montyho, košt vína již také tradiční, dětský maškarní ples zakončený posezením rodičů. Jako v minulých letech uspořádáme letní noci na výletišti u rybníka. Letos ve stylu „country“. První Letní noc proběhne 27.6.2015. Další na závěr prázdnin
29.8.2015. K tanci, zpěvu a poslechu bude hrát kapela Kdo má čas, když máme čas. Uvítáme oblečení ve stylu country. Veškeré tyto akce pořádáme pro vás, proto přijďte mezi nás! Miroslava Tupá místostarostka
2. Světová válka (1939 – 1945) V tomto roce uplyne už 70 let od skončení nejstrašnější války v dějinách lidstva. Druhá světová válka trvala dlouhých 6 let. Ve válce bylo zapojeno téměř 50 států, což tehdy představovalo 80 % obyvatel zeměkoule. Počty účastníků jsou neuvěřitelné, vždyť jenom ve zbrani stálo proti sobě na všech bojištích světa přes 110 milionů lidí, z toho přes 27 milionů na frontách padlo. Nelze ani vyčíslit poničená území se stovkami měst a tisíci vesnicemi, nesmírné a nenahraditelné škody na majetku převážně civilního obyvatelstva, ale i na historických a kulturních památkách. V této válce byly rovněž poprvé v historii lidstva použity atomové zbraně. Jednoznačně strůjci druhé světové války se staly vládnoucí kruhy fašistických států – Německa a Itálie, ale i militaristického Japonska. Tito agresoři usilovali všemi prostředky o světovládu, a to i za cenu vyhlazení celých národů. Vedle toho existovaly i politické a územní důvody a snahy. Hlavním politickým cílem agresivního fašistického bloku, tzv. Osy („Berlín, Řím, Tokio“), ale také hlavní překážkou dobyvačných plánů bleskové války, byla porážka a zničení Sovětského svazu. Většina obyvatel zeměkoule se už narodila v poválečné době. V míru vyrůstají již tři generace. Obě války z uplynulého 20. století se staly historií, ale lidstvo by na ně právě pro svoji budoucnost zapomenout nemělo. V paměti lidstva by měly zůstat hrůzné vzpomínky na koncentrační tábory a lágry smrti v polské Osvětimi a jinde. Vzpomínky na nelítostný teror a genocidu nejen vůči židům, na zlovolné drancování, také na zotročování, na kolonizování a utiskování okupovaných zemí, na likvidaci míst jako jsou Lidice. S druhou světovou válkou byly spojeny nejen hlad, popravy, nucené nasazování lidí, plynové komory, bezpočetné šibenice, ale i všechny ostatní hrůzné plány. Stále žijí mezi námi lidé, kteří stíny válečných hákových i hřbitovních křížů, hřmění děl a detonace bomb pamatují. Připomínají nám toto právě v současnosti, kdy ve světě stále existují nejrůznější lokální konflikty a boje, hrozby násilí a terorismu, a tak památku a odkaz boje proti tomu všemu předávají novým generacím, které největší válečný konflikt v dějinách lidstva nezažily. Máme možnost si toto období připomenout, díky tehdejšímu kronikáři panu Otto Svobodovi, řídícímu učiteli v Ponětovicích, který pečlivě zapsal do kroniky práci a život našich občanů v těchto pohnutých létech. Dne 15. března 1939 v časných ranních hodinách občané Čech a Moravy vyslechli rozhlasovou zprávu, že hitlerovská vojska zahájila obsazování ČSR. Toto území pak bylo změněno na Protektorát Čechy a Morava. Pak během několika dnů bylo celé území obsazeno německými jednotkami. Naše armáda byla vyzvána provoláním Adolfa Hitlera, aby nekladla odpor a odevzdala zbraně. Tato událost mocně zapůsobila na každého. Lidé začali vykupovat a drancovat obchody, protože v Německu byl velký nedostatek. Na silničních tabulích se objevily nové německo-české nápisy Puntowitz – Ponětovice. Velké zděšení způsobila v naší obci zpráva, že se blíží vojenský oddíl německého vojska a provádí po obcích domovní prohlídky. V neděli 31. května 1942 byla naše obec zablokována polními hlídkami a hlavní oddíl v počtu asi 100 osob vstoupil do obce. Po ulicích byly postaveny stráže a skupiny po 10 mužích prohledávaly domy. V domech vojáci nejdříve prohlíželi legitimaci každého člena v domácnosti, potom následovala důkladná prohlídka skříní, kamen, půdy, zahrad. Pátralo se hlavně po zbraních a po osobách policejně nehlášených. Prohlídka byla téměř skončena, ale pak byla nařízena prohlídka druhá, která byla hodně ostrá. Vojáci měli rozkaz důkladně vše prohlédnout, od základu domu, až po střechu a co bylo uzamčeno, tak rozbít. Všichni, u kterých se našel přebytek, byli ihned zatčeni a odvedeni do místního hostince k výslechu. Po výslechu byli propuštěni, ale věci zůstaly zabaveny. Současně se konaly prohlídky ve všech okolních obcích. Před vojenskými prohlídkami dal správce školy do úschovy jednotlivým občanům kroniky, busty, cenné věci a doklady. Bohužel, někteří ze strachu busty rozbili, jiní spálili knihy a jeden občan dokonce spálil i obecní kroniku vedenou od roku 1934, která byla cenná a nenahraditelná. Z duplicitních záznamů byla pořízena nová
kronika, již neúplná. Jediný, kdo uchoval svěřené věci, byl Bohuslav Mrázek, trafikant. Až do konce války bezvadně zachoval dva svazky obecní kroniky vedené do roku 1934. Škola v této nejisté době musela odevzdat všechny zapečetěné knihy, obrazy a mapy okresnímu úřadu a ten je dodal papírnám k sešrotování. Prvním zatčeným v obci byl František Vašíček, kterého na jaře roku 1943 tajná německá policie (Gestapo) odvezla na vyšetřování do Brna. Byl odvezen do věznice Breslau a tam po novém vyšetřování odsouzen pro velezrádnou činnost proti říši. Podle vládního nařízení z května 1943 musela být odstraněna veškerá zařízení ze všech radiopřijímačů, pro poslech na krátkých vlnách a to v celém Protektorátě, za účelem znemožnění poslechu Londýna, moskevských zpráv a vůbec všech cizích států. Odstranění krátkých vln z přijímačů, které byly hlášeny v Ponětovicích (55 aparátů), provedl pan Jan FIC, majitel radiozávodu ve Šlapanicích. Na každém přijímači musela být připevněna červeně vytisknutá oznámenka, která připomínala trest smrti všem posluchačům cizích stanic. Kdo mohl a uměl to, však poslouchal dále. Každý si rád poslechl „Londýn“, zvláště když mluvil a dodával útěchu všem věrným Čechům prezident Beneš, Jan Masaryk a jiní. První bombardování Brna a okolí proběhlo 25. srpna 1944, kdy se kolem 10 hodiny blížil hukot letadel od severovýchodu a brzy celá obloha nad Ponětovicemi byla poseta lesklými trupy spojeneckých bombardérů a stíhaček. V prvním okamžiku panovalo nadšení mezi obyvatelstvem, mávalo se rukama a počítala se letadla. Bylo jich několik set. Nikoho ani nenapadlo uchýlit se do krytu. Zatím první vlna letadel dostihla Brna a již v zápětí se země otřásala a okna drnčela po výbuchu shozených bomb. Sloupy dýmu vystupovaly k obloze a dunění se ozývalo nepřetržitě. Krev stydla v žilách a teprve nyní si každý uvědomoval, že tímto je konáno dílo zkázy, které ničí životy. Výsledek bombardování byl ohromující. Vojenské továrny v Líšni, Kuřimi a letiště ve Slatině byly zničeny. V troskách továren a domů byly zasypány stovky lidí. Žádné spojenecké letadlo nebylo sestřeleno, za to byla sestřelena čtyři německá letadla. Po bombardování Brna a okolí byly denně hlášeny letecké poplachy. Letadla se blížila vždy od jihu. První kdo dával zprávu o náletu, byl vídeňský rozhlas, který kukáním upozorňoval na nebezpečí. Dne 20. listopadu 1944 kolem poledne podnikla letadla v počtu několika set letounů druhý nálet na Brno. Obloha byla toho dne zamlžena. Země se chvěla po dopadu bomb, mnoho domů bylo pobořeno, stovky mrtvých v krytech i na ulicích. Všechny dopravní spoje byly přerušeny a stále se ozývaly výbuchy. Z naší obce nikdo nezahynul, ačkoliv mnoho lidí bylo zaměstnáno v brněnských továrnách a mnoho totálně nasazených v Líšni a Adamově. V důsledku velké zimní ruské ofenzivy se stupňovaly obavy obyvatelstva před průchodem vojsk a možnými místními boji. Očekávalo se dobývání města Brna, podle plánu německé válečné moci. V okolí Brna se kopaly zákopy. Po okolních osadách se sepisovaly postele pro vojáky, odebíraly se koně, vozy a postroje. V Ponětovicích a okolí vyměřovali němečtí vojáci obrannou linii. Vesnice se připravovala na úpravu krytů a k úschově zásob a cenných věcí. Dne 19. února 1945 přivezl zvláštní vlak 268 zákopníků ve stáří 19 – 30 let. Byli to většinou muži ze Šumavy. Nejvíce jich bylo ubytováno ve škole, celkem 150. Ostatní byli ubytováni v domech. V březnu byli dosavadní zákopníci vystřídáni jinými. Vrchní dozor nad nimi měl pověstný Drbal, který surově zacházel a všude uplatňoval svou moc. Byl to vyložený fašista. Místní zemědělci byli přinuceni k pracím na protitankovém zákopu. Všechny osady byly přeplněny družnými a příjemnými zákopníky. Počátkem měsíce dubna, po rozvrácení fronty v Maďarsku, proudily po silnicích spousty Němců a Maďarů na vozech, civilní obyvatelstvo i vojsko. Zákopové práce a opevnění Brna horečně postupovaly. Ve všech osadách se zřizovaly tankové uzávěry. Dne 8. a 10. dubna 1945 bylo Brno bombardováno poprvé ruskými letadly – mnoho požárů a velký počet zabitých, neboť nebyl vyhlášen letecký poplach. Všichni zákopníci z osad v okolí Brna byli povoláni do Brna na opevňovací práce. Do osad přicházeli němečtí vojáci, kteří ustupovali z jižní Moravy. V Ponětovicích jich bylo ubytováno celkem 250, byli to většinou finanční strážníci, kteří po nezdařilých bojích byli vysláni k Brnu, aby připravili obranné pásmo a dokončili protitankové zákopy. Jejich chování nebylo již vyzývavé, tušili katastrofu a potichu odsuzovali Hitlera. Ve škole zničili dřevěné lavice, kterými topili v kamnech, neboť bylo chladné počasí. Školní pomůcky z kabinetu byly vyneseny na půdu i s archivem, takže mnoho věcí bylo zničeno, spáleno a ztraceno. Nálety ruských letadel ztěžovaly život, stále bylo rušno, zvláště v noci. Ruská letadla osvětlovala každé noci okolí a vrhala zápalné i tříštivé bomby. Na Šlapanice a na Ponětovice byly vrženy poprvé zápalné bomby dne 15.
dubna večer a to vinou některých obyvatel, kteří neměli žádné zatemnění. Letadla měla snadnou práci a s matematickou přesností mohla vrhnout bomby. Nejdříve byla vržena světelná padáková bomba, která osvětlovala celou osadu, a pak následovaly fosforové bomby na domy, kde ihned vypukly požáry. V č. 8 u Karla Chlupa hořely chlévy a kolna, v č. 6 u Františka Fišera a v č. 5 u Františka Stejskala stodola se všemi hospodářskými stroji, v č. 37 u Arnošta Mrázka chlévy. Tolik požárů se nedalo zdolat, takže hasičské sbory se musely omezit jen na ochranu nezasažených okolních domů a objektů. Toto byl začátek všech hrůz, které se mohly brzy očekávat, neboť fronta se přibližovala a požáry na všech stranách hlásily příchod ruské armády. Lidé bydleli ve sklepech, někteří se nastěhovali pod mostek železniční tratě a někteří i s rodinami opustili Ponětovice a hledali záchranu v lesích nebo v zapadlých osadách. Největší katastrofa postihla Ponětovice dne 23. dubna 1945 v poledne. Ruská letadla vrhla třaskavé i hořlavé bomby na osadu a opět bylo zničeno několik domů požárem i pobořením. V č. 2 u Jana Fišera, stodola, chlévy, obytné stavení. V č. 3 u Stanislava Fišera, stodola, v č. 16 u Františka Šmída stodola a obytné stavení, v č. 17 u Jana Fišera, stodola, chlévy a obytné stavení, v č. 35 u Romualda Poulíka obytné stavení, v č. 94 u Ladislava Ondráčka, zadní obytné stavení a v č. 37 u Arnošta Mrázka, zadní stodola a chlévy. Také škola dostala zásah, naštěstí bomba explodovala na okraji zdi, takže byla zničena jen část střechy a zdi. Okna byla roztříštěna tlakem vzduchu a střepinami. Kolem školy, na dvoře a zahradě bylo celkem 6 kráterů po vybuchnutých bombách. Po tomto náletu opustilo osadu i školu ihned německé osazenstvo. Zatím co vesnicí proudily ustupující německé jednotky, lidé již několik dní vozili ze sokolnického cukrovaru surový cukr. Cukrovar asi měl být vyhozen do povětří, proto bylo dovoleno každému si vzít libovolné množství. Někteří odváželi cukr na vozech, jiní na ručních vozících a trakařích. Nad Brnem se valily mraky kouře, v noci na obloze byla vidět rudá záře, slyšet byla kulometná palba a zdálo se, jakoby fronta byla již za Prateckým kopcem. Letadla ve dne v noci kroužila nad osadami, lidé byli většinou ve sklepech, přívod elektřiny byl přerušen, každý byl odkázán na svícení buď svíčkou nebo lampou. V úterý dne 24. dubna 1945 byl nejkritičtější den. Dopoledne vjely do školní zahrady dva německé tanky a střílely odtud přes Pratecký kopec. Ruské baterie je však brzy objevily a začaly je prudce odstřelovat. Několik granátů poškodilo školní budovu, jeden explodoval zase na okraji zdi, rozbil část střechy a prorazil strop do místnosti v prvním poschodí. Střelba se blížila a německé vojsko prchalo ve zmateném útěku. Mnozí hledali úkryt ve sklepech, prosili o civilní oblek, ale nakonec byli donuceni všichni opustit osadu. Odstřelování trvalo, ale navíc bylo slyšet dosud neznámé rachocení automatů. Školní ulicí již proudili ruští vojáci, lidé vybíhali z krytů a vítali osvoboditele se slzami v očích. Nikdo již nedbal na to, že se dosud střílelo a střely zalétaly i do osady. Tito první vojáci byli opravdu vzorem hrdinů – srdeční a milí. Protože střelba opět zesílila, hledali lidé znovu úkryt. Zatím dospěla do vesnice další vlna s tanky. Následovala další vlna vojska, byla to směsice různých národů. V noci se tato vlna posunula směrem na Jiříkovice a její místo zaujaly oddíly těžkých zbraní. Životy zůstaly zachráněny rychlým postupem Rudé armády a to mělo největší cenu, vždyť každý si v kritické chvíli za bombardování nepřál nic jiného, než zachovat holý život svůj a celé rodiny. V Ponětovicích za bojů o Brno bylo usazeno cca 1.000 vojáků, v každém domě nejméně 1 těžké auto a po zahradách a dvorech těžké zbraně. Polní kuchyně umístěné po jednotlivých domech a na školním dvoře chrlily spoustu jídel, mnohdy i na účet domácího obyvatelstva. Brno bylo osvobozeno po úporných bojích dne 26. dubna 1945. Těžiště bojů se přesunulo dále za Brno. Okolí Ponětovic bylo poseto mrtvolami koní, které byly zabity při přechodu fronty, proto většina občanů odklízela padlé koně do obranných zákopů. Po osvobození Brna, odtáhly z Ponětovic oddíly těžkých zbraní dále za Brno. Lidé si trochu oddechli, ženy se cítily volnější a vylezly z úkrytů. Napětí povolilo a obyvatelstvo se uklidnilo. Přímé zásahy z děl nebo tanků dostaly domy č. 84, 70, 71, 63, 79, 66, 36 a 25. Mnoho domů bylo poškozeno střepinami od granátů a projektily z pušek a kulometů. Přímo byla zasažena bombou hospoda a stodola Arnošta Mrázka. Z boku u domu č. 79 stál tank, který Rusové odstřelovali. Dům dostal celkem 4 přímé zásahy z tanků a dělostřelců. Železný most byl demolován výbuchem nálože třaskavin, ale ruští vojáci jej opravili. Pole byla rozbrázděna od tanků, děl, aut a byla plná větších kráterů po bombách a granátech. V mnohých kráterech zůstaly nevybuchlé bomby. U potoka na lukách a po polích, všude parkovala ruská vozidla a koně, krávy se popásaly po polích. Vesnicí stále projížděly vozy, auta, tanky a motorizované dělostřelectvo.
V okolí bylo zničeno 24 ruských tanků. Lidé opravovali střechy a hledali rozebrané předměty z domácností a dobytek, kterého zmizelo značné množství, zvláště vepřů. Nebylo žádných zpráv o postupu boje v Čechách a v Německu, protože telefon a telegraf nefungovaly, elektrický proud byl přerušen, nebylo čím svítit a také nebylo co jíst. Dne 5. května 1945 byla osada zase přeplněna vojenskými transporty. Střelba se ozývala z lesů a z okolí Brna. Dne 6. května byly Ponětovice opět bez vojska, jen jednotlivá vozidla projížděla. Zato dne 7. května časně zrána byli obyvatelé probuzeni křikem a rachotem vozidel, spousty promočených vojáků deštěm a umazaných blátem se stěhovalo do domů a svízel začínala znovu. Toto byl také poslední ruský oddíl, který tu hostoval. Po odjezdu posledního ruského transportu, dospěly do Ponětovic části rumunského vojska. V noci dne 9. května nastala kolem Brna hrozná střelba. Nikdo nevěděl co se děje, všude panoval zmatek a každý měl dojem, že Němcům se podařilo prolomit frontu. Zdejší plukovník nařídil pohotovost palebních zbraní a každý s hrůzou očekával, co se bude dít. Během jedné hodiny nastalo utišení a telefonická depeše oznamovala zakončení války vzdáním se zbytku kdysi tak pyšné německé armády. Střelba trvala ještě do páté hodiny ranní, byly to radostné výstřely vítězných zbraní. Všichni si oddychli. Život se začal ponenáhlu vracet do normálních kolejí, ale v zásobování nastala zatím svízelná a citelná mezera, neboť ruské jednotky, které zůstaly v místě spotřebovaly mnoho vajec, drůbeže a vepřů. Rumunské oddíly byly zásobovány dostatečně z vlastního přísunu potravin, ale scházela jim píce pro koně. Vojáci si opatřovali píci proti zákazu svých důstojníků svévolným způsobem, hlavně v noci. V osadě bylo asi 400 koní a 500 vojáků. Za osvobozovacích bojů nebylo možno zasázet ani brambory, proto správce školy požádal velitele, aby dovolil vojákům obdělat koňmi rolníkům pozemky za stravu a plat, neboť v osadě nebylo koní, protože všechny vzali Němci a potom Rusové na přípřež. Zpočátku velitel nechtěl koně propůjčit, ale po vysvětlení, že zdejší rolníci nemají koně a že hrozí hlad, když brambory nebudou zasazeny, konečně uvolnil potahy. Potah dostal každý pěstitel brambor a tak kolem 20. května byly brambory vsazeny do půdy. Pozdě, ale přece. Rumuni u nás uvázli proti své vůli až do 20. června. Stále čekali na rozkaz k odjezdu do vlasti, který nepřicházel a naše obyvatelstvo v celém okolí si přálo jejich odjezd, neboť z polí mizela úroda - obilí i jetel - vše se sekalo pro koně. Bylo to řádně zaplaceno, ale pro domácí zvířectvo hrozil nedostatek píce. Konečně dne 20. června po 43 denním pobytu odtáhli Rumuni z Ponětovic a okolních osad, rozloučili se srdečně se všemi. Byl jim popřán šťastný návrat do vlasti – pochodovali 27 dní až do Bukurešti. Po odchodu Rumunů se mohlo teprve pomýšlet na vyučování. Budova byla rychle vyčištěna, zatím se učilo 5 dní na zahradě, pak ve třídě, ale bez oken v celé budově. Vyučování bylo prodlouženo až do 19. července 1945. Po osvobození a všech strastech přinesl rok 1945 novou chuť do práce. Z místních občanů nikdo za přechodných bojů nebyl zabit, pouze jeden občan byl poraněn střepinou z granátu a později na zranění zemřel. S květnem roku 1945 tak zůstane navždy spjat konec druhé světové války v Evropě. Následnou porážkou militaristického Japonska a jeho bezpodmínečnou kapitulací dne 2. září 1945 skončila druhá světová válka také v Asii a na Dálném východě. Zpracovala Jitka Skládaná – kronikářka obce
Zbořeniště domu č. 35 R. Poulíka
Vojáci s domy č. 11, 12, 13, 14
Dělostřelecký zásah zvonice
Protitankový zákop
