Polský Krakov termín: 21. září cena: 690 Kč, záloha 390 Kč ODJEZD: Zlín (Lidl u nemocnice) 4:30 hod. Otrokovice (Ryo) 4:50 hod. Tlumačov 5:00 hod. Hulín 5:05 hod. Přerov dle dohody, lze nasednout kdekoli po cestě a tel. dohody PŘI VYŠŠÍM POČTU LIDÍ LZE ZAJET I DO VEDLEJŠÍCH VESNIC A MĚST. NÁVRAT: cca 23.00 hodin.
Vstup cca 57 Zlt, není v ceně zájezdu.
Kurz polského zlotého je cca 6 Kč /1 Zlt.
Nabídka zájezdu Krakov: Krakov bývá považován za hlavní město polské kultury. Žila v něm mj. nositelka Nobelovy ceny za literaturu Wisława Szymborska a žil zde i držitel stejné ceny Czesław Miłosz nebo známý autor Stanisław Lem. Krakov je jedním z nejdůležitějších turistických, kulturních a historických center v Evropě. V porovnání s metropolí Varšavou, Krakov navštěvuje mnohem více turistů (3-4 milióny). Kompaktní oblast starého města spolu s historickou zástavbou byla v roce 1978 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V Krakově se nachází mnoho kulturních institucí významných pro polský kulturní život. Při prohlídce Krakova, některé pamětihodnosti uvidíme. Prohlídkou dojdeme až na Rynek Główny, které je hlavní náměstí polského města Krakov. Jde o největší krakovské náměstí a současně největší středověké náměstí v Evropě, kde bude ukončena oficiální část prohlídky. Orientační trasa prohlídky Krakova: Příjezd na P pod hradem Wawel, výstup z autobusu, BUS odjede a zaparkuje za městem. Nástup do autobusu na stejném místě, přesná hodina nástupu bude určena na místě při příjezdu. Po příjezdu do Krakova, půjdeme pěšky kousek po nábřeží Visly k Dračí jeskyni pokračováním na hrad, kde bude krátké osobní volno, (info centrum, možná návštěva WC), po cca 15min. pokračování prohlídky nádvoří zámku Wawel, arkád, návštěvou katedrály Basiliky sv.Vojtěcha a Stanislava – prohlídka neplacených prostorů interiéru, (pokud by měl někdo zájem o placenou rozsáhlejší prohlídku s výkladem v polštině, může se tady vrátit až po rozchodu na RYNKU GLÓVNYM (Hlavním rynku) a prohlídku absolvovat). Pak budeme pokračovat okolo Teologické fakulty částí tzv. Královské cesty,(ul.Grodzká), kde lze navštívit interiéry některých chrámů, kousek dále prohlídka chrámu sv. Fr.z Assisi, (replika Turínského plátna) dále směrem k Jagellonské universitě, s prohlídkou nádvoří a načerpáním atmosféry
university, pak prohlídka chrámu sv.Anny, přechod na Hlavní rynek, (zde může být i rozchod, nebo dle zájmu pokračování prohlídky Krakova směrem k Barbakánu a zpět) vidíme zde tržnici Súkenica, budovu staré Radnice, Mariánskou katedrálu s trubačem (prohlídky interiéru Katedrály jsou placené), Malý rynek, průchodem na náměstí Barbakán, Floriánská brána, zpět a ukončení společné prohlídky opět na Hlavním rynku u nejstaršího kostelíka sv. Vojtěcha, kde bude rozchod a osobní volno. Ve stanovený čas u kostelíka sv. Vojtěcha, bude sraz a společný odchod na P – kde bude přistaven autobus. BUS přijede v přesně stanoveném čase pouze na nástup s následným odjezdem.
Polští solní horníci Left Something Underground http://www.krakow-info.com/wielicz.htm
Wieliczka Solný důl - ohromující podzemní solná katedrála
Hluboko pod zemí se nachází v Polsku něco pozoruhodného, ale málo známého mimo východní Evropu. Po celá staletí, zde horníci nejen těžili sůl, ale zanechali docela jedinečné a zarážející věci. Podívejte se na ty nejneobvyklejší v solném dole.
Z vnějšku Solný důl Wieliczka není nijak mimořádný. Vypadá na velice dobře udržované místo, které není nijak poznamenané těžbou soli už více než deset let, kromě toho nic zajímavého. Nicméně, přes 200 metrů pod zemí, je úžasné tajemství. To je solný důl, z kterého se stala galerie, katedrála i podzemní jezero.
Wieliczka je malé město s dvaceti tisíci obyvatel v oblasti Krakov. Bylo založeno ve dvanáctém století místními vévody k dobývání bohatých ložisek soli, které leží pod ním. Práce probíhaly do roku 1996, ale generace horníků udělaly víc než jen těžbu soli. Nechali za sebou úchvatný záznam svého času pod zemí v podobě soch mýtických, historických a náboženských osobností. Oni dokonce vytvořili své vlastní kaple na to, aby se modlili. Snad nejúžasnější dědictví je obrovská podzemní katedrála, kterou zanechali pro budoucí generace.
Zde přímo cítíte, jako byste se dostali do dobrodružného románu Julese Verna a sestoupili do hlubin světa. Do hloubky sto padesát metrů slézáte po dřevěných schodech, abyste mohli shlédnout úžasné části solného dolu. A nejvíce budete ohromeni nejen z hlediska velikosti rozlehlým sálem a kaplí svaté Kingy. Polští lidé jsou po staletí oddaní katolíci a to co vytvořili, bylo více než jen dlouhodobý koníček pro zmírnění nudy z těžké jednotvárné práce. Byl to akt uctívání.
Překvapivě jsou i lustry v solné katedrále. Vše bylo prostě vytesáno z přírodní soli tak, aby to k sobě ladilo, ale osvětlení vyžadovalo poněkud pracnější proces. Po těžbě byla kamenná sůl rozpuštěna, roztok poté zbaven nečistot a znovu vysušen tak až dosáhl vlastnosti skla. Lustry jsou to, jak si mnozí návštěvníci představují, že bude vypadat zbytek kavernózního dolu, přitom mají na mysli sůl, kterou používáme na ochucení stravy! Nicméně, kamenná sůl se přirozeně vyskytuje v různých odstínech šedé (u žuly byste také neočekávali jediný odstín).
Přesto, že se nezastaví příliv více než jeden milion návštěvníků (především z Polska a východních sousedů) je vícejazyčně zobrazena evoluce způsobů těžby soli v jednotlivých historických obdobích.
Z bezpečnostních důvodů je pro návštěvníky otevřeno pouze méně než jedno procento z dolu, ale i to je ještě téměř čtyři kilometry na délku. Což stačí dost unavit průměrného turistu po dvou hodinách prohlídky. Důl byl uzavřen ze dvou důvodů: 1. Nízká cena soli na světovém trhu, těžba se nevyplácela. 2. Důl je pomalu zaplavován - další důvod, proč je návštěvníkům vymezena pouze určitá oblast.
Náboženské řezbářské práce jsou ve skutečnosti to, z čeho může čerpat mnoho návštěvníků tohoto dolu, jak pro jejich úžasnou pravdivost, tak pro jejich křesťanské poslání. Nahoře se ukazuje Ježíš apoštolům po ukřižování. Nevěřící svatý Tomáš zkoumá rány na zápěstí.
Dalším pozoruhodným řezbářským dílem je Poslední večeře podle obrazu Leonarda da Vinciho. Práce a trpělivost, která musela být vynaložena k vytvoření této plastiky, je mimořádná. Můžeme si položit otázku, co by si mysleli horníci, že je jejich práce tak zveřejňována? Oni však na to byli zvyklí, ve skutečnosti i v nejrušnějších obdobích v devatenáctém století, navštívilo důl množství světových osobností a myslitelů. Což dokládá spousta zápisů ve sterých návštěvních knihách.
Tyto reliéfy jsou možná jedny z nejvíce ikonografických děl křesťanského lidového umění na světě a opravdu si zaslouží být zobrazeny. Jako malé překvapení dostanete informaci, že důl byl zapsán na původním seznamu světového dědictví UNESCO už v roce 1978.
Ne všechny práce byly snadné. Existuje mnoho soch v životní velikosti, jejichž vytvoření spotřebovalo značné množství času, mnoho měsíců, možná i let. V expozici dolu je také hodně předmětů, které používali horníci a které najdete na staletých zobrazeních. Katastrofální povodeň v roce 1992 zasadila poslední ránu komerční těžbě soli v oblasti a nyní důl funguje čistě jako turistická atrakce. Z dolu sice stále čerpají solanku, která se odpaří a zůstává nějaká sůl, ale nedosahuje ani starověké měřítko těžby. A bez tohoto opatření by se důl brzy zaplavil.
Ne všechny sochy mají náboženský nebo symbolický charakter. Horníci měli po tom všem smysl pro humor! Zde je vidět jejich vlastní pohled na legendu o Sněhurce a sedmi trpaslících. Na složitě vyřezávaných trpaslících je vidět, že některé z horníků inspiroval pro ironické zobrazení druhu své vlastní práce.
Horníci dokonce vložili draka na správné místo! Jistě namítnete, oni si pískali, zatímco druzí pracovali, ale podmínky solného dolu byli daleko od pohodlné práce a hodiny v podzemí byly dlouhé. Skutečnosti, že jsem ve štole, sotva přispělo k radosti a potěšení chodit do práce každé ráno.
Pro dovršení všeho je podzemní jezero, osvětlené tlumenými elektrickými svíčkami. To se zde nachází možná proto, aby staré legendy jezera v podsvětí a katolické užívání metafor se spoluprací svatých, daly vyniknout co nejsilnějšímu dojmu. Jak moc se liší pár minut přítomnosti zde od hluku a potu každodenního pracovního života v dole.
