Poátky kresíanství mezi Slovany

^u

V"

'

Poátky kresíanství mezi Napsal

J.

Slovany.

Ježek, -^1

'-'

katecheta na SmichoT.

ást

prvá. ^^V'

Spism spolku tiskového íslo

6.

za rok 1879

V PRAZE. Nákladem katolického spolku tiskového. 1879.

/

/j ͣronto, On^^l

Knéhtiskárna CyriUo-Methodjská

íJ.

Zeman

a spol.) v Praze,

'l.X

/

'd

prastarých

^šeru,

asv,

pebýval

kryjících se v nevystihlém velký a lidnatý kmen Slovan-

ský ve východní Evrop, v krajinách svlažovaných ekami Dnprem, Vislou, Odrou a Dunajem od samého moe Jaderského hluboko za Tatry k vrchoviskm Dnpru a k jezeru Ilmeuskému. Kdy ze stední Asie do Evropy pišel, nelze

s

uritostí tvrditi.

Když

v

druhém

století

po Kr. zaaly boje mezi Nmci a Slovany na Ode a Visle a když Nmci na jih a západ se hrnuli, Slované v patách za nimi a osazovali se v krajinách západních a jižních tu mírn a pokojn, bojovn a vítzn. Vycházeli Slované ze zemí zatatranských, jmenovit z krajin zvaných Velkým neb Bílým Chorvatskem a Velkým neb Bílým Srbskem, z nichž Chorvatsko leželo jižnji pi Karpatech a Srbsko na sever od tohoto, tedy obojí v nynjší Halii a nkdejší íši Polské. Slevanské to sthování trvalo od 11.— VII. století. Za sousedy mli Slované na západ Nmce, na jihovýchod koující loupeživé národy: Avary, Bulhary, Kozary, Maary a jiné. ^Dnes zaujímají Slované rozsáhlé prostranství od Šumavy na východ až za Ural k pomezí ínskému, od moe baltického a ledového k moi adriatskému, egejskému a ernému, íslem 86 mišli

lion

duší.

Slované byli pohané; nicmén vili v jednoho boha, psobce blesku, stvoitele svta, pána všehomíra a nazývali jej prabohem. Pozdji však zaali jednotlivé síly a vlastnosti téhož boha pokládati

;

—

6

—

za božstva samostatná, a pro síly a úkazy pírodní vymýšleli si nové bohy, ímž v mnohobožství upadli. Obloha i podnebesí, prameny a eky, skály a hlubiny, hory a lesy, ohe i tlesa nebeská byly samé píbytky a psobišt vyšších mocí a bytostí. Všecky promny, ježto se v pírod daly, byly jen úinky jejich. Ony vládly i lovkem, jemuž podle pízn neb nepízn jejich, všecko bud se dailo bud kazilo. Vyšší tyto bytosti myšleny byly dvojího ádu : jedny povahou dobré, druhé povahou zlé. Onyno sluly bozi, tyto bsi. Vyšší moc piítána bohm bsové jen tehda vli svou na lidech provozovati mohli, když jim toho bud z hnvu bud z netenosti dopustili bohové. V život pírodním nabsové bývali pravideln jednou do roka vrchu nad bohy; promnu roních vysvtlovali sob zajisté Slované tím, že jaro a léto piítali moci boh, jese a zimu moci bs. Též i slunce a msíce zatmní pokládáno za skutek bs. Bvlastn piítali všecky zhoubné pípady tlesné, jmenovit náhlé ochabení a ochromení tla, vbec tedy všeliký stav, kde váše aneb choroba pekáží voln smysl užívati. Též úinky jedu ítáno na bsy. Podobn i jiné nehody. naopak piítáno blaho pozemské. Bozi byli dárcové všeho dobrého, jak duchovního tak tlesného, soukromého i veejného. Z jich vnuknutí pocházely a pod ochranou jejich trvaly dobré zákony a ády národní. Na vli jejich zá-

as

sm

Bohm

leželo

zdraví

a

nemoc,

vítzství

a

pemožení.

Bozi byli spsobitelé a pstounové života, v nmé pírod, u lidí i u zvíat. Nadšení pvcv, hojitelná moc lékv pvod svj mly v úincích boh. Panství jejich vztahovalo se nejen na svt vezdejší.

— ale

7

—

na život po smrti. Proto

i

sluli

pohanm e-

jednak vkožízní živí). Nejvyšší bh. jemuž pipisována vláda nad nebesy, pvod svtla, tepla i boue, jakož svrchovanost nad bohy nižšími, slul Svaroh. i Synové jeho byli Slunce a Ohe. Krom uvedené trojice, když postupem pvodní zpsoba slovanského náboženství všelijak

ským jednak spásy

(ochránci),

(vn

vk

se

u

mnila a Slované s^ebe

cizím i místa dopáli, ctni:

smyslm nábožným Perun, Piadhoš

a Živa.

Perun úct

byl vládce hromu a blesku, k jehož zapalovali ohe, což nejradji na vrších ko-

návali.

Radhoš

byl

obránce

lidí

a

proto

i

bh

obchodu i pohostinství a ml chrám svj v Rete. Živa pak byla bohyn života i úrody a proto držela v jedné ruce klasy a v druhé kvítí. hlav, jenž U Slovanv severních vzýván ml nádherný chrám v Šttin; obraz jeho byl ze zlata, maje na hlav zlatou drahými kameny ozdobenou korunu, tvá pak ml z ásti zakrytou, na znamení, že prý z milosti lidem híchy prominuje, nehled na n. Pozdji pak na místo jeho vstoupil Svantovít, jenž jest pvodce svtla a národ proti všem nepátelm vítzn bránil, a proto každé noci na vtrném koni proti nim do boje války,

Tí

vyjíždl. a dávaly

píiny brávali kopí jeho do bitvy po každé vítzné bitv jednu tetinu koisti. nádherný chrám v Arkon Z

té

mu

válené uprosted msta,

Ml

jejž

dv st

jezdc

co

estné

jeho vojsko na koních stehlo. Veliká socha jeho byla z tvrdého díví a mla tyry oblieje na všecky tyry strany svta na znamení, že všecko

—8— ml

vidí a chrání; po boku veliký me, v levé ruce luk a v pravé roh s medovinou na znamení, že je štdrým dárcem úrody. Jemu ke cti odbývala se nejvtší slavnost v roce, o níž mu nalili nové medoviny do rohu a obtovali kolá s výše muže i ovoce. Knz jeho, jenž se málo kdy lidu ukazoval, požíval také nejvtší vážnosti a dohlížel na ostatní knze a vštce, kteí obti bohm pinášeli, jako obilí, ovoce, maso zvíecí a budoucí vci pedpovídali.

Vedle tchto hlavních boh, mli Ladu, bohyni krásy a lásky, Vesnu, bohyni jara a života, oránu, bohyni zimy a smrti, Jas o n, boha slunce a jiné. Domácí bžkové sluli skítkové a šotkové, jimž na vyprošení ochrany dávali pod veer pokrm a nápoj. K nim náleží i Pii vnik, o kterém bájeno, že létal v podob ohnivého draka a na který dopadnul, tam že bylo všeho hojnost.

M

dm

byli Upíi, Vlkodlaci, kteí

Nepíznivi lidem krev

ssáli

a

kteí z nich pocestné

na-

padali.

Zvláštní božstva byla

pedstavena lesm, há-

Rusalky byly bohyn a vzduchu. vodní, Víly zase bohyn lesní. Vodníci a Polednice, božství škodná.

jm, vodám

z

O duši vili, že je nesmrtelná; když vyjde lovka lítá po stromech v hájích, dokud není

mrtvý spálen aneb pohben. I v odplatu po smrti veno; duše dobrých lidí mnily se v holubice, duše zlých v sovy; duše dobrých picházely do íše svtla, duše zlých do íše tmy. Druhdy prý však duše dlouho po svt blouditi, bludnou býti musela, nežli pokoje došla.

—

9

—

bylo i o takových lidech, z jichžto tla v noci vycházela prý duše, dílem v podob zvíecí se toulajíc, dílem ve stromech a býlí do dne meškajíc, dílem jako stéblo neb páper do se vkrádajíc a lidi ve snách dusíc a moíc. Lidé, kterým pimýšlena povaha posledn jmenoa morousi. I po smrti vaná, nazýváni jsou

Bájeno

dom

mry

nedávaly prý pokoje; duše jejich opouštla prý hrob a vn provozovala rej svj, pi emž tlo zstávalo v jisté míe krevnato a živo.

Poátek

model u Slovan

byly

podobizny

pedkv. Vili totiž,

že svazek rodinný ani smrtí nebývá petržen. Proto záhy zaali dlati obrazy otcv zemelých, chovajíce je u sebe, kdekoliv sídlo své mli. Sthujíce se do nových vlastí, zasvcovali jimi novou zemi za ddinu a otinu. Tímto bhem vyvinula se pocta domácích:

dd

bžk

šotk. Osudu Slované neznali. Nevyhnutelného na ped urení neuznávali: všecko dle víry jejich záviselo na vli bohv. Proto bohm, svým spásám, chtíce od nich užiti zdaru, slibovali obti, a byvše šastni v díle svém, pinášeti je neobmeškávali. Slované ctili bohy své prvotn na horách, v lesích a hájích, u jezer a ek. Pozdji teprv stavli jim chrámy, na zaátku jednoduché a pak i nádherné. Chrámové slovanští skládali se ze dvou ástí: 1. Prostoru, kde bohové uzaveni byli a kamž jen nejvyšší knz vstoupiti sml. a

kde o veliké svátky veejné obti konány byly. Úctu k bohm zjevn jevili poklonami, bitím se v elo, hlásáním zpv bohu2. Místa,

libých,

—

.milých slov".

— Obti

Knží

bohm

10

—

pinášeny od

starost a knží.

k nejpednjším osobám národu, úastnili se ve snmích a pedsedali na soudech. Za dávány pokrmy, jimiž se posvátné ptactvo živilo, zbra (oruží) pobitých vrah, obilí, ovoce i zvíata. Když zvíe v dáno bylo, vylito na jeho hlavu víno, pivo neb medovina a potom jest zabito. Hlava zvíete co díl nejvzácnjší bohm jest dána, ostatní maso od obtník požito. náleželi

ob

ob

Hlavní svátky slovanské byly: 1. Slavnost Vesny, která se na zaátku jara odbývala k naznaení radosti, že léto nad zimou, život nad smrtí zvítzil. I prošeno lesv, aby se zazelenaly, ptákv, aby se rozveselili, modlitby se konaly za úrodu a déš, chvalozpvy zpívaly na est slunce a vody. Pi slavnosti té byl obraz smrti (Morana) do vody uvržen (nedle smrtelná). 2. Letnice (Tuice) byly v máji slaveny; dívky a mládenci ubírali se na behy vod a zaráželi máje do zem, hospodái obcházeli svá pole, zpívajíce neb rozliné prpovídky íkajíce. 3. Ku padlo konilo svátky letní; na est boha slunce vzdlán ohe, kolem nhož mládenci a panny za ruce se držíce skákali. (Ohe svatojanský.) 4.

Koleda byla pání k novému dar si na vzájem dávání

níž hádání a hlavní.

létu,

bylo

pi vcí

bohm

5. Zážinky (Obžinky), pi nichž prvotiny a posledniny -úrody zemské byly v dány, proto se odbývaly na zaátku a na konci žní. Z prvopoátku Slovan mrtvé spaloval. Ano i ženy života se zbavovaly, aby se spolu s manžely zemelými na téže hranici daly „sžéci". S mrtvolami pálena i zvíata a popel skládán do

ob

—

11

—

Pozdji obecn se rozšíilo pochovávání zem. Pátelé zemelého u hrobu inili „naiekánie" ili žalostné hoekování. Nad hroby provozovány tryzny t. j. pohební hody a obti k oslavení mrtvých a upokojení bohv podzemských. Mrtvým na hrob kladena jídla a popelnic.

mrtvol do

vylity nápoje.

Práv

tato jednoduchost a prostota náboženbohoslužby pohanské velmi hovla blahodjnému obratu pijetí kesanství. Bez hluného odporu, bez mee a války, tiše písmem a slovem zjednala si víra Kristova pístup do zemí slovanských, všude v dob kratiké, utšen se šíila a blahodárné ovoce pinášela.

ství a

—

Slované

jižní.

S

]

o v i n c i. (IV3 milionu.)

Sv. Virgilius. VJast Slovinc zaujímá nyní jižní ást Korutan a Štýrska, Hoici, severní ást Istrie (podle starých Istrv tak zvané), Krajinu, pak malé ástky Benátská a Uher (v stolici saladské, železné a šimedské).

Mnohem

prostranjší byla sídla jejich od VII. nebo za toho asu zaujímali celé

do XI. Korutany, Štýrsko, Rakousy na pravém behu Dunaje, ásti Salcburska a Tyrol. Slovinci pisthovali se do svých vlastí alpských z pravlasti slovanské Zatatranska, kdež bydleli spolen s Chorvaty a Srby; tak možná souditi i z jich jazyka srbsko-chorvatskému nejpíbuznjšího i z místních jmen, z nichž mnohá vyškytají se za Tatrami. stolejbí,

Zaujali sídla svá ke konci VI. století (592-— 595) a sice nejspíše chtjíce zniknouti nátisku avarského. Moc avarskou zlomil bojovný Samo, le po jeho smrti rozpadla se velká jeho íše a Slovenci rozštpili se na množství knížectví. po

A

astých bojích

Bavory a Avary dostali se konen z vtší ásti pod vrchní panství vévod bavorských a s Bavory pod vládu Frank. s

V

novém území, jež zaujali Slovinci, nebylo kesanství neznámé. Kvetoucí a lidnaté Aquileji pirena nevadnoucí sláva, býti první vrozvstkyní v krajinách alpských. Dle prastarého podání byla to Aquileja, kde sv. Marek r. 46 po Kr. se sv. Petrem první kesanskou obec zídili. Jak povst vypravuje, šíil sv. Her magor as, žák 2

—

18

—

Marka

a první sv. Petrem vysvcený biskup narozený r. 50 po Kr. se svým jáhnem For tun a tem ve východní a severní ásti Itálie a v Norikum, k nmuž i Krajina náležela, nové uení Kristovo. V dnešní Krajin, Štýrsku, Korutanech apoštolovali sv. T i t u s r. 52 a sv. D om n u s r. 64. Pokojná léta za prvních vlada ímských podporovala vydatn siení se sv. evanV poíí Sávy nalezlo kesanství etných gelia. píznivc a mnozí vyznávai v krutých pronásledováních padli za svého pesvdení a jejich krev byla semenem nových kesan. Za vlády krutého Diokleciana potlaeno sice utšené zkvétajíci sím, ale jen na dobu kratikou; byla to poslední krvavá rána klesajícího pohanství, poslední pokus jednotou náboženství státem naízenou zachrániti i zpuchelou íši pohanskou. Zákonem z r. 311 bylo kesanství trpno, r. 324 stalo se náboženstvím státním a utvrzovalo se den co den více a více a dokud ímské panství trvalo, neutrplo žádných píkoí. Nejižší zkouška pikvapila na vyznávae Kristovy vpády barbarskými v dob sthování se národ. Dojímavé líení zstavil nám sv. Jeroným, „Již pes rodilý Stridoan na hranicích Dalmácie 20 let prolévá se mezi Caihradem a julskými Alpami ímská krev. Skýthii, Trákyi, Macedonii, Dardanely, Dakii, Thesalii, Achaju, Epirus, Dalmácii a zem vkolní pustoší rozliní národové Jak velké množství paní, zbodivocí a suroví. žných dv, svobodných a vznešených lidí stalo se koistí tch sveepých hord! Zajati jsou biskupové, zavraždni knzi, zboeny chrámy, svatyn promnny v konírny a kosti mueník vykopány a zneuctny. Všude jen náek a plá a hrzné sv.

italsky,

.

ob

:

;

— obrazy smrti; ímské pyšná šíje nechce se líení^

neteba nieho

ímské

19

—

panství se kácí,

pece pokoit."

ale

K

naše

tomuto

dokládati.

nadvládí i vzrstající kesanství podpohanským barbalehlo spolenému nepíteli snad na co pvodu božského, rm.

Le

as

—

mže

potlaeno, ne však na vždy znieno mravnost musí zvítziti nad znemravnélostí, právo nad bezprávím, duch nad hmotou. Slovinci nalezli ve své nové vlasti kesanství v rozvalinách, než i tyto trosky mluvily a polozboené svatyn býti

Ukižovaného. Svtlo uení kesanského z dvojí strany a dvojí cestou šíilo se k Slovincm tu pes Aquileji (Voglej) od knží vlašských, tu pes Solnohlásaly

;

hrad od duchovních nmeckých. Sv. A m a n d, biskup utrechtský, pepravil se za panování Sámova as r. 630 pes Dunaj, aby Slovincm evangelium zvstoval. Na své apoštolské cest setkal se s pízní i odporem tuhým, ale toužebn oekávaná palma muenictví v podíl se mu nedostala. Po krátkém ase vrátil se pes Rýn do své vlasti. Zaátky nového uení, jimž byl základ položil sv. Amand, nemly dlouhého trvání a vymizely brzy docela. Ale tím nedali se odstrašiti missionái nmetí a nepestávali zetel svj obraceti i píšt k Slovincm, ba i jejich se piuovali aneb brali s sebou tlumoníky. Tak poínal sob nástupce Amandv sv. E m m e r a n. Po tchto pedbžných pokusích zasadil se mnohem horlivji o pokestní Slovinc vorraský biskup R upert, který obrátiv bavorského vévodu Théoda, vydal se k Slovincm na požádání knížete jejich, vyuoval je, kestil, zakládal chrámy a kláštery a pozstavil dostatený poet knží a mnich v zemi. 2*

ei

—

20

—

Nástupce jeho V i táli s v horlivém zasazování se o pokestní a obrácení Slovinc jemu vyrovnati se hledl, ale ani jemu nedailo se dle pání. Slovinci,

svobody nade všecko milovní,

po-

mnohými píklady vyueni jsouce, obrána víru kesanskou za obmysl a nástrahu

kládali,

cení

svých nepátel, hledících pod tou rouškou uložiti jho nejtvrdší poroby; z té píiny usilovn odporovali vrozvstm nmeckým, picházejícím vyvraceti staropohanské obady jejich. V té dob optovali Avai vpády do zemí slovanských a krut Tito sjednoceni pod ádili na území Slovinc.

na

n

korutanským vévodou Boru tem nemohouce pemoci odolati, povolali sousední Bavory ku pomoci, kteí zahnavše Avary, místo avarského své Vévoda bavorský Thajho na Slovince vložili. kterýž Borutovi pomoc poskytl, byl v podPipina Krátkého a tak dostali se Slovinci, ruí alespo vtší ást jejich, pod vrchní vládu král silo 11.,

franckých.

Borutv syn Karát a synovec Chotimír odvedeni jsou s mnohými vznešenými osobami do Bavor co rukojmí. Po brzké smrti Borutov r. 750 stal se vladaem Karát a když po tech letech zemel, dosadil Pipín na stolec knížecí ChoKarát i Chotimír, byvše v Solnohrade ve timíra. víe kesanské vychováni, pivedli s sebou horlivé knze a usilovali všemožn o rozšíení kesanství po celé zemi. Zvlášt Chotimír byl dobrým kesanem a každoron putoval do Solnohradu k vykonání pobožnosti. Pi té píležitosti seznámil se se salcburským biskupem Virgiliem, jemuž pední zásluha o obrácení Slovinc bez od-

— poru

náleží.

Bylt

Virgilius

zekl

se

— rodem Iran a pochá-

jako mnozí jeho kradobách roznícen láskou ku Kristu,

zel z krve šlechtické.

jané, v tehdejších

21

I on,

svta a zasvtil

se s duší

s

tlem

v službu

Hospodinovu. Již co mladík ponoil se duchem v hluboká studia, pi tom však nezapomínal prospívati v život bohumilém a ozdobiti duši svou mnohými cnostmi. Brzy záil mezi zbožnými uenci své vlasti jako hvzda první velikosti. Byv vysvcen na knžství, puzena se cítil putovati do Jerusalema, zlíbati místa, které krví skropil

bož-

ský Spasitel, navštíviti hroby sv. apoštol Petra a Pavla v Éím a ostatek života svého vnovati hlásání sv. evangelia u tch národ, kteí ješt byli ve tmách nevdomosti a modloslužby. V prvodu nkolika uených a nábožných muž, mezi kterýmiž byli Lullus a Alto, opustil svou vlast a pišel k západním Frankm, kde ho tehdejší íšský správce Pipin, který byl zvláštním ctitelem muž výtených, velmi blahosklonn pijal a nad míru sob oblíbil. Tenkráte meškal u dvoru franckého bavorský vévoda Odilo v zajetí. Virgilius použil svého vlivu u Pipína a zjednal Odilovi nejen dstojné s ním zacházení, nýbrž i svobodu a dosazení na keslo vévodské. Odilo zavítav do své vlasti, povolal k sob dle pání Pipínova knze Virgilia a svil mu opatství sv. Petra i ízení biskupství solnohradského r. 745. Pokorný sluha Pán zdráhal se dlouho pijmouti pomazání biskupské, pedstíraje, že takového vznešeného dstojenství není hoden, byl velice nábožný a jeden z nejuenjších muž vku svého. Mezi jiným uil, co tehdáž bylo neslýchané, že naše

a

zem má

podobu koule a že dolejší polovice její též lidmi obydlena jest, že tedy stává více díl

— tch

22

—

dobu známých. Této moi svými zkušenostmi potvrdili, nechtli lidé tehdáž viti. I vyhlašovali sv. Virgilia za kacíe a on se musel ped papežem ospravedlniti. Papež ho propustil od sebe, byv zcela upokojen tím, jak mu

svta, nežli

až po

pravd, kterou pozdji

tu

plavci po

to sv. Virgilius vyložil a udlil mu své požehnání. Jelikož Virgilius biskupské svcení pijmouti ne-

chtl, dal biskupské záležitosti spravovati svtícím biskupem Doldou, jehož byl z vlasti s sebou pivedl; on však sám jako opat spravoval záleži-

moudrou obezelostí. Konen dal na dolehavé pimlouvání sousedních biskup a lidu vícího r. 767 posvtiti. Jeho první biskupský úkon bylo vysvcení kostela v Oettingu u Vagingu, který byl vystaven od hrabte Guntíe z Chiemgau. Posud byl kostel klášterní u sv. Petra jediný chrám v Solnohrade a zárove sídlo biskupa. Jelikož ale pro vždy rostoucí množství lidu nestail, zaal Virgilius r. 767 stavti nový nádherný chrám biskupský, který za šest let dokonen byl. Legenda praví, že sv. biskup vždycky v sobotu postavil do kruhu dlník nádobu s penzi, ze které si každý svou

tosti diecese s

se po 22

mzdu

letech

sml

a že žádný víc vzít nemohl, než R. 773 posvtil sv. Virgilius tento nový svatostan a s velikou slávou dal penésti kosti sv. Ruperta i dvou jeho soudruh z kláštera sv. Petra do nového chrámu, kde posud odpoívají. Pi tom chrám ustanovil k opatení služeb Božích dvanáct duchovních, aby eholník svato-Petrských tím svobodnji za missionáe upotebiti mohl. Poád mu ješt na srdci leželo, aby národové posud pohanští, na víru Ježíše, Syna Božího, obráceni byli. Vždy proto byl opustil vzíti

si zasloužil.

—

23

—

rodie své. A proto mu bylo uej vroucnjším potšením, když Choti mír, vlada Slovinc korutanských, k nmu vypravil posly s prosbou, aby mu poslal missionáre, kteí by jeho sv. lidu, posud modloslužb vícímu, zvstovali vyhovl veEvangelium. Sv. Virgilius ochotn lému pání a poslal mu knze, mezi nimi Lupa a vlast a

Majorána, kteí se znaným úspchem po celé aemi kesanství šíili. Chotimír, vida utšen zkvétající církev, prosil snažn sv. Virgilia, aby osobn jeho íši navštívil, stav vcí prohlédl a svou pítomností k utvrzení nového uení pispl. Ale Virgilius jinými prácemi zanesen a maje jinou cestu na pomezí uherské ped sebou, poslal za sebe Slovincm svtícího biskupa Mo^esta s mnohými knzi a jáhny a udlil mu moc chrámy dle poteby budovati a knze svtiti. Týž vysvrodilých Slovinc na knžství, kteí tli nkolik hlásajíce rodákm svým sv. Evangelium v materské, v dob kratiké pes 17000 Slovinc Kristu získali. Modest jmenován prvním biskupem slovinským, ovšem bez stálého sídla. I mnohé chrámy posvtil a pi nich duchovní pastýe ustanovil mezi nejstarší církve korutanské poítati dlužno Gopra-Sveta (Maria-Sal); Tiburnia (Lurnfeld); Undrima a j. v. Bohužel zemel Modestus záhy a nmecké duchovenstvo osielé vrátilo se z velké ásti do Solnohrad. Obecný lid i nyní ješt vzdorn zamítal všelikou novotu z ciziny picházející a po tikráte vyvoláno veliké zbouení. Okolnost ta byla pedním dvodem, že sv. Virgilius k optné žádosti knížete Chotimíra, aby

ei

;

osobn

vyhovti žáJakmile však vzpoura utlumena

navštívil Slovince, zdráhal se

dosti

vladaov.

byla,

neváhal

horlivý

biskup

Slovincm

poslati

—

24

—

knze

i jáhny, aby, co pokaženo, napraveno bylo. Chotimír byl v pátelství s panovníkem bavorským Thassilem II., jenž velice peoval o rozšíení a

upevnní

víry kesanské. Týž založil opatství šárnické a území India (Innichen), staré Aguntum, s celým okolím daroval k založení kláštera s výslovným doložením, aby z nho vrozvstové mezi Slovince rok co rok hlásat Krista vycházeli. Ku žádosti biskupa Virgilia dal se Thassilo II. pohnouti a založil proslavený klášter Kremsmiinster, opatil jej polnostmi a vinicemi, kterýžto klášter stal se hornímu Rakousku, zvlášt „Solní komoe" pravým požehnáním. V té dob súastnil se Virgilius v Dingolfingu církevní synody a spasitelnou radou pispl vydatné v poradách biskupských. I Thassilovi 11. byl Virgilius upímným pítelem a jeho laskavá slova odvrátila mladého knížete od nejednoho nerozvážného kroku. Po smrti Choti-

mírov r. 769 vypuklo znova vzbouení, knzi nmetí vyhnáni ze zem a po nkolik let, jak letopisy vypravují, nebylo prý mezi Slovinci žádného cizího knze. Teprve když nový kníže a nástupce

Chotimírv

Valduch

jitení, vysláni

od

s

Virgilia

pomocí

Bavor

optn knží

utišil

k Slo-

missioná zvlášt do Korutan, poctn Virgi-

vincm. Pro svou

horlivost u vysílání

mezi Slovince, lius od vdných

potomk názvem apoštola národa slovinského. Ale sv. biskup nepracoval jedin neunaven v spasení svených duší slovem a píkladem, nejen že se snažil vící k pravému kesanskému živobytí povzbuzovati a voditi, nýbrž on pilen byl i tlesný vezdejší jejich blahobyt množiti. Duchovní, které rozeslal do hor, aby tamuéjší obyvatele Spasiteli získali, vnikli do rozliných poboních úval a nalezli tam v áro-

25

svtoznámé lázn ga-

krásné krajin léivé vody,

steinské, kde nanožství chorobných hledá a nalézá úlevu i uzdravení. Rovnž poruil apoštolský muž

zasypané

staré,

doly

otevíti

a

železnou

rudu

dobývati.

Po zemel

Pán

všemi,

SOleté neúnavné práci na vinici listopadu r. 784, dlouho oplakáván vykteí ho znali a i tmi, kteí o

právti

slyšeli.

27.

nm

Papež

potu

eho

Svatých.

IX. vadil

r.

1233 Virgilia do

,

Po pádu Thassilov a koneném pokoení Slovinc od mohutných Frank r. 788 nedaly se nižádné Slovinc.

již

pekážky

v

dokonání

pokesování

A r n o, nástupce sv. Virgilia na prestolu solnohradském, dovršil, co byli jeho pedchdcové zapoali. Slovinc jižních všímali

a

si

povýten

bisku-

jen sporé zprávy o tom nám se zachovaly. Mezi etnými missionári aquilejskými jmenovati dlužno hlavn sv. Paulina (776 802), jenž dokonal obrácení Korutanc na pravém behu eky^ Drávy a drahn let u Slovinc v Krajin ztrávil. Že psobení duchovenstva aquilejského mezi Slovinci nebylo jen okamžité, ledabylé, patrno z rozepe stolice solnohradské a aquiZmílejské o rozhraní obou církevních okres. nný spor rozhodl Karel Veliký r. 810 a za pomezní áru ustanovil eku Drávu. Pi službách Božích užíváno jazyka latinského dle obadu církve ímské, až do asu apoštolování sv. Cyrilla a Methodje v Pannonii a na Morav, kterýchžto ne-

pové a knží

—

aquilejští,

— smrtelných

26

—

uitel blahodárná innost aspo

stedn k Slovincm

pro-

se vztahovala.

Upomínkou na pokestní Slovinc

jest

sta-

robylé písmo slovinské z VIII. století, obsahující formule zpovdní a vyznání víry, drahocenný to plod literatury národní. Nejstarší písmo Slobyly vinc runy; písati neznamenalo psáti, nýbrž rýti, ezati znamení do deva neb kamene, teprve kesanstvím pijali Slované písmo hláskové.

dv

Clior váté, (Pres 2 miliony.)

Sv.

Jan Vladimír.

Divocí Avarové mli hlavn namíeno na císaství ecké. Za asu Heraklia císae vpadli do Dalmácie a vidouce, že je tam pekrásná zem, usadili se v ní, kdež obyvatelstvo napoád vraždili a msta vyvraceli. To se dlo okolo r. 630. Císa Heraklius, tžce nesa ztráty tak velikého území a boje se vtších nehod a nemoha sám odolati etnému nepíteli, zavolal ku pomoci Chorvaty, bydlící v Zakarpatí. Chorvaté pišli, Avary po nkolikaleté válce nazvíce vyhnali a zemi novou zaujali. Hranice Chorvat byly na jihu eka Cetyna, na východ eka Vrbas, k severu eky Drává, Kupa, Arsia, a na západ moe Jaderské. Chorvaté obdrželi nové území pod výminkou, aby vyhnavše Avary a v s eleámi svými se usadivše, vládé ecké poddáni zstali.

nm

Ve válkách Chorvat s Avary ztroskotáno bylo v starodávné msto Salona a mnoho žijících zavraždno jiní od vítz zajati a za otroky prodáváni. V té dob sedl na stolci sv. Petra papež Jan IV., rodilý Dalmatinec. Tžce nesa zkázu svého rodného msta a neštstí vlastních rodák, umínil si pro budoucnost podobné hrzy od vlasti své odvrátiti. Proto poslal r. 640 opata Martina do Dalmácie a Istrie, aby zajaté kesany zlatem vykoupil, oloupené penzy podporoval, ostatky sv. mueník ze svatyn salonské do íma pinesl a Chorvaty dle sil svých ku kesanství získati se snažil. Poktní národu pohanského zdailo se mu jen ásten a duchovenstvo

kesan

,

nm

,

—

30

—

s celým územím podízeno arcibiskupu „Když Chorvaté byli poktni/ vysplitskému. pravuje ecký letopisec, „uinili úmluvu písemnou a zapísahali se sv. apoštolu Petrovi, písahou slavnou, že všech vpád do cizích zemí se zdrží a se sousedy v míru žíti budou, vyjma, že by sami byli znepokojováni. ímský papež je ujistil, bude jich že, budou-li od jiných napadeni, ochráncem prostednictvím svého zástupce Petra, ueníka Kristova," Tato sv. vírou na poktné vložená a písahou stvrzená povinnost pekazila alespo na as další šíení hranic a uvedla kolo-

chorvatské

Bh

nistm na vali a

vým díle

pam,

aby nabytou zemi piln vzdláji svlažovali. Nástupcem Jano-

potem svým

byl Martin L, který pokraoval v zapoatém svého pedchdce a r. 649 poslal knze Jana

Ravenana

mnohými kazateli k Chorvatm, aby poktné ve víe utvrzovali a pohanství niili. Uslyšev o tom blahodárném psobení knží íms

ských mezi Chorvaty císa Heraklius Konstans 11. (642 668) zaradoval se velice a snažn prosil ímskou stolici, aby nov obrácenému národu dána byla celá duchovní správa: arcibiskup, biskupové, knzi a jáhnové. Papež Martin povolal Jana Ravenana do íma, posvtil jej na biskupa a jmenoval ho arcibiskupem salonským v Splitu. V novém sídle svém posvtil Jan Éavenan pohanský chrám boha Joviše ke cti blahoslavené Panny Marie a penesl do nho ostatky sv. Dujma a svatého

—

Anastazia. Horlivý arcibiskup Jan Ravenan obcházel celou zemi, budoval chrámy, svtil knze i biskupy, a o utvrzení kesanství i zavedení hierarchického ádu neúnavn se piioval. Bohužel všecko úsilí nemlo žádoucích úspch, sím nové víry neza-

— pustilo

koen

31

—

vypovdli brzy vlád ecké i církvi. Z nedozpráv celá dv století mlením

hlubokých. Chorvaté

poslušeuství slabé statku spolehlivých

pominouti musíme a jediné podotkneme, že Chorvaté, svrhše s beder svých panství ecké, v horší v porobu sousedních ješt jamo upadli Frank. Válený vlada francký Karel Veliký podmanil sob království longobardské, Furlandsko, Tyrolsko, Korutany a Istrii. R. 789 podmanna posávská Panonie až k Dunaji Frani Liburnie, kové stali se bezprostedními sousedy Slovan, ba župan chorvatský, podlen byv titulem správce, nodízen markrabti furlandskému. R. 810 uzavena smlouva, v které císa ecký Nicephor postoupil Karlu Velikému poruenství i nad Chorvaty dalmatskými, jen nkterá msta pomoská si vymíniv. Tak poátkem IX. století cela chorvatská vtev podízena Frankm, kteí po smrti Karlov s Chorvaty ukrutn, ba nelidsky nakládati poali. Ljudevit, velkožupan Chorvat posavských, ne;

moha

déle snášeti nesnesitelné nátisky

markrabte

marn

u Frank práva se dovolávaje, vznítil povstání. Vyslané proti vojsko šastn porazil, tak že Timoané, ped tím pátelé Frank, jeho spojenci se stali. Znova vytáhli proti Frankové do pole a s nimi velkožupan Chorvat dalmatských Boen. Ljudevit ale optn na ece Kulp r. 819 zvítziv, pidružil k sob i Slovince, bydlící v Alpách krajinských a korutanských. Zdálo se, že na ece Drav položeny již základy k nové slovanské íši, ježby tvoíc ochrannou zed, bránila dalšímu se šíení Frank na slovanský východ. tu západní císaství sebralo svou veškerou válenou moc a vyslalo proti Ljudevitovi ti velké voje; po celý rok odolal Ljudevit nepíteli, byv

Kadolacha a

nmu

nmu

Le

—

32

—

ale od spojenc opuštn, musel v útku hledati spásu. Letopisci vypravují, že Borenv strýc Ljutomysl, k nmuž Ljudevit se byl utekl, zapomenuv na slovanskou pohostinnost a osoby nedotknutelnost, pipravil Ljudevita o hrdlo. Tím že dalmatští Chorvaté bojovali proti vlastním bratrm a Frandopomohli k vítzství, upletli bi sami na sebe; poroba, okovy byla královská odmna, jíž nástupce Borenv Vladislav vrné služby Chorvatv byl obmyslil. „Chorvaté podrobili se Frankm ve všem," „le tito provodili nad nimi ukrutenství dsné, že i nemluvátka, ješt prsou matek požívající, vraždili a popedhazovali." zbyli utiskovaní trplivosti, zavraždili vládnoucího nad nimi knížete franckého a Porina za vdce Propukla válka, a budoucího knížete si obrali

km

psm

Konen

v níž po sedmiletém tuhém boji Chorvaté

Franky

zvítzili,

lina

pobili,

ba samého

konen

vdce Koci-

života prý zbavili.

sob

Chorvaté po tžkých protivenjiž poslali pjsly do íma se snažnou prosbou o pastýe duchovní. I pišli optn biskupové a knzi a kestili, nebo sím víry Kristovy bhem dvou století bylo udušeno. Rovnž i smlouva s ímskou stolicí byla obnovena a všeobecným pijetím sv. ktu zpeetna. Sjedno-

Jedva že

stvích trochu oddechli,

pokestným a osvobozeným Chorvatm vládl od r. 830—836 kníže Porin, po nm jen kratiko Mojslav, jehož nástupcem byl T r p iceným

m

í

a

dchody od

který zanechal nc4m nejstarší památku psanou z kancelée chorvatských knížat, dležitou a vzácnou co do starobylosti, ale psanou latin. Listinou zmínnou potvrzené svatyni Metropole splitské statky r,

váháme

s

knížete Moj sláva se darují. Není obeznámiti své tenáe: „Já híšný

—

—

33

Trpimír, kníže Chorvat, který nevdl jsem o posledním dnu a asu, jehož nikdo nezná, jsa starostliv o duši svou, zbudoval jsem s pomocí Boží klášter poradiv se díve se všemi župany a povolal bratry, aby svými modlitbami nás od híchu oistili. Potom ustanovili jsme se na tom, chrám téhož kláštera posvátnými nádobami opatiti; a když se nám stíbra nedostávalo, Petr, arcibiskup Salonský, zapjil nám jedenácté liber. Chtli jsme mu s radostí na vzájem neho uštditi a vdnými se prokázati. „Vaší laskavosti nieho neodepeme" naež on odvtil: „Peju sob pedevším, pane mj, aby u pítomnosti Vaší Jasnosti svatyni Salonské na asy všecko movité i nemovité mnou zakoupené aneb jí v Lešaui a Trogie s otroky i s otrokynmi darované zboží potvrzeno bylo spolu aby v nadzmínném arcibiskupství Salonském, jež až k Dunaji, ba skoro pes celou íši chorvatskou se rozprostírá, chrámu sv. Jií v Putalii statky i služebnictvo, jež jí kníže Mojslav byl daroval, pieno bylo." „Souhlasíme a potvrzujeme vše eenému chrámu na asy. K tomuto pidáváme ješt ást pozemk ze svého území .... a naizujeme, aby klusané na našem panství ze všech plodin zmínnému kostelu pispívali desátkem, který náš pedchdce Mojslav dávati zapoal." Za panování Trpimíra 837 868 pibyl do Chorvatska ze sousední Istrie, anebo Krajinská zbožný poutník, jménem Martin, jejž lid co zázraného svtce ctil. Jsa tlesným neduhem sklíen, nošen byl na nosítkách po celé zemi; nevšední výmluvností jsa obdaen, pouoval nevdomé, u víe slabé divy utvrzoval a vící lid vbec k ostíhání

—

—

vné

;

—

vné

—

smlouvy

s

papežem

uinné

nabádal.

Mezi rokem 3

;

—

34

—

— 878

povýšen piinním císae Vasila Mana pestol knížete chorvatského Zdsí a v. pokrevní píbuzný Trpímírv. Chorvaté jen krátký as byli úpln svobodni a saniostatni strachujíce se vpád nepátelských a porohv, dali se pod ochranu Éecka, jež probravši se z dlouholeté malatnosti utšené zkvétati poalo. Spolu odstoupili v té dob Ciiorvaté od papeže ímského a pidali se k patriarchovi caihradskému. Hlavní píinou této zmny bylo zavedení bohoslužby slovanské na Morav a Slovensku. touha Ghorvat po spojení s východem nemla dlouhého trvání. Již Branimír, nástupce Zdeslavv, po svém nastolení na keslo knížecí vyslal jáhna nicského Theodosia s prosbou do Éíraa, by s celým národem chorvatským pijat byl do

868

cedonského

Le

lna

církve ímské. Ponvadž ravský kníže Svatopluk poslal

pak tenkráte ^mo-

knze Jana do íma ohledné Methoda i slovanské bohoslužby, proti které nmecké duchovenstvo soptilo, obrali si jej Branimír Theodosius (neboí cestoval Chorvatskem pes Nin) za prostedníka mezi sebou a stolicí papežskou. Dána mu zvláštní na papeže psaní. Jan VIII. byl z takovéto dobré vle a žádosti Branimírovy radostí rozjaen, tak že v kostele sv. Petra pi hlavním oltái Bohu za to podkoval a za Branimíra i celý národ chorvatský se pomodlil ^Otevírám tob své náruí," píše Jan VIII. ze dne 7. ervna 879, „v den na nebe vstoupení Pán povznesli jsme pi oltái sv. apoštola Petra ruce k nebesm, požehnali tob a celé tvé zemi." Nástupcem Branimírovým byl Mutimír 892 až 900, mladší syn Trpimírúv, jenž výše dotenou listinu otce svého Trpimíra znova potvrdil. Po dosednul na stolec velkožupanský i mír I. i

Keš

nm

—

35

—

—

912 a po tomto syn jeho Miroslav 913 až 917, jenž od spolužupana Pribiuy, toužícího po samovlád, byl zbaven života. Velké rozmíšky odtud vzniklé uvalily na knížectví chorvatské množství pohrom, seslabily íši, uvrhše ji skoro na pokraj záhuby. Vždy touže dobou pvodního mocného Chorvatska již nestávalo; severní ást podél Dunaje a Sávy, kde kdysi vládl Ljudevit, obrátily hordy madarské v pouš; i kesanství bylo znieno, tak že Ladislav Svatý 1077—1095 výtený panovník uherský, zmocniv se téhož území, zaíti musel s kestním. Východní ást Chorvatska opanovali Bulhai spolu se Srbskem, zbylo tedy jen západní, pomoské území, rozdlené na 14 žup^ z nichž tri tvoily zvláštní banát a kdežto 11 žup bezprostedn podízeno bylo velkožupanu, zmínný banát vlastní zízení a samosprávu a jen prostedn závisel od velkožupana. V této zúžené íši chorvatské byla ješt stará, výsadní msta latinská jako Zara, Trogir, Dubrovník, Split a nkterá msta ostrovní, jež hierarchii a církevní správu s chorvatskými Slovany mla spolenou. Odtud asté a tuhé spory najm pi obsazování sídel biskupských. Latiníci chtli míti arcjpastýe, jenž by hovl obadu latinskému a Slované, kteí za Branimíra jen proto tak rychle navrátili se do lna církve ímské, že jim jako Moravanm povolena liturgie slovanská, páli si pívržence ducha Cyrillova a Methodova. Když rznice den co den vzrstaly, chtl slovanský biskup ninský z tch spor tžiti; zamýšlel totiž metropolitovi splitskému odepíti poslušenství a vlastní sídlo na metropoli Chorvatv povznésti. Událost ta vzbudila u latiníkv vtší ješt nepátelství a u ostatních slovanských biskup byla

900

ml

3*

zdrojem

záští.

slav (920

Tu

—

36

panující kníže chorvatský

— 940),

chtje

navrátiti

ukoniti dlouholeté spory, psal

chlumským v

té

záležitosti

zemi

Tomipokoj a

Michalem Zápapeži Janu X. (914 s

r. 929). Papež Jan X. vyslal do Chorvat dva biskupy a dva vyslance (legáty). V dopisu k arcibiskupovi napomíná jeho a podízené biskupy, aby vše drazn napravili a ze všech sil se piinili, aby bohoslužba ne v cizí, nýbrž v la-

až do

ei

byla odbývána. „Nebo syn nemá jinak mluviti, než jak ho matka uí; Slované pak jsou výhradn dítky Církve ímské." List k Tomislavovi a Michalovi znl: „Tomislavovi, králi Chorvat a Michalu Záchlumskému, jakož i všem županm ... a celému národu území slovanského a Dalmácie. Kdož zajisté o tom pochybuje, že království slovanská mezi prvotiny apoštol a všeobecné církve se poítají, pijavší hned v kolébce krmi kázaní apoštolské církve a optn napomínáme vás, s mlékem víry. byste pi nás setrvali a ve všem naízeními našich biskup se ídili." S tmito listy pišli r. 925 vyslancové papežští Jan z Ancony a Lev z Praeneste do Dalmácie, navštívili msta chorvatská a srbská a svolali snm do Splitu. Jan IIL, zvaný Januarius, byl ol shromáždného sboru potvrzen za metropolitu chorvatského se sídlem ve Splitu. Co do slovanské bohoslužby ustanoveno, aby duchovní a eholníci, kteí jsou již vysvceni a ve slovanském jazyku služby Boží konají, v tom stav zstati smli, ale píšt aby se ani jeden biskup splitské metropole neopovaUení se lažoval, vysvcovati slovanské knze. tinskému jazyku mládeži odporueno. Tato uzatinské

Optn

vení poslána po splitském knzi

Petrovi,

le

nin-

— ský biskup^ slancích v

37

—

eho

ím.

protestoval po zvláštních vyProto pozval Jan X. i jeho i^ me-

íma

tropolitu splitského, aby došli bu(í osobné do aneb poslali tam své plnomocníky. R. 928 svolán

optn ješt

církevní

he

pro

snm

do Splitu, biskupa ninského

A bohoslužb

který a

dopadl

liturgii

slo-

slovanské usnesením snmovním zasazena rána smrtelná, nelze pece o okamžitém jejím vyhlazení mluviti, ba co Janem X. zakázáno, to r. 1248 Innocencem IV. optn povoleno. Zakladatelem a šiitelem slovanské liturgie mezi Chorvaty nebyl nikdo jiný, nežli sv. bratí soluští a jisto jist jejich žáci, když po smrti

vanskou.

sv.

Methoda

z

Moravy a Slovenska potupn

byli

vyhnáni.

Hned po ubytování se Chorvat v Zadunají dvoje u nich povstala obec, totiž dalmatsko-chorvatská a posávská krom této dvojice bylo vždy v knížectví. spojeno Mezi knížaty nkolik žup na území dalraatském jmenuje se v X. století Pretislav, syn Chvalimíra, knížete podgorského. Jeho ;

nástupcem stal se Jan Vladimír, který, již co mladík uvázav se v ízení vlády, prospíval mouZa jeho panování vtrhl do Daldrostí i milostí. mácie bulharský car Samuel a pustošil zemi Vladimírovu. Týž spravedlivý, mírumilovný a ctnostný kníže nevolil v záhubu dáti lid svj a uchýlil se do hor nepístupných. Samuel vida, že mu nelze pemoci Vladimíra, zanechal ást vojska u paty i

hor, s

druhým oddílem

táhl proti

mstu Olguni

(Dulcigno) a oblehal je. Nemoha se doiniti žádného úspchu, vzkázal Vladimírovi, aby s lidem sestoupil do nížiny a podal ruku k smíru. Vladimír, necht íši svou v tuhé poddanství bulharské uvésti, neuposlechl. Tu však sousední župan, žádostivý vy-

—

38

—

znamenání a hojné odmny, nabídl se Samuelovi, vyzraditi tajné stezky do hor a jako Jidáš vydati^ mu Vladimíra. Když tento uslyšel o brzké zrad niemného souseda, uzavel u sebe, za lid sám se vydati teba i na smrt. Rozlouiv se s vrnou družinou, odebral se k Samuelovi, který ho poslal v zajetí do P r e s p y, kde i car s dvorem svým sídlel.

s i

Samuel,

nemoha Olgun

dobyti

,

odtáhl

nepoízenou a z hnvn pustošil celou krajinu po moi až k Zadre a pes Bosnu vrátil se

dom. Vladimír mezi tím

úpl

ve vzení,

dnem

i

noci

na modlitbách trvaje. Kdysi ukázal se mu andl, tše skormouceného a zvstuje mu brzké vysvobození. Událost zmínná zdvojnásobnila jeho horlivost v modlitb i tuhých postech. Jednoho dne,

tak vypravuje kroniká, prosila cara Samuela jeho dcera K o s a r a, aby jí dovolil, navštíviti a jim nohy umýti. Otec svolil, Kosara šla vykonat skutek milosrdenství. Spativši krásného, lahodného, pokorného, výmluvného Vladimíra, lítost mla nad ním a když se dovdla, že je z rodu vznešeného, zamilovala si ho. Pistoupivši k otci, padla k nohoum jeho a snažné prosila, aby ji Vladimíra za manžela dal. Car Samuel miloval svou dceru velice, a nezpeoval se vyhovti

vzn

;

vzn

upímnému

pání. Poruiv rouchem královským piodíti Vladimíra a k sob pivésti, políbil ho ped svými magnáty a prohlásil za manžela své dcery. Po satku jmenoval Vladimíra králem dalmatským, pipojiv k území, které již ped tím Vladimír v držení ml, ješt krajinu draskou. Vladimír s Kosarou žili zbožn, svat, i poddaný lid dobrým píkladem k životu bohumilému navádjíce a etné svatyn Nejvyššímu budujíce. Ná-

— stupcem Samuelovým

—

39

byl

Radomír Gabriel,

bratr Kosary, kterého však

Týž chtl jeho íši mohl

vraždil. i

Jan Vladislav

sprostiti se také Vladimíra,

uchvátiti.

Z

té

píiny

za-

aby

pozval

k sob Vladimíra; Kosara však nedala mu jiti, ale sama šla k Vladislavovi carovi, který ji na oko pívtivé uvítal. Mezi tím optné vypravil posly ku králi s kížem zlatým a slovy: „Pro

—

Hle manželka tvá u mne zdráháš se pijíti? jest a nic zlého se jí nepihodilo, ba dobe je pohoštna. ve vrnost kíže, abych ješt dnes vidl a s dary propustil." K emuž odvtil Vladimír: „Známo, že Kristus na kíži devném zemel a ne na zlatém; máš-li víru pravou, pošli kiíž devný po osobách duchovních a já s dvrou v Krista pijdu k tob." Naež vypravil Vladislav dva biskupy a mnicha, kteí, nesouce kíž devný, pišli k Vladimírovi. Král vzav kíž, poklonil se ped ním hluboce, uschoval ho za adra a v ele vyslaných kráel k carovi. K rozkazu carové mli zákerníci již ochránil ho, cestou usmrtiti Vladimíra, ale nebo najatí vrahové vidli stále kolem nho okídlené vojíny s meem taseným. Vladimír pišel šastn do Prespy. Car uslyšev o jeho píchodu, rozhnval se velice, že ne mrtvolu, nýbrž živého Vladimíra má spatiti. I rozkázal, aby co nejdíve byl usmrcen. Když dle obyeje svého dlel v chrám na modlitbách, obklíili jej vojáci, aby vykonali, písný ortel smrti. Vladimír vyžádal sob, aby ?e mohl s Bohem smíiti a aby biskupové i mnich, v jichž prvodu pišel, byli svdky jeho popravy.

Dvuj

t

Bh

Když zmínní pedvedeni byli, nemohli studem ani oi povznésti, dobe vdouce, že zradili krev spravedlivou.

Vladimír, pomodliv se

i

vyzpovídav,

—

40

—

vzal kíž, jejž mu byl poslal Vladislav, do ruky a zvolal: „Modlete se za mne; tento kíž i vy budete mi svdky v den Pán, že bez viny umírám." Naež rozlouiv se s pítomnými, vydal se v ruce katan a na prahu svatyn meem sat dne 26. kvtna r. 1015. Tlo zbožného vladae pochováno v témže chrámu. Zázraky, jež u hrobu svtce se byly udaly, podsily cara Vladislava tou mrou, že truchlící vdov Kosae dovolil, tlo svatého chot odvézti, kamkoli by chtrla, a pohbíti v Krajio v kostele Panny Marie. Kosara po smrti manžela svého stala Fe jeptiškou a dokonavši svat pou pozemskou, choti svému po boku uložena jest. Télo svtce Vladimíra nalezeno po stoletích neporušené a lib páchnoucí, jakoby pomazané mastmi vonnými. Ba ani kíž devný, který v ruce držel

nesetlel.

Car Jan Vladislav zibral

Drá,

zem

Vladimírovy;

zdálo se mu, že vidí velmi Vladimírovi byl podoben; i volá hlasem vtlikýra: „Sem, sem, vojínové, brate mne, Vladimír mne zavraždí !* I dá se rychle na útk, náhle však klesne k zemi a Tolik povst vypráví, k níž djiny dokláskoná. dají, že roku 1019 zahynul náhle a bídné Vla-

když oblehal pevnost

ozbrojeného

dislav car.

vojína,

jenž

Srbové. (As 4 miliony.)

Sv. Sáva.

Zem,

obývají nyní Srbové jihoslovanštl, zalidnny jsou tímto národem v první polovici Vn. století po Kr. Sousedy Chorvat ve vlasti zatatránské byli Srbové sídlem na ece Dnstru a Prutu. Jak povést vypráví, jeden ze dvou po smrti otce samostatn nad Srby vládnoucích bratí a sice mladší pekroil Dunaj, žádaje eckého císae He rak li a, by mu vykázal nové bydlišt. Za nedlouho znelíbila se však pisthovalcm vykázaná krajina v obvod msta Srbice na ece Haliakmon i nastoupili pochod zpátený. Když jež

ale nespokojenci pešli pes Dunaj, poali svého nepedloženého kroku pykati a vyjednávali prostednictvím císaského místodržitele v Blehrad o nové území, jehož se jim skutené dostalo v krajin, ležící od Chorvat na východ pi e-

—

kách Din, Bosn a Vrbasu. Srbové, odavše sesláblým troskám Avar zmínnou zemi, rozhostili se v ní se svými elemi. Od té doby obdržely rzné ast území Srb zvláštní jména jako Srbsko (v užším smyslu), Bosna, Neretva, Záchlumí, Travunie, Konavlí a Dukla i Dioklea. Tmto oddílným krajm pedstaveni byli županové co starší a správcové, ve vlastním pak Srbsku sídlel velkožupan srbský, který tu bud samostatn, bud podízen císai eckému vládl.

Pokrestní Srbska nestalo se rázem; poprvé císae Heraklia, hned po píchodu Srb do nového území a to mezi r. 636 — 640.

za

—

44

—

Dvtipný vlada vdl, že není na oboru zemském náboženství, jež by dtklivéji kladlo poddaným na srdce: „dávejte, co jest císaovo, císai, Boba se bojte, krále v uctivosti mjte, modlete se za své vladae, vyproste jim život dlouhý, panování bezpené, voje udatné, radu vrnou, zemi pokojnou," jako to iní nauka kesanská, obrátil se do Éíma, aby do Srbska vysláni byli horliví hlasatelé nebeského uení. Ale vyuování katechumen nemlo žádoucích úspch, protože se dlo nazvíce jazykem obecnému lidu nesrozumitelným. Nedotkne-li se kesanské uení srdce, nemá základu a nepinese ovoce. Drahná ást Srb zstala nepokténa a když r. 641 celý národ z podízenosti ecké se vymanil a nikoho nebylo, jenž by vyslané hlasatele v spasitelném psobení podporoval ký div, že nevzešlo sím, že po marném úsilí odešli i kazatelov a lid zase tápal v temnostech bludného pohanství. Když území zemel kníže, jenž Srby do císaského pi.

.

.

.

vedl (vypravuje ecký letopisec), byl nástupcem jeho syn, potom vnuk a tak ostatní jeho potomci vládli až do Vyš es láva; pak Radoslav, Prosí goj a Vlastimír posloupn nad Srby panovali.

To

celý

nám známý

prbh

djin dvou

Vlastimír (836—843) byl brannou mocí napaden od Pres jáma, knížete bulharského, s nímž po ti léta šastn válil a hranice své století.

Kdežto prvé Srbové a sousední Bulhai žili v nezkaleném pátelství, byl tímto uinn poátek k nekoneným bojm bratí proti bratríira. Boris, vlada bulharský (852—888), chtje pomstíti Presjamovu porážku, vypovdl Srbm, u n t i m í r. jimž práv synové Vlastimírovi, Stroj iraír a Gojník vládli, válku; byl však obhájil.

M

—

45

—

ba i syn jeho Vladimír zajat, ímž k míru pinucen. Než brzo znesváili se zmínúí bratí o prestol knížecí a uvrhli vlast samovládcem podo dlouho trvajících rozmíšek mocí Borisovou stal se konená Muntimír. Za jeho panování zalétla i k Srbm radostná zvst o apoštolských pracech bratí soluských, Cyrilla a Methoda. Srbové dobe vdouce, že kesanství stalo se životní otázkou všech národ, kteí nechtli zaniknouti se spuchelým pohanstvím v moi zapomenutí, sami vyslali posly do Caibradu a za duchovní pastýe prosili, kteí by ve kestní koupeli obmyli ty, již dosud žili v modláství a spolu ve víe cviili a utvrzovali ony, poražen, výboj nik

;

bhem asu Kristu stali se nevrnými. Císa Vasil ochotn vyhovl upímné jejich žádosti a

kteí

poktni byli všickni, kteí dosud nenáleželi ku církvi Pán. Po dokonaném sv. ktu potvrdil vy-

Srbm knížete Muntimíra, jenž by nad národem. Za dkaz všeobecného pokrestní slouží nám Nereané (haluz srbská), kteí bydlíce v nedostupných horách, nejdéle pijetí nové víry odpírali, nyní ale zatvrdilou mysl svou obmkivše, sami ke dvoru eckému posly slanec císaský vládl

vypravili a za

vrozvsty

udalo se mezi

r.

868

k

Srbm

pišli,

z

ímem

a kdežto

Druhé kestní

prosili.

— 870.

By

i

knží

z

ecka

vtšina národu ve spojení díve území srbské podízeno

trvala

bylo vrchnopastým sousedním, obdrželi nyní samostatného biskupa se sídlem v Dukle. Papež Jan VIII. pozval k sob knížete Muntimíra, aby od nho slib vrnosti a písahu, že i na dále s celým národem chce poddán býti stolci Petrov, pijal. Není historicky dokázáno, že by brati soluští i mezi Srby byli apoštolovali, le tolik

—

46

—

že bohoslužba slovanská, pevn se tam zaa zbytky s písmem hlaholským až na naše asy u nich se uchovaly. Duch Cyrilla a Methoda byl u nich jist a národní podání piítá jim nejen celé obrácení na kesanství, nýbrž osvícení, blaho a zdar otiny. Po smrti Munti mírové uchopil se v Srbsku vesla vlády Petr, který, ze ^zem syny Muntimírovy Pribyslava, Braná a Štpána vypudiv a Klonimíra strýence na hlavu poraziv, panoval buldvacet let šastn a pokojn, až od harských zrádn jat a ve vzení umoen. Po dosazen Pavel, syn Branv, jenž když se chtl ze poslušenství bulharského Symeona vymaniti, pepa-

jisto,

koenila

vdc

nm

den Zachariášem, vdcem Symeonovým. Brzo však sám vlády (okolo r. 920) dav se pod ochranu Rekm. Nastala krvavá válka, bojai a náelníci srbští, kteí neutekli do Chorvatska, odvedeni do Bulhar a území srbské strašn zpustošeno. Tak r. 924 stalo se Srbsko obtí urputného zápasu Rek a Bulhar o výhradné panování na poloostrov balkánském. R. 925 držán byl církevní snm ve Splitu, na nmž bohoslužba slovanská byla písné zakázána. Od té chvíle stávali se Srbové k ímu chladnjšími a pilnuli k Caihradu; že ani nyní celý národ od

ujal se Zachariáš

ímské

zrejmo ze zaízení nobiskupského pro Srby v Baru. Zda v letech pozdjších Srbsko více k Caihradu než ku ímu í^e klonilo, tžko rozhodnouti; nebo bhem XI. století v rzné závislosti tu bulharské tu ecké úplo. Když za B o j i s 1 a v a Srbové jho ecké ze sebe svrhli, pidali se znova k ímu. Syn a nástupce Bojislavv Michal i jeho syn Konstantin Bodín byli oddanými syny

vého

stolice se neodlouil,

sídla

církve katolické.

Michael 1050—1080

vstoupil

—

47

—

pomr se západem a od krále srbského i odznaky pijal titul v pátelaký

ehoe

VII.

dstojenství

královského. ímský papež nazývá jej nejmilejším Petra synem. Sídelní jeho stolec nalézal se v msté Dukle zde bydlel a v zemi nebylo jiných i arcibiskup knéží než ímských. sv.

Konstantin Bodin

dal

z

návodu

man-

želky své Jakvinty všecky píbuzné o hrdlo pipraviti a po krátkém bezvládí domohl se trnu srbského V lkán 1089—1105. V té dob podízeni byli biskupové srbští metropoli barské. Roku 1120 stal se vladaem Bella Uros a r. 1166

Stepán Nemanja. Týž výtený panovník „z milosti Boží" O^-k sebe nazýval), vymanil porobenou otinu z podruí vlády ecké, rozšíil znan území své vlasti a uinil Srbsko samostatným mocnástvím. Veškeré jeho úsilí vrcholilo v tom, aby upevnil a zvelebil ve svém národu blahodárnou nauku kesanskou. Patronem jeho povždy byl sv. archandl Michael; obraz jeho stkvl se na praporech vojv srbských; památku jeho oslavoval výron s vše-

možnou

okázalostí. Založil mnoho chrám, klášter 1 škol. Panovav nad svou íší slavn i mohutn po 37 let, vstoupil k rad nejmladšího syna

astka

emž

jej i manželka do ehole, v následovala. Postoupiv vládu nad Srbskem staršímu svému synovi Štpánovi, pijat byl do ehole biskupem Kallinikem v srbské Lave ve Studentci a obdržel jméno Symeon. Pod eholí sluší zde vyrozumívati život poustevnický. o tom píše cestovatel Kanitz „Až dosud ukazuje se jeskyn ve prsmyku Mlavy, kde veliký svtec žil a modlil se; zde pikázal bodrobublavé

svého

Anna

Pkn

:

;

~ Mlav

48

—

aby šumotem svým nevyrušovala knih posvátných a až dosud jest na témž míst hladina eky hladká a tichá. I u Stuutišení,

ho ve tení

denice jest jeskyn pod jménem Isponica, jižto považují Srbové jakožto posvátnou, majíce za to, že zde svtec po delší dobu prodléval v tuhých postech. Po dvou letech ve zbožné samot u Studeníce ztrávených odebral se Symeon Nemanja za

svým synem Savou na posvátnou horu Athos 1198. Zde vystavl znovu klášter chilandarský, v ssutinách ležící, bohat jej nadav a chrámem ke cti Panny Marie Hrominé opativ. Od císae Aleše Komnenského dosáhl nad to výsadu, aby dotený klášter stal se majetkem knížat srbských, r.

pím

podízeným jiné moci le císaské doby nazývá se až po dnes klášterem srbeholnímu životu oddal se pod vdcovstvím syna s takovou horlivostí a vynikal takovou pede všemi pokorou, že všechny své spoludruhy obdivem naploval. V konání takovýchto zbožných skutkv dokonal dni iuvplného života svého usnul v náruí syna svého Sávy, byv svátostmi umírajících potšen, dne 13. února r. 1200 ve stáí 87 let. Jako Štpán Nemanja, lnul i jeho syn a nástupce k apoštolské stolici. Píše roku 1199: „My zajisté toužíme povždy kráeti v šlépjích církve ímské, jako otec náš blahoslavené pamti a povždy zachovávati pikázaní ímské Tolikéž žádá v témže list Štpán, aby Stolice." sv. Otec vyslance do Srbska odeslal a jemu název krále srbského udliti jáil. Papež úplné dvuje v upímnost smýšlení Štpánova^poruil arcibiskupovi barskému Janovi, aby Štpána na krále korunoval. Avšak lstivým jednáním uherského krále žádné od té ským. svého

Štpán

— Emericha

celá

49

záležitost

— pro Srbsko

dležitá

ímž na njaký as církevní utšen ku prospchu ímské církve

uvedena na zmar,

pomry

tak

se rozvíjející vzaly obrat k horšímu.

Když

ale

Štpán

s

vnukou hrdinného

dožete

Dan

dula se zasnoubil, Jindicha dal se pímluvami choti své pohnouti, že r. 1217 odeslal vyslance k novému papeži o n o r i o v i III.,

benátského

H

kteí mli ímské stolici optn dosvditi pítulnost Srbska a spolu papeže žádati, aby Štpánovi dávno želaný titul královský udlil. Sv. Otex: svolil ku prosb této a Štpán poctn názvem krále a v djinách zaznamenán co „prvovnaný". Štpán král vládl šastn až do r. 1228. V posledních letech svého života byl astji navštvován nebezpenými nemocemi; v útrapách takových ovládala ho myšlenka, piodíti se rouchem eholním. Sáva, bratr jeho, stál mu po boku, pomáhaje mu radou i vhlasem svým a bud v útrob jeho vlastním píkladem touhu po svatosti a život Bohu zasvceném. Neduh jeho zhoršil se konen do té míry, že již pokládán Štpán za mrtvého. Náhle povolán Sáva, jenž ho k životu opt probudil a rouchem eholním odl, pi emž mu oblíbené jméno Šimon pipojil. Potšen i posilnn svátostmi umírajících, skonal Štpán v náruí bratrov dne 24. záí 1. P. 1228. V týž den ctí se jeho památka u národu srbského. V trojlístku patron srbských zaujímá svtec Sáva místo pední; on jest zakladatelem hierarchického ádu v íši srbské. ^Byl tetím synem Štpána Neman, bratr krále Štpána Prvovnaného a slul prvotn R a s t k o. Záhy jevil náklonnost k tení a životu pobožnému a rád vyhledával spolenost mnich. Kdysi pišli na dvr velko-

vrn

4

—

50

—

mniši ze sv. hory Athos, mezi nimi jeden Srb; z jejich popisv a rozmluv vznikla v toulia po stavu eholním. Úmysl svj zaped otcem i tajoval ped dvorany, vyprosiv si u knížete dovolení k honb a pod tou záminkou utekl potajmu na horu Athos. Otec nesl poátené tento skutek svého syna s patrnou nevolí, i dal svna hned stihati; nalezli ho v kláštee dosud

županv

nm

neostíhaného.

Slíbil

dom

se navrátiti, zpil však

vyslance otcovy, a mezi tím, co tito dleli ve spánek pohíženi, dal si Rastko vlasy ostíhati a své jméno v S a v a zamniti. Vyslanci ze sna se probudivše dali se do hlasitého pláe, když se jim byl Rastko s vže jakožto mnich objevil, shodiv k jejich nohoum ostíhané vlasy a svtské své roucho. Dvr jeho otce bdoval nad tím velice, z horlivosti náboženské uspokojil se konen s touto zmnou; ba i toho docílil Sáva, že otec jeho, složiv vládu,

sám

život klášterní si oblíbil. Éeholník Sáva

njaký as v ruském kláštee

V

sv.

meškal

Pantaleona,

naež

o p e d y. Nadán jsa dvtipem neobyejným a zbožnou myslí vynikaje, rychle pokraoval na dráze církevních dstojenství. Metropolita solunský povýšil ho na dstojenství knžské i na úad archimandrity, naež ku prosb svých bratí Vlkana a Štpána pevzal nejvyšší

odebral se do

a

t

takm

správu kláštera chilandarského, jejž byl ze ssutin povznesl a leskem zbožnosti a písné kázn zvelebil. V záležitostech téhož kláštera bylo mu odcestovati do Caihradu, kdež s velikou úctou i s upímnou radostí pijat byl od tehdejšího cí-

Theodora Laskariho G e r m a n a. Blahovle, s jakou

sae eckého patriarchy

dvoe císaském svtec

byl setkal,

mla

i

i

od

se pi v tom

nemalý podnt, že dcera téhož císae zasnoubena ^

-- 51

v

Kadislavovi,

synovi to Štpána Prvovéneného. I byl Sáva téhož roku 1221 císaem a patriarchou ustanoven za arcibiskupa srbského Z poátku zdráhal se Sáva, pilnuv i pomoskébo. veškerou duší k zátiší eholnímu, pijmouti bemeno vrchnopastýské, v tehdejší dob pro bedra lidská velmi obtížné; konen k naléhavým prosbám svých knížecích bratí jakož i svých žák a eholník odebral se k mileným luhm své vlasti. Na prestolu arcibiskupském bylojeho pední snahou, s vydatnou pomocí bratra Štpána šíiti v zemi pravou nauku kesanskou, vymýtiti z íše srbské koukol uení bludaských a upevniti kvetoucí vinici katolickou. Nejvyšší zásluhu o Srbsko získal byla

si

zavedením

ádu hi erarchického; mla srbská i co do potu obyvatelstva

církev co do duchovních poteb píliš málo sídel biskupských; arcibiskup Sáva zvýšil jich poet na 12. Sídla jejich byla: v Chlume, Diokleji, Debi, zajisté i

Ráze, Chvostn, Prizren, Graanici, Braniev, Blehrad a Moravici. Bisku-

Budímli, Toplici,

pm tmto

neohrožen sv.

poruil všude hlásati nauku katolickou, se

apoštol a

jí

sv.

držeti,

otc

ji

hájiti

církevních.

píkladem Napotom ko-

za

bratra svého korunou od papeže Honoria III. skrze biskupa Methodia odeslanou. oe c i a n, životopisec sv. Sávy, byl oitým svdkem korunovace a píše O ní takto: ^Sava arcibiskup vyvolil sob jednoho ze svých žák, nejdstojnjšího biskupa Methodia, odeslal ho do k oslaveným apoštolm Petru a Pavlu, a k velikému tchto svtc spoluddici papeži;

runoval

D

m

íma

—

pidal mu dary dstojné, aby on na vzájem i Srbsku požehnati a pravovrného knížete korunovati ráil. Psal i list papeži, žádaje, aby mu 4*

;

-

52

—

udlil apoštolské požehnání a poslal korunu posvcenou, kterou by bratra korunovati mohl jakožto krále rodné své íše, již otec z milosti Boží byl obdržel. Bh, jenž milému služebníku svému všecky ctnosti udlil a veškery jeho prosby vyplnil, rozkázal tolikéž i tomuto sv. apoštol na stolci nástupci vnuknutím Ducha sv., aby posvcenou korunu odeslal kterouž by vrný onen pvodce božských zákon požehnán a korunován byl. I pinesena jest posvcená koruna do srbské vlasti i blahoslavil, obdržev ji, pednosta dobrodjce svého za všechno mu poskytnuté. I zavolav pravovrného svého bratra, velkožupana Štpána ve velebné arcibiskupské sídlo j i d i c k é, slavil Sáva v kláštee noní služby Boží, prozpvuje posvátné hymny ped Hospodinem s útrobou skroušenou. Ráno pak mezi službami Božími po velikém prvodu vzal posvátnou korunu do svých rukou, vložil ji na hlavu svého zbožného bratra a pomazal ho milostí Ducha sv. na království." Správa rozsáhlé arcidiecése Savovy spojena byla s etnými nesnázemi a pedpokládala u vrchního pastýe neobyejný vhlas a moudrost. Svatý arcibiskup, nadán jsa od Boha jak zvláštní pi vlád nad lidmi opatrností, tak i vzácnou v obcování pívtivostí, získal sob záhy veškei srdce tou mrou, že rozsáhlé jeho stádce smírnou povahou svého velepastýe odchované inilo jakoby jednu rodinu Boží, páskou vzájemné lásky mezi sebou spoutanou. Každému a povždy volný býval k nmu pístup; každý s potchou a blahostným roznícením opouštl bránu domu jeho. Neschdné a obtížné v skalnatých horách cesty nezastrašily svdomitého velepastýe, aniž surovost kmenv vkolních byla mu závadou u návštv mileného

—

—

53

svého stádce všickni mli patiti vlastníma oima v laskavou a pívtivou tvá nejvyššího svého otce duchovního. Ku prosbám jejich nachyloval ve všech potebách ochotného ucha, ke všem bez rozdílu mluvíval slova dojemná a zbožná. Týž sv. arcibiskup Sáva dal tlesnou schránku otce svého z kláštera chilanderského u veliké slávé penésti do zalíbené samoty u Studeníce. Pi tchto p^osvátnych kostech smíil rozvadné bratry své, Štpána a Vlkana, vzletnými, horoucí vírou prodchnutými rozhovory^ Po smrti Štpánov korunoval Sáva nejstaršího syna Štpánova Radoslava za krále srbského v Prištin. Od nho dostatenými penzi opaten, odebral se sv. arcibiskup do Dalmácie a vstoupiv tam na lod, podle dávné touhy srdce svého podnikl první pou do Palestiny ke hrobu Spasitelovu. Radoslav vládl mezi tím v Srbsku s úspchem nepatrným. Slabého jsa ducha, spojoval s chabostí pílišnou podezívavost a dal se asto zlákati k surovým, ba ukrutným. Vru v pomrech neutšených nalezl Sáva vlast svou, když se byl z pouti navrátil. Nespokojenost celého národa s vládou duševn ztuplého vladae zmáhala se co den vtší mrou; i musel konen Sáva zejm projevovaným páním povoliti Radoslava v roucho mnišské obléci a Vladislava za krále srbského ;

inm

,

r.

1234 korunovati. Po té procestoval

optn sv. arcibiskup rozsáhlou svou arcidiecési, vystavv pomocí nového krále srbského klášter v Milošov. R. 1235 podnikl Sáva druhou svou pout do zaslíbené zem takéto v kajicnosti vykonané cesty považovány tehda za ;

popední objev zbožné

mysli,

ba

svatosti; až

dosud

—

54

—

pipojují Rekové tomu, jenž v takovémto úmyslu cestu byl do sv. podstoupil, název „hadsi'*, tolik co svatý. Díve než se byl na obtížnou i nebezpenou tu cestu odebral, svolal církevní, pi ustanovil za svého nástupce v dstojen-

zem

snm

nmž

ství

arcibiskupském

svého

ueníka

A

r s e

n

i

a.

V s velikou uctivostí tamjší patriarcha Athanasius. R. 1237 navracoval se sv. arcibiskup zpátky do své vlasti; tu však v Ternov v Bulharsku náhle onemocnv, skonal v Pánu pln zásluh o vlast svou srbskou. Téhož roku bylo tlo jeho od krále Vladislava z Ternová do Srbska pevezeno, a v kláštee miloševském slavnostn pochováno v chrám nanebevstoupení Pán. Tlo uschováno tamtéž po 360 let, konány ; až pak od zbožné a asté pout k bezbožných Turín, jenž se byli msta Miloševa vítzn zmocnili, dne 27. dubna, v den sv. Simona mueníka, vyhrabáno a spáleno bylo. Jerusalem pijal Sávu

nmu

Bulhai. (6Vj milionu.)

Sv. Kliment.

Bulhai méli prvotn sídla svá na Rusi mezi ekami Volhou a Kamou blíže moe chvalinského a v pímoí ernomoském a do nynjšího Bulharska na Dunaji pisthovali se v VIL století byli plemene udského a ne slovanského. Tito co do potu mužstva sice ne etní, ale udatní a ve válenictví vycviení, vtrhli do krajin mírumilovných, orbou a hospodástvím se zanášejících Slovanv, ujali vrchní vládu nad nimi, a ubytovavše se u prosted mezi nimi i zachutnavše sob pohodlí zvedeného obanekého živobytí, v krátkém ase tak s novými poddanými svými se sbratili, že naposled pijavše jejich e, mravy, spsob živobytí a ná;

boženství kesanské, národnost svou docela zmnili, stavše se z uralských Cudv podbalkánskými Slovany."

pohané a zuiví odprcové kemezi Slovany, kteí se smísili s píchozím výbojným národem, nebyla víra Kristova neznáma, vždy nad vši pochybnost zjištno, že císa Justiniau I. založil na míst ztroskotaného rodišt svého nové msto, zvané Justiniána (nyní Kótendil v Macedonii), a v tom dosadil ne-

Bulhai

sanství;

byli

ale

mst

závislého arcibiskupa, jehož diecése velmi byla rozsáhlá, od Dunaje sahajíc až k S kádru. Avšak po sto letech církev tato za boulivých válek skoro

naprosto zmizela.

Bulhai zastihli v novém území i chrámy v potu nevelikém. První kesanský i knze, vlada jmenuje se v djinách Cerig, který r. 777

a

—

58

—

v Carihrad pokrta a s knžnou císaského rodu oddán a patriciem jmenován byl. Jiný vlada Krum, váleník neúnavný a neodolatelný, naplnil íši svou kesanskými zajatci; mezi nimi nalézali se biskupové i knéži, kteí neváhali pohanm kázati nauku Kristovu. Jeho nástupce O m o r t a g, vida rychlé šíení se kesanstva i hrozící tím nebezpeí pohanstvu,

chtl mocnou rukou

zastaviti

biskupa drinopolského,

374 zajatými kázal

s

bh

vécí.

Manuele,

temi jinými biskupy a

Ale pronásledování jen budilo horlivost kazatelv. Asi roku 852 nastoupil vládu Boris, syn Presjamv, nejslavnjší všech panovníkv bulharských. Na poátku svého ^panování vedl mnohé války se Srby, Dalmaty a Reky, ale nešastné, a ponvadž rzné pohromy, hlad, mor, zuily v zemi, dal se pohanský vlada slovy sestry své kesanky obmkiti a novému náboženství volnjšího prchodu poprával; le nebylo nadje pi surové povaze králov, že i sám ku Kristu se obrátí. Alespo popraviti.

všecky dosavadní pokusy sestry i eckého knze Kufara i namáhání Methodovo osvdily se marnými. brzy prohlédl zkušený Method duši Borisovu a uzavel jinou cestou na srdce a mysl bojovného krále psobiti. Ponvadž byl výborným malíem, jal se malovati obraz posledního soudu. Krále poalo zajímati dílo sv. malíe tak, že dychtiv oekával dokonání obrazu nevídaného. Povst vypravuje, že sám král vybídl svtce, ka: „Namaluj mi obraz toho, co je na svt nejstrašnjšího!" Duchem Božím nadšený Method vylíil na obraze živými barvami osud spravedlivých i bezbožných; on vyobrazil píchod velebný Božského soudce se zástupy andl nebeských, bia-

Le

—

—

69

—

ženou slávu spravedlivých, do nebe se beroucích, a hrozDé muky híšník, k vnému zavržení odsouzených tak živé a mocné, že v hlubinách duše dojat byl každý, kdožkoli pohledl na obraz ten. Posléze když byl dokonán obraz, pišel se Boris Než kterak se popodívat na výtenou malbu. désil král, uzev najednou velebný a strašný tento obraz? Co barvou nemohl, to doložil slovem výmluvným sv. malí a polekanému králi vyložil celý význam obrazu toho: milost Boží dokonala dílo, ztvrdilo se, že jest zaátkem moudrosti báze Boží. Král, chtje ujíti žalostným mukám dne soudného a strašné vnosti, požádal Methoda, aby ho kesanské víe vyuil; zda také bratr Metbodv Konstantin v Bulharsku apoštoloval, není známo, velmi pravd podobno. Nebo vrozvstové solunští zavítali r. 863 na Moravu i museli se bráti územím bulharským. Method Borise ve svatých pravdách vycviil, nepoktil jej; byl jen prostým mnichem a vlada chtl, aby vznešenjší osobou posvátný obad pedsevzat byl. V té píin vyjednával s eckým císaem, podal mu ruku k míru a zjevil mu své pání, pijmouti kest. I pišel z Caihradu do Bulhar biskup Josef a poktil krále v pítomnosti císae, jenž mu byl

a

A

kmotrem a jménem svým „Michael" jej nazval. S vladaem zeklo se pohanství i mnoho pohla-

vár;

jiní však, kteí k žádosti Borisové proti své vli VÍ17 otc svých zíci se mli, postavili se na odpor, pravili, že nedobe jedná panovník. Sebravše množství prostého lidu, zbourili se, chtjíce Borise zavražditi a pohana na trn dosaditi. Ale poraženi jsou i potrestáni; svedený lid propuštn bez trestu. Boris den co den pro*

—

60

—

v noci odn v roucho do chrámu a dlouho klee na kamenné trval na modlitbách. Kesanství zvítzilo nad pohanstvím úpln, lid hrnul se ke koupeli kestn a nedostávalo se jen dlník na vinici Pán. V prvním zápalu víry a lásky své ke Kristu uchýlil se Boris k papeži Mikulášovi, žádaje o knze a zákony, o rady v rozliných vcech. R. 866 pišli poslové bulharští do Éíma a pinesli s sebou 106 otázek, jak se v rozliných pípadech po pijetí kesanství chovati sluší. Ve svém dopisu k ímské stolici stžuje si vlada.^ že chodí po Bulharsku mnozí falešní proroci z ecka a Arménie, že jedni druhým na odpor kázají, ktí a i rzné povry rozšiují. Mikuláš spíval v živote ctnostném

;

i

kajicí vcházel tajné

pd,

odesílaje

do

Bulhar

rozsévae Božského

uení,

zárove památný list, jenž jest pkným a výmluvným svdectvím o véhlasnosti a pravém smýšlení kesanském dstojného námstka poslal

i

Kristova.

Napomínaje a povzbuzuje krále, aby nakládaje ovšem i s vinníky po lidsku milosrdn dával jim asu k pokání, zeteln porouí, pi obrácení na víru varovati se všelikého násilí. „Nikdo," tak píše papež, „nikdo nemá se nutiti k víe kesanské: nebo nic není dobrého, což se nedje s vlí svo-

—

Bh

žádá dobrovolné poslušenství. Kdyby nikdo by nebyi zajisté chtl užívati moci a násilí Pohany b to, zpovati se všemohoucnosti Jeho. Pán varujte se zatvrzelé zstavtež tedy soudu a toliko, obcovati s nimi pi jídle a pití a jinakém jednání." Prohlédaje pedevším k opravdovému mravnímu vzdlání obráceného národu, pedkládá jim vhlasný nástupce apoštolský, aby pi všem, což iní, Bohu v duchu a v pravd sloužiti hle-

bodnou.

:

—

—

61

—

—

Tak na p. k otázce pedložené: „Sluší-li, dli. podotýká: a kterak by náleželo nositi kíž?" „Kížem se vyznauje mrtvení tla a milosrdenství k bližnímu. Podle úmyslv Pán má se tedy kíž

—

v srdci. Nicmén možná nositi kíž i na tle, aby se lovk tím astji rozpomínal na duPodobn vyjádil chovní smysl a význam jeho." se papež o svcení svátkv. Povdv, které svátky svtiti sluší, pipomíná, kterak by se to díti mlo. „Církev zajisté," tak dí „pikazuje o svátcích zdržeti se práce, abychom bez všeliké závady do kostela choditi, modlitbou, zpvem a slovem Božím se obírati, a podle píkladu svatých almužny chudým udlovati mohli. Kdyby chtl nkdo místo vytených zamstnáni svátky tráviti marnými kratochvílemi takový lépe by uinil, kdyby pracoval rukama svýma, vydlávaje, aby pomoci mohl potebnému." Mezi Bulhary, jako vbec u pohanských národv, panovalo tvrdé otroctví. Veliký papež i v té vci kázal, co velí zákon lásky. „Prchnul-liby otrok," tak uí, „a bude-li nositi

—

—

—

—

:

—

opt polapen, odpustež mu na pamti slova apoštolova:

to.

Vbec

pak mjte

„Páni, což jest spravedlivého a slušného, prokazujte služebníkm, vedouce, že i vy Pána mate na nebi." Vedle tchto a podobných napomenutí a rozkazv obecných kesanských, nalézají se v pa-

mátném listu zárove i jiné obzvláštní, které svdí nemén, jak svdomit s vhlasnou láskou otcovskou prohledal papež k potebám nov obráceného národu. Bulhai v prvním zápalu lásky k nové víe hotovi byli odíci se nejen všech obyejv a

zákonv své. By

svých dosavadných; nýbrž i národnosti toho byl papež ímský žádostiv, dobromyslní Bulhai byli by se mu vrhli netoliko do

—

62

—

trnu jeho. Avšak Minechtl býti panovníkem nad otroky, nýbrž otcem národu, synovsky oddaného církvi. A za tou píinou píše veliký papež: „Vy jste žádali, abych vám poslal obanské zákony. Rád bych vám poslal knihy takové, jež by vám prospšné býti mohly, kdybych ml jistoty, že jsou mezi vámi lidé, mohoucí vykládati vám zákony ímské." náruí, nýbrž za podnoží

kuláš

I.

—

Bulhai

ho,

nositi šat podle pohanských. Papež odpovídaje, praví: „Nežádám od vás, abyste zmnili kroje, nýbrž abyste promnili se na vnitním lovku, a podle slov apoštolových byste oblekli na se Krista." Bulhai vyzvídali u otce kesanstva, dovoleno-li jich dcerám pi vdávání za vno dávati zlata, stíbra, volv a koní. Na to odpovídá vhlasný papež: „Ovšem že mžete to initi a vbec všecko jiné, na jste byli uvykli ped obrácením, pokud to není híšné. Petr byl prvé, než jej za ueníka svého pijal Pán, rybáem, Matouš mýtníkem; Petr po svém obrácení lovíval zase ryby, ale Matouš nesedal pak již v celnici. Jsou zajisté živnosti a emesla, kterých nelze provozovati bez híchu, a takových se varujte." Bulhai pedložili papeži otázku: co by initi mli, kdyby je za válených po as služeb Božích pepadl nepítel kdyby dobou tyicetidenního postu nebo-li v den svátení potkati se mli s nepátely. Papež nechtje dusiti ducha váleného v národ, stýkajícím se s polodivými pohany, odpovídaje, radí jim: „Modlitby poaté mžete dokoniti kdekoli, cestou do boje rovnž tak jako v kostele; nebo u kesanv není jenom jediné místo modlitby, jako bývalo druhdy u židv, kteí se modlívati smli toliko v Jerusalem." A co se týe tázali

se

dávného kroje svého z

smjí-li

asv

—

—

bh

—

—

63

—

bojování o svátcích nebo-li v posté praví: „Kresaa má sice svtiti den svátení s obzvláštní uctivostí; káže-li ale poteba, dovoleno též o takých dnech Sváry a války zbran chopiti se na obranu. jsou sice dílo dábelské; kesan má se jich tedy varovati netoliko postního asu, nýbrž vezdy. Avšak nutí-li neodvratná poteba, hájiti vlas proti nepátelm, pak jest i v post dovoleno bojovati. Mimo to druhdy, pokud jste byli pohany, vybírali jste sob dny a hodiny k boji; strojili se k tomu zaklínai, kouzelníky a hádai. Toho všeho jste se odekli slibem na krtu svatém. Od té doby sluší, abyste se k boji chystali navštvováním chrámu, slyšením mše sv., vyznáním se hích v knzi, odpuštním provinilcm, zotvíráním žalav, na svobodu propuštním otrokv a udlováním

—

almužny potebným." Z toho již, což jenom u výtahu vybráno z výborného listu papežova, patrn se jeví, s jakovou svdomitostí a moudrostí apoštolskou usiloval, aby se nová církev bulharská stala skuteným obrazem pravdy a lásky Boží. Snaha ta jeví se pak v celém list. Všude a ve všem stará se o to, aby sliný mrav a bohumilý smysl zaujal místo dosavadní surovosti pohanské.

U

Bulharv panoval na p. obyej,

že

sám

po boku jemu nesedti nikdo ani manželka, tím mén velmoži a dvoané. Tito sedávajíce na nízkých stolikách, jídali ze zem. K otázce, sml-li by se dotený obyej zachovati na píští asy, vece papež „Dotený obyej, akoliv se nesnáší se slinými mravy, toliko král jídával za stolem,

sml

:

sám

sob

víe a protož nemíním ovšem ale radím vám a napomínám, abyste podle píkladu kesanských o

stranu té

necelí

proti

vci naizovati

—

— knížat odložili všelikou livi

slov

Pán Ute

64

zbytenou hrdos, pamt-

se ode

:

— mne, nebo jsem tichý

teme

a pokorný srdcem. o starodávných králích, z nichž mnozí píinou pobožnosti své pijati jsou v obecenství svatých, že jídali netoliko s pátely, nýbrž i se služebníky. Ano sám král králv. Pán pánv, Ježíš Kristus ráil obdovati netoliko se služebníky a pátely s apoštoly, nýbrž i s publikány a híšníky." Bulharv nehrub váženo lidského života; popravy bývali cosi všedního. Papež horlí proti takové navyklosti: „Odstup to od vás daleko," tak praví, „abyste nyní, kdežto jste poznali Pána milosrdenství, ješt tak nemilosrdn souditi a odsuzovati smli. Druhdy vyvádívali jste lidi na smrt velmi kvapn nyní však hledte každého zachovati pi život. Apoštol Pavel, který prvé, než byl na víru obrácen, prahnul po vraždé a krvi, jakmile došel slitování Božího, žádal život svj obtovati za bratry své. Eovnž tak initi máte i vy, povoláni jsouce podle zvolení Božího a osvíceni svtlem Pán, varovati se nejen prolévání krve, nýbrž pi všeliké píležitosti všecky kísiti k životu tla i duše. Jako vás Kristus z pivedl životu, podobn náleží, smrti k abyste tudíž i vy netoliko nevinné, nýbrž i provinilé zachovati hledli od záhuby smrti." U Bulharv bylo obyejem, užívati skipce pi lidech obvinných z krádeže. I proti tomu dává výstrahu papež „Takovéto jednáni elí proti lidskému i božskému zákonu. Vyznání má být dobrovolné a nikoli vynucené mukami. Nepodaí-li pak se vám všelikým ukrutenstvím na obžalovaném vynutiti piznání ; nemusíte-li se stydti a posvditi, že jste soudili nespravedliv? A což

—

U

:

vné

vnému

:

65

nkoho

ukrutností svou, že se pizná k zloinu, kteréhož byl nikdy nespáchal: nepipadne-li pak celá kletba na toho, kdož nevinného Bulharv padonutil k lživému vyznání ?" novalo mnohoženství. Proti tomu zloádu prohlásil se papež s dstojnou písností a hledl odstraniti ho mocnou zapovdí. „Bh," tak dí, „na poátku stvoil muže a ženu, aby žili pospolu. On nechtl, donutíte-li

—

U

aby jeden muž ml dv ženy; nebo psáno jest: Proto muž opustí otce i matku a pidrží se ženy své. A na jiném míst: I budou dva v tle jednom." Mimo to naizuje papež dále: „Necha se žena provinila proti róanželi svému spsobem jakýmkoli, ano kdyby jej obžalovala u práva muž nemá proto nenávidti nel3 propustiti manželky své." „To jsou odpovdi na vaše otázky," dokládá papež ku konci svého listu, „nepsali jsme však tolik, co jsme psáti mohli, nýbrž jen co jsme za nutné považovali. Až budete míti od nás biskupa, poueni budete od nho ve všem, eho vám teba; když by si tu a tam rady nevdl, dostane se mu od apoštolské stolice ádného ponauení. pak, jenž dílo spásy zapoal, rozhojní je, upevní a ke

—

;

Bh

cíli

dovede.

Amen."

Mezi jiným

také Bulhai, nemají-li práva dostati i patriarchu; naež od papeže odpovdno, že jim prozatím pošle knze a biskupy, aby o stavu zem se pesvdili. V listopadu téhož roku vypraveni pak z do Bulhar dva biskupové, kteí s sebou pinesli odpovd na ony tázali se

íma

otázky, ježto veledležitým jsou pramenem k poznání tehdejšího života bulharského. Latinští biskupové v Bulharsku uvádli latinské ády a etí knží od Borise jsou vyhnáni. Za arcibiskupa Boris od papeže žádal biskupa For5

—

66

—

avšak Hadriau IL, nástupce Mikulášv, osobní nelibosti k tomu pivoliti nechtl. Na to Boris navrhl diákona Marina, ale ani ten papeži nebyl vhod. Papež z Éíma vypravil arcibiskupa Sylvestra. Toho zase Boris poslal nazpt a znovu žádal Formosa neb Marina. Mezitím osnována v Carihradé roztržka s ímskou stolicí, le na štstí všeliké úsilí ošemetného patriarchy Focia potkalo se pro zaátek s nezdarem. dje

mosa, z

bu

Prbh

byl as následující: Od té doby, co bývalá rozsáhlá a

ímská rozdlena na východní

a

dv

mocná íše

polovice, západní totiž a

Caihrad sídlem císaským

se

pohlíželi patriarchové caihradští se závistí

stal,

k pa-

pežm ímským,

nepejíce jim rozsáhlejší jich dstojenství v církvi a bažíce po

moci a vtšího tom, by jim rovni byli uinni.

Císa Michael III. sesadil proti všemu právu nábožného patriarchu caihradského Ignacia, proto že písn káral prostopášnosti na dvoe císaském a dosadil na jeho místo ueného, ale ctižádostivého Focia. Papež však neuznal nového patriarchu, jenž nespravedlivým spsobem na ono místo povýšen byl. Focius vida, že v Éím nikdy nebude za pravého patriarchu uznán, odlouil se docela od církve a poal vytýkati západním kesanm rozliné vci nepodstatné jako njaké bludy (ku p. že se postí v sobotu, pi nejsvtjší sváužívají, že se tosti oltaní chleba nekvašeného církev mýlí ve svém uení o Duchu sv. a že porušila

tedy

ženiti

atd.)

víru

Kristovu,

že

knžím

nedovoluje

Nepovolnost papežova podporována byla událostmi caihradskými, Latiníkm píznivými. Tam spoluvládce jeho r. 867 Michaela III. zavraždil

—

67

-

Vasil Makedonec.

Vasil sesadil patriarchu Focia, jenž nejsa ani duchovním, hned povýšen byl za svolán r. 869 do Capatriarchu. Všeobecný uznána byla pednost papežova rihradu, na ped ostatními biskupy, tudíž i ped patriarchou

snm

nmž

carihradským. Ignácius byl

opt

povolán k

svému a Focius sesazen a vyobcován

z

úadu církve.

Papeži zdálo se tudíž, že není nebezpeí, aby BoAle Borisovi došla již ris pidal se k fiekm. Sotva že trplivost a potají jyjednával s Reky. vyslanec jeho z íma se vrátil s nepoízenou, hned do Caihradu vyslán ku konciliu, aby se tam otázal, zdali Bulhai pod papeže náležejí, i pod patriarchu caihradského ? Papežští vyslancové odvtili: „Váš vlada podrobil se dobrovoln ímské

íma

obdrželi jste odpovdi na dané otázky i knze a biskupy, kteí mezi vámi dosud blahodárn psobí." poslové Borisovi chtli, aby rozešena byla otázka všemi patriarchy, zda stolici,

z

Le

Bulharsko vtším právem patí k ímské i ku ecké církvi. Otcové východní proti všem námitkám papežského legáta rozhodli arci ve svj prospch, že totiž Bulharsko náleželo a náleží v podruí Caihradu. R. 870 duchovenstvo ímské z Bulhar vyhnáno a duchovenstvo ecké uvedeno. Po celých 8 let usilovali papežové Hadrian 11. a Jan VIII. uvésti Bulharsko v bezprostední spojení s ímem, ale nadarmo. Boris, vládnuv 36 let, vstoupil do kláštera. Oblíbil sob život rozjímavý a zbožný. Vládcem Bulhar stal se starší jeho syn Vladimír. Ten však všelikou rozpustilostí a bezbožností hodlal zaaté dílo zmaiti a lid poktný k modloslužb navádl. Boris ádním nezdárného syna tak byl popuzen, že opustiv klášter, brannou 5*

—

68

-

mocí jej sesadil a trn odevzdal mladšímu synovi Symeonovi, naež vymniv optn brnní rytíské za roucho klášterní, byl pileu postu, bdní a modlitby až do své smrti (907). Symeon, nástupce Borisv, byl pravý opak nezdárného bratra svého. „Rovnaje se cnostmi a dobrotou srdce svému otci," praví o životo-

nm

pisec,

v

„plápolal

horlivostí

Caihrad vychován

k

církvi

a ve všelikém

Boží."

Byv

umní

liter-

svého vku nejen vítzoslávou, ale i také co první spisovatel mezi Slovany z rodu královského. Krátká roztržka se ímskou stolicí *) napravena, spojení s obnoveno a utvrzeno. Vlada Symeon pijal od papeže korunu královskou a piložil sob titul care. Za jeho panování blahodárn psobil v Bulharsku sv. Kliment, rodilý Bulhar. Od narození svého podobn jako Samuel, vyvolen jsa k služb Boží, zamiloval sob již v dtském vku posvátný život; aby prospl v ctnostech, posty, modlitbou a stálou zdrželivostí všecky náruživosti na uzd držel i stínu

ním vycvien, vynikal v

historii

ímem

híchu peliv

se

steže a každé píležitosti k

nmu

daleka se vyhýbaje. Gorazdem a Angelarem sv. písmu bedliv byl vyuen dle pekladu sv. Cyrilla a Methoda. Již v mladých letech pidružil již

z

se k

vrozvstm

slovanským a

úastníkem pi vyuování lidu stal se

všech jejich boholibých prací slovanského a pi zizování služeb Božích v jazyku slovanském v Morav a v krajinách sousedních a sice po celý ten as apoštolování jejich v dotených zemích. Když po smrti Methodov (885) *) Po boui, již roznítil marnivý Focius, nastal brzy mezi církví západní a východní mír, duchovenstvo ecké modlilo se za nejvyšší hlavu církve a plo hodinky v jazyku latinském.

—

69

—

návodem zjevného odprce Slovanv, biskupa Vichinga, ukrutné pronásledování knží slovanských v tchže vlastech vypuklo, ustoupil Kliment s Naumem a Angelarem *) pres Blehrad do Bulharska, kdež od chána Bority vlídn pijat a k cai BoTento poruiv peování o Anrisovi poslán byl. gelara velmoži svému Cáslavovi, uhostil Klimenta Echacesa, prospívaje i sám z vya Nauma v uování jeho v naukách kesanských.

dom

Král Boris poslal Klimenta do západní Macedonie co krajinského uitele náboženství, vyznaiv mu v Dvoli, Ochrid a Glavinici píslušná a pohodlná místa ku pebývání. V krátkém ase poítal Kliment do 3600 ueníkv, z nichž lektory, podjahnj^ jáhny a knžími krajinu tu opatil. V as svého pebývání v Ochrid založil Kliment v tomto klášter s chrámem (ke cti sv. Panteleimona) a ješt jiný chrám, kterýž se pozdji arcibiskupským stal, tak že již za jeho asu ti chrámové v Ochrid se nacházely, sborný ili biskupský a dva menší od Klimenta vystavení. Car Symeon povýšil Klimenta na biskupství velické, kteréžto ve pední Macedonii tam, kde nyní íka Velica od hory Velice vedle soujmenné vsi do Strumice tee, ležící, místo starodávného biskup-

mst

ství tiberiopolského zaujalo.

Papež Marinus jmenoval Klimenta metropoBulharska se sídlem v Ochrid. Po celé zemi s velkým zdarem šíil neúnavný horlitel Kliment spásonosné uení Kristovo, pohanské bludy všude z koene vyvracuje. Mnohé piml, že si evangelické rady dobrovolnou chudobu, ustavinou litou celého

:

*) Ostatní soudruhové: Gorazd, Sáva, Vavinec jinou cestou tam se obrátili.

-

70

—

istotu a dokonalé poslušenství vrchnosti duchovní oblíbili. Národ Bulharv novou naukou osvcuje, všechny k poznání Boha pivedl a neskroceného ducha ke stídmosti a mravnosti naklonil, vnuknuv jim šlechetnjší spsob živobytí Všecken lid ídil jako jednoho lovka, veda ho bez násilí dobrovolným spsobem na úzkou a strmou cestu života v Kristu. Až do konce svého života

by

co pastý spravuje národ, všemožn snažil se, sklíen, stádo své ušlechtiti a k spai neduhem sení pivésti. „My, kteí jsme stále kolem nho byli," tak vypravuje letopisec sv. Klimenta „a vše vidli a slyšeli, co mluvil a inil, nevidli jsme ho nikdy zaháleti. On uil dti, jednm vykládaje znaménka, druhým smysl napsaného vysvtluje a jiným opt pravici ku psaní navádje; ba i v noci pracoval a mládež vyuoval. Ve všem byl mu veliký Methodj vzorem a nikdo život On jeho tak dopodrobn neznal jako Kliment. vymyslil i jiná znamení písmen, zetelnjší nežli jsou ona, jež sv, Cyrill vynalezl a piln spisováním knh slovanských pro Bulhary se zanášel. Pro všecky svátky a slavnosti sepsal prosté a snadno srozumitelné duchovní a z nich možno každému seznati vznešené tajemství víry kesanské, život Spasitelv, bl. Panny Marie a sv. Jana Ktitele, životy a iny prorok i apoštol a boje mueník. Slovem všecky církevní knihy, jimiž a jeho Svatí velebeni a duše lidská potšena bývá, zstavil Kliment nám Bulharm; i zázraky inil." Symeon byl Klimentovi velmi naklonn a ve všem po vli, le nikdy nedal se prosbou muže apoštolského obmkiti, jenž snažné panovníka žádal, aby úad vrchnopastýský s beder svých slo~ žil a jedin Bohu sloužiti mohl.

ei

Bh

Ca

—

—

71

Až do posledního vzdechu ídil Kliment ducírkve bulharské a ustanoviv svého nástupce a modle se za blaho svých oveek, zesnul tiše v Pánu dne 27. ervence Ochrid, kde až po Pochován v r. 916. Berat nadnes hrob jeho se spatuje. V lézá se socha sv. Klimenta, zlatem a drahokamy bohat ozdobená. Památku sv. Klimenta a jeho soudruh: Gorazda, Nauma, Aogelara a Sávy zasvtila církev bulharská, vyznaivši je spolu s prvouiteli soluuskými estným názvem „Svatých sedmi-

chovní

záležitosti

Nauma

za

mst

mst

poetných."

V Macedonii podnes plno je zpomínek na né, zvlášt okolo jezer ochridského a prespanského, obrazy, sochy a kostely ale i jinde cestovatel ;

jméno

jejich uslyší. *)

*) Bulhai považují sv. Cyrilla a Methoda za své apoštoly a slavnost jejich v nové zízeném exarcháté bulharském na den 23. kvtna položena. novjší déjezpytci jako: Raki, Golubinski, Ginzel, Dudík tvrdí, íe národ bulharský bez pomoci bratí soluských Kristu byl získán. Celou spornou, dosud nerozešenou záležitost pokusíme se na jiném míst obšírnji vyložiti.

Le

o b s a h. Náboženství Slovan pohanských

-^

Siovinci

Chorvate „

,

,

Srbové v. ^ Bulhai ,,

27 41

55

asové

obrázky, Kreslí

Spisv spolku tiskového íslo

1.

za rok 1890. <

'--'i

,\

v PKAZr. Nákladem katolického spolku tiskového. 1890.

Tiskem Cyrillo-Methodjské knihtiskárny

J.

Zeman

a spol.

Výprodej.

!

!

I>OZOPt IVeracte

!

p»elxléd.iioixti

!

Výprodej

o ;^

Skuten

Žádný švindl !!! Šastnou koupí rozliných hedbávných, vlnných a pnzových látek, záclon a všelikého jiného zboží stižného v továrnách, jež dlnickou stávkou nuceny byly své sklady rozprodati, aby svým povinnostem dostály, pod cenou výrobní, jsem s to P. T. obecenstvu nejkrásnjší, nejvhodnjší a moderní látky penechati za cenu dosud neslý!!!

solidní výprodej!

1

O 0< ti

chanou. Upozoruji P. T. obecenstvo, aby nedalo si vhodné píležitosti a co nejdíve obchod mj návštvou poctilo, nebo pi velkém množství zákazník domácích i venkovských skladišt mé vyprázdnno bude zajisté v nkolika dnech. Jsem s to jemnou hedbávnou látku na svatební ujíti

'd •H

O (D >a) Pí

>o

o

(Z)

—

—

25 30 zl., prodati za 10 12 ceny jiných látek jsou bájen nepatrné. Tak ku p. krásná látka na plesové šaty, veliký šátek s okrajem a k tomu pl tuctu bílých, kapesních šátk stojí jen 5 zl. Doufám, že za krátko své rozsáhlé sklady vyprodám, jelikož zboží jde na draku. Optuji ješt jednou, že to skutené solidní výprodej a žádný šaty, která jinde stojí zl.

Rovnž

(/)

O

<

i

o c2.

švindl

Mojžíš Pickeles, Praha, Ovocná ulice

Skuten

solidní výprodej

.

66.

!

Tato velikými písmeny tištná oznámení na-

tém

ped nkolika lety ve všech novinách eských i nmeckých a bila každému do oí. Moudí tenái ani si vyhlášky bedlivji ne-

lézala se

povšimli,

neb povážHv kývali hlavou,

vdouce,

;

—6— že takové

samý

oznámení až na nepatrné výjimky jen

jest švindl;

nebo

solidní továrna není nikdy

nucena pod cenou výrobní prodávati nad to dovede si každý na prstech spoítati, že zmínné annonce Mojžíše Pickelesa den co den se opakující stály do roka nkolik tisíc, jež pak obchodem bylo nutno vydlati. Ale takových moudrých lidí bylo málo, za to lehkovážných až dost a ti rozumovali jinak; že dlníci tu a tam stávkovali, bylo známo z novin že tím nejedná továrna v nesnáze jest uvedena, bylo pravd podobno, a že Mojžíš Pickeles, koupil-li levn, mže i lacino prodávati, alespo levnji než jiní, zdálo se býti zcela pirozeno. Ze oznámení v novinách mnoho penz stojí, na to vtšina z nich nepipadla, ale tšila se a upokojovala i jiné nevící Tomáše tím, že, kdyby to nebyl solidní výprodej, nebyl by krám obchodníka Mojžíše Pickelesa stále koupchtivými obklopen a nesmlo by se to ani v novinách vytisknouti, ani oznamovati. A ti tací šli jako jiní k Pickelesovi a kupovali velmi dobe i velmi lacino; tak se ;

nmž

Krám, v domýšleli. „skuten solidní" výprodej se nalézal, byl v pravd od rána do veera lidmi peplnn. Ped nkolika léty pišel syn Abrahamv s rancem na zádech do hlav-

alespo

msta, odnkud z Tramtarie a zaídil si se stižným zbožím. Sotva že nkolik set zlatých vydlal, rozšíil obchod, a zapoal se skuten solidním výprodejem astými reklamami ního

malý obchod

;

v novinách dovedl obecenstvo na sebe upozorniti

a k víe

nepodobným dryánictvím lehkovrné

lákati.

Jeho odbratelé byli vtšinou lidé z chudší a prostední tídy, kteí dosud klamn se domnízízených a skuten vají, že ve velikých,

pkn

solidních obchodech kupuje se dráže ; pak chodili k z nejbližšího okolí venkované a cizinci, kteí v meškali návštvou. Všickni ti etli známé nám návští a byli o tom pesvdeni, že Mojžíš zdarma rozdává, a že tak iní Pickeles zboží jen proto, aby obecenstvu udlal rados. Mojžíš stal se v málo letech boháem, nkolik a jezdil v koáe, který si však ve

nmu

mst

tém

ml

dom

výprodeji nekoupil. Ba jednou náš Mojžíš oznámil dokonce, že koupil velikou továrnu na hedbáví, jakož i veliké množství hedbávné suroviny, tak že bude mu lze velmi levn zboží vyrábti a prodávati.

—

Byla to lež ale obecenstvo mu vilo a úel spekulantv tím dosažen. Mojžíš kupoval od továrníkv úhrnkem vývržkové zboží s mhohými kazy za cenu levnou a uml totéž draze prodávati; tím vydlával ovšem a mohl inserovati (dávati oznámení) do novin. Když ten neb onen kupec doma

dkladnji

prohlížeje spozoroval kazy, chlácholil se tím, že ve výprodeji to jinak nejde, že dobré s dobrým se smíchává a pak že koupil lacino. On totiž nevdl, že by totéž zboží v ádném, solidním obchod, teba tam nebyl výprodej, za tutéž cenu, a snad ješt levnji koupil,

zboží

si

mén

— —

vc istou, bez kaz. Paní uitelová Sluková z Viklantic pijela po svátcích velikononích r. 1879. s dcerou svou Tonikou, jež se mla vdávati, do Prahy, aby nakoupila výbavu. Starý pan uitel dal své manželce nkolik set zlatých s napomenutím, aby byla opatrnou a nedala se njakým židem ošiditi. Poznámkou bodrého staeka byla paní uitelová skoro uražena, nebo považovala se za nejchytejší v celé vesnici. Zapsáno mla vše do podrobná; myslila, že i zboží dobe rozumí, a jen zídka a to

a

—

-

8

kdy do hlavního msta pijíždla, domnívala se, že ty pravé krámy jist nalezne; nebo ítala vždy piln poslední strany novin, znala z oznámení každý obchod dle jména i odporuení,

mla

zásobu výstižk všemu, jakoby to bylo i

s

sebou v kapse a

evangelium.

vila

U

Mojžíše doslechla

Pickelesa nechtla ovšem kupovati, nebo že takovému výprodeji nelze viti; nicnemohla ani sob ani svému dítti které, mezí námi eeno, 23 let ítalo a nkolik falešných zub v pedu zasazeno mlo, odepíti, aby se nepodívala alespo na nco z toho výprodeje bájen levného; zejména ty plesové šaty, velký šátek s okraj kem a pl tuctu šátk kapesních chtly vidti. Vážn, jak se na paní uitelovou sluší, vkroila do krámu Mojžíšova. Prohnaný kupec stál blíže dveí, spozoroval ihned vcházející a na první pohled uhádl, koho má ped sebou; proto sám šel píchozím vstíc se slovy: „ím mohu posloužiti, milostpaní?" a uklánl se pi tom hluboce. „Pály bychom si vidti oznámené plesové šaty, šátek s okraj kem a pl tuctu bílých šátk za cenu 5 zl.," odvtila paní uitelová. „Jest mi velice líto, milostpaní, že Vašnostem kdysi,

—

mén

—

žádanými vcmi posloužiti," omlouval se kupec a ihned dodal: „Byla po nich poptávka ohromná, vyprodali jsme vše v nkolika dnech; ovšem láce bájená pilákala na tisíce koupchtivých. Nicmén koupil jsem v nynjší dob ješt výhodnji a mohu to Vašnostem odpo-

nemohu okamžit

ruiti co nejveleji.

Slena Tonika odvtila po

Byla

jejich

se zakabonila a paní uitelová

polomrzut: „Dkujeme Vám." mysl práv pro vci vyprodané zau-

chvíli

:

—9— Již obracely

jata.

se a

chtly

odejíti,

ale nešlo

to tak snadno; byly u Mojžíše Pickolesa. „Prosím Vás, milostpaní, rate si ty

vci

jen

prohlédnouti", dotíral žid, „vždy nemusíte nic koupiti; bude mi potšením ukázati Vám ty nejmodernjší látky ; práv dnes ráno obdržel jsem novou zásylku, francouzské módy." Tonika, která zraky tkala po krám a mla srdce plné pání, obrátila se nyní prosebn k matce a zašeptala: „Snad zde pece nco pro výbavu najdeme." jen tiše slova ta byla pronesena,

A

pece

neušla

bystrému sluchu Mojžíšovu a

víko „výbava"

bylo pro

nho zpvem

slo-

andlským.

„Ah! milostpaní pijela sem pro slenu dceru nakoupit výbavy," zvolal jaksi nadšen a doložil „To Vás ani nepustím, dokud si mého zboží neprohlédnete. Co do výbav mám práv veliký výbr a laciný; v poslední dob uinil jsem nkolik výhodných koupí, prosím, tak výhodných, že snad nikdy již podobn se mi nepoštstí. Vsadím se s Vámi jen chcete, že v celém ani podobných látek nespatíte a jestli kde, pak za troj- i tynásobnou cenu. mi, že jakmile tuto zásobu vyprodám, snad nikdy už tak levn a daleko pod cenou výrobní nebude mi lze pro-

o

mst

;

Vte

dávati."

Zatím na dané znamení krámský sluha shazoval rozliné balíky na pult. Paní uitelová ješt váhala, ba mrzelo ji, že Tonika slovo „výbava" problebtla, proto i mraila se na dceru .... nicmén žid byl tak úslužný, tak pívtivý, že jeho prosbu, prohlédnouti si zboží, oslyšeti nemohla; vždyf nemusila nic koupiti. Dobe sobila na ni okolnos, že v krám bylo dosti lidí kupujících; tu nelze pece ani si ^mysliti, že výprodej ten by byl švindlem. Žid dal zanésti

p-

—

10

—

balíky do zadní ásti krámu, kde paní uitelovou dcerou v malém pokojíku, jenž mu byl pisárnou, uvelebil na pohovce. Mojžíš rozbaliv ped nimi látky rzné, hedbávné a vlnné, zapoal: „Milostpaní, neosmluji se Vám pedložiti nco obyejného, nýbrž jemné zboží první jakosti. To jest to nejnovjší, co jsem vera byl obdržel z Paíže a mohu smle tvrditi, že kdybyste šly zde krám od krámu, takovými látkami obslouženy nebudete." Paní uitelová prohlížela látky, jakoby okem znaleckým, ohmatávala je a držela proti svtlu; pi tom ovšem nerozumla vsi ani zbla, leda že by byla díru nkde poznala. Tonika snad ani tu ne; oi jí jen jiskily, nebo již se vidla v ušitých šatech po boku svého vyvoleného. „Milostivá sleno, nejsou-li to látky rozkošné?" prohodil Mojžíš k Tonice, zpozorovav, že jí tváe jen hoí a oi radostí záí. „Vyznám a nezapu, že jsem do tchto látek sám všecek zamilován; jsou jemné, elegantní, nikterak nápadné, a co do 8

neznám opravdu solidnjšího zboží." Paní uitelová ptala se na cenu. S výrazem oblieje, jakoby cena zboží byla vcí zcela vedlejší a jemu jen o to šlo zavditi se svým zákazníkm, podíval se žid na signaturu a jmenuje cenu víc jakoby pro sebe, dodal: „Mohu vám, milospaní, tyto látky tak lacino penechati, jelikož jsem sám koupil velmi výhodn; jest to šastná náhoda, nebo v každém jiném obchod musila byste podobné zboží zaplatiti najisto dvojnásobnou cenou." Paní uitelová, která nad velikou cenou se zarazila, neodvážila se pece nieho namítati, a po malé chvíli podotkla: „etla jsem v novinách, kde jste pkné látky za ceny mnohem levnjší jakosti,

oznamoval.'*

:

—

tch neodvážím

„Milospaní, ložiti", tvrdil žid.

dávám vám

své

vati nebudete.

když dcera

as

z

11

-

„Vyberte

si

z

se

vám

ani

ped-

tchto látek a

já

estné slovo, že toho nikdy litoTo jest zboží krásné, bytelné a

domu odchází, tu i chusebou, dle možnosti vci nej-

otcovského

snaží se dáti

jí s

lepší."

Tonika

zatáhla

nepozorovan

matku

za

sukn. Mojžíš dotkl se obratn záležitosti, jež v srdci paní uitelové nalezla ohlas. Vyvolal v duši její trpké pomyšlení na okamžik, kdy milené dít s ní se rozlouí. Ovšem Tonika musí nejdražší látku dostati, aby z toho poznala velikou lásku mateskou; nicmén chtla pece ze žádané sumy nco umluviti. Mojžíš položil pravici na prsa a levici vzhru, jakoby obrácen písahati chtl, a zvolal „Milostivá paní, písahám Vám, že jsem nevycenil; vždy závisí od toho má dobrá povs, obchod, abych nikdy nenadsazoval. Co by

mj

mi pomohlo nkolik šesták neb

i

nkolik

zla-

mn

tých, o které bych vás ošidil? Více byste ke nepišla. Jednám dle zásady: jen když kape, ale

Kdo s malým výdlkem se nespokojí, není velkého ani hoden. Zásada ta pinesla mi požev obchod mám stále lidí, jak jste pi hnání svém píchodu pozorovala sama." Paní uitelová vila mu, nebo nevdla, že ti etní kupující rovnž oznámením v novinách o „skuten solidním výprodeji" byli pilákáni, a že jen málo bylo tch, kteí podruhé Mojžíšem Pickelesem dali se obalamutiti. I vybrala z látek, jež Tonice velmi se líbily, koupila ješt více, ano koupila celou výbavu; nebo Mojžíš Lichotil, pemlouval, zají tak snadno nepustil. písahal, Boha se dokládal, že ani halée nevystále.

;

tém

—

—

12

dlá pi

tom, a že jen prodává, aby získal nového líil, jak slena Tonika bude se rozkošn v tch šatech vyjímati, a opakoval „milostpaní, milosf sleno" tak asto, že ob kose domnívaly, že jimi skuten jsou, ba paní uitelová nakoupila více než mohla zapla-

odbratele;

nen

Piznala se, že jí nestaí sáek. „Ó prosím, prosím, milostivá paní," chlácholil žid, „prodám Vám s radostí teba ješt za

titi.

zlatých,

tisíc

nebo

est

za

si

kladu,

že jste

u mne

nalezly, co jste hledaly a že vím, že budete zcela spokojeny. To jest mi jako obchodníku

nejlepší

odmnou,

že

si

pi

všech

zákaznících

zabezpeím vzpomínku." Paní uitelová zaplatila, pokud jí peníze staily, ostatní dala

milou

pkn

napsati na úet. Mojžíš dal vše zabaliti, na nádraží donésti a vyprovázel milostivou paní z krámu až na ulici. Tonika byla všecka blažena, vždy jí srdce pravilo, že ani princezna lepších vcí míti ne-

mže; Ne

div neskákala radostí.

tak do skoku bylo

její

matince,

nebo

ji

svdomí, že se dala židem pemluviti a že nakoupila píliš mnoho. Vidla v duchu, jak se škarediti bude její muž, až mu pedloží nezaplacený úet. Ale veselá tvá dceina ji uspokojila ásten a nad to namluvila si. že jediné z lásky toho k svému dítti tolik toho nakoupila, vlastn obratný jazyk „skuten solidního vyprodavatele" byl píinou. Nemýlila se co do muže svého, nebo když po svém píjezdu dom se mu svila, že více koupila, než mohla zaplatiti, prodloužil se nejprve jeho obliej, pak se svraštlo elo, tváe se zachmuily, oi zamhouily, a již tížilo

a

již hrozila

boue

—

když

jí

zatím paní uitelová

pedešla a muži zevrul9n vykládati poala, že

-

13

—

vci nad Pi tom dokazovala, jak opatrn

vlastn zasluhuje pochvaly, ana koupila

obyej

lacino.

ty

jak zboží všestrann zkoumala, jak tak že muž ztichl docela a již druhého dne zaslal dluh židovi poštou. Pi pelivjším ohledání a prohledání vcí koupených spozorovala ovšem paní uitelová rozliné kazy, které ji mrzely, le pece nechtla se piznati, že chybila. „Kdyby ty látky nemly nkterých vad," namlouvala ai, „nebyla bych je za tak bájenou cenu koupila; nebo mnohá vc je skuten pólo zdarma; píšt budu jen od Mojžíše Pickelesa kupovati." Uitel mlel aneb pisvdoval své paní, o které se domníval, že všemu lépe rozumí, než si

vedla,

smlouvala,

on sám. Cestou umdlená odebrala se paní uitelová brzy na lžko a dlouho nemohla usnouti; stále pipadalo na mysl, zdali snad pece slovm JÍ obchodníkovým píliš nevila; kdyby byl obchodníkem solidním, jak tvrdil, pak by ji byl na jednotlivé kazy upozornil. Ci snad sám o nich

nevdl? — Tomu nemohla

ani viti, nicmén ve blahém vdomí, že dobe koupila, konen usnula. Ze krásného sna a klamu mla brzy býti pro-

buzena.

Po málo dnech navštívil uitelovu rodinu známý obchodník, jemuž koupené zboží ukázal pan uitel

s

podotknutím, že jeho paní umí lacino

kupovati.

Le

bystrému oku

obchodníkovu neušlo, že „lehké zboží" bez jádra zevním leskem oku lahodící; vyslovil se bez obalu. „Ty nepatrné kazy jsem pozorovala," tvrvšecky ty vci jsou

dila paní.

;

— „Kde

jste vše to

14

— —

koupila?"

„U Mojžíše Pickelesa; jsem s ním velmi kojená, je to muž úslužný, vlídný a laciný."

^U

ven

Mojžíše

ve

výprodeji?"

—

zvolal

spoudi-

pítel.

„Pak jste ošizena. Znám toho muže dobe, kupuje jen brakové zboží, pelezené neb kazové; vábí annoncemi lid bájenou lácí, která pijde velmi draho. V každém jiném obchod byla byste lépe i levnji koupila, nebo Mojžíš Pickeles jest podvodník." „Nepozorovala jsem, že by byl podvodníkem", podotkla paní Sluková skoro uražen, nebo nechtla se piznati k tomu, že se dala ošiditi. Zatím šel pan uitel pro úet a ukázal ho píteli týž prohlédl vc za vcí a vyslovil se bez obalu: „Všecko jest brakové zboží a velmi draze zaplaceno to ono nestojí ani za poloviku v hedbáví jest pes polovici píze, ve vln a v plátn bavlna. A pak jest plátno samý uzel, kaz na kazu véba petrhla se a jest sešita. Což vám to Mojžíš neukázal?" Pi tom rozbalil pítel plátno a ukazoval chyby, uzle a sešitá místa. „Nikoli", odvtila polohlasit paní uitelová. „To jest podvod", zvolal uitel, který nadále ;

;

;

udržeti se nemohl a svému rozhoení voliti musil. „To si nedám líbiti!"

„To

vám

málo prospje," namítal koupeno a zaplaceno."

„zboží jest „Pak není Mojžíš Pickeles chodník," kiel uitel.

„Tím ovšem

není,

úsen

lépe," dotvrzoval

Tonika je

ze

uzdu po-

však on to

ví

solidní ob-

sám

nej-

pítel.

do pláe, že její výbava braku a vývržku, paní uíte-

dala

samého

ádný,

pítel,

se

—

15

—

lová dostala prudké bolení hlavy a zlobila se na Mojžíše Pickelesa, že ji podvedl, na pítele, který podvod objevil, na manžela, který píteli vci ukázal, zkrátka, na celý svt.

—

že píštího dne svou manželkou do Prahy. Mojžíšovi vycinká. alespo plátno vrátí a pi tom mu Návrh pijat a proveden.

Tu uinil pan uitel návrh,

pojede

se

ádn

Když pišli do krámu Pickelesova,

jal se

pan

uitel láteiti a jeho drahá polovice mu patin pizvukovala. Mojžíš Pickeles tváil se, jakoby nechápeníze už v kapse, Vždy pal, pro a za. ze slov nedlal si mnoho. Že paní Sluková píšt u nho kupovati nebude, vdl bez toho už ped tím. Kre ramenama vymlouval se, že je u nho výprodej a zboží lacinjší.

Le

ml

„Jak že. lacinjší?" zvolal pan uitel všecek rozhorlen, „mnohem dražší, nežli všude jinde; proto vracíme vám koupené plátno, které na mnoha místech jest roztrháno a sešíváno, a žádáme za jiné.** Mojžíš dal ihned jiné dva kusy plátna pinésti a omlouvaje se, že dnes v pisárn píliš jest zaneprázdnn, porouel se paní uitelové beze všech úlisných poklon a lichotivých titul. jice

Všecka roztrpena opouštla manželská dvokrám Pickelesv a mrzut vracela se ze

hlavního msta. Doma však shledáno, že nné plátno není lepší prvního.

Pi

šití

jeden kaz

výbavy pro

umle

Toniku

zakryti,

bylo

vym-

teba ne-

aby nebil do oí,

ani svatební šat nevstin nebyl

kaz

prost.

ba

—

16

—

«

Kdykoli nkdo z rodiny Slukovy zavítá da Prahy, vyhýbá se každému i nejsolidnjšímu výprodeji z daleka. A pan uitel vždy se zamraí, když oznámení Pickelesova v novinách náhodou shlédne, a bruí pi tom do vous nco o „prohnaném podvodníku."

^>a3í«5<^-

II.

Akciový podnik.

Stakova

P pešla v majetek akcioná, kteí koupili zmínný závod, aby J6J uchránili brzkého úpadku. Stank ml Strojnická továrna

v

.

.

.

.

odborné vdomosti, byl lovk zkušený a zcela schopný k vedení strojírny, ale neml k tomu valné chuti. Žil jako vrchnos; byl milovníkem honby a ml pronajatý rozsáhlý revír, v nmž v lét pak zdržoval se dílem ztrávil nejvíce asu v lázních, dílem na cestách. Tím trpla jeho továrna nemálo; vasným její prodejem pochodil tudíž dobe. Jak zle již bylo, vdli nejlépe jenom dva mužové, Vank a Dank, zeové Stakovi. Ti dbajíce vlastního prospchu, postarali se rovnž o to, by strojnická továrna Stakova stala se v pravý as majetkem akcioná. Jsouce ve spojení s nkolika bankovními domy ve Vídni, utvoili akciovou spolenos, která strojírnu pevzala a pak její akcie rozeslala do svta. Velikost a znamenitosf strojírny byla všemi novinami roz;

hlašována, akcionám slibována veliká dividenda (podíl ze zisku), nebo dle zevrubného rozpotu pevyšovaly píjmy daleko vydání. Potom upisovány akcie a pi ilé agitaci spolenosti docílen úspch neoekávaný. Že píliš obecenstvo již pedem bylo oklamáno, že udání v rozpotu jsou falešná, tušil málo kdo. Pvodcové akciové spolenosti pochodili pi tom dobe, nebo za své namáhání dal si každý vyplatiti dvacet tisíc zlatých z penz, jež za upsané a prodané akcie se scházely.

dvivé

2*

—

20

—

Nad to vydlali ješt znanou sumu akciemi samými; reklamou a jinými manipulacemi (praktikami) bursovními vyhnali kurs akcií do výše a je prodávali. Že píliš vysoký a podvodn vyvolaný kurs není s to, by na dlouho se udržel, nedbali, jen když se zhostili všech akcií.

pak rychle

Po takovém zdaru hmotném

—

Dank

vystoupili

Vank

—

pedstírajíce lichou záminku z výboru akciové spolenosti; vdli na jisto, že za editelství Stakova podnik se neudrží, a chtli v as všelikou zodpovdnost svaliti se sebe.

a

Akciová strojírna

nebo Stank

špatné,

a všímal si jí ješt byl její vlastníkem.

dlala

skuten obchody

choval se k ní po macešská nežli díve, dokud sám

mén

Schodek za první rok byl ješt uhrazen sledními doplatky akciovými a v bilanci dovedn zastíti.

Mnohem

Stank uml

po-^

to

he

utváilo se to v roce píštím a Stank do budoucnosti. Vždy byl si jasn vdom, že závodu nelze déle se udržeti, a pestane- li strojírna pracovati, že ztratí své výnosné místo editelské. Prodejem továrny vydlal sice mnoho, ba více nežli jest teba k založení bezstarostné budoucnosti; le jeho snahou bylo zdvojnásobniti jmní své rázem; odvážné, nezdaené spekulace pohltily v dob kratiké všecko. Ze by snad jiného místa editelského se dodlal, nemohl se nikterak nadíti, nebo pádem akciové spolenosti vyjde nutn na jevo i jeho lehkomyslná správa strojírny. Radil se tudíž

úzkostliv

upímn

s

co by as

ml

niím

se

vyvázne

pohlížel

obéma

zeti

— Vakem

Dakem

—

initi; nebylo mu teba ped nimi spíše doufal, že chytrostí obou

tajiti,

njak

a

„z úzkých".

:

~

—

21

akcionám

budeš míti postavení „Poslední dobou klesly akcie velmi, každý tuší již zajisté, jaká bude dividenda. Nelze njakým zpsobem alespo malou dividendu i byla pranepatrná, nedopustí vypoísti? pece, aby všecka dvra obecenstva k podniku zmizela rázem." „Nikoliv!" odvtil Stank. „Nejsem ani s to, bych zapravil úroky. „To velmi nemilé," podotkl Vank. „Tys ovšem bral ízení závodu na lehkou váhu; milejším bylo by mi, kdyby se továrna alespo nkolik let ješt udržela." „Oproti

zlé," tvrdil

Vank.

—

By

Stank pokril ramenoma, naež po

chvíli

doložil

„Na

jsou

tyto

výtky,

nemohou-li dnes

již

pranic zmniti? Vy sami postarali jste se o to, že mi skoro žádný kapitál na provozování nezbyl. nyní dostatených prostedk hmotKdybych ných, vysekal bych se ze všeho. Jistý pítel na Rusi žijící dotazoval se mne ped nkolika dny, zdali bych pijal nkteré zakázky pro ruskou

ml

vládu."

„A jakou

jsi

dal

odpovd?"

„Doposud žádnou. milionovou; zdaž

mohu

Jde tu o ji

ptal se

Vank.

zakázku

provésti bez

pl

penz?"

„Taková zakázka zjedná ti všude dostatený úvr," podotkl Vank. „Však ani tou zakázkou není naší továrn spomoženo. Ruská vláda vyjednává již s nkolika závody a sví práci tomu, který uiní nejmenší na.bídku. Odepíšu svému píteli, že ani nabídky nepodám." „Sekej !" vpadl mu do ei Dank, který dosud mlel. Hov si v lenošce, kouil vonnou cigarettu a nezdál se ani rozhovoru naslouchati, mu ne-

a

.

—

22

—

ušlo ani slovíko. Ped jeho duševním zrakem kmital mu již uritý plán, jenž teprve nyní dospl k jasnému vdomí. Odloživ doutník, povstal a zvolal: „Tak svému píteli psáti nebudeš, nýbrž ješt dnes oznámíš mu telegramem, že jsi ochoten nabídku podati. Pak odcestuješ do Petrohradu a piiníš se ze všech sil, aby práce tob byla svena. Ty ji dostati musíš, jelikož jsi s to, by& menší uinil nabídku, než kdokolivk jiný. Nejde o to, bys snad hodn vydlal, mžeš teba i se ztrátou pracovati, ale objednávku dostati musíš.

Zevrubnjší

podrobnosti

smlouvy

nutno

zatím

tajiti!"

Stank i Vank pohlíželi s podivením na Danka, nerozumíce jemu „Na to ?" ptal se Stank, „tím pád továrny jen urychlíme." Dank usmíval se jako lovk, který po zrale úvaze zí celý plán i s koneným výsledkem jasn ped sebou. „Máš pravdu," pokraoval po chvíli v své. „Le já se domníval, že vlastní prospch leží ti více na srdci, Poslyšte nežli zájmy strojírny. mne myslím, že se vám plán Akcie zalíbí. továrny stojí nyní velmi nízko a mnozí, kteí je mají, prodají je rádi, aby snad ješt vtší škody neutrpli. I roztrouším v nejblíže píštích dnech ve všech asopisech bursovních zprávu, že akciové strojírn vede se zle; tím její akcie kksnou ješt níže a my skoupíme pak všecky, jež bude lze dostati. Známo vám, že mám mezi bankéry a

ei

:

mj

bursovními dohazovai nkolik dobrých pátel. Jakmile vtšinu akcií v rukou míti budeme, vystoupíš ty, Staku, jako editel strojírny s ohrazením a vyvracením mé lživé zprávy oznámíš, ;

—

23

—

že stav továrny je velmi uspokojivý, že vám ruská vláda svila nkolik zakázek v cen pl milionu zlatých a na konec sdlíš zárove výsledek roní rozvahy (závrky)." „Výsledek roní rozvahy byl by mému vyvrácení velice na ujmu," namítal Stank. „Je tak nepíznivý, že jsem se sám nad ním zhrozil." „Staku, ty jsi dnes velice tupohlavý!" zvolal Dank, „i není na tob, aby výsledek byl jinaký? Nelze ti aktiva (jmní) znan zvýšiti a passiva (dluhy) zmenšiti? Vlastní bilanci musíš ovšem skrýti jde pedevším o to, abys njaký pebytek vypoetl, jinak není ho teba. Obého užijeme pak k obratné reklam v novinách; sám ji sestavím a za pomoci její a pak nkolika tisícovek docílíme vše. Akcie zase vystoupí do výše, a obecenstvo, jež dosud velmi snadno dá se oklamati, nabude znova dvry, a potom rozprodáme své akcie. Všecky mé výpoty musily by úpln selhati, kdybychom znané ástky penžité nevydlali!" Vank pisvdoval ihned pedloženému návrhu. „Výborn!" zvolal v nadšení. „Musí se nám to zdaiti, budeme-li si poínati jen ponkud opatrn. Danku, to je nejlepší tvj návrh ze ;

všech,

ješt

jež

jsi

kdy uinil

—

klesajícího

podniku

využiti."

Dank

jen se usmíval. nebyl však tímto

plánem nikterak Stank radostn pekvapen. „Neujdu trestu, budu-li útovati nesprávn," namítal po chvíli.

Dank

pokril ramenoma a podotkl:

„Záleží na tom, jak to provedeš.

Ostatn co

zbývá jiného? Úpadku továrny již neodvrátíš, místa svého pozbudeš a úspor vlastních nemáš..

ti

— Mým

24

—

návrhem vyzískáš

tolik, že i v cizozemsku bezstarostn bude lze žíti." Stank uznával pravdivos slov zeových, nicmén váhal ješt pistoupiti na jeho návrh, „Stal jsi se náhle velmi svdomitým!" smál 86 Vank. „Tuším, že tvým dosavadním ízením závodu zpsobena akcionám již vtší škoda. A kterak to, že prodávaje továrnu, nerozpakoval jsi se pranic zvýšiti skutenou cenu její o tetinu?" „Vy oba bez jakéhokoliv nebezpeí získáte pi tom nejvíce," tvrdil Stank, „nebo nemaje akcií koupiti penz, mohu sám jen nepatrnou a tudíž jen málo vydlat, vlastn na má bedra celé zodpovdnosti se snese." Vank pisvdoval zcela jeho slovm. ti

a

bím

ás

Dank a doložil: i „Nuže, jednejme spolen a o zisk se dlme. Koupi a prodej akcií zprostedkujeme sami, ty jen proved! chyte svou úlohu, již jsem na složil. Zavazujeme se, že koupíme tolik akcií, co jich „Máš pravdu," potákal

t

vbec bude

lze dostati."

Vank byl s konen íci a

tím

srozumn a

i

Stank

dal

si

nkolika láhvemi šampaského zpeetna na rozchodnou vzájemná úmluva. Pes to vše nemohl Stank potlaiti vlastní sklíenos,

nebo

následky toho plánu vystupovaly duševním zrakem hrozivji a dsnji.

„Nebu

ped

jeho

Dank, vyprázdniv akciového podniku bedlivji prozkoumán, upadneme i my v podezení. By i nebyli jsme dáni v obžalobu, jest pece takové obvinní velmi nepíjemné a lze je klidn snésti jen tehdy, získáme-li tím slušný mšec. Ostatn myslím, že ješt vynajdu cestu, po níž bude ti lze vyváznouti z nebezpeí v as! Apropos Práv napadla myšlénka znamenitá. bláhovým!" zvolal

„Bude

sklenici.

li

vznik

—

!

mn

25

mžeš

Strojírna úpadku neujde, le vinu toho se sebe svaliti; zavede se likvidaní ízení, se náležité protáhne a tob asu poskytne ve

hodné

chvíli odstoupiti.

„Dozvdl

jsem se

jež

píNuže, co soudíš o tom ?" náhodou,'* pokraoval po

malém oddechu Dank,

„že tvoji dlníci jsou nespokojeni a domáhají se zvýšení mzdy. Kevystoupih se svou žádostí dosud na veejnost, jelikož není ješt mezi nimi jednoty. Chtjí stávkovati a doufají, že tak dojdou splnní svých pání. Vynasnaž se, abys to prozatím zamezil. Jakmile však náš plán se podaí, jakmile prodáme akcie, pak byla by stávka dlnická veležádoucí, a myslím, že je tob hrakou jí vyvolati; neteba ti než denní mzdu snížiti a pracovní dobu o hodinu prodloužiti. Když stávka vypukne, použiješ té píležitosti a zaveš továrnu. Vina toho bude piítána zprvu na vrub dlnictva, a stav továrny zstane tajemstvím." S tím plánem souhlasil i Stank.

„Mnoho-li asu ti teba, rozvahu?" ptal se Dank.

ukonil roní

abys

„Jenom nkolik dní," odpovdl Stank. „Výborn, pospš si a odcestuj pak ihned do Petrohradu, abys uzavel obchod díve, než jiná

t

továrna pedejde. Já zatím vše pipravím. Jakmile smlouvu podepíšeš, budeš mi hned telegrafovati, a až sám se vrátíš, doufám, že vtšina akcií bude v našich rukou."

—

—

Nekalý trojlístek se rozešel. Stank jednal zcela dle návrhu Dakova, nebo po dkladné úvaze všech nezbývá.

okolností seznal,

Výroní rozvahu podailo že z ní

akcionám

i

že se

mu

mu

jiného ani

sestaviti tak,

dividenda vyzírala.

—

26

•

—

Když ji Stank pedložil Dakovi ku prozkoumání a schválení, byl tento zcela spokojen a pravil usmívaje se: „Nyní vidíš, co vše na svt jest možné. Nebyl bych se toho do tebe ani domýšlel,

kdybychom

o tvé dovednosti

neml

nejlepšího mí-

Svými výkazy a výpoty oklamal bys skuten i mne, kdybych do celého stavu vcí nebyl zasvcen." Stank odejel do Petrohradu. Již po málo dnech telegrafoval Dakovi, že obchod uzaven a že mu ruská vláda svila zakázky v cen pl

nní.

milionu zlatých.

Bez váhání uveejnil Dank v nkterých novinách nkolik pipravených lánk, v nichž akciová strojírna oste byla napadena; stav její vyhlašován za velice nepíznivý a blížící se její úpadek již zejm pedpovídán. Jelikož zprávy ty nebyly nikým vyvráceny, docílen jimi žádoucí výsledek nízko stojící akci klesly ješt níže. Vank a Dank skoupili za tím potajmu tolik akcií, mnoholi jich pišlo na trh burso vní. ;

Jakmile Stank z Petrohradu se vrátil, podal proti výše uvedeným zprávám velmi ostré Spolu ohrazení, jež rovnž Dank byl sestavil. uveejnna výroní rozvaha závodu, který práv plmiliónový obchod s ruskou vládou uzavel, což prý nejlépe svdí o dobrém stavu továrny.

Tato zpráva a vyvrácení otištny byly ve všech pedních novinách souasné a nkolikráte. Záv nkolika listech Dakem sestavené lánky, které stav strojírny vyliovaly ve píznivém svtle.

rove uveejnny

I nyní docílen

prodej,

kýžený výsledek

Vank le Dank byl

den ode dne.

i

Stank

;

akcie stoupaly

naléhali

tomu na odpor.

na jich

—

27

—

^Pesvdili jste se, že mé výpoty byly správné," namítal, „nuže, sekejte ješt njaký as, až akcie stoupnou výše." „A klesnouti?" tázal se Stank „Neklesnou, uýbrž stoupnou ješt výše," optoval Dank. „Dvra k závodu zase obnovena a upevnna, akcie se hledají a ideji na burse se objevují, tím více stoupá jejich hodnota a žádos po nich roste. Noviny pracují dosud ve pro • spch náš, ovoce to mé prae, jež hodná slušné

ím

odmny."

Dank

skuten

ve svých oekáváních sklamán. Když pak akcie urité výše dostoupily, rozeslali je Dank a Vank do Vídn na hlavní tržišt bursovní a prodali všechny. Zisk mli vtší nežli se byli nadali pes sto

nebyl

:

tisíc zlatých.

Duševní sklíenos již Staka nesoužila samo pemýšlení, že za krátko bude mu utéci z vlasti, nezdálo se mu býti tak trapným. Bez bázn a strachu ídil se plánem Dakovým. Nespokojenos dlnictva zvýšil prodloužením doby pracovní, což mlo v záptí obecnou stávku dlnickou. Té si pál ze srdce. Na oko smlouval se ovšem s dlníky, a když tito nepovolili,- dal zavíti továrnu. Po krátkém ase zavedeno ízení ;

likvidaní.

Stank, jemuž dosud nikdo ani nejmenší viny pi pádu akciového závodu nepiítal, opustil zatím echy a vysthoval se do Ameriky, kde dle pozdjších zpráv novináských pevzal ízení velikého závodu. Když jeho podvodné jednání objeveno, byl už dávno v bezpeí. Likvidaní ízení trvalo pes rok a výsledek jeho byl nad oekávání smutný; roztrpení akcio-

—

28

—

ná,

kteí temi procenty musili vzíti za vdk, bylo veliké. Nejeden emeslník, jenž klamnými sliby zaslepiti se dal a své trpce nastádané úspory v akciícb ml uloženy, ztratil vše; mnozí soukromníci, kteí neprovozujíce žádné živnosti, žili z

úrok,

žebráky. nich skonili dokonce v blázinci! z

stali se

Nkteí

veejným tajemstvím, že Vank Bylo v P a Dank o tom hanebném podvodu vdli; le nemohli býti nikterak usvdeni. Proklínání a kletby tisíc svých krajan nedbali; zisk byl jim nad es, a kdykoli ve svých nádherných povozech jezdili procházkou, bylo jim jednostejno, jestliže hledí a mnohá pravice lid s opovržením na zlostn hrozí za nimi. Byli snad první a jediní, kteí ošidili akcionáe, kteí na úkor jiných se Pozor tudíž, kmocháku, nežli sáhneš obohatili? .

.

.

.

n

—

do sáku!

m. Životni balsám. (a

Vis

i

kdo to pijíždí v té nádherné ekvijsem se kdysi pítele, s nímž po pražském nábeží z jara asto se procházívám. Otázaný prohlížel si bedliv blížící se povoz v lín si hovící, naež vrátil mi i osoby „Nevíš, ptal

páži?"

nm

v

odv:

„To je rodina doktora Ludvíka Dryáka, vlastn Haly, svým životním balsámem povstného „dobrodince" lovenstva. Jeho dvr s pknou villou v nejbližším okolí pražském dosvdují, že jemu alespo životní balsám pomohl velice. Studovali jsme spolu na gymnasium v Hi K., znal jsem jeho rodie i mladšího bratra Arnošta. Ludvík byl jinak ipera; ale etina s mathematikou byly mu kamenem úrazu, tak že ani po dkladné repetici nemohl postoupiti do vyššího oddlení. I šel na lékárnictví, pak na kupectví, probhl nkolik

obchod, le nikde mu to nevonlo. Po té pekroil hranice, potloukal se Nmeckem, Francií a Švýcarskem a vrátiv se do Cech nastoupil na dráhu prohnaných švindlév, a dnes je boháem. Historie rychlého jeho zbohatnutí je nyní v Praze veejným tajemstvím. .. libo-li ji vyslechnoiiti?"

„Hoím

zvdavostí."

„Bratí Halové jsou

rodáci hradetí; otec emesla krejí a matka hokynaila. Živili se dosti slušn a ukládali as od asu i úspory do záložny. Po válce prusko rakouské zachvátila oba cholera.

jejich byl svého

—

32

;

—

Jelikož Ludvík i Arnošt byli plnoletí, prodali nábytek a kde co bylo, rozdlili se o vše bratrsky a odešli do Prahy. Arnošt, jenž jsa ve školách tupý, dán jest na sklepnictví, živil nkolik let po hostincích a kavárnách

se

tam

již

dosti slušn, a že i jinak spoádan si vedl, nebyl nikdy dlouho bez místa. Za to Ludvík, jejž náhlá smr rodi z ciziny pivedla do vlasti, nebyl s to, by nalezl ve hlavním vhodného zamstnání, i žil tudíž z ho-

pkn

se

šatil,

mst

tového, nestaraje se ani píliš, dokud o místo.

penz

bylo,

Však hluboký mšec vyprázdní se asem Ludvíkv. Nemaje penz, prodával kus po kuse se sebe: hodinky, prsteny i lepší šat a když i s tím byl hotov, jal se teprve uvažovati o sob, eho se chopiti. V chatrném odvu nechtlo se i

tak

i

mu

ani na ulici, i tváil se býti nemocným a ležel od rána do veera v posteli. Krom kávy, již mu na dluh dávala domácí paní, nejedl nieho. Zvláštní náhodou pišel k nnnu Arnošt. Vida

bratra v posteli, až se zalekl.

Ludvíku?" ptal se dychtiv. „Peníze!" znla struná, ale uritá odpovdi. „Chceš je snad vyležeti, nebo jako slepice vejce vysedti?" „Ovšem, nebo po dva dny, co depím v posteli, obírám se velikým plánem, který najisto

„Co

ti

schází,

provedu, neodepeš-li mi své pomoci." „Nemluv, brate, v pohádkách, chceš-li, abych ti

rozuml." „Nuže,

slyš:

chci

vynalézti universální lék a ty máš mi pi tom díle

všem nemocem, spásonosném býti nápomocen." proti

„Já?"

divil

se Arnošt

a

doložil

po chvíli:

„Ty chceš takový všeobecný lék teprve vynalézti?"

:

33 ten jsem už vlastn vynalezl; bude se jmenovati „životní balsám" a vyhojí každou nestrádal; chorobu. Není lovka, jenž by vtšinu lidí souží njaký neduh. Ký div, že pemnozí vydají ochotn i poslední groš na lék, o se domnívají, že nemoc jejich zaplašiti a jim život o nkolik let prodloužiti mže. „Nikoli,

ním

nmž „A

z

eho

lék

ten

—

pipravíš?"

namítal

Arnošt.

„Co se toho týe, nejsem zcela ješt rozhodnut," odvtil klidn Ludvík. „Ostatn jest mi to jednostejno,

mj

nebo

jde

balsám musí píprava jeho nesmí státi životní

pedevším býti zcela

o to dvojí

neškodný a

mnoho, abychom tím

mže

Jelikož vynálezce balsámu vydlali. býti pouze doktor, koupím si píležitostn za hranicemi titul, a budu se podpisovati Dr. Dryák.** více

„A

myslíš, že

tvj balsám bude

njaký úinek?"

„Pro by neml?

i

míti

opravdu

— Jsou snad jiné „zázrané

úinnjší? neetl jsi nikdy v novinách sáhodlouhá odporuení prsního syrubu, švédského elixíru, irisový, czillagové vodiky, soli aromatické, haemorrhoidalního likéru, plicního cukru, Fattisonovy vaty, zázraného stomachinu, rozmanitých extrakt, kapek, pilulek, pastilek, koení, olej, bonbon, prášk, mastí a trestí? Já vezmu léky"

—

lacinou šávu ovocnou, udlám z ní slabou limonádu, pidám do ní nco málo rebarbory, která dobe psobívá na žaludek a zvláštní píchut limonád dodává. Takovým nápojem, jejž poídíme

za nkolik krejcar, neuškodíme nikomu, ale vlastní kapse posloužíme znamenit."

„A jaká úloha nouti

mn?"

má pi tom

podniku pipad-

vyzvídá Arnošt. 3

;

—

34

—

—

„Tob? Ta nejdležitjší; založíš mne potebnými penzi, svíš mi svj podíl, anebo bojíš-li se, povedeš sám úty a vše vyrovnáš." Arnošt kril nedviv ramenoma a nejevil k zamýšlenému podniku ani nejmenší chuti. Konen po krátkém mlení pravil: „Zkus to sám, Ludvíku; mám za to, že k celé té vci není ani mnoho penz teba.

Pjím

ti

sto zlatých; myslím,

nadláš životního balsámu více ho do roka prodáš." „Arnošte!" zvolal Ludvík nevrle, „ty jsi mne dosud nepochopil? Divím se opravdu, že chceš bys mi vden býti ml, že si mne dobírati, lepší budoucnos míním zabezpeiti. i tob jistou, Jen uvažuj chvíli sám o sob! Co na t eká? Služba až do smrti. Podáš-li mi však své pomocné pravice, uvidíš, že ode dneška za rok jezditi buže za padesátku

nežli

— a

—

koáe. Pálo-li štstí jiným, pro by se Na pípravu životna nás trochu neusmálo? ního balsámu není mi ovšem teba mnoho penz le nikdo mi ho nekoupí, jestliže jej po všech koninách nerozhlásím novinami. Potebuju tudíž tvých penz, Arnošte, hlavn na oznamování, insePoplatky za inseráty nahrarování do asopis. zeny irám budou nkolikanásobn v dob krademe

v

i

—

tiké."

„Veškery mé peníze na inseráty?" divil se Arnošt všecek jsa zaražen. ješt dva „Ovšem, a obtoval bych na krát tolik, kdybych totiž mohl," pokraoval Ludvík. „Obecenstvo náš životní balsám nekoupí, uvidí-li jej pouze jednou zde a onde oznámený;

n

bude-li však o

nm ísti chvaloei

ve všech

ped-

novinách, a to astji, nabude k nmu dvry. Tato oznámení v listech denních budou nás ovšem dosti mnoho státi, jelikož vždy alespo

ních

—

35

—

li více pochvalných uznání a as od asu lékaských vysvdení o zázraných úincích životního balsámu k inserátu pipojiti musím!" „Jakže? Pochvalná uznání, lékaská vysvdení?" usmál se Arnošt. „Odkud je vezmeš? Vždy tvj životní balsám není ješt ani hotov. A myslíš skuten, že tvá pípravka nkomu prospje!" „Z ei tvé poznávám," zlobil se Ludvík, „že mi dosud nerozumíš. Pochvalná uznání i lékaská vysvdení napíšu si ovšem sám, a uvidíš, že budou píznivjší nežli jaká by nám nejlepší pítel

jedno, ne i

—

raohl napsati.

I

vysvdení neznámým svtu

lé-

kaem

podepsané sestavím sám, zkrátka nejtžší vci obstarám sám, a ponechám tob jen rozesý láni objednávek a vedení út." Ludvík líil vše tak ržov, byl Arnošt dosud ješt na pochybách. „A když se to nezdaí?" namítal znovu bratrovi. „Jestliže nedojde objednávka žádná nebo jen málo, pak jsou peníze za inseráty vyhozeny a ty vypiješ si životní balsám sám."

A

—

—

„Nemže se to nezdaiti!" tvrdil s uritostí Ludvík. „Odvážným peje Štstna, bojíš se snad nepatrné práce, která bude tvým údlem? Pak jdi s Bohem na vždy!"

i

—

Po kratiké ješt rozmluv dal si konen Arnošt íci, a bez váhání daly se pípravy k poízení životního balsámu. V odlehlé ulici pronajato skladišt, v nmž všeobecný lék ml býti pipravován a k zásylkám pichystán. K plnní lahví, zátkování a peetní pijat starý sluha, jenž kdysi posluhoval ve vinných sklepích. Co zatím Arnošt ve skladišti se inil, obstarával Ludvík inseráty do novin, sestavoval podkování i lékaská vysvdení a dobrozdání.

Tém

!

—

36

—

ve všech asopisech bylo lze ísti následující ozná-

mení „Rychlá a

jistá

všem nemocem Zachování zdraví spoívá je-

pomoc

proti

a jich následkm. din a výhradné na zachování a podporování dobrého trávení, nebo dobré zažívání jest základem dobrého zdraví a tlesního i duševního blaha. Nejosvdenjší domácí prostedek, který veškerou innos zažívacích ústrojv oživuje, krev istí a tím zdravou a istou vyvodí, jest všeobecn známý a oblíbený Dr. Dryáka Životní Balsám.

Domácí lék ten, z nejlepších a nejpsobivjších bylin léivých peliv pipravený, osvduje se znamenit a spolehliv pi špatném zažívání, zejména pi nechuti k jídlu, krkání, nadýmání, dávení, pi bolení bicha a žaludku, žaludení kei, pecpání žaludku, pi zanesení plic, pi návalech krve, zlaté žíle, pi chorobách ženských, nemocech stevních, pi hypochondrii a zasmušilosti, zkrátka pi každé i nejtžší nemoci. Balsám dr. Dryáka oživuje a podporuje dobré trávení, ímž docílí se zdravá a istá krev, a dodá se chorobnému tlu pozbyla svžes, síla a zdraví. Životní balsám dr. Dryáka získal sob v dob

zácp, náchylnosti k

rozšíenos, jakou právem zasluhuje, nebo jest nedležitjším vynálezem našeho století, skvlým vítzstvím novjší vdy lékaské. Další vychvalování životního balsámu bylo by jeho cen spíše na ujmu nežli ku prospchu; každý se pesvd sám a budeš nám bla-

kratiké

všeobecnou

boeiti Velká láhev

Na

sta list

stojí

dkovacích

1

zl.

leží

20 kr., malá 70 kr. k nahlédnutí pohotové.

—

37

;

—

Výstraha

I

Aby se nemilým nedorozumním pedešlo, žádám každého kdo výrobek mj koupiti míní, aby vždy a všude žádal výslovn Dr. Dryáka životní Balsám, jelikož jsem se pesvdil, že se odbratelm na mnoha místech podala ledajaká smíšenina beze všeho úinku. Pravý dr. Dryáka životní balsám dostati lze v hlavním sklad vyrábitele dr.

Dryáka,

Praha- Karlín, Žižkovská tída

.

114."

Toto oznámení stídalo se, nebo bylo ješt provázeno s díkuvzdáním nkterého zázran uzdraveného smrtelníka. Dnes dkoval slavnému vynálezci ruský dvorní rada, zítra fará z Krkonoš, pozejtí pastor, továrník, vdova po úedníku všickni ti jenom vasným užíváním životního balsámu unikli jisté smrti. Po nkolika dnech došly skuten nkteré objednávky, jež pak ode dne ke dni se množily. „Vidíš, že jsem se nemýlil", volal radostn Ludvík na Arnošta, nesa hrs psaní s penzi. ,,Zivotní balsám bude nás opravdu slušn živiti.** Ludvík, jenž ped krátkým asem za dne na ulici málo se ukazoval, vyšlapoval si brzy po praž-

—

ských píkopech, jakoby skuten byl nejvtším vynálezcem devatenáctého století. Jeho tobolka byla stále peplnna bankovkami. Objednávek pibývalo tak, že bylo teba pracovati i v noci, sám Ludvík vypomáhal ve skladišti ochotné pi práci. Mla-Ii již první oznámení v novinách tak rozhodný úspch, bylo na jev. že další oznámení ješt více vydají. Proto vynaložil Ludvík všechen dvtip svj, aby novými inseráty životní balsám nad samo nebe vychválil. Vyskytla se tudíž brzy na to v denních listech tato reklama:

!

—

38

—

„Co toho píinou, že jest dr. Dryáka životní balsám tak všeobecn rozšíen? Pro mu dávána

pednost pede všemi jinými asto

s

hlunou oká-

prostedky, a pro se nenejusilovnjším útokm odprc, bojujících zbranmi ne vždy zrovna jemnými, zabrániti jeho rozšíení? Tyto otázky namanou se bezdky každému, kdo ml píležitos, zvdti o povšechném takka rozšíení této speciality. Protože každý, kdo životní balsám užíval, dále jej odporuuje. Protože jest prostedek ten každé rodin opravdu velmi užiteným lékem domácím. Protože jest náš životní balsám pes velikou svou cenu praktickou i nad obyej laciný, zkrátka pípravkou zcela reelní. Veliká dležitost životního balsámu nespoívá však jediné v tom, že bývají vyléeny jím všecky choroby za dobu až úžasn kratikou, nýbrž váhy mu dodává hlavn to, že se pedejde, užito-li ho v as, skoro vždy povážlivjšímu onemocnní. Proto voláme: Není Mohli bychom nad životní balsám dr. Dryáka zde otisknouti celou adu dopis, v nichž se osoby všech stav a o našem výteném léku velmi zalostí vyhlašovanými

tm

podailo ani

—

tém

!

vk

pochvaln

vyslovují,

ale

nejlepším pi-esvédením

chom nosti

neiníme vlastní

tak, ježto jest

zkušenos,

a by-

bychom sami se pesvdili o úindoporueného tu prostedku, k tomu teba

té nabyli,

e

nestojícího výdaje 70 kr. toliko skorém ani za Za tuto nepatrnou ástku penžitou lze dostati malou láhev pravého životního balsámu v ústed-

ním skladu

dr.

Dryáka, Praha-Karlín atd.

Výstraha

iním

obecenstvo pozorno, že u každé láhve mého pravého životního balsámu jest na jedné stran ve skle vytlaena má íirma a má p.

t.

—

39

—

zákonit zjištná známka (netopýr, mající na kídlech písmena Dr. Dr.); na protjší pak stran Každá láhve nalézá se vedle vytištná vignetka. láhev jest uzavena kovovou kapslí, jejížto hozmínnou ochranou známku vytlaenou ejší ukazuje. Každý jiný výrobek, který jen teba ásten popsané úpravy nemá, musí za padlaný

ás

býti považován."

Po

—

té dovedl toho Ludvík,

že novinami roz-

do svta zpráva, že mu jistá spolenost anglická za vynalezení životního balsámu nabízí pl milionu zlatých, žo však této skvlé nabídky nepijal, ponvadž vbec svj vynález nechce prodati. Mnohá léta studoval prý dnem i nocí. nežli se mu poštstilo životní balsám pipraviti jinému nemíní svj výzkum prodati z té píiny, jelikož se bojí, aby snad nebyl hrabivými spekulanty na škodu lovenstva využitkován a snad jen ledalétla se

;

byle,

nesvdomité pipravován. Zpráva ta nenoinula se s úinkem, nebo obe-

tém

ví všemu, co vytištno. Objednávka stíhala objednávku. Lid totiž rozumoval u sebe takto: Nabízí-li se vynálezci životního balsámu tolik penz, musí pece nco na tom býti; a zakázek docházelo tolik, že Ludvík i nkolik pomocník byl nucen pibrati. Toho nenadal se ani Ludvík sám, tím mén pak Arnošt. Objednávky a peníze docházely ze všech stran a štstí, které se na usmívalo, zacenstvo

n

slepilo je tak, že se domnívali, že nikdy ani jinak býti

nemže.

sami

lopotili se prací,

penz

na

dostatek, by zcela dobe konati knihvedoucí a skladní? Oi není snad moudeji užívati rozkoší tohoto svta, nežli deset v dusném skladišti? i více hodin denn potiti se Velkomstský život svedl brzy oba bratry na

Majíce

již

s

mže

—

40

—

kluzkou; elegantní byt, vlastní ekvipáže, vtší poet služebnictva, strava, karty, divadlo, kavárny, dobí pátelé a pítelkyn zvtšili msíní výdaje na tisíce. A píjm pomrn nepibývalo, nýbrž naopak ode dne ke dni ubývalo. Bratí nevedouce sami knib a obchodu nedbajíce, nezvdli o tom, až když pokladna byla prázdna. Ludvík piítaje váz^ nutí obchodu tomu, že poslední dobou opomíjel inserovati do novin, chtl zameškané dohoniti, ale nebylo potebných penz. Dobí jeho pátelé vdli o švindlu, jejž provozuje životním balsámem, a nepjili mu ani halée. Pojednou jako když mráz spálí pes noc kvetoucí ja, zašel skvlý podnik Ludvíkv; knihvedoucí a pomocníci rozpuštni, jelikož nebylo pro práce, skladišt zaveno a v kratiké dob byli oba bratí na holikách, bez penz, bez úvru. Ludvík vstoupil chtj nechtj do obchodu za píruího a Arnošt šel za sklepníka štstí Asi po dvou letech usmálo se na znova. V H. K. zemela jim bohatá teta, která na každého nkolika stovkami v poslední vli své pamatovala. Bez otálení jali se optn vyrábti životní balsám, vnovali na oznámení novináská nkolik set zlatých a docílili toho, že již po nkolika msících zase dobe se jim dailo. Zpozdilých lidí našli v hojnosti, škoda uinila je opatrnjšími. Ludvík koupil si v Nmecku za dv sté tolar njaký doktorát, a dnes provozují oba bratí švindl svj ve velkém po továrcestu

lokaj,

n

n

nicku."

—

Pítel dokonil své vypravování, já pak tiskna vele pravici na rozchodnou, zvolal jsem: „Osvícené století devatenácté! jak dlouho ješt budeš tápati ve tmách?!"

mu

—

IV.

Zprostedkovatel •t

'

ac

-

~

%

satk.

Od té doby, co se ženní stalo ve mnohých pípadech spekulací, kvetou též obchody zprostedkovatel satk. Skoro denn lze ísti v novinách, že se hledá pro „mladou, vzdlanou dívku, píjemného zev^njšku jež vládne njakým jmním", muž; anebo ie muž, pedstírající obyejn nedostatek známosti, hledá dívku, která ovšem

pimené

také jmní míti musí. Samo sebou se rozumí, že ti, kdož hledají, mají vždy výborný charakter, „jenž poskytuje nejjistjší záruky trvalého štstí". Od asu, kdy byl Robinson ze svého osamlého ostrova vysvobozen, bylo zajisté málo muž, kteí by byli nemli píležitosti, poznati dámy a srdci jejich nebylo by bývalo za tžko vybrati si, kdyby jen dámy mly to žádané jmní, nebo o to pedevším jde.

—

pimené

Kdyby byli ti, kdož nevsty hledají, upímní, znla by oznámení jejich následovn: „Mladý muž, více nebo mén píjemného zevnjšku a pevného charakteru, hledá jmní 15 až 20 tisíc zlatých; ponvadž ho však nemže dosíci jiným zpsobem, jest odhodlán pojmouti za cho mladou dívku v nejhorším pípad mže býti i pi-

—

stárlá,

—

máli jen dotynou summu penz.

Zprostedkovatelé satk, kteí obecenstvo velmi dobe znají a vdí, že jest mnoho dám, které touží po muži a mnoho muž, kteí potebují ženy s jmním, uinili si povoláním, výhovo-

—

44

—

tmto vzájemným potebám eeno, tžiti z nich.

a tužbám anebo Spekulují na ty, kdo spekulují, že vyžení. Pislibují každému, kdo se k nim obrátí, šastné manželství práv tak, jako každý prodava los iní kupujícímu nadji na nejvtší výhru; ovšem je-li dvé sté tisíc los, musí na nkterý z nich pipadnouti výhra hlavní. Dosud provozují zprostedkovatelé satk svj váti

správnji

obchod ponkud skryt, avšak nebude to zajisté dlouho trvati, že si jej zaídí zcela veejn a že úpln obchodním slohem budou oznamovati: „Šest mladých dám s jmním od desíti až do padesáti tisíc zlatých a pt solidních muž, ti úedníci, jeden obchodník a jeden majetník usedlosti, všichni výtených vlastností, jsou na sklad u N. N., zprostedkovatele satk." Zprostedkovatelé tito. rozumjí-li jen ponkud svému zamstnání, dlají obyejn výtené obchody. Jestliže se jim podaí dopomoci starší njaké slen k manželi, jest dáma tato v prvním návalu radosti velice vdná; a tolikéž syn Štsténin jest povinen, zaplatí provisi. Ovšem zcela jinak by vypadal dík, kdyby se odvádl teprve po roce, kdy ob polovice mívají píinu pochybovati o svém štstí. Zdali bude manželství šastno ili nic, o to se zprostedkovatel ovšem nestará, písahal sice obma stranám, že šastny býti ale na trošce písahy nesejde, „patí k obchodu" Antonín Shánl jest prostední postavy, ponkud pitloustlý a skoro padesátiletý muž. Tlustý, kulatý obliej, malé oi a pívtivý úsmv kolem úst prozrazují dobrosruenos, ano v kruhu denních host, s nimiž každého veera popíjí své muže, pivo, pokládají ho za velice jovialního protože dovede vyprávti celou adu veselých

musejí,

u

nho

.

.

.

—

45

—

anekdot a sám se jim zcela upímn smje; ve skutenosti jest však chytrákem, jenž výten umí se petváeti. Srdce a soucitu neml nikdy a tmto obma vlastnostem dkuje, že jeho paní žila jen nkolik let; byl ji svojí usmívavou tváí usoužil k smrti. Nelze to sice soudn dokázati, ale pátelé jeho to tvrdí, a on je s výsledkem zcela spokojen, nebo jeho žena zanechala mu dvanáct tisíc zlatých na hotovosti. Poznav, že by jmenovaný obnos nestail, aby dobe žil z úrok, proto zaídil si kancelá na zprostedkování satk a jest pro obor ten jako

Dovede

stvoen

se

výtené vydávati za nžného

když to musí býti a

básníky, znamenit hraje prostého poctivce, jenž se šastným pokládá, že se mu podailo, slouiti poutem lásky dva lidi, ano pi zasnoubeních a svatbách pronáší pípitky, pi nichž mu i slzy kanou po plných tváích, ví-li zejména, že mu bude dobe zaplaceno. Každé a každému pánovi, kteí u nho vyhledávají rady, vypravuje o svém vlastním manželství, líí jeho štstí nejkrásnjšími barvami a blýská pi tom oima tak, jako by mu vzpomínka vynucovala slzy. Optá-li se ho nkdo, pro se neoženil po druhé, zakroutí s bolným výrazem hlavou a odpoví: „Nikoli! Máj lidského žití kvete jen jedenkrát a nikdy více! Takové ženy bych nenašel!" Svému obchodu rozumí velmi dobe a žije blouznílka,

cituje

dám

nho

a

staví rád skromným který s málem je spokojen. Prostednictvím jeho svedlo se již mnohé manželství a nejedno povstalo neštstí. Stžuje-li si mu nkterý podvedený, pokrí s politováním ramenoma, má z

znamenit,

lovkem,

se

—

;

46 --

padesát výmluv, a na konec nabízí mu svou pomoc pi soudním rozvodu. Jest mu sice jako zprostedkovateli manželství pemáhati mnoho konkurrent, ale nebojí se jich, spoléhaje ve svou chytrosí a véda, že nade všecky pedí vynalézavostí nových plán, jimiž by pilákal nových obtí. Do uritého potu novin dává obas následující oznámení: , Mladá, vzdlaná dívka, která rodie ztratila a po v krátké následkem tohozcelabez jest ochranya

—

.

dob

sob

osielá, pála by si podati ruku solidnímu, poestnému a vzdlanému muži. Vládne jmním 12.000 zlatých a jest tiché a skromné povahy. Naprostá ml-

elivos

zaruuje. Adressy pod chiffrou: „Štstí" do expedice t. Dlouho nemusí ekati, a celá ada uchaze zašle mu své adresy: kupci, úedníci, dstojníci, ^se

1.

ano i kupetí uenníci, kteí se mají za dosti silné, aby poskytli ochrany opuštné dívce a její jmní probili. Shánl zkoumá dopisy pronikavým, znaleckým okem. Všecky podávají o svých pisatelích nejlepší obraz, tak že nezkušený lovk snadno by mohl míti za to, že není vbec špatných lidí na svt všickni uchazei jsou hodní muži, již to myslí opravdov a poctiv, ano nkteí slibují již naped, že neznámou dívku vášniv milují. Ale chytrý prostedník nedá se tím klamati, ví, že ta blouznivá láska týká se pedevším dvanácti tisíc zlatých* Zapíše jména pisatel do knihy a listy hodí do koše; jen na nkteré odpoví. Pipojí podobiznu mladé dívky, vylíí výtenou její povahu a vybídne uchazee, by se dostavil osobn, aby se pak dále

kapitalisté,

mohlo

jednati.

—

47

—

v nmž na konsole napjatým lukem, pijímá uchazee co nejvlídnji. Vyžádá si jejich podobizny a líí jim mladou onu dívku jako opravdivého andla, veselé mysli, zaruuje se za tichou a mírnou její povahu a slibuje, že ve prospch

V pívtivém

stojí

sádrový

pokojíku,

Amor

uchazev piiní

s

se co

možná

nejvíce.

od mnoha let," vykládá, „její otec byl mi pítelem, a jest to mým srdeným páním, aby se provdala šastn. Trvalo to dlouho nežli svolila, abych to dal do novin, a pece zdá se mi tento zpsob nejlepším. Též já sám pojal jsem kdysi svoji paní tímto zpsobem, a nelitoval jsem toho nikdy, byl jsem velice šasten ..." Pi tom se obrátí stranou, aby utajil pocit bolesti, jenž se ho zmocuje. Uchazei, plni nadje, tisknou mu do ruky peníze, aby se za co nejlépe pimluvil. Zprostedkovatel je ujišuje, že se piiní, se síly jeho budou, a pi tom s pívtivou obchodnickou tváí podotýká, jako by se to rozumlo samo sebou, že zdarí-li se vc, dostane v den zasnoubení za své namáhání pldruhého procenta z vna nevstina provise. Každý uchaze s tím ovšem souhlasí a podepíše listinu, již mu Shánl, usmívaje se, pedloží s poznámkou, že se tak dje jen pro jistotu uchazeovu. Teprve pozdji pipadne tomuto na mysl, že v té listin spoívá vlastn pro nho

„Znám

ji

n

—

jistoty

A z

pramálo. tak

díve než

uchaze urit

se

Shánl pro nkterého

rozhodne,

má

již

plné kapsy.

Pravideln vybírá si toho za budoucího chot mladé dívky, kdo po ní nejvíce touží a nejmén opatrnosti miluje.

prozrazuje,

nebo

lidí

opatrných ne

— Když

48

—

zpraví o tom uchazee za místo k první schzce s mladou

se byl rozhodl,

a ustanoví mu dívkou hostinec, v a výtenou veei.

nmž

objedná zvláštní pokoj

Dívku provází sám. Jmenuje se Amalie Tichá. Mladý obchodník Ženíšek nedá na sebe, jak se samo sebou rozumí, dlouho ekati. Užasne nad krásou mladé dívky, do jejíž podobizny se byl již zamiloval, a Amalie jest také vskutku hezké, nanejvýš ptadvacetileté dve. Drobounký obliej, modrá oka, slabý hlas, vše to sluší jí výborn. Ženíšek ji zbožuje, maje se za nejšfastnjšího lovka na svt. Rozumí se, že zaplatí veei a dá pinésti šampaské, aby se ukázal co možná roztomilým.

Shánl, aby nevyrušoval, dá se hezky zticha neobyejnou horlivostí a vytrvalostí do veee i do šampaského nkolik láhví vypije sám. Pak zvedne sklenici a pipijí s Amalií a Ženíškem šastné budoucnosti a pednese njakou sentimentální báse. a

s

;

Ženíšek našeptává Amalii, že ji miluje již od dlouhé doby, akoli vpravd vidí ji toho veera poprvé a pisahá, že jí pipraví na zemi ráj, nepomýšleje, že ráj za dvanáct tisíc zlatých zíditi se nedá konen unylým zrakem žebroní, aby mu vnovala svou ruku. ;

Amalie se zdráhá a ervená, posléze tichým hlasem odpovídá, aby si došel nazejtí pro odpovdi ke Shánlovi. Ženíšek byl by ji vdl rád hned, ale podrobí se.

Když Ženíškovi:

pak pozd v noci louí, šeptá Shánl „Drahý píteli, doufejte. Vím, že jste píznivý dojem, vynaložím vše, abyste

se

uinil na ni byl šasten."

— Zeníšek tiskne

veee

49

mu

s

tolik nestála, byl

—

díky ruku, a kdyby byla díkm pipojil i n-

by k

jakou bankovku.

asn

Druhého dne spchá z rána ku zprostedkovateli pro Amaliinu odpov; nemlŽ již pokoje, nebof teba i byl pesvden, že uinil na dívku píznivý dojem, má pece starost, zda mu Amalie podá opravdu svoji ruku vžilí se byl ve snu již tak do tch dvanácti tisíc zlatých, že by ho ztráta jich bolela velice. Shánl ho uvítá slavnostn. „Gratuluji vám, pane Zeníšku," volá mu ;

vstíc.

„Bude Amalie mou?" ptá

se šastný muž. „Ano," odpovídá zprostedkovatel. Zeníšek samou radostí div by Shánla nelíbal. „Uinil jste na ni píznivý dojem," pokrauje tento, „avšak pes to vše pece se rozmýšlela, máli vám podati svou ruku, a musil jsem vynaložiti všecky své síly, abych ji pemluvil." „Což se jí na nelíbí?" „Domnívá se, že jste pro ni píliš mlád. Pane Zeníšku, mou zásadou je neustupovati ani o vlas od pravdy a jen k vli vám jsem to udlal. Vylíil jsem jí vaší povahu nejlepšími barvami, kladl jsem hlavn draz na to, jak jste usedlý, a vypravoval jsem jí za tou píinou, že vám chef váš, maje úplnou dvru ve vaši povahu, když vám nebylo ješt ani 20 let, svil již samostatné ve dní obchodu. Jen k vli vám dal jsem se svésti k této lži uinil jsem tak, protože jsem pesvden^ že z vás a z Amalie bude opravdu šastný párek. Šastná manželství stále idnou; pozorujte jen ponkud rodinný život a shledáte, že velice zídka sídlí v Povaha muže a ženy štstí.

mn

;

nm

bývá

na vtším

díle

rozdílná,

je^en se nechce

4

—

50

—

druhému poddati, protože se jim nedostává opravdové lásky, a zdá-li se takový párek manželský svtu, panuje nicmén v dom svár šfastným a nepoádek. Jest to vru smutné. Co se vás týe, hodíte se k Amalii, jejíž povaha je mírná a povolná, znamenit, a jestliže pispji k tomu, abych vás dva spojil, bude ten okamžik náležeti k nejšfastnjším v mém život. Vždy i já sám jsem se jednou oženil šastn!" Hlas jeho pohnutím se chvje. Shánl obrací se k oknu a pejede si kapesním šátkem pes oi. Zeníšek cítí soustras s ubohým tím mužem. „Ve se nesklamete," praví, když se byl Shánl zase k nmu obrátil, „postarám se všemožn, abych uinil Amalii šastnou." Pi tom docela naivn pipojuje otázku, zdali má nevsta také skuten tch 12 tisíc zlatých. „Nezením se pro peníze, a miloval bych ji stejn vroucn, kdyby nemla nieho," podotýká Ženíšek, „ale obnos ten byl by mi velice vítán, rozšíil bych si jím obchod." „Pane Ženíšku", praví Shánl ustupuje od nho pekvapením, „pokládáte za lháe a za podvodníka? Což jsem neoznámil, že má hotových 12 tisíc? Ci myslíte, že jsem to uinil, nepesvdiv se díve, zdali tomu je skuten tak? Jsem poctivý muž a žádám-li za své namáhání a prostednictví od vás provisi, iním tak jen

vi

ním

mn

m

proto,

že jednání

Zeníšek

mé

namáhá

jest se,

poestné a upímné." muže

aby rozileného

zase upokojil.

„Jakmile se s Amalii opt sejdete, pimju aby peníze, jež má uloženy v cenných papírech, vzala s sebou," pokrauje Shánl, „a vyzvu ji pod njakou záminkou ale jen neprozrate probh, že ve vás vzniklo njaké podezení, nebo

ji,

—

!

— Sl—

aby vám ze kladete na peníze velikou váhu Pravila mi, že by nikdy nedala své je ukázala. ruky muži, který by ji miloval jen pro její jmní; budte tudíž opatrný. Zjednám vám jistoty té a zaídím vše tak, že se bude zdáti, jako bych já sám si toho pál a jako by mi na tom záleželo. Jak pozoruji, znáte asi málo mysl ženskou; vznikne-li straniti

v ní

a

,

jednou podezení, jest tžko je oddvry není pravá láska možná.

bez

Ženíšek svoluje ke všemu. „Zítra veer sejdeme se zase na témže míst, kde jste spatil Amalii poprvé," dokládá Shánl. „ Amalie vám dá sama píznivou odpovd, a pak oslavíme ihned zasnoubení. Jednejte opatrn a pineste hned dva prsteny. Jak vidíte, dostál jsem

jsem vám uinil; platí u mne písloví: dlá muže" a s touto zásadou chci se

slibu, který

„Slovo na dále protloukati svtem."

i

Hrd

Ženíšek odejde v nejlepším rozmaru.

—

vždyf je ženichem a dovykrauje po ulici stane s nevstou dvanácte tisíc zlatých Druhého dne veer dje se zasnoubení; tentokráte objednal Ženíšek veei sám. Amalie mu slíbí, že bude jeho, a on pln radosti navléká jí si

snubní prsten. Shánl tiskne obma ruce, blahopeje jim a ujišuje je, že tento veer jest nejkrásnjším v jeho život.

šastnými!"

„Vím,

že jsem uinil

K

prosb ukáže Amalie snoubenci

dva

lidi

volá.

jeho

své zlatých v cenných papírech, a oi Ženíškovy jen se lesknou, akoli se staví, jakoby peníze byly pro vcí zcela vedlejší. Podtají pak odevzdá Shánlovi

jmní,

záležející

z

dvanáctí

umluvenou provisi 180

tisíc

zlatých.

Dává

ji

rád.

4*

-

52

-

Objímaje pravou rukou milenku kol pasu a v levé drže sklenici šampaského, má se Ženíšek za nejšastnjšího smrtelníka na zemi. Shánl pipijí na štstí snoubenc, a slzy kanou mu po tváích. I on je šfasten, protože toto zprostedkování vyneslo mu nejmén 200 zl., nepoítaje obé veee. Zaplavuje Ženíška svou pozorností, vypravuje nejlepší anekdoty a pináší pípitek za pípitkem, aby jen mohi vhodn prázdniti íši. „Hledte", vypráví Ženíškovi, „kdybych dnes slavil zasnoubení svého syna, bohužel nemám nebyl bych šastnjším. Jsem sice žádného prostý muž a nemám žádných zásluh a žádných ád, ale na to jsem brd, že jsem svedl dva lidi, o nichž vím, že budou šastným párkem. Není-liž to záslužné jako mnohý skutek, který se oslavuje veejn v novinách?" Ženíšek zcela s ním souhlasí a písahá, že kdyby on udílel ády, udlil by mu ten nejkrás-

—

—

njší.

V nos

nejveselejším rozmaru zakonuje se úet za veei jest veliký,

zasnoubení;

slav-

nebo

znan

si pihýbal šampaského ; ale ŽeShánl níšek milerád vše platí a dá nad to ješt sklepníkovi slušné zpropitné. Pi louení tiskne muži, jenž mu dopomohl ruku, nazývá -jej svým pík jeho štstí, telem a kdyby se byl neostýchal, byl by s ním

vdn bratrství. —

na As po trnácti dnech pijde Ženíšek všecek rozílen k Shánélovi. „Co je vám, drahý píteli?" ptá se tento. poslala mi „Amalie zrušila zasnoubení dnes zpt snubní prsten, podobiznu a vjí, jejž jsem jí byl daroval." ,To není možná!" diví se Shánl. pil

—

—

53

—

„Je tomu skuten tak !* dotvrzuje Ženíšek, pecházeje v rozílení po pokoji a tiskna si rukou elo, nebo dvanácte tisíc zlatých tak brzy neoželí. „To není možná!" optuje Shánl. „Jak se to stalo?" „Nevím", odpovídá Ženíšek zoufale a usedne

na

židli.

„Mli ^Ne

jste spolu

—

njaké nedorozumní?**

ne."

„i

jste Amalii urazil?" „Ani jediným slovem."

„Toho nemohu pochopiti." „Já rovnž ne!" zvolá Ženíšek a vyskoí nepokojn. „Již celý poslední týden zdálo se mi, že jest Amalie ke chladnjší. Vnoval jsem jí dvojnásobnou pozornos a každé její pání chtl jsem pedem uhádnouti, neurazil jsem jí ani jediným slovem, a pece mi dnes píše, že její srdce ji klamalo, že cítí, že nemže býti mou a bére tudíž své slovo zpt. Dkuje mi za moji pozornos a dokládá, že mi pro vždy zachová vzpo-

mn

mínku a úctu." „To jest vru nepochopitelno! Zdálo se, že jest velice šastna", poznamenává Shánl a upírá svj zrak upen na podlahu jako by tam hledal rozluštní té hádanky. „Ped nkolika dny jsem ji navštívil, nezmínila se o tom ani slovem. a Nevzdávám se dosud vší nadje; možná, že jest to jen rozmar,

—

promluvím

je

srdce ženské nevyzkoumatelné

s ni."

„Uite tak!" prosí Ženíšek drže zprostedkovatele za ruku. „Spchal jsem k ní ihned, ale dvée byly zaveny. Prosím vás, dojdte k ní a vynaložte vše vše. aby obnovila zasnoubení." „Uiním tak," odvtil Shánl s rozhodností muže, jenž jest odhodlán k šlechetnému inu.

—

—

54

—

„Za nkolik hodin, drahý píteli, pijte a zatím neztrácejte mysli. Pemohl jsem již vtší pev kážky život a vím, co zmže pevná a poctivá vle. Zde má ruka na to. jsou mé síly, vy-

Se

konám." Po nkolika hodinách vrátí se Ženíšek, jemuž jsou minuty hodinami a hodiny vností. Však nadje jeho mizí, sotva že vstoupí do pokoje a spatí Shánla. Tento stojí mlky se sklonnou hlavou jako lovk, jemuž se zmaila nejmilejší '

tužba.

„Byl jste u ní?" ptá se

Shánl pikývne mlky „Co

spšn

Ženíšek.

hlavou.

poídil?" se vzpímí.

jste

Shánl

—

„Nic pranic!" zvolá. „Nadarmo jsem se dovolával jejího rozumu a srdce, nadarmo jsem vše bylo bez výsledku! prosil, ano i vyhrožoval

A

—

nkdo

bojuje

s

všecko úsilí!" „A jaké uvádí

Marno

ženskou svéhlavostí!

dvody?"

srdce oklamalo, dovdla se toho prý bohužel pozd, a muži, jehož opravdu nemiluje, ruky nepodá. Namluvil jsem se, Spíše až jsem ochraptl, ale není to nic plátno kámen se obmkí, nežli svéhlavá hlava ženská." „Máte tedy za to, že není žádné nadje?" ptá se Ženíšek. „Tvrdí, že vás nemiluje, že

ji

I

^„Tak

jest."

nm

Ženíšek stane na chvilku zaražen, pak v vzkypí hnv a zvolá: „Musí býti mou, zažaluji ji a soudn k tomu donutím!" „Drahý píteli, to nejde, a bylo by to

marno.

Kdybych byl aspo na

to naléhal,

aby se

sepsala ihned svatební smlouva ; ale kdož to mohl Zdálo se, že jest tak šastnou!"

tušiti!

— „Udlám

55

veejnou

jí

— ostudu!"

namítá Že-

níšek.

„Neite

tak

!

Piznávám

ale neuškodil byste

se, že toho zaslouží, vám by tím jí, nýbrž sob Sneste to jako ízení osudu, ;

každý vysmál. vám uril ješt vtší štstí." Na Zeniška má však tato neuritá útcha malý dojem, alespo by prozatím byl radši, kdyby dostal zpt výlohy, které mu spsobila tato zmaená nadje. „Nezbývá-li mi více žádné nadje," praví konen, „a Amalie nebude-li mou, pak smím se nadíti, že mi proviei, již jsem vám zaplatil, vrátíte?" Shánl jest i na to pipraven. se

jenž snad^

„Milý píteli, jest to mou vinou, že sešlo ze s klidem muže, který si jest vdom svého práva. ^.Zanedbal jsem nco, abych založil Nevyštstí vaše? Mžete mi initi výitky? kládám vašich slov ve zlé, ponvadž pochopuji vaše rozilení a rozhoení, ale kivdíte mi, uinil jsem vše, co poctivý muž vykonati mže. Kdybych si byl vdom té nejmenší výtky, ekl bych sám: Zde vezmte své peníze zpt nezasluhuji jich! Rozilení zavedlo vás daleko, ale jak jsem pravil, nevykládám vám to ve zlé, a budu'li vám pozdji moci posloužiti, budte ubezpeen, že vynaložím vše." Zeníšek je v nesnázích. Pipouští, že nemá práva žádati penz od Shánla zpt, ale proto pece mrzí se nad ztrátou jejich velice. Vzchopí se a neporoueje se ani spchá z pokoje. Shánl stoupne k oknu a vida mladého obchodníka uhánti spšnými kroky po ulici, mne si spokojen ruce a^ smje se ptáku, jenž tak snadno šel na lep. Zeníšek není první, jemuž se tak stalo. Všecko to byl jen chyte nastrojený

satku!" odvtí

—

—

—

—

56

—

podvod a Amalie

jest vnadidlem, jednajíc od zado konce s dorozumním Shánlovým. Dvanácte tisíc, jež ukazovala Zeníškovi, jsou jeho jmním a on sám diktoval dopis ve kterém

átku

až

zrušovala zasnoubení.

—

,

Po nkolika nedlích objeví se v novinách zase oznámení, v se hledá pro mladé dve, jež zddilo práv osm tisíc zlatých, poestný muž. Amalie jest zase tím mladým dvetem a hra opakuje se znova. Shánlovi však jedná se hlavn pi tom o to, aby nezodpovdl dopis nkterého z dívjších uchaze, v emž mu prospívá seznam jmen a výborná S podivuhodnou vynalézavostí mní pouze zpsob oznámení, a vyzíská pi tom mnoho. A takým zpsobem vedou on a Amalie život velice píjemný. Jde však o to, jak dlouho tento podvod ješt potrvá? Zdá se, že dlouho, ponvadž lehkovrných a blázn jest na vždy dost a dost!

nmž

pam.

—

svt

Y.

Doktor a doktor.

v

nejlepším proudu byla výborná hra, která zábavy a dobrého vyražení poskytovala veselé spolenosti, jež v krásný jarní den nedlní letos poprvé byla se k ní sešla za mstským hájem v pkné zahrad. Domácí pán, bohatý kupec b cký, vystavl si za mstským hájem letohrádek, dal tamtéž utšenou zahradu svou ádným zahradníkem pstovati, na zadním pak konci zahrady dal pod košatými stromy zíditi kuželník, by tam pátelm svého domu mohl obas poskytnouti volné zábavy. Pozval je i nyní v první skuten utšenou jarní nedli, a pozvaní dostavili se všichni od prvního do posledního. Jeden z nich je starý pan Houdek, kterého si druzí lenové veselé této spolenosti ustavin rádi dobírají, s kterým neustále všichni žertují, jehož veškeré slabosti vykoisují na rozmnožení své zábavy. Pan Houdek jest bohá, ale zlé jazyky o ném tvrdí, že jest hrozn skoupý, že vzdychá pro každý krejcar, který musí vydati; a proto si hL pátelé pi každém placení nabírají. A to dovolují si s ním, dobe vdí, že Houdek je lovk hrubý, který, když se rozhnvá, vynadá i samému domácímu pánu, že lovk smíchem div se nepopuká; v takovýto as jej potom obyejn tšívají obvyklým výrokem: „Probh, dejte na sebe pozor a nezlobte se, sice vás zlostí raní mrtvice," naež pan Houdek skuten stává se krotkým jako beránek; bojí se nesmírn zvláštní

.

.

.

.

—

a

— smrti a pro celý

60

:

—

svt by nerad

výnosné dva domy,

kterých

opustil své velice svou spoivostí, vy-

trvalostí a železnou pilností nabyl.

Takovým lenem spolenosti

pan

starý

byl

Houdek.

Každý znal jeho slabosti, každý se pokládal za oprávnného nabírati si ho. Vysmívali se mu, když vyhrál, dráždili jej, když prohrál; ani jedno hození koulí nepešlo bez poznámek, což pak obyejn zavdalo podnt k novému smíchu. Hned lichotili jeho marnivosti, kouce, že žádný nedovede tak siln hoditi koulí, jako pan Houdek, jenž i tou nejvtší koulí hodí tak siln, až z prkna kuželníku lítají tísky. Tato pochvala pochlebovala starému pánovi, tak že koulel s takovou silou, že div ruku si nevyvrtl a s ela pot se mu lil

potkem. Zpozorovav

to zase jiný z

hrá,

jenž

na panu Houdkovi chtl vyhráti, prohodil sice ne pímo k nmu, ale k nkomu jinému obrácen „Nepozorujete, pane, jak se ochladilo? to jarní

povtí nebezpeno, lovk

v

Vru,

je

nm mže

nastydnouti na smrf." Jakmile starý pan Houdek zaslechl slovo smr, kterého se vždy bál, pikroil ihned ke stojanu, na nmž jeho svrchník byl zavšen, a oblékl si ho; o jeho dlouhý, pravý rukáv mu však pi házení koule ruka vždy tak zavamu dila, že, ím výtenji chtl hoditi, tím to vždy dopadlo. Jenom jeden muž odchyloval se od této celé spolenosti, nebo nejen že nikdy ze starého pána smíchu si netropil, ale nad to vždy ho bránil a zastával; byl to mladý léka Dubec, kteréhož všichni známí nazývali malým doktorem. Toho nepozval sem sám domácí pán; byl hostem jeho syna, jehožto kdysi býval druhem. Byl to solidní, vlídný, milování hodný, mladý muž, spsobný, na-

he

—

61

—

daný, a pi tom povahy tak isté, že se íkalo o ném: ten to nikam nepivede, nebof jest velice skromný a poctivý lovk. A byla také pravda, že to nepivedl daleko. Byli s ním mnozí známí nkdejší školní druhové, kteí s menší a povrchnjší vzdlaností, le spolu i s mnohem menší skromností tšili se již velice dobré a výnosné praxi, kdežto skromný, malý doktor vždy ješt

malém domku v Kížové ulici, odkud ho k tomu neb onomu chudému nemocnému, k nmuž on také pilné chodil, svdomit jej ošetoval a mnohé také skuten vyléil, kteí mu pak také vždy vele dkovali za jeho veliké namáhání, penzi ovšem jen málo mu platíce. Šlechetná mysl tohoto mladého muže urážela se i tím, že si veselá spolenos ze starého pana Houdka tropila samé žerty. Bránil ho tedy, kde a jak jen mohl. Když starý pán hodil a koule jeho šest i sedm kuželek najednou porazila, ti bydlil v zvali

šibalové dovozovali, že to neplatí, že koule byla „malý doktor" zastával se ho však do a bosá;" krve, že koule nebyla „bosá", ale že to byl nejpknjší hod „od rohu", který jen slepý vidti a udeení na prkno jen úpln hluchý slyšeti nemohl. ^Když ve „válené partii" stáli proti sob i tu ješt mu dával rady; a když zase byli na

jedné stran, pece pustil starého pána vždy „do plných," a když stály již jenom dv kuželky, jež poraziti bylo nejsnadnji hozem nepímým, s matematickou uritostí vymeným, ukazoval mu to místo na prkn, kam má udeiti a kam cíliti, a kdyby mu tím bývalo spomoženo, byl by i hotov

mu

prst v tom okamžiku na míst, kde koule již se odrazila. A splácel starý pan Houdek malému doktorovi tuto jeho píchylnou oddanost? Vru, niím

býval, držeti

ím

—

62

Ba naopak,

dobrým.

—

ani na ty, kdož se

mu

posmívali, neosopoval se tak hnviv, jako na tohoto lovka, když mu dával nejlepší radu. Vždyí on toho nepotebuje; dovede si to oima vymiti i bez brejlí, a nikdo nepotebuje ped oima jeho házeti rukama. Pravda, že hrubost starého pána byla vbec známa; ale tato antipathie pece bila do oí, a dalo se s jistotou tušiti, že zde mimo obyejnou, pirozenou povahu i nco jiného ješt bylo píinou chladnosti. A co to bylo asi? Nemusil dlouho ekati, kdo chtl dostati odúpln uspokojující, odpovd, kteráž nejevila se sice ve slovech, ale jevila se ve zraku, v poješt sucích a v pohybech zpsobem nad

tém

pov

e

srozumitelnjším. Ke spolenosti vesele se bavící, blížila se od letohrádku spolenos ženská, matky a dcery, pítelkyn to domácí paní a její dcery. V tomto skuten krásném vnci nejkrásnjší kvtinou byla ladná, modrooká dva, jejíž oi nazvány býti mohly pravými pomnnkami; postailo do toho skvlého duševního zrcadla jenom jednou nahlédnouti, aby jich lovk potom nezapomnl již

nikdy.

Když se tchto dvé oek blížilo, malý doktor náhodou v tu stranu pohlédnuv spatil je; jakmile se to stalo, zapálil se jako patnáctiletá dívka a v pomatenosti své hodil takovou „bosou" kouli, jak to po celé odpoledne nikdo nebyl uinil. Ženská spoletios se blížila, mužští zdvoile

dlali místo, malý doktor zejména klonil se ped slenou s oima nezabudkovýma; pánové nabízeli dámám koulení, náš doktor zvlášt té hezké modrooké Ale když podával modrooké slen nejmenší, od prachu a písku peliv oištnou kouli, kterouž však slena svými jemnými prstíky ani v pólo-

—

63

— oi

starého pana Houdka promnily se v nezabudkové; nebo pohlédl na malého pana doktora zrakem tak hnvivým, že pohledu toho nebylo možná tak rychle zapomenouti. Tato krásotinka byla dcera Houdkova a starému pánovi se to ani dosti málo nelíbilo, co pi takovýchto schiikách již mnohokráte byl pozoroval, že se ten chudý doktor otáel okolo jeho dcery, kteráž však jak se zdálo ani dosti málo proto se nehnvala. Slovem, pan Houdek cosi tušil, jakoby ten chudý doktor se byl opovážil, po jeho dcei hodit okem, což srdce toho bohatého mšana od chudého lékae tak odvrátilo, že pi každé píleživici

nebyla

s to objati

:

tu

i

—

—

tosti usiloval

všemožn,

dáti

mu

na srozumnou,

že v jeho rodin není pro nho žádného místa, a že tudíž jest vcí nejmoudejší, držeti se od nich v jisté vzdálenosti. A skrovný jinoch se jich vzdaloval, práv ne úpln. Do domu bohatého toho nebyl ovšem uveden, ale proto se nevyhýbal, nýbrž pokud toho meze slušnosti dopouštly, hledal píležitosti, aby aspo v jiných domech mohl býti pítomen tam, kde mla ve spolenosti objeviti se i Cilka. A skuten se zdálo, že Cilka nejen se proto nehnvá, ba že ješt ráda byla, a proto i návidla toho, jenž pi svých výborných vlastnostech hoden byl soucitu každého srdce šlechetného. Veselá spolenos hodn dlouho se bavila v pohostinném dom. Na utšené jarní odpoledne následoval tak milý veer, že skoro bylo tžko rozlouiti se s pírodou. Zelené listí strom dýchalo život, vonné kalíšky šíily zdraví a bledá luna zálibn rozlévala na tuto rozkošnou ástku msta svoje arovné svtlo. Ale konen musili se pece rozlouiti a celá spolenos spchala k omnibusu. Pi vsedání pan Houdek

a

mšana

kvt

ml

—

—

64

na starosti, aby se Cilka nedostala do sousedstva malého doktora, a tento zámr provedl tak umle, že skuten zatlail mladého muže až kamsi do zadu. Tomuto bylo však dobe i tam; nebo každá lampa pi cest osvtlovala mu obliej milenin

nm zdálí bez pekážky

v celé kráse, tak že se v

mohl

kochati.

Ovšem

že blaženost ta dlouho netrvala;

nebo

uprosted msta pan Houdek s krásnou svou dcerou vystoupili z omnibusu, aby se do svého nedalekého domu odebrali, a malý doktor rovnž hned za nimi vystoupil, aby se uchýlil do své skromné, maliké jizby. Neosmlil se ani prositi za dovolení, aby je doprovodil dom; nebylo by se to ani slušelo,

nebo

Cilka šla v

prvodu

ot-

cov. Neodvážil se ani ruku jí podati, nýbrž jen slušn se uklonil, a tak s nimi se rozlouil. Ale nkolik krok opodál stanul a pohlížel za štíhlou postavou ladné dvy, pokud neunikla jeho oku; toho mu pece nikdo nemohl zabrániti, ani hnvivé

oi

otce dívina.

II.

Pan Houdek se na druhý den mimo svj obyej pozdji probudil probudiv se, nebyl v dobré nálad a když vstal, dozvdl se velmi truchlivé ;

noviny.

dobré nálad nebyl proto, že, jakmile poal se oblékati, celá pravá strana tla náramn ho bolela, tak že pi prvním pohybu ramene bolestí až vykikl. Bez bolesti nebyl s to, by ruku ani za svt pozdvihnul; plece, kíž, ano i slabiny ho

V

bolely.

„Kýho šlakal" mluvil sám k sob, „co

se

mi

to najednou pihodilo? Nikdy jsem necítil takové

mdloby!" Ihned pipadla mu na mysl mrtvice. Tuto hroznou myšlénku chtl si vsak, pokud bylo lze, vypuditi z hlavy. „Snad jsem spatn ležel, ml jsem nedobe ustláno, to bude bezpochyby všeho píina." Oblékl se i usedl ke snídaní. Pravou ruku ml tak slabou, že sotva mohl rozlomiti rohlíek; tak ho bolela, že s tíží byl s to, by kávovou lžiku udržel. „Kýho kozla je mn?" myslil sám u sebe, „to už pece není žádný žert." Náhle zbledl. Cílka s ním snídající zpozoslabosti, takové

rovala

to.

otázala se velmi je vám, milý ote?" starostliv, krásné oi své s celou vroucností na otce upírajíc. „jen ,Nic, nic mi není, dceruško," odvtil;

„Co

jsem špatn spal." „No, to musí býti pece už jen povážlivé," pomyslil si v duchu, „už to i má dcera zpozorovala.

"

Sotva bylo skonV tom okar mžiku vkroila do pokoje služka. V ruce držela úmrtní list (parte) s ernou obrubou. Snídaní se odbylo

zticha.

eno, když u dveí kdosi

zazvonil.

„Z pohebního spolku to pinesli;" pravila, kladouc úmrtní list ped domácího pána. Pan Houdek pohledná na list, div neomdlel leknutím i vykikl:

„Mj tomu ani vil.

Ježíši!

pl

Filip

Kamenský zemel!

druhé nedle, kdy jsem Ubohý, drahý píteli mj!"

s

Není ním mlu-

A na listu bylo vytištno: „Zemel v 64. roce svého vku, po krátkém utrpení." 5

—

66

—

Také pan Houdek byl práv v 64. roce. V takovémto vku smrí souasníkv obzvlášt námi pohne. Jakési upomenutí obsahuje v sob událosf takováto na všechen zpsob; zdá se. jakoby k nám mluvila: „Dej pozor, bud pipraven!" „Roznáše z pohebního spolku to snad ví,** podotkla služka ;^„porouíte, milostpane. abych ha zavolala sem? Sel na horu do druhého patra,

ješt ho dostihnu." poruil pan Houdek, hrza."

„To je

„Zavolej ho!"

hrza,

to je

Roznaše

pohebního spolku

z

vstoupil.

Ne-

vdl

nic jiného íci, nežli že od truchlící rodiny jen tolik vyrozuml, že starého pána pojednou zaaly boleti ramena, plece, slabiny, všecky údy

—

tím ulehl a již nepovstal Jen tolik vdl. Ale našemu panu Houdkovi nebylo více teba. Mlky, v hluboké myšlénky pohroužen, zíral ped sebe dlouho, dlouho; až pa s

chvíli zase promluvil:

„Cilko moje, odstel mi a povolej lékae.

mi velmi zle." Jak hrozná dceino!

Je

to byla novina pro milující srdce

„Ote mj, drahý ote!" vám schází?"

vykikla

zdšen;

„rcete. co

Keovit

uchopila

ho za ruku,

již

chtla

zulíbati

m!"

šeptal pan Houdek; „velice bolí ramena, plece, celý pravý bok." Ted už ani ztrápené dcei nebylo více teba, aby se zhrozila až na smr. „Nemoc pana Kamen-

m

„Ó nech

ského.

vný

Bože, co z toho bude?"

Pan Houdek rozkázal, kterého lékae mají povolati. Bydlel blízko a byl slovutný muž.

svoje ve všech novinách

Jména a

každý den vyhlašoval

—

67

—

byl vynálezcem dvou nebo tí všeobecných lék kdo nezemel. kterými se každý do jista vyléil lze dostati pravé; a Tyto léky bylo jen u

—

nho

každé vyhlášce bylo doloženo: ,Ped padlanými léky obecenstvo se varuje!" Opravdový, v skutku pvodní lék ten jenom u nho bylo lze dostati v zapeetných láhvích. O jeho výborném úinku a zdaru svdilo sedmdesát tisíc svdectví a dkovacích pípis ze všech konin svta. On má tu nejrozšíenjší praxi, ty nejvtší známosti. Pan Houdek slyšel o jeho léení celé divy, jak by tomu neml uviti. A kdyby až do Ameriky bylo teba poslati pro nho, byla by šla nebo poslala vrná dcera Cecilie až tam. Léka pišel bez odkladu. Znal a ctil pana Houdka, a jak se vyslovil, bylo dobe, že ho hned zavolali; neboí kdyby jej byli zavolali o pt minut pozdji, nebyli by ho zastihli doma; obdrželf práv pozvání na venek k jistému hrabti, kam však te díve nepjde, dokud se stav pana

na výstrahu obecenstva

Houdka

v

nezlepší.

vdn

Jak pohlížely na nho za tuto velikou laskavos modré oi díviny! Svdomit ohledal nemocného, na všelicos se ho vyptávaje; tento mu opt co nejzevrubnji vypravoval vše, co se s ním po celý rok dalo až do tohoto okamžiku, kdy dnes dovdl se o smrti svého drahého pítele, jenž s ním byl stejného vku, jenž rovnž toutéž nemocí sešel, která jej trápiti zaala.

Léka

poklepával

mu

chal ho zhluboka dýchati mu sáhl na tepnu a hodinky, pohlížel na se mu tvá jeho patrn zpozoroval i ulekl se;

prsa i naslouchal; nea zase naslouchal, potom vytáhnuv krásné, zlaté a zase mlel. Najednou

n—

zasmušila. také dcera

Nemocný to

to

vidla a 5*

—

68

—

Léka pak, zpozorovav, že se oba pro jich upokojení takto k nim promluvil:

zhrozila se. ulekli,

„Tepna

bije

rychle,

nemoc

je

na

všechen

zpsob tžká. Avšak neteba se lekati. Rate se úpln upokojiti, milý pane Houdku, i vy sleno Cecilie. Hned pedepíšu nco vnjšího a potom zase

nco vnitního." A posadil se ku

psaní; díve však, nežli poal psáti, podepel si levou ruku na stl a položiv ukazováek na elo, zamyslil se hluboko. vidti na ruce krásné, drahoBylo mu tak psal mnoho a rychle a cenné prsteny. podepsal své jméno tak vážn, div že se mu péro v ruce nezlomilo. Když byl nemocnému a jeho opatrovnici písnou dietu vložil na srdce, odešel.

pkn

Konen

Cilka ho vyprovodila jak ze slušnosti, tak ve svém vlastním prospchu. Vyšedši ven, chytila pana doktora za ruku a s plnou starostlivostí milujícího dtského srdce, tázala se ho:

„Není to nebezpená nemoc, pane doktore?" „Nevelmi," odvtil doktor s vážnou tváí; „dlouho mže trvati, ale doufám v Boha, že ji zaženeme. Dobe se to skoní rate se upokojiti, ;

moje sleno !" ,Není snad teba, drahý pane doktore, abychom na poradu povolali universitní professory?" „Nevidím ješt toho potebu. Jen se na mne

úpln spolehnte, milá sleinko. Až toho uvidím potebu, potom vám eknu ale myslím, že se to ;

Jenom se upokojte!" Mladá dívka dkovala tak vele za

nestane.

tchu, že by

mu

byla snad

i

tuto po-

ruku políbila; potom

k nemocnému otci. Pan doktor však pomalu a zticha kráel dol po mramorových schodech, z jichž každého závrátila se rychle

—

69

—

hybu bylo možná úpln pehlédnouti ten krásný Vru pkný, vru výnosný veliký dm.

dm —

—

blažený majitel jeho!

Mže

dobe

platiti!

III.

„O nebezpeném ochuravní pana Houdka dozvdli se brzy jeho etní pátelé, tetího dne pak v níž

dozvdl

se o tom také majetník té zahrady, pedešlou nedli odpoledne veselá spolenost

hrou v kuželky. Majetník zahrady, srdený domácí pán, starý známý a opravdový dobrý pítel, spchal práv navštívit nemocného. Sel ješt s jedním pánem, ale s kým, o tom

bavila

se

pan Houdek nesml naped vdti, a protož ani my nebudeme toho zvdavi. Tento druhý zstal ve vedlejším pokoji; Cilka dovedla k nemocnému jen samotného, dobrého, starého známého a pízdálo se, jakoby se tvá ladné Cilky byla zaervenala, jakoby se výraz její oí byl stal pokojnjším, nežli to bylo u ní po dva dny, co onemocnním otcovým se byla polekala. „Jak se máš, mj starý píteli?" ptal se nemocného do pokoje pišedší starý známý, s upímným soucitem. Pan Houdek vylíil mu dkladn svou nemoc, že ho bolí ramena, záda i boky, a že na takovou nemoc zemel též jeho drahý pítel Filip Kamenský. , Vidíš mne vera a já jsem nezemel, stihla tatáž nemoc, s kterouž tebe uložili do po-

tele. I

a

stele." j^Pan Houdek pohlížel nan udiven. „Myslíš si, že t jen chci tšiti," pokraoval pítel, „a k vli tvému upokojení t snad klamu? i

Mýlíš se však, starý píteli 1 Na svou híšndii duši, tvrdím, že i mne vera velice bolela*^ na svou

es

— ramena, plece ryba ve vod.

i

70

ale dnes

boky,

—

—

Kdo pak

je

jsem zdráv jako tvým lékaem?

Pan Houdek bo jmenoval. „Slyšel jsem o

práv kai máš

nm,"

vece pítel

„Cilka mi

vypravovala, k jakému slovutnému léa že on tvou nemoc prohlásil za tak dlouhou a že polekal. léka tak neuinil, nýbrž vera veer mé nemoci notn se vysmál a dnes ráno mne uzdravil."

to

dvru

t

„Nemožno!

Mj

pan Houdek, „anebo jeli tomu tak, ml jsi snad jinou nemoc." „Na to by ovšem tento mj léka dovedl odpovdti," odtušil dobrý pítel; „nechtl bys se s ním poraditi?" „Velmi rád; jen ho sem, prosím t, pošli co dí

nejrychleji!"

—

„Neteba, bych ho sem posýlal; tady je." S tím otevel dvée vedlejšího pokoje a pívtiv zvolal: „Pane Dubec!" V patrných rozpacích vstoupil „malý doktor" k nemocnému. Pan Houdek byl by nejradji svraštil oboí a na vcházejícího hnvivým zrakem pohledl; ale neuinil toho pece. Jinak jest, když lovk hraje v kuželky, a jinak zase, když je na smr nemocen. Velkou autoritou jest doktor v takovéto dob,

by

byl malým lovkem. Léka, pistoupiv k lžku nemocného,

i

sáhl

tomuto na tepnu, a když ji byl trochu zkoumal, pravil s pívtivým, klidným úsmvem: „Není a nebylo tu žádné horeky. Tepna bije tak pravideln, jako ptadvacetiletému mladíkovi."

Pan Houdek

se

i

tšil

i

divil,

le zárove

nedvoval slovm tm. „Jak tedy mohl ten druhý pan doktor že nemoc jest nebezpena?" namítal.

tvrditi,

— „Chtl toho

71

vy užitkovati,

smál se dobrý pítel; je

bohá

—

„vdl,

staré že starý

ty

a že se bojí smrti. Naskytla se

aby hojn

píležitos ke žním;

sklidil,

dcko

í**

Houdek

mu

dobrá

proto

t

nastrašil.*

„Což

by

bylo

ješt

možno? !^'

zvolal starý pacient s podivením a zdvihna ruce, zalomil jimi; a hle, ted! ho již ani jedna nebolela.

„Bohužel

to

i

i

to je

možno", vece „malý doktor"

skromným hlasem; „nebo nalézá se vrnos, ale

každém stavu nesvdomitos, tak

tak jako v i

kteí jsou také jen lidé. plní povinnosti svého šlechetn a

to jest též 8 doktory,

Jsou, kteí

vrn

stavu, svdomit sloužíce trpícímu lidstvu; ale jsou též tací, kteí lehkovrnosti lidské používají jen k tomu, aby plnili své kapsy."

„A ten

ml

mj

slovutný doktor by náležeti mezi takové? Ten, jehož jméno rozhlašují všecky

hnviv

pan Houdek. „Ano^ v oznámeních od nebo zaplacených. My alespo, jeho kollegové, známe ho z toho. Jeho divotvorné léky vynášejí velmi mnoho jemu samému." „Nuž a to, co pedepsal?* tázal se dále pan Houdek polekán, „nedal mi snad nco omanoviny? vykikl

mn

mujícího?"

Slena Cilka byla tak laskavá i ukázala mi jeho recepty. Z tch nabyl jsem ihned pesvdení, že ten, kdo je psal, nevidl tu žádného nebezpeí. Ta mas jest prostedek docela nevinný, byla by jen trochu poštípala kži, a lék je prostá malinová šáva, jakou obyejn dáváme malým dtem a jíž zdravý lovk mže i pl litru ,

vypíti.

„Slyšíš,

nemluvn? dátko!" rozesmál

se ten

—

72

—

druhý staec tak ile, že až Tincý Houdku!

Pana Houdka poala „Ovšem*, „ale

mn

Všecko

bylo

mne

slzel.

„Maliký, ne-

Dátko!" ta celá

ku svému

pronesl

vc

mrzeti.

ospravedlnní,

vera ráno skuten jsem se sotva

bolelo, že

tak

zle

a

hýbal.**

mne", smál se pítel. „Však i mne", doložil malý doktor skromn. Pan Houdek poal stahovati oboí; domnílal se, že si ho chtjí nabírati. „Také vás bolely ramena?" tázal se, „což '

„I

jest ta

nemoc nakažlivá?

„Ano", odvtil malý doktor svým skromným „v jarním ase vyskytuje se ona obyejn u všech tch, kdož jak jsme to minulou nedli odpoledne my všichni inili tak velice

zpsobem; ohniv

—

—

hrají v kuželky."

„Hahaha!" zasmál se majitel kuželníku, „toté výborné tot zvláštní Malého Houdka, nemluvn, jarní hra v kuželky vrhne na lžko!" !

!

„Dá se zcela jednoduše vysvtliti", doložil mladý léka vážn, obávaje se, aby dobrý rozmar neurazil druhého starého pána, ležícího v posteli; „dá se to, pravím, velmi snadno vysvtliti, nebof jest jisto, že házení mnohých koulí natahuje ruce a s nimi spojené svaly, což, jak pirozeno, má

za následek bolesti. Ale natení údv kafrovou za jednu noc vyhojí to všecko." „Což já sám zkusil a mohu dosvditi", prohodil druhý starý pán. „Ano", namítal pan Houdek, „ale mého souasníka Kamenského boles tato schvátila do hrobu.

sílicí

"^

„Ta boles mohla ovšem býti ásteným píznakem nemoci", pouoval mladý léka, „ne však nemoc sama. Každý plícemi churavý kašle, ale proto kdo kašle, není ješt každý churav plícemi.*'

—

73

-

Toto jednoduché, krátké a jasné objasnní panu Houdkovi. Zalíbilo se mu velice, ano zalíbilo se mu tak, že se srdce jeho mladému lékai naklonilo úplné.

líbilo se

„To bylo dobe eeno, výborn eeno!" pán práv tak vele, jako ped tím mluvil obyejn zhurta a chladn. „Jsem vám za

pravil starý to,

pane, velice

vden Pijmte mé !

díky.

Vy

to

ješt daleko pivedete, vy jste výtený lovk, statený lovk, hodný lovk." A pi tom tak vele tisknul ruku jeho, jako ješt nikomu v život, a to tisknutí ruky nebylo mu tžké, ani jeho ruce, ani jeho srdci.

„Vsak jsem

nejednou ekla, tatínku" zapoCilka, plna blaženosti, „však jsem ti již ekla, že jest to hodný lovk." Ach, jaký posvátný cit jevil se v tchto nkolika slovích. Byla to rados dítte, že otec vyvázl životem svým z nebezpeí: blaženos dvy, koho že otec uznává zásluhy toho, koho eknme to smle koho ona velým, istým srdcem tak velice milovala. Le pece ponkud litovala,

menouc

ti

se vmísila se do

—

ei

.

.

.

—

chudrka, že takto nepedložené prozradila nejhlubší tajemství svého srdce. Tak se zapýila, jako rozvíjející se ržové poup, a tak hbité vybhla ven z pokoje, jako když hospodyn zaslechne kypti v kuchyni mléko, a ví, že není nikoho, kdo by odvaroval toto nebezpeí. Ani se neopovážila vrátiti se opt do pokoje, dokud pan otec na ni nezazvonil; což když se stalo, a ona se vrátila, pikázal jí otec, aby všecky léky toho divotvorného lékae ihned vyhodila, jemu však by dobrou veei dala pipraviti, nebo po dvoudenním postu jest prý tak hladov jako vlk, jen že se k tomu až dosud ostýchal piznati; ale veee ta aby byla dobrá, nebo i tito dva pátelé slíbili, že

— zde zstanou a spolu

s

74

—

ním rychlé jeho uzdravení

oslaví.

Aby pak ten divotvorný léka svým nena* dálým se objevením nekazil jejích spolenos, vzal pan Houdek svou navštívenku a vloživ ji i 8 jedním pouze dukátem do malé obálky, bez odkladu poslal to tomu novomódnímu Hippokratovi. již

k

Z toho i bez listu mohl vyrozumti, že nemocnému nepotebuje namáhati.

—

Jednou však pece

se sešli;

se

bylo to asi po

tech msících za krásného, letního veera, v mstském parku. Pan Houdek se svou dcerou a malým doktorem sedli v omnibusu, jehož koí ekal ješt na dv osoby, aby mohl odjeti. Jedna osoba brzy pibyla, byl to suchý, vysoký muž, kterýž maje na ramen pevšený svj svrchník, hodil tento nejprve na sedadlo a za ním pak sám si usedl. Tu teprve jedoucí poznali se navzájem. Tento do omnibusu nov pibylý pán onen divotvorný doktor. byl Nebylo možná vyhnouti se, aby spolu nkolik slov nevymnili. „Ah, pane Houdku!" ozval se onen divotvorný Ruku líbám, doktor, „sotva jsem vás poznal. Jaké to štstí! Nic vám již neschází, sleno! zhola nic, pano Houdku?" „Nic, chvála Bohu", odpovdl mšan vlídn, jakoby chtl pokraovati v rozmluv; „velmi rychle jsem se zotavil." A kdo byl ten šastný „Ah, to mne tší. doktor, jenž vám tak rychle pomohl?" „Mj nastávající ze", odvtil pan Houdek, ukazuje prstem na malého doktora, „pan Dubec."

—

—

—

—

75

—

nevýslovn mne to tší, dvojnásobn ctný pane kollego", lichotil mu ten výborný muž; „ku které škole ráíte patiti, jakou metbodou léíte?" „Tou poctivou", odvtil pan Houdek na místo skromnóbo zet. „Ah,

mne

to tší,

Ale toto slovo bylo se zvláštním drazem proneseno tak, že divotvornému doktoru nebylo více teba vzal svrcbník a nekývna ani kloboukem vyskoil z omnibusu a šel pšky dále, a to zcela jiným smrem, než kam kon v omnibusu byli ;

obráceni.

TI.

Na

burse. •r

)<(

'

:•

Jest mnoho lidí, kteí hledají štstí své na burse, domnívajíce se, že to nejkrásnjší a nejpohodlnjší zpsob získati si jmní a bohatství. Mnohému ovšem štstí peje, že získá si hrav tisíce, takže žíti v pepychu a nádhee, avšak Štstna jest peasto vrtkavou, nic se tak asto nemnivá okamžikem jediným jako štstí. Dnes na zítra na tvrdé lavici o suchém chleb dnes pátel a rozkoší plný zítra opuštnosf, bída a zoufalství dnes boháem a než slunce schýlí se k západu že-

—

mže

trn

—

—

—

dm —

—

brákem.

Nemže

tedy nikdo s uritostí íci, je-li dnes spokojen, že tak bude i píšt; zvlášt pak ten, kdo lehce nabude jmní a bohatství, 8 jistotou oekávati, že pijde doba, kdy to, eho nabyl snadno, pozbude za jediný okamžik. Bývá tomu tak nezídka v život, jmenovit u lidí takových, kteí se úastní hry na burse. Píbh vzatý ze souasného života spoleenského, jejž budu vyprávti, pesvdí každého o nestálosti Štstny. Kéž by byl zárove i výstrahou všem, kteí podobným zpsobem unésti se dali t o u h o^u po zlat. V Sestidomí, bývalém to pedmstí vídeském, žil obchodník, jménem Hladík, který výnosný obchod se stižným zbožím. Obchod ten zddil po svém otci a piinním svým dovedl toho, že zkvétal a vynášel mu jistých nkolik tisíc zlatých. Byl povahy veselé, vedl

šasten,

mže

—

—

ml

ron

—

8C

—

a šastný život t kruhu své rodiny, miloval upímn svoji cho a tyi dítky,

spokojený

nebo

a po mnoho let nebylo spokojenjšího lovka nad Hladíka. Píjmy mu dovolovaly, že mohl si dopáti zábav i vyražení, nebylo mu teba odpírati si nby toužil; pi tom zachoval si hotoeho, po vého jmní asi na ticet tisíc zlatých, i bylo mu nejmilejším, když mohl se svou manželkou rozprávti o tom, kolik mají sami pro sebe na stará léta uhospodaeno, jak dítkám pipraví šastnou budoucnos, jmenovit, jak nejstaršímu synu, až

em

doroste, penechají

„Nepeji

si

obchod

nieho

atd.

nyní mám," a skuten jený jeho život. Celý den strávil v obchod, val se své

.

.

.

íkával asto, „nežli závidli mu mnozí spoko-

více,"

rodin nebo

zašel

si

veer pak vnodo besedy

mezi

sousedy, aby prohlédl nkteré obrázkové asopisy a trochu si pohovoil. Jindy bavíval se v divadle nebo v koncert. Mohl si vru popáti radostí rozmanitých a nebyl by tím nikterak utrpl na svém majetku. let, šastn a soused jeho, bohatý peka který si trochu zahrál na burse, vyhrál znanou sumu penz, naež ihned vzdal se svého dosavadního, prostého zpsobu života, prodal svj obchod, najal si nádherný byt, ba opatil

Tak

žil

spokojen po mnoho

blažen. Tu se

stalo, že

ermák,

elegantní ekvipáž. „Byl bych pošetilcem, kdybych nežil tak, jak mohu", pravil ne bez pýchy Hladíkovi, který z posi

i

átku nad svým sousedem

kroutil

nedviv

hlavou.

„Obávám se, že ta vysokomyslnos bude jednou pekai na záhubu," podotekl kupec ku své man-

—

81

—

„Pýcha pedchází pád, a co tak lehce napráv tak rychle pozbýti." Štstí pekaovo, který na burse stále znané sumy vyhrával, nedalo však Hladíkovi pokoje, zamstnával se jím zvlášt v dobách, kdy obchod nešel tak dobe jako jindy a zejména ve prázdných chvílích pemýšlel stále o štstí sousedov. dále, tím více zdálo se mu, že jest ermák zkušeným, moudrým mužem, který umí vhodné použíti asu a píležitosti. Pro by neml také sám zkusiti štstí na burse ? Z poátku zdržoval ho jaksi stud ped jeho manželkou, ponvadž ped tím vyslovil se nejednou hanliv o ermákov spekulaci na burse ím déle však myšlénkou želce.

—

mže

byl,

im

;

touto

se

zabýval,

tím

více

nalézal

pro

sebe

omluvy.

i

kdyby rozmnožil Nebyl by pošetilcem, kdyby nevyužitkoval vhodné píležitosti, kdy lze bez námahy získati mnoho penz? Co se podailo pekai, musí se zdaiti i jemu, vždy jest obchodn zkušenjší a vzdlanjší nežli ermák. Byl pevn odhodlán, že nedá se do hry hazardní, jenom chtl se pokusiti, zdali by mu štstí rovnž nepálo. Bez vdomí své manželky zúastnil se bur-

jmní,

bylo

by to bezprávím,

jež jednou zstaví

dtem ?

sovní spekulace s tisícem zlatých; a štstí podalo mu skuten ruku: za krátko vyzískal dvakráte tolik. To dodalo mu odvahy a chuti, nebo co získal, považoval za dar. Zkusil svého štstí nkolikráte, a když mu toto vždy pálo, zmínil se o tom své manželce. Šastná jeho spekulace dosavadní zaslepila i jeho manželku, která se neodvážila initi mu výitky, jelikož v krátkém ase vydlal pes deset tisíc zlatých; rovnž zapomnla velmi rychle na

6

-

82

—

jak kdysi hanlivé mluvíval o ermákov spekulaci tia burse. Myšlénka, že by mohli zbohatnouti, byla píliš svdnou. Mimo to neodvažoval se její muž hry bursovní nerozvážné, a v nejhorším pípad méli ješt svj dosti výnosný obchod. Hladík však stával se den ode dne odvážnjším meškal na burse více nežli v obchod. A následek toho byl, že znenáhla pozbýval k obchodu chuti. Vždy na burse vydlal asto za nkolik hodin více, nežli pi obchod za celý msíc. Ostatn pro by nemohl jeho obchod vésti

to,

obratný zástupce?

Ponvadž vydlával mnoho

a to beze vší na-

máhavé

práce, mohl si také dopáti více zábav a vyražení. Noví známí, kteí taktéž zbohatli na burse, pivedli ho mezi sebe, tak že brzy opiil se ve všem po nich. Místo dosavadního prostého zpsobu života zavládl u nho pepych dívjší život, v cítil se vždy tak spokojeným, nestail mu již; obchod se mu dokonce zhnusil. se odhodlal, že ho prodá. S tím však nesouhlasila manželka. ;

nmž

Konen

„Uchovej

ho

pro

našeho

syna

1"

naléhala

prosebn.

„Pro?" namítal Hladík. „Myslím, že zanecháme našim dtem tolik, že jim nebude teba Nyní jest práv vhodný ostouzeti se obchodem. as ku prodeji. S penzi, které za nj stržím, mohu vydlati v roce desateronásobn. Beztoho

nemohu

se již nyní obchodu tak vnovat, jak nutno; tím však trpí obchod velice, tak že za pl roku nebude státi ani za polovici nynjší tak se jmenoval nejstarší ceny. Až Jindich vystoupí ze školy, pjde do bankovního syn závodu, nebof chci z nho míti bankée. Toto povolání má jedin skvlou budoucnos; a do za-

—

—

-— 83

átku mohu

—

jej zajisté založiti

vším,

eho

k

tomu

teba." I podailo se mu upokojiti manželku, a to vymýšlenou zprávou, že již nkolik jeho známých se mu vysmívalo, protože se dosud nevzdal obtížného a nyní málo výnosného obchodu. „Nehodí se to již nikterak k mým nynjším

pomrm",

dokládal draznji. „Továrníci zvýšili

znan

ceny, obchod vázne a nebude píšt již tolik vynášeti; mimo to nezapomínej, že nemohu déle rozptylovati své síly, nhot bursa vyžaduje mne celého, celikého. A zdraví svého bych také

nerad podkopal." Hladík prodal skuten obchod, který ho po dlouhá léta dobe živil a v nmž byl tak dlouho šasten a spokojen. Pak vedl si zcela dle píkladu pekae ermáka, jehož kdysi haníval. Najal «i velký byt zaídil ho co nejnádhernji, na nkolika tisících vru mu nezáleželo; byly mu nyní prostedkem ku he, jich ceny ani jasn nechápal.

vždy a

peníze

skutené

Bývalá šetrnos a hospodárnos pišly u nho si nedovedl ani pedstaviti, že by skvlé pomry jeho mohly se nkdy zmniti. Ovšem utrpl již nkolikráte dosti znaných ztrát, které však vždy novou odvážnou spekulací byly vyrovnány. Kdyby byl využitkoval tohoto vhodného okamžiku k tomu, aby své veliké bohatství kterého nabyl na burse, uložil, pak by byl úpln kryt pro všechny možné pípady Štstí však zaslepilo ho zcela; jedinou jeho myšlénkou bylo vyzískati ješt více. Jmní jeho nemlo se poítati na tisíce, nýbrž na statisíce; chtl pediti všechny své známé. Jednoho práv byl došel zaízení jeho bytu pokládáno za nejnádhernjší; mluvilo se o i na burse, a ekvipáž, kterou si zjednal, v zapomenutí, an

—

—

nm

6*

— budila obdiv.

64

—

Byl pyšným na

pt

jeho vraníci stáli

tisíc

moha

to,

íci,

že

zlatých.

Manželka jeho, jinak rozvážná, která vždy pomýšlela na budoucnosf, byla rovnž zaslepena štstím jako on. Cítila se býti povznesenou, když jela v koáe na procházku, a lidé se zastavovali a dívali se za ní sotva pochopovala nyní, jak mohla býti v dívjších pomrech tak spokojenou, jak to bylo možno, že radovala se druhdy z nového,^ praobyejného, prostého šatu; a pes to vše byla díve spokojenjší i její manžel, nebo tichý, rodinný život navždy byl od nich vymizel. Jindy^ tak vábný život rodinný neml nyní pro ceny. ;

n

jakémsi rozílení a opojení, které nedalo jim pokojn uvažovati a pemýšleti. Žili v

Hladík štstím svým tak zpyšnl, že již ani na štstí nevil, nýbrž vše piítal jen svému dvtipu a rozumu. Nkdejší jeho známí byli mu cizími; s píbuznými neobcoval, nebyli mu dosti bohatí. Aby se mohl chlubiti svými penzi, za-^ koupil si v nejdražší ásti msta velké staveništ za neslýchanou cenu; chtl na vystavti dm, nebo bylo mu velmi obtížno bydleti na.

nm

pedmstí

v nájmu.

„Vystavte mi palác," pravil k staviteli, jemuž stavby, „peji si, abyste mi vyvystavl dm, jemuž by se ne každý jiný ve Vídni

svil provedení

vyrovnal." i bylo mu velikým potkdykoli mohl s nkterými známými dojíždti ke staveništi a ukazovati jim, jaká nádherná vru prostedk na ni bude to budova. Však

Stavba zapoala,

šením,

ml

By

by se mu nezdaila njaká spekulace byl v posledním ase stalo nkolikrát co se jist, že jinou spekulací bude napraveno vše. Dodosti!

—

—

— mníval

se,

myslu jeho

že

85

—

mono mu

nemže

d-

dosíci všeho, a že pranic. na burse vídeské krise a

——

ujíti

Tu však nastala zastihla Hladíka zcela nepipraveného, ponvadž nco takového v zaslepenosti své považoval za nemožné. Kdyby byl neztratil ped nedávném úpln všecku rozvahu a nebyl vil ve vlastní neomylnost, nebyla by se ho krise dotkla, nebo mohly menší. následky její býti alespo

znan

Hladíka stihly však takové ztráty, že sebevdomí i odvaha jeho byly oteseny velice Skoro vše, co získal, vidl ztraceno; rána, která dolehla, byla tak mocná, že k úplnému pádu scházelo jen pramálo. Z poátku pomýšlel na to, že zastaví další provádní stavby a drahé místo stavební že prodá; le za nkolik dní vrátila se opt jeho lehkomyslnos. Aby velikos ztráty zakryl a úvr svj neseslabil, dal pracovati s vtším ješt úsilím na svém dom, a zvyšoval svj pepych. Vždy musil ztracené opt brzy získati, nebo považoval krisi za zjev pechodní, a když známí jeho byli mínní jiného, vysmíval se jim, považuje sebe za moudejšího. I své manželce zatajoval veliké ztráty a dával hostiny, o jichž skvlosti mluvilo celé msto ano tváil se tak veselým a bezstarostným, jako nikdy ped tím: všechny prostedky nasazoval k tomu, aby zastel skutený stav vci; vrhal se ze zábavy do zábavy, jen aby sebe sama klamal a opo-

na

;

joval.

Jmní

jeho bylo však daleko více oteseno, se domníval; nechtl vit v nejistý stav na burse, ponvadž si toho nikterak nepál, a opatrnjšími se stali jeho moudí koUegové, tím pošetileji vedl si Hladík; zamýšlel plnou nežli

ím

sám

—

8G

—

mrou využitkovati všeobecné nejistoty a tísné Y dob, až bude krise zažehnaná. Podobal se nyní roztržitému hrái, který se pemlouvá, že si štstí vynutiti, který zapuzuje násilné

mže

svdomí, ponvadž mu

nepohodlným. Následky takového pošetilého a nesmyslného jednání dostavily se brzo a uinily postavení Hladíkovo ješt nejistjším. Ve své spekusebe: nepoítal již, nýbrž laci pekonal sám pomýšlel jenom na to, jak by ztracených penz nejsnáze a to v krátkém ase opt nabyl. Mnozí z jeho známých vrtli povážliv nad jeho poínáním hlavou; mleli však, nebo on byl píliš vysokomyslným, aby si dal poraditi a pak páli za vyuenou, jelikož mu všickni, aby dostal nemohli se dívati na jeho štstí bez závisti a na jeho vysokomyslnost bez zášti. Manželka jeho nemla dosud ani nejmenšíha tušení o pravém stavu vcí. Rozilení, podráždnost a rozechvní Hladíkovo prozrazovaly jí sice, že ho potkaly znané ztráty, které se ho dotýkaly nemile, on však vyhýbal se všem otázkám, a ona sama považovala za nemožné, aby stav jejich jmní byl blízek úpadku. Hladík dvoval hlas

je

tém

;

ádn

pevn,

opt

ze všeho vyseká; proto ani neaby budoucnos své manželky a dítek, jež miloval vele, zabezpeil pro všechny možné pípady. Odvážil se nkterých rozsáhlých podnik, které dle jeho náhledu bylo teba uiniti, aby pak mohl hlavu opt nositi pyšn, neboí tím byly by ztráty jeho vyrovnány úpln. Víe té oddal se zcela a tak bezpen, že pedcházející známky krise bursovní mu ušly, i a co se mu neodolateln vtíralo, považoval za strašidlo, které vytvoila báze jeho známých. S nepochopitelnou domýšlivostí a sebevdomím

že se

pomýšlel na

to,

— uzavel

—

všemu, co by odporovalo jeho Jeden z jeho pátel odvážil a nadjím. proti

se

pláDm se

87

konené

varovati

jej.

Napohled klidn vyslechl Hladík dobe mínnou radu, avšak slova pítelova rozezlila ho velice.

„Dkuji vám za

vaši výstrahu/ odvtil re bez „Víte však, že nejsem na burse teprve od verejška. Okamžitý stav bursovní není sice

jizlivosti.

píznivý, jest však vlastn vyvolán úzkostlivostí krátkozrakých lidí, kteí nevidí ani na nkolik krok ped sebou a nejsou s to pehlédnouti všeobecnou situaci. Doufám, že mi budete u vci té dvovati; na tom jsem také založil svou spekulaci. Poznáte brzy, kdo nejlépe dovedl posoustávající

diti

pomry."

Pítel vida, že slova jeho byla tak nemile pijata, pokril mlky ramenoma. „Obdvejte dnes se mnou," pokraoval Hladík. „Po pojedeme k mému domu; ukáži vám, jak rychle stavba pokrauje a jak krásn

obd

vyrstá ze zem. sebe; já jsem titi."

—

Stavitel

mu ovšem

pekonává vru sama mu neteba še-

ekl, že

Pítel odmítl však pozvání s díky. té vypukla ve Vídni známá kíse bursovní, papíry klesaly znan, a již prvního dne zastavilo nkolik velkých továren své platy. Den ode dne klesal kurs. Hladík byl pekvapen

Za týden po

mimo

své nadání, byl na krisi úpln nepipraven tudíž a ztracen Z poátku hledl se ubrá-

—

myšlénce té jako inívá zoufalec; považoval dosud za nemožnou a domníval se, že sní, a

niti ji

snažil

se

setásti

se

sebe

tuto

dsnou,

tížící

chmuru. Nebyl to však sen, nýbrž skutenost; byl nebo neml nieho, co by

ztracen, byl žebrákem, mohl nazývati svým.

-

88

— ml

Nyní se teprve ukázalo, jak málo pátel, jak mnoho jich urazil svou vysokomyslností. itelové jeho neznali útrpnosti; bylo mu vystho-

V-

vati se

i

z bytu,

ponvadž mu vitelé

zabavili

veškeren nábytek.

Ješt více nežli Hladík byla podšena jeho manželka, nebo ji zastihla rána ta jako blesk z istého jasná. Na duchu i na tle úpln skleslý, zaslepeností svou na mizinu pipravený ztratil všecku rozvahu i mysl. Z poátku zdála se mu pece ješt zelenati spasná nadje, avšak i ta byla mu brzy odata. S nešastnou rodinou odsthoval se Hladík do malého bytu; neml opravdu nieho, a již v nejbhžším ase nastávala mu krutá povinnos

—

poteby nejnutnjší. Manželka jeho mla však tajn^ uschováno nkolik tisíc zlatých to bylo vše. Štstí, které starati se o

;

—

ho tak brzy opustilo, zdálo se, že mu ješt jednou podává ruku, nebo byl mu nabízen malý obchod se stižným zbožím; majetník jeho byl totiž práv zemel. Nkteí pátelé radili mu, aby obchod ten pevzal a zapoal znovu jako kdysi ped

—

lety; le Hladíkovi scházela síla i odvaha. Chuti ku práci pozbyl již dávno; dsil se toho, že by opt se namáhati a snad i strádati, akoliv ze mnoha stran byla mu slibována pod-

ml

pora.

Místo aby napjal veškeré síly své a tak poctivým zpsobem staral se o sebe a své milé, vyhnul se povinnosti té ranou z revolveru, jež uinila konec jeho životu. Zoufalý stav rodiny jeho byl tím ješt zhoršen a co ješt: na jmén Hladíkov lpla hanba. To div neschvátilo nešastnou jeho manželku. I opustila Víde a pesídlila se do svého

—

—

89

—

Zbytkem jmní opatila rodného msteka K malý obchod se stižným zbožím a napjala vefii škeré síly, aby poctivým zpsobem mohla živiti .

sebe

i

.

.

dítky.

eho aby

.

se

—

nemohl odvážiti muž zbablec, život plném pepychu vrátil ku

se totiž po

práci, to provedla slabá žena.

dm

Hladíkv koupil boNapolo vystavný hatý banké, který šastn pestál krisi bursovní a dal Jej dostavti; ovšem nikoli dle pvodního, velice nákladného plánu. Drahé kon Hladíkovy koupil si peka ermák, který v pravý as vzdal se spekulace a získané jmní uložil si na bezpenou hypotheku.

^>Í38G5<©»-

VII.

Zaopatovatel služeb.

dom .

Na

msta

naší

137.

Píní

v

matiky Prahy

visela

hlavního tabule s ná-

ulici

pisem: Konces. ústav pro zaopatování služeb Jak. Picka.

Obyvatelé toho domu znali Jakuba Picka a o nm, že dobe žije; byli-li však tázáni na jeho ústav zaopatovací, pokrovali vyhýbav ravíce, než co hlámenoma, nebo nevdli o sala na dom návštní tabule; mnozí ze sousedneznali ani osoby Pickovy ních a protjších pranieho. a v ulici vedlejší nevdli o Ústavem zaopatovacím byla malá, úzká svtnika, ve které majitel po noním hýení ráno kocovinu sodovkou zahnati se snažil, naež hojn psaní, poukázek a novin, jež mu doruila pošta, pijav, prbhem dne nkolik list napsal a odeslal; veer byla svtnika zase prázdna. Pickv zaopatovací ústav málo kdo v znal, dailo se majiteli jeho pece dosti

vdli

nm

dom

nm

A

mst

dobe. Bydlel v pkném, dosti prostranném bytu, rodina jeho žila po pansku, a Piek sám utratil asto za veer nkolik zlatých. Pickv zevnjšek nebyl odporuující obliej zarudlý, nos zkivený, rty odulé; erné jako uhel oi píchaly jehlami. Ani pestrá minulos nestavla ho do svtla píznivého ; býval kupcem a ohlásil bankrot (Úpa;

—

94

— emž

dek), pak byl agentem, pi dopustil se rozliných podvod a nesprávností, jež mu dopomohly do chládku; zídil si ústav zaopatovací, a toto zamstnání odpovídalo zcela

konen

a náklonnostem, nad to pak dobe vyplácelo. Neml snad ani jednou skute-

jeho vlohám se

mu

—

ehož nebylo mu ovšem ného místa k zadání ani teba, nýbrž spekuloval jen na lehkovrnosí a stísnný stav mnohých, jimž místa teba bylo, a tato spekulace živila ho slušn. Svdomí

—

své otupil již

itek

díve a nemusil

se tudíž jeho vý-

báti.

Vedl si pak následovn: v denních listech, zejména ve venkovských novinách, uveejoval as od asu oznámení (inseráty), která vtšinou

znla

stejn.

Spolehlivého dozorce k lidem pijme vtší závod. Msíní plat 40 zl.; odborných vdomostí není teba. Poptávky v prvním a nejvtším zaopatovacím ústav J. Picka v Praze,

Píná

ulice

.

137.

zpsobu neminul se s úinkem, každému na jev, že mnoho jest lidí, kteí nemají vdomostí odborných a pi tom po Inserát toho

nebo

jest

stálém msíním služném touží z plna srdce. Množství dopis došlo Picka v nkolika dnech,

nebo je dosud lidí lehkovrných nkteí v poctivosti své domnívali

až se,

dost.

Ba

že uchá-

zení se o místo dozorce nebude vymáhati žádných jiných výloh krom nepatrného poštovného.

Pickovou prací denní pak bylo, došlá psaní peísti a na odpovdíti. OdpovcE dána všem uchazem tatáž: že totiž místo není

otevíti,

n

—

95

—

dosud zadáno, že možno je dostati, ale pedem že nutno, aby každý na uhrazení poštovného, inserát, pak za namáhání a zprostedkování místa odmnu 3 zl. r. . zaslal. Tak stejné stylisovaná psaní dal na poštu a po nkolika dnech došlo skuten nkolik poukázek poštovních i nkolik list

s

Spokojen uschoval Piek jinými Byl-li zrovna pi chuti a ho žíze do hostince, odpovdl n-

penzi.

pern vydlaný netáhla-li

uchazem,

kterým doucí

groš.

bohužel

místo

doufá, že

kteí

mu bude

a snad ješt

již

zaslali

peníze,

že žá-

zadáno, že však nejkratší podobné zaopatiti. Na vtšinu jest

dob

lze v

lepší místo

dotaz nedal však odpovdi žádné;

byl-li

pozdji

hodil psaní lhostejné do koše, dobe véda, že ten onen uchaze po nkterém marném upomínání ustane a penžité zásylky njak oželí. Nadávek suroNých, hrubostí, jichž se mu hojn dostalo ve psaních, nedbal, a byl-li v list zván sprostým švíndléem, usmál se tak blažen, jako kdyby byl za nejpoctivjšího muže

upomíuán,

konen

po celém

mst

rozhlašován.

zmnn

Když byl jeden inserát využitkován, dozorce ve správce statku nebo editele, úetního i inspektora továrny atd. Na každé ohlášení nkdo se chytil

a Piek

kdyby byl chtl a

mohl

uml

si

nadlati slušné jmní,

šetiti.

Znal povahu lidí a vdl, že ošizení vtšinou mleli, aby ušli výsmchu.

Rovnž 86 nebál, že bude žalován, nebo penžitá ástka, o niž šlo, byla pomrn malá, a kdož místa hledají, jsou zídka kdy s to, by as a peníze obtovali na soudní proces. Inseráty nestály ho mnoho, ponvadž málo kdy platil; upomínání venkovských majetník novin nedbal, anebo

—

96

—

odbyl je menší ástkou; když využitkoval jednch novin, pešel ke druhým a vedl si podobn. Že mnozí z podvedených snad poslední groš

mu

nebo

pemnozí pracn

že

odeslali,

aby místa

3

zl.

sehnali,

do toho Pickovi nebylo pranic, útrpnosti a lidskosti zhostil se už

došli,

citu,

dávno.

A

jednou

skuten mu

hlavou kmitla myšlénka o švindlu, jejž provozuje, konejšil se tím, že mnozí jiní, vážení a bohatí lidé, penžníci (bankéi) nejinak si vedli, ba u vtší ješt míe. Obohacovali se penzi a úsporami malých živnostník, jež také šidili, jenom že jiným zpsobem. Pickovi pátelé znali jeho psobení, le byli to vesms lidé, kteí sami žili a tyli z podvodu a jestliže

poctivosti se vysmívali.

Kdysi sedl Piek ve své pisárn a byl veselé mysli, jelikož došlo nkolik poukázek poštovních i psaní s penzi tu navštívil ho agent Kohn, ;

Pickv nejupímnjší

pítel.

„Haha! potebuješ snad zase knihvedoucího?'' Piek píchozího, smje se hlasit. „Ovšem, a proto sem práv picházím," odvtil Kohn; „ty máš ústav zaopatovací, i nesmím tebe peskoiti." „A. nezaopatil jsem ti již nkolik knihvedoucích?" pokraoval Piek; „dosud ml jsi štstí s nimi, ale bojím se, že jednou pijdeš na nepravého, kosa na kámen, a pak bda tob." Kohn pokril ramenoma a odvtil klidn: „Spím dobe beze strachu; le o tom až potom; vítal

nyní jde o knihvedoucího." „Nuže, jakou kauci musí tvj nastávající úedník míti?" ptal se Piek a doložil ihned „Nežádej píliš mnoho; kdož nco mají, protlukou se bez nás asy jsou zlé. Ped nkolika léty bylo :

;

—

—

97

dvacetkrát tolik uchaze nežli skutených míst, kdežto nyní torna naopak. Nežádej tudíž nonoho!" „Je mi teba nkolik set zlatých," podotkl Kohn, „ale nebude-li jinak, spokojím se i se dvmi stovkami; ale ty musím míti brzy." „Vynasnažím se, abych tob v brzku vyhovl," sliboval Piek; „jenom tob jako svému píteli pinesu takovou obí, nebo se bojím, že to jednou skoní špatn; sám pece uznáš, že mi nemže

píjemno,

býti

vnuje píšt Kohn jej

po

mému obchodu

zvláštní pozornos." chlácholil,

na tom záleží, aby brzy po obvyklých úklonách Asi

policie

jestliže

optoval znova,

ml

že

mu

naež

knihvedoucího,

se vzdálil. vstoupil do Pickova

hodin

zaopatovacího mladý, Hanuš.

asi

30letý

ústavu muž, jménem

Piek pijal jej s odmenou chladností a pozoroval pícho*zího svýma polouzavenýma oima upen, aby z jeho tváe uhodl jeho povahu, a dle toho jednal. Stávalo se nezídka, že ošizení picházeli k nmu, penz zpt na žádat, init aneb mu výitek. Tu vypomáhal si klidnou,

nm

bu

pyšnou chladností, nebo hrubostí. Hanušova tvá jej uspokojila, iníc dojem dobráckého, ponkud omezeného lovka. „eho si pejete?" ptal se ho jako obchodník, jemuž as drahý. Hanuš jal se vyprávti, že mu již jednou zaslal ti zlaté na zaopatení místa, a že jej Piek ujišoval

písemn,

že

mu

najisto

njaké místo

zaopatí; aby jej na ten slib upamatova), proto že pišel z venku do hlavního msta. „Jste už delší as zde?" tázal se Piek. „Nikoli, teprve vera jsem pišel, abych si našel

njaké

místo." 7

— „Jste

vážn

98

—

kupcem?" vyzvídal Piek

dále,

hlad

si

licousy.

„Ano," odvtil Hanuš ostýchav; „ovšem, vyuil jsem se jen v malém venkovském obchod." „Vyznáte se v úetnictví?" Hanuš vyznal a nezapel, že jen poskrovnu. „Skoda, neboC to se nyní pedevším od obchodníka žádá," tvrdil Piek a doložil po chvíli: „To vám bude závadou." „Vynasnažím se ze všech sil, abych se v tom zdokonalil," sliboval Hanuš. „Máte zde pátely?" „Nikoli!"

Piek odmlel se na chvíli, tváe se, jakoby pemýšlel. „Rád bych vám dopomohl k místu, ale pjde to ztuha, nebo, mnozí mladíci, kteí mají školy obchodní a v úetnictví se vyznají ádn, jsou nyní asto bez místa. Bude to tím krušnjší, jelikož jste zde cizincem. Avšak netrate nadje; snad to pece provedeme. dobrý pítel hledá knihvedoucího a z lásky ke byl by z poátku snad shovívavým a vycviil by vás trochu v úet-

Mj

mn

nictví."

„Piinil bych se, se jsem," podotknul Hanuš. „Promluvím s ním," pokraoval Piek a po chvíli doložil: „Máte njaké jmní?" „Nikoli!"

mj

pítel dobré, nebo a postavení jest velmi píjemné. Ale žádá kauci 200 zl., nebo byl byste zárove správcem skladišt, a tu je nevyhnutelno, „Škoda,

platí

aby

40

ml

zl.

v

místo

je

msín

rukou njakou

jistotu."

„Jsem poctivec, mohu se vykázati nejlepším vysvdením svého dívjšího principála," tvrdil Hanuš.

— „Rád vám

vím

9y

—

le

mj

pítel

nepijme

bez kauce žádného knihvedoucího; to jeho zásadou, a jelikož dožil se již nkolika trpkých zkušeností, nedá se k jinému namluviti." Hanuš stál a pemýšlel Místo se tyiceti

msín

odpovídalo jeho nejmilejším páosud tak macešsky obmyslil a nepidal mu na pou životem alespo nkolik stovek?! Což není nikde pomoci? V tom rozpomnl se na svou sestru, která byla modistkou a za nkolik let si uhospodaila sto zlatých, jež mla uloženy v záložn. Na ni a na její úspory myslel Hanuš, nebo vdl, jak upímn jej miluje a že nebude váhati a zapjí mu tch penz, když jimi šastnou budoucnos si zabezpeí. „Sto zlatých mohl bych si zaopatiti," podotkl Hanuš ostýchav. Piek pokril ramenoma a pravil: „Pochybuji, že pítel tou ástkou se spokojí. Ostatn vám k vli s ním promluvím. Jak brzy mžete si ty zlatými ním. Pro

jej

—

mj

peníze opatiti ?"

„V nkolika dnech." „Pijdte tedy za hodinu

promluvím se svým s

opt

sem, já zatím

pítelem a po

té

sdlím

vámi, co a jak."

Hanuš odcházel

nemaje známosti nadji, že se dodlá njakého místa; nyní byl jako znovu zrozen. Byl by se spokojil i s menším platem, an žil v pomrech stísnných a vlastních úspor jen poskrovnu. Že mu sestra ochotn peníze na kauci pjí, o tom byl pevn pesvden a v roce, nejvýše ve dvou letech ušetí tolik, že jí pjku vrátí s i úroky. Znepokojovala pouze jej obava, že pítel Pickv s tak malou kaucí ho nepijme. S tlukoucím srdcem vracel se pak po v

hlavním

mst,

vesele;

tratil již

ml

100

malé hodin do ústavu zaopatovacího. Piek pijal ho laskav. „Vy máte štstí," zvolal. „Mj pítel spokojí se výminen se sto zlatými kauce ano jest ,

ochoten, zdokonaliti vás v úetnictví, pokud by vaše vdomosti nestaily. Ovšem, za vše to

i

máte dkovati mé zvláštní pímluv. Zaruil jsem se takka za vás, že na vaši poctivos a píli mže spolehnouti, a doufám, že nás nesklamete a

mn

hanbu neuiníte." „Zajisté,

radji hlasit

ujišoval Hanuš; pro vhodných slov; byl by nej-

nikdy!"

že

rados nenalezl

ani

zajásal.

„Mj pítel bude vám platiti 40 zl. msín; ostatn zevrubnjší zprávu podá vám sám. Té doby bývá zde na blízku pi sklenici piva, a já použiji té píležitosti a pedstavím vás; o dalším dohodnete se sami. Jste v pravd milákem Štstny, neboÉ tisícímu nezdaí se, co se dnes poštstilo vám asto bývá schopnému a obratnému mladíku více nedl ano i msíc ekati, nežli se dodlá místa, a to ješt praskrovného, s nepatrným služným." ;

Hanuš dkoval mu pohnutlivými slovy a byl že by vlastní pítel nemohl více uipro nho. „Za své namáhání dostanu ti zlaté," po-

pesvden, niti

dotkl Piek krátce. S radostí zapravil Hanuš žádané peníze, a byl by rád i ochotn dal dvakrát tolik. .,Nyní pojdme!" zvolal Piek, schovav peníze. Když prošli nkolik ulic, Vyšli z domu. vstoupili do restaurace, v níž agent Kohn sám sedl za stolem a je již oekávati se zdál. Piek

pedstavil Hanuše.

„Nebudeš mi snad vykládati

ve. zlé, že

jsme

101

t

zde vyhledali," omlouval se Piek a doložil: „Vím, že jsi velmi zaneprázdnn, a tomuto muži jde o to, by se dodlal brzy njakého místa." Agent pisvdil trochu hlavou a prohlížel si bedliv Hanuše od hlavy až k pat. „Sednte si!" pravil na to a po malé chvíli

konen „Mj pítel

zapoal

rozhovor. sdlil se mnou, že se v úetnictví málo vyznáte a pouze sto zlatých kauce mžete složiti. Pi platu mnou nabízeném mohu zajisté initi vtší nároky na praktické schopnosti a vdomosti žadatelovy a nebude mi nesnadno nalézti ádného muže. Ale pítel prosil mne, abych z lásky k vás pijal i nemohu mu toho odepíti. Nadji se ovšem ve vás, že pílí a horlivostí dohoníte brzy, co se vám nedostává na

mj

nmu

vdomostech." „Vynasnažím se, abych vždy a zcela povinnostem svým dostál a nikdy nedal píiny k nespokojenosti ," sliboval Hanuš, jenž byl již všecek šasten, že odklizena hlavní pekážka. Agent Kohn, jakoby slov tch ani neslyšel, pokraoval:

„V mém závod povedete jen korrespondenci a budete dohlížeti ku skladišti. Prací se nestrháte; dostal bych lidi za menší plat, ale já jsem zvyklý služebníky své odmovati slušn. Byl jsem sám kdysi knihvedoucím, a vím ze skušenosti, že dobrý plat pohádá k vtší horlivosti. Jak brzy seženete potebnou kauci?" „V osmi dnech," odvtil tázaný. „Bylo by mi milejším, kdyby to mohlo díve býti," podotkl Kohn. „Jsem okamžit bez knihvedoucího a vám nelze díve místo nastoupiti, dokud nesložíte kauce. Trpká zkušenos mi velí, abych tak jednal; byl jsem nkolikráte od svých

102 knihvedoucích okraden. Kauce jest mi zárukou^ abych nepoctivostí, nedbalostí nebo vlastní vinou knihvedoucího neutrpl znanjší ztráty hmotné. Abyste nabyl pevného pesvdení, že nieho nespravedlivého od vás nežádám, tedy vzte, že kauci vaši zúrokuji pti procenty a zmínné úroky vždy po roce vyplatím."

Hanuš byl se vším tím úpln srozumn. „Jelikož nieho nenamítáte," vykládal Kohn vás ode dneška za svého knihJakmile složíte kauci, nastoupíte své místo. Optuji ješt jednou, že na vaši vrnos a píli zcela spoléhám. Již k vli svému píteli, který vás odporuil tak vele, mrzel bych se velmi, kdybych snad se ve vás sklamal!" dále, „považuju

vedoucího.

Hanuš slíbiv, že vykoná vše, se bude, odešel. Agent Kohn mnul si spokojen ruce a usmí„Škoda, že ten blázen nemá njakého jmní dal by zajisté ochotn i pt set zlatých kauce. Nu snad dlouho nevydrží, a pak postaráš se mi o nástupce lepšího!" Piek pokril ramenoma, naež po chvíli dovaje se pravil: ;

ložil

:

„Bojím se

že to jednou

skoní špatn.

Ml

jsi už píliš mnoho knihvedoucích a není k víe nepodobno, že nkterý na tebe vyzraje a vše oznámí." „Nestarej se o cizí kži, píteli!" zvolal Kohn, vesele prázdn sklenici, „Všichni chceme žižíti a my žijeme zajisté nejmoudeji, jelikož

úadm

jeme

z

mozol

jiných.*^

— —

Hanuš vrátiv se do svého bytu, v nmž byl hospodou, psal ihned své seste, oznamuje jí, že nalezl velmi dobré místo, ale že musí složiti sto zlatých kauce, že jí tudíž snažn prosí, aby mu ísvéila své úspory; v rukou nového principála

—

103

—

budou prý nejen v jistot, nýbrž obchodníka nad to i slušn zúrokovány. Již po tech dnech obdržel od své sestry spoitelní knížku na sto a nkolik zlatých.

Kohn zdráhal se s poátku ji pijati, nicmén dal se pece prosbami Hanušovými pohnouti.

„iním tak jen z útrpnosti k vám," pravil, doloživ: „Nyní však už pojte, abych vám ukázal pisárnu a skladišt." I vedl Hanuše do malé, ve tmavém dvoe ležící svtniky, v níž pouze psací stolek a židle stály. Za ní bylo skladišt, úzká tmavá komrka, ve které se nalézalo nkolik doutníkových bedniek. Hanuš byl všecek zaražen a v jeho tvái zrailo se jasn veliké sklamání. „Skladišt

ponvadž

je

práv

poslední dobou

nyní

tém vyprázdnno,

etné objednávky

roze-

slány byly," zapoal rozhovor Kohn. „Oekávám však již v nejblíže píštích dnech novou, velikou zásylku, která pes pl skladišt vyplní. Továrny nemajíce dostatek dlníka, nejsou s to, by vyho-

vly okamžit všem závodm.

Knihu skladovou

najdete v pisárn; teprve ped nkolika dny proUkládám vám za vedl jsem peliv inventuru. povinnos, abyste i vy totéž s velikou bedlivostí uinil." Hanuš to slíbil. Po té odevzdal mu Kohn nkolik psaní, aby je pepsal, naež odešel. Hlavou Hanušovou kmitaly prazvláštní myšlénky, jež nad chudobou pisárny i nad prázdnotou skladišt se pozastavovaly, tak že nebyl ani s to, by jich zapudil. Nicmén bojuje srdnaté proti pedpojatosti, pistoupil v duchu na to, že mu nelze dosud rozsáhlos závodu správn posouditi a že pranepatrný závod nemohl by tak slušný

— msíní

104

—

—

Aby mysl svou obráti k jiným vcem, jal se ihned opisovati psaní; obsah jejich ho zcela uspokojil, nebo zmínné dopisy byly adresovány na veliké obchodní domy a ob^ jednávky inny znané. Po málo hodinách byl s prací hotov a pohlížel s uspokojením na ni; byly všecky listy opsány ist a peliv. ekal nyní na svého pána; ten však dlouho nepicházel. Hanuš, aby zapudil dlouhou chvíli, vkroil do skladišt a shledal, že mnohé bedniky na doutníky jsou zcela prázdny. Nahlédnuv do knihy skladové a srovnav ísla, plat

dávati.

že vše v souhlasu; byla to nejsnazší Malá písárna, invertura, které kdy se podjal.

shledal,

temné, poloprázdné skladišt psobily na Hanuše trapn; ani pohled oknem na tmavý a nevlídný dvr nebyl s to, by jej uvedl v lepší náladu. Hanuš maje dlouhou chvíli, proetl optn opsané listy a nenaleznuv ani chybiky, doufal na jisto, že takto plnou spokojenost svého principála si získá rázem. Konen pišel Kohn a prohlédl si

zbžn

opisy,

„Pro dnešek

„mžete

nušovi,

„Mám

psaní

jste s prací hotov,"

tudíž dáti

pravil k

Ha-

jíti."

do obálky a na poštu?*

tázal se Hanuš. „Nikoliv," odpovdl Kohn, „to vždy

inívám

sám, jakož vbec i všecky listy obchodní v mém bytu bývají odevzdány. Neopomete zítra rána pijíti v pravý as. Na shledanou!"

Hanuš odešel z pisárny. Cestou uvažoval onom; byl dosud jako ve snu, z nhož tžké bývá probuzení. Aby se ponkud probral z dojm, které jej skliovaly, zamíil do hostince^ o tom

i

—

105

Druhého dne pišed

— v

as

do pisárny,

ob-

držel od svého principála zase nkolik listv, aby

asu nebylo Hanušovi teba obchodních dopis po vykonané práci stál zase u okna a pohlížel smutn do tmavého dvora. Ani jediný kupec-zákazník se neuZcela jinak pedstakázal, ba ani listonoš. voval si Hanuš obchodní život ve hlavním mst. je opsal. Ani poloviny

ku pepsání

Na veer

;

pišel

opt Kohn

do pisárny,

aby

pijal opisy.

Hanuš chtl

se

ho na nápadnou zvláštnost

jeho obchodu oproti jiným závodm poptati, le chování pán principálovo bylo tak odmené a pyšné, že knihvedoucímu každá otázka uvázla v hrdle. Tak plynul den po dni; Hanuš opisoval psaní, v nichž stálé veliké zakázky inny, le po celou tu dobu nedošla ani jediná objednávka, neukázal se ani jediný pekupník.

na

má

Hanuš tudíž nepochopuval nikterak, pisárnu, skladišt a knihvedoucího?

ml

málo, a to zvyklý a zahálka

jej

práv mrzelo;

jej

unavovala.

Kohn Práce

bylt práci

Psal sice seste své, dkoval jí za prokázanou laskavost a mnoho na srdci, nesvil se jí pece ani slovem o služb své a o nedve, která jím dnem i nocí zmítala.

a

K

ml

ješt Malé úspory, jež pivezl si Hanuš do hlavního msta, byly záhy vyerpány a Kohnv knihvedoucí nalézal se v penžních nesnázích. této duševní sklíenosti pidružilo se

zlo jiné.

Ostýchav

poprosil svého chlebodárce za nepatrnou

zálohu.

„Ze zásady nedávám nikomu a nikdy zálohy," odvtil krátce a oste Kohn. „Miluji ve všem poádek a vyplácím vždy na prvního, díve ne!"

— Po

—

106

odešel díve, by se rozmyslil, co by

nežli

té

ml

Hanuš

byl

s to,

íci.

Nyní ocitl se Hanuš v pomrech velmi trappných, nevdl, jak bude v píštích dnech živ; známých neml a seste, která mu svila v všecky své úspory, stydl se psáti. Líené píkrosti svého principála dosud nechápal. Všecek rozladn a sklíen odešel s veerem do hostince. Mlky sedl za stolem a tesklivá úzkost jej pepadla. neznámý muž a zapedl Tu pisedl si k svil se mu Hanuš, že s ním rozhovor. Za

mst

nmu ei

je

knihvedoucím v závod Kohnov. „U agenta Kohna?" ptal se neznámý. „Ovšem." „Bylo vám složiti kauci, že?" „Ano, sto zlatých."

—

„A nyní

opisujete psaní, která nikdy nebýrozeslána, nýbrž jen k tomu jsou, abyste jimi dal se klamati?" „Až dosud opisoval jsem ovšem jen psaní", odvtil Hanuš hlasem se tesoucím. vají

„love,

vy jste padl do rukou prohnaného „Znám toho pašvindlée", pokraoval cizinec. doucha pijímá lidi do služby jen proto, aby od nich vylákal kauci. Z té žije a tyje vábí nezkušené mladíky tím, že jim slibuje slušný plat msíní, le dosud nedostal od nho nikdo ani halée služného, ba ani krejcaru ze složené kauce ;

;

-

zpt."

Hanuš zbledl a poal jako stálo lal

list

eho

se

na celém tle tásti

se neodvážil

ani tušiti,

ped ním v dsné skutenosti. „Peníze nebyly ani mé, nýbrž sestiny!" zvo-

po

chvíli

„Tím toho

osykový;

rozilen.

he pro vás.

lovka

Hlete, abyste

vyprostil co nejdíve;

se z

rukou

snad se vám

107

ješt podaí njakou

ás kauce

zachrániti, jestliže

Koíin dosud zcela neprohýil.** Hanušovi šla hlava kolem, vše se s ním toilo; pomyšlení, že byl hanebné podveden, že jeho sestra trpce vydlané úspory má ztratiti, div ho nezbavilo smyslu. Po bezsenné noci spchal ráuo do pisárny. Kohn pinesl optné psaní, aby je Hanuš opsal. Tento jen stží potlail spravedlivého rozhoení, oznamuje, že v obchod déle nemíní

jí

setrvati

mžete

„Libo-li,

jíti

ješt dnes, teba ihned,"

odvtily lhostejn Kohn.

„Žádám pedevším svou kauci zpt,"

zvolal

Hanuš. „I

tu

pokraoval

dostanete."

díve musím prohlédnouti nco."

Kohn,

skladišt,

„le

neschází-

li

„Prosím, uite tak ihned," pipomenul Hanuš, „nedotekl jsem se ani jediného doutníku." „Uvidíme,*' odpovdl Kohn odcházeje do skladišt Hanuš šel za ním. Nkolik bedniek bylo ihned seteno. Po vykonané prohlídce zvolal Kohn: „Scházejí ti bedniky. Kde jsou?" ;

—

„Nevím,

já

alespo jsem

jich nevzal",

odvtil

klidné Hanuš.

„Vy to musíte vdti," zvolal Kohn zlostn; „vám odevzdal jsem skladišt a krom vás nevkroil sem nikdo." Hanuš ujišoval optn, že ani jediného doutníka se nedotekl, a žádal vrácení své kauce. „Nieho vám nedám," zvolal nyní Kohn

hnviv. „Pak zpravím úady," vpadl mu do

o

vašem

ei

jednání

Hanuš.

první, jehož jste ošidil o kauci.

patiné

„Však nejsem

Vždy

vzal jste

:

—

108

—

mne

jen proto do služby! Obchodu ani nemáte, knibvedoucího není vám teba psaní již jsem opi-^ " soval, nebyla ani dána na poštu ;

kával, se ho

a

pronesena byla s drazem, nejakého Hanuš na jisto oeKohn usmíval se potuteln, jakoby

Slova tato,

mla pece

úinku,

nebo

e

Hanušova ani netýkala. „Oho! lovíku, držte slušn jazyk za zuby, jinak pjdu ke státnímu navládnímu a oznámím jemu, že jste mi odcizil ti bedniky doutník," zvolal Kohn. „Pouze vy mohl jste je ukrásti, po-

nvadž mimo vás nikdo jiný do mého skladišt nevkroil. Proto se radji ihned klidte, ale ihned, jinak se piiním, že ješt dnes obeznámíte se Po té chopil s vzením, kam vlastn patíte." Hanuše za rameno, vystril jej s písárny a zamkl ihned dvée. Všecek pomaten a na duchu sklíen byl objsa, potácel se Hanuš dvorem na ulici cizího majetku nikdy se nevinn z krádeže, si nebyl vdom dotekl, vyhrožováno mu žaláem, žádného peinu. Poznával sice, že to jen lichá záminka, by byl pipraven o kauci, nicmén nevdl, jak to navléci, aby peníze sestiny dostal ;

a

a

zpt. Nejsa ani schopen klidné úvahy, spchal nak Pickovi do ústavu zaopatovacího. Piek pijal ho chladn.

zdabh

Hanuš vyprávl mu podrobn jednání

Kohnov

a inil

kovou službu zaopatil; tovatel služeb a

„Nemám

s

jal se

vámi od

mu

o

hanebném

že mu tapovstal zaopa-

výitky,

tu však

kieti té chvíle co initi

;

mj

pítel ví asi nejlépe, zdali jste mu odcizil doutnic, níky ili a jelikož jste je odcizil, jest oprávnn vzíti si vaši kauci v náhradu."

—

109

—

„Nevzal jsem mu ani jediného doutníku," Hanuš. „Však nejsem první, jehož takovým zpsobem hanebným ošidil. A vy jste o tom vdl zajisté, když jste mi to místo odporuoval." l)ránil se

„Mám-li vám dobe raditi, tož popilte si, abyste se z Prahy vytratil co nejrychleji!" odvtil Piek pohrdav. „Oznámí- li pítel mj státnímu návladnictví. že jste odcizil doutníky, budete jistotn zaten Vy dláte výitky mn, mlo by se díti naopak, nebo já jsem se ve vás zklamal, maje vás za poctivce." „A já jsem v pravd poctivcem!" zvolal

a

Hanuš odvtil o sob každý dareba!" doloživ po chvíli: „A nyní jdte mi už s oí, jinak zavolám strážníka, by vás odtud vyvedl a doprovodil tam, kam náležíte." Jako smysl zbavený pádil Hanuš z ústavu

„To íká

*Pick,

zaopatovacího. Jsa ve svt nezkušený, nevdl si rady, ba nebyl ani schopen klidné myšlénky. si nebyl vdom skutku nepoestného, obviován pece z krádeže hanebným podvodníkem, jenž už žaláem mu vyhrožoval. Ve velkém stál všecek osamocen, bez pítele, bez rádce. Kdo mu uví, že nevinen? Ký div, že jeho hlavou kmitla i myšlénka samovražedná. Vždy neml penz, aby ješt déle v pobyl a jiného místa si vyhledal ba nedostávalo se mu k tomu ani odvahy. Ci byla snad naprosto vylouena možnos, že podruhé v ruce jiného podvodníka již neupadne? Ký div tudíž, že se Hanušovi zdálo, jakoby celé msto samými podvodníky bylo obydleno. Úzkos nevyslovitelná zmocnila se ho tak, že potácel se ulicemi jako zpitý. Konen pišel k sob, prodal

A

mst

—

mst

;

—

110 v nejbližším krám hodináském své stíbrné hodinky, naež rychlým krokem spchal na nádraží a nejbližším vlakem opustil Prahu, kde zakusil tolik chvil trpkých. Po nkolika dnech dostal místov malém venkovském mst, a menší služné, žil spokojen a klidn a uskrovoval se, kde a jak jen mohl, aby své seste penžitou ztrátu brzy vynahradil. ásteného dostiuinní dostalo se mu již po nkolika msících. Doetl se totiž v novinách, že

a ml

jeden

z

nástupc Hanušových

v

úad

knihvedou-

ího

nedal se hrozbami Kohnovými zastrašiti, nýbrž oznámil nekalé jeho jednání státnímu návladnímu. Jelikož za vyšetování nkolik podobných podvod jeho vyšlo na jevo, odsouzen k šestimsínímu žalái, zostenému nkolika posty. Rovnž i zaopatovatel služeb Jak. Piek dán v obžalobu pro svj spolek s agentem Kohnem, jemuž ubohé obti posýlal na pospas, a odsouzen ku tymsínímu vzení. A konec konc? Když oba výše zmínní podvodníci trest svj odsedli, zapoali znovu, ale trochu opatrnji a podailo se jim optn dosti lehkovrných polapiti v sít své. Pickovy nabídky objevovaly se zase as od asu v novinách a nabízená „dobrá místa" svedla nejednoho pošetilce, jenž teprve pozdji

—

zmoudel

—

nehodou!

Honba

za

ádem.

a

Horeka po ádech a titulech, tisíci pozeman, pro nž život

zmítající tisíci

teprve

tehdy

poíná míti nevýslovný pvab, když mohou njakou stužku ádovou do knoflíkové dírky vsiti,

nebo

ped

své

nkdy

njaký významný

bu za-

poctivé jméno po-

pestala již dávno výhradným privilejem jistého stavu. Lidé všelijací vynasnažují se dnes všemožn, aby se domohli toho neb onoho, neb obou zárove, domnívajíce se, že jim dodají patiné váhy ve vyšších kruzích, do nichž pudí je hrdos jejich a jež dosud byly jim uzaveny. Píinu k této snaze zavdává po vtšin marnivos a ješitnos, nezídka bývá to však staviti

titul,

býti

píina

ád

nebo

má

zhusta jednak zvýšiti v oích obecenstva bu(J pražádnou, pranepatrnou zásluhu „ozdobence," jednak a to nezídka zastíti v pamti lidské poskvrnu, lpící na jmén a cti „vyznamenaného.** i

tak

jiná:

titul

bu

Jako houby po dešti hust vyrážejí ze rok co rok na tisíce rozliných

zem,

ádv

a

titulv ukojuje v míst naší povídky oekávání etných smrtelník, kteí pociují v sob jakýsi nelad, rozruch, pro njž nenalézají žádného jiného léku, le v a titulu. Ovšem nebude nikdo tvrditi, že takovým pívalem a titul sprchajícím na vyvolence vzrstá závažnos rozliných vyznamenám, naopak že spíše klesá a mimodk vyluzuje v nás vzpomínky na pedky naše, jimž dobré jméno bylo

ád

ád

8

—

114

—

nejkrásnjší ozdobou, daleko cennjší nad ády a tituly celého svta. A vru kdo sob bohumilým životem a prospšnou prací pojistí dobré jméno u svých bližních, ten ozdobuje se ádem a titulem nejkrásnjším, jakého nemže mu udliti žádná hlava korunovaná. Avšak pozorujme, jakých prostedk užívají, jakými cestami se ubírají lidé, kteí postrádajíce všelikých zásluh, chtjí mermomocí uloviti njaký ád nebo titul! Zda nejsou známy hojné pípady, kde nepatrná malikos spojená s pokryteckou drzostí pekonala skutené zásluhy? Zásluha ovšem zstane zásluhou a nezvtší ani neumenší se, i kdyby prsa poseta byla ády sebe

etnjšími!

——

mst

V lidnatém jednoho ostrova v až Atlantickém oceán žil lichvá K í ž a I a, také jeden z onch smrtelník, jichž veškerá touha se nese k tomu, aby nabyli njakého kížku nebo titulu. Byl velmi bohat, ml v krásný s nádhernými komnatami, kon ušlechtilého plemene, koáry elegantní, služebnictvo v livrejích na venku rozkošný letohrádek, dával hostiny, i mohl si dopáti všemožného pohodlí a užívati rozplným koší života, jako nejvznešenjší kavalír douškem. Nebo co neuiní lidé pro lovka, který má plné kapsy penz? Díve zdálo se mu, že staí pouze míti peníze, aby dosáhl všeho, ale když je ml, pesvdoval se víc a více, že tomu není tak dírka knoflíková zstávala prese všecko úsilí jeho pece jenom prázdna a nezbývalo mu jiného, le místo ádu zdobiti ji rží nebo karafiátem. Akoliv oplýval bohatstvím a cítil se proto býti velikým pánem, nebyl pece v oích lidí niím než panem Kížalou nebo mšfanem Kížalou, což ho nesmírn dopalovalo, ano i uším

mst

dm

,

;

—

115

—

jeho píliš sprost znlo; nad to byl si náležit a okolí netší se vdom, že jeho jméno v naprosto dobré povsti a vážnosti. pokaždé, když shlédl Žlu vzkypla v prsa ády ovšená, hnvem a zlostí zanevel na každého, kdo byl tak šasten, že mohl ke svému jménu pipojiti titul rady obchodního, hospodáského, ministerského, vládního atd. aneb název podobný. Nenávis tato vzela v nitru hluteprve ode dneška, slovem boko a nebyla v pan Kížala náležel k lidem, kteí píiny vlastního nezdaru nevyhledávají v sob, nýbrž v jiných. „Jak to jenom možno!" hovoríval asto se svou chotí, sopt pi tom hnvem a z oí srše .Konšel Dusbaba stal se královským blesky. radou, akoliv jest pouhým kramáem a nemá jmní jako já. ba ani svj ani dvacátou povoz a musí jezditi v najaté drožce A což onen ueneek N., který namáral njakou knihu o kometách a za to dostal ád, akoliv nemá za rok ani tolik dchod, kolik já vynaložím do roka na kon a koáry obývá ve tech pokojích v tetím pate za ti sta zlatých ron, kdežto já mám celý o dvou patrech pro sebe a nejsem dosud niím! Je tohle spravedlnost? vezmi takovou nespravedlnos!" Takým tonem uvoloval své zlosti na nespravedlnos svta, jakož i svému hnvu, že sokm jeho neb za ty je pokládal zazáilo štstí tak skvle. Ovšem nutno vyznati, že pan Kížala neštítil se žádného úsilí, ba nešetil ani penz, aby

mst

nm

tm

nm

ás

!

;

dm

as

—

—

se njakého kížku nebo titulu. Již nkolik let se o to ucházel a všechny páky nasadil, aby vc tu provedl; astokráte pispl nene-

domohl

patrnými obnosy k rozliným

—

což

patrn

byla

pece

úelm zásluha;

dobroinným ale

pes 8*

to

—

116

—

TŠe neuvízl mu žádný kížek v dírce knoflíkové, a on slul jako díve pouze panem Kížalou. Píina, pro veškeré snahy jeho nemohly mu dopomoci k cíli, byla tato: Asi ped desíti lety prohešil se proti jistému paragrafu trestního zákona; jakkoli ped soudem tvrdošíjn popíral pein za vinu sob kladený a nebem dotvrzoval svou nevinu, nezdálo se to býti soudci dvodem postaitelným a odsoudil jej pro podvod na rok do vzení. Zcela tiše odpykal si svj trest; zatím cho jeho rozhlašovala o nm, že odebral se do lázní a z nich po skonené seson na obchodní cestu do Austrálie. Od té doby byl po lišácku nadmíru opatrný, aby si ped svtem již nezadal nepoestným skutkem, pro njž by ho pan státní zástupce k soudu znova pohnati a po pípad vsaditi mohl do chládku. Že však se zabýval a dosud zabývá nejhorším lichvástvím, a že jeho nitro jest špinavé, veejným tajemstvím v bylo okolí; i slovem zle soudilo se o jeho innosti v oboru

—

mst

penžním. Lidé, kteí znali minulos jeho i prameny, z nichž vyprýštilo se ohromné jmní jeho, poctili ho názvy, jež nelahodily uším pán Kížalovým nikterak, toliko za jeho zády bývaly pronášeny: vydiduch, lichváská pijavice, lotr pro šibenici zralý atd. Nelze ovšem upíti, že by titul vládního rady byl panu Kížalovi slušel lépe. Lichvá domníval se, bude-li moci prsa ozdobiti

a

kížkem a ke píjmení svému pivsiti zvuný titul, že podaí se mu celou minulost svou zastíti neproniknutelnou rouškou zapomenutí nejen ve své, alébrž i v lidské pamti, a uiniti konec hloupým

pedsudkm

lidským, které jedem otravovaly dosti více pání jeho bylo oslyblažený jeho život,

ím

-

117

—

toužobnji bažil je uskuteniti; nebo a titule jednou u nho probuzená stávala se nenasytnou. Jednoho dne navštívil Kížalu starý známý, dohazova Beka, jemuž za rozmluvy vyjevil veškerou touhu svou. „Vnoval jsem nikoliv malikos, nýbrž znané summy nkolika tisíc na ranné ve válce, na postižené povodní, na pohoelé mšany v X, na vystavní nemocnice v J., na rozliné pomníky cháno, tím touha po

ád

a

Bh

ví

na

ješt, a vše

nebylo

nic

plátno!"

naíkal Kížala rozhorlen, „i není to pražádná zásluha? Vru lépe bych snad byl uinil, kdybych byl nechal peníze ležeti v kapse a nevyhazoval

zbyten. Zda neiním stále mnoho dobrochudin a nedávám rok co rok na vystrojení mikulášské slavnosti chudým dtem nkolik set

jich diní

akoliv mi ani do chudiny ani do dítek jest snad to mou povinností zachraovati chudé a rozhazovati mezi plnou hrstí tžce nastádané peníze? Myslím, že nikoliv a. že jest toho dosti, když zaplatím a koupím si chudasovu práci. Mé jméno te se pi každém úelu dobroinném v novinách hned s vrchu mezi nejpednjšími dárci a pece dosud nevyneslo mi to nieho, ím by má šlechetnos, laskavos byla odmnna. Ale za to bývají vyznamenány celé ady úedník, kteí za svou povinnos ješt jsou zlatých,

není pranic!

placeni

i

n

I"

Chytrý Beka, jemuž cíl pán Kížalv dávno byl povédom, drbal se za ušima, jako by nco za luhem. „Vdl bych, pane Kížalo, co byste udlati, abyste došel svého cíle," zapádal rozhovor. „Vy že byste vdl nu a co?" otazoval se Kížala, vyvaluje oi na dohazovae.

ml

ml

„Spuste pece,

love!

Co byste

vdl?"

—

118

—

„Není to ovšem vcí snadnou, a zpsobí mi mnoho práce," odvtil vyhýbav Breka. „Pane Krížalo, pravím upímn, je to obchod jako obchod, kdo podá nejvíce, tomu sloužím; co mi dáte?" Hustý pot vyvstal na ele lichváov, hlava sklesla mu na prsa, v mysli pak uvažoval, co by mu ml jenom pipovdti, aby se nepedal. „Kolik žádáte?" ptal se po malém mlení. „Kolik ráíte dáti?" vyzvídal Beka. „Víte dobe, co znamená pro vás ád nebo titul!" „Dám vám dv st zlatých," prohodil lichvá

po kratikém rozmýšlení.

Dohazova vyskoil

spšn

z kesla,

popadl

klobouk a spchal ke dveím.

„Dv st zlatých!" šklebil se. „Za tento pakatýlek nepoídíte si ani na papíe fotografii ádu, nerci li ád sám." Kížala zastavil ho u dveí slibem: „Pidám sto zlatých!" „Nepovím pranic!" zvolal Beka. „Dám tyi stal" dodal lichvá, jenž chtl stj co stj koistiti ze vhodné píležitosti a dohazovae pímti k rozhodnému kroku. „Nerate se zbytené namáhati!" posmíval se Beka, bera již za kliku. „Dám tedy pt set," vyrazil ze sebe zoufale Kížala. „Ne, ne mjte se dobe, pane Kížalo!" porouel se dohazova. „Sedm set!" zastéual lichvá. Po tch slovech vracel se dohazova zvolna na své pedešlé místo, nebo sedm stovek beze všeho namáhání vydlati, stálo již za to. „Nuže mluvte!" doléhal Kižala. „Zaplatím vám sedm stovek, až se budu skuten honositi

ádem

nebo titulem."

— ^Eate mi Breka.

to

119

dáti

—

erné na

bílém,"

žádal

z poátku inil všelikteré nápece po delším rokování žádosC

Akoliv lichvá mitky,

vyplnil

dohazovaovu. „Tak tedy poslyšte," zvolal konen Breka, „dvorní krejí Cihlika mže vás pivésti k touženému cíli. Jest sice dle emesla krejíkem, ale má velké známosti u dvora a mezi vznešenou spoleností šlechtickou; dále jest to nad míru obezelý muž a vím ze spolehlivých úst, že jeho prostednictvím pemnozí jednak uinni byli vládními rady, jednak dostali kíž na prsa. Božiku, vždy velcí páni také utrácejí nu a peníze jsou klí, jímž lze otevíti bránu k ádu nebo titulu! Mimo to Cihlika jest vitelem nejvyššího hofmistra, jenž jest u dvora všemohoucím jemuž prý pjuje dosti znané summy a a to na deset ze sta. Cihlika má ho takoka v hrsti, nebo kdyby mu vypovdl pjku, ocítil by se hofmistr v trapné brynd. O jiných vysokých hodnostáích dvorních, kteí jsou tolikéž jeho dlužníky, nechci

—

tém

ani mluviti.* „Myslíte tedy, že jeho pímluvou bude ukojena má touha?" vyzvídal Kížala. „Ano, ujišuji vás!" odvtil Breka. „Promluvte s ním a to hned," velel lichvá, jenž nemeškal všecek oddati se ihned v duchu rozkošným o kíži na prsou a o titulu vládního rady. Dohazova vyslechl ochotn rozkaz Kížalv a odešel. Druhého dne zavítal opt do domu lichvá-

snm

ova. „Nu, jak jste poídil?" ptal se Kížala, sotva že ho zoil ve dveích.

—

120

—

„Znamenit!" odpovdl Beka. „Mistr Cihlika nenamítá nieho, avšak navštivte ho ješt dnes a pojednejte s ním o celé záležitosti sám." „O se mám s ním ješt smlouvati?" odvtil podráždn lichvá. „Což jsem vám neslíbil sedm stovek?" „Ano," odbýval ho Beka, „to však jest odza mou radu, že jsem vám ukázal pravého muže, na nhož se mžete smle obrátiti; proto již nemeškejte domluviti se s krejím o podmínkách, nebo pouze on ukojiti vaši touhu. Kujte tedy železo, dokud jest žhavé, nelze již pranic více uiniti ve váš prospch."

mna

mže

Kížala

mn

hnvem

zaal zuby, svraštil elo, nebo akoliv nadje jeho stala se vratkou, pece nechtl upustiti od svého zamilovaného pání.

dohazova

ho

lapil

lstí;

„Já však neznám mistra Cihliky," odvtil malomysln Kížala. „A potom jsem na rozpacích, kterak bych

mu

záležitost tu pednesl."

„Hlouposti smál se Beka. „Dojdte k nmu a požádejte ho, aby vám vzal míru na nejmódnjší kabát, vždy si snad nezavsíte kížek na starý frak; on vám rád poslouží a pi té píležitosti vytaste se se svým páním. Neostýchejte se pranic, vždy jsem vám ho již získal." „Jestli pak jste neopomenul vylíiti jemu zázásluhy mé v nejkrásnjším svtle, flekl jste mu, kolik tisíc jsem rozdal na rozliné úely dobro!"

inné?" dotazoval

se Kížala.

„Ovšem, že jsem toho neopomenul, ano ekl jsem, že zasluhujete vlastn ády dva a mimo to ješt njaký zvuný titul," chválil Beka. Slova ta uinila Kížalu hrdým a nesmírn áastným.

— „A

což není to

121

—

možno?"

ptal se

hlasem ne-

emlým. „Ba

není," tvrdil

vem. „Po diném!"

prvé

Beka

s pohrdlivým úsmpestati na kížku je-

musíte

Odpoledne Kížala dosel k dvornímu krejdal si od nho vzíti míru na nejmódnjší kabát a pi tom vyjevil své pání. Mistr Cihlika, jenž ho byl zavedl do své pi-

ímu,

sárny,

vyslechl

mlky

vážn

a

jeho slova,

po malé pestávce doložil: „Beka svil mi vaše pání,

vám

v

tom pomoci,

ale již

i

naež

jsem ochoten

pedem nesmím vám

pjde nesnadno, dostati pro vás ád." se vám náležit odvditi za službu,

zamleti, že -„Chci již

mi

„Vím,

vám nebude

máte rozsáhlé styky

Kížala krejího. vcí nemožnou, vždy

ujišoval

prokážete," že

s

to

dvorními hodnostái,

vždy

nejvyšší hofmistr kníže Y. jest vám velice pízniv i neoslyší zajisté vaší prosby." Krejí vztyil se pi tchto slovech pyšn jako pav. „Mám ovšem velmi vzácné píznivce a pátely jak u dvora tak ve vysokých kruzích šlechtických," dl hlasem povýšeným. „Ale mýlíte se nemálo, když kladete na vliv takovou váhu, jakoby toliko nepatrná prosba má postaila. Chci-li nkomu ze svých pátel vymoci takového vyznamenání, jest se mi bráti dalekými oklikami a pedevším celou adu osob z nejbližšího okolí panovníkova nakloniti mým plánm; a toho nelze jen tak provésti skokem; nebo tito pánové chtjí všichni bráti a dají si své služby zaplatiti ádn. Kdybych se obrátil pímo k samému velkoknížeti, vím urit, že by se mi pokus ten naprosto nezdail, ponvadž ouino pánové již by se o to zasadili,

mj

—

122

—

aby prosbu mou zmaili. Nemohu nikterak pohešovati pímluvy nejvyššího hofmistra, který vsak neuiní zdarma ani jediného kroku, jelikož jeho vydání jsou ptkrát vtší než jeho píjmy." Tato zarazila Kížalu, jenž nabýval pesvdení, že musí tužbu svou vykoupiti tžkou obtí ale myšlénka na ád dráždila ho mocn, aby nelekal se obti žádné. „Uiním vše po vaší žádosti!" pravil nesmle; „a za prosím prokážete mi službu svou

e

;

v této záležitosti?" Cihlika se odmlel, chvíli ítal.

uvažoval a po-

„Pro sebe samého neítám pranic, ponvadž doufám, že mi ostanete vrným zákazníkem," odvtil. „Vynasnažím se ze všech sil, abych vyhovl tužb vaší za cenu nejlevnjší, i myslím, že mi nebude lze posloužiti vám za menší obnos než

pti

tisíc zlatých."

Kížalovi pecházel zrak i sluch, div že ne* do mdlob, když zaslechl tuto summu.

sklesl

„Pt

zlatých!" vyrazil tlumen ze sebe. „Ubezpeuji vás, že za to bude ukojeno vaševroucí pání!" „Ale tolik penz vyhoditi na jednou," kižoval se lichvá. tisíc

Dvorní krejí pokril klidn ramenoma. „Na to ovšem nezáleží, nýbrž na veliké obtíži, jež se u osoby vaší vyškytá a která co nejobezeleji a nejopatrnji musí býti odklizena.*^ „Jak to prosím?" ptal se Kížala zaražen, „Což nepispívám znanými píspvky již tolik let k veškerým úelm dobroinným? což nemáno velikého jmní a skvlé domácnosti? i soudím tudíž, že by to vše mlo se mi pipoísti na nemalou zásluhu. Znám nkolik pán, kterým

mn

bu

;

—

123

—

ád

nebo název vládního rady byl propjen, akoliv zásluhy jejich nerovnají se mým ani s polovice."

Krejí usmíval se potuteln a k samému Kížalovi pošeptal mu ucha: ,

Vzpomete

si,

jste se odvážil a jak

pistoupiv

dvrn

do

kolika již pokusv o rád nešastné pro vás vždy do-

padly."

„Ponvadž jak se

sluší

si zde nikdo neváží zásluh mých, a patí!" namítl lichvá ponkud

uražen. „Nikoliv,

ale

vysvtloval krejí, nulos."

upímn

mezi námi

eeno,"

„protože každý zná vaši mi-

Kížala zbledl jako stna a zavrávoval krok stranou; nebo krejí tal ho do

kolik

nži-

vého.

„Nerate

se rozilovati," konejšil jej Cihlika,

tch nemoudrých lidí, kteí pro njakou provedenou hloupost lovka již zatra„nejsem

zajisté z

že, akoliv od té doby uplynula nutno postarati se, aby poklesek váš nepišel na svtlo denní. Uvažte, jak špatný dojem by to inilo, kdyby se toho moji píznivci u dvora domakali, jak velice bych se prosbou svou o kížek pro vás kompromitoval, tak že bych do své smrti nesml se vytasiti s prosbou podobnou. I ubezpeuji vás svou ctí, že nieho nezanedbám, aby touha vaše po zcela bez hluku byla vyplnna, nebo bude mi to nemalým potšením, když vám jej vyraohu ale vy nesmíte pi tom nkolika stovkami skrbliti. Pt tisíc jest pro vás malikostí a pak pomnte, že veškerá minulosC vaše, veškeré nepíjemné vzpomínky na ni uvznní vaše, které jako hoké pilulky otravují blažený život cují,

i

uznáte,

léta, je

ád ;

,

—

124

—

ped

celým svtem sklesnou v nepamí, jakmile rád spadne na vaše prsa. Co se mne týe, peji vám ho z celého srdce." „Zaplatím tedy pt tisíc, až dostanu rád!" rozhodl se s tžkým srdcem. „Pak se ovšem netšte, že jej kdy dostanete,* zvolal pohrdliv dvorní krejí. „Nebo pánové, k nimž váš,

musím o pímluvu, neztratí díve za dokud neuiti odmny v kapse. Vám pak, tuším, pranic na tom nezáleží, zaplatíte-li obnos díve nebo pozdji." „Ale kdo zaruí mi, že skuten ád douchýliti se

nikoho slova,

stanu?" horlil Kížala. ,,Doufám, že se ve nesklamete," odvtil Cihlika. „Jakmile pánm splynou peníze do kapes,

mn

tu jest jejich povinností, aby dostáli slibu." „Jsem spokojen;" souhlasil lichvá, „zítra vám zašlu peníze. Ale prosím, co bych musil ješt piplatiti, kdybych zárove s ádem poctn byl i titulem, teba ministerského rady? Pánové od-

by to najednou." „Obojího najednou nelze nabyti, nebo pospch mohl by vše pokaziti, a potom stropilo by to pílišný hluk, jehož musíme se všemožn vystíci", znla odpovd krejího. „Snad po roce nebo po než o tom dvou letech bude možná to provésti mžeme si pohovoiti až pozdji." Kížala se porouel, krejí vyprovodil jej až na chodbu, kde se spolu rozlouili nad míru byli

;

srden. Cihlika po Kížalov odchod mnul si spokojen ruce, nebo udlal s lichváem znamenitý obchod. Pravda, že musil podmazati nejvyššího hofmistra, by se pimluvil za Krížalu, avšak tento vzal za vdk patnácti sty, ostatek zstal v kapse krejíkov. Že Kížala sedl rok v žalái a slul

;

—

125

—

bylo Cihlikovi vodou na mlýn, nebo tyto skvrny, mohl si kížek opatiti aspo o poloviku levnji. Druhého dne, když odeslati krejímu peníze, byl Kížala všecek zdrcen strachem a nepokojem. Již mnl, že nadešla doba toužebn oekávaná, kdy mu ád sletí na prsa, a pece muily ho myšlénky trapné. Co by si poal, kdyby krejí prohlásil, že nieho nepoídil? Tu bylo by pt tisíc pro nho ztraceno, jako by je vyhodil oknem na ulici, nebo vdl, že od krejího nesml by jich požadovati zpt. Ale marnivos a ješitnosf jeho zvítzila i tentokráte, takže nemeškal zaslati Cihlikovi pt tisícovek, akoliv srdce jeho div pi tom tžkostí nepuklo. Rozumí se samo sebou, že nechvátal, aby se nkomu pochlubil svou nadjí, ba ani drahé polovici své nezmínil se o niem; nechtl, aby se mu mohl nkdo vysmívati, kdyby se sklamal v nadji. Asi za ti nedle po té objevil se sluha dvorního krejího, pinášeje hotový kabát. Již jeho žádosf, že má jej odevzdati samému panu Kížalovi, pokládal tento za dobré znamení. A nezmýlil se! Kázal uvésti sluhu do salonu a vrhl se na kabát jako tygr na svj lup, aby jej rukama

lichváem, kdyby na

nm nelply

ml

chvjícíma se

Jak pekrásná podívaná jeho na levé stran prsou, kde skuten visel zlatý kížek. Za etných poklon odevzdal mu sluha zárove balíek s diplomem

vyskytla se

rozbalil.

oím

ádovým. Opojen štstím a radostí daroval Kížala

ptku

slu-

zpropitného. Když sluha odešel, oblékl kabát a pistoupil ke zrcadlu. Sotva že se poznával vždyí vypadal jako lovk ze vznešeného svta

hovi

—

126

—

Zdálo se mu, že vyrostl ve vlastních oích celý metr. Ústa jeho bruela pak popvek: o

ád

„A komu

spad na prsa,

ten celiký se zmní, a v mysli obrat pocítí, že není k vyslovení."

nemohl

tém od obrazu

svého v zrcadle ani odtrhnouti. Nebo oslující pohled zlatého ádu lichváe tak okouzloval a v až šílenou rados vzbuzoval, že cítil v srdci, jako by mu je nkdo obléval velou vodou. S hlavou hrd vztýenou, s nosem vypjatým, s ivy píjemn podráždnými, se srdcem nevýslovné blaženým vešel lehkým krokem do komnaty drahé své polovice. Obliej jeho se stkvl radostí jako msíc v úplku, i zdálo se mu tém, jako by se znova obrodil. S úžasem pohlédla chof, která nemajíc o niem tušení, pokládala ád za žert a proto zvolala nevrle: „Jaký to hloupý žert!" Kížala pistoupil až k ní a pohrdliv se usmívaje, pohlížel žen pímo do oí. „Hloupý žert?" zvolal. „Což jest ád u tebe hloupým žertem ? To by byl vru hezký žert Já však pravím ti, že to jest opravdivá skutenos. Jen se na mne podívej a povez mi, jak mi kížek I

se

nm

na

!

sluší ?"

„Myslila jsem, že žertuješ," omlouvala se paní vymrštíc se ze sedadla i zadívala se zrakem jiskícím se radostí na svého muže. Lichvá odstoupil nkolik krok, stanul v herecké posici i patil na ženu, jaký dojem uiní na ni ád; te zdálo se býti nemožností, akoliv asto tvrdívala, že by muž její zasluhoval také vyznamenání. Nemohla ani uviti vlastnímu muži, když jí

—

127

—

to povídal. Radostí se až zardéla a slzy vstoupily jí do oí, jimiž pohlížela na kížek, píjemn se pi tom usmívajíc. „Jak's pisel muži k tomu

ádu?'* „Jak bych k

nmu

pišel jinak než svými zásluhami?'* pravil Krížala s tajenou zlobou. „Považ sám nejmilostivjší panovník náš rozpomnl si, ne nepatrn zásluhy a vyznamenal se na mne tímto krásným kížem. Ale ted se rychle oblékni v nejelegantnjší a nejdražší šat, jež jsem ku jmeninám, vyjedeme si spolu po ti koupil abychom se ped celým svtem pochlubili, mst, jaké jsem došel pocty. To bude po mst, až mne lidé uvidí s ádem na prsou!** Žena nemohla se nahltati oima tpytivého vyznamenání. V mysli její psobilo jí to pedem potšení, jak zasedne po boku ádem ozdobeného manžela a jak pojede mstem jako v njakém

m

eí

prvod

vítzném.

pravila nžn, ukazujíc na ád, mi, co stál?" „Jak mžeš vypustiti z úst takovou hloupou otázku,** vybuchl zlostn Kížala. „Pošetilá ženo, «na4 nemyslíš, že lze koupiti tak jako housku

„Mužíku,**

^povz

ád

na

krám?

doma

Ale

již

se stroj, nebo

a pojedu sám,** velel dokati, až bude na ulici ného obdivu.

nechám tebe nemoha se

lichvá,

pedmtem

všeobec-

Za tvrt hodiny brel nádherný povoz vezoucí panstvo Kížalovo zvolna ulicemi mstskými. Lichvá vypjal prsa, aby každému okolo jdoucímu tpytící kížek padl do oka; ústy jeho pohrával škodolibý úsmv, jakoby se tázal všech; „Nu, vidíte-li pak jej na mých prsou?** Po boku sedla mu drahá polovice rozkoší se rozplývajíc; skvostným vjíem pivívala chládek

— .128 — na rozpálené líce a velice lahodilo srdci jejímu, když pozorovala, kterak zraky všech lidí utkvívají na jejím muži, jak zde onde sob šeptají, strkajíce hlavy dohromady. Ústa stahovala se k pohrdlivému úsmvu, jakoby chtla íci: „Co se divíte? Mj manžel by mohl míti teba tucet ád!" Druhého dne pišel si dohazova Beka pro sedm stovek. Když Kížala konen spoítal veškeré útraty, které ho stál kížek, poznal, že dlalo to hezkou sumiku nkolik tisíc zlatých. Ale to byla malikos, jenom když uinno bylozados zamilovanému pání a jeho marnivost došla

—

ukojení.

Co zde bylo vypravováno, jak pan Kížala domohl se ádu, není výplodem obrazotvornosti, nýbrž zakládá se na skutené události. Co bylo zpoátku ureno k odmování zásluh, lze si za naší doby zde onde netoliko za peníze, nýbrž rozlinými službami nekalými zjednati snadno. Zdali však tací „ozdobenci" vydobudou si tím úcty a vážnosti u svých bližních, na to nechí si la-

i

skavý

tená

odpoví sám.

-^>á3825<^—

IX.

Jak v

mst

T -S

.

)?

.

• 2'

.

stávkovali.

Obané msta T na pomezí eskomoravském vdli sotva dle jména, co je stávka dlnická, etli o tom sice v novinách a vdli, že .

.

.

ve Vídni a v jiných mstech uinili stávku zedtesai, sazei a pekai, strojnií, ano dokonce i koové a drožkári, ale málokdo mél o tom pontí jasné. Nkteí se zastavení práce obávali velice, majíce za to, že konec svta nemže býti horším jiní tšili se po malomstsku, tvrdíce, že všecko, co v novinách se píše. je zvelieno, výže jest stávka naprosto mysl novin, a v T

níci,

;

.

.

.

nemožná. vzdáleno jsouc všeho ruchu Msto T velkomstského a nemajíc spojení dopravních, žilo ješt ve starých zvycích, obyvatelé jeho piln dosud šetili mrav zddných po praddech. Volný, svží duch nové doby tam dosud nepro.

obané

nikl a

.

.,

pyšnili se tím, prohlašujíce

všecku

novotu za švindl.

tam dosud ve skutenosti dávno uznána zákonem; obyvabyla zachovávali dosud cechovní ád bylo

Svobody

a

nebylo,

živnosti

T mistrm pi tom dobe, vždy byli pevn pesvdeni, že by jinak jejich mistrovská es neobstála. Mezi mistry a pomocníky byl na vtšin dosud patriarchální pomr, to jest pomocníci dostávali nepatrnou mzdu a pánm mistrm vedlo se pi tom znamenit. telé

.

.

.

;

9*

— Mladí

kteí

132

—

nemu

nauili a vydlali užili svých vdomostí, nebo v T. pokroku nepáli. Kdo se bál stávky nejmén a kdo zcela urité hlásal, že je v T. nemožná, byl zednický mistr L o u k o t a. Byl to muž velice zámožný, radní a majetník nejvtšího domu v T., mimo to byl prý kdysi po celý týden ve hlavním mst; tyto tyi vci opravovaly ho míti v každé vci hlavní slovo. Ponvadž skoro polovina msta byla 8 ním spíznna, ml mnoho práce a slušný poet pomocníkv, akoli vlastn s jeho prací nebyl spokojen nikdo. Na tom však nezáleželo, bylí lidé,

se byli

nco dovedli, odcházeli do ciziny, kde nepomrn více, a kde také prospšn

si

—

radním a

ml

pomocníkm

sob mínní

o

to nejlepší.

Svým

málo a zacházel s tímto zpsobem budou se ho báti a že žádný se neodváží postaviti se mu na odpor. U tovaryš a dlník zanechalo však to, co etli v novinách o stávkách, jiný dojem než mistr. Se mzdou, kterou dostávali, nebyli ji dávno spokojeni a byli by rádi zastavili práci, kdyby byli vdli, jak do toho. Tu pišli do T ... ti cizí pomocníci zediití: „Žárský, Kunc, a Martinek a dostali ihned u malého jakéhosi mistra práci, jelikož se práv nedostávalo pomocník. S nimi zavítal do msta jiný duch, nebo již již prvního veera posmívali se v hostinci, v penocovali, svým kamarádm proto, že pracují ?a tak nepatrnou mzdu. „Zdá se, že jste zde dosud o dvacet let pozadu," pravil Žárský, jenž byl hlavním eníkem* „Mli bysto se stydti pracovati za tak mizerný domnívaje

nimi špatn,

platil

se,

že

nmž

plat!

V hlavním

mst

vydlá

si

každý pomocník

—

133

—

zednický tikrát tolik a pracuje o 2 hodiny denné mén. Tam neustanovují misti platu a doby, ale Nejsou-li s tím misti srozumni, tovaryši sami. zastaví všichni pomocníci práci; jsou všichni za jedno. Misti musejí povoliti, protože žijí od pomocník. Sami nedovedou vzíti do rukou lžíci ani kladivo, neuili se pracovati, a také by to málo pomohlo, neboí uvykli pohodlnému živobytí. Známe to, pracovali jsme všichni ti v hlavním

mst." „A pro

jste

tam nezstali, když tam

je tak

veliká mzda?*^ namítl kdosi. n^SLÚj nedostanete více nežli my.** Ždárský zmil tázajícího se písným pohledem a díve než odpovdl, dopil pivo. Byla to veliká, silná postava, s hlubokými vráskami v oblieji, z nichž bylo lze vyísti, že minulos muže toho nebyla pokojná. K práci nenikdy mnoho chuti a s mistry málo kdy se hlavní slovo v hospodách, bil snášel. pstí o stl, když nkdo se protivil jeho náhledm, a byl hrd, že se mu v pití tak snadno nikdo nevyrovná. Nenedostávalo se mu i zchytralosti a dle nho bylo pohodlnji žíti z pošetilosti a lehkovrnosti jiných, nežli z vlastního namáhání. Kdesi slyšel nkolik frasí o sociální demokracii a užíval jich obratné pi schzích. Sebe sama nazýval sociálním demokratem, asto mnil své zásady, a u svých soudruh dobýval si vážnosti tím, že svým dodával drazu pstí. Rád vypravoval o prakách, jichž se súastnil, a by i pi tom pehánl, byla to jeho slova nejpravdivjší.

ml

ád ml

a

eem

Oba jeho kamarádi,

kteí

pišli do T., rovnali se mu ve nostech a uznávali jej jaksi za

zárove mnohých vlastsvého vdce. s

ním

—

—

134

—

hlavním mst?" odvtil konen tazateli a vzpímil se pi tom sebe vdom. „Patíme k velikému stávkovému spolku, a vytkl si za který se utvoil v hlavním úkol pomáhati dlnictvu k dstojnjšímu postamyslíte, že jest dstojno lovka, aby vení, pracoval za nkolik krejcar jako vy, aby se za to celý den namáhal a trápil? Jste li lépe na tom nežli otroci? Otroci mají pohodlnjší život a jsou bezstarosti! Stávkový spolek vysýlá své leny po všech zemích, aby rozšiovali jeho zásady a dlníky inili lidmi, aby psobili a bojovali u velikém zápasu proti kapitálu! Jediný kapitál, který je oprávnn, jest dlná síla a tento kapitál chceme a musíme zužitkovati. Nechceme svým potem obohacovati jiné, ale sami užívati jeho ovoce!" Pomocníci, jichž bylo v hostinci mnoho byla práv sobota a tu si i nejhodnjší popáli pohlíželi s podivením na cizince. sklenice piva Mluvil oteven, co oni tajn dávno cítili a po toužili. Ti ti píchozí byli leny velikéhq a mohutného spolku ve hlavním to zvyšovalo k nim úctu. „My jsme sem pišli," pokraoval Zárský hlasit, když seznal, že slova jeho nepadla v pdu neúrodnou „abychom vás v zápase proti kapitálu podporovali; pijde pouze na to, máte-li dosti

„Pro jsem nezstal

v

mst

i

—

—

em

—

mst

zmužilosti."

„Máme jaené

—

1"

volaly

nkteré

se!" „Na ta slova nic telsky. znáte dosud našich zásad. zincem, neznám sice vašich hlavy.

„Ztište

slovy a pivem roz-

Zárský vždy nedám velel

—

veli-

Jsem zde dosud

mrav

a

obyej,

neci-

ale ktevyslechli. Nevím, u žádám, abyste mne tiše ale ptám rých mistr pracujete, neznám jich se vás, zdali je nkterý mezi mistry, jemuž by se

—

;

—

135

—

—

nevedlo znamenité? Nežijí všichni lépe mnolépe než vy? Je mezi nimi nkterý, jenž by šel s vámi ráno do práce a chopil se lžíce a kladiva? Vím, jak to je, zde jako všude. Když se páni vyspali a dobe posnídali, pijdou se k polednímu podívat, jak jejich otroci za pracují tu a tam nco pokárají, aby se vidlo, že na nich záleží, udlí rozkazu jako knížata a vrátí se pak dom, aby se po svém namáhání dobe naobdvali; kdežto jejich otrokm jest sotva hodina asu popána, aby se oberstvili a pojedli kousek su-

hem

asn

n

chého chleba." „Dostáváme od svých mistr práci a nemžeme bez nich žíti!" namítl starší jeden pomocník, jenž po léta, skrovn, nicmén spokojen žil a nemohl chápati pobuujících slov píchozího. „Máme jen malou staros, kdežto naši misti zaasto velikou. Béeme v sobotu pravideln plat, jehož máme zapotebí k živobytí, ale mnohý mistr neví ješt v pátek, ím vyplatí v sobotu dlníky. On má mimo to ješt docela jiné starosti!" Ždárský uhodil na stl a všecek jsa rozilen

a

povstal.

mne perušovati?" volal hlasit, skoro výhružn. „Není li vám vhod, že jsme pišli vám pomoct a opatit vám lepší mzdy, eknte to jen, a pjdeme zítra dále. Pinášíme vám ob a nejsme zvyklí nkomu se vnucovati. „Kdo

se

odvažuje

Chcete-li zstati otroky, chcete-li pracovati pouze, abyste obohacovali jiné, ite si tak že z toho žádnou uzná nemáme škodu, každý." „Ne, zstate tady!" volalo mnoho hlas najednou. „Pejeme si již dosti dlouho zvýšení mzdy, ale misti nechtí pidati." „Proto že jste pošetilci!" odvtil Ždárský. „Žádejte o drazn a musejí vám pidati. Proa

—

n

—

136

—

nenásledujete píkladu, který Tám dal celý dlnický stav ve hlavním Pro nezastavíte práci ?" „Kdybych žádal zítra vtší mzdy, ekl by mi mistr zkrátka, abych šel," namítl kdosi. „A stalo by se ti dobe!" smál se Ždárský. „Pokouší-li se jednotlivec zvednouti tžké a ublíží si, jest pošetilcem, nebo nikomu tím neprospl a sob uškodil. Když však mnoho lidí najednou téhož bemene se uchopí, zmohou je snadno; práv tak je to se zvýšením mzdy. Vystoupí-li všichni zednití pomocníci, co jich v T. je, zárove se stejným požadavkem, pijdouli usjednoceni ke svým mistrm, eknou-li jim své podmínky a jednomysln zastaví práci, tu nebudou-li požadavky jejich splnny, musejí misti povolit; nemohou nepracovati, majíce rovnž zá-

mst?

bím

—

vazky a svým odporem zpiisobili by si zajisté škodu desateronásobnou." „Stávkujme!" zvolalo nkolik pomocník, kteí byli touto „Nepracujme dále za rozjaeni. tak bídnou mzdu Zítra oznámíme to mistrm,

eí

!

a budou-li se zdráhati, zastavíme práci!" Zdárský se tomu pohrdliv usmál. ;,Víte-li, jak se dlá stávka?" ptal se.

nkdo

vás pi tom?" Pomocníci podívali se pólo v nesnázích.

již

„Byl

z

na

pólo

s

podivením,

„Haha! Domníváte se, že pjde vše samo „Myslíte snad, že sebou!" pokraoval Ždárský. je potebí pouze dojíti k mistrm a žádati zvýšení mzdy. Kdyby to bylo tak snadno, mohl by stávkovati každý. Má-li se však vc zdaiti, musí býti vše peliv pipraveno a zorganisováno. Bez organisace to tolik dlníci v hlavním náležité

nejde!

mst?

—

Pro

dosáhli Protože jsou zor-

—

137

—

ganisováni, protože každý jednotlivec jest poslusen výkonného výboru jako voják svého pedstaveného. Kdyby to bylo všecko tak snadno, pak nás nemusil stávkový spolek sem vysýlati, pak byste to

dovedli

bez nás."

i

„Tož vezmte

na se organisaci

ízení!"

a

mnozí.

volali

„To bychom mohli uiniti pouze pod tou podmínkou, jsou-li s tím všichni zednití pomocodpovdl Žárdký. „Dáníci v T. srozumni," váme se vbec jen do takých vcí, o nichž víme

Tak rychle, jak vy se je lze provésti. domníváte, to nejde. Máte-li již njakou stávkovou

urit, že

pokladnu?"

Vtšina pítomných

pohlížela

na

divíc

se.

„Nahlédnete pece, že je stávka spojena s mnoha vydáními kdo pak má to platiti ? Za tou píinou jest teba pokladny. zvohte do výboru kohokoli, musejí se konati asté schze pro spolenou úadu a ty se platí ze stávkové pokladny. Mí;

A

—

tedy

níteli

zaátek jste

opravdov svj

stav zlepšiti,

uite

pokladnu založíte. Dnes dej každý nkolik šesták do

tím, že takovou

dostali

plat;

pokladny." Všichni byli k tomu ochotni.

„etl jsem kdesi, že v hlavním mst trvají nkteré stávky týden až trnácte dní," namítl starší jeden pomocník, „budeli tomu tak zde, z eho budeme žíti?" „K tomu cíli mli jste již dávno ku vzájemné podpoe skládati peníze,* pipomenul Zd!árský. „Ostatn nebude to zde tak dlouho trvati nkolik dní vydržíte bez práce a pak doi

;

stanete též podporu od našeho spolku stávKOvého. Poítejte jen, co získáte, když každý z vás týdn

—

138

—

jen o 2 zlaté více vydlá; to je za rok sto a

tyi

zlaté!"

Nkteí vali se

na nejvýš potšeni a usmí-

byli tím

blažen.

„Tolik zde misti nepidají

I"

namítl jiný to-

varyš starší. „Habaha! Budou museti, povedete-li si dobe. Ruil bycb vám za to, kdybych vedl stávku a kdybyste mi rukou dáním slíbili, že mne budete poslouchati;

A

nebo

—

bez

poslušnosti

to

nejde.

ješt nco! Až se nauíte, jak se to provádí, pak nás nemáte zapotebí, zastavíte za pl léta práci znova a zvýšíte si mzdu optn. Musíte to pivésti tam, aby misti byli závislými od vás, když z vás žijí a nikoli naopak." Tak a podobn dovedl Ždárský znamenité rozohovati pítomné a v krátké dob získal i nej-

—

rozvážlivjší.

dnech schzi,

Pislíbil,

aby se

že svolá v nejbližších o stávce ustanovili spo-

len. „Všichni musejí s tím souhlasiti," pravil. „Mluvte o tom zatím pouze se svými kamarády. Misti se nedovdí nieho; bude úinek tím

a

ím

bude celá vc neoekávanjší proto mlte o tom!" Pomocníci pislíbili. Druhého dne šeptalo se mezi zednickými pomocníky pouze o nadjích do budoucnosti,

vtší a

—

lepší,

jež jim uinil Ždárský. Všichni byli

zimnin

ro-

zechvni a vtšiua byla by ráda na zítí v pondlí zastavila práci; pouze Ždárský od toho odrazoval, pedstíraje pošetilost každého unáhlení. Naléhal na založení pokladny, a mnozí pispívali v nadšení svém více než dovolovaly jejich sáky. Jednoho veera po té svolal Ždárský schzi veškerých zednických

pomocník

v T. a líil jimi

— ješt

jednou

139

—

nejržovjšími

barvami

prospch

stávky. „Jste svobodní lidé, nedejte s sebou nakládati jako 8 otroky!" volal. „Je li mezi vámi ješt se vzpamatuje a nkdo nerozhodný, a slovm mým; vru že za týden pijde ke vás pravici. tisknouti Chci uidíkem bude mi s

a

uví

mn

kteí dostávají patinou mzdu a dostojím zajisté svému slovu!" Shromáždní provolalo mu v nadšení „slávu" Žárský, Kunc a Martinek byli pak zvoleni do výboru; všichni pijali volbu rádi. niti lidmi,

„Pokejte!" zvolal po chvíli prohnaný Zdárský, „díve než pijmeme volbu, musíme vám íci své podmínky. Organisace a vedení stávky stojí mnoho práce, za to musí se nám dostati náhrady, nebo zatím co my budeme peovati o vás, nem-

žeme

pracovati.

Každý

nás dostane

deun

z

po-

tím souhlasilo, protože se

mu

z

kladny po zlatce!"

Shromáždní to nezdálo býti

„Poslyšte

„Béeme

s

mnoho.

mne

dále,"

pokraoval

Žárský.

na sebe

správu pokladny; rozumí se, že vám složíme úty na krejcar. Vy nám pislibujete, že nás ve všem budete poslušní. Práci nesmíte zastaviti díve, dokud za dobré neuznáme, nebo v tom máme zkušenos. Pouze výbor vyjednává s mistry a nikdo nesmí zaíti pracovati bez jeho svolení. Kdo by pes to jednal, zíká se nás, jest naším nepítelem!" Podmínka slepé poslušnosti zdála se nkterým pece povážlivou. Bylo slyšeti hlasy proti tomu. „Ticho!" vzkikl Žárský vší silou. „Musíme setrvati na požadavku písné poslušnosti. nechápete, že nestaráme se o své, nýbrž o vaše blaho? Naši protivníci misti jsou dávno za

i

—

—

140

—

Podlehli bychom, kdybychom nejednali Svorností a jednotou staneme se silMyslíte-li, že tomu lépe rozumíte a že to nými. provedete bez nás, dobrá, opustíme zítra T., neboC naše úloha jest vtší, dalekosáhlejší!" jedno.

rovnž

tak.

Netrplivci ve shromáždní chtli již písti soboty pi výplat žádati zvýšení mzdy, vsak Ždárský to odložil o týden, tvrd, že nemže býti se svými druhy do té doby hotov s pípravami.

„Nesmíme se ukvapiti," „Dobrý vojevdce pouští se do je

dobe

pokdy!

Bute

vyzbrojen.

Dlouhá

trnou mzdou a pracovati?"

chyte.

rozumní a dejte nám

s nepanechcete ani týden déle za ni

léta

te

podotkl

bitvy teprv, když

byli jste spokojeni

Jeho slova došla souhlasu. Výbor, to jest Žárský, Kunc a Martinek, nešli píštího dne do práce, ale zaali s pípravami, totiž smáli se hlouposti svých soudruh a Každý z nich bavili se pi piv hrou v karty. dostával denn po zlatce z pokladny stávkové, a co projedli, zaplatili rovnž odtamtud. Jedinou jejich starostí bylo, aby dobe užili nkolik pohodlných, bezstarostných dn. vymyslil celý ten zámr snadno oba své soudruhy.

Žárský k

nmu

a — —

piml

Veer bývalo nyní v hostinci vždy živo, neboí pomocníci picházeli tam, jsouce netrpliví, aco má výbor stéji. Mnozí z nich nechápali sice, po celý den na práci, ptali se na to Zárského, ale ten je odbyl krátce. „Nedvujete-li nám, pjdeme!" pravil. „Až bude as, dáme vám ze všeho úet, díve nikoli, neboí nechceme, aby se to rozhlásilo, a aby se to dovdli snad i misti."

—

141

—

nicmén

o zamýšlené stávce zprávu, a ne bez úzkostí hledli jí vstíc. Jen Loukota poád ješt tvrdil, že jeho pomocníci by k tomu nemli odvahy, a kdyby se toho skutené odvážili, že by radji sám umel hlady, nežli by se dal pinutiti takovýmto zpsobem, aby jim

Misti

dostali

pidal.

k úad, co by initi pomocníkm, a Loukota je pemluvil, aby nepovolovali. „Jestliže proti nim nevystoupíme rozhodn," pravil, „sázím se o krk, že pijdou druhého dne opt do práce. Z eho by žili? Ti cizí pomocníci popletli jim hlavy, oni sami by nikdy zvýšení mzdy ani nežádali." Následující sobotu, když byla výplata, prohlásili veškeí pomocníci svým mistrm, že za dosavadní mzdu nebudou již pracovati. Žádali výborem urené zvýšení platu o tetinu a zárove zkrácení pracovní doby denn o hodiny. Misti po úmluv odmítli klidn tento požadavek, pouze Loukota touto jejich neskromností se dopálil. Nevil, že by jeho pomocníci mohli

Ano misti

se docela

sesli

vi

mli

dv

mu

rovnž takový požadavek; jeho hrdos byla uražena a deputaci, jež mu pednesla pání pomocník, ukázal dvée. klásti

Veer

dne shromáždili se pomocníci a misti k porad, ovšem každá strana pro sebe. Misti v bytu Loukotov, pomocníci v hostinci. Loukota chtl míti stále hlavní slovo a své toho

pekieti,

ale vypuklá stávka popletla jeho myšlénky, které bez toho nikdy nebyly píliš

kollegy

jasný.

Když jeden

mladších mistr, který zamstnával jen málo pomocník, byl toho mínní, že by bylo nejlépe, aby se s pomocníky v dobrot z

— vyrovnali a

nco

velice.

142

—

jim pidali, rozililo to Loukotu

a

„To uiní, kdo nezamstnávají žádných pomocník a neznají dstojnosti mistrovské'* kricel se zarudlým od vzteku obliejem. „Mistr jenž si od svého pomocníka, tedy poddaného dá vložiti bambitku na prsa, jest dle mého mínní zbablec. Pjdeme li tm smlcm dnes v

tém

ústrety odváži se toho za msíc opt. Nepidám ani krejcaru 1 kdybych žádného pomocníka nemohl zjednati, a kdo s naším emeslem to mysh' poctivé a nechce snížiti mistry na pouhou híku pomocník, uiní jako já!« Pi tom dupl prudce nohou o zemi, aby svým slovm dodal

Když mu

rázu.

patiného

d-

namítali,

že jest teba pi nastalém zdražení poteb životních pidati pomocnco na mzdé, když mu vykládali, že mu jest snadno trvati v neústupnosti, když si opatil jnaení, jež staí, aby ho slušn živilo,

mkm

nedovedl na to mnoho odpovdti, ale dupl si optné o podlahu, bil se v prsa a pravil, že je radním, to jest, že tomu lépe rozumí, až konen návrh jeho, aby se nepovolovalo v niem, byl pijat. V hostinci mezi pomocníky bylo ješt živji. Mnozí kojih se nadjí, že misti na jejich požadavky ihned pistoupí; nyní, když se tak nestalo byli malomyslni a byli ochotni pracovati za dosavadních podmínek.

—

se

Když se nkteí Zdárský a žádal

volal.

v

tom smyslu

o slovo. „Mluvíte a usuzujete, jak

„Bylo to docela

páním

vyslovili,

zvedl

práv dovedete'" výboru, aby misti

odmith vaše požadavky a povím vám, pro. Stávka vypukla, práce jest perušena. Hahaha! Misti se domnívají, že vás donutí, ale jsou na omylu Je

pravda,

mohou

déle

žíti

bez výdlku nežli vy

ale

— má

143

—

jimž musí v urité dob dostáti, nechce li utrpti velikou škodu. Deset nových budov se zde nyní staví, pt starých 86 práv opravuje; myshte, že majetníci budou klidn ekati, až se ukoní stávka? Budou-li naléhati na mistry, aby dostáli svým povinnostem, budou misti pinuceni pijíti k vám s návrhy, a pak záleží vše na vás. Zvýšíte ješt více své pomusí býti vyhovno." žadavky, a i Kterýsi pomocník poznamenal, že Loukota se obrátil již do sousedního msta pro tova-

každý

z nich

závazky,

tm

ryše

cizí.

„Žádný po„Nebojte se," odvtil Ždiárský. estný pomocník nevstoupí do práce, kde se stávkuje. Kdyby se toho všakp^ece odvážil, tedy mu

)

pekazím. Nedlejte si zbytených starostí, nebo my pracujeme a bdíme za vás, to je úkolem

výboru a nikdo nesmí o nás íci, že jsme své povinnosti nedostáli. Bud!ce veselí a užijte volných dní, které jsou vám tedl popány; kdo ví, budete li míti zase kdy tolik volného asu."

„Nedostává se nám penz, abychom užívali, nevydláme nieho! poznamenal suše jeden ze shromáždných. „Mluvíte, jak

práv umíte," pokraoval Ždárský.

.Kdybyste umli poítati", vdli byste, že každým dnem stávky vydláváte více než kdy ve svém život!" „Misti by byli vyhovli našim požadavkm,

kdybychom

byli žádali

mén,"

mínil jiný. „Rozdíl

od naší dosavadní mzdy jest píliš veliký. Nechtl jsem dlati rozbroje, jinak byl bych to ekl ihned!" „Je dobe, že's mlel!" zvolal Ždárský, „a bylo by bývalo lépe, kdybys byl mlel i nyní. jste žebráci, kteí musejí své pány prositi o al-

í

—

144

—

mužnu, i jste žádali, co vám patí? Kdo svého práva nehájí, dopouští se kivdy proti sob. Nedostává se vám zmužilosti, to je to! Bojíte se ješt svých mistr, aby se na vás oškliv nepodívali, jako se bojí školáci pana uitele, když sahá po rákosce. Mli jste nám naped íci, že nejste muži, ale baby a byli bychom se o vás nestara^^ a šli o dále Máte nám býti zavázáni díkem a iníte nám výitky; ostatn co se jednou za našeho vedení zaalo, musí se provésti, toho žádá naše es, nebo my nejsme zvyklí pracovati napolo!"

dm

!

—

mst

T Vypuknutí stávky zpsobilo v Mnozí se domnívali, že ostatní emesla budou následovati zlého píkladu a že nastanou tytéž pomry, jako byly v hlavním .

.

.

.

veliké rozilení.

mst. Obyvatelstvu zdálo se to býti nco neobyejného, že zednití pomocníci ve všední dny odpoívali a zpívajíce, ve sváteních šatech jirocházeli se mstem. Prorocké hlavy tvrdily docela, že vc

skoní špatn.

Mimo

to povstalo

ností, jimiž mysli

stávkou

ješt více

mnoho ^nepíjem-

se rozililj-

Paní purkmistrová dala si dlati novou plotnu a pozvala již všecky honorace mstské, aby se jim v kuchaském umní na nové plotn ukázala. Plotna však byla nedodlána, když zaala stávka a paní purkmistrová musila nyní všem odíci. Se žalobou obrátila se pak na svého muže a ten udeil na zednického mistra Loukotu, aby dokonil zapoatou práci. Loukota namítal, že nemá té chvíle ani jediného dlníka, purkmistr stál na svém a oba muži, kteí byli od dávných pátely, znesváili se na smrf.

as

—

145

—

Loukota se pokoušel sice získati pro sebe nkolik dlník aby dostál své povinnosti, pislíbil jimi vtší mzdu, ale pomocníci ji odmítli, ponvadž dali slovo, že se podejmou teprv tehdy práce, až ustanoví stávkový výbor.

pípad

udalo se nkolik; na mistry bylo se všech 'stran naléháno, ale nemohli si pomoci. Obrátili se pro pomocníky jinam nikdo však nepicházel. Uvalili na sebe hnv a

Podobných

—

jejich

rozhoení

vi

pomocníkm

se tím

ješt

zvýšilo.

a bezstarostný život mli stávkoví výboi: Žárský, Kunc a Martinek; popíjeli celý den a nedovolili nikomu nahlédnouti do pokladny. Žárského stálou odpovdí bylo: „Až bude as, dáme vám svdomit ze všeho úet ; naped nemá nikdo práva se ptáti." Nepracovalo se již více než týden, le misti neuinili pokusu ke smíru. Mezi stávkujícími stoupaly nepokoj a netrplivost den ode dne. Vtšina jich neb}la zvyklá tráviti tak dlouhý as bez práce a nad to nemli platu. Mnozí nevdli, odkud bráti živobytí a se žádné strany nedostávalo se jim pod{. Dry. Ždárský ovšem ekl, že psal ihned stávkovému ústednímu spolku, avšak odnikud nepicházela odpov, tím peníze. Pomocníci naléhali na výbor, aby dostál slibu a uinil píznivé vyrovnání. „Nikoli!" zvolal Žd!árský prudce a snažil se svou hrubostí každého zaraziti, protože se jak jemu, tak jeho kamarádm velice líbilo žíti a popíjeti na útraty pokladny stávkové. Nejlepší

mén

„Nerozumíte tomu, nepišla ješt pravá chvíle

!

Každým dnem vzrstají nesnáze mistrm, denn poznávají, že jsou bez vás niím a že posléze budou pece musiti povoliti bud jak bud. Pak 10

—

146

—

;

budete moci initi, co budete chtíti. pišli misti k nám a prosili V hlavním nás, abychom zaali opt pracovati, nabídli nám více než jsme žádali, nebo šlo o jejich existenci. To je práv úelem stávky a až tam to musíte dovésti, že žádný mistr se neopováží íci špatného slova proti vám." Podailo se mu ješt jednou utišiti nepokoj; když však zase dnové míjeli a ani misti ani výbor neuinili pokusu smiovacího, naléhali pomocníci, aby se svolala valná hromada, v níž by s

nimi

mst

se rozhodlo, co jest initi dále. Výbor nemohl se tomu protiviti .... „Slyšte", pravil Zdárský ped poetím schze

Martinkovi, „vypadá to oškliv bloudy déle balamutiti. Pokladna již prázdna. Pipravte se, abytak jest tak jako chom co nejdíve prchli, nebo není mi zde již

ke Kuncovi

nemžeme

a

již ty

Užili jsme alespo nkolik týdn pohodlného života!" Schze konala se veer a byla velice boulivá. Fráse a plané sliby Zdárského již nepomáNkteí pomocníci poznali také, že byli haly. svedeni od nho k stávce jen za tím úelem, aby mohl na jejich útraty popíjeti. Vtšina dlník trpla již nouzi a proto skoro všichni trvali na tom, aby se zaalo pracovati za každou podmínkou. „Slíbili jste, že se budete íditi ustanovením výboru!" val Ždárský. „Radili jsme se denn a poznali jsme, že doba pravá ješt nenadešla!" „Žili a pili jste na naše útraty; nic jiného jste nedlali!" zvolal kdosi ve shromáždní. Žárský vyskoil vztekle na stolici. „Kdo se odvažuje tak mluviti?" kiel. „i chcete se nám tak odmniti za všecko namáhání?

volno.

—

147

—

Pravím, že je to lež, a kdo pes to se osmluje tak tvrditi, a( jen vystoupí a nauím ho mluviti budoucn pravdu!" Domníval se, že svými vyhržkami shromá-

ždní

eno

ohluší, ale mýlil se; délnictvo bylo

rozho-

že šlo na vjiku podvodníkm. se déle klamati a podvádti", zvolal

a tušilo

již,

„Nedáme

jeden starý dlník. „Mam rodinu a nevím, ím bych uživil ženu a dti Zítra zanu pracovati a kdo má všech pt pohromad, bude souhlasiti se mnou, nebo takto nikdy nedojdeme cíle." !

Vtšina shromáždných pidala „Chcete jednati proti

se

ustanovení

k nmu. výboru?"

volal Ždárský.

„Anol" zavznlo jakoby ústy jednmi.

Žárský

byl dosti chytrý, že nahlédl, že jeho

fráse a slova již nevzpomohou. „Pak skládáme se sebe svj úad, ustoupíme, nebo nevezmeme na sebe další zodpovdnosti", volal. „Litujeme^ že jsme se kdy pletli do vašich vcí; chtli jsme

vám prospti, ale vy nemáte odvahy vykati. Necht se dále od svých mistr využitkovati a nakládati s sebou po otrocku nemáme s vámi

—

!"

co initi Povstal nový nepokoj, druh kiel pes druha. Byly vysloveny nové vyhržky výboru. Ždárský, Kunc a Martinek rozpustili schzi a za všeobecné

již

vavy, jež nastala, upláchli. Zatím mladší jeden pomocník

ponkud poádek

zídil opt pijato, aby

a bylo jednomysln zaalo nazítí opt pracovati, i kdyby misti píznivjších podmínek nepovolili. Ždárský, Kunc a Martinek opustili druhého dne asn z rána T Hostinskému odevzdali úet. Celá pokladna byla pitkami a denním jejich platem vyerpána. se

.

.

.

10'^

—

148

.

—

Pomocníci poznali, že byli hanebn oklamáni, nemli však kdy, aby pronásledovali uprchlíky, ponvadž jim pedevším záleželo na tom, aby

k mistrm dostali práci. Ztratili mysl, vrátili se pracovati za a oznámili jim, že jsou ochotni pedešlých podmínek, a misti byli s tím, jak se rozumí, spokojeni. Loukota se vy-

samo sebou

málo chloubal, že jeho rada, aby se ani dost sve nepovolilo, byla pece jen dobrá a piítal to diyal úsmvem S pohrdlivým veliké moudrosti. kteí navrhovali vyrovnaní mistry, mladší se na

—

a podotkl, že ností ve

svt

si

získal

více

praktických zkuše-

než oni a že dovede lépe než oni

8 pomocníky jednati. ale jeho hrdé Pro okamžik ml pravdu Dívjší citeln. sebevdomí bylo brzy oteseno

—

spokojenost mezi délnictvem se nevrátila, jakmile Vtšina jednou lepší nadje a pání v nich vzešly.

kdo nemli rodin, odešli. Aby pedešli misti, novou, vážnjší stávku, spojili se mladší dobrovolné. a pidali svým pomocníkm sami

z nich,

—

zdráhal se Loukotovi bylo to ale když ostatních, tvrdošíjn následovati píkladu se musil pomocník za pomocníkem ho opouštl, mu to bylo velice za tžko. také podvoliti, Ždárský, Kunc a Martinek jako by byh zmi ase bylo lze zeli ze svta; teprve po njakém v 1 nich ísti v novinách. Opakovali totéž, co dlníkm, nkolika pekáželi a 1 v jiném ke stávce, násiln v práci. nepidali se kteí žalobu a Státní zástupce vznesl pak proti nim Pri každý z nich byl odsouzen na nkolik nedl. jakoby udání, jejich té píležitosti bylo seznáno, že bylo pináleželi k velikému stávkovému spolku, svých soulživé a že poítali jen na pošetilos dn.— pohodlných nkolik druhv, aby si zjednali proti

mysli,

a

.

mst

.

X.

Pojišovací spolenost'.

Nedávno

kráím

pražském

po

Píkop

a

v davu tam se procházející tak zvané haut volée spozoruji svého druha a pítele z let studentských ve smutku. I spchám mu vstíc a po obvyklém pozdravu i stisknutí ruky vyslovuji mu svou soustrast, k níž pipojuji ihned otázku, jakouže bolestnou ztrátou byl postižen. „I

„však

zemel mi

jsi jej

strýc

K

.

.

,"

dostávám v

odv,

znal dobe."

„Ah, pan magistrátní sekretá, bezdtný vdovec, tož abych snad k upímné soustrasti pi." dal i malou gratulaci k ddic .

.

„Nenamáhej se, píteli, spíše mne polituj, pro vše na svt však se mi nesmj, jako mnozí

„A pro medle? Mluvíš nejasn jako

v po-

hádce." „Slyš tedy.

Mj

strýc

zemel

as

ped msí-

cem. Jsa jeho nejbližším píbuzným v Praze bydlícím, vzal jsem na sebe povinnos, vypraviti mu slušný poheb a spoádati celou jeho pozstalost. Ze mne k tomu ponkud vedly i pohnutky egoistické, rozumí se samo sebou. Když jsem, vše obstarav, vcházel v den pohbu do domu smutku, doruil mi domovník psaní, jež práv došlo z Vídn a bylo adresováno na nebožtíka strýce. Otevru list a tu:

—

—

152

Velectný pane!

Klademe

si za es, ped týdnem

oznámiti Vašemu nadešla doba, kdy Blahorodí, že bylo Vám zaplatiti drubou lhtu roní prémie pojišovací per 32 zl. 24 kr. r. . Spolu dovolujeme si Vaše Blahorodí upozorniti na § 22. alin. 5. našich stanov, dle nhož nezaplacením prémie pozbývají pozstalí ddicové všech nárok na pojištnou summu a dosud zaplacené prémie že propadávají ve prospch reservního fondu. Nadjíce se brzkého zaplacení ástky výše uvedené, trváme v úct nejhlubší.

Kotva, I.

privileg.

život a proti

tovo

spolenos pojišovací na úrazm, Víde, Kolovra-

námstí .

14.,

m.

p.

10.

dvée.

„Zastril jsem tento list", pokraoval mj pítel po malém oddechu „do kapsy a po vykonaných obadech pohebních doprovodil jsem svého strýce k vnému odpoinku na sv. pole olšanské. Po nkolika dnech obdržím však z Vídn list druhý, který byl adresován pímo na mne zde Však peti si ho sám, nosím ho sebou . jest ..." Po tch slovech podal mi psaní, v nmž etl jsem as v tato slova: .

.

.

.

.

Velectný Pane! Vaše Blahorodí!

Náš Pražský

korrespondent a jednatel vera zprávu o náhlém úmrtí Va-

podal nám šeho p. strýce K V Pánu zesnulý byl po drahn let pojištn u naší spolenosti a pon.

.

.

—

153

—

vadz na pojistce oznaen Jste Vy jeho jediným oprávnným ddicem, oznamujeme, žepojišténf kapitál per 3000 zl. bude bez prtahu Vám k výplat poukázán, jakmile doplatíte pololetní premii per 32 zl. 24 kr. r. ., kteroužto castku opomenul nebožtík zapraviti v as Oekávajíce obratem pošty zmínný obnos' penezity, podepisujeme se s úctou atd.

Peta

^

ovsena

psaní, vracím

bez

dlouhého

^^-„24 kr.

v

r.

ka^^^f

mu

je se slovy;

„A

tvs

rozmýšlení se poslal do . a dnes máš již 3000 zl.

„Ba vru", vskoil mi do ei pítel že jsem bez dlouhého rozmýšlení se poslal do Vídn žadany obnos, ale pes to vše nemám dnes v kapse *^

am

nalere."

„Jakže?" táži se všecek udiven a dokládám ^" '" "^ ^'j'^''" P^-oí^^aným

FejdímV"

odpovdl

..,-<.

Taje,

pítel, trpce se usmí-^°^ff'' „neboí cekám už nkolik nedl marn na

shbenou poukázku k výplat. J'^""

'^

Vlastn neekám P° nkolika do-

. l,,ví"ve v-/-''°* tazích Vidm a na policii dozvdl, jsem první, který takovým zpsobem

pálen Nkolik prohnaných podvodník pry toho druhu novomódní švindl

že byl

nenaprovozuje

již delší dobu Praze a dávljí telegrafické zprávy o tom kterém úmrtí svým soudruhm do "^"^« zmínno, chytí '"^VP"^^'"' nel^^^^u "' lednoho byla na

z nich

nkteí

"f-

žijí v

lep."

.Strýc tvj tedy pojištn nebyl?" „Ovšem že nebyl; alespo nevím o niem v jeho papírech nedje se o tom nikde zmínka" „Nededil jsi tudíž niehož?" _

•

—

154

—

„Ale kde? Stará hospodyn sebrala trochu toho nábytku a já nkolik knih. Strýc žil velmi dobe, pál si, a zbylo-li prý nco, rozdal to za živa dotírá vým vzdáleným píbuzným, kterými býval asto pepadán. Tak mi alespo vyprávla hospodyn, soudím, že i ona lecos tajn chytla a odklidila v as."

—

„Tož odpus, kamaráde, že t nechci v dvojnásobném bolu tvém déle vyrušovati a pijmi ješt jednou mou nelíenou soustras." S tmi ironickými slovy stiskl jsem píteli pravici a usmívaje se, zaboil jsem rychle do Nekazanky. Obrátiv se po chvíli zpt, zím svého pítele, an za mnou dosud hrozí pstí.

—

Douška: Vera optné svého

potkal jsem s veerem jenž se mnou sdlil bez zlomyslník poslal poštou od

pítele,

muení, že mu njaký msta Paíže: „love, nezlob se!"

Nemusím snad jsem

j

ani

výslovn podotýkati,

á tím zlomyslníkem nebyl.

že

Obsah. Strana

Výprodej

3

Akciový podnik

]7

Životni balsám

29

Zprostedkovatel satku Doktor a doktor

41

57

Na

77

burse

Zaopatovatel služeb

Honba Jak v

za

T

.

ádem .

.

.

91 111

stávkovali

Pojišovaci spolenost

129

149

1

BR 737 .S6 J^ 1879 IMS Ježek, Jan, Poátky kresdtanstvi mezi Slovany cast prova: Slovan :

OF MEDIAEVAL STUDIES •9

OJ CEN' 5 PARK