Podmínky přípustnosti dovolání

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Podmínky přípustnosti dovolání Bakalářská práce

Autor:

Nina Brzybohatá Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.

Praha

Listopad 2013

1

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat JUDr. Aleši Rozehnalovi za jeho pomoc a trpělivost při vypracování mojí bakalářské práce.

2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a v seznamu jsem uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 17.11.2013

Nina Brzybohatá

3

ANOTACE

Bakalářská práce „ Podmínky přípustnosti dovolání “ se zabývá mimořádným opravným prostředkem a to konkrétně dovolání tak je upraveno novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 519/1991 Sb. Popisuje význam a podmínky přípustnosti při podání dovolání a historický vývoj. Snaţí se analyzovat aplikovatelnost v civilním procesu. Pojednává a zabývá se Nálezem Ústavního soud ČR, s účinností k 1.1.2013 a porovnává starou a novou úpravu. Klíčová slova Dovolání, podmínky přípustnosti, aplikovatelnost dovolání v civilním právu, nález ÚS.

ANNOTATION Bachelor thesis "The conditions admissibility of the appeallate review," deals with the extraordinary remedy specifically appeal and is governed by an amendment to the Civil Procedure Code by Act No. 519/1991 Coll. Describes the meaning and conditions of admissibility when filing an appeal and historical development. It seeks to analyze the applicability of the civil trial. It discusses and discusses the findings of the Constitutional Court, with effect from 1 January 2013 and compares the old and the new regimes. Key words The appeal, conditions of admissibility, the applicability of appeal in civil law, constitutional findings

4

OBSAH TITULNÍ STRANA …………………………………………………………………………...1 PODĚKOVÁNÍ…………………………………………..……………………………………2 PROHLÁŠENÍ…………………………………………………………………………………3 ANOTACE……………………………………………………………………………………..4 OBSAH………….……………………………………………………………………………..5 ÚVOD……………...…………………………………………………………………………..7 1

KAPITOLA PRVNÍ………………………………….…………………………………….9 1.1 OPRAVNÉ PROSTŘEDKY………………………...…………………………………9 1.2 OPRAVNÉ SYSTÉMY……………………………………………...……………….11 1.3 POJEM DOVOLÁNÍ…………………………………………………………………12 1.4 KASAČNÍ PRINCIP V DALŠÍCH OPRAVNÝCH PROSTŘEDCÍCH……………..13

2

KAPITOLA DRUHÁ………………………………………………………...…………..19 2.1 VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY……………………..…………………………………..19

3

KAPITOLA TŘETÍ………………………………………..……………………………..22 3.1 PŘÍPUSTNOSTI DOVOLÁNÍ……………………...………………………………..22 3.2 OBJEKTIVNÍ PODMÍNKY PŘÍPUSTNOSTI DOVOLÁNÍ………………………..22 3.3 SUBJEKTIVNÍ PODMÍNKY PŘÍPUSTNOSTI DOVOLÁNÍ………………..……..24

4

KAPITOLA ČTVRTÁ……………………………………………………………………27 4.1. PODÁNÍ DOVOLÁNÍ……………………………………….………………………27 4.2. POVINNÉ ZASTOUPENÍ……………….……………….………………………….27 4.3 NÁLEŢITOSTI DOVOLÁNÍ………….…………………………………………….28 4.4 DOVOLACÍ DŮVODY……………………..……………………………………….30

5

5

KAPITOLA PÁTÁ……………………………………………………………………….32 5.1 NÁLEZ ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR…………………………………………………32

6

KAPITOLA ŠESTÁ……………………...………………………………………………37 6.1 APLIKAČNÍ PRAXE DOVOLÁNÍ…………….……………………………………37 6.2 ÚKONY SOUDCE I. STUPNĚ……………….……………………………………...41 6.3 ŘÍZENÍ U DOVOLACÍHO SOUDU………….……………………………………..43 6.4 ODKLAD VYKONATELNOSTI……………………………………………………45 6.5 DOVOLACÍ JEDNÁNÍ………………………………………………………………46 6.6 ROZHODNUTÍ O DOVOLÁNÍ……………………….…………………………….48

7

KAPITOLA SEDMÁ………….………………………………………………………….51 7.1 DŮVODY PŘIJETÍ NOVELY OSŘ…………………………………………………51 7.2 SROVNÁNÍ STRARÉ A NOVÉ ÚPRAVY…………………………………………53 7.3 ÚVAHY DE LEGE FERENDA……………………………………………...………55

ZÁVĚR……………………………………………………………………………………….57 SEZNAM POUŢITÉ LITERATUTRY………………………………………………………59 PŘÍLOHA………………………………………………………………………………...…..61

6

Úvod Tato bakalářská práce se zabývá jedním z mimořádných opravných prostředků, které je zakotveno v českém civilním procesu jako institut „dovolání“. Jak jiţ víme dle Listiny základních práv a svobod, hlavy 5, článek 36 „ Kaţdý se můţe domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu “. Není tomu jinak ani u pouţití opravných prostředků, v případě, kdy účastník řízení nebo jiný procesní subjekt nesouhlasí s výsledkem rozhodnutí odvolacího soudu. K tomu, aby bylo dovolání přípustné, musí splňovat všechny podmínky stanovené zákonem. Pomocí této práce bych ráda vysvětlila funkci institutu dovolání, proti kterým rozhodnutím lze podat dovolání, ţe dovolání můţeme podat pouze proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, nemohu zapomenout popsat, v čem spočívá právní moc, ţe podmínky přípustnosti podání dovolání jsou vázané zákonem. Podmínky dělíme na objektivní a subjektivní. Nemohu opomenout, ţe v dovolacím řízení musí být kaţdý účastník zastoupen advokátem nebo notářem. Úprava dovolání prošla několika změnami, proto bych zde uvedla ty nejvýznamnější, ty které měly na institut dovolání nejvýraznější vliv. Popisuji zde, jak fungovalo dovolání dle josefínského obecného soudního řádu, zmiňuji zde novely jako je č. 519/1991 Sb., č. 238/1995 Sb., č. 30/2000 Sb., které budou vysvětleny podrobněji dále dle textu. Popisuji zde aplikovatelnost dovolání v praxi. Uvádím zde, jaké jsou úkony soudu I. stupně, jak probíhá řízení u dovolacího soudu, jaké mohou být rozhodnutí o dovolání, dále zde uvádím, ţe v některých případech lze oddálit i vykonatelnost rozhodnutí. Jeden z důvodů proč jsem si vybrala toto téma bylo rozhodnutí Ústavního soudu, které způsobilo novelu občanského soudního řádu únorovým nálezem Ústavního soudu, s účinností k 1.1.2013, v němţ zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a tím významně zasáhl do právní úpravy mimořádného opravného prostředku, kterým je dovolání. Podrobněji zde popisuji a analyzuji změny této novely. Nejzajímavější změnou, která z této novely plyne je, ţe nyní dovolací soud bude moci rozhodnutí odvolacího soudu změnit, namísto jak to bylo dosud, ţe je mohl pouze zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení u odvolacího soudu. Je to průlom 7

do kasačního principu, který zde také popisuji a kterým byl hlavním rysem institutu dovolání. Tato část pojednává, z jakých důvodů byla tato novela vydána, jaký má vliv na účastníky řízení a na Nejvyšší soud ČR. Snaţím se zde, co nejpodrobněji vysvětlit a popsat srovnání staré a současné úpravy. Cílem práce je poskytnout ucelený pohled na novou úpravu tohoto významného procesního institutu. Závěrem de lege referenda je úvaha o vývoji a přínosnosti dovolání, nemohu zde také opomenout nález Ústavního soud, který zapříčinil takto významnou změnu v institutu dovolání.

8

KAPITOLA PRVNÍ 1.1 OPRAVNÉ PROSTŘEDKY Institut umoţňující přezkoumání rozhodnutí za podmínek uvedených v zákoně podmiňující zahájení opravného řízení se tedy nazývá opravným prostředkem. 1 Opravný prostředek je procesní úkon, kterým se účastníci mohou domoci přezkoumání soudního rozhodnutí a v případě nesprávnosti rozhodnutí změnit či zrušit. Dle občanského soudního řádu rozlišujeme mezi dvěma druhy opravných prostředků, a to na řádné opravné prostředky a na mimořádné opravné prostředky. Rozdílem mezi řádným opravným prostředkem je, ţe směřuje proti rozhodnutí, které nenabylo právní moci a je přípustné pokud je zákon nevylučuje. Oproti mimořádnému opravnému prostředku, který napadá pravomocné rozhodnutí a je přípustné pouze tehdy, stanoví-li to zákon. 2 Mezi opravné prostředky řádné patří odvolání 3 a mezi opravné prostředky mimořádné patří dovolání, ţaloba na obnovu řízení 4 a ţaloba pro zmatečnost.5 Mimořádné opravné řízení umoţňuje účastníkům řízení, aby konkrétní rozhodnutí čelilo přezkoumání a to v případě, ţe se prokáţe nesprávnost takového rozhodnutí. Proto je třeba zřídit nápravu vůči účastníkům soudního řízení a to za pomoci moţnosti nesprávné rozhodnutí změnit nebo zrušit. S opravným prostředkem se pojí účinek suspenzivní a devolutivní. Suspenzivním (odkladným) účinkem rozumíme, ţe pokud je opravný prostředek podán včas, odkládá se právní moc napadeného rozhodnutí, odvíjí-li se od právní moci i nabytí vykonatelnosti, coţ je pravidlem u rozsudků, nenabude napadané rozhodnutí ani vykonatelnosti.6 Tento účinek se pojí s řádným opravným prostředkem a tím je odvolání. Devolutivní účinek znamená, ţe

1

SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 441 STAVINOHOVÁ, Jaruška a Petr LAVICKÝ. Základy civilního procesu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 124 s. ISBN 978-80-210-5062-4, str. 95 2 3

odvolání upraveno v § 206 o.s.ř. ţaloba na obnovu řízení upravena v § 228 – 235i o.s.ř. 5 ţaloba pro zmatečnost v § 229– 235i o.s.ř 4

6

STAVINOHOVÁ, Jaruška a Petr LAVICKÝ. Základy civilního procesu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 124 s. ISBN 978-80-210-5062-4, str. 94

9

řízení se přenáší na vyšší soud, jenţ o opravném prostředku rozhodne. Tento soud označujeme jako soud opravný.7

Dovolte, abych popsala hlavní odlišnosti mezi odvolání a dovoláním. Vezmu-li to popořadě, nejdříve musíme pouţít řádný opravný prostředek, a tím je právě odvolání, dovolání nelze podat dříve neţ odvolání. Dovolání na rozdíl od odvolání lze podat jen výhradně, proti rozhodnutím odvolacích soudů, které jsou stanovené zákonem. Pokud chceme podat odvolání, zde nemáme stanoveno, ţe účastník potřebuje zákonné zastoupení oproti dovolání, kde zastoupení vyţaduje kvalifikaci v oboru. Zastoupení v dovolacím řízení není třeba jen v případě, ţe účastník má sám poţadované vzdělání. Co se týká lhůt k podání u obou opravných prostředků, plyne lhůta subjektivní, coţ znamená, ţe lhůta začíná běţet od doručení rozsudku či usnesení, rozdíl je zde pouze v délce. U odvolání je to 15 denní lhůta a u dovolání je lhůta 2 měsíční, ale dříve byla lhůta 1 měsíc.

Právní moc není součást rozhodnutí, ale chápeme ji jako samostatný procesní institut. Pravomocným rozhodnutím rozumíme autoritativní, konečné a závazné a ničím nezměnitelné výsledky projednaných věcí, u kterých byl proces tvorby dokončen. Právní moc má vlastnosti formální a materiální. formální právní mocí rozumíme rozhodnutí, které jiţ nelze napadnout ţádným opravným prostředkem, tato skutečnost se musí vztahovat na všechny účastníky řízení. Pokud jakýkoli z účastníků podá pomocí opravného prostředku, právní moc se odkládá. Formálnost můţeme tedy charakterizovat jako konečnost

materiální právní mocí rozumíme, rozhodnutí závazné a nezměnitelné. Závazné vůči všem účastníkům a státním orgánům. Nezměnitelné znamená, ţe nelze o projednané věci rozhodnout znovu. Jde o procesní podmínku res iudicata.

7

STAVINOHOVÁ, Jaruška a Petr LAVICKÝ. Základy civilního procesu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 124 s. ISBN 978-80-210-5062-4, str. 94

10

Tyto účinky nastávají současně. Jakmile nabude formální právní moc, tím je míněno, ţe rozhodnutí bylo doručené a ţe rozhodnutí jiţ nelze napadnout opravným prostředkem odvoláním a to třeba z důvodu, ţe odvolání není přípustné nebo, ţe doba k podání odvolání jiţ uplynula. Poté nastává materiální právní moc. Zde musím zdůraznit, ţe právní moc, ačkoliv o ní mluvíme jak po stránce formální, tak po stránce materiální jde pouze o účinky právní moci, ale právní moc je chápana jako jeden institut. Jednotlivé mimořádné opravné prostředky se od sebe odlišuji stanovením okruhu rozhodnutí, která jimi lze napadat, stanovením důvodů, pro které lze rozhodnutí napadat, stanovením lhůty, kterou je třeba pro podání opravného prostředku dodrţet a stanovením okruhu subjektů legitimovaných k podání toho kterého opravného prostředku.8

1.2 OPRAVNÉ SYSTÉMY V českém civilním procesu platí zásada dvojinstančnosti řízení tj. soud prvního stupně je přezkoumán soudem nadřízeným. Opravné soudy mají však v různých druzích opravného řízení různý rozsah oprávnění a povinností. 9 Právní teorie rozlišuje tzv. opravné systémy, pro jejichţ rozlišení je rozhodující rozsah přezkumné činnosti opravného soudu (zda je oprávněn přezkoumávat skutkovou i právní stránku věci).10 Opravné systémy dělíme: a) apelační systém b) kasační systém c) revizní systém

Apelační systém se zabývá otázkami jak skutkovými tak právními, pokud soud dospěje k závěru, ţe rozhodnutí nemůţe obstát, rozhodnutí změní nebo zruší a pošle k dalšímu projednání. Na tomto systému je postaveno odvolání, kde odvolací soud můţe rozhodnutí potvrdit, zrušit nebo změnit. Apelaci máme úplnou a neúplnou. V úplné apelaci můţeme předkládat nové skutečnosti a důkazy oproti neúplné apelaci, 8

SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 717 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0 str. 595 10 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2004, 691 s. ISBN 80-7201-464-1, str. 431 9

11

kde je předkládání nových skutečností a důkazů zcela vyloučeno. To účastníky nutí, aby rozhodující skutečnosti a důkazní návrhy učinili jiţ v řízení před soudem I. stupně.11

Kasační systém se zaměřuje pouze na přezkoumání právní otázky a v tomto případě lze rozhodnutí pouze potvrdit nebo zrušit a předat dál k dalšímu řízení, na tomto principu je zaloţeno dovolání. Kasační systém neumoţňuje předloţení nových důkazů. Doposud nemohl dovolací soud dané rozhodnutí změnit, ale novelou občanského soudního řádu s účinností od 1.1.2013 se tento princip mění a dovolací soud můţe poţadované rozhodnutí změnit.

Revizní systém je na tom podobně jako systém kasační a také přezkoumává pouze otázky právní, ale oproti kasačnímu systému lze rozhodnutí potvrdit, zrušit, tak i změnit, ale jen v právní kvalifikaci. V českém civilním procesu se tento systém neuplatňuje.

Závěrem mohu říct, ţe všechny tyto systémy přezkoumávají rozhodnutí soudu niţšího stupně a to po právní stránce, všechny systémy umoţňují rozhodnutí těchto soudů potvrdit nebo zrušit.

1.3 DOVOLÁNÍ Je podle platného a účinného zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu jedním z mimořádných opravných prostředků. 12 Institut dovolání se objevil v občanském soudním řádu novelou provedenou zákonem č. 519/1991 Sb., s účinností od 1.1.1992 a byl zaměněn, se stíţností pro porušení zákona. Hlavním rysem dovolání je, ţe zasahuje do právní moci rozhodnutí a do právní jistoty. Dovoláním lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu

11

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2004, 691 s. ISBN 80-7201-464-1, str. 431 12

http://www.nsoud.cz/judikaturans_new/ns_web.nsf/web/Rozhodovacicinnost~Pruvodcerizenim~Rizeni_o_dov olani_podle_obcanskeho_soudniho_radu~?openDocument&lng=CZ

12

rozsudek nebo usnesení, které nabylo právní moci.13 To znamená proti rozhodnutím krajských a vrchních soudů, v Praze se jedná o soudy městské. Tyto rozhodnutí vydávají soudy prvního stupně jako soudy odvolací. Účelem dovolání spočívá v tom, ţe má za úkol přezkoumat rozhodnutí odvolacích soudů a to jen v případech stanovené zákonem v o.s.ř. Podle občanského soudního řádu je zapotřebí, aby bylo dovolání úspěšné a Nejvyšší soud mohl podané dovolání projednat, je zapotřebí splnění poţadovaných podmínek, které jsou stanoveny zákonem. Podmínkami přípustnosti dovolání chápeme označení předmětu dovolání, správné vymezení důvodů podaného dovolání, předpoklad určitého nároku na dovolání. Jednou z dalších podmínek je povinnost být zastoupen advokátem, notářem u dovolacího řízení, pokud účastník sám nemá právnické vzdělání. Dovolání nemá odkladný suspenzivní účinek, tzn. rozhodnutí zůstává i nadále pravomocné. Jen ve výjimečných případech můţe dovolací soud odloţit vykonatelnost daného rozhodnutí. Dovolání je v současné době chápáno jako nástroj sjednocování judikatury.

1.4 KASAČNÍ PRINCIP V OPRAVNÝCH PROSTŘEDCÍCH S kasačním principem se nesetkáváme pouze u dovolání, ale i u dalších mimořádných opravných prostředků a to u procesních ţalob jako je ţaloba na obnovu řízení a ţaloby pro zmatečnost. Ţaloba na obnovu řízení 14 má za úkol zhojit nedostatek skutkových zjištění. Je právním prostředkem, jehoţ pomoci lze dosáhnout nápravy ve věci, v níţ nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn správně a úplně, čili jde o procesněprávní nástroj slouţící k nápravě vad skutkových.15 Ţalobu na obnovu řízení lze podat proti rozsudku ať jiţ proti konečnému, mezitímnímu nebo částečnému, proti rozsudku pro uznání, pro zmeškání i proti rozsudkům kontumačním, ale i proti usnesení o rozhodnutí ve věci samé.

13

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 751 s. ISBN 978-80-7201-726-3, str. 490 14 15

§ 228 o.s.ř.

KINDL, Milan, Alexander ŠÍMA a Ondřej DAVID. Občanské právo procesní. Plzeň: Čeněk, 2005, 415 s. ISBN 8086898-47-4, str. 282

13

Ţaloba není přípustná proti rozhodnutím, které jsou uvedeny v § 230. 16 Lhůta pro podání ţaloby je jak objektivní tak subjektivní. Ţalobu lze podat do tří měsíců od doby, kdy se ţalobce dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od doby, kdy mohl uplatnit (subjektivní lhůta).17 Tato lhůta však nekončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadaného rozhodnutí § 233 odst. 1). 18 Ţalobu na obnovu řízení můţe podat účastník původního řízení i vedlejší účastník pokud se účastnil předchozího řízení. Vedlejší účastník však nemůţe podat tuto ţalobu proti straně, na jejíchţ se v řízení účastnil. Důvodem pro podání ţaloby na obnovu řízení jsou pevně stanovené podmínky a to v případech, kdy účastník řízení soudu I. stupně nebo odvolacího soudu nemohl uplatnit nové skutečnosti a důkazy, z důvodů, ţe o nich nevěděl a tím pádem je nemohl pouţít nebo neuplatnil důkazní povinnost. V případě, ţe by tyto nové skutečnosti a důkazy měly za následek, ţe se v dané věci mohlo rozhodnout ve prospěch účastníka. Jako všechny ţaloby i tato musí obsahovat dané náleţitosti a to náleţitosti obecné a zvláštní.

Mezi zvláštní náleţitosti patří:  Označení napadeného rozhodnutí, rozsah napadení, důvod ţaloby a důkazy, kterými má být důvodnost ţaloby prokázána, skutečnosti, které svědčí o včasnosti ţaloby, a ţalobní návrh.19

16

ţaloba není přípustná proti: a) rozsudkům, kterými bylo vysloveno, ţe se manţelství rozvádí, ţe je neplatné nebo ţe zde není, a proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno zrušení, neplatnost nebo neexistence partnerství; b)jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a o předběţné vykonatelnosti; c) jen proti důvodům rozhodnutí. Ţaloba na obnovu řízení není přípustná téţ proti rozsudkům a usnesením, jejichţ zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v dovolání. Ţaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení, jímţ bylo rozhodnuto o ţalobě pro zmatečnost. 17

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2004, 691 s. ISBN 80-7201-464-1, str. 477 18 STAVINOHOVÁ, Jaruška a Petr LAVICKÝ. Základy civilního procesu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 124 s. ISBN 978-80-210-5062-4, str. 124. „Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí jiţ ţalobu podat

nelze, a to ani, kdyby dosud subjektivní lhůta neuplynula nebo nezačala plynout, výjimka je uvedena v § 233 odst. 2)“ 19

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2004, 691 s. ISBN 80-7201-464-1, str. 479

14

Změny a úpravy lze provádět pouze po dobu trvání lhůty pro podání ţaloby. Tato ţaloba nemá ani suspenzivní ani devolutivní účinek. I v tomto případě nám můţe nastat situace, ţe zároveň se ţalobou na obnovu řízení byla podána i ţaloba pro zmatečnost, soud obě řízení spojí. Je-li v tomto případě podáno i dovolání, musí se řízení přerušit a počkat na výsledek dovolacího soudu. Řízení probíhá ve dvou krocích: Řízení o povolení obnovy (iudicium rescindens) Řízení obnovené (iudicium rescisorium)

V prvním kroku se soud zabývá, jestli je ţaloba vůbec přípustná a to například, zda byla podána oprávněnou osobou, jestli byla splněna lhůta k podání. Zjišťuje, zda ţaloba netrpí vadami, které by k obnově řízení mohly bránit. V případě, ţe tyto podmínky nejsou splněny, nelze ţalobě vyhovět a ţaloba bude zamítnuta a řízení bude zastaveno. Jsou-li podmínky splněny, soud nařídí jednání, kde projedná, jestli důvody na obnovu řízení jsou opodstatněné či nikoli. Soud se řídí pouze v rozsahu, jaký mu účastník vymezil, výjimky jsou uvedeny v § 235 a-d) Jestliţe soud dospěje, ţe důvody pro obnovu jsou opodstatněné, usnesením povolí obnovu řízení. Druhý krok spočívá v tom, ţe jakmile usnesení o obnově řízení bude v právní moci, začne se o věci jednat znovu. V řízení bude jednáno o všem, co bylo obsaţeno v původním řízení i v řízení o ţalobě. Soud pak můţe dospět k výsledku, ţe usnesením návrh změní nebo původní návrh zruší. Ţaloba pro zmatečnost je také mimořádný opravný prostředek, který je postaven na kasačním opravném systému, to znamená, je-li ţaloba důvodná, rozhodnutí lze jen zrušit. Jako u všech mimořádných opravných prostředcích směřuje proti pravomocným rozhodnutím, pokud tedy máme rozhodnutí, které není pravomocné, nelze touto ţalobou rozhodnutí napadnout. Ţaloba je upravena v § 229 o.s.ř. Tato ţaloba má za úkol sjednat nápravu procesně právních nedostatků. Tedy k tomu, aby mohla být zrušena rozhodnutí, která byla vydána po řízení postiţeném tak zásadními a podstatnými vadami, ţe bylo zmatečné (a to bez ohledu na to, zda

15

konečná rozhodnutí jsou nebo nejsou věcně správná).20 Nelze se domáhat nápravy, v případě, ţe soud pochybí v otázkách právních, hmotněprávních při posuzování věci. Tak jako u ţaloby na obnovu řízení nezáleţí, jakou formou soud rozhodl. Ţaloba můţe být podána jak proti rozsudku (částečnému, mezitímnímu, konečnému nebo rozsudkem pro uznání, pro zmeškání, usnesením, platebním rozkazem či proti směnečnému nebo šekovému platebnímu rozkazu.

I u této ţaloby se vyskytují případy, kdy nelze proti těmto rozhodnutím ţalobu podat a tím jsou například rozhodnutí o rozvodu manţelství, to platí i u registrovaného partnerství nebo proti výroku o nákladech řízení, proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o ţalobě pro zmatečnost a jiné.

K podání ţaloby je oprávněn účastník původního řízení, jeho právní nástupce nebo vedlejší účastník, ale jen v případě, ţe ţaloba nebude směřovat proti straně, které se účastnil a podat ţalobu můţe také státní zastupitelství dle § 35. Lhůta k podání činí 3 měsíce od doručení napadeného rozhodnutí. Podle důvodové zprávy k zákonu č.30/2000 Sb. byla délka lhůt k podání ţaloby pro zmatečnost stanovena tak, aby navrhovatel ţaloby mohl její důvod náleţitě uplatnit a současně, aby se tak muselo stát během takové doby, která by zbytečně nenarušovala právní jistotu (důvěru v právní stav nastolený pravomocným soudním rozhodnutím). 21 Zákon upravuje pro některé případy přípustnosti ţaloby pro zmatečnost odlišně stanovený počátek běhu lhůty pro podání ţaloby viz § 234.22 Stane-li se, ţe lhůta pro podání byla zmeškána, lhůtu nelze prominout. Rozhodnutí, proti, kterým lze ţalobu podat, se rozdělují do několika skupin. Do první skupiny mohu zařadit důvody, jako jsou špatná pravomoc soudu, účastník nebyl způsobilý být účastníkem řízení, neměl procesní způsobilost, rozhodoval vyloučený soudce, soud nesprávně obsazen. V další skupině mohu uvést přípustnost proti pravomocným rozhodnutím soudu I. stupně nebo odvolacího soudu, jimiţ bylo řízení skončeno ve věci samé, tedy rozsudkem, platebním rozkazem, směnečným či šekovým platebním rozkazem nebo usnesením o věci

20

KINDL, Milan, Alexander ŠÍMA a Ondřej DAVID. Občanské právo procesní. Plzeň: Čeněk, 2005, 415 s. ISBN 8086898-47-4 ,str. 286 21 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 696 22 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2004, 691 s. ISBN 80-7201-464-1, str. 483

16

samé.23 Třetí skupina zahrnuje v případě, ţe účastníkovi byla odepřena moţnost jednat před soudem v pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu. V poslední skupině jde o důvody, kdy bylo pravomocné usnesení odvolacího soudu odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení. Stejně jako u ţaloby pro obnovu řízení tak i u ţaloby pro zmatečnost se v případě, podá-li se více opravných prostředků, dává přednost opravnému prostředku a tím je dovolání. Nebo pokud bylo stejné rozhodnutí napadeno, jak ţalobou na obnovu řízení nebo ţalobou pro zmatečnost, soud řízení spojí. Náleţitosti ţaloby jsou obecné a zvláštní.  Jde o označení rozhodnutí, proti němuţ směřuje, v jakém rozsahu je napadáno, důvod ţaloby, skutečnosti, ze kterých vyplývá, ţe je podána včas, označení důkazů k prokázání důvodnosti ţaloby a čeho se ţalobce domáhá (ţalobní návrh).24 Neobsahuje-li ţaloba tyto náleţitosti, soud prostřednictvím usnesení vyzve účastníka k odstranění vad ve stanovené lhůtě a jakým způsobem má opravu provést nebo doplnit. Pokud účastník neodstraní vady ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem, soud ţalobu odmítne. Ţaloba pro zmatečnost nemá ani suspenzivní ani devolutivní účinek. Podáním ţaloby se právní moc ani vykonatelnost neodkládá, ale existují výjimky, kdy soud můţe vykonatelnost odloţit a to v takovém případě, kdy se soud domnívá, ţe ţaloba je důvodná a tím pádem bude ţalobě vyhověno. Řízení o ţalobě pro zmatečnost projednává soud, který o dané věci rozhodoval v první instanci nebo v některých případech i u soudu odvolacího, ale je v případě, ţe účastník napadá jeho rozhodnutí. Toto však neplatí, pokud jeli odvolacím soudem, soud vrchní. Soud zjišťuje, jestli podaná ţaloba je opravdu důvodná. V případě, ţe ţaloba je důvodná, soud nařídí jednání a pomocí usnesení napadené rozhodnutí zruší. Pokud důvody vedoucí ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu lze vztáhnout i na předcházející rozhodnutí soud I. stupně, soud je usnesením rovněţ zruší, ačkoliv nebylo ţalobou přímo napadeno.25 Poté soud poţadovanou věc projedná znovu a to s důkazy, které byly předloţeny v původním řízení i novými 23

KINDL, Milan, Alexander ŠÍMA a Ondřej DAVID. Občanské právo procesní. Plzeň: Čeněk, 2005, 415 s. ISBN 8086898-47-4, str. 287 24 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2004, 691 s. ISBN 80-7201-464-1, str. 483 25 KINDL, Milan, Alexander ŠÍMA a Ondřej DAVID. Občanské právo procesní. Plzeň: Čeněk, 2005, 415 s. ISBN 8086898-47-4, str. 289

17

skutečnostmi, na které bylo poukazováno v ţalobě pro zmatečnost. Nastane-li situace, ţe soud shledá ţalobu nepřípustnou a to z důvodu zmeškání lhůty nebo podání ţaloby neoprávněnou osobou, soud ţaloby zamítne a tím pádem v této věci není třeba nařídit jednání. Jako u všech mimořádných opravných prostředků lze ţalobu měnit jen ve stanovené lhůtě pro podání ţaloby.

18

KAPITOLA DRUHÁ 2.1 VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY Pojem dovolání v našem procesním právu není ţádnou novinkou. Tento pojem známe jiţ z úpravy rakousko-uherské z josefínského soudního řádu z roku 1781. Základními rysy této úpravy byly, ţe dovolání zde bylo upraveno jako opravný prostředek řádný a tento prostředek šlo vyuţít jen proti rozhodnutí odvolacího soudu měnící rozsudky prvoinstanční. Podle josefínského soudního řádu tedy nebylo dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu vůbec přípustno.26 Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozsudkům byla zakotvena aţ dvorským dekretem ze dne 15.2. 1833 čís. 2593 sb. Významnější úlohu měla úprava obsaţená v civilním řádu soudním z roku 1895, zákon č. 113/1895 ř.z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní, CŘS) která platila aţ do roku 1949.

Civilní řád soudní po své recepci do československého

právního řádu (zákonem ze dne 28.10.1918, č. 11/1918 Sb. tzv. recepčním zákonem), působil jen na území, kde do vzniku samostatného Československa platilo rakouské právo, tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a byl několikrát novelizován. Významná byla novela provedená zákonem č. 251/1934 Sb., ve znění zákona č. 314/1936 Sb., která zasáhla i do úpravy dovolání, obsaţené v § 502 aţ 513 CŘS. 27 Hlavními rysy této úpravy byly oproti občanskému soudnímu řádu, ţe dovolání bylo opravným prostředkem proti rozhodnutím odvolacího soudu, včasným podáním dovolání se odkládala právní moc a vykonatelnost rozhodnutí, dovolání bylo tehdy tedy vybaveno suspenzivními účinky. Teorie procesního práva neviděla podstatných rozdílů mezi odvoláním a dovoláním, proto také stála úprava v civilním řádu soudním na zásadě, ţe i pro dovolání se pouţijí ustanovení upravující odvolání, ledaţe je v ustanoveních o dovolání uvedeno něco jiného § 513 CŘS. Dovolání šlo podat jen pouze proti vydaným rozsudkům. Opravným prostředkem proti usnesením byl v této době tzv. rekurs, dovolací rekurs. Přípustnost dovolání byla omezena, ţe nešlo podat ve věcech nepatrných (jestliţe peněţitá částka nepřesahovala 5.000,- Kč). Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu bylo přípustné jen tehdy, jestliţe předmět sporu, o němţ měl dovolací soud rozhodnout, převyšoval v penězích nebo peněţité hodnotě 15 000 Kč nebo šlo-li o spor o výši vyţivovací povinnosti ze zákona. Dovolání se podávalo ve

26

BULÍN, Hynek. Dovolání podle práva československého, německého a francouzského. Brno, 1935, str. 16 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1863 27

19

čtrnáctidenní lhůtě počítané od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací spis musel být podepsán advokátem a kromě obecných náleţitostí musel obsahovat uvedení rozsahu, ve kterém se rozsudek napadá, stručné označení dovolacích důvodů, dovolací návrh. Dovolaní bylo moţno vznést jen z těchto dovolacích důvodů rozsudek odvolacího soudu je zmatečný pro některou z vad vypočtených v § 447 CŘS, poněvadţ odvolací řízení trpí vadou, která, aniţ působí zmatečnost, byla způsobilá zabránit zevrubnému vysvětlení a důkladnému posouzení rozepře, poněvadţ rozsudku odvolacího soud je v některé podstatné části poloţen za základ skutkový předpoklad, který je v rozporu s procesními předpisy první nebo druhé stolice, rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci. Dovolací soud rozhodoval zásadně v neveřejném zasedání. Rozhodnutí o dovolání bylo ovládáno principem, ţe dovolací soud rozhoduje zpravidla ve věci samé. Vyššímu soudu přísluší rušit napadené rozsudky, potvrzovat nebo dokonce nahrazovat vlastním rozhodnutím.28 Vývoj dovolání v novodobé historii je moţno vyčlenit do tří základních období a to změny občanského soudního řádu provedené v zákoně 519/1991 Sb. zde bylo dovolání navráceno zpět do systému opravných prostředků. Dalšími změnami v dovolacím řízení byly v zákoně č. 238/1995 Sb. a poslední výrazná změna byla obsaţena v zákoně č. 30/2000 Sb. k úpravám dovolání docházelo i nadále, ale tyto změny nebyly zásadní aţ na nynější novelu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.29 V prvním období, kdy byl institut dovolání vrácen do českého právního řádu jako opravný prostředek. Tato novela měla za úkol odstranit nedemokratické prvky, které byly v občanském soudním řádu uvedeny. Institut dovolání měl za úkol nahradit stíţnost pro porušení zákona, i kdyţ jen na omezenou dobu. Později platila jak stíţnost pro porušení zákona tak dovolání. V tomto období byla řešena otázka, zda-li se má dovolání brát jako mimořádný opravný prostředek nebo řádný opravný prostředek, ale pro rychlejší a hlavně levnější řízení byla nakonec zvolena varianta mimořádného opravného prostředku. V první a druhém období bylo charakteristické, ţe dovolání slouţilo jako jediný k tomu určený mimořádný opravný prostředek také k nápravě zmatečnostních vad řízení (šlo o vady vypočtené v § 237 OSŘ ve znění účinném do 31.12.1995, potaţmo o vady vypočtené v § 237

28

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1863 - 1864 29 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1865

20

odst. 1 OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000.

30

Dovolaní bylo podáváno zásadně

v jednoměsíční lhůtě. Dovolací soud rozhodoval ve věci samé zásadně formou rozsudku, dovolací soud nařizoval jednání a existovaly dva dovolací soudy. Ve druhém období bylo moţnost podat dovolání i proti usnesením ve věci samé s korekcí ve prospěch dovolacího soudu danou předchozí procesní aktivitou pozdějšího dovolatele. Dovolací soud sám totiţ tehdy mohl učinit závěr, ţe dovolání je přípustné jelikoţ napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jen kdyţ odvolací soud předtím nevyhověl návrhu účastníka (pozdějšího dovolatele) na vyslovení přípustnosti dovolání, učiněnému nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé (srov. §239 odst. 2 OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000). I v tomto období platila jednoměsíční lhůta, ve které bylo moţné dovolání podat a to od právní moci napadeného rozsudku. Ve třetím období přinesla novela občanského soudního řádu, která byla provedena zákonem č. 30/200 Sb. tato novela měla znamenat další krok k rekodifikaci civilního procesu. Výrazné změny přinesla v oblasti opravných prostředků. Byla navrácena ţaloba pro zmatečnost do českého právního řádu (dříve byla zmatečnost brána jako dovolací důvod, která bránila institutu dovolání). Příjem této ţaloby pro zmatečnost vedly ke změnám ustanoveních o dovolání, které pak měly za úkol sjednocovat rozhodovací činnost obecných soudů. Další změna se týkala přípustnosti dovolání a její diformitě. Byly zde nově vymezeny podmínky přípustnosti a nepřípustnosti podání dovolání a lhůta k podání dovolání byla prodlouţena na dva měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

30

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1865

21

KAPITOLA TŘETÍ 3.1 PŘÍPUSTNOST DOVOLÁNÍ Institut dovolání podle českého civilního procesu patří mezi opravné prostředky mimořádné, jak jiţ bylo zmíněno v předešlých kapitolách. Mimořádným prostředkem chápeme, ţe podání dovolání by mělo být podáno opravdu jen ve výjimečných případech. Bohuţel dnešní praxe je opačná. Dovolání lze podat proti pravomocným rozhodnutím dle zákonem stanovených podmínek. Dovolání stálo do roku 2000 na dvou zásadách. V prvním případě, jde o zásadu univerzality, ta nám stanoví, ţe je moţné podat dovolání proti všem rozhodnutím odvolacího soudu. V druhém případě, jde o zásadu diformity, tím rozumíme podat dovolání jen proti rozhodnutím, která mají za následek nějakou újmu. Dnes je přípustnost dovolání postavena na zásadě diformity. Tato zásada neplatí dle občanského soudního řádu v bagatelních věcech, v zákoně o rodině. Jestli bude dovolání podáno či ne je zcela v kompetenci účastníků soudního řízení. Můţeme to chápat jako součást dispoziční zásady civilního procesu, kaţdý účastník má právo podat dovolání proti rozhodnutí, které mu přivodí újmu a pomocí dovolání zrušit toto rozhodnutí a odstranit újmu, která mu tímto rozhodnutí byla způsobena. Na přípustnost dovolání se můţeme podívat jak ze stran objektivních tak i subjektivních podmínek pro podání dovolání. Objektivní a subjektivní podmínky přípustnosti dovolání vysvětlím podrobněji v následujících kapitolách.

3.2 OBJEKTIVNÍ PODMÍNKY PŘÍPUSTNOSTI Dovolání je přípustné jen za podmínek stanovených v zákoně. Podmínky přípustnosti jsou uvedeny v § 237 – 238a o.s.ř. Tuto přípustnost dovolání zkoumá Nejvyšší soud s účinností od 1.1. 2013 je zákonem upravena zcela nová koncepce přípustnosti dovolání. Ústavní soud ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zrušil. Ústavní soud spatřuje protiústavnost dotčeného ustanovení především v tom, ţe porušuje princip předvídatelnosti, jeţ musí být právnímu státu vlastní, neboť je projevem zásady právní jistoty a zásady rovnosti subjektů. Navíc se nepředvídatelností soudních rozhodnutí zvyšuje riziko odepření spravedlnosti.31

31

http://www.epravo.cz/top/clanky/zmeny-institutu-dovolani-v-civilnim-rizeni-87976.html

22

Dovolání je přípustné proti: Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení Tedy proti kaţdému rozhodnutí odvolacího soudu proti rozsudku nebo proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o odvolání účastníka proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a to jsou taková rozhodnutí: rozsudek či usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudek či usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudek či usnesení, kterým bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení nebo byla postoupena jinému soudu či orgánu anebo řízení zastaveno rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl schválen smír rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto, ţe zpětvzetí ţaloby není účinné32 Ve všech těchto případech je dovolání přípustné jen tehdy, jestliţe napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, ať uţ jde o právní otázku z oblasti práva hmotného nebo práva procesního, při jejímţ řešení se: odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodováno rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak Novelou došlo k zpřehlednění nepřípustnosti dovolání, které jsou uvedeny v § 238 o.s.ř., u tohoto ustanovení neexistují výjimky. Dovolání tedy nelze nově podat v těchto případech: ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaţe jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení

32

http://www.nsoud.cz/judikaturans_new/ns_web.nsf/web/Rozhodovacicinnost~Pruvodcerizenim~Rizeni_o_dov olani_podle_obcanskeho_soudniho_radu~?openDocument&lng=CZ

23

ve věcech mezinárodních únosů dětí, podle mezinárodních smluv, které je součástí právního řádu, nebo podle primo pouţitelného předpisu Evropských společenství ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství proti rozsudkům a usnesením, v nichţ dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněţitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaţe jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíţí ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proti usnesením, proti nimţ je přípustná ţaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběţném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným v průběhu odvolacího řízení § 238a o.s.ř. V tomto případě se jedná o usnesení odvolacího soud, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom: kdo je procesním nástupcem účastníka vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka 33 přistoupení dalšího účastníka34 záměně účastníka35 Proti těmto usnesením odvolacího soudu je dovolání přípustné bez potřeby splnění dalších podmínek.

3.3 SUBJEKTIVNÍ PŘÍPUSTNOST DOVOLÁNÍ Subjektivními podmínkami se rozumí okruh osob, které jsou oprávněné k podání dovolání. Je třeba přesně vymezit okruh subjektů k tomu, aby bylo dovolání přípustné. Povaha dovolání jako mimořádného opravného prostředku je posílena i poměrně úzkým okruhem osob, které 33

§ 107a § 92 odst. 1 35 § 92 odst. 2 34

24

ho k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně mohou podat. 36 Zda bude dovolání podané či nikoliv je zcela v kompetenci účastníků řízení. K dovolání je v souladu s dispoziční zásadou civilního řízení legitimován v první řadě účastník řízení. 37 Je třeba zmínit, ţe podat dovolání můţe jen ten účastník, kterému byla způsobena újma a újma by mohla být odstraněna pomocí podaného dovolání, které by mohlo napadené rozhodnutí zrušit.38 Při tomto posuzování nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, ţe rozhodnutím odvolacího soudu byla účastníku způsobena určitá újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.

39

Je-li podáno dovolání

účastníkem, kterému nebyla rozhodnutím způsobena ţádná újma, soud takové dovolání odmítne. Můţe nastat situace, ţe k podání dovolání je oprávněn i právní nástupce a to zejména v případech, kdy účastník ztratí způsobilost být účastníkem před skončením tohoto řízení, to znamená, ţe řízení nesmí být ještě pravomocně skončeno. Samozřejmě to celé je v kompetenci soudu, rozhodne-li, ţe v tomto řízení nelze pokračovat s tímto právní nástupcem, řízení ukončí a zbylým účastníkům zašle usnesení o rozhodnutí. To samé platí i v opačném případě, rozhodne-li soud, ţe dle povahy věci lze pokračovat s novým právním nástupcem, vydá usnesení, kde oznámí ostatním účastníkům řízení, ţe se bude pokračovat s tímto právním nástupcem. Existují případy, kde máme v řízení na jedné straně více účastníků. Zde je zapotřebí zjistit v jakém společenství se účastníci nacházejí a dle povahy společenství jejich práva a povinnosti. Dovolání můţe být podáno samostatným společníkem.40 Podá-li dovolání jeden z nerozlučných společníků41 a půjde-li o dovolání podané tím, kdo je k tomu i jinak oprávněn, včasné a přípustné, dovolání se vztahuje na všechny společníky a dovolací soud bude postupovat stejně, jako kdyby dovolání podali všichni.42

36 37

SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str..637 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 637

38

Rozhodnutí NS ze dne 13.4.2010, sp. zn. 32 Cdo 1959/2009. Nejvyšší soud judikoval, ţe k podání dovolání je oprávněn “pouze ten účastník, v jehoţ poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, ţe dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. Např. Důvody usnesení NS ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000. 39

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1907-1908 40 41

§ 91 odst. 1 § 91 odst. 2

42

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1907

25

Vedlejší účastníky občanský soudní řád moc nespecifikuje, o tom je-li oprávněn podat dovolání i vedlejší účastník. Z judikatury Nejvyšší soudu 43 ovšem vyplývá, ţe vedlejšímu účastníku nelze odepřít právo podat dovolání.44 Domnívám se, ţe tato otázka není velmi dobře řešena, jelikoţ tu máme třeba usnesení Nejvyššího soudu, které nám říká:“ že ve smyslu § 240 odst. 1 a § 93 odst. 3 o. s. ř. má vedlejší účastník zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení § 203 odst. 1 a § 231 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává.“45 Subjektivní přípustnost můţe mít také státní zastupitelství a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.46 Zde je zapotřebí zdůraznit zda byl podán návrh ze strany Úřadu pro zastupování státu, a tím pádem jsou účastníky řízení nebo zda-li vstoupil do jiţ zahájeného řízení ve věcech uvedených v zákoně. 47 V případě, ţe státní zastupitelství a Úřad pro zastupování podaly návrh, jsou oprávněny také podat dovolání, ale pokud vstoupily do řízení, jsou oprávněné ke všem úkonům, které můţe vykonat účastník řízení. Mohou podat opravné prostředky jako je odvolání, ţalobu na obnovu řízení nebo ţalobu pro zmatečnost, ale občanský soudní řád se nezmiňuje o podání dovolání.48

43

Rozsudek Nejvyššího soudu 13.2.2003, sp. zn. 28 Cdo 164/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 1843/97 44

SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 638

45

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.2.2010, sp. zn. 28 Cdo 768/2010 46 Zákon 201/2002 Sb. 47 48

SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 639 SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 639

26

KAPITOLA ČTVRTÁ 4.1 PODÁNÍ DOVOLÁNÍ Občanský soudní řád stanoví několik podmínek k úspěšné realizaci podání dovolání, aby bylo podání dovolání úspěšné, jsou k tomu potřeba dobré znalosti jak praktické tak teoretické. Jedná se o podmínky dodrţení dovolací lhůty, povinné zastoupení, náleţitosti dovolání jak obecné tak zvláštní, musí být přesně vymezeny dovolací důvody. Institut dovolání je sám osobě velmi náročný proces a bez splnění těchto podmínek můţe vést k tomu, ţe podané dovolání bude zamítnuto.

4.2 POVINNÉ ZASTOUPENÍ V civilní řízení u soudu prvoinstančním, odvolacím poskytuje účastníkům řízení volnost v otázce právního či jiného zastoupení na rozdíl u institutu dovolání, kde zástupcem dovolatele musí být advokát nebo notář. Notářovo oprávnění zastupovat dovolatele musí být v souladu s omezením, která pro poskytování právní pomoci notáři upravuje notářský řád (§ 3 odst. 1 NŘ). 49 Na jednu stranu to můţeme chápat jako zvláštnost v občanském soudním řádu, ale na druhou velmi opodstatněnou procesní podmínku, jelikoţ je dovolací řízení časově velice náročné a je zapotřebí dobrých znalostí práva v praxi, k tomu, aby byla opravdu poskytnuta odborná právní pomoc. Tato podmínka byla také vytvořena z důvodu, ţe Nejvyšší soud byl zavalen neodborně sepsanými dovoláními a tím se všechna řízení zbytečně prodluţovala, jelikoţ se soud musel zabývat těmito dovoláními. Nastane-li situace, ţe dovolatel jiţ podal své dovolání sám, aniţ by měl právnické vzdělání, je moţné tento nedostatek odstranit. Soud vyzve dovolatele v dané lhůtě, ţe si můţe zvolit advokáta nebo notáře, aby toto dovolání bylo advokátem či notářem upraveno, změněno či doplněno. Dovolatel můţe před uplynutím lhůty poţádat o ustanovení zástupce na náklady státu. Dovolateli se tedy automaticky prodluţuje lhůta k podání dovolání, jelikoţ se čeká na právní moc tohoto usnesení. Nesplní-li dovolatel tyto podmínky, jeho řízení bude soudem zastaveno, protoţe jednou z podmínek, kterou dovolatel musí splnit je povinné zastoupení. Zástupce dovolatele má za úkol poskytovat odbornou pomoc, sepsat dovolání pokud je zapotřebí 49

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2004, 691 s. ISBN 80-7201-464-1, str. 467

27

odstranit vady v náleţitostech, vymezit dovolací důvody a po dobu trvání dovolacího řízení dovolatele zastupovat. Dovolatel můţe být zastoupen na základě plné moci.50 I zde existují výjimky, kdy dovolatel nemusí mít povinné zastoupení a to v případě, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právní vzdělání nebo právnická osoba, za nichţ jedná osoba s právnickým vzděláním.

51

Je-li dovolatelem stát, obec nebo vyšší územně

samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a, §21b, která má právnické vzdělání 52nebo obec, jestliţe ji zastupuje stát podle § 26a a jestliţe jménem státu jedná za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.53

4.3 NÁLEŢITOSTI DOVOLÁNÍ K tomu, aby bylo podání dovolání úspěšné, musí splňovat všechny podmínky stanovené zákonem a mezi další podmínkou k podání dovolání jsou náleţitosti dovolání. Při zpracování písemného dovolání advokátem musí obsahovat vedle náleţitostí obecných, které jsou uvedeny v § 42 odst. 4 54 i náleţitosti zvláštní, těmi se rozumí náleţitosti uvedené v § 241a)

50

R 37/2000 – NS sp. zn. 2Cdon 680/97: není-li plná moc udělená advokátu omezena jen na řízení před soudem určitého stupně a obsahuje-li zmocnění k podávání opravných prostředků, je tím prokázáno právo advokáta vystupovat v odvolacím i dovolacím řízení jako zástupce účastníka ze zákona anebo dle rozhodnutí. 51 R25/2000: Podmínkou právnického vzdělání podle ustanovení § 241 odst. 1 OSŘ splňuje jen dovolatel, který získal vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice nebo vysokoškolské vzdělání, získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území bývalé ČSFR nebo jejích právních předchůdců, případně odvolatel s nostrifikovaným zahraničním vysokoškolským právnickým vzděláním. Ukončení studium na fakultě veřejné bezpečnosti bývalé Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti nesplňuje podmínku právnického vzdělání dovolatele ve smyslu ustanovení § 241 odst. 1 OSŘ (nyní ve smyslu § 241 odst. 2,3,4) nesplňuje 52

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1913 53 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1913 54

Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyţaduje další náleţitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Je-li účastník zastoupen advokátem, můţe být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehoţ vzor byl uloţen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné podobě je třeba předloţit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby kaţdý účastník dostal jeden stejnopis, jestliţe je to třeba. Podání v jiných formách činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě

28

a tím je označení rozhodnutí, proti kterému směřuje, rozsah, ve kterém se rozhodnutí napadá, důvod, z jakého se rozhodnutí napadá (dovolací důvod), důkazy k prokázání dovolacího důvodu a čeho se odvolatel domáhá (dovolací petit).

označení rozhodnutí, proti kterému směřuje označením je chápáno, jaké rozhodnutí odvolacího soudu je napadáno, označení soudu, který rozhodnutí vydal, k jakému dni bylo datováno a uvedení čísla jednacího. určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovoláním napadá, pokud je dovolání přípustné je určení rozsahu v souladu s dispoziční zásadou a je tedy nutné, aby účastník (dovolatel) správně vymezil, které výroky napadá, řádně je označil, aby nenastaly pochybnosti, které výroky jsou napadány. Často se totiţ stává, ţe dovolatel poţaduje dovolání v plném rozsahu, ale neuvědomuje si, ţe se to pak také týká nákladů řízení, proti kterým dovoláním nelze podat. Pokud by chtěl účastník rozsah dovolání měnit lze to je v dovolací lhůtě.

dovolací důvod vyplývá z obsahu vylíčení dovolatele po skutkové stránce, tento důvod je třeba v dovolacím řízení nejen tvrdit, ale v případě potřeby i prokázat55 dovolací důvody jsou uvedeny v § 241a odst. 2,3, ale pozor jako dovolací důvod nemůţeme uvést přesnou citaci tohoto paragrafu jak je uvedeno v rozhodnutí NS sp.zn. 29 Odo 1060/2003 56 , dovolací důvody musí být zcela vymezeny od ostatních podmínek přípustnosti dovolání

označení důkazů, které slouží k prokázání důvodů dovolání, zde se jedná o takové důkazy, které byly předloţeny v řízení před soudem prvního stupně, v tomto řízení není navrhování nových důkazů povoleno a dokazování se v dovolacím řízení

55

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1917 56

Pouhá citace textu ustanovení § 241a odst. 2, popřípadě téţ odstavec 3) o.s.ř. není řádným uplatněním dovolacího důvodu. Není-li takto formulované dovolání doplněno o údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ve lhůtě určené v ustanovení § 241b odst- 3 o.s.ř., Nejvyšší soud je bez dalšího odmítne podle § 43 odst. 2 o.s.ř

29

neprovádí. Dle OSŘ existují výjimky, kdy je moţno k prokázání dovolacích důvodů provést dokazování

dovolací návrh je důleţitou součástí dovolání, zde odvolatel navrhuje dovolacímu soudu jak se má s napadeným rozhodnutím naloţit, odvolatel zde navrhuje vady, pro které by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu nebo soudu prvního stupně zrušeno a vráceno k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí a to u soudu, který je k tomu oprávněn .

4.4 DOVOLACÍ DŮVOD Další podmínkou, aby bylo dovolání přípustné, musí být správně vymezen a uveden dovolací důvod. Důvod, pro který je moţno podat dovolání je stanoven zákonem. Před novelou O.S.Ř., která byla provedena zákonem č. 404/2012 Sb. s účinností od 1.1.2013, bylo dovolacích důvodu několik. Jako dovolací důvod bylo moţné uvést: řízení bylo postiţeno vadou, která vedla k špatnému posouzení věci, zde mohu uvést vady jako např. ţe dokazování nebylo v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř. např. osoba, která měla být vyslechnuta jako svědek, byla slyšena jako účastník řízení, svědek nebyl o svých povinnostech řádně poučen, důkaz listinou byl proveden v rozporu s § 129 odst. 1, nebyl proveden navrţený důkaz soud povaţoval tvrzení účastníků za shodná, ačkoliv tomu tak nebylo nebo nešlo o skutková tvrzení, vada můţe spočívat také v tom, ţe ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud prvního stupně a odvolací soud nesjednal vyplývajícím způsobem nápravu57

rozhodnutí spočívalo na nesprávné posouzení věci, tím je myšleno, omyl soudu při pouţití práva a to ve smyslu, ţe soud pouţil jiný právní předpis, neţ který měl správně pouţít, nebo soud aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyloţil58

57

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1918 - 1919 58 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1919

30

rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliţe výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá §132, protoţe soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, soud prominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo 59

Nyní jiţ platí pouze bod 2, a tím je důvod nesprávné posouzení věci. O takový případ jde, pokud se soud dopustí omylu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Taková situace nastává, jestliţe soud pouţil jiný právní předpis, neţ který správně pouţít měl, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale chybně jej vyloţil.60 Vymezení pouze tohoto důvodu bylo dáno tím, aby se Nejvyšší soud mohl zabývat pouze právními otázkami podaného dovolání a tím pak ulehčil přetíţenost tohoto soudu podanými dovoláními, z důvodů které byly uvedeny výše, protoţe jak nám je jiţ známo, dovolací řízení trvají velice dlouho, jsou zde veliké prodlevy a soudci nestačí všechna podání rychle a včas projednat. Cílem této novely je urychlit vyřízení těchto mimořádných opravných prostředků a to v lhůtě 6 měsíců jako je tomu u kasačních stíţností u Nejvyššího správního soudu. Dovolací řízení se z tohoto důvodu musí zabývat celým rozhodnutím a nejen vymezené části, jelikoţ se právní posouzení vztahuje na celé rozhodnutí.

59

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1920 60 KINDL, Milan, Alexander ŠÍMA a Ondřej DAVID. Občanské právo procesní. Plzeň: Čeněk, 2005, 415 s. ISBN 8086898-47-4, str. 294

31

KAPITOLA PÁTÁ 5. NÁLEZ ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR V této práci se musím zmínit o nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11,který se zabývá neustálou problematikou přípustnosti dovolání, kterou se pokouší vyřešit tím, ţe ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů se ruší uplynutím dne 31.12.2012.61 Tento nález byl vydán na podnět ústavní stíţnosti vedenou pod sp.zn. II. ÚS 2371/11, kde se stěţovatelka domáhala mj. zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2009 sp. zn. 29 Cdo 101/2007, neboť má za to, ţe v důsledku tohoto rozhodnutí porušily obecné soudy její základní právo garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo jednat v souladu se zásadou smluvní volnosti dle čl. 2 odst. 3 Listiny.62 Dle tohoto Ústavní soud přerušil toto řízení a navrhl plénu dle ust. § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů zrušit ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro jeho rozpor s ústavním pořádkem. 63 K naznačenému postupu vedlo II. Senát Ústavního soudu zjištění, ţe v napadeném rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela absentovalo odůvodnění přípustnosti dovolání, ve smyslu výkladu úvah, které Nejvyšší soud vedly k závěru o zásadním významu jím řešených otázek. Jinými slovy z předmětného rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo patrno, která z alternativ uvedená v ust. § 237 odst. 3 o.s.ř. odůvodnila v dané věci úsudek o tom, ţe přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam. Ústavní soud zaslal předmětný návrh na zrušení napadených ustanovení Poslanecké sněmovně a senátu Parlamentu České republiky, kde konstatoval, ţe napadené ustanovení bylo do o.s.ř. vřazeno jeho tzv. velkou novelou, kterou obsahoval bod 315 zákona č. 30/2000 Sb. s účinností od 1.1.2001 působí v právním řádu v nezměněné podobě dodnes.64 K této problematice byla vypracována analýza vycházející z 500 rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaných za období od 1.9.2009 – 31.8.2010 a vybraných dle předem stanoveného algoritmu. Z celkového počtu 500 zkoumaných rozhodnutí jich bylo 278 rozhodnutími o tzv. nenárokovém dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (55,6% všech zkoumaných 61

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiţ bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliţe dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, ţe napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. 62 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 1 odůvodnění nálezu 63 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 2 odůvodnění nálezu 64 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 6,8 odůvodnění nálezu

32

rozhodnutí), z toho bylo v 54 případech (19,42% rozhodnutí o nenárokovém dovolání, 10,8% všech zkoumaných rozhodnutí) shledáno dovolání přípustným (32 vyhovujících a 22 zamítavých rozhodnutí) a v 224 případech shledáno dovolání nepřípustným (80,58% rozhodnutí o nenárokovém dovolání, 44,8% všech zkoumaných rozhodnutí).65 Ústavní soud poţádal o vyjádření k otázce předvídatelnosti této úpravy Nejvyšší soud a Českou advokátní komoru. Česká advokátní komora se k této otázce vyjádřila, ţe povaţuje ust. § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ust. § 237 odst. 3 o.s.ř. „za dostatečnou záruku předvídatelnosti“ Nejvyšší soud na úvod svého vyjádření uvedl, ţe podle jeho přesvědčení je úprava přípustnosti dovolání obsaţená v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. je předvídatelná Nejvyššímu soudu není známa ţádná relevantní argumentace, která by v literatuře nebo v judikatuře obecných soudů a Ústavního soudu tento závěr zpochybňovala. Nejvyšší soud dále předloţil podrobnou statistiku dovolání, z níţ vyplývá, ţe 72,5 % rozhodnutí spadajících pod přípustnost dovolání dle ust. 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je odmítavých, 7,5% zamítavých a 20% je kasačních. Nejvyšší soud jako vrcholový soudní orgán uzavřel, ţe rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy a ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. má při naplňování této role svou nezastupitelnou funkci).66 Ústavní soud je povinen neţ-li přistoupí k věcnému posouzení návrhu II. senátu Ústavního soudu jestli jsou dány podmínky pro jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.67 Podle názoru Ústavního soudu mezi základní principy právního státu patří princip předvídatelnosti zákona, jeho srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti 68 Kaţdá právní úprava musí vyjadřovat respekt k obecným zásadám právním principům, jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost právních aktů, které strukturují právní řád demokratického právního státu. Úkolem soudce v podmínkách materiálního právního aktu nalézt řešení, které by zajištovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu a, není-li to moţné, rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, reps. dle obecného přirozenoprávního principu (viz nález sp. Zn. II. ÚS 2048/09 ze dne 2.11.2009.69 V další nálezu je uvedeno, ţe samostatná existence dovolání jako mimořádného opravného prostředku nepoţívá

65

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 12 odůvodnění nálezu Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 14,15,17 odůvodnění nálezu 67 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.7.2006, sp. Zn. Pl. ÚS 18/06 (N 130/42 SbNU 13/397/2006 Sb.) předpokladem zahájení řízení o konkrétní kontrole norem je řádně podaná a přípustná ústavní stíţnost 68 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 15.2.2007, sp. Zn. Pl. ÚS 77/06 69 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 26,31 odůvodnění nálezu 66

33

ústavněprávní ochrany, jinými slovy není povinností státu, aby takový prostředek ochrany práv do svého právního řádu komponoval. To však nezbavuje soud povinnosti interpretovat a aplikovat podmínky připuštění tohoto prostředku, pokud jej stát ve svém zákonodárství vytvořil, tak, aby dodrţel maximy práva na spravedlivý proces. Dovolací soud si musí být při výkladu a aplikaci podmínek připuštění dovolání vědom toho, ţe účastník řízení jím vţdy sleduje ochranu svých subjektivních práv bez ohledu na to, jaký jiný účel řízení o mimořádném opravném prostředku sleduje. Ochranu subjektivních práv proto nelze pouštět ze zřetele ani tam, kde je zákonodárcem sledovaným účelem řízení o mimořádném opravném prostředku tzv. sjednocování judikatury. Tento účel nemůţe převáţit nad ochranou subjektivních práv účastníka řízení tak, ţe se ochrana subjektivního práva zcela vyprázdní a tento účastník se stává pouze jakýmsi „dovolatelem materiálu“ pro sjednocení judikatury, nýbrţ je třeba hledat vztah přiměřené rovnováhy mezi omezením práva na přístup k soudu a tímto účelem, který současně reprezentuje veřejný zájem, jímţ je v daném případě zajištění souladné aplikace a interpretace jednoduchého práva obecnými soudy. 70 Ústavní soud konstatoval, ţe si je vědom jiţ jen realitou podmíněné nutnosti jistého zúţení samotné přípustnosti dovolání, jako mimořádného opravného prostředku, neboť si je vědom nebezpečí zahlcenosti Nejvyššího soudu. Ta pak vede k neúměrnému prodluţování řízení o dovolání, a tím významně přispívá ke vzniku protiústavních průtahů a k odpovědnosti státu za škodu jimi vyvolanou. Nejvyšší soud samostatně nerozhoduje o přípustnosti podání jako takové, nýbrţ naopak rozhoduje toliko o tom, ţe dovolání je nepřípustné, a to v případě, ţe předtím nenalezne „zásadní právní význam“ věci, tj. obsahově vzato, pokud neshledá shora naznačená pochybení a nepřizná jim status „závaţného právního významu“ usnesení Nejvyššího soudu 30 Cdo 3368/2009, nebo usnesení Nejvyšší soudu ze dne 25.11.2009, č.j. 29 Cdo 5254/2007117, opačně ovšem rozhodl nejvyšší soud v usnesení ze dne 30.11.2011 sp. zn. 20 NSCR 66/2011, v němţ je uvedeno, ţe rozhodnutí odvolacího soudu nemusí mít zásadní právní význam z hlediska „rozhodovací činnosti vůbec“, nýbrţ ţe nelze odmítat přípustnost dovolání, má-li právní otázka řešená v rozhodnutí odvolacího soudu význam pro rozhodnutí konkrétní věci, tedy podstatné je, ţe dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Takto konstatoval podobně i v usnesení sp. zn. 23 Cdo 2703/2010, kde Nejvyšší soud setrval u doktríny „zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliţe v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posouzené věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu)“. 70

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 44 odůvodnění nálezu

34

Dále není moţné přehlédnout, ţe odmítnutí zabývat se případně i vadně procesně či hmotněprávní posouzenou věcí, znamená riziko v podobě odepření spravedlnosti.71 Ústavní soud vzal v úvahu, ţe podle ust. § 241 odst. 1 o.s.ř. platí, ţe odvolatel – fyzická osoba musí být v řízení o dovolání od počátku zastoupen advokátem (nemá-li sám právnické vzdělání – ust. § 241 odst. 2, písm. a) resp. není-li právnickou osobou, za níţ mohou jednat osoby vyjmenované v § 20, 20a, 20b o.s.ř., mají-li právnické vzdělání). Z toho plyne, ţe kaţdý odvolatel zvaţuje vyuţití tohoto (mimořádného) opravného prostředku a mimo jiné i stran jeho přípustnosti. Z judikatury Nejvyššího soudu, jakoţ i z provedené analýzy jeho rozhodování vyplývá, ţe značné procento podání (80,58%) je odmítáno právě pro nepřípustnost, neboť Nejvyšší soud nenalezl v podaném dovolání řádně zformulovanou „otázku zásadního právního významu“ vztahující se k napadenému rozhodnutí a tento stav přetrvává jiţ téměř 11 let.72 Z konstrukce dovolání tak, jak je vyjádřena v napadeném ustanovení, které vyţaduje, aby před jeho odmítnutím byl proveden věcný přezkum jiţ v tomto stadiu, nedovoluje, a to z ústavních důvodů, aby byl skrze odmítání dovolání regulován nápad věcí, o nichţ má být meritorně rozhodováno, samotným Nejvyšším soudem. Pokud by se tak dělo i u věcí, které by jinak měly mít naději na úspěch, zesilovalo by se nebezpečí nerovného posuzování analogických věcí do té míry, ţe by jiţ nebylo moţné uvaţovat o právním posouzení vztaţeném ke konkrétnímu obsahu, který věc vykazuje, ale naopak šlo by jiţ o téměř zcela nezávislý, víceméně náhodně přenechaný, atak libovůli vykazující postup, který nerespektuje předvídatelná, tj. předem daná kritéria a je tak rozporný s příkazem stejné aplikace práva ve stejných analogických případech, který je ovšem diktován ústavním pořádkem. Ústavní soud zkoumal empirická data, která si pro posouzení opatřil (viz bod 12) z nich vyplývá, ţe odborně poučení odvolatelé byli neúspěšní jiţ jen při formulování „ otázky zásadního právního významu“ v celých 80,58% z formálně bezvadně podaných dovolání opírajících se o přípustnost o napadené ustanovení. Samotný uvedený údaj vede k dílčímu závěru o pochybnostech stran předvídatelnosti napadeného ustanovení.73 Vyhodnocením empirických dat vede k závěru o tom, ţe reálně existuje problém, který spočívá v nejednotné judikatuře Nejvyššího soudu vztahující se k výkladu a aplikaci napadeného ustanovení. Z empirických dat dále plyne, ţe nazrál čas k tomu, aby byl učiněn 71

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 46,47 odůvodnění nálezu Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 48 odůvodnění nálezu 73 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 54,57 odůvodnění nálezu 72

35

systematický závěr, který by řešil nastíněný problém obecně, nikoliv jen v poloze jednotlivých ústavních stíţností. Nelze přehlíţet i skutečnost, ţe česká republika je relativně často volána k mezinárodněprávní odpovědnosti před ESLP, a to primárně v důsledku nevyjasněné interpretace napadeného ustanovení.74 Závěr odůvodnění je, ţe Ústavní soud chce respektovat svobodnou vůli zákonodárce, kterou vtělí do nové úpravy dovolání, nicméně připomíná, ţe tato úprava musí být do té míry předvídatelná, ţe přípustnost dovolání musí být zřejmá kaţdému potencionálnímu odvolateli ještě předtím, neţ opravný prostředek v podobě dovolání vyuţije. Nová úprava dovolání by měla mít jasnou teoretickou koncepci především v tom smyslu, jaké účely či funkce chce takový opravný prostředek sledovat (a to při respektu k dosavadní judikatuře Ústavního soudu a přirozeně s ohledem na funkce, která má plnit Nejvyšší soud.75

74 75

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 67 odůvodnění nálezu Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11, bod 69 odůvodnění nálezu

36

KAPITOLA ŠESTÁ 6.1 APLIKAČNÍ PRAXE DOVOLÁNÍ Česká republika je demokratický právní stát, jehoţ hlavním znakem je úcta k právům a svobodám občanům České republiky. Aplikace práva je kvalifikovaná forma realizace práva uskutečňována orgány veřejné moci, 76 kde veřejnou mocí chápeme stranu nadřazenou. Orgán veřejné moci nám představuje jakýsi dohled a způsobilost rozhodovat dle zákona o právech a povinnostech obyvatelů České republiky zákonem předepsaným způsobem. Mezi orgány veřejné moci patří státní orgány, jakou jsou ministerstva, soudy, policie, správní úřady, orgány samosprávy. Prostřednictvím těchto orgánu se rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Tento proces aplikace se zabývá zjištěním, zda-li tu právní vztah je či není. Tyto orgány samozřejmě mají své pravomoci a působnosti, které nesmějí překročit a zároveň musejí dodrţovat i normy procesní. K tomuto procesu aplikace práva patří občanské soudní řízení, trestní řízení a správní řízení. Aplikace práva státními orgány představuje specifický proces, při kterém se zjišťuje objektivní pravda za pomoci důkazů (dokazování), kaţdý důkaz hodnocen zvlášť, důkazní prostředky dělíme na přímé a nepřímé. Mezi přímé patří například ohledání místa a zbylé důkazní prostředky jsou nepřímé, protoţe se zjišťují pomocí zprostředkovaných osob, jakou jsou účastníci samotní, svědci, znalci anebo za pomocí předloţených listin. Po vyhodnocení všech předloţených důkazů nastává fáze rozhodovací, kde výsledkem je vydání nějakého právního aktu a tím se rozumí rozsudek soudu. Vydání rozhodnutí je procesní úkon, který náleţí výhradně soudu. Do procesu soud zasahuje právě tím, ţe vydává určitá rozhodnutí, a svým rozhodnutím proces končí.77 Hlavní součástí rozhodnutí je výrok, kde soud popisuje řešení konkrétního sporu. Nezáleţí, o jaký spor se jedná, kaţdé rozhodnutí se posuzuje jak po stránce právní tak i skutkové. Skutkové zjištění tvoří základ, který umoţňuje, aby bylo určité rozhodnutí vydáno, neboť jím je charakterizována určitá konkrétní procesní situace, na niţ

76

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 310 s. ISBN 978-80-7380-454-1. str. 155 77 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 751 s. ISBN 978-80-7201-726-3, str. 281

37

rozhodnutí reaguje. 78 Tak jako skutkové zjištění tak i právní posouzení je součást kaţdého rozhodnutí, nejobecněji znamená vyvození právních důsledků ze skutkového zjištění.79

Tento proces můţeme tedy shrnout do tří základních kroků a těmi jsou: zjištění skutkového stavu zjištění právní normy a výkladu této normy vydání rozhodnutí Aplikační praxe dovolání je taková, jak jiţ bylo zmíněno, ţe dovolání musí směřovat proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Rozhodnutí můţe být ve formě rozsudku či usnesení, aby bylo dovolání přípustné, musí splňovat zákonem předepsané podmínky. V zákoně jsou také uvedené podmínky nepřípustnosti dovolání, proti kterým dovolání podat nelze. Dovolání můţe podat pouze ten účastník, kterému rozhodnutím odvolacího soud byla způsobena nějaká újma.80 V dovolacím řízení musí být účastník zastoupen advokátem nebo ve stanovených případech notářem. Toto řízení je velice náročné a vyţaduje odbornou znalost v praxi. Dovolání musí sepsat sám advokát, protoţe v tomto procesu jde o přezkum sloţitých právních otázek. Sepsané dovolání advokátem musí obsahovat všechny náleţitosti pro podání dovolání. Advokát po celou dobu řízení účastníka zastupuje. V tomto případě má také advokát za úkol správně stanovit a nepromeškat dovolací lhůtu. Lhůta pro podání dovolání trvá do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacím soudem. Forma jakou soudu doručíme dovolání nehraje významnou roli, je to zcela v naší dispozici jestli dovolání podáme osobě na podatelně příslušného soudu nebo zda-li dovolání zašleme třeba prostřednictví české pošty nebo jiným přepravcem. Zde je nejdůleţitější, aby to bylo ve stanovené lhůtě. Lhůta pro podání je zákonná, a pokud nebude dodrţena, podané dovolaní bude zamítnuto. Tuto lhůtu lze prodlouţit pouze tehdy, stane-li se, ţe účastník byl špatně poučen odvolacím soudem nebo, ţe 78

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 751 s. ISBN 978-80-7201-726-3, str. 283 79 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 751 s. ISBN 978-80-7201-726-3, str. 284 80

v rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1959/2009, ze dne 13.4.2010. Nejvyšší soud judikoval, ţe k podání dovolání je oprávněn “pouze ten účastník, v jehoţ poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, ţe dovolací soud toto rozhodnutí zruší

38

rozhodnutí odvolacího soudu neobsahovalo poučení o podání dovolání. V případě, ţe účastník sepsal takové dovolání sám bez zastoupení a jiţ ho podal k příslušnému soudu, soud účastníka vyzve, aby si zvolil advokáta a v případě, ţe účastník tak neučiní, dovolací řízení bude zastaveno. Zákon nám říká, ţe pokud je dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání nebo za právnickou osobu jedná osoba, která má právnické vzdělání, není zákonné zastoupení potřeba. Po sepsání a odeslání dovolání začíná řízení u dovolacího soudu a to dnem, kdy soud obdrţel podané dovolání. Dovolání se odesílá k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který o věci rozhodoval v I. stupni nebo v odvolacím řízení. Jde tu o stanovení tzv. funkční příslušnosti. V zájmu jednotnosti judikatury soudní soustavy byl takto novelou OSŘ, provedenou zákonem č. 238/1995 Sb., s účinností od 1.1. 1996 odstraněn stav, kdy o dovolání rozhodovaly jak vrchní soudy, tak Nejvyšší soud ČR.81 Pokud nastane situace, ţe dovolatel zašle dovolání jinému soudu nebo státnímu orgánu a patřičný soud nebo orgán to nestihne v lhůtě pro dovolání přeposlat soud příslušnému takové dovolání nemá ţádný účinek. Jelikoţ zde nebyla splněna podmínka dodrţení lhůty k podání dovolání. Neţ-li soud předloţí dovolání dovolacímu soudu, musí provést nezbytné úkony a přezkoumat, zda-li dovolání splňuje všechny zákonem stanovené podmínky přípustnosti. Soud prvního stupně přezkoumává včasnost podání dovolání nebo zda-li dovolatel byl oprávněn k podání a hlavně jestli je vůbec moţné proti takovému rozhodnutí dovolání podat. O vadné podání jde tehdy, neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náleţitosti nebo je-li nesrozumitelné nebo neurčité.82 Tyto vady brání v pokračování před dovolacím řízení a musí být proto za pomoci soudu prvního stupně odstraněny. Vady se odstraňují pomocí usnesení soudu prvního stupně, který o nedostatku dovolání obeznámí dovolatele nebo jeho zástupce a vyzve je k odstranění těchto vad. Dalším úkonem soud prvního stupně je, ţe má za úkol stanovit a vybrat soudní poplatek za dovolání. Nezaplatí-li dovolatel soudní poplatek ve lhůtě vyměřené soudem s výjimkou případů uvedených v § 9 odst. 4, soud prvního stupně řízení zastaví. Dovolací řízení probíhají bez jednání, neboť se zde posuzuje dovolaní po právní stránce. I zde můţe nastat výjimka a to v případě, kdy je třeba provést dokazování a to prokázáním dovolacích důvodů nebo povaţuje-li to dovolací soud za nezbytné. Význam dovolacího soudu je hlavně v přezkumné činnosti. Dovolací soud přezkoumává napadené rozhodnutí odvolacího 81

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 751 s. ISBN 978-80-7201-726-3, str. 500 82

SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 656-657

39

soudu zásadně jen na základě skutečností a důkazů, které jsou obsaţeny ve spisu, nepřihlíţí k novým skutečnostem a důkazům a je přitom zásadně vázán rozsahem, v jakém odvolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu, a uplatněným dovolacím důvodem.83 O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud kromě případů, kdy nebyly splněny podmínky přípustnosti dovolání, nebo nebyl zaplacen soudní poplatek. Dovolací soud můţe napadené rozhodnutí zrušit nebo zamítnout, zastavit či odmítnout. Dovolání zamítne z důvodu, ţe dospěl ke stejnému závěru jako soud odvolací a tento závěr je podle dovolacího soudu správný. Nyní se dostává k výrazné změně, kterou přinesla novela občanského soudního řádu, protoţe dle této novely nyní můţe dovolací soud napadané rozhodnutí změnit a to v případě, kdy odvolací soud rozhodl nesprávně a skutečnosti nám ukazují, ţe by bylo moţné o věci rozhodnout. V druhém případě soud napadené rozhodnutí zruší a vrátí jej k dalšímu řízení. Bude-li napadané rozhodnutí zrušeno z důvodu, kdy bylo rozhodnuto ve věci soudem, který k tomu neměl pravomoc nebo v případě, ţe účastníkem byl někdo, kdo neměl způsobilost být účastníkem v tomto řízení, dovolací soud rozhodne o zastavení nebo o postoupení věci příslušnému orgánu. Zastavení dovolacího řízení nastává z důvodů, kdy nedostatek nebyl odstraněn nebo pro vady, pro které nemůţe řízení pokračovat anebo pokud dovolatel vzal dovolání zpět. Odmítnout dovolání můţe soud pro opoţděné podání dovolání nebo pro podání neoprávněnou osobou, nebo pokud dovolání není přípustné. Můţu tedy říct, ţe právní názor dovolacího soudu je závazný pro soud odvolací, případně i pro soud prvního stupně.84 Dovolací soud rozhoduje rozsudkem a to v případě, zamítá-li dovolání proti rozsudku nebo zruší-li rozsudek odvolacího soudu. Ve zbylých případech rozhoduje usnesením. Toto rozhodnutí odesílá soud prvního stupně, pokud je jiţ nedoručil soud dovolací sám. Rozhodnutí o dovolání také obsahuje náhradu nákladů dovolacího řízení a to v rozhodnutí, kterým je řízení ukončeno. Pokud soud řízení zrušil nebo zastavil, rozhoduje o nákladech dovolacího řízení soud prvního stupně nebo soud odvolací.

83

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1935 84

WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 751 s. ISBN 978-80-7201-726-3, str. 503

40

6.2 ÚKONY SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ Řízení o dovolání začíná dnem, kdy soud obdrţí dovolání. Toto řízení je rozděleno do dvou částí na úkony soudu prvního stupně a dovolací řízení samotné. Soud prvního stupně má za úkol, provést všechny potřebné úkony k tomu, aby zjistil, jestli podané dovolání obsahuje všechny náleţitosti stanovené zákonem, které dovolání musí obsahovat a následně potom ho předloţil dovolacímu soudu k projednání. Mezi tyto úkony patří: 1. zda-li dovolatel podal dovolání včas 2. zda-li je dovolatel řádně zastoupen, jak je to uvedeno v § 241 3. pokud dovolání obsahuje vady, musí provést takové úkony, aby tyto vady byly odstraněny 4. doručení stejnopisu dovolání ostatním účastníkům dovolacího řízení případně i osobám zúčastněným na řízení 5. zajistit potřebné zprávy a listiny, kterých se dovolatel dovolává 6. podat zprávu dovolacímu soudu, ţe se mu nepodařilo odstranit vady dovolání, ţe bylo podáno neoprávněnou osobou 7. a v poslední fázi předloţil dovolání dovolacímu soudu Soud prvního stupně musí v první řadě zjistit, zda-li dovolatel splnil lhůtu k podání a podal dovolání včas. V případě, ţe byla lhůta promeškána, předseda senátu nebo soudce dovolání odmítne. Včasnost dovolání je jednou z podmínek přípustnosti a proto není-li tato podmínka splněna má za následek konec řízení a proto tedy nedojde ani k předloţení spisu dovolacímu soudu. Lhůta je splněna tehdy, je-li dovolání podáno u soudu prvního stupně nebo u soudu odvolacího nebo u soudu dovolacího. Nastane-li situace, ţe dovolání bylo podáno u nepříslušného soudu a tento nepříslušný soud stačí předat podané dovolání soudu příslušnému, a to v poţadované lhůtě, můţeme toto dovolání povaţovat za včasně podané. Soud prvního stupně má za úkol zkontrolovat, zda-li byla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele. Nastane-li situace, ţe dovolatel není řádně zastoupen, soud vyzve dovolatele, aby si zvolil svého zástupce a tím je advokát nebo notář, umoţňuje-li to zákon. Soud dovolateli stanoví lhůtu a poučí dovolatele o tom, ţe nebude-li splněna podmínka povinného zastoupení, soud řízení zastaví. Vyskytnou-li se v podaném dovolání vady, je na soudu prvního stupně, aby tyto vady odstranil. Vadu dovolání způsobuje to, ţe neobsahuje všechny potřebné náleţitosti nebo, ţe je

41

nesrozumitelné nebo neurčité. Obsahuje-li dovolání jednu z těchto vad, pro kterou nelze v řízení pokračovat, soud vyzve účastníka za pomoci usnesení, ve kterém soud náleţitě vysvětlí, v čem spatřuje vady dovolání a poučí účastníka, v jaké době musí tyto vady odstranit. Účastníkovi řízení hrozí odmítnutí dovolání, neodstraní-li tyto vady. Soudní praxe nepostupuje jednotně při řešení otázky, jak a kdy má být formulována výzva soudu prvního stupně k doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvody, je-li dovolání podáno účastníkem, který nesplňuje podmínku povinného zastoupení. Jelikoţ lhůta k doplnění dovolání se v případě, ţe uţ dovolateli uplynula lhůta k podání dovolání, prodluţuje jen o lhůtu určenou dovolateli soudem k odstranění nedostatku povinného zastoupení, je nezbytné, aby soud prvního stupně dovolatele vyzval usnesením jednak k odstranění nedostatku povinného zastoupení v určené soudcovské lhůtě, a současně k tomu, aby prostřednictvím svého zástupce v této lhůtě dovolání poţadovaný způsobem doplnil.85 Další kroky soudu prvního stupně neţ-li předá věci k dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání je nezbytné učinit příslušné kroky i v patřičném časovém sledu. 86 Soud prvního stupně postupuje následujícím způsobem, aby: rozhodl o odmítnutí dovolání, zjistí-li, ţe dovolání je opoţděné předloţil věc dovolacímu soudu se zprávou o tom, ţe dovolání povaţuje za podané neoprávněným subjektem nebo ţe směřuje proti rozhodnutí, proti němuţ není dovolání přípustné, má-li za to, ţe dovolání je třeba z těchto důvodů odmítnout předloţil věc dovolacímu soudu se zprávou o tom, ţe nebyla splněna podmínka dovolacího řízení spočívající v povinném zastoupení dovolatele předloţil věc dovolacímu soudu se zprávou, ţe se mu nepodařilo odstranit vady dovolání nebo ţe odstranění těchto vad není z důvodu uplynutím lhůty § 241b odst. 3 moţné předloţil věc dovolacímu soudu s předkládací zprávou87

85

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1929 86

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1930 87

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1930

42

Soud prvního stupně má také za povinnost stanovit a vybrat soudní poplatek z dovolání.88 Pokud dovolatel nezaplatí soudní poplatek s podaným dovoláním, soud vyzve dovolatele k zaplacení soudního poplatku. Není-li poplatek uhrazen, soud řízení zastaví. Pokud dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, se v zásadě platí podle předmětu dovolacího řízení: je-li předmětem dovolacího řízení peněţitá částka do 100.000,- Kč včetně, je soudní poplatek za dovolání 5.000,- Kč. je-li předmětem dovolacího řízení nemovitost, je za kaţdou soudní poplatek 10.000,Kč. je-li předmětem dovolacího řízení podnik nebo jeho organizační sloţka, je za kaţdý podnik nebo sloţku soudní poplatek 20.000,- Kč. v ostatních případech se platí 10.000,- Kč. Bez ohledu na to, co je předmětem řízení (např. částka vyšší neţ 100.000,- Kč, určení vlastnictví, o prodej zástavy, o vyloučení věci, v dědické věci, o vypořádání společného jmění manţelů, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v insolvenčním řízení, v incidenčním sporu, o obnově řízení, o ţalobě pro zmatečnost, o ţalobě proti rozhodnutí orgánu veřejné správy nebo o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu veřejné správy). za dovolání proti rozhodnutí, které není shora uvedeno, činí poplatek 2.000,- Kč. Soudní poplatek za dovolání se neplatí, jestliţe tak stanoví zákon.89

6.3 ŘÍZENÍ U DOVOLACÍHO SOUDU V tomto případě dovolacím soudem chápeme soud Nejvyšší dle § 10a (O dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.) Soud prvního stupně po celkové kontrole zašle a předloţí celý spis dovolacímu soudu k přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacím soudem a to jen v rozsahu, kterým byl dovolatelem napaden. Hlavním úkolem Nejvyšší soudu je prostudovat spis po stránce úplnosti a správnosti právního názoru. Tento postup je upraven v občanském soudním řádu v § 242 aţ 243d. Dovolací řízení bývá z pravidla neveřejné a je ukončeno písemným rozhodnutím o dovolaní.

88

podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů http://www.nsoud.cz/judikaturans_new/ns_web.nsf/web/Rozhodovacicinnost~Pruvodcerizenim~Rizeni_o_dov olani_podle_obcanskeho_soudniho_radu~?openDocument&lng=CZ 89

43

Přezkumná činnost soudu je vázána na důkazy, které jsou vloţené a uvedené ve spisu a není proto moţné během řízení přihlíţet k novým skutečnostem a důkazům. Přezkumnou činnost můţeme rozdělit na dvě stránky: 1. kvantitativní 2. kvalitativní Kvantitativní stránka záleţí na dovolateli, v jakém rozsahu napadl rozhodnutí odvolacího soudu a soud je tímto rozsahem vázán. I v tomto případě existují výjimky, které jsou uvedeny v § 242 odst. 2): ve věcech, v nichţ lze zahájit řízení bez návrhu v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, kterým dovoláním nebyl dotčen v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, ţe se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§92)90, třebaţe dovolání podal jen některý z účastníků jestliţe z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky

Bez návrhu se zahajují řízení, která jsou uvedená v zákoně, jedná se o řízení nesporná.91 U těchto řízení nejde jen o spor, ale i o úpravu práv a povinností účastníků. V tomto případě jde o závislost výroků. Zde můţe nastat situace, kdy napadený výrok je závislý na jiném výroku, který není v dovolaní zmíněn a to se odvíjí od hmotněprávního vztahu. Jedná se o případy o náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru, který je vázán na výrok o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru tak z práva procesního (např. na výroku týkajícím se věci samé je závislý výrok o náhradě nákladů řízení).92

90

§ 92 Na návrh ţalobce můţe se souhlasem ţalovaného připustit, aby ţalobce nebo ţalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn ţalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit 91 § 120 odst. 2 jedná se o řízení o povolení uzavřít manţelství, o určení či popření otcovství, v řízení o osvojení, v řízení o jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce, v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu atd. 92

SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 667

44

Tady jde o případy, kdy účastníci stojící na jedné straně, mají práva a povinnosti společná a tedy meritorní rozhodnutí se týká všech účastníků a zároveň úkon nebo úkony jednoho ze společníků, platí pro ostatní společníky, jedná se o nerozlučné společenství. Jedná se o případy, kdy hmotněprávní úprava některých nároků obsahuje kogentní pravidla, podle kterých je třeba při úpravě vztahů mezi účastníky postupovat, čímţ omezuje moţnost účastníků s kogentně upravenými nároky volně nakládat (př. při vypořádání podílového spoluvlastnického, společného jmění manţelů)93 Tyto ustanovení platí jen tehdy, je-li dovolání přípustné a napadený výrok shledán důvodným. V rozhodnutí o dovolání se to projeví tedy tak, ţe dovolací soud v napadeném výroku, ale nejen v napadeném výroku, ale ve výrocích, které v dovolání uvedeny nebyly, ale byly dotčeny dle § 242 odst. 2 občanského soudního řádu, tato rozhodnutí odvolacího soud dovolací soud zruší. Kvalitativní stránka má za úkol přezkoumat zásadně uplatněný dovolací důvod, protoţe dovolací soud můţe napadené rozhodnutí odvolacího soud přezkoumat jen z důvodů, které jsou uvedeny v dovolání.

6.4 DOVOLACÍ JEDNÁNÍ Řízení u dovolacího soudu tedy u Nejvyšší soudu je velice odlišné neţ u jiných řízení. Podle občanského soudního řádu jejich zásad probíhají jednání u dovolacího soudu bez nařízení jednání. Jak bylo vysvětleno dříve v dovolacím řízení není moţno uplatňovat nových skutečností nebo důkazů ve věci samé, proto soud nemůţe provádět dokazování ve věci samé. I u dovolacího řízení můţe nastat situace, kdy je tato zásada porušena a soud v tomto případě nařídí jednání. Většinou soud nařídí jednání k prokázání dovolacích důvodů. Dokazování můţe provést dovolací soud sám nebo se provádí prostřednictvím soudu prvního stupně nebo soudu doţádaného. Při dokazování se postupuje dle § 122 a násl. Další situace, kdy dovolací soud můţe nařídit jednání je, ţe to soud v daném případě shledává za potřebné. V tomto případě se postupuje dle občanského soudního řádu a to dle § 243a odst.

93

SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0, str. 667

45

3.94 Předseda senátu dovolacího soudu vyzve všechny účastníky řízení (účastníky se rozumí zástupci nebo tlumočníci) k nařízenému jednání a to nejméně 10 dnů před stanoveným termínem jednání a to z důvodu, aby se účastníci na toto jednání mohli řádně připravit. Na začátku jednání je přečtena zpráva o průběhu řízení a poté se přechází k dokazování a k prokázání dovolacích důvodů a to po stránce skutkové a právní, k tomu se vyjádří všichni účastníci řízení. V tomto jednání se jiţ nepřihlíţí ke skutečnostem, které byly uvedeny v nalézacím řízení.

6.5 ODKLAD VYKONATELNOSTI Dovolání jak je nám jiţ známo směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Podáním dovolání se neodkládá právní moc rozhodnutí a tím pádem nedochází k průlomu právní moci a tím pádem nemá suspenzivní účinek. To samé platí i o vykonatelnosti. Mohu však nastat případy, ţe by neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí mohla být dovolateli způsobena újma na jeho právech, můţe dovolací soud podle § 243 95 odloţit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.96 Ani v tomto případě nám zákon přesně nedefinuje, v jakých konkrétních případech můţe soud tento odklad vykonatelnosti povolit. S přihlédnutím

k účelu,

k jakému

odklad

vykonatelnosti

slouţí,

dovozujeme,

ţe

předpokladem pro rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti je, ţe: dovolání má všechny náleţitosti97 je dostatečně určité a srozumitelné a nemá tedy vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení dovolání bylo podáno včas98 94

Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a § 216 odst.3 Před rozhodnutím o dovolání můţe soud, který o něm má rozhodnout, odloţit vykonatelnost napadeného rozhodnutí. 95

96

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1951 97

§ 241a odst. 2 V dovolání musí být vedle obecných náleţitostí (§42 odst.4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 aţ 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 98 §240 Účastník můţe podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běţí lhůta od doručení opravného usnesení.

46

legitimovaným účastníkem je přípustné podle obsahu spisu je pravděpodobné, ţe dovolání bude úspěšné99 Odklad výkonu napadeného rozhodnutí většinou zahajuje dovolatel a to návrhem, nebo dovolací soudu můţe rozhodnout usnesením dle svého rozhodnutí. Z praktických důvodů je dobré návrh podat před rozhodnutím dovolacího soudu, v návrhu by také mělo být uvedeno na jakou dobu by měl odklad vykonatelnosti trvat, ale soud samozřejmě není tímto návrhem vázán a proto tedy rozhodne dle svého uváţení. I tady můţe nastat situace, ţe soud o takovém návrhu vůbec nerozhodne. Usnesení o odkladu vykonatelnosti se doručí všem účastníkům řízení, i vedlejším nebo státnímu zastupitelství. V případě, ţe uţ byl nařízen výkon rozhodnutí, soud můţe téţ doručit usnesení o odkladu vykonatelnosti exekučnímu soudu. Z toho tedy vyplývá, ţe je třeba, aby zde byla moţnost nařízení výkonu rozhodnutí a to se týká ţalob na plnění. Nastal-li případ, ţe by účastník podal návrh ve věcech statusových, tento odklad vykonatelnosti by ztratil jakýkoliv význam. Příkladem, kdy není moţné uspět s návrhem na odklad vykonatelnosti, je ve věci samé ve sporném řízení, jsou rozhodnutí, jimiţ se ţaloba zamítá (a jejichţ výkon proto – nejde-li o výrok o nákladech řízení – pojmově nepřichází v úvahu).100 Povolený odklad vykonatelnosti platí aţ do právní moci rozhodnutí, kterým bylo dovolací řízení skončeno, nerozhodl-li dovolací soud při povolení odkladu, ţe bude platit po kratší dobu.101 Soud můţe během řízení kdykoliv tento odklad zrušit dospěje-li k názoru, ţe jiţ tento odklad není ve věci třeba.

99

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1952 100 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1955 101 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1953

47

6.6 ROZHODNUTÍ O DOVOLÁNÍ Rozhodnutí o dovolání chápeme jak procesní úkon dovolacího soudu a tím je soud nejvyšší a takovým to rozhodnutí je ukončeno řízení o mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem, který má pravomoc ve věcech občanského soudního řízení a v trestním řízení. Úkolem Nejvyššího soudu je zajištění jednotnosti a zákonnosti rozhodování v případech stanovených zákonem. Nejvyšší soud rozhoduje v senátech. Existují výjimky kdy v případech jako zastavení dovolacího řízení z důvodu neuhrazení soudního poplatku z dovolání, vydávají soudy okresní nebo krajské tedy soudy prvního stupně. Význam rozhodnutí dovolacích soudů má za následek zásah do práv a povinností účastníků těchto řízení a to takový, ţe můţe rozhodnutí měnit a určovat práva a povinnosti. Nejvyšší soud můţe rozhodnutí o dovolání zamítnou nebo zrušit napadené rozhodnutí, zastavit dovolací řízení nebo dovolání odmítnout a dle novely můţe také rozhodnutí změnit. Rozhodnutí dovolacího soudu se liší podle toho, zda jím byl vysloven závěr o správnosti přezkoumávaného rozhodnutí odvolacího soudu nebo zda jím dovolací řízení skončilo, aniţ by se dovolací soud věcí samou zabýval.102 Rozhodnutí tedy dělíme na: 1. meritorní 2. nemeritorní MERITORNÍ ROZHODNUTÍ

V případě, ţe dovolací soud nemá důvody pro zastavení dovolacího řízení nebo odmítnutí dovolání je pro dovolací soud důleţité z jakého důvodu je dovolaní přípustné a to je uvedeno v § 237. Shledá-li soud dovolání přípustné, rozhodne o přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu § 242 odst. 1,2 z hlediska uplatněných dovolacích důvodů § 242 odst. 3 věta první a za přihlédnutí k případným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné posouzení věci, nebo ke zmatečnostem uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) nebo odst. 3, které vyplývají z obsahu spisu 103 Dovolání podle ust. § 243b odst. 2

102

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1956 103 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1957

48

zamítne, domnívá-li se, ţe rozhodnutí soudu odvolacího je správné nebo podle ust. § 243b odst. 2 dovolání zruší. NEMERITORNÍ ROZHODNUTÍ

V tomto případě jde o takové skutečnosti, kdy dovolací řízení skončí jinak neţ věcně a to z důvodu, které brání přezkoumání napadeného rozhodnutí ve věci samé a dovolací soud se k těmto rozhodnutím musí vyjádřit tak, ţe dovolání odmítne nebo řízení zastaví. Odmítnutí dovolání nastává kdyţ: dovolatel nebyl povinně zastoupen advokátem nebo v uvedených případech notářem dovolatel tvrdí, ţe má právnické vzdělání nebo ţe toto vzdělání má osoba, která ho zastupuje, ale toto tvrzení nebylo prokázáno dovolatel vzal dovolání zcela (v plném rozsahu) zpět dovolání trpí vadami, které brání dalšímu postupu dovolacího řízení, a výzva soudu k jejich odstranění nevedla k nápravě nebo vady nebylo moţné odstranit, protoţe marně uplynula lhůta uvedená v § 241b odst. 3104 dovolání bylo podáno opoţděně a soud prvního stupně tuto podmínku chybně opomenul a myslel si, ţe dovolání bylo podáno včas dovolání bylo podáno neoprávněnou osobou dovolání směřuje proti rozhodnutí, kde dovolání není přípustné

Dovolací řízení končí v prvních dvou případech zastavením dovolacího řízení a v dalších případech odmítnutím dovolání. Forma těchto rozhodnutí je v podobě rozsudku směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo zrušuje-li rozsudek odvolacího soudu popřípadě téţ rozsudek soudu prvního stupně a věc vrací odvolacímu soudu nebo soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo věc postupuje k dalšímu řízení věcně příslušnému soudu nebo věc přikazuje k dalšímu řízení jinému odvolacímu soudu anebo řízení zastavuje, popřípadě řízení zastavuje a věc postupuje jinému orgánu, do jehoţ pravomoci náleţí.105

104

DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1956 105 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9, str. 1959

49

Rozhodnutí Nejvyššího soudu by mělo být vţdy odůvodněné a to i v případech, kdy soud rozhodnutí odmítl nebo zastavil. Pokud Nejvyšší soud nedoručil rozhodnutí, učiní tak soud odvolací. Rozhodnutí musí také obsahovat rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení. Zde se uplatňuje obecná úprava dle § 137 aţ 157 o.s.ř.

50

KAPITOLA SEDMÁ 7.1 DŮVODY PŘIJETÍ NOVELY OSŘ Občanský soudní řád prošel jiţ několika změnami a novelizacemi. Poslední a zásadní novelou, která proběhla na základě únorového nálezu Ústavního soudu, zákonem č. 404/2012 Sb. s účinností k 1.1.2013. Přijetím této novely byl významně změněn institut dovolaní. Hlavním důvodem, který vyvolal tuto novelu byl v první řadě nález Ústavního soudu ze dne 21.2.2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 a následně vyřešení neúnosného zatíţení Nejvyššího soudu a mimo jiné i posílení role Nejvyššího soudu jako sjednotitele judikatury. V minulosti jiţ bylo předloţeno několik návrhů na změnu úpravy dovolání a právě tato novela je spojena s úzkou spoluprací s Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud chápeme jako vrcholovým soudním orgánem, který rozhoduje o věcech, které patří do civilní pravomoci soudů a jeho hlavním úkolem je sjednocovat rozhodnutí soudů obecných dle občanského soudního řádu. Proto prioritou vlády je zavedení takových opatření, která povedou k rychlejšímu a kvalitnějšímu rozhodování soudů. Takto vymezenému cíli pomůţe především úprava procesních předpisů, jako je občanský soudní řád. 106 procesní předpisy, které upravují řízení před soudy ve věcech podléhajících jejich pravomoci, stanoví, zda určitou věc projedná a rozhodne jediný soudce, nebo zda ji současně projedná a meritorně rozhodne více soudců jako senát. U soudu prvního stupně rozhoduje samosoudce, pokud zákon nevysloví jinak. V odvolacím a dovolacím řízení rozhoduje vţdy senát. Tento systém senátního rozhodování v odvolacím a dovolacím řízení zamezuje moţnosti rychlejšího rozhodování zcela jednoduchých otázek a řádných a mimořádných opravných prostředcích jako je odmítnutí podání pro opoţděnost nebo zastavení řízení pro zpětvzetí, kdy na posouzení těchto otázek zcela jistě není v absolutní většině třeba více soudců neţ jeden.107 Ze statistických údajů z posledních několika let je patrné, ţe občanskoprávnímu a obchodnímu kolegiu Nejvyššího soudu se přes mírné pokroky, kdy začíná zvládat vyřídit za rok více dovolání, neţ činí nový nápad, nedaří zásadním způsobem sníţit obrovský počet nevyřízených dovolání - viz tabulka níţe uvedená.108

106

Vládní návrh ze dne 2.5.2012, str. 20 Vládní návrh ze dne 2.5.2012, str. 21 108 Vládní návrh ze dne 2.5.2012, str. 21 107

51

Nejvyšší soud – statistika dovolání v občanskoprávních věcech rejstřík (Cdo + Odo) Nevyřízeno z minulého období

Nový nápad

Vyřízeno

Nevyřízeno

2005

2592

4747

4195

3144

2006

3144

5284

4432

3996

2007

3996

5534

4427

5103

2008

5103

5453

4942

5613

2009

5731

5309

5327

5595

2010

5595

4986

5515

5066

*Tabulka vychází ze statistických údajů Ministerstva spravedlnosti, které mu poskytl nejvyšší soud, a z údajů zveřejněných na internetových stránkách Nejvyššího soudu.

Současně se ani nemění poměr dovolání, která jsou odmítána (jako opoţděná nebo nepřípustná nebo ohledně kterých je dovolací řízení zastavováno (pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele) k dovolání, o nichţ Nejvyšší soud rozhoduje meritorně. Jednoznačně převaţuje počet dovolání, jimiţ se Nejvyšší soud nezabývá.109 Dosavadní právní úprava, jak ukazují nejen poznatky z posledních let, jiţ vyčerpala svoje moţnosti a neumoţňuje Nejvyššímu soudu náleţitě zlepšovat potřebnou jednotu a zákonnost rozhodování soudů v občanském soudním řízení. Není nadále moţné, aby se nejvyšší soud vyjadřoval jen k úzkému okruhu věcí a aby vše ostatní zůstávalo mimo jeho působnost. Dalším bodem je, ţe není třeba uplatňovat stále jen kasační systém, ale je-li to moţné a měnícím rozhodnutím by vedlo k ukončení řízení tak rozhodnutí změnit a to jak rozhodnutí odvolacího soud tak soudu prvního stupně. Mezi základní oblasti, které si navrhovaná právní úprava dává za cíl změnit za účelem zefektivnění dovolacího řízení a odstranění nejzásadnějších problémů způsobujících, ţe Nejvyšší soud nemůţe plnit funkci sjednotitele judikatury, patří:

109

Vládní návrh ze dne 2.5.2012, str. 22

52

svěření jednoduché rozhodovací agendy v soudním řízení o opravném prostředku (odvolání a dovolání) jedinému soudci, a to předsedovi senátu nebo pověřenému členu senátu, avšak pouze v zákonem výslovně stanovených případech, zcela nová koncepce přípustnosti dovolání podstatné zúţení okruhu věcí, v nichţ je dovolání absolutně nepřípustné omezení dovolacích důvodů ze tří na jediný zkrácení lhůty pro podání dovolání ze dvou měsíců na jeden měsíc moţnost Nejvyššího soudu svým rozhodnutím změnit rozhodnutí odvolacího soudu (případně i soudu I. stupně), koncepční změny úpravy nepřípustnosti Ústavního soudu110

7.2 SROVNÁNÍ STARÉ A NOVÉ ÚPRAVY To jsou hlavní důvody, proč k této diskutované novele došlo a zda-li bude lépe fungující neţ ty předešlé, ukáţe aţ čas. Nyní mi dovolte, abych zmínila a popsala nejvýraznější změny institutu dovolání, které touto novelou proběhly. K tomu, abychom pochopili navrhované změny, je třeba popsat, na jakých principech funguje dovolání nyní. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. O tomto rozhodnutí rozhoduje Nejvyšší soud. Dovolání je přípustné jen z důvodů, které jsou uvedeny v zákoně. A zde docházím k nevýraznější změně, která vyplývá z § 237, který zní: „ Není-li stanovenou jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Oproti předešlé úpravě, která obsahovala, ţe dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soud a proti usnesení odvolacího soudu jimiţ bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé nebo jimiţ bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak neţ v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, ţe byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, jimiţ bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,

110

Vládní návrh ze dne 2.5.2012, str. 23 – 24

53

jestliţe dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, ţe napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Další změnou je, ţe byl rozšířen okruh věcí, proti kterým není dovolání přípustné. Kromě důvodů, ţe dovolání musí převyšovat peněţité plnění ve 50 000Kč a v obchodních věcech 100 000Kč a k příslušenství se nepřihlíţí, ve věcech upravených zákonem o rodině a ve věcech o mezinárodních únosů dětí dle mezinárodní smlouvy a předpisu Evropských společenství se § 238 rozšířil o věci upravené zákonem o registrovaném partnerství, ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, proti usnesením, proti nimţ je přípustná ţaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4, proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběţném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném a proti rozsudkům a usnesením, v nichţ dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněţitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaţe jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíţí. Dále byly změněny dovolací důvody, kterými je přípustnost dovolání vázána a to z původních třech důvodů na jediný a tím je pouze z důvodu, ţe rozhodnutí odvolacího soud spočívá na nesprávném posouzení věci. Ostatní důvody jakou jsou, ţe řízení je postiţeno vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Co se týká lhůty pro podání dovolání i zde se uvaţovalo o změně z původní dvouměsíční na lhůtu jednoměsíční, která jiţ byla zakotvena v občanském soudním řádu, ale lhůta byla ponechána původní. Další novinkou, která bude touto novelou zavedena, je ţe Nejvyšší soud bude moci v některých případech napadené rozhodnutí jak odvolacího soud tak soudu prvního stupně rovnou změnit, místo toho, aby je rovnou zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jak bylo jiţ zmíněno v předchozích kapitolách, víme, ţe dovolání je zaloţeno na kasačním principu a ten je touto novelou prolomen. Nemohu opomenout také změnu, která se sice přímo institut dovolání netýká, ale i přesto bude mít velký vliv na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu a jedná se o přípustnosti ústavní stíţnosti. Nyní bude nově zavedeno, ţe pokud se účastník řízení bude chtít bránit proti rozhodnutí u Ústavního soudu, bude muset vyčerpat všechny opravné prostředky včetně dovolání. 54

ÚVAHY DE LEGE FERENDA Jak bylo jiţ zmíněno v této práci, víme, ţe institut dovolání byl a ještě určitě bude několikrát změněn. Zásadní úpravou institutu dovolání můţeme chápat nahrazení stíţnosti pro porušení zákona, která měla odstranit nedemokratické prvky. Tato úprava nebyla dostačující. Aţ v novele č. 30/2000Sb. se podařilo zavedením ţaloby pro zmatečnost výrazně pomoci Nejvyššímu soudu ve sjednocení judikatury a to i za pomoci prodlouţení podání dovolání na dva měsíce. Nemohu zapomenout zmínit novelu, kvůli které jsem si toto téma zvolila a tím je novela č. 404/2012 Sb. Řada těchto novel je opravdu přínosná, ale jak se zdá tak bohuţel jen dočasně, jelikoţ se stále očekává novelizace kodexu občanského soudního řádu. Je důleţité si uvědomit, ţe vytíţenost Nejvyššího soudu je opravdu rostoucí. Bylo by tedy dobré se zamyslet, jakým způsobem zefektivnit řízení před Nejvyšším soudem bez zbytečných průtahů a poskytnout občanům právo na spravedlivý proces. Tato právní úprava se snaţí tyto neţádoucí problémy dovolacího řízení vyřešit změnami plynoucími z této novely. Hlavní změnou, kterou musím zdůraznit, je umoţnění Nejvyššímu soudu změnit rozhodnutí odvolacího soudu. Tato změna nebyla dovolacímu soudu doposud umoţněna, protoţe jak je nám jiţ známo dovolání záviselo na kasační principu, který je touto změnou prolomen. Tato změna by mohla mít velký vliv na zkrácení řízení, jelikoţ soudy niţších stupňů jsou vázány názorem Nejvyššího soudu a tím pádem nebudou muset zahajovat nové řízení. Další změnou je omezení dovolacích důvodů ze tří na jediný, kterým je nesprávné posouzení věci. Dalším přínosem můţeme chápat lhůtu 6 měsíců, ve kterých Nejvyšší soud musí rozhodnout ode dne předloţení věci. Zákonodárci nám připravili nejradikálnější změnu, která měla za následek změnu institutu dovolání a celé této koncepce, a tím je jednoznačně rozhodnutí Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31.122012 zrušil ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tento nález Ústavního soudu rozpoutal otázku, jestli měl oprávnění k zrušení tohoto ustanovení. Ale jak bývá zvykem i tato novela má slabší stránky a ty spatřuji v zúţení věcí, kdy je dovolání nepřípustné. Nemohu opomenout změnu, která se týká ústavní stíţnosti. Od 1.1.2013 bude muset kaţdý stěţovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon stanoví a to i prostřednictvím mimořádného opravného prostředku, kterým je dovolání. Pokud stěţovatel tak neučiní, bude jeho stíţnost nepřípustná. Nevím, zda je tento krok tím nejvhodnějším, protoţe tato právní úprava se snaţí Nejvyššímu soudu pomoci zefektivnit jeho 55

práci a snaţí se, aby sjednocoval judikaturu, ale zároveň, tam kde mu agendu ubere nebo ulehčí, na druhou stranu mu přidá agendu novou. Aţ čas a praxe nám ukáţe, jestli Nejvyššímu soudu budou pomocí této novely ubývat podaná dovolání a bude se moci věnovat jeho hlavní funkci sjednocovatele judikatury soudů a bude se moci snaţit o omezení průtahů v soudním řízení a samozřejmě zajistí kaţdému právo na spravedlivý proces.

56

ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala jedním z mimořádných opravných prostředků, který je zakotven v českém civilním procesu jako institut dovolání. Bylo zde zmíněno, ţe kaţdý se můţe domoci svého práva u nezávislého a nestranného soudu za stanovených podmínek. Toto právo můţeme vyuţít i u opravných prostředků a to v takových případech, kdy účastník nebo jiný procesní subjekt není s výsledkem rozhodnutí odvolacího soudu spokojen.

K tomu nám

slouţí právě institut dovolání. Jak bylo jiţ v této práci uvedeno, aby bylo dovolání přípustné, musí splňovat všechny podmínky stanovené zákonem. Bylo zde popsáno, jaké druhy opravných prostředků v českém civilním procesu máme, ţe opravné prostředky dělíme na řádné opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky. Uvádím zde, ţe opravné systémy dělíme na apelační, kasační a revizní systémy. V našem případě nás zajímal princip kasační, na kterém jsou mimořádné opravné prostředky postaveny. Popisuji zde význam institutu dovolání a ostatní mimořádné opravné prostředky jako je ţaloba na obnovu řízení a ţaloba pro zmatečnost. Dále je zde uvedeno, ţe dovolání lze podat jen proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Je zde vysvětleno, co institut právní moci vůbec znamená a ţe má dvě vlastnosti formální a materiální. Ani v této práci není opomenut stručný historický vývoj institutu dovolání. Zmiňuji zde nejvýraznější změny, které zasáhly do institutu dovolání a to zákonem č. 519/1991 Sb., zákonem č. 238/1995 Sb., zákonem č. 30/2000Sb a samozřejmě novelu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. Je zde také vysvětleno, jak funguje aplikovatelnost dovolání v praxi. Z důvodu náročnosti dovolacího řízení je stanoveno, ţe účastník musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem a pokud to zákon připouští tak můţe být zastoupen i notářem. Je zde uvedeno, ţe aby bylo dovolání předloţeno Nejvyššímu soudu, musí splňovat zákonem předepsané náleţitosti dovolání. Pokud tyto náleţitosti nejsou splněny, dovolání není přípustné. Uvádím zde dovolací důvody, kterých bylo před novelou více, nyní je dovolací důvod pouze jeden. Jsou zde uvedeny úkony soudu prvního stupně, které spočívají v kontrole, zda bylo dovolání podáno včas, zda je účastník dovolacího řízení řádně zastoupen advokátem a pokud dovolání obsahuje nějaké vady, tak aby tyto vady odstranil. Dále je zde uvedeno řízení u dovolacího soudu, ţe bývá zpravidla neveřejné a ţe zde není moţnost uvádět nové skutečnosti. Dovolací řízení je skončeno vydáním rozhodnutí, a jaká rozhodnutí o dovolání mohou být.

57

V této práci uvádím nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, který se zabývá neustálou problematikou přípustnosti dovolání, kterou se pokusil vyřešit tím, ţe ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů ruší uplynutím dne 31.12.2012, který byl hlavním důvodem novelizace občanského soudního řádu s účinností od 1.1.2013. Z nejzajímavější změny této novely plyne, ţe nyní dovolací soud (Nejvyšší soud ČR) bude moci rozhodnutí odvolacího soudu změnit a tím prolamuje kasační princip, na kterém bylo dovolání doposud postaveno. V práci je také uvedeno srovnání staré a nové úpravy a hlavní body, které se změnily.

58

Seznam pouţité literatury SCHELLEOVÁ, Ilona. Civilní proces. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 1202 s. ISBN 80-86861-09-0 STAVINOHOVÁ, Jaruška a Petr LAVICKÝ. Základy civilního procesu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 124 s. ISBN 978-80-210-5062-4 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2004, 691 s. ISBN 80-7201-464-1 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2008, 691 s. ISBN 80-7201-464-1 KINDL, Milan, Alexander ŠÍMA a Ondřej DAVID. Občanské právo procesní. Plzeň: Čeněk, 2005, 415 s. ISBN 80-86898-47-4 DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. (xx, 1579, xviii, 1581-3343 s.). ISBN 978-80-7400-107-9 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 6., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 310 s. ISBN 978-80-7380-454-1 BUREŠ, Jaroslav. Občanský soudní řád s judikaturou a souvisejícími předpisy. Vyd. 1. Praha: Beck, 2004, XVI, 1076 s. ISBN 80-7179-871-1 STAVINOHOVÁ, Jaruška. Občanské právo procesní. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1997, 158 s. ISBN 80-85765-77-2 HORA, Václav a Jiří SPÁČIL. Československé civilní právo procesní. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, xxxii, 211, 442, 286 s. ISBN 978-80-7357-540-3 VRCHA, Pavel. Civilní judikatura: výběr aktuálních rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky : judikáty týkající se občanského soudního řádu a občanského zákoníku. 2. vyd. Praha: Linde, 2005, 1291 s. ISBN 80-7201-542-7 BULÍN, Hynek. Dovolání podle práva československého, německého a francouzského. Brno, 1935

Právní předpisy Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších ústavních zákonů 59

Zákon č. 238/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 30/2000 Sb., kterým se mění z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Judikatura Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2010, sp. zn. 32 Cdo 1959/2009 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.2.2003, sp. zn. 28 Cdo 164/2003 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 1843/97 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.2.2010, sp. zn. 28 Cdo 768/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.1999,sp. zn. 2Cdon 680/97 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.1999,,sp. zn. 20 Cdo 1638/98 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21.2.2012, sp. Zn. Pl. ÚS 29/11 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.7.2006 sp. Zn. Pl. ÚS 18/06 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 15.2.2007 sp. Zn. Pl. ÚS 77/06 Vládní návrh ze dne 2.5.2012

Ostatní http://www.epravo.cz http://www.nsoud.cz http://portal.justice.cz/ http://www.systemaspi.cz/ http://www.usoud.cz/

60

Příloha Zadání bakalářské práce

61