Pohádka opravářská Jednoho dne k Robovi do salonu přijelo obyčejné auto. Pán říkal, že neví, co s ním je. Tak ho zkontrolovali a nic nenašli. Najednou se auto samo nastartovalo a oni se lekli. Uslyšeli hlas. Dívali se všude, jestli někoho nenajdou, ale nic. Pak zjistili, že to mluví to auto. Auto: Pomozte mi, mám něco se svíčkami. Rob: Kdo jsi? A: To jsem já, auto. R: Aha, a tvůj majitel to ví? A: Ne! Já můžu mluvit jen s opraváři. R: A můžeme mu to říci? A: Ano. R: OK. A: A řekni prosím mému majiteli, ať mě postaví vedle té pěkné audinky, aspoň skončí mé noční výlety. R: Ty ji máš rád? A: Ano, mám. R: Tak jo, já mu vše vysvětlím. A: Děkuji za pomoc. A majitel měl velkou radost, že má tak výjimečné auto. Vítek Matoušek, Jakub Luňáček, 7. tř.
Pohádka vodnická Vždy když jste šli kolem rybníku, uslyšeli jste žbluňkání a není divu, když tam bydlel vodník Hastrman. Jednoho dne Hastrman potřeboval jít k zubaři. Ale jak, když potřebuje být mokrý? Rozhodl se napustit sud a doskákat tam. Zkusil to, ale v půli cesty se musel vrátit, protože jak skákal, tak se voda vylévala. Zub ho bolel čím dál tím víc. Řekl si: „Co kdybych zavolal svému synovi Hadrlíkovi?“ Vzal si vodní mobil. Ale Hadrlík to nezvedal. Chtěl zavolat manželce, ale zjistil, že mu došla baterka. Pomyslel si: „Co teď?“ Uslyšel kručení svého břicha. Napadlo ho, že má ve spížce kousek chleba, tvrdého chleba. Kousl do něj, ale nešlo to ukousnout. Podíval se na chleba, a co neviděl? Byl tam jeho bolavý zub. Oddechl si, že už nemusí jít k zubaři a řekl: „Do mého mokrého rybníka, to byla ta velká bolest. Kvůli jednomu zubu mě bolela hlava a pusa.“ Najednou uslyší, že syn Hadrlík a manželka Vodušenka jsou doma. Vduchu si pomyslel: „Proč nemohli přijít dřív, aby mě donesli buď k zubaři, nebo prášky na bolest, ale to bych si zase nemohl sám vytrhnout zub a zažít takový zážitek!“ Šárka Závodníková, Barbora Reinohová, Antonín Komínek – 7. tř.
2
O vodničině Jednou vodník Držhuba vystrašil babičku tak, že mu sama spadla do rybníka a on se mohl vzteky přetrhnout: „Že mně sem žádná divoženka nezabloudí, jen ty staré babky kořenářky! Jak já ji teď dostanu ven, to jsem sám zvědavej!“ A jak tu babku kořenářku vytahoval, vykloubil si rameno. Druhý den šel za doktorem Krepatem a říká mu: „Pane doktore, já jsem vytahoval babku kořenářku z rybníka a jaksi jsem si vykloubil rameno.“ „Tak ti jsi ten vodník Držhuba!!! Já ti to rameno nemohu vyléčit, dokud nebudeš mít teplou a suchou vodu,“ povídá doktor. „ Ale ta neexistuje!!!!“ vodník na to. „V Karlových Varech ano, až budeš vyléčen, můžeš se sem vrátit, ale nebudeš už tahat lidi do rybníka!“ „Ale já nemám žádnou jinou práci než vodničinu. To je to nejmenší,“ povídá Krepat. „Tak se můžeš stát vánočním chytačem ryb nebo správcem rybníků.“ poradil mu doktor. A tak byl bývalý vodník Držhuba na Vánoce chytačem ryb a celý rok správcem rybníků. Kristýna Nováková, Veronika Kozelková, Denisa Odehnalová, 5. třída
nakreslila Kristýna Nováková, 5. třída
nakreslila Veronika Kozelková, 5. třída
3
Moderní prasátka Žily, byly tři prasátka: Šmajda, Chodúr a Christovao. Chodila po světě sem a tam, a tak je napadlo, že už by si konečně mohla postavit nějaký dům. A protože jsou už dospělá, tak se domluvila, že každý svůj. Šmajda si postavil ze slámy, Chodúr ze dřeva a Christovao z cihel. Večer už měli všichni všechno hotové. Ráno byl slunečný den, prasátka se dobře vyspala, ale najednou se zatáhla obloha, zafoukal vítr a z lesa se vyřítil zlý vlk Puscailer. Hned stál u Šmajdova domečku. Jednou foukl a Šmajdův domeček se rozpadl. Šmajda utíkal ke svému staršímu bratrovi Chodúrovi. Vlk rychle běžel za ním. Šmajda utíkal, co mu nohy stačily. Rychle zaběhl do domečku, kde na něj čekal Chodúr.Vlk Puscailer dvakrát foukl a Chodúrův domeček se zřítil. Obě prasátka tedy utíkala za nejstarším bratrem Christovaem. Vlk utíkal za nimi, ale prasátka rychle zaběhla do domečku. Vlk foukal a foukal, ale domeček z cihel zbořit nemohl. Prasátko Christovao vymyslelo plán: ,,Ke dveřím připevníme síť a tou chytíme vlka.“ Chytili vlka a prodali ho do zoo. Nakonec si zařídili stavební firmu a postavili sedmihvězdičkový hotel. Lucie Malá, 6. tř.
Pohádka zlodějská Byl jednou jeden zloděj, který žil ve vesničce poblíž Brna. Bral lidem jejich věci. Jednoho dne šel na lup, ale nevšiml si Zdeňka v pokoji. Vzal počítač, televizi a jídlo. Zdeněk najednou dostal hlad, a tak se šel podívat do kuchyně, ale nic nenašel. Vrátil se zpátky do pokoje a uviděl zloděje. Zloděj ho chytl a řekl: ,,Když to neřekneš mamince, tak ti nic neudělám“. Vtom někdo zazvonil a zloděj řekl: ,,Běž se podívat, kdo to je.“ Zdeněk se šel podívat a uviděl maminku, tak jí otevřel. Řekl: ,,Pomoc, mami, je tu zloděj.“ Zloděj je zavřel do obýváku. Maminka řekla: ,,Nekraď lidem věci a běž raději do práce.“ Zloděj si našel práci uklízeče. Měl hodně peněz a žil dobře až do smrti. Už nikdy nekradl. David Kočka, 6. tř.
Rumcajs a řezník Byl jednou jeden řezník a zpracovával velkou kýtu. Potom za ním přišel Rumcajs a řekl: „Tohle je přepadení, dej mi peníze a kýtu.“ Řezník mu vše dal a Rumcajs nasedl do auta a odjel. Po této události řezník zamkl svůj krámek. Ale Rumcajs se vrátil a nahlas zakřičel: „Já jsem zloděj!“ Řezník si řekl, že teď domů nepůjde, jelikož ho napadlo, že se zastaví v obchodě pro kameru a že ho nachytá. Přišel do krámku a pečlivě schoval kameru. Nastal večer a řezník se schoval za pult. Kolem půl dvanácté večer přišel Rumcajs. Rumcajs přišel k pultu a řezník na něho vybafl. Rumcajs se lekl a v tom okamžiku se rozbrečel. A nakonec si Rumcajs řekl: Už nikdy nebudu krást! Karel Vyskočil, 6. tř.
4
Pohádka kuchařská Byl jednou jeden kuchař. A ten byl moc zlý a okrádal lidi. Jednou přišel brzo ráno do práce a uviděl, že u něj byli lupiči. Jeho restaurace byla slavná, a protože mu všechno ukradli a rozbili drahé mísy a talíře, začal naříkat: „Ach jo, co já si teď počnu.“ Naříkal, že nemá moc peněz. A potom zavolal policii. Policie zjistila, že to byl muž, co jim utekl z vězení, ale kuchaři to neřekli, protože věděli, že okrádal lidi. A tak mu řekli, že mu to neřeknou, dokud nepřestane okrádat lidi. Kuchař to slíbil a oni mu prozradili, že to byl pán, který jim utekl z vězení. Po čase se policisté převlékli za normální lidi a šli se podívat do restaurace, jestli kuchař splnil, co slíbil. A jak platili, okradl je. Policisté mu řekli, že to jsou oni a že ho jenom zkoušeli. Kuchař vrátil ukradené peníze hostům a už si vždy dával velký pozor, aby nikoho neobral. Veronika Pitlová, Veronika Zichová, 5. třída
nakreslila Veronika Zichová, 5. třída
nakreslila Veronika Pitlová, 5. třída 5
Pohádka prodavačská Byl jednou jeden prodavač, který byl sám: bez manželky, bez dětí. Ale řekl si, že si musí najít nějakou přítelkyni. Jeden den, když byl v práci, přišla k pokladně slečna, která byla chytrá, milá a s prodavačem si padli do oka, tak ji prodavač poprosil o telefonní číslo. Slečna souhlasila a telefonní číslo mu napsala na lísteček. Prodavač si dal lísteček do kapsy a rozloučili se. Když už šel prodavač domů z práce na tramvaj, tak sahal do kapsy pro jízdenku, ale nevšiml si, že mu z kapsy vypadl ten lísteček s telefonním číslem. Když byl doma a chtěl slečně zavolat, tak na to přišel. Byl z toho moc nešťastný. Ale najednou se ozvalo nějaké pípání, šlo to od okna, tak se tam šel podívat. V okně byl zvláštní ptáček a měl zaseklou nožku mezi květináči a tak ho prodavač chytil a nožku mu vyndal. Ptáček řekl:,, Děkuji ti, že jsi mě zachránil, za to ti splním jedno přání.“ Prodavač byl překvapený, ale potom řekl: ,,No, ztratil jsem číslo na jednu milou slečnu, pomoz mi ho najít.“ Ptáček řekl: ,,Dobrá, pojď za mnou.“ A tak prodavač šel, ptáček ho dovedl k zastávce a tam na zemi ležel papírek s telefonním číslem. Prodavač zavolal slečně a pozval ji na večeři. Slečna souhlasila a tak se dali dohromady. Jaké z toho plyne ponaučení? Telefonní čísla si hned ukládejte do mobilu! Eliška Jelínková, 6. tř.
Pes prezident Byl jednou jeden pejsek a ten se jmenoval Charlie. Charlie byl ve svém psím životě kosmonaut a na Měsíci létal se svým páníčkem, protože on byl kosmonaut. Pro potravu a kyslík si létal na Zem. Ale jednou se stalo neštěstí, na Zemi už nebyl k prodeji žádný kyslík. A tak se pejskův pán rozhodl, že musejí žít na Zemi, jinak to nešlo. Ale když se Charlie se svým pánem nastěhovali do motelu, tak za tři roky se Charlie stal prezidentovým pomocníkem. A už se mu na Měsíc nechtělo. A tak se jednoho dne Charlie zeptal prezidenta, jestli bude napořád prezidentem. Prezident mu řekl, že jestli chce i on být prezidentem, tak ať to řekne hned. A Charlie řekl: „Ano, chci.“ Prezident řekl: „Zítra z tebe bude prezident Německé spolkové republiky.“ Kristýna Šnepfenbergová, 6. tř.
Popelářská pohádka Žil byl jednou jeden popelář Ivan a ten měl čtyři děti: Marka, Kubu, Honzu a Dominika. Bohužel děti neměly co jíst, jelikož jeho práce nebyla moc finančně oceněná. Jednoho krásného popelářského dne, když jel odvézt odpadky do hlavního města Stornwindu, mu do popelářského auta spadly a do nosu cvrnkly tři oříšky. Jakmile přijel domů, zjistil, že to nejsou ledajaké oříšky, ale že jsou kouzelné. Jakmile rozlouskl všechny tři oříšky, ocitl se v překrásném království, v nádherném oděvu a přepychu. Potkal skřítky, kteří mu říkali: „Můžeš si vybrat: buď tu zůstaneš a budeš si žít v přepychu, nebo se vrátíš a budeš žít chudý život.“ Ivan řekl: „Chci se vrátit, mám rád svou práci a tady se mi nelíbí!“ Skřítkové ho poslali domů. Ivan byl nadšený a byl rád, že tam nezůstal. Od té doby nejedl oříšky. Martin Chlubna, 9. B 6
Pohádka kadeřnická Byl jednou jeden Špatnomil, který byl velmi zlý. Ubližoval lidem a dělal naschvály. Měl už 250 let. A měl jen tři vlasy na hlavě. Jednoho dne se vydal do kadeřnictví a poroučí: „Chci hodně vlasů, a jestli ne, tak vám nějak ublížím.“ Kadeřník říká: „Ne, škodíte lidem! Vy jste mě okradl a teď chcete dlouhé vlasy? To si teda vůbec nezasloužíte!!“ Špatnomil říká: „Já vím, mě už to nebaví, nikdo si se mnou nechce hrát a nikdo mě nemá rád. Slibuji, že se polepším a do tří let se o mně ani nedozvíte, leda tak o něčem dobrým.“ Kadeřník mu umyl vlasy zázračným šampónem a coby dup měl vlasy jako žena. Nakonec se kadeřník dozvěděl, že je nejlepší ze všech politiků. Katka Brychtová, Míša Kloudová, 5. třída
nakreslila Míša Kloudová, 5. třída
Pohádka o plavčíkovi Za sedmero řekami a sedmero horami byla malá kaluž a v té kaluži malá židlička a na malé židličce seděl malý vodníček. Jmenoval se Viktorek. Kdysi měl svůj velký rybník, ale pak přijel bagr a z jeho rybníčku zbyla louže. Viktorek v louži žít nemohl, a tak se vydal na cestu kolem světa. Chtěl si najít svůj vlastní neobydlený rybník. Ptal se u Popelky, ale ta měla ve svém království všechny rybníky obsazené. U Sněhurky taky nepořídil a u Růženky se ani nedočkal audience. A tak zamířil do Česka, ale když uviděl, v jakém stavu jsou české rybníky, tak se zhrozil. Všude samý kapr a s kapry on nikdy moc nevycházel. Řekl si, že by to mohl zkusit třeba na koupališti. Ze začátku se mu to líbilo, ale jakmile otevřeli a nahrnula se tam kupa puberťáků, radši vzal nohy na ramena. Viktorek už byl úplně zoufalý, vůbec nevěděl, co bude dělat, a navíc mu začal usychat šos. Zrovna došel k brněnské přehradě, a protože už byl skoro suchý, musel se namočit. Když vylezl, byl celý špinavý od sinic, pokoušel se vyprat, ale vůbec mu to nešlo, proto zašel do nejbližšího second-handu a vzal si tam nějaké oblečení a vydal se znovu na cestu. Zastavil se až ve Vyškově. Uviděl krásně vyhlížející budovu a ucítil vodu. Když se chtěl dostat dovnitř, zastavil ho hlídač a ptá se ho: „Co ty tady pohledáváš? Jestli chceš dovnitř, musíš si koupit 7
vstupenku. Nebo snad hledáš práci?“ Viktorek se zamyslel. Práce by se mohla hodit. „Ano, hledám práci.“ „Dobře“, řekl muž, „pojď se mnou, dám ti šaty a budeš dělat plavčíka.“ První den se Viktorkovi moc líbil, zachránil topící se dítě a jeho maminka mu moc děkovala. Viktorek tam zůstal už navždy. Šéf s ním byl moc spokojený. Jestli někdy pojedete do Vyškovského aquaparku, určitě si ho všimnete, protože jako jediný plavčík vypadá šťastně a pořád se usmívá. Tereza Plíšková, 9. A
Pohádka trošku politická Žila byla jedna holčina. Jmenovala se Růženka. Když byla malá, zlý vymahač dluhů řekl, že když nevrátí její otec peníze, tak v 18 letech upadne Růženka do kómatu. Čas plynul a z mladé holčiny vyrostla pohledná dívčina. Růženčin otec neměl stále peníze na vrácení dluhu, a tak Růženku držel doma, aby ji ochránil. Nikdo jiný než on o Růženčině prokletí nevěděl. Otec chtěl Růženku provdat za bohatého politika, ale Růžence se to vůbec nelíbilo, protože chodila k lékaři do Ordinace v růžové zahradě a tam potkala doktora. Jmenoval se Růženín Pusenský. Růženka byla okouzlena jeho šarmem. Otec řekl, že ji nedá žádnému chudákovi. Jednoho odpoledne přišla k Růžence návštěva. Byl to její nápadník, politik Prasourek. Růžence se vůbec nelíbil a navíc vlastnil statek s prasaty. Růženčiny 18. narozeniny se blížily a otec si nevěděl rady. Oslava se konala na místní diskotéce Na Prasečáku. Růženka se velmi bavila, ale najednou se jí zatočila hlava a upadla do kómatu. Sanitka ji zavezla do Ordinace v růžové zahradě. Ošetřil ji doktor Pusenský, ale netušil, proč upadla do kómatu. Otec mu řekl o tom zakletí a doktor řekl, že všechny jeho dluhy zaplatí, že má peněz dost. Růženka se potom probrala a vzala si Růženína Pusenského a byla nejšťastnější na světě. Narodila se jim dcerka s modrým ptáčkem na čele a stala se z ní velká politička. Pohádky byl konec. A dál už to znáte. Barbora Protivínská, Tereza Šturzová, 9. A
Vladimíra v moderním světě Jednou se podíval Filip na pohádku v televizi. Díval se na Kouzelný měšec. V tu chvíli vyskočila z televize zlá čarodějnice Vladimíra. Vladimíra šla hledat svoje doupě do lesa, a protože nic nenašla, řekla si, že se promění v pěknou dámu. Vladimíra šla do města a v hotelu ,,U Zlatých brýlí“ ve svém pokoji uviděla nějakou černou skříňku, zmáčkla čudlík a najednou se spustila pohádka o kouzelném měšci a z ní vyskočil její sluha Huhla. Vladimíra řekla, ať sežene nějaké zlaťáky. Filip přišel na hotel a uviděl Vladimíru a sledoval ji. Ona si toho všimla a proměnila ho v starou rozškubanou pantofli a nechala ho ležet na chodbě. Huhla se vrátil a šlápl na tu pantofli a ta pantofle zařvala au!!! Vladimíra uslyšela to au, vyšla z pokoje a říká: „Huhlo, máš zlaťáky??“ Huhla řekl, že ne! Vladímíra se naštvala a vyčarovala zlaťáky sama. Pak šli do Vaňkovky do Hervis sportu a Vladimíra říká: „Dejte nám nejlepší oděvy, které tu máte.“ A prodavač říká: „Máte čím zaplatit?“ Vladimíra vytáhne všechny zlaťáky. 8
Vladimíra utratila všechny zlaťáky jen za své věci. A na Huhlu nic nezbylo. Huhla se naštval a šel do hotelu, vzal Vladimíře kouzelnou knížku a odčaroval Filipa zpět na člověka. Vladimíra přišla na hotel a řekla: Huhlovi: „Přines kouzelnou knihu, Huhlo!“ Huhla dal Filipovi kouzelnou knihu a ten proměnil Vladimíru ve vázu. Huhla se dal na Rallye Dacar. Každé čtyři roky byl na mistrovství světa. A mezitím si Filip našel holku –Bettinku. A všichni tři žili šťastně až do smrti. Tomáš Musil, Igor Grünwald, 6. tř.
nakreslila Petra Pantová, 8. B 9
Byla jednou jedna chaloupka a v ní bydlel Pejsek s Kočičkou, A ti si jednou řekli, že by bylo fajn, kdyby si mohli postavit nový domeček. „No jo,“ řekla Kočička, „s tím bude hodně papírování.“ „Kočičko,“ řekl Pejsek, „pamatuješ, jak jsem pracoval na úřadě? Mám tam ještě spoustu kamarádů, zítra je všechny obejdu a papíry máme vyřízený.“ A tak hned zítra Pejsek vyrazil na úřad, ale to nemáte jen tak. Na takový hezký dům musíte mít spoustu povolení např.: výpis územního plánu, stavební povolení, kanalizaci, elektriku, plyn, atd. Nakonec mu však kamarádi úředníci se vším pomohli, dali mu všechna potřebná razítka, a protože byl Pejsek při penězích, najal si stavební firmu a za pár měsíců měli hezký dům. Ovšem ještě ho úředníci museli zkolaudovat. Zkolaudovali nejdřív všechna razítka a nakonec dům, jestli je bezpečný. Pak si zavolali Pejska a Kočičku a řekli jim: „ Jelikož máte vše v pořádku a dům je bezpečný, můžete v něm bydlet.“ A tak se Pejsek s Kočičkou nastěhovali do svého nového domu.
Programátorská pohádka V celém softwarovém světě nebyl zlejší virus než Gigantus. Ačkoli se jmenoval Gigantus, měl pouze dva megabity. Jednoho dne, když si to tak brázdil po síti, vybral si starý počítač se zastaralým Windows 95. Ačkoli používal antivirus, proti Gigantovi to nepomohlo. Ten proklouzl antivirem jak nůž máslem. Nejprve šel navštívit místní disk C. Ovšem disk C si ho všimnul a žadonil: „Prosím, nemaž mě, já ti nic neudělám.“ Ale zlý Gigantus jen odpověděl: „Budeš smazán bolestivým způsobem nazývaným „DELETE“ a smazal všechny soubory z procesorové desky. Pak šel navštívit souseda, místní disk D. Jelikož tam nebylo tolik důležitých souborů, rovnou je smazal. Jelikož neměl dost, vydal se brázdit po síti a hledat zastaralé windowsy. Když to spatřil uživatel Franta, duchaplně vytáhl zálohovací disketu a ztracené soubory znovu nainstaloval. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Dominik Havlík, Jan Gryc, 9. B
Loupežník ve Vaňkovce Byl jednou jeden loupežník a ten loupil chudým lidem peníze a jídlo. Jednoho dne šel zase loupežník loupit k jedněm bohatým lidem. Vevnitř byly dva zlaté obrazy. Jeden s nápisem PUMA a druhý s nápisem ROXY. Už je chtěl vzít, ale najednou z těch obrazů vyskočili dva malí skřítci a řekli mu: „Neber ty obrazy! Máme pro tebe lepší nápad. Chtěl bys mít takové značkové věci? To bys musel jít do civilizovaného prostředí, kde se musí každý den pracovat! A až by sis vydělal nějaké peníze, tak by sis mohl koupit třeba ve Vaňkovce nějaké DC boty nebo ROXY mikinu a plno dalších!“ A loupežník na to: ,,To bych bral, ale kudy se tam jede?“ Skřítci odpověděli: „No... musíš nastoupit na vlak, přestoupit na šalinu a potom jet autobusem až na náměstí, pak vystoupíš a půjdeš si hledat práci.“ „A kde mám vzít lístky?“ zeptal se loupežník. „Tady je máš,“ odpověděli skřítkové a dodali: ,,Koupili jsme ti je v trafice!“ ,,Děkuji,“ odpověděl loupežník a jak to dořekl, skřítkové zmizeli. Hned druhý den loupežník udělal to, co mu řekli skřítci. Po nějaké době se stal loupežník milionářem a byl slavný herec. Ponaučení je takové: nekrást věci a peníze, když si peníze můžete vydělat a koupit si své věci. Kamila Goldmanová, 6. tř. 10
Pohádka kuchařská Bylo nebylo, ve vesnici žil jednou jeden kuchař. Ten kuchař neměl zaměstnání, a tak se vydal do města na pracovní úřad. Tam přišel k milému pánovi a ten se zeptal, o co se zajímá. Když si to přečetl, hned mu našel tucet restaurací, které hledají takového dobrého kuchaře. Ale jenom jedna mu vyhovovala, a to restaurace Špeh v Kuchařské ulici. Až ji konečně našel a vešel do ní, ohlásil se u šéfa. Na první pohled to byla krásná restaurace, pestrá, a dobří lidé. Šéf se nerozmýšlel a ihned ho vzal. Náš kuchař byl velice šťastný a pustil se hned do práce. Lidé si tu restauraci brzy oblíbili a kuchaře chválili, jakou dělá dobrou oblohu a dobré jídlo. Někdy tam zůstal i přes čas, protože ho práce moc bavila. Ani mu nevadil malý plat, protože ji měl moc rád. A v téhle restauraci pracoval až do svých 70 let. Než náš kuchař odcházel z úřadu, řekl: ,,Děkuji“ a milý pán nato: ,,Nemáte zač, jednou pomohu já vám a jednou vy mně.“ Petr Vejrosta, Dalibor Slezák, 8. B
Pohádka kominická Byl jednou jeden kominík, co ničil komíny. Házel do komína cihly. Jednou se mu to nevyplatilo a uvízla mu v komíně noha. Tak volal o pomoc, až ho slyšeli lidé v domě. Zavolali záchrannou službu a ta ho odvezla do nemocnice. Kominík v nemocnici sliboval, že už nikdy do komínu házet cihly nebude. Doktor mu věřil a nohu mu zasádroval. Po měsíci přišel kominík do nemocnice na oddělávání sádry. Po oddělávání sádry už neházel kominík do komínu cihly, ale dárky a stal se Santa Klausem. Libor Marek, Antonín Lavička, 5. tř.
nakreslili Libor Marek, Antonín Lavička, 5. tř. 11
Pohádka taxíkářská Bylo jednou jedno auto a to se jmenovalo Taxík. Taxík vozil lidi po městě křížem krážem, když v tom se mu stala nehoda. Taxík už nebyl žádný mladík, tak přehlídl jedoucí vlak. Ten do něj vrazil plnou rychlostí a vláčel ho chvíli před sebou. Taxík byl ve velmi vážném stavu. Kolem projížděl odtahovač Pepa a vtom uviděl tu spoušť. Rychle jel na pomoc a strachoval se o Taxíka. Uviděl, že Taxík je celý dolámaný, opatrně ho naložil a vezl do automechanické nemocnice. Jenže nemocnice byla moc daleko a Pepa měl strach, že to Taxík nevydrží. Tak si na pomoc zavolal sanitku Karličku. Když to Karlička uviděla, naběhla jí husí kůže a zavolala si na pomoc saniťáka Karla. Karlička s Karlem Taxíka ošetřili. Jenže Taxík upadl do bezvědomí. Pepa na to šlápl, co mu kola stačila, a rychle ho odvezl přes kopce do nemocnice. Tam ho začali opravovat dva automechanici Filip s Oldou. A řekli si: „S tím bude hodně práce.“ Opravovali ho tři měsíce, a když byl v pořádku, řekli mu: „Taxíku, nesmíš teď chvíli jezdit, špatně vidíš. Ale za týden si přijď pro brýle!!“ Taxík byl celý nešťastný z toho, že nebude moct jezdit. Týden však uběhl jako voda a Taxík si jel pro brýle. Když je uviděl, zhrozil se, jak byly obrovské. Filip s Oldou mu je pomohli nasadit a donesli zrcadlo, aby se mohl na sebe podívat, jaký je fešák. Když se Taxík uviděl, zvolal: „Jééé, mně to ale sluší!!“ Od té doby Taxík viděl normálně a mohl dál vozit lidi. Veronika Jakubíčková, Kateřina Fišáková, 9. B
Pohádka cukrářská Žila byla jedna cukrářka Pizizubka a říkali jí Pizizubka, protože měla křivé zuby. Dělala strašně dobře zákusky a dobroty. Vždy k ní do cukrářství přišel Otesánek a všechno snědl. Kolikrát tam všechno rozbil. Pizizubku to už nebavilo, protože vždy prodělala. Jednoho pondělního rána čekala za dveřmi s plamenometem, a když přišel, tak ho zapálila. Protože byl ze dřeva, hezky hořel. Během pěti minut zbyl jen popel, ale i z její cukrárny. Pizizubka byla smutná, a proto si postavila novou cukrárnu. Myslela si, že už bude dobře vydělávat a nikdo jí do nové cukrárny nebude chodit. Ale pak zjistila, že Otesánek je z dvojčat a má dva syny a tři bratry. A tak si cukrárnu zapálila sama a přidala se k dřevorubcům. Se svými zuby kácela stromy. Konečně byla šťastná.
Simona Havlínová, Lucie Růžičková, 8. B 12
Farmářská pohádka Byl jednou jedem farmář, který se jmenoval Wille. Žil na malé farmě, které říkal Farm Wille, spolu se svou rodinou. Na farmě pěstovali zeleninu, obilí a spoustu dalších surovin, chovali i krávy, ovce, slepice a jiný dobytek. Živili se tím, že tyto suroviny prodávali a vyváželi do okolních obchodů. Obchod se jim ale moc nedařil, protože v okolí byla spousta dalších farem. Jeho dcera Charlota měla všechna zvířátka moc ráda a každý den za nimi chodila do stodoly a četla jim pohádky. Jednou se jim narodilo telátko, které bylo výjimečné. Umělo totiž mluvit. Tak tam jezdilo hodně turistů, farmář a jeho rodina byli bohatí a dařilo se jim dobře.
Kateřina Kloudová, Andrea Romanová, 8. A
Pohádka elektrikářská Byl jednou jeden elektrikář, který se jmenoval Pepa. Vždy, než začal chodit na baráky do práce, vybíral si zálohu na práci, ale druhý den po vydání peněz už nepřišel. Takhle to dělal asi dvacet let a potom si ho najal jeden bohatý muž, který chtěl postavit hodně velkou vilu. Dal mu zálohu a řekl: „Dejte mi na vás telefonní číslo, a když nepřijdete, zavolám na vás policii!!“ Tak Pepa přišel na vilu pracovat. Trvalo mu to jeden rok a bylo hotovo. Rok na to mu bohatý muž volal, že mu přestala jet elektřina. Pepa mu řekl, že už tam nepracuje, ať si pozve někoho jiného. Tak si pozval profesionály a ti mu řekli, že mu popraskaly dráty a že už to nepůjde opravit. Tak bohatý muž poslal na Pepu policii a policie ho zavřela do vězení. Pustili ho za čtyřicet let a stal se z něho hodný člověk. Martin Heger, 8. A 13
Potkan parkurista Byl jednou jeden chlapec a ten měl potkana. Ten chlapec učil potkana parkur. Potkanovi to náramně šlo. Když ho to naučil, potkan se sám pořád zdokonaloval. Pak utekl a snažil se potkat nějaké parkuristy. Když je našel, zeptal se, jestli s nimi může být ve skupině a oni řekli: „Jo jo. Jen chceme zkusit, jak umíš skákat.“ Viděli, že to umí, a tak ho zapsali do soutěže. Řekli mu, ať letí na Jamajku, že na letišti na něj bude čekat TAXÍK a odveze ho do O2 ARÉNY. Když tam přijel, uviděl tolik těžkých překážek, že ho to málem položilo. Další den začínala soutěž a on se těšil. Bylo tam hodně těžkých soupeřů, ale on je překonal a vyhrál. Pak se vrátil domů, dovezl si trofej a skákal parkur až do smrti. Jaroslav Panáček, Josef Antonovič, Jakub Farkač, Ladislav Starý, 7. tř.
Čertovská pohádka Byl jednou jeden čert, který se jmenoval Bobřík. Byl hodně zlý, a proto ho ostatní neměli rádi. Chodil pořád po ulici a nadával lidem. Jednoho dne šel takhle k rybníku a uviděl tam vodníka. Řekl: „Nazdar Vodovane!!“ Vodník se naštval a vytáhl udičku, vzal ho za kalhoty a hodil k sobě do rybníka. Nakonec se to vodníkovi nevydařilo a umřel taky. A proto zazvonil zvonec a čerta a vodníka je konec. Jan Měšťan, Václav Walyga, 8. B
Pohádka hrobnická Byl jednou jeden hrobník a ten hrobník měl lopatu a ta lopata byla rezavá. Hrobník bydlel na hřbitově v márnici, kde prý straší duše mrtvých a o půlnoci všichni ožívají. Nikdy tomu nevěřil, dokud mu nezaklepal na okno zombie. Neměl oči ani pusu. Byl prostě mrtvý. Z ničeho nic se po hřbitově rozutekly mrtvoly všeho druhu - malé, velké, rychlé, pomalé, a dokonce i hrbaté. Chtěly ho zabít. Protože věděly, že je to vrah. Hrobník se jich bál a utekl se schovat do márnice. Lehl si do rakve a zavřel za sebou víko. Za pár minut se udusil. Poučení: Konec dobrý - všechno dobré - o jednoho vraha míň. Denisa Danielová, Martina Machatková, 8. B
Pohádka kuchařská Za kopcem zvaným Myslín je malá vesnička a na tom kopci jí vládne malé království. Žije v něm král Gril se svými dvěma dcerami a vládne klidně a v míru. Vesničané si ho váží. Král je pověstný hlavně svými soutěžemi, které celoročně pořádá na různá témata a vždy má to nejlepší občerstvení. Také proto se k němu sjíždí většina královských rodin z okolí. V létě se rozhodl král uspořádat soutěž v háčkování pro dámy a v rybaření pro pány. Proto si také zavolal svého dvorního kuchaře. Dostavil se v několika málo minutách, oblečený jako v zimě a s červeným nosem. Král hned poznal, že je nemocný a protože byl král chápavý, nechal kuchaře doma odpočívat. Poté se rozhodl své soutěže zrušit. Samozřejmě nechtěl všechny zklamat, ale lepšího kuchaře by nenašel, už s tím měl nějaké zkušenosti. 14
Jedině že by kuchař měl syna, jenže on měl dceru. Kuchař měl krále moc rád a klidně by pro něj uvařil, jenže král mu to nechtěl dovolit. Kuchař se rozhodl, že naučí svou dceru vařit za každých podmínek. Jeho dcera se hodně snažila, ale nedařilo se jí to. Byla z toho smutná. Rozhodla se pilně se to naučit sama, a tak tajně po večerech zkoušela různé rodinné recepty. Ze začátku se jí moc nedařilo, ale lepšila se. Tatínek kuchař to nevěděl, a tak ji nechtěl poslat za králem na soutěžní den, ale dcera se vymluvila a šla. Král netušil, co ho čeká, a hodně se obával, protože to byla dívka, ale nic jiného mu nezbylo. Dívka nachystala pohoštění pro všechny hosty a začala je podávat. Král se ochutnání bál, ale byl mile překvapen, a tak jí udělil řád kuchaře a otevřel jí školu vaření, protože vařit mohou úplně všichni. Poučení: Z toho plyne, že když se snažíme a věříme si, dosáhneme všeho. Lucie Mácová, 9. B
Pohádka úřednická Byl žil jeden muž, který se jmenoval Tadeáš. Byl slušně vychovaný. Měl ženu a dvě děti: chlapce a děvče. Ale o tomhle tady tahle pohádka není. Jednou přišel do vesnice, ve které žil Tadeáš a jeho rodina, cizí muž. Říkal, že je zvolený zástupce všech úředníků a že musí zvolit dalšího úředníka, který bude obhajovat vesnici. A protože Tadeáš byl ve vesnici nejoblíbenější a nejchytřejší, zvolili ho. Tadeáš jezdil na rady do města, ale začal se cítit důležitě. A když mu žena řekla, ať jde na pole, odpověděl: „Nikam nejdu, ty hloupá slepice!!“ Ženu to mrzelo, ale myslela si, že se trápí. A on se jí nechtěl svěřit. O pár týdnů později to bylo s Tadeášem zase o něco horší. Tak se lidé dohodli, že zvolí jiného úředníka. To se Tadeáš rozzlobil a utekl do lesa. Tam potkal stařenku a ta mu řekla: „Choval ses necitelně a škaredě na lidi, kteří tě mají rádi!!“ A pak zmizela. A Tadeáš se vrátil do vesnice a byl už jako dřív. Lidé ho zase zvolili jako úředníka a měl dál veselý a šťastný život. Poučení: Nikdy nebuďte zlí na lidi, kteří vás mají rádi. Aneta Pitrunová, 9. B
Dr. Kropáček a moribundus Bylo nebylo jedno království, ve kterém žil strašný král jménem Krutibrko. Byl bohatý, lakomý a zlý. Týdně vybíral daně a žil si ve velkém hradě. Na druhé straně byl chudý Dr. Kropáček, který léčil závažné a smrtelné nemoci. Jednoho dne se vyskytla vzácná a nevídaná nemoc jménem moribundus. Právě nemoc chytl farmář Vilík, který si myslel, že má jen obyčejnou chřipku. Uvařil si čaj z bylinek a nešel ráno kydat hnůj krávám a prasatům. Týden ležel doma a práci za něho vykonávala těhotná manželka a dvě děti. Ale manželce se to přestalo líbit a zavolala Dr. Kropáčka. Ten přijel a diagnostikoval mu nemoc moribundus. Prohledal statek a zjistil, že závažnou nemoc chytl od krávy Milky. Doktor řekl farmáři: „Na tento druh nemoci nemám léky.“ Otevřel ledničku a vytáhl klobás a tlačenku. Dal mu klobás a nic. Zkusil tlačenku a zase nic. Zjistil, že farmář je vegetarián. Tak zkusili bobkový list a rajče a farmář hned skočil na nohy, podojil krávy, vykydal hnůj, sesbíral vejce a otrhal zeleninu. Jednoho dne si král zavolal doktora a řekl: „Asi mám nemoc moribundus a slyšel jsem, že ji umíš léčit.“ 15
Doktor řekl: „Když mi postavíš vilu a vykopeš bazén, vyléčím tě.“ Král se rozmýšlel a řekl: „Už týden mám průjem, budiž.“ Do druhého dne byla vila i bazén na svém místě. Král si nechal zavolat doktora podruhé a řekl: „Teď jsi na řadě ty, Kropáčku.“ Kropáček mu řekl: „Sněz rajče a bobkový list.“ Král snědl bobkový list a rajče a prohlásil: „Už nikdy nebudu jíst čokoládu Milka.“ A žil šťastně až do smrti.
Marek Bušina, Martin Dvořáček, 8. A
Pohádka inkvizitorská Byl jednou jeden zlý a ničemný inkvizitor Kundóza, který se vyžíval ve zbraních a pyrotechnice. Všichni se určitě pamatujete na to, jak jsme byli nuceni povolat naše eso Chucka Borrise. Ovšem při jednom ze svých pokusů se sírou to přehnal a při výbuchu ohluchl. Tohoto výbuchu, většího než Hirošima, si všiml chudý doktor Fídoš Castról, který se rozhodl, že ho kontaktuje. Nevěděl si totiž rady s ohluchnutým Kundózou. Tak povolal tři čarodějnice, aby ho vyléčily. Byly to čarodějnice z nejlepší školy ZŠ TGM Drásov. Zjistily, jak inkvizitor Kundóza plánuje zničit jejich kulturu, a svrhly ho. A s Fídošem si to vyřídil malý chlapec Obava, který se stal později prezidentem Obi. Marek Brodecký, Jakub Olšar, 9. B
Kuchařská pohádka Žil byl jeden kuchař Jožka, který vařil nejlíp v celém království. A jak tak dobře vařil, dozvěděl se o něm král. Ten měl kuchaře Ivana, se kterým nebyl moc spokojený, protože vařil pořád dokola stejná jídla. A tak si kuchaře Jožku nechal zavolat a přijal ho do svých služeb. Ale bývalý kuchař Ivan Jožkovi záviděl. Dělal mu naschvály, sypal do jídel sůl, pepř a kmín. Z tohoto důvodu přestával být král s kuchařem Jožkou spokojen. Odvolal ho ze služeb a přijmul zpět bývalého kuchaře Ivana. A tak Jožkovi nezbylo nic jiného, než odejít do jiného království a najít si práci u rychtáře. Ale brzy se Jožkovi po vaření začalo stýskat, a proto se vydal znovu do světa. Šel a šel, až došel do hospůdky U Tatrmana, a tam začal znovu vařit. Jednoho dne se král rozhodl podívat 16
do království sousedního krále Ludvíka. A protože mu po cestě vyhládlo, zastavil se v hospůdce U Tatrmana. Číšník mu donesl jídlo a králi tak chutnalo, že si zavolal kuchaře a přijal ho zpět do funkce a zlého zlomyslného Ivana vyhodil. Poučení: Když někdo něco chce, tak to nakonec stejně dokáže. Lucie Majerová, Iva Cechmeisterová, 9. B
Pohádka džinová Žil byl hospodský jménem Tomáš. A ten měl ve své hospodě strašně moc jídla, piva, vína, rumu a dalších laskomin. Jednou totiž našel na půdě po babičce lampu s lihem. Myslel si, že v lampě najde nějaký alkohol k pití. Začal ji utírat od prachu, a jak ji třikrát otřel, vyletěl z ní starý, trošku přerostlý muž jménem Džin z Aladinovy jeskyně. Džin povídá: „Vysvobodil jsi mě, jsem ti za to moc vděčný, můžu ti splnit přesně 289 přání. Potom do mě musíš dát nové baterky Duracel“. Hospodský Tomáš odpověděl: ,,Džin, říkáš? Hm co bych si jen přál? Jo, už vím, chci hospodu a nekonečné zásoby jídla a alkoholu. A ještě vílu.“ Džin luskl prsty a všechna přání se mu splnila. Až na jedno. Džin měl prošlé baterky, tak se místo víly objevila víla rumovka. A ta byla strašně zlá. Zavřela Džina a Tomáše zpět do lampy a už je nikdy nepustila. Michal Sokol, David Konečný, 8. A
Pohádka zlodějská Jednou na Moravě byla zlodějka jménem Kejky. Jednou se rozhodla, že vykrade největší banku. Když už byla u banky, omráčila stráž. Šla k největšímu trezoru, a zatímco ho vykrádala, přijela zásahová jednotka a zakročila. Když ji u soudu viděl soudce, zamiloval se do ní a rozhodl: „Je nevinná, je nevinná!!“ Za dveřmi jí říká: „Proč kradete, byla byste lepší na modeling.“ A do roka byla svatba soudce a slavné modelky. Filip Svoboda, Jakub Bedáň, 5. tř.
17
Pohádka kuchařská Jednoho dne přišel normální člověk do kuchyně a chtěl práci. „Ano, máme místo,“ řekl hlavní kuchař. „A co to má být za práci?“ „Budeš vařit vločky.“ „No dobrá.“ Jednoho dne nadělal vločky a vzal si cedník. Ale nestrefil se a vše vylil na zem. „Co jsi to udělal?“ „Nevím, áááá, pálí! Prosím tě, nech to.“ Za jeden rok byl z našeho člověka tak dobrý kuchař, že byl jmenován zástupcem šéfa. A jednoho dne šéf umřel a náš normální člověk zdědil kuchyni. Pak přišel nový muž a všude v kuchyni dělal špínu a všechno kazil a šéf na to: „Chacha, to jsem taky dělal.“ Petr Pokorný, Ondřej Odehnal, 5. třída
Odehnal Ondra, 5. třída
nakreslil Petr Pokorný, 5. třída 18
Pohádka o letušce Byla jednou jedna letuška Qeorgerýna a ta měla známost s mocným čarodějem Rumburakem. Každý den obsluhovala disney postavičky v letadle. Jednou letěli nad Madagaskarem a přepadla je nebeská vlna tsunami. A letadlo s pasažéry strhla. Disney postavičky a další pasažéry odnesla vlna tsunami a jediná letuška Qeorgerýna se zachránila na Madagaskaru. Tam ji zajali do bambusových klecí velcí plechoví roboti. Letuška volá o pomoc: ,,Pomoc, pomoc, pomoc!“ Jeden robot jménem Bendr jí odpoví: ,,Zavři pusu, jinak nedostaneš večeři od našich kuchařů Shreka a Oslíka!“ K večeři byla pečená krysa. Když byl večer, šli spát. Najednou se objevil Rambo a všechny postřílel kulometem, jen letušku neviděl, protože byla schovaná v bambusové kleci za křovím. Po chvilce se objevil Rocky, který pronásledoval Ramba. Rambo mu utekl a místo toho zachránil letušku. Když se vraceli k Rockymu, přepadl je Rumburak, který byl zneviditelněný čapkou. Rockyho začaroval v mohutný dub a vzal si letušku za ženu.
Michaela Šístková, Andrea Novotná, Tereza Hartmanová, 8. A
19
Pohádka stavebnická Jednou v létě museli zedníci stavět komín. Přišli a začali skládat cihly. Stavěli metr po metru, až dosáhli výšky čtyřiceti metrů, ale potom se zjišťovalo, jestli není křivý. Křivý byl, ale ne natolik, aby spadl. Po třiceti letech byl už na spadnutí a musel se rozbít. Vedoucí zedníků se svým podřízeným o komíně vedli tento rozhovor: „Proč bychom ho měli rozbíjet, když může spadnout sám?“ ptal se vedoucí. „Protože by mohl spadnout na některý dům.“ vysvětloval podřízený. „Podle mých zpráv je komín vysoký čtyřicet metrů a padesát metrů od něho žádný dům není.“ povídá vedoucí. Nato podřízený naštvaně odpovídá: „Dobrá, dělej si co chceš, ale já mám právo evakuovat všechny okolní domy a jestli to způsobí nějaké škody, tak se postarám o to, abys je zaplatil a šel do vězení za pokus o hromadnou vraždu.“ Pak odešel a bylo všechno tak, jak řekl. Komín spadl a v okolních domech našli velké škody. Vedoucí musel zaplatit přes dva miliony korun a šel do vězení. Přes dva miliony rozhodně neměl, a tak pokud neumřel, to splácí dodnes. Když ho po pěti letech propustili, začal se učit, učit a učit, aby nikdy nemusel do vězení. Konal dobré skutky. Dominik Jaroš, David Plíšek, 5. tř.
©
nakreslil Dominik Jaroš, 5. třída
20
nakreslil David Plíšek, 5. třída
nakreslila Denisa Odehnalová, 5. třída 21
nakreslila Hana Lamačová, 5. třída
nakreslil Vojta Grünwald, 5. třída 22
nakreslil Adam Plíšek, 5. třída
23
nakreslil Dan Šimek, 5. třída obrázek na titulní straně nakreslil Petr Klusák, 5. třída
© Základní škola TGM Drásov, Drásov 167 24
