UNIVERZITA PARDUBICE Fakulta chemicko-technologická Katedra polygrafie a fotofyziky
Poèítaèová grafika v pøedtiskových operacích Ing. Miroslav Fribert, Dr.
Polygrafické sešity 3 (1998) Dodatek
OBSAH 13. Zpracování barev v publikacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 14. Kreslicí programy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 15. Programy rastrové grafiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 16. Programy pro stránkovou montá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 17. Náhledy a nátisky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 18. Workflow systémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
13. Zpracování barev v publikacích 13.1 Základní pojmy Svìtlo Viditelné svìtlo je jen malou èástí elektromagnetického vlnìní. Do elektromagnetického vlnìní napøíklad patøí rádiové vlny, mikrovlny, IR (infrared) záøení,UV (ultra-violet) záøení, Roentgenovo záøení a také svìtelné záøení ve viditelném spektru. Toto spektrum se rozprostírá pøiblinì od vlnové délky 400 nm do 700 nm (frekvence od 4,57 x1014 Hz do 7,5 x1014 Hz), jak je znázornìno na obr. 13.1. Barevné spektrum, které vidíme napøíklad na duze, nemá ostré hranice mezi jednotlivými
Obr.13.1 Spektrum viditelného svìtla barvami. Mezi základními, které jsou patrné (modrá, zelená lutá, èervená) jsou odstíny dalších barev, napø. tyrkysová a oranová. Sluneèní svìtlo vnímáme jako nebarevné – bílé, obsahuje všechny vlnové délky ve viditelném rozsahu. Ale pokud z nìho odstraníme nìkteré vlnové délky, zaène se jevit jako barevné. Pokud napøíklad aplikujeme na svìtlo ze zdroje bílého svìtla èervený filtr, který potlaèuje zelené a modré sloky, oko vnímá èervenou barvu.
Spektrální odrazivost (spectral reflectance) Kdy mìøíme (napø. spektrálním fotometrem) mnoství svìtla vyzáøeného zdrojem svìtla nebo odraeného od barevného vzorku pro kadou vlnovou délku R(l), získáme køivku, která je jedineèná pro vyzaøovanou, nebo odraenou barvu (obr.13.2). Tato køivka se nazývá køivka spektrální odrazivosti (spectral reflectance). Kdy kombinujeme více takových køivek (více barev), získáme novou barvu. To mùeme dìlat aditivnì–sèítáním (na obrazovce monitoru) nebo subtraktivnì–odeèítáním (potiskováním papíru). Napøíklad na monitoru dostaneme lutou barvu smícháním R a G, na papíøe ji získáme tiskem lutého inkoustu, který absorbuje modrou sloku ve svìtle odraeném od natištìné luté vrstvy. Modrou barvu na papíøe získáme pøetiskem Cyan (azurové) Magenta (purpurové) (viz obr.13.6). Nìkteré barvy, které známe z vnìjšího prostøedí a dají se získat smícháním základních barev R, G, B, nejsou obsaeny v základním spektru: purpurové, rùové, lila a jiné. Kdy zatoèíme spektrum do kruhu, leí tyto barvy mezi èervenou a modrou. Takto vzniklý barevný kruh je velmi vhodný pro výbìr barev. V kruhu jsou obsaeny všechny moné odstíny barev.
3
Obr.13.2 Køivka spektrální odrazivosti
Vnímání barev lidským okem Senzory sítnice lidí a ivoèichù nevnímají svìtlo jako spojitou zmìnu jednotlivých spektrálních frekvencí. Na sítnici jsou fotoreceptory nazývané tyèinky citlivé na jas a èípky citlivé na barvu. Èípkù je asi 6 milionù a jedna èást je citlivá na sloku R, druhá na sloku G a tøetí na sloku B. Oko tedy rozdìluje viditelné spektrum na tøi pásma red, green a blue pøiblinì po100 nm, která se èásteènì pøekrývají. Citlivost jednotlivých pásem není stejná. Modrá barva je nejménì citlivá, proto se nedoporuèuje ji pouívat pøi reprodukci napø. textu, kde je dùleitá rozeznatelnost. Pomocí nervového systému jsou odezvy z jednotlivých pásem pøevedeny do mozku, a zde vnímány jako barva. Vjem barvy pak závisí na mnoství svìtla v jednotlivých pásmech. Dochází tak v oku k aditivnímu míchání tìchto rùzných mnoství sloek R, G, B a vjemu rùzných barevných odstínù. Na obr.13.3 jsou prezentovány odezvy èípkù v jednotlivých pásmech (obrázek nerespektuje rozdílnou citlivost èípkù na vjem jasu, která je v pomìru 1 : 4,6 : 0,06 v poøadí R, G, B). Z obrázku je vidìt, e se pásma pøekrývají, co zpùsobuje komplikace pøi reprodukci barev v tisku nebo na obrazovkách.
Obr.13.3 Pásma citlivosti lidského oka
4
Rozlišení mezi barvami Digitální hodnota barvy (digitální barva) je hodnota získaná skládáním kvantovaných hodnot jasu barevných sloek R, G, B. Pokud na kadou sloku pouijeme osmibitové kvantování (256 úrovní) potom získáme 24 bitovou hloubku digitálních barev. Poèet moných kombinací tìchto digitálních hodnot je 224 = 16,7 milionu. Tím je definován digitální prostor moných barev nazývaný true colour. Barevný rozsah (colour gamut) je rozsah barev, které je schopna urèitá technologie poskytnout. Na pøíklad tisk na papír pomocí procesních tiskových barev CMY (Cyan, Magenta, Yellow) má menší barevný rozsah, ne poskytují luminofory CRT obrazovek (obr.13.4). Je to dáno vlastnostmi barevných pigmentù v inkoustech CMY.
Obr. 13.4 Barevné rozsahy luminoforù a tiskových barev Èlovìk pøirozenì vnímá tøi subjektivní atributy barvy: • barevný odstín H (hue), co charakterizuje, jestli je barva objektu napø. modrá, purpurová, lutá atd. • sytost S (saturation), co charakterizuje èistotu barvy objektu z hlediska pøítomnosti více spektrálních barev. • jasnost (tmavost) B (brightness) co charakterizuje, jak intenzivnì zdroj svítí nebo jak intenzivnì je svìtlo odráeno od barevného objektu. Tyto atributy jsou vhodné pro popis pøirozeného vjemu barvy na rozdíl od hodnot sloek R, G, B, kdy tyto èlovìk hùøe spojuje s nìjakou konkrétní barvou. Hodnoty H, S, B jsou základem nìkolika tzv. percepèních barvových modelù (napø. HSL, HSB), které budou pozdìji popsány. Schopnost pøesnì rozlišovat rozdíly mezi rùznými barvami je velmi dùleitá v barevné reprodukci. Èlovìk je velmi citlivý na rozdíly mezi neutrálními barvami (šedé nebo skoro šedé). Je dùleitá vìtší pøesnost jejich reprodukce oproti pestrým barvám. Paradoxnì ale hùøe snášíme odchylky barevnosti oproti odchylkám jasu. To vede k následujícím dùsledkùm:
• jasové informaci je tøeba vìnovat vìtší pozornost z hlediska pøesnosti vzorkování a kódování oproti barevné informaci • pokud vzorkujeme jasovou a barevnou informaci se stejnou pøesností, mùeme èást barevné informace zanedbat, ani to projeví na kvalitì zpracovávaného obrazu
5
• jakmile je schválen zákazníkem barevný náhled, potom odchylky ve vyváení barev zpùsobí vìtší nespokojenost ne malé zmìny v jasu. Výzkumy ukazují, e u èlovìka je poèet rozlišitelných jasových úrovní (brightness) 60-150, poèet úrovní barevných odstínù (hue) asi 200, poèet úrovní sytosti (saturation) v oblasti tzv. procesních barev asi 100. To vede k závìru, e poèet úrovní 256 na kadou barevnou sloku (24 bitová barevná hloubka) je pro dobrou reprodukci v oblasti tisku procesními barvami a na CRT obrazovkách dostaèující. Pøi zobrazování na LCD obrazovkách je to problematické, protoe tyto dosahují výraznì vìtšího jasu a kontrastu, ne CRT obrazovky. Potom se zdá poèet 256 úrovní na jednu barevnou sloku nedostateèný. Dalším faktorem, který má na úroveò rozlišitelnosti barev vliv je nerovnomìrnost barevného vjemu v rùzných oblastech barevného rozsahu. Pro nìkteré oblasti mùe zase být poèet úrovní 256 nedostateèný, pro jiné oblasti nadbyteèný. V souèasné dobì se v nìkterých oblastech zpracování tiskových pøedloh (napø. skenování) pouívají barevné hloubky 36, 42 a 48 bitù.
Teplota chromatiènosti Pøi zpracování pøedloh pouíváme pro jejich osvìtlení bílé svìtlo (napø. pøi skenování). Ale svìtlo reálného zdroje má taky nìjakou barvu (barevný nádech). Pro charakterizaci barvy zdrojù bílého svìtla pouíváme pojem teplota chromatiènosti. Vychází se z pøedstavy, e e pøi zahøívání tìlesa hne toto napøed èervenì, potom lutì pøes bílou a k modré barvì. Tak je moné barvu záøení charakterizovat absolutní teplotou v Kelvinech. Neutrální bílé svìtlo emitované ze zdroje má teplotu chromatiènosti 5000 K. Pøi niší teplotì chromatiènosti má barva tìlesa lutý nádech, výšší modrý nádech. Obyèejné árovky mají teplotu 3000K, sluneèní svìtlo v poledne 6000 K, monitory pro oblast grafiky mají 8000 K-9000 K. Kadý zdroj svìtla má svoje spektrální intenzitu vyzaøování (spectral power distribution). Získá se mìøením pro jednotlivé vlnové délky, podobnì jako køivky spektrální odrazivosti. Existují standardizované zdroje svìtla, které mají urèité konkrétní spektrální rozloení. Na obrázku 13.5 jsou prezentována spektrální rozloení zdrojù A, B, C a D 65.
Obr. 13.5 Spektrální rozloení vyzaøování zdrojù svìtla Pro mnoho mìøení z oblasti zpracování barevných pøedloh a v textilním prùmyslu se pouívají pro jejich osvìtlování standardní zdroje D 50 a D65.
6
Vlastnosti barvových vrstev Svìt se nám jeví jako barevný, protoe se od rùzných objektù kolem nás odráí sluneèní svìtlo s rùzným stupnìm absorpce èástí viditelného spektra. Kdy je barvová vrstva osvìtlena svìtlem, tak se po odrazu v dùsledku absorpce urèitých vlnových délek jeví jako barevná. Pøi zmìnì barvy osvìtlení bude barva barvové vrstvy jiná (metamerismus). Odraené svìtlo od barvové vrstvy se skládá ze dvou komponent. Za prvé je to èást, která se odráí od povrchu vrstvy (povrchový odraz). Zbytek pronikne dovnitø vrstvy a zde se rozptyluje a naráí na èástice pigmentu a také na vrstvu potiskovaného substrátu a odráí se ven (difuzní odraz). Výsledkem je vjem barvy, protoe se èást spektra absorbuje v pigmentu .
Obr.13.6 Aditivní a subtraktivní míchání barev Pøi barevném tisku vytváøíme barvové vrstvy tiskem konkrétních barev (inkoustù) na potiskovaný materiál. Pouívá se subtraktivní barevný systém zaloený na barvách Cyan-azurová, Magenta-purpurová, Yellow-lutá (obr.13.6). Tyto tzv. procesní barvy jsou komplementární k aditivním barvám R-Red, G-Green, B-Blue. Kadá procesní barva absorbuje svoji komplementární aditivní barvu (napø. Cyan absorbuje Red barvu). Kombinací rùzných mnoství tìchto barev pøi tisku pomocí síování nebo rozptylování je moné realizovat dostateèný rozsah barev pro dobrou reprodukci. Pøekrývání odezev èípkù ve viditelném spektru a malé rozdíly v pigmentech pøi formulaci tiskových barev zpùsobují urèité nepøesnosti, které vyadují korekce pøi zpracování pøedloh. Napøíklad neutrální šedá ve støedních tónech je vytváøena z 50% C, 40% M a 40% Y. Pokud by-
Obr.13.7 Barevný motiv sloený z 30% C a Y, a 40% M
7
chom pouili pro všechny 50%, dostali bychom naèervenalý nádech. Podobnì, kdy pøetiskneme všechny tøi procesní barvy pøes sebe, mìli bychom získat teoreticky èernou barvu pøetisku. Prakticky však dostaneme tmavì hnìdou barvu. Take abychom tuto nepøesnost eliminovali, pøidáváme pøi tisku ètvrtou barvu K-BlacK. Tato ètveøice barev tak vytváøí barevný prostor oznaèovaný CMYK.
13.2 Specifikace barev Abychom mohli komunikovat ve svìtì barev, potøebujeme ohromné mnoství barevných odstínù nìjak numericky specifikovat. Existují sice slovní popisy barev (tyrkysová, rùová, brèálovì zelená, okrová atd.), ale to jsou jen hrubé popisy nìkolika málo barev. Pro komunikaci a mìøení barev pouíváme specifikace pomocí barvových modelù (prostorù) a barvových vzorkovnic. Hodnoty R, G, B mìøené konkrétními zaøízeními (skenery, CCD kamery) jsou pøístrojovì závislé hodnoty. Pro kadé mìøicí zaøízení jsou tyto hodnoty té samé barvy rùzné. Bylo nutné stanovit systém, který by definoval absolutní, pøístrojovì nezávislé hodnoty.
Trichromatické sloky a souøadnice Pro absolutní numerický popis barvy je tøeba definovat tzv. standardního pozorovatele. Dùvodem je, e kadý èlovìk vnímá barvy jinak. Standardizace byla provedena ji v roce 1931 komisí CIE mìøením na urèitém vzorku (cca 200) pozorovatelù. Výsledkem jsou funkce r(l), g (l), b(l) pro RGB barevný model a x(l), y(l), z(l) pro XYZ model, které se èesky nazývají trichromatiètí èlenitelé. Je tak standardizována citlivost lidského oka v jednotlivých pásmech R, G, B viditelného spektra (obr.13.8). Potom mùeme témìø kadou barvu vyjádøit váhovými souèty R, G, B sloek stanovených komisí CIE na 700 nm, 546,1 nm a 435,8 nm. Nevýhodou je, e ne všechny barvy lze získat tímto souètem, jak je vidìt z obr.13.7, kdy v rozmezí 436 nm do 546 nm je hodnota trichromatického èlenitele r(l) záporná. Proto byly komisí CIE definovány nové (virtuální) trichromatické sloky X,Y, Z popisující barvy u kterých jsou trichromatiètí èlenitelé x(l), y(l), z(l) nezáporní (obr.13.9). Obdobnì jsou standardizovány zdroje svìtla pomocí jejich spektrálního rozloení S(l), jak bylo øeèeno døíve (obr.13.5).
Obr.13.8 Trichromatiètí èlenitelé r, g, b
8
Obr. 13.9 Trichromatiètí èlenitelé x, y, z Kadý povrch odráející svìtlo je definován pomocí køivky spektrální odrazivosti R(l). Potom mùeme kadou barvu definovat trojicí trichromatických sloek X, Y, Z pomocí následujících vztahù. X = k × ò S (l ) × R(l ) ×x (l )dl l
Y = k × ò S (l ) × R(l ) ×y(l )dl l
Z = k × ò S (l ) × R(l ) ×z(l )dl l
kde k je definována tak, aby Y=100 pro ideální odraz (v tisku pøiblinì bílý papír). Pokud normujeme hodnoty trichromatických sloek podle rovnic x=
X X +Y + Z
y=
Y X +Y + Z
z=
Z X +Y + Z
definujeme tak trichromatické souøadnice x, y, z. Pro z platí z = 1 - x - y. Zobrazením dvou souøadnic x, y v ploše získáme tzv. CIE-xy chromatický diagram ve formì podkovy (obr. 13.10).
Obr. 13.10 CIExy chromatický diagram
9
Na obvodu podkovy jsou zobrazeny spektrální barvy od modré po èervenou a na rovné spojnici jsou nespektrální purpurové barvy. Bílá barva je v bodì E pøiblinì uprostøed podkovy, od tohoto bílého bodu smìrem k okrajùm se zvìtšuje sytost barvy (charakterizuje èistotu barvy podíl achromatické sloky) po maximální sytost spektrálních barev. Tento diagram lze pouívat prakticky napøíklad pøi míchání barev, zjišování dominatní vlnové délky a sytosti. Hodnoty X, Y, Z a x,y je moné mìøit pomocí spektrálních fotometrù nebo trichromatických kolorimetrù a pouít je pro specifikaci barvy. Pro výpoèet trichromatických sloek X, Y, Z z namìøených hodnot R, G, B platí maticová rovnice . 020 . öæRö æ X ö æ 0.49 031 ç ÷ ç ÷ç ÷ . 0812 . 0011 . ÷ çG ÷ ç Y ÷ = ç 0177 çZ÷ ç 0 001 . 099 . ÷ø çè B ÷ø è ø è
13.3 Barvové modely Barvový model je metoda systematického prostorového uspoøádání barev, které vnímá standardní pozorovatel. Pouívaní barvového modelu znamená v podstatì odkaz na mapu barev a jako máme rùzné mapy pro rùzné úèely, existuje také více barvových modelù. Typ
Pouití
Percepèní
Vizualizace barevných vlastností a vztahù
Pøíklady HSV, HSL
Vstupní
Pøístrojovì závislé modely pro snímání barev z originálù
RGB
Kódované
Pro oddìlené vyjádøení jasu a barvových atributù
YUV, Y'CRBR
Pro pøenosy
Pøístrojovì nezávislé modely absolutních hodnot atributù pro pøenosy do jiých modelù
CIEx,y, CIELab, CIELuv
Výstupní
Pøístrojovì závislé modely pro výstupy
RGB, CMYK
Pro volby barev
Vzorníky barev
Munsel, Pantone
Kolorimetrické
Objektivní mìøení barvových atributù
Barevné rozdíly
Uniformní barevné modely pro specifikace rozdílù barev
CIELab CIELab, CIELuv
Tab 13.1 Pøehled barvových modelù pouívaných v praxi
10
Barvové modely jsou obzvláš dùleité pro návrháøe publikací a tiskaøe z dùvodu vizualizace, kvantifikování a øízení hodnot barev. Barevné posuvy mohou být pøesnì kvantifikovány, protoe kadý barvový model má souøadný systém a tak je moné v nìm èíselnì specifikovat polohu kadé barvy. V tab.13.1 je zobrazen pøehled typù barvových modelù pouívaných v technické praxi. Model RGB Aditivní RGB model je hodnì pouívaný pøi zpracování obrazu. Je to proto, e barevné kamery a fotoaparáty, skenery a monitory zpracovávají pøímo sloky r, g, b na svých vstupech nebo výstupech. RGB model vznikne uspoøádáním barevných sloekR, G, B do systému kartézských souøadnic. Je to pøístrojovì závislý model, to znamená, e se sloky barvy nasnímané napø. rùznými skenery budou od sebe lišit. Hodnoty r, g, b sloek je v pøípadì potøeby moné transformovat do jiných modelù. Na obr.13.10 je barvový model RGB znázornìn. Kadá barva popsaná slokami r, g, b je reprezentována souøadnicemi bodu v této krychli, tedy vektorem, který spojuje poèátek s tímto bodem. Všechny neutrální barvy (šedi) leí na hlavní diagonále od èerné r=g=b=0 do bílé r=g=b=max. Napøíklad pro barevnou hloubku 24 bitù je max=255. Zmìnou délky vektoru urèité barvy (rovnomìrná zmìna všech tøí sloek r,g,b) mìníme jas této barvy, zmìnou polohy (zmìna jedné nebo dvou sloek r, g, b) mìníme barevný tón a sytost barvy.
Obr. 13.10 Model RGB Hlavní nevýhody RGB modelu: • není intuitivní, dost obtínì si lze vizuálnì pøestavit konkrétní barvu na základì tøí èísel R, G, B • není uniformní (homogenní), vzdálenosti mezi jednotlivými barvami v rùzných místech modelu jsou rùzné pro stejné vjemy barevných rozdílù. Model CMY Subtraktivní model CMY je komplementární k modelu RGB. Pokud pøedpokládáme rozsah barevných sloek v rozmezí 0 - 255 platí vektorová rovnice
11
æcö æ 255 ö ærö ç ÷ ç ÷ ç ÷ ç m ÷ = ç 255 ÷ - ç g ÷ ç y÷ ç 255 ÷ ç b÷ è ø è ø è ø Barvový prostor CMY si lze zase také pøedstavit ve tvaru krychle jak je vidìt na obr.13.11. V tomto prostoru CMY je èerná barva charakterizována hodnotami c = m = y = 255 a bílá c = m = y = 0. Protoe hodnoty C,M,Y vznikají jednouchým pøepoètem z hodnot R, G, B jsou nevýhody uvedené u modelu RGB stejné i u modelu CMY.
Obr.13.11 Barvový model CMY Model CMY je vhodný pro oblast reprodukèního tisku. Barevné pøedlohy jsou reprodukovány jako soutisky tøí barevných výtakù azurové, purpurové a luté barvy tiskem transparentních procesních tiskových barev (inkoustù) C, M, Y na potiskovaný materiál. Jak u bylo øeèeno døíve, jako ètvrtá barva se pøidává netransparentní èerná tisková barva K. Dùvodem je, e pøetisk tøí procesních barev C,M,Y dává èernou barvu s èerveným nádechem (hnìdá). Tak se z modelu CMY stává model CMYK. Tisk se potom realizuje pomocí ètyø barevných výtakù, které vzniknou procesem separace výtakù z kompozitního barevného obrazu. Separace do CMYKu je v podstatì rozklad kompozitního obrazu do ètyø uvedených barevných sloek pomocí dosti sloitých algoritmù (UCR, GCR). Z jednotlivých výtakù se vytvoøí tiskové formy, které se zakládají na ètyøi tiskové jednotky C, M, Y, K a z nich se postupným tiskem jednotlivých barev realizuje tisk vícebarevných motivù. V tomto místì je nutné se ještì zmínit o tzv. pøímých tiskových barvách (spot inks). I kdy se pomocí procesních barev C, M, Y, K dá realizovat barevný tisk dostateèného barevného gamutu, existují od zákazníkù poadavky na tisk dalších speciálních barevných odstínù (napø. zlatá). V takovém pøípadì dodávají výrobci soubory tiskových barev, které je moné v tiskovinách pouívat. Pøíkladem jsou pøímé barvy PANTONE (1012 vzorkù), AGFA (16 000 vzorkù), TRUMATCH (2000 vzorkù), FOCOLTONE a další. Je potøeba si uvìdomit, e pøi pouití pøímé barvy je nutné ji v prepressu zpracovat jako samostatný výtaek, ze kterého se osvítí další tisková forma, tedy musí být k disposici další tisková jednotka. Rozklad takové pøímé barvy do CMYKu by barevný vjem této barvy zkreslil a není tedy vhodný. Výrobci pøímých barev dodávají spolu s barvami také vzorníky barev vytištìné na rùzných materiálech kvùli výbìru vhodného odstínu a kontrole shody s výsledným tiskem.
12
Percepèní modely Pod pojmem percepèní modely máme na mysli barevné prostory s atributy, které popisují barvu ve shodì s intuitivním vnímáním barev, tedy barevný odstín (Hue), sytost (Saturation) a jasnost (Brightness, Lightness). V dalším si popíšeme modely HSB a HLS. Model HSB HSB (nìkdy oznaèovaný HSV - Value) je graficky zobrazen na obr.13.12 spolu s modelem HLS. Model HSB, tvoøený šestibokým jehlanem, je vhodný pro pouití v grafických editorech a segmentaci objektù v obrazech. Barevný odstín H je v intervalu 0-360° od èervené pøes lutou, zelenou, azurovou, modrou, purpurovou zpìt k èervené. Hodnota saturace S je v intervalu 0-1 od støedu k plášti prostoru. Hodnota saturace S je také v intervalu 0-1, maximální hodnota jasu B (bílá) je v rovinì podstavy jehlanu. Maximální sytosti se dosahuje pøi maximální hodnotì jasu v podstavì jehlanu na jejích okrajích.
Obr. 13.12 Modely HSB a HLS Ze souøadnic R, G, B obrazu vypoèítáme souøadnice H, S, B podle následujícího programového algoritmu: Pro Hue mezi yellow a magenta, tedy MAX(R,G,B) = R: H=
MAX ( R, B, G ) - B MAX ( R, G , B) - G MAX ( R, G , B ) - MIN ( R, G , B) MAX ( R, G , B) - MIN ( R, G , B)
Pro Hue mexi cyan a yellow, tedy MAX(R,G,B) = G:
H =2+
MAX ( R, B, G ) - R MAX ( R, G , B) - B MAX ( R, G , B) - MIN ( R, G , B) MAX ( R, G , B) - MIN ( R, G , B)
Pro Hue mexi cyan a magenta, tedy MAX(R,G,B) = B:
13
H = 4+
MAX ( R, B, G ) - G MAX ( R, G , B) - R MAX ( R, G , B ) - MIN ( R, G , B) MAX ( R, G , B ) - MIN ( R, G , B)
Pro pøevod do intervalu 0-360° se provede H=60H, je-li S=0 je H nedefinováno a je-li H<0, potom se provede H=H+360. Výpoèet sytosti S=
MAX ( R, G , B )) - MIN ( R, G , B) MAX ( R, G , B)
S =0
pro MAX ( R, G , B) > 0
pro MAX ( R, G , B) = 0
Výpoèet jasu B = MAX ( R, G , B) Model HLS Tento model je podobný pøedchozímu s tím rozdílem, e je jinak definována sloka jasu a barevný prostor šestibokého jehlanu je transformován do tvaru kuele. Jak je vidìt z obr. 13.12, má sloka jasu v rovinì maximální sytosti hodnotu 0,5 (oproti hodnotì 1 v modelu HSB). Potom se i hodnoty sytosti budou lišit od hodnot HSB. Model CIE L*a*b* Jak bylo uvedeno v podkapitole o trichromatických souøadnicích, je moné barvy popsat pomocí trichromatických sloek X,Y,Z, nebo trichromatických souøadnic x,y. Tomu odpovídají modely CIE XYZ a CIE xy. Tyto modely, které vyjadøují barvy ve shodì s lidským vnímáním nejsou pøístrojovì závislé, hodnoty barev tedy nezávisí na tom, jakým zpùsobem byly mìøeny. Mají však podobné nedostatky, jako RGB nebo CMY - neintuitivnost a nehomogennost barevných rozdílù. Bylo vytvoøeno více modifikací tìchto modelù, aby se tyto nedostatky eliminovaly, z nich nejznámìjší
Obr.13.13 Model CIELAB
14
a velmi pouívaný v tiskové praxi je model CIE L*a*b* (také CIELAB) a pro barevné monitory systém CIE L*u*v* (CIELUV). Model CIELAB øeší problém intuitivnosti vnímání barevných souøadnic a homogenity barevných rozdílù. Grafické znázornìní chromatické roviny a*,b* je na obr. 13.13. Jas se mìní od èerné po bílou na kolmici ve støedu chromatické roviny. Systém udává jas barvy L*, barevný tón a* mezi èervenou a zelenou a barevný tón b* mezi modrou a lutou. Pøevodní vztahy mezi L*a*b* a XYZ jsou definovány následovnì: Pro a* = b* = 0 je barevný tón H = 0 a sytost S = 0. Pro ostatní hodnoty platí æ b* ö H = arctanç ÷ è a* ø
S = a * 2 +b * 2
Barevný rozdíl je v tomto modelu definován vztahem DE = ( L*2 - L*1 ) 2 + ( a*2 - a1* ) 2 + ( b2* - b1* ) 2 Barvový model CIE L*a*b* se v poslední dobì vyuívá v tiskovém prùmyslu pøedevším pro barevnou komunikaci. To znamená, e pøi srovnávání barev v tzv. Color management systémech - CMS se hodnoty barev ze všech spolupracujících zaøízení pøevedou do tohoto modelu. Vytváøíme tzv. ICC profily zaøízení (barevná tiskárna, tiskový stroj atd.), které charakterizují jejich barevné gamuty. Potom se provádí pomocí tìchto ICC profilù jejich vzájemná kalibrace. ICC profily je potøeba pro kadé zaøízení mìøit. Kalibrace spolupracujících zaøízení umoní dosáhnout barevné shody pøi interpretaci barevných motivù na výstupech tìchto zaøízení (napø. mezi obrázkem na monitoru poèítaèe a tiskovinou, nebo tiskovým nátiskem z nátiskových tiskáren a tiskovinou).
15
14. Kreslicí programy 14.1 Úvod Je dùleité porozumìt rozdílu mezi programem pro kreslení a programem pro úpravy obrazu. Kreslicí program umoòuje vytváøení vektorových grafických objektù, které jsou kresleny uivatelem pomocí myši nebo pera tabletu a popsány v programu matematicky jako pøímky, køivky a uzavøené tvary. Uzavøené objekty mohou obsahovat rùzné barevné výplnì nebo jiné obrázky. Vektorový objekt mùe být zvìtšován, zmenšován, deformován a mìnìn rùznými zpùsoby pøi zachování jeho integrity. V principu mùeme s vektorovým objektem libovolnì manipulovat jak chceme, ani utrpí kvalita finálního výstupu. Program úpravy obrazu nám dovoluje poøizovat nebo modifikovat rastrové obrazy, které jsou sloeny z pixelù. Pixel je základní element obdélníkového rastrového obrazu, a jejich poèet na délce jednoho palce udává rozlišení rastrového obrazu. Vzhled rastrových kreseb obvykle závisí na parametrech výstupního zaøízení. Nemohou být libovolnì zvìtšovány, protoe pak je viditelná jejich bodová struktura. Jednoduchý pøíklad mùe být uveden na písmu. Typický poèítaèový druh písma (font) je v poèítaèi uloen jako vektorový grafický objekt. V kreslicím programu mùeme psát písmena libovolné velikosti, otáèet s nimi, umísovat je na køivku a provádìt další manipulace. Písmo vytvoøené v kreslicím programu se má v následujícím zpracování do koneèného rastrového formátu pøevádìt v té samé velikosti, jak bylo vytvoøeno. Jakmile je jednou v rastrovém formátu, u ho nemùeme pøíliš zvìtšovat, ani by se nezhoršovala kvalita.
Obr.14.1 Vektorový versus rastrový znak Na obr.14.1 je na levé stranì vektorové písmeno, které je hladké s ostrými hranami, zatímco napravo je je písmeno pøevedeno do rastrového (bitmapového) formátu. Vektorové písmeno A je sloeno z pøímek a køivek, které definují jeho tvar, zatímco rastrové A je sloeno z pixelù a nemùe být jednoduše modifikováno. Souèasné kreslicí programy zahrnují pøedevším produkty Adobe Illustrator 10, Macromedia Freehand 10 a Corel Draw 12. Existují ještì další programy, jako napøíklad Canvas, které mají svoje pøíznivce, ale velká trojka se mezi sebou nejvíce utkává v agenturách nebo produkèních spoleènostech.
17
Corel Draw poøád ještì vítìzí na platformì Windows, protoe další dva dlouho nebyly pro tuto platformu k disposici. Také Corel však promarnil šanci ve vhodné dobì rozšíøit trh. I kdy je dnes verze pro Mac OS k disposici, její podíl je malý. Illustrator a Freehand u dávno zaèaly svoji cestu na platformì Macintosh, ale pouze se snaí dohnat Corel na platformì Windows, i kdy jsou v mnoha ohledech stejnì vhodné nebo lepší. Všechny verze tìchto programù pracují podobným zpùsobem, a bìí na poèítaèích s Windows nebo Mac OS. Programy pro layout stránek, jako jsou QuarkXpress 5, InDesign 2 a Corel Ventura 10, také obsahují kreslicí prostøedky, podobné tìm v kreslicích programech. Jejich monosti kreslení jsou sice omezeny, ale pro vytváøení jednodušších kreseb staèí.
14.2 Základy kreslení Základními nástroji jakéhokoliv kreslicího programu jsou pøeddefinované tvary, jako pøímky, krunice, obdélníky, polygony, spirály, møíky. Kresba se provádí výbìrem nástroje, kliknutím do místa, kde chceme kreslit a taením pomocí myši nebo sondy tabletu. Pøi taení se bezprostøednì vytváøí objekt vybraného tvaru, který mùe být obarven, vyplnìn výplní a dále transformován.
Tahy Základním elementem objektù, které jsou kreslené v kreslicích programech pomocí èar je tah. Je to jeden segment èáry, která je obvykle otevøená. Více tahù tvoøí výsledný tvar také nazývaný cesta a pokud je uzavøený, mùe obsahovat ještì výplò (obr.14.2).
Obr. 14.2 Tah a výplò Tahy jsou charakterizovány tlouškou, barvou, vzorem a poèáteèním a koncovým bodem. Mohou to být pøímky nebo hladké køivky. Vìtšina kreslicích programù umoòuje vytváøet otevøené tahy pomocí nástrojù pøímá èára, pero nebo ruèní reim, které taením myší zhruba simulují kreslení skuteèným perem. Lepší je kreslení nástrojem ruèního reimu na grafickém tabletu pomocí sondy. Kreslení sloitìjších tahù s myší je problematické. Tlouška tahu je obvykle specifikována v bodech, palcích nebo milimetrech. Pouití bodového nebo pica mìøicího systému mùe být ze zaèátku matoucí, s trochou praxe se stává intuitivnìjší. Je snadnìjší manipulovat s tlouškou tahu v bodech, ne ve zlomcích palcù nebo milimetrù. Hodnoty tloušky tahù zaèínají obvykle na 0.25 bodu . Ve skuteènosti není ádný limit, jakou minimální tloušku tahu mùeme realizovat. Pod jistou mez tloušky tahu však tento pøi tisku zmizí. Uvedená hodnota 0.25 bodu je praktické minimum. Na obr.14.3 jsou nakresleny rùzné tloušky tahù uvedené v bodech.
18
Kdy je nakreslen uzavøený objekt, jako napøíklad elipsa, implicitní hodnota tloušky jejího tahu mùe být rùzná, závisí to na pøednastavení parametrù programu. Hodnota šíøky obrysu
Obr. 14.3 Rùzné tloušky tahù uzavøeného objektu mùe být nulová (nastavení bez obrysu). Na obrázku je také vidìt, e šipky pøidané do koncových bodù tahù nebo èar zvìtšují svoji velikost se zvìtšující se tlouškou jejich tahù. To je typické chování tìchto objektù v kreslicích programech. Vìtšina z nich nabízí rùzná ukonèení otevøených èar, pøíkladem jsou šipky. Je také moné si definovat vlastní šipky nebo jiná zakonèení tahù nebo èar. Tlouška tahu se mìøí od støedu tahu ven na obì strany. Tlouška tahu 6 bodù znamená 3 body na jednu stranu a 3 body na druhou stranu. Tlouška tahu písmen (šíøka obrysu písmen), které nejsou pøevedeny na køivky, je aplikována pouze smìrem ven. Tahy aplikované na sloených cestách, napøíklad které vytváøejí písmeno O, jsou aplikovány ven u vnìjší èáry a dovnitø u vnitøní èáry. V mnoha pøípadech je moné v kreslicích programech nastavovat konce tahù. Konce mohou
Obr.14.4 Rovný, zaoblený , rozšíøený konec tahu být rovné, zaoblené a rozšíøené, jak je vidìt z obr.14.4. Vzory tahù mohou být plné, èárkované nebo teèkované. Vìtšina kreslicích programù umoòuje nastavit svùj vlastní vzor tahu.
Výplnì a obrysy Uzavøené èáry, napøíklad krunice, elipsy, obdélníky a další, mají výplò jako další atribut, ale nemají poèáteèní a koncový bod. Výplní mùe být jednobarevná výplò, tónovaná výplò, gradientní výplò. Programy nabízejí rùzné druhy texturových výplní, transparentních výplní, výplní tvoøenými kresbami a rastrovými obrázky (obr.14.5). Adobe Illustrator dokonce nabízí pseudovýplnì otevøených objektù.
19
Uzavøený objekt mùe být vyplnìn gradientním (postupným) pøechodem (obr.14.6). Je jednoduché vytvoøit hladký pøechod od tónové hodnoty 100 % do 0%. Gradietní pøechody mohou
Obr. 14.5 Dladicová výplò být také vytvoøeny z více ne dvou barev. Kreslicí programy umoòují také nastavovat prùhlednost pøekrývajících se objektù. Tím je moné vytváøet velmi pùsobivé efekty.
Obr. 14.6 Lineární a radiální barevný pøechod Uzavøené objekty mohou být také vyuity jako oøezové cesty pro jiné objekty (obr. 14.7). Kresba mùe být umístìna uovnitø jiného uzavøeného objektu, který pùsobí jako oøez pro èásti kresby, která objekt pøesahuje. Adobe Illustrator pouívá k této operaci pøíkaz Vytvoøit oøezovou masku a vyjmutí oøíznuté kresby z masky se provádí pøíkazy Uvolnit oøezovou masku.
Obr. 14.7 Oøíznutí pomocí oøezové masky
20
Dva objekty rùzných tvarù mohou být kombinovány do prostorového pøechodu, co je stupòovitý pøechod tvaru a hladký pøechod barev a tónù mezi nimi. Na obr.14.8 je znázornìn prostorový pøechod mezi hvìzdou a trojúhelníkem od èervené barvy do modré.
Obr. 14.8 Prostorový pøechod Je potøeba zachovávat opatrnost pøi vytváøení pøechodù jak barevných, tak prostorových. Mohou zpùsobit problémy v pøípadì, kdy je výstup realizován na zaøízeních s vysokým rozlišením jako je osvitová jednotka. Typickým problémem, který pøináší pouití barevných pøechodù, je proukovaní, kdy jsou viditelné odstupòované prouky pùvodnì hladkého pøechodu. Aby se pøedešlo tomuto problému je tøeba redukovat velikost gradientu nebo, vybrat jinou startovací nebo koncovou hodnotu nebo výstup obrazy realizovat s menší lineaturou.
Bézierovy køivky Základní nástroje jsou dobré a pouitelné pro mnoho kreseb, ale pokud chceme vytváøet efektnìjší práce, tak nestaèí. To, co pro tento pøípad potøebujeme, je nástroj, který dovoluje kreslit snadno hladké køivky, které mohou být pozdìji kdykoliv modifikovány. Protoe jsou vytváøeny pomocí tahù, tak všechny volby tahù mohou být aplikovány na tyto køivky. Køivky jsou v kreslicích programech také nazývány cesty. Cesty mohou být otevøené i uzavøené, mohou na nì být aplikovány výplnì a mohou obsahovat další objekty. Cesty (køivky) jsou definovány pomocí uzlových (kotevních) bodù. Jedním z typù takových cest jsou Bézierovy køivky. Matematicky jsou jejich tahy definovány jako kubické køivky se ètyømi definièními body. Další body mohou být pøidány mezi poèáteèní a koncový bod tahu, vytváøejí se tak sloitìjší cesty. Zmìnou vlastností uzlových bodù (poloha, smìrnice, typ) mùeme nastavovat libovolné tvary. Všechny kreslicí programy umí vytváøet hladké cesty pomocí Bézierova matematického modelu. Uzlové a øídicí body Uzlový (kotevní) bod na Bézierovì køivce v závislosti na tom, jak se sním manipuluje, definuje tvar køivky v jeho místì (obr.14.10). Øídicí body definují smìry smìrových úseèek. • Hladný uzlový bod má hladký pøechod na kadou stranu køivky. Tento bod mùe být zmìnìn na rohový uzlový bod.
21
Obr. 14.10 Prvky cest
• Rohový uzlový bod má nespojitý prùbìh køivky na kadou strahu, èasto pøechod køivky na pøímou èáru. Cesta vycházející z rohového bodu mùe být pøímka nebo køivka. Rohový uzlový bod mùe být zmìnìn na hladký nebo symetrický bod. • Øídicí body jsou malé body na koncích smìrových úseèek, které dovolují uchopení a manipulaci s tvarem køivky v odpovídajícím uzlovém bodì. • Spojovací uzlový bod je uzlový bod který má dva nezávislé øídicí body a smìrové úseèky. Mùe být podobnì jako rohový uzel poèáteèním bodem pøímé èáry nebo køivky. • Smìrové úseèky indikují smìrnice køivky v uzlovém bodì. Délka a smìr smìrových úseèek urèuje tvar køivky v konkrétním uzlovém bodì. Vytváøení cest pomocí Bézierových køivek vyaduje praxi a trpìlivost. Uivatel by se mìl dùkladnì obeznámit s monostmi, jaké nabízí pouívaný kreslicí program s touto funkcí. Vìtšina programù nabízí kombinaci taení myši a modifikaèních kláves (shift, control atd.) pro vytváøení rùzných typù uzlových bodù a jejich modifikaci. Pro skuteènì profesionální kresbu je nezbytný tablet. Atributy rohových uzlových bodù • Mitter limit (limit špièatosti) øíká kreslicímu programu, co udìlat s tahem v bodì rohového uzlu. Jestlie špièatost pøesáhne x krát (x je nastavitelné uivatelem) tloušku tahu bude špièatá èást sraena. • Join - spoj (návázání tahù) definuje, jak se tah jeví v místì rohového uzlu. Špièatý spoj vytváøí špièaté rohové body, zaoblený spoj vytváøí hladké zaoblené rohové uzly a sraený spoj odøízne špièatou èást , která by se jinak objevila u špièatého spoje (obr.14.11). Atribut Join se projeví pouze u rohových uzlù.
22
Obr.14.11 Špièatý, zaoblený a sraený spoj Editace uzlových bodù Vìtšina programù umoòuje mìnit uzlový bod z jednoho typu na druhý, napøíklad hladký uzel na rohový. Je obvykle moné rozdìlit køivku na dvì èásti a tak vytvoøit spojovací uzlový bod. V programu Illustrator je k dispozici nìkolik nástrojù pera, pomocí kterých mùeme na køivku uzlové body pøidávat, odstraòovat nebo mìnit jejich polohu. Modifikace uzlových bodù je zpøístupnìna pøes panely nástrojù a vlastností,nebo pøes modifikaèní klávesy. Pøevod textu na køivky Jakýkoliv text, buï vytvoøený v kreslicím programu, nebo do nìj importovaný, mùe být pøeveden do køivek. Pokud se text takto na køivky pøevede, pøestává být textem, ale je to objekt sloený z jedné nebo nìkolika cest. Není tedy moné u tento objekt modifikovat jako text, ale po pøevedení je moné mìnit tvar znakù. Navíc je moné jiné kresby nebo texty vkládat dovnitø obrysù znakù pøevedených do køivek. Tato monost je ovšem vhodná jen pro vìtší velikosti písem. Obvykle není moné pøevést na køivky odstavcový text. Konverze textu do køivek je oblíbený zpùsob v pøedtiskovém prùmyslu, jak obejít problém s poskytováním fontù osvitovým studiím nebo tiskárnám. Pokud je text pøeveden na køivky, u není textem, take nejsou pro další zpracování potøené atributy fontù, z kterých byl pùvodnì vytvoøen. V pøípadì nouze bychom tuto konverzi mohli provádìt se všemi texty v souboru, pokud nemáme monost poskytovat fonty nìkomu jinému. To se ale nedoporuèuje. Také nemonost editace textu pøevedeného na køivky je výraznou nevýhodou. Pokud není navíc k disposici kopie pùvodního textu, mohou být pøípadné zmìny v textu velmi obtínì uskuteènitelné. Po pøevedení textu do køivek mohou být obrysy znakù upravovány jako kadá jiná cesta. Je moné dovnitø písmen vkládat obrázky, nebo jiné texty, mùeme aplikovat rùzné obrysy a výplnì, nebo editovat tvar s pouitím všech nástrojù, které kreslicí program nabízí. Pøed konverzí je ještì nutné zkontrolovat druh písma, velikost písma a další atributy, protoe potom u zmìny nebude moné provést. Sloené cesty Sloené cesty jsou vytváøeny z písmen, jejich obrys je sloen z více ne jedné cesty. Na obr.14.12 je uveden pøíklad písmene O. Vnitøní køivka nemá ádnou výplò, cokoliv bude umísteno za písmenem, bude v této oblasti viditelné. Abychom vloili dovnitø cesty písmového znaku objekt (text nebo obrázek), musíme ho oznaèit, potom vybrat odpovídající nástroj nebo pøíkaz pro import, a s jeho pomocí objekt umís-
23
tit. Pokud chceme pouít obrys písmene jako masku pro objekt umístìný uvnitø, musíme pouít odpovídající nástroj pro oøezovou cestu. Objekt umístìný do sloené cesty bude viditelný pouze mezi vnitøní a vnìjší cestou.
Obr.14.12 Sloená cesta Konverze písma na køivky dovoluje pouití sloených cest k vytváøení objektù s prùhlednými èástmi písma. Sloené cesty mùeme získat z jednoduchých cest jejich vzájemným kombinováním. To je uiteèné, kdy chceme pouít vícenásobnou cestu jako rámec pro import jednoduché grafiky, nebo pro gradientní výplnì. Na obr.14.13 je uveden pøíklad takové sloené cesty. Písmena P a O byla nastavena jako oddìlený text (rozdìleny od zbytku textu Pork). Potom byla pøevedena do køivek a umístìna na poadované posice a spolu s èerným kruhem pøevedena do jedné sloené cesty pøíkazem kombinování objektù. Výsledkem jsou prùhledné èásti písmen uvnitø èerného kruhu.
Obr.14.13 Sloená cesta s prùhlednou èástí písma
Sazba textu v kreslicích programech Programy Corel Draw, Illustrator a Freehand obsahují nástroje i pro sazbu textu. Nejsou však urèeny pro sestavování vìtších publikací, jako jsou napøíklad knihy. Illustrator nepodporuje vícestránkové dokumenty, zatímco Freehand a Corel Draw ano. I kdy kreslicí programy mají tyto vlastnosti, je poøád snadnìjší pøipravovat vícestránkové dokumenty v programech sazby, jako jsou QuarkXpress, InDesign a Corel Ventura. Tyto programy jsou pro sazbu urèené. Illustrator a Freehand jsou navreny pro kreslení a ilustrace a jejich typografické rysy jsou jenom pøídavkem pøi procesu návrhu grafiky, nikoliv pro sazbu.
24
Vytvoøit textový objekt v grafice pomocí kreslicího programu je moné více zpùsoby. Je samozøejmì moné psát text do kresby pøímo z klávesnice, ale je také moné pøedem pøipravený text kopírovat do schránky a do ilustrace vloit. Je moné také text importovat jako soubor z rùzných textových editorù, jako Microsoft Word nebo WordPerfect.
Vrstvy V kreslicích a editaèních programech (Illustrator, Photoshop) existuje monost práce s vrstvami. Všechny vrstvy, ze kterých je obraz sloen, se chovají jako normální rastrové obrazy stejných velikostí. Vrstvy jsou transparentní, tedy jsou vidìt barevné pixely spodních vrstev. Mùeme si je pro jeden sloený obraz pøedstavit jako stoh prùhledných folií, jejich poøadí mùeme mìnit a provádìt v kadé jednotlivé vrstvì zmìny, ani to má vliv na ostatní. Vrstvy jsou vhodné pøedevším pro vytváøení fotomonáních komposic, ale z dùvodu výrazné flexibility této funkce jsou úspìšnì pouitelné pro mnoho dalších manipulací s obrazem. Editovatelnost èástí obrazu v samostatných vrstvách je zachována, pokud se nerozhodneme nìkteré vrstvy slouèit nebo zrušit. Práce s vrsvami u rastrových objektù pøináší úplnì jinou zkušenost, ne normální postupná editace rastrového obrazu bez vrstev. Kadá vrstva nabízí flexibilní zpracování pokud se týká pøemísování a rotace, ale u zmìny velikosti se negativnì projeví pixelovì orientovaná struktura takového objektu. Rozdíl oproti vektorovì orientovaným objektùm se projeví také, pokud chceme pouít nástroj pro editaci cesty. U rastrových objektù se nám to nepodaøí. Podobné je to u textových objektù. Jakmile byl jednou text pøeveden do rastru, u v nìm není obsaena informace o typu písma a jeho velikosti a jakékoliv korekce naruší pùvodní nastavení. Obecnì se dá øíci, e kreslicí programy jen neochotnì zahrnují do zpracování pixelovì orientované funkce. Avšak pokroky ve zpracování rastrových objektù nepochybnì sehrají svoji roli. Vektorové objekty spolu s moností rastrového zpracování mohou nakonec nabídnout uivateli kompletní funkènost pøi zpracování grafiky kombinací nejlepších vlastností obou zpùsobù prezentace grafických dat.
Export grafiky Kdy skonèíme práci na kresbì grafického objektu je obecnì potøeba jej pøevést do programu sazby, pokud je souèástí nìjakého vìtšího dokumentu, napøíklad broury nebo knihy. Sazbové programy umí importovat širokou škálu rùzných grafických formátù. Pro rastrové soubory, napøíklad obrazy ze skenerù, jsou nejznámìjší formáty TIFF a JPEG. Pro vektorovou grafiku vytvoøenou v kreslicím programu se hodnì pouívá formát EPS. EPS (Encapsulated PostScript) je formát zaloený na jazyce PostScript pro popis stránek. Je to standard pro výmìnu vektorových objektù vytvoøených v kreslicích programech. Normálnì se grafické práce vytváøené v kreslicích programech ukládají v nativním formátu aplikace (CDR, AI). Tento formát není obvykle vhodný pro pøenos do programù sazby, i kdy v rámci jednoho výrobce to jde (Illustrator - InDesign). Pro úspìšný pøenos grafiky z rùzných grafických programù do programù QuarkXpress, InDesign nebo Pagemaker je vhodné grafiku exportovat do EPS formátu. EPS formát je dost podobný nativnímu formátu programu Illustrator. Proto je vhodné pouívat EPS formát v Illustratoru jako pracovní a ukládat grafiku v tomto formátu. Program Illustrator pracuje s EPS formátem stejnì snadno, jako se svým nativním formátem. Programy Illustrator, Corel a Freehand umoòují export grafiky kromì EPS také do jiných formátù. Je moné vytvoøit rastrové verze grafiky exportem do TIFF nebo JPEG souborù. Všechny objekty jsou pøi tom konvertovány do rastru, který je v kreslicím programu needitova-
25
telný. Tyto formáty jsou vhodné pro pøenos do programù, které jsou schopné zpracovávat rastrovou grafiku, jako je napøíklad Photoshop nebo pro výstupy na zaøízení, která nepodporují postscriptový formát. Illustrator umoòuje také ukládat grafiku jako PDF (Portable Document Format) soubor, který je nezávislý na poèítaèové platformì. Soubory tohoto formátu mohou být prohlíeny pomocí programu Acrobat PDF Reader. Formát PDF se stále více uplatòuje v moderních workflow pro pøípravu tisku. Profesionální sazbové programy podporují PDF jako exportní a také jako importní formát. Corel a Freehand také podporují PDF výstup, aèkoliv lepší výsledky jsou dosahovány vytisknutím souboru do postcsriptového souboru s následným pouitím programu Acrobat Distiller pro výsledný PDF soubor. Ostatní formáty podporované kreslicími programy jsou BMP, WMF, Autocad, SVG, Flash/Shockwave a nìkteré další. To umoòuje v kreslicích programech vytváøet grafiku nejen pro tisk, ale také pro Web. JPEG, GIF, PNG, SVG, Flash SWF jsou standardní internetové formáty souborù, které mohou být prohlíeny a zpracovávány v souèasnì pouívaných WWW prohlíeèích. Kdy exportujeme nebo ukládáme EPS soubory, máme obvykle k disposici mnoství voleb, které nastavujeme pøed výstupem do souboru. Obecnì platí, pokud zatrhneme pøíslušnou volbu, budou pro další zpracování v prepressu k disposici všechny fonty dokumentu. Ale není napøíklad vhodné pøi exportu grafiky provádìt nìjaké konverze z RGB do barev CMYK. Lepší je nechat potøebné barevné korekce sazbovému programu, nebo také osvitové jednotce. Illustrator umoòuje také volbu úrovnì PostScriptu (Level 2 nebo Level 3). Volba závisí na typu osvitové jednotky, která bude k disposici. Prozatím vìtšina výstupních zaøízení podporuje úroveò Level 2 a jen málo Level 3.
14.3 Barvy v grafických editorech Existují dvì metody reprodukce barev. Aditivní model pøi reprodukci konkrétní barvy pøidává svìtlo ve formì procentních podílù barevných sloek èervené, modré a zelené (red, green, blue), co je pøípad zobrazování barev na monitorech. Zmìnou podílù jednotlivých sloek R, G, B se mìní jejich vzájemný pomìr a pozorovatel vnímá zmìnu barvy. Zvìtšováním intenzity jednotlivých sloek je barva je vnímána jako jasnìjší. Subtraktivní model poaduje pøítomnost okolního svìtla a popisuje svìtlo odraené od transparetních filtrù (tiskové barvy, barva tkaniny, pigmenty v plastech). Od tìchto filtrù se kadá barevná sloka R, G, B odráí s rùznou intenzitou (èást se ve filtru pohltí) k pozorovateli, který zase vnímá barvu podle vzájemního podílù tìchto sloek. Pøidáním vìtšího mnoství subtraktivní barvy filtr redukuje (odeèítá) mnoství odraeného svìtla a barva je vnímána jako tmavší. Procesní barvy (CMYK) Barevné motivy pøi tisku jsou vytváøeny subtraktivním mícháním rùzných tónu tøí procesních barev: azurové, purpurové a luté. Èerná barva je pøi tisku pøidávána, protoe èerná vytvoøená kombinací jmenovaných procesních barev není perfektnì èerná. Tato ètveøice procesních barev se oznaèuje zkratkou CMYK. Procesní barvy pracují na následujícím principu: bílé svìtlo prochází skrz transparentní barvovou vrstvu a odráí se zpìt od papíru pod touto vrstvou do oka pozorovatele. Procesní barvy pøitom filtrují procházející svìtlo a výsledkem je, e do oka pozorovatele pøijde jen omezené pásmo vlnových délek – pozorovatel vnímá barvu. Kdy napøíklad pøetiskneme pøes sebe azu-
26
rovou a lutou procesní barvu pozorujeme zelenou barvu, protoe azurová zadruje èervené pásmo a lutá modré pásmo. Na sítnici oka pozorovatele se tedy odrazí vlnové délky zeleného pásma. Tónované motivy (síované) procesních barev jsou více èi ménì svìtlejší oproti plné ploše, protoe èást svìtla se odrazí k pozorovateli od bílých èástí (které jsou vnì síových bodù) tiskové plochy. Proto má také barva papíru (není perfektnì bílá) významný vliv na výsledný vjem barvy tištìného motivu. Procesní barvy jsou tištìny jako plné nebo tónované plochy pomocí technologie síování. Jsou-li síové body rùzných procesních vìtší, zaèínají se tisknout pøes sebe a vytváøejí pøetiskové barvy. V dùsledku toho, e pøetisk není ideální, dochází k barevnému posunu, navíc barevný posuv mùe být u kadé dvojice procesních barev rùzný. S tímto jevem se musí poèítat pøi pøípravì tiskových podkladù k dosaení poadovaných vjemù barev. Procentuální velikost síových bodù jednotlivých barev mùe být ovlivòována pøi výstupu v kreslicích a sazbových programech v øídicím panelu tisku. Kdy vytiskneme 50% azurovou, purpurovou a lutou pøes sebe, výsledná barevná skvrna nebude pøesnì šedá, ale rùovì šedá. Pokud budeme procentuální obsah všech tøí sloek sniovat, èili zvyšovat intenzitu filtrace, výsledek se bude posouvat ke špinavì hnìdé v dùsledku chyby odstínu procesních barev. To je dùvod pouívání skuteèné èerné jako ètvrté procesní barvy, místo míchání C, M a Y na neuspokojivý èerný odstín. Chyba barevného odstínu je charakteristika, která popisuje nedokonalost pøi výrobì procesních barev. Tato nedokonalost zpùsobuje, e procesní barvy nejsou 100% èisté. Kadá z nich obsahuje ještì vìtší nebo menší zbytek ostatních (filtruje svìtlo za teoretickým pásmem filtrace). Vìtšina moderních programù pro zpracování barev v tisku umí chybu barevného odstínu vypoèítat a eliminovat. Tento parametr je také moné sledovat pøi tisku na tiskovém stroji na 50% tøíbarevném pøetiskovém políèku kontrolního prouku. Za pouití ideálních procesních barev by mìl vypadat stejnì, jako 50% tónová hodnota èerné barvy. Neutrální šedé políèko tištìné ze tøí procesních barev znamená, e bylo dosaeno vyváení na šedou a umoòuje tisk pøesných barevných odstínù. Ve skuteènosti k dosaení vyváení na šedou musíme tisknout více azurové barvy ne u zbylých dvou v dùsledku vyššího obsahu purpurové a luté v azurové. Pøímé barvy Pøímé (spot) barvy jsou zákaznické barvy pøedem namíchané inkousty s pøedem urèenou specifikací. Vzorky tìchto barev jsou vytištìny a doporuèovány ve speciálních vzornících, jako napøíklad vzorníky Pantone. Vzorníky jsou obvykle souèástí systémù shody barev a jsou realizovány více spoleènostmi. V Severní Americe a Evropì je nejvíce pouíván systém Pantone Matching System. Programy Illustrator, Corel Draw a FreeHand obsahují knihovny vìtšiny systémù pro shodu barev, které jsou ve svìtì pouívány. Pravdìpodobnì nejjednoduší charakteristika rozdílu mezi pøímými a procesními barvami je tato: odstíny pøímých barev jsou zcela nezávislé na nastavení v grafickém editoru. Kdy napøíklad specifikujeme v programu barvu Pantone 186 do dokumentu, vidíme reprezentaci Pantone 186 (tmavì èervená) na obrazovce. Skuteèná barva, která se bude tisknout závisí pouze na fyzikálních vlastnostech namíchané tiskové barvy, kterou tiskaø pouije, pokud ji grafik do dokumentu pouije. V pøípadì procesních barev volí barevný odstín motivu grafik a ten se pøi tisku realizuje subtraktivním mícháním CMYK barev. Existuje mnoho dodavatelù pøedem míchaných pøímých tiskových barev, nìkteré musí být zákaznické, tedy namíchané pøímo v tiskárnì.
27
Na rozdíl od procesních barev, nejsou pøímé barvy plnì transparentní, tedy èást spektra absorbují a èást odrazí. Do oka pozorovatele se dostane odraená èást spektra. Barva papíru tedy nemá na výsledný barevný vjem tak výrazný vliv. Pøímé tiskové barvy realizují velmi mnoho rùzných barevných odstínù, také speciální odstíny jako metalické barvy, pastelové barvy a mnoho dalších typù nátìrových a lakových barev. Je tøeba si uvìdomit, e kadá pøímá barva pouitá v dokumentu pøedstavuje jednu tiskovou formu navíc. Pokud by se separovala do CMYKu, došlo by k barevnému posuvu. Velké tiskové stroje mají èasto schopnost tisku více ne ètyø barev v jednom prùchodu, i kdy jsou obvykle urèeny pro tisk procesních barev. Dùvodem vìtšího poètu tiskových jednotek je, e bychom museli v pøípadì jen ètyøbarvového stroje vdy èistit stroj od procesních barev, pokud by další zakázka poadovala pøímé barvy a naopak. Pokud pouijeme napøíklad osmibarevku, tiskové jednotky procesních barev zùstavají ty samé a mìní se pouze pøímé barvy v dalších tiskových jednotkách. Kreslicí programy dovolují konvertovat pøímé barvy do procesních barev. Výsledek tisku však nebude ve shodì s originálním odstínem, který vyhledáme ve vzorníku pøímých barev. Existují sice speciální vzorníky, které obsahují vzorky pøímých barev a souèasnì nejbliší hodící se procesní barvy. Pokud pouíváme takový vzorník, mùeme vidìt, e mnoho pøímých barev nemùe být dostateènì pøesnì realizováno ètyøbarevným tiskem procesních barev. Existují také barvy, které nelze vùbec realizovat pomocí procesních barev, pøedevším jasnì modré barvy. Barevné rozsahy Barevný rozsah (gamut) je teoretický prostor barev ve viditelném svìtle, který mùe být reprodukován nìjakým zaøízením v nìjakém barvovém modelu. Nejširší barevný rozsah, který charakterizuje jaký rozsah rozliší lidské oko, má LAB model zaloený na standardu CIE. RGB model, zaloený na vlastnostech luminoforù CRT obrazovek, má rozsah menší a CMYK zaloený na procesních barvách má rozsah nejmenší. Napøíklad pouze asi 60% všech Pantone pøímých barev mùe být simulováno procesními barvami a i v tìchto pøípadech nemusí být barevná shoda dobrá. Barevný rozsah CMYK mùe reprodukovat jen èást RGB barev, které jsou reprodukovány na barevných obrazovkách. Barvy mimo gamut RGB a LAB barvy, které nemohou být reprodukovány CMYK tiskovým procesem, jsou nazývány „mimo gamut“. Popis obecných metod konverze barev „mimo gamut“ do CMYK barevného rozsahu je mimo rozsah této broury. Jako pøíklad je moné uvést pøevod RGB do CMYK v grafických programech, kdy se provádí pøemapování RGB gamutu a nìkteré odstíny jsou pak ztraceny. Peèlivé nastavení parametrù barevných konverzí mùe posunout barvy „mimo gamut“ do CMYK barevného rozsahu bez viditelného posuvu barevného odstínu. Color Management Systémy jako ColorSync od firmy Apple Computer nebo ICM od Microsoftu provádìjí pøemapování jinak, ne kreslicí programy. Co máme pouívat Kadá barevná fotografie, kterou chceme reprodukovat v tisku, potøebuje k tomu ètyøbarevný tisk s procesními tiskovými barvami. Podobnì pro kresby vytvoøené v kreslicím programu a reprodukované tiskem je tøeba pouívat ètyøbarvotisk. Potom je vhodné pøevádìt obrázky a grafiku do CMYK barevného prostoru. Nicménì výbìr barevného modelu závisí také na poadavcích tiskových zaøízení. Nìkterá grafická studia preferují dodávat originály v RGB a samy je konvertují do CMYKu. Pouívají pøitom svoje vlastní charakteristiky a kalibraèní postupy.
28
Je také moné pøevádìt barevné fotografie do stupòù šedi a tisknout je procesní èernou barvou nebo pøímou èernou barvou jako jednobarevné tisky. Mnoho publikací, jako katalogy a èasopisy pouívají barevnou reprodukci, zatímco noviny, obchodní karty a formuláøe a podobné tiskoviny pouívají tisk èernou barvou. Projekty, které jsou urèeny pro publikování na Webu nebo v multimediálních publikacích by mìly pouívat RGB barevný model, co je nativní barevný prostor poèítaèových monitorù a televizních obrazovek. Barevné separace Kdy je separován dokument obsahující jednu nebo více pøímých barev, kadá barva je osvícena buï na jeden samostaný film, ze kterého se vyrobí tisková deska, nebo osvícena pøímo na tiskovou desku. Pokud dokument obsahuje procesní barvy, je kadý jeho objekt separován do ètyø výtakù procesních barev CMYK. Separované výtaky jsou podrobeny osvitu v osvitové jednotce (buï pøímo na tiskové desky u technologie CTP nebo na film). Výsledkem jsou ètyøi tiskové desky výtakù procesních barev a další desky pøímých barev. Co je registraèní barva Registraèní barva je barva se speciálním nastaveným odstínem. Pouívá se pro tisk registraèních znaèek (oøezových a soutiskových). Pouití registraèní barvy na soutiskové znaèky má za následek, e jsou tyto tištìny na kadou separaci bez ohledu na to, jestli je pøímá nebo procesní. Tím je vytvoøen referenèní systém soutisku pro kadou tiskovou barvu. Soutiskové znaèky jsou umístìny mimo oøezovou oblast tisku a poskytují tiskaøi monost dosaení pøesného soutisku barev. Tiskový stroj potøebuje obvykle poèáteèní nastavení soutisku. Bìhem vlastního tisku zakázky provádí tiskaø kontrolu a øízení soutisku tak, aby byly soutiskové znaèky pøesnì srovnané na sebe. V tom pøípadì bude barva soutiskové znaèky èerná. Nepøesný soutisk bude mít za následek, e soutisková znaèka bude mít na okrajích barevné odstíny (obr.14.14).
Obr.14.14 Soutisková znaèk u pøesného a nepøesného soutisku Oøezové znaèky dávají informaci, kde oøíznout finální výrobek. Programy Illustrator a Freehend vytváøejí automaticky oøezové znaèky, kdy jsou poadovány, je moné vytvoøit ruènì také svoje vlastní. Illustrator také umoòuje definovat obdélníkovou oøezovou oblast pøíkazem Make Crops. Je tøeba kadou registraèní znaèku vyplnit registraèní barvou a tuto barvu nepouívat pro jiné úèely.
29
15. Programy rastrové grafiky 15.1 Pøehled aplikací Získali jsme obraz z digitální kamery, skeneru nebo od klienta. Pokud pracujeme v grafickém studiu, chceme obraz reprodukovat na barevné obrazovce v síti Internet, nebo tiskem na desktopové tiskárnì, nebo na tiskovém stroji. Ve všech tøech pøípadech se jedná o pomìrnì obtíný úkol, který mùeme øešit pouitím programù pro úpravu obrázu. Existuje více aplikací pro editaci, ukládání a tisk obrazu od levných aplikací, a po velmi drahé. Výbìr vhodného programu by mìl být závislý na tom, jak budeme obraz dále zpracovávat, buï jedním uvedeným zpùsobem, nebo všemi tøemi. Photoshop Jedná se o hlavní a nejstarší produkt v této oblasti a je de facto standardem v polygrafii. V posledních veríchi 7 a 8 obsahuje všechny myslitelné prostøedky pro manipulaci s rastrovými obrazy. Jedná se napøíklad o zmìny velikosti, pøevzorkovávání, oøezávání, barevné zmìny, vylepšování (kontrast, jas, vyváení barev), ostøení, komposice více obrazù, dodateèné kreslení, malování a tisíce rùzných filtrù a efektù ve formì zásuvných modulù. Photoshop umoòuje práci na všech poèítaèových platformách, optimalizaci obrazu pro tisk, a ukládání v rùzných formátech. Výstupy z Photoshopu jsou pouitelné pro vìtšinu platformovì univerzálních zaøízení. Ve variantì Photoshop LE (Limited Edition) poskytuje levnìjší produkt s omezením nìkterých funkcí, pøedevším práce se CMYK obrazy. Photo Paint Jedná se o levnìjší produkt ne Photoshop a je k disposici pouze pro PC platformu. Je souèástí balíku Corel Graphics Suite, je tedy kompatibilní s Corel Draw a vyuívá jeho funkènosti. Pøestoe Photo Paint umí hodnì, nesdílí zdaleka takovou èást trhu, kterou si uívá Photoshop. PhotoDraw 2000 Produkt Microsoftu je doplòkem Microsoft Office. Je pojetí výraznì odlišný od high-end grafických programù, pøesto pracuje s obrazy snadno a jednoduše. Je vhodný pro zaèáteèníky. Získává obrazy z kamer a skenerù snadno, pouívá hodnì šablon, pracuje s vrstvami a poskytuje mnoství hotových obrazù rozmanité kvality. Jeho hlavní nevýhodou je, e nepracuje ve CMYK barvovém modelu. PhotoImpact Program firmy Unlead je urèený pouze pro PC platformu jako levný konkurent Photoshopu. Je prezentován pøedevším jako aplikace pro Web a obsahuje prostøedky pro úpravu obrázkù pro prezentace na web stránkách. PhotoDeluxe Levný Produkt firmy Adobe je urèen pro nejširší okruh uivatelù na spotøebitelské úrovni. Má jednoduchý interface a je souèástí mnoha typù digitálních fotoaparátù. Painter Program od firmy Metacreations je moné pokládat za verzi Photoshopu pro oblast výtvarného umìní a umoòuje skuteènou malbu.
31
Zásuvné moduly a efekty Jedná se pøedevším o zásuvné moduly Photoshopu vytvoøené na základì poadavkù tiskového prùmyslu pro vytváøení rùzných efektù. Nejznámìjší jsou Kai’s Power Tools návrháøe Kai Krause z roku 1990. Nyní ve verzi 6 jsou nabízeny také s Fractal Design od MetaCreations.
15.2 Základní editaèní funkce Program Photoshop je de facto standardem pro manipulace s rastrovou grafikou. Kromì nìkterých prostorových manipulací (velikost, rotace obrazu) pracuje pøedevším s jasovou (barevnou) informací. V dalším budou popsány základní editaèní funkce Photoshopu. Volby Programy zpracování rastrové grafiky, kromì modifikace obrazu jako celku, mají monost upravovat èásti obrazu - volby v obraze. Volby se realizují jako hranice oblasti pixelù, které nás zajímají a chceme je nìjak upravovat. Hranici je moné relizovat jako geometricky uzavøenou èáru (obdélníková, kruhová, volný tvar) nebo jako oblast podobných barev (kouzelná hùlka ve Photoshopu). V oblasti ohranièené volbou mohou být realizovány všechny funkce zpracování, jako pro celý obraz. Jas a kontrast Pokud máme obraz, nebo jeho èásti po nasnímání pøeexponovány nebo podexponovany, mùeme pouít funkce Jas/Kontrast, které nabízejí všechny grafické programy. Obvyklý je okamitý automatický náhled pøi úpravì. U obrázkù urèených pro tiskovou reprodukci je potøeba ještì uváit parametr rozšíøení tiskového bodu. Ten v koneèném efektu zpùsobuje tmavší odstíny, ne na obrazovce nebo náhledovém tisku, s èím je potøeba pøi zpracování poèítat. Další zpùsob nastavení jasu a kontrastu je vhodné dìlat pomocí funkcí Úrovnì nebo Køivky (Obr.15.1). Tímto zpùsobem se dají nastavovat tyto vlastnosti ve svìtlech, støedních tónech a stínech, nebo v jednotlivých barevných kanálech. Vyuívá se zde funkcí manipulace s histogramem obrazu a tzv. gamma køivkami, co je závislost jasu pixelù obrazu po zpracování na jasu pixelù obrazu pøed zpracováním.
Obr. 15.1 Dialogové okno Køivky
32
Vyhlazování a ostøení Vyhlazování obrazu je v podstatì odstraòování šumu. V programech rastrové grafiky se pouívá více druhù filtrù, které odstraòují vysoké frekvence, tedy obraz vyhlazují. Pøi tìchto operacích dochází z principu k rozmazávání hran, které chceme v obraze zachovat. Existují filtry, které hrany významnì nerozmazávají (napø. Medián ve Photoshopu) nebo lze po vyhlazení pouít filtr Zaostøit hrany. Dost èástým jevem pøi poøizování obrazu jsou rozmazané motivy. Z hlediska zpracování obrazu je tøeba mít na pamìti, e ze špatného se vynikající obraz v grafickém editoru neudìlá. Pokud není rozmazání pøíliš velké, mùeme pouít zaostøovací filtry, které jsou v grafických programech implementovány. Ve Photoshopu se jako nejvhodnìjší jeví filtr Doostøit (Usharp Mask), který zvýrazòuje hrany v obraze. Filtr analyzuje okolí pixelu, vyhledává hrany a nastavuje v závislosti na zvolených parametrech (stupeò, polomìr a práh) vyšší rozdíl jasù na kadé stranì hrany. Další pouitalné filtry ve Photoshopu jsou Zaostøit (Sharpen), Zaostøit hrany (Sharpen Edges) a Zaostøit více (Sharpen More). Je potøeba mít na pamìti, e ostøící filtr je vysokofrekvenèní filtr, tedy vyšší stupnì zaostøení zpùsobují zvýraznìní šumu a efekt zrnitosti. Oøezové cesty Oøezová cesta je køivka, obvykle kreslená pomocí nástroje Beziérových køivek do zpracovávaného obrazu. Potom se tato køivka nadefinuje jako oøezová cesta. Obraz je po pøenosu (soubor EPS nebo TIFF) do programu sazby oøezán podél této cesty. Jinak mají rastrové obrázky obdélníkový tvar, který se bez oøezu pøenáší i do programù sazby. Masky a vrstvy Pokud chceme vytváøet fotomontáe z nìkolika rùzných obrázkù, jsou k tomu vhodné masky a vrstvy. Maska se vytvoøí z volby a uloí jako další kanál (vedle základních R, G, B), je to v podstatì uloená volba. Mùeme si ji pøedstavit jako malíøskou šablonu. Potom ji mùeme naèítat z masky zpìt do obrázku jako volbu a upravovat èást obrázku uvnitø. Vrstvy jsou objekty fotomontáe vytváøené a umisované ve speciální paletì. Mùeme si je pøedstavit jako prùhledné folie na které se maluje, ani by se ovlivòovala malba v jiných vrstvách. Všechny vrstvy jedné montáe mají stejný poèet pixelù, kanálù a stejný barevný model. Vrstvy se nakonec mohou spojit do jedné, a je fotomontá hotová. Barevné úpravy a malovací nástroje Programy pro úpravu obrazu dávají velké monosti barevných úprav. Jsou to zejména pøímé úpravy pomocí Køivek (Curves) v jednotlivých kanálech, vyváení barev (Color Balance) a pøímé nastavení barevného odstínu a sytosti (Hue/Saturation). Další funkce - Selektivní barvy (Selective Color) umoòuje dìlat barevné úpravy ve zvolené oblasti barev (napø. v oblasti èervených barev). Rastrové grafické editory obsahují øadu tzv. malovacích nástrojù. Kromì vyplòování oblastí voleb rùznými barvami, pøechody a barvovými mezivrstvovými operacemi mùeme vyuívat nìkteré nástroje obvyklé v kreslicích vektorových programech. Ve Photoshopu jsou to Pero, Tuka, Štìtec, Sprej pro kreslení cest, guma, houba, prst, otvor a terèík pro místní pixelové modifikace. Velmi dùleitým nástrojem je retušovací nástroj, kterým je moné pøemazávat oblasti pixelù barvami jejich okolí. Ve Photoshopu je to nástroj Razítko.
33
Barvové prostory Pokud budeme chtít barevný obrázek tisknout, musíme ho pøevést z obvyklého RGB do barvového prostoru, který je vhodný pro zvolené výstupní zaøízení. Jedná se obvykle o CMYK barvový model. Ve vìtšinì grafických programù je to jednoduchý proces - v dialogovém oknì oznaèíme CMYK poloku. Pokud tiskneme pøímo na desktopovou tiskárnu, musíme provést pøípadnou barevné úpravy v tomto modelu a výsledek je závislý na prostøedcích, které máme k dispozici (napø. ICC profily tiskárny, kvalitní kalibrovatelný monitor). Pokud budeme tisknout na tiskovém stroji, je potøeba provést osvit v grafickém studiu. Nìkdy má grafické studio poadavek, e si konverze obrázkù do CMYKu provede samo. Potom je v dnešní dobì barevná vìrnost tisku záleitostí color management systému, který je ve studiu k disposici (kalibrované monitory, náhledové tiskárny, ICC profily tiskového stroje).
15.3 Pøíprava obrazu pro zobrazování na monitoru První krok, který je potøeba udìlat, je otevøít obraz v editoru rastrové grafiky (nejlépe Photoshop) a zkontrolovat jeho kvalitu. Kvalita mùe být velmi rozdílná, záleí pøedevším na zpùsobu jeho získání. Potom se rozhodneme, které zpracovatelské funkce budeme aplikovat. Øeknìme, e se rozhodneme, e budeme obrázek publikovat na nìjaké web stránce a e si ho klient bude moct stahovat. Prvním parametrem, kterým se budeme zabývat je velikost obrázku. Dnešní monitory mají velikost zobrazení od 800x600 bodù do 1800x1600 bodù a rozlišení kolem 100 dpi. Pozorování obrázku na monitoru v jiné velikosti, ne je aktuální pøináší zkreslení. Proto je vhodné obrázek upravit tak, aby se v aktuální velikosti vešel na obrazovku klienta. Pokud se týká skuteèné velikosti obrázku a s tím související velikosti souboru, musíme uváit rychlost stahování z Internetu. Dnešní pøenosové rychlosti jsou v rozmezí øádu desítek kb/sec a Mb/sec a pøenos velkých obrázkù trvá dlouho. Je vhodné, aby soubory obrázkù urèených pro pøenos na Internetu nepøesáhly 100 kB (po kompresi). Dalším krokem bude nastavení svìtlých, støedních a tmavých tónù. Tedy aby bílá byla opravdu bílá a barvy byly syté a jasné (sytost, kontrast a jas). V programu Photoshop jsou k tomuto úèelu pouívány pøedevším funkce Úrovnì (Levels) a Køivky (Curves). Po úpravách obraz ukládáme. Zpùsob uloení také závisí na zpùsobu jeho prezentace. Protoe se v tomto pøípadì jedná o prezentaci na obrazovce poèítaèe, není potøeba, aby mìl velké rozlišení. V mnoha pøípadech je dostaèující hodnota 72 dpi. Pøi zmìnì velikosti a rozlišení obrazu se provádí jeho pøevzorkování, co grafické programy pøi této operaci umoòují. Dalším dùleitým faktorem pøi ukládání souboru obrazu je datový formát. Je jasné, e pøi prezentaci na Webu platí, èím menší soubor, tím lépe. Tedy je potøeba vyuívat komprese obrazu. Nejvhodnìjší komprese pro ukládání a pøenos je v tomto pøípadì JPEG komprese, pøi které mùeme volit také její stupeò a tím také kvalitu následného zobrazení. Vdy je potøeba zachovat pro další moné modifikace nekomprimovaný originál!
15.4 Pøíprava obrazu pro tisk na tiskárnì Tato reprodukce zaèala být aktuální v dobì, kdy se prudce zvedla úroveò reprodukce barev na barevných ink-jet tiskárnách. Dnes je moné poøídit kvalitní fotografii na digitálním fotoaparátu a kvalitnì ji vytisknout na barevné tiskárnì. Pøíprava obrazu pro tisk je v tomto pøípadì podobná jako v pøedešlém pøípadì. Je však potøeba vìnovat mnohem vìtší pozornost barevným úpravám. Dùleitá je aspoò pøibliná shoda zobrazení na monitoru, na kterém provádíme úpravy obrazu, s vytisknutým obrázkem. Z tohoto
34
dùvodu je potøeba mít monitor zkalibrovaný, v lepším pøípadì pouít k nastavení monitoru ICC profil desktopové tiskány. Programy pro úpravu obrazu dávají velké monosti barevných úprav. Jsou to pøedevším úpravy jednotlivých kanálù v paletì køivek (Curves), vyváení barev (Color Balance) a pøímé nastavení barevného odstínu a sytosti (Hue/Saturation). Další funkce - Selektivní barvy (Selective Color) umoòuje vytváøet barevné úpravy ve zvolené oblasti barev (napø. v oblasti èervených barev). Po úpravách a pøípadném exportu do programu sazby posíláme obrázek do tisku. Je potøeba mít na pamìti, e kvalita tiskového substrátu výraznì ovlivòuje výsledek. Pro tisk nejkvalitnìjších fotografických obrázkù by se mìl pouívat výhradnì lakovaný papír nebo speciální fotografický papír pro tisk na ink-jet tiskárnách.
15.5 Pøíprava obrazu pro tisk na tiskovém stroji Budeme pøedpokládat, e chceme obrázek vytisknout na 4-barevném ofsetovém tiskovém stroji. To je nároèný tisk s velmi kvalitní reprodukcí. Pøed zpracováním našeho obrazu musíme mít nìkteré informace z prostøedí tisku, pøedevším ICC profily tiskového stroje. To je soubor obsahující informace, které pouijí programy jako ColorSync nebo ICM pro pøevod našeho RGB obrázku do barevného prostoru CMYK. Pro zpracování obrázkù s výstupem ètyø barevných výtakù pro ètyøbarvotisk pouíváme profesionální programy sazby jako QuarkXpress, Adobe InDesign nebo Corel Ventura. Pokud se týká velikosti obrázku a tedy i velikosti jeho souboru, je nutné mít na pamìti, e chceme tisknout kvalitní reprodukci. Tedy musíme poèítat s velikostmi barevných obrázkù na archu napø. 10 x15 cm s rozlišením 300 dpi. To je sice dost velký soubor dat (cca 8,6 MB pro ètyøi výtaky), ale jakákoliv redukce by vedla ke sníení kvality výsledného tisku. Základní nastavení obrazu je vhodné provést pomocí funkcí Úrovnì nebo Køivky (svìtla, støední tóny, stíny). Barevné úpravy lze provádìt pomocí celkového vyváení barev, popøípadì pro vybrané barvy (selektivní barvy). Èasto je potøeba zaostøit hrany pomocí nìjakého ostøícího filtru, napø. filtr Doostøit z Photoshopu, kde mùeme nastavit také parametry ostøení (stupeò, polomìr a práh). Nyní máme úpravy obrazu hotové a chceme ho uloit. Je dobré obrázky exportovat do formátu, který preferuje studio, které bude zakázku pøed tiskem zpracovávat. Je pravdìpodobné, e to bude TIFF formát, který je de facto standard pro barevné fotografie. Barevné obrázky musí být konvertovány z prostoru RGB snímacího zaøízení do prostoru CMYK. Pokud tiskárna poskytne ICC profil stroje, mùeme pouít konverzní modul programu ColorSync od firmy Apple Computer, nebo jiné zásuvné moduly od jiných spoleèností. Tyto programy pøevedou obraz CMYK separací do TIFF formátu, který zaruèí pøesný tisk barev. Nìkteøí zpracovatelé preferují pøíjem obrázkù v RGB formátu, tedy separaci do CMYKu provádìjí potom sami. Z hlediska uivatelù to má výhodu, e se o tuto nároènou èást pøípravy barevného tisku nemusí starat. High-end barevný tisk je komplikovaný proces. Všechny operace nastavení obrazu pro produkèní tisk vyadují profesionální znalosti teoretické i praktické a úzkou spolupráci mezi grafikem a tiskárnou.
15.6 Skenování pøedloh Skenery jsou vstupní zaøízení pro konverzi barevných analogových obrazù do digitálních obrazù. Naskenovaný obraz mùeme uloit, naèítat do grafických programù a manipulovat s ním. Svìt tisku je zaloen na pouívání subtraktivních barev, tedy procesních barev Cyan
35
(azurová), Magenta (purpurová), Yellow (lutá) a BlacK (èerná). Výsledek tiskové reprodukce vnímáme právì jako èást svìtla, které se vrátí z natištìných oblastí procesních barev. Pøi skenování také osvìtlujeme pøedlohu svìtlem zdroje a a také mìøíme mnoství svìtla, které se nepohltí v barvové vrstvì. Tento zpùsob barevné interakce je klíèový pro poøizování dobrých skenù. Typy pøedloh Jsou dva hlavní typy originálù, které mùeme skenovat: transparentní a reflexivní (odrazné). U transparentních pøedloh prochází pøi skenování svìtlo skrz originál a èást, která projde se zpracovává. U reflexivních se po osvìtlení zpracovává èást svìtla odraená od originálu. Zpùsoby skenování obou typù originálù se od sebe znaènì liší. Další vlastností originálu je jeho svìtlost nebo tmavost pøedloh málo kontrastních. High-key pøedlohy mají barvy v oblasti svìtlých a støedních tónù (polární medvìd na pozadí snìhu). Low-key pøedlohy jsou v oblasti tmavých tónù (èerná koèka tmavé pohovce). Tato vlastnost má výrazný vliv na nastavení parametrù skenování. Dùleitou vlastností originálu je pak mnoství informace v nìm obsaené, co souvisí s rozsahem optických hustot motivù na pøedlohách. Typická transparentní pøedloha má tento rozsah od 3.4 do 4.0, fotografický tisk má rozsah od 2.2 do 2.6. Napøíklad optická hustota (denzita) D = 3 barevného motivu na pøedloze znamená, e hodnota pomìru dopadajícího a odraeného svìtla je 1000, tedy informaèní obsah 9.96 bitu.To je velké mnoství informace obsaené v originále, které mùe èinit originály barevnì velmi krásné. Prùmìrný tisk je schopen reprodukovat denzitní rozsah od 1.8 do 2.0. Je tedy velmi dùleité pøedstava, jak nastavit parametry skenování, aby náš tisk reprodukoval pokud mono s minimálním zkreslením kvality originálu. Kritéria kvalitního skenování Pro dobrý výsledek skenování pøedloh, které se budou reprodukovat tiskem, hrají rozhodující roli následující faktory: 1. Poadavky na vstupy a výstupy Nejprve je potøeba identifikovat vlastnosti pøedlohy: • Je pøedloha reflexivní nebo transparentní? • Bude tøeba provádìt barevné korekce ? • Je pøedloha diapositiv nebo negativ? • Je pøedloha kvalitní nebo špatná? Dále je tøeba vìdìt, jak bude skenovaný obraz reprodukován: • Jaké rozmìry bude mít reprodukce • Jaká technologie tisku bude pouita (ofset, flexotisk, hlubotisk) • Poaduje reprodukèní systém soubory RGB nebo CMYK? Napøíklad v pøípadì Hexachrome tisku se poadují RGB soubory.
36
Nakonec potøebujeme znát nìkteré parametry workflow pro výstupní tisk: • Vlastnosti pouitého RIPu • Pouití OPI (Open Prepress Interface) • Kde se provede konverze RGB do CMYK prostoru • Jak a kde se pouijí náhledové tisky • Podle velikosti formátu výstupu (napø.pohlednice, billboard) se urèuje potøebné rozlišení R pøi skenování podle vzorce R = F × Z ×Q kde F je síová frekvence tisku, Z zvìtšení vùèi originálu a Q faktor kvality (obykle Q = 2). Jakmile máme provedeno základní zhodnocení situace mùeme zaèít proces skenování. Platí dùleité pravidlo: Nikdy nezakládejte vaše rozhodnutí pouze na tom, co vidíte na obrazovce. Kadý dobrý skenovací program (napø. SilverFast u skenerù Microtek) má nìjakou info paletu, ve které jsou pro kadý kurzorem navolený bod zobrazené pøedlohy zobrazeny RGB hodnoty a odpovídající CMYK hodnoty. Je tøeba si uvìdomit, e barevný rozsah RGB barev na monitoru je vìtší, ne rozsah tiskových barev CMYK. To znamená, e ne všechny odstíny RGB prostoru monitoru jsou realizovatelné v gamutu tiskových barev. Znalost a pouívání správných hodnot RGB, které jsou realizovatelné v tisku, nás osvobozuje od pouívání vizuálnì subjektivních hodnot z monitoru. Všechny skenovací programy nabízí Preview paletu, kde je zobrazena pøedloha umístìná ve skeneru. Zde mùeme provést volbu libovolné èásti a pracovat s ní v souèinnosti s namìøenými hodnotami info palety. 2. Tónové korekce Kadý skenovací sofware má k disposici panel s tzv. gradaèní køivkou, co je závislost mezi referenèními tónovými hodnotami (0% - 100%) a upravenými tónovými hodnotami. Správná reprodukce tónù pøi tisku souvisí s tiskovou charakteristikou, co je závislost parametru síové tónové hodnoty v reálném tisku (je ovlivnìna pøedevším rozšíøením tiskových bodù) na referenèních hodnotách (obr. 15.3). Øíká nám, jak se realizují tisky síových bodù v rozmezí tónových hodnot od 0% do 100%. Napøíklad u novinového tisku jsou potlaèeny hodnoty pod 7%, kdy se body u nevytisknou a nad 80%, kdy se slévají. Tyto hodnoty mohou být pro skenování dùleité z hlediska nárokù na reprodukci nízkých a vysokých tónových hodnot. Jakmile máme v Preview panelu provedenu volbu skenované oblasti, je dalším krokem nastavení bílého a èerného bodu. Hodnoty bílého bodu (napø. C:5, M:3, Y:3) nastavíme napø. na bod bílé košile, nebo štítek se jménem. Tento bílý bod nám udává od které hodnoty se zaène tisknout. Jejich výbìr závisí na parametrech tiskového zaøízení. U èerného bodu je to jednodušší - vybereme nejtmavší místo ve vybrané èásti obrazu, od kterého chceme, aby se zobrazovaly detaily. V pøíslušné paletì nastavíme napø. hodnoty C:97, M:90, Y:90. Jejich volba opìt závisí na parametrech tiskového zaøízení.
37
100%
Reálná TH
80%
60%
40%
20%
0% 0%
20%
40%
60%
80%
100%
Nom inální TH
Obr. 15.3 Tisková charakteristika Následuje nastavení gradaèní køivky pro støední tóny. To mùe být dost ošidná záleitost, zvláš, kdy nevíme, na èem se bude publikace tisknout. Z hlediska skenovámí je nejlepším doporuèením provést zkušební sken klínù jednotlivých procesních barev a porovnat potom hodnoty mezi naskenovaným náhledem na monitoru a originálem. Pøípadné viditelné rozdíly na hodnotách kolem 50% potom dostavit na køivkách. 3. Vyváení šedé Je potøeba dosáhnout toho, aby neutrální šedé odstíny v naskenovaném obraze byly neutrální šedé i pøi tisku. Problém spoèívá v tom, e reálné tiskové barvy C, M, Y nejsou ideální a pøi vzájemném pøetisku nedávají neutrální èernou barvu, ale èernou se slabì èerveným nádechem. Musíme proto do mixu tìchto barev pøidat pøi skenování (nebo pøi dalším zpracování) trochu víc azurové. Moderní programy pro skenery umoòují toto nastavit, problém je, kolik azurové pøidat. Tato informace bývá souèástí tzv. fingerprint (otisk prstu) tiskového stroje, kam patøí i další parametry, napøíklad parametr rozšíøení tiskového bodu. 4. Korekce barev Tato korekce se týká vzájemného zmìny barev pomocí vyváení barev (azurová-èervená, purpurová zelená, lutá-modrá). Je potøeba si uvìdomit, e výsledek barevných korekcí vypadá na obrazovce jinak, ne v tisku. Existuje nìkolik metod, jak udìlat pøi skenování dobré barevné korekce. Jsou dva hlavní typy korekcí - globální (pro všechny barvy v obraze) a selektivní (pro urèitý nastavitelný rozsah barev, napø. èervené barvy). Dalším problémem je reprodukce problematických barev. Jedná se o barvy, které si “pamatujeme” (obloha, tráva, tìlová barva). Tyto barvy je potøeba zpracovávat velmi peèlivì, protoe odchylky od naší pøedstavy pùsobí negativnì. 5. Nastavení detailù Pokud je originál z tohoto hlediska kvalitní, tedy obsahuje dostatek informace ve vysokých frekvencích, není co øešit. V pøípadì rozostøených hran v obrazech je nutné vytvoøit iluzi více detailù. Je moné také opatrnì pouít zaostøovacích filtrù, napøíklad filtr Unsharp masking, pokud je souèástí skenovancího software. Jiný zpùsob spoèívá ve zvyšování kontrastu, protoe lidské oko vnímá vìtší kontrast také jako zvýraznìní detailù.
38
16. Programy pro stránkovou montá Programy stránkové montáe (sazbové programy) dovolují uspoøádání objektù stránek do tiskových stránek podle typografických pravidel. Objekty jsou texty, rastrové obrázky a vektorová grafika. Sazbovými programy nejsou textové editory ani grafické programy, i kdy je moné je pro tento úèel pro jednodušší publikace pouívat. Úplnì na zaèátku to byly dva programy, které odstartovaly sazbu publikací na desktopových poèítaèích Macintosh a PC - Pagemaker od firmy Aldus a Ventura Publisher od Ventura Software. Potom pøišel Quark Xpress firmy Quark a stal se naráz králem v této oblasti na platformì Mac z dùvodu vynikajících typografických funkcí, moností zpracování barev a snadnému intuitivnímu ovládání. Dnes je situace trochu jiná, králové jsou dva: Quark Xpress 6 od firmy Quark a následník programu Pagemaker - InDesign 2 od firmy Adobe. Program Ventura Publisher také zmìnil distributora a ve verzi Corel Ventura 10 ovládá podstatnì menší èást trhu ne uvedená dvojice. Oba hlavní programy pracují na obou platformách - Mac a PC, Corel Ventura jenom na platformì PC. Všechny tøi programy umoòují plnohodnotnou sazbu a nabízejí podobnou funkènost. Všechny jsou stabilní, umoòují vysoké pøesnosti nastavování typografických parametrù a dobøe pracují s barvami. Umoòují výstupy v rùzných formátech, pøedevším EPS a PDF, které jsou dnes standardní pro zpracování v oblasti produkèního tisku.
16.1 Základní komponenty programù sazby Publikace Publikace je tištìný dokument sloený z jedné nebo více kapitol. Atributy publikace jsou napø. vyøazení stránek (napø. full page, book), definice práv uivatelù, definice podmínek, definice východových znakù z odstavce aj. S publikací je spojen dùleitý pojem formát publikace, co je seznam všech stylù (styly odstavcù, stránek, rámcù, písma, ...) pouitých v publikaci, který je uloený ve speciálním souboru. Pouívání napø. stylù odstavcù pøináší výhodu aplikování jejich atributù na vybrané odstavce jedním klikem a pøi zmìnì ve stylu její automatické aplikování na všechny odstavce daného stylu v publikaci. Pro manipulaci se všemi typù stylù jsou v sazbových programech speciální panely pro práci se styly. Kapitola Kapitoly jsou èásti publikace, na které je tato èlenìna z dùvodu jejího pøehledného uspoøádání. Atributy kapitoly jsou napø. jednostranný nebo dvojstranný tisk, nastavení vdov a sirotkù, nastavení èítaèù, dìlení slov, nastavení vertikálního zarovnávámí, hlavy a paty aj. Obvykle se nedefinují styly kapitol. Stránka Stránka je objekt odpovídající tištìnénu archu. Nastavované atributy jsou velikost, poèet sloupcù, okraje, hlavy, paty, vertikální zarovnávání aj. Je moné v jedné publikaci definovat nìkolik stylù stránek (styl bìné stránky, styl úvodní stránky, styl stránek obsahu aj). Nastavení velikosti stránky automaticky definuje její rámec a základní sloupec. Je moné na stránce definovat více sloupcù.
39
Sloupec Sloupec je bezprostøednì spjatý s rámcem a slouí ke èlenìní textu. Atributy sloupcù jsou napø. jejich poèet v rámci, okraje, mezery mezi sloupci zarovnání ve sloupci, tok textu ve sloupcích aj. Není moné definovat styly sloupcù. Rámec Rámec je obdélníkový (i jiné tvary) útvar, jeho polohu a velikost urèuje uivatel. Jeho úèelem je umisování grafiky do vhodných míst sazby a u textových rámcù vhodné èlenìní a pokraèování textu ve stránkách. Do rámcù se importují texty, obrázky a vektorová grafika. Je moné nastavit mnoství atributù rámcù: kromì velikosti a umístìní dále okraje vnìjší i vnitøní, poèet sloupcù, zpùsob obtékání vnìjším textem popisky rámcù aj. Je moné definovat styly rámcù jako souhrn urèitých atributù a ty pak pouívat, pokud se vyskytne pøíleitost podobného nastavení vìtšího mnoství rámcù. Jeden rámec je definován implicitnì - rámec stránky definovaný jejími rozmìry. Odstavec Odstavec je základní objekt sazby. V odstavci se provádí násilná zmìna toku textu pomocí znaku CRLF, na obrazovce je východ z odstavce ukonèen znakem p. Odstavci se pøidìluje mnoství atributù od druhu písma, zarovnání, prokladù øádkù a po nastavení okrajù, efekty iniciálek a odráek, definice východù aj. Je moné definovat rùzné styly odstavcù pro bìný text, nadpisy rùzných úrovní, poznámky, textu popisek aj.
16.2 Základní funkce programù sazby Programy sazby v oblasti DTP jsou charakteristické tím, e se v nich tiskové objekty nevytváøí, ale jsou do nich exportovány z jiných produktù (textových a grafických editorù). V programech pro sazbu se provádí tzv. zlom stránek (také stránková montá), co je v podstatì úprava jednotlivých stránek publikace do stejného vzhledu (nastavení vlastností pouitých písem, styly odstavcù a dalších komponent, vkládání grafických objektù attend.). V dalším je uveden pøehled nejdùleitìjších funkcí, které dnešní profesionální sazbové programy nabízejí. Práce s textem • Monost psaní textu pøímo v oknì sazby, pouívání tabulátorù, kontrola pravopisu • Import textu a grafiky do stránek a rámcù z textových a grafických editorù • pøemisování textových blokù pomocí Drag and Drop • blokové operace s textem pomocí clipboardu (Cut, Copy a Paste funkce ) • automatické typografické konverze uvozovek, pomlèek, dìlítek a pod. • nastavování mnoha atributù vybraného textu (font, velikost, prostrkávání, proklad, atd.) • nastavení parametrù dìlení slov • monost definice rùzných stylù písma pro rychlé místní formátování • vyhledávání a náhrazování textových øetìzcù jinými • Monost vytváøení grafických objektù pøímo v sazbì
40
Práce s odstavci • Nastavování mnoha atributù vybraných odstavcù (vlastnosti písma, zarovnání, proklady, kerning, tabulátory a pod.) • Vytváøení odstavcù s tvrdým i mìkkým východem • Volba velikosti okrajù odstavcù a monost jejich zavìšování vedle sebe • Odstavcové, sloupcové a stránkové východy z odstavce • Povolení nebo potlaèení zalomení odstavce na konci stránky nebo sloupce • Nastavování vlastností vdov a sirotkù • Nastavování dìlení pro odstavce • Monost definice rùzných stylù odstavcù Rámce a sloupce • Monost definice rámcù rùzných tvarù, do kterých lze rùznými zpùsoby umisovat text nebo grafiku • Vytváøení toku textu v publikaci pomocí rùzných rámcù • Nastavování polohy, velikosti a okrajù rámcù • Monost definovat v rámcích sloupce a nastavovat jejich vlastnosti • Nastavování zpùsobu obtékání rámcù textem • Kotvení rámcù k textu • Definování stylù rámcù a nstavování jejich atributù Práce se stránkami • Výbìr pøeddefinovaných velikostí stránek, nebo nastavení vlastní velikosti • Monost vytváøení velkých dokumentù (1000 stránek a více) • Výbìr orientace stránek, nastavení levých a pravých stránek, nastavení okrajù a sloupcù na stránkách • Monost definování rùzných stylù stránek v jednom dokumentu • Monost vkládání a rušení stránek a zmìny poøadí stránek • Rùzné formáty èíslování stránek a rùzné zpùsoby pokraèování v èíslování • Monost vytváøení hlav a pat na stránkách • Nastavení typografických atributù stránek (vertikální zarovnávaní, vdovy a sirotci, a pod.) • Volba rùzných mìøicích systémù (palce, mm, body, pica atd.)
41
Práce s kapitolami a publikacemi • Pouívání šablon pøi vytváøení nové kapitoly nebo publikace • Pouití souboru stylù hotové publikace pro novou publikaci • Nastavení jednostranného nebo dvojstranného tisku pro kapitolu • Nastavení vdov a sirotkù pro kapitolu • Nastavení parametrù hlav a pat pro kapitoly • Pøidávání, rušení a zmìna poøadí kapitol v publikaci • Nastavení automatického èíslování stránek a kapitol v publikaci • Automatické zpracování obsahu a rejstøíku publikace Práce s barvami • Monost vybarvování elementù sazby (text, rámce, linky, podtisky) • Pouívání procesních i pøímých barev • Monost nastavení odstínù šedi (tónu) pro procesní i pøímé barvy • Nastavení procesních i pøímých barev v rùzných barvových modelech • Monost separace procesních barev a výstupu pro tisk pøímých barev • Nastavení parametrù síování (síová frekvence, úhel a tvar bodu) • Pøevody RGB obrázkù do barvového modelu CMYK • Monost automatického trappingu pøi pøetisku barev • Monost aplikace color managementu pouitím ICC profilù Výstup ze sazby Výstup mùe být realizován v elektronické formì (Postscript, PDF) pro produkèní tisk, nebo v jednodušším pøípadì pøímo na desktop tiskárnu. • Kontrola pøed tiskem pomocí preview • Monost tisku zmìnìné velikosti aktuální velikosti stránky (v procentech) • Tisk èástí stránek s vìtšími rozmìry • Monost vytváøení výtakù s nastavením parametrù (lineatura, úhel natoèení atd.) • Tisk registraèních a oøezových znaèek • Výstup OPI poznámek pro TIFF a EPS obrázky • Umísování dokumentù a obrázkù s vysokým rozlišením do speciální sloky pro prepress studio • Automatické vytváøení elektronické zprávy obsahující informace potøebné pro tisk
42
16.3 Acrobat PDF Portable Documet Format (PDF) byl vytvoøen z dùvodu dobré pøenositelnosti dokumentù urèených pro tisk. Základní koncepce pøenositelnosti dokumentù je provedení tisku dokumentu do souboru a jeho distribuce na místa, kde se bude tisknout. Je to analogie faxování stránky s textem a obrázky. Odeslání faxu znamená konverzi stránky do bodù, které fax pøíjemce vytiskne. Jestlie máme monost faxovat z poèítaèe, konverzi do bodù a vyslání provádí poèítaèový program. Avšak nìco zde pøece jen chybí. Je to aspoò základní inteligence pro manipulaci s textem pøed závìreèným tiskem. Nemùeme takový dokument prohledávat, protoe nejde rozeznat napøíklad písmeno „O“ od vady tisku na papíøe. Pro prohlíení a kontrolu textu pøed koneèným tiskem je právì dùleitá schopnost jeho prohledávatelnosti. Mohli bychom pro pøenos souborù pouívat nativního formátu nìjakého aplikaèního programu, ale potom musí mít pøíjemce dokumentu ten samý program, stejné instalované fonty a také obrázky musíme poslat ve vhodných formátech. Napøíklad v textu v ASCII formátu mùeme vyhledávat slova a celé øetìzce. To je hlavní výhoda oproti koneènému tiskovému formátu. Pokud tedy v dokumentu urèeném pro tisk nemùeme jednoduše vyhledat co potøebujeme, není obsah tìchto dokumentù ve skuteènosti vhodnou informací. Pøenositelné dokumenty vstupují na trh Programové vybavení pro pøenositelné dokumenty se zaèalo objevovat od roku 1990. První pøišla firma Software Common Ground s No Hands, potom Adobe s Acrobatem a Farallon Computing s produktem Replica. Také další spoleènosti mìly své vlastní formáty pro pøenositelná data. Firma Adobe System vstoupila do soutìe v této oblasti v roce 1993, kdy definovala svùj PDF (Portable Document Format) a program Acrobat pro jeho vytváøení a ètení. Hlavní vlastností PDF je nezávislost na hardware, aplikaèním software, fontech, a operaèním systému, ve kterém byl dokument vytvoøen. Program, který je souèástí Acrobatu a umí pøevádìt data do PDF dokumentù se nazývá Distiller a prohlíecí software Reader. Adobe PDF je v podstatì tøetí verzí postcriptového formátu, který vychází z programovacího jazyka pro popis stránky - PostScriptu. Distiller pøevádí datový soubor vytvoøený v aplikaèním programu do PDF podobným zpùsobem jako RIP interpretuje tisková data do seznamu objektù stránky. V novém formátu je kadá stránka uloena jako individuální poloka, písmo a obrázky jsou zkomprimovány a jsou vypuštìny témìø všechny variability jazyka PostScript. To co zùstane, je podstatnì menší soubor pøenositelného dokumentu, který mùe být prohlíen na platformách Mac a PC s operaèními systémy DOS, MacOS, Windows a UNIX. První verze Programu Adobe Acrobat ještì plnì nepodporovala high-end tisk s barevnými separacemi, protoe do nìho nebyl zaèlenìn postscriptový kód potøebný pro produkèní tisk. To však nebránilo pouívání PDF na monitorech a desktopových tiskárnách. Nebylo však moné vytváøet výstup CMYK souborù jako ètyø monochromatických výtakù pro osvitové jednotky.
Pøevod do PostScriptu PostScript je jazyk popisu stránek a postscriptový programový kód je vygenerován do formy jednoduchého textu. Obecnì je pouitelný pro texty i kresby. Pouívájí se PS a PRN tiskové formáty a také Encapsulated PostScript (EPS), co je normální postscriptový kód, který obsahuje navíc náhledy.
43
Pøi pøevodu do postscriptového souboru volíme pøi tisku do PDF pøíslušný postscriptový ovladaè. U Adobe Acrobat se implicitnì nainstaluje ovladaè Acrobat Distiler, který je moné vyuívat. Výstupem je postscriptový soubor typu PS nebo PRN, který se pak naète do Distilleru a ten ho pøevede do PDF formátu. Podstata pøevodu spoèívá v tom, e Distiller provede 1. krok zpracování postcriptového kódu, tedy interpretaci jeho pøíkazù. Tím je vytvoøen seznam objektù stránek, který se dále komprimuje a výstupem je PDF soubor. Acrobat Distiller Acrobat Distiler je konverzní nástroj pro pøevod dat z postscriptového formátu do PDF formátu. Pøi pouití Acrobat Distilleru jsou konfigurovány dùleité kontroly finálních atributù výstupního dokumentu. Klíèem spolehlivého PDF výstupu datových souborù je správný vstupní tok postscriptových pøíkazù, nebo platí „nesmysly na vstupu rovná se nesmysly na výstupu“. Jakmile máme v poèítaèi vytvoøen postscriptový soubor, mùeme spustit Acrobat Distiller, nastavit parametry a spustit proces konverze. Na obr.16.1 je zobrazeno dialogové okno po otevøení programu Distiller.
Obr. 16.1 Hlavní dialogové okno Distilleru 5
Soubory pøedvoleb Distilleru Acrobat Distiller umoòuje pøedem definovat soubory pøedvolby práce (poloka Job Options v hlavním dialogovém oknì). Implicitnì jsou pøeddefinovány ètyøi soubory pøedvoleb. Jejich nastavení definují kadý nastavitelný parametr (napøíklad Compression, Fonts, Color management). Následují popisy základních nastavení.
Screen: Toto nastavení vytváøí PDF soubory, které jsou co moná nejmenší pro distribuci na Webu. Komprese obrázkù je nastavena na nejvìtší úroveò a všechny obrázky jsou konvertovány do CalRGB barevného prostoru.
44
Print: Toto nastavení se pouívá pro PDF soubory, které budou tištìny na desktopové tiskárnì, nebo barevné kopírce. Výsledkem pouití tohoto nastavení jsou relativnì malé soubory, které však ještì udrují charakteristiky kvalitního zobrazení. Toto nastavení by se dalo nazvat „støední cesta“. Press: Výsledkem pouití tohoto nastavení je udrení nejvìtší kvality obrázkù pro následný výstup. Cílem je vytvoøit PDF soubor vhodný ke zpracování v grafickém studiu nebo pro zpracování v komerèním tisku. Toto nastavení zajišuje, e výsledný PDF soubor obsahuje maximální mnoství informací z výchozího dokumentù, potøebných pro produkèní tisk. eBook: Toto nastavení se pouívá pro PDF soubory, které jsou urèeny pro prohlíení na stolních a pøenosných poèítaèích nebo elektronických knihách. Výsledkem pouití je malý datový soubor se zachovalou obrazovou integritou. Velikosti PDF souborù jsou o nìco vìtší ne u nastavení Screen, pokud obsahují vìtší mnoství obrázkù. Pøi pøípravì konverze do PDF formátu je tøeba posoudit zpùsob jeho pouití, vybrat odpovídající nastavení podle pøedchozích popisù, vybrat z hlavního menu funkci Job Option a prohlédnout její dialogové okno. V dialogovém oknì Job Option mùeme instalovat a ukládat varianty implicitního nastavení, nebo vytvoøit úplnì nová nastavení. Výbìr a nastavení se jeví jako jednoduché, ale správné nastavení Job Options je branou k úspìšnému øízení vytváøení PDF dokumentù. Nastavení pøedvoleb Kromì implicitních souborù pøedvoleb je moné vytvoøit vlastní pøedvolby a ty pak pouívat. Nastavení pøedvoleb je pøístupné z hlavního menu Settings ® Job Options. Nastavují se zde parametry pro úspìšný pøevod postscriptového dokumentu do PDF formátu. Po volbì Job Options se objeví dialogové okno s pìti zálokami: • General (všeobecná nastavení) • Compression (komprese) • Fonts (fonty) • Color (barva) • Advanced (pokroèilé nastavení) Všeobecná nastavení Nastavení v tomto dialogovém oknì poskytuje monost nastavit parametry souborové kompatibility Acrobatu verze 3 a 4 s verzemi 4 a 5. Abychom získali výhody Acrobaty verze 5 (PDF formát 1.4) musíme nastavit v Job Options kompatibilitu s verzí Acrobat 5. Pro potøeby konverze se nastavuje parametr rozlišení. Nastavení rozlišení je pouíváno pro nìkteré speciální postscriptové operátory, které Distiller poaduje. Mìlo by být nastaveno na tu samou hodnotu, jako pouité výstupní zaøízení, jinak se mùe objevit efekt proukování. Výbìr stylu vazby urèí zpùsob, jakým bude PDF soubor zobrazen v programu Acrobat. V závislosti na tom, zdali bude zvoleno Left nebo Right, bude zobrazení pøilehlých stránek a miniatur odpovídat tomuto nastavení. Vìtšina dokumentù volí levostranou vazbu. Distiller pouívá standardní nastavení velikosti stránek, pokud není obsaeno ve vlastním postscriptovém souboru a je v záloce General nastavitelné. Ve vìtšinì postscriptových souborù však tato informace je obsaena.
45
Komprese Nastavení parametrù komprese dat je srdcem nastavení pøedvoleb. Distiller provádí pøíslušné výpoèty a následnì komprimuje texty, grafiku a rastrové obrázky naráz bìhem pøevodu z Postscriptu do PDF formátu. Jsou k disposici následující volby kompresních postupù: • JPEG pro fotografie se spojitými tóny • Pøevzorkování typu Subsampling • Pøevzorkování typu Downsampling pro pøesnìjší kompresi ne subsampling • Pøevzorkování typu Bikubický Downsampling pro pøesnìjší kompresi ne Downsampling • ZIP pro opakované vzory v obrázcích • CCITT komprese pro øetìzce èerných a bílých pixelù • RLE (Run Lenght Encoding) pro velké plochy èerných a bílých pixelù.
Obr. 16.5 Dialogové okno nastavení kompresí Subsapmling je kompresní technika která vyhodnocuje urèitou oblast pixelù obrazu, provede pøevzorkování a novým pixelùm pøidìluje jednu hodnotu jasu. Vybírá se centrální pixel této oblasti a jeho hodnota je pøidìlena novým pixelùm. Ostatní pixely, které tvoøily oblast pøed pøevzorkováním se ze zpracování vylouèí. Uivatel nastavuje cílovou hodnotu rozlišení pro pøevzorkovaný obraz, minimum je 9 dpi. Downsampling je podobný subsamplingu, ale je exaktnìjší svým pøístupem. Downsampling prùmìruje jas pixelù ve zpracovávané oblasti a tento prùmìr pøidìlí pøevzorkovaným pixelùm. Podobnì jako u techniky subsamplingu je minimální povolené rozlišení 9 dpi. Subsampling významnì sniuje èas pøevodu do PDF ve srovnání s druhou metodou. Nedostatkem jsou ménì vyhlazené a ménì spojité obrazy. Downsampling redukuje mnoství informace v obraze, take PDF obsahuje pouze takové mnoství dat, které staèí pro tisk. V Distilleru je k disposici ještì jedna metoda, bikubický downsampling. Tato pouívá výpoètu váeného prùmìru k urèení jasu oblasti pøevzorkovávaných pixelù. Tato metoda poskytuje lepší výsledky ne metoda klasického prùmìrování.
46
Doporuèuje se pouívat bikubického downsampling, i kdy je pomalejší. Výsledkem jsou hladší pøechody mezi jednotlivými úrovnìmi šedi. Pøevzorkování obrazu je vhodné v pøípadì, kdy výstupní zaøízení nemá rozlišení, které by vyuilo vysokého rozlišení obrazu. Vyšší rozlišení obrazu není vdycky nejlepší volba pøi zpracování, protoe to prodluuje dobu zpracování obrazu. Menší PDF soubory jsou rychleji pøenositelné po sítích, umoòují kratší dobu zprazování v RIPu a potøebují menší pamìový prostor pøi archivaci. Ztrátová vs. bezztrátová komprese Existuje nìkolik kompresních pøístupù a technik pro vytváøení PDF souborù. Data jsou v PDF souborech komprimována v závislosti na typu vlastního obrazu a na výbìru pøíslušné kompresní techniky. Je nutné pro úspìšnou konverzi do PDF tìmto technikám rozumìt. Ztrátové komprese pouívají algoritmy, které selektivnì odstraòují èásti obrazù. Jedna skupina tìchto algoritmù je zaloena na faktu, e lidské oko nerozeznává dobøe detaily, pøestoe celkový vjem je dobrý. Kdy vyuijeme tohoto faktu, mùeme tyto detaily z obrazu odstranit, ani se zhorší kvalita vjemu pøi jeho zobrazení na obrazovce. Kompresní pomìr mùe být v tìchto pøípadech hodnì vysoký. Pøi konverzi souborù do PDF pouíváme následující techniky ztrátových kompresí: • JPEG • Pøevzorkování typu subsampling • Pøevzorkování typu downsampling • Bikubický downsampling Bezeztrátové kompresní techniky ponechávají všechny pixely v obraze, bajt po bajtu. Aèkoliv kompresní pomìry nedosahují hodnot ztrátových kompresních technik, je zachována úplná integrita obrazu. Tyto kompresní techniky se doporuèují pro vysoce kontrastní obrazy, èárovou grafiku a texty. Bezeztrátové komprese jsou následující: • ZIP • CCITT group 3 • CCITT group 4 • Run Lenght Encoding Joint Photographics Expert Groups (JPEG) komprese spadá do kategorie ztrátových kompresí. Protoe metoda zpùsobuje ztrátu nìkterých dat, která je ovlivnitelná uivatelem, musíme volit kompromis mezi kvalitou obrazu a velikostí výsledného souboru. Aby mìl uivatel tuto volbu jednodušší, je nastavitelné nìkolik úrovní JPEG komprese: Kompresní pomìr pøi JPEG kompresi také závisí na typu komprimovaných dat. Obrazy s menšími zmìnami tónù jsou komprimovány více ne obrazy s náhlými a velkými zmìnami tónù a barev. Je tøeba mít na pamìti, e JPEG komprese byla navrena pro barevné a èernobílé fotografie s plynulými zmìnami tónù a vyuívá omezení vnímaní detailù lidským okem. Základní pravidlo pro odhad stupnì komprese: èím je rozlišení obrazu vyšší, kompresní pomìr bude také vyšší. Dùvodem je to, e barevné zmìny jsou plynulejší a jemnìjší a vzniká tak více oblastí vhodných pro kompresi. Vyšší JPEG komprese monochromatických obrazù (1 bit na pixel) vykazuje vìtší poèet neádoucích artefaktù a poruch. Obrazy èárové grafiky nejsou vhodné pro JPEG kompresi.
47
Fonty a vkládání fontù Acrobat Distiller vkládá komprimované a zakódované verze fontù pouitých v dokumentu pro pouití ve finálním souboru PDF. To je podstatnou výhodou programu Acrobat. • Acrobat Distiller umí zacházet se všemi typy fontù • Pokud pouijeme True Type fonty, musíme dát pozor na problémy, které to mùe zpùsobit pøi zpracování • Jako obecné pravidlo platí, jakýkoliv font pouitý v dokumentu je vhodné vloit pøímo do PDF • Pouití nových Open Type fontù mùe odstranit mnohé problémy s fonty Pokud si nejsme jisti zpùsobem pouití fontù v dokumentu, je vhodné je do nìj vloit. Tím sice zvìtšíme výsledný soubor, ale máme zaruèenou správnou interpretaci u všech uivatelù dokumentu. Kdy provádíme pøevod z postscriptového souboru, tak máme monost volit funkci vloení fontù z operaèního systému do výsledného PDF souboru. Vzniká otázka: musíme vkládat fonty do PDF souboru v postscriptovém kódu? Z technického hlediska ne, jestlie vytváøíme postscriptový tok dat a konvertujeme do PDF postscriptový soubor na tom samém poèítaèi. Pøitom máme pøístup k souborùm popisu fontù pøi pøevodu do PDF a fonty budou správnì vloeny. Na poèítaèích platformy Windows musíme vkládat True Type fonty do postscriptového datového toku. A také je musíme potom vkládat do PDF dokumentu, bìhem pøevodu postscriptového kódu Distillerem.
Obr.16.6 Dialogové okno nastavení fontù Vkládání fontù Funkce vkládání fontù vloí zakódované a komprimované verze fontù do PDF souboru. Toto vloení zabezpeèuje e dobrý vzhled a vjem dokumentu je pøes PDF soubor pøenesen. Na obr.16.6 je zobrazeno dialogové okno Job Option pro manipulaci s fonty
48
Aby bylo moné fonty do PDF souboru vloit, fonty musí být tyto Distilleru k disposici v dobì konverze. V Distilleru mùeme pouít dvì volby: • vloení úplného fontu (všech znakù) • vloení jeho èásti Pokud chceme výsledný dokument tisknout, pouijeme vloení úplného fontu. To zaruèí, e font bude k disposici po celou cestu zpracování od aplikace a do PDF souboru. A je zachována schopnost jeho editování, kdy to bude potøeba bìhem zpracování. Pouívání podmnoin fontù Vkládání fontù udruje vzhled a vjem dokumentu bìhem jeho distribuce. Acrobat Distiller nabízí monost vkládat úplný font nebo podmnoinu jeho znakù. Podmnoina znakù fontu je verze, která obsahuje pouze ty znaky, které jsou pouity v dokumentu. Takové oøezání fontu je chytrý prostøedek pro redukci velikosti souboru dokumentu. Hlavní nevýhodou je, e není moné pozdìji upravovat text v Acrobatu chybìjícími znaky. Pøi vkládání podmnoiny fontu do PDF souboru máme monost nastavení prahové úrovnì pro vloení podmnoiny fontu. Tato úroveò je nastavitelná od 1 % do 100 % . Kdy je napøíklad nastavena na 35 %, potom se do dokumentu vloí podmnoina znakù pouitá v dokumentu, jestlie je v nìm 35 % a ménì znakù tohoto fontu. Jestlie je v dokumentu více ne 35 % znakù, vloí se úplný font. Pokud je font vloen v dobì vytváøení PDF souboru, je pouitelný pro zobrazování na hostitelském (host) poèítaèi, pokud font toho samého jména není na nìm naistalován. Tak by to mìlo pracovat, ale pokud je tento font následnì v dokumentu editován a znovu vloen, potom hostitelský poèítaè tento novì editovaný font nezobrazí ani nevytiskne, pokud má tento font v systému. Pouije toti tento systémový font. Oznaèením zatrhávacího políèka Embed All Fonts budou všechny fonty pouité v dokumentu vloeny do PDF souboru. Je dùleité, e všechny vkládané fonty musí být k disposici bìhem vytváøení PDF souboru.To je nejlépe zajistit vloením tìchto fontù do postscritového soubor, nebo provádìt pøevod pomocí Distilleru na poèítaèi, kde byl dokument vytváøen. Vloením všech fontù je zaruèeno, e budou na jiných poèítaèích vdy dokumentu k disposici. Pøevod barev Ve volbì Color se nastavuje, jak Distiller ovládá všechny aspekty managementu barev a s nimi souvisejících otázek. Nejvýznamnìjším zlepšením u nových verzí je podpora vkládaných ICC profilù pro øízení barevných výstupù. Základní definicí managementu barev je aplikace programù, které zajistí shodu barev na rùzných výstupních zaøízeních. Konverze barev Pokud existuje v rámci zpracování zakázky monost managementu barev, je moné vloit do PDF potøebné informace pro oznaèené objekty. Postup je takový, e se v dialogovém oknì se volí metoda pøidání informací, vybere se zdroj ICC profilù a informace color managementu se vloí do PDF souboru. V pøesnì definovaných color management systémech jsou všechny obrazy vytvoøeny z jediného barevného prostoru.. Distiller umoòuje vybírat a manipulovat s rùznými barevnými prostory, ale mìl by být pro dokument vybrán pouze jeden.
49
Obr. 16.7 Dialogové okno nastavení barev Nastavení pøetiskù Pøetisky textu nebo grafiky (trapping) se provádí na plných plochách pozadí. Zatrení volby Preserve Overprint Settings v záloce Color dialogového oknì Job Option zpùsobí, e všechna nastavení pro pøetisky budou ignorována. Pokud tušíme, e je potøeba mít kontrolu nad nastavením pøetiskù pøi finálním výstupu, tak tuto volbu nebudeme provádìt. Odstranìní podkladové barvy/generování èerné Základem pro odstranìní podkladové barvy-Under Color Removal (UCR) je nahrazení pøetisku tøí procesních barev (azurová, purpurová, lutá) s krytím 70 % a více procesní èernou barvou. To významným zpùsobem sniuje mnoství i cenu pouitých pestrých barev. Generování èerné je technika známá pod názvem nahrazení šedé sloky-Gray Component Replacement (GCR). Pomocí GCR se nahrazuje pøetisk azurové, purpurové a luté v neutrálních i barevných plochách s krytím 10 % a více. Tato technika také sniuje spotøebu barev a oproti UCR lépe reprodukuje tmavé a syté barvy. Obì techniky nahrazování pøetisku pestrých barev èernou barvou se pouívají pøi vytváøení výtakù CMYK pro obrazy pùvodnì naskenované do RGB barvového prostoru. Informace o nastavení UCR a GCR se pøenese do dalšího zpracování v postscriptovém souboru. V Distilleru jsou dvì monosti volby pro ovládání UCR a GCR: • Zachovat (Preserve) – nastavení je respektováno a je k disposici pro další pouití. Parametry se nezobrazují na displeji poèítaèù; budou však pouity pouze v pøípadì, kdy bude soubor poslán na výstupní zaøízení, které je schopné s nimi zacházet. • Odstranit (Remove) vymae všechny funkce spojené s informacemi o obraze. V pøípadì UCR/Black Generation to znamená vymazání jejich nastavení podobnì jako u pøenosových køivek. Uchování parametrù síování Parametry síové frekvence, síového úhlu a tvaru síového bodu jsou specifické pro rùzné typy dokumentù z rùzných aplikací pro rùzná výstupní zaøízení. Je dùleité, aby celkové nasta-
50
vení parametrù síování bylo pro konverzi zachováno. Pokud je konkrétní nastavení pøi konverzi zrušeno, pouije se implicitní nastavení výstupního zaøízení. Pokud je nastavení parametrù síování v dialogovém oknì potvrzeno, tak se toto nastavení pøenese do PDF souboru. Pøímé barvy Od PDF 1.2 (Acrobat 3) je moné do PDF souborù vkládat objekty s pøímými barvami (napøíklad Pantone). V Distilleru Acrobat 4 je vkládání pøímých barev do PDF souboru bez problémù. Nevýhodou však je, e pøímé barvy nemohou být nyní konvertovány do procesních barev pøímo v Distilleru (pøi vypnutí funkcí prolog-epilog). Pokud je CMYK konverze poadována, je nutné pouít jiné prostøedky (PitStop, Agfa Apogee Create a CrackerJack). Individuální elementy dokumentù mohou být konvertovány do CMYK bìhem editace v jednotlivých aplikacích (Adobe Illustrator). Prostøedky kontroly dat (PitStop) jsou v tomto pøípadì pouívány ke zjištìní, jestli soubory obsahují nebo neobsahují definice pøímých barev. Program kontroly PitStop dovoluje konverzi jednotlivých pøímých barev do RGB, CMYK a úrovní šedi, nebo do jiných pøímých barev. Funkce prefligtingu také dovolují automatickou konverzi všech pøímých barev v dokumentu do procesních barev.
PDF/X a TIFF/IT PDF/X není alternativou formátu PDF. Je to podmnoina PDF vytvoøená speciálnì pro bezpeènou výmìnu prepressových dat. Ve formátu PDF je mnoho funkcí, které nejsou urèené pro oblast polygrafie a mohou zpùsobovat problémy pøi výstupech na high-end reprodukèní zaøízení. PDF/X je zamýšlen jako specifikace všech potøebných prostøedkù pro korektní vytvoøení souboru, který bude pouit pro tisk. Kadý pøenos souborù z jednoho místa do jiného, napøíklad mezi agenturou a vydavatelstvím, má svoji optimální posici na škále: nativní formát sazbového pogramu, PostScript, EPS, PDF, PDF/X, TIFF/IT, CopyDot formát. Existuje tedy datový formát, který je pro konkrétní pøenos optimálním kompromisem. Obecnì pouití optimálního kompromisu pro výmìnu souborù pro tisk vede smìrem k spolehlivìjšímu a ménì flexibilnímu konci formátové škály. To ale neznamená, e nejlepší volba je pro pøenos souborù pro následný tisk je CopyDot formát, který je naprosto neflexibilní. Jsou však situace, kdy je jeho pouití vhodné (napøíklad mezi nakladatelstvím a tiskárnou). V pøípadì vnitøních pøenosù tìchto souborù v rámci spoleènosti jsou dobrou volbou formáty TIFF/IT nebo PDF/X-1. Standard PDF/X se dìlí na PDF/X-1, PDF/X-1a a PDF/X3. Jedná se o formáty pro uzavøenou výmìnu, kdy jsou obsah a všechny další technické informace dreny v jednom souboru a nic dalšího nemusí být poskytnuto. To však pøedpokládá, e vydavatelé poskytnou pøíslušné specifikace reklamním agenturám a prepressovým studiím. Jedná se o velikosti stránek, povolení oøezù na spad, typ a poèet tištìných náhledù, které jsou posílány spolu s digitálními soubory a akceptovatené formáty. Formáty PDF/X jsou bez diskuze vhodné pro výmìnu pøedtiskových dat. Zaèátky formátu TIFF/IT (Tag Image File Format for Image Technology) spadají do zaèátku 90. let. Za jeho vývojem stojí organizace , starající o bezproblémovou výmìnu pre-pressových podkladù zejména v oblasti reklamního prùmyslu. Ta povìøila vývojem uvedeného standardu výbor CGATS (Committee for Graphic Arts Technologies Standards), pracující pro organizaci ANSI (American National Standards Institute). Jak ji název formátu naznaèuje, jedná se vlastnì o modifikovanou populárního bitmapového formátu TIFF, jeho souèasným vlastníkem je spoleènost Adobe. TIFF/IT vychází z dosud poslední, šesté verze uvedeného standardu. Zatímco nìkteré vlastnosti pùvodního TIFFu jsou v
51
jeho rámci rozšíøeny, jiné jsou omezeny - obojí tak, aby co nejlépe splòovaly nároky na výmìnu dat v grafickém prùmyslu. Od “normálního” TIFFu se TIFF/IT verze P1 liší zejména tím, e je v nìm obrazová informace rozdìlena do nìkolika souborù. V principu se jedná o tøi typy: Final Page (FP; obsahuje odkazy na umístìní informací obsaených v ostatních souborech), Continuous Tone (CT; obsahuje informace obrazového, typicky rastrového charakteru) a Line Work (LW; reprezentuje text a èárovou grafiku). S vývojem nové verze P2 se nabízí takové monosti, jako je komprese dat v CT souborech, monost spojení FP, LW a CT souborù do jediného, tzv. Group Final (GF) souboru èi pouití CopyDot informací v novém souborovém typu Scanned Data (SD). S oficiálním pøijetím a tudí i zavedením tohoto standardu se nicménì stále otálí. Hlavní nespornou výhodou TIFF/IT je jeho robustnost, tedy schopnost vìrnì reprezentovat pùvodní pøedlohu. Díky tomu, e data jsou ji v podstatì rasterizována, není pøíliš pravdìpodobná chyba pøi jejich výstupním zpracování. Rastrová povaha sebou ovšem nese i problémy. Na prvním místì lze uvést nesnadné resp. ádné monosti editace podkladù v tomto formátu. (text rozloený do bodù lze upravovat jen velmi tìko.) Poklady v TIFF/IT také nebývají právì nejmenší, èím je kvalita daného podkladu vyšší, tím je vyšší i objem pøíslušného souboru. (Podpora komprese v P2 øeší tento problém jen z èásti.) Komplikaci pøedstavují i nástroje pro generování a zpracování TIFF/IT. Ty sice existují, povìtšinou se ovšem jedná o drahá proprietární øešení, nabízená obvykle v rámci komplexních workflow systémù.
52
17. Náhledy a nátisky Podle publikace Polygrafické názvosloví autorù Zlatohlávka a Brezy pojem nátisk znamená kontrolní otisk z tiskové formy k posouzení jakosti a správnosti zpracované publikace. Pojem náhled (reprodukèní náhled) znamená zkušební otisk jednotlivých stránek v rùzných místech reprodukèního procesu, zhotovované rùznými zaøízeními k posouzení obsahu a kvality reprodukce. V dalším textu budeme tuto terminologii respektovat. Náhledy a nátisky mají dvì hlavní funkce • jako ukázka pøedpokládaného výsledku tisku pøedkládaná zákazníkovi pro kontrolu správnosti a následného souhlasu • jako pracovní prostøedek pro tiskaøe pro kontrolu kvality bìhem produkèního tisku Existuje nìkolik typù náhledù a nátiskù pouívaných na rùzných stupních reprodukèního procesu. Na poèáteèních stupních reprodukèního procesu je úèelem náhledu kontrola úplnosti a pøesnosti umístìní tiskových elementù na stránce (napø. z èernobílé laserové tiskárny ). Pozdìji na dalších stupních zpracování jsou náhledy zamìøeny na kontrolu dodrování standardù a tím i kvality reprodukce. Podle úèelu specifikujeme dnes typy náhledù: • vizuální náhled (visual proof) je poøizován zákazníkem nebo návrháøen za úèelem kontroly celkové pøedstavy výsledné publikace (obsah, barvy), • typografický náhled (content proof) je poøizován obvykle grafickým studiem za úèelem kontroly obsahu a umístìní objektù v publikaci (sazba, grafika, vyøazení stránek a pod.) na rùzných stupních zpracování, • cílový náhled (target proof) je poøizován, aby co nejvìrnìji reprezentoval oèekávaný vzhled produkèního tisku s respektováním vlivu charakteristik tisku (napø. rozšíøení tiskového bodu nebo barevná pøesnost), • smluvní náhled nebo nátisk (contract proof) je vytváøen buï pøímo na produkèním tiskovém stroji (OK arch), nebo jako smluvní cílový náhled na jiném zaøízení. Jako schvalovací arch je poøizován za úèelem odsouhlasení vzhledu zakázky zákazníkem.
17.1 Konvenèní náhledové technologie Pøestoe je pouívání digitálních náhledù na vzestupu, jsou analogové náhledy poøizované z filmù ještì stále pouívány, pøedevším v pøípadì cílových a smluvních náhledù. Jsou pouívány dva typy - fotomechanický (také suchý) náhled (dry proof) a mokrý náhled (wet proof). Fotomechanický náhled Jsou vytváøeny ze ètyøbarevných filmových separací. Velmi rozšíøený typ je Cromalin firmy DuPont a je zaloen na pouití tonerù a technologie fotopolymerizace substrátu. Fotopolymer se pøi ozáøení svìtelnou energií zmìní ze stavu monomeru na polymer. Výsledkem je zmìna chemických a fyzikálních vlastností, napøíklad lepivost substrátu u Cromalinu. Lepivost se v pøípadì zmìny na polymer ztratí. Pøi exposici pøes barevný výtaek zùstanou neexponované èásti lepivé a pøijímají barevný toner.
53
Náhledový arch se skládá z podkladu, papíru, vrstev (laminátù) na které se lepí toner do míst barevných motivù a ochranné horní vrstvy. Lamináty jsou spojeny s podkladovým materiálem, exponovány UV svìtlem v sekvenci, která zajistí plnìbarevný výsledek. Druhá rozšíøená technologie fotomechanických náhledù je zaloena na tepelné a tlakovém pøenosu barevných fólií ètyø procesních barev do laminátu náhledového archu. Barevné folie jsou postupnì exponovány UV svìtlem a pøes filmy jenotlivých výtakù a v místech expozice se ze základního archu sloupnou. Pøíklady tohoto systému jsou Agfaproof od Agfy, Eurosprint od DuPontu, ColorArt od Fuji a další. Mokrý náhled (nátisk) Jedná se o tradièní metody tisku náhledù s pouitím tiskových barev a tiskových desek, tedy nátisk. Vìtšinou se pouívají ploché tiskové stroje (tisková forma je umístìna na ploše tiskového stolu) a ètyøbarvovéné formátu B2 nebo B1. Tisk je velmi pomalý, vìtšina pouívá ruèního nakládání po jednom archu. Výhodou tohoto zpùsobu je pouití produkèního potiskovaného materiálu a monost pouití pøímých barev, napø. Pantone barev.
17.2 Technologie digitálních náhledù Digitální náhledové systémy se vyvíjely v souladu s tím, jak se upouštìlo od pouití klasického analogového autotypického bodu. Nejprodávanìjší digitální náhledové systémy pouívají speciální malý vzor tiskového bodu, který lidské oko vnímá jako polotóny. Tato technologie je schopna simulovat tiskové barvy zakázky s nejvìtší pøesností. Nìkterá náhledová zaøízení tisknou na originální materiál zakázky. Klasické laserové tiskárny Jejich princip byl popsán v první kapitole této publikace. Pouívají ètyøi oddìlené zásobníky s barevnými tonery, které pøilnou elektrostaticky na odpovídající místa dielektrického válce a pak se obtisknou na papír. Pro potøebu náhledù se pouívají pøedøazené RIPy, které zabezpeèují síování a rastrování barevných motivù. Existuje celá øada výrobcù tìchto tiskáren, nejznámìjší jsou Hewlett-Packard, Kodak, Canon, Tektronix, Xerox, atd. Kromì nìkterých vysoce kvalitních tiskových jednotek spíše z oblasti digitálních kopírek nejsou laserové barevné tiskárny pøíliš vhodné pro smluvní barevné náhledy. Hodí se spíše pro interní kontrolní náhledy obsahu a vzhledu zakázky. Suchý laserový termotisk Tiskárny laserového termotisku pouívají laserem øízený proces pøenosu barvy na dárcovský arch (laminát s barvami) a z nìho pak termální sublimací na produkèní materiál zakázky. Jsou schopny tisknout autotypické body. Známá jsou zaøízení Approval XP od Kodaku, TrueRite od Dainippon Screen a nový PolaProof od Polaroid Graphic System. Technologie poskytuje vysoce kvalitní polotónový tisk a je proto u tiskaøù oblíbená a pouívaná. Je jasné, e se v tomto pøípadì jedná o plnohodnotná zaøízení pro smluvní náhledy. Jsou však pøíliš drahá, potøebují manuální obsluhu a v porovnání s jinými systémy jsou pomalá. Uivatel takového systému musí poadovat relativnì vysokou cenu poøízených náhledù. Kontinuální inkoustové tiskárny Kontinuální tiskárny pouívají pro tisk kontinuálního proudu tiskové barvy. Tato zaøízení tisknou obrázky s vysokou barevnou vìrností. Jsou to tiskárny na pricipu tisku tónù, ale netisknou originální autotypické body. S touto technologií pøišla jako první firma CreoScitex v tiskárnách Iris.
54
Všechny tiskárny Iris jsou vybaveny vícebarevnou inkjet tiskovou hlavou, která vytváøí stálý jemný proud kapek. Papír je upevnìn na válci, který bìhem tisku rotuje. Tisková hlava se pohybuje v axiálním smìru (vzhledem k válci), take tisk je pøesnì vzato provádìn po spirále. Vhodnì umístìná vychylovací elektroda øídí pøitom letící kapky buï na papír, nebo do výstupního kanálku. Princip èinnosti hlavy pro jednu barvu je zobrazen na obrázku18.1.
Obr.18.1 Proncip kontinuálního inkoustového tisku Tisková hlava mùe mìnit velikost tiskového bodu poètem vyráených kapek, take je moné v jednom místì míchání barev. Výsledkem je kvalitní tónovaný obraz s rozlišením a 2400 dpi. Kvalita barevného tisku je dokonce tak velká, e zaøízení nachází pouití také v umìlecké reprodukci. Tiskárny Iris mohou reprodukovat mnohem vìtší barevný gamut jako tiskové stroje v tiskové škále CMYK. Jsou tedy rozlièné monosti redukce tohoto barevného prostoru, aby bylo moné na náhledu Iris tiskárny reprodukovat charakteristiky rùzných tiskových strojù. Ve spojení s CMS systémem jsou náhledové tiskárny Iris velmi vhodné pro poøizování smluvních náhledù. V roce 1995 pøedstavila firma CreoScitex velmi úspìšnou modelovou øadu Iris Realist, která byla od svého uvedení nìkolikrát vylepšena. Nynìjší model Realist FX zahrnuje formáty A3+ a A2+ je zdaleka nejrozšíøenìjším zaøízením pro poøizování digitálních náhledù. I kdy pøedøazená zaøizení jsou dodávána Firmou CreoScitex, je moné pouívat RIPy od dalších výrobcù. Klasické inkoustové tiskárny (Drop-On-Demand) Technologie, s kterou tyto tiskárny pracují doznala v posledních letech rapidního zvýšení kvality. Pouívají se tøi principy tohot tisku: piezo, thermal jet a bubble jet. Výrobci sledují cíl kvazifotografické kvality tiskù obrazù z digitálních kamer a desktopových skenerù. Tiskárny pracují s vysokým rozlišením a nìkteré modely nabízejí tisk a sedmi barvami. Firmy Epson, HP, Canon a další výrobci propojují tyto tiskárny s RIPy a Color management systémy a dodávají tyto kombinace jako náhledová zaøízení. Ceny jsou velmi pøíznivé, leí pod cenami termosublimaèních tiskáren. Zdá se, e tiskárny tohoto typu velmi brzy nahradí termosublimaèní tiskárny. Dùvodem je niší cena a vìtší výbìr potiskovaného materiálu pøi stejné kvalitì. Termické voskové tiskárny Tyto tiskárny pracují na principu zahøívaní barevných voskových plátù a jejich formování do drobných bodù, které se spojí s papírem. Pro tisk barevných náhledù jsou tøeba ètyøi prùchody pro ètyøi procesní barvy.
55
V souèasné dobì existuje na trhu nìkolik termických voskových tiskáren pro úèely tisku náhledù. Tyto tiskárny vykazují dobré monosti managementu barev. Omezení v pouití potiskovaného materiálu je specializují pøedevším pro smluvní náhledy. Vzhledem k tomu, e se barvy tisknou postupnì a potiskovaný materiál prochází vícekrát tiskovou jednotkou, musí být relativnì tlustý a tuhý. Pouívá se nejvíce vysoce lesklý papír podobný fotografickému RC papíru. Pøíkladem je tiskárna Tectronic Faser II a Agfa Duoproof. Kombinované náhledové tiskárny (termosublimaèní) Tato zaøízení poskytují kombinaci sublimaèního tisku a termického voskového tisku. Tak je umonìno tisknout na stejném zaøízení napøed vizuální typ náhledu pomocí termické voskové technologie a potom kvalitnìjší cílový náhled sublimaèní technologií. Sublimaèní tisk (dye sublimation) produkuje tónovaný tisk fotografické kvality. Je zaloen na pouití thermální tiskové hlavy sestávají s tisícù malých tepelných zdrojù. Tyto zahøívají barevné C, M, Y, K vrstvy (lamináty), ze kterých odpaøené barvivo sublimuje do tiskového materiálu. Známá jsou zaøízení Cromalin ‘4Cast’od firmy DuPont, 3M ‘Rainbow’ od firmy Imation a DPC 9000 od Kodaku. Digitální tiskové stroje V nìkterých pøedtiskových studiích a tiskárnách se pro tisk náhledù (také pro tisk malých serií zakázek pøe tiskem hlavního nákladu) pouívají digitální tiskové stroje. Tyto stroje(napø. Xerox DocuColor 40) jsou schopny vytisknout serii náhledù s malými variacemi, co je pro tisk náhledù velmi vhodné. Tyto stroje nepouívají k tisku technologie originálního rastrování (originálních výtakù zakázky). Pro digitální tiskový stroj Xerox je k disposici CreoScitex RIP. Ofsetové digitální tiskové stroje, jako je ètyøbarevný Karat 74, pouívají originální rastrování na kovových tiskových formách. Karat realizuje tisk pomocí technologie bezvodého ofsetu a dokáe vytvoøit pøes CTP osvitovou jednotku pøesnou kopii vydávané zakázky. Karat mùeme povaovat za nekonvenèní archový ofsetový stroj s jednotkou pro osvit tiskových desek. Soft náhledy Soft náhledy jsou vytváøeny na preciznì kalibrovaných barevných monitorech. Tyto náhledy jsou v dnešní dobì dùleité v oblasti tzv. odlehlých náhledù pøi relizaci zakázek v produkèních tiskárnách významnì vzdálených od zákazníka. Hlavním problémem u soft náhledù je docílení vizuální shody barev v dùsledku úplnì rozdílných technologií vytváøení barev na monitorech a pøi tisku. Vzdálené (odlehlé) náhledy je moné realizovat pouze v pøípadì kvalitního komunikaèního propojení jednotlivých úèastníkù zpracování odlehlého tisku (napø. ISDN). Barevné zakázky jsou pøenášeny k jednotlivým zpracováním a prohlíeny na digitálních náhledových systémech v tìchto místech. Musí být zajištìna monost kalibrace tìchto systémù k zajištìní barevné shody. Vhodné jsou pro tento úèel CRT monitory firem Barco a Radius. Pokud se týká LCD monitorù jsou vhodné Apple Cinema a Eizo CG220. Soft náhledy mohou být konec koncù pouity i u bìného (neodlehlého) tisku, jako souèást celkové sekvence náhledù pøi pøípravì zakázky. Zde je dùleité pouití nìjakého CMS systému, napøíklad standardu ColorSync, který je souèástí operaèních systémù Macintosh. Ten zajistí konzistenci mezi soft náhledem na obrazovce a koneèným tiskem. Dùleité je pouití kvalitních monitorù a a nastavení optimálních pozorovacích podmínek.
56
57
18. Workflow systémy Pod pojmem Workflow (vhodný èeský temín není) rozumíme automatické zpracování tiskových podkladù od skonèené stránkové montáe (sazby) po výstup na osvitovou jednotku. Máme na mysli digitální workflow, t.j. zpracování digitálních datových souborù ze stránkové montáe po digitální výstupy datových souborù pro osvit. Z hlediska vybavení je workflow systém malá LAN sí s jedním nebo více servery a nìkolika pracovnímí stanicemi s pøíslušným programovým vybavením. Dnešní digitální workflow systémy pouívají u témìø výhradnì PDF formát pro pøenos dat a PJTF (Portable Job Tisket Format) a JDF (Job Definition Format) formáty pro pøenos pøíkazù pro zpracování tìchto dat.
18.1 Popis základních funkcí Prefligting Prefligting ( pøedosvitová kontrola) je série testù, která by mìla zajistit, e datové soubory ze sazby a s nimi spojené pomocné soubory projdou bez problémù zpracováním pøed výstupem na osvitovou jednotku. Preflight testy definují nalezený problém a navrhnou jeho øešení. Testy kontrolují následující problémy. • chybìjící fonty a jejich správnou náhradu • pøítomnost pøímých (spot) barev a jejich výstup na samostatnou tiskovou formu • separace pøímé barvy do CMYKu • pøesnost vodicích linek • zmìny pøetiskù (trapping) • zmìnìné mìøítko výstupu • pøídavky oøezu na spad • nepøipojenou grafiku • schodovité barevné pøechody • pouití nevhodných PPD ovladaèù • chyby pøi aplikování technologie síování • tiskové motivy neodpovídají náhledu na monitoru • nemonost tisku náhledu • pøíliš velké komprese Trapping Pøi tisku barevného motivu na jiné barevné pozadí se pøi separaci spodní barva pod horním motivem odstraní (zùstane barva substrátu). Bylo by potøeba, aby se pøi tisku poloil horní objekt pøesnì na spodní výøez, co je u tisku na tiskových strojích problém z dùvodu nedokonalého soutisku jednotlivých barevných výtakù. Úèelem trappingu je zabránit vytváøení bílých nedotiskù na hranicích barevných objektù z dùvodu špatnì nastaveného soutisku. Problém je
59
øešen buï rozšíøením barevného pozadí spodního výøezu dovnitø, nebo rozšíøením horního objektu, nebo obou. Vytváøení trappingu je moné provádìt u na aplikaèní úrovni, tedy v programu vytváøení stránek. Dále na separátním poèítaèi s programem vytváøení trappingu ve workflow systému, nebo pøímo v RIPu, podkud tento funkci trappingu obsahuje. Existují tøi typy trappingu: vektorový, rastrový a hybridní. Hybridní trapping je kombinací obou pøedchozích. Vektorový trapping Tento typ trappingu pracuje na matematickém výpoètu, protoe vektorové objekty jsou takto definovány. Z toho vyplývá, e pracuje dobøe s postscriptovým formátem. Barva rozšíøení bude souhlasit s barvou obrysu objektu na který se trapping aplikuje. Problémem je urèení barvy trappingu u skenovaných obrazù, které jsou v rastrovém formátu a Postscript je také zpracovává. Rastrový trapping Algoritmy zaloené na rastrových datech pracují s prùmìrnou hodnotou barvy trapovaného objektu a poèítají trapping pixel po pixelu (sliding trap). To mùe pøinášet problém s rychlostí zpracování, protoe se pøi tom analyzuje velké mnoství rastrových dat. Výkonné prepress systémy pouívají rastrový trapping. In-RIP trapping Existuje názor, e by zpracování trappingu mìlo být pøeneseno do RIPu. Výhodou je vìtší rychlost a vìtší pøesnost zpracování. Proti tomuto øešení hovoøí nemonost kontroly pøed tiskem. Archová montá (vyøazování) Elektronické vyøazování je skládání stránek na velké tiskové archy tak, aby po skládání a øezání byly srovnány do správné sekvence a orientace. V systémech workflow je tato èinnost automatizována. Hlavní vyøazovací funkce: • stadardní vyøazovací schémata pro archový i kotouèový tisk • monost pozicování stránek u tlustých šitých vazeb • monost pozicování a rotace stránek vzledem k tomu, jestli jsou levé nebo pravé • zákaznické nastavování stránkových a archových znaèek • zobrazování celkového náhledu vyøazovaného archu na obrazovce • podpora montáe s kolíkovým registraèním systémem • podpora postscriptových vstupù • podpora všech standardních vazeb • kontrola pøesnosti umístìní všech prvkù montáe Bìhem procesu vyøazování se v souèasné dobì pouívaných workflow systémù vytváøejí soubory výrobních sáèkù (Job tickets) ve formátech PJTF a JDF. Pouívání OPI Open Prepress Interface je metoda náhrady grafiky s vysokým rozlišením náhledovými obrázky z dùvodu omezení manipulace s velkými datovými soubory. Publikaèní program s mo-
60
ností aplikace OPI automaticky nahrazuje obrázky s koneèným rozlišením jejich náhledy s poznámkani (OPI-comments), èím se výraznì zmenšuje velikost zpracovávaných souborù. OPI je v podstatì rozšíøení jazyka Postscript. Náhledové obrázky vytváøí OPI server z TIFF obrázkù. Tyto mají obvykle u tónovaných obrazù rozlišení 300 ppi a 1000 ppi u pérovek. Náhledové obrázky mají nìkolik názvù: Prixy image, FPO (For Position Only), View file, Screen viewfile, Placement viewfile a jejich rozlišení je menší ne 75 ppi. Aplikování OPI se provádí v programu sazby nahrazením obrázkù náhledovými TIFF obrazy v nízkém rozlišení. Do studia pøípravy tisku pošleme se soubory sazby také pøedlohy obrázkù, které budou ve studiu naskenovány. Také mùeme poslat u naskenované obrázky ve vysokém rozlišení. Obrázky s vysokým rozlišením jsou uloeny na workflow OPI serveru a je moné je bìhem zpracování samotatnì upravovat. Jakmile se posílá vyøazená forma na osvit, OPI server pøeète z poznámek pøíslušné cesty a pøenese obrázky s vysokým rozlišením a umístí je do odpovídajících míst. Rastrování tiskových dat Procedura interpretace tiskových dat (rastering, rendering) je poslední èinností digitálního workflow pøed výstupem na osvitovou jednotku. Provádí se v RIPech (Raster Image Processor), co jsou zaøízení nebo poèítaèové programy, které pøijímají data popisu stránek a pøevádìjí je do podoby vhodné pro tiskový výstup na papíøe, filmu nebo tiskové desce. RIPy provádìjí tøi funkce: • Interpretace jako klíèová komponenta procedury rastrování. Vstupem jsou definièní data objektù a jejich popis pomocí PostScriptu. Interpretaèní program dekóduje jednotlivé pøíkazy a pøipravuje získané informace pro vytvoøení seznamu objektù na stránce. Také se zde ovìøují všechny pouité fonty. • Vytvoøení seznamu hotových objektù pøítomných na archu a instrukcí potøebných pro následující rastrování. Objekty jsou seøazeny v poøadí ve kterém budou rastrovány. • Rastrování je v podstatì vytvoøení bitmapového formátu tiskových dat. Tedy konverze objektù do digitálních bodù (tisknuto-netisknuto). Souèástí této funkce je i síování tónovaných objektù a potøebné transformace barev. Výsledkem jsou bitmapy všech barevných výtakù, které jsou potom odesílány na osvit.
18.2 XML a JDF formát XML v publikaèním prùmyslu Jazyk XML je výkonný programovací prostøedek, který by mohl mít v oblasti elektronické pøípravy a publikování dokumentù stejný význam jako PostScript v oblasti DTP.
61
18.3 Agfa ApogeeX Konkrétní realizace pracovištì ApogeeX Workflow systém ApogeeX firmy AGFA je plnì integrované digitální øešení pracovního toku tiskových dat v prepressu pro prùmyslový tisk Konfiguraci pracovištì ApogeeX tvoøí server ApogeeX system a nìkolik pracovních stanic Mac nebo PC ApogeeX Client (Obr.18.1).
ApogeeX Client – ovládání systému
ApogeeX System – správa dat, zpracování dat, výstup dat
18.1 Konfigurace ApogeeX ApogeeX je stavebnicový systém a má tøi modifikace: Light, Commercial a Packaging. Uivatel si mùe zvolit sestavu, která odpovídá jeho produkci. Na obr.18.2 je uvedeno funkèní blokové schéma øešení Commercial. Toto øešení je zaloeno na pouití formátu PDF pro data a PJTF a JDF formátù pro pøíkazy, která tato data bìhem produkce zpracovávají. ApogeeX Commercial byl vytvoøen pro zajištìní plnì automatizovaného workflow pro støední a velké tiskárny. Uivatel si však mùe nastavit rùzné úrovnì automatických funkcí a
Obr. 18.2 Funkèní schéma ApogeeX Commercial
62
úrovní uivatelské interakce. Podporuje zejména automatické funkce vytvoøení PDF dat, preflightingu, øeší problematiku PDF transparentních objektù a automatizuje proces vyøazování. Bìhem zpracování je zajištìno sledování prùbìhu zakázky pomocí intuitivního grafického interface a je moné také vyuít náhledu po vyøazení a soft náhledù síovaných filmù s aplikovaným trappingem. Jednotlivé funkce systému se zpracovávají pomocí programových jednotek nazývaných Task Procesory (TP). Základní funkce ApogeeX Vstupní TP: Hot folders (sledované sloky) jsou nástrojem pro automatické zpracování souborù ve frontách, a také pro vstupy souborù z pøenosných médií. Pro kadý Hot folder pøíslušné zakázky lze nadefinovat hodnotu rozlišení, síový úhel, reim negativ / pozitiv, druh výstupního média. Jednotlivé zakázky se automaticky zpracovávají s ohledem na jejich prioritu. Apple Talk, TCP/IP jsou task procesory, které zprostøedkovávají vstupy ze jmenovaných sítí LPR task procesor zprostøedkovává vstupy z unixovské sítì pomocí jejího LPR tiskového výstupu Named Pipe (pojmenovaná roura) task procesor zprostøedkovává vstupy z univerzálního tiskového výstupu Packaging In task procesor je hot folder pro verzi ApogeeX Packaging . Normalizing: Tento TP pøevádí data z formátù Postscript, EPS, PDF na formát PDF 1.3, 1.4. a generuje low-res náhledy. PDF preflighting: Kontrola dat je zaloena na Enfocus Pitstop server 5.x a poskytuje kontrolu a monost editace PDF souborù. Zásuvný modul Enfocus Pitstop Professional poskytuje monost modifikace preflight profilù. Výsledky jsou pøedávány formou Message Board nebo Preflight report. Flattening: Tento TP provádí automatickou analýzu a zpracování slouèených prùhledných objektù, které jsou souèástí souborù PDF 1.4, 1,5, 1,6. Dùvodem je, e ádný AGFA RIP není zatím schopen prùhledné objekty z PDF vstupu zpracovat. Není souèástí renderovacího TP. PDF Trapping: Do systému je moné integrovat Adobe PDF Trapping Engin. Kvalita je stejná jako u obvyklejšího IRT (In-RIP Trapping), který se provádí pøi procesu rastrování. Adobe PDF trapper podporuje zásuvné moduly programù Acrobat a Xpress. Vyøazování: Apogee Light vyaduje pøedem vyøazené archy. Apgee Commercial a Packiging pouívají software Preps s následujícími monostmi: PJTF (Preps Job Ticket Format) soubory z programu Preps, vyuití PTM (Preps Template Manager) v programu Preps a JDF soubory pro integraci s osvitovou jednotkou Pandora. Rendering-rasterizace: Souèástí tohoto TP je kromì vlastního procesu rastrování také proces interpretace, separace a trappingu. Adobe interpretery PS, EPS a PDF souborù, akceptují trap-
ping, color management a technologii síování. U síování se pouívá se technologie Agfa Balanced Screening do 200lpi a Cristal Raster Screening nad 200 lpi. Sledování zakázky: Prostøedky systému umoòují monitorovat postup zpracování zakázky a vstupovat pomocí Step & Repeat TP do prùbìhu jednotlivých krokù zpracování (pozastavit, zaèít znovu, zrušit, zmìnit prioritu, potvrzovat-odmítnout, pøepracovat a archivovat pro budoucí pouití). Výstupní TP: Jedná se o export do formátu PDF nebo PS, výstup na náhledové zaøízení (obecné náhledové zaøízení, Sherpa), Hi-Re výstup na obecnou osvitku, filmovou osvitku (Avantra) nebo na osvitku tiskové formy (Paladio), pøipojení k ApogeeX Print Drive TP. Apogee PrintDriveTP: Zajišuje správu koneèných souborù tiskových form a propojení na výstupní zaøízení (osvitové jednotky, nahledové tiskárny). Automatizované funkce: vytváøení PDF souborù, spouštìní kontroly dat (preflighting) a spouštìní procesu vyøazování. Job Tickets: Vytváøí se kompletní elektronické výrobní sáèky jako výrobní plány zakázek. V elektronickém sáèku jsou popsány všechny poadované kroky zpracování zakázky od vytvoøení PDF souborù pøes preflighting, flattenig, trapping a po vyøazení. Dále jsou zde popsány poadavky na náhledy a specifikovány výstupy na CtP nebo CtF osvitové jednotky. Horké výrobní sáèky (Hot Tickets) obsahují výrobní plán pro plnì automatizovanou výrobu zakázky.
64
Seznam literatury [1] Electronic Prepress Essential 1-4. GATF, Pittsburg 1995. [2] Speirs H.: Introduction to Prepress. PIRA, Surrey 1998. [3] Dohnal M.: Fyzikální základy reprodukce obrazu. Skriptum Univerzita Pardubice 2003. [4] Green P.: Understanding Digital Color. Pittsburgh, GATF 1995. [5] Horný S.: Od DTP k Prepressu. Grada, Praha 1997. [6] Fribert M.: Náhledy a nátisky. Informaèní servis pro polygrafii, 4/2000. [7] Broudy D.: Drawing Programs. NAPL Pocket University Book Series, Paramus 2001. [8] Cardin J.: Acrobat PDF. NAPL Pocket University Book Series, Paramus 2001. [9] Romano F.: Workflow. NAPL Pocket University Book Series, Paramus 2001. [10] Romano F.: Layout Programs. NAPL Pocket University Book Series, Paramus 2001. [11] Romano F.: Image Basic. NAPL Pocket University Book Series, Paramus 2001. [12] Lehman E: Scanning. NAPL Pocket University Book Series, Paramus 2001.
