Pod názvem Jarní sborník pro kutily se vám před 21 lety dostala poprvé do rukou publikace, určená pouze šikovným mužům. Jednotlivé svazky ediční řady dosáhly úctyhodného čísla 85 a otištěné konstrukce se počítají do tisíců. Sborníkem listují desítky tisíc lidí, kteří se chtějí podělit, nebo naopak napodobit to, co se nejvíc podařilo nebo osvědčilo. Obsah jednotlivých sborníků přesně kopíruje potřeby a přání, vypovídá o nedostatcích na našem trhu, o výši cen a tudíž nedostupnosti. Není pochyb, že nabídka obchodních organizací bude v dohledné době o mnoho pestřejší, otázkou však zůstává, jak hluboko budeme mít do kapsy. A tak šikovný kutil bude ještě dlouho hýčkán a obdivován svým okolím. Aby sborník byl i nadále dobrým pomocníkem úzce souvisí se srozumitelností návodů a pečlivým zpracováním dokumentace. Ideální je souhra autorského a redakčního kolektivu. V případě sborníku však autorský kolektiv není uzavřenou skupinou lidí. Naopak, co konstrukce, to nový autor. Proto i výchozí popis a výkresová dokumentace zaslaných návodů mají většinou tytéž, stále se opakující nedostatky, které mnohdy nelze sebepečlivějším zpracováním odstranit. Je důležité uvědomit si je. Textová část (popis výroby) musí být co nejpodrobnější. Kdo konstrukci stavěl, prošel mnoha úskalími, předělával, upravoval. Není nutné, aby se ostatní potýkali s týmiž problémy. Mnohé z použitých materiálů nebo součástek nejsou běžně k dostání po celém území republiky. Proto víte-li kde co sehnat, uveďte pramen. Není důležité, zda text napíšete na stroji, nebo rukou. List papíru by však měl být popsán jen po jedné straně a ne hustěji, než 30 řádků. Výkresovou dokumentaci stačí vyhotovit v tužce. Musí však obsahovat všechny potřebné kóty a nutné detaily. Mnozí si konstrukci upraví podle svého, avšak ne každý to dokáže. Fotografie jsou neodmyslitelnou součástí každého návodu. Dobrá fotografie vypoví o konstrukci víc, než sebedelší povídání. Měla by mít formát alespoň 9 x 13 cm. Fotografovaný předmět musíte umístit v klidném prostředí - na světlé ploše stolu nebo podlahy, zbavené okolních předmětů, nebo před jednobarevnou stěnou. Stálým prohřeškem jsou koberce s geometrickými vzory, nápadné závěsy, ve kterých se fotografovaný předmět ztrácí, nepořádek v okolí konstrukce. Raději se nezmiňujeme o dětech, usmívajících se u cirkulárky, ze sedačky traktoru a pod. Záběr volte tak, aby předmět (event. osoby ho obsluhující) měl kolem sebe prostor ve vodorovném i svislém směru. Uvědomte si, že prezentujete konstrukci, nikoli členy rodiny. Některé konstrukce představujeme na obálce sborníku. Pracujeme s barevnou fotografií nebo diapozitivem. Autory vytypovaných konstrukcí vyzveme jednotlivě. Těšíme se na vaše dobré nápady. Napište nám, které typy konstrukcí chcete ve sborníku najít častěji. REDAKCE USS
ia redakce sborníku
Udělej-Urob si sám Melantrichova 20, 110 00 Praha 1 telefon 26 21 27 Ach esa expedic- :>!>.:> r niku Udělej-Urob si sám Hájkova 1, 130 00 Praha 3 telefon 27 93 63 Na tuto adresu si můžete napsat o starší čísla sborníků, nebo objednat předplatné. Sborník zašleme okamžitě po vytištění.
Nedílnou součástí nejrůznějších elektrických strojů je přívodní kabel. Ne vždy se však můžeme s prací rozložit blízko domovní přípojky a například kabel k elektrické sekačce trávy bývá až 50 m dlouhý. Jeho hmotnost ztěžuje manipulaci s ním; nabízíme proto jednoduchou konstrukci ze dřeva. Jedinou podmínkou je úprava původního pevného spojení kabelu u stroje na možnost odpojení. VÝROBA STOJANU Kostru stojanu zhotovíme z lišt 1 až 4 z měkkého dřeva. Rozměry stojanu udané na výkresu vycházejí z rozměrů bubnu, určeného pro navinutí 45 až 50 m dlouhého kabelu 3 x 1,5 mm 2 . Kabely jiných průměrů a délky vyžadují odpovídající úpravu rozměru bubnu, popřípadě i stojanu. Lišty kostry spojíme mělkým přeplátováním, spoje zaklížíme lepidlem, popřípadě zajistíme vratovými šrouby. Kolečka 5 0 65 až 80 mm použijeme buď hotová, nebo je vyřízneme z tvrdého dřeva. Osu koleček můžeme vyrobit z hranolku tvr-
2
POJÍZDNÝ NAVÍJECÍ BUBEN dého dřeva 30 x 30 mm, do jehož konců zašroubujeme šrouby, na které předtím navlékneme kolečka s podložkami. Hranolek pak přišroubujeme pomocí úhelníků 7 ke stojanu. Máme-li možnost svařovat, privaríme osu 17 z kruhové oceli k úhelníku a na vyčnívající konce osy pak nasadíme kolečka 5 s podložkami 18 a zajistíme závlačkami 19.
Buben tvoří dvě kruhové postranice 8 0 300 mm z překližky 10 mm tlusté, mezi ně upevníme klec. Klec bubnu se skládá ze dvou kruhových boků 9, spojených čtyřmi příčkami 10. Příčky zapustíme do boků 0 120 mm z laťovky 15 mm tlusté tak, aby alespoň jednou mezerou prošla zásuvka prodlužovacího kabelu, jejíž průměr bývat asi 44 mm. Mezi tyto dvě příčlf upevníme plechovou zábranu 11, která zabraňuje vypadnutí zásuvky při zpětném navíjení kabelu. Klec i s bubnem se otáčí na hřídeli 12, kterou tvoří nosník 0 12 mm. Hřídel uložíme do duralové trubky 13, jejíž konce zalisujeme do postranic bubnu 8. Na jednu z postranic bubnu přišroubujeme šrouby se zapuštěnou hlavou, hranolky 14 z tvrdého dřeva. Budou tvořit „zuby" ráčny, do nichž zapadá závěs 15, který při konečné montáži upevníme na spodní příčku 4 stojanu. Důležité je, aby závěs měl velmi lehký chod otáčení. Hřídel bubnu upevníme na stojan dvěma držáky 16, ohnutými z plechu a zajistíme maticemi M12.
3
POKLÁDÁNI KABELU Při pokládání kabelu postupujeme tak, že vidlici prodlužovaclho kabelu zapojíme do sítě, stojánek mírně zakloníme a jedeme s ním na pracoviště. Kabel se při tom odvíjí z bubnu a pokládá na zem, protože ráčna je automaticky vypnuta tím, že se závěs vlastní hmotností otočí dolů. Po odvinutí kabelu připojíme jeho zásuvku k vidlici spotřebiče. NAVÍJENÍ KABELU Po ukončení práce otočíme sto-
jánek kolečky vzhůru a opřeme ho o vhodný předmět. Zásuvku prodlužovacího kabelu strčíme do klece bubnu za plechovou zábranu (takže nepřekáží a nezabírá místo) a pak začneme kabel navíjet tak, že jednou rukou otáčíme bubnem a druhou si kabel přisouváme, přičemž ho zároveň hadříkem otíráme od nečistot. V této obrácené poloze spadne závěs tvořící západku dolů a začne zapadat do „zubů" ráčny; tím je zajištěno, že se buben neotáčí zpět. Po navinutí
STAVITELNÝ PODVOZEK K SEKAČCE U nás vyráběné sekačky nemají možnost plynulé a především rychlé a snadné volby výšky nože nad terénem. V lepším případě mají vertikálně vyvrtané tři díry, z nichž v jedné je uchyceno kolečko. Jeho přeŠroubováním lze částečně nastavit výšku, fiešení je dost nepraktické. Vyrobil jsem podvozek, jehož výšku lze za několik sekund seřídit
4
do deseti poloh. Výhodný je především pro ty, kteří chtějí postavit sekačku sami. Zvolí-li větší průměr žacích nožů, mohou upravit prostřední část podvozku, přičemž funkční zdvihací část zůstává nezměněna. Konstrukce podvozku je jednoduchá, pořizovací náklady nepřesáhnou 300 korun včetně soustružnických prací.
kabelu zavěsíme vidlici na háček pomocí pryžového kroužku, jaký se používá k zavařovacím lahvím. Mírným natočením zapadne volný konec závěsu do dalšího zubu ráčny a tím zabrání otáčení bubnu i odvíjení kabelu. Pak stojánek obrátíme opět kolečky dolů a odvezeme ho na místo uloženi. Uložíme ho ve svislé poloze, která je stabilní, protože konce rámu přesahují přes kolečko. VILÉM GRESL
5
6
Podle obr. 1 naohýbáme nosnou část podvozku 1.1 z plechu. Nemáme-li k dispozici ohýbačku, ohneme plech mezi dvěma úhelníky, které upneme do svěráku a jejich kraje stáhneme důkladně svorkami. Ohýbáme mírným tlakem na plech a poklepáváme dřevěnou nebo gumovou paličkou co nejblíže k ohybu. Na rovné podložce překontrolujeme, zda všechny čtyři strany přesně dosedají, případně plech doohneme. Pak vyřízneme další díly podvozku 1.3, 1.4, 1.5 a 1.6, přičemž ich jednotlivé rozměry zkontrolujeme a upravíme podle již naohýbané nosné části 1.1, ke které je privaríme (obr. 2). Na spodní část plechu 1.1 vepíšeme maximální kružnici a podle ní vytvarujeme vnitřní kruh 17. Podvozek položíme na rovnou plochu spodní částí nahoru a kruh 17 pomocí dvou dřevěných latěk a stolařských šroubů k němu přitáhneme tak, aby seděl po celé délce. Svařujeme střídavě proti sobě do kříže zevnitř kruhu. Nesvařujeme souvisle, ale jen svary 30 mm dlouhými s odstupem asi 50 mm od sebe. Nakonec privaríme svislou část kruhu po celé délce 80 mm. Dále vyrobíme čtyři segmenty 2, při
jejichž výrobě dbáme na to, aby byly všechny čtyři zcela shodné. Rozteč otvorů na kružnici poloměru R95 není 20 mm, ale míra na obvodu R105, ze které se vychází. Pokud máme stojanovou vrtačku, vyvrtáme otvory ve všech segmentech najednou, jinak si musíme jeden segment předvrtat tenčím vrtákem (např. 0 3 mm) a podle něj předvrtat i ostatní tři segmenty. Do rohových dílů 1.3 a 1.4 vyvrtáme
otvory 0 20 mm pro hřídele 7. Těmito otvory provlékneme pomocné trubky 0 20 mm a na ně nasadíme seřizovači segmenty a privaríme. Všechny segmenty musí mít shodnou polohu. Toho dosáhneme tím, že krajními otvory v jednom páru segmentů (směrem od středu podvozku) provlékneme pomocnou tyčku 0 10 mm tak, aby se opírala o plochu podvozku, segmenty přitáhneme stolařskou svěrkou na podvozek a můžeme je přivařit. Druhý pár ustavíme a privaríme stejně. Z plechu vyřízneme držáky 3 rukojetí a privaríme je na nosný díl 1.1 podvozku. Podle obr. 3 vyrobíme čtyři ramena 4 a seřizovači páky 5, které musíme vyříznout z pružného plechu max. 1,5 mm tlustého (např, z pásové pily). Dále zhotovíme hřídele 6 pro kolečka 19. Pokud použijeme kolečka jiná než GOPP 160 x 44 mm, hřídele patřičně upravíme, vnější průměr koleček 160 mm však musíme dodržet. Pokračujeme výrobou hřídelí 7 (obr. 1), vymezovacích podložek 8, podložek 9 pro zajištění koleček, pojistných kolíků 10, matic 11 a vložek 13. šrouby 18 buď vyrobíme podle obr. 3, nebo můžeme použít i normalizované šrouby M10 x 50 mm se závitem až k hlavě, které sice mají menší průměr hlavy a tedy v trubce 7 nepatrně větší vůli. To však není na závadu. Pak již můžeme začít s montáží. Do dvou hřídelí 7 zapájíme mosazí matice 11, do druhých dvou zapájíme vložky 13. Na opačné konce hřídelí 7 privaríme ramena 4 a to
7
-'
8
SI-
tak, aby byla dvě provedení levá a dvě pravá s tím, že stejná ramena připájíme na hřídele s vložkami 13 a druhou stejnou dvojici ramen na hřídele s maticemi 11. Pro lepší pájení můžeme do ramen propilovat trojhranným pilníkem rýhy. Do ramen nasadíme hřídelky 6 koleček a ze zadní strany privaríme. Přiložíme seřizovači páky 5, snýtujeme je s rameny a pak páky vytvarujeme podle podsestavy na obr. 3. Madlo 12 páky odlijeme z přibarveného dentacrylu přímo na páce: Můžeme samozřejmě zvolit i jednodušší řešení, např. nalisovánf madla. Na hřídele 7 navlékneme vymezovací podložky 8, zasuneme do podvozku 1 a oba hřídele sešroubujeme šroubem 18, který provlékneme z jedné strany podvozku skrz hřídel 7 s vložkou 13 až na druhou stranu do závitu v matici 11. Přes or v segmentech 2 vyvrtáme or v páce 5 pro zajišfovací kolík
«
10, který k páce přišroubujeme maticí 27. Zkontrolujeme, zda kolíky na všech segmentech volně zapadají do všech otvorů, popřípadě otvor v segmentu propilujeme. Zátkou nakonec zasiepíme otvor v hřídeli 7 a tím j spojovací šroub 18. Nasadíme kolečka 19 a přišroubujeme je šroubem 22 přes podložku 9. Z tenkostenné ocelové trubky ohneme obě rukojeti 14 a 15. Hotové rukojeti nalakujeme a poté na horní část 14 nasadíme madlo 20 z PVC hadice. Rukojeť potřeme naftou, hadici dáme na chvíli zmoknout do vařící vody a pak ji v rukavicích navlečeme na rukojeť. Obě části rukojetí spojíme vratovými šrouby 23 s křídlatými maticemi 25. Stejnými šrouby s maticemi přišroubujeme rukojeti k podvozku 1. Pro snadné přenášení celé sekačky si vyrobíme ještě držadlo 16. Ohneme je ze stejné trubky jako
rukojeti a k podvozku je přišroubujeme dvěma šrouby 24 s maticemi 26. Na volný konec držadla navlékneme rukojeť z řídítek kola. Při nastavování výšky sekané trávy stačí postupně jen stlačit všechny čtyři seřizovači páky směrem ke kolečkům, vysunout zajišťovací kolíky z otvoru segmentu a páky přesunout do potřebného otvoru. KAREL CINKL
kmitů prohazovačky n2 = 110 min"1, vychází průměr řemenice na hnacím hřídeli
PROHAZOVAČKA NA ELEKTRICKÝ POHON Každý majitel rodinného domku, chalupy či zahrady potřebuje čas od času prosít písek nebo kompost. Obchodní síť nabízí pro tyto účely pouze ruční prohazovačku s operou. Různé návody pro kutily u náročné na pohon a prostor »uskladnění. Proto jsem si navramatérsky vyrobil a odzkoušel řešení, které splňuje mou představu. Základem je jednoduchá konstrukce, umožňující kmitavý pohyb ruční prohazovačky v nakloněné rovině, poháněná vrtačkou Narex EV 508D. Kombinace prohazovačky se stojanem se stává výborným pomocníkem při ne příliš příjemné práci. Uskladnění je jednoduché, neboť rám stačí opřít o stěnu. Konstrukčním materiálem je převážně dřevo. U spojů, vyžadujících časté povolení nebo dotažení, jsou použity křídlaté matice, za kluzná ložiska poslouží trubka. K úpravě lze použít prohazovačku různé velikosti, proto je výkresová dokumentace zpracována pouze
#
Pokud nemáme k dispozici takovou řemenici, nahradíme ji kolem, složeným z trubky a dvou čel z tlustšího plechu.
pro horní (pohonnou) část, tj. hnací a hnaný hřídel, včetně uložení a upevnění k rámu. Ze spodní části jsou nakresleny jen podstatné části, z nichž pomocí textu a fotografií zcela vyplývá jejich konstrukce. Alternativním pohonem může být samostatný elektromotor s výkonem alespoň 100 W. Vyžaduje to však (při jeho větších otáčkách) rozšíření převodů o další hřídel, jehož konstrukce by byla analogická hnacímu hřídeli s vrtačkou, a proto jej dále nepopisujeme. VÝPOČET PŘEVODU Zjistil jsem, že optimální počet kmitů (otáček) prohazovačky je n2 = IOO-s-130 min"1. Podle použitého průměru řemenice di na hnacím hřídeli vypočteme potřebný průměr d2 řemenice na hnané hřídeli ze vztahu ni di = n2 d 2 Použitá vrtačka má otáčky n, = 800 min \ Na prototypu jsem použil plechovou řemenici z pračky 0 d2 = 160 mm. Zvolíme-li počet
x
HNACÍ HŘÍDEL Výroba a sestavení hřídele jsou zřejmé z obr. 1 a z výrobních výkresů na obr. 2. Mezi stojany 1 a 2 s nalisovanými pouzdry 3 se na hřídeli 6 otáčí malá řemenice 7 a setrvačník 10 (lze ho vytvořit z jednoho až tří odlitků klínové řemenice 0 cca 70 mm). Na vyčnívajícím konci hřídele jsou dvě tělesa spojky 14 (trojúhelníkového tvaru z umělé hmoty) používaná u čerpadel, s vložkou 15. Oba díly se vyrábějí pro různé průměry hřídele a jsou ke koupi v prodejnách s čerpadly. Do tělesa zhotovíme otvor se závitem pro pojistný šroub 16. Čep 17 umožňuje připojit druhé těleso spojky k vrtačce. Průměr čepu vychází z největšího možného průměru ve sklíčidle a otvoru ve spojce. Vrtačku usadíme válcovou plochou do stojanu 18 a utáhneme páskem 19. Tělo vrtačky leží na podložce 26, boky jsou zafixovány opěrkou 22 a při-
9
10
taženy přítlačnou destičkou 23. Napínání klínového řemenu 35 je vyřešeno posuvem základní desky 27, na který je celý pohon upevněn. Deska 27 se posouvá po dvou šikmých deskách 28 a v potřebné poloze desku fixujeme přítlačnou lištou 29 a napínacím šroubem 31 a 32. Pro lepší ustavení základní desky 27 přišroubujeme zespodu lišty 33. Aby byl klínový řemen pro malé průměry řemenic poddajnější, odstraníme z něj vrstvu plátna. HNANÝ HŘÍDEL je upevněn na druhé základní desce 27 (obr. 3). Klikový hřídel 36 je uložen ve dvou stojanech 39 a 38 s nalisovanými pouzdry 3 (obr. 2). Osa hřídele musí být ve větší výšce od desky 27 než je průměr použité řemenice 40. Dále je potřeba, aby osa klikového hřídele byla v ose
11
12
Obr. 3
Osa řemene
prohazovačky. Na klikovém hřídeli je nasazeno otočné pouzdro 37. HAZOVAČKA zakoupené prohazovačky 45
Osa prohazovačky
11
(v prototypu rozměru 800 x 1000 mm) nejdříve odstraníme vzpěru. Na té kratší straně rámu, na které není svar, rozebereme pletivo a tím vytvoříme prostor pro
13
nasazení volně otočného pouzdra 41. Pouzdro vyrobíme z trubky, kterou rozřízneme a po nasazení na rám opět svaříme. Na pouzdro upneme táhlo 42, které na druhé straně připevníme na pouzdro 37 volně otočné na klikovém hřídeli 36 (obr. 4). Při stavbě je třeba dodržet, aby řemenice na obou hřídelích byly souosé a dále aby bylo souosé táhlo s prohazovačkou. Hnanou řemenici můžeme seřídit vzájemným posunutím matic 8 a opětným utažením. Souosost táhla s prohazovačkou lze upravit posunutím hnaného hřídele i se základní deskou 27. Nosný rám prohazovačky zhotovíme z prken tak, aby bylo možné libovolně nastavit jeho sklon. Sklopné stojiny slouží kromě nastavování sklonu i k výškovému vyrovnání v terénu. Kmitavý pohyb
13
14
prohazovačky umožňuje osm nábytkových koleček upevněných na nosném rámu (obr. 5). čtyři větší kolečka 43 nesou hmotnost prohazovačky i s prosívaným materiálem, čtyři menší 44 vedou prohazovačku stranově. Při ověřování funkce se ukázala nutnost utlumit pohybovou energii v dolní i horní úvrati a zklidnit tak chod prohazovačky. Proto je zařízení nahoře i dole doplněno jednoduchým odpružením (obr. 6). Jako víčka pro uložení pružin poslouží lahvové zátky.
OBSLUHA PROHAZOVAČKY Před zahájením práce překontrolujeme šroubové spoje, připojení vrtačky, pevné usazení rámu v terénu pomocí výsuvných oper. Kluzká ložiska namažeme vazelínou. Zásadní vliv na řádné prosévání zpracovávané hmoty má sklon prohazovačky. Pro suchý písek volíme větší sklon (až 45°), pro vlhkou zeminu menší (asi 30°). Sklon prohazovačky přizpůsobíme pro každý materiál zvlášť, aby posuv zpracovávané hmoty byl
pozvolný. Prosátý materiál pod pletivem a také nepropadlý materiál odebíráme průběžně. Vrtačka má aretační knoflík pro plynulý chod, což komplikuje zapínání a vypínání. Proto jsem mezi vidlicí na kabelu vrtačky a zásuvkou na přívodním kabelu zhotovil mezičlánek z 30 cm kabelu CYSY 2 x 1 mm2, kabelové vidlice, kabelové zásuvky a kolébkové vypínače. Tato úprava se osvědčila. Elektrické zapojení nepodceňujeme, musí odpovídat ČSN. ING. FRANTIŠEK LEHNER
ROZEBÍRATELNÉ STOJANY 5
ři řadě prací v domácnosti a na chatách (např. při lakování oken a dveří, při rozřezávání desek velkého formátu apod.) potřebujeme vhodné podepření. Zhotovil jsem si proto stojany, jejichž hlavní výhodou je to, že je lze pohodlně rozebrat. Rozložené stojany zabírají jen malý prostor, takže je můžeme snadno uskladnit nebo převézt v zavazadlovém prostoru automobilu. Protože jsou vyrobeny z tenkostenných profilů Jäkl, je na ně možné snadno upevnit další prvky, například
VYROVNÁNÍ
NEROVNOSTI TERÉNU
15
svorky. Způsob uchycení noh umožňuje vyrovnat nerovnosti terénu. Nejdříve zhotovíme úchyty noh 3. Horní konce odřízneme pod úhlem 75° a k vyvrtaným otvorům
privaríme matice 4 (při svařování máme v matici zašroubovaný šroub). Hotové úchyty 3 privaríme k příčníkům 2 a příčníky pak k páteři stojanu 1. Spodní konce noh 7 odřízneme opět pod úhlem 75° a privaríme k nim patky 8 z plechu 2 mm tlustého. Potřebnou výšku noh nastavíme stavecím šroubem 5, na který po odříznutí hlavy privaríme křídlatou matici 6. Po začištění svarů opatříme stojany ochranným nátěrem. Jlftí VRZBA
rúrok 1 1/2". Priemer vnútorného slepeného otvor volíme podľa priemeru hriadeľa, vôľa má byť asi 0,1 mm, prípadne väčšia, podľa výrobných možností. Keďže puzdro musí prenášať aj bočné (axiálne) sily, je dôležité, aby dno otvoru bolo rovné. Telesá puzdra odrežeme z rúrky 1 1/2". Hore na ne Pri stavebných alebo záhradníckych prácach je fúrik privaríme platne z plochej ocele 45 x 5 mm. Slúžia na nevyhnutným pomocníkom. Keďže výrobca dosiaľ privarenie telies na rám fúrika. Aby sa zachovala nevyriešil klzné uloženie kolesa, často sa stáva, že sa súososť obidvoch puzdier, pri zváraní nasunieme fúrik na hriadeli zadŕha. Práca s takýmto fúrikom je obidve telesá na pomocnú rúrku 1 1/4". namáhavá a navyše ju sprevádza nepríjemné píska-' Pri montáži nasunieme najprv koleso s hriadeľom do nie. Zhotovil som preto klzné uloženie kolesa, ktoré privarených telies. Potom zasunieme do telies silononetreba primazávať. vé puzdra a vy středíme ich tak, aby sa čelá hriadeľa Úprava nie je náročná; treba len zhotoviť dve puzdra opierali o dná slepého otvoru. Navŕtame otvory zasunuté do rúrok, ktoré pomocou platní privaríme na 0 5 mm a danú polohu zabezpečíme závlačkami. rám fúrika. Koleso sa má otáčať rovnomerne. Ak sa v niektorom Puzdra vysústružíme zo silonu. Ich vonkajší 40mm mieste kríži, zväčšíme vôľu v otvore alebo na povrchu IVAN MEDZIHRADSKÝ priemer upravíme tak, aby sa dali zasunúť s vôľou do puzdra.
ÚPRAVA FÚRIKA
16
je vlastné upravená sprchová konvka, která umožňuje přímo ládat množství vody prstem ruky, v níž hubici držíme. To je výhodné zejména u zahradních sprch, které poskytují většinou jen omezené množství teplé vody. Hubice se skládá ze sprchové koncovky, tělesa koncovky s ventilem a z rukojeti. POSTUP PRÁCE Jednotlivé díly vyrobíme podle výkresu, nejlépe z mosazi, která se dobře pájí cínem a nekoroduje. Sprchovou koncovku 1 použijeme hotovou, vhodná je například koncovka z„pevné" sprchy. Těleso koncovky získáme spájením tří dílů: Tělesa koncovky 2,
17
jehož závit přizpůsobíme použité sprchové koncovce, tělesa ventilu 3 s přepouštěcími otvory a š roubení 4 se závitem M20 x 1,5 mm. Po spájení a začištění namontujeme zespodu do tělesa ventilu táhlo 5, na kterém z obou stran vyřízneme závit M3. Na spodní konec táhla upevníme dvěma matičkami M3
gumovou kuželku 6 tvořící vlastní ventil. Shora navlékneme na táhlo ventilu těsnicí kroužek 7 z měkké gumy s otvorem 0 2,5 mm, pak kovovou podložku 8 a pružinu 9. Na volný konec táhla našroubujeme tlačítko 10. Rukojeť sprchy zhotovíme tak, že k šroubení 11 připájíme přívodní
Rodinný dům zásobujeme vodou z vlastní studny. Protože poslední dva roky byly skoupé na vláhu, voda ve studni poklesla a tím došlo k havárii čerpadla. Abych tomu napříště zabránil, umístil jsem do studny zařízení, které při poklesu hladiny vody přeruší elektrický obvod čerpadla a při zvýšení hladiny jej znovu spíná. Použijeme k tomu v prodeji běžně dostupný plovákový spínač VP5D,
který s minimálními náklady upravíme tak, aby se při sepnutí elektrického obvodu a při dalším vzestupu hladiny lanko nepovolilo, což by vedlo k jeho vypadnutí z vedení kladky, popřípadě k namotání na sací či výtlačné potrubí. Při úpravě spínače jsem místo horní zapínací zarážky použil pomocné zapínací závaží. Úprava a činnost spínače je zřejmá z výkresu. Pomocné závaží 5 (zapínací)
trubku 12, na jejíž spodní konec připájíme koncovku 13 podle přívodní hadice. Trubku 12 se šroubením 11 spájíme tak, aby po našroubování rukojeti na šroubení 4 ventilu zůstal zachován prostor pro těsnicí kroužek 14. Rukojeť opatříme krytem 15 z řídítek kola. ING. KAREL DVOŘÁČEK
HLIDAC HLADINY 0 hmotnosti asi 200 g zhotovíme ze silonu, připevníme je ocelovým lankem 4 k ovládací páčce 8 spínače 1. Vzdálenost mezi závažím 5 a páčkou 8 musí být minimál4fc ně 10 cm. Od plováku snímajícího^^ výšku hladiny vedeme původní lanko 3 přes kladku 2 otvorem v ovládací páčce 8 spínače 1 a dále otvorem v zapínacím pomocném závaží 5 až k původnímu závaží 7. Mezi závaží 5 a 7 umístíme vypínací doraz 6. Místo ocelového lanka, které ve vlhkém prostředí poměrně rychle koroduje, můžeme použít silonový vlasec, používaný k výpletu badmintonových raket. Při nastavování vypínacího bodu musíme pak vzít v úvahu pružné prodloužení vlasce. Aby nebylo příliš velké, je vhodné nahradit původní závaží 7 závažím o hmotnosti dostačující k tomu, aby vlasec byl napnutý. Při poklesu hladiny vody se zvedá doraz 6, který současně zved 1 závaží 5, které v určitém nasta ném okamžiku pomocí ovládací páčky 8 vypíná elektrický obvod. Při zvedání hladiny se plovák zvedá a doraz 6 klesá dolů i s pomocným závažím 5. Jakmile se napne lanko 4 připevňující pomocné závaží 5, spínač opět sepne. I při dalším zvedání hladiny klesá napínací závaží 7 stále níž, a udržuje tak lanko 3 stále napnuté. Nemůže proto vypadnout z vedení kladky a namotat se na potrubí. Spínač musíme umístit tak, aby nemohl být zaplaven vodou. Vzdálenost vodní hladiny a kladek může být maximálně 20 metrů. ING. ZDENĚK ČECHAL
18
DETSKÁ HOUPAČKA Z vyřazených pružin zadní nápravy Škoda 100, Avie i jiných vozů se dá pro děti zhotovit houpačka, kterou můžeme zdokonalit o podobu koně, kohouta nebo jiných oblíbených zvířátek. Děti si na ní určitě do sytá vyhrají. Houpačka je vhodná pro děti do osmi let. POSTUP PRÁCE Pružiny 1 svaříme na horním i dolním konci vzájemně k sobě a nahoru privaríme dva ocelové pásky 3, do kterých vyvrtáme po čtyřech otvorech 0 6,5 mm pro upevňovací vruty. Do dolní části Rozpiska materiálu
pružin zasuneme trubky 2, které mají stejný průměr jako vnitřní průměr pružin a privaríme je k nim. Tělo koně uděláme z dřevěného trámu 4. Vpředu bude svislý výřez pro zasazení šíje 5, vzadu pro ohon 6. šíji i ohon vyřežeme z prkna 3 cm tlustého (hlavu k šíji přilepíme na tupo nebo pomocí kolíků) a boční strany hlavy i šíje můžeme ještě zesílit přeplátováním 2 cm tlustými prkny po obou stranách. Okraje přidaných prken opracujeme na koňské šíji do oválného průřezu. Na tvaru hlavy si můžeme ještě vyzkoušet své řezbářské
umění. Uši 8 vyřízneme s hlavou vcelku nebo je zhotovíme ze silnější chromované kůže a přibijeme hřebíčky. Šíji a čelo ozdobíme třepením 9 z proužků kůže nebo z rozpletené temovacf šňůry. Tělo koně opracujeme, aby všechny hrany i rohy byly zaoblené. Do výřezů zasadíme šíji a ohon, spoje zalepíme lepidlem Herkules nebo Ěpoxy 1200 a spoj hlavy s tělem ještě zpevníme dlouhým vrutem 7. Hlavu s tělem natřeme dvakrát hnědým Luxolem a ohon dvakrát černým syntetickým lakem. Trubky 2 s pružinami musíme do země zabudovat důkladně, aby se podstavec při houpání nevyviklal. Nejlépe je trubky zabetonovat podobně jako sloupky k plotu. Na koně upevníme drždla a stupačky 10. Na jejich konce můžeme přidat návleky z řídítek. Hotové tělo upevníme na pásky stojanu vruty 0 6 x 35 mm tak, aby konec trupu byl od svislé osy pružin vzdálen asi 30 cm. Pokud by se při houpání houpačka více převažovala dopředu nebo dozadu, posuneme tělo na podstavci o 2 až 3 cm, a to v opačném směru. Podstavec můžeme natřít základní barvou na kovy a černým syntetickým lakem. MIROSLAV DIBLÍK
19
Obr. 2
Obr. 1 Obr. 3
20
SNEZNY ROLLOPED Výrobní družstvo Směr Praha vyrábí Rolloped, který se stal mezi nejmenšími dětmi velmi oblíbeným prostředkem zábavy a sportovního vyžití. Aby bylo možno tento populární výrobek využívat nejen v létě, ale i v zimě, zhotovil jsem lyže, které upevňuji místo koleček. Úprava je jednoduchá-a levná. POSTUP PRÁCE Lyže vyrobíme ze starých dřevěných dětských lyží, které upravíme na rozměry uvedené na . 1. šířka zadních lyží 55 mm r iyla zvolena podle šířky původních 'koleček. Vhodnější, ale i dražší by byly lyže z plastu, protože bychom je nemuseli mazat. Lyže uchytíme pomocí držáků, které ohneme z hliníkového plechu 2 mm tlustého. Ohýbat musíme opatrně, protože hliníkový plech je náchylný ke vzniku trhlin. Vhodnější je plech nerezový nebo mosazný. Výšku držáků — jak předního (obr. 2), tak i obou zadních (obr. 3) — zvolíme * tak, abychom zachovali původní výšku Rollopedu. Výška držáků lze upravit podle výšky dítěte. Otvory 0 6,2 mm odměříme a vyvrtáme až
po ohnutí, protože při ohýbání se většinou nevyhneme nepřesnostem. Držáky upevníme k lyžím mosaznými šroubky M5 se zapuštěnou hlavou. Jejich délku volíme podle tloušťky použitých lyží. Shora je zajistíme okrasnými maticemi M5 z jízdních kol. Osy lze použít po menších úpravách původní, se závitem M6 na obou koncích. Lépe je však vyvrtat na obou koncích vnitřní závit M4. Při troše zručnosti to je možné
i bez použití soustruhu. Polohu předního držáku (obr. 2) vymezíme na ose pryžovými kroužky z vodovodních baterií. Pod hlavu šroubků M4 vložíme chromované tvarové podložky, které lze zakoupit v Rempu. Mezi zadní držáky (obr. 3) vložíme původní distanční válečky z plastu. Před konečnou montáží nastříkáme držáky (nejsou-li z nerezového plechu) černou barvou a lyže žlutou barvou. Ing. PETR CAHA
KORSO KOLKA Korsokolka je smyšlený název pro dopravní prostředek bez šlapadel. Je určen zejména pro děti od jednoho do tří roků. Lze jej používat jak venku, tak i v domácnosti, kde se osvědčuje zejména v zimním období. Provedením nepoškozuje koberce ani zařízení bytu. POSTUP PRÁCE Podle rozpisky si nejdříve seženeme potřebný materiál. Základem je dvojice balánčních koleček 16, používaných u dětských jízdních kol, která lze i s rameny 15 koupit
21
22
POHLED
)_•_!
-r-010
ŠROUB S MATICÍ M8
25
23
samostatně v prodejně Domácf potřeby. Přední kolečko 8 je dřevěné s gumovou obručí používané u starších typů kočárků pro panenky. Dřevěný hranol řídítek 3 a zadní hranol 11 mají stejný průřez 40 x 60 mm a lze je zhotovit nejen z tvrdého, ale i měkkého dřeva. Dbáme, aby dřevo bylo bez suků a podélných prasklin. Podélné hrany hranolů ohoblujeme a zaoblíme na poloměr r = 5 mm, aby se při pádu nemohlo dítě zranit. Zřejmě pracnější bude podélné navrtání hranolu 3 pro tyč řízení 2. Hranol však můžeme provrtat i z obou stran. Do hranolů 3 a 11 vyvrtáme slepé otvory 0 10 mm pro nosníky 10 a 14. Použijeme raději vrtáku 0 9,5 mm. Nosníky 10 a 14 postupně opatrně narazíme do dřevěných hranolů 3 a 1 1 . (Jako nosníky 10 a 14 lze například použít hliníkový vodič 0 9,5 mm ze zbytku elektrického kabelu.) Nosníky 10 a 14 můžeme ještě v hranolech 3 a 11 zpevnit zaražením příčných ocelových kolíků V 3 mm, což není ve výkresech zakresleno. Sedadlo 12 zhotovíme ze dřeva bez suků a prasklin. Všechny horní hrany zaoblíme na poloměr r = 10 mm. Na přední straně sedadla vyřízneme zářez pro úhelník 18. Zespodu sedadla vyvrtáme otvory 0 10 mm pod úhlem asi 20 stupňů pro nosníky 14. Shora sedadla otvory 0 6 mm pro zasazení opěrky 13. Sedadlo, nosníky a opěrku sesadíme dohromady naražením.
Tuhost sesazení můžeme ještě zlepšit zaražením ocelových kolíků 0 3 mm z boku styčných dílů. Přední část sedadla upevníme k hranolu 11 pomocí úhelníku 18, který přišroubujeme vruty 3,5 x 30 mm. K zadní části hranolu 11 připevníme dvojici balančních koleček šroubem 17 s maticí. Řídítka 1 vyrobíme z hranolu tvrdého dřeva. Na obou stranách upravíme hranol na kruhový průřez. Všechny hrany zaoblíme a na kohce řídítek přišroubujeme pryžové dorazy 19. Tyč řízení 2 jednostranně osadíme na 08 mm a vyřízneme závit M8. Lze použít 1 vhodnou trubku. Na prototypu byla použita ocelová trubka od osvětlovacího tělesa „Penda". Tyč řízení 2 zasadíme do slepého otvo-
PŘENOSNÝ KLOZET GRAMOFON Pro děti ve věku od dvou do šesti let, zvláště pak pro děti nemocné, upoutané na lůžko, je určeno níže popsané sociální zařízení. V našich obchodech lze bez problémů koupit nočník, dokonce různých velikost! a tvarů, ale vždy skoro stejně vysoký. Pro děti starší dvou let je výška nevyhoyující. Dětská vložka z umělého materiálu, která se zasouvá do běžného sedadla na WC obvykle způsobuje malým dětem nesnáze. Pokusil jsem se
24
tedy o vlastní řešení. POSTUP PRÁCE Sedací desku 3 vyřízneme z překližky 10 mm tlusté. Tvar otvoru v desce přizpůsobíme sedací záchodové vložce 12 z umělé hmoty, kterou zakoupíme hotovou jako dětskou vložku na WC. Přední okraj sedací desky 3 vyřízneme tak, aby se kryl s předním zaobleným okrajem vložky 12 a k okrajům a bočnicím ho vytvarujeme
ru 0 10 mm ve středu řídítek 1 a spojení zpevníme příčným ocelovým kolíkem 0 3 mm. Na tyč řízení pak nasadíme suvně rozpernou trubku 9, hranol 3, podložku 4, vidlici 6 předního kola a vše zajistíme maticí 5, kterou pevně utáhneme. Pokud se řídítka otáčejí ztuha, je nutno podložku 4 vyměnit za tenčí, slabší. Nakonec uložíme přední kola na čep 7. Matice M8 na čepu 7 řádně dotáhneme na obou stranách. Vidlice 6 se nesmí prohýbat dovnitř, kolo se musí volné otáčet. Boční vůli předního kola 8 na čepu 7 vymezíme běžnými podložkami různé šířky. Nakonec korsokolku doplníme zvonkem, bílou odrazkou vpředu a červenou odrazkou vzadu. OTAKAR HOŠEK
VNĚJŠÍ OBVOD POZICE 13
25
podle výkresu. Tvar je volen se zřetelem na snadnější sezení. Hrany sedací desky zaoblíme radiusem 5 mm. Hotovou desku nastříkáme z obou stran bílou barvou, horní plochu raději dvakrát. Pokračujeme výrobou ostatních částí dřevěné konstrukce. Do bočnic 2 vyřízneme drážku 10 mm širokou pro zapuštění sedací desky. Drážku i postranní okraje sedací desky potřeme klihem, bočnice ztuha narazíme a necháme řádně zaschnout. Bočnice nezapomeneme předem natřít bezbarvým nitrolakem, stejně tak natřeme ještě před montáží všechny ostatní dřevěné díly. Poněkud složitější je výroba noh 1. Konce seřízneme pod úhlem 15° a vnější hrany zaoblíme radiusem 5 mm. Velikou pozornost musíme věnovat zhotovení otvorů 0 10 mm, které vrtáme pod úhlem 15°. Horní
otvory pro tyčky zábradlí jsou průchozí, dolní otvory pro vzpěru 7 jsou slepé. Vhodné je otvory předvrtat vrtákem 0 2,5 mm. Vždy dvě nohy spojíme tyčkou zábradlí 5 a vzpěrou 7 a proměříme rozteče nahoře i dole. Míry udané na výkresu nejsou kritické, ale musí být na obou dvojicích noh stejné. Zklížené dvojice noh ve tvaru písmene A přišroubujeme pak k bočnicím buď vruty 0 4 x 35 mm, nebo průchozími šrouby M5 x 40 tak, aby výška sedací desky byla 240 mm nad zemí. Tuhost konstrukce je dostatečná. Na zadní konce zábradlí nasadíme a zaklížíme zadní opěradlo 4. Přední část zábradlí opatříme koulí 6, kterou přilepíme. Slouží jako držadlo i opěradlo. Ze spodní strany upevníme k sedací desce 3 dva mosazné úhelníky 10, k nimž přišroubujeme dětskou sedací vložku 12 dvěma mosazRozpiska materiálu
26
nými šrouby 11 s velkou vroubkovanou hlavou. Nádoba 13, kterou pod stolici podkládáme, je pětilitrové vědro z umělé hmoty s kovovým obloukovitým držadlem a odnimatelným víkem. Držadlo i víko odstraníme. Nádobu uchytíme pomocí nábytkových kuličkových západek 9 přišroubovaných zespodu k sedací desce v ose kruhové nádoby 13 tak, aby kuličky zasahovaly pod její lem. Použijeme kuličkové západky, které se používají u dvířek kuchyňské linky. Protože kulička západky je pohyblivá v rozmezí asi 4 mm, zcela postačí k uchycení nádoby za lem. Abychom mohli vědro nasadit, musíme ještě v úrovni zarážek vyříznout část zapuštěného lemu sedací vložky 12 v délce, asi 3 cm. Tento výřez zároveň fixuje polohu nádoby. OTAKAR HOŠEK
V panelových domech jsou většinou malé místnosti a tak je třeba s místem velmi šetřit. Najít stabilní vyvýšené místo pro diapromítačku se většinou nepodaří a tak rozhodneme-li se promítat, trvá nějakou dobu, než přístroj vypodložíme, připravíme přívod proudu aťd. Uložení většího počtu zásobníků s diapozitivy je další problém. Mnozí mi jistě dají zapravdu, že jedno s druhým vede k tomu, že diapromítačku přestaneme používat. Konstrukcí, kterou předkládám, jsem se pokusil vyjmenované problémy řešit. Pojízdná skříňka se vším potřebným má stálé místo v nábytkové stěně (obr. 1). Použití je otázkou vteřin: zajedeme s ní před plochu, na kterou promítáme, vytáhneme věž a posuneme ji do zářezů. Vyjedeme se zásobníkem, zapneme prodlužovacf šňůru a z křesla přistaveného k boku skříňky pohotově ovládáme promítačku a vyměňuje-
a to obě strany. Zde i při dalších spojích používáme kolíky 0 8 mm. Na vnitřní stranu latí 3 přilepíme výztuhy 6. Pak si položíme čelo 1 do vodorovné polohy a pomocí kolíků k němu přilepíme dno 7 a spojené lišty 3 a 5 těsně k vyfrézované drážce. Dbáme na dodržení kolmosti. Takto vyrobenou kostru necháme řádně zaschnout. Poté do kostry vlepíme natupo latě 4, do nichž předem zhotovíme výřezy pro aretaci věže ve vysunuté poloze. Do středních latí 4 ještě zhotovíme drážky 5 x 15 mm pro hlavu šroubu 37. Opěrky 8 vlepíme až po zhotovení zásobníku a uzpůsobíme je tak, aby se zásobník volně vysouval. To se týká i distančních podložek 10, které vlepíme na dno. Zespodu přišroubujeme do závrtů ve dně nábytková dvojkolečka 11. Otvory pro rukojeť 14 v horní desce 2 vyvložkujeme trubičkou 0 6 mm, aby se rukojeť v měkkém dřevě
POJÍZDNÁ SKŘÍŇKA NA DIAPROJEKTOR me diazásobníky. Při skládání je postup opačný. Do zásobníku se vejdou 53 diazásobníky, tj. 1908 diapozitivů. Zásuvka v jeho horní části slouží k uložení dálkového ovladače, dokumentace k diapozitivům ap. Na promítačku ušijeme potah z koženky, který ji chrání před prachem. POSTUP PRÁCE Všechny plošné ddy nařežeme nástavcem okružní pily k vrtačce E 513 D. Dosáhneme tak přesných a kolmých řezů. Pro dýhování hran pak není nutné další opracování. Hrany dílů z laťovky dýhujeme nastříhanými pásky bukové dýhy, které potřeme lepidlem Herkules a žehličkou zažehlíme. Minihoblíkem začistíme hrany a dobrousíme. Tak si připravíme všechny díly. Spoje lepíme lepidlem Herkules, ty více namáhané pak Epoxy 2000. Vozík A. V zadním čele 1 vyfrázujeme drážky a ze spodní strany dna 7 zhotovíme plochými vrtáky závrty do hloubky 16 mm (obr. 2). Potom slepíme pomocí kolíků lať 3 s latí 5,
nevyviklala. Hliníkový pásek se prodává s rukojetí, ale kvůli vzhledu ho nemontujeme. Rukojeť přitáhneme matičkou přes podložku, ale až po povrchové úpravě. Horní desku 2 pak přilepíme pomocí kolíků k latím rámu 3 tak, aby lícovala s předním čelem vozíku. Bočnice & zatím nemontujeme. Zásobník B. Než se pustíme do výroby jednotlivých detailů, ověříme si vnitřní rozměry vozíku. Je-li to nutné, upravíme rozměry zásobníku. Připravíme si zadní čelo 15. Pokud se rozhodneme pro zápustnou rukojeť 16, odvrtáme materiál plochým vrtákem a rukojeť napevno uchytíme. Kdybychom použili rukojeť 14, pak otvory vyvložkujeme trubičkami, ale rukojeť zatím nepřipevňujeme. Nejprve vyrobíme odkládací zásuvku. Pomocí kolíků slepíme latě 23 a 24 a zespodu do drážek vlepíme a přitlučeme dno 21. Hotovou zásuvku spojíme latěmi 22 se dnem zásobníku 17 a tento celek připojíme k přednímu čelu 15. Spojujeme pomocí kolíků a styčné plochy potíráme lepidlem. Ještě
před slepením je vhodné udělat ze spodní strany dna zapuštění pro kolečka 25. Ta by měla být zapuštěna ze dvou třetin. Při spojování dbáme na vzájemnou kolmost všech dílů, aby při zajíždění zásobníku do vozíku přední čelo těsnilo. Po zaschnutí vlepíme bok 20 natupo tak, aby lícoval s vnitřními hranami latí 22. Pak si uvnitř zásobníku rozkreslíme na všech čtyřech stranách rysky pro zářezy. Zářezy řežeme podle kovového příložníku špičkou pilky na dřevo (což odpovídá tloušťce 1,2 mm polic z umakartu) do hloubky 3 mm. Police 26 a 27 vyřežeme z umakartu (obr. 3). Zářezy v policích řežeme ruční pilkou na dřevo, šířka řezu musí odpovídat tloušťce umakartu. Při řezání dbáme, aby úhel mezi pilkou a umakartom byl co nejmenší, pak se umakart tak snadno nerozštípne. Po obroušení hran zasuneme do zásobníku nejprve vodorovné police 26 a pak do nich zasuneme svislé police 27. Zasouváme z té strany, ze které budeme zasouvat diazásobníky. Před zasouváním zářezy i všechny styčné plochy umakartu potřeme lepidlem Epoxy 2000. Nakonec zasuneme do krátkých zářezů pásky 28 a 29 potřené lepidlem a vše zajistíme v každém políčku proti pohybu kolíčky na prádlo. Po zaschnutí protáhneme otvory ve svislých policích drát s izolací z umělé hmoty. Slouží jako zarážka pro diazásobníky. Nakonec přilepíme do zářezu ve dně 17 podložku 18 s připevněným kolečkem 19 a ze spodní strany připevníme kolečka 25. Věž C. Nejprve zhotovíme v horní desce 30 zářezy pro bočnice, drážku pro zadní stěnu a dále otvor 0 18 mm se zářezem 12 mm širokým a 12 mm hlubokým pro síťovou a ovládací šňůru. Při výrobě desky se musíme držet kót
27
Obr. 1
28
A
VOZÍK
B
ZÁSOBNÍK
C
VĚŽ
^'OCELOVÁ TRUBKA 06
Obr. 2
29
DÉLKA DIA ZASOBNÍKU(20S ZÁREZY PRO POLICE
ZÁŘEZ PRO VODIČ OSVĚTLENÍ
OTVORY PRO ZARÁŽKY
ZÁŘEZY PRO PÁSKY POZ. 28. 29.
ŘEZ E-E
30
Rozpiska materiálu
a rozměrů udaných v rozpisce, neboť tvar uvedený na obr. 3 neodpovídá skutečnosti. Na horní straně uděláme podle druhu diaprojektoru plochým vrtákem závrty pro nožky do hloubky asi 3 mm. Ze spodní strany vlepíme do vyvrtaných otvorů kolíky 33, které zajišťuj! polohu věže v zasunutém stavu. Otvory v lati 3, do kterých
budou zajíždět, vyvrtáme až nakonec, abychom se vyhnuli nepřesnostem. Otvory pro rukojeti upravíme stejně, jako u desky 2. Na bočnice věže 31 nasuneme plechové patky 34 a 35 a v příslušné poloze je přilepíme lepidlem Epoxy 2000. Po zaschnutí patky i s bočnici provrtáme a vyřízneme závit M6. Uvnitř věže, u patek 35, otvory
zahloubíme pro zapuštěnou hlavu šroubu 36. Pak bočnice vlepíme do drážek horní desky 30 a přitlučeme zadní stěnu 32. šrouby 37, jejichž hlavu upravíme na tloušťku 2 mm a v níž vyřízneme drážku pro šroubovák, zašroubujeme z vnější strany do bočnic věže tak, aby hlava byla úplně zasunuta. Pak věž částečně zasuneme do vozíku, šrouby 37 povolíme, zašroubujeme je do drážky v lati 4 a zevnitř zajistíme maticemi 38. Zevnitř zašroubujeme i oba šrouby 36. Zkontrolujeme, zda se věž lehce zasouvá a zda při úplném vysunutí zapadnou šrouby 36 a 37 do výřezů v latích 4, čímž je zajištěna horní poloha věže. Je-li vše v pořádku, věž opět demontujeme. Přilepíme opěrky 8 tak, aby zásobník volně zajížděl a teprve potom přilepíme bočnice 9 vozíku zasunutím do drážek zadního čela 1. Bočnice přitáhneme svěrkami a necháme zaschnout. Nyní dočistíme a obrousíme všechny vyrobené díly a začneme s povrchovou úpravou. Viditelné plochy namoríme a vše nalakujeme Celomatem. Po prvním nátěru celou skříňku zlehka (nesmíme strhnout mořidlo) obrousíme jemným smirkem a přidáme ještě dva nátěcy. Po zaschnutí přišroubujeme rukojeti 14. Elektrické připojení diaprojektoru vyřešíme tak, že do zadního čela přišroubujeme zásuvku 12. Do ní budeme připojovat prodlužovací šňůru s dvoupólovou vidlicí. Od zásuvky vedeme síťový vodič do rozvodné krabice 13 přišroubované zespodu dna 7. Odtud pak vedeme síťový a.ovládací vodič spodem dna 7, po lati 5 až na spodní část desky 2 a volně k hornf desce 30 věže. Otvorem 0 18 mm vodiče vyvedeme a ukončíme. Vodiče připevňujeme třmínky z tenkého plechu. Uprostřed zásobníku můžeme ještě udolat osvětlení, abychom se ve tmě snadněji orientovali. Použijeme žárovku typu Mignon 15 W (svíčku) s objímkou zasunutou do dřevěného hranolku s drážkou. Osvětlení vytahujeme ven tkanicí lyžinovým systémem. Otvor v lati 23 je určen pro vypínač. Vedení montujeme samozřejmě při vysunutém zásobníku a zvednuté věži. Aby zásobník z vozíku nevypadnul, přivážeme jej tkanicí k čelu 1, nebo fixujeme zarážkou. VLADIMÍR VANČURA
31
VÁLCOVÁNÍ ZÁVITŮ PAPRSKŮ KOL Dnes se vyrábí pláště kol různých rozměrů, takže pro vyplétání kol jsou potřeba dráty různé délky. Obvykle se stává, že právě ta délka, kterou bychom potřebovali, není k dostání. Zhotovil jsem si proto zařízení, kterým lze zhotovit závity na paprsky kol 0 1,8 a 2 mm. Díky tomu se dají použít i dráty delší, ty zkrátit na potřebnou míru a závity vyválcovat. Zařízení se skládá z držáku, do kterého se drát upevňuje, a z válcovací hlavice, vedené v ose drátu a opatřené klikou. Otáčením kliky ve směru hodinových ručiček se tvářením materiálu vytlačuje profil závitu, jehož průměr lze nastavit třemi šrouby M4. Válcováním se materiál plasticky za studena deformuje nad mezí kluzu, takže vlákna zůstávají neporušena. Dosáhne se tak vysoké pevnosti tvářeného závitu. Přípravek se uchycuje do čelistí svěráku. VÝROBA PŘÍPRAVKU Základem válcovacího přípravku je těleso 1, které vyfrázujeme nebo svaříme z oceli 11500. V pravé straně tělesa vystružíme otvor 0 8H9 pro vedení kliky 5. Uložení obou dílů lze zlepšit naražením mosazného pouzdra s tloušťkou stěny 2 mm. Není to však nutné, prototyp bez pouzdra slouží dobře již 10 let. Vyčnívající levá část tělesa tvoří pevnou čelist, k níž se šroubem 3 přitahuje pohyblivá čelist 2. Spodní plocha vybrání na tělese vedle pevné čelisti musí být o 1 mm níže, než je osa otvoru 0 8H9 mm. Pohyblivou čelist 2 zhotovíme také z oceli 11600; to proto, že na přímce sevření vzniká značný upínací tlak a méně kvalitní ocel by se otlačila. Aby se šroub 3 lépe utahoval, privaríme k jeho hlavě páku 4 z kruhové oceli. Kliku 5 ohneme z kruhové oceli; aby se s ní lépe otáčelo, můžeme ji opatřit silonovou rukojetí. Nejdůležitější částí je hlavice 6, kterou vysoustružíme z oceli 11500. Na dělicím přístroji hlavici navrtáme a částečně nařízneme (viz řez D — D). Dále zhotovíme tři
32
otvory 0 4H8 pod úhlem 4,6° se zahloubením 0 8 mm (viz řez G — G). Brity 7 jsou náročné na výrobu i tepelné zpracování. Nejlépe je svěřit jejich zhotovení některému specializovanému pracovišti. Závity vyrobené těmito břity jsou pak k nerozeznání od originálních a navíc mají tu výhodu, že
mosazné podložky 9; umožňují snazší otáčení břitu. Čepy s břity zajistíme šrouby 10. Do tělesa 1 nasuneme kliku 5, na jejíž vyčnívající část nasuneme hlavici 6 a spojení zajistíme červíkem 11. Pohyblivou čelist 2 přitáhneme k pevné šroubem 3.
Rozpis materiálu
výběh závitu jde do ztracena, což u kupovaných drátů není. Vlivem technologického vrubu praskají dráty právě v tom místě, kde závit končí. Dostatečně přesné závity jde dělat i s břity zhotovenými v domácí dílně. Soustružíme je vidiovým nožem do profilu uvedeného na det. C. Použijeme nejlépe nástrojovou ocel 19436, postačí však i méně jakostní (19312). V takovém případě však musíme
věnovat větší péči tepelnému zpracování. Výhodné je vyrobit břitů více a mít je do rezervy. Cepy 8 vyrobíme z oceli 11600 a zušlechtíme je na větší pevnost tak, že je nahřejeme do tmavočerveného žáru a ponoříme do oleje, a popřípadě je ještě popustíme, pakliže jsme je i zakalili. Do šikmých otvorů 0 4H8 v hlavici 6 vložíme čepy 8 s nasunutými břity 7. Pod hlavu čepů vložíme
PÁDLO PRO KANOISTIKU Voda má mnoho příznivců a na cestu po ní se vydáváme s dražším, i docela levným vybavením. Jeden každý však musí držet (a nepustit) pádlo. Jejich nedostatek v obchodech přetrvává roky stejně tak, jako mizerná kvalita levnějších druhů, určených pro vodní turistiku, atřím do vodácké obce a proto sem se pokusil o vlastní výrobu, nejprve celodřevěného pádla. Práce je zdlouhavá a předpokládá dobře vybavenou truhlářskou dílnu. Proto jsem části pádla postupně nahrazoval umělou hmotou. Výsledkem je pádlo s kovovým dříkem a laminátovým listem. Pádlo se skládá ze tří částí: dřevěného nebo kovového dřfku, držadla (hlavičky) a listu pádla. Popisujeme také přípravek na lepení hranolků, výrobu licí formy pro hlavičku a formy pro list pádla.
materiálů zhotovíme lišty o průřezu 35x12 mm, dlouhé 1200 až 1600 mm (podle výšky postavy). Ohoblované a obroušené lišty natřeme lepidlem odolným proti trvalému působeni vody (například Epoxy, Umakol B ap.) a zasuneme do lisu (obr. 7). Vlastní lis se skládá ze základní části a na kterou privaríme opěrné stojánky b. Lišty stlačujeme pomocí přítlačného pásu c stahovacími šrouby d a podlážkami e. Po zatvrdnutí dostaneme základní lať o rozměrech 36 x 35 mm v délce, odpovídající potřebám. Polotovar opracujeme podle obr. 1 na kuže"lovitou dolní část s kruhovým průřezem, která vyčnívá z listu pádla a na horní část s elipsovitým průřezem zasunutým do listu. Elip-
VÁLCOVÁNÍ ZÁVITŮ Přípravek upneme do svěráku. Povolením nebo utažením šroubů 10 si nastavíme potřebné rozevření břitů. Mezi čelisti 1 a 2 vložíme drát až těsně k břitúm a pákou 4 drát sevřeme. Kličkou 5 otáčíme ve směru hodinových ručiček tak dlouho, až se hlavy čepů dotknou čela vybrání v tělese. Získáme tak 11 m dlouhý závit. Zpětným otáčením sešroubujeme hlavice z drátu a ten pak z čelistí vyjmeme. První naválcovaný závit vyzkoušíme na novém šroubení, zda rozměrově vyhovuje. JOSEF MRŇÚSTÍK sovitý průřez musí být kolmý na lišty, ze kterých je dřík slepen. Dbáme na zachování průřezu a základních rozměrů dříku. Tvar kontrolujeme pomocí předem zhotovených šablon s možností úpravy délkových rozměrů. Povrch dřlku ve vyčnívající části musí byt dokonale hladký. Kovový dřfk je výrobně jednodušší. Základem je duralový oštěp, který se prodává ve dvou hmotnostech — 600 a 900 g. Z jednoho 900 g oštěpu určeného pro muže lze zhotovit dva dřiky, když do každého zasuneme dřevěný nástavec, kterým list vyztužíme. Nástavec má tvar části zasunuté do listu pádla (na obr. 1 tedy pouze část označená průřezy 1 až 12). Nástavec nemusíme lepit z více dílů, ale je vhodné použít pružnější dřevo. V místě zasunutí do duralové části pojistíme spojení zalepením kvalitním lepidlem. Použijeme-li lehcí, ale tenký oštěp, zploštíme část používanou jako výztuž listu (rozklepáním) do požadovaného tvaru. Horní část dříku upravíme tak, že do dutého dřlku nasuneme krátký
DŔÍK Dřevěný dřík (obr. 1) slepíme z několika (nejlépe tří) částí. Dvě by měly být lehké (smrk), jedna těžší, ale pružnější (jasan). Z těchto
33
Obr. 2
Obr. 1
Obr. 3
Obr. 4
34
Obr. 7
Obr. 5
Obr. 6
35
dřevěný váleček, který přilepíme podle obr. 2. DRŽADLO Hlavičku pádla můžeme zhotovit ze dřeva nebo umělé hmoty. Kdo chce pracovat se dřevem, může zvolit buď zcela jednoduchý a nenáročný tvár naznačený na obr. 3, nebo pracnější, ale mnohem kvalitnější úpravu (obr. 4), při níž musíme tvar dřevěného držadla stále porovnávat s plechovými šablonami.
Umělá hmota je vhodná při výrobě většího množství držadel nebo v případech, kdy předpokládáme časté poškození právě této části. Používáme epoxidové nebo polyesterové materiály, které doplňujeme pilinami v řidší, těstovitou hmotu, kterou plníme licí formu. Forma na hlavičku (obr. 8). Z kvalitního dřeva zhotovíme pomocí plechových šablon (obr. 4) model držadla. Povrch modelu musí být dokonale hladký, čehož dosáhneme opakovaným nanášením
Obr.8
Obr. 9
36
nátěru a přebrušováním. Před , použitím povrch separujeme. Hotový model vložíme do plechové krabičky a seřizovacími šrouby ho ustavíme do správné podélné i příčné osy s okrajem. Model zalijeme řidším epoxidem smíchaným s plnidlem. Opatrně přiložíme naseparovaný dělicí plech s odtokovými otvory, který vytvoří dělicí rovinu. Po vytvrzení materiálu plech sejmeme a plochu dokonale začistíme a naseparujeme. Horní díl
Potřebný materiál Dřfk dřevěný: lišta smrková 12 * 35 — 1500 mm (2 ks) lišta jasanová 12 x 35 — 1500 mm (1 ks) lepidlo ChS Epoxy Lis nosník a — profil U 38 x 50 — 1600 mm (1 ks) opěrný stojánek b — plech P3 x 30 x 166 mm (23 ks) přítlačný pás c — pás 40 x 4 — 1600 mm (1 ks) --• stahovací šroub d — M8 x 40 mm (23 ks) rukojeť šroubu — 0 6 — 60 mm (23 ks) podložka — P8 x 30 x 35 mm (23 ks) Dřlk kovový: duralový oštěp 0 23—0 32 — 1500 mm (1 ks) nástavec dřevěný — 36 x 35 — 1500 mm (1 ks) dřevěný konec — 0 20 — 55 mm (1 ks) Hlavička dřevěná jednoduchá — smrkové dřevo 0 28 — 110 mm (1 ks)
krabičky (stejný, jako dfl spodní) naplníme hmotou a přitiskneme na ni dolní díl krabičky (přebytečný materiál odteče po dělicí rovině). Po zatvrdnutí svrtáme díry pro spojovací šrouby, formu rozdělíme, vyjmeme model, začistíme případné nerovnosti, celou vnitřní plochu zaseparujeme a můžeme odlít první držadlo pádla. Po naplnění hmotou formu sešroubujeme, zasuneme dřík tak, aby byl kolmý na hlavičku a aby osa hlavičky byla rovnoběžná s osami elipsovitých průřezů spodní části. Spoj po zatvrdnutí přebrousíme. Přes pracnost přípravy se výroba formy vyplatí už při odlévání více než tří držadel. LIST PÁDLA Formu na list pádla (obr. 9) zhotovíme obdobným způsobem jako formu pro hlavičku, nebo olaminujeme model s následným upevněním okopírované části do rámu. Druhý způsob považuji za výhodnější. Model zhotovíme ze dřeva, nebo jiného lehce opracovatelného materiálu. K okopírování poslouží i použité pádlo. Vytvoření modelu je obdobné, jako u hlavičky. Polotovar bude mít tvar listu pádla (obr. 5). Dle toho vytvoříme obrysový tvár a pomocí šablon (z plechu nebo umakartu), zhotovených podle jednotlivých řezů vytvoříme i celkové tvarování. Povrch dokonale vyhladíme a upravíme tvrdým lakem, nebo barvou v několika vrstvách. Jeho kvalita je důležitá pro dosažení dokonalé formy a tím následně i vlastního listu pádla. Před laminováním model separujeme tuhou pastou na parkety, kterou nanášíme nejméně ve dvou vrstvách (vždy po řádném ztvrdnutí a vyleštění předcházející
tvarovaná — jasanové dřevo 35 x 35 — 45 mm (2 ks) Hlavička z umělé hmoty model — jasanové dřevo 40 x 50 — 110 mm (1 ks) krabička — plech P 2 x 110 x 175 mm (2 ks) výztuha závitu — plech P 4 x 1 5 x 1 5 mm (3 ks) dělicí plech — P 2 x 60 x 125 mm (1 ks) stavěči šroub — M5 x 25 mm (3 ks) plastická hmota — polyester ChS 104 — 0,1 kg List model — smrkové dřevo 40 x 230 x 600 mm (1 ks) pomocný rám — profil Jäkl 20 x 20 — 1600 (1 ks) spojovací šroub - M8 x 55 mm (15 ks) matice — M8 (15 ks) laminátová forma — polyester ChS 104 (1 kg) skelná tkanina různé hmotnosti (115 m2) laminátový list — polyester ChS 104 (0,5 2kg) skleněná tkanina různé hmotnosti (0,7 m ) ochranný plech pozinkovaný — P 0,75 x 54 x 232 mm (1 ks) hliníkový nýt — 0 2 x 15 mm (5 ks)
vrstvy). Takto připravené plochy natřeme další vrstvou (fixtrax rozpuštěný v lihu, resistin rozpuštěný v benzínu), která dokonale oddělí laminát od modelu (formy). Teprve po zatvrdnutí (zaschnutí) poslední separační části můžeme začít laminovat dvoudílnou formou. Jednu stranu natřeme vrstvou vhodné, případně i přibarvené pryskyřice (Epoxy 1200, polyesterové pryskyřice ChS 104). První vrstvu necháme dokonale vytvrdnout. Sráží-li se pryskyřice, je nevhodně připraven poslední separační díl (např. mnoho lihu použitého při rozpouštění fixateru). Vytvrzenou plochu opatříme dalším nátěrem, do kterého okamžitě přidáme první celistvý připravený díl skelné tkaniny (350) a dokonale ho prosytíme. Při výrobě formy necháváme větší okraje, za něž později okopírovaný model připevníme do pomocného rámu. Při výrobě listů pádel naopak dbáme o co nejmenší okraje, snížíme tím spotřebu tkaniny. Po prosycení první vrstvy pokládáme další a to i ze zbytků (odstřižků) tak, že využíváme i možnosti přeložení-jednotlivých částí. U formy je nutno v prvním nátěru přidat do hmoty plnivo (cement, plavenou křídu) pro zajištění nestékavosti a vytvoření tlustší vrstvy (2 mm) k případnému přebroušení. Aby forma byla dokonale tuhá, nanášíme postupně nejméně pět vrstev skelné tkaniny. Takto připravený díl formy připevníme na pomocný rám (obr. 9) samořeznými šrouby. Pro pevnější spojení můžeme ještě dolaminovat vnitřní části rámu z vnější strany formy. Obdobným způsobem zhotovíme i druhý díl formy, který necháme přichycený k modelu a teprve po přiložení protikusu vyvrtáme otvory pro spojovací šrouby.
Laminováni listu pádla se neliší od laminování formy. Je vhodné dodržet následující postup: První (gelovou) vrstvu necháme vytvrdit a do dalšího nátěru pryskyřicí vložíme díl skelné tkaniny (350). Tuto i všechny ostatní vrstvy tupováním prosycujeme. Kde není tkanina prosycená, natřeme ji dodatečně. Na první vrstvu stejným způsobem položíme další díl tkaniny s menší hmotností (200). Obdobným způsobem připravíme i druhou část formy. Po vytvrzení začistíme (přebrousíme) celou plochu a poté do okrajů a osy pokládáme pouze 2 až 3 cm široké pásky skelné tkaniny. Tyto pásky překryjeme ve spodní části ze dvou třetin celistvým dílem tkaniny (350), na kterou ve stejných místech pokládáme další pásky ustřižené skelné rohože. Dřík listu s již upevněnou hlavou natřeme v té části, která bude zalaminovaná pryskyřicí, vložíme do formy a srovnáme tak, aby dřík byl přesně v ose a hlavička byla rovnoběžná s listem pádla. Kolem dříku přidáme vytvarované polystyrénové vložky a obě části formy stáhneme spojovacími šrouby. Polotovar listu s formou a dříkem necháme ve svislé poloze hlavičkou dolů vytvrdit. Potom formu rozšroubujeme a polotovar pádla vyjmeme. Celý obvod listu řádně začistíme, místo přechodu dříku do listu případně vytmelíme. Spodní část opatříme ochranným plechem (obr. 6), který k listu přinýtujeme. Dřevěný dřík nalakujeme kvalitním lakem odolným proti vodě a list pádla očistíme nitroředidlem. Pádlo poškozené nárazem nebo dokonce proražené, okamžitě zalepíme běžným způsobem. JAROSLAV HUSÁK
37
PŘESNÝ ČASOVÝ SPÍNAČ DO FOTOKOMORY Časový spínač je jednou z nejzákladnějších pomůcek ve fotolaboratoři. Zvlášť barevná fotografie klade vysoké nároky na jeho kvalitu. Jediné časové spínače dnes nabízené jsou mechanické, a tedy konštrukčné zastaralé. Jsou značně nepřesné při přechodu z jednoho rozsahu na rozsah další. Nedostatek těchtos mechanických spínačů lze eliminovat pouze změnou clony zvětšovacího objektivu nebo změnou hustotní clony, pracujeme-li s barevnou hlavou Meocolor 3. To však není vždy možné a rozumné řešení. Potom nám nezbývá, než přejít na další rozsah spínače a provést nové" zkoušky před dalšími zvětšeninami. Zhotovil jsem si proto spínač elektronický, při jehož konstrukci jsem požadoval vysokou přesnost a opakovatelnost nastavených časů. Stupnice je prosvětlená a ocejchovaná v sekundách i osvitových číslech. Vzhledem ke značným výhodám při používání systému osvitových čísel je tato stupnice psána vyššími čísly. To proto, aby nemohlo při rychlé práci dojít
38
k záměně s údajem sekund. Rozsah časového spínače je zvolen na základě doporučení světoznámých firem v oboru fotografického příslušenství. Tyto firmy nedoporučují pro expozici fotopapíru klasickou žárovku s kondenzorovým systémem ani pro systémy s míchacími šachtami a halogenovými žárovkami časy kratší než dvě sekundy- Do této doby může, a to zvlášť barevnou fotografii, značně ovlivnit „náběh" barevné teploty při zapnutí studené žárovky. Za maximální čas pro expozici fotopapíru bývá těmito firmami udáván čas 32 sekundy. Vzhledem k tomuto doporučení jsem zvolil kvalitní a dostupný dvacetišestipolohový řadič. První poloha označená jako pět osvitových čísel odpovídá času 2 sekund. Poslední poloha, označená jako 30 o. č. odpovídá času 64 s. Tento zvolený rozsah odpovídá jak osvitovými čísly, tak údajem sekund spínačům firmy WALNER, ROWI a JOBO. Pro naši práci se spínačem bude důležité vědět následující údaje. Budeme-li pracovat od samého začátku systémem osvitových čísel, stupnice
sekund nás vůbec nebude zajímat. Změna o pět osvitových čísel od jakéhokoli čísla bude znamenat při expozici fotopapíru jeho dvojnásobný nebo poloviční osvit. Jiným způsobem lze vyvolat stejnou změnu v osvitu fotopapíru například změnou clony objektivu zvětšovacího přístroje o jedno celé číslo. Tato skutečnost jedině neplatí mezi základní světelností zvětšovacího objektivu a dalším číslem. U barevné hlavy MEOCOLOR 3, která je opatřena tzv. hustotní clonou, znamená stejnou změnu v osvitu například přechod z údaje stupnice hustotní clony 60 na hodnotu 30. O skutečném průběhu hustotní clony naší barevné hlavy je dobré se přesvědčit a popřípadě si udělat korekční tabulku. Dále musíme vědět, že změna o jedno osvitové číslo od jakéhokoli osvitového čísla znamená nejmenší změnu v krytí zvětšeniny. Z této skutečnosti zřejmě vycházely všechny zahraniční firmy a usoudily, že jedině tento nejmenší skok mezi osvitovými čísly je okem na zvětšenině znatelný. Je tedy zcela zbytečné volit jemnější odstupňování. Na přepínači jsem nepoužil ani aretaci, lze jím tedy otáčet libovolným směrem nebo stále dokola. Poslední nutnou znalostí ve vztahu "k osvitovým číslům je ta, že opakování času spínače znamená vždy dvojnásobné krytí zvětšeniny. Přitom rovněž nezáleží na tom, z jakého osvitového čísla vycházíme. V konstrukci časového spínače nebyla opomenuta nutnost zhasnout i ochranné osvětlení fotokomory při rozsvícení zvětšovacího přístroje. Tím vyhovujeme novodo-1 bým požadavkům na používání pozitivního expozimetru. Velmi dobrým a levným (proti obdobným zahraničním typům) výrobkem, jehož používání vřele doporučuji jak na černobílou, tak na barevnou fotografii, je pozitivní expozimetr MEOSIX 1, nový výrobek Meopty Přerov, závod Hynčice. Z tohoto důvodu byl použit ve spínači na jeho výstupu klasický reléový obvod, který svými kontakty umožňuje odpojení nebo připojení obou přívodů výstupních zásuvek X1 a X2. Dalším volným svazkem kontaktů relé lze provádět ohmické spínání a tím využít časový spínač k expozicím s fotópřístrojem nastaveným na symbol B. Tento
svazek kontaktů by si případný zájemce musel vyvést na konektor. POUŽITÍ ČASOVÉHO SPÍNAČE Přívodní flexo šňůru zapneme do zásuvky na 220 V střídavých. Do levé zásuvky, označené „zvětšovák" zapneme buď přímo zvětšovací přístroj nebo — pracujeme-li s barevnou hlavou, která má nízkovoltovou halogenovou žárovku — transformátor (Meopta) nebo stabilizátor (Meopta). Do pravé zásuvky můžeme zapojit ochranné osvětlení naší fotokomory. Doporučuji ne jedno, ale několik světel rozmístěných po maximálně 1 m. Já pracuji s deseti světly v místnosti velké 12 m2. V místnosti je vidět jako ve dne a přitom je ochranné osvětlení bezpečné. Tlačítkem označeným „síť" časový spínač zapneme. Rozsvítí se nám osvětlení fotokomory a na skříňce časového spínače LED dioda |,odčasoval", a LED dioda pod stupnicí přepínače sekund a osvitových čísel. Nyní založíme do rámečku zvětšovacího přístroje negativ, zmáčkneme tlačítko přepínače označené „výstup trvale". Rozsvítí se zvětšovací přístroj, zhasne osvětlení fotokomory, můžeme tedy nerušene a s maximálním kontrastem najft zvětšení, výřez a nakonec zaostřit negativ. Nyní nastavíme požadovaný počet osvitových čísel na přepínači, založíme na průmětnu zvětšovacího přístroje fotografický papír a zmáčknutím tlačítka „start" dojde k expozici fotopapíru počtem sekund, odpovídajícím nastavenému osvitovému číslu. Při osvitu papíru nám rovněž zhasne ochranné osvětlení fotokomory, které se ihned po skončení expozice *- tedy zhasnutí zvětšovacího přístroje rozsvítí. Pokud provádíme osvit papíru tlačítkem „start", zhasne LEĎ dioda označená „odčasoval" a rozsvítí se LED dioda označená „časuje". Po skončení expozice dioda „časuje" zhasne a rozsvítí se opět dioda „odčasoval". Pokud chceme například v pracovních přestávkách zhasnout i ochranné osvětlení fotokomory, učiníme tak tlačítkem přepínače označeného „síť". POPIS ZAPOJENÍ Schéma elektronického zapojení je uvedeno na obr. 1 Síťový přívod vede na tlačítkový síťový přepínač
ISOSTAT Při. Přepínačem jsou vypínány a zapínány oba póly sítě. Pokud je Při sepnut a časový spínač v klidu, je napájena síťovým napětím (pozor na správné připojení fáze na síťovém přívodu, dále X1 a X2) zásuvka X2, do které připojujeme pracovní osvětlení fotokomory. Napájení X1 je zajištěno pracovními kontakty výkonového relé Re1. Pracovní kontakty relé zajišťují při chodu spínače napájení zvětšovacího přístroje nebo stabilizátoru barevné hlavy. Přes po-
malou pojistku FU1 je napájen primár síťového transformátoru TC1. Napětím 24 V ze sekundáru je napájen přes pomalou pojistku FU2 můstkový usměrňovač složený z diod D1 až D4. Proti špičkám a rušení, které by se mohlo nepříznivě projevit na samovolném spuštění spínače jsou diody blokovány kondenzátory C1 a C2. Stejnosměrné napětí z usměrňovače je filtrováno kondenzátorem C3. Toto napětí slouží k ovládání T2 a jeho výstupního výkonového relé Re1.
39
Obr. 1. Schéma zapojeni dbsovéHo spínače 3 stupnice přepínače
40
41
Obr. 3. Hlavni ploiný spoj, ze strany spojů; nahoře uspořádáni součástek; dole negativ plošného spoje
42
Obr. 4. Ploáný spoj řadiče Pft3 ze strany spoju; z této strany je i osička přepínače PR3. Je-li třeba, lze proikrábnutím ze strany spojů vpajet další odpor, např. R3 (označeno Šipkou)
Pokud je relé v nesepnutém stavu, je napětí na +C3 asi 35 V. Pokud je relé sepnuté, je toto napětí asi 23,5 V, relé ze zdroje odebírá asi 55 mA. Z kondenzátoru C3 je dále napájen tranzistorový stabilizátor T 1 . Zenerova dioda v jeho bázi určuje svým Zenerovým napětím hodnotu napětí na výstupu stabilizátoru, sníženou o úbytek napětí na T 1 , tedy asi o 0,65 V. Kondenzátor C4 slouží k filtraci Zenerova napětí. Tato kapacita je násobena zesílením T 1 . Odporem Ro nastavujeme proud ZD1. Odpor musí mít takovou hodnotu, aby proud byl v rozmezí 10,5 až asi 22 m A — podle toho, je-li sepnuto nebo rozepnuto výstupní relé Re1. Stabilizované napětí na emitoru T1 je ještě filtrováno kondenzátorem C5. Dioda D8 spolu s R36 slouží k prosvětlení stupnice přepínače časového spínače. Velikostí R36 nastavujeme výrobcem doporučený proud D8. Tyto a další hodnoty vyčtete v katalogu Tesly Rožnov. Stabilizovaným napětím 14 V dále napájíme celý vlastní přístroj. Srdcem časového spínače je tak zvaný časovač 101, který se prodává i u nás v ceně asi 11,50 Kčs.
Základem označení je „555", ostatní čísla nebo písmena záleží na výrobci. Přesto, že 101 má vlastní stabilizátor a lze jej tedy podle údajů výrobce napájet nestabilizovaným napětím, jsem na základě zkoušek a praktických zkušeností napětí předstabilizoval na 14 V dříve popsaným stabilizátorem. Vlastní čas časového spínače je zajišťován tantalovým kondenzátorem C6 a zvolenou částí sériového řadiče, složeného z obyčejných miniaturních odporů nejlépe s kovovou vrstvou R1 až R26. Tyto odpory jsou do obvodu časovače vřazovány řadičem PR3. Přehledná tabulka na obr. 1 uvádí vše potřebné. Trimr R28 (TPO 16) spolu s odpory R27 a R29 zajišťuje potřebné „posunutí" řadiče na požadovanou hodnotu. Řadič nastavíme pomocí stopek. Vzhledem k dostatečné přesnosti při nastavování provedeme závěrečné nastavení na nejvyšší hodnotě řadiče, tedy pro čas 64 sekundy. Po tomto nastavení R28 zkontrolujeme na stopkách i všechny ostatní časy. Jestliže jsme pracovali přesně a pečlivě při výběru hodnot odporů řadiče, nemělo by již dojít k o d chylkám od správných časů. Po-
kud bude mít kondenzátor C6 jiné hodnoty, než je ve schématu uvedeno, může se stát, že se nepodaří požadovaný čas dostavit pomocí trimru R28. V tom případě upravíme hodnotu R27 a R29 tak, aby bylo možno požadovanou hodnotu nastavit přibližně" uprostřed odporové dráhy R28. Výsledná hodnota sériové kombinace R27, R28 a R29 by měla zůstat přibližně stejná. Monostabilní klopný obvod IO1 je spouštěn tlačítkem ISOSTAT TL1 „start". Proti případným překmltům je zapojen kondenzátor C8. Při impulsu daném tímto tlačítkem dojde k překlopení 101. Až dosud bylo na výstupu 3 101 napětí měřené „proti kostře" asi 0,1 V. To znamená, že LED dioda D6 svítí jasem nastaveným odporem R33. (Poznámka: Aby nebyl velkým svitem D6 nežádoucím způsobem osvitnut citlivý fotomateriál, byl její jas snížen velkou hodnotou odporu R33 na minimum, asi na 1 mA.) Nyní bude po celou dobu, určenou časovou konstantou danou velikostí odporu zařazeného řadičem PŘ3 a kondenzátorem C6, na vývodu 3 IO1 napětí asi 13 V. To znamená, že D6 svítit nebude, ale zato bude svítit D5. Její jas je určen
43
hodnotou odporu R34. Jas této diody není nutno omezovat vzhledem k tomu, že je stále nesrovnatelně menší, než světlo zvětšovacího přístroje, kterým nyní exponujeme fotopapír časem nastaveným přepínačem PŘ3. Toto napětí přichází přes ochranný odpor R35 na bázi spínacího tranzistoru T2, na jehož kolektoru se objeví téměř nulové napětí, které znamená plné provozní napětí na cívce výkonového relé RE1. To sepne svými silovými kontakty napětí 220 V do zásuvky X1, toto napětí zmizí ze zásuvky X2. Jinak řečeno: rozsvítí se zvětšovací přístroj a zhasne ochranné osvětlení fotokomory. Proti samovolnému sepnutí relé je paralelně k cívce relé připojena dioda D7. Aby bylo možno výstupy zásuvek X1 a X2 ovládat i nezávisle na činnosti časového spínače (například při ostření nebo vyhledávání negativu), je možno spojit kolektor T2 na zem pomocí přepínače ISOSTAT Pň2, označeného na panelu jako „výstup trvale". Ostatní součástky připojené na 101 jsou podle doporučení výrobce tohoto integrovaného obvodu. VLASTNÍ VÝROBA Celá konstrukce (obr. 2) je řešena tak, aby byla výrobně velmi jednoduchá a přitom aby ani v nejmenším neutrpěla kvalita a vysoká přesnost časového spínače. Dalším požadavkem byla konstrukce co nejlevnější, vycházející z vyráběných dílů. Jako skříňku 1 použijeme sériově vyráběnou skříňku z umělé hmoty za 11,50 Kčs. Koupíme ji v prodejnách Domácích potřeb. Vhodným síťovým transformátorem, který
svým výkonem plně vyhoví, je „celozalitý" transformátor 220 V/£4 V pro „kontrolky strojů" v průmyslových závodech. I tyto transformátory bývají k dostání v maloobchodní síti nebo v Bazarech za přijatelnou cenu. Skříňku 1 musíme upravit podle obr. 2. Jednak zhotovíme výřez 88x44 mm pro desku výstupů 5 a jednak alespoň z části odvrtáme původní sloupky. Dále si připravíme z ocelového šestihranu čtyři krátké distanční sloupky 2 a čtyři dlouhé sloupky 3. U dvou dlouhých sloupků nevŕtame boční závity. Z texgumoidu zhotovíme dvě distanční kostky 4 a ze sklotextitu 1,5 až 2 mm tlustého desku výstupů 5. Z duralu či mosazi vysoustružíme držák stupnice 6 a z plexiskla vyřízneme kotouče 7 a 8. Vrchní panel 9 vyrobíme z umaplexu 4 mm tlustého. Nápisy do černé vygravírujeme (vyryjeme). Ve spodní časti ponecháme průhledné okénko pro čtení stupnice přepínače PR3. Zhotovíme hlavní plošný spoj (obr. 3) i plošný spoj nesoucí 26ti polohový řadič PR3 (obr. 4). Destičky pečlivě vyvrtáme a lupénkovou pilkou vyřežeme naznačené obrazce pro Pň3, pro síťový transformátor a pro tlačítka ISOSTAT. Destičky osadíme. Oživujeme nejprve samostatně zdroj a nakonec celý časový spínač podle pokynů v textu k elektrické části. Plošný spoj k řadiči je navržen tak, aby bylo možno odpory sestavit ze dvou kusů. Pokud se nám to někdy nepodaří, lze příslušnou hodnotu odporu sestavit až ze tří kusů. Třetí odpor dáváme na stranu spojů destičky řadiče. Destičku řadiče
upevníme na řadič tak, aby spoj směřoval směrem k osičce řadiče. • Všechny podrobnosti jsou patrné z fotografií. Relé Re1 — RP70 nebo podobné relé se silovými kontakty a na 24 V — s maximálním odběrem 60 mA upevníme na plošný spoj bez krytu. Kontakty relé připojujeme k zásuvkám X1 a X2 dobře izolovanými lanky s průřezem 0,75 mm2. Zásuvky X1 a X2 upravíme ze spojek na prodlužovací kabel. V ose krytu zásuvek vyvrtáme dva otvory 0 3,2 mm s roztečí 30 mm. Každý kryt přišroubujeme dvěma zapuštěnými šroubky M3 k desce výstupů 5. Tuto desku pak přišroubujeme přes distanční kostky 4 dalšími čtyřmi zapuštěnými šrouby M3 k distančním sloupkům 3 s vyvrtanými bočními závity. Tím si zajistíme dobrou přístupnost při oživování. Upevnění transformátoru a přepínačů ISOSTAT je dobře patrné z fotografií. Na opačnou stranu dlouhých distančních sloupků upevníme skříňové nožičky, přes které celý přístroj uchytíme do skříňky. Na krátké distanční sloupky 2 uchytíme čtyřmi zapuštěnými šrouby M3 panel 9. Stupnici přepínače (obr. 1) vyrobíme fotograficky na filmovou podložku tak, aby čísla zůstala průsvitná a ostatní bylo černé. Stupnici je možné naexponovat i na tenký fotografický papír, například typu Dokument, který dioda D8 dobře prosvítí. Stupnici sevřeme mezi dva kotouče 7 a 8, upevníme na držáky stupnice 6. Aby byla zajištěna stálá poloha stupnice vůči natočení hřídele přepínače, provrtáme hřídel v potřebném místě vrtákem 0 3,2 mm. V místě proti trimru R28 je dobré na plastové skříňce 1 vyvrtat malý otvor vhodný pro konečné nastavení přístroje malým šroubovákem. Při výběru odporů pro řadič PR3 pracujeme s číslicovým ohmetrem. Odpory lze vybrat bez problémů z běžné řady odporů. Pokud nemáme číslicový óhmetr, vybíráme odpory obyčejným ohmetrem a vždy na dvojnásobné hodnotě času dolaďujeme pomocí stopek a malých hodnot odporů tak dlouho, až bude čas vždy přesně dvojnásobný. IVO TICHÝ
44
NÁSTAVEC NA VYTAŽENÍ PŘÍVĚSU Z GARÁŽE Garáž jsem vybudoval pod rodinným domkem (místo sklepa), predzáhradku mám malou a tak mezi garáží a vozovkou je značný výškový rozdíl (obr. 1). Automobil sám o sobě zdolá stoupání bez problémů, jinak je tomu s naloženým přívěsem. V praxi je mnohdy třeba uschovat přívěs naložený, proto jsem přemýšlel a nakonec zhotovil nástavec, kterým pevně spojím automobil stojící nahoře na rovném terénu s přívěsem v garáži. Vytažení i plně naloženého přívěsu je kupodivu snadné, bezpečné a nevyžaduje asistenci další osoby. Jediným omezením je nutnost vyjet autem rovně až k protější straně ulice, která tedy musí být dostatečně široká. Nástavec je pouze pomůckou, není tedy určen pro běžný provoz. Po použití ho složíme a zavěsíme na stěnu garáže. Nástavec se skládá ze dvou základních částí — z prodlužovací části (táhla) a z podvozku. V místě označeném A (obr. 1) je opatřen přívěsovým kloubem 1, který slouží pro připojení na tažné zařízení auta. Na druhém konci je pomocí kloubu táhla 4, který umožňuje pouze výkyv ve svislém směru, připevněno tažné zařízení 3 (viz sestava na obr. 2). Na něm je privarená normalizovaná koule 3.3 0 50 mm, na kterou se připevňuje přívěs. Vybočení přívěsu do stran brání zarážka 3.5, která zapadne do páteřové trubky přívěsu. Toto
opatření umožňuje s přívěsem i couvat. Táhlo 2 je zalomené. To proto, aby mělo větší výšku nad terénem a nedřelo se tak o něj v bodě G. Zároveň se tím upraví sklon přívěsového kloubu ve vzájemných mezních polohách nástavce a automobilu. Podvozek 6 udržuje stále stejnou výšku oje přívěsu nad zemí. Po uvolnění křídlaté matice 6.12 podvozek otočíme o 90° a složíme. Rozchod koleček 6.6 zvolíme tak, aby se pohybovala po nájezdových pruzích a neničila trávník. Nástavec je masivní, ale opticky tak nepůsobí. Aby ho při vytahování z garáže ostatní účastníci provozu nepřehlédli, natřeme ho výrazně červenobílými pruhy širokými 75 cm, opatříme bočními odrazka-
mi a ještě dvěma výstražnými blikači oranžové barvy, které zapojíme tak, aby blikaly střídavě (přes sed m i pólovou zásuvku). VÝROBA NÁSTAVCE Potřebný materiál a hotové díly zakoupíme. Přívěsový kloub 1 lze objednat v DOSS, Pospíšilova 11/14, 757 01 Valašské Meziříčí pod objednacím číslem 370 2044. Kouli 3.3 získáme ze zrušeného tažného zařízení nebo si ji necháme vyrobit. Na výrobu táhla lze použít jakýkoli tenkostenný profil Jäkl. Nejvýhodnější je uzavřený čtvercový profil 50 x 50 x 3 mm, je však hůře k sehnání. Popisovaná konstrukce je vyrobena z otevřeného U profilu 50 x 35 x 3 mm. Rozměr 50 mm vychází z upevňovacího profilu na zakoupeném přívěsovém kloubu. Kolečka 6.6 mají 0 100 mm, obruč je z plné pryže. Použijeme-li kolečka většího průměru, musíme upravit podvozek tak, aby tažné zařízení zůstalo v potřebné výšce nad zemí a přívěs se nezakláněl. Rozměry tažného zařízení 3 jsou určeny pro přívěs KPN 250. Pro jiný typ přívěsu upravíme konec tělesa tažného zařízení 3.1 a za-
45
rážku 3.5 s podložkou 3.6 podle konce oje přívěsu tak, aby tažné zařízení po nasazení koule 3.3 do kloubu přívěsu bylo pevně fixováno a neotáčelo se kolem osy koule! Celá podélná prodlužovací část 2 nástayce vlastně prodlouží oj přívěsu. Otáčení celé soupravy v jednom místě tak zůstane zachováno a zabezpečena je tak i ovladatelnost přívěsu. Zalomení nástavce, délku a míru, musíme upravit podle konkrétního převýšení terénu. Proto terén proměříme a zakreslíme (obr. 1). Čárkovaně zakreslíme dráhu, kterou opisuje koule tažného zařízení automobilu. Na průhledný (pauzovací) papír nakreslíme tvar přívěsu daný body D — E — F ve chvíli, kdy je postaven těsně pod kopcem. Na jiný papír nakreslíme nástavec A — B — C. Nejprve zkusíme tvar A — B přímý, tedy nezalomený. Jeho délku zvolíme tak, aby spojoval kouli tažného zařízení auta a oj přívěsu stojícího těsně pod kopcem. S takto přiloženým výkresem nástavcem postupně vyjíždíme za autem nahoru. Bod A tedy sleduje čárkovanou dráhu tažného zařízení automobilu a bod C kopíruje neustále terén. Nedotkne-li se nástavec v celé délce dráhy bodu G, postačí vyrobit nástavec nezalomený. To je však nepravděpodobné. Úsečku A — B budeme muset postupně zalamovat až vznikne nad bodem G určitá výšková rezerva. Zároveň si ověříme, zda daný přívěs (respektive jeho zadní převis) vůbec snese požadované zaklánění, aniž by korbou dřel o zem. Provedeme to tak, že výkres
46
Rozpiska materiálu
ŘEZ B-B
47
s přívěsem posunujeme po zemi (s ojf D ve výšce bodu B).
Prodlužovacf část nástavce vyrobíme podle obr. 3. Výrobně nejsložitější je podsestava zadní části táhla s kloubem táhla. Nejprve pečlivě sesadíme a svaříme zadní část táhla 2.3 a výztuhu 4.2 a 4.4, svary zabrousíme. Pak privaríme vrchní výztuhu 4.3 a nakonec vnitřní oka 4.9. Před privarením vnitřních ok provlékneme jejich
6.6
6.3
6.2
otvory rovnou kulatinu 0 10 mm a zkontrolujeme, zda s táhlem svírá pravý úhel. Podle otvoru 0 10 mm v horní výztuze svrtáme ve stojanové vrtačce další privarené díly. Po zabroušení svarů provlékneme otvorem kulatinu 0 10 mm a navlékneme na ni doraz 4.5. Po srovnání podle hran táhla připevníme doraz svěrkou a ve stojanové vrtačce svrtáme podle dorazu do spodní výztuhy čtyři otvory
61
SCHÉMA ZAPOlENÍ BLIKAČŮ
Obr. 3
48
0 4,8 mm. Polohu dorazu si označíme, abychom ho montovali vždy stejně. Do otvorů ve výztuze vyřízneme závity M6, čtyři otvory v dorazu zvětšíme na 0 6,4 mm a zahloubíme pro hlavy šroubů. Další podsestavou je tažné zařízení se zadní částí kloubu táhla. K tělesu 3.1 privaríme současně vnější oka 4.1 a výztuhu 3.2, potom výztuhu 3.4 a nakonec kouli 3.3. Před privarením vnějších ok opět
zkontrolujeme kolmost kulatiny provlečené otvory ok a tělesa tažného zařízeni. Na pečlivosti této kontroly závisí lehký chod kloubu a rovná jízda přívěsu. Nakonec svaříme přední 2.1, střední 2.2 a zadní část táhla 2.3. Svařované díly si připravíme na rovné ploše a kontrolujeme jejich souosost. Pro zpevnění ještě přivaříme v ohybech výztuhy táhla 5.1. Pro lepší manipulaci můžeme přivařit držáky 5.2. Podvozek vyrobíme podle obr. 2. Nejprve svaříme držák kola 6.3 s výztuhou držáků 6.7 a střední část 6.1 s výztuhou 6.4. Po začištění svarů svrtáme otvory v těchto dílech opět ve stojanové vrtačce pro zajištění kolmosti otvorů. Pak svaříme celou sestavu podvozku. Otvorem ve střední části provlékneme směrem od výztuhy šroub |6.11, navlékneme na něj doraz 4.5 a vedle dorazu přiložíme s malou vůlí z obou stran dorazy 6.5 a upevníme svorkami. Doraz 4.5 nadzdvihneme, pootočíme o 90° a zkusíme, zda volně zapadne mezi dorazy 6.5. Po případné korekci dorazy 6.5 privaríme ke střední části podvozku 6.1. Můžeme též lehce přichytit hlavu šroubu 6.11, aby nevypadával při manipulaci s nástavcem. MONTÁŽ NÁSTAVCE Po začištění všech svarů můžeme nástavec smontovat. Na přední část táhla 2.1 přišroubujeme šrouby 5.4 přívěsový kloub 1. šroub provlékneme jedním otvorem, navlékneme rozpěrku 5.7, šroub provlékneme druhým otvorem a zaistíme maticí 5.5 s pružnou podožkou 5.6. Do druhého otvoru vložíme rozpěrku 5.8 a ostruhu 5.3, která chrání kloub před dopadnu-
m
tím na zem a znečištěním. Spojíme opět šroubem, maticí a podložkou. Na tažné zařízení 3 našroubujeme zarážku 3.5 a podložku 3.6, které brání bočnímu pohybu přívěsu. Na spodní výztuhu 4.4 kloubu táhla přišroubujeme doraz 4.5 orientovaný podle předchozího označení. Následuje montáž podvozku 6. Na kratší závit závrtného šroubu 6.8 našroubujeme matici M12 6.9 a utáhneme ji. Můžeme ji zajistit privarením či zalepením, šroub lehce potřeme tukem, navlékneme podložku 6.10, dvě kolečka 6.6, další dvě podložky a šroub nasuneme zvenčí do vnějšího otvoru podvozku. Našroubujeme matici, šroub provlékneme i vnitřním otvorem podvozku a našroubujeme další matici. Pomocí obou matic zafixujeme šroub v takové poloze, aby se kolečka lehce bez velké boční vůle otáčela. Stejným způsobem upevníme kolečka i z druhé strany podvozku. Pak šroub podvozku 6.11 provlékneme otvorem v dorazu 4.5 na táhle a shora zajistíme křfdlatou maticí 6.12 s podložkou 6.13. Posledním montážním úkonem je sestavení kloubu táhla 4. Na vnitřní oka 4.9 kloubu, potřená tukem, nasuneme vnější oka 4.1 s tažným zařízením 3, otvory provlékneme šroub 4.6 s podložkou 4.7, z druhé strany nasadíme opět podložku a zajistíme maticí a kontramaticí 4.8 tak, aby kloub byl volně pohyblivý.
zařízení jsou to kryty předních ukazatelů směru z nákladního vozu LIAZ se žárovkami 12 V/21 W). Blikače připojíme přes relé tak, aby blikaly střídavě. K připojení výstražných blikačů použijeme čtyřžilového kabelu ukončeného sedmipólovou vidlicí. Kabel upevníme příchytkou k táhlu. Víceúčelový kabel není nutný, neboť přívěs po dobu vytahování neosvětlujeme. Připojení jednotlivých vodičů ve vidlici je zřejmé ze schéma na obr. 2.
Relé může být jakékoli na 12 V nebo 6 V podle napětí palubní sítě vozidla, pokud má kontakty dimenzované na protékající proud. Například relé RP 100/102/ převinuta na 12 V (4200 závitů drátem 0 0,2 CuU). Relé Umístíme do vhodné krabičky a upevníme poblíž jednoho blikače. Funkce osvětlení je jednoduchá. Po dobu, kterou svítí ukazatel směru auta, svítí i jeden z blikačů. Po jeho zhasnutí se rozsvítí druhý. VYTAŽENÍ PAÍVĚSU
S autem vyjedeme a zajedeme s ním na chodník zadními koly těsně k prahu vrat. Podvozek nástavce otočíme do pracovní polohy, zajistíme křídlovou maticí a pak nástavec připojíme k tažnému zařízení automobilu. Přívěs sklopíme na kola, v garáži (po rovině) ho přitáhneme k nástavci a připojíme k tažnému zařízení nástavce. Výstražné osvětlení nástavce připoPo ověření funkce ještě podle jíme do zásuvky tažného zařízení svého uvážení privaríme či přišrou- automobilu, zapneme osvětlení aubujeme držáky 5.2 pro manipulaci ta (tlumená světla) a levý ukazatel a zavěšení. Pak nástavec rozebe- směru nebo varovná světla auta. reme, jednotlivé díly natřeme Popojedeme vpřed a přívěs vytáhneme. Odpojíme nástavec a přívěs a opět sestavíme. Výstražnými blikači mohou být ja- připojíme přímo na tažné zařízení kékoli ukazatele směru vhodného, automobilu. tvaru a- velikosti (u popisovaného ING. JAN FRIDRICHOVSKÝ
49
Postavil jsem garáž a rozhodl se zajistit garážová vrata zařízením podle návodu, otištěného ve sborníku č. 41 (s. 53). Nemám však k dispozici soustruh, proto jsem řešení upravil. Místo otočného čepu a pouzdra použijeme vyřazené, ale otáčející se ložisko 1 úměrné velikosti. Ložisko privaríme přímo na kovový rám dveří 2 nebo využijeme původní řešení pomocí příruby. Na vnitřní pouzdro ložiska, případně do něj, navaříme kousek kulatiny nebo trubky Zf ve které vyvrtáme vodicí otvor pro táhlo 4 a zespodu otvor se závitem pro šroub k pevnému zajištění. Použijeme-li trubku, musíme její dno zavařit plechem asi 10 mm tlustým. Táhlo vyrobíme z kulatiny minimálního průměru 12 mm a na jeho konci, případně v několika místech, vypilujeme drážku, která umožní za-
ÚPRAVA UZÁVĚRU KAPOTY Pri vozidlách š 105—130 treba na otvorenie prednej kapoty vyvinúť na páčku v interiéri auta veľkú silu v prstoch. Stáva sa, že zavše páčka i lanko prasknú. Moja osvedčená úprava spočíva v privarení kúska plechu a tým v zmenšení ovládacej sily. Prejaví
CÚVANIE DO GARÁŽE
50
ZAJIŠTĚNÍ VRAT padnutí táhla a tím jeho zajištění proti posuvnému pohybu (můžeme pojistit šroubem). Ostatní součásti
sa to síce trocha dlhším chodom páčky, ale to nie je na škodu. Z oceľového plechu hrubého 3 mm (např. z uzemňovacieho plechu hromozvodu) vyrežeme podľa obrázku tvar a takisto otvor. Jeden uzáver kapoty, ktorý je bližšie k ovládacej páčke vymontujeme. Odpojíme z neho lanko aj tyčku spájajúcu oba uzávery. Privaríme prichystaný kúsok plechu a takto upravený uzáver namontujeme naspäť. Oba uzávery premažeme, rovnako i lanko, ktoré potom pretiahneme a zabezpečíme proti posunutiu v otvore prídavného plechu. JURAJ MILÝ
Tí, ktorí do garáže cúvajú, môžu mať ťažkosti pri odhade správnej vzdialenosti medzi stenou a nárazníkom automobilu. Problém možno vyriešiť tak, že na zadnú stenu garáže do výšky asi 1,4 metra namontujeme plošný
a popis práce zůstávají beze změny. ING. ZDENĚK KOHOUTEK
KAPOTA
LANKO
tlačidlový spínač, ovládaný predĺženou pákou. Vo chvíli, keď sa nárazník automobilu dotkne páky, spínač rozsvieti žiarovku. Páku vyrobíme z elastického materiálu. Všetky rozmery prispôsobíme automobilu. TIBOR KREBEC
TROJROZMĚRNÁ * KOPÍRKA Určitě jste si všimli, jak nepěkně působí uměle zhotovené popisy a nápisy na jinak pěkném výrobku. V kutilských podmínkách je určitým, řešením použití propisotu s následným přelakováním nápisu. Problematická však zůstává životnost. Dobrý vzhled a potřebnou trvanlivost mají ryté nápisy, jejichž jednotlivá písmena nebo číslice lze navíc vybarvovat. Pro snadné rytí popisů, ornamentů, ale i plošných spojů podle většího vzoru jsem si zhotovil ko-
pírku, která pracuje na principu pantografu s několika pevnými stupni zmenšení. Princip pantografu je známý a je schematicky uveden na obr. 1. Protože kopírovací hrot se pohybuje nejen v rovině, ale i kolem pevného vodorovného kloubu a kolmo na tuto rovinu, lze kopírovat i prostorové útvary. Při tom jsou všechny tři rozměry zmenšeny stejně. Při prostorovém kopírovaní musí být kloub, vrtáček a hrot v jedné přímce (obr. 1).
Výroba kopírky je poměrně pracná, takže se nevyplatí těm, kteří se podobnou činností zabývají jenom příležitostně. Neocenitelnou pomůckou však bude pro majitele nově vznikajících dílen, kterým musí záležet na tom, aby jejich výrobky měly profesionální vzhled. VÝROBA KOPÍRKY Upínací desku 1 (obr. 2) vyřízneme z černého rovného plechu, aby nedocházelo k nepříjemným světelným odrazům při osvětlení. Hrany plechu zaoblíme. Rám 2 zhotovíme z úhelníku, který v místě ohybů vyřízneme a v jednom rohu svaříme. Rám vyrovnáme, aby upínací deska dosedla bez křížení. Otvory v desce 1 pro upínací šrouby 40 vyvrtáme a pak vyřízneme závity M4, nejlépe maticovým závitníkem, kterým se závit vyřízne načisto jediným závitníkem. Čep 8 a vidlice 10 se svorníkem 11 musí být souosé, souosost upravíme při dolícování do vidlice. Dolícování musí být těsné, ale lehce pohyblivé. Podložky 44 u svorníku 11 slouží k nařízení středu kloubu, rydla a hrotu do přímky podle délky vrtáčku ve vřetení. Výsuvné poudro 7 slouží pro zvednutí pantografu při kopírování vyšších předmětů. Ramena 6 vyrobíme z leskle taženého čtyřhranu, který musí být rovný. Potřebujeme čtyři ramena. Použijeme-li však na čepy lesklou
51
kulatinu, zhotovíme jedno pomocné rameno navfc. Podle změřeného průměru čepu zjistíme velikost výrobní tolerance h11 a podle ní pak zvolíme průměr vrtáků. Pomocné rameno použijeme na vyvrtání zkušebních otvorů. Lícování otvorů musí být těsné, aby se ramena na čepech neviklala. Aby všechny rozteče otvorů byly přesně stejné, což je důležité pro správné zmenšování rytých nápisů, postupujeme tak, že nejprve vyvrtáme ve dvou ramenech prostřední otvor. Pro zajištění polohy do něho vložíme těsný čep a pak vyvrtáme v obou ramenech vedlejší otvor na uvedenou rozteč. Kolem čepu otočíme ramena o 180° proti sobě a vyvrtáme nejprve otvor ve spodním ramenu podle horního a po obrácení ramen spodním nahoru vyvrtáme zbývající otvor. Tak získáme tři otvory se stejnou roztečí v obou ramenech. Posunutím o rozteč vyvrtáme další otvory střídavě z obou stran ramen, přičemž každou polohu fixujeme dalšími čepy ve volných otvorech. Krajní otvor 0 10 mm naznačíme důlkem vyvrtaným původním vrtákem např. 0 8 mm, a po té vyvrtáme vrtákem 0 i O m m . Další dvě ramena vyvrtáme podle předcházejících. Při použití výstružníků 8H7 je průměr vrtáku 7,8 mm; pro 10H7 je 0 9,8 mm. Vrtáme na vrtačce (lépe na soustruhu) přesně kolmé k podstavci, nepodkládáme dřevem, raději použijeme jakékoli kovové podložky. Vrtáme zvolna přesným ostrým vrtákem. To je zvlášť nutné dodržet, nebudeme-li otvory vystružovat. Pro lepší vzhled okroužkujeme ramena přípravkem 54 (obr. 4) upnutým ve vrtačce. Do dutiny přípravku vložíme pásek smirkového plátna asi 25 mm širokého stočeného tak, aby se při otáčení rozvíjel. Přípravek upneme do vrtačky a po jejím spuštění přitlačujeme plátno na rameno. Postupným posouváním ramena vytvoříme kroužkování. U takto upraveného povrchu potlačíme různé poškozeniny a drobné nerovnosti povrchu. Podle velikosti zrna smirkového plátna lže povrch i vyleštit. Cepy 14 utahujeme přes pérové podložky 53 maticemi 15 a zajišťujeme proti uvolnění šrouby 13. Utažení je tak silné, aby byla zaručena volná pohyblivost. Totéž platí pro pouzdro 23 a vřeteno 16, tj. těleso 17 a matici 18.
52
Rozpiska materiálu
Vřeteno musíme soustružit v hrotech velmi přesně, neboť jeho otáčky mohou být až 20 000 min'1. Nejdříve vyvrtáme 0 2,4 mm s kónusem pro lehký důlek a důlek na opačné straně a osoustružíme (obr. 3). Konec se závitem nařízneme na čtyři díly. Uzavřená matice 22 nesmí mít zápich na konci závitu, neboť musí sevřít kleštinu na vřetenu 16. U této matice vyvrtáme soustředně otvor 0 2,5 mm. Po sestavě vřeteníku s ložisky vyčištěnými a namazanými olejem vyzkoušíme jeho lehký chod, zaběháme a namažeme
znovu olejem. Plstěný kroužek 20 zabraňuje vystřikování oleje na předmět. Vodicí hrot 28 musí jít těsně v otvoru kleštiny 29. Matici 30 pevně utáhneme. U matice kleštiny 31 nedořízneme závit M10 x 1 mm, aby sevřela vodicí hrot. Řemenici 32 těsně nasuneme ná vřeteno a zajistíme šrouby 48. Remenice zároveň zajišťuje polohu ložiska 21 (obr. 4). Řemenici 33 upevníme na hřídel elektromotoru. Otvor v řemenici tedy vyvrtáme podle jeho průměru. Tvar držáku motoru 35 přizpůso-
bfme použitému elektromotoru. Pro uchycení na rameno vyvrtáme otvor 010,4 mm. K nastavení přímé polohy řemínku slouží trubka 36 a svorník 37 s maticemi 38, jejichž rozmery zvolíme při montáži. ňemínek 34 bývá k dostání ve výprodeji, z nouze lze použít i O-kroužek 0 3 mm se středním průměrem 95 mm. ňemínek napínáme pootočením držáku 35 kolem svorníku 37. Potřebnou polohu zajistíme maticemi 38. • Podložky 51 a 52 jsou určeny pro oddálení ramen, aby se mohla ramena volně pohybovat. Pérové podložky 53 jsou ocelové prohnuté podložky (podobné, jako u visacího zámku s plochým oboustranným klíčkem se středovým
zamykáním), pružné podložky podle ČSN 02 1740 jsou zcela nevhodné. Veškeré otvory a čepy opracujeme na drsnost povrchu 0,8 až 1,6 v krajním případě na 3,2 což se však nedoporučuje, vyžaduje-li se dostatečné lícování. K pohonu použijeme jakýkoli univerzální elektromotorek s výkonem větším než 20 W a s otáčkami vyššími než 4000 min 1 . Výhodné je nožní spouštění, jako u šicího stroje. Původní použitý motorek je inkurantní 27 W a 7000 ot/min napájený z transformátoru. Pro výrobu vrtáčku 50 lze použít ocelové jehlice na pletení rukavic 0 2,4 mm, jejichž tvrdost je dostatečná pro rytí do materiálu z umělých hmot (PVC, polystyren
ap.). Při rytí do pertinaxu, textitu a sklolaminátu použijeme vrtáčky z nástrojové oceli, avšak i tady musíme počítat s jejich rychlým otupením. Pro rytí do kovu musíme použít vrtáčků z nástrojové oceli (vybroušených například ze zlomených vrtáků). Při broušení vrtáků může dojít k nepřesnému nabroušení hrotu vůči stopce vrtáku, takže hrot vrtáku hází. Nepatrné házení lze odstranit tak, že vrták nasadíme a upneme do vřetena a spustíme motor. Přiložením jemného brousku vrták opatrně při brousíme. POUŽITI KOPÍRKY Materiál, na který budeme rýt, položíme na upínací desku 1 a upevníme úchytkami 39 se šrou-
53
54
55
56
by 40. Ryjeme písmo, číslice či značky podle šablon Logarex 25 901/ ..., upevníme úchytkami pravítko pro posun šablony, přičemž šablonu podložíme — je-li to nutné — tenkým plechem, aby vodicí hrot nezapadl do otvoru v upínací desce. Ryjeme postupné jako při psaní podle šablon, s výhodou nožního ovládání motoru; když se nasazuje na nové písmeno, je pohon v klidu.
v
Uvážíme délku nápisu a asi nad jeho středem nastavíme rovnoběžník pantografu přibližně pravoúhle. Hloubku rytí nařídíme posunem vodícího hrotu 28 v kleštině 29 a zajistíme maticí 31. Při rytí nápisu nemusí být kloub, hrot a vrták v jedné přímce, neboť hloubka rytí se nařídí vysunutím či zasunutím vodícího hrotu. Při tomto rytí je výhodné pevně utáhnout
matici 12 na svorníku 11 tak, aby rameno 6 bylo kolmé na čep 9, tím se usnadní zvedání ramen pantografu, nenastane příčení, otáčivý pohyb obstará čep 8 v pouzdru 7. Při práci dáváme pozor na odletující spony, zejména při rytí kovů. Pracujeme pouze v brýlích nebo s nasazeným štítem, který chrání celý obličej. FRANTIŠEK KORNHERR
v
SRAZEC HRAN Pro rozvod vody či pro odpad se v poslední době používají novoduové trubky. Po jejich rozřezání na příslušné délky je třeba otřepané a ostré hrany začistit. Tuto práci ulehči jednoduchý nástroj, kterým můžeme srážet vnější i vnitřní hrany nejen u trubek z novoduru, ale i silonu a jiných umělých hmot. Výroba nástroje, který se skládá ze tří dílů, není složitá. Těleso 1 vysoustružíme z hliníku nebo silonu podle výkresu. Pak rysovací jehlou označíme tři drážky 1,5 mm po 120°. Těleso upneme do svěráku na délku tak, aby první drážka byla nahoře a kotoučovou pilou nebo frézou drážku nařízneme. Těleso pootočíme o 120°, nařízneme druhou drážku a po dalším otočení i třetí. Až nakonec drážky dořlzneme. Kroužek 2 vysoustružíme z hliníku, eho vnitřní průměr upravíme pole osazení tělesa 1. Otvory 0 4,3 mm pro pojišťovací šroubky 4 vyvrtáme zároveň s tělesem 1. Nože 3 zhotovíme z kalitélné oceli. Tvar vyřízneme podle výkresu a pak na obou funkčních hranách vytvoříme broušením úhel asi 15%. Nabroušené nože vložíme mezi tři díly tělesa 1, nasuneme kroužky 2 (mají jit těsně) a připevníme je šroubky 4, které zajistíme důlčíkem, aby se nepovolovaly. Práce s nástrojem. Srážeč uchopíme do ruky, vložíme do něj uříznutý konec trubky a otáčením srazíme nejprve vnitřní a pak 1 vnější hranu. Nože udržujeme ostré. MAX RIBKA
57
FRÉZOVAČKY NA DREVO Potreboval som doma aj na chate obložiť steny palubovými doskami. Aby som mohol vyfrézovať do dosiek perá a drážky, potreboval som frézovačky, ktoré sa mi však nepodarilo zaobstarať. Podľa zborníka USS č. 49/1984 som vyskúšal rozličné modulové frézovačky ha kov od 0 80 mm do 0 100 mm — pri dostatočných otáčkach (asi 5000 min 1 ) frézujú drevo na hladko. Zhotovil som si preto súpravu frézovačiek a medzikrúžkov, ktoré po zložení umožňujú vyfrézovať na jeden pracovný úkon pero ľubovoľného tvaru aj drážku. Na zhotovenie drážok zložíme nástroj z dvoch frézovačiek 1 a 2, medzi ktoré vložíme medzikrúžok 6, na zhotovenie pera potom z troch frézovačiek 3, 4 a 5 a medzikrúžku 7. Frézovačky 1 až 5 zhotovíme z nástrojovej ocele (ČSN 19 436) alebo z ocele kaliternej v oleji (ČSN 19 460). Najprv vysústružíme kotúče jednotlivých frézovačiek podľa rozmerov uvedených na obrázku. Narysujeme a vyvŕtame stredový otvor (podľa priemeru upínacieho hriadeľa) a štyry otvory 0 4 mm a kotúče zakalíme. Potom na kotúče nakreslíme budúci tvar frézovačky. Na rozbrusovacej píle vyrežeme tvar nahrubo a potom ho na brúske jemne dobrúsime. Usilujeme sa vybrúsiť jednotlivé časti
frézovačky čo najpresnejšie, aby sme dosiahli najlepšie dynamické vyváženie. Medzikrúžky 6 a 7 vysústružfme z ocele 11 600. Pri skladaní zložíme frézovačky
tak, aby jednotlivé zuby neboli na sebe, ale aby boli rovnomerne rozdelené po celom obvode. Pri frézovanf dbáme na bezpečnosť. ANTON MlSlK
DRÁŽKA
nabitie z 220 V el. siete vydrží bzučiak pri intenzívnom používaní asi 2 týždne. Pri menej intenzívnom používaní vydrží aj dva mesiace. Prúdový odber sa pohybuje od 10 do 16 mA, a to podľa nastavenej výšky tónu. Bzučiak možno pouMyšlienku zhotovenia bzučiaka žívať tak v amatérskej praxi ako aj som prevzal z knihy „Amatérska" profesionálne. Možno ho použiť na elektronika v domácnosti a pri prezvoňovanie káblov, kontaktov rekreácii". Konštrukciu som relé atď. prispôsobil a vmontoval do ba- Zariadenie je skonštruované tak, tériového svietidla — (ďalej len aby sa obsluha pri nabíjaní akumusvietidlo) typu T 379, ktoré vyrába látorov z 220 V el. siete nemohla Mechanika — Praha a bežne ho dotknúť vodivých častí. Konštrukdostať kúpiť v predajnách Elektro cia zabraňuje vzájomnému skrížeza 60 Kčs. Batéria svietidla sa niu funkcií. Ak ho používame na dobíja z 220 V siete. Na jedno premerovanie obvodov, nemožno
BZUČIAK
58
ho ani náhodou zasunúť k nabíjaniu do 220 V, pretože tomu bráni skratovacf kábel. Naopak, ak zariadenie nabíjame z 220 V el. siete, nemôžeme ho použiť na skúšanie, lebo skratovací kábel nie je možné 'asunúť. SCHÉMA ZAPOJENIA Bzučiak má veľmi jednoduché zapojenie (obr. 1). Využíva dvoch vinutí slúchadlovej telefónnej vložky typu EF 56200, 2 x 27 ohrnov, 2+900 závitov, 0,13 CuS s malým odporom. Vinutia obidvoch cievok sa zapoja jednotlivo so vzájomnou väzbou pre tranzistorový oscilátor. Jednu cievku zapojíme do obvodu kolektora tranzistoru, druhú do obvodu bázy. Kolektorové vinutie má väzbu na vinutie v báze tranzistora. Kmitočet je 600 až 1000 Hz. Konce obidvoch cievok musíme zapojiť tak, aby väzba bola kladná. Pokiaľ nie je možné určiť správne zapojenie ývodov, zapojíme obidve cievky jbovoľne a ak oscilátor nekmitá, zameníme konce vinutia jednej z cievok. Všetky použité elektronické súčiastky sú miniatúrne na napätie 6 V a zmestia sa do použitej telefónnej vložky. Oscilátor kmitá už od napätia 1,2 V. V tomto prípade ide o napájanie 2,4 V, čo je výhodné pri odbere. Najoptimálnejší tranzistor pre toto zapojenie je KC 508. Ak použijeme tranzistor KC 506, musí mať zosilnenie väčšie ako 60. Na napájanie, ako aj na celú konštrukciu som použil celú baterku i s akumulátormi a urobil som na nej niektoré úpravy. Jednoduchosť elektronickej konštrukcie rrrá menšiu nevýhodu: tento typ slúchadla sa už nevyrába. Možno ho však zaobsta-
rať vo výpredaji alebo v skladoch telefónnych ústrední, či použiť zo starších telefónnych prístrojov. POSTUP VÝROBY Zakúpené svietidlo rozoberieme odstrukovaním skrutky M2. Vrchnú časť svietidla 1 po vyňatí žiarovky, odrazového lievika ako i priesvitného krytu, upravíme odbrúsením kruhového výstupku až po rovinnú plochu vrchnej časti. Úpravu urobíme podľa detailu na obr. 1. Zhotovíme spodný držiak 2 z textitu hrúbky 0,8 mm a podložku 3 pod telefónnu vložku takisto z textitu o hrúbke 1 mm. Súčasti 1, 2, 3, 9
a 10 treba pri montáži vzájomne zvŕtať. Z textitu 2 mm hrubého urobíme kryt na membránu 4 slúchadla. Držiak krytu membrány 5, použijeme hotový z ďalšieho slúchadla typu 3 EF 56201. Držiak má kruhový tvar a priemerom sa zhoduje s priemerom slúchadla EF 56200. Vypínač 6 v tomto svietidle tvorí posúvač a dva párové fosforbronzové kontakty. Posúvač upravíme tak, že obrúsime kónický výstupok. Posúvač po tejto úprave prestane plniť svoju funkciu, pretože už nie je potrebná a bude slúžiť len ako kryt otvoru. Gumový kryt 7 vrchnej časti slúchadla zhotovíme zo vzdušnice bicykla. Po vystrihnutí navlečieme, gumku na vrchnú membránovú časť vložky. Telefónnu vložku 9 (typ EF 56200) upravíme tak, že odvŕtame 2 zo 4 medených nitov, ktoré pridržiavajú dva podkovovité permanentné magnety. Odskrutkujeme vrchnú membránovú časť. Pilníkom z vnútornej strany slúchadla odpilujeme pravý horný a ľavý dolný nit, a to až na úroveň magnetu. Nity treba odvŕtať na stolnej vŕtačke a slúchadlo musíme uchytiť do zveráku tak, aby sa nepoškodili cievky a závity. Cez vzniknuté otvory pripevníme pri montáži slú-
K
59
Obr. 1
60
chadlo k svietidlu 1 spolu so spodným držiakom 2 a podložkou 3. Použijeme štyri skrutky 8 s maticami. Miesto skrutiek M2 x 12 možno použiť aj skrutky M2 x 15, ktoré podľa potreby skrátime. Ďalej rozpájkujeme spojené vývody cievok, ktoré jemne očistíme a tak pripravíme na ďalšie spájkovanie. Zásuvka konektora 10 (Typ Tesla WK 46241) je dlhšia ako je porebné a preto ju odpílime na ríslušný rozmer. Na dva stredné kontakty pripájkujeme jemné telefónne kábliky asi 15 cm dlhé. Kábliky pripájkujeme kolmo ku konektoru. Takto pripravený konektor obalíme izolepou do výšky 15 mm, zvyšných 5 mm lepidlom Lepox -^ Univerzál. Necháme schnúť 24 hodín. Izolepu odlepíme a stvrdnutý lep upravíme brúsením. Skratovací kábel zhotovíme z flexošnúry 12 (dvojlipky 2 x 1 mm2) asi 1100 mm dlhej, na ktorej jeden koniec pripájkujeme zásuvku konektora 11 (typ WK 46264), ktorú rozmerovo prispôsobíme zásuvke 10 i vrchnému krytu 1. Na druhý koniec dvojlinky pripájkujeme banániky 13. Zástrčku konektora potom obalíme izolepou do výšky
Í
15 mm, zalejeme lepidlom Lepox — Univerzál do výšky 7 až 9 mm a necháme schnúť 24 hodín. Po zaschnutí odstránime izolepu a pilníkom doupravíme na potrebný tvar. Skratovací kábel tvorí zostavu, ktorá plní funkciu vypínača ,,S" v elektrickej schéme. Pokiaľ si nezaobstaráme potrebné typy konektorov, môžeme použiť aj iné, ktoré budú vyhovovať potrebným rozmerom. Tieto špeciálne konektory možno kúpiť v predajni Tesla na Martinskej ulici v Prahe. MONTA2 Spodný držiak 2 vsunieme do vnútra vrchného krytu baterky 1. Na vrchný kryt 1 položíme podložku 3 a samotnú telefónnu vložku 9. Všetky štyri diely spolu zoskrutujeme dvoma skrutkami 8. Slúchadlo je pri tejto montáži v rozobratom stave t. j. vrchná a spodná časť sú rozskrutkované. Zároveň pritiahneme dvoma skrutkami zásuvku konektoru 10 ku krytu 1 i spodnému držiaku 2, vopred však pretiahneme kábliky cez dva pripravené otvory. Tým je ukončená základná montáž. Až teraz urobíme elektronické zapojenie priamo v slúchadle. V slúcha-
dle máme pripravené štyri vývody z dvoch cievok. Elektronické súčiastky sú miniatúrne a všetky sa vojdú priamo do slúchadla. Jedná sa o tranzistor I, odpor R a elektrolytický kondenzátor C. Vývody súčiastok si dopredu naformujeme a potom pájkujeme. Zo slúchadlovej — vrchnej časti baterky sú po zapojení vyvedené štyri kábliky. Dva kábliky označené +a — sú vyvedené zo slúchadla a dva sú vyvedené do zásuvky konektora. Vývod zo slúchadla označený plus v schéme vzájomne spojíme s káblikom označeným číslom 3, vyvedeným zo zásuvky konektora 10. Druhý káblik vyvedený zo zásuvky 10, označený číslom 2 pripájkujeme k bodu B, t. j. k plusovému pólu akumulátorov. Káblik vyvedený zo slúchadla označený číslom 1 pripájkujeme k bloku akumulátorov na bod A. Bod A je mínusový pól bloku akumulátorov. Vrchnú a spodnú časť baterky zoskrutkujeme skrutkou M2. Na spodnú upevnenú a elektronicky zapojenú časť slúchadla naskrutkujeme vrchnú membránovú časť, na ktorú pred zoskrutkovaním natiahneme gumový návlek 7 a založíme
6t
kryt membrány 4 spolu s držiakom 5. Do zásuvky konektora 10 vsunieme preskušovací kábel 11, 12 a 13. OŽIVENIE BZUČIAKA Pri oživení bzučiaka postupujeme tak, že najprv vzájomne skratujeme banániky (tj. priložíme k sebe) 13, a potom začneme otáčať vrchnou membránovou časťou
slúchadla. Ak je zapojenie správne, to značí v kladnej väzbe, ozve sa pískavý tón. Tón bzučiaka naladíme otáčaním membránovej časti. Ak je zapojenie nesprávne, odskrutkujeme vrchnú membránovú časť slúchadla a prehodíme dva vývody jednej z cievok. Správne zapojený bzučiak pracuje na prvé krátke spojenie. Ak nám bzučiak pracuje, ešte raz odskrutkujeme
NA VYTLAČOVANÍ TMELU V drogeriích lze v současné době zakoupit akrylátový tmel DISTYK, výrobek Chemických závodů Sokolov. Najde jistě široké využití především v domácnostech, neboť jím lze utěsňovat mezery v potrubí a styčných plochách výrobků z kovu, dřeva, PVC, ale i v betonu, zdivu, při lepení a spárování obkladaček a podobně. Prodává se ve dvou baleních. Větší (v kádince) je určeno pro nanášení ocelovou stěrkou, menší (v tubě za 22 koruny) uvítají kutilové pro příležitostné opravy. Na rozdíl od zahraničních tmelů, které se u nás před časem prodávaly, není výrobek doplněn spárovací pistolí, což práci ztěžuje.
vrchnú membránovú časť a súčiastky zakvapkáme k spodnej časti slúchadla. Takisto zakvapkáme dve hlavičky skrutiek M2, ktorými je upevnená zásuvka konektora 10. Zakvapkanie urobíme lepidlom Lepox-univerzál a necháme 24 hodín schnúť. Podľa potreby môžeme zakvapkať aj obidva vývody zo slúchadla. ING. EMIL OVÁDEK
Podle výkresu zhotovíme vložku 1, kolík 3, doplníme maticí 2 a sestavíme průchozí matici. Po vnitřním závitu matice se pohybuje šroub 4. Jeden jeho konec opatříme opěrkou 5, druhý ovládacím kolečkem, sestaveným z pozic 6 až 9. Průchozí matici zatočíme po šroubu 4 těsně k opěrce 5. Připravený mechanismus vložíme do tuby 10 a otáčením matice v ní vyřízneme závit. Pokud je tuba o něco volnější a průchozí matice nevyřízne dostatečný závit, zajistíme tubu v místě závitu průchozí matice páskovou svěrkou na vodovodní hadici. Tím přípravek pevně uchytíme. Ovládacím kolečkem otá^ číme šroubem dovnitř až opěrka dosedne na původní píst 11 tuby. Po úpravě nanášecího hrotu 12 dle pokynů výrobce, otáčením šroubu vytlačujeme tmel z tuby. Je pravděpodobné, že tmel nespotřebujeme najednou. Po skončení práce hrot vyčistíme, na tubu vložíme kousek igelitu, který brání vysychání zbylého tmelu a znovu nasadíme hrot. ZDENĚK VOJTĚCH
KONEC ZAVRTAT A ROZNÝTOVAT DO POZ.5
ÚKOS PODLE MATICE
62
JAK VYROBIT NÝTY Někdy se nám nepodaří sehnat právě takové nýty, jaké potřebujeme. Většinou jde o hliníkové nebo měděné nýty menších průměrů. !hotovíme-li si jednoduchý přípraek, můžeme si snadno potřebné nýty vyrobit. Přípravek se skládá ze dvou ocelových desek 1 a 2 rozměrů 10 x 50 x 100 mm. Obě desky svrtáme pro spojení kolíky 4 a stažení šroubem 3 (použijeme šroub imbus s vnitřním šestihranem). Desky spojíme, stáhneme šroubem a z boku vyvrtáme do stažených desek otvory, jejichž průměry d volíme podle požadovaného průměru nýtu. Hloubku otvoru h i velikost D a tvar hlavičky přizpůsobíme svým potřebám. Po vyvrtání otvorů obě desky oddělíme a vnitřní plochu (ze strany otvorů) přebrousíme tak, aby se snížila asi
o 0,2 mm. Dřík nýtu lépe upneme. Při výrobě nýtů postupujeme tak, že do otvorů vložíme dříky nýtů, které získáme například ze starého měděného či hliníkového vodiče či drátu. Délka dříku, kterou necháme z otvoru vyčnívat, má činit 1,5 d nýtu. Pak obě desky stáhneme šroubem 3 a stažený přípravek
«
VRTANÍ OTVORŮ DO STROPU Svým příspěvkem reaguji na návod, otištěný pod stejným názvem ve sborníku č. 71. Již delší dobu používám podobné, výrobně daleko jednodušší zařízení. Nádobku, která zachycuje odvrtaný materiál jsem si vyrobil ze starého tenisového míčku (použít lze samozřejmě jakýkoli dětský pryžový míček), který jsem rozřízl
upneme do svěráku tak, aby se opíral o vyčnívající kolíky. Kladívkem pak roztemujeme vyčnívající část v potřebnou hlavičku. Půlkulatou hlavičku dosáhneme pomocí hlavičkáře, který je běžně k dostání v železářství. Po roztemovánf přípravek rozpůlíme a nýt vyjmeme. ING. OSKAR ZEMClK REZ A-A
na polovinu. Do dna takto vzniklé misky jsem výsečníkem vysekl otvor, jehož průměr je o milimetr menší než průměr použitého vrtáku, takže polovina míčku nasazená na stopku vrtáku dostatečně pevně drží a při vrtání se neprotáčí. Pro vrtáni hlubších otvorů stačí odříznout horní část misky tak, aby byla mělčí. Při nasazování misky na vrták se snažíme, aby osa vrtáku byla totožná s osou misky. Mírně excentrické uložení však není na závadu, protože materiál, ze kterého je míček vyroben, je dostatečně tuhý. Při použití vidiových vrtáků vrtáme nižším počtem otáček za minutu. JOSEF SEBETOVSKÝ
63
